Svazek 37.
SBORNÍK SVTOVÉ POESIE VYDÁVÁ
ESKÁ AKADEMIE CÍSAE
I
PKO VÉDY, ROCNIK
FRANTIŠKA JOSEFA SLOVESNOST A UMNÍ TRIOA
V.
1. CISLO 9
IV.
HANDRIJ ZEJLE:
VtBOR
PÍSNÍ
PELOŽIL
ADOLF CERNY
NAKLADATELSTVÍ
J.
OTTO
V PRAZE,
KNIHTISKÁRNA
SBORNÍK
SVTOVÉ
POESIE
VYDAVA
ESKÁ AKADEMIE CÍSAE
FRANTIŠKA JOSEFA
PRO VDY, SLOVESNOST A
ÍSLO HANDRIJ
NAKLADATELSTVÍ
J.
37.
ZEJLE
VÝBOR
UMNÍ
."
PÍSNÍ
OTTO V PRAZE
KNIHTISKÁRNA
HANDRIJ ZEJLER:
VÝBOR
PÍSNÍ
PELOŽIL
ADOLF CERNY
NAKLADATELSTVÍ
J
.
OTTO V PRAZE
K NM H
T
I
S
K Á R N A
VEŠKERÁ PRÁVA VYHRAZENA.
Tiskem
J.
Otty
v Praze.
PEDMLUVA. llandrij (Ondej) Zejler narodil se 1. února 1804 ve Slané Borši (Siona Boršc), nevelké srbské ddin asi hodinu na západ od Budyšína. r.
Otci jeho Janu náležela tam
hospodail se
svojí
kolce (Sokolca) u Budyšína.
šínského
malá
živnost,
na
níž
ženou Marií, pocházející ze So-
Na pímluvu budy-
srbského pastora Micky
dán jedináek
Handrij na studie do Budyšína, jež ukonil, pod-
porován pastorem Mickou a jeho kaplanem Lubjenským, r. 1825. Toho roku odebral se na lipskou kdež se seznámil sjihosrbským básníkem Milutinoviem a naším Palackým. Ukoniv studia universitu,
vrátil se do Lužice a byl r. 1830 ustanoven pomocným kazatelem v Klukši, kde strávil tyi léta, od r. 1832 jako ádný kaplan. To byla léta plná starostí. Spokojenjší život nastal mu teprve, když byl r. 1835 jmenován ev. arácm v Lazu (v pruské Horní Lužici). Tam trávil dny života svého až do své smrti. Pvec roztomilých
theologická
milostných písní oženil
se
teprve v jeseni
svého
života,
nechavši
V
Žena jeho, jíž zemela ješt za jeho
l85o.
r.
v Radsce,
mu dv
náležela
usedlost
života (1866), za-
dcerušky.
1872 plakal národ lužický, že mu odešel nejvtší jeho miláek, pvec nejoblíbenjších íazský jeho písní, syn chudého srbského rolníka íjnu
r.
—
pastor Handrij Zejle. ale u
vdné
Zemel
pamti svého
lidu žije
—
1872 posud. Popu-
íjna
15.
r.
lárnjšího básníka v Lužici není a také asi nebude.
Zná ho každý srbský lovk, tak jako u nás každý znal a miloval Havlíka. innost obou muž byla rzná, ale lásky svého lidu dobyli si oba v míe vrchovaté. Ml-li bych srovnati popularitu Zejleovu s oblíbeností nkterého básníka, musil bych jmenovati Burnse, s nímž individualita
mnoho
má
Zejle
i
jako básnická
podobnosti.
Básnická literatura lužická
jest
pvodu
docela
mladého; ješt na samém prahu našeho vku nemohla se lužická poesie vykázati niím jiným, než kostelními a jinými náboženskými písnmi. Ojedinlé píležitostné básn tu nepadají na váhu (pastor A do toho neJurij Mje, redaktor K. Dejka). utšeného ticha, v nmž i vlastenci, jako byl Lubjenski, vidli
pedzvst
konce, v této
dob
nejvt-
úpadku lužického jazyka ozval se z nenadání svžím, zdravým tónem své písn Handrij Zejle, jenž stal se potom zakladatelem básnické literatury šího
lužické.
Tak
stojí
Zejle na poátku rozvoje
luži-
ckého básnictví naprosto bez pedchdc; jeho poesie nezbudována na žádných základech již hotových, ona sama jediným jest základním kamenem, na nmž vyrstá lužická literatura básnická. Na tomto pozadí tím osteji vyniká básnická bytost Zejleova a význam jeho práce.
pdou, z níž Zejle vyrostl a žil, do níž koeny jeho poesie, byla národní píse,
Jedinou zapustila
národní mudrosloví
bylo
bylo lidové podání,
—
zkrátka byla národní bytost lužická, pravý srbský
národní
Zejle
diicli.
šel
A
v
tom
tajemství jeho
je
touže cestou, jako
zdaru-
u nás Cclakovský:
národní písn, zkazky a písloví, hledal v nich srbského ducha a vytvoil si z nich svj básnický sbíral
jazyk. Žije v
denním styku
s
lidem znal živý jazyk
jeho do nejjemnjších odstín.*) Znal jeho radosti a i
strasti,
jeho pednosti
i
i
co nejlépe slabosti, líc
rub jeho povahy a života. Srostl se svým lidem
tak, že
mže
národním národním, písní
býti
pvcem
typem srbského lovka. srbským.
toho živým
(vlasteneckých tu
úpln znárodnly
V jaké míe
dokladem
nemám
a z nichž
jest
Stal se
byl Zejle
ada
jeho
na mysli), kteréž již Smolef ve
nkteré
*) Sám vydal mluvnici srbskou, byl (s Horníkem) hlavním spolupracovníkem Pfulova slovníku, podal Bukovi pro
jeho »Serbske pislo\va« svoji sbírku písloví, byl spolupra-
covníkem Smoleovy sbírky
písní atd.
svou sbírku národních písní (1841) pojal (Za tou Srbv srbské jsem; Za humny
dve
naší pecí; Já
v travné zeleni; Stóž so mysle ženi ma; ja
i radži První
básn
napsal Zejle jako dvacetiletý jinoch
ješt na gymnasiu
budyšínském, v létech svých
Lipsku pak rychle dospíval
universitních
studií v
v básnickou
individualitu.
mnohé
z
Holka,
chcy).
Z
té
doby pocházejí
jeho nejroztomilejších vcí, jako Srbská
nevsta, Schovaný milý, Pi
tanci,
K
veselé
besed,
Ti jezdci a dívka a j. Na vývoj jeho zajisté ml znaný vliv také osobní styk s Polákem Kuchaským a s Milutinoviem. Mladý nadšenec vdechl nový
život »Sorabii«,
srbskému odboru »Lužické
kazatelské spolenosti*. Založil se soudruhem Kry-
gaem
rukopisný
tech 1826
Zejle
>Serbska nowina«, jehož v lénapsáno 60 ísel; v ukládal sbírek národních písní a zkazek své list
— 1828
krom
nm
i
Odtud rozšíily se jeho písn opisech po Lužici nkteré vytištny básn.
;
tlivých lístcích, jako »Já Srbv srbské a »Za humny v travné zeleni* r. 1829
v i
etných
na jedno-
dve
jsem«
pod názvem »Dw nowej serbskej psnicy.* Jinak až do poátku let tyicátých od nho nic veršem nevyšlo
(krom Zejle nosti
tí básní píležitostných).
tém
nieho
vzpružil
se,
nenapsal.
když
r.
K
1842
V
té
dob
také
nové plodné indr.
J.
P.
Jordán
poal vydávati »Jutniku«, ímž položen základ
lužickému asopisectvu; pode jménem Boršcan napsal Zejle letí
do »Jutniky«
adu
téhož roku založil sám (se
písní.
V druhém
pl-
Smoleem) » Týdenní
Novinu « (Tydáeúska Nozvina)^ kterouž až do roku 1848 redigoval a v níž mnoho svých písní uložil. Zde ku p. našly své místo Hanin podzimní zpv, Chceš-li, hochu, volit jednu z žen, Marná domluva, Útcha, Bíza pede vsí atd. V té dob seznámil se (r. 1844 s mladým komponistou lužickým, Karlem Aug. Kocorem. což mlo rozhodující vliv na jeho innost básnickou, tak že odtud oíná nová doba v jeho tvoení. Pátelství obou vlastenc pineslo nepopiratelný prospch národní vci lužické: ovocem jeho byl)^ pvecké slavnosti (^sp1
]
vanske swjedženje*), jež se staly mocnou vzpružinou národního hnutí srbského. Jim a jich
pvod-
cm budou lužití vlastenci
vždy žehnati. Zejleova poesie však tím pátelstvím nezískala tak, jak se
obyejn
v Lužici tvrdí; Zejle básník mizí tu celkem
Kocorem
skladatelem. Jen skrovná ást prací, psaných pro Kocora, rovná se cenou jiným vcem Zejleovým. za
Zejle byl písní
tžko
ryzí lyrik;
lze vystihnouti
zpvnost a lehkost jeho pekladem. I obsáhlejší
jeho skladby nejsou vlastn nic jiného, než cykly verš výpravný
mu
nesvdil. Lyrika jeho jest mkká, nžná, ale bodrá a plna zdravého života. Láska, píroda a život prostých dtí pírody písní;
i
;
10
tém
jsou
jedinými
názor života
pedmty
lovka, dvujícího sob humor v
chází jeho bodrý
i
a Bohu.
Jeho srbského
písní.
Nkdy
satirický tón.
e
pejeho
ryze národní, obrazy pekvapují život-
jest jadrná, ností,
jeho
jasný názor prostého
jest
rozmr
pohyb po vtšin odposlouchán
a
Tak »Hilžika«
je psána rozmrem do Nmcow hotowachu« národní »Ha wosrjedž mi Hornjeho Wujezda« dala rozmr » Veselému návratu* »Hendraško, ty synko mój« písni »U kolébky
lidové písni.
písn »Ha Serbja
so
;
a
chtl. Jindy
ovšem
užívá
pvec
vdom
a
úinn
assonance.
Nejvtší jeho prací jsou »Poasj^«, kruh lyrických básní, vyslovujících náladu roních dob. »Po-
asy« nejsou dokoneny velice nestejné
;
a obsahují
básn ceny
básník se asto opakuje
že psal pro hudebního
skladatele.
— patrno,
Nkteré písn
jsou v nich roztomilé (uvádíme jen »Duetto«, »Mezi
nebem
a zemí«), a ty pojali jsme
i
do pítomného
výboru; teba je však vybírati ze záplavy vcí prostedních nebo i docela slabých. Úelem, pro njž byl
psán,
utrpl
i
druhý vtší cyklus,
»Ser/?ski
kioas^ (Srbská svatba). Nejslabší jsou libretta; to
Zejle sám
dobe
cítil
a vyznával, a proto
práce zstaly vtšinou ve zlomcích.
i
tyto
11
Nejlepší z jeho prací jsou oJilasy 7iárodnicIi pisní a
ony pružné, roztomilé písn,
v nichž se nejlépe
obráží individualita Zejleova a jež
nám mimodk
pipomínají Burnse. Jsou to písn téže milé, jasné, bodré nálady, jaká vždy vyznaovala osobu Zejle-
ovu, jíž si dobýval srdcí tch, kdož jej poznali. Z » ohlas* a z tchto ist »zejleovských« písní jsme hlavn vybírali. V tch nebyl nikým dostižen, .v nich
vyhranila
nejosteji jeho básnická bytost,
spoívá hlavn význam jeho poesie. Obsah prozáen jest odleskem duše básníkovy a duše národní písn pružnost rhytmu dala jim rovnž národní píse a vyvinutý básníkv smysl pro hudbu. Zejle sám ku p. opatil nkteré ze svých písní v nich
jich
—
melodiemi.
Na
konci výboru umístili jsme
vlastenecké;
když
si
dv
jeho písn
k nim pimyslíme ješt
jiné
jeho práce toho druhu, vidíme nejen vzrst jeho
nadjí v budoucnost lužického národa, v zrcadle
V
i
jako
ale
postup národní ideje v Lužici vbec.
létech dvacátých, v
dob
úplného úpadku
cké národnosti, povstaly písn
luži-
»Rjana ílužica* a
»Boží sedleško«, plné pochyb a beznadje.
V
létech
kdy poalo kvasiti nové hnutí národní, napsána píse >0, mj srbský lide drahý A v letech tyicátých, kdy bylo dílo buditelské v nejvtším proudu, kdy zakládány lužické asopisy a v život uvedena lužická Matice «, kdy poádány ticátých,
!«?
.;
12
velké
pvecké
slavnosti a vlny
mocného
rodního šíily se od Budyšína po
hnutí ná-
vší Lužici,
v té
dob
všeobecného zápalu napsány hymny »Trac dyrbi Serbstwo, zawosta« a »Hiše Serbstwo njezhubjene!«
Za
života Zejleova vyšlo
málo jeho prací ve Co vyšlo, jsou skrovné, švabachem tištné knížeky pro lid. R. 1842 vydal písn a popvky školním dtem (Krótke krluše a spwaka za serbske šule); v létech 1845 49 vyšlo
form
knižní.
—
Vencv srbských zpv «, textových knížek k srbským pveckým slavnostem; r. 1855 vydány pt
»
»Srbské bajky* (Serbske basnje, swojemu wulcy
lubemu
ludej podáte
k wužitkej a k zabawjenju)
pveckým slavnostem 1860 a 1861 vyšly ásti »Poas« »Zn« a »Jaro« (Nalo) konen r. 1871
k
;
:
zpv
sbíreka
Jinak byly jeho pisech,
na oslavu míru, »So zwoni mr«.
básn
roztroušeny v srbských aso-
»Týdenních« a pozdji
»
Srbských Novi-
nách*, v obou »Jutnikách« (Jordánov
i
Kuan-
kov), v ^asopise Matice Srbské*, »Lužianu« a krom toho v knížekách » Serbske psniky
Wiazec
Petra*
(J.
a drózna*, »Cmjeíy,
Kulmanem)
P.
j.; .
.
Jordána, 1841), »Corny kós
wosy
a šeršenje«
(ob vydány
atd.
Sebrání Zejleových básnických spisv ujala se lužická studující mládež záhy
uplynulo
však
trnácte
let,
po smrti básníkov, myšlénku
než svoji
IS
v
plném rozsahu provedla. Na první své »skhadžo-
vance*
r.
—
1877
ji
studentstvo
lužické
poprvé vy-
1883 vyšel jeden svazek sebraných spis (Handrija Zejlerja Zhromadáejte spisy) náslovilo
r.
kladem »serbskeje studowaceje modžiny*
Muky
dakcí dra. Arnošta
—
a
r.
a re-
1891 dovršeno
tvrtým svazkem. Z tchto hrubých ty svazk (každý obsahuje kolem 400 stran) iním tento skrovný výbor. Vy-
celé dílo
jsem peliv z toho, co iní Zejleí^e zajímavou postavou svtové poesie, pominuv ostatního, bíral
co sebrala pieta rodák. Hledl jsem zachytiti všecky význané rysy jeho básnické postavy a tak
—
podávám
pítomných pekladech první propracovanjší obraz Zejlev v naší literatue. Práci svoji konal jsem svdomit a s opravdovou láskou k pedmtu, maje po ruce pvodní otisky prací v asopisech. Nkteré básn mám peloženy nkolikrát. Byl jsem si vdom, že nekonám práci zcela snadv
i
nou, a také vím, že ne vždy se stihnouti originál
však jsem se
k
mn
podailo vy-
vlastní své spokojenosti.
Vždy
pekládati co možná
vrn,
snažil
tam, kde mi kladla forma nepekonatelné pekážky, jeví se v mém peklade slovní úchylky od originálu. Ve dvou básních vypustil jsem po a jen
slabší
sloce
drahý!
<);
(»
Veselost*
a
»0,
mj
srbský
v písni ^Rozloueníc vynechal jsem
sloky, které jsou
v
»
lide
dv
Sebraných spisech « pidány
14
z
ml
rukopisu; Zejle sám je tedy
uveejniv jich;
konen
sloku vypustil.
Rozmr
i
a
za slabší, ne-
v »Jarní« jsem takovou
pohyb
originálu jest bez
výjimky zachován.
A
si
Zejle tímto výborem
i
v
eských
srdcích
dobývá sympathií!
V
íjnu 1894 A. erný.
K emu
mi
emu
k
to,
pomha?
Sto to wšitko
Ubrus blotkaný, prázdné misky, džbán}-
k
emu
mi
mže
Zda být erven bez slavíka,
k
emu
Moe
—
rže
emur
byl by, k
píval velký,
lunek na k
emur
k
to,
emu
nm mi
mlký
to,
k
pustá do nich stezka
emu
Piesané
jsou mi, k
vlasy
a prst bez okrasy
k
emu
mi
to,
—
emu
Bílá vrata, hezká,
k
—
?
— emur
— k
.
emu?
?
16
K
a na
nm
v sedle
chlapec jako jedle
—
odpomohou všemu. Zlatý kroužek z lásky,
vnec na ty vlásky — odpomohou všemu. Díví
láska vrná,
najde
—
erná pomoc všemu
hlavinka ta
.
Haluze, lupeny zelené
.
.
Haloza, lisciko zelené.
•'fjaluze, lupeny zelené,
mi jablíko ervené, jablíko žluté a ervené.« dejte
Shodily haluze, listénky
jablíko do
mkké
travnky,
ervené jak tváe panenky.
Hezkému mládenci
dívka pak
podala jablíko klopíc zrak
oba se rdli jak vlí mák.
—
:
«
17
Nad
nimi na vtvi pták se chvl, drobný ten šelma z nich radost ml, drobný ten šelma tu píse pl:
»Dráhu svou sama a samiká
—
vodika k jablíku mládence holika. našla vždy studená
Ti
jezdci a dívka.
Zezady hunow
humny
Z/a
se istá
níž
zahrodži.
v travné zeleni
voda pramení;
a plna jest
k
vv
bží
jí
dolinka,
bílá
pšinka.
Pro vodu bílou pšinou ranní hodinou.
jde
dve
Krok
staví dívka
nesmlý
ti jezdci tryskem pijeli
svých koní tady nakrmit a istou
»Bh
s
vodou
pisni.
,
tebou, dívko milých vnad,
zda vody chceš H. Zejle: Výbor
napojit.
nám naerpat?* 2
:
«
««
:
18
»»Ó, ráda i
vám dám vody
kon vám
pít,
chci napojit. ««
Ten na iindáku nejdív pil a k dívce potom promluvil
>Zlaák máš mít mici, mou chceš-li slouti dívicí.« »»Za peníz chceš mou lásku, což? koš « zadarmo ti, hochu,
—
Dám
A
!
když pak, na brn co jel, k dívce dl:
se napil, takto
»Mj
zlatý
mou
etz
obdržíš,
milou být když pivolíš.
»»Tím zlatem, na
šíji
co máš,
mou
lásku nikdy nespoutáš!*
Te
s
pil
vraníka hoch seskoil,
dlouze a pak promluvil:
.»Zde,
mou
dve, láskou
A dve
zlatý prstýnek
bu mj
celý
—
vk!«
kroužek pijalo
a na hocha se usmálo
Bh —
»»Jsem tvojí, hochu, to ví tvj prstýnek, to lásky kruh.
!
r.i
A a
brzy k
nám
poznají
t
H To 1
se,
otec,
milý. vra,
má!««
lžika.
i
pacholjo brunaki sedlovvachu.
i mládenci sedlali oe a v dál Labe v Budyšín pustili v
se pi^es
Tam
a nové
krmy
kdož k pivu a vínu
»Nám, krmáko,
svj si
cval.
chvat
stavili
—
nesedne rád
—
víneka dáš a kde pak svou hezounkou dcerušku mášr piva a
Svou hezounkou dcerušku, Hilžiku svou, jen chudobky jsou!<: že vedle ní rže
—
»
»Ach, ve
vín ohe
a život a
vznt
však dcera
má
A
zel jeden, tak veselý
když
tu slza
A že
ji
mu
v rakvi jak
žalosti
skanula
—
zlomený kvt!««
s
prv',
brv.
druhý když nad rakví dvete stál, vnec jí koupí, hned zarmoucen pál.
20
Však
tetí jak uzel
a líbal a líbal
ji
ji,
semknutý
v
A
polibk pívalem kdo v rakvi tu ležel
A
krmáka
vesele
vždy
její
má
nad rubáš
stal
se,
— te
zble
ret.
div!
ó,
povstává živl
nalívá zas
—
dceruška zásnubní kvas!
Pi
tanci.
Chceš-li ju
v^hceš-li
ji
wohlada. vidti,
mou rži v poupti, mou milou, rozmilou, dívici spanilou
tam
—
stojí,
—
pohled
jen,
jak jedle štíhlý kmen, hlavinku kloní níž
jak v poli klas
— zda
Labutí zjevy jsou
dv oka a krása
pod asou,
lilijí
se v lících rozvíjí.
zíši
A
mé
rty
galánky
jsou jitní ervánky,
ader
a jejích
vzdech
jak zkvetlý vábí beh.
Tam,
hle,
vzrst
její
se zjevuje,
kraluje;
jak lehce kráí, hle,
mé
dve
k tanci te!
Krok srnky, údolím když kráí k družkám svým od lesní studánky to krok mé galánky.
—
A
v tanci,
na
mou
jak ranní vánek
est,
jest,
jenž v klasech zelených hrá,
rosou zperlených,
že vlnou šeptají
a chví
se,
líbají.
Ta, kteráž hledí k
nám
jak slunko v svta chrám, ta, jejíž
mn
smavá
líc
k tanci kyne vstíc
ta dívka spanilá,
to moje
rozmilá!
—
:
Jest nejkrásnjší Najrješo
lilje
kje
Jest nejkrásnjší
kvt
.
lilija.
kvt,
lilje
však ješt hezí na pohled je
dívka má,
mj
celý svt.
kmen,
Jest nejštíhlejší jedle
však ta,
štíhlejší je
kterou jsem
pece si
jen
vybral z žen.
—
Nejradj' jde se k muzice
mne však
to táhne nejvíce,
kde moje milá dívice. Prý nejsladší med veliek.
Ten
v hrdlo
je sladší
lhal,
med
kdo
Prý nejrychlejší jelen však
as
tohle ek'
tvých hubiek.
víc prchá,
jest;
na
mou
est,
když u milé jsem v zái hvzd. Travinou vánek lehce hrá
—
leheji nožkou dívka má,
když struna k
Vždy bor
se
vždy vrnjší,
mn
jest
má
tanci zazpívá.
stejn zelená
by
—
vzdálená,
dívka milená.
.
23
A
dub znak
je-li
pedí
láska
jej
pevnosti,
stálo§tí,
jež kvete naší mladosti.
Pro
ne?
Jasné slónko pruhi sele.
Jasné slunko na zem smle upírá zrak záící,
hvzdy bdlé,
v noci zase
vn nebem A mi
bloudící:
tedy poví svt,
pro bych nesml
v
oi pohledt
hezounké dívici?
Všechnm oím, laným kvete i
rže
z
poupte,
to nebe, sídlo spásy,
na
když rozkvete:
ni zí,
A mi
tedy poví svt,
pro
bych nesml v hezkého dvete?
Vlna behu vítr
kvtu
poli stébla
a
krásy,
list
sdíh'
dumy,
v podletí,
píse šumí
šepce ku snti.
líce
pohledt
:
24
A
mi tedy ekne svt, pro bych nesml slvka povdt
hezkému dveti?
Msíc zemi
doprovází,
—
kolem slunce letí zem vše se do páru zde schází, kamkoli jen pohledném' mi tedy poví svt, pro bych nemohl se procházet
A s
hezounkým dvetem
r
Schovaný milý. Pes kek Listí
dobe
prlinou tebe zím,
zakryt
na
t
lišaty.
kovinou pohlížím.
Krok
tvj, milená,
dobe
vidím zde,
ke
mn
zelená
tvoje stezka jde.
Pravou zvolilas cestiku si,
v—
25
srdce tají
mého
hlas
zde ten ke.
Zlehka pojd jak sen, radosti má, bh'ž
—
milý rozechvn
t eká
na
již!
Milý milou doprovázel
.
.
.
Lub}' z lubej domoj džše.
JVlilý milou doprovázel,
nebe bylo plno hvzd. »Rci, jaká, ó
dve
moje,
tam tch svtel mluva
jest
-
Jednu tvou a jednu moji chová tam ten hvzdný tlum není-li to nebe rovno naší lásky
— Není,
nebesm!*
leda, že co
dala jsem
ti
hvzd
hubiek;
nechodíme však jak hvzdy bez milostných slovíek.
Jako
—
hvzdy
láska naše
nehoí jen bludikou;
tam,
26
naše láska požár žhoucí,
hvzdy
Nm my
chladná svtla jsou.
nebem
spolu
chodí,
co krok, to polibek;
svtlo staí jim jen do dne,
nám
a
láska
Chtl
cel}''
býti
vk
—
!
holoubkem.
Sol hólik ranko po
hoi
v
!^el jinoch z jitra jej
cesta vedla v
tam se
po
stráni,
temný
les;
vtví v hlasném vrkání mnohý doupnák nad ním vznes' z
»0, kéž jak tento doupnák jsem,« les
hocha
slyšel tichý
>>Když celá
zem
vzdech.
dýše snem,
bych k milé letl na kídlech, na okénku bych posedl,
když po západ umel den, pak v komrku bych zaletl, své dívce
A
s
víek
plašit sen.
pi okénku pi svtlém by ona na mne ekala
«
27
jako te, kdy v lesích jsem. by o mne se víc nebála.
a,
Tichounce veer piletl bych v komrku své milenky holoubek, bych odletl
a,
až
rudou záí jitenky.
s
Svoji budeme! Twjerde su
Vrná
naj'
naše láska
lubosa.
jest,
lidem na vzdor bude kvést
však
A nám
my
svoji
—
budem' pec!
v cestu nasety
—
pomluvy a klevety však my svoji budem' pec!
A a
si
to
brouká matika,
hnvá
však
my
tatíka svoji
Teba nemli nežli
lžko
však
my
—
budem' pec!
jsme
sic
a nic víc svoji
—
budem' pec!
:
-28
D uetto. Hdy b^xh
róžika.
ja byla
(Dívka:)
kdybych mohla ržikou zahrad se pnout kvetla bych ti celikou
C_y,
—
v tvé já
živ^ota
tvého pout.
(Pastý:)
Mou rží chceš-li být, dám záhon tob rád
ó
vi',
v své srdce zasadím tvj
ke,
tam
v
kvtu budeš
stát.
(Oba:) Hle,
hned ni
nic
rží
erve
kvete,
s
blostí
vadne zas
v zármutku,
ni
nerozlouí
nás.
—
v radosti
(Dívka:)
Kéž bych co v
se v ptáe zmnila, údl dán mu zpv —
já písní
bych
ti
zvonila
v života strast a hnv.
!
29
(Pastý:)
ptáetem když býti chceš, budu vtvikou, a na ní, milá, spoineš svou drobnou nožikou. O,
já
(Oba:) Hle, ptáci, prosti starostí,
—
hned mlí, pjí zas ni v
zármutku,
ni
v radosti
nerozlouí nás.
nic
(Dívka:) Ach, tak se hvzdou tvá vrná milenka
státi
moc'
by svítila ti celou noc do tvého okénka.
(Pastý:)
A
já mít
klíe ode
vrat,
—
kde slunce vychází pak nikdy nejdu otvírat, a noc je bez hrází
(Oba:) Hle,
hvzdy kráí
výsostí,
—
hasnou zas ni v zármutku, ni v radosti nic nerozlouí nás.
hned
svítí,
bO
Písaha Pi
ri
twojich modrých
lásky.
wókow
modrých oí
tvojich
njebjesach.
nebesích,
ty zlatá kráso má, já
ondy písahal,
žes ty
má
a ml
jsem hích,
milená!
Pi zoi líek
tvých, jimž jsem se vzdal,
a ústech k líbání
tob vrnost písahal k svému skonání!
jsem vera až
Pi
boku tvém
štíhlém
já
zaklínám
se ješt jednou hned, že,
nejkrásnjší,
mn
niím
když jen tebe mám,
celý svt!
Ráj bledý-li
mne odtud
mj duch že vnou
písahá:
ty budeš,
ti
vyhostí,
duše mojí radostí
pedrahá!
Marná domluva. Ha moja mje maeka namohvja
pec'.
iVln matika domlouvá každiký den: »Slyš,
Btuško, neber
si
chudého
jen.
: :
31
Jak od mrazu lupínek se stromu spad', tak v chudob po lásce pichází chlad.
Však
s
dukáty, statekem
mn
Však jiný že bez duše
výklad
mj
Petík
mch
má
zlata je
dej!«
Petr zas dal
peníz, a láska* je král.
»Co byl bych ti pláten, « »když celý bych zmnil
Mj
—
je hej
srdéko
dceruško, draze jen
ty,
žíti
pravdu,
— to duch jeho slov se na zlatý kov.''«
to jasná
vc
je
chladný a nelibá pec.
Jak nezeli zakivlý, ostený srp ni chudobek v tráv, ni na poli chrp tak
dukát
neželím, chval je
jen Petrovy lásky
by bylo
Ano Ha
mn
hrad
víla její
chval,
žal.
— ne.
na horách wyše mi Kóžanta.
Z/a Róžantem kde se tmí
tam
kdo
—
erný
kryla se v houští kdes;
pod tvrdými skalami
kryt zlatem, stíbrem a perlami.
les,
;
32
Zda Jakub k
A
ji,
ženich,
Btka
té víle
má
vlídný ret víly tu radu
— Na
louce pod horou
jdi,
utrhni
má
bílé
»ne
sob
rád,
ml:
kvt
bl
ten veliký kvt,
paprsky, zlatý sted,
— ano«
tm
lupínkm jména
a jist sudbu svou uhlídáš. I
pravd
v
se pišla ptát.
—
dáš
utrhla dívka ten bílý kvt,
prst lupínky trhal a šeptal ret;
le
v posled když »ne«
mla
povzdychnout,
hlas selhal, vytrysknul slzí proud.
A
srdce
jí
naplnil
hoký hnv
ku zlému lupínku bílému: »Ach, pro mi ta odpov bouí krev? a já vím milému !« Kvt lže
—
Milý ková. Mój luby we wsy
koua
je.
iVij milý ve vsi kováem vezme si mne rád, jak mine vojna, pijde sem k nám družba zaklepat. a
33
Já budu paní mistrovou, a to je pece est
—
hledejte ve vsi takovou,
mn
co
v tom rovna
jest.
Což na tom, v tvái zaernn že bude,
eknme?
Tím bude
v svátek istší jen,
až ke mši
pjdeme.
On
od
pán
i
sedlák
vždy dílo pijme rád
pak
—
mže pkných zlaák
hrst svojí žínce dát.
Srbská nevsta. vSym Serbow serbske holio.
Já Srbv srbské dve Hanka íkají,
jsem,
mn
mne, teba v pilné práci dnem, po zpvu poznají.
Mn
skivan zpívá vesele
k procitnutí vhod, a když jdu nažat jetele
již
s
ním pji o závod.
H. Zejle; \'vbor
pisni.
34
Jdu na mez v
poli zelenou,
svj kivý ostím
srp,
žnu travku, slzou zrosenou, zím, v žit co je chrp.
A se
krpje
když od rosné ruka zamáí,
tu prstýnek se zaskvje,
jenž prst mi obtáí.
Ten kroužek od milého mám,
to hoch
kmen;
jak jedle
on u veer vždy chodí k nám, když v šeru usnul den.
padla v
Já
zim
s
peslice
na plátno tenkou nit; už plátna plná truhlice, jež
I
nevsta má
mít.
peí všecko sedráno,
když sníh byl na dvoe, a bílých pein nastláno v mé díví komoe.
Za rudé stuhy na hlav chci
má
vnec routový; chová už v mé
epeek
hotový.
výbav
35
Družiky sliné budu
mít,
k nimž patit hochu ples, a svatební kvas bude zít po ti dny rodná ves!
Píse Nawij
pradlen.
kudželku holika.
sej
INa kužel
navíjí dívina,
peslici chystá svou;
minulo svatého Martina,
na pástvu panny jdou. Sneslo
již
koleko s šedivé
blá
se
dve
svj
kolovrat,
prohlíží:
oblohy snížek
ped
spad',
chýží.
Zatopte, rozsvte, matiko,
baoským
pradlenám,
na cestách plno nás, plniko, na pástvu jdeme k vám.
Na
našich kuželích v jasnosti
stuhy se
pkn
ervená barva
rdí,
ta milosti
všude nás provodí. 3*
«
!
;
86
Pedeme když
se
s
kužele
mkký
len,
den nachýlí,
plátno se vybílí v jarní den
k svatební
košili.
Vesele u kamen pede se, když venku padá sníh, hladový vlk vyje po lese a vítr v haluzích.
Máje. Zelena
ta meja.
A^elená se máje,
hudba pod ní hraje, k tanci na trávníku zve nuž, rychle, rychle k tanci v skoku,
dívky kyprých
eká
hoch
»Déš
již
bok,
dve
— —
bude valit slunko bude pálit bruí starý pantáta; se
matika
zas stará
synka, dceru kára, jaká
své!
bude útrata
;:
!
;-57
Ale milé nebe samý jas, a hoch objímá milé dívky pás: v kole, blíže k máji
tance pohrávají, ní stuhy, šátky zas.^)
na
Máje pestrá pozor
te se chýlí v pád, mžeš zajásat!
a
dej,
Vršek zdobný chy! Padá, hochu, chytni vršek zelený
Pojmul hocha, pojmul
žal,
že tu máji nedostal
dve
každý jeho
královnou by Jenž
te
zval.
chy ji smle, kráí v ele,
svou v ruce máji, své
dve
a stuhy
po boku
vlají,
a hudci hrají
písniku hezkou do kroku.
Poskote
si,
zavýskejte,
radujte se z krásné ifiladosti; pijte
v
dary milosti
dívím
objetí!
;
!
Jednou snhy spadnou v líci rže svadnou
—
rže
nevinnosti
vn pokvete Zpv
dívek o senosei. Swjaty Jan žn skazuje.
jvatý Jan
as
žn
pináší,
travná luka
dve,
stel,
a ádkuj,
žn
pináší.
travná luka
Louko,
—
kop a obracej
svatý Jan
as
sic';
hrab a rozmítej,
sic'.
zdobu nám»
dej svou
mzdu pla nám pehojnou. Traviky dítka rozmilá, jež
na
srdci jsi nosila
louko, dej tu
nám odmnou
vonnou trávu
Nenaíkej, neslz že
to
svt
tu
dát
sudba zachvátí,
marný náek
as
svou.
víc,
vnec máš nám
co v
—
nevrátí
—
je lék, a v krátce zas
pyšná budeš
stát.
39
Luznému dnes kvtu pohební píse
luk
zní,
však nevinné kde dívky jsou, a rže nezblednou -
tam kvt
Bh, tam
dá-li
vnec
jdem'
v roce vít
svatební!
Svatý Jan jde pes louku, pes louku požatou,
svým slunce ádky líbá kupy voní balsámem.
rtem,
a
Pijde v kraj
Vonné
as
a
oi mne
povedou.
cizí
nermu
seno,
se,
že musíš umírat,
mní osud nelidský, nezstává na vždycky pijde as a budu též
vše nic
snad slzy
—
utírat.
Steleme a kopíme luk
kadeavý
hle,
vz
již
vlas,
stojí
pipraven,
vše odveze, než mine den!
Rachotit též slyším vz, jenž
mne odveze
zas.
!
40
Pomáhej pak, dívino, stateek nakládat, až kolo vozu ozve se,
mne
jenž
Vyjde též
tebe odnese.
i
as
dám
a v cestu dál
se z našich vrat.
Hoj, nevsta kde zstává
vnci zeleném?
ve
Rci, dube, olše lepkavá
—
v údolí lunatém.
Svj
nám
vínek dnes
a za rok
Anika
louka dá,
má
jej
Hoj, kde že je ta bílá chýž,
kdež zaplétá
si
Tam
.stojí
»Jí
družky
puste
Svj
vlas?
venku
nám
vínek dnes
a za rok
Anika
nmž
Kde vz,
v
pojede
oddavek.?
Kde
z
stecha, jež
kde bílých pein
Svj
jej
louka dá,
má!
blahem ji
oblita
uvítá,
vdk
vínek dnes
a za rok
již:
—
sloužit nás!«
}
nám
Anika
jej
— louka dá,
má!
!
!
41
Pozor, stará
matiko
Trvpty, trapty bžachu.
L>upy, dupy ze vrátek bží tvero kozlátek, ale
žáby drsný hlas
zahnal všecka zpátky zas.
Matiko
ty stará,
ej,
na dcerušky pozor
tch každý
dej;
hlas nestraší,
ty se znáhla neplaší.
Když
klarinet zapíská,
struna houslí zavýská
—
kde máš svoje dcerušky, tvrv sliné dvušk\" ?
Miluj! Ziwv byé
Jjez
bjez holia.
dvete
živu být,
kdož by mohl pochválit
Hndé oiky pkné holiky pro pak by tu zkvétaly, snad jen aby plakaly-
;
42
Život lásky bez kouzel
brzo by tu zrezavl!
Z modrých
oiek
hezkých holiek
darmo srdce milých krás volalo by k lásce nás. Lásky muže bouný sen v popelu by doutnal jen;
erné
oiky
kypré
holiky
by zá a lesk, zmoil by je lásky stesk.
ztratily
lovk s
láskou dýše jen,
jí obdaen. Duše rozkvete
nebes byl
dvete
na rtech
tomu bych se pkn smál, kdo si lásky nehledal. Láskou
lovk peplnn,
bez ní kdo
medem
— je
dutý kmen;
napájet
marno mrtvý ret; kdos nepoznal lásky nejsi z
ženy narozen!
sen,
!
4S
DÍVÍ áry. Doryl
mudrose sym nowy
fv moudrosti jsem pišel
šac.
pokladm
Lidé, nebudte tak padlí na rozum,
nevte, co kdo vám maluje, povím vám, kdo tady aruje Ze to baby
jsou, je
smšná
vtší, nežli babylonská
chudry, jaký
ty postesknou
lež,
vž; si
spíš,
je to v stáí holý kíž.
Ale holky
s
rží na líku
mají arodjství v malíku.
Spletou hlavy, srdce uloví
—
jakou cestou, žádná nepoví!
Zda to není erné umní, mudrce když v tele promní?
A ím tím
s
starší v
sít se jim
ním dovedou
lip
chy,
zatoit!
!
44
Omluva di
Stó mohl
nestálosti.
holcam peco swrnv by.
iVdo moh' by dívkám vrn v jenom míti rád r
Ten
nezrodil se ješt
že vinou
Vždy a
dvat,
to je
tolik se jich
každiká
Ty
lásce stát
vn
a jednu
mládenec — jistá vc.
krásou usmívá,
je lásky žíznivá
hezké milujem', že zdobí svt,
že v prsou
kámen nemáme
Té úsmv zdá a písní
a led.
se býti souhrn krás
andlskou
zní její hlas
—
když na mne obrátí svj jasný hled, ty tam jsou rozvaha a rozum hned!
A
druhá
je
že k lásky
zas jinou
jak svatý obrázek,
modlitb zve
zdobí — stíbro
její
vdk
I
v truhlici,
a zlato v srdci chudou dívici. A, že jest vrný, ekne-li kdo
pec
—
bud touhou schne, aneb je pokrytec. však, holky, žádný hnv: Jsme motýli
—
pro
na
svt
vás tolik hezkých
dv!
;
4^
Veselý návrat. Ha mésak
na njebjesa zwodiuje.
Už msíek
na nebi provádl hvzdy, kuata, když mládenec vesele dom šel, s ním budyšská dvata. bílé
Sel a
s
od tance, hlasn si ním pkné holiky
msíek
na nebi se a s
zazpíval,
usmíval,
ním všecky hvzdiky.
»Hoj, kde
ponocný
jsi
se
se,
mládene, opozdil?*
hocha
ptá.
»»Dnes, strýce, jsem do sytá rozkoš
pil,
kde mi routa rozkvétá. <« »Hoj, kde
jsi,
mj
brate, tak dlouho bylr«
sestra ptá se Marije. »
»Já,
sestiko, v zahrad naší
sázel rže,
»Kde
kozli
bruí
bratr
^
s
ryl,
lilije.*^.
t
nosili,
povídej,*
od chaty.
>0, hochu, to veselý byl dn«:s rej
bndyšskými dvaty. «*
46
Vzácná
chvála.
wšmi
Mjeze
štomami.
JVlezi všemi stromy
mn
nejmilejší bríza strom,
proutek vyros mn, známý rychtá z Bezovic.
na
ní
devo
Proutek,
ohebné,
ten mi tuze dobrý byl,
pro nj, že jsem se ho šibalstva
jsem zanechal
bál,
—
Mezi všemi ptáaty vrabce nejvíc miluji;
šelma ten
mne
nauil,
jaký svta mrav a bh. »Sedlák ert! ert!« nadává,
když má v když pak v
pšenky dost,
poli
zim
pozdravuje:
»
hlad
jej
Sedlák strýc
Ze všech útrap nejvíce chválím nemoc
ona
jesti
sladká
milosti,
jediná
muka
života.
chy, !«
—
!
;
;
47
Lásky slvko
zahojí
tady všecky
bolesti,
zbytený zbytený
léka
tu
hoký
i
Milý
jest,
lék.
odjíždí.
Lenka, Leiíka,
Lenko, -Lenko,
wóko
oko
blyšate.
jiskivé,
slvko tob íci mám. S Bohem, Lenko, oko záivé, dív než v cizinu se dám ach,
že
mne
t
teskný jímá
musím
Pi svých koní
cit,
opustit
ržání,
ehotu
dlouho jezdit nebudu ze vsi do ani
v robotu
vsi,
denním po trudu
u vrat
s
k besed
tebou rozmlouvat,
t
v
krmu
Avšak, Lenko, veselosti zachovej
a
si
v srdci svém
nme oi vedou
duše
jest
pi
srdci
zvát.-)
kvt :
v šírý svt,
tvém
—
48
Až s
se vrátí
jednou k
rží as,
tob pijdu
zas!
Rozlouení. Wrjós, wrjós, wrjós.
V es, má
ves,
ves
v prosté
les
vnad,
karafiát rdí se
na zahrad.
Ves, ves, ves bílá
ovce
vítá,
karafiát
rudý pro mne
zkvítá.
Kve, kve, kve, milá, v svojí kráse,
tob
v
svt
žádná nerovná Blíž,
blíž,
se!
blíž.
kvtino má nžná, jak ty vzácná
není paní
knžna!
Poj, poj, poj,
rže moje smavá.
:
!
!
49
poj tob
mn
pipit,
est,
bu
zdráva
Sko, sko, sko ješt se mnou skonou, však nám brzy
hoké
ponou
chvíle
Však, však, však
dám
mj
ti
se
s
bohem
z rána:
dobe,
rže milovaná! Pak, pak, pak
naše blaho, dít, v slzách zajde
vždy
—
jdu na úsvit
pry, pry, pry!
Út Jednaj so z
ch
hókim
t\
a.
m
dyrbjenjom.
O osudem smi se, že pjdem' rzno svtem
v krátký
as
však se strom obalí jednou zas
pkným H. Zejlc: Výbor
bílým kvtem.
písni.
A
:
50
Znova se zelená každý ke, každá vtev holá: »Však se zas uzíme, drahá, mladé listí volá.
Pozemské vánky pohrávají
s
v,« as
zas v jarní
kvtem
;
»V,
že se uzíme, drahá. zas,«
zticha
šumí letem.
Zase se navrátí tažný pták v pole, luhy, lesy
>Však
se zas
zazpívá
útchou >Však dí,
<
pak
kdesi.
ti
Pohlédni
uzíme, drahá.
ervánk
na kade,
je naší:
se zas
uzíme, drahá,
v,«
a stíny plaší.
Všeciky pobledlé livzdy zas nebem v zái plují: »Však se zas uzíme v krátký as,« jasn dosvdují. Srdce
nám
že
pravda
to
»Však
povídá jasn dost.
se zas
vnce nám
již
jistá:
— budoucnost
uzíme chystá
!
!
51
Mezi mnou a tebou Mjeze
IVlezi
mnu
mnou
Ze jsem
.
.
a mjez tobu.
a tebou, žal,
bude huet voda, lásku naši vezme v ach, což je
.
jí
svojí
dál
—
škoda.
chtl
t
zvát,
vzrostlo sváru býlí,
bohem « mám
»s
a
srdce
si
Mezi
mnou
a tebou
cesta zarst
kam
ale,
a
ti
ti
proto dát,
kvílí.
již
mže,
se obrátíš,
zkvete
rže
Vzkaz milému v cizin. Swéi ovíti
jasnje,
po všem
swi.
svt
slunko v zim, v lét,
msíc hvzdami
boží s
chodí, se vodí
po cestikách modravých. *
52
Boží soudy vdí, kde as nyní hledí hoch mj milovaný,
mému
srdci
na
ta
daný,
svtla nebeská.
Rci mu, slunko krásné,
po všem svt jasné, rci, že touhou zmírá, za ním v dálku zírá jeho
A
vrná
ty,
milenka.
povždy bdlé
oko skvlé, rci, že na svém loži od veera k zoi noci
jeho milá steskem
bdí.
Hvzdy,
mnou
kteréž se
bdíte nocí temnou, rcete
že
ho
mu, kde kráí,
ekám
v plái,
vrate mi ho, vrate zas!
;
53
Bíza pede
vsí.
Pod blej brzyku.
r od bízou stíbrnou ped naší ddinou jsme se veer rozlouili, prsteny si vymnili; a bíza blboká povzdychla z hluboká.
Pod bízou stíbrnou
ped
naší
Bohu
dal
ddinou mne do ochrany
a pak zašel v
cizí
strany
bíza vzdychala
ta
a se
mnou
plakala.
Pod bízu stíbrnou veerní hodinou s
žalem svým jdu nejradji;
útchou a
se lístky chvjí,
bíza blrouchá
mé
stesky poslouchá.
Pod bízou stíbrnou ped naši ddinou
.
54
vný
sen chci v zemi
spáti,
když se milý nenavrátí; a bízy bílý kmen mj bude hlídat sen .
S Wot
nizkich staršich
.
e s k.')
t
—
rodženy
syn khudoh' bura sym.
Jsem chalupníka jenom syn
mj
a nízký je
pec a
b>l
hoký Však
mn
rod
A
smutku
cizí
te mé
srdce ubohé
marn
hledá
nž
oi, pro
pemnohé klid.
bych, ó bloud,
snad rozum
ztratit
se nechtí ke
mn
že
stín
stesku plod.
bolesti zná již
a
—
moh', pozdvilmout,
jsem jen chudý hoch. odháníš mne od sebe, a já bych na smrt pro tebe chtl každou chvíli iít!
Ty
«
55
Opoždné
»ano«.
m.
Rjana Leiika, chceš mje
Oliná Lenko, chceš mne
a
má
mít,
stecha chudá?
»Casu dost se pod
ní dít,
snad se za rok udá.«
Jako
smím
domká picházím, te k tob hledt?
»Mysh'š, že v
To
radš
Chalupu mojí ted,
tom
štstí
zím?
mohu sedt !«
mám
již,
ó bud
má rže!
» Nemám letos k vdavkám chu, neteba mi muže.«
Letos plláníku snad
Lenka ruku podá? » Pokej ješt, k emu
chvat,
mladosti je škoda.
Letos sedlák prosím však, ruce k »
tob
spínám.
Bojím se íc' ješt
nechodíš ty jinam
?«
,tak',
«
:
56
Te,
a
když statek koupil jsem,
nás fará »Víš, až
spojí.
budeš zemanem,
potom budu Nuže,
te
nebudeš
»Ano
tvojí.
být zemankou
se hrozit
mne budeš
ty
Dovol, bych schovej
Snad
si
r
—-te jsem
si
íi
navždy tvou,
vozit!*
radu dal
své ,ano'.
za rok pijde král
pro t, sliná panno
!
Spokojený milenec. Hdyž mje njecha žana m}oda
A stará
si!
Když mne holka nechce si mne vezme ráda.
babka
Neteba mi stará
holca.
platit housle,
zabruí
Neteba mi za pecí
mn
dudy,
vždy a všudy.
tuze bhat za ní, mne doká moje paní.
mladá,
;
Nekoupím
piva
jí
'
kapky rudé
lipový
kvt sob
Hlídat
nemusím pak ženu
—
vait bude. slabou,
za starou mi nepolezou babou.
Kolébky nebudem' potebovat, nebudu dnem, nocí dti chovat. Hoši, bude úspora to hezká propiju a
protaním
—
dneska
ji
Chci být vesel na mladosti úet, starý se starou než
Nevrný Na
budu bruet.
milý.
zahrod/e polki
bóra
INa zahrad velky bzuí,
doma
mé matiky
hlas
málo jsem jí lnu vyplela, málo snesla traviky. »Xehubuj,
zapome
má
již
milá máti.
na svj
pod lipou jsem v poslouchala
hnv;
dešti stála,
ptáka zpv.«
;
58
— Nelži, poznám
má
nelži,
tvoje
dceruško,
ptaátko
po kidélku, po peíku, po zobáku za krátko.
Ptákem
vrká, liškou míní,
jeho sliby klam a v
ohe
lest;
jeho voda bží.
láska jeho
hraka
jest.
—
Voda zurí po kamení, drobné pírko nese v dál; matika má pravdu mla, mládenec mne zanechal. Odešel mi vtrem, vodou,
jsem chudá dívka jen kdybych mla statek, stíbro, byl by tu zas druhý den. že
Pelezl by strmé hory,
erné eky peploval, s
vlaštovkami by se
jasný prsten by
mn
vrátil,
dal.
!
59
Nevrná. We
Ve te
A
Wotrowje wtfik mi jabluko
Wotrov nebude
vítr
slib"*)
mn
jablko stás',
ani svatební kvas.
jablko se stromu spadlo to tam,
pn
se kulilo, žába
Však nad
ztrátu jablíka
od
a
Ej, nejsem-li,
já
ví,
kam.
líto je
dvátko nevrno
moje mi
že
i
panenko, více
ti
mn,
je.
vhod,
ztopím obraz tvj kdes na dno vod.
Ci myslíš, že zármutek ztrápí
jak v zelené travice jablko
O, jablíek, a
stasf.
dvátek
mne
zlý,
ztlí?
v, bude hojn vždy rošt, svt jiných je dost.
na
Když nenajdu krásnjší mezi dv vrnjší nežli jsi ty.
sty,
tož zajisté
A
není-li
vrnjší tady
to
pjdu
radš do smrti po
ni
tam,
svt
sám
;
60
Rozmluva. durka mi?
Stó klapa tak pozdie \vo
»l\do klepe tak pozd mi na dvée ?«
— Otev,
dve,
»Ty mj-li tatíek
ti
jsi
milý
—
švagr tvj.
oteve
švagr, však
mj.*
»Kdo klepe mé komrky na
— Otev, »A jsi-li
dve,
bratr tvj.
d\!.'e?«
matika moje ti oteve, bratr milý mj.«
»Pro
mne po
ze sna
— Otev,
dve,
»Však byl
bysi z
Ten na ruské bílým
snhem
tetí probouzíš
milý tvj.
—
veera pišel
?«
již,
mj.
kdybysi byl milý
ó,
—
stepi
mn
díme
kdes,
zavátý,
nepijde k dívce své milý dnes,
vrah
jej
zabil proklatý.®
»Kdo klepá mé komrky na dvée ?«
— Otev,
dve,
dej, dívko,
zapome
pítel tvj
se potšit v
již
dve,
smutek svj.
—
;
«
;
61
Ó,
nebudu
zapomnít
moc'
žití
smutnou zvst. píteli, dobrou noc:
Již odejdi,
vrná
za celé
tu
vná
láska
jest.
Maruška. Oj, koníka
vyvedla vraného,
boku milého
v boj vyjela po
me
po boku blysknavý, bitký me, za Budyšín vyjela do Cech v se.
— Zda Zda
Nejímá
když *Zel
matiky
otce, jenž
t
staré
ti
není
žel.
pro tebe zšedivl.-
pro sestru, bratra stesk,
tesk }
odjíždíš za hory v bitev
pedrahých
je.st
mi, žel
na stokrát^
však po boku milého musím
doma bych
stát.
umela, Já kd\ž jeho bych po boku nemla.
A i
a i
slzami
kamkoli junák
dvete
se vrhnul v
jeho se lesknul
mládenec v
boji
Marušku vidli
se,
me;
kde tuhém
umírat.
—
pa,
62
A
tam, kde je mohyla pikrývá,
se družina
tam a
kvt
fijalka v
vždy zachvívá: den kvtné nedle
rže kvt na Jana
na Jakuba kalichy na Michala jiina
Ktitele,
Ulijí,
rozvíjí,
smutný den památky du'šiek tam astrových naseto hvzdiek. a v
Pesazená rže. Zyma
je,
zyma
a hluboki
snh
Z-ima je, v zahradách hluboký sníh, kde je ta rže, co rdla se v nich .?
Kde kde
je ta
je to
rže, co rozkvetla tam,
dve,
Poslední lupínek
dve
milé to
Na
co chodilo k nám.?
rže
s
má
spad',
ze vsi se brát.
pástvu, v družek svých veerní ples
nepijde
dve
již
svobodno dnes.
Svojí ten mládenec
jenž
již
—
jí
sml
bude
prstýnek na
ji
zvát,
ruku
dát.
!
!
:
G3
Píse
zní
komo V
svatv dusot a
novou zem
a výskot a hluk,
zvonek
ržika
vsazena
epeek — po
na hlav
U Do
juž,
boku muž.
kolébky vtík
zahrodki
JNa zahrádku vtík zelené lístky k spánku »
zvuk.
dul
vál,
kolíbal
Zdímnul bílý den, spte jen!«
lístky,
Haj!
Andílku náš rozmilý, svá zamkni také
oka
na
chvíli!
Láska matiky nespí,
maliký Haj!
Na spí
haluzi malinký ptáek, ukryt v listí peinky.
Tebe skryje, vím, andl kídlem svým Haj!
:
!
64
Houpy, houpy, maliký, pro tebe starost otce, matiky, zlé
by prchlo
abys
mkce
dál,
spal.
Haj!
Tiše dímej, kuátko,
než mladé slunko zajde za krátko;
pak žití
ti
nedá spát
bol a chlad.
Haj!
Dokud ó spinkej,
žal
t
nebudí,
a
se
tváiky
tvé rdí,
naše robátko, z
rže poupátko Haj!
Výstraha. Chceš-li žeiitwu zloži, pacholo.
(_>hceš-li,
hochu,
rozpome
se
jednu
volit
z
na duben
jak tam za sluncem jde mrak, v manželství je
práv
tak.
žen,
!
:
!
65
Kolem
žen a kolem úle vel
chze, mudrc dl
vždy
táž
hle
jen zticha stoupati,
bda
zavádíš-li,
ti
koky
holoubka, dráp
]Mírno:?t
zas,
trochu andl, trochu das
žen tkví, ó v, dobe zm!
v každé
eho
více,
Píšery se
tolik nestrachuj,
jak zlé ženy. hochu
mj;
žena vzteklá, žena zlá horší je vždy
S
nad ábla.
oddanou a dobrou zas tvj život plný krás; taký andl, eknu hned, chotí
je
vyváží
celý svt.
ti
Takových žen jež jsou
mnoho
pilných, spoivých,
štstím šlape
kde však
muž
— není
Hezká tvá,
svých,
zemský prach,
lán,
psáno, ach hlahol
pkných
slov
usnadují ženám lov; kdo si slep ostrou vzal, víc
ji
s
krku nedostal.
H. Zejler: Výbor pisní.
5
:
!
!
:
66
Zkušenému brachu, chlape,
m—
dobe vybírej a mnohý za holubici
koku
dostal
vzteklici.
Píse Sto
kaž mi d/ensje.
let
Oto
let
snad
radosti.
i
jak dnes
lip
se míti
o to bych
ej,
žíti,
stál,
a to bych se pral! Pivo, víno
penz k
k
pití,
živobytí:
bych vzal rád a ješt bych zmlá
ó, to
Bystrou
ej,-
brnu k
dve
hezké
skoku,
k boku
bych tak vzal
to
—
a to b\ch se smál Štítem
Pánbh
svatý,
oporou druh zlatý ó, to bych si pál, a
žil
bych jak
—
král!
v,
67
K
veselé besed. K
wjesolej bjesadze.
IVly braši vždy v dobré jsme míe,
když
nám
je
f)ln
mén
tím
nás dokola stl.
lev není strašlivé zvíe,
nás
podsí
Nuž, k pátelství ruce
a
— vl. si
de
nie,
není v nás lež ani klam,
a nikdy se neopouštjme,
by
rže
as
kolem svým všecko zde
i
nekvetly nám.
drtí,
a co je te, zítra je kdes,
Pro Tož
lakotit
studené smrti?
užijme, co
máme
dnes.
A
doufejme, v krátkém že ase, kdož pak se nadje vzdá!) (a se u džbánku sejdeme zase,
a
tady
i
u souseda.
5*
;
68
Veselost. Zwjesele
\ eselte
radujte
hdyž so hodži.
so,
když
se,
se hodí,
pátelé,
se,
asu kroej hoe erném hnvu
v
kdo jen v brázdami
plodí
v chvíli zlé
práci, v si
elo
dumách
žije,
zryje.
Bloud, kdo nese do únavy nevrného žití kíž.
nadji na vlnách
výsp
na písené
staví,
chýž;
trudn sladkou vodu
bije,
žízniv slané vlny pije.
Moudi píse dokud veselí
a
na
kvtu
smích uvítejme vinice
Beka, není-li
Na
zazpívejme,
žijem' v
z
to
Irt,
—
má svt? hrozn vytlaená, švarná žena
r
tu stýskat s vláhou v oku,
pomíjejicný že svt? Chvílí vzpomínej, jež v pít
ti
daly štstí
med
skoku
—
;
69
ale šíp, jenž ranil kdysi,
a
rezavý
Dnešek náš
v
kout
visí.
S jasným elem
je!
štdrému zi dnešku
v tvá.
Jednou v úboru jen
skvlém
vstoupí panna
ped
oltá;
dnes zní struna rozjásána zejtra
mlí zpetrhána.
Nejbohatší Ja bohatý
lovk.
sym na swJe.
Já bohat jsem, to mohu íc', a podruhv jsem syn, nic víc
má až
—
chalupa se prostírá,
kam jdou meze
Mou
chýži kryje
tak krásný, že
v
—
vesmíra.
modrý
krov,
pro nemám
ní jizba svtlá, veliká,
že strop se nebes dotýká.
Mn
svíce jasná svítí tam,
a rozsvcí a svíce
mou
ta,
ji
Pánbh sám
což nebývá,
celou jizbu vyhívá.
slov;
!
70
Vždy, v noci, ve dne od rána moje postel ustlána; v zahrad, a záclonou je k ní jablon a rže jsou. je
A
ten
mj
sad je šírý tak,
kvt
že, co jen
vábí zrak
plod dává
a co jen
zem,
vše klíí, kvete, zraje v
nm
Všecky, všecky moje tolary Wšitke, wšitke moje šsnaki.
V šecky, zradily
všecky moje tolary
m,
nezdary,
jen ten jeden ješt ne,
co
mám
od své milené.
Všecky, všecky groše plesnivé opustily kapsy
jeden jen dostane
mn
jej
mé; zstal groš,
listonoš.
Všeck}^, všecky moje troj niky
vypadly
mn,
nešiky
—
jeden jen mi zstal pec, mj ho žebrák ubožec.
.
!
71
Každý, každý, kdo mi pjil, vím,
—
eká, že mu zaplatím neeká, kdo psával jen ernou kídou do kamen.
Píse pi vín. Na zemi wšo
je
kniomne.
V še
na zemi je prach a dým, každý svadne kvt, a zídka lidem smrtelným tu
zde radost krášlí svt.
Tím
mn
milejší
jím zaháním
Co komu
mu
si
hrozn
bohatství,
suší
smutný
Pi vín
starostí
jak
žít,
kvas,
trudný as.
když kost
duch.''
jsem prost,
jak platit dluh
—
neb okraj džbánku, kmote, vz, smutku mez
je starostí a
.
Jak srna hvozdy vesele probíhá, skok a skok, tak radostn zde, pátelé,
svj mládí žijme
rok.
'
Pry chmury
s
e
ela, se tváí,
ty srbský národ nešvaí.
Kdo
nevinn pohnval ho snad, ten odpustí mu pi vín, sic nebude náš brat. pítele má,
jenž
Pi
vín, to
pec
stará
vc,
zlost neusedá, zrza\ ec
Zvábil-li koho jahodou ervený díví ret,
na
usmál-li se náho(J(iu
modrého oka hled zvedn;
své íše, braši,
na zdraví jeho dvete!
A rtíi
bojí-li
vyjít
však na
se srdce tíž
pes
dn
prahy, íše.
uvidí.š,
nalezne odvahy.
vci divné, jinaí, kdo ve vín ret omáí!
Zví
.!
!
73
Pomíjejicnost. Hdže zradowne
IVam
radosti zalétly chvíle,
sn
kde uprchlých
Te
hod/.inki zašle.
snhem
jsou
je
a slunení pohasnul
Sem
te
bytr
pšinky svit
.
bílé, .
perlivé víno ty sladké!
O, oživ
mn
v života sklon
—
mé
mladosti hodinky krátké
zni,
sklenko, jak stíbrný zvon!
Martinv
kožich.
Kormarjo, porjedz nam brnnoh' piwa.
JVrmái, nám
nalij
dej i
erného nám
piva,
erveného vína
Martinv dnes kožich propijeme: to byl jist kdysi švarný kožich
V
ticetileté byl
vojn nový
k zemi až byl dlouhý,
pkný
bílý.
Sedmiletou válku pestál slavn, zhnédl jen a
pl
sta dostal
záplat.
74
U
Jeny když byla velká
bitva,
pišel o své dlouhanánské šosy.
V
roce tináctém
ped
lipskou bitvou
také rukávy se porouely.
ert vem bez nich
rukávy
staré z
a šosy,
kožicha je švarná vesta.
Takováhle pkná, dobrá vesta stojí aspo za sud piva, vína. Deset
let
ješt chodil
v ní ]\Iartin
na díví, a chránila ho
Tu
je jist
hodno ješt
ale v loni pišla o své
Všecky kusy
Martin vera jej
propit
oba pedky.
bit
byl
koví
a v trní.
od své ženy,
za límec té vesty.
Límec hned
se vzteklé
žen
to byl jist tuze
moudrý
Takového límce
není v
z té vesty
poddal;
límec!
svt,
škoda jenom, že se hbetu
Tak
—
nich však ješt najdeš
z
v lese na vtvích a na
držela
trní.
pustil!
jenom hbet
a vzal na se Martinovy rány.
již
zstal
75
Kam
však útek'
peubohý
Martin
?
Chudák, do myší se díry schoval.
A
co dlá jeho vzteklá žena? erchmant komínem s ní z domu
Co by
pec
Propije
k
dneska
tož dej
nám
Nebudeš
darmo
ji
Martinm
ji
Tvrdé tolary
t
piva, vína, stojí.
snímala Martinovy rány,
tžké rány od ženiny
a
námi,
s
vesta za to ješt
ta
chodit
již
za pivo a víno.
ji
Krmái,
Vždy
hanb nemže
]\Iartin
ji
zastaví
však
poal,
IMartin nyní s vestou
v ní
o
ni
v skíni chovat,
ti
nhdy
budou
za ni
pkn
Nemocný Chcyl
ruky.
budeš propjovat.
ješt
\v
holi
nosit
prosit!
ert. Mužakec.
v
L>ert v Mužakovské lesy polívky
z
hub
si
navait.
vylít'.
vlít'
!
76
Svou matku koš
A
poslal
hib a mu
matka
sbírá
po
lese,
pinese.
houby
ervené, radost podívat
Však málem nezdech'
v chvat, I
Liiciper
a zuil: »Das t, matko. sper!«
Když na jazyku s
duši ml, koalkou felar piletl.
Šest dní ert bolestí jen val, a peklem smrad se rozléval.
Když a
povstal, vzteky zježil srst
pemýšlel, na ele
prst.
Když domysli], ek' pekla duch »Ty houby budou smrtí much.
A
koalku,
však
Tož pozor
a
tu lidem
naped do dej,
dám,
ní vlezu
kdo
erta nevypiješ
s
piješ ní
sám.«
ji,
77
Žerty. Zady
nasej pjecy
komái
Z^a tou naší pecí
komái
.
.
hrají,
hrají,
ervené, zelené sukýnky
A
.
v té naší louži
žáby
mají.
clit.'ijí,
žáby ehtají, šeré a zelené
Za tou
naií
kabátky
klnou
mají.
vrabci hnízda mají,
vrabci hnízda mají.
na bídr.é
V
V
na sedláky
lají.
té na-í stodole piští šeré myši,
piští
na
žito a
šeré myši,
;ai-e
žito že v
té naši
kepelka »kup mi
Nad
pšenici
drahot kepelka
se skrývá,
se skrývá, lék,
kup mi
lomenicí slyš
tyry kiKky louskají
se zvýší.
Jiíku
!«
zpívá.
tyry koky
písti,
lék,
písti,
pecky, by
mla myš
co
jísti.
78
A
špakové hudou,
v naší kukani
špakové hudou, klobásu velkou
Za tou
že pozejtí mít budou.
^)
mezí Wochožany
naší
Wochožany
zíti,®)
zíti,
vezou na kermuši kolomaz k
pití.
Sedlák. Mój nan
Mj
je
bu
a serbski je
táta sedlák je a Srb,
mu
modrých oí chrp, pímý vru v svém štítu brány má a pluh, své pole oe, jak chce Bh, to
teš
muž
dnem
On
z
—
pevný,
z
rána ku veeru.
zlata,
stíbra, perel
šr
nebée v pýše na svj dvr, to
a
si
páni nosí!
Ne na kabát
o zlatý kíž,
o plnou stodolu on
modlitbou Boha
A
spíš
prosí.
lopotí se v poli rád
den celiký až v noci chlad
—
!
:
7!)
komu práce škodí? Má zdarma k práci muziku, zpv skivánk a slavík a co se pták rodí. což
A
den
ráno, když
zasvíiá
a nebesa kdjž polita
jsou zoí, les zas
již
jej
i
hora
—
kohout zavolá
»Den záí kolem dokola, ven do té krásy z dvora!*
mšáci
Tož,
vy nadutí.
ve vašich zdech vždy zamknutí, vás
vru
My
veselý jsme selský
líto je
mi! lid,
pod nebem v síru je náš byt na erné naší zemi
Jarní. Pój, w
A
1
zas
ó
oj,
itaj,
naleéo.
vítej, jaro, již!
milé svity hrají
po oživlém kraji, k nám blíž
píteli,
poj,
vítej, jaro, již!
!
!
!
80
Ó
zasvi, slunko, víc
zim mrané,
po
ztmlé,
tak smutné, neveselé
—
zmti chumelic
ve
ó zasvi, slunko,
Vy
spái,
víc!
vzhru
zas,
co spíte v syré zemi, hle,
nmý,
oblak táhne
by na vás vláhu
stá.-^'
ó zrna, vzklite I
váš zde, luka. den
pupen
Již
nalívá se,
za plotem prodírá se trs trávy i
—
zas.
—
k slunci ven
vái zde, luka, den
!
Les, hora, rovina
eká, pláš temných barev i
úval jaro
žít
znova poíná les,
hora, rovina.
Jdi ves I
ty v
svléká,
—
msto
i
tom novém
ven žití,
kdy vše se krásou svítí máš svátení svj den nuž, ves msto, ven
—
i
!
81
Pij
radost
co tu
vše.
laným
žije,
rtem
dýše,
po smutku krásy íše nás volá k radostem pij
Ach
radost
laným
—
rtem
jaro, jaro zelené Ach naléo
.
.
,
ty zelené.
if\ch jaro, jaro zelené,
kvtem novým zdobené, kvty s jarní vní svou mne tší jenom napolou.
zas tvé
Tvé kvty s jarní vní svou, to jenom krásné sliby jsou — bude žito usychat, pak mi bude lépe snad.
až
pak,
Letní veer.
Smrkow Ooumrak
rój
na hona padá.
šerý k zemi padá,
oblak zdobí žhoucí lem, rosa slzou H. Zejlef
:
Výbor
pisni.
smáí
zem, (i
82
od východu boží
Na
hledi v lada
msíc
tich a
ovák
šalmaj, slyš,
s
nm.
obin mírné na
píská,
stráni
stádo ke vsi pohání, zvony z daleka z blízka vyzvánjí klekání. i
Písniku
si
dve
pi návratu
s
pje
pole: hoj,
zapomenut trud znoj, vesele se smje, záí z nho štstí zdroj. i
oko
Lehký vánek v listí šumí, starou jemu bájí zvs, v sen kolébá ratoles,
na rybníce hovor tlumí rákosí a útlá tres.
V
kde
háji,
se
kmeny
tísní,
slavík nyní zazpíval,
opeených
pvc
král;
po své družce touží v písni, vtlený jsa lásky žal.
Na hrud kdes cvrek pje jednotvárnou píse svou,
erv
i
ptáci spát již jdou.
;
.
83
mravenec tam znaven speje dom úzkou pšinou .
.
Nad zemí noc peru šíí, sýek houká v noci báj ztichla pole,
zmlknul
háj,^
cvrek mlí, netopýi z
Sen
vže již
letí
v
ztmlý
kraj.
celou vládne zemí,
neporuší tišiny ni
skek ptáka
údolím
stín
jediný;
táhne
msíc stíbí
nmý,
roviny.
Mezi nebem a zemí
.
.
.
Srjedža njebjes a zemje.
JVlezi
vtry
nebem
zemí
a
putují boží;
poutník do svta kluše,
tlumok na plece
vloží.
Mezi nebem a zemí dráhy ptáata mají: dole na kíž a
kížem
poutník v slunném jde
kraji.
6*
!
:
\
84
Mezi nebem a zemí kvt chvje se pýcha jeden za klobouk zatkni,
a
se lehko
ti
dýchá.
Mezi nebem a zemí
oblák
bílých svítí
dráha;
michalské slunce,
nevím, ven kdo
váhá.
jít
Mezi nebem a zemí
pšky
laciná cesta;
prázdnin'^) slunce
nuže. vesele z
!\Iezi
nebem
se
smje,
msta
a zemí
vtry cesty své mají; mžikem nad námi letí, mžikem cizími kraji.
I
mne podzimní
vábí z jizby
vdn
mé
slunce
tísn
—
k nebi se nesou
moje cestovní písn.
85
Listopad. Ha lisika,
Už
lopjenka padaja.
lísteky, lupeny padají
od jesen mrazného dechu, vše listy, jež na jae šplhají po vtvích až v nebeskou stechu. Jich pohební hrany jsou vichice,
Bohem hrobníkem snhové
ty truchlivé s
jim
a
vánice,
zvor.í,
a vdova tu haluz se kloní.
Už lísteky, lupeny padají a místeko hledají míru. je
vtrové v náruí po kraje
a roznáší
Jich služba se
chytají síru.
koní
i
poslání
trudu, po radostech léta te, znaveny, v tichém jsou dímání, až zmní se v matky své hrudu. i
Mj
listopad, lístkové milení,
pece mi útchou svtlí: nech spadnu a sprchám jak
se
a
neznámo tlo mé já smrtí
zetlí
jdu v nového
—
žití
lupení,
kraj,
v hájích jsou edenské palmy;
kde tam vlnou svou skryje mne vný máj, tam cestou chci chvály pt žalmy.
86
bu
Dík
vám, ó hynoucí lupeny, vy ozdobo šírého svta, dímejte, na vždycky pohbeny,
již
dátka
vy zelená
šumly myšlénky,
v naše jste
stín
horkému elu
má zem již
Když
léta!
ISIír
jste daly
—
vás chovej, ó listénky,
abyste tichounce spaly
...
vidím, jak ptáci v dál táhnou Ha
\vidžu-li
ptáata
]\dyž vidím, jak
ahny.
ptáci v dál táhnou,
strom žlutý když v zahrad
mé myšlénky
a vzlétají do výše
A
hvzd.
mraen když ad
jak sny cestou pod
když plavá jsou i
A
mysl
má
vidím-li
tak tiše a
z
vidím hustý
nebem
jít,
luka, háj pustý,
kídla chce
mít.
podzimní kvty pokorn mít,
chce vznést se a
jest,
za nimi prahnou
mj
duch v
pokoje zídla tam
pít.
jiné
svty
!
87
Ó
myšlénko,
bludná,
i)Oiitnice
kde konec a cíl je tvých cestr Jen potom, když život jest u dna, mír nacházíš za prahem hvzd.
Poslední kvítko. Kak
kje.
rjenje hišée
Jak ješt zkvétá
v kráse
a utšuje svt,
nžn
jak
usmívá se
poslední léta kvt!
A
slyšet zvon juž zníti,
seten as: novému tam žití
že léta hle,
oe
pluh brázdu
Te
neslyší
zas
zem
již
hrom burácet
a
tak sestoupí
ke
do duše boží
i
hmít:
klid.
mn
!
!
Hanin podzimní zpv. Kak
Jak
su te hory tak zelené.
jsou ty pahorky zelené,
jak je to obilí
kde
promnné,
m má matika
kolíbala,
v povijan vinula, ulíbala!
Jak jsou ty jahody slaounké, jak jsou ty bízky tak blounké,
kde jsem si s družkami pohrávala, s ptáaty o závod zpívávala
Jak jsou jak je to
kam
ty krajiny široké,
moe,
ach, hluboké,
nyní ptáata odlettla,
nová kde hnízda
si
vystav,; la!
Jak jsou ty hvzdiky daleké, a ješt dál nebe odvké, kde budou Bohu zpv chvály pti, kdož jsou zde na zemi Jeho dti
!
89
Nadje,
láska, víra.
Nadžija, lubosé,
V
jezerní, dálné
wra.
hladin,
na modroerné hlubin
houpe lo mé naduje, když dobrý vítr zavje. se
O.
dobe
mj A
s
milou lodí
lodníku, a
blíže
labut
pluj,
nezdimuj
bí-eh jezerních
bílé
jako sníh;
jich bílý zjev tak
vdku
pln
tam na adrech se houpá vln. \'ždy vlídn je, ó vlno, nes v jich stedu je má láska kdes!
—
A
nad vodou se zachvívá
k hladin schýlen krásný kvt,
pes nj
se vlna pelívá,
když vichr kídlo zdvihnul v Ta mladá rže na vlnách
—
má
víra v srdce hlubinách.
let.
!
!
!
90
Rozum Pój zbože, ja
a štstí.
e
potrjebam.
(Touha.) po tob panny podob, tlem prodajným
C_y štstí, toužím
Bu
v isté
i ženy
s
ó poj,
a
mn
Již
a
dar
Ve
svou štdrou ruku dej svojich neskrývej
v krajinu
a zjev
—
tebe políbím
mne záivou
mi celou moudrost svou!
(Rozum.) Ach, štstí v dtech vesmíra
slepým okem vybírá; s úsmvem od domu. všem pítel vrné nikomu.
si
jde
dm
—
Viz obraz jeho stálosti:
drobného ptáka
s
lehkostí
na rychlém kole spoívá a v letu jen se usmívá.
Má
v ruce duhobarvý
šat,
jejž z dálky vidíš v slunci vlát,
tím zaste zrak, bys nezel sráz:
pak ješt krok
—a
zlomíš vaz.
;
91
(T o u h a.)
A pec všech
je štstí touhou,
co jich nosí zem,
lidí,
>Mým bu,
ó štstí
žebrák, u
dveí co
i
O
rozume,
mn
radu
Rci, jasný
snem
mj dej,
!«
volá král
stál.
sluho, slyš,
jak nejlíp
víš!
synu nebe, mi,
jak štstí najdu na zemi?
(Rozum.) Vše, na zemi co krásné
jest,
co zíš tu rsti, záit, kvést, co blaží palác a co chýž' jen
A
potem
sob
—
vykoupíš.
slepý zdar tak bez trudu,
bez boje, pochyb, bez blud, a pohár, štstím kypící,
a cestu kvítím bžící:
to,
bloude, nikdy nežádej,
tch snv o a štstí-li pros, jako
štstí nespádej
osud dal, kdys Šalomoun
ti
král.
92
Však vz,
jen
ti
strast a
bol
vzroste kol:
hokého
z
mž'
t
schvátí-li
bda
a
že neštstí
nejvíc štstí vykvésti.
(Štstí.)
Ml, rozume,
a
neznií víru ve blah,
kdo
slov tvých
mne
íše
z té va'ry
dává
ta klesajícím
mráz
v ráz; pil,
sil.
A
kdybych stéblem bylo jen, kynoucím z vodních vln a pn na tonoucího
usmje
s^ ješt jiskrou nadje!
Boží sedleško.^) Plakalo bože sedleško.
Oedleško boží sedalo
msíce
pi
svitu
na
erném
Zmórci,*') plakalo,
plakalo velice.
zašumlo
sosnoví
a \-zdychla
buina:
I
—
-
A
sedleško
co pláe
píina
nám }
—
vypoví,
—
:
93
Na
vtvi, o lupu jenž
snil,
procitnul krahuj rvá,
ze sna také probudil
jej
divn teskný plá.
ten
A v
sedleška pak slyšel hlas,
nmž
plá se ješt chvl: kížem prošlo zas a zas
>Já
kraj srbský v
šíi-
dél:
i
já v bílý rubáš
vidlo
se halit srbský
lid.
a všecky
jsem
zvony
umírákem
slyšelo bít.
Stromové, spte tichým snem,
krahuje jdi spát nad lidu toho osudem
a
m necht
vyplakat!:
1828.)
Ó,
mj
srbský
o mój
O, mj
lide
.
lubši ludo serbski.
srbský
lide
drahý,
zda snem dímeš? zda
i
drahý
jsi
chorý?
snad démon erné snahy
,
94
zave t
tém
na
hory,
svta lesk a nach, abys ped ním poklonil se v prach? ukázal
ti
Otroka bys
ei
své se
Srbským lidem necítíš-li
osud,
volil
síci?
volil
sloves
ránu v
—
líci?
Ledové kry nesou v srdce chlad
posud
s
— což
plnoci není pomoci?
Lesy, role, hory, doly,
srbská jména ješt máte; ale snad, ó lány polí,
naposledy ulíbáte srbskou patu, než
ji
skryje rov,
posloucháte hlahol srbských slov?...
Ne, ne! bratí, kyne spása,
ješt není po všem veta; vítz naše
žádný
kdož
z si
Srbem
ea
nás
a
krájíš
bu —
jásá,
není sketa;
erný srbský a
chléb,
nesklo srbskou
(Kolem roku 1835.)
leb
Poznámky. Zelený vršek vysoké máje (»meja«) zdoben jest pePíse »Zelená se máje« zpívá
')
strými šátky a stuhami.
—
na plesích lužické intelligence. nedli a ve svátek chodívají ženy a dívky za svými muži a hochy do krmy. Zde zstanou u dveí, muži je potom volají a uctívají pivem. Z krmy jdou ženy se svými muži, dvata se svými milými. O tomto »chození jeho se i Zejle na pivo* asto se zmiují národní písn na tomto míst dotýká. se jako vstupní polonaisa
V
^)
—
^) *)
Ohlas dolnolužické národní Zásnubní obad se nazývá hornolužicky
sslub*-,
dolno-
lužicky »zlub« (—slib'.
»Wulka kolbasa«
^)
mr,
jest jaternice
ním píležitostem, zejména pi
(=
neobyejných
kterouž Srbové lužití pipravují k
posvícení *)
rzným
»zabíjení«
a
roz-
slavnost-
o vkermuši*
.
Wochožané bývají terem úsmšk jako u Wochozy leží v pruské Horní Lužici.
nás Ko-
courkovští. ')
vbec
V v
Lužici jsou kolem sv. Michala prázdniny (jako
Nmecku).
Bože sedUiko (i sadleíko) jest dobrý duch, jenž se obyejn v podob dítte v bílé košilce a pláem vypravují si v Horní svým vstí blízké neštstí. O Lužici. Parallelní bytost dolnolužická nazývá se hoia los *j
zjevuje
nm
(boží hlásce). Viz o
o Lužicie, »)
str.
^'o.;
tch
bytostech v
Ž/nórc, lužická hora
od Budyšína.
mých »Rázných
také v >Lumíru«
nade
vsí
18'J2.
listech
lló.
Bónjecemi, jihovýchodn
OBSAH. K emu
mi
to,
emu?
k
lá
Haluze, lupeny zelené
Ti
jezdci a dívka
16
....
17
Hilžika
Pi
19
tanci
Jest nejkrásnjší
Pro
.20
.
lilje
kvt
22
ne?
23
Schovaný milý
2-í
Milý milou doprovázel
25
Chtl
holoubkem Svoji budeme!
26
Duetto
28 30 30
býti
27
...
Písaha lásky Marná domluva
.
32
Srbská nevsta
Píse
pradlen
•
....
Máje
Zpv
.
.31
Ano - ne Milý ková
33 35
36 dívek o senosei
Pozor, stará matiko!
38 .
41
Miluj!
41
Díví áry Omluva nestálosti
43 44
97
45 46
Veselý návrat
Vzácná chvála
.
47
Milý odjíždí
Rozlouení
48 49
.
Útcha Mezi mnou
a tebou
51
Vzkaz milému v cizin
51
Bíza pede
5y 54 55
vsí
Stesk
Opoždné
»ano«
Spokojený milenec
5f>
Nevrný Nevrná
57
milý .
Rozmluva Maruška Pesazená rže
U
Píse
K
.
60
62 63
.
64 66
.
radosti
veselé
59 (il
kolébky
Výstraha
.
besed
67
Všecky, všecky moje tolary
68 69 70
Píse pi vín
71
Veselost Nejbohatší
lovk
73 TB
Pomíjejicnost
Martinv kožich Nemocný ert
.
75 77
Žerty
Sedlák
7K
Jarní
79
Ach
jaro, jaro zelené
SI
veer Mezi nebem a zemí
81
Letní
H. Zejler: Výbor
písni.
83 7
^8
85
Listopad
Když vidím,
jak ptáci v dál táhnou
8(i
Poslední kvítko
.S7
Hanin podzimní zpv Nadje, láska, víra
b\)
Rozum
90
a štstí
Boží sedleško O,
mj
srbský lide drahý
Poznáiuk)-
Sb
92 93 95
.
—
.
SVTOVÉ
SBORNÍK
POESIE,
vydávaný tvrtou tídou eské Akademie pro védy, siovesnost a
.
.
Frant. Josefa
cis.
umní.
Posud vyšlo: ís.
1.
Ariosto:
Zuivý Roland.
Vrchlický,
zl
1-
—
Zpv
peložil Jaroslav
VI.
I
»
2.
Mickiewicz: Konrád VVallenrod, pel.
»
3.
Byron: Sardanapal, pel. Dr. Frt. Krsek, zl. i"3('. Luka Boti: Pobratimství. pel. Jos. Kolá, 60 kr. Calderon: Divotvorný kouzelník, pel. Jos. Král, zl. 1-20. Ariosto Zuivý Koiand. Zpv VII— XI., zl. 1" — Lermontov: Básn, díl I., peložil František Táborský,
»
4.
»
5.
J.
»
6.
»
7.
»
8.
Alfieri: Filip, pel.
»
íi.
Koicov: Básn, pel. Lad. Quis, yO kr
V. Sládek, 60
kr.
:
zl.
1-20.
Bedich
Frida, 70 kr.
'
1(1.
»
11.
Shelley: Cenci, pel. Václ. erný, 80 kr Asnyk: Poesie, nová ada, pel. Fr. Kvapil, 80
kr.
»
12.
Burns: Písn
1-20.
»
13.
Ariosto: Zuivý Roland.
»
14.
»
15.
»
](!.
Puškin: Evžen Ongin, pel V. Jung, zl. 150. Ariosto: Zuivý Roland. Zpv XVII-XXII., zl. loO. Kálidás: Málaviká a Agnimitras, drama o 5 jednáních pel. Josef Zubatý, 60 kr.
»
17.
»
18.
a ballady, pel.
J.
Sládek,
V^.
Zpv XII— XVI.,
zl.
zl. 1"
—
»
r.t.
Lenau: Výbor básní. pel. Ant. Klášterský, 60 kr. Kniha Rút: Peložil Dr. Rudolf Dvoák, 20 kr Ariosto Zuivý Roland. Zpv XXIII— XXIX., zl. 160
»
20
Coppée: Andl pán
»
21.
Slowacki
»
22.
Madách:
»
23
Ariosto: Zuivý Roland.
.
24.
Ariosto: Zuivý Roland.
»
25.
»
2^.
Ariosto: Zuivý Roland. Shakespeare Zkrocení zlé
»
27.
:
:
Ot. Mokrý,
Frant
(Angelus). Peložil Ant.
Balladyna.
Iragedie v
5
Váa,
80
kr.
jednáních. Peložil
MU.
zl.
Tragedie lovka. Dramatická báse. Peložil Hrábek, zl. 1'
—
:
Zpv XXX.— XXXVI., zl. 1-30. Zpv XXXVII.- XLII., zl. 1-30. Zpv XLIII— XLVI., zl. 130. ženy. Pel.
J.
V. Sládek. 60
kr.
Puškin: Výbor menších básní. Pel. Eliška Krásnohorská, 40 kr.
.
28.
»
29.
»
30.
»
31.
>
32.
»
33.
»
34.
»
35.
»
36.
Maeterlinck: Princezna Maleina. Drama, pelož. Marie Kalasova, 40 kr. Verdaguer: Sen sv. Jana, pel. Sigism. Boudka, 40 kr. Coppée: Olivier, báse, pel. Ant. Váa, 80 kr. Lingg: Výbor básní, pel. Jar. Vrchlický, 60 kr. Cossa Nero, drama o 5 jedn., pel. Bed. Frida. 60 kr. prvá. Pel, Dr. Fr. Krsek. Moore: Lalla Rookh. Gothe: Ifigenie v Taurid, pel. Ladislav Quis. Píse o Rolandu, peložil Josef Kubín. Nkteré básn rozpravné, pel. Eliška KrásnoPuškin :
ás
:
horská. »
37.
Zejle: Výbor
písní, peložil
Svazek
M.
J.
Bližší
38.
Ad. erný.
bude obsahovati:
Lermontov: Básn,
díl II.,
pel. Fr. Táborský.
zprávy podá tajemník IV. tídy
eské Akademie
Jaroslav Vrchlický v Praze 1672-11.
Tiskem J
Otty t Praie.
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
?G
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
