VRAŤME AMERICE JEJÍ VELIKOST *****
Jak dát do pořádku ochromenou Ameriku Z anglického originálu Crippled America: How Make America Great Again vydaného nakladatelstvím Threshold Editions, a division of Simon and Schuster, Inc. v New Yorku v roce 2016, přeložil Pavel Vereš. Odpovědná redaktorka Šárka Kociánová. Podle originálu obálku zpracoval Marek Naglmüller, LE7. Sazba a technická redakce Renáta Plíšková. Vydalo nakladatelství Alpha Book, Bořivojova 769/68, 130 00 Praha 3, roku 2016. Tisk a vazba Těšínská tiskárna. Vydání první. ISBN 978-80-87529-09-6 Naše knihy distribuuje knižní velkoobchod Kosmas Sklad: Za Halami 877, 252 62 Horoměřice Tel.: 226 519 383, fax: 226 519 387 E-mail:
[email protected] www.firma.kosmas.cz Knihy je možno pohodlně zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz
PŘEDMLUVA VE VÍŘE JE SÍLA
Ocitli jsme se v situaci, kdy se musíme dát do práce, abychom vrátili Americe velikost. My všichni. Právě proto jsem tuto knížku napsal. Kdekdo říká, že si o sobě hodně myslím. Kdo ví? Když jsem se začal hlasitě ozývat, byl jsem realista. Tušil jsem, že se proti mně postaví zarytí, ovšem neschopní a poplašení zastánci daného stavu: Politikové, kteří toho při kampani hodně namluví, ale jakmile se pokoušejí skutečně vládnout, vybarví se jako zkrachované existence. Lobbisté a zástupci zájmových skupin, kteří nám jménem svých zákazníků sahají do kapes. Zástupci mediální obce, kteří už jsou tak popletení, že ve chvíli, kdy mají nestranně informovat, nemají potuchy, jaký je rozdíl mezi „faktem“ a „názorem“. Ilegální přistěhovalci, kteří berou práci těm, jimž by měla připadnout legálně, a to za situace, kdy přes 20 % Američanů ji nemá vůbec nebo pracuje na částečný úvazek. 7
Kongres, který je už dlouhá léta v patové situaci, tudíž doslova není schopen poradit si s kterýmkoli z naléhavých vnitřních problémů, dokonce i s tak stěžejním, jako je schválení rozpočtu. Přitom jak základ této země – střední třída –, tak 45 milionů Američanů trpících chudobou se mohlo přesvědčit, že za posledních dvacet let jejich příjmy poklesly. Lze tedy pochopit, že každým dnem roste jejich rozčarování a hněv kvůli tomu, co se děje. Dokonce i naši právníci a soudci, tihle hloubaví „mudrci“, neustále překračují meze americké Ústavy – záštity naší demokracie. Bez skrupulí jmenovali sebe samé do postavení, z něhož o všem rozhodují, jelikož naši skutečně zvolení představitelé jsou ochromeni vzájemnými rozbroji. Pokud jde o prezidentský úřad a výkonnou složku, jejich neschopnost je prostě k nevíře. Zatímco píšu tyto řádky, ruský prezident Vladimir Putin pracuje na tom, aby úplně vyšachoval našeho prezidenta – sestavuje v Sýrii koalici, díky níž se Putin stane jediným skutečným vůdcem na světě. Spolu se svými spojenci – jmenujme především Írán – se dokázal vmanévrovat přesně tam, kde si prezident Obama a naše armáda dlouhá léta počínali tak žalostně. Na Středním východě jsme promarnili doslova biliony, přičemž se za ně nemůžeme pochlubit vůbec ničím – ovšem až na to, že jsme si popudili svého nejlepšího spojence, Izrael. A to není všechno: Vyjednali jsme bezcennou a nákladnou jadernou dohodu s Íránem (to je nyní nejlepší přítel Ruska) na základě domněnky, že povede k větší harmonii a světovému míru.
8
Idea americké velikosti, toho, že naše země má být vůdcem svobodného i nesvobodného světa, se vypařila. Přese všechny tyto složité nesnáze – či spíše právě kvůli nim – jsem se rozhodl něco s tím podniknout. Už jsem nevydržel jenom přihlížet, co se s naší velkou zemí děje. Takovýto nepořádek naléhavě vyžaduje skutečné vůdcovství. Je zapotřebí někoho se zdravým rozumem a podnikatelskou obratností, někoho, kdo opravdu umí dovést Ameriku zpět k tomu, co nás v minulosti učinilo velkými. Potřebujeme někoho, kdo se opravdu osvědčil v podnikání, kdo chápe, co je velikost, kdo nás umí semknout a dovést k oné značce nejvyšší jakosti, kterou jsme kdysi ztělesňovali, a kdo by vysvětlil, co je zapotřebí udělat. Když jsem se začal hlasitě ozývat, netušil jsem, jaká bude odezva. Vím, že jsem výborný stavebník, ale do té doby jsem ještě plně nevyložil své politické myšlení a ideje, jak Americe navrátit velikost. Také jsem věděl, že značka Trump patří k nejvyhlášenějším pojmům na světě, co se týče kvality a hodnoty. Naše budovy a letoviska se dnes pyšně (a pěkně) vyjímají po celých Spojených státech a mnoha dalších zemích. Začal jsem s tématem ilegálního přistěhovalectví – navrhl jsem postavit velikou zeď, která by byla velmi vysoká a nepropustná, takže by sem nepronikl příval ilegálních přistěhovalců, jež tu nechceme ani nepotřebujeme. Američané začali zčistajasna procitat tváří v tvář dění okolo ilegálního přistěhovalectví. Navzdory velkému počtu kandidátů, kteří se ucházeli o republikánskou nominaci, tím, co jsem tvrdil, jsem na lidi vskutku zapůsobil.
9
Začal jsem přitahovat tak obrovské davy, že jsme shromáždění museli přesunout na stadiony, kde se hraje americký fotbal. První celostátní debata přilákala 24 milionů diváků, kteří tak vytvořili rekord u kabelové televize. Navzdory určitým směšným, provokativním otázkám – či snad právě kvůli nim – jsem uhájil svou věc, jak se mi to ostatně vždy daří, a pustil jsem se do vysvětlování své vize. Z toho důvodu si většina lidí pomyslela, že jsem debatu vyhrál. Mnozí mi tleskali. Na naše shromáždění se najednou hrnuli občané, jimž byly nějaké volby úplně jedno a kteří dříve ani nevolili. Sdělovací prostředky, politikové a takzvaní vůdci naší země zareagovali poplašeně. Nedal jsem se však odradit a obrátil jsem se přímo k lidem, protože já nepotřebuji ani finanční podporu, ani něčí souhlas, pokud něco říkám nebo podnikám. Prostě jsem musel udělat to správné. Nyní jsem začal představovat určité podrobnosti své vize. Zveřejnil jsem daňový plán, jenž poskytne střední třídě i občanům s nižšími příjmy možnost ponechat si více ze svého výdělku a také přetvoří to, jak budou platit daně nejbohatší Američané. Zavázal jsem se k podpoře armády, jež bude mnohem mocnější, navíc připravena, vyzbrojena a vybavena tak, aby dokázala vzdorovat jakémukoli nepříteli. Narýsujeme-li v písku čáru, musí to přece něco znamenat pro všechny – pro naše protivníky zejména. Předložil jsem zbrusu nový přístup k tvorbě pracovních míst. Podniky budou stimulovány, aby do Ameriky vrátily množství pracovních míst, průmysl a rovněž biliony dolarů, které jsou dnes uloženy v zahraničních bankách. 10
Vysvětlil jsem, proč je program „Obamova péče“ nákladné, přitom absurdní řešení strastí, jež sužují naši zdravotní péči. Program je třeba zrušit a nahradit mnohem lepším počinem. Tento problém potřebujeme odstranit vytvořením konkurence v soukromém sektoru mezi pojišťovacími společnostmi a tím, že pacientům umožníme vybírat si rodinné lékaře, jaké chtějí. Konkurence je kouzelné slůvko i ve vzdělávání. Rodiče by měli mít právo vybrat si školy, kde mohou jejich potomci získat nejlepší vzdělání. Slabší školy se budou zavírat a neschopní učitelé dostanou padáka. Jednotné vzdělávání pro všechny bez ohledu na specifika, jež je zakotveno v programu Společné základy, je špatné. Vzdělávání má vycházet z místní úrovně. Pokud jde o vnitřní stav, potřebujeme se pustit do rozsáhlé přestavby infrastruktury. Máme příliš mnoho nebezpečných mostů, silnice jsou mizerné, samý výmol, přitom dopravní zácpy stojí miliony v podobě ušlého zisku řidičů, kteří pracují v ucpaných městech. Veřejná doprava je přeplněná, nespolehlivá a naše letiště si vyžadují přestavbu. Tak bych mohl pokračovat dál a dál, pokud jde o četné představy, které jsem nastínil v této knížce. Řada dalších bude ještě následovat. Ale dovolte, abych pouze dodal, že zatímco mí kritikové mají na zřeteli hlavně své politické vyhlídky, to poslední, co potřebujeme, jsou plány, které vzápětí po volbách vezmou zasvé. Naléhavě potřebujeme vedení, které si umí poradit se vzniklými maléry a začne na naše problémy uplatňovat praktická řešení. Mým cílem není sepisovat stovky stránek státních regulací a byrokratických předpisů, jak je navrhují 11
ostatní. Musíme nastolit politiku zdravého rozumu, a bude-li to nutné, leckoho praštit po hlavě, aby se mu rozsvítilo a dal se do práce. Já vím, jak si poradit se složitými otázkami a jak dát dohromady všechny možné záležitosti nezbytné pro zdar. Dělám to už dlouhá léta – vybudoval jsem velký podnik a nashromáždil obrovské jmění. Tato kniha si klade za cíl umožnit čtenáři lépe pochopit jak mou osobu, tak mé představy týkající se naší budoucnosti. Jsem opravdu sympatický chlapík, ale také dovedu být nesmlouvavý, když si umíním, že je nutné vrátit naší zemi její velikost. Nastal čas, abychom Ameriku zbavili zoufalství a hněvu a přivedli ji na cestu radosti a úspěšnosti. To se může stát, a také se to stane. Naše nejlepší dny jsou teprve před námi. Tolik velikého leží v naší zemi ladem. Oplýváme bohatstvím přírodních zdrojů i bohatstvím lidského nadání. Čtěte tuto knihu s radostí – a dejme se dohromady, abychom Americe vrátili její velikost!
12
1. ***** JAK ZASE VYHRÁVAT
Amerika opět potřebuje začít vítězit. Nikdo nemá rád věčné poražené a nikdo nemá rád, když si z něho jiní dělají otloukánka. A přesto – takto to dnes vypa dá s námi, s největší supervelmocí na planetě Zemi. Kdekdo nám ujídá chlebíčka. To není žádné vyhrávání. Máme prezidenta, který se pokouší vypadat drsně a kreslí čáru v písku, jenže pokud tu čáru někdo překročí, nenese vůbec žádné následky. A když se pokoušíme vyjednávat s cizími zeměmi? Nevystupujeme razantně. Nehrozíme, že odejdeme od stolu. Co víc, my od něj opravdu neodejdeme. Jsme samý ústupek. To není žádné vyhrávání. Kdybych svou firmu řídil takto, dal bych si sám padáka. Vezměme kupříkladu jednu z nejhorších smluv v dějinách – jadernou „dohodu“ s Íránem –, kterou dojednal John Kerry a prezident Obama prosadil jak v Kongresu, tak mimo něj. 13
(Či spíš přemluvil k její podpoře svou stranu, jejíž předáci nekonečnými projevy v Kongresu zabránili jakékoli debatě či hlasování o ní.) Je to patrně nejdůležitější smlouva naší doby, přitom naši velice pitomí předáci ve Washingtonu se ani nedali přimět k tomu, aby se o ní konala debata a hlasování. Ronald Reagan razil heslo: „Důvěřuj, ale prověřuj“, jenže v tomto případě se jeho radou vůbec neřídíme. Jak můžeme věřit někomu, jako je ájatolláh Chameneí? Pouhý měsíc před naším schválením smlouvy zopakoval, že se jeho země zavazuje zničit a zlikvidovat Izrael, našeho nejdůležitějšího spojence a dlouhodobého partnera ve snaze zachovat v této oblasti alespoň špetku stability. A pokud jde o ověřování, ani nevíme, jaké tajné doložky uzavřela Mezinárodní agentura pro atomovou energii s Íránem. Možná je i známe, ale zveřejněny nebyly. To není žádné vyhrávání – to je po mém soudu zločinná nedbalost. Když potom tuto dohodu podrobil kritice každý republikán v Senátu (a zrovna tak někteří demokraté), prezident své kritiky přirovnal k našim protivníkům. Jinými slovy, zaprodává naše přátele a spojence a potom svou smlouvu hájí přirovnáním svých kritiků k našim nepřátelům. Tomuto máme říkat úspěšná diplomacie? Teď se chystáme otevřít brány uprchlíkům z míst, jako je Sýrie, což je něco podobného jako doručit osobní pozvání příslušníkům Islámského státu, aby tu žili a pokoušeli se zničit naši zemi zevnitř. Taková je dnešní Amerika, město světla na hoře, které kdysi ostatní země obdivovaly a snažily se napodobit. 14
Co si s tím máme počít? Jak můžeme začít zase vyhrávat? Ze všeho nejdřív potřebujeme vládu, která si vezme za cíl vyhrávat a má s vyhráváním zkušenosti. Tato kniha pojednává o tom, jak to provedeme. Počátkem září 2015 jsem promlouval na jednom velkém shromáždění ve Washingtonu. Posluchačům jsem pověděl, že potřebujeme armádu, která bude tak silná, že ji nebudeme muset nasadit. A potom jsem se zeptal: „Posloucháte, prezidente Obamo?” Téměř každý v sále se rozjásal, ale chápu, proč někteří lidé zůstali skeptičtí. Američané si už zvykli slýchat stále stejné sliby od týchž unavených politiků, od nichž nikdy nevzešly žádné výsledky, natož vítězství. Vím o tom své. Dlouhá léta jsem dával peníze – žádné drobné! – kandidátům obou stran, kteří mi za podporu ve své kampani osobně hodně naslibovali. Tvrdili, že leccos změní novými idejemi a že vládu navrátí svému původnímu, omezenějšímu účelu – ochraňovat naši zemi a stavět na první místo naše občany. Kandidát za kandidátem se takto hlásili k podobným závazkům, jenže „skutek utek“. Kolik problémů bylo vůbec vyřešeno? Vypadá to, že se ve Washingtonu nehnulo vpřed zhola nic. Podívejme se na Kongres, který se mezi Američany pochopitelně netěší zrovna valné pověsti. A proč také? Vždyť tam nikdo nic nedělá. Jeho členové dokonce ani neschválili každoroční rozpočet. Ustavičně se hašteří, z čehož plyne, že jenom přehazují veškeré problémy a obrovský dluh na naše děti a možná i na naše vnoučata. 15
Tohle musí přestat. Konečně musím uvést, jak jsem si uvědomil, že Amerika nepotřebuje, aby ji řídili politikové, kteří umějí leda žvanit, ale nic kloudného z toho nevzejde. Potřebuje chytré podnikatele, kteří vědí, jak na to. Nemáme zapotřebí politické tlachání, ale zdravý rozum. Jistě, platí zásada, že „pokud se něco neporouchalo, neopravuj to“, jenže ono se něco porouchalo, a tak zanechme řečí a pusťme se do opravy. Já vím, jak to spravit. Kdekdo mě ponoukal, abych se konečně hlasitě ozval. Uvědomil jsem si, že se svým dobře známým příběhem o životním úspěchu a s bilancí člověka, jenž stavěl jak obytné, tak kancelářské budovy a utvářel veřejné prostory – a přitom nahromadil velké osobní jmění –, bych mohl lidi podnítit, aby pomohli přivodit nejrozsáhlejší obrat v amerických dějinách. Jistěže se vyskytli sýčkové. Mezi novináři, kteří prodávají noviny vyvoláváním všelijakých rozbrojů, a politiky u moci, kteří touží po zachování daného stavu, protože jim zajišťuje teplá místečka, se vyskytl kdejaký rádoby expert prorokující mou zkázu. Pořád si čtou v takzvaných průzkumech. Naslouchají všem lobbistům a zástupcům zájmových skupin, kteří tvrdí: „Trump je hrozbou pro naše blaho.“ Soudí, že jsem násilník, že trpím spoustou předsudků, že nesnáším ženy a nenávidím Hispánce. Někteří z nich dokonce prohlašují – a to je v politice smrtelný hřích –, že jsem ochoten rozdat si to i s největšími boháči v Americe kvůli různým daňovým zvýhodněním. Dokázal jsem, že se všichni mýlí. VŠICHNI!
16
Tytéž noviny a „odborníci“ zčistajasna začali mluvit jenom o mých idejích. A zatímco musím odpovídat i na nejagresivnější i nejhloupější otázky kladené údajně nezaujatými novináři, lidé mi nadále naslouchají a podporují mé ideje. A co se nestalo? Ženy masově přijímají mé sdělení, protože jsou stejně jako muži unavené nezdárným postupem Washingtonu. Podobně platí, že i Hispánci se ke mně přidávají, protože se doslechli – od hispánských zaměstnanců, kteří pro mě pracují a znají mě jako šéfa i vůdce –, že Donald Trump zdárně podniká. Donald Trump staví budovy. Donald Trump buduje vynikající golfová hřiště. Donald Trump investuje, aby vznikala pracovní místa. A Donald Trump vytváří pracovní místa pro legální přistěhovalce a všechny Američany. Dokonce i nejzabedněnější novináři si uvědomují, že Donalda Trumpa je nutné brát vážně a že lidé reagují na člověka, který se naprosto liší od všech ostatních politiků. Nikdo mě neplatí, abych tohle říkal. Já platím sám za sebe a nejsem zavázán žádným zájmovým skupinám ani lobbistům. Já se neřídím obvyklými pravidly, jež udržují zavedený pořádek. Já nejsem politik, který si bere k ruce průzkumy veřejného mínění, aby viděl, čemu má „věřit“ nebo co má říkat. Já říkám, jak to je, a jdu rovnou ke kořenům toho, o čem si myslím, že vrátí Americe její velikost. Nejsem žádný diplomat, který by chtěl, aby všichni ostatní byli šťastní.
17
Jsem praktický podnikatel, který se poučil v tom smyslu, že pokud v něco uvěříte, nikdy nemáte přestat, nikdy nemáte nic vzdávat, a srazí-li vás něco k zemi, musíte vzápětí vstát a pokračovat v boji, dokud nevyhrajete. To byla moje strategie po celý život, a když jsem se jí řídil, uspěl jsem na jedničku. Na vítězství záleží. A také záleží na tom, být nejlepší. Hodlám pokračovat v boji za svou zemi, dokud opět nedosáhne velikosti. Příliš mnoho lidí si myslí, že americký sen je mrtev, jenže my ho můžeme vzkřísit. Ba co víc – může být ještě větší, lepší a silnější než kdykoli dřív. Ale musíme se do toho pustit ihned. Potřebujeme se postarat o to, aby Amerika zase začala vyhrávat.
18
