Vliv vojenského režimu na rozvoj společnosti v Barmě Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Vliv vojenského režimu na rozvoj společnosti v Barmě Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Autor:

Prof. Dr. Ing. Libor Grega

Lucie Mokrá

2013

Poděkování

Děkuji Prof. Dr. Ing. Liboru Gregovi za odborné vedení a cenné připomínky při zpracování mé bakalářské práce. Poděkování patří i Mgr. Tomáši Krejčímu za rady k přístupu psaní mé práce.

2

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Vliv vojenského režimu na rozvoj společnosti Barmy“ vypracovala samostatně pod vedením vedoucího práce. Zdroje informací, které jsem při psaní práce použila, uvádím v závěru práce v přehledu citované literatury.

V Brně, dne 29. 5. 2013 ………………………….. Podpis 3

Abstrakt Mokrá, Lucie: Vliv vojenského režimu na rozvoj společnosti Barmy. Bakalářská práce, Brno 2013. Bakalářská práce posuzuje rozsah dopadu vlády vojenského režimu v Barmě. Práce je rozdělena na dvě části. V literární rešerši jsou popsány události vedoucí k ustanovení vojenské vlády. Vlastní práce je zaměřena na identifikaci rozhodujících rozvojových problémů a analýza jejich historických příčinných souvislostí. Klíčová slova: válka, rozvojové problémy, vojenský režim, Barma

Abstract Mokrá, Lucie: The influence of the military regime on the development of Burma. Bachelor thesis, Brno 2013. Bachelor thesis assessing the impact of government of the military regime in Burma. The work is divided into two parts. The first part describes the events leading to the provision of military rule. Second part is focused on identifying critical development issues and analysis of historic causation. Key words: war, development problems, military regime, Burma.

4

Obsah 1

Úvod ...................................................................................................................................... 6

2

Cíl práce a metodika.............................................................................................................. 8

3

Barma .................................................................................................................................... 9

4

Literární rešerše .................................................................................................................. 13 4.1

Zakladatelé a první boje .............................................................................................. 13

4.2

Války s Thajskem ......................................................................................................... 14

4.3

Anglo-barmské války ................................................................................................... 15

4.3.1

5

Důsledky .............................................................................................................. 16

4.4

Oddělení Barmy od Indie ............................................................................................ 17

4.5

Druhá světová válka .................................................................................................... 18

4.5.1

Japonská okupace ............................................................................................... 18

4.5.2

Nezávislost .......................................................................................................... 20

4.5.3

Odboj ................................................................................................................... 20

4.6

Po válce ....................................................................................................................... 21

4.7

Nezávislost .................................................................................................................. 22

4.8

Barmský svaz a občanská válka ................................................................................... 23

Vlastní práce........................................................................................................................ 25 5.1

Rozvojové problémy.................................................................................................... 25

5.2

Autoritativní režim ...................................................................................................... 27

5.3

Vojenská junta............................................................................................................. 29

5.3.1

Vojenský režim a jeho dopady ............................................................................ 29

5.3.2

Vláda v posledních letech.................................................................................... 33

6

Diskuse a závěr .................................................................................................................... 37

7

Zdroje .................................................................................................................................. 40

8

Přílohy ................................................................................................................................. 45

5

1 Úvod K výběru Barmy mě motivoval fakt, že je jednou z mála zemí, kde je stále u moci vojenská vláda, která je velkou měrou zodpovědná za většinu rozvojových problémů. Zajímavý je i fakt, že se země s takovými problémy potýká, zatímco se v jejím sousedství rozvíjejí země, pro které se vžilo označení „asijští tygři“1.

Téma

rozvojových problémů je v posledních letech stále více diskutováno. Problematice se věnuje i mnoho světových organizací (například OSN, WTO, Světová banka, Mezinárodní měnový fond atp.), každá z těchto organizací má ve vztahu k rozvojovým zemím zavedenu vlastní politiku. Nejen díky mezinárodním institucím, ale i díky postupujícím globalizačním procesům se problémy rozvojových zemí netýkají jen zemí samotných, ale do jejich řešení jsou zapojeny prakticky všechny země současného světa.

Za rozvojové země jsou obecně považovány země na nižším stupni vývoje zejména z hlediska ekonomického. Klasifikace rozvojových zemí a jejich jednotlivých skupin se v mezinárodních organizacích liší. Skupina rozvojových zemí je směsicí ekonomicky i jinak odlišných celků. Typologie rozvojových zemí pracují obvykle s pojmy ekonomický růst a rozvoj. Za ukazatele růstu je zpravidla považován růst HDP, rozvojové ukazatele vyjadřuje index lidského rozvoje (HDI) zohledňující ekonomické i sociální aspekty rozvoje. (Palatková, 2011)

1

Ekonomiky Jižní Koreji, Tchaj-wanu, Hongkongu a Singapuru, které během 20 let rozvinuly svá průmyslová odvětví orientovaná převážně na vývoz. Z chudých zemědělských zemí se tak staly průmyslové země s poměrně vysokou životní úrovní. (Holman, 2007)

6

Obrázek 1. Jednotlivé části Indexu lidského rozvoje Index lidského rozvoje

Zdraví

Očekávané dožití při narození

Vzdělání

Očekávaný počet let školní docházky

Životní úroveň

Povinná školní docházka

Hrubý příjem na obyvatele

Vlastní zpracování, zdroj: Human development reports

OSN v roce 2003 pro identifikaci nejméně rozvinutých zemí využila následujících kritérií: •

hrubý národní produkt na obyvatele (HNP), v tříletém průměru se pohybuje pod hranicí 905 dolarů, a musí být přesáhnuta hranice 1086 dolarů, pro vyřazení země ze seznamu

•

index lidských zdrojů, Human Assets Index (HAI), slouží jako míra k hodnocení úrovně lidského kapitálu, která se zjišťuje podle následujících kritérií: na základě procenta podvyživených lidí, úmrtnosti dětí do 5 let, procenta dětí studujících střední škole, gramotnosti dospělého obyvatelstva

•

index ekonomické zranitelnosti, vzniká hodnocením faktorů: velikost populace, odlehlost, podíl zemědělství na tvorbě HDP, koncentrace exportu, výkyvy zemědělské produkce, nestability vývozu zboží, a procento obyvatel vystěhováno kvůli přírodním katastrofám (un.org)

Na Summitu tisíciletí se všech 191 členských států Organizace spojených národů zavázalo splnit do roku 2015 osm konkrétních rozvojových cílů (viz tabulka č. 1.).

Více než miliarda lidí žije z příjmů nižších než jeden dolar na den. Každý rok umírají tři miliony lidí na AIDS, 11 milionů dětí se nedožije pátého roku života. Svět nyní disponuje dostatečnými zdroji a technologiemi, díky nimž se právo na rozvoj může stát realitou pro každého. Mezi státy panuje obecná shoda v tom, jak rozvoje dosáhnout. 7

Rozvojové cíle tisíciletí se zabývají otázkami, jako je snížení extrémní chudoby na polovinu, zavedení školní docházky pro všechny děti a zastavení šíření infekčních nemocí, jako např. AIDS. Cílovým rokem naplnění je rok 2015. Toho lze dosáhnout pouze v případě, že všechny státy přehodnotí svůj dosavadní přístup a radikálně urychlí a posílí praktické kroky. (osn.cz, 2005)

Rozvojové země ve World Trade Organization tvoří většinu. Organizace sama ale žádné definice rozvojových nebo rozvinutých zemí nemá. Jejich členové o tom při vstupu rozhodnou sami. Ostatní země však mohou zpochybnit právo na využívání opatření určené pro rozvojové země. (wto.org, 2013)

Světová banka (2013), rozděluje země podle příjmu na: •

nízko-příjmové země – ≤ 1 025 $

•

země s nižším středním příjmem – 1 026 $ - 4035 $

•

země s vyšším středním příjmem – 4036 $ – 12 475 $

•

vysoko-příjmové země – ≥ 12 476 $

•

vysoko-příjmové země OECD

Podle těchto kritérií se Barma řadí mezi nízko-příjmové země.

2 Cíl práce a metodika Cílem této bakalářské práce je identifikace rozhodujících rozvojových problémů Barmy, a analýza jejich historických příčinných souvislostí. Tyto historické souvislosti, podle mého názoru zapříčinily nástup vojenské junty, která následně uvrhla zemi do řady rozvojových problémů. Právě proto, se ve své práci budu soustředit především na analýzu autoritativního režimu a jeho vliv na současný stav země. V závěru se budu snažit popsat determinující faktor řešení vybraných rozvojových problémů v dané oblasti. Vzhledem k rozsáhlosti tématu se autorka v literární rešerši zaměří převážně na válečné konflikty, které jsou z historie země nejdůležitější pro vlastní práci. Stěžejní zdroj pro práci je kniha Jana Bečky - Dějiny Barmy. Z povahy tématu bakalářské práce zaměřené na popsání vývoje historie, rozvojových problémů a jejich analýzu vyplývá, že základní metodou výzkumu bude kvalitativní 8

výzkum, metodou je také rešerše odborného textu a mapových podkladů. Praktická část práce pak spočívá, na analýze současného stavu země s použitím poznatků z literární rešerše. Metoda syntézy bude použita při závěrečném shrnutí celého problému. Použity tak budou převážně historické metody výzkumu. Při závěrečném shrnutí bude použita metoda syntézy, indukce a dedukce, čímž vznikne prostor pro diskusi. Problémem při psaní práce je nedostupnost či nedostatečná věrohodnost některých dat. Týká se to například výsledků voleb, počtu zúčastněných, raněných či mrtvých při ozbrojených a jiných konfliktech atp. Data se kvůli rozdílnosti zdrojů často liší. To je způsobeno skutečností, že státy vědomě s těmito daty v mnoha případech záměrně manipulují. S přihlédnutím ke kvalitě zdrojů, je nutné chápat většinu těchto údajů jako orientační.

3 Barma Barma se nachází v Jihovýchodní Asii, na jihovýchodě sousedí s Thajskem, na východě s Laosem, Severovýchodě s Čínou a na západě s Indií a Bangladéšem.

Barma je především zemědělská země. Podnebí a půda, zejména v deltě řeky Iravadi jsou vhodné k pěstování rýže. Dalšími plodinami jsou cukrová třtina, podzemnice olejná, luštěniny, kukuřice a sezam. Zraje tu taky mnoho druhů ovoce a zeleniny. Významné je také nerostné bohatství Barmy. Jsou zde zdroje uhlí, zemního plynu, nafty, olova, zinku, wolframu a stříbra. Důležité jsou zdroje drahokamů a polodrahokamů. Barmské rubíny jsou považovány za nejlepší na světě, kvalitní jsou i safíry. Dále se zde nachází spinel, topaz, zirkon, jadeit a nefrit. V severní části země se těží malé množství zlata. (Ťij, 1997, s. 71- 73)

Základní informace o zemi Dne 21. 10. 2010 byl zaveden nový název země – Republika Myanmarský svaz, kterým byl nahrazen název Myanmarský svaz. Rozloha: 676 578 km2 Počet obyvatel: 59,534 mil. (stat. ASEAN pro r. 2010). Ve městech žije asi 33 % celkové populace země. (mzv.cz)

9

Demografické složení podle cia.gov (r. 2013): 0-14:

26,7 %

15-64:

68,1 %

nad 65: 5,2 % Obrázek č. 2. Populační pyramida

Zdroj: cia.gov

Z celkového počtu obyvatel je 50,4 % žen a 49,5 % mužů.

Národnostní složení: Barmánci (68 %), Šanové (9 %), Karenové (7 %), Arakanci (4 %), Monové (2 %), Čjinové (2 %), Kačjinové (1,2 %), Indové (2 %) a Číňané (3 %). Podle neoficiálních odhadů však Číňané tvoří více než 10 % obyvatelstva a jejich počet v posledních letech stále roste. Náboženské složení: Převládá théravádový buddhismus, který vyznává asi 90 % obyvatelstva. Dále jsou zastoupeny křesťanství (4,9 %), islám (3,9 %), hinduismus (1 %) a animismus (1 %). Úředním jazykem je Barmština. V hlavním městě a v jiných větších městech se používá angličtina. Používané jsou rovněž karenština, monština, šanština a další minoritní jazyky. Myanmar je administrativně rozdělen na 7 států a 7 oblastí, dalšími jednotkami jsou městské správní obvody a vesnické obvody. Státy: Rakhinský (Arakanský), Čjinský, Kačjinský, Kajaský, Karenský, Monský, Šanský. Oblasti: Iravadi, Makwei, Mandalaj, Pegu, Rangún, Sakain, Tenaserim.

10

Hlavním městem je od roku 2006 Neipyijto (Nay Pyi Taw). Metropole Rangún má přibližně 4 mil. obyvatel (odhad 2010). Druhé největší město Mandalaj, dále Pegu, Moulmein a Basein. (mzv.cz)

Rozvojové indikátory Barmy Tabulka č. 2. Index lidského rozvoje Barmy – vývoj od roku 1980 Index lidského rozvoje Rok

Barma

2012

0.498

2011

0.494

2010

0.490

2009

0.481

2008

0.472

2007

0.464

2006

0.445

2005

0.435

2000

0.382

1995

n. a.

1990

0.305

1985

n. a.

1980

0.281

Obrázek č. 3. Index lidského rozvoje Barmy – trendová křivka 1980- 2012

11

Tabulka č. 3. Indikátory zdraví Veřejné výdaje na zdravotnictví (% HDP)

Hodnota 0.2

Úmrtnost dětí pod pět let (na 1000 živě narozených)

66

Naděje na dožití po narození (roky) Index zdraví Mateřská úmrtnost (počet zemřelých na 100 000 živě narozených) Porodnost žen (mezi 15-19 rokem); ( 1000 porodů na ženu ve věku 15-19)

65.7 0.721 200 16.3

Zdroj:International Human Development Indicators

Tabulka č. 4. Indikátory vzdělání Veřejné výdaje na vzdělávání (% HDP)

Hodnota 0.6

Očekávaný počet let školní docházky (v letech)

9.4

Míra gramotnosti dospělých obou pohlaví v % (od 15 let)

92.3

Průměrný počet let školní docházky (v letech)

3.9

Index vzdělání Celkový počet zapsaných ke studiu (obě pohlaví v %)

0.402 57.0

Populace s alespoň středním vzděláním (poměr žen k mužům)

1.023

Zdroj:International Human Development Indicators

Rozdělení pracovních sil: •

zemědělství: 70 %

•

průmysl: 7 %

•

služby: 23 %

(z roku 2001)

Barma má členství v těchto organizacích: WTO - od 1. ledna 1995, ASEAN, FAO, G77, IDA, IMF, UN, UNCTAD, UNESCO, UNIDO, WHO, WMO, WTO (cia.gov)

12

4 Literární rešerše 4.1 Zakladatelé a první boje Počátky osídlení Barmy člověkem jsou datovány asi 400 000 let př. n. l., tedy do starší doby kamenné. Dobu nelze určit přesně, jelikož se nedochovaly žádné kosterní pozůstatky, posloužily jen nalezené artefakty.

V období od 2. stol. př. n. l. do 1. tisíciletí n. l., je připisován vznik a rozvoj prvních městských států. Zakladateli byli Pjuové, kteří se na území Barmy přistěhovali kolem 5. století př. n. l. Není zcela jasné, odkud pocházejí, i když jsou považováni za příslušníky tibetsko-barmského kmene, příbuzného s Barmánci. Pjuové se usadili na údolí řeky Iravadi, ve střední a severní části údolí vytvořili několik městských států (viz mapa číslo 1.), a to v období od 2. stol. př. n. l. do 9. stol. př. n. l. (Bečka, 2007, 17- 21). Moc Pjuů se náhle zhroutila, když v roce 832 thajský král Nan-chao porazil jejich krále a vyplenil jejich hlavní město (viz obrázek č. 5); (Sen, 1999, s. 536). Díky utiskování Monů z jihu a Barmánců ze severu, Pjuové ztratili svou samostatnou identitu a sloučili se s jejich mocnými sousedy. (Sen, 1999, s. 536 a Sanajaoba, 2005, s. 52)

V 10. století do Barmy proudili lidé ve velkém počtu. Jejich prvním důležitým osídleným místem byla oblast Kyaukoe. S postupem času založili město Pugam a určili ho jako hlavní město. Pugam byl založen králem Pyanpyou v roce 849 a byl známý také pod jménem Arimardanapura. Podle legend a barmských kronik, Pugamská říše vzkvétala více než století a byla nevšední v mnoha ohledech. (Jermsawatdi, 1979, s. 29)

Historie Pugamu začíná s vládou krále Anoratchy 1044 až 1077. Je slavný díky svým expanzím, které zahrnovali i Tenasserim a Arakan (Tarling, 1999, s. 165-166). V roce 1057, dobyl Mony v jižní Barmě a podle legendy přinesl zpět, kompletní kopie 3 knih Pali kánonu, což je základ Theravádového Buddhismu. Král potom ustanovil Theravádový Buddhismus jako oficiální náboženství království, vylučující ostatní formy Buddhismu a regulující formy animismu. (Bisht, Bankoti, 2004, 162-163)

Díky bohatství říše, Mongolský vládce požadoval na králi Pugamu, platit tribut. Ten ho však odmítnul, což dalo mongolskému vládci záminku k napadení říše. Mongolské vojsko vítězilo a při závěrečné bitvě v roce 1287 obsadili město Pugam (viz obrázek č. 13

5.), odkud vládce uprchl, ustanovila se tu loutková vláda a tím existence Pugamské říše skončila (Kohn, 1997, s. 316). V následujících letech se země potýkala s vnitřními spory, opakovanými obnovami království a vpády od okolních států. (Bečka, 2007)

4.2 Války s Thajskem Taunngská dynastie, se původně nacházela v Sittangském údolí (v roce 1279), Shanské nájezdy je ve 14. stol. donutili odtud utéct. Pod vládou panovníka Ming-gyi-nyo (1486 - 1531) se dynastie pustila do územní expanze, která trvala do konce 16. století. Následující panovník Tabinshweti (1531-50) se snažil sjednotit Barmu, začal dobytím města Pegu v roce 1539, a udělal z něj hlavní město Taunngské dynastie. Jako další si podrobil Martaban, Prome a pokusil se o dobytí Arakanu a Ayudhya (Siamu), v čemž selhal (Dijk, 2006, s. 8-10). V roce 1551 krále Tabinshwetiho zavraždili jeho monští dvořané. (Nožina, 2010, s. 78)

Jeho místa na trůnu se ujal generál Bayin-naung, který sjednocení Barmy dokončil (Dijk, 2006, s. 8-10). Roku 1555 dobyl staré hlavní město Avy, následoval Manipúr a potom Šanské státy na východě (viz obrázek č. 6). V roce 1563 si podrobil celou Barmu a svou pozornost obrátil k Siamu. Krátce po napadení uzavřel král se Siamem příměří, zajal krále a dvořany a odvezl je do Barmy. Vazalským vládcem v Siamu byl ustanoven Phanya Mahin, syn krále. Bayin-naung se pokusil dobýt i město Vientian, avšak neúspěšně (Nožina, 2010, s. 78). Území rozšířil tak, že ke konci jeho vlády zahrnovalo polovinu pevniny Jihovýchodní Asie. Pravděpodobně to v tu dobu byla největší říše v historii Jihovýchodní Asie. Jeho syn Nanda Bayin (1581-99), udržoval zemi jen díky armádě, a říše se tak hroutila. Od roku 1584 do 1599 se rozpadala stejně rychle, jako vznikla (Dijk, 2006, s. 8-10). Od roku 1584 totiž probíhala osmiletá válka o ukončení nadvlády Barmy nad Siamem. V osmém roce bojů byli Barmánci nakonec nuceni ustoupit, a Siam se tak stal nezávislým. (Kohn, 1997, s. 474)

V roce 1599 Nanda Bayin a jeho bratři (správci Avy, a Prome) se připojili ke vzpouře proti centrální vládě v Pegu, hlavním městě Barmy. Taunngunský guvernér zaplatil Arakanu za pomoc, král proto poslal vojsko a flotilu která obsadila přístav v Syriamu, na jih od Pegu. Když Pegu padlo, Nande Bayin byl zajat a přepraven zpátky do Taunngunu, kde byl zabit. Pegu bylo vypáleno do základů, jeho bohatství zabaveno, obyvatelé rozehnáni. Kontrola nad Syriamem byla udělena Portugalským žoldákům. 14

Siamské vojsko se po okupaci Pegu přesunulo na sever a zaútočilo na Taunngu, ale utrpělo těžkou porážku, proto se stáhli. Barma se pak rozpadla na několik drobných států. (Kohn, 1997, s. 60)

Díky konci dynastie vzniklo politické vakuum, které představovalo hrozbu pro lidi, nechalo je nechráněné před útoky ze všech stran a vrhlo zemi do naprostého chaosu. (Dijk, 2006, s. 10)

Obnovená Taunnguská dynastie (1597- 1752) byla konečně v pozici kdy mohla udržet sjednocenou Barmu. Kromě masakrů v Dolní Barmě, vládla dynastie svrchovaně a pevně. Bylo připojeno několik území a sjednocena Horní a Dolní Barma. Získala zdání řádu a začal ožívat obchod. V následujících letech proběhly teritoriální a administrativní reformy. (Dijk, 2006, s. 12-13)

V letech od 1757 zhruba do 1805 probíhaly další boje Barmy proti Siamu. Tažení nejdříve vedl král Alaunghpaya, po něm Mahanawrahta a nejmohutnější útok podnikl v roce 1785 král Bodawhpaya. Po počátečních úspěších barmských králů se ale barmské armády stáhly a roku 1805 byli vyhnáni ze všech Siamských oblastí, nad kterými měli kontrolu. (Wyatt, 2004, s. 120-138)

4.3 Anglo-barmské války První válce předcházely spory o ostrov Šáhpurí v ústí řeky Náf, na který si dělali nároky Britové i Barmánci. Spor se vyhrotil v roce 1823, kdy hranice překročili příslušníci Východoindické společnosti, a následně byli uvězněni. Stejný konec čekal inspektory, kteří byli vysláni, aby vymezili přesné hranice. Po tomto incidentu byl ostrov obsazen britskými oddíly a 5. března 1824 byla Barmě (v té době Kounbhaunské říši) vyhlášena válka. (Bečka, 2007, s. 105)

Boje v Barmě začaly, když barmské síly překročily hranici do britského Bengálska (Cavendish Corporation, 2008, s. 610-611). Britské vojsko rychle postupovalo a dobývalo jedno město po druhém, až 11. května 1824 dobyli Rangún. Barmským vojákům se po té podařilo Rangún oblehnout, a jelikož přišlo období monzunových dešťů, bylo britské vojsko uvězněno (viz obrázek č. 7). Britům chyběly potraviny, léky, vojáci trpěli nemocemi a mnoho z nich zemřelo. Na konci monzunového období byla 15

jen malá část z původního útvaru schopná bojovat. I přes to, následně odrazily útoky Barmánců a dokonce je donutili k ústupu (Bečka, 2007, s. 106-108). Válka byla krvavá pro obě strany, ale hlavně pro barmánce. Britové totiž při své invazi použili parníky, na což Barmánci nebyli připraveni. Během britského postupu po řece Iravadi se barmský dvůr rozhodl kapitulovat, ale až po té, co se britské jednotky přiblížili k hlavnímu městu království – Avě, kde byla dne 24. února 1826 mírová smlouva podepsána (Cavendish Corporation, 2008, s. 610-611; Bečka, 2007, s. 106-108). Podle smlouvy Britové anektovali Arakan, Manipúr, a Tenasserim. Barma také musela zaplatit velkou sumu, aby pokryla náklady ve válce. Tyto reparace omezovaly Anglo-Barmské vztahy po celé roky (Cavendish Corporation, 2008, s. 610-611). Válka způsobila rozvrat celé Dolní Barmy a uvolnila se i kontrola nad etnickými menšinami. (Bečka, 2007, s. 109)

Druhou válku rozpoutalo zajetí barmské královské lodi, což Britové udělali v důsledku jednání s britskými obchodníky (Cavendish Corporation, 2008, s. 610-611). Nejen z tohoto důvodu bylo Barmě zasláno ultimátum, které 1. dubna 1852 vypršelo a Britové zahájili bojové operace. Britský úspěšný postup na čas zastavili monzunové deště, ale neznamenaly už takové potíže, jako při válce první (Bečka, 2007, s. 112-113). Barmská armáda si vedla špatně, a když bylo jasné, že další odpor je marný, ministři zosnovali r. 1853 puč, sesadili krále a dosadili prince Mintona, který boje zastavil. Po druhé válce nebyla podepsána žádná mírová smlouva. Barmská vláda ani oficiálně neuznala britskou anexi Jižní Barmy, ale v praxi ji přijala. Britové nazvali nové území provincií Pegu a sjednotili ji s provinciemi Arakan a Tenasserim do Britské Barmy, hlavním městem byl Rangún.

Pokuta uložená barmskou vládou Bombay-Burmah trading corporation v roce 1885 rozpoutala třetí válku. Válka trvala asi 3 týdny, a po jejím konci, byla anektována Horní Barma a integrována s Britskou Barmou do jedné administrativní jednotky (Cavendish Corporation, 2008, s. 610-611). Dne 1. ledna 1886 bylo vydáno prohlášení o nadvládě Británie. Barma tak přestala být samostatným státem. (Bečka, 2007, s. 134) 4.3.1

Důsledky

Po pádu monarchie se proti Britům postavili zbylí obyvatelé království. Proti králi měli výhrady, ale uvědomovali si, že deportace krále do exilu znamená nejen ztrátu suverenity ale i buddhismu a tradičních institucí. Tento odboj měl mnoho stoupenců, 16

zapojili se Šanové, Kačjinové, Čjinové a další národnosti. Největší akcí povstalců byl v roce 1886 koordinovaný útok na britské vojenské stanice, podnikli ale i menší útoky, při kterých založili několik požárů. Slabinou odboje byla nedostatečná koordinace bojových podniků a slabá integrita organizace. I přes to se aktivní odpor rozšířil i do území Horní Barmy a až po roce 1886 se začal stahovat do venkovských oblastí kvůli rostoucí převaze Britů. Vesnice podezřelé z podpory povstalců byly sankciovány, vypalovány, obyvatelé vyháněni. Příbuzní povstalců byli vězněni, deportováni a někdy popravováni. Tyto radikální činy nakonec zajistili utišení povstání.

Po vypořádání se s povstáním začali Britové věnovat pozornost zavedení britské správy. Některé oblasti se staly součástí bengálské prezidencie a některé se staly britskými provinciemi. Po třetí válce, 1. ledna 1886 se province Britská Barma spojila s územím Dolní i Horní Barmy a šanských států.

Co se občanského a trestního práva týká, uplatňovalo se zákonodárství Britské Indie. Kuriózní bylo, že Barmánci nebyli přijímáni do koloniální armády a policie – byli vedeni jako „nevojenská rasa“. Místo nich se přijímali Indové, Karenové, Kačjinové, Čjinové a další „vojenské rasy“. (Bečka, 2007, s. 135-139)

4.4 Oddělení Barmy od Indie Na základě rostoucího barmského národního hnutí, bylo roku 1921 rozhodnuto, že v Barmě bude uplatněna diarchie2. Do země byli vysláni členové Výboru pro reformy v Barmě a roku 1923 byla diarchie zavedena, ale ani tato změna nepřinesla Barmáncům možnost více se podílet na správě země. (Bečka, 2007, s. 143-144)

V roce 1930 vedli buddhističtí mniši povstání rolníků, kteří nesouhlasili se současnou politikou. Toto povstání, mimo jiné, donutilo Británii k oddělení Barmy. Roku 1935 byl vydán Zákon o správě Barmy, který byl platný od roku 1937 (Page, 2003, s. 86). Podle tohoto zákona byl sestaven dvoukomorový parlament, senát a bylo upraveno volební právo. Tyto reformy přinesly Barmě větší možnost samosprávy, ale nadále zde rozhodoval guvernér zodpovědný londýnské vládě. V okrajových oblastech byla ovšem správa zavedena jinak. Britové se hájili tím, že nerovnosti ve správě zde panovaly již za vlády králů. V barmské literatuře je většinou uvedeno, že Britové proti 2

Systém spočívající na přerozdělení pravomocí ve správě ústředních rezortů (Bečka, 2007)

17

sobě chtěli postavit Barmánce proti ostatním národnostem. Barmánci byli například už dlouho nespokojeni s náborem do koloniální armády, který preferoval právě ostatní národnosti před Barmánci. (Bečka, 2007, s. 143-144)

4.5 Druhá světová válka Když se 1. září 1939 Barma jakožto britská kolonie stala válčící zemí, její koloniální vláda byla s Británií solidární. Nicméně už 9. září vydala prohlášení, ve kterém požadovala, aby se Barma stala po válce dominiem3 v případě spolupráce s britskou správou. Britská vláda jim tuto podmínku přislíbila splnit, pravda ale byla taková, že udržení Barmy bylo pro Brity důležité, a to hlavně kvůli Barmské cestě4.

Ke zvratu došlo po tom, co ministerský předseda barmské vlády U So navštívil Londýn. Bylo mu jasně řečeno, že Barma se dominiem nestane, a proto se předseda rozhodl na své zpáteční cestě kontaktovat japonské velvyslanectví. Britové to ale zjistili a předseda byl zatčen.

Japonsko se pokoušeli kontaktovat i jiní političtí představitelé. Prvním menším úspěchem, byl příslib Japonska finanční pomoci v boji za nezávislost, dalším bylo zřízení barmské dobrovolnické armády, známé nejdříve jako skupina Třiceti soudruhů a později jako Armáda nezávislosti Barmy (BIA) (Bečka, 2007, s. 173- 177). BIA byla vytvořena v prosinci 1941 v Bangkoku, založena na skupině Třiceti soudruhů, kteří byli trénovaní japonskou armádou v Tokiu a Taiwanu. Její vznik byl součástí propagandy, která podporovala barmské nacionalisty a měla vést k oslabení Britů jako součást boje proti Západnímu imperialismu. (Hack, Rettig, 2006, s. 215) 4.5.1

Japonská okupace

V prosinci 1941 vstoupila japonská armáda v doprovodu Armády nezávislosti do Barmy a zahájila zde své operace. Britské a čínské jednotky nedokázaly postupující Japonce zastavit; do konce ledna se stáhli z Tenaserimu, v březnu ustoupili do Horní Barmy. V dubnu Japonci obsadili města Prome a Taunngu, v květnu to byly Mandalaj, Myisťinu, Lašou (viz obrázek č. 8). Obsadili i Šanské a Karenské státy a Barmskou cestu. Koncem května 1942 ovládli i zbytek státu, britská a čínská vojska ustoupila do Indie. (Bečka, 2007, s. 178-179 a Ganesan, Hlaing, s. 97) 3 4

Politicky autonomní celek v rámci Britského impéria (Wikipedie) Silnice z Lašou do Kchunmingu v Číně uvedená do provozu v roce 1938 (Bečka, 2007)

18

Vláda neměla pro případ napadení připraven žádný plán. V pohotovosti měla jen několik bojových jednotek, malý počet letadel, tanků a děl. Barmská první divize, která měla největší šanci na úspěch při vnitrostátní akci, neměla oproti zkušené japonské armádě žádnou šanci. Lehký postup japonských vojsk navíc usnadňovala rivalita a nespolupráce spojeneckých vojsk. (Rooney, 1992, s. 11)

Příchod národní armády země vřele vítala, japonská vojska tak zůstala vedlejší a jejich skutečné záměry zůstaly nějakou dobu v pozadí. Stavy armády začaly rychle narůstat, připojit se ale nesměli Indové a Číňané, a kvůli obsazenému území ani Šanové, Kačjinové a Čjinové. Podle mého názoru se v tomto okamžiku, situace týkající vojenského obsazení otočila. Dříve bylo zakázáno rekrutovat barmánce, nyní se to týkalo všech ostatních národností nebo etnických menšin. Z toho důvodu se Barmánci začali mstít, některé tyto střety měly i politické důsledky. Při odzbrojování karenských vojáků musely dokonce zasahovat japonské jednotky, aby uklidnily situaci. Díky těmto konfliktům byla znemožněna spolupráce barmského národního hnutí s Kareny. Dalo by se říci, že jednotkám Armády nezávislosti byla ponechána volnější ruka, při rozhodování. Takže kromě toho, že se podíleli na vojenských operacích, zřizovali správní výbory, které přebíraly správu území. Po tom, co Japonci získali vlastní kontrolu nad zemí, zřídili vlastní vojenskou správu a japonskou policii (kempeitai).

Jednotky Armády nezávislosti byly 27. července 1942 rozpuštěny a odzbrojeny a místo nich, byla zřízena značně menší, Armáda obrany Barmy, která měla za úkol střežit hranice a chránit zemi. (Bečka, 2007, s. 179 – 182)

4. června 1942 bylo oznámeno, že japonská armáda přebírá kontrolu nad celým územím Barmy. Byla vytvořena barmská okupační správa, která měla pomáhat japonské, 1. srpna vznikla okupační vláda, a byla založena jediná legální politická strana v době okupace – Dou Bama Schinyetha. Správu v zemi prováděl vrchní velitel 15. japonské armády, spravoval etnické menšiny, činnost okupační vlády, a dohlížel na průmyslové podniky (dříve britské). Tyto podniky byly předány japonským monopolním společnostem, což přivedlo barmské hospodářství téměř ke kolapsu. Rolníkům byl zabavován dobytek i úroda a byli nejčastěji odváděni do oddílů nucených prací (armáda potu) na pomoc Japoncům. Většina oddílů armády potu byla nasazena na stavbu železniční trati, která měla spojit osadu Thampchuyzayap v Barmě s Banpongem 19

v Thajsku. Železnice byla dokončena v listopadu 1943 a zahynulo při ní několik desítek tisíc lidí. Tato železnice je známá jako „železnice smrti“ a oddíly které na ní pracovali jako „armáda smrti“. Kvůli zničení továren přišli o práci i dělníci a obchodníci museli trpět japonské monopoly. Důsledkem této situace vznikl černý trh, jelikož Barma trpěla nedostatkem všech běžně dostupných předmětů, jako jsou potraviny, léky, oblečení atd. (Bečka, 2007, s. 179 – 182)

4.5.2

Nezávislost

Jelikož se Světová válka v roce 1943 začala obracet proti Japonsku, rozhodla se jejich vláda udělit Barmě nezávislost. Doufala, že tyto loutkové režimy podnítí obyvatele bojovat a zdržet tak výhodu spojeneckých vojsk. Jako hlavu režimu dosadili Ba Maw, a do hlavních pozic ve vládě japonské poradce. Tato nezávislost dávala Barmě jen malou moc, veškerá autorita byla stále v rukou japonských poradců. (Cavendish Corporation, 2008, s. 623)

Vyhlášení nezávislosti mělo nesporně velký psychologický i politický dopad, i když někteří členové národního hnutí si už v tu chvíli uvědomovali, že jde pouze o formalitu. I přes japonskou kontrolu se podařilo dosáhnout změn k lepšímu. Barmština se stala úředním jazykem, vznikl Svaz spisovatelů Barmy, Státní banka a Obchodní společnost Barmy. Nejvýznamnější změnou se stal přechod ministerstva obrany do barmských rukou. Patřila mezi ně i správa vojenské akademie a její přeorientování na tradice osvobozeneckého vojska. (Bečka, 2007, s. 183- 184) 4.5.3

Odboj

Proti japonské okupaci vzniklo hnutí, které podnítili komunisté už v roce 1942. Hlavními představiteli byl Aun Schan, který se jako ministr obrany snažil o vybudování silné armády, která měla sloužit jako záruka skutečné nezávislosti a Than Tchun, ministr zemědělství, se snažil o zlepšení situace rolníků například zakládáním rolnických družstev a rozdělením půdy. (Bečka, 2007, s. 185)

Aung San, který očekával vítězství spojenců, založil v roce 1944 podzemní hnutí – Ligu odboje proti fašismu a za svobodu lidu. AFPFL byla organizace založená proti japonské okupaci. Když spojenecká armáda pokročila k Barmě, Aung San se rozhodl spolupracovat se spojenci, obrátil armádu proti Japonsku a bojoval v opozici. 20

(Cavendish Corporation, 2008, s. 624-625). Británie po válce slíbila nechat Barmu nezávislou, chápala totiž, že za daných okolností by nebylo jednoduché získat Barmu zpět, proto zvolili raději spolupráci.

Povstání proti Japonsku bylo zahájeno 27. března 1945, a odboj fungoval až do kapitulace Japonska 12. srpna téhož roku. Díky pomoci Barmské národní armády a partyzánů britská vojska vítězila a Japonci se museli dát na ústup. (Bečka, 2007, s. 190192)

4.6 Po válce Liga boje proti fašismu a za svobodu lidu posílila svoje postavení a stala se vedoucí politickou silou v zemi. Spojenci se dohodli s Barmou na hlavních zásadách vojenské spolupráce, přejmenovali Barmskou národní armádu na Vlastenecké síly Barmy a uznali ji jako dočasného spojence. Zároveň Spojenci nařídili, že nesmí docházet k žádnému utlačování obyvatel Barmy. (Bečka, 2007, s. 193- 197)

17. května 1945 vydala londýnská vláda Bílou knihu o Barmě, která nastínila politiku Británie v Barmě. A to tak, že vojenská správa ukončí svoji aktivitu ve chvíli, kdy ji bude moc nahradit civilní správa. Působnost úřadu guvernéra tak byla prodloužena do roku 1948, kdy se měly uskutečnit volby do parlamentu a jmenování vlády. Pohraničních oblastí se tento dokument netýkal do té doby, dokud nebudou chtít připojení ke zbytku Barmy. (Ťij, 1997, s. 56)

Dne 6. a 7. září 1945 proběhla v Kandy na Cejlonu, jednání o reorganizaci vojenských jednotek. Výsledkem bylo začlenění 5700 členů Vlastenecké armády do Armády Barmy, zbytek Vlastenecké armády byl rozpuštěn. Barma na tyto podmínky přistoupila, jelikož byly podmíněny zrušením britské vojenské správy. Na jednání byl také vznesen požadavek na teritoriální armádu, do které by vstupovali demobilizovaní příslušníci Vlastenecké armády. Přestože byl tento požadavek zamítnut, vznikla polovojenská Organizace lidových dobrovolníků. Tato organizace se stala důležitou částí Ligy a čítala až 50 000 členů. (Bečka, 2007, s. 198- 202)

21

Civilní vláda byla obnovena v říjnu 1945, měla znamenat ukončení boje Barmy za nezávislost, což se v praxi nestalo. Při sestavování rady požadovala Liga 7 z 11 křesel, což britská vláda odmítla. (Ťij, 1997, s. 57)

Podepsání dohody tedy umožnilo vznik civilní správy, která byla 16. října zavedena na většině území Barmy. Liga požadovala mít v této správě 11 členů z 15, což nebylo přijato, a Liga tak přešla do opozice (Bečka, 2007, s. 202). Další změnu přinesl rok 1946, kdy se komunistická strana rozdělila na rudou stranu a bílou stranu. Rudá strana byla kvůli své agresivitě postavena mimo zákon. Později téhož roku Liga obvinila komunistickou stranu z nedostatku loajality, a rozhodla o jejím vyloučení. (Ťij, 1997, s. 61)

Léta po válce byla poznamenaná anarchií - rozvrácené hospodářství, nedostatek základních potřeb - tyto problémy se tak nedaly řešit jednoduše a ani rychle, civilní vláda na taková řešení nebyla připravena a neměla na ně ani dost personálu. Šance na vyřešení této situace držela v ruce britská správa, která se držela politiky nastíněné v Bílé knize. Na zasedání Nejvyšší rady Ligy 16. května 1946 byl vznesen požadavek na úplnou nezávislost Barmy. Na tento otevřený výstup britská vláda nereagovala, podnikla však kroky proti národnímu hnutí. Rozpory mezi těmito dvěma stranami se vyhrotili natolik, že byl odvolán britský guvernér, a jmenován jiný. Nastoupil právě v době, kdy se schylovalo ke generální stávce, které se zúčastnili policisté, zaměstnanci pošt a tiskáren, dělníci dopravy a ropného průmyslu, a která se rozšířila i do dalších oblastí země. Díky této stávce byla 28. září 1946 zvolena nová Výkonná rada. Po těchto událostech se Liga opět věnovala národnostnímu uspořádání budoucího nezávislého státu. V listopadu 1946 vznikla Nejvyšší rada sjednocených horských národů, která hájila zájmy etnik. Jedině Karenové byli proti jednotné Barmě, a žádali samostatný Karenský stát, což jim ale britská ani barmská vláda nechtěla umožnit. (Bečka, 2007, s. 202- 204)

4.7 Nezávislost 10. listopadu 1946 požádala Liga o závazné prohlášení, že Barmě bude do 1 roku udělena nezávislost (Bečka, 2007, s. 206). K projednání jejích podmínek byla Liga v prosinci pozvána do Londýna. Delegace nechtěla za žádnou cenu přijmout postavení dominia a požadovala úplnou nezávislost. Aun Schan dal najevo, že preferuje mírové 22

řešení, ale nebrání se i násilnému konfliktu. Dokonce dal příkaz k tomu, aby armáda byla v pohotovosti pro případ, že by jednání nebyla úspěšná (Ťij, 1997, s. 62). Ty skončily 27. ledna 1947 podpisem dohody mezi vedoucím Barmské delegace Aun Schanem a britským premiérem Attleem. Tato dohoda sice přiznávala právo na nezávislost, ale neříkala, kdy bude vyhlášena.

V důsledku jednání byla 1947 podepsána Pinloumská dohoda, ve které delegáti Kačjinů, Čjinů a Šanů souhlasili s vytvořením jednotného státu. Jelikož Karenové jednotný stát odmítali, vytvořili si Karenský svaz, který i nadále požadoval samostatnost. Ve volbách do Ústavodárného shromáždění zvítězila Liga a rozhodla, že nezávislý stát se stane republikou, založenou na zásadách demokracie. 9. června 1947 se konalo první zasedání shromáždění, kvůli zvolení komise pro přípravu ústavního zákona (Bečka, 2007, s. 207208). Během schůze Výkonné rady, v červenci 1947 byl spáchán úspěšný atentát na Aun Achana a dalších 6 členů rady. Brzy se zjistilo, že jej zosnoval rival So, který po odstranění rady doufal v místo premiéra. (Ťij, 1997, s. 65-66)

Návrh ústavního zákona byl schválen 24. září 1947, podle něj měla Barma nyní být nezávislou republikou Barmský svaz, do něhož patřila vlastní Barma, Kačjinský, Karenský, Šanský stát a zvláštní oblast Čjinská. Jednání v Londýně definitivně skončila 17. října 1947, podepsáním Smlouvy mezi vládou Spojeného království a prozatímní vládou Barmy o uznání barmské nezávislosti a záležitostech s ní souvisejících. 5. listopadu byla smlouva předložena parlamentu, 10. prosince byla podepsána králem a vstoupila v platnost. Zároveň s tím, se Barma stala první britskou kolonií, která získala nezávislost mimo rámec Commonwealthu. Ústavodárné shromáždění schválilo britskobarmskou smlouvu 1. ledna 1948 a 4. ledna 1948 byla slavnostně vyhlášena nezávislost.

Jak už tomu bylo i dříve, Barma i přes svou nezávislost zůstala určitým způsobem spjata s Británií, Dohoda o obraně byla nejzjevnějším příkladem. (Bečka, 2007, s. 209-211)

4.8 Barmský svaz a občanská válka Téměř ihned po tom, co Barma získala nezávislost, vypukla občanská válka. Komunistická strana (CPB) si zvolila být podzemní, když se etnicko-nacionalistická hnutí (Karenové) rozhodli použít ozbrojené síly, aby naplnili své cíle samosprávy. Oproti nacionalistickým Barmáncům nechtěli mít unitární stát. Etnické povstalecké 23

hnutí se následující roky rozrůstalo, poháněno pokusy ministerského předsedy o ustanovení Buddhismu jako státního náboženství v roce 1960. (Rajah,1998, s. 135)

Téměř ihned se nová vláda vedená U Nu musela vypořádávat s kompletním rozpadem země, čímž jsou myšleni rebelové, komunisti, gangy a antikomunistické čínské KMT síly. Etnika situovaná v horských oblastech, byla vůči barmánské většině nedůvěřivá, zaujala proto ozbrojenou opozici.

Komunisté odstoupili z vlády a zaútočili na ni.

Muslimové z Rakhingské oblasti také oponovali nové vládě. Monové, kteří byli dlouho integrovaní s Barmánci, se vzbouřili. Nejrůznější frakce, soukromé armády, skupiny odboje z druhé Světové války a obyčejní vzbouřenci, přispívali ke zmatku v zemi.

Ze začátku 1949 skoro celá země byla v rukou několika rebelských skupin, a dokonce probíhali boje v Rangúnském předměstí. V jednu chvíli se vláda skoro vzdala, ale nakonec se bránila dál. Během roku 1950 a 1951 získala kontrolu nad většinou země (Allen a kol., 2012). Od roku 1950 vláda upevňovala svou moc v zemi, ale stav ekonomie byl horší a horší. Několik skvělých rozvojových projektů uspělo pouze v tom, že se na nich přiživilo několik zahraničních poradců. V roce 1953 Barma oznámila, že už není vítaná žádná pomoc z USA, dokud budou čínské jednotky, které zásobily USA na území Barmy.

U Nu si udržel moc až do roku 1958, kdy se dobrovolně předal své místo vojenské vládě, podléhající generály Ne Winovi. Vzhledem k tomu, jakou hrdost chovala země k barmské armádě, která pomohla zemi k nezávislosti, byla tato změna vítaná. Osvobozená od demokratické zodpovědnosti civilní vlády, byla nová vláda schopna udělat pokrok během 15 měsíců. V určitém ohledu byly obnoveny zákony a nastolen pořádek a snížena aktivita rebelů. (Allen a kol., 2012)

Posílení armády aby zvládla nastalé problémy, bylo hlavní prioritou. Mnoho předních mužů armády, byli bojovníci za svobodu a pletli se mezi politiky vládnoucí zemi. Generál Ne Win, zorganizoval v roce 1962 vzpouru a svrhnul Ministerského předsedu U Nua. Od této chvíle byla Barma pod vojenskou správou. Generál Ne Win zavedl v Barmě socialismus. Zformoval jednotnou stranu a znárodnil všechny banky, finanční společnosti a firmy, dokonce několik čínských a indických obchodů byznysmenů a převzal školy a instituce. Zakázal všechny nezávislé noviny a časopisy. Mnoho z úspor 24

obyvatel zmizelo, když devalvoval měnu. Každý kdo si chtěl zachovat práci nebo postavení byl přesvědčen, aby se přidal k Lanzinské straně a řídil se její politikou (Ezdani, 2007, s. 31-32). Od roku 1962 do 1988 šla Barma ekonomicky dolů, export rýže klesl o stovky oproti roku 1960, a produkce oleje také klesala. Díky tomu, že rostly ceny zboží a služeb rostla i inflace. V roce 1987 Barma požádala OSN o status nejméně rozvinuté země, chtěli tím ulevit své ekonomice, a získat tak přístup k levným půjčkám. (Cavendish Corporation, 2008, s. 626)

18. září 1988 Generál Saw Maung, velitel barmské armády, zorganizoval puč, aby podpořil kolísající vojenskou vládu, která by pravděpodobně vydržela jen pár dalších dnů. Armáda zavedla novou vládu – State Law and Order Restoration Council (SLORC). Kabinet byl celý sestaven z důstojníků v aktivní službě, s výjimkou ministra zdravotnictví. Staré jméno země (Barmský svaz) přeformovali na Socialistickou republiku Barmský svaz. Rozpustili jedinou předchozí legální stranu Burma Socialist Programme Party (BSPP) a uvedla National Unity Party (NUP). (Steinberg, 2001, s. 13)

5 Vlastní práce Jak už bylo zmíněno, existují desítky rozvojových problémů, které mohou být rozdílné ale naopak i stejné mezi kontinenty, stejně tak mezi státy. Kontinent Jihovýchodní Asie se potýká například s migrací, AIDS/ HIV a dalšími nemocemi, dopady Vietnamské války, vlivem Číny a Indie na ostatní země, problémy zemědělství (dětská práce na plantážích, špatné pracovní podmínky, nízká cena komodit, závislost zemědělství na vodních zdrojích, ohrožení zdroje pitné vody) a mnoha dalšími. Problémy Barmy se v mnohém podobají Jihovýchodní Asii, ale vyskytují se tu i jiné. Domnívám se, že jsou způsobeny vojenskou vládou a jejím jednáním. Tyto problémy jsou popsány níže.

Rozvojové problémy

5.1 •

Migrace - hlavní motivací k masivní migraci je útěk před konflikty a porušováním lidských práv v Barmě. V současné době je na thajském území zhruba 150 000 uprchlíků, kteří jsou koncentrováni v devíti táborech podél thajsko-barmské hranice. Thajská vláda nedovoluje uprchlíkům žádnou výdělečnou aktivitu a nepodporuje jejich vzdělávání, což vede k jejich závislosti na pomoci. Vzhledem k tomu, že integrace ani návrat do vlasti nejsou v blízké 25

budoucnosti pravděpodobné, je nutné zajistit uprchlíkům vzdělání a možnost rozvíjet své schopnosti dle thajských a mezinárodních vzdělávacích standardů. Mezi cílové země migrace patří i Malajsie, Bangladéš a Indie. •

Podstatná část obyvatel země se věnuje práci v zemědělství, pěstování rýže, kukuřice, cukrové třtiny a řadě dalších plodin. Mnoho převážně vesnických rodin se dlouhodobě potýká s problémem, jak zajistit dostatek potravin pro svoji obživu.

•

Velký počet lidí v zemi je negramotných a zoufalá ekonomická situace ukazuje, že mnoho obyvatel stále zůstává bez naděje na zlepšení přístupu k dobrému vzdělávání nebo odpovídající zdravotní péči. (adra.cz)

•

Velké množství politických vězňů - Podle údajů OSN je v barmských věznicích v současnosti internováno přes 2100 politických vězňů, z nichž stovky si odpykávají tresty nad 60 let. Do Inseinu dorazil v únoru vyšetřovatel Rady pro lidská práva Tomás Ojea Quintana, který jen potvrdil, že vězni nemají zdravotní péči a jsou vystaveni "špatnému fyzickému zacházení". Hygienické podmínky vedou k šíření tuberkulózy a žloutenky. Časté jsou bolesti kloubů, problémy se zrakem i mentální potíže. Přístup k lékaři je vzácný. Podle údajů Společnosti na pomoc politickým vězňům v Barmě, zemřelo od roku 1988 v barmských věznicích nejméně 139 vězňů. (tiscali.cz, 2009)

•

AIDS - Pomalá reakce Barmy na pandemii HIV/AIDS vedla k širokému rozšíření choroby v zemi. Nezávislé informace o tom, kolik lidí ve skutečnosti potřebuje život prodlužující léčbu antiretrovirovými prostředky (ARV), nejsou k dispozici. Podle odhadů OSN žije v Barmě s HIV/AIDS na 360 000 lidí a k ARV léčbě má přístup 10 000 nemocných. Lékaři bez hranic poskytují ARV léčbu v několika regionech 8 000 z nich (lekari-bez-hranic.cz, 2008)

•

Dětské armády - Děti v ozbrojených skupinách slouží jako doručovatelé zpráv, živé štíty, vyzvědači, sluhové či nosiči břemen, ale často i bojují se zbraní v ruce. S počtem 70 tisíc má Barma nejvíce dětských vojáků na světě. Barma doplňuje zdecimované řady ozbrojených sil dětmi ve věku pouhých 10 let a možná se pokusí naverbovat ještě více chlapců. Organizace Human Rights Watch tvrdí, že barmská armáda je po nedávných raziích na demonstranty za demokracii v krizi. Potřebuje zacelit mezery vzniklé odchody vojáků do výslužby a dezercemi, které podle interních dokumentů junty dosahují nejméně 26

3500 vojáků každého čtvrt roku. (aktualne.cz, 2007; burma-centrum.org, 2010; lidskaprava.cz) •

Porušování lidských práv – výzkum Physicians for Human Rights dokládá různé porušování lidských práv, mezi 621 náhodně vybranými domácnostmi v průběhu 12 měsíců před rozhovory. Zneužívání zahrnovalo nucené práce, náboženské pronásledování, bití, zabíjení, mizení, mučení, znásilnění a široké drancování. (burma.phrblog.org, 2011)

•

Obchod s drogami - Barma je po Afghánistánu druhým největším producentem klasických drog (opia, heroinu) na světě. Dnes však tyto drogy ustupují drogám syntetickým (extáze, methamphetamin), kde rovněž Barma patří k významným producentům. (cestomila.cz, 2011)

•

Obchodování s lidmi - Humanitárním organizacím se daří na problém upozorňovat. Například Save the Children na dva tisíce kilometrů dlouhé hranici Barmy s Čínou působí od roku 2002, na obchod s nevěstami se zaměřuje pět let. Oba státy klasifikují taková manželství za obchodování s lidmi, s dalším sousedem – Thajskem – podepsala Barma předloni memorandum o porozumění o obchodu s lidmi. Barma teď završuje pětiletý akční plán boje s tímto zločinem, identifikuje stále více případů. Loni úřady obžalovaly 502 lidí (z čehož bylo 305 žen) a osvobodily 381 obětí, včetně 89 mužů. (tyden.cz, 2011)

•

Etnické konflikty – Podle Nožiny (2012) je Barma jedna z etnicky nejrozmanitějších zemím na světě. Tyto etnika se odlišují ekonomicky a kulturně. Tyto rozdíly se v období kolonialismu prohloubili ještě více a vytvořili ohniska napětí, které čas od času vytrysknou v podobě ozbrojených konfliktů, nebo hůř v podobě válek.

5.2 Autoritativní režim Autoritativní režim je režimem nedemokratickým a kvalitativně odlišný od režimu totalitního. Podle Linze, můžeme rozlišit 7 typů autoritativního režimu. 1. Byrokraticko-militaristické – nejčastější typ. V mocenských strukturách hrají dominantní roli armádní a byrokratický establishment. Tyto struktury kontrolují vládu. Mohou fungovat bez politických stran, častěji ale vytvářejí oficiální, vládou podporovanou stranu, která redukuje účast občanů na politickém životě na minimální úroveň. 27

2. Organicko-etatistické – oproti předchozímu typu má navíc kontrolovanou účast a mobilizaci společnosti použitím tzv. organických struktur. Odmítá předpoklady liberální demokracie a model třídního konfliktu. Jeho základní myšlenkou je předpoklad, že lidé jsou členy mnoha různých sociálních skupin, které stojí v kontrastu k různým uměle vytvářeným velkým skupinám. Tyto skupiny rozdělují lidi, a předpokládají existenci profesionálních politiků a stranických aparátů odtržených od všedního života. 3. Mobilizační autoritativní režimy v postdemokratických společnostech – existují v zemích, které za sebou mají určitou demokratickou epizodu, která ale neuměla řešit základní problémy. Není možné v nich zavést byrokraticko-militaristickou vládu ani organicko-etatistickou, kvůli touze společnosti se účastnit na výkonu moci. 4. Postkoloniální mobilizační autoritativní režimy – v tomto režimu jediná nebo převládající mobilizační strana vznikla v boji za nezávislost na koloniální mocnosti, v němž získala i svoje postavení. Ze začátku jsou tyto režimy založeny na mobilizaci společnosti, která umožnila jejich vznik. Mobilizační strana se ale nevyvíjí totalitně, stává se pouze důležitým komponentem struktury politické moci. 5. Rasové a etnické „demokracie“ – režimy, v nichž na jedné straně způsob distribuce moci a proces a rozsah politické účasti v jediné, rasově definované, častěji menšinové část společnosti splňuje veškerá demokratická kritéria. Na druhé straně, v nich je ale jiná rasová skupina z demokratického procesu vyloučena. Vylučování celých skupin obyvatelstva neumožňuje považovat tyto režimy za plně demokratické a vede k jejich zařazení mezi autoritarismy. Demokracie je mnohem úspěšnější v řešení třídních konfliktů, než v řešení konfliktů mezi etnickými, jazykovými či kulturními skupinami a zájmy. Tyto konflikty se zdají být významnými faktory přispívajícími ke vzniku autoritativních režimů. 6. Defektní a pretotalitní autoritativní režimy - pokud stupeň mobilizace společnosti stejně jako míra užité ideologie nutné pro dosažení legitimity režimu dosahují vysokých hodnot, a pokud je omezený pluralismus5 vyloučen, lze 5

Autoritativní režim se vůči totalitarismu vymezuje na základě limitovaného pluralismu, což je

politický systém, který je opakem neomezení soutěživosti. Většinou zde bývá pouze jedna politická

28

hovořit o totalitním režimu. V okamžiku, kdy se skutečný stav této situace ve všech třech aspektech blíží, či je srovnatelný pouze ve dvou a ve třetím z nějakých důvodů ne je možno označit daný režim za defektní totalitarismus či režim netotalitní. 7. Posttotalitní autoritativní režimy – podíl na moci je vyhrazen pouze členům strany. Od předešlého se odlišují politickou kulturou a odlišnými vzpomínkami na minulost. (Balík, Kubát, 2012)

5.3 Vojenská junta Vojenská junta je forma státní vlády řízenou skupinou vojenských představitelů. Pojem vojenská junta pochází z 20. století, kdy se právě takovéto junty ujaly vlády následkem vojenských pučů (nejčastěji v Latinské Americe). Většinou se jednalo o dočasnou vládu, působící současně s vyhlášeným stanným právem. Vojenská junta se může blížit i k vojenské diktatuře. Pojmy však nejsou totožné. (wikipedie.org)

Vojenská diktatura je forma vlády, kde je politická moc spojená s armádou. Principiální politickou silou je necivilní uskupení a stejně jako všechny diktatury, může být vojenská diktatura oficiální nebo neoficiální. Existují i smíšené formy, kde má armáda velmi silný vliv, ale není zcela dominantní. Dochází i k přechodům od vlády jedné strany k vojenské diktatuře a naopak. Někdy je rozlišení. Jedním z důvodů pro to je skutečnost, že armáda často má více soudržnosti a lepší institucionální strukturu než většina z civilních institucí společnosti. (politicke-systemy.hu.cz) 5.3.1

Vojenský režim a jeho dopady

Dne 2. března 1962 převzala moc v zemi Revoluční rada složená ze 17 vysokých armádních důstojníků v čele s generálem Nei Winem. Revoluční rada pozastavila platnost ústavy z roku 1947. Rozpustila svazový parlament, a vládu, zrušila funkce premiéra i prezidenta Barmského svazu. Nejvyšší zákonodárnou, výkonnou i právní

strana, která však není zdrojem veškeré moci. Režim nevylučuje existenci dalších uskupení, které mohou zasáhnout i do politiky. Základní podmínkou je však loajalita tohoto uskupení k režimu. Existuje i případ limitovaného pluralismu, kde jsou vyloučeny určité části společnosti na základě rasových či národnostních původů.

29

moc 5. března 1962 převzal předseda Revoluční rady (Nei Win), který zastával úřady prezidenta i premiéra. Nová struktura vlády: •

Členy Revoluční rady byli až do roku 1971 pouze vysocí armádní důstojníci, z nichž někteří byli pověřeni řízením ministerstev.

•

Rada ministrů (vláda) měla 8 členů, z nich šest bylo zároveň členy Revoluční Rady.

•

Revoluční rada zrušila stávající státní aparát svazových států. Z řad velitelů místních vojenských posádek a místních politických vůdců byly tvořeny Nejvyšší státní rady svazových států.

•

Na činnost orgánů místní správy dohlížel nově zřízený Ústřední bezpečnostní a správní výbor.

•

Původní

orgány

administrativy

byly

během

roku

1962

nahrazeny

bezpečnostními a správními radami. V těchto radách zasedali kromě civilních úředníků také náčelníci policie a vojenští velitelé příslušné oblasti. •

Podle odhadu více než 2000 civilních úředníků nahradili vojáci. (Bečka, 2007)

Můžeme vidět, že vojenská správa nahradila snad všechny dostupné posty důležité pro chod země. Země se tedy svým nově zavedeným systémem přiblížila k vojenské diktatuře.

Těmito změnami však nová vláda neskončila. Zavedla cenzuru, rozpustila sdružení, a uzavřela soukromé střední školy. V důsledku neúspěšných jednání s podzemními organizacemi vypukla občanská válka. Během ní bylo uvězněno několik nepohodlných politiků, novinářů a spisovatelů. Na čas byly uzavřeny i univerzity. Dále vláda rozpustila politické strany, jedinou legální se tak stala Strana barmského socialistického programu. Rada se pokusila získat kontrolu nad buddhistickými obcemi (sanghy), když se jí to nepodařilo, zrušila aspoň zákon o státním náboženství a rozpustila její soudní orgány.

Jelikož Rada vyznávala neutrální politiku, zastavila činnosti zahraničních organizací i tiskových agentur v zemi. Na druhou stranu, se začala cítit tak neohroženě, že se rozhodla pro změny v systému a roku 1974 vstoupila v platnost nová, více demokratická ústava. 30

V roce 1988 proběhl státní převrat a vojenská junta se opět dostala k moci. Tentokrát pod názvem Státní rada pro obnovení zákonnosti a pořádku. Což dokazuje, že ani více demokratické zdání státu (svazu chcete-li) nestačilo pro blahobyt země.

Nástup nového systému měl ze začátku stejný průběh jako dříve (viz výše). Pozastavena platnost ústavy, obnovena cenzura a zavřeny školy, k tomu všechna veřejná zařízení. Předsedou junty a hlavou státu se stal generál So Maun.

Pro srovnání si připomeňme, jaké změny zavedla předchozí vojenská správa. Členy Revoluční rady byli až do roku 1971 pouze vysocí armádní důstojníci, z nichž někteří byli pověřeni řízením ministerstev. •

Rada ministrů (vláda) měla 8 členů, z nich šest bylo zároveň členy Revoluční Rady.

•

Revoluční rada zrušila stávající státní aparát svazových států. Z řad velitelů místních vojenských posádek a místních politických vůdců byly tvořeny Nejvyšší státní rady svazových států.

•

Na činnost orgánů místní správy dohlížel nově zřízený Ústřední bezpečnostní a správní výbor.

•

Původní orgány administrativy byly během roku 1962 nahrazeny bezpečnostními a správními radami. V těchto radách zasedali kromě civilních úředníků také náčelníci policie a vojenští velitelé příslušné oblasti.

•

Junta vytvořila vládu, v níž byl jediný civilista

•

místní správní úřady zastávali vojenští velitelé

•

změnila název zpět na Barmský svaz – odmítla budování socialistické společnosti

•

zrušila systém jediné strany a vyhlásila volby

Pokud porovnáme, oba sloupce, můžeme vidět, že systém z roku 1988 má oproti předchozímu přece jen nějaká pozitiva. Její kontrola se nevztahovala na veškerá odvětví v zemi (sangha, svazové státy) a byly vyhlášeny volby, což můžeme považovat za příslib demokratického rozhodování. Toto zdání bylo však záhy vyvráceno, když výsledky voleb, kde vyhrála Národní liga pro demokracii, byly anulovány. Díky 31

obnovené aktivitě disidentky Aun Schan Su Ťij6, proběhly na Rangúnské univerzitě nepokoje, které měly za následek uzavření vysokých škol. Došlo také k personálním změnám v juntě, a byla přejmenována na Státní radu míru a rozvoje. (Nová struktura měla 19 členů, z toho 15 vysokých důstojníků a regionálních velitelů). Ze začátku svého působení se Státní rada musela vypořádávat s povstáním mnichů. V občanské válce za to dosáhla úspěchů, a uzavřela příměří téměř se všemi zainteresovanými podzemními organizacemi. I po několika letech u vlády se nedokázala vypořádat se zoufalou ekonomickou a hospodářskou situací. Armáda postrádala odborníky v oboru, odmítala však předat řízení hospodářství civilistům, ani vzít v potaz doporučení Mezinárodního měnového fondu. (Bečka Jan, 2007)

Jak uvádí Bečka (2007), velitelé správních orgánů využívali svou moc k porušování lidských práv a páchání násilností. Od roku 1988 se proto značně zvýšila migrace v zemi. Mnoho lidí prchalo před útlakem vlády do Thajska, Malajsie, Bangladéše a Indie.

V době nástupu vojenské vlády byla ekonomika v hrozném stavu. Státní dluh se pohyboval kolem 4 miliard dolarů, těžba ropy nestačila pokrýt ani domácí poptávku, ke stavu přispívala i vysoká inflace a nízká produktivita státních podniků. Představitelé vojenského režimu vlastnili téměř 80 % státních podniků. V 90. letech bylo zaznamenané malé zlepšení, pak se ale situace znovu zhoršila. V roce 1993 byly zavedeny devizové poukázky v hodnotě amerických dolarů, což oproti původnímu očekávání způsobilo devalvaci měny. V letech 1996 a 1997 na Barmu dopadla finanční krize, jako řešení vláda uvedla do oběhu nové bankovky, čímž měna devalvovala ještě více. V důsledku těchto událostí byl růst HDP v roce 1999 5,6 %, podle Světové banky jen 4 %. Další ránou byla bankovní krize v roce 2003. V roce 2005 bylo v zemědělství zaměstnáno 63 % obyvatel a mělo podíl 42 % na HDP. Růst HDP v tomtéž roce měl být 12,2 % a inflace 9 %. Jiné zdroje však mluví o stagnaci HDP a růstu inflace o 50 %. Jakoby stav země nebyl už tak dost žalostný, státním úředníkům byly v roce 2006 zvýšeny platy, a to až o 1000 %. Z výše uvedených údajů můžeme vydedukovat, že si vláda s nastalou situací neuměla poradit, její pokusy, jestli nějaké, většinou selhaly. 6

Aun Schan Su Ťij- barmská disidentka, spisovatelka a nositelka Nobelovy ceny za mír. V roce 1989, byla díky svým aktivitám a boji za lidská práva a demokracii zatčena, a dána do domácího vězení. Dne 13. listopadu 2010 byla Su Ťij propuštěna a její boj pokračuje. (burma-center.org, 2008-2012; Su Ťij, 1997)

32

Zřejmě proto, že si nechtěla připustit neúspěch, měnila údaje hovořící o poměrech ve státě. 5.3.2

Vláda v posledních letech

Rok 2007 V srpnu se vláda rozhodla zvýšit cenu pohonných hmot v zemi, především pak stlačeného zemního plynu. V důsledku toho, vzrostly ceny jízdného a zdražili i základní komodity, např. rýže. Následoval protestní pochod asi 500 lidí. V jiném pochodu ze stejného důvodu bylo asi 30 lidí zastaveno a odvezeno na neznámé místo. O měsíc později, tedy v září, proběhl největší protest proti zdražení pohonných hmot, způsobili ho členové NLD, když se zajímali o osud dříve zatčených demonstrantů. Podle zdrojů nebyl nikdo z pochodujících zastaven.

Za to protest vedený mnichy, o pár dnů později, měl zajímavější dohru. Do kláštera se přišla omluvit skupina úředníků, za to že den před tím ohrožovali jejich protest. Jako odpověď je mniši zajali, zapálili jim vozidla a několik hodin je odmítali propustit. (aktualne.centrum.cz) Díky rozšiřování povstání do celé země, nemohla vláda situaci dále ignorovat a musela zaujmout nějaké stanovisko. Proto obvinila NLD z vyvolávání a podporování demonstrací a jiných protistátních aktivit. Buddhističtí mniši se zapojili ještě jednou, a zahájili řetěz demonstrací po celé zemi. Rozhodli se od vlády a stoupenců nepřijímat almužnu, čímž jim znemožní dosáhnutí nirvány. Podle zpráv, jen ve státě Arakan došlo k potlačení demonstrací. Tato povstání, nazývající se šafránová revoluce, se s postupem začala dožadovat demokracie. Hnutí nabralo už takový ráz, že bylo označeno, za zlatou revoluci. Tiché přihlížení ale vládě nevydrželo na dlouho. Hned při dalším povstání o pár dnů později se vojáci nebáli střílet, omezili přístup k internetu a zavřeli internetové kavárny. Při této události zemřelo nejméně 9 lidí. Vláda i měsíc po událostech podnikala kroky proti mnichům, kteří se zúčastnili protestů. Podle zpráv byli mniši hromadně odváženi z různých měst k výslechům. Někteří byli po nějaké době propuštěni, jiní zůstali. Při těchto akcích zahynulo až 10 lidí.

33

I přes výzvu OSN k propuštění zatčených, represe v zemi dále pokračovaly. Vládní deník přiznal až 2927 zatčených, 500 stále ve vazbě. Příbuzní některých ze zatčených potvrdili, že bez veřejného procesu dostali až několikaleté tresty.(aktualne.cz, 2007) OSN podnikla kroky k vytvoření mezinárodního nátlaku na zemi, avšak bezvýsledně. Prezident Bush se tedy rozhodl zpřísnit již vytvořené sankce. Patří mezi ně zákaz vycestování do USA členům vlády, výrazné omezení dovozu, a požádal země v regionu, aby přehodnotili svou politiku k Barmě.

2008 V únoru vojenská vláda prohlásila, že na květen vyhlásí referendum o nové ústavě, která bude následovaná volbami v roce 2010. Tento krok spolu s volbami představuje čtvrtý a pátý krok na tzv. sedmistupňové cestovní mapě k demokracii z roku 2003. Opozice na zprávu reagovala skepticky, myslí si, že je to pouze fraška vyvolaná mezinárodním tlakem. Ústava totiž obsahuje článek, který neumožňuje kandidovat Barmáncům, kteří si vzali cizince. Do voleb nesmějí jít ani strany, které jsou podporovány zahraničím. Tyto podmínky vylučují, Su Ťij i její stranu NLD.

V květnu na Rangún udeřil tropický cyklón Nargis, muselo být uzavřeno letiště, z provozu byly vyřazeny telefonní sítě i internet. Nejezdily ani autobusy ani vlaky. Během katastrofy zahynulo podle ihned.cz až 78 tisíc lidí, 56 tisíc je pohřešováno a 2 a půl milionu lidí je bez přístřeší. Vláda od začátku odmítala zahraniční pomoc, její postoj změnilo až jednání s generálním tajemníkem OSN. Vláda pomoc odmítala, protože podle jejího názoru měla situaci plně pod kontrolou.

To, jak režimu nezáleží na obyvatelích země, dokládá fakt, že i přes tuto katastrofu, trvala na konání voleb. Při situacích, ve kterých se někteří lidé ocitli, byl tento plán naprosto absurdní. Junta dokonce zdržovala udělování víz humanitárním pracovníkům a povolení vstupu letadlům s pomocí. Změnu přinesla až návštěva generálního tajemníka OSN Ki-muna, který vládu přesvědčil, aby pomoc umožnila. Za takových okolností byla schválena nová ústava, kterou většina světa odsoudila.

2009

34

V únoru byla vyhlášena amnestie více než 6 tisíc vězňů, kteří projevili dobré chování. Oznámení přišlo po odjezdu zpravodaje OSN pro lidská práva pana Quintana. V říjnu se Su Ťij zasadila o zrušení sankcí vůči Barmě. Hillary Clintonová prohlásila, že sankce barmskou juntu nijak neovlivnily. EU i USA jsou opatrnější, než zruší sankce, chtějí se přesvědčit o posunu země k demokracii.

2010 Kvůli mezinárodnímu nátlaku se v listopadu 2010 po 20 letech konaly parlamentní volby. Největší podíl hlasů získala Prorežimní Strana svazové soudržnosti a rozvoje (USDP), která je napojená na představitele junty Thana Šweie. Na průběh voleb byly podány stížnosti od opozičních formací, i další zdroje poukazují na to, že byly pravděpodobně od začátku manipulovány.

Rok 2011 V únoru byl po 22 letech parlamentem zvolen prezident Thein Sein, který dříve zastával funkci premiéra. Začala i platit nová ústava, čímž oficiálně skončila vojenská vláda. (cnn.com, 2011)

Po 21 letech definitivně skončilo domácí vězení, disidentky Su Ťij. Po propuštění navštívila sídlo své strany a začala být znovu politicky aktivní.

V březnu roku 2011 nastoupila v Barmě civilní vláda, která zahájila postupné demokratické reformy, i když určitý vliv armády přetrvával. V listopadu byly povoleny demonstrace, které se ale musí oznámit 5 dní dopředu a nesmí se konat poblíž školy, nemocnic nebo jiných míst spojených s vládou (zpravy.idnes.cz, 2011). V prosinci byla politická opoziční strana Národní Liga pro demokracii (NLD) v čele se Su Ťij znovu zaregistrována a chystala se kandidovat do doplňovacích parlamentních voleb, které se konaly 1. dubna 2012. (zpravy.ihned.cz, 2011) 1. prosince přicestovala do Barmy šéfka americké diplomacie Hillary Clintonová. Má za úkol zjistit, jak vážně to Barma s reformami míní.

Rok 2012 Začátkem roku udělala Barma velký krok, a uzavřela příměří s největší povstaleckou etnickou skupinou v zemi – Karenským národním svazem. Jak je uvedeno výše, 35

problémy s touto skupinou sahají až do období před 2. Světovou válkou. Touto dohodou je završena série smluv se všemi separatistickými skupinami v zemi.

V červnu vypukly v Rakhinském státě nepokoje způsobené zvěstmi o znásilnění buddhistické ženy, údajně spáchán muslimy. Human Rights Watch zveřejnila snímky, které dokládají, že při poslední vlně násilností bylo vypáleno více než 800 domů a plovoucích příbytků (idnes.cz, 2012). Desítky tisíc muslimských Rohingů7 se proto muselo přemístit do uprchlických táborů. V Rakhinském státě byl vyhlášen výjimečný stav a rozmístěna armáda, aby pomohla znovu nastolit pořádek.

Národní liga pro demokracii zvítězila v doplňujících volbách. Podle bbc.co.uk. (2012) získala 40 ze 45 volných míst. I přesto v parlamentu dominuje armáda, která má 664 křesel. Ve stejném roce získala Aun Schan Su Ťij poslanecké křeslo, vzhledem k tomu, že byla zhruba 20 let držena v domácím vězení, považuje se tato událost za důležitý milník.

Také byla v tomto roce po 48 letech zrušena cenzura místních publikací. Ovšem zákon, podle něhož můžou být novináři trestáni za to, co píšou, zůstává v platnosti.

Podle ihned.cz (2012) byla v září udělena amnestie 514 vězňům. Někteří z nich mohli být i političtí vězni, kterých je v zemi ještě kolem 424.

2013 V Barmě opět propukly násilné střety mezi buddhisty a muslimy. Původcem nepokojů byl primárně spor muslimské obchodnice s buddhistickými zákazníky ve městě Meikhtila. Situace se ještě více zhoršila po té, co barmské noviny otiskly zprávu o zabití buddhistického mnicha muslimem. Reakcí na tuto zprávu dav výtržníků vypálil asi 5 mešit a jiné části města, převážně muslimské. Ihned.cz (2013) uvedlo, že nepokoje si vyžádali už 40 obětí. A poslední zprávy uvádí, že v Barmě se opět legálně prodávají soukromé noviny, které byli od roku 1964 zakázané.

7

Rohingyové jsou příslušníci etnické a náboženské menšiny z Myanmaru, kteří již desetiletí hledají útočiště v Bangladéši.(lekari-bez-hranic.cz)

36

6 Diskuse a závěr Jak dokládá má práce, výskyt ozbrojených složek se v Barmě vyskytuje téměř od jejího začátku. V té době byla armáda potřebná k územním expanzím a k obraně země. S postupem času můžeme sledovat rozšiřování pravomocí armády, a zasahování do života obyvatel. Tento vliv začal nejvíce získávat na síle v období kolonialismu, při anglo-barmských válkách (viz s. 10). Vliv kolonialismu dal také původ ozbrojeným hnutím, která byla zárodkem pro vznik armády nezávislosti Barmy (viz s. 12). Mezním obdobím však podle mého názoru bylo období japonské okupace. Díky utiskování ze strany Británie, se Barmánci rozhodli vytvořit vlastní armádu a osvobodit se od útlaku. Nebýt japonského výcviku a finanční podpory, nejspíš by to nebylo možné. Po osvobození Barmy od Británie dostala armáda prostor pro vlastní správu svých jednotek (viz s. 13), a v tu chvíli se začala utvářet armáda, ze které se vyvinula vojenská vláda, která ještě donedávna řídila zemi.

Tato vláda za období své působnosti způsobila řadu rozvojových problémů, anebo k jejich prohloubení značně přispěla. Jak jsem již uvedla výše, týká se to migrace - kdy lidé utíkají před terorem ze strany vlády, špatné zdravotní péči – podle posledních dostupných zdrojů vláda vyhradila na zdravotnictví pouze 0,2 % z HDP (viz tabulka č. 3.), vysokého počtu nakažených AIDS/HIV – kdy země dlouhá léta odmítala připustit, že se tato choroba v zemi vyskytuje, porušování lidských práv a stále vysokého počtu politických vězňů – což stát veřejně ignoroval téměř po celou dobu trvání vojenské vlády. Moji domněnku, o špatném vlivu vlády na zemi, potvrzuje i fakt, že v roce 2001 70 % pracovní síly připadalo na zemědělství (viz výše).

Vojenská junta je bezpochyby faktorem, který omezuje možnosti řešení rozvojových problémů. Můžeme jen odhadovat, v jakém stavu by byla země, kdyby celých 50 let nebyla pod vojenskou vládou.

Vzhledem k tomu, že v zemi není demokracie, nemají její obyvatelé žádnou možnost ovlivnit dění v zemi. Umím si představit, že teď když se demokracie pomalu dostává na pořad dne, mnohé se změní. Lidé se budou chtít více angažovat do dění, a snažit se zlepšit jejich situaci. Aby k tomu mohli nějak přispět, budou potřebovat určitý stupeň vzdělání. Jedním z kroků by tedy měla být snaha o zlepšení vzdělání obyvatel. Ať už mluvíme o vymícení negramotnosti nebo zajištění zvýšení počtu absolventů na 37

vysokých školách. Je potřeba zajistit a umožnit vzdělání i ženám a zvýšit tak možnost najít jim práci. Zvýšením vzdělání žen zároveň přispíváme ke snížení negramotnosti, protože lze předpokládat, že vzdělaná žena, raději pošle své dítě do školy než do práce. Na toto téma navazuje snížení porodnosti žen. Je dokázané, že s vyšším vzděláním žen porodnost na jednu ženu klesá. A týká se toho i snížení úmrtnosti žen při porodu.

Vojenská junta omezuje i ekonomický rozvoj země. A to hlavně díky vládní kontrole, neefektivní politice a korupci. Jak je uvedeno výše, už od roku 1988 vlastnil 80% státních podniků vojenský režim. A jakákoli investice musela přejít přes Hospodářskou společnost Barmy. I k dnešnímu dni má vláda řadu dovozních omezení, nefunkční bankovní systém a k horší situaci samozřejmě přispívají i sankce vyspělých zemí (USA). I sankce okolních států jistě představují nemalou překážku pro ekonomický rozvoj, jejich zrušení je však podmíněno například propuštěním politických vězňů, utlačováním obyvatel (viz výše), i jiným porušováním lidských práv.

Kdyby byla země otevřená investorům, je dost dobře možné, že země by kromě nafty, zemního plynu a produktů z týkového dřeva, mohla těžit i ze svého nerostného bohatství. Jak je uvedeno výše, v zemi se nacházejí barmské rubíny, na které země dříve měla monopol? Se správně směřovanými investicemi, by bylo možné obohatit export země právě o toto luxusní zboží, díky kterému by se obchod země s okolními státy nepochybně rozvíjel.

Bez takového zázemí ale ekonomika Barmy závisí hlavně na zemědělském sektoru, který se v roce 2012 podílel na HDP 39 % (cia.gov). Bohužel je však zemědělství v této části kontinentu často postihováno nepřízněmi počasí jako jsou kupříkladu monzunové deště. V roce 2008 se nad zemí prohnal cyklón Nargis, který zdevastoval většinu země (viz výše).

Další šanci na zlepšení své situace bych viděla v cestovním ruchu. Sousední stát Thajsko je velmi oblíbenou exotickou destinací, a nevidím důvod, proč by se mu Barma nemohla rovnat. Problémem jako u všeho zůstává postoj vlády. Jak jsem zmínila už výše, je problém s investicemi, a i když se odvětví cestovního ruchu v posledních letech zlepšuje, pořád nevyužívá plně svůj potenciál. Faktorů, které mohou návštěvníky odrazovat je mnoho. V první řadě je to vleklé získání víz, v druhé řadě je to potom 38

samotná nestabilita prostředí, kde kdykoli může dojít k nějakým násilnostem nebo jinému zvratu a spousty dalších.

Odvětví, která se mohou zlepšovat, je mnoho. Můžeme jen doufat, že nový směr, který teď Barma nabrala, jí vydrží, i když na cestě ke zlepšení situace v zemi ji čeká ještě spousta práce.

39

7 Zdroje Primární zdroje:

1. BEČKA, Jan. Dějiny Barmy: (Myanmy). Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007, 431 s. Dějiny států. ISBN 978-807-1065-203.

2. The Cambridge history of Southeast Asia: From Early times to c. 1500. 1st pub. in pbk. in four volumes. Editor Nicholas Tarling. Cambridge: Cambridge University Press, 1999, 4 sv. ISBN 0-521-66372-522. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=SNn0YmDMiUgC&pg=PA165&dq=history+of+pagan+burma&hl=cs&sa=X&ei=i6dqUevBI4mShQfS44GwDA&ved=0CEgQ6AEwBQ#v=onep age&q=history%20of%20pagan-%20burma&f=false

3. EDITED BY N. S. BISHT, Edited by N. S.T. Encyclopaedia of the South-East Asian ethnography: communities and tribes. Delhi: Global vision, 2004. ISBN 81-877-4697-1. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=_Rp5cCMHFxQC&pg=PA162&dq=history+of+burma &hl=cs&sa=X&ei=jZlqUfHWFInOtQbdpYDQAQ&ved=0CEMQ6AEwBDgo#v=onepage&q =history%20of%20burma&f=false 4. NOŽINA, Miroslav. Dějiny Laosu. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2010, 317 s. Dějiny států. ISBN 978-807-4220-630. 5. KOHN, George C. Velká encyklopedie válek: průvodce válečnými konflikty od starověku až po dnešek. Vyd. 1. Překlad Naděžda Funioková. Brno: Jota, 1997, 646 s., [24] s. obr. příloh. Military (Jota), sv. 16. ISBN 80-721-7010-4. 6. DIJK, Wil O. Seventeenth-century Burma and the Dutch East India Company, 16341680. Singapore: Singapore University Press, 2006, xviii, 348 p. ISBN 87-911-1469-1. Dostupné

z:

http://books.google.cz/books?id=-

liLaVu3LroC&pg=PA8&dq=toungoo+dynasty&hl=cs&sa=X&ei=rwR9UZzPCLDa4QSorIG4 Ag&sqi=2&ved=0CEIQ6AEwBA#v=onepage&q=toungoo%20dynasty&f=false 7. SEN, Sailendra Nath. Ancient Indian history and civilization. Second Edition. New Delhi: New

Age

International,

1999.

ISBN

81-224-1198-3.

Dostupné

z:

http://books.google.cz/books?id=Wk4_ICH_g1EC&printsec=frontcover&hl=cs#v=onep age&q&f=false 8. SANAJAOBA, Naorem. Manipur, past and present: the heritage and ordeals of a civilization. 1. publ. Delhi: Mittal Publications, 2005. ISBN 81-709-9853-0. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=CzSQKVmveUC&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false 9. JERMSAWATDI, Promsak. Thai art with Indian Influence. New Delhi: Abhinav Publications,

1979.

ISBN 40

8170170907.

Dostupné

z:

http://books.google.cz/books?id=0O9je9dECH8C&printsec=frontcover&hl=cs#v=onep age&q&f=false 10. WYATT, David K. Dějiny Thajska. Vyd. 1. Překlad Lucie Hlavatá, Lukáš Hlavatý, Miroslav Nožina. Praha: Lidové noviny, 2004, 360 s. Dějiny států (Nakladatelství Lidové noviny). ISBN 80-710-6492-0. 11. ROONEY, David. Vítězství v Barmě. Vyd. 1. Překlad Radek Kovanda. Plzeň: Mustang, 1995, 184 s., [16] s. fot. Military (Mustang). ISBN 80-858-3162-7. 12. MARSHALL CAVENDISH CORPORATION. World and its peoples: Eastern and southern Asia. New York: Marshall Cavendish, 2008, 11 v. Vol. 5. ISBN 978076147645011. Dostupné

z:

http://books.google.cz/books?id=CiTAx3unBkYC&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepa ge&q&f=false 13. MELVIN E. PAGE, Melvin E.general editor a Penny M.assistant editor PENNY M. SONNENBURG. Colonialism an International Social, Cultural, and Political Encyclopedia [online]. Santa Barbara: ABC-CLIO, 2003 [cit. 2013-05-04]. ISBN 1576077624. 14. ŤIJ, Aun Schan Su. Osvobození od strachu. 1. čes. vyd. Překlad Bohumil Pánek, Pavla Sadílková, Jana Spurná. Praha: G plus G, 1997, 337 s. ISBN 80-861-0301-3. 15. BALÍK, Stanislav a Michal KUBÁT. Teorie a praxe nedemokratických režimů. 2., přeprac. vyd. Praha: Dokořán, 2012, 215 s. Bod (Dokořán). ISBN 978-807-3632-663. 16. GANESAN, N a Kyaw Yin HLAING. Myanmar: state, society, and ethnicity. Hiroshima, Japan: Hiroshima Peace Institute, 2007, vii, 311 p. ISBN 978-981-2307-224. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=rRQa0RuucF8C&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepa ge&q&f=false 17. HOLMAN, Robert. Mikroekonomie: středně pokročilý kurs. 2. akt. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007, xvi, 592 s. ISBN 978-80-7179-862-0. 18. NOŽINA, Miroslav. Barma: Etnický problém, válka a boj za demokracii. Mezinárodní politika. 2012, č. 11. 19. PALATKOVÁ, Monika. Mezinárodní cestovní ruch: analýza pozice turismu ve světové ekonomice : význam turismu v mezinárodních ekonomických vztazích : evropská integrace a mezinárodní turismus. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 221 s. ISBN 978-80-2473750-8.

Sekundární zdroje: 1. Indices and data: Human development index. Human development reports [online]. 2013 [cit. 2013-05-24]. Dostupné z: http://hdr.undp.org/en/statistics/hdi/ 41

2. Countries: Myanmar. International human development indicators [online]. 2013 [cit. 2013-05-24]. Dostupné z: http://hdrstats.undp.org/en/countries/profiles/MMR.html 3. The world factbook: Burma. Central intelligence agency [online]. [cit. 2013-05-24]. Dostupné

z:

https://www.cia.gov/library/publications/the-world-

factbook/geos/bm.html 4. Rozvojové cíle MDGs. Informační centrum OSN v Praze [online]. 2005 [cit. 2013-05-22]. Dostupné z: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zaber/?i=205 5. Vnitropolitická charakteristika: Myanmar. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky

[online].

[cit.

2013-05-22].

Dostupné

z:

http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/myanmar/politika/vnitropoliticka _charakteristika.html 6. Barma/Myanmar - Poválečná obnova v Karenském a Monském státě. Adra: Humanitární

projekty

[online].

[cit.

2013-05-22].

Dostupné

z:

http://www.adra.cz/projekty/zahranicni-projekty/humanitarniprojekty/barmamyanmar--povalecna-obnova-v-karenskem-a-monskem-state 7. Barmské vězení Insein je táborem tiché smrti. Zprávy.tiscali.cz [online]. 2009 [cit. 201305-22]. Dostupné z: http://zpravy.tiscali.cz/barmske-vezeni-insein-je-taborem-tichesmrti-14752 8. Dětští

vojáci.

Lidská

práva

[online].

[cit.

2013-05-22].

Dostupné

z:

http://www.lidskaprava.cz/student/prava-deti/clanky/detsti-vojaci 9. Aun Schan Su Ťij. Barmské centrum Praha [online]. 2008-2012 [cit. 2013-05-22]. Dostupné z: http://www.burma-center.org/cs/barma/slavni-barmanci/aun-schan-sutij/ 10. Barmská junta verbuje do armády děti. Aktuálně.cz [online]. 2007 [cit. 2013-05-22]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/video/?id=112019 11. NEDLÝ, Petr. Barmanista Jan Bečka o politických mniších i kokosech s červeným turbanem.

[online].

2011

[cit.

2013-05-22].

Dostupné

z:

http://www.cestomila.cz/clanek/515-barmanista-jan-becka-o-politickych-mnisich-ikokosech-s-cervenym-turbanem 12. V Číně je problém najít nevěstu, unášejí se z Barmy. Týden.cz [online]. 2011 [cit. 201305-22]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/asie-a-oceanie/v-cine-jeproblem-najit-nevestu-unaseji-se-z-barmy_203628.html?showTab=diskutovane 13. Další průlom v Barmě: Vojenská junta povolila politickou stranu disidentky Su Ťij. Ihned.cz [online]. 2011 [cit. 2013-05-22]. Dostupné z: http://zpravy.ihned.cz/c1-

42

54183760-dalsi-prulom-v-barme-vojenska-junta-povolila-politickou-stranu-disidentkysu-tij 14. Barma povolí lidu demonstrace, pokud to pět dní předem oznámí na úřadě. Idnes.cz/Zprávy

[online].

2011

[cit.

2013-05-22].

Dostupné

z:

http://zpravy.idnes.cz/barma-povoli-lidu-demonstrace-pokud-to-pet-dni-predemoznami-na-urade-1jc-/zahranicni.aspx?c=A111124_093206_zahranicni_ts 15. Barma mění historii: Symbol opozice Su Ťij míří do parlamentu. Idnes.cz/Zprávy [online]. 2012 [cit. 2013-05-22]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/barma-voli-doparlamentu-08o-/zahranicni.aspx?c=A120401_075203_zahranicni_ts 16. Su Ťij večeřela s Clintonovou, plakáty ale vítaly běloruského premiéra. Idnes.cz/Zprávy [online]. 2012 [cit. 2013-05-22]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/su-tij-vecerela-sclintonovou-plakaty-ale-vitaly-beloruskeho-premiera-1mc/zahranicni.aspx?c=A111201_183944_zahranicni_stf 17. Myanmar PM Thein Sein is new president. CNN [online]. 2011 [cit. 2013-05-22]. Dostupné

z:

http://edition.cnn.com/2011/WORLD/asiapcf/02/04/myanmar.president/index.html?i ref=allsearch 18. Barma ustoupila. Zcela otevře hranice pro zahraniční pomoc. Ihned.cz [online]. 2008 [cit. 2013-05-22]. Dostupné z: http://zpravy.ihned.cz/svet-asie-a-pacifik/c1-24899480barma-ustoupila-zcela-otevre-hranice-pro-zahranicni-pomoc 19. Vojenský režim v Barmě amnestoval 514 vězňů, jsou mezi nimi i členové opozice. Ihned.cz [online]. 2012 [cit. 2013-05-22]. Dostupné z: http://zpravy.ihned.cz/c157524770-vojensky-rezim-v-barme-amnestoval-514-veznu-jsou-mezi-nimi-i-clenoveopozice 20. Burma poll: Aung San Suu Kyi's NLD sweeps by-elections. BBC news Asia [online]. 2012 [cit. 2013-05-22]. Dostupné z: http://zpravy.ihned.cz/c1-57524770-vojensky-rezim-vbarme-amnestoval-514-veznu-jsou-mezi-nimi-i-clenove-opozice 21. Development: definiton: Who are the developing countries in the WTO?. In: World Trade

Organization

[online].

[cit.

2013-05-22].

Dostupné

z:

http://www.wto.org/english/tratop_e/devel_e/d1who_e.htm 22. Country and lending groups. In: The World Bank [online]. 2013 [cit. 2013-05-22]. Dostupné

z:

http://data.worldbank.org/about/country-classifications/country-and-

lending-groups#Low_income 23. Barmská vláda dál ustupuje, už podepsala mír se všemi separatisty. In: Idnes.cz/Zprávy [online]. 2012 [cit. 2013-05-22]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/barmska-vlada-dal43

ustupuje-uz-podepsala-mir-se-vsemi-separatisty-phy/zahranicni.aspx?c=A120112_120819_zahranicni_ts 24. Svědectví: léčba HIV/AIDS v Myanmaru. In: Lékaři bez hranic [online]. 2008 [cit. 201305-22].

Dostupné

z:

http://www.lekari-bez-

hranic.cz/cz/aktuality/2008/myanmar/myanmar_khins_story.php 25. Spor buddhistů a muslimů vymazal v Barmě kus města, ukázal satelit. In: Idnes.cz/Zprávy

[online].

2012

[cit.

2013-05-22].

Dostupné

z:

http://zpravy.idnes.cz/nepokoje-v-barme-02e/zahranicni.aspx?c=A121027_171005_zahranicni_ts 26. Bangladéš: Rohingyové se opět stávají oběťmi brutálních opatření. Lékaři bez hranic [online].

2010

[cit.

2013-05-24].

Dostupné

z:

http://www.lekari-bez-

hranic.cz/cz/aktuality/2010/bangladesh/rohingya.php 27. USA zpřísňují sankce proti barmské juntě. Aktuálně.cz [online]. 2007 [cit. 2013-05-24]. Dostupné

z:

http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-

pacifik/clanek.phtml?id=511557 28. Barmská junta ignoruje nátlak z venčí a dál zatýká. Aktuálně.cz [online]. 2007 [cit. 2013-05-24].

Dostupné

z:

http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-

pacifik/clanek.phtml?id=511195 29. Myanmar: Ekonomická charakteristika země. BusinessInfo.cz [online]. 2013 [cit. 201305-24]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/myanmar-ekonomickacharakteristika-zeme-18714.html 30. First Widespread Survey of Burma's Chin State Shows Evidence of Crimes Against Humanity. Life under the Junta: Evidence of Crimes Against Humanity in Burma's Chin State[online].

2011

[cit.

2012-11-27].

Dostupné

http://burma.phrblog.org/2011/01/19/first-widespread-survey-ofburma%E2%80%99s-chin-state-shows-evidence-of-crimes-against-humanity/

44

z:

8 Přílohy Tabulka č. 1. Rozvojové cíle tisíciletí podle OSN (2005) 1. Odstranit extrémní chudobu a hlad - snížit na polovinu počet extrémně chudých lidí (žijících z prostředků, které se rovnají, nebo jsou nižší než jeden dolar na den) - snížit na polovinu podíl lidí trpících hladem

2. Zpřístupnit základní vzdělání pro všechny - zajistit, aby všechny děti, chlapci i dívky, absolvovaly plné základní vzdělání

3. Prosazovat rovnost pohlaví a posílit postavení žen - do roku 2005 odstranit rozdíly v přístupu mužů a žen k základnímu a vyššímu vzdělání a do roku 2015 dosáhnout téhož na všech úrovních vzdělání

4. Omezit dětskou úmrtnost - snížit o dvě třetiny míru úmrtnosti u dětí mladších 5 let

5. Zlepšit zdraví matek - snížit o tři čtvrtiny míru úmrtnosti matek

6. Bojovat proti HIV/AIDS, malárii a jiným nemocem - zastavit šíření HIV/AIDS a snižovat procento nově nakažených - zastavit šíření malárie a dalších závažných chorob a snížit míru jejich výskytu

7. Zajistit trvalou udržitelnost životního prostředí - začlenit principy trvale udržitelného rozvoje do národních politik a programů; zvrátit proces ubývání přírodních zdrojů - snížit na polovinu podíl lidí, kteří nemají trvalý přístup k nezávadné pitné vodě - do roku 2020 dosáhnout výrazného zlepšení životních podmínek alespoň 100 milionů lidí přebývajících v chudinských předměstích velkoměst (slumech)

8. Vytvořit globální partnerství pro rozvoj - rozvíjet otevřený obchodní a finanční systém založený na pravidlech, zajistit jeho

45

předvídatelnost a nediskriminační charakter. To zahrnuje i dobré způsoby výkonu vlády a správy, rozvoj a snižování chudoby na úrovni států i na mezinárodní úrovni - zabývat se otázkou zvláštních potřeb nejméně rozvinutých zemí. To zahrnuje odstranění cel a kvót pro jejich export, rozsáhlé oddlužení vysoce zadlužených zemí a navýšení rozvojové pomoci zemím, které prokázaly svou odhodlanost řešit problém chudoby - zabývat se zvláštními potřebami vnitrozemských a malých ostrovních rozvojových zemí - prostřednictvím opatření na úrovni států i na mezinárodní úrovni komplexně přistupovat k problémům zadlužených zemí a vytvořit dlouhodobou perspektivu jejich řešení - ve spolupráci s rozvojovými zeměmi vytvořit solidní pracovní příležitosti pro mladé - ve spolupráci s farmaceutickými společnostmi zajistit dostupnost základních léků v rozvojových zemích - ve spolupráci se soukromým sektorem zajistit, aby všichni lidé mohli využívat přínosů nových technologií, zejména technologií informačních a komunikačních

46

Obrázek č. 4. - Útok thajského krále Nan-chao

Následující obrázky jsou vlastního zpracování, zdroj mapy: cia.gov

47

Obrázek č. 5. - Útok mongolského vládce na Pugam

48

Obrázek č. 6. - Pokus o sjednocení Barmy králem Tabinswetim a generálem Bayinnaungem.

49

Obrázek č. 7. - 1. Anglo-barmská válka

50

Obrázek č. 8. - Postup japonských armád při osvobození

51