Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií Katedra sociální politiky a sociální práce
Bakalářská práce
Vliv pravidelného užívání marihuany na životy jejích uživatelů
Vypracovala: Neira Imširagić
Vedoucí práce: PhDr. Pavel Horák, Ph.D.
Brno 2011
Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a s pouţitím zdrojů uvedených v seznamu literatury. V Brně dne 26.05.2011 Podpis ……………………………………. Neira Imširagić
2
Poděkování Ráda bych poděkovala především vedoucímu práce, panu PhDr. Pavlovi Horákovi, Ph.D. za trpělivost, rady a čas, který mi věnoval. Také bych chtěla poděkovat všem účastníkům výzkumu, bez nichţ by tato práce nevznikla.
3
Obsah ÚVOD……………………………………………………………………….....
7
1. TEORETICKÁ ČÁST…………………………………………………..........
9
1.1 Drogová závislost a užívání marihuany………………………………….
9
1.1.1 Co je to droga?...................................................................................
9
1.1.2 Konopné drogy – marihuana……………………………………….
10
1.1.3 Vzhled a způsob konzumace marihuany……………………………
10
1.1.4 Marihuanové opojení……………………………………………….
11
1.1.5 Rizika při užívání marihuany……………………………………….
12
1.1.6 Co je to závislost?...............................................................................
12
1.1.7 Cannabisový typ drogové závislosti………………………………...
13
1.1.8 Druhy závislosti a tolerance………………………………………...
13
1.1.9 Shrnutí……………………………………………………………...
14
1.2 Sociální okolnosti, které mohou ovlivnit užívání marihuany…………..
15
1.2.1 Společenské prostředí……………………………………………….
15
1.2.2 Rodinné prostředí…………………………………………………...
16
1.2.3 Vrstevníci……………………………………………………………
18
1.2.4 Shrnutí………………………………………………………….........
19
1.3 Užívání marihuany u středoškolské mládeže z perspektivy teorií sociální kontroly…………………………………………………….
20
1.3.1 Teorie sociální kontroly……………………………………………..
20
1.3.2 Teorie sociálních pout podle Trevise Hirschiho ……………………
21
1.3.3 Teorie sociální kontroly a její důraz na rodinu…………………….
21
1.3.4 Kritika teorie kontroly………………………………………………
22
1.3.5 Shrnutí………………………………………………………………..
22
1.4 Teorie kultur a subkultur………………………………………………...
22
1.4.1 Teorie napětí……………….………………………………………...
23
1.4.2 Příčiny vzniku subkultur………………………………………………
23
1.4.3 Kritika teorie subkultur……………………………………..………...
24
1.4.4 Shrnutí……………………………………………………..……………
24
4
2. METODOLOGICKÁ ČÁST………………………………………………....
25
2.1 Metoda výzkumu………………………………………………………….
25
2.2 Poznávací cíl a dílčí výzkumné otázky…………………………………...
26
2.3 Typ výzkumu………………………………………………………………
28
2.4 Výběr souboru…………………………………………………….……….
28
2.5 Charakteristika souboru………………………………………………….
30
2.5.1 Základní soubor………………………………………………………
30
2.5.2 Výběrový soubor……………………………………………………...
30
2.6 Metoda sběru dat………………………………………………………….
30
2.6.1 Výhody a nevýhody polostrukturovaného rozhovoru……………...
31
2.6.2 Průběh rozhovorů…………………………………………………..
31
2.7 Metodologické potíže během rozhovorů………….……………………..
32
2.8 Analýza kvalitativních dat……………………………………………….
32
2.9 Objektivita, reliabilita a validita výzkumu ………………………….....
32
2.10 Etika ve výzkumu…………………………………………………….....
33
2.11 Shrnutí…………………………………………………………………...
34
3. ANALYTICKÁ ČÁST………………………………………………….........
35
3.1 Základní údaje o výběrovém souboru…………………………………..
35
3.2 Analýza rozhovorů…………………………………………………….....
37
3.2.1 Sociální vlivy, které na účastníky výzkumu bezprostředně působí....
37
3.2.2 Užívání marihuany………………………………………………….
41
3.2.3 Zájmy uživatelů a trávení volného času…………………………....
42
3.2.4 Plnění každodenních povinností………………………………….....
43
3.2.5 Pohled uživatelů na jejich život s marihuanou………………….….
44
3.3 Výsledky…………………………………………………………………..
45
ZÁVĚR……………………………………………………………………......
47
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY………...………………………….....
49
ANOTACE…………………………………………………………………....
52
JMENNÝ REJSTŘÍK……………………………………………………….
53
VĚCNÝ REJSTŘÍK………………………………………………………....
54
SEZNAM TABULEK………………………………………………………..
55 5
PŘÍLOHY……………………………………………………………….........
56
P.1 Prevence …………………………………………………………………..
56
P.1.1 Primární prevence…………………………………………………..
56
P.1.2 Prevence v rodině…………………………………………………..
58
P.1.3 Prevence ve škole…………………………………………………...
58
P.1.4 Peer program……………………………………………………….
59
6
Úvod Drogy a lidé na nich závislí jsou nedílnou součástí naší společnosti. Různá média, jako jsou například televize, noviny nebo internet nás upozorňují na nebezpečí, které drogy pro společnost a člověka představují. Je zcela na nás jak se k tomuto problému postavíme. Samozřejmě můţeme předstírat, ţe nás se to vůbec netýká, ţe jsme nikdy neměly kamaráda nebo známého, který nám drogy nabízel nebo ţe se naše děti nikdy nebudou stýkat s lidmi, kteří drogy uţívají. Můţeme strkat hlavu do písku, ale na realitě to nic nemění. Drogy tu byly vţdy! Téměř kaţdá civilizace, která kdy existovala, konzumovala omamné látky během různých rituálů nebo slavností. Měla by se s tím tedy smířit i dnešní společnost. Mravčík a kol. (2003) ve výroční zprávě o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2002 uvedli, ţe zkušenosti s některou nelegální drogou má 16 aţ 20 % dospělé populace. Nejčastěji se jedná o marihuanu a hašiš. A podle celonárodního průzkumu z roku 2000 má cca 50 % středoškoláků zkušenost s nelegální drogou, zhruba 15 % z nich uţívá drogy pravidelně. Nejčastěji se jedná o marihuanu a extázi. Nelze si nevšimnout, ţe konopné látky hrají hlavní roli u konzumentů všech věkových skupin. Podle výroční zprávy představují konopné látky v ČR nejrozšířenější nelegální drogu. Jejich uţívání v populaci od začátku 90. let minulého století roste. Hajný (2001) uvádí, ţe marihuana je jednou z nejčastěji uţívaných nelegálních drog u nás. „Cannabisové látky jsou mezi všemi ostatními ilegálními drogami naprostou „jedničkou“ jak co do rozšířenosti, tak intenzity uţívání. Jsou nejvíce masově uţívány a hrubě přes devadesát procent středoškoláků učiní svoji první zkušenost s nelegální drogou právě s nimi.“ Miovský, Urbánek (1999: 121) Miovský a Urbánek (1999) prováděli výzkumnou studii o uţívání nealkoholových drog středoškoláků v jednotlivých okresech v České republice. Výzkumná studie v Brně odhalila, ţe zkušenost s cannabisem má 32,7 % respondentů. Také se ukázalo, ţe ve větších městech je procento pravidelných kuřáků cannabisu větší a marihuana je v Brně povaţována za něco samozřejmého. Ve své práci se zabývám problematikou pravidelného uţívání konopných drog studentů z druhého stupně všeobecného brněnského gymnázia, na kterém jsem studovala. Jedná se o Gymnázium, Brno, Vídeňská 47.
7
Pouţitím kvalitativní metody šetření se pokouším najít odpověď na hlavní výzkumnou otázku, která zní: ,,Jaké jsou dopady, pravidelného užívání marihuany, na uživatele jednoho záměrně vybraného brněnského gymnázia?" Konkrétním centrem zájmu bude zkoumání dílčích ţivotních sfér šestnáctiletých aţ devatenáctiletých uţivatelů marihuany výše uvedeného gymnázia. Těmito sférami mám na mysli konkrétní ţivotní oblasti, které jsou tradičně centrem zájmu odborníků zabývajících se touto skupinou osob. Jde o sociální vztahy uţivatelů s rodinou a přáteli, zvládání jejich kaţdodenních povinností, úspěšnost ve škole, trávení volného času a toho jak samy uţivatelé vnímají svůj ţivot. Vzhledem k tomu, ţe klíčovými autory zabývající se touto problematikou na poli sociologie jsou teoretikové subkultur a sociální kontroly, všímám si obou uvedených proudů autorů, kterým věnuji dvě samostatné kapitoly v teoretické části práce. V závěru se pokusím zhodnotit vyuţitelnost obou těchto teorií pro zkoumané téma. Zatímco v případě teorie subkultur se pokusím identifikovat, zdali je uţívání marihuany hromadným či individuálním jevem a jaké jsou důvody takového chování, v případě teorie kontroly se pokusím zjistit, jak důleţitý je vliv kontroly okolí a samotného uţivatele marihuany na jejich uţívání a jak toto uţívání ovlivňuje jeho vztah ke společnosti oproti období, kdy drogy neuţíval. V teoretické části se budu zabývat drogovou závislostí a uţíváním marihuany; příčinamy uţívání maryhuany; okolnostmi, které zvyšují uţívání, vlivem rodiny a vrstevníků; somatickými a psychickými dopady; uţívání marihuany u středoškolské mládeţe z perspektivy teorií sociální kontroly; teorií sociálních pout; teorií kultur a subkultur a příčinami vzniku subkultur. V metodoligické části budu popisovat metody a typ výzkumu, výzkumné otázky, charakteristiku výběrového a základního souboru, výběr souboru, techniku sběru dat, metodologické potíţe, metodu analýzy, etiku výzkumu a problém validity, objektivity a reliability výzkumu. V analytické části předloţím výsledky šetření, ke kterým jsem dospěla pomocí analytické metody kontrastů a srovnání. Výsledky jsem rozdělila do pěti částí, podle jednotlivých tematických okruhů, v nichţ jsou obsaţeny specifické výzkumné otázky.
8
1 Teoretická část V teoretické části své práce se budu zabývat dorgovu závislostí a uţíváním marihuany s ohleden na jednotlivé dimenze sociálních vazeb. Charakterizuji pojmy droga, marihuana a závislost. Popíši druhy závislostí, vzhled, způsoby konzumace a rizika uţívání marihuany. Dále se zaměřím na sociální okolnosti, které mají vliv na rozhodnutí, zda mladý člověk začne marihuanu uţívat; uţívání marihuany u středoškolské mládeţe z perspektivy teorií sociální kontroly; teorií sociálních pout; teorií kultur a subkultur a příčinami vzniku subkultur.
1.1 Drogová závislost a užívání marihuany V této kapitole vysvětlím pojmů týkajících se uţívání, rizik a závislosti na marihuaně, uvedu čtenáře do drogové problematiky a budou si tak schopni udělat představu a tom co tato látka uţivatelům způsobuje a čím je nebezpečná.
1.1.1 Co je to droga? V dnešním světě jsou jako drogy označovány především látky, jejichţ výroba a distribuce jsou v naší společnosti zákonem zakázány. Alkohol nebo tabákové výrobky jsou také drogy, ale protoţe jsou společností tolerovány a marketingem podporovány, není jejich vliv na člověka povaţován za tak škodlivý, jako je tomu například u pervitinu nebo heroinu. Droga je „kaţdá látka, ať jiţ přírodní nebo syntetickou, která splňuje dva základní poţadavky: 1. Má tzv. psychotropní účinek, tj. ovlivňuje nějakým způsobem naše proţívání okolní reality, mění naše vnitřní naladění – prostě působí na psychiku. 2. Můţe vyvolávat závislost, má tedy něco, co se z nedostatku vhodnějšího pojmenování někdy označuje jako potenciální závislost.“ Presl (1995:9) Urban (1973) ve svém díle Toxikomanie uvádí, ţe „komise znalců Světové zdravotnické organizace (SZO) přijala a v r. 1969 publikovala tuto definici: Droga je jakákoliv látka (substance), která, je-li vpravena do ţivého organismu, můţe pozměnit jednu nebo více jeho funkcí.“ 9
1.1.2 Konopné drogy - marihuana Konopí je bylina příbuzná kopřivám a pivovarnickému chmelu. Pochází z Asie, ale dnes je moţné ji najít i na mnoha jiných místech. Někteří lidé si jí také pěstují doma. Ganeri (2001) ve své knize ‘‘Drogy. Od extáze k agonii“ popisuje, ţe konopí se uţívalo uţ před čtyřmi tisíci lety v Číně jako bylinný lék nebo k náboţenským účelům v Indii. V minulém století se cannabis uţíval v Evropě k léčbě bolestí hlavy, nespavosti nebo menstruačních bolestí. Dnes jej lékaři v USA testují, aby se uţíval například při léčbě roztroušené sklerózy nebo astmatu. „Marihuana, dnes (kromě tabáku) celosvětově nejrozšířenější nealkoholová droga, se získává z prastaré kulturní rostliny Cannabis savita. Její český název zní konopě setá, konopí. Jde o jednu z nejstarších kulturních rostlin. Její vyuţití je mnohostranné – například se z ní vyrábí olej, ale především se vyuţívají její dlouhá pevná vlákna.“ Doleţal (1997: 13)
1.1.3 Vzhled a způsob konzumace marihuany „Konopí se vyskytuje v mnoha formách a tvarech. Zaprvé tu máme pryskyřici, hašiš: pevné, hnědé nebo červené kousky. Pak jsou tu sušené listy, semínka a stébla rostliny: tráva. Také je moţné dostat marihuanový olej: Lepivý, sirupovitý roztok, který je zároveň nejsilnější formou. Hlavní typy marihuany se odlišují silou, která závisí na místě, odkud konopí pochází, a podílu účinné látky THC (delta-9-tetrahydrocannabinol), který obsahuje. Mezi nejsilnější patří marihuana z Pákistánu a Kolumbie.“ Ganeri (2001: 19) Marihuana se můţe kouřit, ţvýkat nebo se z ní dají připravovat nejrůznější nápoje nebo pokrmy. Ovšem snad nejčastější formou je kouření, kdy k dispozici bývá směs listů, květů a stonků rostlin. Marihuana se obyčejně míchá s tabákem a balí do jointu (také se často pouţívají výrazy jako brko nebo špek) nebo se můţe kouřit přes dýmky (skleněnka). Marihuana je při kouření velmi ţhavá, proto jsou častým znakem u kuřáků marihuany popáleniny na prstech. Zvláštní nasládlá vůně, která je při kouření cítit je zcela jedinečná a nezaměnitelná. Takto popisují způsoby konzumace marihuany Anita Ganeri (2001), Zdeněk Klan (1947) nebo Marcela Vodičková, která vydala publikaci pro Centrum primární protidrogové prevence.
10
1.1.4 Marihuanové opojení Účinky marihuany se se snaţila popsat řada autorů, a proto se liší počet fází, které jednotliví autoři uvádějí, jejich popis a seřazení. Urban (1973) uvádí, ţe po přechodném stavu úzkosti přichází fáze intoxikační euforie, klidného pocitu, tělesné i duševní pohody, spokojenosti, štěstí a radosti. Pohyby a úkony se začínají vymikat kontrole, mění se vnímání a orientace. Vnímání je velmi zostřeno, nechybějí ani iluze sluchové či zrakové, které někdy přecházejí aţ ve zrakové halucinace. Často bývá popisován pocit chladu, mrazení a zledovatění. Můţe se dostavit nezvladatelná veselost a smích, ale i agresivita. Vnímání času a prostoru bývá hluboce změněno. Po několika hodinách tohoto extatického pasivního uvolnění subjekt usíná hlubokým spánkem. Tabulka 1. Varovné známky při užívání marihuany. Brzké známky
Pozdní známky
Zarudlé oči.
Delší reakčí čas (horší postřeh).
Zrychlený puls.
Zhoršení paměti na nedávné věci.
Bolesti na prsou.
Nepravidelný menstruační cyklus.
Kašel, nebo sucho v ústech.
Zhoršení obratnosti
Hlad, pach potu po spálené trávě.
Zhoršení schopnosti orientace v čase a prostoru.
Únava, nezájem.
Neochota přebírat zodpovědnost, nevyzrálost.
Menší péče o zevnějšek.
Kolísání nálady.
Kolísání nálady. Podráţděnost.
Zpomalení ţivotního rytmu, ztráta kvalitních zájmů. Zneuţívání drogy i při zcela nevhodných příleţitostech.
Zhoršená schopnost soustředění, horší prospěch.
Neplodnost u muţů a nebezpečí poškození plodu u těhotných ţen.
Riziko úrazu a dopravní nehody
Chronické záněty spojivek a hltanu.
Chladné končetiny.
Povahové změny, citové otupění, ztráta hodnot, riziko duševních nemocí.
Pramen: Nešpor, Csémy (1995)
11
1.1.5 Rizika při užívání marihuany Urban (1973) píše, ţe při častém uţívání marihuany dochází k chronicé otaravě, ta se můţe projevovat poruchami paměti, chápavostí a intelektu vůbec. „Somatickými projevy zneuţívání hašiše a marihuany jsou chronické záněty hrtanu, hltanu a průdušek, trýznivý pocit ţízně, vysichání sliznic, závratě a vrávorání, pocit nevolnosti a zvracení. Chroničtí poţivači hašiše jsou také zvláště náchylní k tuberkulóze.“ Urban (1973: 120)
1.1.6 Co je to závislost? Důvody pro uţití drogy mohum být různé. Osobní problémy, nuda, stres, tlak vrstevníků nebo nemoc, to vsechno můţe přispět k tomu, začít drogy uţívat. „Závislost na účincích drogy je doprovázena i sociální „závislostí“ na skupině lidí, ve které se droga disribuuje a uţívá, a izolací od jiných, kteří by mohli dotyčnému pomoct. Závislost tedy kromě uţívání zahrnuje i široké sperktrum chování, které je v rozporu s běţným fungováním v rodině, škole či zaměstnání.“ Hajný (2001: 14) Nešpor (2007) definuje závislost podle 10. verze Mezinárodní klasifikace nemocí. Defonice zní: „Závislost je skupina fyziologinckých, behaviorálních a kognitivních fanomenů, v nichţ uţívání nějaké látky nebo tříd látek má u daného jedince mnohem větší přednost neţ jiné jednání, kterého si kdysi cenil více.“ „Definitivní diagnóza závislosti by se obvykle měla stanovit pouze tehdy, jestliţe během jednoho roku došlo ke třem nebo více z následujících jevů: silná touha nebo pocit puzení uţívat látku; potíţe v sebeovládání při uţívání látky tělesný odvykací stav: látka je uţívána s úmyslem zmenšit příznaky vyvolané předchozím uţíváním této látky; průkaz tolerance k ůčinku látky jako vyţadování vyšších dávek látek, aby se dosáhlo účinku původně vyvolaného niţšími dávkami; postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů; pokračování v uţívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků.“ Nešpor (2007: 10) 12
1.1.7 Cannabisový typ drogové závislosti Canabisový typ drogové zíávislosti, který zahrnuje uţívání marihuany, hašiše a jiných cannabisových drog, byl v roce 1965 znalci z SZO1 charakterizován jako stav mající původ v chronickém nebo periodickém poţívání cannabisových substancí. Charakterizuje je mírná aţ silná psychická závislost; nepřítomnost fyzické závislosti, takţe se nedostaví charakteristický abstinenční syndrom po ukončení uţívání; nebo slabá tendence zvyšovat dávky a ţádný doklad pro růst tolerance. Takto o cannabisovém typu závislosti píše Eduard Urban (1973). „Ukazuje se, ţe stejně jako u jiných psychoaktivních drog je riziko rozvoje závislosti největší u osob, které konopí uţívají denně. Uvádí se, ţe přibliţně polovina osob uţívajících konopí kaţdodenně si na této látce vypěstuje závislost.“ Anthony a Helzer in Engelander, Lang, Lacy, Cash (2010:16)
1.1.8 Druhy závislosti a tolerance Rozlišujeme závislost fyzickou (somatickou, bilogickou, tělesnou) a závislost psychickou (duševní). Fyzická závislost: „Je to stav organismu, vzniklý podáváním drogy, zpravidla (ne vţdy!) dlouhodobějším a častým, který se projevuje výskytem abstinenčních příznaků, je-li podávání drogy na určitou dobu zastaveno. Organismus fyzicky závyslí na droze drogy „potřebuje“ ač mu z jiného hlediska škodí. Na přerušení přísunu drogy reaguje mavyklý organismus poruchou, ač mu toto přerušení přísunu, „vysazení“ drogy, vlastně prospívá.“ Urban (1973:20) Psychická závislost: „Je to duševní stav vzniklý podáváním drogy a projevující se různým stupněm přání drogu poţívat. Vznik psychické závislosti je vázán na zakusení jistých poţitků – nestačí tedy pouhé pasivní poţívání drogy, pokud těmito záţitky není provázeno automaticky. Je-li přerušeno podávání drogy nedostaví se vůbec ţádné abstinenční příznaky tělesné, pokud šlo o čistě psychickou závislost.“ Urban (1973:21)
1
SZO – Světová Zdravotnická Organizace, je agentura Organizace spojených národů. Je to koordinační autorita v mezinárodním veřejném zdraví. Centrála je v Ţenevě.
13
Urban (1973) dále uvádí, ţe psychická závislost se někdy povaţuje za slabší a méně významnou neţ je závislost fyzická. Zdůrazňúje, ţe řada odborníků se domnívá, ţe právě psychická závislost je nejsilnějším faktorem při chronické otravě psychotropními drogamia v některých typech drogové závislosti, můţe být i ve velmi váţných případech jediným faktorem, který vede k opětovnému poţíváni drogy. Engelander, Lang, Lacy a Cash (2010) citují z knihy vydané WHO2 v roce 1997. Je zde uvedeno, ţe na zálkadě klinických a epidemiologických studií byly shromáţděny důkazy o existeci syndromu závislosti na konopí. Tento syndrom je charakterizován poruchou či ztrátou kontroly nad uţíváním konopí. Dále uvádějí, ţe závislost na konopí má za příčinu motivační deficit, narušuje pracovní činnost, studium a sociální vztahy, sníţení sebevědomí či deprese.Chyba! Záložka není definována. Tolerance v širokém slova smyslu znamená snášenlivost. „Z vědeckých poznatků vyplývá, ţe osoby, které konopí uţívají pravidelně a intenzivně, si mohou vytvořit toleranci vůči jeho účinkům. Stejně jako u jiných drog, tolerance vůči konopí znaměná, ţe k dosaţení stejného účinku je zapotřebí uţít větší mnoţství. V minulosti bylo konopí zpravidla povaţováno za drogu bez rizika závislosti, a proto byla problematika existence závislosti na konopí zanedbávána. Závislost na konopí je obvykle charakterizována neschopností kontrolovat jeho uţívání bez ohledu na pociťování negativních důsledků v kaţdodenním ţivotě a výskytem mnoţství odvykacích symptomů, pokud člověk přestane konopí uţívat.“ Engelander, Lang, Lacy, Cash (2010: 70)
1.1.9 Shrnutí V této kapitole jsem čtenáře uvedla do drogové problematiky. Klasifikovala jsem pojmy droga a marihuana, historii a její původ. Uvedla jsem způsoby hospodářského vyuţití i způsob a nebezpečí zneuţívání této rostliny. Popsala jsem některá rizika uţívání, které se projeví buď ihned nebo po delší době konzumace a účinky a fáze zneuţívání podle toho, jak je vidí a vnímá Urban (1973). Vysvětlila jsem pojem závislost a charakterizovala jsem cannabioidní typ závislosti. Uvedla jsem jaké druhy závislosti existují a vysvětlila jsem pojem tolerance. 2
WHO – anglická zkratka slova World Health Organization (česky SZO).
14
1.2 Sociální okolnosti, které mohou ovlivnit užívání marihuany V této kapitole se zabývám sociálními faktory, které působí na mládeţ, a které na ně mají největší vliv. Jedná se o společenské prostředí, ve kterém se mladý člověk pohybuje, rodinné prostředí, ve kterém vyrůstá a vrstevníky se kterými se stýká. Protoţe právě tyto sociální vazby velice výrazně ovlivňují riziko zneuţívání drog i dětí ať uţ pozitivním nebo negativním způsobem. Eduard Urban (1973) ve své knize zdůrazňuje, ţe vlivy sociálního prostředí hrají při účinku marihuany na člověka, důleţitou moţná i nejdůleţitější roli.
1.2.1 Společenské prostředí „Člověk je přirozenou součástí společnosti, zpravidla neţije sám, izolovaně. Je členem různých primárních skupin a sekundárních společenství. Pomocí těchto skupin vstupuje do ekonomického, politického a sociálně kulturního ţivota společnosti, kterou je zároveň formován. Tyto společenské souvislosti ovlivňují jeho vývoj v podstatě od narození a vymezují kritéria jeho chování.“ Němec, Bodláková (1996:24) Janík a Dušek (1990) píší, ţe společenské prostředí utváří osobnost člověka, ale ţe můţe zapříčinit i její poruchy. Vazba mezi člověkem a společností se vzájemně podmiňují: jaká je společnost, takoví jsou lidé, kteří jí tvoří a jací jsou lidé, taková je i společnost. Tabulka 2. Společenské okolnosti zvyšující a snižující riziko zneužívání drog u dětí. Zvyšující riziko
Snižující riziko
Chudoba, nedostatek příleţitostí
Přijatelné ekonomické a sociální poměry
Náhlé sociální a politické změny, nestabilita
Společnost stabilizovaná, předvídatelné sociální prostředí Dostatek příleţitostí k uplatnění ve škole a v práci
Nedostatek příleţitostí k uplatnění v práci Společnost nenabízí dobré moţnosti jak trávit volný čas Alkohol, tabák a drogy dostupné a aktivně nabízené Nedostatečná zdravotní a sociální péče, vzdělání
Nabídka dobrých moţností jak trávit volný čas Omezená dostupnost alkoholu, tabáku a drog, zákaz reklamy Kvalitní zdravotní a sociální péče, dobré školy, psychoterapie, poradenství
15
Společenské normy a zákony se ke zneuţívání drog staví kladně Cynický postoj ke zdraví a společnosti Neinformovaní nebo lhostejní političtí vůdci Nespolupracující sdělovací orientované na senzaci a reklamu
Společenské normy a zákony jsou pro zneuţívání alkoholu, tabáku a drog nepříznivé Společnost respektuje zdraví jako ţivotní hodnotu a podporuje ho Informovaní a angaţovaní političtí vůdci
prostředky
Spolupracující sdělovací prostředky nabízející pozitivní příklady a poskytující prostor pro skutečnou práci Velký pohyb obyvatel vedoucí k nestabilitě Společnost vnímaná jako přátelská a podporující, vztahů coţ pomáhá vytvářet společenské vazby Nedostatečné sociální zabezpečení, chudoba Zájem soukromého sektoru na prevenci Špatné bytové podmínky
Nevládní (např. rodičovské) organizace aktivní v prevenci
Rasová nebo jiná diskriminace, jazyková bariéra Vysoká kriminalita nebo drogové gangy v okolí
Pramen: Nešpor, Csémy (1995)
1.2.2 Rodinné prostředí Rodina je instituce, která má za úkol zajištění legitimní lidské reprodukce, neboli společností uznávaný způsob, jak mít a vychovávat děti. Rozlišujeme rodinu nukleární, která zahrnuje pouze otce, matku a děti, a rodinu širší, jejíţ součástí je i další příbuzenstvo, jako jsou prarodiče, strýcové, tety, bratranci, sestřenice apod. Rodina je skupina, která svým členům poskytuje především: „Bezvýhradnou akceptaci jejich lidské existence; Ochraňující prostředí (hmotné i sociální); Zajištění ţivotních potřeb; Vzájemnou podporu; Východisko a zprostředkující článek při pronikání do makrosociálního prostředí.“ Černá (2001:19) Pro mladého člověka můţe být rizikovým prostředím i rodina. Příliš velká svoboda nebo lhostejnost rodiny můţe na dítě působit negativně, ale příliš dobré nemusí být ani rodinné prostředí, kde se apeluje na blízké vztahy, které mohou narušovat soukromí dospívajícího.
16
„Prvním a velmi silným činitelem při formování osobnosti dítěte je rodina. Dítě pozoruje a napodobuje chování rodičů. Je faktem, ţe narušená rovnováha představuje horší předpoklad pro vývoj dítěte, avšak není jediným činitelem, který ovlivňuje jeho socializaci. Postoje rodičů a ostatních členů rodiny k dítěti, kvalita osobních vztahů a citová atmosféra z těchto postojů a vztahů vyplývající, představují základní faktory ovlivňující proces formování osobnosti a sociální vyzrálost dítěte.“ Němec, Bodláková (1996: 24) Nešpor (2001) uvádí, ţe rodiče by měli dospívajícího povzbuzovat k hledání dobrých přátel a také k pěstování kvalitních zájmů a koníčků. Měli by dospívajícímu umoţnit rozvoj schopností a nadání, ale zároveň na něj neklást nároky, které nedokáţe splnit. Rodič by měl být schopen s dospívajícím o návykových látkách hovořit a také ho dostatečně informovat, a pokud bude mít dítě nějaké problémy, také mu zajistit odpovídající pomoc. Pro dospívajícího je důleţité stabilní a předvídatelné rodinné prostředí. Výchova by měla být vřelá, středně omezující a přiměřená věku. Tabulka 3. Rodinné okolnosti zvyšující a snižující riziko zneužívání drog u dětí. Zvyšující riziko
Snižující riziko
Nedostatek času na dítě zvláště v časném dětství Přiměřená péče, dostatek času na dítě, zejména (citová deprivace v dětství). v časném dětství. Nedostatek citové vazby dítěte. Pevné citové vazby dítěte. Malá péče, nedostatečný dohled.
Dostatečná péče, přiměřený dohled.
Nesoustavná a přehnaná přísnost střídaná se zanedbáváním dítěte. Nejasná pravidla týkající se chování dítěte.
Styl výchovy je vřelý a středně omezující (tedy ani přehnaně přísný, ani bezvládí). Výchova je laskavá, ale důsledná. Jasná pravidla týkající se chování dítěte.
Dlouhodobý manţelský konflikt mezi rodiči.
Dobré vztahy mezi rodiči.
Rodiče na výchově nespolupracují.
Rodiče na výchově spolupracují.
Rodiče schvalují návykové látky u dětí.
Rodiče ani sourozenci neschvalují návykové látky
Někdo z rodičů nebo sourozenců ţijících ve společné domácnosti zneuţívá návykové látky. Rodiče jsou osamělí, vůči společnosti lhostejní nebo dokonce vysloveně nepřátelští.
Nikdo z rodičů nebo sourozenců ţijících ve společné domácnosti nezneuţívá návykové látky. Rodiče jsou společenští a mají prosociální cítění. Cení si dobrých hodnot, jako je např. vzdělání, přátelství a pomoc druhým. Výchova nepomáhá vytvářet dobré vztahy Výchova pomáhá vytvářet dobré vztahy s dospělými mimo rodinu. s dospělými mimo rodinu. Malá očekávání od dítěte a podceňování ho nebo Přiměřená a jasná očekávání od dítěte, respekt naopak přehnaná ctiţádost rodičů. vůči němu.
17
Špatné duševní a společenské fungování rodičů.
Dobré přizpůsobování rodičů ve společnosti.
Časté stěhování rodiny.
Stabilita prostředí, ve kterém dítě vyrůstá.
Duševní problémy nebo nevyrovnanost rodičů.
Rodiče jsou duševně zdraví a vyrovnaní.
Chudoba či nezaměstnanost rodičů. Sexuální zneuţití nebo týrání dítěte v rodině.
Je zajištěno přiměřené uspokojování hmotných potřeb dítěte. Dítě je v rodině v bezpečí.
Rodiče nevytvářejí prostor pro kvalitní zájmy.
Rodiče vytvářejí prostor pro kvalitní zájmy.
Rodina ve zmatku, nejasné nebo nepřiměřené Sdílená zodpovědnost v rodině. Přiměřené a jasné rozdělení rolí. rozdělení rolí, rodina dobře funguje. Výchova pouze jedním rodičem bez pomoci Výchova v úplné rodině. dalších příbuzných. Dítě ţije bez rodiny a bez domova. Výchova v rodině. Špatné mezigenerační vztahy a mezigenerační spolupráce, špatné vztahy v širší rodině.
Dobré mezigenerační vztahy a mezigenerační spolupráce, dobré vztahy v širší rodině.
Pramen: Nešpor (2001) Hajný (2001: 92) píše: „S přihlédnutím k současnému pracovnímu vytíţení rodičů, není vyjimkou, ţe dítě s nimi tráví pouze jednu aţ dvě hodiny denně“
1.2.3 Vrstevníci Vrstevníci se kterými se dospívající člověk stýká je další velmi významný faktor. Je v zájmu dospívajícího i rodičů, aby vrstevníci rozvíjeli dobré stránky jeho osobnosti. Přátelé, kteří nadměrně pijí alkohol nebo berou drogy, patří v dospívání k nejrizikovějším činitelům, uvádí Nešpor (2001). „Skupina vrstevníků představuje děti či mládeţ přibliţně stejného věku. Je malá a zpravidla neformální. S jejími hodnotami a normami se často jedinec ztotoţňuje a přeje si být jejím členem. Její vliv na jedince bývá zvláště významný. Právě v těchto skupinách se děti a mladiství učí jednat s lidmi, prosazovat své názory a korigovat je, řešit konflikty, vyrovnávat se s neůspěchem apod.“ Němec, Bodláková (1996:27) Tabulka 4. Vliv vrstevníků zvyšující a snižující riziko zneužívání drog u dětí. Zvyšující riziko
Snižující riziko
Přátelé a známí pijí alkoholické nápoje, berou Alkohol, drogy a hazardní hry odmítají. drogy nebo hazardně hrají.
18
K návykovým látkám se spíš staví pozitivně. K návykovým látkám se staví spíš negativně. Začínají je brzy zneuţívat. Alkohol a drogy nezneuţívají, nebo aţ ve vyšším věku. Mají problémy s autoritami a rebelují. Respektují dobré dospělé autority. Chovají se protispolečensky, jsou odcizení a cyničtí. Jsou mnohem více ovlivňováni špatnými kamarády neţ rodiči. Mají sklon dítě zesměšňovat, sniţovat jeho sebevědomínebo ho dokonce šikanovat. Vrstevníci mají další přátele, kteří zneuţívají návykové látky. Bez vazby na nějakou organizaci s dobrým programem nebo dokonce vazba na organizaci s destruktivními (např. rasistickými) rysy. Mají zájmy a záliby, které mají blízko k alkoholu, drogám nebo hazardním hrám. Vrstevníci dítě aktivně vybízejí pit alkohol, kouřit, brát drogy nebo hazardně hrát.
Jsou schopni ctit a přijímat dobré hodnoty. Respektují dobré rodičovské autority. Respektují jednotlivé členy dětského kolektivu a jejich přínos pro ostatní. Vrstevníci mají přátele, kteří ţijí spíše zdravým způsobem ţivota. Existuje vazba na nějakou organizaci s dobrým programem. Mají zájmy a záliby neslučitelné nebo nesouvisející s alkoholem a drogami Vrstevnícui dítě aktivně odrazují od alkoholu, tabáku, drog a hazardních her (sami nebo v důsledku cílené prevence).
Pramen: Nešpor (2001) „Vliv názorů stejně starých dětí nebo dospívajících, stejně jako snaha se jim vyrovnat, překonat je nebo upoutat jejich pozornost, jsou nepochybně jedním z mnohoa faktorů, které se podílejí na tom, ţe dítě začne drogy uţívat. V době dospívání je vliv kamarádů či vrstevníků na dítě obrovský. Někdy se je snaţí napodobovat, jindy se od nich lišit a nebo je předstihnout. Tlak skupiny vrstevníků se uplatňuje mnoha způsoby. Pro dítě není nijak snadné jim odolat, udrţet si vlastní (dosud nehotovou) identitu, ţít zdravě a správně, jak chtějí rodiče. Zvláště takové dítě, které si není jisté samo sebou, hledá přirozeně jakékoliv cesty, jak dosáhnout mezi vrstevníky dobrého postavení.“ Hajný (2001: 56)
1.2.4 Shrnutí V této kapitole jsem se zabývala sociálními vlivy, které bezprostředně působí na dospívající děti, protoţe pozitivní a negativní společenské, rodinné a vrstevnické faktory, které působí na mládeţ výrazně ovlivňují rozhodnutí, chování, rodinný a společensý ţivot, ţivotní styl a budoucnost těchto dětí.
19
1.3 Užívání marihuany u středoškolské mládeže z perspektivy teorií sociální kontroly V této kapitole se budu zabývat charakteristikou teorií sociální kontroly a teorií sociálních pout podle Travise Hirschiho a jejím důrazem na společenské vazby . Teorie sociální kontroly je pro téma uţívání marihuany důleţitá, protoţe odhaluje vnitřní a vnejší mechanismy sociální kontroly, kterými se člověk řídí.
1.3.1 Teorie sociální kontroly „Kontrolní teorie předpokládají u všech lidí deviantní motivy a současně povaţují člověka za racionálně kalkulujícího aktéra, který uspokojuje tyto motivy deviantním chováním, pokud je to pro něj výhodné a pokud mu v tom účinné nebrání sociální kontrola“ Hrčka (2001. 217) Michal Hrčka (2001) tvrdí, ţe teorie sociální kontroly spočívají v tom, ţe lidé dodrţují normy díky mechanismům sociální kontroly. Pokud tato sociální kontrola není přítomna, je slabá nebo nedostačující dochází k deviantnímu chování. Naopak její přítomnost zabraňuje vzniku deviací a částečně odstraňuje jiţ vzniklé deviace. Existuje vnitřní a vnější mechanismy sociální kontroly. „Vnitřní kontrola odkazuje na společenská pravidla a normy, která člověk v procesu internalizace přijal za vlastní. Internalizovaná pravidla zpětně kontrolují chování, protoţe lidé na základě zkušeností disponují vlastním pojetím spravedlnosti a zadostiučinění v případě, ţe se chovají v souladu s normami. Stejně tak trpí pocitem viny, výčitkami a odsouzením sebe sama v případě, ţe se chovali v rozporu s danými pravidly. Stejně důleţitá, moţná ještě důleţitější, je úloha vnější kontroly, jejímţ prostřednictvím jsou udělovány sociální odměny za konformní chování a sociální tresty za chování porušující sociální normy. Zatímco úloha i samotné tresty, které jsou spojovány s porušováním norem, jsou dostatečně známé, sociální odměny, kterými lze reagovat na konvenční chování, jiţ tak zdůrazňovány nejsou.“ Komenda (1999: 188)
20
1.3.2 Teorie sociálních pout podle Travise Hirschiho Munková (2001) ve své publikaci „Sociální deviace“ cituje Travise Hirschiho. Ten tvrdí, ţe motivace k delikventnímu chování jsou vnitřně spjaty s lidskou povahou a vyskytují se u všech lidí. Odpovídající chování je dosahováno pomocí socializace, tj. formováním vazeb jedince k běţné společnosti. Pokud jsou tyto vazby slabé nebo pokud chybí, dochází k deviantnímu chování. „Základem sociální kontroly jsou podle Hirschiho vazby jedince ke konvenční společnosti, které se skládají ze čtyř proměnných sociální kontroly: 1. připoutání, 2. závazek, 3. účast a 4. víra. Čím silnější je kaţdý z těchto elementů, tím méně pravděpodobné je delikventní chování. Delikventům tyto vazby scházejí nebo jsou u nich výrazně oslabeny.“ Hrčka (2001: 213) Hrčka (2001) popisuje připoutání jako vazbu mezi mladistvým a osobami (nejčastěji rodiči), které fungují během socializace jako rolové modely a učí děti sociálně přijatelnému a poţadovanému chování. Závazek vyjadřuje, jak moc se mladistvý zaměří na obvyklé cíle. Účast vyjadřuje to, jak moc se mladistvý zapojuje do běţných aktivit a víra vypovídá o tom, do jaké míry mladistvý uznávají zaběhnuté normy a hodnoty. Hrčka (2001) uvádí, ţe v USA byl mezi studenty proveden výzkum, který prokázal, ţe rutinní konvenční aktivity spojené se silnou sociální kontrolou mají silný negativní vliv na uţívání marihuany, rutinní konvenční aktivity spojené se slabou sociální kontrolou mají na uţívání marihuany slabý negativní nebo dokonce pozitivní vliv, coţ podporuje kontrolní teorie sociální deviace.
1.3.3 Teorie sociální kontroly a její důraz na rodinu Podle mnohých zastánců teorií sociální kontroly je rozhodujícím faktorem působícím proti deviacím tzv. neformální sociální kontrola. Kdy deviantní chování mládeţe silně ovlivňuje dohled rodiny na mladistvé, vztah mladistvých k rodičům a učitelům, jejich vztahy s vrstevníky a adaptace ve škole. Tak to uvádí Michal Hrčka v knize Sociální deviace (2001) Důleţitostí rodinných vazeb, dohledem rodičů na mladistvé a citovou identifikací mladistvých s rodiči se zabýval i Travis Hirschi, F. Ivan Nye nebo Harriet Wilsonová.
21
1.3.4 Kritika teorií sociální kontroly Munková (2001) tvrdí, ţe teorie sociální kontroly jsou často kritizovány z důvodu, ţe poněkud zjednodušují existující vztahy mezi hodnotami, normami a připoutáním ke společnosti. Jedinec totiţ můţe v průběhu ţivota své normy měnit, některé hodnoty se mohou časem zvýznamňovat a význam jiných naopak v jedincově ţivotě klesat. Dále Hrčka (2001) uvádí kritiku teorií sociální kontroly v tom, ţe kontrolní teorie lze aplikovat pouze na racionálně plánované a vědomě motivované deviantní chování, protoţe ne všechny lidské deviace se řídí racionální motivací, která můţe být kontrolována sankcemi. Mnozí autoři povaţují za významnější zdroj přizpůsobení se lidské svědomí.
1.3.5 Shrnutí V této kapitole jsem se zabývala kontrolními teoriemi sociálních deviací, protoţe vnitřní a vnější mechanismy sociální kontroly mají obrovský vliv na naše chování. Charakterizovala jsem teorii sociální kontroly a teorii sociálních pout podle Travise Hirschiho, která je jednuo z teorií sociální kontroly. Dále jsem se zabývala důrazem teorie sociální kontroly na rodinu a kritikou této teorie.
1.4 Teorie kultur a subkultur V této kapitole se zaměřím na charakteristiku teorie subkultur, protoţe je to jedna z klíčových teorií týkající se vzniku a zařazování jedince do subkultur. A protoţe se problematikou uţívání marihuany zabývalo, jiţ spousta teoretiků teorie subkultur. „Subkulturní teorie chápou deviantní chování jako způsob řešení kulturně podmíněných adaptačních problémů určitých jedinců a skupin. Jde o kolektivní (nikoli individuální) adaptaci na strukturální zátěţ: deviantní či delikventní subkultury představují protestní nebo obranné reakce proti dominantní kultuře.“ Hrčka (2001: 195) Hrčka (2001) dále uvádí, ţe subkulturní teorie vycházejí z předpokladu, ţe deviantní chování je důsledkem strukturálně podmínění zátěţe, která je způsobena nerovnoměrnou
22
distribucí legitimních moţností dosáhnout kulturně preferovaných cílů, a z ní vyplývající frustrace osob a skupin, kterým jsou tyto moţnosti nedostupné.
1.4.1 Teorie napětí Munková (2001) uvádí, ţe název teorie napětí vypovídá o tom, ţe deviantní chování je důsledkem sociálního tlaku, kterému jedinec čelí ze strany společnosti a se kterým se musí vypořádat. Nejvýznamnějším autorem konceptu teorie napětí je Albert Cohen. Cohen se ptá: „Nabízí-li společnost tradiční řešení problémů (kterým se navíc člověk učí v rámci procesu socializace), proč někteří jedinci hledají a vytvářejí inovovaná řešení svých problémů? Protoţe nenacházejí řešení v rámci společnosti jako celku. Společná interakce mnoha aktérů s podobnými problémy je zdrojem vzniku subkultur a zdrojem výběru odlišných řešení problémů.“ Cohen in Munková (2001: 49) V rámci teorie napětí se Richard Cloward a Lloyd Ohlin zabývali teorií nelegitimních příleţitostí. Nelegitimní příleţitosti jsou velmi důleţité pro vznik a začlenění se do subkultury, která se orientuje na jejich vyuţití. Munková (2001) uvádí tři typy delikventních subkultur podle Clowarda a Ohlina. Jedná se o kriminální subkulturu, která je orientována na nelegální aktivity vedoucí zejména k ekonomickému zisku. Další subkulturou je konfliktní subkultura, která můţe chápat násilí jako jedinou moţnou cestu k úspěchu, protoţe členové těchto skupin neznají ţádné legitimní příleţitosti. Poslední subkultura, kterou Cloward a Ohlin uvádějí je retreatistická subkultura. Jejich existenci lze vysvětlit jako neúspěch jedince dosáhnout úspěchu prostřednictvím legitimních cest nebo předchozích dvou subkultur. Upřednostňuje se zde strategie úniku, takţe se zde zařezují lidé trpící i závislostí.
1.4.2 Příčiny vzniku subkultur Podle Alberta Cohena in Munková (2001) „deviantní subkultura vzniká, pokud určitá skupina osob trpí společenským statkovým problémem, pokud tyto osoby mají společné zájmy a sledují stejné cíle vyplývající z jejich sociální situace a jsou ve vzájemných kontaktech a interakcích“.
23
Munková (2001) píše, ţe Cloward a Ohlin zastávají názor, ţe příčinou vzniku delikventních skupin a subkultur není školní selhání, ale ekonomická deprivace mladistvých. Naproti tomu Miller zastává názor, ţe základem deviantních subkultur je přizpůsobení se k centrálním normám a standardům niţší třídy a nikoli pouze opozice vůči normám a standardům střední třídy, jak se domníval Cohen. Podle Millera převaţují u mladistvých niţší třídy potřeby, které mohou být nejlépe uspokojeny ve stabilních skupinách vrstevníků stejného pohlaví.
1.4.3 Kritika teorie subkultur Hrčka (2001) se zabývá kritikou teorií subkultur. Teorie subkultur jsou kritizovány zejména proto, ţe se zabývají převáţně juvenilní delikvencí a není jasné, zda a do jaké míry je lze aplikovat na jiné typy deviantního chování. Zaměřují se pouze na deviantní chování členů deviantních subkultur. Kritizuje se také jejich předpoklad výskytu deviací u určité populace a neschopnost vysvětlit deviace u dominantní kultury. Další kritika spočívá v tom, ţe teorie věnují malou pozornost vnitřní dynamice deviantní subkultury a procesům adaptace jedince uvnitř subkultury.
1.4.4 Shrnutí V této kapitole jsem se zabývala teoriemi subkultur a jejich charakteristikou, protoţe je to jedna z klíčových teorií týkající se vzniku a zařazování jedince do subkultur. Popsala jsem teorii napětí jako jednu z teorií subkultur, uvedla jsem příčiny vzniku subkultur podle toho, jak je vnímá Cohen, Cloward a Ohlin a zabývala jsem se kritikou teorie subkultur.
24
2 Metodologická část V metodologické části popisuji zvolenou metodu výzkumu a typ výzkumu, charakterizuji poznávací cíl a znění dílčích výzkumných otázek, pomocí kterých budu zkoumat dílčí ţivotní sféry středoškolských, pravidelných a dlouhodobých uţivatelů marihuany. Dále uvádím zvolenou techniku výběru souboru pomocí metody sněhové koule a charakterizuji základní a výběrový soubor. Charakterizuji rozhovor jako metodu, kterou jsem pouţila pro sběr dat, jeho výhody a nevýhody, a popisuji, jak rozhovory probíhaly celkově. Poukazuji na nutnost dodrţení objektivity, reliability a validity výzkumu. Samozřejmě neopomenu ani etické zásady ve výzkumu, kterými se musím řídit.
2.1 Metoda výzkumu Jako metodu výzkumu zkoumaného problému jsem si vybrala kvalitativní metodu zkoumání. Mým cílem je zjistit, jaké dopady má pravidelné uţívání konopných drog na ţivot uţivatelů. Charakteristikou kvalitativního výzkumu se zabývalo mnoho autorů, jako jsou např. Disman (2009), Hendl (1997), Miles a Huberman (1994), Strauss a Corbinová (1999) nebo Silverman (2005). Strauss a Corbinová (1999) na otázku „co je to kvalitativní výzkum“ odpovídají takto: „Termínem kvalitativní výzkum rozumíme jakýkoliv výzkum, jehoţ výsledků se nedosahuje pomocí statistických procedur nebo jiných způsobů kvantifikace.“ Straus, Corbinová (1999:10) Disman (2009: 285) definuje kvalitativní výzkum takto: „Kvalitativní výzkum je nenumerické šetření a interpretace sociální reality. Cílem je tu odkrýt význam podkládaný sdělovaným informacím." Disman (2009) dále uvádí, ţe kvalitativní, který pouţívá induktivní logiku, nám pomáhá zjistit mnoho informací o velmi malém počtu jedinců. Jeho účelem je porozumět lidem v jejich sociálních situacích. Silně redukuje počet sledovaných jedinců a generalizace na populaci je velmi problematická, někdy aţ nemoţná. Hendl (1997: 12) „Kvalitativní výzkum se chápe na jedné straně jako původní doplněk výzkumných strategií, na druhé straně jako protipól nebo vyhraněná výzkumná pozice ve vztahu k jednotné, na přírodovědných základech zaloţené vědě. O druhém aspektu se vedou 25
spory. Kvalitativní výzkum zahrnuje popis a interpretaci sociálních nebo individuálních lidských problémů a jeho podstatou je vytvoření komplexního, holistického obrazu a zkoumaném problému důraz se klade za způsob, jakým lidé interpretují jevy sociálního světa a svoji zkušenost vychází z empirických dat, majících podobu textů (měkká data), získaných hloubovým rozhovorem, nestrukturovaným pozorováním a studiem dokumentů.“ Výzkumník by měl disponovat určitými dovednostmi, které jsou potřebné k provozování kvalitativního výzkumu. Strauss a Corbinová (1999) uvádějí dovednost odstoupit a kriticky analyzovat situaci, rozeznat a vyhnout se zkreslení, získat platné a spolehlivé údaje, schopnost abstraktního myšlení, teoretickou a sociální vnímavost, schopnost udrţet si analytický odstup a zároveň uţívat dřívějších zkušeností a teoretických znalostí k interpretaci toho, co vidí. Výzkumník musí také být všímavý pozorovatel a musí mít dobré komunikační schopnosti.
2.2 Poznávací cíl a dílčí výzkumné otázky Zde vymezím poznávací cíl, hlavní výzkumnou otázku a dílčí výzkumné otázky. Má práce je zaměřena na sociální dimenze pravidelných středoškolských uţivatelů marihuany a na okolnost, které tyto sociální dimenze ovlivňují. Cílem práce je zjistit: ,,Jaké jsou dopady, pravidelného užívání marihuany, na uživatele jednoho záměrně vybraného brněnského gymnázia?" K tomuto cíli se snaţím dopracovat pomocí jednotlivých výzkumných otázek, které pokládám vybraným účastníků výzkumu. Dílčí výzkumné otázky, které tvořily osnovu pro polostrukturovaný rozhovor, a který jsem s účastníky výzkumu vedla, jsem rozdělila do jednotlivých okruhů podle toho, jaké ţivotní sféry se daná otázka týkala. Tyto okruhy se týkaly sociálních vlivů, které na účastníky výzkumu bezprostředně působí, tzn. sociálních vztahů uţivatelů s rodinou a přáteli; úspěšnosti ve škole; uţívání marihuany; zálib a volného času; plnění kaţdodenních povinností; a okruh týkající se toho, jak uţivatelé vidí svůj ţivot s marihuanou. U respondentů jsem také uváděla a zjišťovala základní údaje týkající se pohlaví; věku; bydliště; ročníku, do kterého chodí a partnerského vztahu.
26
Okruh 1.: Sociální vlivy, které na účastníky výzkumu bezprostředně působí. a) Jak se změnily vaše vztahy k rodičům a sourozencům od té doby, co jste začal/a pravidelně užívat marihuanu? b) Jak se k užívání marihuany staví vaši rodiče a sourozenci? c) V jakém sociálním prostředí žijete? To znamená popsat bytovou a finanční situaci, zaměstnanost rodičů, vztahy v rodině, a zda jsou rodiče rozvedení. d) Přátelíte se stejnými lidmi, jako před začátkem užívání marihuany? e) Užívají vaši přátelé marihuanu? f) Ovlivňuje marihuana nějak volbu vašeho partnera? g) Ovlivňuje kouření marihuany váš partnerský život? h) Myslíte si, že má kouření marihuany nějaký vliv na to, jak jste oblíbený ve školním kolektivu mezi spolužáky a učiteli? Okruh 2.: Uţívání marihuany. a) Kdy a kde jste se poprvé dostal/a do kontaktu s marihuanou? Nemusí jít o kouření. b) Kdo vás zasvětil do světa marihuany? c) Jak často a při jakých příležitostech kouříte marihuanu? Okruh 3.: Zájmy uţivatelů a trávení volného času. a) Věnujete se stále stejným koníčkům jako před začátkem užívání marihuany? b) Jak trávíte svůj volný čas? c) Ovlivňuje vás kouření marihuany v tom, jak trávíte svůj volný čas? Okruh 4.: Plnění kaţdodenních povinností. a) Má kouření marihuany nějaký vliv na vaše studijní výsledky? b) Má kouření marihuany nějaký vliv na zvládání vašich povinností vůři rodině a v domácnosti? Okruh 5.: Pohled uţivatelů na jejich ţivot s marihuanou. a) Pozorujete na sobě nějaké psychické nebo fyzické změny od té doby co užíváte marihuanu? b) Jaké výhody a nevýhody vám kouření marihuany přináší? c) Myslíte si, že v budoucnu budete schopni s kouřením marihuany přestat?
27
2.3 Typ výzkumu Kvalitativní metoda, podle Miovského (2006), rozlišuje pět typů výzkumu. Těmito základními typy jsou: případová studie, analýza dokumentů, terénní výzkum, kvalitativní experiment a kvalitativní evaluace. Pro svou práci jsem si zvolila jeden z nejrozšířenějších typů výzkumu v rámci kvalitativního přístupu - případovou studii, protoţe analyzuji a popisuji specifické případy jednotlivých osob, které jsou zástupci určité skupiny. Miles a Huberman (1994) definují případ jako fenomén, který se objevuje v určité vymezené hranici a v daném kontextu. Definicí případové studie se zabývalo mnoho autorů. Stake (1995) ji charakterizuje jako snahu porozumět určitému sociálnímu objektu v jeho jedinečnosti a celistvosti. Miovský (2006: 94) uvedl, ţe: „Strategii případové studie lze charakterizovat jako strategii představující výchozí místo pro hledání, popis a vysvětlování vlivu různých faktorů a souvislostí v kontextu daného případu.“ „V případové studii jde o zachycení sloţitosti případu, popis vztahů v jejich celistvosti. Na konci studie se zkoumaný případ vřazuje do širších souvislostí. Můţe se srovnat s jinými případy, provádí se odhad platnosti výsledků. Případové studie jsou zaměřené na hledání relevantních ovlivňujících faktorů a na interpretaci vztahů. Jde o to pro daný případ dojít k přesným a hlubokým závěrům.“ Hendl (1997: 39) Hendl (1997) rozlišuje pět základních variant strategie případové studie: osobní případovou studii, studii komunity, studium sociální skupiny, studium organizací a institucí, a jako pátou uvádí zkoumání událostí, rolí a vztahů.
2.4 Výběr souboru Ţiţlavský (2003) uvádí, ţe kvalitativní výzkumná strategie dává přednost záměrnému výběru výzkumného vzorku. Záměrný výběr nám dovoluje vybrat případ, protoţe ilustruje nějaký rys nebo proces, který nás zajímá. Z toho vyplývá, ţe kvalitativní strategie vybírá relativně málo případů. Patton in Ţiţlavský (2003) vypsal varianty záměrného výběru souboru. Jsou to výběr extrémního nebo deviantního případu, intenzivní výběr, výběr maximální variace, homogenní výběr, výběr typického případu, oblastní záměrný výběr, výběr kritického případu, řetězový 28
výběr, kriteriální výběr, teoretický výběr, výběr potvrzujících a nepotvrzujících případů, příleţitostný výběr, náhodný záměrný výběr, výběr politicky důleţitých případů a výběr vhodných případů. Miovský (2006) necharakterizuje výběr výzkumného souboru, tak rozsáhle jako Patton in Ţiţlavský (2003), ale výběr řetězovou metodou, kterou jsem se řídila při výběru vzorku ve své práci, uvádí také. Pojmenoval jí „metoda sněhové koule“. „Metoda sněhové koule patří v oblasti kvalitativních metod k jedné z nejčastěji pouţívaných. Základním východiskem pro aplikaci této metody je získání kontaktu s první vlnou či „generací“účastníků výzkumu. Hovoříme o tzv. nulté fázi. Prostřednictvím prvního kontaktu získáváme skupinu prvních kandidátů pro první fázi. Tato skupina kandidátů je sloţena z osob, které nominuje účastník nulté fáze, a kteří tak tvoří soubor potenciálních účastníků výzkumu.“ Miovský (2006: 132) Disman (2008) definuje metodu sněhové koule „snowball technice“ jako techniku identifikace populace, a ne vytvoření reprezentativního vzorku. Spočívá ve výběru jedinců, při kterém nás nějaký původní informátor vede k jiným členům naší cílové skupiny. Glaser a Strauss (1968) zavádějí tvz. theoretical samplin, coţ se dá přeloţit jako teoretický výběr nebo jak uvádí Hendl (1997) záměrný výběr. „Teoretický výběr je proces sběru dat, který slouţí ke generování teorií, při tom výzkumník získaná data shromaţďuje, kóduje a analyzuje a taky rozhoduje, která další data bude potřebovat a kde je najde. Tento proces sběru dat je řízený vznikající teorií.“ Glaser, Strauss (1968: 45 – vlastní překlad). Podle Glasera a Strausse (1968) existuje u zakotvené teorie tzv. teoretická nasycenost. To znamená, ţe se sběrem dalších informací se končí ve chvíli, kdy uţ se neobjevují ţádné nové pro výzkum podstatné poznatky. V rámci kvalitativního výzkumu jsem si pro výběr výzkumného vzorku zvolila metodu sněhové koule. Přijít do kontaktu s osobou, která pravidelně uţívá marihuanu a tudíţ je vhodný pro nultou fázi, nebylo pro mě příliš obtíţné. Jelikoţ jsem navštěvovala Gymnázium, Brno, Vídeňská 47, i v mé třídě se vyskytovali spoluţáci, kteří marihuanu pravidelně kouřili. Prostřednictvím bývalého spoluţáka, jsem se blíţe seznámila s jeho bratrem Pavlem, který toto gymnázium navštěvuje také a letos ho čeká maturita. Poţádala jsem Pavla, aby mě seznámil se svými spoluţáky, kteří by vyhovovali podmínkám cílové skupiny, a které bych mohla kontaktovat jako další respondenty vhodné pro můj výzkum.
29
2.5 Charakteristika souboru 2.5.1 Základní soubor Cílovou skupinou jsou dlouhodobí a pravidelní uţivatelé marihuany, kteří navštěvují brněnské všeobecné Gymnázium, Brno, Vídeňská 47. Zajímám se o studenty druhého stupně, kteří jsou ve věku od 16 do 19 let. Základními podmínkami pro výběr účastníků byl věk, status studenta gymnázia Vídeňská, pravidelnost a dlouhodobost uţívání marihuany. Pravidelnost jsem si určila na konzumaci minimálně tři krát do týdne a dlouhodobost na půl roku a více. Přestávky v konzumaci jsem tolerovala, pouze pokud nebyly delší více neţ tři po sobě následující týdny.
2.5.2 Výběrový soubor Výběrový soubor tvoří celkem šest uţivatelů, z toho jsou čtyři chlapci a dvě dívky. Všichni jsou ve věkovém rozmezí do 16 do 19 let. Všichni účastníci bydlí v Brně, navštěvují stejnou školu a kouří marihuanu. Pocházejí z různých ekonomických vrstev a jejich rodiny jsou různě finančně zajištěny. U všech platí, ţe jsou pány svého času.
2.6 Metoda sběru dat Jako metodu sběru dat jsem zvolila metodu dotazování, kterou jsem realizovala technikou polostrukturovaného (neboli částečně standardizovaného) individuálního rozhovoru. K získání dat jsem navíc pouţila i metodou volného pozorování, protoţe řeč těla je velmi důleţitou formou vyjadřování člověka. „Volné pozorování je bezděčné, náhodné, nepodléhá ţádným pravidlům, není vymezen předmět pozorování. Víme pouze, ţe máme pozorovat danou situaci, ale nevíme ještě, co v ní máme hledat, čeho si zvláště všímat.“ Svoboda, Krejčířová, Vágnerová (2001: 32) Ţiţlavský (2003: 71) charakterizuje polostrukturovaný rozhovor takto: „V polostrukturovaném rozhovoru jiţ tazatel zná nejen téma rozhovoru, ale má také přichystaný seznam s pořadím otázek. Způsob odpovědi ještě do značné míry ovlivňuje respondent.“ 30
Miovský (2006) vidí polostrukturovaný rozhovor jako vůbec nejrozšířenější metodu interview, protoţe můţeme kombinovat prvky nestrukturovaného i plně strukturovaného interview, čímţ eliminujeme jejich nevýhody. U polostrukturovaného rozhovoru je nutné vytvořit si určité schéma otázek, kterým se tazatel musí řídit při vedení rozhovoru, ale jejich pořadí můţe v průběhu rozhovoru podle potřeby upravovat.
2.6.1 Výhody a nevýhody polostrukturovaného rozhovoru Miovský (2006) píše, ţe výhodou polostrukturovaného rozhovoru je především to, ţe dokáţe eliminovat nevýhody nestrukturovaného i plně strukturovaného interview a současně vytěţit maximum jejich výhod. Velký význam má také moţnost pokládat doplňující otázky, díky čemuţ dosáhneme větší přesnosti. Za nevýhodu můţeme pokládat, to ţe existuje moţnost, ţe tazatel neudrţí závaznou strukturu a doplňujícími otázkami bude zbytečně tříštit konzistenci odpovědi účastníka nebo bude získávat data, která nejsou relevantní cílům výzkumu.
2.6.2 Průběh rozhovoru Před začátkem kaţdého z rozhovorů, jsem účastníky ujistila o jejich anonymitě, vysvětlila jsem jim, k jakým účelům mi jejich výpovědi poslouţí a ţe nemusí mít ţádné obavy, ţe se o jejich odpovědích dozvědí jejich rodiče a učitelé. Seznámila jsem je s tematickým okruhem a typem otázek, kterým se budeme při rozhovoru řídit. Kaţdého jsem upozornila, ţe pokud jim některá otázka bude nepříjemná, nemusí na ni odpovídat. Snaţila jsem se účastníky nehodnotit a při kladení otázek jim nenaznačovat svůj postoj k marihuaně, abych je tím neovlivnila. Při rozhovorech jsem se snaţila o uvolněnou atmosféru, aby se respondenti cítili pohodlně a v bezpečí jako s přítelem. S kaţdým účastníkem jsem se setkal uţ jednou před rozhovorem, abychom se seznámili a krátce si neformálně pohovořili. Tuto taktiku jsem zvolila kvůli tomu, aby respondenti neměli při rozhovoru pocit, ţe se baví s někým neznámým jenom kvůli tomu, aby o nich získal osobní informace, a zájem o ně předstírá kvůli známce. Výběr místa, kde rozhovory probíhaly, jsem nechala na nich. Většinou se jednalo o hospodu, hlavně co nejdál od školy, a ve dvou případech se rozhovor odehrával v klidné části parku, protoţe si před rozhovorem chtěli oba dva tito účastníci zakouřit. Tito dva respondenti mi narovinu přiznali, ţe si před rozhovorem
31
zakouří, jeden protoţe se potřeboval uvolnit a druhý, protoţe si právě koupil výborný „matroš“ a chtěl ho ihned vyzkoušet.
2.7 Metodologické potíže během rozhovorů Během rozhovorů s jednotlivými účastníky výzkumu, došlo k menším potíţím. Jednalo se například o počáteční opatrnost a ostych hovořit o svých pocitech s člověkem, který je pro ně cizí. Jak se, ale postupně ukázalo, pro tyto mladé lidi se pojem přítel charakterizuje kaţdá mladší osoba, se kterou se setkali více neţ dvakrát. Dva z nich se mě dokonce ptali, zda si mě mohou přidat do přátel na jedné z virtuálních sociálních sítí. Stávalo se, ţe účastníci na některé otázky odpovídali neurčitě, takţe jejich odpovědi bylo nutné rozebrat důkladněji. Odbíhání od tématu nebylo také ţádnou výjimkou. Všichni účastníci pochopili, ţe já jsem tazatel a odpovídat mají oni, aţ na jednoho. Jednalo se o Pavla, bratra mého bývalého spoluţáka, který mě také zahrnoval otázkami. Ne některé jsem mu odpověděla, ale byla jsem nucena ho velmi často krotit a upozorňovat na důvod našeho setkání.
2.8 Analýza kvalitativních dat Pro analýzu kvalitativních dat jsem pouţila metodu kontrastů a srovnání. „Kontrastování je velmi důleţitá technika potřebujeme-li od sebe lépe odlišit například odlišit dvě identifikované kategorie a upozornit na rozdíly mezi nimi, přestoţe mají zároveň mnoho společného. Stejně tak můţe být kontrastování velmi uţitečné při zdůraznění některých kontextuálních odlišností určitého fenoménu, který vlivem právě některých kontextuálních vztahů můţe mít různý charakter.“ Miovský (2006: 222)
2.9 Objektivita, reliabilita a validita výzkumu Aby výzkum mohl slouţit svému účelu, musí splňovat některé základní metodologické poţadavky. Hlavními z nich jsou dodrţení objektivity, reliability a validity. Svoboda, Krejčířová a Vágnerová (2001) píší, ţe výzkum je objektivní, kdyţ jsou jeho výsledky nezávislé na osobě, která výzkum předkládá a která jej vyhodnocuje. Vyhodnocení 32
výsledků musí být jednotné. Objektivitou se taky rozumí moţnost či nemoţnost záměrného zkreslení výsledků výzkumu vyšetřovanou osobou. Reliabilita je výraz označující spolehlivost. Jde o přesnost měření bez ohledu na to, čeho se výzkum týká. „Reliabilita měření znamená stupeň shody výsledků měření jedné osoby nebo jednoho objektu provedeného za stejných podmínek.“ Hendl (2006:48) Svoboda, Krejčířová a Vágnerová (2001) charakterizovali validitu jako platnost výzkumu, která vypovídá o jeho praktické uţitečnosti. „Uţivatel má z výsledků měření odvodit správná rozhodnutí. Validita odkazuje na přesnost, smysluplnost a uţitečnost specifických závěrů, jeţ se provádějí na základě výsledků měření.“ Hendl (2006: 48) Silveman (2005: 190 – vlastní překlad) hovoří „o pěti vzájemně souvisejících způsobech kritického uvaţování o analýze kvalitativních dat za účelem docílení klidnějších zjištění. Jde o: Princip vyvratitelnosti. Metodu systematického porovnávání. Úplně zpracování dat. Analýzu deviantních případů. Vyuţití vhodných tabulek.“
2.10 Etika ve výzkumu „Jak zdůraznil na začátku 20. století německý sociolog Max Weber (1946), kaţdý výzkum je do určité míry kontaminovaný hodnotami výzkumníka. Pouze na základě těchto hodnot je moţné identifikovat určité problémy a zkoumat je určitým způsobem. Závěry a důsledky, které se mají vyhodnotit z výzkumu, se ve velké míře zakládají na morálním a politickém přesvědčení výzkumníka.“ Silverman (2005: 215 – vlastní překlad) Před začátkem provádění výzkumu jsem si samozřejmě musela ujasnit etická pravidla, kterými se budu muset při rozhovorech s účastníky výzkumu a při vyhodnocování jejich ţivotní situace muset řídit. Miovský (2006) uvádí etická pravidla chránící účastníky výzkumu, kterými se kaţdý výzkumník musí řídit. Souhlas účastníků s výzkumem jsem získala informováním všech původně potenciálních účastníků, ţe jejich spolupráce na výzkumu je zcela dobrovolná a ţe mají právo kdykoli od výzkumu odstoupit. Seznámila jsem je s povahou výzkumu a se všemi výhodami a nevýhodami, které z účasti na výzkumu pro ně
33
plynou. K účastníkům výzkumu jsem byla ve všem upřímná a poskytovala jsem jim pravdivé informace o účelu výzkumu. Výzkum jsem prováděla v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů3. Před zahájením rozhovorů jsem účastníky informovala, kdo a za jakým účelem bude mít přístup k informacím, které od nich získám. Slíbila jsem, ţe nevystavím účastníky výzkumu ani sebe jakémukoliv nepříjemnému riziku nebo situaci, která by mohla vést k porušení etických zásad, a ţe v důsledku mé výzkumné činnosti nedojde k jakékoliv hmotné, duševní či jiné újmě účastníků výzkumu. Po ukončení výzkumu jsem veškeré, matriály, poznámky a nahrávky, které jsem při zpracovávání dat pouţívala, zničila, aby v ţádném případě nemohlo dojít k jejich pozdějšímu zneuţití.
2.11 Shrnutí V kapitole metodologie výzkumu jsem představila metodologii, podle které jsem při výzkumu postupovala. Charakterizovala jsem metodologické potíţe, ke kterým došlo během rozhovorů a etická pravidla, kterými jsem se ve výzkumu řídila. Sdělila jsem poznávací cíl a určila jsem dílčí výzkumné otázky, pomocí kterých budu zkoumat dílčí ţivotní sféry středoškolských, pravidelných a dlouhodobých uţivatelů marihuany.
3
Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a jejich uchování v informačních systémech.
34
3 Analytická část Tato kapitola je zaměřena na výsledky šetření kvalitativního výzkumu. Metodou kontrastů a srovnání porovnávám odpovědi jednotlivých účastníků výzkumu, vybraných metodou sněhové koule, na otázky, které jsem zjišťovala pomocí polostrukturovaného rozhovoru. Těmito otázkami jsem zkoumala dílčí ţivotní sféry pravidelných, dlouhodobých, středoškolských uţivatelů marihuany. Výsledky jsem rozdělila do pěti částí, podle jednotlivých tematických okruhů, v nichţ jsou obsaţeny specifické výzkumné otázky.
3.1 Základní údaje o výběrovém souboru Výběrový soubor tvoří šest účastníků výzkumu. Věk účastníků se pohybuje v rozmezí od 16 let do 19 let. Jedná se o čtyři muţe a dvě ţeny. Z důvodu zachování anonymity, jsem poţádala respondenty, aby si samy vybrali jména, pod kterými budou v mé práci vystupovat. Při výběru výzkumného vzorku metodou sněhové koule, byli potenciální účastníci výzkumu převáţně muţského pohlaví. Dá se to vysvětlit tím, ţe dívky jsou vystaveny větší přímé kontrole a proto bývají často méně deviantní. To tvrdí Nye in Munková (2001). Všichni respondenti studují na druhém stupni všeobecného Gymnázia, Brno, Vídeňská 47. Dva respondenti navštěvují druhé ročník, dva navštěvují třetí ročník, jeden respondent navštěvuje první ročník a jeden čtvrtý ročník. Všichni účastníci výzkumu bydlí v Brně. Dva z nich bydlí s rodiči, dva bydlí pouze s matkou, jeden s babičkou a jeden účastník výzkumu bydlí s partnerem. Čtyři respondenti jsou zadaní a zbylí dva nejsou v ţádném dlouhodobém partnerském vztahu. Tabulka 5. Sociodemografická charakteristika účastníků výzkumu Účastník
Pohlaví
Věk
Ročník
Bydliště
S kým bydlí
Pavel
Muţ
18
4
Brno
s babičkou
Partnerské vztahy Nezadaný
Jakub
Muţ
17
2
Brno
s rodiči
Nezadaný
Honza
Muţ
17
2
Brno
s matkou
Zadaný
Kristýna
Ţena
16
1
Brno
s rodiči
Zadaná
Martin
Muţ
18
3
Brno
s matkou
Zadaný
Soňa
Ţena
19
3
Brno
s přítelem
Zadaná 35
První zkušenost s kouřením marihuany měli účastníci výzkumu v patnácti a šestnácti letech. Soňa a Martin měli zkušenost s marihuanou dříve, neţ jí začali pravidelně uţívat. Zbylý čtyři respondenti se pravidelnými uţivateli stalý pouze pár týdnů po prvním uţití. Pravidelnost se stupňovala, tím víc, čím víc se stýkali s ostatními kuřáky marihuany. Délka pravidelného uţívání se u respondentů pohybuje od osmi měsíců do tří let. Tři z respondentů kouří marihuany téměř kaţdý den a tři z nich třikrát aţ pětkrát týdně. Pavel, který kouří marihuanu uţ tři roky, mívá přestávky v uţívání nepravidelně, ale maximálně na tři dny, pokud zrovna není zboţí dostupné. Jinak sám tvrdí, ţe to nevydrţí a ţe vlastně ani nechce, protoţe se pak necítí dobře. Jakub a Martin kouří marihuanu uţ dva roky a přestávky taký mívají pouze dva aţ tři po sobě následující dny. Honza a Kristýna, kteří spolu chodí, kouří spolu a s kamarády maximálně pětkrát do týdne. Honza měl pauzy pouze v období nemocí, protoţe často trpí angínami. Kristýna zatím měla delší přestávku pouze jednu dvoutýdenní během rodinné dovolené. Soňa, u které mezi první zkušeností a začátkem pravidelného uţívání uplynula nejdelší doba, měla během svého ročního uţívání pouze jednu delší pauzu, která trvala tři týdny a to z důvodu zánětu průdušek. Jako důvod prvního uţití tři respondenti uvedli zvědavost, Honza uvedl, ţe se nechtěl zesměšnit před kamarádovou partou, do které se chtěl začlenit. Kristýna s kouřením začala, protoţe se chtěla zalíbit Honzovi a tvrdí, ţe marihuana je sblíţila. Pavel začal s uţíváním marihuany, protoţe měl vzor ve svém bratrovi, který je také kuřák, a tímto se mu chtěl přiblíţit a cítit se dospělejší a důleţitější. Ani jeden z účastníků výzkumu v současné době pravidelně neuţívá ţádnou jinou nelegální drogu. Tabulka 6. Základní údaje o užívání konopných drog u účastníků výzkumu Účastník
Věk Délka prvního pravidelného užití Užívání
Pavel Jakub
16 15
skoro 3 roky 2 roky
Honza
16
1 rok
Kristýna
15
8 měsíců
Martin
15
2 roky
Soňa
16
1 rok
Četnost užívání během týdne
Přestávka v období pravidelného užívání
Důvod prvního užití
kaţdý den max. 3 dny pocit dospělosti téměř max. 2 aţ 3 dny zvědavost kaţdý den asi 5x do cca 4 x 2 týdny neztrapnit se před týdne (angíny) novou partou 3x aţ 5x 2 týdny (rodinná zalíbit se chlapci do týdne dovolená) kaţdý den max. 2 aţ 3 dny zvědavost min. 3x do týdne
3 týdny (zánět průdušek)
zvědavost
Jiné pravidelně užívané nelegální drogy ne ne ne ne ne ne
36
3.2 Analýza rozhovorů 3.2.1 Sociální vlivy, které na účastníky výzkumu bezprostředně působí a) Jak se změnily vaše vztahy k rodičům a sourozencům od té doby, co jste začal/a pravidelně užívat marihuanu? Pavel, který začal s kouřením marihuany po vzoru svého staršího bratra, tvrdí ţe, je kouření sblíţilo ještě více. Pavel: „Vţdycky jsem si s bráchou, byli blízcí. Myslím, ţe podstatnou roli v tom hraje to, ţe naši rodiče uţ spoustu let pracují v zahraničí a my bydlíme u babičky. Náš vztah byl tím hodně ovlivněn a já v něm viděl a i dnes vidím svůj vzor. Myslím si, ţe marihuana náš vztah nijak negativně neovlivnila. S rodiči je to taky pořád stejný. Od svých třinácti let bydlím u babičky a s našima se vídám jednou za dva nebo tři měsíce. Jasně ţe je mám rád, jsou to přece rodiče a stále mě docela slušně sponzorují (smích), ale asi by náš vztah byl bliţší, kdybychom všichni bydleli pohromadě.“ Jakub, který s rodiči bydlí ve společné domácnosti, ţádné sourozence nemá. Tvrdí, ţe jeho vztah s rodiči je, podle jeho názoru, úplně normální. Jakub: „Naši hodně pracují. V podstatně, krom toho, ţe spíme v jednom baráku, se vidíme maximálně tak dvě aţ tři hodiny denně. Mně to nevadí. Más spoustu kámošů a v podstatě si můţu dělat, co chci. Naši neví, ţe hulím a vlastně dost pochybuju, ţe by to vnímali, i kdybych si zapálil před nima.“ Honza bydlí s matkou a má jednu starší sestru, která je starší a má uţ vlastní rodinu. Honza: „Se ségrou si výborně rozumíme. Z rodiny je to vlastně jediný člověk, se kterým normálně komunikuju. Ona ví, ţe hulím. I kdyţ se jí to nelíbí, ví ţe u toho nehodlám zůstat celej ţivot. Je to vlastně takový moje odreagování se od problému, který mám s matkou. Je to hrozná megera! Furt mě za něco sekýruje a vylívá si stres, který má v práci na mě. Pořád mi omlacuje o hlavu, ţe jsem stejnej lenoch jako otec a ţe uţ jsem dost starej na to, abych si našel nějakou pořádnou brigádu, kterou bych i já mohl přispívat na domácnost. S takovou se rači při první příleţitosti odstěhuju do vlastního, neţ abych poslouchal tyhle kecy a ještě za to musel platit.“ Honza se při hovoru a své matce tvářil a choval velice rozzlobeně. Kristýna má dvě mladší sestry a bydlí s oběma rodiči. S oběma sestrami má krásný vztah, a s rodiči si také rozumí. Kristýna: „Já mám dvě mladší sestry a vůbec nemáme ţádný zásadní rozepře. Myslím si, ţe je to klasický sourozenecký vztah. S rodiči si taky rozumím. Samozřejmě, ţe se někdy pohádáme, ale to neberu jako nic závaţného. Jsme prostě úplně normální rodina.“ 37
Martin je jedináček, bydlí s matkou a také tvrdí, ţe mají bezkonfliktní vztah. Ale v tom, co Martin povaţuje za rodinnou harmonii, se poněkud rozcházíme. Martin: Já bydlím s máti, a mám se u ní dobře. Mám v podstatě volnost, za nic mě nebuzeruje a bere mě jako dospělého. To mi vyhovuje.“ Soňa má jednoho mladšího bratra, a vztah mají pěkný. Uţ šest měsíců bydlí s přítelem, který je o deset let starší. Soňa tvrdí, ţe jí to vyhovuje, protoţe je uţ zabezpečený a pěkně se o ní stará. Soňa: „S rodiči uţ půl roku nebydlím, protoţe jsme se nastěhovala k příteli. Našim se to ze začátku sice moc nelíbilo, ale uţ mi bylo osmnáct, jsem dospělá a chci za sebe rozhodovat sama. Bydlím v přítelově bytě, takţe naštěstí nemusím nic platit, takţe peníze, které si vydělám modelingem a focením, mám v podstatě jen pro sebe.“ b) Jak se k užívání marihuany staví vaši rodiče a sourozenci? Pavel si myslí, ţe jeho rodiče by kouření marihuany rozhodně netrpěli, tudíţ se snaţí, aby se o tom ani nedozvěděli. Jeho bratr, který také uţ spoustu let marihuanu kouří, na tom nevidí nic špatného a myslí si, ţe ho to ani v ničem neomezuje. Jakub s nadsázkou tvrdí, ţe vzhledem k tomu, ţe jeho rodiče tolik pracují, pochybuje, ţe vůbec tuší, co to marihuana je. Honza tvrdí, ţe jeho sestra uţ nevidí kouření marihuany tak negativně jako předtím. Honza: „Do té doby neţ ségra zjistila, ţe hulím, povaţovala všechny tyto lidi za vypatlance bez budoucnosti, ale teď si myslím, ţe to tak negativně nevnímá. O matčin vztah k marihuaně jsem se nikdy nezajímal, ale myslím si, ţe kdyby to zjistila, bez váhání mě vykopne z domu. Stejně jen čeká na první příleţitost, kdy to bude moct udělat.“ Kristýniny sourozenci jsou na názor o marihuaně ještě příliš mladí, ale postoj jejich rodičů je velmi negativní. Kristýna: „Nevím, co by se stalo, kdyby to zjistili. V jejich očích jsem hodná holčička, která se dobře učí a jednou z ní bude doktorka nebo právnička. Mě to nevadí, na vejšku chci určiě jít, ale kdyby zjistili ţe kouřím, hodně bych se styděla a uţ by ke mně neměli ţádnou důvěru. Naši mezi lidma co si střílí do ţíly a co hulí, nevidí ţádný rozdíl. Všechno jsou to pro ně narkomani a fenci (smutný výraz, naplněný strachem a obavami). Martin je s postojem své matky k marihuaně naprosto spokojen. Martin: „Máti ví, ţe hulím. Sice si myslí, ţe jen občas a ne v takové míře, ale co neví, to jí netrápí, takţe je to v klídku. Sama mi říkala, ţe kdyţ byla mladá, taky si párkrát zakouřila.“ Soňa: Rodiče kuřáky marihuany nemají rádi a myslí si, ţe je to jen pro alternativce, kteří poslouchaj etno hudbu nebo Boba Marleyho. Já stejně kouřím jen občas na pařbách a s partou kvůli náladě. Sama bych si nezapálila. Takovej vyhulenec nejsu (smích). 38
c) V jakém sociálním prostředí žijete? To znamená popsat bytovou a finanční situaci, zaměstnanost rodičů, vztahy v rodině, a zda jsou rodiče rozvedení. Pavel ţije s babičkou v jejím dvougeneračním rodinném domě a díky rodičům, kteří pracují v zahraničí, jsou na tom finančně více neţ dobře. Jeho rodiče nejsou rozvedení, a vztahy v rodině Pavel povaţuje za dobré. Jakub sice pochází z kompletní rodiny, se kterou bydlí v rodinném domě, ale jeho vztah s rodiči není příliš blízký. Oba rodiče jsou zaměstnaní a finančně jsou na tom více neţ dobře. Honzovi rodiče se rozvedli, kdyţ byl malý a od té doby bydlí pouze s matkou v bytě panelového domu na sídlišti. S matkou si příliš nerozumí, se sestrou i otcem mají vztah pěkný, ale u otce nebydlí, protoţe ţije ve Vídni. Finančně ho podporuje, na rozdíl od matky, která by chtěla, aby jí přispíval na bydlení. Kristýna bydlí v úplné a harmonické rodině v rodinném domě, finančně jsou na tom dobře, vzhledem k tomu, ţe oba rodiče pracují v státním sektoru. Martinovi rodiče jsou rozvedení. S otcem se vídá a rozumí si, s matkou, se kterou bydlí v bytě panelového domu na sídlišti, má kladný vztah, vzhledem k tomu, ţe mu ve všem dává absolutní volnost. Oba rodiče jsou zaměstnaní. Otec přispívá alimenty a matka se o Martina také finančně stará. Neţijí sice v ţádném luxusu, ale chudí nejsou. Soňa uţ nebydlí s rodiči, ale s přítelem, který platí veškeré výdaje na byt a ţivot. Soňa si měsíčně vydělá pár tisíc díky modelingu a to jí jako kapesné na měsíc stačí. Jak sama říká: „Stačí mi to, protoţe stejně většinu věcí platí přítel.“ Soniny rodiče nejsou rozvedení a s jejím mladším bratrem bydlí v bytě panelového domu na brněnském sídlišti. d) Přátelíte se stejnými lidmi, jako před začátkem užívání marihuany? Pavel marihuanu uţívá uţ tři roky a přátelí se v podstatě se stejnými lidmi jako dříve. Pavel: „Kouřit jsem začal po prváku na gymplu, kdy jsem uţ většinu lidí na škole znal. S děckama ze základky se nevídám a partu kamarádů jsem si udělal aţ tady. V mé partě jsou jen příleţitostní kuřáci trávy, s jediným pravidelným kuřákem, se kterým se stýkám tak je brácha. Mám spoustu známých, co hulí, ale to jsou jen povrchní známosti. Ty jako blízký kamarády vůbec neberu.“ Jakub: „Trávu jsem začal kouřit, kdyţ jsem se dostal na gympl. Tehdy jsem s ní měl i první zkušenost. Stýkám se v podstatě se stejnou partou, která mě k tomu přivedla. Honza je v té partě taky. Před tím, jsem byl v kontaktu jen se spoluţáky na základce a jinak jsem se stýkal s dětma přátel rodičů. Ale z těch se teď stali takový ti šampónci v drahých hadrech a chlubí se majetkem rodičů. Takový lidi absolutně nesnáším.“ 39
Honza se k marihuaně dostal přes Jakuba. Jsou to nejlepší přátelé a tráví spolu hodně času. Honza: „Před tím neţ jsem nastoupil na gympl, jsem se kamarádil s klukama ze třídy, ale to bylo jen takový to dětský poflakování kolem baráku. Tohle je teď úplně o něčem jiným. Jakub mě seznámil s partou lidí, se kterou se teď stýkám nejvíc, i kdyţ musím se přiznat, ţe poslední půlrok trávím nejvíc času s Kristýnou. Ona se jako samotná holka mezi bandou pěti borců necítí moc dobře, takţe kdyţ máme jít ven, jdeme jen sami dva.“ Kristýna: „Ve volném čase se občas vídám s dvouma kamoškama ze základy a jinak s holkama, se kterýma chodím do třídy teď. Ale s něma to tolik nehrotím. Chodím s Honzou, a kdyţ uţ jdu ven, chci být jenom s ním. Ze začátku mi vadilo, ţe jsme veškerej společnej čas trávili s dalšíma pěti lidma. Taky ţe jsem se ze začátku tvářila, ţe mi to nevadí, to bylo v době kdy jsem ho chtěla sbalit (smích), ale po čase jsem si ten vztah začala přizpůsobovat tomu jak mi to vyhovuje. Přece jen, pár tvoří dva a ne sedm (smích).“ Martin: „Já jsem takovej, ţe se kamarádím se všema. Člověk nikdy neví, co od koho bude v budoucnu potřebovat. No jo, jsem takovej pragnatickej vychcánek (smích). Soňa: „Teď trávím nejvíc času s přítelem a pak chodím pařit s děckama ze školy. Ale to fakt jen občas. Přece jen jsou to ještě půberťáci. Jinak se vídám s přítelovou partou.“ e) Užívají vaši přátelé marihuanu? Pavel: „Brácha jo a zbytek kamarádů jen příleţitostně.“ Jakub: „No jasně! Bez toho by to ani nešlo.“ Honza: „Lidi, se kterýma se teď vídám nejčastěji, v podstatě všichni hulí.“ Kristýna: „Jenom Honza, ostatní ne. Jeho kamarády, totiţ za své kamarády nepovaţuju.“ Martin: „Jak uţ jsem říkal, kamarádím se s všema, takţe někteří jo a jiní zase ne.“ Soňa: „Přítel kouří pravidelně a pár jeho přátel, se kterýma se vídám, taky.“ f) Ovlivňuje marihuana nějak volbu vašeho partnera? Pavel: „Asi bych nechtěl, aby moje holka hulila. U holek se mi to prostě nelíbí. Ale měla by tolerovat, to ţe já si zakouřím rád. A taky často (smích).“ Jakub: „Mě je to celkem jedno, hlavně to nesmí být ţádná barbína, co náma pohrdá.“ Honza: „Nikdy jsem na tom netrval, ale teď vlastně s jednou takovou chodím (smích).“ Kristýna: „Ne. Nezamilovala jsem se do Honzi, protoţe kouří trávu.“ Martin: „Ani ne. Ale vzhledem k tomu, ţe já kouřím, tak potřebuju holku tolerantní nebo takovou, která taky kouří. Má současná holka si se mnou občas dá, ale jinak nehulí. Soňa: „Ne. Volbu mého partnera, ovlivňuje hlavně vzhled a povaha člověka.“ 40
g) Ovlivňuje kouření marihuany váš partnerský život? Všichni zadaní respondentu uvedli, ţe kouření marihuany jejich partnerský ţivot nijak neovlivňuje. Pavel a Jakub uvedli, ţe pokud by je partnerka měla v kouření omezovat, tak by do takového vztahu ani nešli, protoţe by to neměl dlouhé trvání. h) Myslíte si, že má kouření marihuany nějaký vliv na to, jak jste oblíbený ve školním kolektivu mezi spolužáky a učiteli? Všichni respondenti uvedli, ţe si myslí, ţe učitelé je soudí pouze podle výsledků ve škole. Pavel: „Myslím si, ţe ne. Všichni mě mají rádi, protoţe jsme tak úţasný (smích). Jakub: „Polovina naší školy je stejně vypatlaná. Takţe ti, o kterých si myslím svoje, těm to taky řeknu. To pak má za následek, ţe mě nemají rádi, protoţe nesnesou pravdu.“ Honza: „Myslím si, ţe jediný kdo mě nemusí, tak jsou ty primadony a rádoby sportovci, kteří na naši školu chodí, ale ostatní jsou v pohodě.“ Kristýna: „To, ţe kouřím, ví v podstatě jen pár lidí, takţe ne.“ Martin: „Určitě ne. Já jsem se všema zadobře.“ Soňa: „Ze spoluţáků to v podstatě nikdo neví. Holky mě nemají rády, to je pravda, ale to jen protoţe závidí, ţe mám na to dělat modelku. S klukama je to v pohodě.“
3.2.2 Užívání marihuany a) Kdy a kde jste se poprvé dostal/a do kontaktu s marihuanou? Nemusí jít o kouření. Pavel: „Já jsem se o marihuaně dozvěděl od bráchy, kdyţ mi bylo třináct. Bráchovy tehdy bylo dvacet a kouřil uţ dlouho před tím, ale nikdy jsem ho při tom neviděl. Tehdy mi to strašně smrdělo, ale byl jsem zvědavej. Brácha mi ale strašně vynadal, ţe to není nic pro malý děcka a v podstatě mě dlouhou dobu i ochraňoval. Poprvé jsem si zapálil v patnácti a pravidelně kouřit jsem začal aţ na gymplu. Jakub: „Samozřejmě, ţe jsem o marihuaně slyšel uţ na zálkadce. Ţe je to droga a podobný kraviny. Tehdy jsem z toho měl respekt, ale zvědavost byla silnější, kdyţ jsem si v patnácti poprvé zapálil. Honza: „Do přímého kontaktu aţ na gymplu. Přes partu do které mě přivedl Jakub. S nima jsem taky poprvý kouřil, to mi bylo patnáct. Kristýna: „Před rokem, v patnácti. To jsem se chtěla zalíbit honzovi a začít s ním a jeho partou kouřit mi přišlo jako jediná moţnost jak se k němu dostat.“ 41
Martin: „Já jsem poprvý hulil v patnácti. Všichni mi tvrdili jaký je to super pocit, tak jsem to ze zvědavosti chtěl taky vyzkoušet, ale v podstatě to se mnou nic nedělalo. V šestnácti jsem začal kouřit častěji na akcích a tak, aţ jsem se dostal k tomu, ţe uţ hulím kaţdej den (smích).“ Soňa: „První zkušenost s marihuanou jsem měla v šestnácti na diskotéce. Byla jsem zvědavá. Ale pravidelně jsem začala kouřit aţ před rokem, kdyţ jsem se seznámila se současným přítelem.“ b) Kdo vás zasvětil do světa marihuany? V Pavlově případě to byl bratr a u ostatních respondentů kamarádi a parta. c) Jak často a při jakých příležitostech kouříte marihuanu? Pavel, Jakub a Martin kouří kaţdý den a ţádnou zvláštní příleţitost k tomu nepotřebují. Zakouří si kdykoli mají chuť a náladu, třeba i uprostřed dne ve škole. Honza kouří zhruba pětkrát týdně, a většinou v partě s Jakubem, nebo kdyţ je sám s Kristýnou. Ale nedělá mu problém kouřit i s náhodnými lidmi, které potká v klubu. Na rozdíl od Kristýny, která kouří asi třikrát týdně s Honzou a s cizími lidmi velmi nerada, protoţe má obavy, ţe by se o tom nějakým způsobem mohli dozvědět její rodiče. Soňa kouří marihuanu minimálně třikrát do týdne, nejčastěji s přítelem a jeho partou u příleţitosti večerního posezení u alkoholu v nějakém tanečním klubu.
3.2.3 Zájmy uživatelů a trávení volného času a) Věnujete se stále stejným koníčkům jako před začátkem užívání marihuany? Všichni účastníci výzkumu, muţského pohlaví, uvedli, ţe stejným koníčkům jako před začátkem pravidelného uţívání marihuany se uţ nevěnují, nebo jen málo, protoţe před tím, neţ začali kouřit, byli ještě mladí, teprve vyšli základní školu a uvedli, ţe to čemu se věnovali dřív, by je dnes uţ ani nebavilo. Ovšem Dívky u svých zálib zůstaly. Kristýna je umělecky zaloţená. Ráda maluje a navštěvuje základní uměleckou školu, obor sólový zpěv. Soňa uvedla, ţe uţ spoustu let je jejím koníčkem móda a modeling a tomu se stále věnuje. b) Jak trávíte svůj volný čas? Kromě toho, ţe respondenti ve volném čase kouří marihuanu, mají celkem běţné zájmy a způsoby jak tento svůj volný čas trávit. Všichni většinou uváděli: chození ven s kamarády, 42
chození do hospod a kina, sport, noční návštěvy tanečních klubů, procházky se psem. Dívky uvedly módu, zpěv a umění. Chlapci uvedli hraní počítačových her a sledování důleţitých sportovních utkání v televizi. c) Ovlivňuje vás kouření marihuany v tom, jak trávíte svůj volný čas? Všichni respondenti uvedli, ţe je kouření marihuany v tom, jak tráví svůj volný čas, neovlivňuje.
3.2.4 Plnění každodenních povinností a) Má kouření marihuany nějaký vliv na vaše studijní výsledky? Pavel, Jakub a Kristýna shodně tvrdí, ţe ne. Nemyslí si, ţe kdyby marihuanu nekouřili, ţe by se jejich prospěch ve škole zlepšil. Kristýna se učí v podstatě dobře, trojky jsou u ní spíše výjimkou. Pavel a Jakub si na své trojky nestěţují. Honza nikdy nebyl jedničkář, ani na základní škole. Ale tvrdí, ţe marihuana mu pomáhá lépe se na učení soustředit. Z toho vyplývá, ţe kouření marihuany má na jeho studijní výsledky pozitivní vliv. Martin také tvrdí, ţe jeho studijní výsledky nejsou kouřením marihuany ovlivněny. Martin: „Já jsem prostě línej se učit, a proto mám i špatný známky. Uţ dávno jsem si uvědomil, ţe na vysokou jít nechci, takţe mám na konci školního roku domluvený přestup na jinou školu. Tam se aspoň něčím vyučím. Akorát ještě nevím, jestli ten třeťák nebudu muset opakovat.“ Soňa má devatenáct let, ale je stále ve třetím ročníku. Známky má průměrné. Soňa: „Jsem o dva roky starší neţ mí spoluţáci ve třídě, protoţe jsem předtím chodila na jiné gymnázium, odkud mě ve druháku vyhodili, protoţe jsem do školy skoro vůbec nechodila. Byla jsem mladá a blbá, myslela jsem si, ţe za mě bude úspěšná modelka, ale tak se bohuţel nestalo. Takţe jsem v sedmnácti znova dělala přijímačky sem a vzali mě. Modeling teď beru pouze jako snadný způsob jak si ke škole přivydělat. b) Má kouření marihuany nějaký vliv na zvládání vašich povinností vůči rodině a v domácnosti? Všichni respondenti shodně uvedli, ţe je kouření marihuany v plnění jejich povinnostní vůči rodině a v domácnosti nijak neomezuje. 43
Pavel: „Ne. Kdyţ mě babička, brácha nebo rodiče potřebují, jsem jim plně k dispozici.“ Jakub: „Ne. Povinnosti vůči rodině zvládám a na domácí práce k nám chodí dvakrát týdně uklízečka.“ Honza: „Marihuana mě v ničem neomezuje. Jedinej, kdo mě omezuje je moje matka.“ Kristýna: „Určitě ne. Jsem našim k dispozici. Často hlídám sourozence a se zvládáním domácích prací taky nemám ţádný problém.“ Martin: „Ne. S mamkou jsme v pohodě a ţádné domácí práce, kromě vynášení odpadků po mě nevyţaduje.“ Soňa: „S rodiči teď máme pohodovej vztah. Občas jím pomůţu, pokud potřebují pohlídat bráchu, ale u nich ţádný domácí práce uţ nedělám. S přítelem je to samozřejmě jiné, tam se o čistotu bytu a ostatní běţné domácí práce starám já. Přítel mi pomáhá, ale já to beru jako samozřejmost, vzhledem k tomu, ţe veškeré náklady na bydlení platí on.“
3.2.5 Pohled uživatelů na jejich život s marihuanou a) Pozorujete na sobě nějaké psychické nebo fyzické změny od té doby co užíváte marihuanu? Účastníci výzkumu mezi psychické změny uvedli kolísání nálady, podráţděnost a zpomalené reakce. Ztráta motivace k jakékoliv náročnější psychické činnosti. Zapomnětlivost, ale nejen na důleţité věci, ale třeba i na banální slova, která se pouţívají denně. Jako fyzické změny uvedli zapáchající oblečení, vlasy a kůţi, akné, občasné bolesti na plcích a silný kašel. b) Jaké výhody a nevýhody vám kouření marihuany přináší? Respondenti mezi nejčastější výhody, které jim kouření marihuany přináší, uvedli pocit uvolnění a uklidnění, lepší zábavu během různých akcí s kamarády, smích, radost, relaxaci, uvolnění zábran a tím pádem snadnější seznámení se s novými lidmi, lepší soustředěnost na určitou věc a při učení. Jako hlavní nevýhody respondenti uvedli zpomalené reakce, zhoršená koordinace pohybů, občasné projevy zhoršené výslovnosti, občasná paranoia, sníţení celkové aktivity, větší náchylnost k nemocem hlavně dýchacím. Soňa si obzvlášť stěţovala na pocity hladu.
44
c) Myslíte si, že v budoucnu budete schopni s kouřením marihuany přestat? Všichni účastníci výzkumu uvedli, ţe si myslí, ţe v budoucnu budou schopni s kouřením marihuany definitivně přestat. Ale Pavel a Martin připustili, ţe to moţná bude těţší, neţ si teď myslí.
3.3 Výsledky Sociální vlivy, které na účastníky výzkumu bezprostředně působí Vztahy respondentů k rodičům a sourozencům, od doby kdy pravidelně uţívají marihuanu, se v zásadě nezměnily. K rodičům i sourozencům se chovají buď stejně, nebo to alespoň předstírají. Vztahy rodin respondentů k marihuaně jsou pozitivní i negativní. Nejsou ovlivněny, tím ţe respondenti marihuanu kouří, protoţe o tom, ve většině případů, nevědí. Účastníci výzkumu pocházejí ze střední a vyšší střední třídy. Na vztahy a porozumění v rodinách nemá rozvodovost ţádný zásadní vliv. Neshody, konflikty a disfunkční vztahy mezi respondenty a rodiči se objevují u všech kromě Kristýny, která se snaţí s rodiči vycházet a Pavla, který se s rodiči vídá jen sporadicky. Přátelství, která trvala před začátkem pravidelného uţívání marihuany, a která byla navázána nejčastěji na základních školách, většinou zanikla. Uţívání marihuany u blízkých přátel respondentů se u kaţdého účastníka výzkumu liší. Někteří se týkají pouze s kuřáky a ostatní méně nebo vůbec. Všichni respondenti shodně uvedli, ţe to zda partner kouří marihuanu, nemá na jejich partnerský ţivot a volbu partnera ţádný vliv, ale trvají na toleranci ze strany partnerů, kteří marihuanu pravidelně nekouří. Účastníci výzkumu se shodli na tom, ţe kouření marihuany jejich oblíbenost u učitelů nijak neovlivňuje, a oblíbenost u spoluţáků je ovlivněna spíš jejich chováním a názory neţ faktem ţe marihuanu uţívají. Užívání marihuany První kontakt s marihuanou u respondentů proběhl mezi třináctým a šestnáctým rokem. Kromě Soni, která poprvé kouřila v šestnácti letech, všichni respondenti poprvé vyzkoušeli marihuanu v patnácti letech, ke které se dostali přes zkušenější kamarády a členy nové party, v jednom případě přes bratra. Hlavním důvodem byla ve třech případech zvědavost, v ostatních případech to byla nová láska, pocit dospělosti a snaha neshodit se před členy nové party. Tři respondenti, kteří kouří marihuanu téměř kaţdý den, k tomu ţádnou zvláštní příleţitost nepotřebují. Kouří kdykoliv mají náladu nebo chuť. Jeden respondent, který uţívá 45
marihuanu třikrát týdně, kouří pouze s přáteli na večírcích a při běţném posezení u alkoholu. Dva respondenti, kteří spolu chodí, kouří nejčastěji spolu třikrát aţ pětkrát do týdne. Dívka s ostatními neznámými kuřáky marihuany jen výjimečně a nerada, chlapci přítomnost cizích lidí nepřekáţí. Zájmy uživatelů a trávení volného času Všichni respondenti uvedli, ţe je kouření marihuany v tom, jak tráví svůj volný čas, neovlivňuje. Ovšem ţádný z chlapců se uţ nevěnuje stejným koníčkům, jako před začátkem uţívání marihuany. Tvrdí, ţe je to kvůli tomu, ţe z nich uţ vyrostli. Obě dívky u svých koníčků zůstaly. Kromě kouření marihuany dělají ve volném čase zcela běţné aktivity jako jejich vrstevníci, kteří marihuanu nekouří. Plnění každodenních povinností Pět ze šesti respondentů uvedlo, ţe uţívání marihuany nemá na jejich studijní výsledky ţádný negativní či pozitivní vliv. A ţe kdyby marihuanu nekouřili, nemyslí si, ţe by nad učením trávili více času neţ nyní. Pouze jeden účastník výzkumu uvedl, ţe si myslí, ţe mu marihuana pomáhá lépe se při učení soustředit. Všichni respondenti shodně uvedli, ţe je kouření marihuany v plnění jejich povinnostní vůči rodině a v domácnosti nijak neomezuje. Pohled uživatelů na jejich život s marihuanou Pro většinu účastníků výzkumu představuje marihuana způsob jek se uvolnit, odreagovat a uniknout před okolním světem. Pochvalují si lepší a intenzivnější zábavu, uvolnění zábran a snadnější seznámení se s novými lidmi. Nevýhody vidí v tom, ţe jejich reakce i myšlení je zpomalené, mají zhoršenou koordinaci, celkově jsou utlumeni a někteří z nich mají dýchací obtíţe. Respondenti na sobě pociťují i jisté psychické a fyzické změny jako jsou například kolísání nálady, zpomalené reakce, ztráta motivace a zapomnětlivost, zhoršená pleť, zapáchající oděvy, vlasy a pot nebo silný kašel. Všichni účastníci výzkumu uvedli, ţe si myslí, ţe v budoucnu budou schopni s kouřením marihuany definitivně přestat.
46
Závěr Ve své práci jsem se zabývala problematikou uţívání konopných drog. Nastínila jsem situaci pravidelných dlouhodobých středoškolských uţivatelů konopných drog z druhého stupně všeobecného brněnského gymnázia Vídeňská 47. Zajímala jsem se o to, jak tato mládeţ, která pravidelně uţívá marihuanu, funguje ve společnosti a jestli se nějakým způsobem změnil jejich okruh přátel a vztahy v rodině. Závaţnost sociálních dopadů kouření marihuany na ţivoty jednotlivých účastníků výzkumu se lišila. Hlavním cílem mé práce bylo popsat: ,,Jaké jsou dopady, pravidelného užívání marihuany, na uživatele jednoho záměrně vybraného brněnského gymnázia?" Podle teorie sociální kontroly, zaměřené na vnější mechanismy ovlivňující výzkumný vzorek, jsem dospěla k závěru, ţe účastníci výzkumu nejsou ze strany rodičů vystaveni dostatečně silné vnější sociální kontrole, coţ má za následek slabý negativní vliv na uţívání marihuany, jelikoţ pět ze šesti respondentů ţije v konfliktní domácnosti nebo bez rodičovského dohledu. Vliv vnější sociální kontroly ze strany školy je také velmi slabý, protoţe postihy jsou pouze za kouření marihuany na školních pozemcích, a to v podobě důtky nebo sníţené známky z chování, coţ je podle mého názoru nedostačující. Vliv vnější sociální kontroly ze strany společnosti, je zřejmý. Jedná se o postihy za kouření, drţení a distribuci marihuany. Bohuţel, ani tyto sankce nejsou pro mladé kuřáky marihuany dostačující. Jejich touha uţít marihuanu je silnější neţ strach ze státem nařízeného trestu. Podle teorie sociální kontroly, zaměřené na vnitřní mechanismy ovlivňující výzkumný vzorek, jsem dospěla k tomu, ţe u všech šesti respondentů je vnitřní kontrola přinejmenším oslabena. K tomuto závěru jsem dospěla na základě toho, ţe kdyby účastníci výzkumu byli vystaveni velmi silné vnitřní kontrole, marihuanu by buď pouze vyzkoušeli a uţ by se k ní nikdy nevraceli nebo by jí ze striktně morálních důvodů odmítali, protoţe by jim ve vyzkoušení marihuany bránilo jejich svědomí. Podle teorie pout, ve které se vyskytují čtyři proměnné sociální kontroly, coţ jsou připoutání, závazek, účast a víra, a které ovlivňují vazbu jedince ke konvenční společnosti, jsem došla k závěru, ţe ani u jednoho respondenta nejsou všechny tyto proměnné natolik silné, aby jejich náchylnost uţít marihuanu byla co moţná nejslabší.
47
Připoutání jako vazba mezi mladistvým a osobami (nejčastěji rodiči), které fungují během socializace jako rolové modely a učí děti sociálně přijatelnému a poţadovanému chování, je oslabeno u pěti z celkových šesti respondentů. Pouze u Kristýny je připoutání silnou proměnnou. Závazek, který vyjadřuje, jak moc se mladistvý zaměří na obvyklé cíle, je částečně oslaben u všech účastníků výzkumu. Sice se věnují běţným aktivitám a studují, ale i přes hrozbu postihu ve škole, vyloučení ze zájmového krouţku nebo ostudy v rodině, marihuanu uţívají. Z toho se dá usoudit, ţe rizika spojená s uţíváním marihuany buď ignorují, nebo si je neuvědomují. Účast, která vyjadřuje, jak moc se mladistvý zapojuje do běţných aktivit, je u všech respondentů omezena pouze minimálně. Všichni účastníci výzkumu uvedli, ţe jejich běţné aktivity se v zásadě nijak neliší od aktivit, které provozovali před začátkem pravidelného uţívání marihuany a v budoucnu by se chtěli začlenit do běţné společnosti ještě více. Víra, která vypovídá o tom, do jaké míry mladistvý uznávají zaběhnuté normy a hodnoty, je u všech respondentů částečně oslabena, protoţe všichni jsou pravidelnými uţivateli nelegální látky, coţ vypovídá o tom, ţe zaběhnuté normy a hodnoty neuznávají na 100 %. S ohledem na teorii subkultur jsem dospěla k závěru, ţe respondenti, nemusí být nutně členy subkultury, se kterou se stýkají za účelem kouření marihuany. Trvalé členství v subkultuře zaměřené na kouření marihuany se prokázalo u poloviny respondentů. Dva ze šesti účastníků výzkumu, uţívají marihuanu bez ohledu na vliv party a ani nemají ţádnou stálou skupinu přátel, se kterou se stýkají za účelem kouření. Tři respondenti jsou členy subkultury kuřáků marihuany a v této společnosti také nejčastěji kouří. Tyto tři subkultury jsou zaměřeny nejen na uţívání konopí ale i na konzumaci alkoholu. Dva z těchto respondentů jsou členy stejné party. Poslední respondentka se záměrně vyhýbá jakémukoliv kontaktu se skupinou uţivatelů marihuany, do které patří i její přítel a jeho kamarád, a marihuanu kouří pouze s partnerem. Ve své práci jsem se zaměřila pouze na jednu střední školu, z toho důvodu nelze výsledky mé práce zobecnit a vycházet z toho, ţe stejná situace je u všech pravidelných uţivatelů a všech středoškolských pravidelných uţivatelů marihuany. Nicméně si díky výsledkům mé práce můţe alespoň široká veřejnost udělat částečnou představu o tom, jak středoškoláci, kteří pravidelně kouří marihuanu, ţijí, fungují ve společnosti a tráví volný čas. 48
Seznam použité literatury ČERNÁ, P. (2001). Rozvod, otcové a děti. Praha: Eurolex bohemia. DISMAN, M. (2008). Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. DOLEŢAL, J. X. (1997). Marihuana. Olomouc: Votobia. ENGELANDER, M., LANG, E., LACY, R., CASH, R. (2010). Efektivní regulace uţívání marihuany. Jak pracovat s lidmi, aby omezili nebo přestali uţívat konopí. Praha: Úřad vlády ČR. GANERI, A. (2001). Drogy. Od extáze po agonii. Praha: Portál. GLASER, B. G., STRAUSS, A. L. (1968). The discovery of grounded theory. Strategies for qualitative research. Great Britain: Copyright. HAJNÝ, M. (2001). O rodičích dětech a drogách. Praha: Grada publishing. HENDL, J. (2006). Přehled statistických metod zpracování dat. Analýza a metaanalýza dat. Praha: Portál. HENDL, J. (1997). Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum. HRČKA, M. (2001). Sociální deviace. Praha: Slon. JANÍK, A., DUŠEK, K. (1990). Drogy a společnost. Praha: Avicenum. KALINA, K. a kol. (2003). Drogy a drogové závislosti 2. Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR. KLAN, Z. (1947). Omamné drogy. Praha: Matice česká – orbis.
49
KOMENDA, A. (1999). Sociální deviace. Historická východiska a základní teoretické přístupy. Olomouc: Univerzita Palackého. MILES, M. B., HUBERMAN, A. M. (1994). Qualitative data analysis: an expanded sourcebook. Thousand oaks: Sage. MIOVSKÝ, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada publishing. MIOVSKÝ, M., URBÁNEK, T. (1999). NEAD 98. Nealkoholové drogy 1998. Boskovice: Albert. MRAVČÍK, V. a kol. (2003). Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2002. Praha: Úřad vlády ČR. MUNKOVÁ, G. (2001). Sociální deviace. (Přehled sociologických teorií). Praha: Karolinum. NĚMEC, J., BODLÁKOVÁ, I. (1996). Prevence zneuţívání návykových látek. Praha: Poly. NEŠPOR, K. (2007). Návykové chování a závislost. Praha: Portál. NEŠPOR, K. (2001). Vaše dítě a návykové látky. Praha: Portál. NEŠPOR, K., CSÉMY, L. (1995). Alkohol, drogy a vaše dítě. Jak problémům předcházet, jak je v čas rozpoznat, jak je zvládat. Praha: Sportpropag. NEŠPOR, K., CSÉMY, L. (1996). Léčba a prevence závislostí. Příručka pro praxi. Praha: Psychiatrické centrum Praha. NEŠPOR, K., CSÉMY, L., PERNICOVÁ, H. (199-?). Prevence problémů působených návykovými látkami. Praha. BESIP MV. NEŠPOR, K., PROVAZNÍKOVÁ, H. (1999). Slovník prevence problémů působených návykovými látkami. Praha: Fortuna. 50
PRESL, J. (1995). Drogová závislost. Praha: Max dorf. SILVERMAN, D. (2005). Ako robiť kvalitatívny výskum. Bratislava: Ikar. STAKE, R. E. (1995). The art of case study research. London. Sage. STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu. Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice. Albert. SVOBODA, M., KREJČÍŘOVÁ, D., VÁGNEROVÁ, M. (2001). Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha. Portál. URBAN, E. (1973). Toxikománie. Praha: Avicenum. VODIČKOVÁ, M. (199-?). Nebezpečí zvané droga. Brno: Centrum primární protidrogové prevence při OSP MMB. ŢIŢLAVSKÝ, M. (2003). Metodologie pro sociální politiku a sociální práci. Brno: Masarykova univerzita.
51
Anotace Ve své práci se pokouším pomocí kvalitativní metody výzkumu zjistit, jaký dopad má dlouhodobé uţívání marihuany na ţivot středoškolských uţivatelů. Podrobně se zaměřím na sociální vztahy uţivatelů s rodinou a přáteli, zvládání jejich kaţdodenních povinností, úspěšnost ve škole, trávení volného času a toho jak samy uţivatelé vnímají svůj ţivot. Zajímám se o to, jak mládeţ, která pravidelně uţívá marihuanu, funguje ve společnosti a jestli se nějakým způsobem změnil jejich okruh přátel a vztahy v rodině. Práce by měla poskytnout odborné i široké veřejnosti obraz o tom, jak je mládeţ na gymnáziu Vídeňská, ovlivněna uţívaném drogy marihuany a jak se změnilo jejich chování a postoje k nejuţšímu okolí. Počet slov: 13 326 (základní text)
Annotation In my work I will try to find social impacts of regular long-term marijuana using on their high school users with the help of qualitative method of research. I will detailed concentration on social relations between marijuana users and their family and friends, their daily chores, success in school, leisure time and how users perceive their life. I'm interested in how young people, who use marijuana regularly, live in community and if their circle of friends and relations in family changed in some way. The work should provide a view how young people on high school Vídeňská are affected by the marijuana use to professional and wide society. And how the behaviour and attitude of marijuana users to their surroundings was change. Number of words: 13 326 (basic text)
52
Jmenný rejstřík A-D
M-N
ANTHONY, J. C………………………………...13
MILES, M. B…………………………….....25, 28
BÉM, P…………………………………………..57
MILLER, W..……………………………………24
BODLÁKOVÁ, I…………………...…..15, 17, 18
MIOVSKÝ, M………………..7, 28, 29, 31, 32, 33
CASH, R………………………………...….13, 14
MRAVČÍK, V…………………………………….7
CLOWARD, R…………………………...…23, 24
MUNKOVÁ, G…………………21, 22, 23, 24, 35
COHEN, A………………………………….23, 24
NEŠPOR, K…….11, 12, 16, 17, 18, 19, 56, 58, 59
CORBINOVÁ, J……………………………25, 26
NĚMEC, J……………………………....15, 17, 18
CSÉMY, L……………………….…11, 16, 58, 59
NYE, F. I……………………………………21, 35
ČERNÁ, P…………………………………….....16 DISMAN, M…………………………..........25, 29 DOLEŢAL, J. X…………………………....10, 56 DUŠEK, K……………………………………...15
E-H
P-T OHLIN, L…………………………………...23, 24 PATTON, M. Q……………………………..28, 29 PERNICOVÁ, H………………………………...59 PERRY, CH……………………………………..59
ENGELANDER, M………………………..13, 14
PRESL, J………………………………………….9
GANERI, A…………………………………….10
PROVAZNÍKOVÁ, H…………………………..56
GLASER, B. G………………………………....29
SILVERMAN, D……………………………25, 33
HAJNÝ, M……………………….…7, 12, 18, 19
STAKE, R. E…………………………………….28
HELZER, J. E…………………………………..13
STRAUSS, A. L………………………...25, 26, 29
HENDL, J……………………….....25, 28, 29, 33
SVOBODA, M………………………….30, 32, 33
HIRSCHI, T……………………………….20, 21
TOBLEROVÁ, N. S…………………………….59
HRČKA, M………………………..20, 21, 22, 24 HUBERMAN, A. M……………………....25, 28
U-Ž URBAN, E…………………....9, 11, 12, 13, 14, 15
J-L
URBÁNEK, T………………………………....….7
JANÍK, A……………………………………...15
VÁGNEROVÁ, M……………………...30, 32, 33
KALINA, K…………………………........56, 57
VODIČKOVÁ, M………………………….…....10
KLAN, Z……………………………………....10
WEBER, M……………………………….……..33
KOMENDA, A………………………………..20
WILSONOVÁ, H……………………………......21
KREJČÍŘOVÁ, D…………………….30, 32, 33
ŢIŢLAVSKÝ, M…………………….….28, 29, 30
LACY, R…………………………….……13, 14 LANG, E………………………………….13, 14
53
Věcný rejstřík DORGY….........7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 18, 19, 36, 41 CANNABIS……………7, 10, 13 FYZICKÁ ZÁVISLOST………13 KONOPÍ…………….7, 10, 13, 14, 48 MARIHUANA………7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 27, 36, 37, 38, 40, 43, 44, 46, 47, 48 PSYCHICKÁ ZÁVISLOST……….13, 14 RIZIKO…………11, 13, 15, 17, 18 RODINNÉ PROSTŘEDÍ………15, 16, 17 SPOLEČNOST………..7, 15, 16, 23 SPOLEČENSKÉ PROSTŘEDÍ…….15 SUBKULTURA…………….8, 22, 23, 24, 48 SOCIÁLNÍ KONTROLA…............20, 21, 22, 47 SOCIÁLNÍ POUTA…….............21 TOLERANCE…………….13, 14 TEORIE NAPĚTÍ…………23 VRSTEVNÍCI…………....18, 19, 46 ZÁVISLOST…………..9, 12, 13, 14, 23 ŢIVOTNÍ SFÉRY……….8
54
Seznam tabulek Tabulka 1. Varovné známky při uţívání marihuany………………………................
11
Tabulka 2. Společenské okolnosti zvyšující a sniţující riziko zneuţívání drog u dětí
15
Tabulka 3. Rodinné okolnosti zvyšující a sniţující riziko zneuţívání drog u dětí…..
17
Tabulka 4. Vliv vrstevníků zvyšující a sniţující riziko zneuţívání drog u dětí….......
18
Tabulka 5. Sociodemografická charakteristika účastníků výzkumu………………...
35
Tabulka 6. Základní údaje o uţívání konopných drog u účastníků výzkumu…..…...
36
Tabulka 7. Vhodné a nevhodné přístupy v primární prevenci……………………...
57
55
Přílohy P.1 Prevence Optimální postoj k drogám se dá formovat včasným, pravdivým a důkladným informováním o jejich rizicích. Podle Doleţala (1997) v tehdejší České republice informovanost o drogách praktický neexistovala. Věřím tomu, ţe dnes uţ tomu tak není. Vycházím z vlastních zkušeností, kdy jsem na základní i střední škole, společně s celou třídou, absolvovali s výchovným poradcem různé informační a preventivní besedy zaměřené na drogy, nebo jsme nevštěvovali protidrogová centra. Doleţal (1997) věřil tomu, ţe pokud by se zviditelnila informace, ţe marihuana je „sviňstvo“ a ţe rizika jejího kouření jsou minimálně stejná jako rizika denního kouření tabáku, výrazně by ubylo nových závislých. Existují tři druhy prevence. „Zhruba od konce 50. let se prevence rozdělila na primární a sekundární. Primární prevence má za cíl předcházet nemoci před jejím vznikem. Sekundární prevence se provádí poté, co nemoc vznikla, ale ještě před tím, neţ způsobila poškození. Od 60. let se navíc hovoří o terciální prevenci. Ta se provádí poté, co nemoc vznikla a způsobila poškození, cílem terciální prevence je předejít dalším škodám.“ Nešpor, Provazníková (1999:25)
P.1.1 Primární prevence „K uţívání drogy dochází v určitém systému. Bio-psycho-sociální model znázorňuje vztah mezi drogou, jejim (třeba i potenciálním) uţivatelem a prostředím, ve kterém k interakci mezi drogou a uţivatelem dochází. K jednotlivým prvkům tohoto trojůhelníku se váţí tzv. rizikové faktory (zvyšují riziko) a protektivní, ochranné faktory (riziko sniţují). Úkolem prevence je podpora protektivních a omezení rizikových faktorů.“ Kalina a kol. (2003: 275)
56
Tabulka 7. Vhodné a nevhodné přístupy v primární prevenci. Vhodný přístup
Nevhodný přístup
Podpora sebedůvěry, aktivity a vhodných zájmů
Odstrašování, triviální „Prostě řekni ne“.
Kontinuitní proces.
Jednorázové akce.
Zaměření na změnu postojů a chování.
Zaměření pouze na poznatky.
Ţivé (interakční) učení
Přednášková forma.
Vyuţívání směrodatných vzorů, pokud moţno v blízkém okolí. Otevřená, hodnotně moderovaná diskuse.
Neosobnost, formalismus, vyuţívání ex-userů nebo aktuálních uţivatelů, stavění na „hvězdách“. Potlkačování nebo „bezbřehost“ diskuse.
Zapojení do ţivota místní komunity.
Vedení „shora“ a mimo místní kontext.
Realizaci navrhují a řídí kvalifikovaní Amatérismus realizátorů, náhodný výběr úzkých interdisciplinární odborníci v PP4. specialistů (lékaři, policisté) neškolených v PP.
Pramen: Kalina in Kalina a kolektiv (2003) Bém in Kalina a kolektiv (2003) uvádí zásady efektivní primární prevence. Tyto zásady jsou: Kombinace mnohočetných strategií, např. rodina, škola, vrstevnící, komunita nebo masmédia, působících na určitou cílovou skupinu. Kontinuita působení a systematičnost plánování aktivit bez ohladu na rozsah a náklady. Cílenost a adekvátnost informací i forem působení pro danou cílovou skupinu podle věku, míry rizikovosti, urovně vědomostí, postoje skupiny k zneuţívání návykové látky, sociokulturního zázemí nebo etnické příslušnosti. Včasný začátek preventivních aktivit, ideálnš jiţ v předškolním věku. Podpora zdravého ýivotního stylu a nabídka pozitivních alternativ „prodejných“ v příslušné cílové skupině.
4
PP – zkratka pro primární prevenci.
57
P.1.2 Prevence v rodině „Zásady prevence v rodině: 1) Získat důvěru dítěte a umět mu naslouchat. 2) Umět s dítětem o návykových látkách hovořit. 3) Předcházet nudě. 4) Pomáhat dítěti prijmout hodnoty, které mu usnadní návykové látky odmítat. 5) Vytvořit zdravá rodinná pravidla. 6) Pomoci dítěti bránit se nevhodné společnosti. 7) Posílit sebevědomí dítěte. 8) Spolupracovat s dalšími dospělími.“ Nešpor, Csémy (1996: 22) Prevenci problémů s alkoholem a drogami pomáhají následující pravidla, které uvedl Nešpor a Csémy (1995). Rodiče by měli dítěti vysvětlit, ţe alkohol a drogy jejich tělo a duši ohroţují, tedy z toho plyne pravidlo: „Ţádný alkohol nebo drogy u nezletilých“. Dále by se mělo platit pravidlo předem danýcha logicky souvisejících důsledků porušení pravidla. Dítě by mělo vědět jaký trest ho čeká, pokud pravidlo poruší. Dalšímik jsou pravidla neústupnosti vůči vydíráni a pravidlo práva na kontrolu. Rodič by neměl ustupovat ţádným nátlakům a měli by mít přehled o tom kde se jejich dítě ve volném čase nechází, co dělá a s kým se stýká. Pátým pravidlem je pravidlo informovat děti o alkoholu a drogách a schopnost s nimi o těchto tématech diskutovat. Nikoli však ustupovat od jejich dodrţování.
P.1.3 Prevence ve škole Snad kaţdá škola má zájem, aby její studenti neměli problémy s návykovými látkami a aby byli v ţivotě úspěšní. Problémy ovšem nevznikají ve školách, ale často ve tam projevují. Nešpor a Csémy (1995) v knize „Alkohol, drogy a vaše dítě“ nabízí stručný přehled toho, čím můţe být škola v pravenci škod působených návykovými látkami prospěšná. Škola má dobře a pohotově spolupracovat s rodiči. Upozornit rodiče na změny v chování, výkyvy v prospěchu nebo neomluvené hodiny. Škola můţe studentovi i jeho rodině nebídnout informace o vhodné a diskrétní formě pomoci nebo ji sama poskytnout prostřednictvím výchovného poradce. 58
Škola organizuje praventivní programy. Pro děti se středním rizikem (normální děti) je vhodný peer program5, pro děti se zvýšeným rizikem (děti s poruchami chování apod.) je vhodnější cílená pomoc podle druhu jejich problému. Škola by měla prosazovat i přiměřená pravidla, jako jsou zákaz konzumace i distribuce návykových látek na školních pozemcách nebo při událostech, které škola pořádá, a přiměřené a předvídatelné postihy v případě porušení takovýchto zákazů.
P.1.4 Peer program Principem peer programů je aktivně zapojit předem připravených vrstevníky do preventivních programů. Účinné preventivní programy se nemohou spoléjhat pouze na předávání znalostí. Ale kdyţ se do programu zapojí někdo, stejného věku, ţijící ve stejných sociálních podmínkách, s nimţ se cílová populace můţe ztotoţnit, dokáţe pak tato cílová skupina poměrně snadno nabyté dovednosti a postoje uplatnit v praxi. Takto to vidí Nešpor, Csémy a Pernicová (199-?) ve své knize „Prevence problémů působených návykovými látkami“. Toblerová in Nešpor, Csémy, Pernicová (199-?: 36) doslova uvádí, ţe: „Peer programy ukázaly jasně vyšší účinnost ve všech měřených výsledcích“. „Námitkou vůči peer programům je to, ţe byly vyvinuty v USA a ţe je lze údajně jen obtíţně pouţívat v jiných zemích. Tato námitka neobstojí. Perry a spol. in Nešpor, Csémy, Pernicová (199-?:36) ukázali ve studii Světové zdravotnické organizace, ţe peer programy byly efektivní v tak rozdílných zemích jako jsou Austrálie, Chile, Norsko a Svazijsko.“ Nešpor, Csémy, Pernicová (199-?:36) „Programy za aktivní účasti vrstavníků se příliš neosvědčili u dětí a dospívajících se zvýšeným rizikem. U nich totiţ nelze předpokládat, ţe se dokáţí ztotoţnit s relativně úspěšnými a bezproblémovými vrstevníky. Proto je třeba jim nabízet pozitivní alternativy k návykovým látkám podle jejich specifických potřeb.“ Nešpor, Csémy,Pernicová (199-?: 77)
5
Peer program – preventivní program s aktivní účastí předem připravených vrstevníků. Budu se o něm podrobněji zmiňovat v příloze P.1.4
59
