Vliv pohybu na tělesný vývoj dětí mladšího školního věku. Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra podpory zdraví

Vliv pohybu na tělesný vývoj dětí mladšího školního věku Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

Mgr. Roman Grmela, Ph.D.

Michala Válová Regenerace a výživa ve sportu

Brno, 2012

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použité literatury. V Brně dne 13.4.201

………………………………

Děkuji vedoucímu bakalářské práce Mgr. Romanu Grmelovi, Ph.D., za odborné konzultace, podnětné rady a připomínky při psaní této bakalářské práce.

ÚVOD ..................................................................................................................... 5 1 ONTOGENETICKÝ VÝVOJ DĚTÍ MLADŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU ..... 6 1.1 Charakteristika mladšího školního věku ....................................................... 6 1.2 Charakteristika tělesného rozvoje.................................................................. 6 1.3 Morfofunkční charakteristika ........................................................................ 7 1.3.1 Vývoj kosti, svalu a kloubu .................................................................... 7 1.4 Motorický vývoj ............................................................................................ 8 1.5 Psychický vývoj .......................................................................................... 10 1.5.1 Vývoj poznávacích procesů .................................................................. 10 1.5.2 Emocionální vývoj ................................................................................ 11 1.5.3 Vztahy s rodiči ...................................................................................... 12 2 POHYBOVÁ AKTIVITA ............................................................................... 14 2.1 Vliv pohybové aktivity ................................................................................ 14 2.2 Pohyb a tělesná výchova ve škole ............................................................... 16 2.3 Výběr pohybové aktivity ............................................................................. 17 2.3.1 Senzitivní období .................................................................................. 17 2.3.2 Objem pohybu ...................................................................................... 18 2.3.3 Druh pohybu ......................................................................................... 18 2.4 Pohybové schopnosti ................................................................................... 19 2.4.1 Obratnostní schopnosti ......................................................................... 19 2.4.2 Rychlostní schopnosti ........................................................................... 20 2.4.3 Vytrvalostní schopnosti ........................................................................ 20 2.4.4 Silové schopnosti .................................................................................. 21 3 NÁVRH POHYBOVÉHO PROGRAMU ...................................................... 22 ZÁVĚR ................................................................................................................. 44 LITERATURA .................................................................................................... 45 RESUMÉ.............................................................................................................. 48

ÚVOD Pohyb je základním znakem života. Můžeme rozlišit dva druhy pohybu. Spontánní pohyblivost jedince, která se objevuje především v raných fázích lidského vývoje a řízenou pohybovou aktivitu, v podobě různých cvičení, kterou provádíme po celý lidský život. V poslední době se velmi často mluví, jak důležitý je pohyb pro člověka. Nejenže pohyb je prevencí proti civilizačním chorobám, jako je obezita, kardiovaskulární problémy, hypertenze, osteoporóza, ale také již u dětí vznikající svalové dysbalance. Pohyb však také může ovlivnit subjektivní pocity. Umožňuje nám odreagovat se od našich problémů a zapomenout na nepříjemné události. Můžeme se cítit lépe nejen po fyzické, ale i po psychické stránce. U dětí může mít pohybová aktivita vliv mimo jiné i na rozvoj komunikačních schopností, rychlejší začlenění do kolektivu a lepší zvládání školních povinností. Každý sportovní úspěch dítěti přinese radost, pocit uspokojení, zviditelnění mezi spolužáky, ale i v rodině. Pohybová aktivita může působit preventivně proti negativním vlivům (kouření, drogy, záškoláctví…), kterými se dítě může nechat ovlivnit. Přibližně tři roky jsem se pravidelně setkávala s dětmi ve věku od 7 let. Byla jsem trenérkou různých stylů tance jako je hip-hop a break dance. Proto jsem si vybrala právě toto téma bakalářské práce. Překvapilo mne totiž, že děti, které jsme trénovali, zpočátku nezvládaly základní pohybové dovednosti. Právě tato zkušenost s trénováním, mi dala možnost udělat si vlastní názor na vztah dětí k pohybu. Obsahem bakalářské práce je, seznámit se s vlivem pohybu na tělesný vývoj dětí mladšího školního věku. V první kapitole se seznámíme s tělesným rozvojem, morfo-funkční, psychickou a tělesnou charakteristikou dětí mladšího školního věku. Druhá kapitola popisuje pohybovou aktivitu ve škole, doporučený objem pohybu, druh pohybu a pohybové schopnosti. Cílem práce je vytvořit zajímavý, pestrý návrh týdenního pohybového programu, který uvádím ve třetí kapitole.

5

1 ONTOGENETICKÝ VÝVOJ DĚTÍ MLADŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU 1.1 Charakteristika mladšího školního věku Jako mladší školní období označují Langmeier a Krejčířová (1998) zpravidla dobu od 6 – 7 let, kdy dítě vstupuje do školy až do 11 – 12 let, kdy se začínají projevovat první známky pohlavního dospívání i s průvodními psychickými projevy. Vzhledem k značným rozdílům mezi dětmi na začátku školní docházky a vyspělejšími dětmi dávají ale často přednost samostatnému rozlišení mladšího školního věku (6 – 8 let), středního školního věku (9-12 let) a staršímu školnímu věku (který se již kryje s pubescencí) a označuje mladší školní věk za přechodné období mezi hravým předškolním věkem a vyspělejším chováním školáka. Říčan (2004) uvádí, že změny v tomto období nejsou ve srovnání s obdobími předcházejícími a následujícími tak výrazné. Období provází klid a osobnost dítěte se příliš nevyvíjí.

1.2 Charakteristika tělesného rozvoje V průběhu mladšího školního období dochází ke změnám tělesného růstu. Během tohoto období je tělesný růst poměrně rovnoměrný a plynulý, kdežto na začátku a konci období můžeme pozorovat výraznější změny. (Langmeier a Krejčířová, 1998) V celém období dochází k plynulému růstu vnitřních orgánů. Dochází ke změnám tvaru těla. Kloubní spojení jsou velmi pružná a měkká i přes to, že osifikace pokračuje rychlým tempem. Postupně se zvětšují plíce, vitální kapacita a krevní oběh. (Perič, 2004) Jak uvádí Langmeier a Krejčířová (1998) i Říčan (2004) dnešní dívky i chlapci jsou v průměru větší a silnější než před třiceti lety. Dle Říčana (2004) vyrostou chlapci v tomto období ze 117 na 145 cm, dívky jsou v průměru asi o centimetr vyšší než chlapci. Tělesná váha se zvýší cca o 15kg, chlapci se dostanou z 22 na 37 kg a dívky i přes to, že mají širší pánev a více podkožního tuku než chlapci jsou přibližně těžší pouze o půl kilogramu. Taktéž se mění tvar obličeje, postavení čelistí, roste druhý chrup.

6

Dítě vyroste asi o 4-6 cm a přibere 1,5-2 kg za rok. Hlava tvoří asi jednu šestinu délky celého těla a prodlužují se především končetiny. V 8 letech tvoří asi 27 % celkové hmotnosti těla svalstvo. Na rozdíl od dospělého člověka má hrudní koš dítěte tvar okrouhlý. Dívky v tomto období dokážou mnohem lépe a ekonomičtěji využívat svou sílu, chlapci prokazují lepší výsledky ve vytrvalosti, avšak nejde jim příliš motorické učení a napodobování předvedených pohybů. (http://www.vemeste.cz/2011/06/mladsi-skolni-vek-2/) Říčan (2004) dále poukazuje na to, že kolem desíti let se výrazně zpomalí růst mozku. Je sice plně vyvinut, ale jeho vlákna se rozvětvují a dokonaleji opouzdřují až do jednadvaceti let. Dle Periče (2004) v průběhu tohoto období nervové struktury v mozkové kůře dozrávají, ale i přes to je toto období vhodné pro vznik nových podmíněných reflexů. Již po šestém roce je nervový systém dítěte natolik zralý, aby mohlo zvládnout i složitější a koordinačně náročné pohyby.

1.3 Morfofunkční charakteristika 1.3.1 Vývoj kosti, svalu a kloubu „Sedmý až dvanáctý rok je obdobím vytváření definitivní architektury kompakty. Celý proces má následující průběh: mezi sedmým až osmým rokem se poněkud zmenšují dřeňové dutiny dlouhých kostí a kompletizuje se endostální vrstva sekundárních osteonů. Na konci desátého roku převládají v endostální a střední vrstvě kompakty sekundární ostrohy a trvale roste jejich velikost (počet lamel) i délka“ (Kučera et.al., 2011) Vývoj kloubu dle Kučery et al. (2011) i dle Havlíčkové (1998) můžeme rozdělit do dvou hlavních stupňů. V prvním stupni se mezi kostními konci vytvoří soustava štěrbin a dutin a tyto prostory jsou vyplněné tkáňovou tekutinou. Druhý stupeň je charakteristický diferenciací kloubních pouzder a redukcí tekutiny v kloubních štěrbinách. Kučera et al. (2011) uvádí, že základní části kloubu jsou morfologicky dobře diferenciovány už u novorozenců, i když kloubní konce mají svůj specifický tvar v určitém věku a pohlaví dítěte. Kloubní pouzdra mohou být v dětském věku

7

tenčí, spojitost kostěných částí je ale při fyziologickém stavu svalového aparátu dítěte velmi dobře zajištěna. Vazy jsou do šesti až sedmi let také velmi buněčné. „Svalová tkáň je vysoce specializovaným typem tkáně, která svým zkrácením (smrštěním) vyvolává pohyb nebo pohyb stabilizuje. Svalstvo je hlavním generátorem pohybu na orgánové úrovni výstavby organismu.“ (Dylevský, 2007) Jak uvádí Kučera et al. (2011) rozdíl v organismu dětí a dospělých mimo hmotnost a velikost svalů spočívá v následujících znacích: -

Proporce sval – šlacha

-

Uspořádání a zpeření vláken

-

Prostorová diferenciace rostoucího a diferencujícího se svalu Vzhledem k objemu vláken, vlákna v dětském svalu jsou tenčí. V dětském

svalu se také vyskytují vlákna různého průměru, ale určitá vlákna vždy převažují. Největší je rozdíl mezi svalovou a šlašitou částí svalu, především nepoměr mezi mohutným svalovým bříškem a poměrně krátkou úponovou šlachou. Tento vývoj probíhá v dlouhém intervalu mezi osmnácti měsíci a sedmi roky věku dítěte. Zároveň probíhá také přetváření vnitřní struktury svalů – mění se úhel, který svírá svalová vlákna a vlákna šlachy. U novorozence je tento úhel do 20º a u sedmiletého dítěte přibližně stejný jako v dospělosti, asi 30º. (Kučera et al., 2011)

1.4 Motorický vývoj Během období mladšího školního věku se výrazně zlepšuje jemná i hrubá motorika. Zlepšuje se koordinace celého těla, zvyšuje se svalová síla i rychlost pohybů. Na motorickém vývoji závisí ale i výkon například při psaní a kreslení. Nejprve pohyby vychází z ramenního a loketního kloubu, při delších cvičeních dochází ke zlepšení jemnější koordinace pohybů zápěstí a ruky. Motorický výkon nezávisí jen na věku, ale může být také ovlivněn tím, jak rodiče v tomto směru vychovávají, povzbuzují nebo naopak odrazují děti od určité aktivity. (Langmeier a Krejčířová, 1998) Dle Periče (2004)

můžeme dětskou

motoriku

také charakterizovat

neúsporností pohybu. Dynamika nervových procesů se rozvíjí, avšak převažují

8

ještě procesy podráždění nad procesy útlumu. Tak lze chápat neposednost a živost hlavně na počátku tohoto období. Jak uvádí Perič (2004) i Vrbas (2010) období mladšího školního věku lze považovat jako nejpříznivější pro motorický vývoj, někdy také nazývaný „zlatým věkem motoriky“. To je charakteristické rychlým učením nových pohybů. Stačí, abychom pohyb ukázali, a děti jsou schopné nový pohyb udělat hned napoprvé nebo po několika dalších pokusech. Postupně se zvyšuje jistota prováděných pohybů. Mezi hrubou motoriku zahrnujeme lokomoční a manipulační dovednosti. Tyto dovednosti hrají základní roli v sociální interakci dětí při hrách, tvoří nedílnou součást tělesné výchovy a jsou nepostradatelné pro plnohodnotnou aktivitu dětí. (Čepička, 2008) Nadále se vyvíjí i jemná motorika. Řadíme sem úchopovou motoriku. Rychlost a přesnost dosahování, uchopení a uvolnění se rozvíjí zároveň se zralostí zrakového systému. Sedmileté děti spoléhají na zrakovou odezvu mnohem více, než děti kolem pátého roku, které jsou schopni provádět pohyb bez zrakové kontroly. Dovednosti jemné motoriky jsou rychlejší, plynulejší, snadnější. (Kučera et al., 2011) Dle Suchomela (2004) je prokázáno, že lidská motorika závisí na tělesném typu člověka, tzn., že somatické znaky se řadí mezi základní předpoklady motorické výkonnosti. U dětí školního věku jsou to především rychlostně silové činnosti, které spolurozhodují o motorické úrovni. Pohybové činnosti nerozvíjí pouze fyzickou stránku člověka, ale rozvíjí také vnímání, sebepojetí i poznávání. Při pohybu totiž člověk poznává nové věci, prožívá emoce, řeší různé problémy, navazuje nové kontakty a spolupracuje s lidmi. Tímto vztahem mezi psychikou (duševními procesy) a motorikou (tělesnou stránkou člověka) se zabývá psychomotorika. Můžeme toho využít při snaze ovlivnit osobnost člověka prostřednictvím pohybu. (http://www.caspv.cz/cz/cinnosti-komise-metodicke-rady/komisepsychomotoriky/)

9

1.5 Psychický vývoj Mladší školní věk vnáší do života dítěte velkou změnu. Dítě je začleněno do nového procesu, stává se školákem. Musí přivyknout školnímu prostředí. Zvyknout si na školu, nové spolužáky, učitele a prostředí. Začíná pilně pracovat, plnit své povinnosti a příkazy učitele. Zvládnutí tohoto procesu je náročné, protože dítě, které nastupuje do první třídy je často velmi hravé, neschopné sedět klidně v lavici a dávat pozor. (Čačka, 2000) Jak uvádí Vágnerová (2005) nástup do školy je důležitým sociálním mezníkem a čas nástupu nebyl stanoven náhodně. Na začátku mladšího školního věku, tedy i začátku školní docházky (6 -7 let) dochází k vývojovým změnám, které jsou důležité pro zvládání všech školních požadavků. Škola ovlivní způsob prožití celého zbývajícího dětství, rozvoj dětské osobnosti, ale projeví se také v oblasti sebehodnocení. Rozvoj dětské osobnosti úzce souvisí i se sportem. Sport není pouze o pohybu těla, ale jde i o psychický a sociální vývoj dítěte. Sportem se naučí dosahovat stanovených cílů, změní se úroveň sebehodnocení i sebevědomí. (http://plusprovas.cz/clanek/6042-jak-vest-deti-k-pohybu) S přibývající látkou se začínají projevovat známky logického myšlení. Dítě si více všímá detailů. Rozvíjí se poznávací procesy (vývoj myšlení, paměti, sebepojetí, představivosti), jazykové předpoklady, emocionální složka dítěte a vztahy s rodiči a sourozenci. (Vágnerová, 2005) 1.5.1 Vývoj poznávacích procesů Na začátku mladšího školního věku dochází k určitým změnám v poznávání dítěte. Předškolní dítě ve svém jednání a myšlení preferuje především vlastní fantazie, přání a okamžité potřeby. (Langmeier a Krejčířová, 1998) Mladší školák nejraději vychází ze svých vlastních zkušeností. Pokud možno, nejraději se sám přesvědčuje o pravdivosti různých tvrzení nebo věcí. Můžeme pozorovat stále rostoucí zájem o četbu. Umožňuje mu to tak vlastní poznání zkušenostmi uložených v knihách. Zpočátku je reálné myšlení školáka ovlivněno tím, co se dozví od rodičů, učitelů, nebo co si sám přečte. Po celé dětství se dítě velmi podrobuje a je ústupné vůči požadavkům autorit. Jedná se o tzv. naivní

10

realismus. Postupně s blížícím se dospíváním však začíná být přístup ke světu kritičtější. Dítě požaduje větší svobodu, chce zvládat všechny své povinnosti bez cizí pomoci. Začínají různé stížnosti na „nespravedlnost“, dítě se chce samo rozhodovat. Toto období označujeme jako období kritického realismu. (Langmeier a Krejčířová, 1998) Mezi 6. – 12. rokem se značně rozvíjí paměťové funkce. Vývoj paměti je podmíněný zralostí centrální nervové soustavy. Projevuje se zvýšením kapacity paměti a rychlostí zpracování informací, osvojováním paměťových strategií (jako je opakování, uspořádání informací a vybavování) a rozvojem metapaměti, což znamená mít představu o tom, jak funguje naše vlastní paměť a znalost například paměťových strategií. (Vágnerová, 2005) Vzhledem k menší slovní zásobě a představivosti na počátku tohoto období převažuje stále ještě mechanická paměť. Postupně s přibývajícím množstvím učení se mechanická paměť bez uvažování v souvislostech ukazuje jako neefektivní a velmi namáhavá a pro potřeby školáka nedostatečná. V tomto období klesne čas, který dítě potřebuje pro zapamatování, až o polovinu. (Čačka, 2000) V průběhu dětství prochází vývojem i citová a emoční složka a právě tyto dva faktory jsou považovány za jeden z nejdůležitějších faktů pro zvládnutí školního režimu. (Čačka, 2000)

1.5.2 Emocionální vývoj Na počátku je dítě těžko ovládané a velmi labilní. Podle Čačky (2000) pozorujeme počátkem dětství ještě expresivní soulad prožívání a chování. Dítě se projevuje spontánně, nesnaží se nic předstírat, je optimistické, vyrovnané, snaží se na všechny působit pozitivně. Veškeré výkyvy a změny nálad mívají jasnou příčinu. Postupem dospívání však děti tuto svou spontánnost značně omezují, protože mají obavy ze zesměšnění. S přibývajícím věkem začíná dítě lépe rozumět svým pocitům. Začíná se rozvíjet tzv. emoční inteligence. Dítě je schopno zvládat své emoce a vcítit se do emocí ostatních lidí. Dokáže rozpoznat své vlastní pocity, lépe je ovládat a

11

odhadnut pocity druhých. Na základě toho umí své pocity regulovat a kontrolovat, jak si vyžaduje konkrétní situace. (Langmeier a Krejčířová, 1998) Langmeier, Křejčířová (1998) i Vágnerová (2005) se shodují, že přibližně kolem 10 let, dítě začne chápat pojem emoční ambivalence. V předškolním věku bylo dítě schopné pociťovat dvě různé emoce, nikoli však současně ale těsně za sebou. Nyní si však uvědomuje, že může pociťovat rozporuplné, smíšené či protichůdné pocity vůči věcem a lidem. Začíná chápat, že pozitivní či negativní emoce se můžou navzájem ovlivňovat. Dle Vágnerové (2005) působí v tomto období jako emoční zázemí a opora především rodina. Vztahy dítěte v mladším školním věku k rodině jsou stále silné a postupně se dále rozvíjejí. Rodina zahrnuje rodiče, dítě, popřípadě i další členy (prarodiče, sourozence). Ti jsou samozřejmou součástí rodiny, která tvoří významnou část dětského světa. Jako jedna z nejdůležitějších podmínek fungujícího vztahu mezi rodiči a dítětem je trvalá přítomnost rodičů, kteří mají o dítě zájem a jsou mu k dispozici vždy, když to potřebuje. Dítě v mladším školním věku si představuje, že rodiče mu budou zdrojem emoční opory navždycky. 1.5.3 Vztahy s rodiči „Rodina svým ustáleným životním stylem zpravidla uspokojuje většinu biologických a psychických potřeb dítěte, působí na rozvoj jeho výkonových schopností i povahových vlastností a předává mu bezděčně také vlastní kulturní úroveň.“ (Čačka, 2000) V rodině se může formovat i vztah k pohybové aktivitě. Dítě může rádo sportovat, ovšem rodiče mohou být přehnaně ctižádostivé, mít neadekvátní požadavky na úroveň jeho sportovního výkonu. Dítě neuspokojí nároky rodičů. Může se tak dosáhnout opačného efektu, kdy dítě začne mít odmítavý postoj k pohybové aktivitě, který se může postupně prohlubovat až k naprosté averzi proti sportu. (Suchomel a Kupr, 2008) Jak uvádí Stackeová (2009), velmi důležitý je vztah mezi hodnocením vlastního výkonu dětí a rodičovským hodnocením sportovních aktivit. Právě rodiče svým hodnocením mohou vyvolávat v dítěti sebedůvěru. Děti kolem osmého a devátého roku začínají vnímat rodičovské zpětné informace, srovnávají je se skutečným výkonem. 12

Dle našeho názoru mohou rodiče dítě pozitivně i negativně velmi ovlivnit a motivovat v přístupu k pohybové aktivitě. Pokud má dítě pohybově aktivní rodiče, kteří rádi sportují, vymýšlí různé sportovní výlety a hry, bude mít dítě s největší pravděpodobností kladný vztah k pohybové aktivitě a všeobecně blíže k zdravému životnímu stylu. Bohužel jsou i tací rodiče, kteří své děti k pohybové aktivitě nevedou. V tom nás utvrzují Suchomel a Kupr (2008), kteří uvádí, že děti s oběma pohybově aktivními rodiči mají až 6 krát větší pravděpodobnost, že budou mít pozitivní přístup k pohybové aktivitě než děti, které mají oba rodiče pohybově neaktivní. Stejně tak Helešic (2011) uvádí, že v případě, kdy jsou oba rodiče aktivní, budou v 75 % případů aktivní i jejich děti a pokud je pohybově aktivní pouze jeden rodič, budou děti pohybově aktivní v 50 % případů. Stackeová (2009) také uvádí, že celoživotně pohybově aktivní rodiče vedou dítě především ke všestrannosti a nevyvíjejí tlak na maximální výkon dítěte. Naopak rodiče s problematickým vztahem k pohybové aktivitě, kteří za sebou mohou mít neúspěšnou nebo velmi úspěšnou sportovní kariéru se často snaží své ambice dostatečně naplnit nebo přenést na úspěchy svých dětí.

13

2 POHYBOVÁ AKTIVITA Pohybová aktivita dětí může být spontánní i řízená. Především v tomto období dochází k velkým změnám. Děti nastupují do školy a spontánní téměř neomezená pohybová aktivita je nahrazena sezením ve škole a psaním úkolů. Tento nedostatek by se měl kompenzovat volnočasovými pohybovými aktivitami, neboť pohyb je v životě velmi důležitý. Může dítě ovlivňovat po mnoha stránkách. Cílem je samozřejmě pozitivní ovlivnění čehož můžeme dosáhnout vhodným výběrem a dávkováním pohybové aktivity. Bohužel se však můžeme setkat i s negativními vlivy pohybové aktivity a to v případech jednostranné pohybové aktivity nebo příliš rané sportovní specializace.

2.1 Vliv pohybové aktivity Pohybová aktivita a rozvoj všech pohybových schopností (viz níže) má významný vliv na dětský organismus. Ovšem určit dlouhodobé fyziologické změny u dětí je mnohem složitější. Často může být problém oddělit vliv pohybové aktivity od přirozených změn, které nastávají z hlediska vývoje dítěte. Děti se neustále vyvíjejí a na jejich stavu se podílí nejen pohybová aktivita, ale právě tento vývoj a lze jen těžko rozlišit, který z uvedených faktorů převažuje. Čím více má člověk pohybové aktivity, tím lepší je jeho tělesná zdatnost. U dětí však tento fakt nebyl zcela prokázán. Srdce pohybově aktivního dítěte má sice větší funkční rezervu, než pohybově neaktivního ale tento rozdíl je v mladším školním věku velmi malý. Doposud nebyla nalezena souvislost mezi množstvím pohybové aktivity a úrovní maximální spotřeby kyslíku organismu při svalové práci (VO2max). Předpokládá se tedy, že většina zdravých dětí má takovou pohybovou aktivitu, která je dostatečná pro získání optimálního stupně VO2max. Vývoj aerobní zdatnosti tedy u dětí nezávisí příliš na množství pohybové aktivity a rozdíl mezi těmi, kteří se více věnují pohybovým aktivitám a těmi, kteří se jim naopak příliš nevěnují je velmi malý nebo žádný. U dětí také není možný výskyt tzv. sportovního srdce (hypertrofie srdce). Důvodem může být kratší doba pohybové aktivity, protože tento výskyt sportovního srdce se shledává u vytrvalců po několika letech sportovní aktivity. Na rozdíl od dospělých se u pohybově

14

aktivních dětí vyskytuje v omezené míře i klidová bradykardie(zpomalená srdeční frekvence v klidu). (Kučera et al., 2011) Dle Gallowaye (2007) ovlivňuje pohybová aktivita pozitivně imunitní systém dítěte, je důležitá pro stavbu zdravých kostí - zvyšuje nárůst množství kostních minerálů a tím i pevnost kostí. Vliv na pohybový aparát však není jediný. Pohybová aktivita má také vliv na psychický vývoj. Zvyšuje sebevědomí, odolnost, zlepšuje se myšlení, navazují se kamarádské vztahy, děti se lépe se vyrovnávají s neúspěchem. V poslední době se odborná veřejnost zabývá poklesem pohybové aktivity dětí a mládeže a jejím nedostatečným objemem. Nedílnou součástí poklesu fyzické aktivity od dětství až do dospělosti je sedavý způsob života. Ten se v raném dětství vyskytuje jen minimálně, ovšem začátek výraznějšího poklesu pohybové aktivity můžeme sledovat již v období kolem deseti let. Přiměřenou pohybovou aktivitu není možno ničím nahradit. Vedle vlivů životního prostředí, výživy a celého způsobu života patří k základním činitelům zdraví a délky života. Korvas (2008) uvádí, že pozitivní postoje k pohybové aktivitě a jejich celoživotnímu uplatňování se utváří již v mládí a dětském věku. To znamená, že ten, kdo se pohybové aktivitě nevěnuje již v dětství, nebude se jí největší pravděpodobností věnovat ani v dospělosti. Tento pokles pohybové aktivity může mít vliv nejen na výskyt dětské obezity, o které se v poslední době velmi často diskutuje, ale také na potíže s pohybovou soustavou. Nedostatek pohybu může vést např. ke svalovým dysbalancím, vadnému držení těla, přetěžování určitých partií i chybným pohybovým stereotypům. (Havlíčková, 1998) Dle Halešice (2011) počet dětí s obezitou v posledních letech pořád stoupá. Ve věku do dvanácti let je 15-19 % chlapců i dívek obézních. O tom nás přesvědčuje i skutečnost, že pouze 21 % dětské populace se věnuje alespoň jednu hodinu denně pohybovým aktivitám, což je velmi malé množství. Zastáváme názor, že pohybová aktivita, která je prováděna v dětství může mít pozitivní vliv na člověka v dospělosti, jenom je bohužel skoro nemožné, vštípit toto do paměti dětem ve školním věku. Nelze jim vysvětlit, že pokud se teď budou věnovat alespoň trochu pohybu, můžou se v dospělosti vyvarovat problémům se

15

srdcem, klouby, cukrovce, vysokému tlaku apod. Děti v mladším školním věku si pod těmito problémy nejsou schopni téměř nic vybavit. Vzhledem k tomu, že v tomto období je hlavním předmětem zájmu dětí škola, měla by právě ona, samozřejmě ve spolupráci s rodiči vést děti správnou cestou a věnovat dostatek času a prostoru pro sportovní vyžití.

2.2 Pohyb a tělesná výchova ve škole Jak jsme již zmínili dříve, se vstupem dítěte do školy přichází mnoho změn v jeho dosavadním životě. Dítě bylo zvyklé si neustále hrát a pohybovat se neomezeně celý den. Nyní si musí zvykat na nový režim. Pohybová aktivita je omezena úkoly, které na dítě škola klade. V roce 2005 bylo v České Republice provedeno měření, týkající se změn pohybové aktivity dětí po zahájení povinné školní docházky. Bylo sledováno 104 dětí předškolního věku. O rok později v roce 2006 bylo měření opakováno a bylo sledováno 54 dětí již v první třídě základní školy. Z výsledků měření bylo patrné, že již na začátku školní docházky se výrazně snížil počet kroků za den (týden). Počet kroků za týden klesl u chlapců z 21665 na 15207 a u dívek z 18514 na 13065. Taktéž byl zjištěn pokles doby chůze a běhu i pokles aktivního energetického výdeje. V mateřské škole byli aktivnější chlapci než dívky, kdežto po nástupu do školy mezi nimi již nebyl zjištěn žádný rozdíl v energetickém výdeji. (Miklánková et al., 2007) Několikahodinovou spontánní aktivitu v předškolním věku by tedy měla nahradit školní tělesná výchova, nepovinné zájmové kroužky a aktivita ve volném čase. (Havlíčková, 1998) Škola zajišťuje dětem v dnešní době poměrně stabilní počet hodin tělesné výchovy a to dvěma nebo třemi hodinami týdně. Z toho si můžeme vyvodit, že dítě se ve škole věnuje pohybové aktivitě zhruba každý třetí nebo čtvrtý den vždy jednu vyučovací hodinu. Dle našeho názoru tedy škola nemá (ve srovnání s doporučeným množstvím pohybové aktivity, které je uvedeno níže) možnost povinnou tělesnou výchovou poskytnout dítěti dostatek pohybové aktivity. Proto si myslíme, že povinná tělesná výchova by měla zahrnout průřez různými

16

pohybovými hrami, sporty, které si děti můžou oblíbit a věnovat se jim i ve svém volném čase. Mužík a Dobrý (2008) charakterizují kvalitní školní výchovu několika body, které uvádí, jak by měly hodiny tělesné výchovy vypadat. -

klást důraz na znalosti a dovednosti vztahující se k celoživotní pohybové aktivnosti

-

udržovat žáky v aktivnosti po celou dobu vyučovací jednotky

-

nabízet výběr z mnoha různých pohybových aktivit

-

rozvíjet žákovu sebedůvěru

-

hodnotit žáky podle toho, jak se přibližují ke svým cílům

-

podporovat pohybovou aktivitu mimo školu

-

poskytovat žákům radostnou zkušenost

Ztotožňuji se také s názorem Korvase (2008), že školní tělesná výchova by měla být podnětem k motivaci, výchově a vzdělání dětí v oblasti sportu. Měla by hledat možnosti i dalších pohybových příležitostí pro rozvoj pohybových aktivit dětí a nastínit jim i možnosti volnočasových aktivit. Škola by měla být také schopna zajistit účast na různých sportovních závodech. Součástí výuky by měli být i různé letní a zimní kurzy, školy v přírodě nebo i jednodenní výlety. Děti tak mají větší možnost seznámení se s pohybovými aktivitami různého druhu, výkony jejich spolužáků a kamarádů je mohou motivovat ke snaze dosahovat lepších osobních výsledků ve sportovních soutěžích. Nesmíme opominout ani fakt, že při takovýchto akcích se děti učí komunikovat se svými vrstevníky i učiteli, lépe se seznámí a zapadnou do kolektivu.

2.3 Výběr pohybové aktivity 2.3.1 Senzitivní období Dle Periče (2004) i Kučery et al. (2011) je to období, které je velmi vhodné pro trénink a rozvíjení pohybových schopností a dovedností. Je zde velké množství předpokladů pro rozvoj určitých činností a proto bychom se měli zaměřit na trénink těchto činností právě v tomto období. Spolu s vhodným dávkováním a druhem pohybu můžeme dosáhnout zdraví přínosné pohybové aktivity. Pokud tak neučiníme, bude efekt rozvoje nízký a nekvalitní.

17

Perič (2004) ještě zdůrazňuje, že není dobré srovnávat senzitivní období s kalendářním věkem, který je dán datem narození, ale spíše s věkem biologickým. Ten je určen stupněm vývoje organismu. Najdeme však i rozdíl mezi chlapci a děvčaty. Děvčata dozrávají dříve než chlapci a senzitivní období tedy zpravidla začíná i končí u děvčat dříve než u chlapců. 2.3.2 Objem pohybu Čechovská a Dobrý (2008) uvádí, že s přibývajícím věkem se snižuje pohybová aktivnost. Uvádí se tedy, že čím vyšší je kalorický výdej v dětství, tím vyšší je záruka pohybové aktivnosti v dalších letech. Pohybová aktivita dětí, která dává větší záruku zdraví v pozdějších letech, je při energetickém výdeji 34kcal/kg/den. Další výhody je možné získat při energetickém výdeji 68kcal/kg/den. Z hlediska času se za minimum považuje 60 minut pohybových aktivit mírné intenzity denně. Obecně můžeme říci, že pohybová aktivita dětí má být zaměřena na mírnou intenzitu a vyšší objem pohybových aktivit. Můžeme se také setkat s požadavky na minimální počet kroků za den. Obecně se doporučuje od chlapců od 6 do 17 let 13 000 kroků denně, od dívek 11 000 kroků. 2.3.3 Druh pohybu Vhodně vybraný pohyb má zaručit zdravotní přínosy. Důležité je nabídnout dětem vhodnou pohybovou aktivitu, která je bude bavit a odpovídat jejich věku. Pohybová aktivita dětí by měla být převážně aerobní. Doporučuje se střední až vysoká intenzita a alespoň třikrát týdně intenzita vysoká. Aktivity střední intenzity jsou pro děti např. turistika, cyklistika, jízda na kolečkových bruslích. Mezi vysokou intenzitu řadíme sportovní hry, jako jsou například tenis, fotbal, běh na lyžích nebo plavání. Dále by se mělo minimálně třikrát týdně zařazovat cvičení na podporu kvality kostní tkáně, což jsou aktivity, při kterých dochází ke kontaktu s podložkou (např. běh, tenis, volejbal, basket) a stejně tak posilovací cvičení. Posilování nemusí být vždy oblíbená činnost. Můžeme však děti naučit posilovat zábavnou formou. Mohou se přetahovat lanem, lézt na stromy. U dětí není vhodné posilovat s vysokou zátěží. Využívají se cviky, při kterých se užívá váha vlastního těla. (Stackeová, 2009)

18

Kučera et al. (2011) doporučují jako vhodnou pohybovou aktivitu hru s míčem (košíková, házená, fotbal, vybíjená) ale nikoli soustavný trénink. Při spontánní hře bez dozoru rodičů nebo učitelů se děti sami korigují. Když běhají za míčem, rozvíjí rychlost a vytrvalost, při kopu do míče rozvíjí obratnost, pokud se hádají, tak zároveň odpočívají a v případě že se i perou, provozují silovou činnost. Myslím si, že je velmi důležité zdůraznit rozdíl mezi pohybem dětí a pohybem dospělých. Děti se od dospělých liší po fyzické i psychické stránce. Mají odlišnou stavbu těla, přemýšlí a chápou věci naprosto jinak než dospělí. Hlavním cílem přípravy v mladším školním věku je vytvořit předpoklady pro pozdější specializovaný trénink. (Kučera et al., 2011) V mladším školním věku většinou není třeba děti do pohybu nutit, pokud k němu však mají dostatek příležitostí. Pohyb jim působí radost a velmi rádi soutěží, proto bychom měli zařazovat především hry. Dokážou se lehce nadchnout pro jakoukoli zábavnou hru, při které se zároveň dají dobře rozvíjet obratnostní, vytrvalostní, silové i rychlostní schopnosti. (Perič, 2004)

2.4 Pohybové schopnosti 2.4.1 Obratnostní schopnosti Rozvoj obratnostních schopností by měl v tréninku dětí převažovat, protože je to dle Kučery et al. (2011) nejdůležitější pohybová schopnost spolu s rychlostí, protože sami o sobě zvyšují i nárůst síly. Mělo by jít především o všestrannou přípravu a vytvoření co největšího pohybového fondu, který bude sloužit jako zdroj pro další možnosti pohybu. Novým pohybům se učí nejrychleji děti v období 7 až 10 let. Nebojí se provádět nové pohyby, jako jsou např. přemety, přeskoky, salta. Jako vhodnou formu můžeme zařadit obratnostní dráhy, akrobatická cvičení, cvičení na orientaci v prostoru (vhodné jsou trampolíny), cvičení s gymnastickým nářadím apod. Pro rozvoj obratnosti jsou také vhodné sportovní hry (fotbal, házená), cvičení rovnováhy (chůze, běhy se změnami směru, obratnost ve vodě), překonávání překážek. (Kučera et al., 2011)

19

2.4.2 Rychlostní schopnosti Perič (2004) doporučuje, rozvíjet rychlostní schopnosti co nejdříve. Jako senzitivní období označuje celé období mladšího školního věku spolu se začátkem pubescence a to od 7 do 14 let. Rychlostní schopnosti závisí na rozdíl od silových schopností spíše na věku, než na pohlaví a jsou také nejvíce geneticky podmíněny. (Měkota a Novosad, 2007) Kučera et al. (2011) považují rychlostní schopnosti u dětí jako základ a staví je spolu s obratností nad všechny ostatní schopnosti. V žádném případě nesmíme u dětí klást důraz na speciální rozvoj rychlosti pomocí speciálních cvičení, ale všeobecnou přípravu rozvíjení rychlosti v terénu a v tělocvičně. Nejvhodnější formou pro rozvoj stejně jako u předchozích schopností jsou různé hry a závody, např. štafety proložené obratnostními prvky a různými úkoly, sportovní hry, honičky, slalomový běh, běh pozadu, po čtyřech, skoky na jedné noze, starty z různých pozic. (Kučera et al., 2011) 2.4.3 Vytrvalostní schopnosti Perič (2004) uvádí, že vytrvalostní schopnosti se dají rozvíjet v podstatě v jakémkoliv věku. Novosad a Měkota (2007) ovšem dodávají, že k největšímu rozvoji ve vytrvalosti dochází v mladším školním věku a také v tomto období nejsou mezi chlapci a dívkami ve vytrvalosti podstatné rozdíly. Kučera et al. (2011) uvádí, že v dětském věku jsou vytrvalostní schopnosti téměř na hranici maximálního vývoje. To znamená, že i v případě, kdy se budeme snažit rozvíjet tuto schopnost, nedojde k výraznému nárůstu VO2max., což je základní ukazatel vytrvalosti. Jako vhodnou vytrvalostní činnost doporučují souvislé déletrvající aktivity se střídavou intenzitou – střídání úseku s vyšším a nižším tempem, kdy se děti mezi sebou jsou a nejsou schopné bavit. Jako základ rozvoje vytrvalostních schopností je běh, který však není u dětí příliš oblíbený pro jeho monotónnost. Proto je vhodné dětem běh různě obohacovat. Děti můžou běžet a mezi to jim zařadíme hry, šplh, překonávání překážek apod. – střídá se zde nižší a vyšší intenzita. Můžeme zařadit také sportovní hry, jako je fotbal a házená a říci dětem, že se při nich nesmí zastavit. Pokud se dítě zastaví, udělíme mu

20

speciální úkol. Děti jsou tak v neustálém pohybu. Do rozvoje vytrvalosti můžeme zařadit i celodenní turistiku nebo cyklistiku, což je podle mého názoru výborný nápad. Děti budou mít radost z výletu, a pokud si s nimi zahrajeme cestou ještě různé hry, budou se bavit a zároveň pohybovat. 2.4.4 Silové schopnosti Silové schopnosti jsou dány především produkcí pohlavních a růstových hormonů, které ovlivňují rozvoj síly. Proto je senzitivní období pro rozvoj síly poněkud později. U dívek je to v posledních letech mladšího školního věku a to mezi 10. - 13. rokem. U chlapců již nespadá do období mladšího školního věku, ale je to déle mezi 13. - 15. rokem. (Perič, 2004) Také dle Měkoty a Novosada (2007) musí být rozvoj síly přizpůsoben věku a pohlaví. Autoři uvádí, že v rozmezí 8-11 let jsou již kosti dostatečně vyvinuty. Ovšem nadměrné zatěžování v období růstu tělesné výšky (11-13 let), kdy dochází k přestavbě kostní architektury, by mohlo způsobit nežádoucí změny kosterního systému. Na rozdíl od Periče (2004) uvádí Měkota a Novosad (2007) jako nejvhodnější období pro rozvoj svalové síly až konec puberty a adolescenci, kdy je ukončený vývoj dlouhých kostí. Maximální síla velké svalové skupiny je u hochů v 6 letech pouhých 13 %, u dívek 20 % svého životního maxima, kterého se dosahuje cca ve 20-30 letech. (Měkota a Novosad, 2007) U dětí není vhodné přehnané rozvíjení síly. Doporučuje se posilování formou úpolových her, jako je přetahování, přetlačování, kohoutí zápasy, rugby, anebo cvičení v nepřirozeném (ztíženém) prostředí – běh ve vodě, v písku, do kopce. Pro rozvoj výbušné síly můžeme zařadit házení, skoky do výšky a do dálky. Posilování v posilovně můžeme nahradit jinou zábavnější formou – šplh na laně, na tyči, ručkování, cviky na kruzích, žebřinách, cvičením v přírodě – přenášení polen, kamenů. Při posilování musíme dbát na správné provedení a minimalizovat zatížení páteře. (Perič, 2004) Abychom přispěli k rozvoji všech těchto uvedených pohybových schopností, pokusíme se v následující kapitole nastínit možnosti pohybových aktivit a her, které by děti bavily a přispěly tak i ke zvýšení pohybové aktivity. 21

3 NÁVRH POHYBOVÉHO PROGRAMU Součástí bakalářské práce je sestavení týdenního pohybového programu pro děti mladšího školního věku (obr. 1). Pokusíme se nastínit možnosti pohybové aktivity dětí v jejich běžném týdnu, kdy budou chodit do školy. Je zde zahrnuta i pohybová aktivita ve volném čase a uveden příklad kroužků, které by děti mohly navštěvovat. Zaměřujeme se především na rozvoj všestranné pohybové aktivity. Plán je sestaven pro děti s dvěma hodinami tělesné výchovy týdně. Vyučování začíná každý den v 8 hodin. Snažili jsme se během celého týdne dopřát dětem i čas, kdy si můžou hrát, číst a samozřejmě psát domácí úkoly a učit se. Pohybový program jsme sestavovali jednak z vlastních praktických zkušeností, dále jsme návrhy čerpali z odborných literárních a internetových pramenů (Sigmund 2007, Karásková 2007, Kalábová 2008, www.hranostaj.cz).

Obr. 1 hry pro děti

Pondělí Součástí dne je hodina přírodopisu obohacená o hru na dané téma. Děti rozdělíme do stejně početných družstev. Vybíhají štafetovým způsobem a po doběhnutí na dané místo plní úkoly připravené učitelem. Když o hodině probírají např. domácí, divoká zvířata, můžou si losovat kartičky s obrázky různých zvířat a zařazovat je do skupin podle toho kde žijí (voda, louka, les apod.). Hra se může pozměnit. Místo zvířat můžou kartičky obsahovat obrázky či názvy stromů a dělit je mohou např. podle toho, zda jsou to stromy jehličnaté, listnaté, zda opadávají apod. Děti, které zrovna neběhají a nelosují kartičky, jsou zaměstnány dalším úkolem.

22

V případě, kdy se hraje hra se zvířátky, každému družstvu je přidělen určitý prostor (voda, louka, les, vzduch, apod.) a děti společnými silami v družstvu vymýšlí co nejvíce zvířátek, které zde žijí. Nakonec děti společně s učitelem zvířátka spočítají a vyhlásí se vítězné družstvo. Hra lze hrát celou hodinu, nebo jen část a zbytek hodiny můžeme probírat látku. Vyučování končí ve 13 hodin a děti tráví odpoledne v družině cca do 15:30 hod, kde mají volný program proložený několika hrami na téma zvířátka: -

Učitel vypráví příběhy o zvířátkách v lese, na louce, ve vodě, v ZOO a děti předvádějí pohyby zvířátek.

-

Učitel určí dva kapitány. Ostatním dětem rozdá čísla a kapitáni si dle čísel vybírají další členy skupiny. Jedna skupina je pravda, druhá je lež. Učitel vyslovuje různé výroky jako např.: lední medvěd žije na poušti, kapr má ploutve apod… Podle toho, zda je výrok pravdivý nebo ne, vybíhají vždy dvě děti ze skupiny na označené místo, kde vykonají zadaný pohybový úkol a vrací se zpět. Ostatní děti své kamarády povzbuzují. Hru si můžeme přizpůsobit času, který máme podle toho, kolik vymyslíme výroků.

Odpoledne od 16:00 do 17:00 hod mají kroužek pohybových her Jako úvodní rušnou část hodiny, aby se děti zahřály, zařadíme hru „sanitka“ (délka trvání cca 5 min.). Určí se jeden či více „chytačů“ a dva tzv. „saniťáci“, kteří jsou barevně odlišeni od ostatních. Vymezíme se prostor, ve kterém se bude hrát. Děti běhají a „chytač“ je chytá. Ten, kdo je chycený, musí si lehnout či sednout na zem. Úkolem „saniťáků“ je zachraňovat všechny chycené tak, že je odnesou do nemocnice, kterou představují žíněnky. Jakmile je chycený dopraven do nemocnice, ožívá a opět se zapojuje do hry. V případě že jsou všichni hráči pochytaní, smí „chytač“ začít chytat i „saniťáky“. Hra se může hrát víckrát a různě měnit obsazení „saniťáčků“ a „chytačů“. Před začátkem hry můžeme dětem názorně ukázat, jakým způsobem se můžou přepravovat do nemocnice (tažením po zemi, chycením za nohy a za ruce - obr. 2).

23

Obr. 2 hra sanitka

V další průpravné části hodiny (cca 10 min.) se děti rozcvičí. Rozcvičku vede vedoucí kroužku. V hlavní části hodiny si děti zahrají hry s novinami (obr. 3, 4) - cca 20 – 25 min. Každý dostane jeden list z novin či časopisu. Děti utvoří řadu, aby kolem sebe měly dostatek prostoru. Prvním úkolem je přeběhnout tělocvičnu tam i zpět, aniž by jim list papíru spadl na zem a zároveň ho nesmí přidržovat ani držet vlastníma rukama. Následovně přidáme každému další list papíru a tentokrát je úkolem přemístit se na druhou stranu tělocvičny a zpět, aniž by se jakoukoliv částí svého těla dotkly země (obr. 3) - listy papíru mohou použít jako podložku pod nohy, ruce, kolena a vymýšlet různé způsoby, jak úkol provést. Hru můžeme obměnit tak, že každý si udělá z papíru kouli. Dá si je před sebe na zem, a aniž by se jí dotknul rukama (od lokte dolů) nebo nohama (od kolene dolů), musí ji dopravit na druhou stranu a zpět (obr. 4). Další obměna hry, může spočívat v tom, že každé dítě si dá kouli z novin mezi kotníky, kolena, na hlavu či v poloze „raka“ na břicho a úkolem je přeběhnout, přeskákat či jiným způsobem přejít tělocvičnu tam a zpět, aniž by dětem koule spadla na zem. Hra se dá hrát i ve dvojicích, kdy si kouli umístí mezi čela, břicha apod. Zajímavější varianta je, kdy každé dítě dostane více papírových koulí a různými způsoby, které jsme si již uvedli, se snaží vždy jednu kouli přemístit na druhý konec tělocvičny. Když takto přemístí všechny koule, musí je zase přenést na začátek na startovní čáru. Můžeme zařadit také papírovou bitvu (3-5 min). Děti rozdělíme do dvou skupin. Vyznačíme hrací prostor a družstva od sebe oddělíme lanem či švihadlem. Každé družstvo má na své polovině stejný počet koulí a po odstartování se děti snaží 24

naházet co nejvíce koulí na soupeřovo území. Vedoucí kroužku vyměří čas a po jeho uplynutí hru zastaví. Koule se spočítají a vítězem je družstvo, které má ve svém poli nejméně papírových koulí.

Obr. 3 hry s novinami

Obr. 4 hry s novinami

Na závěr si můžeme zahrát tzv. „uklízecí hru“. Všechny koule rozházíme po tělocvičně. Děti si stoupnou na startovní čáru a po odstartování se budou snažit sesbírat co nejvíce koulí. Po ukončení hry se koule spočítají, vyhlásí vítěz a koule se uklidí. Pro závěrečné zklidnění organismu můžeme zařadit ještě klidnější hru tzv. „uzel“ (cca 5 min.). Cílem je rozmotat uzel z vlastních těl. Všichni udělají kruh s rukama předpaženýma dovnitř. Zavřou oči a na povel učitele udělají několik kroků dopředu, aby se každou svou rukou chytily ruky spoluhráče. Učitel pomáhá ruce spojit a dohlíží, aby se vždy držely jen dvě ruce. Následně všichni otevřou oči a snaží se uzel rozmotávat, aniž by se ruce rozpojily. Úterý Děti mají během dne zařazenou jednu vyučovací hodinu tělesné výchovy (45 min). Vzhledem k tomu že hodina je zaměřena na rozvoj pohybových dovedností se švihadlem, děti se budou již zahřívat a protahovat se švihadlem. Rušná část hodiny (cca 5 min.) Na zahřátí si uděláme několik cvičení se švihadlem (obr. 5). Aby v hodině děti příliš dlouho nestály, rozdělíme je do dvou skupin. Každá skupina dostane jedno švihadlo. Dvě děti ze skupiny točí švihadlem nad zemí a ostatní podlézají nebo

25

podbíhají. Poté vystřídáme ty, které točí se švihadlem, aby mohly také podlézat. Pak děti rozdělíme do trojic. Každé trojici rozdáme jedno švihadlo. Dva z trojice vždy točí švihadlem a třetí jej přeskakuje. Všichni se vystřídají, aby každý přeskakoval.

obr. 5 cvičení se švihadlem

Průpravná část (cca 10 min.) – uvolnění, protažení 1. Uvolnění hlezenního kloubu – leh na zádech, pravá (levá) přednožit – kroužíme nohou v hlezenním kloubu na obě dvě strany 2. Uvolnění kolenního kloubu – leh na zádech, pravá (levá) přednožit – kroužíme nohou v kolenním kloubu na obě dvě strany 3. Uvolnění kyčelního kloubu – leh na pravém boku, pokrčit přednožmo poníž levou (chodidlo se opírá o koleno), otočit pokrčenou nohu kolenem vzhůru a zpět do základní polohy 4. Uvolnění ramenního kloubu – sed, kroužíme rameny v před a vzad, narovnaná páteř 5. Protažení extenzorů kyčelního kloubu - vleže na zádech přednožit levou nohu (pravá je pokrčená) a přeložené švihadlo zaháknout za nohu (chodidlo). Přitahovat přednoženou nohu k tělu oběma rukama. 6. Protažení čtyřhranného svalu bederního - sed roznožný, švihadlo složené na půl nad hlavou rovně: předklon vpravo, vlevo 7. Protažení adduktorů kyčelního kloubu – sed roznožný pokrčmo, stehna na podložce, tlačit kolena k zemi

26

8. Protažení extenzorů kolenního kloubu - stoj spojný, zanožit pokrčmo levou (pravou) – švihadlo zaháknout za kotník a přitahovat nohu k hýždím, kolena u sebe Průpravná část – zahřátí organismu za použití švihadla, dětem pustíme ke cvičením hudbu (Šmoulové) a budeme se snažit skákat do rytmu, změny skoků koriguje učitel, který skáče společně s dětmi - cca 10 min. (obr. 6) Každý si udělá prostor kolem sebe, aby mohl bezpečně skákat přes švihadlo, a děti si zopakují základní přeskoky  přeskok snožmo  přeskok po pravé noze  přeskok po levé noze  přeskok střídavě pravou a levou nohou  přeskok snožmo, švihadlem točíme dozadu  Nakonec si každý zkusí tzv. vajíčko – skok snožmo vpředu zkřížit ruce

Obr. 6 skoky přes švihadlo

V druhé polovině hodiny si děti zahrají hry se švihadlem (15 – 20 min.). I při této části můžeme mít puštěnou hudbu, aby děti cvičení více bavilo a motivovalo. Abychom děti mohli rozdělit do družstev se stejným počtem, zahrajeme si hru molekuly. Vysvětlíme dětem, že se musí rozdělit do skupiny tolika lidí, podle toho, které číslo řekneme. Necháme děti volně běhat po tělocvičně a po určité chvíli řekneme takové číslo, kolik chceme, aby bylo dětí v jednom družstvu.

27

Družstva si stoupnou do zástupu na startovní čáru a budou soutěžit formou štafet ve skocích přes švihadlo. Úkolem bude dostat se předem stanoveným způsobem od startovní čáry k vyznačené metě a zpět. Dotykem předají štafetu dalšímu z družstva. Vítězné družstvo si vždy připočte bod. Možnosti štafet - skoky snožmo, po levé/pravé noze, skoky během vpřed. Můžeme zařadit i štafetu, kdy děti běhají, skáčou, chodí pozadu, po čtyřech a švihadlo si pouze předávají. V případě, že někdo z družstva nedodrží základní pravidla, musí absolvovat celý úsek ještě jednou. Následuje další cvičení. Děti zůstanou rozděleny ve družstvech. Každé družstvo dostane jedno delší švihadlo. Dvě děti z družstva točí švihadlem a ostatní mají za úkol držet se za ruce a přeskočit švihadlo minimálně 5krát aniž by se rozpojily. Je dobré dětem říct, aby se švihadlem točili pomaleji. Dále (cca 10 min.) zařadíme přetahování se švihadlem formou turnaje mezi družstvy. Jedno družstvo si stoupne na jeden konec dlouhého švihadla, druhé družstvo na druhý konec. Vytvoříme čáru, od které jsou obě družstva stejně daleko, a vysvětlíme dětem, že až se dostane poslední, který se drží švihadla za tuto čáru, to družstvo prohrává. Každý se bude přetahovat s každým a nakonec vyhlásíme vítěze. Abychom vytvořili soutěžní atmosféru, předem děti informujeme, že turnaj bude mít celkem tři kola. Za každé vítězství si družstvo připočte tři body. Děti se tak budou snažit, aby vyhráli a udrželi si šanci na celkovou výhru. Pro závěrečné uklidnění si děti lehnou na podložku, zavřou oči, poslouchají okolní zvuky a představují si, že jsou jako voňavé mýdlo, které leží v teplé vodě a pomalinku se rozpouští. Slyšíme jen tiché šplouchání vody. Poté rozdáme do dvojic pěnový nebo tenisový míček. Jeden ze dvojice si lehne na podložku a druhý mu bude míčkem jezdit po celém těle od hlavy k patám a masírovat. Může se jen dotýkat různých částí těla nebo provádět krouživé pohyby. Učitel může také dětem pomoci slovním doprovodem a navádět děti, co mají dělat. Vzhledem k tomu, že děti mají tento den odpolední vyučování a čas na oběd je 60 min., mají děti možnost hrát po obědě na školním hřišti basketbal, nebo ve škole stolní tenis. Vyučování končí v 15:30. Děti mají nadále volné odpoledne pro další

28

kroužky jako je angličtina, němčina, modelářství, rybaření, hudební výchova apod. Středa Ve středu nemají tělesnou výchovu. Mají ale zařazenou hudební výchovu. Během této hodiny naučíme děti písničky, při kterých se budou zároveň pohybovat. Zde jsou dva příklady písniček. Písničková rozcvička (noty obr. 7)

Obr. 7 noty k písničkám Písničková rozcvička a Hlava, ramena, kolena, palce

Nos, oči, uši, vlasy, jestli nejsi dohola, Vpředu, vzadu, vpravo, vlevo, zatočit se dokola. Kolena, lokty, čelo, paty, svlékneme se do trička Nahoru, dolů, vpravo, vlevo, písničková rozcvička. Děti utvoří kruh, začnou zpívat a při tom dělat následující pohyby, které si s učitelem předem ukázaly: nos, oči, uši, vlasy - ukazují na části těla jestli nejsi dohola-ruce zvedneme nad hlavu, sepneme je a pohybujeme dozadu a dopředu vpředu – předpažit, vzadu – zapažit, vpravo – obě ruce vpravo, vlevo – obě ruce vlevo, zatočit se dokola – zatočit se jednou doprava, jednou doleva kolena, lokty, čelo, paty – ukazují na části těla, svlékneme se do trička (horní část těla) nahoru – výskok, dolů – dřep, vpravo, vlevo – ruce doprava a doleva

29

písničková rozcvička – zatočit se dvakrát do kola, stoupnout si na místo svého spolužáka vpravo a zpívat celé znovu.

Hlava, ramena, kolena, palce (obr. 7) Hlava, ramena, kolena Palce, kolena, palce, kolena Palce, hlava, ramena, kolena Palce, čelo, oči, ústa, nos. Přesně v rytmu se chytáme za uvedená části těla. Udržujeme rytmus, ale rychlost neustále zrychlujeme. Zpíváme několikrát. Veselé světlušky Text: (melodie na písničku Šla Nanynka do zelí - obr. 8)

Obr. 8 noty k písničce Veselé světlušky

Světlušky jsme veselé, veselé, veselé, Dobře víme, co chceme, co chceme dělat: Hrát si, zpívat, závodit, z každé služby radost mít. Já i ty, já i ty chceme dobře svítiti. Děti rozdělíme do dvou skupin (například kluci, holky). Jedna skupina utvoří kruh, druhá skupina utvoří druhý kruh uvnitř prvního kruhu. Světlušky jsou veselé,… - čtyři kroky vlevo 30

Dobře víme, co chceme,… - čtyři kroky vpravo Hrát si, zpívat – děti stojí, ruce v bok a natáčí se doprava a doleva, závodit, z každé služby něco mít – zadupat a tlesknout si se spolužákem po své levé i pravé ruce Já – ukážeme na sebe, i ty – ukážeme na spolužáka vpravo, podruhé vlevo, chceme dobře svítiti - děti se točí dokola. Ty, kteří tvořili vnitřní kruh, se vymění se spolužáky, kteří tvořili vnější kruh, a celá písnička se zpívá znovu. Vyučování končí ve 13 hodin. Děti jdou do družiny a poté na oběd. Po obědě vyrazí na procházku na louku. Cesta tam trvá přibližně 20 min. Bohužel se jde městem, takže kvůli bezpečnosti není možné hrát během cesty hry. Na louce jedna paní vychovatelka zůstane cca 10 min s dětmi a určí způsob, kterým děti rozdělí do dvou skupin. Například dá dětem za úkol, aby se seřadili do řady dle data narození. Potom přesně v polovině řadu rozdělí a utvoří tak dvě družstva. Druhá paní vychovatelka rozmístí po louce papírky se jmény pohádkových či seriálových postav, které jsou různě obodované: Krakonoš – 5bodů Arabela - 4body Elis- Eliška Kudrnová ze seriálu Ranč u Zelené sedmy – 3 body Popelka – 2body Shrek – 1bod Dětem předem vysvětlíme pravidla. Stanovíme, že hra bude trvat např. 15 min. Po odstartování hry – zapískání na píšťalku, děti vyběhnou (všichni najednou) a začnou hledat papírky. Když papírek najdou, vezmou ho a vždy pouze po jednom ho budou nosit do misky svého družstva, na kterou budou dohlížet paní vychovatelky, aby děti neporušovaly pravidla a nenosily několik papírků najednou. Po uplynutí času dáme dětem signál opět píšťalkou o konci hry. Děti přiběhnou k miskám, a pokud někdo nese ještě papírek, už se nemůže započítat do celkového počtu. Sečtou se všechny papírky v misce a vyhlásí se vítěz. Následně máme pro děti připravené malé pokračování hry, aby poražené družstvo mělo ještě šanci také vyhrát. Dáme dětem papír a tužku, kde jsou ve sloupcích předem vypsané postavy z papírků. Děti budou mí za úkol napsat ke každé postavě ještě co nejvíc dalších souvisejících jmen (např. Arabela, Rumburk, Xénie, Petr…).

31

Skupiny umístíme dostatečně daleko od sebe, aby nemohly odposlouchávat. Po uplynutí času vše společně vyhodnotíme a opět vyhlásíme vítěze. Ve stejných družstvech si zahrajeme hru tzv. „obouvání“. Hra trvá cca 10-15 min. Každému družstvu vymezíme orientačně svůj prostor, ve kterém se shromáždí, zují si boty a dají je na hromadu. Následně si družstva vymění svá místa a svážou do páru boty různé velikosti, barvy, vzhledu. Dají je opět na hromadu a vrátí se na své původní místo. Abychom předešli hádkám, předem dětem stanovíme pravidla, jak se boty smí svazovat – nedělat uzle pouze jednoduché smyčky, nevytahovat kaničky z bot apod. Po odstartování si každý musí najít své boty, rozmotat a obout se. Družstvo, které bude dřív obuté, vítězí. Po skončení této hry děti odchází do družiny, aby se mohly připravit na kroužek hry ve vodě, který začíná v 16:30 a končí v 17:15. Na začátek kroužku, aby se děti zahřály a zvýšila se jim tepová frekvence, zařadíme rušnější hru, která trvá přibližně 5 - 7minut. Vedoucí kroužku rozmístí po bazénu kruhy, které představují domy ve vesnici. Děti se na hudební doprovod pohybují volně po bazéně. Jednoho dne přijde do vesnice bouřka a napáchá obrovské škody. Zničí několik domů. Učitel tedy odebere několik kruhů. Jakmile přestane hrát hudba, musí se každé dítě schovat do domu. Bouře přichází znovu a učitel opět odebere další kruhy. Děti se po vypnutí hudby musí opět schovat do domu. Takto hra pokračuje dál a děti se musí vejít stále do menšího prostoru. Bouřka pokračuje do té doby, dokud jsou děti schopni vejít se všichni do domu. Pokud při hře budeme dětem vyprávět tento příběh, hra je budí více bavit. Dále si s dětmi zatančíme „Africký tanec“. Už z názvu si dovedeme představit, co nás čeká. Afrika je známá svými exotickými tanci a těmi je inspirována i tato hra. Děti se po bazéně pohybují v zástupu na hudební doprovod. Aby byla hra zajímavější, můžeme si sehnat bubínek a dětem do rytmu bubnovat a navodit tak atmosféru Afriky. První ze zástupu vybírá trasu, kterou se po bazéně pohybuje a při tom předvádí různé pohyby (zvedá ruce, tleská, plave, skáče, potápí se, zpívá…) a děti za ním se snaží svého „vůdce“ co nejpřesněji napodobit. Hra pokračuje, dokud všichni nedostanou šanci předvádět (cca 10 min).

32

Každý velmi rád stříká vodu po svém kamarádovi. Rozdělíme děti do dvojic. Dvojice hráčů stojí naproti sobě ve vzdálenosti cca 3 metry a uprostřed plave gumový míč. Děti se snaží odehnat míč co nejdále od sebe tím, že nabírají vodu do dlaní, stříkají proti sobě, kopou nohama do vody a dělají vlny. (cca 5 min) Pro zpestření můžeme použít ještě další pomůcky. Utvoříme s dětmi pomocí plovacích desek most přes řeku od jednoho břehu bazénu k druhému (můžeme utvořit i kruh v bazénu). Jeden se připraví a bude se snažit přelézt řeku po čtyřech, aby se co nejméně namočil. Ostatní budou ve vodě a budou svému kamarádovi pomáhat, přidržovat desky, popřípadě zachraňovat, kdyby ho řeka smetla a spadl z mostu. Takto se opět vystřídají všichni děti. Řeku mohou překonávat i dvě děti najednou, s určitým časovým odstupem. (délka hry cca 15 min) Aby si v hodině také zasoutěžili, zahrají si na lovce perel. Po bazénu rozházíme gumové kroužky, nebo jakékoli jiné pomůcky, které se potopí. Každému z dětí přidělíme jednu desku na břehu bazénu, kam bude své vylovené perly odkládat. Je dobré každému přidělit jinou barvu desky, aby si jí děti lépe pamatovaly. Po odstartování hry děti skočí do vody a snaží se vylovit co nejvíce perel, které odnesou na svou desku. Každý smí přinést vždy jen jednu perlu a pak se vrhnout do vody pro další. Až děti vyloví všechny perly, spočítají si je a vyhlásí se nejlepší lovec perel. Pokud máme ve skupině neplavce, zvolíme jednodušší variantu. Kroužky rozházíme po mělkém bazéně a děti se tak nebudou muset potápět, ale pouze pro kroužky sahat. (cca 10 min) Čtvrtek Do hodiny tělesné výchovy tentokrát zařadíme překážkovou dráhu. Pokud bychom měli dostatek času, mohli bychom překážkovou dráhu postavit společně s dětmi. V případě, že máme pouze 45 minut, je lepší dráhu postavit předem nebo s dětmi v jiné hodině. Pro představu zde uvádíme jednu z mnoha možných variant návrhu překážkové dráhy (obr. 9).

33

Obr. 9 překážková dráha

Dráha je sestavena tak, aby mohly běžet dvě děti na jednou. Od startovní čáry běží k tunelu z laviček a žíněnek, který podlezou. Dále pokračují k můstku, odrazí se a přeskočí kozu. Běží k lavičkám, které snožmo přeskáčí (ze strany na stranu). Proběhnou mezi šplhadly, vylezou na žebřiny a sklouznou se dolů po lavičkách. Na žíněnkách udělají kotoul, vezmou si fotbalový míč, se kterým přeběhnou kladinu. Míč si dají na startovní čáru a proběhnou slalom mezi kuželi. Dále běží k rozebraným švédským bednám, které jsou postaveny na šířku a prolezou je. Na trampolínách se dvakrát vyskočí a pokračují dál (z důvodu bezpečnosti umístíme před trampolíny dopadovou žíněnku). Z nádoby si vezmou dva tenisové míčky, které po jednom hodí od startovní čáry do další nádoby. Vyšplhají na žebřiny, dotknou se zdi nad žebřinami, slezou dolů a jsou v cíli. (obr. 10)

34

Obr. 10 překážková dráha

Obr. 11 překážková dráha

Překážková dráha se může různě pozměňovat. Může se začínat od startu, ale také se může změnit směr a začínat od konce. Koza se nemusí přeskakovat, ale podlézat. Na lavičkách můžeme vymyslet různé varianty – přeběhnout po zadu, ležet na břiše a přitahovat se rukama apod. (obr. 12). Také můžeme lavičku obrátit a chodit po užší straně. Na žíněnkách můžeme dělat kotoul vpřed (obr. 11) ale i vzad, válet sudy apod. Na trampolínách můžeme přidat skoky s otočkou. Aby byla dráha zajímavější, může běžet například jeden od startu a druhý začít od cíle. V tomto případě však musíme připravit míče u kuželů z obou stran a dávat pozor,

35

aby se děti nezranily. Také je dobré, určit děti, kteří právě neběží a budou vracet míče zpět na místa a děti, které budou stát u rozebraných švédských beden a v případě že některá část spadne, zvednou ji. Pro zvýšení bezpečnosti provádíme také dopomoc u klouzaček z laviček u žebřin.

Obr. 12 překážková dráha

Odpoledne cca do 17 hodin tráví děti v družině a jdou ven. Programem bude hra v lese, tzv. „osmisměrka“. Hra se může hrát ve dvou či více skupinkách. Aby se ovšem všechny děti aktivně zapojily, rozdělíme je do skupinek po třech. Můžeme nechat děti, aby se rozdělily samy, lepší ale bude použít například již dříve zmiňovanou hru molekuly. Hru v lese učitelky předem nachystaly. Na stromech jsou připevněny papírky a na každém je napsané slovo. Pokud chceme těžší variantu, nebudeme na papírek psát slova, ale vyrobíme papírky pouze s obrázkem. Děti předem seznámíme s prostorem, ve kterém se můžou pohybovat. Např. ohraničení cestou, strání, apod. Každá skupinka dostane papír s vytištěnou „osmisměrkou“ a tužku. Vždy jeden ze skupiny tzv. „zapisovatel“ zůstane na kraji lesa. Další dva po odstartování hry vběhnou do lesa. Budou se snažit zapamatovat si slova či obrázky ze stromů. Následně musí běžet k „zapisovateli“ a slova mu sdělit. Ten je pak vyhledá v „osmisměrce“ a vyškrtá. Do lesa můžou děti opakovaně, dokud nepřijdou na všechna slova a nevyluští tajenku. Zapisovatel si může v průběhu hry měnit roli s těmi, co běhají. Níže uvádíme příklad, jak by mohla „osmisměrka vypadat“ (obr. 13).

36

E A K N A S A S

C C L D A T E L

E J I L M Í Z A

V M Š V Ý R E Ň

E E K S O J K A

Z L A S M R K S

E Í L Š O R O CH

J E L E N K U B

Obr. 13 „osmisměrka“

Dostupné na: http://narovine.cz/pomucky/clovek-a-jeho-svet/ BOROVICE BUK DATEL CHOROŠ JELEN JEZEVEC JILM JMELÍ

LAŇ LIŠKA MÍZA SASANKA SMRK SOJKA VÝR

Zde uvádíme ukázku vyluštěné „osmisměrky“ s tajenkou – LES (obr. 14)

Obr. 14 vyluštěná „osmisměrka“

37

Můžeme si s dětmi zahrát ještě další hru zvanou Pustý ostrov. Rozdělíme děti do dvou družstev například podle rychlosti, s jakou měly vyluštěnou tajenku (první družstvo budou tvořit nejrychlejší skupinky, druhé družstvo skupinky, které se umístily až v druhé polovině). Hra probíhá takto: vymezíme každé skupině prostor ze švihadel, který bude představovat ostrov. Vyprávíme dětem, že na pustém ostrově ztroskotala loď s pasažéry. Ostrov má však omezenou kapacitu a vejde se tam vždy pouze určitý počet částí těla, např. 5nohou, 4ruce; 3nohy, 2kolena, 5rukou; 2lokty, 4nohy, 5rukou, 2kolena apod. Děti mají za úkol vymyslet takové pozice, aby se ostrova dotýkaly pouze určené části těla. Můžeme děti nechat, aby samy vymýšlet části těla, které se smějí ostrova dotýkat. V každé pozici musí družstvo vydržet několik sekund. Poté se děti vrací zpět do družiny. Pátek V pátek mají děti po vyučování volné odpoledne. Můžou navštěvovat kroužky sportovního či jiného charakteru. Odpoledne můžou běhat s dětmi na hřišti, hrát fotbal, volejbal, na schovávanou, jezdit na kole, kolečkových bruslích nebo hrát mnoho jiných oblíbených dětských her. Škola pořádá v pátek tzv. „Noc ve škole“. Celá třída má možnost strávit noc ve škole a následující den se účastnit výletu na zámek Konopiště (obr. č. 15). Děti budou spát ve třídě, přinesou si vlastní karimatku a spacák, svačinu a oblečení na sobotní pěší výlet na cca 3 km vzdálený zámek Konopiště. Vše probíhá pod dozorem třídní učitelky a učitelky tělesné výchovy, ráno je zajištěna snídaně. Sraz dětí je v 18 hod ve škole. Děti si připraví věci na spaní. Cca 19 – 21:30 hod mají děti tematický program k příštímu dni. Všichni mají přibližně 20 min na to, aby nakreslily nebo napsaly všechno, co vědí o zámku Konopiště. Kdyby si někdo na nic nevzpomněl, může nakreslit a napsat, co si myslí, že by na zámku a v jeho okolí mohlo být. Až všichni dokreslí nebo dopíší, sesednou si do kruhu. Po jednom si budou ukazovat své výtvory a číst, co napsaly. Nakonec má paní učitelka připravené krátké povídání o zámku, které doplní to, na co společnými silami nepřišly.

38

Obr. 15 Zámek Konopiště

Dostupný na: http://www.pojdmenavylet.cz/konopiste/ Sobota V sobotu ráno děti vztávají v 8 hod. Po snídani si připraví věci na cestu (batoh, pití, svačinu, tužku a papír). Na cestu vyráží mezi 9-10 hod. Na místo dorazí cca v 11 hod a v 11:30 je pro děti připraven prohlídkový okruh po zámku. Program trvá 50 minut. Přibližně do 13:30 mají děti čas, sníst si svačiny na louce. Mezi tím jedna paní učitelka připraví hru. Po svačině jdou na procházku kolem rybníka (necelé 3km) a cestou budou hrát připravenou hru“ Jak moc znáš své bydliště a okolí“. Cestou kolem rybníka jsou rozmístěny růžové fáborky. U každého fáborku je v okruhu cca 5 m schovaná otázka napsaná na papírku. Děti mají za úkol ji najít a odpovědět na otázku. Vždy, když odpoví správně, dostanou kartičku s obrázkem symbolizující právě odpověď na položenou otázku. Pokud by nikdo odpověď neznal, můžou paní učitelky napovědět. Na každém obrázku jsou dvě čísla. Když dojdou zpět na louku, vezmou si papír a budou psát slova dle čísel na obrázku. První číslo je pořadí slova (uhodnuté odpovědi) v tajence a druhé číslo je číslo písmene v daném slově, která postupně dají dohromady tajenku. Děti si tak procvičují nejen své znalosti z okolí svého bydliště, ale musí si také zároveň pamatovat odpovědi (nápovědou jim je obrázek). Příklady obrázků:

39

Obr. 16 František Ferdinand d’Este Č. 1 – první slovo pro tajenku, č. 2 – druhé písmenko ve slově Dostupný na: http://www.cojeco.cz/index.php?zal=2&s_term=Franti%9Aek+Ferdinand&Hledej.x=27&Hledej.y =10

Obr. 17 Karlov Č. 10 – desáté slovo pro tajenku, č. 3 – třetí písmenko ve slově Dostupný na: http://www.bellevuehotelkarlov.cz/cz/benesov/

1. Panovník, který vládl na zámku Konopiště? FRANTIŠEK FERDINAD d’ESTE (obr. č. 16) 2. Jak se jmenuje povolání paní, která nám na zámku povídala spoustu zajímavostí při prohlídce? PRŮVODKYNĚ 3. František Ferdinand d’Este měl ženu, která pocházela z rodu Chotků a s níž měl tři děti. Její křestní jméno je? ŽOFIE (CHOTKOVÁ) 4. Velmi oblíbenou činností Františka byl? LOV

40

5. Řeka, která teče nedaleko Benešova, se nazývá? SÁZAVA 6. František zemřel, když na něj byl spáchán ATENTÁT v Sarajevu 7. Konopiště není hrad, ale je to ZÁMEK 8. Náměstí v Benešově se jmenuje po prvním prezidentovi Československé republiky, jehož celé jméno je? TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK 9. Hlavní město České Republiky, které se nachází přibližně 50km od Benešova se jmenuje? PRAHA 10. Známá zřícenina, která stojí u jedné ze základních škol v Benešově je? KARLOV (obr č. 17) 11. Bájná hora, která se nachází blízko Benešova a ve které se ukrývají rytíři, se jmenuje? BLANÍK 12. Zvíře, které žije v zajetí na zámku Konopišti je? MEDVĚD 13. Ve znaku města Benešov se vyskytuje jeden geometrický útvar, který se vyskytoval i v erbu rodu Šternberků HVĚZDA Tajenka: RŮŽOVÁ ZAHRADA Cesta společně s hrou trvají přibližně1,5-2 hod. Pak mají děti chvilku na odpočinek, snědení další svačiny a přibližně v 16 hod jdou zpět do školy. Cestou si udělají ještě jednu zastávku v parku. Děti se rozdělí do skupin, např. podle toho kdo s kým kamarádí, nebo je rozdělí paní učitelka. Do skupinek se rozdají obálky s nastříhanými obrázky a děti mají za úkol složit je dohromady. Mezi 17:30 a 18 hod si rodiče můžou vyzvedávat děti ve škole. Neděle V neděli odpoledne se koná na místním hřišti sportovní olympiáda. Od 14 do 16 hod probíhá olympiáda pro jednotlivce a od 16:30 do 18:30 se můžou jednotlivci dohodnout a zapojit se ještě do olympiády pro skupiny. Jednotlivci soutěží v několika disciplínách, některé jsou více fyzicky náročné, některé jsou naopak náročnější na myšlení.  Šermování se lžícemi - v této soutěži proti sobě soutěží dvě děti. Každé dostane dvě polévkové lžíce. Na lžíci, kterou drží v pravé ruce, si umístí

41

pingpongový míček (bramboru), druhou lžící v levé ruce začnou šermovat se soupeřem. Kdo déle udrží míček (bramboru) na lžíci, přičte si 5 bodů.  Hod skleněnou kuličkou do kartonu od vajíček - karton je namalovaný různými barvami podobně jako terč, každá barva je za určitý počet bodů a dětem se tak podle toho, kterou trefily barvu, přidělují body. Každý hází třemi kuličkami.  Navlékání korálků na vlasec – kolik navléknete korálků na vlasec za jednu minutu (tolik, kolik navlékne korálků, tolik získá bodů).  Běh s nafukovacím balónkem mezi překážky - každý dostane nafukovací balónek, úkolem je uběhnout vyznačenou trasu a po celou dobu nepřerušit pinkání do balónku. Pokaždé, když balónek spadne na zem, odečtou se dotyčnému 2 body z předchozích soutěží. Pokud projde trasu, aniž by balónek spadl, získá 5 bodů.  Vracení sirek do krabičky - z krabičky vysypeme sirky. Úkolem leváka je naskládat sirky pravou, praváka levou rukou zpět do krabičky. Sirky se smí brát pouze po jedné a všechny musí být hlavičkami v jednom směru. Za každou sirku, kterou vrátí zpět do krabičky, se přičte bod. Pokud někdo vrátí do krabičky všechny sirky a ještě stihne krabičku zavřít stále jednou rukou, získá ještě dalších 5 bodů navíc. Děti sebou nosí kartičky a po dokončení soutěže mu vždy zapíšeme získaný počet bodů. Od 16 do 16:30 bude čas na spočítání a vyhlášení výsledků, předání cen a diplomů. V 17 hod začíná olympiáda pro skupiny. Děti se můžou hlásit již se skupinou. Ti, kteří nejsou dohodnutí s kamarády, si můžou vytvořit skupinu na místě, nebo se můžou přidat k jiné skupině. Soutěží se v následujících disciplínách:  Oblékání - děti vyberou jednoho ze svého družstva. Ostatní mají ve stanoveném čase 2 min obléct na dotyčného co nejvíce kusů svého oblečení (tolik, kolik kusu oblečení na sobě bude mít oblečených, tolik získá družstvo bodů).  Štafeta se slovy - každé družstvo si stoupne do zástupu na startovní čáru. Na další čáře vzdálené přibližně 10 m od startu jsou umístěny

42

židle. Na každé židli je několik papírků s číslem. Závodník číslo jedna vybíhá, najde papírek s číslem jedna a zapamatuje si slovo, které bylo u čísla na papírku napsané. Běží zpět na startovní čáru a dotykem předává štafetu dalšímu. Ten běží opět k židli, najde papírek s číslem dvě a zapamatuje si slovo, které je napsané na tomto papírku. Takto hra pokračuje, dokud se nevystřídají všichni z družstva. Až doběhne poslední, řeknou všichni v pořadí, v jakém běželi slova jednomu z družstva a ten běží opět k židli a napíše celou větu z takto zapamatovaných slov na papír a vrací se zpět ke svému družstvu. Družstvo, které bude první, získá 5bodů.  Převracení koberce - každé družstvo dostane koberec o rozměrech např. 3/3metrů. Všichni si stoupnou na koberec a úkolem je, převrátit koberec tak, aby strana, na které se stálo, byla obrácena k zemi, aniž by se kdokoliv dotkl země. Družstvu, kterému se tak podaří nejdříve, získává 5bodů.  Svazovaná - každé družstvo dostane provázek, na jehož jednom konci je přivázán klíč. Úkolem každého je, provléknout provázek pod svým oblečením od hlavy k patě či naopak a předat klíč dál, aby mohl pokračovat další z družstva. 5 bodů vyhrává to družstvo, které se takto dokáže jako první svázat.  Naplň kyblík vodou - uprostřed hřiště je napuštěný bazének s vodou. Každé družstvo si stoupne dokola bazénu cca 10 m daleko a dostane prázdný kyblík. Každý z družstva dostane kelímek. Po odstartování všichni najednou běží k bazénku a snaží se pomocí kelímku naplnit v co nejkratším čase kyblík. Družstvo, které kyblík naplní jako první, získává 5bodů. Po každé hře si zapisujeme počet bodů, které jednotlivé družstva získaly. Po skončení programu (cca 18:30) máme opět čas na sečtení bodů, vypsání a předání diplomů a odměn.

43

ZÁVĚR Pohybová aktivita má velký význam pro člověka i celou společnost. Je známo, že hraje důležitou roli v boji proti civilizačním chorobám, které jsou ožehavým tématem dnešní doby, a umožňuje nám zkvalitnit průběh našeho života. Záleží na každém u nás, zda se pohybové aktivitě bude věnovat či nikoli. Děti však nemají možnost samy zjistit, jak je pohybová aktivita přínosná pro jejich dosavadní i budoucí život. Proto by se právě dětem měla věnovat zvýšená pozornost. Je tedy úkolem dnešní společnosti, vést děti k pohybu již od útlého věku. V zájmu dospělých by mělo být především zlepšit podmínky pohybového vyžití pro děti a pomoci jim tak nalézt kladný vztah k pohybové aktivitě. Myslíme si, že zejména rodiče a škola můžou nejvíce působit na děti a přijatelnou formou podat pozitivní vliv pohybu na jejich vývoj. Dosáhnout toho, aby se stal pohyb přirozenou součástí jejich života. Měli bychom se zamyslet nad tím, v čem je problém, pokud se děti odmítají věnovat pohybové aktivitě. Důvodů může být mnoho, nedostatek sportovišť, jiné zájmy, ale i špatná předchozí zkušenost s pohybem. Jistě jde najít způsob, jak je k pohybu motivovat a zpříjemnit jim chvíle strávené v tělocvičně, na hřišti nebo v přírodě. Právě proto jsem si vybrala toto téma bakalářské práce. Naším cílem bylo, vytvořit pestrý pohybový program, při kterém budou mít radost z pohybu. Cíl jsme splnili a uvedli zde několik her a nápadů, které bychom mohli použít právě při práci s dětmi mladšího školního věku.

44

LITERATURA ČAČKA, Otto. Psychologie duševního vývoje dětí a dospělých s faktory optimalizace. 1. vyd. Brno : Doplněk, 2000. 378 s. ISBN 1081-171-2000. ČECHOVSKÁ, Irena a Lubomír DOBRÝ. Kolik pohybové aktivnosti potřebujeme pro zdraví?. Tělesná výchova a sport mládeže. 2008, roč. 74, č. 3, str. 9-15. ČEPIČKA, Ladislav. Hodnocení vývoje hrubé motoriky u dětí mladšího školního věku. In Sport a kvalita života. Brno: Masarykova Univerzita, 2008. ISBN 97880-210-4716-7 DOBRÝ, Lubomír a Vladislav MUŽÍK. Charakteristiky kvalitní tělesné výchovy. Tělesná výchova a sport mládeže. 2008, roč. 74, č. 4, DYLEVSKÝ, Ivan. Obecná kineziologie. 1. vyd. Praha: Grada publishing, a.s., 2007. ISBN 978-80-247-1649-7. GALLOWAY, Jeff. Děti v kondici. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. ISBN 978-80-247-2134-7 HANZLOVÁ, Jitka a Jan HEZMZA. Základy anatomie pohybového ústrojí. Brno: Masarykova Univerzita, 2009. ISBN 978-80-210--4937-6. HAVLÍČKOVÁ, Ladislava. Biologie dítěte: Ranné fáze lidské ontogenéze. Praha: Karolinum - nakladatelství Univerzity Karlovi, 1998. ISBN 80-7184644-9 HELEŠIC, Jiří. Kritický pohled na sport mládeže. Tělesná výchova a sport mládeže. 2011, roč. 77, č. 4, str. 6-11. ISSN 1210-7689 KALÁBOVÁ, Naděžda. Hry a pohádkové snění. Praha: Grada, 2008. ISBN 97880-247-1599-5.

Dostupné

z:

http://books.google.cz/books?id=in8B-

Iy48KMC&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_atb#v=onepage&q&f=false KARÁSKOVÁ, Vlasta. Zábavná cvičení ve škole i doma. 1. vyd. Olomouc: TISKSERVIS, 2007. ISBN 978-80-244-1672-4 KARÁSKOVÁ, Vlasta. Zábavná cvičení ve škole i doma. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. ISBN 978-80-244-1672-4

45

KORVAS, Pavel. Mám možnosti zvýšení pohybové aktivity žáků na základní škole? In Sport a kvalita života. Brno: Masarykova Univerzita, 2008. ISBN 97880-210-4716-7. KUČERA, Miroslav, Pavel KOLÁŘ a Ivan DYLEVSKÝ. ET.AL. Dítě, sprot a zdraví. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. ISBN 978-80-7262-712-7 LANGMEIER, Josef; KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 3. vyd. Praha : Grada Publishing, 1998. 344 s. ISBN 80-7169-195-X MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. Dotisk 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. ISBN 80-244-0981-X. MIKLÁNKOVÁ, L., E. SIGMUND a K. FRÖMEL. Pohybový režim 6-10tiletých dětí. In Sport a kvalita života. Brno: Masarykova Univerzita, 2007. ISBN 978-80210-4435-7. NOVOTNÁ, Naďa a Naďa VLADOVIČOVÁ. Pohybový režim dětí mladšieho školského věku z aspektu ich zdravia. In Sport a kvalita života. Brno: Masarykova univerzita, 2008. ISBN 978-80-210-4716-7 PERIČ, Tomáš. Sportovní příprava dětí. 1. vyd. Praha: Grada publishing, a.s., 2004. ISBN 80-247-0683-0 ŘÍČAN, Pavel. Cesta Životem. Vyd. 2. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-829-5. SIGMUND, Erik. Pohybová aktivita dětí a jejich integrace prostřednictvím 60 pohybových her. Olomouc: HANEX, 2007. ISBN 978-80-85783-74-2 SIGMUND, Erik. Pohybová aktivita dětí a jejich integrace prostřednictvím 60 pohybových her. 1. vyd. Olomouc: HANEX, 2007. ISBN 978-80-85783-74-2 STACKEOVÁ, Daniela. Doporučení pohybové aktivnosti pro děti a dospívající. Tělesná výchova a sport mládeže. 2009, roč. 76, č. 2, str. 2-6. STACKEOVÁ, Daniela. Rodiče a sport mládeže. Tělesná výchova a sport mládeže. 2009, roč. 75, č. 1, str. 2-4. SUCHOMEL, Aleš a Jaroslav KUPR. Hlavní determinanty výskytu nízké úrovně tělesné zdatnosti u dětí školního věku. In Sport a kvalita života. Brno: Masarykova Univerzita, 2008. ISBN 978-80-210-4716-7 SUCHOMEL, Aleš. Somatická charakteristika dětí školního věku s rozdílnou úrovní motorické výkonnosti. 1. vyd. Liberec: Techniská univerzita, 2004. ISBN 80-7083-900-7

46

VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie I. : Dětství a dospívání. 1. vyd. Univerzita Karlova v Praze : Karolinum, 2005. 468 s. ISBN 80-246-0956-8. VRBAS, Jaroslav. Škola a zdraví pro 21. století, 2010: Zdravotně orientovaná zdatnost dětí mladšího školního věku. Brno: Masarykova Univerzita, 2010. ISBN 978-80-210-5404-2 Internetové zdroje Jak vést děti k pohybu?. In: Plusprovas.cz [online]. [cit. 2012-05-03]. Dostupné z: http://plusprovas.cz/clanek/6042-jak-vest-deti-k-pohybu Hranostaj: Sbírka nejen skautských her. [online]. [cit. 2012-03-28]. Dostupné z: www.hranostaj.cz ZUBALOVÁ, Kateřina, Filip WURZEL a Jiří HRONEK. Mladší školní věk. In: Vemeste.cz [online]. 23.6.2011 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://www.vemeste.cz/2011/06/mladsi-skolni-vek-2/ Co je to psychomotorika. In: Caspv.cz [online]. [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: http://www.caspv.cz/cz/cinnosti-komise-metodicke-rady/komise-psychomotoriky/ Pojdmenavylet.cz. [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://www.pojdmenavylet.cz/konopiste/ Cojeco.cz. [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?zal=2&s_term=Franti%9Aek+Ferdinand&Hledej .x=27&Hledej.y=10 Bellevuehotelkarlov.cz. [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://www.bellevuehotelkarlov.cz/cz/benesov/

47

RESUMÉ Bakalářská práce je rozdělena do tří částí. První kapitola je věnovaná ontogenetickému vývoji dětí mladšího školního věku, druhá kapitola se zabývá pohybovou aktivitou a třetí kapitola je praktického charakteru, kde uvádíme návrh pohybového programu. Jako metodu jsme zvolila práci s odbornou literaturou, články a internetovými zdroji. Návrh pohybového programu může být vhodnou inspirací pro učitele, trenéry, táborové vedoucí a jiné osoby, které pracují s dětmi mladšího školního věku. Snažili jsme se uvést pestré hry, při kterých si děti mohou vytvořit kladný vztah k pohybové aktivitě a při kterých dochází k rozvoji pohybových schopností, ale také komunikace a spolupráce.

SUMMARY My bachelor thesis is about influence movement on physical evolution of child in primary schools and is divide to three parts. First part is intented on genetic evolution of people, second part is about movement activity and last part is practical character, where I thought proposal of movement programs. For my thesis I worked with special literature, articles of newspapers and web pages. My proposal of movement program used to be inspiration of teachers, coaches, camping managers and other persons, which working with child of primary schools. I tried introduce funny games, which is very good for child in movement activity and development not only movement ability, but good communication and cooperation.

48