VLIV POHYBOVÉ AKTIVITY NA STRAVOVACÍ ZVYKLOSTI VYSOKOŠKOLSKÝCH STUDENTŮ

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA

VLIV POHYBOVÉ AKTIVITY NA STRAVOVACÍ ZVYKLOSTI VYSOKOŠKOLSKÝCH STUDENTŮ

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Vedoucí bakalářské práce: doc. MUDr. Jindřich Fiala, CSc.

Autor: Mgr. Lenka Pechová Obor: Nutriční terapeut

Brno, květen 2011

Jméno a příjmení autora: Lenka Pechová

Název bakalářské práce: Vliv pohybové aktivity na stravovací zvyklosti vysokoškolských studentů

Pracoviště: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Ústav preventivního lékařství

Vedoucí bakalářské práce: doc. MUDr. Jindřich Fiala, CSc.

Rok obhajoby bakalářské práce: 2011

Souhlasím, aby práce byla půjčována ke studijním účelům a byla citována dle platných norem.

PROHLÁŠENÍ: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením doc. MUDr. Jindřicha Fialy, CSc. a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje.

V Brně dne ..........................

……………………….........

PODĚKOVÁNÍ: Velmi ráda bych poděkovala panu doc. MUDr. Jindřichu Fialovi, CSc. za cenné rady, které mi poskytl při vypracovávání této bakalářské práce.

OBSAH: SOUHRN .............................................................................................................................. 7 1. ÚVOD................................................................................................................................ 8 2. TEORETICKÁ ČÁST...................................................................................................... 9 2.1. CÍL TEORETICKÉ ČÁSTI .......................................................................................... 9 2.2. POHYBOVÁ AKTIVITA A VÝŽIVA....................................................................... 10 2.2.1. Vliv pohybové aktivity na výživu ......................................................................... 10 2.2.1.1. Korekce chyb ve výživě ................................................................................... 12 2.2.1.2. Vliv pohybové aktivity na utilizaci živin .......................................................... 13 2.2.1.3. Negativní vliv pohybové aktivity na výživu ...................................................... 14 2.2.1.4. Vliv pohybové aktivity na výživové chování vysokoškoláků ............................. 16 2.2.1.5. Vliv pohybové aktivity na výživový stav vysokoškoláků ................................... 18 2.2.2. Pohybová aktivita vysokoškoláků ......................................................................... 20 2.2.2.1. Pohybová aktivita studentů medicíny .............................................................. 22 2.3. SHRNUTÍ TEORETICKÉ ČÁSTI ............................................................................. 27 3. PRAKTICKÁ ČÁST ...................................................................................................... 28 3.1. CÍL PRAKTICKÉ ČÁSTI .......................................................................................... 28 3.1.1. Hypotéza .............................................................................................................. 28 3.2. METODIKA A POPIS SOUBORU............................................................................ 29 3.2.1. Metodika, sběr a zpracování dat ........................................................................... 29 3.2.2. Popis souboru ....................................................................................................... 33 3.3. VÝSLEDKY .............................................................................................................. 35 3.3.1. Pohybová aktivita vysokoškoláků ......................................................................... 35 3.3.2. Vliv pohybové aktivity na BMI, názory a stravovací zvyklosti ............................. 37 3.3.2.1. Rozdělení studentů na „sportující“ a „nesportující“ ...................................... 37 3.3.2.2. BMI ................................................................................................................ 40 3.3.2.3. Spokojenost studentů se svou hmotností .......................................................... 42 3.3.2.4. Snaha o správnou výživu ................................................................................ 43 3.3.2.5. Konzumace denních jídel ................................................................................ 45 3.3.2.6. Konzumace ovoce a zeleniny .......................................................................... 47 3.3.2.7. Konzumace mléka a mléčných výrobků ........................................................... 49 3.3.2.8. Konzumace ryb............................................................................................... 51 3.3.2.9. Konzumace instantních výrobků a solení ........................................................ 52

3.3.2.10. Potravinové doplňky ..................................................................................... 54 3.3.2.11. Tekutiny ....................................................................................................... 55 3.3.2.12. Konzumace alkoholu .................................................................................... 56 3.3.3. Ověření hypotézy ................................................................................................. 59 3.4. DISKUZE .................................................................................................................. 60 4. ZÁVĚR ........................................................................................................................... 68 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................... 69 SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................................................ 75 SEZNAM TABULEK ........................................................................................................ 76 SEZNAM ZKRATEK ........................................................................................................ 77 PŘÍLOHA ........................................................................................................................... 78

SOUHRN Teoretická část bakalářské práce shrnuje poznatky o vlivu fyzické aktivity na výživu. Je patrné, že pohybová aktivita ovlivňuje energetický metabolismus, utilizaci energetických substrátů a dokáže korigovat chyby ve stravování. Na výživové chování může působit pozitivně i negativně. Práce zahrnuje také přehled studií, které se zabývají pohybovou aktivitou vysokoškolských studentů. Cílem praktické části bylo zjistit, jestli existují rozdíly ve stravovacích zvyklostech pravidelně sportujících a nesportujících vysokoškolských studentů. Do výzkumu bylo zařazeno 225 studentů z různých fakult MU a VUT v Brně. Sportující ženy uvádějí větší snahu o správnou výživu - tento fakt byl potvrzen v konzumaci mléka, mléčných výrobků a příjmu tekutin. Sportující muži se od nesportujících kolegů odlišují pouze v užívání vitaminů a potravinových doplňků. Soubory se neliší v počtu pravidelných denních jídel, konzumaci snídaní, příjmu ovoce a zeleniny, instantních pokrmů, solení ani spotřebě alkoholu. Šetření ve většině případů neprokázalo vliv fyzické aktivity na stravovací zvyklosti, odhalilo však mnohé nedostatky v životním stylu vysokoškolských studentů. Klíčová slova: fyzická aktivita, sport, výživa, stravovací zvyklosti, vysokoškolští studenti

SUMMARY The theoretic part of this Bachelor thesis summarizes information about influence of physical activity on nutrition. Physical activity evidently influences energetic metabolism, energy substrate utilization and can correct dietary defects. It can influence nutrition behaviour in a positive and a negative way. The Bachelor thesis also includes an abstract of publications, that deal with physical activity of university students. The purpose of the practical part was to discover, if there are differences between groupes of physically active and inactive students. 225 students of different faculties of MU and VUT in Brno were included in the research. Physically active women allege better good-will for heathy eating this fact was confirmed in milk, milk products and liquid intake. Physically active men differ from their physically inactive colleagues only in vitamins and dietary supplements consumption. Groupes don´t differ in the number of daily meals, eating breakfast, fruit, vegetable, instant meals and alcohol consumption, and in the case of salting. Mostly the research doesn´t show any influence of physical activity on nutrition awareness, however it detects many defects in the lifestyle of university students. Keywords: physical activity, sport, nutrition, nutrition awareness, university students -7-

1. ÚVOD Nízká pohybová aktivita a nesprávná výživa patří k hlavním příčinám vzniku většiny neinfekčních chorob a podstatně přispívají k vysoké úmrtnosti na tyto nemoci. Pohyb a výživa se vzájemně ovlivňují a jejich vhodná kombinace přispívá k udržení dobrého zdravotního stavu i jeho zlepšování. Dodržování zásad správného životního stylu závisí v průběhu života na mnoha odlišných faktorech. Od nejútlejšího věku jsou tyto zásady ovlivňovány především rodinnými poměry a vztahy, domácí výchovou, dále pak výchovně – vzdělávacím procesem na všech úrovních vzdělávání, psychosociálními vztahy, ale také individuálními vlastnostmi jedince. Na všech těchto faktorech závisí, zda člověk získá ke svému zdraví pozitivní vztah, bude se touto problematikou zabývat a díky tomu kladně působit na život svůj i ostatních (3). Jaký má na člověka vliv studium vysoké školy a jaký životní styl je typický pro vysokoškolské studenty, bylo a je předmětem mnoha studií. I přesto, že incidence nemocí, úrazů a úmrtí je v této skupině obyvatelstva velice nízká (4), vyskytuje se v jejím způsobu života řada nedostatků – od nesprávných stravovacích návyků přes nedostatek spánku, nadměrnou psychickou zátěž, kouření, vysokou spotřebu alkoholu, kávy, léků a drog až po nedostatečnou pohybovou aktivitu s nadměrnou statickou zátěží a nízký zájem o svůj zdravotní stav a tělesnou kondici. V diplomové

práci

(52)

byla

předmětem

mého

zájmu

především

výživa

vysokoškolských studentů. Nyní bych chtěla tuto problematiku rozšířit a zabývat se neméně důležitou složkou životního stylu - pohybovou aktivitou. Protože se vlivem pohybové aktivity na výživu před rokem zabývala bakalářská práce jiné studentky (6), v teoretické části budu vycházet z jejích poznatků, které doplním novými informacemi, a dále shrnu studie hodnotící fyzickou aktivitu studentů vysokých škol. Praktická část obsahuje vlastní výzkum. Sledovat budu, jestli má pohybová aktivita vliv na stravovací zvyklosti, a pokud ano, tak v jakém smyslu. Zajímá mě totiž, jestli se pravidelně sportující vysokoškoláci stravují lépe než studenti, kteří se kromě chůze nevěnují žádné náročnější fyzické aktivitě.

-8-

2. TEORETICKÁ ČÁST 2.1. CÍL TEORETICKÉ ČÁSTI Cílem teoretické části této bakalářské práce je shrnout poznatky o vlivu fyzické aktivity na výživu a poskytnout přehled studií, které se zabývají pohybovou aktivitou studentů vysokých škol.

-9-

2.2. POHYBOVÁ AKTIVITA A VÝŽIVA Pohyb a výživa tvoří po celý život člověka nerozlučnou dvojici. Obě složky životního stylu se vzájemně doplňují a ovlivňují a jejich spolupůsobení je pro lidský organismus velice prospěšné. Často se stává, že samotné správné stravování nemá tak příznivý efekt, jako je tomu při kombinaci s vhodnou pohybovou aktivitou (64). Jak již bylo řečeno v úvodu, vliv pohybové aktivity na výživu nedávno podrobně analyzovala jiná bakalářská práce (6). Má práce tuto problematiku shrnuje a obohacuje o nezmíněná témata (korekce chyb ve výživě, vliv na utilizaci živin, negativní vliv pohybové aktivity na výživu) a také o studie, které ji zkoumají přímo na vysokoškolských studentech. Abych si před vlastním výzkumem udělala obrázek o tom, jak jsou na tom vysokoškoláci z hlediska fyzické aktivity, zařadila jsem do teoretické části studie, které tuto situaci sledují. Výživu studentů vysokých škol jsem rozebírala ve své diplomové práci (52), a proto ji zde neuvádím.

2.2.1. Vliv pohybové aktivity na výživu Je na místě, shrnout nejprve hlavní body, které jsou obsahem práce Bilové (6). Autorka ve své práci porovnává výživu jedinců s různým stupněm fyzické aktivity. Uvádí, že výsledky dosavadních studií, které zkoumají výživový stav sportovců, nejsou jednoznačné. Některé totiž tvrdí, že dietní příjem vrcholových sportovců odpovídá jejich doporučeným dávkám, jiné však přicházejí s poznatky o chybách v jejich stravování (nízký energetický příjem a příjem vitaminů a minerálních látek, nevhodné zastoupení živin v jídelníčku apod.). Nevhodný vliv sportu na výživové chování a následný zdravotní stav byl zaznamenán u takových typů fyzické aktivity, které vyžadují kontrolu hmotnosti (tanec, gymnastika, krasobruslení apod.) - často jsou totiž spojovány s poruchami příjmu potravy (6, 58). Dalším poznatkem je, že neexistuje strava, která by mohla zlepšit sportovní výkon, a proto je sportovcům doporučováno řídit se obecnými pravidly správné výživy (6, 16). Popisován je také mechanismus působení pohybové aktivity na výživu. Vyšší fyzická aktivita zvyšuje celkový energetický obrat, a to vede buď ke snížení tělesné hmotnosti, nebo k navýšení energetického příjmu. Pokud nastane druhá možnost, - 10 -

může pohybová aktivita při větším zastoupení minerálních látek a vitaminů v přijímané stravě fungovat jako preventivní faktor jejich nedostatku. Jak moc je energetický příjem ovlivněn fyzickou aktivitou, však stále není jasné (6, 49). Byl zkoumán také vliv délky fyzické aktivity na potlačení pocitu hladu. Zjistilo se, že krátkodobá pohybová aktivita nízké intenzity odpovídá klidovému režimu a nepotlačuje pocit hladu, zatímco fyzická aktivita o vysoké intenzitě potlačení hladu vyvolává a potlačuje i chuť k jídlu (6, 49). Důležitým zjištěním je, že při omezení fyzické aktivity či přechodu na sedavý způsob života po období s vysokou aktivitou, nedochází automaticky ke snížení příjmu potravy. Je-li energetický výdej snížen, ale příjem zůstává na dřívější hodnotě, je přirozené, že dochází k pozitivní energetické bilanci a tedy k nárůstu hmotnosti (6, 7, 49). Zajímavé jsou také výsledky výzkumů, které se zabývají vlivem pohybové aktivity na příjem potravinových skupin. Bilová zmiňuje studie, ve kterých byla prokázána u fyzicky aktivních jedinců vyšší konzumace ovoce a zeleniny (28, 44). Pohybová aktivita u těhotných žen měla také pozitivní vliv na konzumaci ryb (61). Nižší konzumace tučných jídel (maso, smažené pokrmy, tučné cukrovinky a mléko s vyšším obsahem tuku) a zároveň vyšší konzumace ovoce, zeleniny a nízkotučných mléčných výrobků se častěji objevovala ve skupině pravidelně cvičících jedinců (48). A v jiné studii byl zkoumán dietní příjem italské populace starší 65 let a zjištěno bylo, že u těch, jejichž fyzická aktivita je nízká či nulová, se častěji vyskytuje nedostatečný příjem potravin ze všech potravinových skupin a tedy také ohrožení malnutricí. U fyzicky aktivních bylo toto riziko zaznamenáno méně často (10). Poslední část práce Bilové se věnuje užívání doplňků stravy, jejichž největšími konzumenty je právě skupina sportovců. V dalších kapitolách jsou již k problematice vlivu pohybové aktivity na výživu uvedeny nové a rozšiřující informace.

- 11 -

2.2.1.1. Korekce chyb ve výživě Fyzická aktivita pomáhá korigovat chyby ve stravování, které usnadňují vznik některých nemocí (64). Důležitou roli hraje pohybová aktivita zejména v prevenci rakoviny tlustého střeva a prsu (13), ale i dělohy a prostaty (25, 64). Předpokládá se její pozitivní vliv i u jiných typů nádorů; neexistují však zatím dostatečné důkazy. Je známo, že na rozvoji nádorového onemocnění tlustého střeva a konečníku se podílí zvýšená konzumace (červeného) masa a uzenin, alkoholu a obezita. Mezi ochranné faktory je mimo jiné řazena pohybová aktivita. Její příznivý efekt je v tomto případě spojován s podporou pravidelného vyprazdňování stolice – snižuje totiž dobu expozice střevní výstelky mutagenům. Rakovinu prsu mohou vyvolat u citlivých jedinců volné estrogeny, kterým je prsní žláza exponována. Pohybová aktivita může tuto expozici omezit a to tvorbou bílkoviny, na kterou se ženské pohlavní hormony vážou (20, 64). Vznik rakoviny prsu souvisí s řadou neovlivnitelných faktorů; rizikovým faktorem tohoto onemocnění je ale také vysoká konzumace alkoholu a obezita (25). Fyzická aktivita opět v tomto případě může napravovat důsledky chyb ve stravovacích návycích. Kromě zmíněných příkladů ovlivňuje pohybová aktivita vznik rakoviny i jinými cestami, přímo i nepřímo (20, 26). Hlavně se jedná o udržování vhodné hmotnosti jedince vyrovnáváním energetického příjmu a výdeje. Obezita, která vzniká při vyšším energetickém příjmu, je rizikovým faktorem mnoha dalších (nejen nádorových) onemocnění. Fyzická aktivita brání vzniku obezity tím, že zvyšuje aktivní tělesnou hmotu jedince, snižuje množství tělesného tuku a lipogenezi, tj. biosyntézu mastných kyselin v tukové tkáni (57, 60, 68). Pohybová aktivita také ovlivňuje a reguluje složky imunitního systému, insulin, prostaglandiny apod. (20, 26). Rozvoji chronických neinfekčních chorob, diabetu mellitu i kardiovaskulárních onemocnění, předchází celá řada změn v organismu, které souvisejí s nevhodným životním stylem – nesprávnou skladbou výživy, nadbytečným příjmem potravin i nedostatkem pohybu. Jedná se především o zvýšený krevní tlak, nevhodné složení krevních tuků a růst hladiny cholesterolu, jejichž následkem je rozvoj aterosklerózy. Ta bývá často doprovázena obezitou a s ní související inzulinovou rezistencí, tedy sníženou citlivostí tkání k inzulinu. Výsledkem je zvýšená hladina glukózy v krvi – v počátcích jen po jídle, později i mezi jídly – a její vylučování močí. Všem těmto nepříznivým změnám se však dá zabránit - zlepšením - 12 -

stravovacích návyků a zvýšením pohybové aktivity. Bylo prokázáno, že fyzická aktivita významně podporuje vstup glukózy do buněk, a to i v případě rozvinuté inzulinové rezistence. Dokonce lze při vhodné úpravě životního stylu s dostatkem pohybu diabetikům snížit množství injekčně aplikovaného inzulinu (64). Svačina uvádí, že fyzická aktivita hraje v prevenci diabetu významnější roli než výživa (63). Její pozitivní vliv na rozvoj cukrovky uvádějí i jiní autoři (45, 51). Dalším onemocněním, jehož vznik lze ovlivnit pohybovou aktivitou, je osteoporóza (17, 42, 53, 67). Nemoc má různé příčiny, ovlivnitelné i neovlivnitelné. Může souviset např. s nízkým příjmem vápníku, bílkovin, vitaminu D a C ve stravě, s kouřením apod. Úbytek minerálních látek, a to zejména kalcia, z kostí může mít na svědomí i nevhodná hmotnostní redukce (64, 67). Příkladem důležité role fyzické aktivity v prevenci osteoporózy mohou být kosmonauti – při dlouhém pobytu ve stavu beztíže u nich dochází k odvápňování kostí i při zajištění dostatečné a kvalitní výživy (42). Stejně tak u jedinců, kteří se nemohou dlouhodobě pohybovat (jsou upoutáni na lůžko), se vyskytuje negativní dusíková a vápníková bilance, které nelze zabránit ani při dodávání těchto prvků potravou (64). Dostatek vhodného pohybu podporuje osteoplastickou činnost a novotvorbu kostí. Pro ochranu před osteoporózou bývají doporučovány zejména sporty silového charakteru, nárazová zátěž či používání některých sportovních pomůcek, které zátěž na kosti vyvíjejí. Jedná se např. o gymnastiku, basketbal, volejbal nebo krasobruslení (53). Úpravou složení stravy v kombinaci s přiměřenou fyzickou aktivitou, která podporuje novotvorbu kostí v jakémkoliv věku člověka, lze tedy proti osteoporóze účinně bojovat (42).

2.2.1.2. Vliv pohybové aktivity na utilizaci živin Pohybová aktivita hraje významnou roli ve využívání energetických substrátů svalem (64). To, jaký substrát bude uplatněn, závisí na její intenzitě. Utilizace tuků (mastných kyselin) probíhá zejména v klidu nebo při pohybové aktivitě mírné až střední intenzity. Sacharidy jsou naopak využívány při vysoké intenzitě. Těchto poznatků lze vhodně využít při redukci hmotnosti. Je žádoucí, aby se organismus při snižování váhy zbavoval tukových zásob. Toho lze dosáhnout v případě provádění každodenní, minimálně půlhodinové, fyzické činnosti o mírné až střední intenzitě. Samozřejmě v kombinaci s dodržováním pravidel správné výživy.

- 13 -

Ty osoby, které redukují hmotnost pouze omezením stravy, dosáhnou jen úbytku svalové hmoty. Z aminokyselin se totiž vytváří náhradní zdroj energie – glukóza. Úbytek svalů je provázen ztrátou svalové síly, a to rozhodně zdraví neprospívá. Těmto problémům je možné se vyvarovat denním vykonáváním výše uvedené fyzické aktivity za současného zvýšeného příjmu libových bílkovin.

2.2.1.3. Negativní vliv pohybové aktivity na výživu Pohybová aktivita bohužel nemusí mít na výživu pouze pozitivní vliv. Dobře známa je např. souvislost mezi sportem a spotřebou alkoholu. Ačkoliv je sport spojován s lepším fyzickým i psychickým zdravím, mnoho studií prokazuje, že sportovci častěji než jejich nesportující vrstevníci provozují „binge drinking“, čímž se označuje konzumace 6 a více dávek alkoholu najednou. Současně se předpokládá, že se na tomto chování podílí úroveň, na jaké jedinec sport vykonává. Rizikovější je vyšší úroveň vykonávaného sportu (50). Existují také důkazy, že s určitými typy sportů se často pojí i výskyt poruch příjmu potravy (9, 12, 62). Jedná se zejména o sporty, u nichž má na výkon velký vliv hmotnost sportovce – sporty vytrvalostního charakteru, sporty, rozdělující atlety do kategorií dle hmotnosti, a sporty estetické. Zde jsou důvody, proč při těchto aktivitách hraje hmotnost tak důležitou roli. Ve sportech vytrvalostního charakteru, jako např. u běžců na dlouhé vzdálenosti, sportovec s několika kily navíc nepodá tak dobrý výkon, jako kdyby jeho hmotnost byla optimální. Sporty jako např. judo, box či zápas zase rozdělují atlety do kategorií podle váhy. Pokud sportovec překročí hranici své kategorie, nesmí se účastnit soutěží (kvůli překročení stanovené hmotnosti se může předčasně vrátit i z Olympijských her). Toto je důvodem značného tlaku na sportovce a nutí ho dosáhnout potřebného váhového úbytku během krátké doby. U sportů typu gymnastika či skoky do vody zase hraje při hodnocení výkonu významnou roli estetický dojem. Hodnotitelé posuzují mimo jiné vzhled sportovců a ti se tedy snaží být štíhlí (12). Dosud největší studie, která se touto problematikou zabývala, zkoumala výskyt poruch příjmu potravy u 1620 norských sportovců a 1696 členů kontrolní skupiny (62). Zjistila, že tyto poruchy jsou častější ve skupině sportovců (13,5 %) než v kontrolní skupině (4,6 %), - 14 -

u žen než u mužů a dále v těch typech sportů, v nichž hraje roli hmotnost, než v jiných druzích pohybové aktivity. Podrobné výsledky zobrazuje u žen Tabulka 1 a u mužů Tabulka 2. Jako „antigravitační“ jsou označovány sporty typu skoky na lyžích či jiné skokanské disciplíny, u nichž je vyšší hmotnost nevýhodou. Častější výskyt poruch příjmu potravy u vrcholových sportovců než u běžné populace prokázala i australská studie z roku 2002 (9). Větší problémy ve skupině sportujících žen než u sportovců - mužů v tomto směru zaznamenali Johnson, Powers a Dick (36). Poruchy příjmu potravy mezi sportovci tedy nejsou výjimkou. Vedou ke snížení jejich výkonnosti, k fyzickým a psychickým potížím a mohou být příčinou i jejich předčasné smrti (12). Tabulka 1: Prevalence výskytu poruch příjmu potravy u vrcholových sportovkyň (12).

Všechny sportovkyně (n=572) Kontrolní skupina (n=574) Estetické sporty (n=52) Váhové kategorie (n=53) Vytrvalostní sporty (n=102)

Anorexie Počet (%)

Bulimie Počet (%)

EDNOS Počet (%)

Celkem Počet (%)

11 (2)

36 (6)

68 (12)

115 (20)

1 (0) 6 (12) 0 4 (4)

17 (3) 8 (15) 6 (11) 10 (10)

34 (6) 8 (15) 10 (19) 10 (10)

52 (9) 22 (42) 16 (30) 24 (24)

Tabulka 2: Prevalence výskytu poruch příjmu potravy u vrcholových sportovců (12).

Všichni sportovci (n=687) Kontrolní skupina (n=629) Antigravitační sporty (n=37) Váhové kategorie (n=79) Vytrvalostní sporty (n=149)

Anorexie Počet (%) 0 1 (0)

Bulimie Počet (%) 17 (2) 1 (0)

EDNOS Počet (%) 38 (6) 1 (0)

Celkem Počet (%) 55 (8) 3 (0)

0

1 (3)

5 (14)

6 (16)

0 0

7 (9) 5 (3)

7 (9) 9 (6)

14 (18) 14 (9)

- 15 -

2.2.1.4. Vliv pohybové aktivity na výživové chování vysokoškoláků Téma mé bakalářské práce se týká vysokoškolských studentů. Byly nalezeny pouze dvě studie, které zkoumají vliv fyzické aktivity na výživu přímo na studentech vysokých škol. Jedna sleduje výživové chování a druhá výživový stav. V této kapitole se budeme věnovat té první – studii Fialové (27). Z celkového počtu získaných, vyplněných dotazníků jich bylo náhodně vybráno a poté zpracováno 2709 (z důvodu zachování vhodného poměru mezi muži a ženami – díky tomuto opatření tvořilo konečný soubor 49,4 % mužů a 50,6 % žen). Vyšetřovanými studenty byli studenti Masarykovy univerzity v Brně, Karlovy univerzity v Praze a Palackého univerzity v Olomouci. Je třeba dodat, že Fialová ve své práci neuvádí statistickou významnost zjištěných výsledků. Nejprve zmíníme výsledky, které se týkají pohybové aktivity samotné. Počet hodin týdně, které studenti věnovali fyzické aktivitě, udává Tabulka 3.

Tabulka 3: Počet hodin týdně věnovaný fyzické aktivitě – sportu, tanci, turistice ve volném čase - celý soubor (27). Počet hodin/týden 0 1-2 3-4 5-8 9 - 10 11 a více Celkem

Četnost 165 479 636 567 243 619 2709

% 6,1 18,0 23,4 20,9 8,9 22,7 100

Vzhledem k tomu, že je doporučováno strávit minimálně 3 až 4 hodiny týdně pohybem, není situace u studentů příliš optimistická. Žádoucí hodnotu – tedy 5 a více hodin – splňuje zhruba polovina dotazovaných (53 %). Při vyhodnocování rozdílů mezi pohlavím bylo zjištěno, že odpověď „0“ byla častější v souboru mužů (6,5 % oproti 5,8 %). Minimální doporučovanou hranici (3 až 4 hodiny) splňuje 19 % vysokoškoláků a 36 % vysokoškolaček. 8 a více hodin se ale naopak věnuje sportování více mužů (36 % vs. 19 %). Studenti byli také dotazováni na cvičení s činkami. Nikdy s činkami necvičí 45 % studentů (mužů i žen), naopak 17 % jich cvičí často a velmi často. Dále bylo zjištěno, že ženy s činkami cvičí méně často než jejich mužští kolegové. - 16 -

Výkonnostnímu sportu se věnuje pouze 21 % studentů a 10 % studentek. Pravidelnou tělesnou aktivitu ale ve svém volném čase vyvíjí 65 % mužů a 61 % žen; ostatní však sport neprovozují. Soubor byl poté rozdělen na skupinu sportujících a nesportujících studentů a dále byly zkoumány jejich odpovědi na další otázky. Pro účely mé práce se nejvíce hodí informace o rozdílech ve výživě mezi sportujícími a nesportujícími vysokoškoláky. Poznatky o pravidelnosti ve stravování shrnuje Tabulka 4. Za pravidelné stravování je možné považovat odpovědi v bodech 4 a 5. Ze skupiny sportujících se tedy pravidelně stravuje 53 % studentů, zatímco ze skupiny nesportujících je to 42 % vysokoškoláků. Naopak v jejich skupině se vyskytuje více těch, kteří mají stravovací režim nepravidelný (u 34 % vs. 24 %).

Tabulka 4: Pravidelná strava 3 – 5x denně – soubor sportujících a nesportujících (27). Škála 1 – 5 (1 nikdy, 5 velmi často) 1 2 3 4 5

Nesportující

Sportující

Četnost

%

Četnost

%

83 256 231 229 189

8,4 25,9 23,4 23,2 19,1

91 313 375 434 469

5,4 18,6 22,3 25,8 27,9

74 % sportujících studentů vysoké školy nikdy nedrželo redukční dietu; stejně tak 85 % nesportujících. Často a velmi často ji drží 3 % sportujících a 2 % nesportujících. Mlsání mezi hlavními jídly je typické pro 43 % nesportujících a 37 % sportujících mladých lidí. Nikdy nebo výjimečně mlsá 36 % sportujících a 32 % nesportujících. Rozdíly v odpovědích na dodržování pitného režimu zobrazuje Tabulka 5. Vyplývá z ní, že sportující studenti dodržují pitný režim častěji než jejich nesportující kolegové (61 % vs. 47 % - body 4 a 5). Pravidelností pitného režimu se nezabývá vůbec (bod 1) nebo se jí věnuje jen výjimečně (bod 2) 23 % nesportujících studentů a pouze 13 % sportujících vysokoškoláků. Sportující studenti také lépe svou stravu hodnotí - 35 % sportujících a 22 % nesportujících ji označuje za zdravou. Za spíše nezdravé považuje své stravování čtvrtina nesportujících a 16 % sportujících.

- 17 -

Tabulka 5: Dodržování pitného režimu – soubor sportujících a nesportujících (27). Škála 1 – 5 (1 nikdy, 5 velmi často) 1 2 3 4 5

Nesportující

Sportující

Četnost

%

Četnost

%

24 203 292 281 188

2,4 20,5 29,6 28,4 19,0

19 204 428 547 484

1,1 12,1 25,4 32,5 28,8

Svou hmotnost spíše nekontroluje 48 % nesportujících a 40 % sportujících studentů. Velmi často ji kontroluje 9 % nesportujících a 14 % sportujících. Mezi porovnávanými soubory nebyly zjištěny významné rozdíly v konzumaci alkoholu - 48 % sportujících a 52 % nesportujících alkohol vůbec nebo téměř vůbec nepije. Častá a velmi častá konzumace se objevila v odpovědích 17 % nesportujících 18 % sportujících. Významné rozdíly při porovnávání odpovědí mezi sportujícími a nesportujícími studenty nevyšly např. také v délce spánku (66 % nesportujících a 67 % sportujících tráví spánkem pravidelně 7 a více hodin) a v kouření (v obou skupinách se vyskytovalo cca 18 % kuřáků). Z výše uvedené studie vyplývá, že fyzická aktivita ovlivňuje některé z dalších faktorů životního stylu. Sportující studenti např. dodržují větší pravidelnost ve stravování i pitném režimu, své stravovací zvyklosti lépe hodnotí a častěji sledují svou hmotnost.

2.2.1.5. Vliv pohybové aktivity na výživový stav vysokoškoláků Cílem práce Brtkové, Balogy a Gurského (8) bylo zjistit, jestli různý stupeň pohybové aktivity u studentů s rozdílným profesním zaměřením ovlivňuje výživový stav, konkrétně hladiny lipidů a lipoproteinů v plazmě. Vyšetřovaný soubor tvořilo 54 posluchačů tělesné výchovy Pedagogické fakulty UPJŠ a 58 vysokoškoláků ze Strojírenské fakulty v Prešově. Převládajícími sporty u studentů tělesné výchovy byly fotbal, volejbal, vodní pólo a atletika. Studenti strojírenské fakulty byli vybráni náhodným výběrem a pohybové aktivitě se věnovali na hodinách tělesné výchovy a nepravidelně ve svém volném čase. Autoři studie u vysokoškoláků zjišťovali antropometrické, funkční a biochemické parametry. Z antropometrických ukazatelů byla určena výška, hmotnost a procento tělesného - 18 -

tuku a také aktivní tělesná hmota změřením kožních řas na deseti místech těla. Pro určení funkční zdatnosti absolvovali posluchači dvojstupňové zatížení na bicyklovém ergometru. Dále byly zjištěny hodnoty celkového cholesterolu, LDL-cholesterolu, HDL-cholesterolu a triacylglycerolů. A zde jsou výsledky studie: Průměrné hodnoty výšky a hmotnosti byly v obou skupinách podobné, stejně jako složení těla. Studenti se ale podstatně lišili v ukazatelích funkční zdatnosti. Průměrné hodnoty funkční zdatnosti byly ve všech ukazatelích vyšší u studentů tělesné výchovy a tyto rozdíly byly statisticky vysoce významné. Statisticky významné byly i rozdíly v hodnotách celkového cholesterolu, LDLcholesterolu a indexu aterogenity (celkový cholesterol/HDL-cholesterol), a to ve prospěch posluchačů Pedagogické fakulty UPJŠ. Soubory se nelišily v hodnotách HDL-cholesterolu. Studie potvrdila pozitivní vliv pohybové aktivity na lipidový profil a prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Náročnější studium s převahou sedavého způsobu života na strojírenské fakultě se zřejmě projevilo na horších výsledcích jejích studentů a je vidět, že povinná tělesná výchova nestačí nedostatek pohybu kompenzovat.

- 19 -

2.2.2. Pohybová aktivita vysokoškoláků Před samotným zkoumáním vlivu pohybové aktivity na stravovací zvyklosti vysokoškolských studentů je vhodné zjistit, jaké místo vlastně pohyb v této skupině obyvatelstva zaujímá,

kolik studentů pravidelně sportuje,

jakým

sportům dávají

vysokoškoláci přednost apod. V následujícím textu jsou zmíněny některé z československých, českých i zahraničních studií, které se touto tematikou zabývají. Rozebrána je i pohybová aktivita studentů medicíny, na které se autoři zaměřují nejčastěji.

Již v roce 1972 zveřejnili Provazníková, Švandová a Štipl výsledky studie, která zkoumala zdravotní stav studentů LFH Karlovy univerzity. Podle ní jsou vysokoškoláci častěji nemocní než jejich nestudující vrstevníci a k dalšímu zhoršování zdravotního stavu navíc dochází během studia (54). Na neuspokojivý zdravotní stav studentů vysokých škol v Praze poukazuje i výzkum z let 1970-71 a 1975-76 (55). Adamová (1) upozorňuje na nevyvážený pracovní režim vysokoškoláků s vysokou a nepravidelnou zátěží, kterou pouze 7 % z nich kompenzuje přiměřenou fyzickou aktivitou. To se - společně se špatnými stravovacími návyky – projevuje na výkonnosti a zdravotním stavu studentů. Nedostatek aktivního odpočinku a nízkou pohybovou aktivitu u vysokoškoláků zmiňuje stejná autorka také o osm let později (2). Vedení PF UJEP v Ústí nad Labem (73) již od roku 1980 provádí výzkum, který je zaměřený na stravovací návyky studentů této fakulty. V roce 2000 zveřejňuje také frekvenci fyzické aktivity svých posluchačů Obrázek 1. Vykonávání tělesné aktivity maximálně jednou za týden je považováno za nedostatečné – přesto tuto a nižší frekvenci uvádí 48 % studentů a 45 % studentek. Z toho téměř 20 % vysokoškolaček a 10 % jejich kolegů necvičí téměř nikdy. Ženy nejčastěji uvádějí frekvenci pohybové aktivity 2–3x týdně, muži denně nebo téměř denně. Vzhledem k tomu, že pedagog by měl jít svým žákům příkladem a být jejich vzorem, nejsou výsledky této studie příliš optimistické. Zhao porovnával fyzickou aktivitu českých studentů se zahraničím - konkrétně studenty z Olomouce a Pekingu (72). Výsledky studie dopadly lépe ve prospěch olomouckých vysokoškoláků. V jejich souboru byla nečinnost zjištěna u 6 % posluchačů, zatímco neaktivních čínských studentů je 15 %. Čeští studenti se častěji věnují vyššímu stupni pohybové aktivity (67 %), čínští vysokoškoláci střednímu stupni (53 %). V obou skupinách převažuje fyzická aktivita mužů nad pohybem žen; úroveň pohybové aktivity českých žen je však vyšší než u pekingských mužů. - 20 -

Obrázek 1: Frekvence provádění tělesných cvičení či sportu u studentů PF UJEP (73).

Haase (30) provedl rozsáhlý průzkum fyzické aktivity u 19 298 studentů z 23 zemí, které se navzájem liší kulturou a úrovní ekonomického rozvoje. Zjistil následující průměrné hodnoty prevalence inaktivity: 23 % v severozápadní Evropě a USA, 30 % ve střední a východní Evropě, 39 % ve Středozemí, 42 % v Tichomoří a 44 % v rozvojových zemích. Fyzická aktivita vysokoškolských studentů nesplňovala obecná doporučení. Nízká fyzická aktivita byla zjištěna i u japonských studentek, které byly sledovány z hlediska příjmu vitaminů ze stravy (37). Příjem vitaminů byl vyhodnocen jako odpovídající doporučeným dávkám v Japonsku, zatímco denní energetický příjem (1,622±377 kcal) byl velmi nízký. Potřebám studentek sice odpovídal, ale to bylo způsobeno zejména značně nižší pohybovou aktivitu, než která je doporučována. Článek amerických autorů popisuje rozsáhlý výzkum na 4609 studentech ze 136 univerzit, který byl zaměřený na výskyt pohybové aktivity a výběr potravin ve sledovaném souboru vysokoškoláků (46). Respondentům byly položeny tři otázky, které se týkaly pohybové aktivity. A zde jsou výsledky: z celého souboru vykonává 3x týdně a častěji intenzivní pohybovou aktivitu 37,6 % vysokoškoláků, 29,9 % se jich stejně často věnuje posilovacím cvičením a 19,5 % vykonává minimálně třikrát týdně fyzickou aktivitu mírnější intenzity po dobu alespoň 30 minut. U 35 % zúčastněných studentů byl prokázán výskyt nadváhy a obezity (tj. BMI ≥ 25,0). Svou hmotnost chtělo snížit 46,4 % studujících a jako prostředek ke zhubnutí Američané většinou volili právě cvičení (53,6 %) a dietu (30,8 %). - 21 -

U těch, kteří chtěli snížit hmotnost či zastavit její nárůst, bylo pozorováno, že častěji provádějí všechny zmíněné druhy fyzické aktivity a zároveň konzumují častěji 5 a více porcí ovoce a zeleniny a 2 a méně porcí potravin s vysokým obsahem tuku. Jiná americká studie (69) sledovala hmotnostní změny studentů během přechodu ze střední na vysokou školu. Již v průběhu prvního semestru téměř čtvrtina vysokoškoláků přibrala pět či více procent své původní váhy. Tito jedinci uváděli, že jejich fyzická aktivita je na vysoké škole nižší než na škole střední.

2.2.2.1. Pohybová aktivita studentů medicíny V České republice autoři většinou sledují studenty medicíny v rámci hodnocení kardiovaskulárních rizik. Špatnou výživu, nízkou pohybovou aktivitu, vysokou hmotnost a vysoké procento tělesného tuku zjistili u studentů 5. ročníku 1. Lékařské fakulty UK Králíková a Rameš (39). Stejní autoři srovnávali také životní styl mediků v letech 1989 - 1992 (40). Uvádějí, že během tří let došlo ke zvýšení počtu mediků, kteří pravidelně sportují – z 12 % na 23 %. 15 % studentů se však fyzické aktivitě nevěnuje vůbec. Dubová a Provazníková (15) z 3. Lékařské fakulty UK se zabývaly rizikovými faktory vysokého krevního tlaku mediků. Při rozdělení studentů do skupin podle výšky krevního tlaku bylo zjištěno, že jeho hodnoty nejsou významně ovlivněny nízkou pohybovou aktivitou. Téměř 60 % studentů uvedlo, že sportuje jednou týdně. Také 2. Lékařská fakulta UK zkoumala fyzickou aktivitu u svých studentů, a to v letech 1995 – 1997 a 2004 – 2006 (14). Výsledky jejich výzkumu zobrazuje Tabulka 6. Je z ní dobře vidět, že v souboru II u mužů i žen dochází k prodloužení doby, kterou studenti pohybovou aktivitou tráví. Kromě sledování rizik vzniku onemocnění srdce a cév se čeští vědci zabývají také dopadem nadměrné statické zátěže na podpůrně pohybový systém (43). Vysokoškoláci jsou totiž statické zátěži vystavováni několik hodin denně a to již dlouhou dobu – minimálně 13 let. Je to způsobeno častým sezením - při výuce ve škole, při samostudiu, ale i při pasivním odpočinku. Statický sed v tomto případě negativně ovlivňuje kvalitu postury (držení těla). Důsledkem nefyziologického držení těla mohou být např. bolesti zad, které vznikají při přetížení určitých svalů a vazů. Výborné a dobré držení těla bylo zjištěno pouze u 9 % studentek a 2,8 % studentů z 1. ročníku LF UK v Plzni. Postury ostatních byly hodnoceny jako nefyziologické. Nejběžnější patologií při hodnocení jednotlivých částí páteře bylo předsunuté držení krční páteře a hlavy. Pro lepší představu je tu uveden Obrázek 2, který zobrazuje nejčastější typy nefyziologického zakřivení páteře u vyšetřovaných mužů. Kromě - 22 -

jiného hodnotili autoři také celkovou symetrii držení těla – celková asymetrie byla nalezena u 24,7 % posluchaček a 31 % posluchačů. Zvýšením vhodné, jednostranně nezatěžující, pohybové aktivity a prováděním kompenzačních cvičení je možné kvalitu posturální funkce podpůrně pohybového aparátu výrazně vylepšit.

Tabulka 6: Tělesná aktivita u studentů 2. Lékařské fakulty UK – v procentech (14). Tělesná aktivita

Muži

Ženy

Soubor I (n=125)

Soubor II (n=125)

Soubor I (n=171)

Soubor II (n=230)

> 60 minut/den

33

67

24

68

30 – 60 minut/den

63

28

70

27

< 30 minut/den

4

4

5

5

Bez tělesné aktivity

0

1

1

0

Obrázek 2: Nefyziologická zakřivení v jednotlivých částech páteře u mužů – boční projekce (43).

- 23 -

Na Slovensku jsou rizikové faktory životního stylu mediků dlouhodobě monitorovány všemi lékařskými fakultami, a to v rámci Národního programu podpory zdraví (35). Ústav hygieny Lékařské fakulty UPJŠ v Košicích se na příklad zabýval vlivem místa bydliště na různé faktory životního stylu (3). Výsledky studie z hlediska pohybové aktivity byly navzdory současnému trendu uspokojivé. Nepravidelně a pravidelně totiž ze zkoumaného souboru cvičí 93 % budoucích lékařů a pouze 7 % nevyvíjí žádnou fyzickou aktivitu. Všechny sledované formy sportu vyšly lépe u studentů bydlících mimo domov. Ve stejném souboru studentů byly v článku Rimárové et al. (59) sledovány rozdíly v životním stylu mezi muži a ženami. V míře pohybové aktivity byl zjištěn statisticky významný rozdíl v neprospěch žen. Subjektivní hodnocení fyzické kondice dopadlo také lépe u mužů. Z dalších výsledků je možné zmínit ještě to, že muži méně často kontrolují svoji hmotnost a nesnaží se ji redukovat. S pětiletým odstupem sledovala Bernasovská posluchače všeobecného lékařství UPJŠ (4). Vykonávání fyzické aktivity shrnuje Tabulka 7. V prvním ročníku se v porovnání s pátým ročníkem nacházel vyšší počet žen, které vůbec nesportovaly. O pět let později přibylo pravidelně sportujících studentek (z 13,6 % na 33,3 %). Statisticky významné rozdíly v souboru mužů se nevyskytovaly. Stejná autorka zkoumala fyzickou aktivitu budoucích lékařů také z důvodu jejího příznivého účinku na psychiku (5). Ze studie vyplývá, že ve škole pociťuje psychické napětí 73 % studentek a 50 % studentů. Pohybová aktivita ve volném čase by mohla být vhodnou kompenzací studijních nároků a mohla by přispět k duševní pohodě (31, 70). Tabulka 7: Fyzická aktivita posluchačů UPJŠ – změny během 5 let (4). Způsob vykonávání fyzické aktivity

Muži (%)

Ženy (%)

1. ročník

5. ročník

1. ročník

5. ročník

6,7

2,2

4,9

1,5

60,0

62,2

76,7

62,3

25,0

31,1

13,6

33,3

Závodní sport

5,0

0,0

1,0

0,0

Jiná fyzická aktivita

3,3

4,4

3,9

2,9

Žádná aktivita Nepravidelný sport Pravidelný sport

- 24 -

Lékařská fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě konstatuje negativní trend – stoupá procento studentů bez pravidelného sportování a s nízkou pohybovou aktivitou (65). Stejná fakulta zkoumá energetický výdej a dominantní pohybové aktivity u budoucích lékařů (66). Zjišťuje především nevyváženou energetickou bilanci – u mužů i žen převažuje příjem nad výdejem. U studentek se v průběhu čtyř let zvyšuje hodnota energetického výdeje, u studentů klesá energetický příjem. Relativně častou pohybovou aktivitou mezi studenty je chůze. Horší výsledky se týkají skutečné sportovní činnosti. 54 % mužů a 62 % žen totiž neuvádí během dne žádnou sportovní aktivitu. V průměru věnují studenti sportování 39 minut a studentky 26,5 minut denně. Při přepočítání vychází najevo, že celkový objem sportovní aktivity u mužů je 4,5 hodin a u žen 3,1 hodin týdně (připočteme-li ještě rychlou chůzi a chůzi do kopce, vychází u mužů objem 9,6 hodin a u žen 8,1 hodin). Jak odhadují svou pohybovou aktivitu sami studenti, uvádí Obrázek 3. Upřednostňované druhy sportu se u mužů a žen liší (Obrázek 4). Muži hrají zejména míčové hry (fotbal, basketbal, hokej), cvičí v posilovně a běhají, zatímco ženy preferují aerobik, tanec a běhání. Uvedené sportovní aktivity byly dále rozděleny podle příslušnosti k vytrvalostním, silovým či pohybovým činnostem a ukázalo se, že u vysokoškoláků převažují vytrvalostní sportovní aktivity zaměřené na rozvoj aerobní zdatnosti. Hlavní rozdíl mezi muži a ženami byl v zastoupení silových prvků (posilování, kulturistika) a prvků zaměřených na rozvoj obratnosti a pohyblivosti (gymnastika, jóga). Při započítání rychlé chůze tvoří vytrvalostní pohybové aktivity 80 % veškeré sportovní činnosti. Intenzita pohybové aktivity nebyla zjišťována přímo, ale je možné ji odvodit z odpovědí na otázku: „Jak často vykonáváte fyzickou aktivitu, trvající alespoň 20 minut, která způsobuje zadýchávání nebo zpocení?“. Možnost „denně“ vyplnilo 15 % studentů, „1x až 3x týdně“ 51 % studentů a „zřídka nebo vůbec“ 33 % vysokoškoláků. Protože odpovědi poukazují na frekvenci cvičení, je možné konstatovat, že denně sportuje 17 % mužů a téměř 15 % žen.

- 25 -

Obrázek 3: Odpovědi na otázku: „Kolik času věnujete denně tělesné aktivitě – sportování?“ (66).

Obrázek 4: Druhy pohybových aktivit studentů (66).

- 26 -

2.3. SHRNUTÍ TEORETICKÉ ČÁSTI Shromážděná data potvrzují, že pohybová aktivita opravdu výživu ovlivňuje. Většinou se jedná o působení v pozitivním smyslu. Při fyzické aktivitě dochází ke zvyšování energetického výdeje, a tak aby došlo k zachování stávající hmotnosti, musí jedinec zvýšit svůj příjem energie potravou. Pohybová aktivita hraje významnou roli ve využívání energetických substrátů svalem a znalostí tohoto procesu se dá využít jak při sportovní činnosti, tak při redukci hmotnosti. Dále pohyb pomáhá korigovat chyby ve stravování, které přispívají ke vzniku některých nemocí. Ačkoliv se výsledky výzkumů, zkoumajících výživový stav sportovců, různí, často je prokázán i pozitivní vliv fyzické aktivity na výživové chování, což potvrzují i obě studie týkající se vysokoškolských studentů. Na druhou stranu, některé druhy sportů mohou vést ke vzniku poruch příjmu potravy - a to většinou v souvislosti s tlakem na podání co nejlepšího výkonu. Výjimečná není ani vyšší spotřeba alkoholu u sportovců. Co se týká pohybové aktivity samotné, mají studenti vysokých škol ještě co dohánět. Mnozí čeští i zahraniční autoři se u nich setkávají s nadměrnou statickou zátěží, která je pohybem nedostatečně kompenzována.

- 27 -

3. PRAKTICKÁ ČÁST 3.1. CÍL PRAKTICKÉ ČÁSTI

Cílem praktické části bakalářské práce je

zjistit, jestli existují

rozdíly

ve stravovacích zvyklostech pravidelně sportujících a nesportujících vysokoškolských studentů.

3.1.1. Hypotéza H0

Stravovací zvyklosti pravidelně sportujících a nesportujících studentů se neliší.

HA

Stravovací zvyklosti pravidelně sportujících a nesportujících studentů se liší.

- 28 -

3.2. METODIKA A POPIS SOUBORU 3.2.1. Metodika, sběr a zpracování dat Pro účely tohoto výzkumu byla použita data získaná při dotazníkovém šetření, které předcházelo mé diplomové práci (52). Konečná verze dotazníku obsahuje 41 otázek, rozdělených do šesti částí (viz Příloha). Zde jsou podrobněji popsány ty části, které byly v této bakalářské práci zpracovány.

PRVNÍ ČÁST První část zkoumá obecné informace o respondentech (pohlaví, vysoká škola, fakulta, ročník studia, bydliště, věk, hmotnost, výška). Tyto údaje slouží především pro základní popis souboru. Uvedená hmotnost a výška umožňuje výpočet BMI a zařazení studenta do příslušné kategorie dle WHO (52, 71).

DRUHÁ ČÁST Druhá část obsahuje 10 otázek, zaměřených na informovanost o výživě a osobní přístup. V bakalářské práci byly zpracovány pouze odpovědi na jednu z nich:

-

Snažíte se, aby Váš jídelníček odpovídal zásadám správné výživy? Odpovědi vypovídají o vztahu studenta ke správné výživě a jeho snaze se řídit obecnými pravidly. Předpokládá se větší snaha u studentů s vyšší pohybovou aktivitou. Sportující osoby se pravděpodobně více zajímají o správný životní styl.

TŘETÍ ČÁST Třetí část je zaměřena na výživové zvyklosti, tzn. sleduje výživové chování zúčastněných studentů. Opět byly vybrány jen některé položky. -

Uveďte, s jakou pravidelností se stravujete během dne. Pravidelnost ve stravování má mnoho pozitivních účinků na zdraví, a proto je zjišťováno, jestli je či není typická pro stravování vysokoškolských studentů. O nepravidelnosti jejich stravovacího režimu hovoří mnoho studií, popsaných v mé předchozí práci (52), nyní mě ale zajímá, jestli má na pravidelnost vliv pohybová aktivita či nikoliv. Sledována je pravidelnost konzumace šesti denních jídel – ze získaných odpovědí bude možné určit, kolikrát za den se studenti stravují pravidelně. - 29 -

-

Jak často konzumujete instantní jídla, jídla z pytlíku a z konzerv? Vysokoškoláci si často vaří sami. Instantní výrobky jsou možným řešením chybějícího oběda či jiného denního jídla. Frekvenci jejich příjmu u sportujících a nesportujících studentů zkoumá tato otázka.

-

Přisolujete si pokrmy u stolu? Vyšší zastoupení kuchyňské soli ve stravě je spojováno s negativními důsledky pro zdraví. Potřebné množství soli člověk svému tělu dodá i bez přisolování pokrmů. Je sledováno, jaké návyky mají v tomto směru vysokoškolští studenti, a jestli má na solení nějaký vliv fyzická aktivita.

-

Kolik porcí zeleniny a ovoce obvykle sníte za jeden den? Konzumace ovoce a zeleniny je spojena s dodáním tělu prospěšných látek, proto by strava měla obsahovat odpovídající množství těchto potravin. Předpokládat můžeme jejich vyšších příjem u sportujících studentů, kterým je pravděpodobně správná výživa bližší než nesportujícím.

-

Kupujete si pravidelně nějaké vitaminy, multivitaminové přípravky či potravinové doplňky? Tato otázka byla inspirována Dotazníkovým formulářem životního stylu a Protokolem preventivního vyšetření, které využívá ÚPL LF MU pro vlastní šetření. Je známo, že právě sportující jedinci potravinové doplňky často přijímají, a to z nejrůznějších důvodů.

-

Kolik tekutin denně vypijete (mléko, káva a alkohol se nezapočítávají). Odpovědi na otázku nás stručně informují o příjmu tekutin v souborech sportujících a nesportujících vysokoškoláků. Při sportu dochází k vyšší tvorbě potu, je třeba tekutiny doplňovat častěji a ve větším množství, a proto je zde předpoklad, že vyšší příjem tekutin nalezneme u sportujících.

Obsažený frekvenční dotazník je, stejně jako zbývající části (konzumace alkoholu, pohybová aktivita a kouření), totožný s tím, který využívá nutriční software Nutrifia pro rychlé hodnocení výživy. Sleduje frekvenci konzumace 18 vybraných potravinových položek za uplynulých sedm dní. V této bakalářské práci byly použity pouze odpovědi na frekvenci konzumace mléka a mléčných výrobků a ryb. Podrobné seznámení s nutričním softwarem Nutrifia umožňuje manuál k programu (22) nebo příspěvky jeho autora v odborných časopisech (23, 24).

- 30 -

ČTVRTÁ ČÁST Čtvrtá část zjišťuje, kolik dávek alkoholu jedinec zkonzumoval za poslední týden, a frekvenci konzumace více než 4 dávek alkoholu v průběhu jednoho dne. Opět jsou použity otázky z formuláře nutričního softwaru Nutrifia. Dávky alkoholu za týden umožňují přepočet na jejich množství zkonzumované za jeden den a srovnání s doporučením pro muže a ženy. Najednou by spotřeba alkoholu neměla překročit více než 4 dávky, a proto je zařazena druhá otázka.

PÁTÁ ČÁST Pátá část se zabývá pohybovou aktivitou. Znění všech otázek je totožné s těmi, které využívá nutriční software Nutrifia. První dvě se týkají chůze (Věnujete se chůzi nejméně 30 minut za den po většinu dní v týdnu, nebo alespoň 3 hodiny za celý týden?, Kolikrát týdně se věnujete intenzivnější chůzi (v kuse nejméně 10 minut)?), další čtyři hodnotí náročnější sportovně-rekreační aktivity. Nejprve jsou respondenti tázáni, jestli se nějaké takové aktivitě pravidelně věnují. Pokud ne, už na další otázky o pohybové aktivitě neodpovídají. Pokud ano, následuje ještě dotaz, kolikrát týdně ji vykonávají, kolik minut a jaká je její obvyklá intenzita. Nutriční software Nutrifia poté tyto zadané parametry vynásobí, čímž se získá hodnota SPORT-indexu. Za dostatečné jsou považovány hodnoty vyšší než 700 (22). Díky uvedeným otázkám lze analyzovat pohybovou aktivitu vyšetřovaného souboru vysokoškoláků a hlavně je možné studenty podle jejich odpovědí rozdělit na sportující a nesportující, což je důležitý bod tohoto výzkumu.

ŠESTÁ ČÁST Šestá část obsahuje otázky týkající se kouření. Opět byly převzaty z formuláře nutričního softwaru Nutrifia. Problematika kouření však nebyla předmětem zkoumání v této bakalářské práci, a proto výsledky nebyly zpracovány. Samotný sběr dat probíhal od listopadu 2008 do ledna 2009. Studenti vyplňovali dotazníky ve vyhrazeném čase přímo ve výuce, a to po předchozím poučení a vysvětlení otázek. Celkem se dotazníkového šetření zúčastnilo 349 vysokoškoláků; 11 dotazníků však muselo být pro nedostatečné nebo chybné vyplnění vyřazeno. Na rozdíl od diplomové práce, kde bylo pracováno s daty od 338 studentů, v bakalářské práci jsou analyzovány údaje od 225 z nich. Kritériem výběru souboru bylo zaměření studia. Záměrně byla do tohoto výzkumu vybrána celá skupina studentů medicíny z 5. ročníku a také všichni ze skupiny - 31 -

„Ostatní“ (rovněž z 5. ročníku). Data od mediků z 1. ročníku zpracována nebyla – důvodem se stal cíl vytvořit různorodý soubor respondentů bez naprosté převahy jednoho z oborů. Přednost před nimi byla dána jejich starším kolegům i kvůli přibližně stejnému věku se studenty jiného zaměření.

Část dat (výpočet BMI, provedení operací součtu dávek alkoholu za týden a součinu týdenní frekvence, délky a intenzity pohybově náročnější sportovně-rekreační aktivity) získaných v dotazníkovém šetření byla zpracována pomocí již zmiňovaného nutričního softwaru Nutrifia. Následující analýza výsledných hodnot a zpracování ostatních dat byly provedeny v programu SPSS Statistics 17.0. Grafy a tabulky byly vytvářeny pomocí programů Microsoft Excel 2007 a Microsoft Word 2007. Ke stanovení statisticky významných rozdílů byl použit test nezávislosti χ2 (chí-kvadrát) pro kvalitativní znaky a test ANOVA (analýza rozptylu) pro znaky kvantitativní. Byla zvolena hladina statistické významnosti α = 5 % a 1 %.

- 32 -

3.2.2. Popis souboru Konečný soubor tvoří 225 studentů (122 žen a 103 mužů) ve věku 22 až 31 let z různých fakult Masarykovy univerzity a Vysokého učení technického. Konkrétně se jedná o posluchače 5. ročníků FEKT, FSI (VUT), LF, FF a PřF (MU). Skupinu studentů z LF představují budoucí lékaři, tedy studenti oboru Všeobecné lékařství. Procentuální zastoupení studentů z různých fakult zobrazuje Obrázek 5, jejich rozdělení podle oboru a pohlaví udává Tabulka 8 a věkové rozložení souboru znázorňuje Obrázek 6.

Obrázek 5: Procentuální zastoupení studentů z různých fakult v souboru.

Tabulka 8: Rozdělení studentů podle oboru a pohlaví. LF

FEKT

FF

PřF

FSI

Celkem

Ženy

75

0

22

15

10

122

Muži

28

39

12

12

12

103

Celkem

103

39

34

27

22

225

- 33 -

Obrázek 6: Věkové rozložení souboru (v procentech).

- 34 -

3.3. VÝSLEDKY 3.3.1. Pohybová aktivita vysokoškoláků Tato část bakalářské práce ve stručnosti charakterizuje pohybovou aktivitu vysokoškolských studentů. Na otázku „Věnujete se chůzi nejméně 30 minut za den po většinu dní v týdnu, nebo alespoň 3 hodiny za celý týden?“ odpovědělo kladně 91 % studentů. Nebyl zde prokázán statisticky významný rozdíl mezi muži a ženami. Dále bylo zjišťováno, kolikrát týdně se studenti věnují intenzivnější chůzi, která trvá v kuse nejméně 10 minut. Nejčastěji studenti vyplňovali odpověď „3–4x“ (25 %). Odpověď „< 1x“ zvolilo 9 %, „1-2x“ 17 % a „5-6x“ 20 % studentů. Jednou denně a častěji zařazuje do svého režimu intenzivnější chůzi pouze 29 % vysokoškoláků. Další otázka směřovala k vykonávání pohybově náročnějších sportovně-rekreačních pohybových aktivit (bez započítání chůze). 68 % studentů (tj. 154) odpovědělo, že se jim pravidelně věnují, ostatní je do svého volného času nezařazují. Ani zde nebyly prokázány statisticky významné rozdíly mezi pohlavími. Ti studenti, kteří na předchozí otázku uvedli odpověď „Ano“, byli dále posuzováni podle frekvence vykonávání oné pohybové aktivity, délky cvičení a jeho intenzity. 44 % studentů vykonává pohybově náročnější sportovně-rekreační aktivitu 1-2x týdně, 30 % 3-4x týdně a 17 % (tj. 26 studentů) méně než jednou týdně, což je považováno za nedostačující. 5x týdně a častěji se jí věnuje pouze 9 % dotázaných. Průměrná doba jednoho cvičení v celém souboru je 64 minut. Minimální uvedená doba je 5 minut, maximální 130 minut. Nejčastěji studenti hodnotí intenzitu své fyzické aktivity 6, 7 a 8 body (25 %, resp. 27 %, resp. 28 %). Intenzitu 7 a vyšší, tj. takovou, při které dochází k pocení, udává 101 ze 154 studentů (66 %). Ostatní odpovědi jsou zanedbatelné. Všech 225 studentů bylo také rozděleno do kategorií dle hodnot SPORT-indexu. (Obrázek 7). Téměř třetina z nich uvedla, že pravidelně nevykonává pohybově náročnější sportovně-rekreační aktivitu – u této skupiny tak nemohl být SPORT-index spočítán. Podobně i u těch, kteří vykonávají fyzickou aktivitu méně než 1x týdně. U ostatních provedl nutriční program Nutrifia součin týdenní frekvence, délky a intenzity jejich cvičení. Dostačující hodnoty - 700 a více - byly zjištěny u 82 studentů, tedy u 36 %. Průměrná hodnota SPORTindexu byla 1177 a maximální 6600.

- 35 -

Obrázek 7: Rozdělení studentů podle SPORT-indexu (v procentech).

- 36 -

3.3.2. Vliv pohybové aktivity na BMI, názory a stravovací zvyklosti

3.3.2.1. Rozdělení studentů na „sportující“ a „nesportující“ Pro účely této bakalářské práce - po vyzkoušení více možností - byli studenti rozděleni do dvou skupin, a to na skupinu sportujících a nesportujících. Do skupiny sportujících byli zařazeni ti vysokoškoláci, kteří odpověděli kladně na otázku, zda se pravidelně věnují některé pohybově náročnější sportovně-rekreační pohybové aktivitě, s výjimkou chůze, ale zároveň také tuto činnost vykonávají minimálně jednou týdně. Skupina nesportujících tedy zahrnuje studenty, kteří náročnější pohybovou aktivitu nevykonávají vůbec anebo nepravidelně, méně než jednou za týden. Jinými slovy, nesportující studenti mají hodnotu SPORT-indexu 0 a sportující větší než 0. Obrázek 8 ukazuje, že do skupiny sportujících bylo zařazeno 57 % respondentů (128 jedinců); ostatní studenti tvoří skupinu nesportujících.

Obrázek 8: Rozdělení studentů na skupinu sportujících a nesportujících (v procentech).

Obrázek 9 a Obrázek 10 zobrazuje složení skupin sportujících a nesportujících studentů. Ve skupině nesportujících vysokoškoláků se nalézá statisticky významně nižší procento mužů. Rozdíly mezi skupinami z hlediska typu studia nebyly prokázány.

- 37 -

Obrázek 9: Podíl mužů a žen ve skupině sportujících a nesportujících (v procentech).

Chí-kvadrát test:

Sportující x Nesportující: P = 0,023 → statisticky významné

Obrázek 10: Podíl mediků a ostatních studentů ve skupině sportujících a nesportujících (v procentech).

Chí-kvadrát test:

Sportující x Nesportující: P = 0,214 → statisticky nevýznamné

- 38 -

Pro zajímavost uvádím, jaké odpovědi sportující a nesportující studenti uvedli u ostatních otázek, které se týkají pohybové aktivity. Chůzi se nejméně 30 minut za den po většinu dní v týdnu, nebo alespoň 3 hodiny za celý týden věnuje 95 % sportujících a 85 % nesportujících vysokoškoláků. Frekvenci intenzivnější chůze udává Tabulka 9. Jak je vidět, vyšší frekvence chůze se častěji objevuje v souboru sportujících, zatímco nižší v souboru nesportujících. Rozdělení podle SPORTindexu zobrazuje Tabulka 10 i Obrázek 7 v předchozí kapitole. Naprostá většina nesportujících necvičí vůbec (73 %), ani u zbývajících však hodnotu SPORT-indexu nelze spočítat, protože frekvence jejich fyzické aktivity je nižší než jednou týdně. Dostatečná hodnota SPORT-indexu se nachází u 64 % sportujících vysokoškoláků.

Tabulka 9: Frekvence intenzivnější chůze v souboru sportujících a nesportujících (v procentech). Frekvence intenzivnější chůze (v procentech) < 1x

1-2x

3-4x

5-6x

7x

> 7x

Sportující

5

16

27

20

14

19

Nesportující

15

19

23

20

10

13

Tabulka 10: SPORT-index v souboru sportujících a nesportujících (v procentech). SPORT-index (v procentech)

Sportující

Nelze spočítat 0

Nízký (0-349) 5

Hraniční (350-699) 31

Dostačující (700-1399) 29

Vysoký (1400-2099) 13

Velmi vysoký (≥2100) 22

Nesportující

100

0

0

0

0

0

- 39 -

3.3.2.2. BMI Výsledky ukazují, že minimální i maximální hodnota BMI se nachází ve skupině nesportujících studentů (Tabulka 11). Průměrný BMI sportujících studentů činí 22,9 kg/m2 ; u nesportujících je to 22,3 kg/m2. Průměrné hodnoty BMI u žen jsou nižší než u mužů (Obrázek 11). Při rozdělení souboru do kategorií BMI podle WHO (71) zjišťujeme, že hmotnost 80 % nesportujících a 83 % sportujících se nachází v normě (Obrázek 12). 4 % nesportujících mají podváhu a téměř 16 % jich má BMI vyšší než 24,9 kg/m2. Nadváhou a obezitou trpí i stejné procento sportujících vysokoškoláků.

Tabulka 11: BMI – popisná statistika. BMI (kg/m2) Minimum

Maximum

Průměr

Medián

Sportující

18,4

30,7

22,9

22,5

Směrodatná odchylka 2,420

Nesportující

17,7

31,6

22,3

21,6

3,000

Test ANOVA:

Sportující x Nesportující: P = 0,084 → statisticky nevýznamné Ženy: P = 0,054 → statisticky nevýznamné Muži: P = 0,495 → statisticky nevýznamné

Obrázek 11: Průměrné hodnoty BMI v závislosti na pohlaví.

- 40 -

Obrázek 12: Rozdělení studentů podle BMI (v procentech).

Mezi hodnotami BMI sportujících a nesportujících studentů nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl, ačkoliv u žen se hodnota P nachází jen lehce nad hranicí významnosti.

- 41 -

3.3.2.3. Spokojenost studentů se svou hmotností Se svou hmotností je spokojeno 45 % dotázaných. Více jsou s ní spokojeni nesportující studenti (Obrázek 13). Ve skupině sportujících se nachází vyšší procento těch, kteří by chtěli přibrat, a také těch, kterým je jedno, kolik váží. Snížit hmotnost by chtělo 39 % z nich a stejně tak 42 % nesportujících vysokoškoláků. V odpovědích na otázku „Jste spokojen/a se svou současnou hmotností?“ nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi skupinami sportujících a nesportujících studentů.

Obrázek 13: Odpovědi na otázku „Jste spokojen/a se svou současnou hmotností?“ (v procentech).

Chí-kvadrát test:


- 42 -

3.3.2.4. Snaha o správnou výživu Tabulka 12 shrnuje odpovědi na otázku „Snažíte se, aby Váš jídelníček odpovídal zásadám správné výživy?“ do dvou skupin, a to „Ne + spíše ne“ a „Spíše ano + rozhodně ano“. Ukazuje se, že 72 % sportujících se spíše nebo rozhodně snaží o správnou výživu, zatímco téměř polovina nesportujících respondentů se spíše nebo vůbec nesnaží. V odpovědích byly zjištěny statisticky vysoce významné rozdíly. Sportující studenti se snaží o správnou výživu více než jejich nesportující kolegové.

Tabulka 12: Odpovědi na otázku „Snažíte se, aby Váš jídelníček odpovídal zásadám správné výživy?“ (v procentech). Ne + spíše ne

Spíše ano + rozhodně ano

Sportující

28,1

71,9

Nesportující

47,4

52,6

Chí-kvadrát test:

Sportující x Nesportující: P = 0,005 → statisticky vysoce významné Ženy: P = 0,000 → statisticky vysoce významné Muži: P = 0,118 → statisticky nevýznamné

Obrázek 14: Odpovědi na otázku „Snažíte se, aby Váš jídelníček odpovídal zásadám správné výživy?“ v závislosti na pohlaví (v procentech).

- 43 -

Rozdělíme-li oba soubory podle pohlaví (Obrázek 14), je vidět, že na správnou výživu dbají spíše ženy než muži. Žádné ze sportujících žen není jedno, jak vypadá její jídelníček. Nesportující muži nejčastěji volí možnost „Spíše ne (pouze někdy)“. Ze stejné skupiny se dokonce jedna čtvrtina mužů o správnou výživu nesnaží vůbec. Ve skupině nesportujících mužů i žen se ani jeden respondent neřídí zásadami správné výživy vždy. Ve skupině sportujících tuto možnost zvolili 4 ženy a 2 muži. Statisticky významné rozdíly byly zjištěny mezi sportujícími a nesportujícími ženami. Sportující ženy se snaží o správnou výživu více než nesportující. Mezi muži nebyl rozdíl prokázán.

- 44 -

3.3.2.5. Konzumace denních jídel Odpovědi na otázku č. 19., tj. „Uveďte, s jakou pravidelností se stravujete během dne.“, pomohly k vyhodnocení počtu pravidelných každodenních jídel. V obou sledovaných skupinách se našli studenti, kteří neuvedli pravidelnou, každodenní konzumaci ani u jednoho ze šesti denních jídel (tj. snídaně, přesnídávka, oběd, svačina, večeře, 2. večeře; Tabulka 13). Sportující vysokoškoláci nejčastěji uvádějí pravidelnou konzumaci tří denních jídel (aritmetický průměr 2,7), zatímco nesportující dvou (aritmetický průměr 2,6).

Tabulka 13: Počet pravidelných denních jídel – popisná statistika. Počet pravidelných denních jídel Minimum

Maximum

Průměr

Modus

Sportující

0

6

2,7

3


Nesportující

0

6

2,6

2

1,394

Test ANOVA:


Obrázek 15: Počet pravidelných denních jídel (v procentech).

- 45 -

Při rozdělení odpovědí do tří kategorií (Obrázek 15) zjišťujeme, že pouze 8 % studentů z obou skupin se stravuje pravidelně 5krát až 6krát denně. 45 % sportujících a ještě o dvě procenta více nesportujících uvádí pravidelnou konzumaci méně než tří jídel denně. Mezi skupinami sportujících a nesportujících nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl z hlediska počtu pravidelně konzumovaných denních jídel.

Dále byla sledována konzumace snídaně (Obrázek 16). Denně si snídani dopřává 61 % sportujících a 55 % nesportujících. 38 % sportujících a 42 % nesportujících snídá nepravidelně a 2 %, resp. 3 % studentů nesnídají vůbec. Ani zde nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl v odpovědích.

Obrázek 16: Konzumace snídaně (v procentech).

Chí-kvadrát test:


- 46 -

3.3.2.6. Konzumace ovoce a zeleniny Sportující studenti konzumují průměrně 2,2 porce ovoce a zeleniny denně, nesportující 2,3 porce (Tabulka 14). Nejčastěji obě skupiny uvádějí konzumaci jedné porce. V obou skupinách se vyskytovali jedinci, kteří obvykle nesnědí ani jednu porci. Nejvyšší uváděná hodnota je 6. Obrázek 17 zobrazuje procentuální odpovědi studentů. Jak je vidět, doporučovaných 5 a více porcí sní denně pouze 6 % sportujících a 9 % nesportujících. Přibližně třetina posluchačů konzumuje každý den 1 porci. 5 % sportujících a 4 % nesportujících nejí obvykle žádné ovoce a zeleninu. Tabulka 14: Konzumace ovoce a zeleniny – popisná statistika. Denní konzumace ovoce a zeleniny (porce/den) Minimum

Maximum

Průměr

Modus

Sportující

0

6

2,2

1


Nesportující

0

6

2,3

1

1,433

Test ANOVA:


Obrázek 17: Počet porcí ovoce a zeleniny konzumovaných denně (v procentech).

- 47 -

V odpovědích nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl. Ten byl ale zjištěn mezi muži a ženami (Obrázek 18). Muži – nezávisle na fyzické aktivitě – uvádějí nejčastěji konzumaci jedné porce ovoce a zeleniny denně. Nejvíce sportujících žen volí možnost „2 porce“ a nesportujících žen dokonce „3 porce“. V mužské části souboru se častěji objevuje nulová konzumace ovoce a zeleniny než je tomu u žen. A naopak, u studentek je častější konzumace 5 a více porcí než u studentů. Mezi muži a ženami byl prokázán statisticky vysoce významný rozdíl v konzumaci ovoce a zeleniny. Ženy konzumují ovoce a zeleninu častěji než muži.

Obrázek 18: Počet porcí ovoce a zeleniny konzumovaných denně – dle pohlaví (v procentech).

Test ANOVA:

Ženy x Muži: P = 0,000 → statisticky vysoce významné

- 48 -

3.3.2.7. Konzumace mléka a mléčných výrobků Další otázka směřovala k frekvenci konzumace mléka a mléčných výrobků za předchozí týden. Studenti měli na výběr ze sedmi možných odpovědí (viz Příloha). Při zpracování byly tyto odpovědi sloučeny do tří hlavních skupin: „< 1x denně“, „1x denně“ a „≥ 2x denně“. Obrázek 19 zobrazuje výsledky. Ukazuje se, že vysokoškoláci příliš často mléko a mléčné výrobky nejedí – 65 % nesportujících a 56 % sportujících respondentů je totiž konzumuje méněkrát než jednou denně. Jednou denně si na nich pochutnává necelá třetina sportujících a cca pětina nesportujících. Zbylí studenti konzumují mléko a mléčné výrobky dvakrát a vícekrát za den. V konzumaci mléka a mléčných výrobků nebyly zjištěny žádné rozdíly mezi soubory sportujících a nesportujících. Byly však zjištěny mezi sportujícími a nesportujícími ženami (Tabulka 15). Nesportující ženy konzumují mléko a mléčné výrobky méně často než sportující studentky.

Obrázek 19: Konzumace mléka a mléčných výrobků – celý soubor (v procentech).

Chí-kvadrát test:

Sportující x Nesportující: P = 0,199 → statisticky nevýznamné Ženy: P = 0,041 → statisticky významné Muži: P = 0,694 → statisticky nevýznamné

- 49 -

Tabulka 15: Konzumace mléka a mléčných výrobků - ženy (v procentech). < 1x denně

1x denně

≥ 2x denně

Sportující ženy

36,1

47,5

16,4

Nesportující ženy

55,7

26,2

18,0

- 50 -

3.3.2.8. Konzumace ryb V rámci frekvenčního dotazníku byla studentům položena také otázka na konzumaci ryb za předchozí týden. A zde jsou výsledky (Obrázek 20). Ryby vůbec nemělo na jídelníčku 44 % sportujících a 45 % nesportujících vysokoškoláků. Jednou nebo dvakrát je konzumovalo 52 % sportujících a 49 % nesportujících. Někteří posluchači dokonce předcházející týden jedli rybu častěji. Nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl v konzumaci ryb mezi sportujícími a nesportujícími (i při rozdělení sportujících a nesportujících podle pohlaví), ani mezi ženami a muži.

Obrázek 20: Konzumace ryb za předchozí týden (v procentech).

Chí-kvadrát test:

Sportující x Nesportující: P = 0,831 → statisticky nevýznamné Ženy: P = 0,350 → statisticky nevýznamné Muži: P = 0,545 → statisticky nevýznamné Ženy x Muži: P = 0, 640 → statisticky nevýznamné

- 51 -

3.3.2.9. Konzumace instantních výrobků a solení Další otázka zněla: „Jak často konzumujete instantní jídla, jídla z pytlíku a z konzerv?“. Studenti si mohli vybrat ze sedmi odpovědí; ty byly při zpracování sloučeny do čtyř. Výsledky ukazuje Obrázek 21. V obou skupinách převládá odpověď „2-3x měsíčně“, následovaná odpovědí „≤ 1x měsíčně“. 16 % sportujících a nesportujících posluchačů udává konzumaci instantních výrobků jednou až dvakrát týdně a 8 %, resp. 7 % třikrát týdně a častěji. V odpovědích nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl.

Obrázek 21: Frekvence konzumace instantních výrobků (v procentech).

Chí-kvadrát test:


Dále bylo zjišťováno, jestli si studenti přisolují pokrmy u stolu (Obrázek 22). Odpověď „Nikdy“ zvolilo 34 % sportujících a 30 % nesportujících. Ostatní vysokoškoláci pokrmy přisolují, pokud se jim nezdají slané (57 %, resp. 61 %), nebo je přisolují téměř vždy (i bez předchozího ochutnání). Ani u této otázky nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly.

- 52 -

Obrázek 22: Odpovědi na otázku „Přisolujete si pokrmy u stolu?“ (v procentech).

Chí-kvadrát test:


- 53 -

3.3.2.10. Potravinové doplňky

Co se týká užívání vitaminů, multivitaminových přípravků a potravinových doplňků, bylo zjištěno, že většina studentů si je pravidelně nekupuje (Obrázek 23). Odpověď „Ano“ zazněla častěji v souboru sportujících, ve kterém si potravinové doplňky pravidelně kupuje téměř třetina studentů. Ve skupině nesportujících jen 22 %. Rozdíly však nejsou statisticky významné. Při rozdělení podle pohlaví ale zjišťujeme, že tento rozdíl není významný jen mezi ženami. Sportující a nesportující muži se statisticky vysoce významně liší (Tabulka 16).

Obrázek 23: Pravidelné užívání vitaminů a potravinových doplňků (v procentech).

Chí-kvadrát test:

Sportující x Nesportující: P = 0,084 → statisticky nevýznamné Ženy: P = 0,835 → statisticky nevýznamné Muži: P = 0,009 → statisticky vysoce významné

Tabulka 16: Pravidelné užívání vitaminů a potravinových doplňků - muži (v procentech). Ano

Ne

Sportující muži

38,8

61,2

Nesportující muži

13,9

86,1

- 54 -

3.3.2.11. Tekutiny Vysokoškoláci nejčastěji vypijí denně 1,5 až 2 l tekutin (počítáno bez mléka, kávy a alkoholu; Obrázek 24). U nesportujících se však vyskytuje i téměř shodné procento těch, kteří vypijí 1 až 1,5 l denně, a u 5 % denní spotřeba tekutin nepřesahuje 1 litr. O mnoho vyšší procento studentů, kteří spotřebují více než 2 l denně, se nachází ve skupině sportujících studentů (35 % vs. 13 %). Byl zjištěn statisticky vysoce významný rozdíl v pitném režimu sportujících a nesportujících studentů. Při rozdělení podle pohlaví vyšlo najevo, že tento rozdíl se týká pouze souboru žen (Tabulka 17).

Obrázek 24: Denní spotřeba tekutin (v procentech).

Chí-kvadrát test:

Sportující x Nesportující: P = 0,001 → statisticky vysoce významné Ženy: P = 0,010 → statisticky (vysoce) významné Muži: P = 0,086 → statisticky nevýznamné

Tabulka 17: Denní spotřeba tekutin – ženy (v procentech). <1l

1-1,5 l

1,5-2 l

>2l

Sportující ženy

3,3

24,6

34,4

37,7

Nesportující ženy

3,3

45,9

37,7

13,1

- 55 -

3.3.2.12. Konzumace alkoholu Studenti odpovídali na dvě otázky, týkající se konzumace alkoholu. První zjišťovala, kolik dávek alkoholu jedinec zkonzumoval za předchozí týden, a druhá se zabývala frekvencí konzumace 4 a více dávek alkoholu najednou (v průběhu jednoho dne). Tabulka 18 zobrazuje popisnou statistiku sledovaných souborů z hlediska dávek alkoholu. Sportující studenti konzumují průměrně 9,8 dávek alkoholu za týden a nesportující 8,7. V obou souborech se vyskytují vysokoškoláci, kteří předchozí týden nezkonzumovali ani jednu dávku alkoholu. Nejvyšší udaný počet dávek – 66 – se nachází v souboru sportujících. Mezi sportujícími a nesportujícími nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl v počtu zkonzumovaných týdenních dávek alkoholu.

Tabulka 18: Konzumace alkoholu – popisná statistika. Dávky alkoholu/týden Minimum

Maximum

Průměr

Medián

Sportující

0

66

9,8

6


Nesportující

0

62

8,7

5

10,896

Test ANOVA:


Dále bylo sledováno dodržování doporučených denních dávek alkoholu (pro ženy max. 1 dávka, pro muže max. 2 dávky). Aby bylo možné srovnání, bylo třeba nejprve přepočítat uvedené týdenní dávky na denní a rozdělit sledované skupiny podle pohlaví. Výsledky zobrazuje Obrázek 25 a Obrázek 26. Sportujících žen, které splňují pro ně platná doporučení, je 72 %; u nesportujících je jich ještě o 2 % více. Statisticky významný rozdíl zde nebyl prokázán. Mezi sledovanými muži jsou rozdíly ještě těsnější. Konzumaci max. 2 dávek denně dodržuje 64 % studentů v obou skupinách. Statisticky významný rozdíl v dodržování doporučených dávek alkoholu nebyl prokázán ani mezi muži.

- 56 -

Obrázek 25: Rozdělení žen podle pohybu a denní konzumace alkoholu (v procentech).

Chí-kvadrát test:


Obrázek 26: Rozdělení mužů podle pohybu a denní konzumace alkoholu (v procentech).

Chí-kvadrát test:


- 57 -

Sledována byla poté i frekvence konzumace 4 a více dávek alkoholu v průběhu jednoho dne, tj. konzumace takového množství, které by se naráz nemělo nikdy překročit. Pro lepší statistické zpracování bylo nutné osm možných odpovědí, uvedených v dotazníku (viz Příloha), sloučit do čtyř („Nikdy“, „Několikrát ročně“, „Několikrát měsíčně“ a „≥ 1x týdně“). Uvedeného doporučení se drží 14 % nesportujících a jen 9 % sportujících studentů (Obrázek 27). Ve skupině sportujících je více těch, kteří tuto dávku přesahují jednou týdně a častěji (27 % vs. 20 %). Nejčastěji uváděná frekvence je v obou souborech „Několikrát měsíčně“. Mezi sportujícími a nesportujícími nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl ve frekvenci konzumace 4 a více dávek alkoholu najednou.

Obrázek 27: Frekvence konzumace 4 a více dávek alkoholu najednou – dle pohybu (v procentech).

Chí-kvadrát test:


- 58 -

3.3.3. Ověření hypotézy H0

Stravovací zvyklosti pravidelně sportujících a nesportujících studentů se neliší.

Bez rozlišení pohlaví:

Nulová hypotéza byla zamítnuta v těchto bodech: -

snaha o správnou výživu

-

příjem tekutin

Nulová hypotéza byla přijata v těchto bodech: -

počet pravidelných denních jídel

-

konzumace snídaně

-

konzumace ovoce a zeleniny

-

konzumace mléka a mléčných výrobků

-

konzumace ryb

-

konzumace instantních výrobků

-

přisolování pokrmů

-

pravidelný příjem potravinových doplňků

-

počet dávek alkoholu

-

frekvence příjmu 4 a více dávek alkoholu najednou

Při rozlišení pohlaví:

Nulová hypotéza byla v souboru žen zamítnuta v těchto bodech: -

snaha o správnou výživu

-

konzumace mléka a mléčných výrobků

-

příjem tekutin

Nulová hypotéza byla v souboru mužů zamítnuta v těchto bodech: -

pravidelný příjem potravinových doplňků

V ostatních případech byla nulová hypotéza přijata.

- 59 -

3.4. DISKUZE Předmětem zkoumání v provedeném šetření jsou vysokoškolští studenti, lišící se navzájem fyzickou aktivitou. Pro výzkum byla použita data získaná od vysokoškoláků na přelomu let 2008/2009 za účelem vytvoření diplomové práce na téma „Stravují se budoucí lékaři lépe a jinak než jiní studenti?“ (52). Než se budeme věnovat výsledkům, je třeba se zamyslet nad jednotlivými fázemi výzkumu a jejich vlivem na výsledky šetření. Při některých krocích totiž mohlo dojít k jejich zkreslení. Výhody a nevýhody různých metod sběru dat jsou rozebrány v diskuzi výše uvedené diplomové práce, proto se nyní zaměřím pouze na skutečně použitou metodu – tj. dotazníkové šetření. Za hlavní nedostatek bývá považováno to, že respondenti vyplňují dotazník tak, jak sami sebe vidí, nebo chtějí, aby byli viděni. Z toho důvodu mohou výsledky vypadat lépe, než je tomu ve skutečnosti. Při zachování anonymity jsou zpravidla získávány pravdivější údaje, ale na druhou stranu může tento způsob svádět k nezodpovědnému vyplňování. Dotazníková metoda má naopak tuto výhodu - umožňuje získání velkého množství údajů od velké skupiny respondentů v krátkém časovém intervalu a jejich jednoduché zpracování (CHRÁSKA 2007). To je důvod, proč byl nakonec zvolen tento způsob získání dat. Zkreslení výsledků jsem se snažila omezit především jasnou formulací otázek; jejich srozumitelnost jsem ověřovala v pilotní studii na skupině vysokoškoláků z VUT. To proto, že studenti nelékařského by mohli mít s porozuměním větší problémy než studenti, kteří se se sledovanou problematikou setkávají při studiu. Na základě jejich postřehů jsem některé položky upravila. Před samotným vyplněním dotazníku byly navíc vysokoškolákům jednotlivé otázky vysvětleny, aby byl správně pochopen jejich význam (52). Dotazníky vyplnilo 338 osob. V této bakalářské práci však byly použity údaje od 225 z nich. Důvod je tento: při práci se všemi daty by konečný soubor byl tvořen z 69 % studenty medicíny a byl by tak velmi „oborově“ nevyvážený. Výsledky samozřejmě mohly být touto selekcí ovlivněny, domnívám se ale, že zvolený postup je v souladu i s názvem práce - Vliv pohybové aktivity na stravovací zvyklosti vysokoškolských studentů - tedy studentů různých oborů, nejen medicíny. Detailní postup výběru souboru je popsán v metodice. Dalšími fázemi výzkumu jsou zpracování a vyhodnocení získaných dat. Pro potřeby tohoto výzkumu byly použity jen některé údaje z již dříve vytvořeného dotazníku, a to ty, které se týkají stanoveného cíle bakalářské práce. Jedná se o otázky zjišťující úroveň fyzické aktivity a dále ty, které se zabývají výživovými zvyklostmi. - 60 -

Stěžejním bodem při zpracování dat bylo rozdělení studentů podle fyzické aktivity. Dotazů na pohybovou aktivitu bylo zadáno několik, a proto vyvstala otázka, jaké kritérium pro rozdělení souboru zvolit. Bylo vyzkoušeno více možností dělení. Chůze jako základní pohybová aktivita nebyla zvolena, protože na otázku „Věnujete se chůzi nejméně 30 minut za den po většinu dní v týdnu, nebo alespoň 3 hodiny za celý týden?“ odpovědělo 91 % studentů kladně, a tak by rozdělený soubor byl nerovnoměrně rozdělený co do počtu respondentů. Podle frekvence intenzivnější chůzi, která trvá v kuse nejméně 10 minut, se soubor dělí na ty studenty, kteří ji vykonávají jednou denně a častěji, a dále na ty, kteří intenzivně chodí méně často než jednou denně. Do první skupiny spadá 29 % vysokoškoláků, a tak by opět došlo k vzniku početně nevyrovnaných souborů. Bylo by samozřejmě také možné rozdělit studenty na více souborů podle frekvence chůze, ale tato možnost byla zamítnuta z důvodu špatného zpracování. Hranice jednotlivých odpovědí nejsou ostré a rozdíly v odpovědích nemusejí být příliš viditelné – není totiž definováno, co „intenzivnější chůze“ přesně znamená. Chůze tedy dle mého názoru není nejlepším ukazatelem pohybové aktivity. Vyzkoušena byla také možnost dělby podle frekvence fyzické aktivity s cílem vytvořit okrajové, „extrémní“ skupiny, na kterých by mohl být vliv fyzické aktivity na výživu více patrný. Za vysoce aktivní jsem označila ty, kteří vykonávají pohybovou aktivitu 5x týdně a častěji, za neaktivní ty, kteří ji nevykonávají vůbec nebo méně než 1x týdně. Skupinu vysoce aktivních však tvořilo pouze 14 studentů, tedy 6 % z celého souboru. Kvůli obtížně proveditelnému statistickému zpracování nebyl tento způsob dělení použit. Lepším kritériem se zdá být zjištěný SPORT-index, tj. součin týdenní frekvence, délky a intenzity cvičení. I v tomto případě bylo vyzkoušeno několik možností dělení. Dostačující SPORT-index (22) – minimálně 700 – byl vypočítán u 36 % studentů, kteří tvořili jednu skupinu. Do druhé skupiny byli zařazeni ti, kteří mají hodnoty nižší nebo nulové. Opět vznikly nerovnoměrně zastoupené soubory. Od tohoto dělení bylo nakonec upuštěno a to i kvůli neostrým hranicím souborů (např. SPORT-index 690 je dáván do stejné skupiny jako 0, zatímco SPORT-index 700 už je ve skupině jiné). Výsledná hodnota SPORT-indexu je navíc vypočítávána ze tří údajů, které respondenti uvádějí – zatímco frekvenci a délku cvičení lze odhadnout poměrně snadno, horší je to s jeho intenzitou. I při uvedení pomůcky (intenzita 7 je již taková, že se při ní jen obtížně dá konverzovat, a člověk se potí – i za chladného počasí) je její vnímání velmi subjektivní. Jeden student na příklad hodnotí určitou fyzickou aktivitu intenzitou 7, jiný jí dává ohodnocení 8. A právě v tomto okamžiku může dojít

- 61 -

ke zkreslení a první student se může kvůli jinému vnímání intenzity dostat do jiné skupiny než druhý. Ještě bych ráda uvedla jednu situaci, která může výslednou hodnotu SPORT-indexu zkreslit. Pokud student vykonává více druhů fyzických aktivit, je třeba spočítat SPORT-index pro každou činnost zvlášť a výsledky sečíst v konečnou hodnotu SPORT-indexu. Kvůli zjednodušení dotazníku byly uvedeny pouze otázky na jeden druh pohybové aktivity. V případě, že student vykonává více druhů pohybové činnosti, musel odhadnout průměrnou frekvenci, délku cvičení a intenzitu ze všech těchto aktivit. Při tomto kroku mohlo dojít ke zkreslení. I přes výše uvedená fakta se nabízela možnost stejně jako u frekvence i u SPORTindexu vymezit hranice okrajových skupin. Skupinu neaktivních tvořili studenti s hodnotou SPORT-indexu 0, skupinu vysoce aktivních vysokoškoláci s hodnotami 1400 a více. V první hraniční skupině se nacházelo 43 % studentů a ve druhé 20 % ze všech vysokoškoláků. Problém nastal při rozdělení vzniklých skupin podle pohlaví. Skupinu neaktivních tvořilo 61 žen a 36 mužů; ve skupině vysoce aktivních se nacházelo 29 mužů a pouze 16 žen. Soubory byly značně nevyrovnané – kdyby byla statistická významnost zjišťována bez ohledu na pohlaví, složení skupin by mohlo výsledky podstatně ovlivnit. Rozlišování pohlaví by ale v našem případě zpracování dat velmi zkomplikovalo – a to kvůli nízkému zastoupení žen v souboru vysoce aktivních jedinců. Jako nejvhodnější kritérium pro rozdělení souboru se nakonec jevila odpověď na otázku „Věnujete se pravidelně i nějakým pohybově náročnějším sportovně-rekreačním pohybovým aktivitám, kromě chůze?“. Odpověď je stručná, jasná a výstižná: „Ano“ nebo „Ne“. Nemůže tu dojít k výraznějšímu zkreslení. Kladná odpověď byla zaznamenána u 68 % studentů, tj. sportujících studentů je více než nesportujících. V odpovědích nebyly zjištěny statistické rozdíly mezi muži a ženami - a to je vhodné pro další zpracování. I zde jsem se ale snažila eliminovat chybu, která by mohla nastat. Ve skupině vysokoškoláků, kteří se – podle své odpovědi - věnují nějaké pohybově náročnější sportovněrekreační pohybové aktivitě, totiž mohou být i takoví, kteří např. jedou dvakrát za rok lyžovat, ale jinak v průběhu roku žádnou aktivitu nevyvíjejí. Chtěla jsem tedy zdůraznit pravidelnost vykonávání fyzické aktivity, a proto jsem do skupiny sportujících studentů zařadila pouze ty studenty, kteří pohybovou aktivitu vykonávají minimálně jednou týdně. Z toho vyplývá, že skupinu nesportujících tvoří vysokoškoláci, kteří náročnější pohybovou aktivitu nevykonávají vůbec anebo nepravidelně, méně než jednou za týden.

- 62 -

Při použití tohoto kritéria bylo zjištěno, že do skupiny sportujících patří 57 % studentů a do skupiny nesportujících 43 % studentů. Rozdíly v počtu respondentů nejsou příliš velké, a proto bylo s tímto rozdělením dále pracováno. Nutno podotknout, že stejné rozdělení poskytuje i dělení dle nulových a vyšších hodnot SPORT-indexu. V diplomové práci (52) jsem zjistila statisticky významné rozdíly mezi stravováním mediků a studentů jiných oborů, a z tohoto důvodu mě zajímalo jejich zastoupení ve sledovaných souborech. Ve skupině nesportujících jsou medici a ostatní studenti zastoupeni téměř rovnoměrně, ve skupině sportujících se nachází o trochu více studentů jiného zaměření, ale tento rozdíl není statisticky významný. Co však mohlo výsledky ovlivnit, je zastoupení mužů a žen v souborech. Ačkoliv přesně polovina žen sportuje a polovina nesportuje, sportujících mužů jsou téměř dvě třetiny a nesportujících jen 35 %. Zatímco soubor sportujících studentů je zastoupený téměř stejným počtem žen i mužů, v souboru nesportujících převládají ženy. Předpokládáme-li, že ženy se stravují lépe než muži (18), může zde dojít ke zkreslení výsledků. Z tohoto důvodu byla statistická významnost zjišťována v souborech sportujících a nesportujících bez ohledu na pohlaví i s ohledem na pohlaví. Nyní se ještě krátce zmíním o programu Nutrifia (22, 23, 24). Program byl používán zejména při vypracovávání diplomové práce; ke zpracování dat v tomto šetření byla využita pouze jeho schopnost automaticky spočítat BMI, dávky alkoholu za týden a SPORT-index. Z frekvenčního dotazníku, ze kterého tento nutriční software vyhodnocuje porce jednotlivých potravinových skupin, byly ještě použity výsledky konzumace potravinové skupiny „mléko a mléčné výrobky“; výsledné hodnoty jsou zde však spíše než jako porce chápány jako frekvence konzumace, aby nedocházelo ke zkreslení. O výhodách a nevýhodách nutričního softwaru Nutrifia pojednává diskuze mé diplomové práce (52), a proto je zde již nebudu rozebírat. Ostatní počítačové programy, které je možné použít k hodnocení výživy, podrobně analyzuje Pruša (56).

Cílem mé práce bylo zjistit, jestli existují rozdíly ve stravovacích zvyklostech pravidelně sportujících a nesportujících vysokoškolských studentů. Rozdělení na sportující a nesportující vysokoškoláky bylo zmíněno výše, a proto se nyní budeme zabývat již rovnou výsledky. Výsledné hodnoty BMI je třeba brát s rezervou. S mírou pohybové aktivity sice souvisejí, mohou však být významně ovlivněny také geneticky a výživovým chováním

- 63 -

jedince. Je třeba upozornit na to, že výpočet vycházel z hodnot hmotnosti a výšky, které zadali sami studenti. Není tedy zřejmé, do jaké míry jsou údaje pravdivé a aktuální. U sportovců je však navíc nutno BMI posuzovat velmi opatrně. Jeho nevýhodou je zejména to, že nerozlišuje podíl tukové a netukové tělesné hmoty (především svalstva, vody a kostí). Svaly váží více než tuk, a proto nejsou výjimkou takové případy, kdy podle klasického dělení BMI dle WHO (71) spadá sportovec do kategorie nadváhy či dokonce obezity, ale přitom zastoupení tukové tkáně v těle je zcela normální. Tento fakt tedy pro daného člověka nepředstavuje zvýšené zdravotní riziko. A naopak, někteří lidé jsou podle kategorií BMI v mezích normy, ale přitom je obsah tuku v jejich organismu zvýšený (41). U odpovědí na otázku „Jste spokojen/a se svou současnou hmotností?“ není zcela jasné, jak je chápat. Sportující studenti mohou totiž mít hmotnost nižší, protože sportují (měli by tedy být více spokojeni), ale také sem mohou spadat ti, kteří kvůli vyšší hmotnosti začali sportovat a stále ještě svého cíle - hmotnost snížit - nedosáhli. Zajímavější výsledky byly zjištěny v odpovědích na otázku „Snažíte se, aby Váš jídelníček odpovídal zásadám správné výživy?“. Sportující studenti se snaží o správnou výživu více než nesportující. Tento rozdíl byl očekáván (vzhledem k nalezeným studiím, které tuto problematiku řeší). Při rozdělení souboru podle pohlaví však bylo zjištěno, že se více snaží pouze sportující ženy. Ženy se obecně stravují lépe než muži (18); je možné, že se více zajímají o zdravý životní styl a uvědomují si, že kombinace správného stravování s pohybovou aktivitou je zdraví prospěšná. Subjektivní názor je však jedna věc a opravdové chování druhá. Další výsledky totiž ve většině případů lepší stravovací zvyklosti sportujících žen ani mužů neprokázaly. Počet pravidelných denních jídel byl zjištěn podle toho, kolikrát studenti zaškrtli odpověď „Denně“ u otázky č. 19. (viz Příloha). Jak již bylo řečeno v diplomové práci (52), výsledky nejsou pro vysokoškoláky příliš příznivé. Je pravda, že uvedená čísla neznamenají totéž, co „kolikrát denně člověk opravdu jí“, protože některý den student např. zařadí navíc svačinu, jindy přesnídávku apod. Může tedy být možné, že skutečná frekvence stravování je vyšší. Každopádně, u většiny sportujících i nesportujících studentů není frekvence příjmu stravy stálá a z nejrůznějších důvodů jsou někdy vynechávána, popř. vůbec nekonzumována i hlavní jídla. Z denních jídel byla pozornost zaměřena na snídani. Je totiž známo, že ranní jídlo má na lidský organismus příznivý efekt (34, 47). Snídaně prospívá paměti, schopnosti učení, udržení pozornosti, ale také dobré náladě a lepší regulaci hmotnosti. Zajímalo mě, jestli je - 64 -

v našem souboru konzumace snídaní ovlivněna fyzickou aktivitou stejně pozitivně, jako pozoroval Croll ve svém výzkumu (11). Ženy i muži, kteří se účastnili týmových sportů, snídali častěji. Bohužel, podobný vliv se v této práci nepotvrdil. Příznivý vliv sportu na konzumaci ovoce a zeleniny popisuje Gary (28), nárůst spotřeby ovoce a zeleniny u fyzicky aktivních osob během šesti let zase Li (44). Ani v tomto případě naše výsledky uvedeným studiím neodpovídají. Co se týká konzumace mléka a mléčných výrobků v souboru brněnských studentů, více jich konzumují sportující ženy ve srovnání s nesportujícími kolegyněmi. Patrně to souvisí s již zmíněnou větší snahou těchto vysokoškolaček o správnou výživu; možná sportující posluchačky znají rizikové faktory osteoporózy a vědí, že ženské pohlaví je tímto onemocněním více ohroženo. V souvislosti s příjmem mléčných výrobků jako důležitého zdroje vápníku si dovolím zmínit jeden z výsledků studie, kterou popisuje Croll (11). Jedná se o zjištěný vyšší příjem kalcia ve skupině fyzicky aktivních jedinců oproti souboru nesportujících. Obecně však situace u studentů není příliš optimistická. Ve skupinách sportujících a nesportujících si většina vysokoškoláků dopřává potraviny z této potravinové skupiny méně než jednou denně. Potravinová pyramida (19) přitom doporučuje denní konzumaci 2-3 porcí mléka a mléčných výrobků. Je pravda, že v našem případě nebyly zjišťovány porce ale frekvence příjmu, můžeme však předpokládat, že jednorázově většinou člověk zkonzumuje právě jednu porci (obyčejně je sněden najednou jeden jogurt a ne tři nebo vypit hrnek mléka a ne celý litr). Doporučení tedy splňuje jen malé množství sportujících a nesportujících. Pozitivní vliv fyzické aktivity na konzumaci ryb, který udává Sontrop (61), se v našem souboru také nepotvrdil. Vzhledem k tomu, že studenti vysokých škol často bydlí mimo domov, musejí si sami zajišťovat potraviny a případně si také vařit. Zajímalo mě, jak často konzumují instantní výrobky či jídla z konzerv, které jim – přes všechny jejich nedostatky – časově usnadní přípravu pokrmu. Pozitivní vliv fyzické aktivity zde nebyl zjištěn. Podobná situace nastala i u solení. O příznivém vlivu užívání doplňků stravy a potravinových doplňků se mezi odborníky stále vedou spory. Je známo, že pokud je strava fyzicky aktivních lidí vyvážená, není třeba jakékoliv suplementy přijímat. U jedinců vykonávajících pohybovou aktivitu je však jejich příjem často vyšší než u inaktivní části populace. Mezi hlavní důvody vysoké spotřeby těchto produktů u sportovců patří např. zlepšení výkonnosti, navýšení množství svalové hmoty - 65 -

či prevence nemocí (29, 32). I v našem souboru se vyšší procento pravidelných uživatelů vitaminů a potravinových doplňků nachází ve skupině sportujících mužů. Protože nebyl zjišťován konkrétní druh užívaného výrobku, nelze výsledky popsat detailněji. Při pohybové aktivitě dochází ke zvýšenému pocení a tím k vyšší ztrátě tekutin z organismu. Při nedostatečném pitném režimu snadno dochází dehydrataci (33). Bylo tedy očekáváno, že sportující studenti přijímají denně větší množství tekutin (bez započítání mléka, kávy a alkoholu) než jejich nesportující kolegové. Tento předpoklad se vyplnil v případě souboru žen, ne však u mužů. Vyšší příjem tekutin u sportujících potvrzuje i studie Fialové (27). Je třeba dodat, že potřeba tekutin je individuální a kromě fyzické aktivity ji ovlivňují i další faktory, jako např. tělesná hmotnost, věk, pohlaví, složení a množství stravy, teplota a vlhkost prostředí, aktuální zdravotní stav jedince apod. (38). Poslední část bakalářské práce se věnuje konzumaci alkoholu. V dotazníku byly uvedeny příklady dávek alkoholu, aby měli studenti usnadněný odhad. Konečná hodnota dávek alkoholu vznikla sloučením dávek piva, vína a destilátů, které byly zkonzumovány za předchozí týden, pomocí programu Nutrifia. Nejsou tedy rozlišovány jednotlivé druhy alkoholických nápojů. Fiala uvádí, že je dnes vzhledem ke zdravotním dopadům rozhodující zejména konzumované množství etanolu, a ne typ nápoje. Nutno podotknout, že celkový účinek konzumace alkoholu na organismus je hodnocen jako negativní. Objevují se ale také názory na její prospěšnost, např. v prevenci srdečně-cévních onemocnění. Protektivní účinek alkoholu však stále nebyl prokázán (21). Pro úplnost je třeba doplnit následující informace. Za 1 jednotku je považována dávka cca 10 g čistého alkoholu, kterou obsahuje např. 250 ml dvanáctistupňového piva, 100 ml vína nebo 25 ml lihovin. Výživová doporučení v současnosti uvádějí za horní hranici pro muže denní konzumaci 20 g alkoholu (tj. 2 dávky), pro ženy je doporučení ještě o polovinu nižší (10 g = 1 dávka). Týdně je tedy možné mužům tolerovat 14 dávek a ženám 7 (22). Opatrnější jsou v našem případě ženy – méně procent z nich překračuje množství, které je pro jejich pohlaví doporučováno. Spojitost mezi sportem a alkoholem potvrdit nemůžeme. Při vyhodnocování zkonzumovaných dávek alkoholu je však třeba mít na paměti, že otázka byla zaměřena na konzumaci za předcházející, a ne průměrný týden. V některých případech tedy mohla být spotřeba výjimečná. Kromě dávek alkoholu ovlivňuje zdraví také to, jestli se jedná o nárazovou spotřebu většího množství alkoholu nebo pravidelnou konzumaci malých dávek (21). První typ je považován za škodlivější. 4 a více dávek alkoholu najednou by se nemělo prakticky nikdy - 66 -

překročit (22). Výsledky ukazují, že vysokoškoláci se uvedeného doporučení příliš nedrží. Statisticky významný rozdíl mezi sportujícími a nesportujícími nebyl prokázán.

Výsledky výzkumu byly jistě ovlivněny tím, jakým způsobem byl soubor vysokoškoláků rozdělen na skupiny. Není vyloučeno, že při použití jiného kritéria by se došlo k odlišným závěrům. V případě použitého dělení však lze konstatovat, že se stravovací zvyklosti sportujících a nesportujících studentů příliš neliší.

- 67 -

4. ZÁVĚR Pozitivní vliv fyzické aktivity na stravovací zvyklosti, který popisují některé studie, uvedené v teoretické části práce, vlastní výzkum ve většině případů neprokázal. Udávanou větší snahu sportujících studentek o dodržování zásad správné výživy výsledky potvrzují jen v příjmu mléka, mléčných výrobků a tekutin, sportující muži se od nesportujících kolegů liší pouze v užívání vitaminů a potravinových doplňků. Zároveň nebylo zjištěno ani nevhodné působení pohybové aktivity na výživové chování. Není však vyloučeno, že při použití jiného kritéria dělení souboru by se došlo k odlišným závěrům. Ačkoli v prevenci nemocí hrají podstatnou roli jak pohybová aktivita, tak výživa, zdá se, že vysokoškolští studenti tento fakt neberou příliš vážně. Nejenže podstatná část z nich nevykonává žádnou pravidelnou pohybovou aktivitu, ale navíc ani stravovací zvyklosti obou zkoumaných skupin se současným doporučením příliš nepřibližují. Optimismus nevzbuzuje ani to, že součástí šetření byli také budoucí lékaři, kteří by svým životním stylem měli být vzorem pro své pacienty. Z výsledků vyplývá potřeba rozsáhlé intervence, a to nejen na úrovni vysokých škol, ale především v mladších věkových kategoriích, kdy se stravovací zvyklosti a vztah k pohybové aktivitě teprve utváří.

S tím souvisí také apel na rodiče, kteří tento proces

výrazně ovlivňují.

- 68 -

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1.

ADAMOVÁ, I. Výživa a výživový stav vysokoškolských studentů. Československá hygiena. 1981, roč. 26, č. 8, s. 377-382.

2.

ADAMOVÁ, I. Výživa vysokoškolských studentů. Výživa lidu. 1988, roč. 43, č. 10, s. 146-147.

3.

BERNASOVSKÁ, K., RIMÁROVÁ, K., KOVÁŘOVÁ, M. Posúdenie životného štýlu poslucháčov lekárskej fakulty UPJŠ v Košiciach. Životné podmienky a zdravie [online]. 2003 [cit. 2011-01-15], s. 273-279. Dostupný z WWW: .

4.

BERNASOVSKÁ, K. et al.. Náväznosť na sledovanie životného štýlu poslucháčov LF UPJŠ v Košiciach. Životné podmienky a zdravie [online]. 2005 [cit. 2011-01-15], s. 300304. Dostupný z WWW: .

5.

BERNASOVSKÁ, K. et al. Výsledky záverečnej etapy grantovej úlohy zo sledovania rizikových faktorov životného štýlu košických medikov. Životné podmienky a zdravie [online]. 2007 [cit. 2011-01-12], s. 97-101. Dostupný z WWW: .

6.

BILOVÁ, Z. Ovlivňuje pohybová aktivita výživu? [s.l.], 2010. 48 s. Masarykova univerzita, Lékařská fakulta. Vedoucí diplomové práce doc. MUDr. Jindřich Fiala, CSc. Dostupný z WWW: .

7.

BLUNDELL, J. E., KING, N. A. Physical activity and regulation of food intake: current evidence. Medicine & Science in Sports & Exercise. 1999, vol. 31, no. 11, s. S573-583.

8.

BRTKOVÁ, M., BALOGA, S., GURSKÝ, K. Vplyv pohybovej aktivity na niektoré ukazovatele lipidového metabolismu u prešovských vysokoškolákov. Hygiena. 1996, roč. 41, č. 6, s. 299-303.

9.

BYRNE, S. McLEAN, N. Elite athletes: effects of the pressure to be thin. Journal of Sports Science and Medicine. 2002, vol. 5, n. 2, s. 80-94.

10. CORRÊA LEITE, M. L., et al. Dietary and nutritional patterns in an elderly rural population in Northern and Southern Italy: (I). A cluster analysis of food consumption. European Journal of Clinical Nutrition. 2003, vol. 57, no. 12, s. 1514–1521. 11. CROLL, J. K. et al. Adolescents involved in weight-related and power team sports have better eating patterns and nutrient intakes than non-sport-involved adolescents. Journal of the American Dietetic Association. 2006, vol. 106, no. 5, s. 709-717. 12. CURRIE, A. Sport and Eating Disorders - Understanding and Managing the Risks. Asian Journal of Sports Medicine. 2010, vol. 1, no. 2, s. 63-68. - 69 -

13. DARREN, E. R. et al. Health benefits of physical activity: the evidence. Canadian Medical Association Journal. 2006, vol. 174, no. 6, s. 801-809. 14. DOHNAL, K., KAŠPAR, P., BENEŠOVÁ, V. Srovnání rizika vzniku kardiovaskulárního onemocnění u studentů 1. ročníku magisterského studia lékařství Univerzity Karlovy v Praze (2. LF) v letech 1995 – 1997 a 2004 – 2006. Životné podmienky a zdravie [online]. 2008 [cit. 2011-01-20], s. 84-88. Dostupný z WWW: . 15. DUBOVÁ, V., PROVAZNÍKOVÁ, H. Výskyt arteriální hypertenze u studentů vysokých škol. Hygiena. 1998, roč. 43, Supplementum, s. 10-13. 16. ECONOMOS, C. D., BORTZ, S. S., NELSON, M. E. Nutritional practices of elite athletes. Practical recommendations. Sports medicine. 1993, vol. 16, no. 6, s. 381-399. 17. FATRCOVÁ-ŠRAMKOVÁ, K. aj. Pohyb a riziko osteoporotickej fraktury u žien. Životné podmienky a zdravie [online]. 2010 [cit. 2011-01-04], s. 87-92. Dostupný z WWW: . 18. FIALA, J., BRÁZDOVÁ, Z. Životní styl a zdraví – ženy se stravují zdravěji než muži. Praktický lékař. 1996, roč. 76, č. 5, s. 251 – 254. 19. FIALA, J., BRÁZDOVÁ, Z., KOZINA, V. Nová metoda hodnocení výživových zvyklostí. Hygiena. 1999, roč. 44, č. 1, s. 15-23. 20. FIALA, J. Výživa a riziko rakoviny – část II: Aktuální výživová doporučení pro prevenci rakoviny. Výživa a potraviny. 2004, roč. 59, č. 2, s. 30-33. 21. FIALA, J. Alkohol jako součást výživy a vliv na zdraví – pít či nepít? Výživa a potraviny. 2005, roč. 60, č. 6, s. 146-149. 22. FIALA, J. Manuál k programu Nutrifia. Brno: ÚPL, LF MU, 2006. Vydáno jako součást projektu podpory zdraví 2006, č. 9551. 23. FIALA, J. Jednoduchý nutriční software pro rychlé hodnocení a výsledky jeho distribuce zájemcům. Hygiena. 2008, roč. 53, č. 1, s. 12-18. 24. FIALA, J. NUTRIFIA - možnost rychlého orientačního hodnocení individuální skladby stravy. Výživa a potraviny. 2008a, roč. 63, č. 2, s. 43-47. 25. FIALA, J. Jak výživa ovlivňuje riziko onemocnění rakovinou: Část první - popis podle hlavních nádorových onemocnění. Výživa a potraviny. 2008b, roč. 63, č. 4, s. 86-87. 26. FIALA, J. Jak výživa ovlivňuje riziko onemocnění rakovinou: Část druhá - popis podle výživových faktorů. Výživa a potraviny. 2008c, roč. 63, č. 5, s. 114-116. 27. FIALOVÁ, L. Životní styl české vysokoškolské populace. In DOSEDLOVÁ, J. Předpoklady zdraví a životní spokojenosti. 1. vyd. Brno: MSD, 2008, s. 83-116.

- 70 -

28. GARY, T. L. et al. Fruit, vegetable and fat intake in a population-based sample of African Americans. Journal of the National Medical Association. [online]. 2004 [cit. 2011-03-12], vol. 96, no. 12, s. 1599-1605. Dostupný z WWW: . 29. GOSTON, J. L., TOULSON DAVISSON CORREIA, M.I. Intake of nutritional supplements among people exercising in gyms and influencing factors. Nutrition [online]. 2010, vol. 26, s. 604-611, [cit. 2011-03-31]. Dostupný z WWW: . 30. HAASE, A. et al. Leisure-time physical activity in university students from 23 countries: associations with health beliefs, risk awareness, and national economic development. Preventive Medicine. 2004, vol. 39, no. 1, s. 182-190. 31. HAMER, M., STAMATAKIS, E. Objectively assessed physical activity, fitness and subjective wellbeing. Mental Health and Physical Activity. 2010, vol. 3, no. 2, s. 6771. 32. HARRISON, R. A. et al. Are those in need taking dietary supplements? A survey of 21 923. British Journal of Nutrition [online]. 2004, vol. 91, s. 617–623, [cit. 2011-03-31]. Dostupný z WWW: . 33. HERMANN, J. R. Nutrition for Physical Activity and Athletics. Oklahoma Cooperative Extension Service [online]. 2010 [cit. 2011-03-31]. Dostupný z WWW: . 34. HOLAN, P. Dopřejme si dobrou snídani. Výživa a potraviny. 2010, roč. 61, č. 1, s. 8-9. 35. JANUŠOVÁ, T., SZÁRAZOVÁ, M., DOSTÁL, A. Príspevok k behaviorálnym rizikovým faktorom poslucháčov medicíny. Vojenské zdravotnické listy. 2003, roč. 72, č. 4, s. 164167. 36. JOHNSON, C., POWER, P. S., DICK, R. Athletes and eating disorders: the National Collegiate Athletic Association study. International Journal of Eating Disorders. 1999, vol. 26, no. 2, s. 179-88. 37. KIMURA, N. et al. Vitamin intake in Japanese women college students. Journal of nutritional science and vitaminology. 2003, vol. 49, no. 3, s. 149-155. 38. KOŽÍŠEK, F. Pitný režim. Výživa a potraviny. 2006, roč. 61, č. 2, s. 35-37. 39. KRÁLÍKOVÁ, E., RAMEŠ, J. Studenti medicíny a primární prevence kardiovaskulárních chorob. Acta hygienica, epidemiologica et microbiologica. 1991, č. 4, s. 43-52. 40. KRÁLÍKOVÁ, E., RAMEŠ, J. Životní styl mediků a rizikové faktory ischemické choroby srdeční. Časopis lékařů českých. 1993, roč. 132, č. 18, s. 560-563.

- 71 -

41. KUNEŠOVÁ, M. Obezita, body mass index, obvod pasu a mortalita – editorial. Vnitřní lékařství [online]. 2011 [cit. 2011-03-30], roč. 57, č. 1, s. 29-30. Dostupný z WWW: . 42. KUŽELA, L. Vztah mezi výživou a osteoporózou. Výživa a potraviny. 2005, roč. 60, č. 4, s. 92-94. 43. LANGMAJEROVÁ, J., BURSOVÁ, M., DVOŘÁKOVÁ, J. Funkční diagnostika podpůrně pohybového systému jako součást hodnocení zdravotního stavu vysokoškolské mládeže. Životné podmienky a zdravie [online]. 2010 [cit. 2011-01-25], s. 283-289. Dostupný z WWW: . 44. LI, R. et al. Trends in Fruit and Vegetable Consumption Among Adults in 16 US States: Behavioral Risk Factor Surveillance System, 1990–1996. American Journal of Public Health [online]. 2000 [cit. 2011-03-12], vol. 90, no. 5. Dostupný z WWW: . 45. LIDSTRÖM, J. et al. The Finnish Diabetes Prevention Study (DPS): Lifestyle intervention and 3-year results on diet and physical activity. Diabetes Care. 2003, vol. 26, no. 12, s. 3230-3236. 46. LOWRY, R., et al. Physical Activity, Food Choice, and Weight Management Goals and Practices Among U.S. College Students. American Journal of Preventive Medicine. 2000, vol. 18, no. 1, s. 18-27. Dostupný z WWW: . 47. MACHAČOVÁ, D. Kdo skáče přes snídaně ? [s.l.], 2010. 102 s. Masarykova univerzita, Lékařská fakulta. Vedoucí diplomové práce MVDr. Halina Matějová. Dostupný z WWW: . 48. MATTHEWS, CH. E., et al. Relationship between leisure-time physical activity and selected dietary variables in the Worcester Area Trial for Counseling in Hyperlipidemia. Medicine & Science in Sports & Exercise. 1997, vol. 29, no. 9, s. 1199–1207. 49. MELZER, K. et al. Effects of physical activity on food intake. Clinical nutrition. 2005, vol. 24, no. 6, s. 885-895. 50. O'FARRELL, A. M., et al. Alcohol use among amateur sportsmen in Ireland. BMC research notes [online]. 2010, no. 3, [cit. 2011-03-31]. Dostupný z WWW: . 51. PAN, X. R. et al. Effects of diet and exercise in preventing NIDDM in people with impaired glucose tolerance. The Da Qing IGT and Diabetes Study. Diabetes Care. 1997, vol. 20, s. 537-544.

- 72 -

52. PECHOVÁ, L. Stravují se budoucí lékaři lépe a jinak než jiní studenti?. [s.l.], 2009. 120 s. Masarykova univerzita, Lékařská fakulta. Vedoucí diplomové práce doc. MUDr. Jindřich Fiala, CSc. Dostupný z WWW: . 53. POSLUŠNÁ, K., BŘEZKOVÁ, V., MATĚJOVÁ, H. Rizikové faktory osteoporózy znalosti a chování dospívajících dívek. In Přehled anotací 3. konference Škola a zdraví 21 - School and Health 21. 1. vyd. , č. 3. Brno: MSD ve spolupráci s PdF MU Brno, 2008, [cit. 2011-01-05] s. 211–219. Dostupný z WWW: . 54. PROVAZNÍKOVÁ, H., ŠVANDOVÁ, V., ŠTIPL Z. Vysokoškolští studenti, jejich pracovní a životní podmínky. Životné prostredie. 1972, roč. 6, č. 6, s. 302-304. 55. PROVAZNÍKOVÁ, H. aj. Životní podmínky vysokoškoláků. Československá hygiena. 1979, roč. 24, č. 9, s. 454-456. 56. PRUŠA, T. Nutriční software - hodnocení. [s.l.], 2007. 62 s. , obr. příl. Masarykova univerzita, Lékařská fakulta. Vedoucí bakalářské práce Prof. MUDr. Zuzana Brázdová, DrSc. Dostupný z WWW: . 57. RACETTE, S. B., DEUSINGER, S. S., DEUSINGER, R. H. Obesity: Overview of Prevalence, Etiology, and Treatment. Physical Therapy. 2003, vol. 83, no. 3, s. 276-288. 58. REINKING, M. F., ALEXANDER, L. E. Prevalence of Disordered-Eating Behaviors in Undergraduate Female Collegiate Athletes and Nonathletes. Journal of Athletic Training. 2005, vol. 40, no. 1, s. 47-51. 59. RIMÁROVÁ, K. et al. Kardiovaskulárne riziká v populácii medikov – rizikovosť podl'a pohlavia. Životné podmienky a zdravie [online]. 2004 [cit. 2011-01-15], s. 170-177. Dostupný z WWW: . 60. RIPPE, J. M., HESS, S. The Role of Physical Activity in the Prevention and Management of Obesity. Journal of the American Dietetic Association. 1998, vol. 98, no. 10, s. S31S38. 61. SONTROP, J. M. et al. Fish consumption among pregnant women in London, Ontario: associations with socio-demographic and health and lifestyle factors. Canadien journal of public health. 2007, vol. 98, no. 5, s. 389 – 394. 62. SUNDGOT-BORGEN, J., TORSTVEIT M. K. Prevalence of eating disorders in elite athletes is higher than in the general population. Clinical Journal of Sport Medicine. 2004, vol. 14, no. 1, s. 25-32. 63. SVAČINA, Š. aj. Klinická dietologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. s. 283–287. 64. ŠIMEK, J. Podpora účinků výživy pohybem. Výživa a potraviny. 2008, roč. 63, č. 2, s. 3032. 65. ŠTEFÁNIKOVÁ, Z. et al. Aktuálne poznatky o životnom štýle vysokoškolákov z aspektu kardiovaskulárneho rizika. Vojenské zdravotnické listy. 2003, roč. 72, č. 4, s. 150-153. - 73 -

66. ŠTEFÁNIKOVÁ, Z. et al. Energetický výdaj a dominantné pohybové aktivity študentov. Životné podmienky a zdravie [online]. 2007 [cit. 2011-01-18], s. 102-108. Dostupný z WWW: . 67. ŠTĚPÁN, J. Význam správné výživy pro prevenci osteoporózy. Výživa a potraviny. 2001, roč. 56, č. 1, s. 23-25. 68. TREMBLAY, A. et al. Effect of intensity of physical activity on body fatness and fat distribution. American Journal of Clinical Nutrition. 1990, vol. 51, no. 2, s. 153-157. 69. WENGREEN, H. J., MONCUR, C. Change in diet, physical activity, and body weight among young-adults during the transition from high school to college. Nutrition Journal [online]. 2009 [cit. 2010-04-01], vol. 32, no. 8, s. 1-7. Dostupný z WWW: . 70. WHITELAW, S. The physical activity - mental wellbeing association in young people: A case study in dealing with a complex public health topic using a ‘realistic evaluation’ framework. Mental Health and Physical Activity. 2010, vol. 3, no. 2, s. 61-66. 71. World Health Organization: BMI classification [online]. c2006, 27/01/2011 [cit. 2011-0127]. Dostupný z WWW: . 72. ZHAO, Y. et al. Comparison of physical activity between Olomouc and Beijing university students using an international physical activity questionnaire. In Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Gymnica. [online]. 2007, vol. 37, no. 4 [cit. 2011-04-03]. Dostupný z WWW: . 73. ŽIŽKOVÁ, M., KUBÁTOVÁ, D. K některým otázkám životosprávy studentů Pedagogické fakulty UJEP v Ústí nad Labem. Hygiena. 2000, roč. 45, č. 4, s. 214-223.

- 74 -

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Frekvence provádění tělesných cvičení či sportu u studentů PF UJEP (73). ....... 21 Obrázek 2: Nefyziologická zakřivení v jednotlivých částech páteře u mužů – boční projekce (43). ............................................................................................................................... 23 Obrázek 3: Odpovědi na otázku: „Kolik času věnujete denně tělesné aktivitě – sportování?“ (66). ............................................................................................................................... 26 Obrázek 4: Druhy pohybových aktivit studentů (66).............................................................. 26 Obrázek 5: Procentuální zastoupení studentů z různých fakult v souboru.............................. 33 Obrázek 6: Věkové rozložení souboru (v procentech)............................................................ 34 Obrázek 7: Rozdělení studentů podle SPORT-indexu (v procentech)..................................... 36 Obrázek 8: Rozdělení studentů na skupinu sportujících a nesportujících (v procentech). ...... 37 Obrázek 9: Podíl mužů a žen ve skupině sportujících a nesportujících (v procentech)........... 38 Obrázek 10: Podíl mediků a ostatních studentů ve skupině sportujících a nesportujících (v procentech). ............................................................................................................... 38 Obrázek 11: Průměrné hodnoty BMI v závislosti na pohlaví. ................................................ 40 Obrázek 12: Rozdělení studentů podle BMI (v procentech). .................................................. 41 Obrázek 13: Odpovědi na otázku „Jste spokojen/a se svou současnou hmotností?“ (v procentech). ................................................................................................................... 42 Obrázek 14: Odpovědi na otázku „Snažíte se, aby Váš jídelníček odpovídal zásadám správné výživy?“ v závislosti na pohlaví (v procentech). ............................................................. 43 Obrázek 15: Počet pravidelných denních jídel (v procentech). .............................................. 45 Obrázek 16: Konzumace snídaně (v procentech)................................................................... 46 Obrázek 17: Počet porcí ovoce a zeleniny konzumovaných denně (v procentech).................. 47 Obrázek 18: Počet porcí ovoce a zeleniny konzumovaných denně – dle pohlaví (v procentech). ...................................................................................................................................... 48 Obrázek 19: Konzumace mléka a mléčných výrobků – celý soubor (v procentech). ............... 49 Obrázek 20: Konzumace ryb za předchozí týden (v procentech)............................................ 51 Obrázek 21: Frekvence konzumace instantních výrobků (v procentech). ............................... 52 Obrázek 22: Odpovědi na otázku „Přisolujete si pokrmy u stolu?“ (v procentech). .............. 53 Obrázek 23: Pravidelné užívání vitaminů a potravinových doplňků (v procentech). .............. 54 Obrázek 24: Denní spotřeba tekutin (v procentech). ............................................................. 55 Obrázek 25: Rozdělení žen podle pohybu a denní konzumace alkoholu (v procentech).......... 57 Obrázek 26: Rozdělení mužů podle pohybu a denní konzumace alkoholu (v procentech)....... 57 Obrázek 27: Frekvence konzumace 4 a více dávek alkoholu najednou – dle pohybu (v procentech). ............................................................................................................... 58

- 75 -

SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Prevalence výskytu poruch příjmu potravy u vrcholových sportovkyň (12). ......... 15 Tabulka 2: Prevalence výskytu poruch příjmu potravy u vrcholových sportovců (12). .......... 15 Tabulka 3: Počet hodin týdně věnovaný fyzické aktivitě – sportu, tanci, turistice ve volném čase - celý soubor (27). .................................................................................................. 16 Tabulka 4: Pravidelná strava 3 – 5x denně – soubor sportujících a nesportujících (27). ....... 17 Tabulka 5: Dodržování pitného režimu – soubor sportujících a nesportujících (27). ............. 18 Tabulka 6: Tělesná aktivita u studentů 2. Lékařské fakulty UK – v procentech (14). ............. 23 Tabulka 7: Fyzická aktivita posluchačů UPJŠ – změny během 5 let (4). ................................ 24 Tabulka 8: Rozdělení studentů podle oboru a pohlaví. .......................................................... 33 Tabulka 9: Frekvence intenzivnější chůze v souboru sportujících a nesportujících (v procentech). ............................................................................................................... 39 Tabulka 10: SPORT-index v souboru sportujících a nesportujících (v procentech). .............. 39 Tabulka 11: BMI – popisná statistika. .................................................................................. 40 Tabulka 12: Odpovědi na otázku „Snažíte se, aby Váš jídelníček odpovídal zásadám správné výživy?“ (v procentech).................................................................................................. 43 Tabulka 13: Počet pravidelných denních jídel – popisná statistika. ...................................... 45 Tabulka 14: Konzumace ovoce a zeleniny – popisná statistika. ............................................. 47 Tabulka 15: Konzumace mléka a mléčných výrobků - ženy (v procentech). ........................... 50 Tabulka 16: Pravidelné užívání vitaminů a potravinových doplňků - muži (v procentech). .... 54 Tabulka 17: Denní spotřeba tekutin – ženy (v procentech). ................................................... 55 Tabulka 18: Konzumace alkoholu – popisná statistika. ......................................................... 56

- 76 -

SEZNAM ZKRATEK BMI

Body Mass Index

DM

Diabetes mellitus

EDNOS

Eating Disorder Not Otherwise Specified (poruchy příjmu potravy jinak nespecifikované)

FEKT

Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií

FF

Fakulta filozofická

FSI

Fakulta strojního inženýrství

HDL

High-density lipoprotein

kJ

kilojoule

LDL

Low-density lipoprotein

LF

Lékařská fakulta

LFH

Lékařská fakulta hygienická

MU

Masarykova univerzita

PF UJEP

Pedagogická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně

PřF

Přírodovědecká fakulta

SR

Slovenská republika

UK

Univerzita Karlova

UPJŠ

Univerzita Pavla Jozefa Šafárika (Košice)

VUT

Vysoké učení technické

WHO

World Health Organization (Světová zdravotnická organizace)

- 77 -

PŘÍLOHA

- 78 -

DOTAZNÍK Stravují se budoucí lékaři lépe a jinak než ostatní studenti? Vážená studentko, vážený studente, jmenuji se Lenka Pechová a jsem studentkou Lékařské fakulty MU. Tento dotazník je součástí mé diplomové práce, která porovnává výživové zvyklosti studentů různých vysokých škol. Prosím Vás o jeho vyplnění. Je důležité, aby byl vyplněn kompletně a aby Vaše odpovědi byly co nejpřesnější. Každou otázku si proto vždy pozorně přečtěte a poté zakroužkujte pouze jednu odpověď. Dotazník je anonymní. Získaná data budou statisticky zpracována a souhrnně prezentována. Předem Vám moc děkuji za Váš čas a ochotu.

I. Obecné informace 1. Pohlaví:

1) žena

2. Vysoká škola, fakulta:

_____________________________________________

3. Ročník:

_______

4. Kde většinu dní v týdnu bydlíte? 1) u rodičů/příbuzných 2) na koleji 5. Jaký je Váš věk?

2) muž

3) na privátu 4) jinde, kde: _______________________

_______ let

6. Jaká je Vaše obvyklá váha? _______ kg 7. Jaká je Vaše výška?

_______ cm

II. Informovanost o výživě a osobní přístup 8. Setkal/a jste se někdy s pojmem potravinová pyramida? 1) ano 2) ne 9. Kolikrát denně by se měl podle Vás člověk stravovat? Uveďte: ______ x denně 10. Která potravinová skupina by podle Vás měla tvořit základ lidského jídelníčku (tj. měli bychom ji konzumovat nejvíce)? Zakroužkujte jen jednu možnost. 1) tuky, oleje, sladidla, sůl 4) mléko a mléčné výrobky 2) obiloviny, těstoviny, pečivo, rýže 5) ovoce 3) maso, drůbež, ryby, vejce a luštěniny 6) zelenina 11. Která potravinová skupina by naopak měla být v lidském jídelníčku zastoupena nejméně? Zakroužkujte jen jednu možnost. 1) tuky, oleje, sladidla, sůl 4) mléko a mléčné výrobky 2) obiloviny, těstoviny, pečivo, rýže 5) ovoce 3) maso, drůbež, ryby, vejce a luštěniny 6) zelenina 12. Minimálně kolik porcí ovoce a zeleniny by měl člověk denně sníst? Příklad 1 porce: 1 jablko, pomeranč, banán, 2 kiwi, miska jahod, 1 paprika, 2 rajčata, miska zelí, či salátu apod. Uveďte počet porcí (součet ovoce i zeleniny): ______ denně - 79 -

13. Která z následujících kulinárních úprav se Vám zdá nejšetrnější ke zdravotnímu stavu člověka? 1) vaření 4) smažení 2) pečení 5) grilování 3) dušení

14. A kterou z těchto úprav považujete za nejméně šetrnou ke zdravotnímu stavu člověka? 1) vaření 4) smažení 2) pečení 5) grilování 3) dušení 15. Které tvrzení o Vás platí? 1) mám podváhu 2) má hmotnost je v normě

3) mám nadváhu 4) jsem obézní

16. Jste spokojen/a se svou současnou hmotností? 1) ne, chtěl/a bych přibrat 3) ano 2) ne, chtěl/a bych zhubnout 4) je mi jedno, kolik vážím 17. Snažíte se, aby Váš jídelníček odpovídal zásadám správné výživy? 1) ne (je mi to jedno) 3) spíše ano (většinou) 2) spíše ne (pouze někdy) 4) rozhodně ano (snažím se vždy)

III. Výživové zvyklosti 18. Jaký způsob stravování je pro Vás typický? 1) konvenční způsob (tj. smíšená strava) 2) alternativní způsob (např. vegetariánství, makrobiotika, dělená strava aj.) 19. Uveďte, s jakou pravidelností se stravujete během dne. Snídaně 1) nikdy 2) 1-3x týdně 3) 4-6x týdně Přesnídávka 1) nikdy 2) 1-3x týdně 3) 4-6x týdně Oběd 1) nikdy 2) 1-3x týdně 3) 4-6x týdně Svačina 1) nikdy 2) 1-3x týdně 3) 4-6x týdně Večeře 1) nikdy 2) 1-3x týdně 3) 4-6x týdně 2. večeře 1) nikdy 2) 1-3x týdně 3) 4-6x týdně

4) denně 4) denně 4) denně 4) denně 4) denně 4) denně

20. Jak často obědváte na těchto místech? Zaškrtněte v každém řádku vždy jen jednu možnost. Nikdy

≤1x měsíčně

Doma (tj. u rodičů, na koleji atd.) V menze V restauraci Fast food

- 80 -

2-3x měsíčně

1-2x týdně

3-4x týdně

5-6x týdně

Denně

21. Jak často večeříte na těchto místech? Zaškrtněte v každém řádku vždy jen jednu možnost. Nikdy

≤1x měsíčně

2-3x měsíčně

1-2x týdně

3-4x týdně

5-6x týdně

Denně

Doma (tj. u rodičů, na koleji atd.) V menze V restauraci Fast food

22. Jak často konzumujete instantní jídla, jídla z pytlíku a z konzerv? 1) nikdy 5) 3-4x týdně 2) ≤1x měsíčně 6) 5-6x týdně 3) 2-3x měsíčně 7) denně 4) 1-2x týdně 23. Přisolujete si pokrmy u stolu? 1) nikdy 2) jen když nejsou slané 3) téměř vždy 24. Nejčastěji konzumujete pokrmy připravené: 1) vařením 4) smažením 2) pečením 5) grilováním 3) dušením 25. Kolik porcí zeleniny a ovoce obvykle sníte za jeden den? Uveďte počet porcí (součet ovoce i zeleniny): ________ denně 26. Kupujete si pravidelně nějaké vitaminy, multivitaminové přípravky či potravinové doplňky? 1) ano 2) ne 27. Jaký druh tuku obvykle používáte při mazání na pečivo? 1) pravé máslo 4) jiný, jaký: _______________________ 2) margarín (např. Rama, Perla aj.) 5) různě/nerozlišuji 3) sádlo 6) tuk nepoužívám 28. Dáváte při výběru mléčných výrobků přednost nízkotučným variantám? 1) ne (nerozlišuji to) 4) spíše ano (většinou) 2) spíše ne (pouze někdy) 5) rozhodně ano (snažím se vždy) 3) asi tak půl na půl (z 50%) 6) nekonzumuji mléčné výrobky 29. Kolik tekutin denně vypijete (mléko, káva a alkohol se nezapočítávají): 1) <1 l 3) 1,5 - 2 l 2) 1 - 1,5 l 4) >2 l

- 81 -

30. Jak často jste v posledním týdnu konzumoval/a následující potraviny? Křížkem označte vždy pouze jednu možnost v každém řádku. Vůbec ne

1-2x týdně

3-4x týdně

5-6x týdně

7x týdně (tj. 1x denně)

Každý den 2-3x

Každý den >3x

Chléb tmavý, celozrnné pečivo Rohlíky, housky apod. – bílé pečivo nesladké Cereálie (műsli, cornflakes, ovesná kaše) Tzv. jemné, sladké pečivo (koblihy, vánočka, linecké, croissant apod.)

Rýže Těstoviny Knedlíky Vařené brambory Čerstvá zelenina Čerstvé ovoce Mléko nebo mléčné výrobky (jogurt, sýr, tvaroh)

Maso (červené, tj. vepřové, hovězí, skopové, zvěřina)

Masné výrobky (uzeniny, paštiky apod.) Drůbež Ryby Vejce Luštěniny Cukrovinky (čokoláda, zákusky)

IV. Alkohol 31. Kolik tzv. dávek alkoholu jste konzumoval/a v posledním týdnu (během uplynulých 7 dní)? 1 dávka orientačně

1 dávka přesněji (cca 10g čistého alkoholu) Pivo 12°: 1 dávka = 0,25 l (0,5 l = 2 dávky) Pivo 10°: 1 dávka = 0,33 l (0,5 l = 1,5 dávky)

Pivo

1 sklenice

Víno

1 sklenka

100 ml

1 malá sklenička

25 ml (malé štamprle) velké štamprle 50 ml = 2 dávky

Lihoviny (destiláty)

Dávek týdně

32. Jak často vypijete 4 nebo více dávek alkoholu najednou (v průběhu 1 dne)? 1) nikdy 5) 1-2x týdně 2) několikrát ročně 6) 3-4x týdně 3) 1-2x měsíčně 7) 5-6x týdně 4) 3-4x měsíčně 8) denně nebo téměř denně

- 82 -

V. Pohybová aktivita 33. Věnujete se chůzi nejméně 30 minut za den po většinu dní v týdnu, nebo alespoň 3 hodiny za celý týden? 1) ano 2) ne 34. Kolikrát týdně se věnujete intenzivnější chůzi (v kuse nejméně 10 minut)? 1) <1x 4) 5-6x 2) 1-2x 5) 7x (tj. 1x denně) 3) 3-4x 6) >7x (tj. více než 1x denně) 35. Věnujete se pravidelně i nějakým pohybově náročnějším sportovně-rekreačním pohybovým aktivitám, kromě chůze? Pokud ne, přejděte na otázku č. 39. 1) ano 2) ne 36. Pokud ano, kolikrát týdně? 1) <1x 2) 1-2x 3) 3-4x

4) 5-6x 5) 7x (tj. 1x denně) 6) >7x (tj. více než 1x denně)

37. Kolik minut obvykle trvá jedno takové cvičení? Uveďte: ______ minut 38. Jaká je obvyklá intenzita, namáhavost vašeho cvičení, sportu? Odhadněte číslem v rozmezí 2-10 (1 = klid) pomocí níže uvedené tabulky, číslo zakroužkujte:

Číselné hodnocení intenzity

Klid

Velmi mírná

1

2

Mírná 3

4

Střední 5

6

Velmi vysoká

Vysoká 7

8

9

10

Pomůcka pro odhad: Intenzita 7 je již taková, že se při ní jen obtížně dá konverzovat, a člověk se potí – i za chladného počasí.

VI. Kouření 39. Kouříte? 1) ne (alespoň 3 měsíce) 2) příležitostně (méně než 1 cigaretu denně) 3) ano (pravidelně) 40. V případě, že kouříte pravidelně, kolik cigaret denně vykouříte? Uveďte: ________ cigaret/den 41. Pobýváte často v prostředí, kde je cigaretový kouř? 1) ne, vůbec 2) zřídka (max. několikrát měsíčně) 3) často (několikrát týdně)

Děkuji Vám za spolupráci.

- 83 -

VLIV POHYBOVÉ AKTIVITY NA STRAVOVACÍ ZVYKLOSTI VYSOKOŠKOLSKÝCH STUDENTŮ

Recommend Documents