Vliv pořadí laktace na obsah složek mléka dojnic holštýnského plemene skotu

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Vliv pořadí laktace na obsah složek mléka dojnic holštýnského plemene skotu Diplomová práce

Brno 2006

Vedoucí diplomové práce:

Vypracoval:

Doc. Ing. Gustav Chládek, CSc.

Martin Píbil

1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma vliv pořadí laktace na obsah složek mléka dojnic holštýnského plemene skotu vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne …………….

Podpis ……………………..

2

Dovoluji si touto cestou poděkovat vedoucímu diplomové práce Doc. Ing. Gustavu Chládkovi, CSc za odborné vedení a cenné rady při vypracování diplomové práce.

3

ANNOTATION

This diploma work monitors the yield of milk, fat and proteins in influence on the sequence of lactation at the airy cows. In the same time is assessed amount in percentage of fat and proteins in the milk and lactation persistency. The total amount for production of milk, fat and proteins was calculated for all dairy cows in lactation. Also the average of amount milk, fat and proteins for every dairy cow was calculated. At the production and composition of milk was calculated basic statistically data. The percentage amount of fat and proteins in the milk were monitored at the same dairy cows in the every lactation. The amount of milk, fat and proteins increased from first to the seventh lactation. The percentage amount of fat and proteins irregularly decreased from first to the seventh lactation. The higher phenotype correlations were between milk amount and fat, between milk amount and proteins and between fat amount and proteins.

4

SEZNAM TABULEK

Tab. 1., Průměrné zastoupení některých mléčných složek Tab. 2., Přepočtové koeficienty jednotlivých laktací na laktaci maximální Tab. 3., Stupeň perzistence a tvar laktační křivky Tab. 4., Kontrola mléčné užitkovosti Tab. 5., Hodnocení korelačních koeficientů

5

OBSAH 1. ÚVOD…………………………………………………………………………………..8 2. CÍL PRÁCE……………………………………………………………………………9 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED.............................................................................................10 3.1. Vlastnosti a složení mléka………………………………………………………...10 3.2. Syntéza a sekrece složek mléka…………………………………………………...12 3.2.1. Syntéza a sekrece mléčných bílkovin………………………………………12 3.2.2. Syntéza a sekrece mléčného tuku…………………………………………..13 3.2.3. Syntéza a sekrece mléčného cukru…………………………………………14 3.3. Činitelé ovlivňující složky mléka…………………………………………………14 3.3.1. Plemenná příslušnost……………………………………………….............15 3.3.2. Průběh laktace a dne………………………………………………………..15 3.3.3 Dojení a způsob dodojování………………………………………………..15 3.3.4. Zdravotní stav dojnice……………………………………………………...16 3.3.5. Výživa a složení krmné dávky……………………………………………..16 3.3.6. Vícečetné dojení …………………………………………………...............17 3.3.7. Ostatní vlivy………………………………………………………………..17 3.4. Hodnocení produkce mléka a mléčných složek…………………………………..17 3.5. Činitelé ovlivňující mléčnou užitkovost…………………………………..............19 3.5.1. Vnitřní činitelé ovlivňující mléčnou užitkovost……………………………21 3.5.1.1. Plemenná příslušnost……………………………………………...21 3.5.1.2. Plemenná hodnota………………………………………………...21 3.5.1.3. Stádium mezidobí…………………………………………………21 3.5.1.4. Věk a hmotnost dojnice…………………………………...............22 3.5.1.5. Věk a hmotnost prvotelky………………………………………...23 3.5.1.6. Zdravotní stav……………………………………………………..23 3.5.1.7. Individualita dojnice………………………………………………24 3.5.2. Vnější činitelé ovlivňující mléčnou užitkovost…………………….............24 3.5.2.1. Výživa dojnic……………………………………………………..24 3.5.2.2. Úroveň odchovu jalovic…………………………………………..24 3.5.2.3. Technologie chovu a welfare zvířat………………………………25 3.5.2.4. Lidský faktor……………………………………………………...25 3.5.2.5. Klima……………………………………………………………...25

6

3.6. Charakteristika holštýnského plemene……………………………………………26 3.7. Laktace a její hodnocení…………………………………………………………..28 3.8. Kontrola užitkovosti………………………………………………………………31 3.9. Korelace genetická, prostřeďová a fenotypová…………………………………...33

4. MATERIÁL A METODIKA………………………………………………………..36 5. VÝSLEDKY A DISKUZE...........................................................................................38 5.1 Vliv pořadí laktace na celkovou produkci mléka, tuku a bílkovin v kg………….38 5.2 Produkce, složení mléka, perzistence laktace a jejich základní statistické charakteristiky…………………………………………………………………....42 5.3 Přepočtové koeficienty mezi první až sedmou laktací…………………………...49 5.4 Sledování opakovatelnosti vysokých a nízkých hodnot složek mléka stejných dojnic na následných laktacích…………………………………………………...51 5.5 Hodnocení jednotlivých fenotypových korelačních závislostí…………………...54

6. ZÁVĚR………………………………………………………………………………..57 7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY………………………………………………59 8. SEZNAM PŘÍLOH......................................................................................................62 PŘÍLOHY

7

1 ÚVOD Chov hospodářských zvířat vždy patřil k základnímu předpokladu živočišné výroby, která zabezpečuje produkci potravin živočišného původu. Tyto potraviny tvoří velmi významnou část konzumní spotřeby obyvatel. Produkce těchto živočišných potravin, masa a mléka, je vždy v porovnání s produkcí potravin rostlinného původu ztrátová. Je to proto, že část přijatých živin spotřebovává zvíře na záchovnou dávku a další živiny z krmiva využívá na živočišné produkty s různou účinností. Z jednotlivých druhů hospodářských zvířat však skot využívá živiny v krmivu s velkou účinností, především na produkci mléka.

Chov hospodářských zvířat nemá však jen význam produkční. K důležitým funkcím patří také jeho místo v zemědělství, které souvisí s koloběhem organické hmoty v přírodě, s udržováním půdní úrodnosti a udržováním ekologických funkcí v krajině.

Produkce kravského mléka má na území České republiky velmi dlouhou tradici a je významným článkem zemědělské prvovýroby. Mléko a mléčné výrobky jsou důležitou složkou lidské výživy, neboť jsou bohatým zdrojem živočišných bílkovin, sacharidů (především laktózy), vitamínů a minerálních látek.

V České republice se v současné době pro tržní produkci mléka chovají dvě hlavní plemena skotu. Je to české strakaté plemeno s kombinovanou užitkovostí a holštýnské plemeno specializované na mléčnou užitkovost. České strakaté plemeno bylo v roce 2005 v kontrole užitkovosti zastoupeno 46,7 % a plemeno holštýnské 47,5 %. U těchto plemen si klademe za cíl zvyšovat mléčnou užitkovost, ale také zvyšovat obsah bílkovin v mléce. Na vysoký obsah tuku není v současné době kladen velký důraz.

Na dojivost a obsah složek v mléce působí velmi mnoho různých vlivů. Jsou to jednak vnitřní vlivy související s genetickým založením zvířete a dále vnější vlivy, které můžeme z velké míry ovlivnit a tím přispět ke zvyšování užitkových vlastností zvířete.

8

2 CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce bylo provést vyhodnocení vlivu pořadí laktace na množství mléka a na obsah i množství bílkovin a tuku v mléce dojnic holštýnského plemene skotu. Také byla vyhodnocena perzistence laktace. Dále byla pozornost věnována opakovatelnosti vysokých či nízkých hodnot obsahu bílkovin a tuku v mléce týchž dojnic na jednotlivých laktacích. A byly vyhodnoceny přepočtové koeficienty a koeficienty korelace mezi mlékem a jeho složkami na následných laktacích.

9

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1 Vlastnosti a složení kravského mléka

Mléko je sekret mléčné žlázy, určený pro výživu novorozenců. Je to biologická tekutina velmi složitého charakteru. Látky v mléce obsažené jsou v různém stupni disperze, např. mléčný cukr a převážná část minerálních látek tvoří pravé roztoky, bílkoviny jsou v mléce ve formě koloidní a mléčný tuk ve formě disperze tukových kuliček. Normální kravské mléko má bílou nebo mírně nažloutlou barvu a nasládlou, čistě mléčnou chuť (GAJDŮŠEK, KLÍČNÍK, 1985). Základní složení mléka je dáno obsahem vody, lipidů, sacharidů, proteinů a minerálů. Obsah vody se určuje jako rozdíl v hmotnosti před a po vysušení. Obsah tuku se stanovuje extrakcí lipidů standardizovanými metodami. Sacharidy v mléce jsou obvykle vyjádřeny jako ekvivalent laktózy a mohou zahrnovat další sacharidy. Obsah proteinů reprezentuje všechny proteiny včetně enzymů. Mléčné minerály se vyjadřují množstvím popelovin. Souhrn tuků, proteinů, laktózy a popelovin je označován jako sušina nebo pevné složky mléka (REECE, 1998).

Tab.1., Průměrné zastoupení některých mléčných složek (GAJDŮŠEK, KLÍČNÍK, 1985)

Složka mléka voda sušina tukuprostá sušina bílkoviny tuk laktóza

obsah složky v litru mléka 860-880 g 120-140 g 86,7-89,5 g 32,6-33,7 g 45-50 g 30-50 g

Bílkoviny (proteiny) Kaseiny (alfa, beta, gama a kappa) tvoří hlavní část mléčných proteinů. Tyto proteinové frakce jsou při pH 4,6 nerozpustné a obsahují vše, čemu se říká tvaroh. Ostatní proteiny jsou alfa laktoalbumin, beta laktoglobulin, sérový albumin, imunoglobuliny a peptonové frakce. Tyto proteiny jsou při pH 4,6 rozpustné a jsou označovány jako

10

syrovátkové proteiny. Imunoglobuliny jsou přítomny ve velmi malém množství s výjimkou kolostra (mleziva). Ostatní proteiny včetně enzymů jsou v mléce přítomny v malém množství.

Cukry (sacharidy) Hlavním sacharidem v mléce je mléčný cukr – laktóza. Je syntetizována v mléčné žláze. Laktóza je disacharid, který obsahuje molekulu glukózy a molekulu galaktózy. Laktóza se tvoří pouze v mléčné žláze, ale malé množství se během laktace nachází v krevní plazmě.

Tuky (lipidy) Mléčné tuky se skládají zejména z triacylglycerolů. Ostatní lipidy zahrnují malé množství fosfolipidů, cholesterolu, volných mastných kyselin, monoacylglycerolů a v tuku rozpustných vitaminů.

Minerálie Hlavní minerální látkou v mléce je vápník (0,12 %), dále fosfor (0,10 %), sodík (0,05 %), draslík (0,15 %) a chlór (0,11 %). Ostatní minerálie se nacházejí ve stopovém množství a zahrnují hořčík, síru, měď, kobalt, železo, jód a zinek.

Vitaminy Vitaminy skupiny B a vitamin K se u přežvýkavců syntetizují a jejich koncentrace v mléce není ovlivněna dietou. Vitamin K je též syntetizován střevem, takže jeho přítomnost v mléce nepřežvýkavců rovněž nezávisí na dietě. Vitaminy A, D a E nejsou v bachoru syntetizovány, proto jejich přítomnost na dietě závisí. Množství vitaminu C v mléce není výrazně ovlivnitelné dietou.

Ostatní látky Mnoho drog prochází do mléka přímo z krve. Jsou-li krávy ošetřovány specifickými léčivy, zvláště antibiotiky, jejich mléko není možné použít pro mlékárenské zpracování. Určitá krmiva vyvolávají v mléce atypickou vůni a chuť. Některé látky způsobující tuto atypickou vůni a chuť mléka vznikají fermentací v bachoru. Inhalace těkavých látek z eruktovaných (vykrkávaných) plynů může být vstupní branou pro cizorodé pachy. Ty

11

jsou do krve snadno absorbovány plícemi, zatímco stěnou bachoru resorbovány být nemohou (REECE, 1998).

3.2

Syntéza a sekrece složek mléka

3.2.1 Syntéza a sekrece mléčných bílkovin

Všechny proteiny jsou syntetizovány v mléčné žláze z aminokyselin s výjimkou gama kaseinu, sérového albuminu a imunoglobulinů. Imunoglobulinová frakce kolostra je však syntetizována v mléčné žláze (REECE, 1998). Základním substrátem pro biosyntézu mléčných bílkovin (kaseinu, alfa-laktalbuminu a beta-laktoglobulinu) jsou tedy volné aminokyseliny krevní plazmy. V krvi, která odtéká z mléčné žlázy je obsaženo o 30 – 40 % volných aminokyselin méně než v krvi přitékající. Syntézy mléčných bílkovin se účastní i peptidy. Některé zaměnitelné aminokyseliny se tvoří přímo ve vemeni. Množství bílkovinných frakcí kravského mléka je v procesu laktace nestálé. Ze všech frakcí se jeví obsah kaseinu (alfa, beta a kapa) jako nejstabilnější. V krvi se kasein nenachází a je syntetizován v mléčné žláze, podobně jako alfa-laktalbumin a betalaktoglobulin. Sérové albuminy a imunoglobuliny přecházejí do mléka beze změny. U přežvýkavců jsou aminokyseliny syntetizovány mikroorganismy v předžaludku. Aminokyseliny, vzniklé syntetickou činností mikroflóry v bachoru, plně pro tvorbu mléčných bílkovin nepostačují. Proto mléčná žláza odebírá z krve ještě měnící se množství albuminu, globulinu, fibrinogenu, glykoproteinů a dusíkatých látek nebílkovinných. Nejdůležitějšími zdroji uhlíku pro tvorbu strukturální kostry zaměnitelných aminokyselin syntetizovaných mléčnou žlázou jsou u přežvýkavců těkavé mastné kyseliny, především octová, propionová a máselná. Aminové skupiny pro transaminaci pocházejí především z cystinu a glycinu, příp. dalších aminokyselin. Sekrece mléčných bílkovin začíná již před otelením. Mlezivo obsahuje všechny nejdůležitější bílkoviny, které se nacházejí v mléce, ale v jiném vzájemném poměru. Před otelením připadá více než polovina mléčných bílkovin na imunoglobuliny, albumin a kaseiny. První dny po otelení se zvyšuje syntéza a sekrece alfa-kaseinu, beta-kaseinu, kapa-kaseinu, alfa-laktalbuminu a beta-laktoglobulinu. Obsah gama-globulinu po otelení rovněž vzrůstá. Imunitní složky mleziva pocházejí z krve. V mlezivu z prvního dojení bývá

12

maximální množství imunoglobulinů (70%) a málo sérového albuminu, betalaktoglobulinu a alfa-laktalbuminu. K sedmému dni laktace připadá na imunoglobuliny již jen 19,5 % a procento ostatních frakcí bílkovin se zvyšuje.

3.2.2 Syntéza a sekrece mléčného tuku

Mléčný tuk se nachází v mléce v emulgovaném stavu a není identický s tukem krevní plazmy. Kolem 75 % mléčného tuku je výsledkem syntézy v mléčné žláze (JELÍNEK, 2003). Syntéza mléčného tuku

u přežvýkavců vychází zejména z acetátu a butyrátu.

Acetát tvoří okolo 60 – 70 % těkavých mastných kyselin (octové a máselné) z bachorové fermentace. Ke snížení koncentrace mléčného tuku dochází, jestliže fermentační změny zapříčiní pokles v produkci acetátu (REECE, 1998). Tuk vzniká ze svých prekurzorů původem z krmiva přinášených krví, z neutrálního tuku přinášeného z jater, z neutrálního tuku tukové tkáně a produktů jeho štěpení. Zdrojem vyšších mastných kyselin (myristové, palmitové, stearové a olejové) jsou lipoproteiny o velmi nízké hustotě. Jednu třetinu mastných kyselin tvoří nízkomolekulární kyseliny, jejichž prekurzorem u přežvýkavců jsou těkavé mastné kyseliny, především kyselina octová a máselná z předžaludku. Laktující mléčná žláza zachytí z krve přes 80 % kyseliny octové, která se zabudovává do mléčného tuku. Glycerol se dostává do mléčné žlázy buďto z krve jako produkt štěpení triacylglycerolu, nebo je syntetizován přímo v sekrečním epitelu mléčné žlázy z glukózy a kyseliny octové. Na začátku laktace převažují v mléčném tuku nízkomolekulární mastné kyseliny a ke konci nenasycené mastné kyseliny. Takový rozdíl ve složení tuku je spojen s jeho nestejnou sekrecí a stupněm pohlcování mastných kyselin z krve v průběhu laktace. Velký význam v mechanismu biosyntézy tuku má koncentrace lipidů v buňkách mléčné žlázy. Maximální obsah celkových lipidů ve žlázových buňkách pozorujeme bezprostředně po porodu a ke konci laktace. Ke konci březosti je v buňkách zvláště mnoho triacylglycerolů. Tučnost mléka přežvýkavců je v přímé souvislosti se stupněm kvasných procesů v bachoru. Čím více se tvoří v bachoru kyseliny octové, ve srovnání s ostatními těkavými mastnými kyselinami, tím vyšší je obsah tuků v mléce. Čím je u zvířete vyšší aktivita štítné žlázy, tím je vyšší stupeň využití kyseliny octové.

13

Kyselina propionová, která je pro přežvýkavce glukogenní, je v mléčné žláze zdrojem laktózy a prekurzorem některých aminokyselin pro syntézu mléčného kaseinu a jen v malé míře je inkorporována do mléčného tuku. Kyselina máselná se projevuje také více jako látka glukogenní než lipogenní. Kromě toho je hlavním zdrojem energie pro laktující mléčnou žlázu (JELÍNEK, 2003). Produkce mléka a mléčného tuku závisí tedy na poměru mezi produkcí kyseliny octové, propionové a máselné v předžaludku. Krmná dávka bohatá na vlákninu zvyšuje produkci kyseliny octové a tím i tuku v mléce, krmná dávka bohatá na koncentráty snižuje obsah tuku v mléce v důsledku zvýšené produkce kyseliny propionové, která je hlavním prekurzorem glukózy (ŽIŽLAVSKÝ, 1996).

3.2.3 Syntéza a sekrece mléčného cukru

Hlavním prekurzorem laktózy je glukóza. Významný prekurzor je rovněž propionát, nejdříve se však z něho vytváří glukóza. Propionát je významný u přežvýkavců, neboť je dostupný jako produkt z fermentačních procesů v bachoru (REECE, 1998). Mléčná žláza je jediným místem v organismu, kde dochází k syntéze laktózy. Zdrojem obou složek laktózy je glukóza, která se v krvi nachází ve volném stavu a ve formě glykoproteinů. Z krve protékající laktujícím vemenem je odebíráno 20 – 30 % glukózy. Z celkového množství krevního cukru připadá jedna třetina na volnou glukózu a dvě třetiny na glykoproteiny. Laktóza je syntetizována v epitelových buňkách mléčné žlázy převážně z glukózy uvolněné z glykoproteinů při syntéze mléčných bílkovin. Kromě glukózy slouží k syntéze laktózy glycerol, kyselina mléčná, propionová, máselná a mravenčí po jejich transformaci na glukózu. V mléce je devadesátkrát více cukru než v krvi. Laktóza je jednou z nejstabilnějších složek mléka. Jedná se o aktivní látku schopnou udržovat stálost osmotického tlaku mléka. Glukóza se uplatňuje z 80 % při syntéze laktózy, 12 % při tvorbě mléčného tuku a 4 % při tvorbě mléčných bílkovin (JELÍNEK, 2003).

3.3 Činitelé ovlivňující složky mléka

Mléko nemá stálé chemické složení ani výživnou hodnotu (LOUDA a kol., 1994). Obsah hlavních složek mléka, tj. cukru, bílkovin, laktózy a solí je ovlivňován zejména

14

plemenem, laktační dobou, průběhem a dobou dojení, krmením a zdravotním stavem. Dále se uplatňuje individualita dojnic, která je největší příčinou odchylek od průměru stáda či plemena a i u téže dojnice nacházíme rozdíly z různých dojení, hlavně v cukru, a dokonce i u různých čtvrtí vemena.

3.3.1 Plemenná příslušnost

Plemenná příslušnost se značně podílí na rozdílech ve složení mléka. A to zejména u tuku a bílkovin. Krávy nížinných, dojných plemen mají obvykle nižší obsah sušiny v mléce (11,10 až 12,40 %), nižší obsah tuku (3,50 – 3,70 %) i bílkovin (3,10 až 3,30 %), než horská plemena s kombinovanou užitkovostí maso-mléčnou.

3.3.2 Průběh laktace a dne

Průběh laktace ovlivňuje množství a složení mléka. Největší kolísání se projevuje u obsahu tuku a pak u bílkovin, jejichž množství se mění v opačném smyslu než produkce mléka, nikoliv však v přímé závislosti. Bylo zjištěno, že minimální obsah tuku i bílkovin je ve 2. a 3. měsíci laktace a maximální obsah v 10. měsíci laktace. Podstatný vzestup ke konci laktace je pozorován u vápníku, fosforu a chlóru. Kromě pravidelných změn v průběhu laktace vykazují hlavní složky mléka i značné denní kolísání. Příčinou kolísání složek mléka jsou změny fyziologického i metabolického rázu, přičemž u tučnosti mléka se velkou měrou podílí na zjištěných diferencích stupeň ejekce. Obdobně, avšak ve větší míře se projevuje kolísání obsahu hlavních složek mléka i při měsíční kontrole užitkovosti, zejména na začátku i na konci laktace. Při denních i měsíčních intervalech jsou u obsahu bílkovin podstatně nižší diference než u obsahu tuku.

3.3.3 Dojení a způsob dodojování

Dojení a způsob dodojování mají velký vliv na složení mléka, zejména v obsahu tuku. První střiky mléka na začátku dojení obsahují 1% tuku, dodojky až 10 %. Všeobecně je

15

možno konstatovat, že pomalé dojení znamená i nižší ejekční reflex, nižší stupeň vyprázdnění vemena i nižší obsah tuku v mléce. Z hlediska denní doby dojení byl i při dvojím denním dojení s intervaly 12+12 hod. s konstantním, rovnoměrným krmením zjištěn u ranního mléka nižší obsah tuku. Za příčinu je možno považovat sníženou činnost fyziologických funkcí, včetně výměny látkové během nočního klidu.

3.3.4 Zdravotní stav dojnice

Zdravotní stav dojnice je důležitý činitel a již lehké onemocnění mléčné žlázy má nepříznivý vliv na množství a složení mléka, a to tím větší, čím je vyšší užitkovost. Vlivem zánětu vemena klesá tučnost až na 2,2 %, obsah mléčného cukru na 1 % a několikanásobně vápník, draslík, fosfor a železo, naproti tomu se zvyšuje obsah bílkovin až na 6 % , zvláště albuminu a globulinu a trojnásobně chlór a sodík (SUCHÁNEK a kol., 1973).

3.3.5 Výživa a složení krmné dávky

Výživa dojnic je jedním z limitujících faktorů mléčné užitkovosti, složení a jakosti mléka (LUKÁŠOVÁ a kol., 1999). Je to faktor, který ovlivňuje užitkovost dojnic ze 7080 % (ŠTOLC a kol., 1999). Krmení a složení krmné dávky ovlivní nejen množství mléka, ale i jeho složení a to zejména u mléčného tuku, u něhož se kromě celkového množství mění i zastoupení mastných kyselin (SUCHÁNEK a kol., 1973). Složení tuku úzce souvisí s mikrobiálními pochody v bachoru. Při snížení podílu vlákniny v krmné dávce (např. při podávání velkého množství jadrných krmiv) obsah tuku klesá. Snížený obsah tuku se objevuje také při metabolických poruchách (acidóza) nebo při poškození bachorové mikroflóry (např. vlivem plesnivých krmiv). Proteiny obsažené v krmné dávce dojnic mají jen malý vliv na obsah bílkovin v mléce (LUKÁŠOVÁ a kol., 1999). Pro obsah bílkovin má značný význam především energetická hodnota krmné dávky. Na hladinu bílkovin v mléce působí pozitivně také pastva (SEYDLOVÁ, 1994).

16

Nedostatečná výživa způsobuje pokles obsahu bílkovin, z nichž klesá obvykle především obsah kaseinu (GAJDŮŠEK, KLÍČNÍK, 1985). Laktóza a mléčné soli jsou ovlivňovány krmením minimálně. K jejich podstatnému snížení dochází jen při trvalé podvýživě (SUCHÁNEK a kol., 1973).

3.3.6 Vícečetné dojení

DE PETERS a kol. (1985) uvádí, že složení mléka nebývá ovlivněno četností dojení. Celková produkce tuku a bílkovin bývá sice u dojnic s vícečetným dojením vyšší než u dojnic dojených 2× denně, avšak tato vyšší produkce souvisí s vyšší užitkovostí a nikoli s vyšším procentním obsahem tuku a bílkovin. KREMER–ORDOLFF (1992) konstatují, že je samozřejmé, když při zvýšeném denním nádoji je mléko vysokoprodukčních dojnic chudší na mléčné složky - obsahuje méně tuku (-0,15 %) a proteinu (-0,05 %).

3.3.7 Ostatní vlivy

Ostatní vlivy se projevují výrazně především ve změně celkového obsahu bílkovin mléka, i když obsah bílkovin v mléce kolísá v mnohem menší míře než kupříkladu obsah tuku. Výrazné rozdíly v obsahu bílkovin jsou dány individualitou dojnice. Vliv roční doby úzce souvisí s krmením, změnami teploty apod. Maxima procenta bílkovin v mléce byla pozorována v měsících červnu a červenci a dále pak ke konci roku, což však také souvisí i se stadiem laktace. Vliv říje je významně závislý na individualitě dojnice, obvykle se projeví zhoršením dojnosti, ale byla pozorována i tendence mírného snižování obsahu bílkovin (GAJDŮŠEK,KLÍČNÍK, 1985).

3.4 Hodnocení produkce mléka a mléčných složek

V produkci mléka a mléčných složek se projevují mezidruhové a meziplemenné rozdíly. Vzhledem k nízké heritabilitě absolutního množství produkovaného mléka je tato fyziologická vlastnost pod značným vlivem podmínek prostředí, zejména výživy. Vztah mezi množstvím produkovaného mléka a relativním obsahem jednotlivých mléčných složek je

17

významně ovlivňován plemennou příslušností a individualitou dojnic. Podle výsledků vědeckých analýz existují tři skupiny dojnic:

- dojnice, u kterých se zvýšení produkce mléka projeví zvýšením procentického obsahu konkrétní složky (proteinu, tuku nebo laktózy). - dojnice, u kterých se při zvýšení celkového objemu produkovaného mléka relativní obsah konkrétní složky mléka sníží. - dojnice u nichž se při zvýšení dojivosti obsah konkrétní složky významně nemění.

Z výsledků analýz produkce mléka a obsahu tuku publikovanými pracovníky vědeckých ústavů vyplývá, že podíl dojnic náležejících do třetí skupiny je asi 18 – 22 % a mezi plemeny nejsou výraznější diference. Významnější rozdíly podílu dojnic mezi plemeny byly zjištěny u první a druhé skupiny, přičemž do první skupiny náleží asi 16 – 43 % a do druhé skupiny 37 – 62 % dojnic. Obdobně lze mezi plemeny hodnotit i vztah mezi produkcí mléka a obsahem proteinu a laktózy. Při hodnocení celkové produkce mléka využíváme podklady z kontroly užitkovosti. Produkce mléka je hodnocena v kg (l) za laktaci, jejíž délka je závislá na druhu zvířat a technice chovu. V chovu dojnic je celková produkce hodnocena za normovanou laktaci (305 dnů), případně ze zkrácené laktace. Při hodnocení obsahu mléčných složek (nejčastěji hodnotíme obsah proteinů, tuku a laktózy) a ukazatelů souvisejících s jejich obsahem (sušina mléka, tukuprostá sušina apod.) vycházíme rovněž z kontroly užitkovosti. Absolutní produkci mléčné složky za laktaci stanovíme ve vztahu:

Absolutní obsah mléčné složky =

Množství mléka za laktaci * % obsah složky 100

Množství mléka vyprodukované jednotlivými dojnicemi za laktaci lze korigovat na sjednocený procentický obsah mléčné složky. Při srovnání produkce jednotlivých dojnic jsou pak závěry přesnější.

Celkové množství vyprodukovaného mléka při korekci na obsah mléčné složky = = Množství mléka za laktaci (kg) * procentický obsah mléčné složky procentický obsah mléčné složky po korekci

18

Dále lze korigovat množství mléka na stanovený obsah jedné mléčné složky nebo více složek. V době vyššího významu obsahu tuku se používal výpočet FCM (fat corrected milk), kdy se jedná o přepočet množství mléka na mléko se stejnou energetickou hodnotou.

FCM = 0,4 M + 15 T nebo 0,4 (M + 0,15 t)

Při zahrnutí korekce na obsah tuku i proteinu do výpočtu lze stanovit hodnotu FCPM:

FCPM = 0,22 M + 7,5 T + 15 P

Produkci mléka lze korigovat na množství laktózy a stanovit energetickou hodnotu celkové (ECM):

ECM (kJ/laktaci) = 37,68 T + 16,75 P + 16,54 L

M = celkové množství mléka T = absolutní obsah tuku P = absolutní obsah proteinu za laktaci L = absolutní množství laktózy t = procentický obsah mléka

(ŠUBRT, HROUZ, 2000).

3.5 Činitelé ovlivňující mléčnou užitkovost

Mléčná užitkovost, tak jako jiné užitkové vlastnosti, je limitována dědičným založením a její realizace je ovlivněna prostředím. Jednotlivé faktory na mléčnou užitkovost působí ve vzájemné interakci genotypu a prostředí. Zvyšování mléčné užitkovosti zlepšenou výživou lze pouze po hranici danou genotypem zvířete. Na druhé straně chov zvířat s vysokou genetickou hodnotou bez zabezpečení odpovídajících podmínek je příkladem nevyužitých možností.

19

Mléčná užitkovost je geneticky podmíněna účinkem velkého počtu polygenů, tedy genů s malými účinky (jejich účinky se sčítají = aditivní složka). U některých jedinců se může zvýšit mléčná užitkovost v důsledku dominance genů, ale tato vyšší užitkovost se pak nedědí potomstvo. Jsme tedy svědky toho, že po dojnici s rekordní užitkovostí je jen průměrné potomstvo. V některých případech je zvýšená mléčná užitkovost, ale i jiné vlastnosti děděná jen přes matku. Je to dnes vysvětlováno působením chromosomů v mitochondriích, které mají odlišnou skladbu ve srovnání s chromosomy v jádru buňky (MIKŠÍK, ŽIŽLAVSKÝ, 1999).

Z hlediska mléčné užitkovosti dojnice je významnější vlastností kapacita vemena, než jeho velikost. Kapacita vemena má být tak veliká, aby dojnice byla schopna dosahovat vysoké užitkovosti i při dvojím denním dojení. Cílem chovu je dosáhnout u krav prostorná vemena s velkou kapacitou, avšak jen prostřední velikosti, s velkým podílem žláznaté tkáně, dobře a pravidelně utvářená. Příliš velká vemena nejsou žádoucí, neboť působí v chovu mnohé potíže. Velká vemena mívají často větší podíl vazivové (pojivové) tkáně, jsou pak těžká, špatně upnutá ke spodině břišní a bývají svislá. Tato vemena překážejí dojnicím při chůzi a mohou být poraněna vyčnívajícími předměty, sousední krávou nebo nohou při vstávání. Velká vemena jsou také citlivější na průvan, na chlad, sluneční záření, na kvalitu podestýlky aj. (SUCHÁNEK a kol., 1973).

Faktory, které ovlivňují množství a složení mléka lze rozdělit na vnitřní a vnější:

Z vnitřních vlivů je to vlastní genotyp zvířete, který je dán plemennou hodnotou rodičů. Dále mezi vnitřní vlivy lze zařadit plemennou příslušnost, fyziologii mléčné žlázy, činnost dýchací a zažívací soustavy, krevní oběh, činnost žláz s vnitřní sekrecí, stádium mezidobí, zdravotní stav, věk a živou hmotnost, individualitu dojnice.

Z vnějších činitelů je to především výživa, úroveň odchovu, technologie chovu, systém ustájení, technika dojení, lidský faktor, klima atd.

20

3.5.1 Vnitřní faktory ovlivňující mléčnou užitkovost

3.5.1.1 Plemenná příslušnost

Významnou součástí genotypu je plemenná příslušnost a s ní související užitkový typ. Záměrným šlechtěním byla vyšlechtěna jednostranně mléčná plemena, plemena s kombinovanou užitkovostí a plemena masná. Těmto třem skupinám odpovídá i rozdílný užitkový typ a s ním i rozdílné dědičně podmíněné předpoklady pro mléčnou užitkovost.

3.5.1.2 Plemenná hodnota

Dalším genetickým vlivem je plemenná hodnota rodičů, podmiňující jak dojivost, tak i obsah mléčných složek u potomstva. Dnes zjišťujeme plemennou hodnotu pro kg mléka, kg bílkovin, % bílkovin jak u býků, tak i u krav. Rozdílná úroveň mléčné užitkovosti je vedle uváděných genetických vlivů způsobena i individualitou dojnice.

3.5.1.3 Stadium mezidobí

Stadium mezidobí zahrnuje několik dílčích vlivů, jako je říje, stadium březosti, doba stání na sucho a délka mezidobí. V období říje dochází zpravidla ke krátkodobému poklesu produkce mléka, ale tento vliv není jednoznačný.

Množství mléka a jeho složení ovlivňuje také stadium březosti. V první polovině březosti nelze pozorovat výraznější změny. Ve druhé polovině březosti již dochází k postupnému poklesu produkce mléka a ke zvýšení obsahových složek mléka. Převážná většina krav v důsledku poklesu denní produkce mléka samovolně zaprahuje. Změny v produkci mléka v průběhu laktace jsou zapříčiněny změnami endokrinního systému působením hypofyzárních a placentárních hormonů.

Délka doby stání na sucho ovlivňuje dojivost v následující laktaci. Během stání na sucho dochází k regeneraci mléčné žlázy a proto doba stání na sucho by měla trvat 6 – 8 týdnů. Je nežádoucí, aby dojnice během tohoto období ztučněla. Odbouráváním depotního

21

tuku po otelení negativně ovlivňuje zdravotní stav a mléčnou produkci dojnice. Prodloužením doby stání na sucho nad 8 týdnů naopak sníží celoživotní užitkovost a tím i rentabilitu produkce.

Délka mezidobí, tj. časový úsek mezi dvěma za sebou následujícími oteleními je dalším faktorem. Prodlužování délky mezidobí se zvyšuje produkce mléka za laktaci. V důsledku opožděného působení negativního vlivu gravidity, ale současně klesá ve stádě počet otelení. Z ekonomického hlediska je rozhodující dosahovaná užitkovost za kalendářní rok. Proto ve stádě neprodlužujeme délku mezidobí a snažíme se jí udržet na optimální výši do 380 dní, případně do 400 dnů. Optimální délku mezidobí ve stádě určuje dosahovaná produkce krav po otelení.

3.5.1.4 Věk a hmotnost dojnice

Věk a hmotnost dojnice bývá vyjadřován pořadím laktace. S postupujícím věkem se zvyšuje živá hmotnost dojnice a s ní i vývin vemene. Maximální produkci poskytuje dojnice v době tělesné dospělosti, tj. na III – IV laktaci (MIKŠÍK, ŽIŽLAVSKÝ, 1999). STOJIC, VIDIC-DJEDOVIC, BOGDANOWVIC, NIKOLIC (1998) uvádí, že mléčná užitkovost dojnic se zvyšuje výrazně od první do třetí laktace, další vzestup je pozvolnější v průměru do páté laktace, kdy dosahuje maxima. (KOPECKÝ a kol., 1981) konstatuje, že nejvyšší užitkovosti se dosahuje ve stáří 6 až 8 roků.

Tab. 2., Přepočtové koeficienty jednotlivých laktací na laktaci maximální (MIKŠÍK, ŽIŽLAVSKÝ, 1999)

I. Laktace Přepočtový koeficient

1,3

II. Laktace 1,11

Pořadí laktace III. IV. Laktace Laktace 1,02

1,00

V. Laktace 1,00

Nástup maximální laktace je však spojen i s raností zvířete (MIKŠÍK, ŽIŽLAVSKÝ, 1999). U středně raných a pozdějších plemen o jednu až dvě laktace později. Z fyziologického hlediska proces stárnutí se v normálních podmínkách projeví na poklesu

22

užitkovosti až po osmé laktaci, tedy po desátém roku věku. Ve skutečnosti však dochází k poklesu užitkovosti mnohem dříve v důsledku opotřebení organismu, které je způsobeno podmínkami chovu dojnic. Zvyšování dojivosti v jednotlivých laktacích je dáno jednak zvyšováním živé hmotnosti plemenice, ale zejména pokračujícím vývinem mléčné žlázy. Maximální produkce poskytuje dojnice v době tělesné dospělosti. Na zvyšující se dojivosti se z 20 % podílí nárůst živé hmotnosti a z 80 % vývin vemene (kapacita vemene). Obecně platí, že větší dojnice je schopna přijmout větší množství krmiv (sušiny), a tím dosáhnout i vyšší mléčnou užitkovost. Kladný vztah dokládají i hodnoty korelací (fenotypová = 0,35 a genetická = 0,15). V praxi to znamená, že při zvětšení tělesného rámce, který se promítne do zvýšení živé hmotnosti o 100 kg (a také zvýšení kapacity vemene), lze očekávat nárůst dojivosti, v závislosti na plemeni a dosahované úrovni dojivosti, o 200 – 500 kg mléka (ŠTOLC a kol., 1999).

3.5.1.5 Věk a hmotnost prvotelky

Věk prvotelky při otelení má pozitivní korelaci k výši mléčné užitkovosti na první laktaci. S prodlužováním doby odchovu jalovic se zvyšují náklady na jeho odchov. Proto je zde logická snaha dobu odchovu jalovic zkracovat. V Evropě se setkáváme se širokou variabilitou věku při otelení od 24 do 34 měsíců. Se zvyšujícím se věkem prvotelky se zvyšuje produkce mléka na první laktaci. V našich podmínkách zvýšení věku o 1 měsíc představovalo zvýšení produkce mléka za laktaci o 34,5 kg.

Hmotnost prvotelky při otelení je významnější než její věk. Má rovněž pozitivní vztah k výši mléčné produkce na první laktaci. U českého strakatého skotu zvýšení živé hmotnosti o 10 kg znamenalo v průměru zvýšení produkce mléka za laktaci o 46 kg. Vycházíme-li z předpokladu, že větší dojnice je schopna přijmout v krmné dávce větší množství sušiny, pak se množství přijatých živin projeví i ve vyšší mléčné produkci.

3.5.1.6 Zdravotní stav

Dobrý zdravotní stav dojnice je podmínkou pro realizaci mléčné užitkovosti. Negativně působí především mastitidy, poruchy metabolismu, infekční choroby a obtížné

23

porody (MIKŠÍK, ŽIŽLAVSKÝ, 1999). Při lehčím průběhu onemocnění jsou změny na mléce méně výrazné. Při celkových těžkých onemocnění, zejména déletrvajících, dosahuje snížení produkce mléka až 50 % i více (LUKÁŠOVÁ a kol., 1999).

3.5.1.7 Individualita dojnice

Větší rozdíly v mléčné užitkovosti jsou nejen mezi plemeny, ale existují i uvnitř plemene. Tyto rozdíly jsou způsobené individualitou zvířat, různou úrovní jejich energetického metabolismu, odlišným exteriérem i interiérem a podobně (ŠTOLC a kol., 1999).

3.5.2 Vnější vlivy působící na množství mléka

3.5.2.1 Výživa dojnic

Z vnější vlivů je rozhodující výživa dojnic. Krávy jsou náročné na poskytovanou výživu zejména v období bezprostředně po otelení a v průběhu prvních 100 dní laktace. Optimální výživa krav podle jednotlivých fází reprodukčního cyklu je důležitým předpokladem pro dosahování vysoké produkce mléka s vyhovujícím procentem bílkovin. Základem výživy krav je kvalitní objemná píce doplněná jadrným krmivem. U vysokoprodukčních krav je obtížné dotovat po otelení potřebu živin v krmné dávce a v důsledku toho dochází k poklesu živé hmotnosti dojnice. Proto z tohoto hlediska jsou zvýhodňovány krávy s plochou laktační křivkou. Nerovnoměrná výživa během roku nepřímo působí na mléčnou užitkovost jako faktor roční doby otelení. Krávy otelené v zimních a předjarních měsících dosahují za laktaci nejvyšší produkce mléka, naopak nejnižší produkce dosahují krávy otelené v létě.

3.5.2.2 Úroveň odchovu jalovic

Úroveň odchovu jalovic je důležitým faktorem pro realizaci mléčné užitkovosti. Nedostatečná výživa během odchovu po delší období neumožní kompenzaci růstu v dalších fázích odchovu a jalovice zůstává zakrslá, s negativním dopadem na tělesný rámec v dospělosti a nízkou mléčnou užitkovost. Je žádoucí, aby dojnice dosahovaly

24

tělesného rámce daného plemenným standardem. Existuje pozitivní vztah mezi velikostí tělesného rámce a produkcí mléka. Jalovičky v období do 3 měsíců, mají růst intenzivně (s denním přírůstkem cca 0,87 kg), aby ve věku 1 roku dosáhly u plemene černostrakatého 325 kg. Naopak jak již bylo upozorněno, před otelením nesmí být jalovice v důsledku překrmování ztučnělé, aby nedocházelo ke snižování mléčné produkce na první laktaci a k obtížným porodům.

3.5.2.3 Technologie chovu a welfare zvířat

Mléčnou užitkovost krav ovlivňuje technologický systém chovu. Zejména systém ustájení, použitý systém strojních linek, technologie chovu a pracovní postup při dojení. Zabezpečení pohody zvířat při ustájení (“welfare”) je jednou z podmínek vysoké mléčné produkce. Ta je závislá jednak od vhodného stavebního uspořádání, velikosti lože (boxu), místa u žlabu, mikroklima ve stáji, relativní vlhkostí, teploty vzduchu, proudění vzduchu. Pohodu zvířat ve stáji ovlivňuje i denní režim. Ten je třeba upravit tak, aby byly krávy během dne co nejméně rušeny. Délka doby ležení a přežvykování krav je v kladné korelaci k výši mléčné produkce. Mezi tyto vlivy je nutno zařadit i práci ošetřovatelů při krmení, ošetřování a především při dojení.

3.5.2.4 Lidský faktor

Lidský faktor hraje důležitou roli ve všech produkčních systémech chovu skotu (MIKŠÍK, ŽIŽLAVSKÝ, 1999). Významná je odborná kvalifikace a zejména zájem všech pracovníků o zvyšování kvality pracovních postupů a dosahování lepších výsledků. Vliv vlastní ošetřovatelské péče se může projevovat v diferencích 10 až 20 % průměrné mléčné užitkovosti stáda dojnic (KOPECKÝ a kol., 1981).

3.5.2.5 Klima

Z klimatických faktorů je důležitá zejména teplota, vlhkost a proudění vzduchu. Skot snáší spíše teploty nižší (optimální je teplota blížící se nule), než vyšší (při teplotách pod 0°C a nad 20°C dochází k poklesu dojivosti, hlavně u vysokoužitkových dojnic, v důsledku

25

změn intenzity látkového metabolismu). Vliv vysokých teplot je výrazněji negativní a působí dlouhodoběji než vliv teplot nízkých. Extrémní hodnoty vlhkosti vzduchu (zejména v souvislosti s extrémně nízkými nebo vysokými teplotami) působí rovněž negativně na dojivost (ŠTOLC a kol., 1999).

3.6 Charakteristika holštýnského plemene

Původně černostrakatý skot vznikl v nížinných oblastech Fríska, severního Německa a Jutského poloostrova. Od druhé poloviny 19. století byl v Evropě šlechtěn na masomléčnou užitkovost. Po roce 1861 byl ve větším počtu vyvážen evropský černostrakatý skot do Severní Ameriky, kde byl směr šlechtění zcela odlišný. Protože produkce masa byla zde zajišťována masnými plemeny, bylo šlechtění tohoto plemene zaměřeno v Severní Americe výhradně na mléčný užitkový typ, vysokou mléčnou užitkovost, větší tělesný rámec a dobře utvářené vemeno. Dnes je holštýnské plemeno chované v USA a Kanadě nejprošlechtěnějším plemenem na mléčnou užitkovost. Úspěšnou populací je i černostrakatý skot chovaný v Izraeli, kam byl holštýnský skot od 50.let dovážen. Dosahuje zde nejvyšších užitkovostí. Koncem 60. let se začínají intenzivně využívat holštýnští býci z USA a Kanady také v Evropě. V současné době lze konstatovat, že původní kontinentální typ černostrakatého evropského skotu s kombinovanou užitkovostí byl zcela nahrazen skotem holštýnským. Změnou užitkového typu se značně zvýšila produkce mléka, zvětšil se tělesný rámec a zlepšily se tvarové vlastnosti vemene. Hluboce mražené semeno při inseminaci umožňuje maximálně využívat býky v rámci celé světové populace tohoto plemene. Zbarvení zvířat je černostrakaté, včetně hlavy. Malá část zvířat (cca 5%) se vyštěpuje jako recesivní homozygoti, kteří jsou červenostrakatě zbarvení. Jsou označování jako červený holštýnský skot (RED). Černostrakaté plemeno je nejrozšířenější mléčné plemeno. Je chováno v USA, Kanadě, Izraeli, Evropě, Rusku, ale i v Japonsku, Novém Zélandu, Austrálii a dalších zemích (MIKŠÍK,ŽIŽLAVSKÝ, 1999).

26

Chovný cíl Základním principem programu šlechtění populace je stanovení chovného cíle. Ten je stanovován vždy k určitému časovému horizontu a je koncipován jako charakteristika užitkových vlastností a morfologických znaků krav zapsaných v plemenné knize.

Chovný cíl plemene holštýn (HRADECKÁ, 2005): prvotelky dojivost v normované laktaci obsah bílkovin

7500-7800 kg

dospělé krávy 8500-8700 kg

3,30 % a více

3,30 % a více

průměrný počet dokončených laktací

3,5

celoživotní užitkovost věk při otelení

28 000 kg do 26 měsíců

mezidobí

do 400 dnů

výška v kříži

141-145 cm

149-153 cm

živá hmotnost

560-580 kg

650- 680 kg

Chovný cíl požaduje dojnice většího tělesného rámce s harmonickou tělesnou stavbou, s výrazným mléčným charakterem, s dobře utvářeným prostorným a žlaznatým vemenem. Důraz je kladen na dobře utvářené suché končetiny s pravidelným postojem, na ostré rysy kohoutku a hřbetu, široká a klenutá žebra, ploché hlezno a na jemnou kůži i srst. Dále se požaduje široká a jen mírně skloněná záď (URBAN a kol., 2001). V uplynulých desetiletích bylo holštýnské plemeno šlechtěno zejména na vysokou mléčnou produkci. Poměrně malá pozornost byla věnována plodnosti, dlouhověkosti a zdraví. Důsledkem tohoto jednostranného selekčního tlaku na mléčnou produkci bylo zvyšování užitkovosti, které bylo provázeno zhoršováním plodnosti, zdraví a zkracováním produkčního života krav. Ve svém důsledku to znamenalo, že přestože krávy dosahovaly vysoké mléčné produkce, nepřinášely chovatelům očekávaný ekonomický efekt. Z těchto důvodů došlo v mnoha zemích k poměrně zásadnímu přeformulování chovných cílů. Chovatelé vedle velmi dobrých ukazatelů mléčné produkce požadují pevná, harmonická zvířata, která jsou zdravá, plodná a dlouhověká, bez nároků na vlastní péči (MOTYČKA, 2005).

27

3.7 Laktace a její hodnocení

Laktací rozumíme složitý fyziologický proces sekrece, shromažďování a spouštění mléka.

Schématické znázornění laktace

Syntéza v alveolárních buňkách (tvorba mléka) Sekrece mléka Vlastní sekrece (přechod přes buněčnou membránu, vylučování)

Alveolární mléko Laktace

Shromažďování mléka Cisternové mléko

Pasivní uvolňování cisternového mléka Spouštění mléka (uvolňování,výdej) Aktivní uvolňování alveolárního mléka (ejekce, vypuzování)

Tyto funkce spolu úzce souvisejí, navazují na sebe, navzájem se ovlivňují a vytváření základ produkční schopnosti mléčné žlázy. Laktací se rovněž nazývá období od otelení do zaprahnutí, tj. do doby, kdy ustane sekrece mléka v důsledku blížícího se porodu (ŽIŽLAVSKÝ, 1996).

28

Perzistence (vyrovnanost) laktace charakterizuje průběh laktační křivky. Průběh křivky má být vyrovnaný a laktační křivka má mít co největší stálost. Perzistenci lze hodnotit následujícími metodami:

- matematickými, které vyjadřují směrnici průběhu laktační křivky ve vzestupné a sestupné fázi laktační křivky procentickým poklesem produkce mléka po sobě následujících stejně dlouhých časových obdobích nebo výpočtem rovnice laktační křivky vyššího stupně. - grafickými, které hodnotí průběh laktační křivky na vykresleném grafu.

Nejčastěji je průběh křivky hodnocen pomocí indexů perzistence sestavovaných na bázi různých biologických vztahů. U skotu patří mezi nejjednodušší a nejvýznamnější index perzistence P2:1, který je vyjádřen procentickým poměrem produkce mléka za druhých a prvních 100 dnů laktace. Využití tohoto indexu u skotu vychází z rozdělení laktační periody dojnic na tři sto denní úseky.

Index perzistence P 2:1 = Produkce mléka za druhých 100 dnů laktace (101–200) *100 Produkce mléka za prvních 100 dnů laktace (1–100)

Index P2:1 v podstatě stanovuje pokles produkce mléka za druhou třetinu v porovnání s produkcí za první třetinu laktace (ŠUBRT, HROUZ, 2000).

Tab. 3., Stupeň perzistence a tvar laktační křivky

Hodnota P2:1

Stupeň perzistence

Tvar laktační křivky

nad 90,0

-

příliš plochá

80,0 – 89,9

velmi dobrý

plochá

70,0 – 79,9

dobrý

normální

60,0 – 69,9

málo uspokojivý

strmá

do 59,9

špatný

velmi strmá

Za optimální je u krav na první laktaci P2:1 85 – 90 %. U krav na druhé a dalších laktacích 80 %, maximálně 85 %. Vyšší hodnota je zpravidla spojena s nízkou dojivostí a je proto z chovatelského i plemenářského hlediska nežádoucí (HALIČ a KOŠVANEC, 1998).

29

Lze použít i index perzistence P3:1, který stanovuje procentické snížení produkce mléka v poslední třetině laktační periody dojnic v porovnání s první třetinou produkčního období.

Index perzistence P3:1 = Produkce mléka za třetích 100 dnů laktace (201- 300)

* 100

Produkce mléka za prvních 100 dnů laktace (1-100)

Mezi další indexy z obecnějšího pohledu patří index poklesu a vzestupu laktace (laktační křivky).

Index poklesu laktace =

Celková produkce mléka za laktaci (kg) Nejvyšší denní produkce v průběhu laktace (kg)

Index vzestupu lakt. křivky =

Nejvyšší denní produkce (kg) – počáteční produkce (kg) Délka vzestupné fáze ve dnech

K hodnocení průběhu laktační křivky je v chovu skotu využíván i koeficient stálosti.

Koeficient stálosti laktace = Celková produkce mléka za laktaci (kg)

* 100

Nejvyšší denní produkce (kg) * počet laktačních dnů

V chovu jednotlivých hospodářských zvířat je využíváno několik matematických modelů charakterizujících průběh laktační křivky. Použití speciálních matematických formulací, pro hodnocení průběhu laktační křivky při znalosti užitkovosti za celou laktační periodu nebo za zkrácené časové úseky, je zaměřeno na konkrétní hospodářská zvířata a je součástí výuky speciálních zootechnik.

Při grafickém hodnocení průběhu laktační křivky posuzujeme zejména tvar vykreslené laktační křivky jednotlivých zvířat. Z grafického vyjádření průběhu laktace posuzujeme i vztahy produkce mléka k ukazatelům reprodukce. Tvar laktační křivky je významný i ve vztahu k ekonomické efektivnosti produkce mléka.

30

Laktační křivka vyrovnaná (s velkou perzistencí) je u jednotlivých hospodářských zvířat charakteristická poklesem produkce po dosažení vrcholu do 6-10 %. Při vyrovnané laktační křivce produkují zvířata s vyšší efektivností. Laktační křivku nevyrovnanou (s malou perzistencí) lze zaznamenat u zvířat produkujících v neodpovídajících chovatelských podmínkách. Při závažných nedostatcích, zejména ve výživě zvířat se vyskytuje laktační křivka se dvěmi vrcholy, která se považuje za nefyziologickou (ŠUBRT, HROUZ, 2000).

3.8 Kontrola mléčné užitkovosti

Je nejstarší metodou kontroly u skotu. V Čechách byla zavedena kontrola užitkovosti v roce 1905 a na Moravě o rok později. První větší rozšíření kontroly u nás však začíná až v novém státě v roce 1924. Rozdílné organizační formy kontroly užitkovosti v jednotlivých zemích znemožňovaly vzájemné srovnání užitkovosti dojnic. Došlo proto k mezinárodním dohodám o sjednocení metod (MIKŠÍK, ŽIŽLAVSKÝ, 1999). Kontrola mléčné užitkovosti aplikovaná v ČR respektuje mezinárodní dohody k možnosti srovnatelnosti dosažených výsledků u plemen skotu v různých zemích (ŽIŽLAVSKÝ, 1996). V současné době je kontrola užitkovosti prováděna podle normy, metodik a doporučení mezinárodní organizace International Committee for Animal Recording I.C.A.R. Kontrola mléčné užitkovosti se dle mezinárodních dohod může provádět buď vyškoleným, úředně pověřeným pracovníkem oprávněné organizace (metoda A), nebo kontrolu provádí chovatel ve spolupráci s pověřenou osobou oprávněné organizace (metoda B) (MIKŠÍK, ŽIŽLAVSKÝ, 1999).

Smyslem kontroly mléčné užitkovosti je co nejpřesněji odhadnout mléčnou užitkovost krav zapojených do kontroly užitkovosti na základě průběžných kontrol prováděných během roku (ŽIŽLAVSKÝ, 1996).

Od roku 2000 je kontrola mléčné užitkovosti realizována výhradně metodou A. Provádí ji pověřená osoba (kontrolní asistent) oprávněné organizace. Stanovenými postupy

31

zjišťuje množství nadojeného mléka a odebírá vzorky buď ze všech dojení za celý kontrolní den (kontrola A4 prováděná u 98,9 % dojnic) nebo střídavě jeden měsíc z ranního a druhý z večerního dojení (kontrola AT realizovaná pouze u 1,1 % dojnic) (KVAPILÍK, PYTLOUN, BUCEK a kol., 2004). Ve srovnání s metodou A4 je méně přesná. Kontrola A4 a AT poskytuje podklady pro kontrolu dědičnosti mléčné užitkovosti.

Výsledky získané metodou B musí být publikovány odděleně od metody A.

Vlastní kontrola, tj. změření mléka, odběr vzorků mléka do vzorkovnic, zjištění a doplnění plemenářských údajů do tiskopisů se provádí v kontrolní den. Z údajů zjištěných v kontrolní den se pak vypočítávají hodnoty za kontrolní období a za normovanou laktaci. V případě, že nelze provést ze závažných důvodů v chovu v kontrolní den kontrolu, propočítává se meziúdobí.

Při zjišťování dojivosti se každý nádoj mléka v kontrolní den zváží (zpravidla na přezmenové váze), nebo se změří měřičem mléka (průtokoměrem). Všechny používané průtokoměry v KU musí být uznány mezinárodní organizací I.C.A.R. V ČR je v KU nejvíce rozšířen průtokoměr Tru-test vyráběný na Novém Zélandu.

Odběr vzorku mléka v kontrolní den slouží ke zjišťování % bílkovin, % tuku, % laktózy v mléce. Protože obsah mléčných složek je u jednotlivých nádojů krávy různě vysoký, musí být odebrán tzv. poměrný vzorek, který splňuje podmínku, že u každého nadojeného litru mléka v kontrolní den bude odebráno do vzorkovnice stejné množství mléka. Celkový obsah vzorkovnice je 25 – 30 ml.

První kontrola může být provedena od 6. dne po otelení krávy. Kráva, která v kontrolní den nadojí méně než 3,0 kg mléka celkem, se považuje za zaprahlou (MIKŠÍK, ŽIŽLAVSKÝ, 1999).

Konečným výsledkem kontroly užitkovosti je objektivní odhad produkce mléka za normovanou 305 denní laktaci se stanovením obsahu a produkce bílkovin a tuku (ŽIŽLAVSKÝ, 1996).

32

Tab. 4., Kontrola mléčné užitkovosti (dle IKEWM -1984) (MIKŠÍK, ŽIŽLAVSKÝ, 1999) Metoda A: (prováděná úředním pracovníkem) Označení Délka zkoušky (hod)

Počet kontrol za rok

Počet dní mezi kontrol. dny

A2 A3 A4 A5 A6 AT

26 17 12 - 13 10 8-9 12

14 21 28 - 30 36 42 30

12

30

24 24 24 24 24 střídavě večer. a ranní kont. Metoda A4 je považována za standardní

Metoda B: (prováděná chovatelem ve spolupráci s úředním pracovníkem). B

24

3.9 Korelace genetické, prostřeďové a fenotypové

Vztahy mezi užitkovými vlastnostmi, pozorované fenotypové korelace, znali chovatelé již dříve bez znalosti rozkladu této korelace. Všeobecně byly známé kladné vztahy (pozitivní korelace) mezi kg nadojeného mléka a kg získaného tuku, nebo opačné vztahy (negativní korelace) mezi kg nadojeného mléka a procentickou tučností. Korelační koeficient tedy určuje směr a sílu vztahu oboustranné závislosti proměnlivosti dvou případně více užitkových vlastností. Směr korelačního koeficientu určuje, zda se zvyšováním hodnot jedné vlastnosti se zvyšují hodnoty druhé vlastnosti, zda se jedná o kladnou (pozitivní) korelaci nebo zda se zvýšením hodnot jedné vlastnosti se snižují hodnoty druhé užitkové vlastnosti a pak se jedná o zápornou (negativní) korelaci.

Genetické korelace

Genetická korelace (rG) a její hodnota koeficient genetické korelace určuje směr a míru závislosti mezi genotypovými hodnotami obou sledovaných užitkových vlastností (jejich

33

negativními hodnotami). Jedná se o korelační vztah dvou užitkových vlastností na úrovni genotypu a z toho důvodu jsou genetické korelace nejdůležitější pro selekci, neboť máme za cíl zlepší genetický základ užitkových vlastností hospodářských zvířat a na základě optimální fenogeneze získat maximálně možnou fenotypovou hodnotu užitkových vlastností. Často tyto korelace jsou označovány pojmem genotypové korelace, vhodnějším a přesnějším termínem je korelace genetická, neboť ta je převážně podmíněna aditivním působením genů. Obecně platí, že u užitkových vlastností s obecně vysokými koeficienty dědivosti, je možné předpokládat i vysoké genetické korelace. Záporné genetické korelace jsou jedním ze základních genetických parametrů, které mají zvláštní význam ve šlechtitelské práci a je nasnadě, aby šlechtitelé všechny tyto záporné genetické korelace užitkových a fyziologických vlastností znali a při šlechtění je užívali. V případě existence záporných genetických korelací mezi užitkovými vlastnostmi by mohlo při šlechtitelské práci dojít k výsledkům, že zvyšování požadované určité užitkové vlastnosti by zapříčinilo snižování druhé užitkové vlastnosti, která je pro život jedince důležitá nebo je podstatná pro svoji užitkovou hodnotu. Hlavní význam znalosti konkrétních genetických korelací je při selekci užitkových vlastností hospodářských zvířat v rámci šlechtitelského procesu.

Prostřeďová korelace

Prostřeďová korelace (rE) a její hodnota koeficient prostřeďové korelace určují směr a míru závislosti mezi vlivy prostředí působícími na proměnlivost dvou nebo více užitkových vlastností.

Koeficient fenotypové korelace

Koeficient fenotypové korelace (rP) a její hodnota koeficient fenotypové korelace vyjadřuje směr a míru závislosti mezi pozorovanými fenotypovými hodnotami dvou nebo více užitkových vlastností. Fenotypové korelace vznikají na základě vzájemné závislosti genotypových hodnot obou sledovaných vlastností a účinků vlivů prostředí ovlivňujících proměnlivost obou sledovaných vlastností.

34

Fenotypová korelace je tvořena korelací genetickou a korelací prostřeďovou a velikostí koeficientů obou sledovaných užitkových vlastností (DVOŘÁK a kol., 1992).

35

4

MATERIÁL A METODIKA

Základní databázi údajů pro vypracování této diplomové práce poskytl podnik Agro Posázaví a.s. hospodařící v bramborářské výrobní oblasti v kraji Vysočina. Soubor obsahoval dohromady 250 holštýnských dojnic plemenné skupiny H 1 (H 100 %), který byl rozdělen na skupiny podle maximální dosažené laktace. Jednotlivé údaje byly nalezeny v laktačních lístcích dojnic. U produkce mléka, tuku a bílkovin bylo vypočítáno celkové množství u všech dojnic za laktaci a také průměr na jednu dojnici. Přepočtové koeficienty mezi mlékem a jeho složkami na jednotlivých laktacích byly vždy vztaženy na laktaci první. Při sledování opakovatelnosti vysokých či nízkých hodnot u obsahu tuku a bílkovin byly vyhodnoceny jen dojnice, které měly trend si vysoké či nízké hodnoty držet po všechny další laktace. U produkce a složení mléka byl vypočítán aritmetický průměr, směrodatná odchylka a variační koeficient. Na určení těsnosti závislosti jednotlivých ukazatelů mléčné produkce byl použit koeficient korelace.

Aritmetický průměr je nejvýznamnější statistickou charakteristikou. Je nejčastěji používaným průměrem. Počítá se z hodnot všech jednotek souboru a charakterizuje úroveň znaku. Existují dvě formy výpočtu aritmetického průměru. Prostá forma se používá u netříděných hodnot znaku a vážená forma u hodnot tříděných.

Směrodatná odchylka je druhou odmocninou rozptylu a jako taková vychází v původních měrných jednotkách znaku. Velikost směrodatné odchylky je ovlivněna variabilitou a úrovní zkoumaného kvantitativního znaku. Je absolutní mírou variace a není vhodná pro srovnávání variability.

Variační koeficient je vhodný k porovnání variability. Je relativní mírou a počítá se jako podíl směrodatné odchylky a aritmetického průměru. Výsledek je bezrozměrné číslo, to se násobí 100 a výsledek je udán v procentech.

Koeficient korelace - těsnost lineárních korelačních závislosti lze měřit koeficientem korelace. Koeficient korelace je bezrozměrné číslo (není tedy uváděn v žádných měrných jednotkách) a jeho hodnota se pohybuje v rozmezí od minus jedna do plus jedna: -1≤ r ≥ +1

36

Znaménko koeficientu určuje směr závislosti, absolutní hodnota vyjadřuje těsnost závislosti. Čím víc se hodnota koeficientu korelace blíží k jedné, tím je lineární závislost těsnější. Nula znamená nezávislost.

Znaménko: + závislost přímá (kladná, pozitivní) - závislost nepřímá (záporná, negativní)

Tab. 5., Hodnocení korelačních koeficientů (STÁVKOVÁ, DUFEK, 2000)

hodnota korel. koef.

stupeň závislosti

0

nezávislost

0 - 0,3

těsnost nízká

0,3 - 0,5

těsnost mírná

volná

0,5 - 0,7

těsnost význačná

závislost

0,7 - 0,9

těsnost velká

0,9 - 1

těsnost velmi vysoká

1

pevná závislost

Zpracování dat bylo provedeno v programu Microsoft Office Excel 2003.

37

5 VÝSLEDKY A DISKUZE

5.1 Vliv pořadí laktace na celkovou produkci mléka, tuku a bílkovin v kg

V souboru krav na 1.- 2. laktaci bylo hodnoceno 250 dojnic holštýnského plemene skotu. Zde bylo zjištěno průměrné množství 8 041 kg mléka na první laktaci a 9 863 kg mléka na laktaci druhé. U průměrného množství tuku se hodnoty pohybovaly na úrovni 303 kg na laktaci první a 371 kg na laktaci druhé. Průměrné množství bílkovin na první laktaci dosáhlo hodnoty 265 kg a na druhé laktaci 321 kg. Tyto hodnoty byly vypočteny ze skutečného počtu laktačních dnů, který činil 73 900 dnů na laktaci první a 74 102 dnů na laktaci druhé (tab. 1a). Z tabulky 1b jsou patrné výsledky, které byly vztaženy na maximální počet laktačních dnů. Při 250 ks dojnic a normované laktaci 305 dní byl počet laktačních dnů 76 250. Produkce mléka zde dosáhla průměrného množství 8 297 kg na laktaci první a 10 471 kg na laktaci druhé. Průměrné množství tuku činilo 312 kg na laktaci první a 382 kg na laktaci druhé. Průměrné množství bílkovin bylo 274 kg na laktaci první a 330 kg na laktaci druhé.

V souboru dojnic na 1.- 3. laktaci bylo hodnoceno 165 ks. Zde bylo zjištěno průměrné množství mléka 7 403 kg na první laktaci, 9 305 kg na druhé laktaci a 10 089 na třetí laktaci. U průměrného množství tuku byly zjištěny hodnoty 288 kg na laktaci první, 356 kg na laktaci druhé a 387 kg na třetí laktaci. Průměrné množství bílkovin činilo 245 kg na první laktaci, 305 kg na druhé laktaci a 323 kg na třetí laktaci. Skutečný počet laktačních dnů byl: 48 980 dnů na laktaci první, 48 952 dnů na laktaci druhé a 49 077 dnů na laktaci třetí (tab. 2a). V tabulce 2b jsou

patrné výsledky vztažené na maximální počet laktačních dnů

(165 ks dojnic a 305 denní laktace), který dosáhl hodnoty 50 325 dnů. Zde průměrné množství mléka činilo 7 606 kg na laktaci první, 9 566 kg na laktaci druhé a 10 345 kg na laktaci třetí. Produkce tuku dosáhla průměrného množství 296 kg na první laktaci, 366 kg na druhé laktaci a 397 kg na třetí laktaci. Průměrné množství bílkovin bylo 251 kg na první laktaci, 314 kg na druhé laktaci a 331 kg na třetí laktaci.

V souboru dojnic na 1.- 4. laktaci bylo sledováno 110 ks. Zde bylo zjištěno průměrné množství mléka 7 233 kg na laktaci první, 8 696 kg mléka na druhé laktaci, 9 670 kg na

38

třetí laktaci a 10 070 kg na čtvrté laktaci. U množství tuku byly zjištěny průměrné hodnoty 281 kg na první laktaci, 336 kg na druhé laktaci, 371 kg na třetí laktaci a 386 kg na čtvrté laktaci. Průměrné množství bílkovin dosahovalo hodnot 237 kg na první laktaci, 286 kg na druhé laktaci, 313 kg na třetí laktaci a 316 kg na čtvrté laktaci. Počet laktačních dnů činil: 32 872 dnů na první laktaci, 32 653 dnů na druhé laktaci, 32 611 dnů na třetí laktaci a 32 198 na čtvrté laktaci (tab. 3a). V tabulce 3b jsou hodnoty vztažené na maximální počet laktačních dnů, který při 110 ks a normované laktaci 305 dnů činil 33 550 dnů. Produkce mléka zde dosáhla průměrného množství 7 382 kg na první laktaci, 8 935 na druhé laktaci, 9 948 kg na třetí laktaci a 10 493 kg na laktaci čtvrté. Průměrné množství tuku činilo 286 kg na první laktaci, 346 kg na druhé laktaci, 381 kg na třetí laktaci a 402 kg na laktaci čtvrté. U množství bílkovin bylo dosaženo průměrných hodnot 241 kg na první laktaci, 294 kg na druhé laktaci, 322 kg na třetí laktaci a 329 kg na čtvrté laktaci.

V souboru dojnic na 1.- 5. laktaci bylo hodnoceno 38 ks. Průměrné množství mléka zde činilo 6 950 kg na první laktaci, 8 212 kg na druhé laktaci, 7 954 kg na třetí laktaci, 9 131 kg na čtvrté laktaci a 9 437 kg na laktaci páté. Produkce tuku dosáhla průměrných hodnot 268 kg na laktaci první, 311 kg na laktaci druhé, 314 kg na laktaci třetí, 352 kg na laktaci čtvrté a 352 kg na páté laktaci. Množství bílkovin činilo průměrně 223 kg na první laktaci, 265 kg na druhé laktaci, 258 na třetí laktaci, 293 kg na čtvrté laktaci a 299 kg na laktaci páté. Počet laktačních dnů byl: 11 362 dnů na laktaci první, 11 350 dnů na druhé laktaci, 11 025 dnů na třetí laktaci, 11 078 dnů na čtvrté laktaci a 11 062 dnů na páté laktaci (tab. 4a). V tabulce 4b jsou výsledky přepočítané na maximální počet laktačních dnů, který činil 11 590 dnů (38 dojnic, 305 dnů laktace). Průměrné množství mléka zde dosáhlo 7 090 kg na první laktaci, 8 386 kg na druhé laktaci, 8 362 kg na třetí laktaci, 9 553 kg na čtvrté laktaci a 9 887 kg na laktaci páté. Hodnota tuku činila průměrně 274 kg na první laktaci, 317 kg na druhé laktaci, 331 kg na třetí laktaci, 368 kg na čtvrté laktaci a rovněž 368 kg na laktaci páté. Průměrné množství bílkovin dosáhlo 227 kg na první laktaci, 271 kg na druhé laktaci, 272 kg na třetí laktaci, 306 kg na čtvrté laktaci a 313 kg na laktaci páté.

39

V souboru dojnic na 1.- 6. laktaci bylo hodnoceno 20 ks. Průměrné množství mléka zde dosahovalo hodnot 6 653 kg na první laktaci, 8 377 kg na druhé laktaci, 8 067 kg na třetí laktaci, 8 795 kg na čtvrté laktaci, 9 365 kg na páté laktaci a 9 809 kg na šesté laktaci. Množství bílkovin bylo průměrně 263 kg na první laktaci, 318 kg na druhé laktaci, 311 kg na třetí laktaci, 347 kg na čtvrté laktaci, 348 kg na páté laktaci a 369 kg na šesté laktaci. Produkce bílkovin činila průměrně 214 kg na první laktaci, 268 kg na druhé laktaci, 257 kg na třetí laktaci, 283 kg na čtvrté laktaci, 299 kg na páté laktaci a 306 kg na laktaci šesté. Počet laktačních dnů dosahoval hodnot: 6 020 dnů na první laktaci, 5 909 dnů na druhé laktaci, 5 874 dnů na třetí laktaci, 5 793 dnů na čtvrté laktaci, 5 862 dnů na páté laktaci a 5 837 dnů na laktaci šesté (tab. 5a). V tabulce 5b jsou uvedené hodnoty vztažené na maximální počet laktačních dnů, který zde byl 6 100 dnů (20 ks, 305 dnů laktace). Množství mléka zde průměrně dosáhlo 6 741 kg na první laktaci, 8 648 kg na druhé laktaci, 8 377 kg na třetí laktaci, 9 261 kg na čtvrté laktaci, 9745 kg na páté laktaci a 10 251 kg na šesté laktaci. U množství tuku byly zjištěny průměrné hodnoty 267 kg na první laktaci, 327 kg na druhé laktaci, 323 kg na třetí laktaci, 365 kg na čtvrté laktaci, 362 kg na páté laktaci a 385 kg na laktaci šesté. Produkce bílkovin činila průměrně 218 kg na první laktaci, 277 kg na druhé laktaci, 267 kg na třetí laktaci, 298 kg na čtvrté laktaci, 311 kg na páté laktaci a 320 kg na šesté laktaci.

V souboru krav na 1.- 7. laktaci bylo hodnoceno 7 ks. Průměrné množství mléka činilo 6 623 kg na první laktaci, 7 690 kg na druhé laktaci, 7 932 kg na třetí laktaci, 8 158 kg na čtvrté laktaci, 8 410 kg na páté laktaci, 9 766 kg na šesté laktaci a 10 213 kg na sedmé laktaci. Produkce tuku průměrně dosahovala 259 kg na první laktaci, 279 kg na druhé laktaci, 303 kg na třetí laktaci, 328 kg na čtvrté laktaci, 326 kg na páté laktaci, 374 kg na šesté laktaci a 390 kg na laktaci sedmé. Množství bílkovin bylo průměrně 211 kg na první laktaci, 246 kg na druhé laktaci, 253 kg na třetí laktaci, 261 kg na čtvrté laktaci, 268 kg na páté laktaci, 309 kg na šesté laktaci, 325 kg na sedmé laktaci. Počet laktačních dnů byl: 2 098 dnů na první laktaci, 1 984 dnů na druhé laktaci, 1 979 dnů na třetí laktaci, 1 975 dnů na čtvrté laktaci, 1 918 dnů na páté laktaci, 1 967 dnů na šesté laktaci a 2 054 dnů na sedmé laktaci (tab. 6a). Tabulka 6b uvádí hodnoty přepočtené na maximální počet laktačních dnů, který dosáhl hodnoty 2 135 dnů. Průměrná produkce mléka zde činila 6 739 kg na první laktaci, 8 276 kg na druhé laktaci, 8 558 kg na třetí laktaci, 8 819 kg na čtvrté laktaci, 9 361 kg na

40

páté laktaci, 10 600 kg na šesté laktaci a 10 616 kg na laktaci sedmé. Množství tuku průměrně dosáhlo 263 kg na první laktaci, 297 kg na druhé laktaci, 327 kg na třetí laktaci, 355 kg na čtvrté laktaci, 363 kg na páté laktaci, 406 kg na šesté laktaci, 405 kg na sedmé laktaci. Množství bílkovin bylo průměrně 215 kg na první laktaci, 265 kg na druhé laktaci, 273 kg na třetí laktaci, 282 kg na čtvrté laktaci, 299 kg na páté laktaci, 336 kg na šesté laktaci, 338 kg na sedmé laktaci.

V této kapitole byla tedy pozornost věnována produkci mléka, tuku a bílkovin za laktaci a výsledky jsou čitelné z tabulek 1-6. Produkce mléka dosahovala ve skutečnosti na první laktaci od 6623 kg (soubor 7 dojnic) do 8041 kg (soubor 250 dojnic). Při přepočtení na maximální počet laktačních dnů od 6739 kg do 8297 kg. Snaha chovného cíle dojnic holštýnského skotu podle HRADECKÉ (2005) je dosáhnout na první laktaci 7500-7800 kg mléka. Což ve všech případech (výjimkou je soubor o 250 ks) nebylo dosaženo. Na druhé a další laktaci bylo dosaženo průměrného množství od 7690 kg (soubor 7 dojnic na druhé laktaci) do 10 213 kg (soubor 7 dojnic na sedmé laktaci). Při přepočtení na maximální počet laktačních dnů od 8276 kg do 10 616 kg. Chovný cíl podle HRADECKÉ (2005) uvádí hodnoty u dospělých krav 8500-8700 kg mléka. BUCEK (2006) ve výsledkách kontroly užitkovosti uvádí průměrnou dojivost dojnic holštýnského skotu v roce 2005 7887 kg mléka u všech plemenných skupin a u plemenné skupiny H 1 (H 100%) dokonce 8030 kg mléka.

Dále bylo sledováno průměrné množství tuku a bílkovin v kg za laktaci. U tuku bylo dosahováno hodnot od 259 kg do 390 kg (vše u souboru 7 dojnic). Při přepočtení na maximální počet laktačních dnů od 263 kg do 406 kg. BUCEK (2006) uvádí v kontrole užitkovosti za rok 2005 hodnotu 305 kg u všech plemenných skupin holštýnského skotu a 309 kg u plemenné skupiny H 1 (H 100 %). Bílkoviny dosahovaly hodnot od 211 kg resp. 215 kg (soubor 7 dojnic na první laktaci) do 325 kg resp. 338 kg (soubor 7 ks na třetí laktaci). BUCEK (2006) uvádí průměrné množství 257 kg u všech plemenných skupin a 260 kg u H1. Můžeme tedy říci, že hodnoty průměrného množství tuku a bílkovin u výsledků kontroly užitkovosti 2005 uváděné BUCKEM (2006) byly překročeny ve všech případech. Výjimkou byla pouze první laktace u skupin o 250, 165, 110, 38 a 20 dojnicích, což je logické vzhledem k nižšímu nádoji u prvotelek. U skupiny 7 dojnic nebyly hodnoty

41

uváděné BUCKEM (2006) překročeny v prvních třech laktacích a po přepočtení na max. počet laktačních dnů jen na laktaci první.

Průměrné množství nadojeného mléka za laktaci se zvyšovalo od 1. až do 7. laktace, kdy dosahovalo maxima. MIKŠÍK, ŽIŽLAVSKÝ (1999) uvádí, že maximální produkci poskytuje dojnice v době tělesné dospělosti tj. na 3.- 4. laktaci . STOJIC, VIDICDJEDOVIC, BOGDANOWVIC, NIKOLIC (1998) uvádí, že mléčná užitkovost dojnic se zvyšuje výrazně od 1. do 3. laktace, další vzestup je pozvolnější v průměru do 5. laktace, kdy dosahuje maxima.

5.2 Produkce, složení mléka, perzistence laktace a jejich základní statistické charakteristiky

V souboru dojnic na 1.- 2. laktaci bylo hodnoceno 250 ks zvířat (tab. 7)

U produkce mléka na první laktaci byl průměr 8 041 kg, směrodatná odchylka (sx) 1 532 a variační koeficient (vx) 19,05. U procentního obsahu tuku byly hodnoty následující: průměr 3,80 %, směrodatná odchylka (sx) 0,4454 a variační koeficient (vx) 11,72. U procentního obsahu bílkovin byly vypočítány hodnoty: průměr 3,31 %, směrodatná odchylka (sx) 0,1801 a variační koeficient (vx) 5,44. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 96 %, směrodatná odchylka (sx) 10,528 a variační koeficient (vx) 10,97. Produkce mléka na druhé laktaci vykazovala tyto hodnoty: průměr 9 863 kg, směrodatná odchylka (sx) 1 853 a variační koeficient (vx) 18,79. Procentní obsah tuku měl hodnoty následující: průměr 3,79 %, směrodatná odchylka (sx) 0,4255 a variační koeficient (vx) 11,23. U obsahu bílkovin byly vypočítány hodnoty: průměr 3,26 %, směrodatná odchylka (sx) 0,1762 a variační koeficient (vx) 5,40. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 88 %, směrodatná odchylka (sx) 10,559 a variační koeficient (vx) 12.00. V souboru dojnic na 1.- 3. laktaci bylo hodnoceno 165 ks zvířat (tab. 8)

Na první laktaci u produkce mléka byl průměr 7 403 kg, směrodatná odchylka (sx) 1 131 a variační koeficient (vx) 15,28. U procentního obsahu tuku byly hodnoty následující: průměr 3,91 %, směrodatná odchylka (sx) 0,4510 a variační koeficient (vx) 11,53.

42

Procentní obsah bílkovin měl hodnoty: průměr 3,31 %, směrodatná odchylka (sx) 0,1744 a variační koeficient (vx) 5,27. U indexu P2:1 byly hodnoty následující: průměr 93 %, směrodatná odchylka (sx) 10,215 a variační koeficient (vx) 10,98. U produkce mléka na druhé laktaci byl průměr 9 305 kg, směrodatná odchylka (sx) 1 652 a variační koeficient (vx) 17,75. U procentního obsahu tuku byly hodnoty následující: průměr 3,85 %, směrodatná odchylka (sx) 0,4546 a variační koeficient (vx) 11,81. U procentního obsahu bílkovin byly vypočítány hodnoty: průměr 3,29 %, směrodatná odchylka (sx) 0,1683 a variační koeficient (vx) 5,12. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 89 %, směrodatná odchylka (sx) 10,361 a variační koeficient (vx) 11,64. Produkce mléka na třetí laktaci vykazovala hodnoty: průměr 10 089 kg, směrodatná odchylka (sx) 1 972 a variační koeficient (vx) 19,55. U procentního obsahu tuku byly hodnoty následující: průměr 3,85 %, směrodatná odchylka (sx) 0,3922 a variační koeficient (vx) 10,19. U procentního obsahu bílkovin byly vypočítány hodnoty: průměr 3,21 %, směrodatná odchylka (sx) 0,1789 a variační koeficient (vx) 5,57. U indexu P2:1 měly hodnoty následující podobu: průměr 91 %, směrodatná odchylka (sx) 14,151 a variační koeficient (vx) 15,55. V souboru dojnic na 1.- 4. laktaci bylo hodnoceno 110 ks zvířat (tab. 9)

U produkce mléka na první laktaci byl průměr 7 233 kg, směrodatná odchylka (sx) 1 116 a variační koeficient (vx) 15,43. U procentního obsahu tuku byly hodnoty následující: průměr 3,91 %, směrodatná odchylka (sx) 0,4736 a variační koeficient (vx) 12,11. U procentního obsahu bílkovin byly vypočítány hodnoty: průměr 3,27 %, směrodatná odchylka (sx) 0,1657 a variační koeficient (vx) 5,07. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 92 %, směrodatná odchylka (sx) 10,426 a variační koeficient (vx) 11,33. Na druhé laktaci byly u produkce mléka hodnoty: průměr 8 696 kg, směrodatná odchylka (sx) 1 417 a variační koeficient (vx) 16,29. U procentního obsahu tuku byly hodnoty následující: průměr 3,89 %, směrodatná odchylka (sx) 0,4695 a variační koeficient (vx) 12,07. U procentního obsahu bílkovin byly vypočítány hodnoty: průměr 3,30 %, směrodatná odchylka (sx) 0,1623 a variační koeficient (vx) 4,92. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 87 %, směrodatná odchylka (sx) 10,025 a variační koeficient (vx) 11,52.

43

Třetí laktace vykazovala u produkce mléka hodnoty: průměr 9 670 kg, směrodatná odchylka (sx) 1 968 a variační koeficient (vx) 20,35. U procentního obsahu tuku byly hodnoty následující: průměr 3,85 %, směrodatná odchylka (sx) 0,4150 a variační koeficient (vx) 10,78. U procentního obsahu bílkovin byly vypočítány hodnoty: průměr 3,24 %, směrodatná odchylka (sx) 0,1722 a variační koeficient (vx) 5,31. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 91 %, směrodatná odchylka (sx) 14,693 a variační koeficient (vx) 16,15. U produkce mléka na čtvrté laktaci byl průměr 10 070 kg, směrodatná odchylka (sx) 1 972 a variační koeficient (vx) 19,58. Procentní obsah tuku vykazoval hodnoty následující: průměr 3,88 %, směrodatná odchylka (sx) 0,4240 a variační koeficient (vx) 10,93. U procentního obsahu bílkovin byly vypočítány hodnoty: průměr 3,15 %, směrodatná odchylka (sx) 0,1846 a variační koeficient (vx) 5,86. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 88 %, směrodatná odchylka (sx) 14,972 a variační koeficient (vx) 17,01. V souboru dojnic na 1.- 5. laktaci bylo hodnoceno 38 ks zvířat (tab. 10)

U produkce mléka na první laktaci byl průměr 6 950 kg, směrodatná odchylka (sx) 936 a variační koeficient (vx) 13,47. U procentního obsahu tuku byly hodnoty následující: průměr 3,90 %, směrodatná odchylka (sx) 0,5194 a variační koeficient (vx) 13,32. Procentní obsah bílkovin vykazoval hodnoty: průměr 3,22 %, směrodatná odchylka (sx) 0,1448 a variační koeficient (vx) 4,50. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 91 %, směrodatná odchylka (sx) 10,757 a variační koeficient (vx) 11,82. Na druhé laktaci byly u produkce mléka hodnoty: průměr 8 212 kg, směrodatná odchylka (sx) 1 332 a variační koeficient (vx) 16,22. U procentního obsahu tuku byly hodnoty následující: průměr 3,83 %, směrodatná odchylka (sx) 0,5267 a variační koeficient (vx) 13,75. U procentního obsahu bílkovin byly vypočítány hodnoty: průměr 3,25 %, směrodatná odchylka (sx) 0,1853 a variační koeficient (vx) 5,70. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 88 %, směrodatná odchylka (sx) 11,260 a variační koeficient (vx) 12,80. Třetí laktace vykazovala u produkce mléka hodnoty: průměr 7 954 kg, směrodatná odchylka (sx) 1 436 a variační koeficient (vx) 18,05. U procentního obsahu tuku byly hodnoty následující: průměr 3,94 %, směrodatná odchylka (sx) 0,4310 a variační koeficient (vx) 10,94. U procentního obsahu bílkovin byly vypočítány hodnoty: průměr 3,24 %,

44

směrodatná odchylka (sx) 0,1991 a variační koeficient (vx) 6,15. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 84 %, směrodatná odchylka (sx) 13,493 a variační koeficient (vx) 16,06. U produkce mléka na čtvrté laktaci byl průměr 9 131 kg, směrodatná odchylka (sx) 1 520 a variační koeficient (vx) 16,65. Procentní obsah tuku vykazoval hodnoty následující: průměr 3,89 %, směrodatná odchylka (sx) 0,3772 a variační koeficient (vx) 9,70. U procentního obsahu bílkovin byly vypočítány hodnoty: průměr 3,23 %, směrodatná odchylka (sx) 0,1631 a variační koeficient (vx) 5,05. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 92 %, směrodatná odchylka (sx) 14,979 a variační koeficient (vx) 16,28. Na páté laktaci byly u produkce mléka hodnoty: průměr 9 437 kg, směrodatná odchylka (sx) 2 188 a variační koeficient (vx) 23,19. U procentního obsahu tuku byly hodnoty následující: průměr 3,76 %, směrodatná odchylka (sx) 0,3933 a variační koeficient (vx) 10,46. U procentního obsahu bílkovin byly vypočítány hodnoty: průměr 3,20 %, směrodatná odchylka (sx) 0,1650 a variační koeficient (vx) 5,16. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 83 %, směrodatná odchylka (sx) 17,237 a variační koeficient (vx) 20,77. V souboru dojnic na 1.- 6. laktaci bylo hodnoceno 20 ks zvířat (tab. 11)

U produkce mléka na první laktaci byl průměr 6 653 kg, směrodatná odchylka (sx) 993 a variační koeficient (vx) 14,93. U procentního obsahu tuku byly hodnoty následující: průměr 4,02 %, směrodatná odchylka (sx) 0,5515 a variační koeficient (vx) 13,72. Procentní obsah bílkovin vykazoval hodnoty: průměr 3,23 %, směrodatná odchylka (sx) 0,1223 a variační koeficient (vx) 3,79. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 90 %, směrodatná odchylka (sx) 12,304 a variační koeficient (vx) 13,67. Na druhé laktaci byly u produkce mléka hodnoty: průměr 8 377 kg, směrodatná odchylka (sx) 1 292 a variační koeficient (vx) 15,42. U procentního obsahu tuku byly hodnoty následující: průměr 3,83 %, směrodatná odchylka (sx) 0,6366 a variační koeficient (vx) 16,62. U procentního obsahu bílkovin byly vypočítány hodnoty: průměr 3,22 %, směrodatná odchylka (sx) 0,1633 a variační koeficient (vx) 5,07. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 88 %,směrodatná odchylka (sx) 12,947 a variační koeficient (vx) 14,71.

45

Třetí laktace vykazovala u produkce mléka hodnoty: průměr 8 067 kg, směrodatná odchylka (sx) 1 415 a variační koeficient (vx) 17,54. U procentního obsahu tuku byly hodnoty následující: průměr 3,89 %, směrodatná odchylka (sx) 0,4484 a variační koeficient (vx) 11,53. U procentního obsahu bílkovin byly vypočítány hodnoty: průměr 3,19 %, směrodatná odchylka (sx) 0,2005 a variační koeficient (vx) 6,29. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 83 %, směrodatná odchylka (sx) 13,340 a variační koeficient (vx) 16,07. U produkce mléka na čtvrté laktaci byl průměr 8 795 kg, směrodatná odchylka (sx) 1 497 a variační koeficient (vx) 17,02. Procentní obsah tuku vykazoval hodnoty následující: průměr 3,99 %, směrodatná odchylka (sx) 0,4038 a variační koeficient (vx) 10,12. U procentního obsahu bílkovin byly vypočítány hodnoty: průměr 3,23 %, směrodatná odchylka (sx) 0,1417 a variační koeficient (vx) 4,39. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 93 %, směrodatná odchylka (sx) 14,847 a variační koeficient (vx) 15,96. Na páté laktaci byly u produkce mléka hodnoty: průměr 9 365 kg, směrodatná odchylka (sx) 2 432 a variační koeficient (vx) 25,97. U procentního obsahu tuku byly hodnoty následující: průměr 3,79 %, směrodatná odchylka (sx) 0,4583 a variační koeficient (vx) 12,09. U procentního obsahu bílkovin byly vypočítány hodnoty: průměr 3,21 %, směrodatná odchylka (sx) 0,1759 a variační koeficient (vx) 5,48. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 87 %, směrodatná odchylka (sx) 18,167 a variační koeficient (vx) 20,88. Šestá laktace vykazovala u produkce mléka hodnoty: průměr 9 809 kg, směrodatná odchylka (sx) 1 285 a variační koeficient (vx) 13,10. U procentního obsahu tuku byly hodnoty následující: průměr 3,79 %, směrodatná odchylka (sx) 0,4503 a variační koeficient (vx) 11,88. U procentního obsahu bílkovin byly vypočítány hodnoty: průměr 3,13 %, směrodatná odchylka (sx) 0,1827 a variační koeficient (vx) 5,84. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 89 %, směrodatná odchylka (sx) 7,092 a variační koeficient (vx) 7,97.

V souboru dojnic na 1.- 7. laktaci bylo hodnoceno 7 ks zvířat (tab. 12)

U produkce mléka na první laktaci byl průměr 6 623 kg, směrodatná odchylka (sx) 1 292 a variační koeficient (vx) 19,51. U procentního obsahu tuku byly hodnoty následující: průměr 4,05 %, směrodatná odchylka (sx) 0,7539 a variační koeficient (vx) 18,61.

46

Procentní obsah bílkovin vykazoval hodnoty: průměr 3,22 %, směrodatná odchylka (sx) 0,1436 a variační koeficient (vx) 4,46. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 91 %, směrodatná odchylka (sx) 9,109 a variační koeficient (vx) 10,01. Na druhé laktaci byly u produkce mléka hodnoty: průměr 7 690 kg, směrodatná odchylka (sx) 1 423 a variační koeficient (vx) 18,50. U procentního obsahu tuku byly hodnoty následující: průměr 3,71 %, směrodatná odchylka (sx) 0,8383 a variační koeficient (vx) 22,60. U procentního obsahu bílkovin byly vypočítány hodnoty: průměr 3,24 %, směrodatná odchylka (sx) 0,2470 a variační koeficient (vx) 7,62. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 84 %, směrodatná odchylka (sx) 6,505 a variační koeficient (vx) 7,74. Třetí laktace vykazovala u produkce mléka hodnoty: průměr 7 932 kg, směrodatná odchylka (sx) 1 221 a variační koeficient (vx) 15,39. U procentního obsahu tuku byly hodnoty následující: průměr 3,86 %, směrodatná odchylka (sx) 0,5668 a variační koeficient (vx) 14,68. U procentního obsahu bílkovin byly vypočítány hodnoty: průměr 3,18 %, směrodatná odchylka (sx) 0,2864 a variační koeficient (vx) 9,01. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 81 %, směrodatná odchylka (sx) 6,344 a variační koeficient (vx) 7,83. U produkce mléka na čtvrté laktaci byl průměr 8 158 kg, směrodatná odchylka (sx) 932 a variační koeficient (vx) 11,42. Procentní obsah tuku vykazoval hodnoty následující: průměr 4,05 %, směrodatná odchylka (sx) 0,5301 a variační koeficient (vx) 13,09. U procentního obsahu bílkovin byly vypočítány hodnoty: průměr 3,21 %, směrodatná odchylka (sx) 0,1580 a variační koeficient (vx) 4,92. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 82 %, směrodatná odchylka (sx) 9,241 a variační koeficient (vx) 11,27. Na páté laktaci byly u produkce mléka hodnoty: průměr 8 410 kg, směrodatná odchylka (sx) 2 739 a variační koeficient (vx) 32,57. U procentního obsahu tuku byly hodnoty následující: průměr 3,97 %, směrodatná odchylka (sx) 0,5110 a variační koeficient (vx) 12,87. U procentního obsahu bílkovin byly vypočítány hodnoty: průměr 3,23 %, směrodatná odchylka (sx) 0,2332 a variační koeficient (vx) 7,22. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 80 %, směrodatná odchylka (sx) 16,711 a variační koeficient (vx) 20,89. Šestá laktace vykazovala u produkce mléka hodnoty: průměr 9 766 kg, směrodatná odchylka (sx) 1 864 a variační koeficient (vx) 19,09. U procentního obsahu tuku byly hodnoty následující: průměr 3,90 %, směrodatná odchylka (sx) 0,6179 a variační koeficient

47

(vx) 15,84. U procentního obsahu bílkovin byly vypočítány hodnoty: průměr 3,18 %, směrodatná odchylka (sx) 0,2209 a variační koeficient (vx) 6,95. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 88 %, směrodatná odchylka (sx) 6,073 a variační koeficient (vx) 6,90. U produkce mléka na sedmé laktaci byl průměr 10 213 kg, směrodatná odchylka (sx) 1 576 a variační koeficient (vx) 15,43. Procentní obsah tuku vykazoval hodnoty následující: průměr 3,81 %, směrodatná odchylka (sx) 0,4672 a variační koeficient (vx) 12,26. U procentního obsahu bílkovin byly vypočítány hodnoty: průměr 3,17 %, směrodatná odchylka (sx) 0,2760 a variační koeficient (vx) 8,71. U indexu P2:1 vycházely hodnoty následující: průměr 86 %, směrodatná odchylka (sx) 6,158 a variační koeficient (vx) 7,16. Průměrné množství mléka bylo diskutováno v předešlé kapitole. Směrodatná odchylka kg mléka dosahovala u všech souborů hodnot od 936 do 2739. SCHUTZ, HANSEN, STEUERNAGEL, RENEAU (1990) uvádí směrodatnou odchylku od 1162 do 1450. Průměrný obsah tuku dosahoval 3,71 % (skupina 7 dojnic na druhé laktaci) až 4,05 % (skupina 7 dojnic na první a čtvrté laktaci). Průměrný obsah uváděný BUCKEM (2006) byl 3,86 % u všech plemenných skupin a 3,85 % u plemenné skupiny H 1. Směrodatná odchylka dosahovala od 0,3922 do 0,8383. SCHUTZ, HANSEN, STEUERNAGEL, RENEAU (1990) uvádí směrodatnou odchylku od 0,4300 do 0,4500. U obsahu bílkovin byly hodnoty od 3,13 % (skupina 20 dojnic na šesté laktaci) do 3,31 % (skupina 250 a 165 ks na první laktaci). Hodnoty, které uvádí BUCEK (2006), byly 3,26 % u všech plemenných skupin a 3,24 % u H 1. Chovný cíl podle HRADECKÉ (2005) udává obsah bílkovin na všech laktacích 3,30 % a více, což splňují jen již zmíněné soubory 250 a 165 ks na prvních laktacích a soubor 110 ks na druhé laktaci. Směrodatná odchylka měla velikost od 0,1223 do 0,2864. SCHUTZ, HANSEN, STEUERNAGEL, RENEAU (1990) uvádí směrodatnou odchylku od 0,2200 do 0,2300. Perzistence laktace dosahovala na první laktaci průměrných hodnot P2:1 od 90 do 96 %, což podle HALIČE a KOŠVANCE (1998) značí příliš plochou laktační křivku (optimum je podle nich v rozmezí 85 – 90 %). Na druhé a dalších laktacích byly hodnoty od 80 do 93 %. HALIČ a KOŠVANEC (1998) považují za optimální hodnotu 80 – 85 %.

48

5.3 Přepočtové koeficienty mezi první až sedmou laktací

Pro možnost objektivnějšího posouzení hodnot jednotlivých ukazatelů užitkovosti na různém pořadí laktace je třeba zjištěné údaje mezi sebou porovnat. Ze zjištěné produkce mléka, produkce tuku a bílkovin, obsahu tuku a bílkovin by se daly odvodit následující přepočtové koeficienty:

Přepočtové koeficienty z 1.laktace na 2. laktaci (tab. 13) Pro produkci mléka koeficient vykazoval hodnotu 1,227 po přepočtení na maximální počet laktačních dnů byla hodnota již 1,262. CHLÁDEK (2002) uvádí hodnotu přepočtového koeficientu 1,175. Procentický obsah tuku charakterizoval koeficient 0,997, z kterého je patrné mírné snížení obsahu tuku na druhé laktaci. Pro produkci tuku měl koeficient hodnotu 1,225 po přepočtení na maximální počet laktačních dní se hodnota mírně snížila na 1,221. Procentický obsah bílkovin charakterizoval koeficient 0,985, z kterého je stejně jako u obsahu tuku patrné mírné snížení této složky v mléce na druhé laktaci. Produkci bílkovin charakterizoval koeficient 1,208 a při přepočtení na maximální počet laktačních dnů koeficient 1,205.

Přepočtové koeficienty z 1. laktace na 3. laktaci (tab. 14) Zde koeficient pro produkci mléka značil hodnotu 1,363 a po přepočtení na maximální počet laktačních dnů byla hodnota 1,360. Podle CHLÁDKA (2002) má koeficient hodnotu 1,297. Procentický obsah tuku charakterizoval koeficient 0,985, z kterého je patrné další mírné snížení obsahu tuku na třetí laktaci. Hodnota koeficientu pro produkci tuku byla 1,346 po přepočtení na maximální počet laktačních dní 1,343. Procentický obsah bílkovin charakterizoval koeficient 0,970, z kterého je stejně jako u obsahu tuku patrné další snížení této složky na třetí laktaci. Pro produkci bílkovin byl koeficient 1,321 a při přepočtení na maximální počet laktačních dnů koeficient 1,319.

Přepočtové koeficienty z 1.laktace na 4. laktaci (tab. 15) Přepočtový koeficient charakterizující produkci mléka zde měl hodnotu 1,392 a po přepočtení na maximální počet laktačních dnů byla hodnota již 1,421. Tuk v procentickém vyjádření charakterizoval koeficient 0,992, z kterého je čitelné mírné zvýšení obsahu tuku oproti třetí laktaci. Hodnota koeficientu pro produkci tuku byla 1,374 po přepočtení na

49

maximální počet laktačních dní 1,403. Procentický obsah bílkovin charakterizoval koeficient 0,963. Pro produkci bílkovin byl koeficient 1,336 a při přepočtení na maximální počet laktačních dnů koeficient 1,363.

Přepočtové koeficienty z 1.laktace na 5. laktaci (tab. 16) Pro produkci mléka koeficient vykazoval hodnotu 1,358 po přepočtení na maximální počet laktačních dnů byla hodnota již 1,395. Procentický obsah tuku charakterizoval koeficient 0,964. Pro produkci tuku měl koeficient hodnotu 1,310 a po přepočtení na maximální počet laktačních dní byl 1,345. Procentický obsah bílkovin charakterizoval koeficient 0,985. Produkci bílkovin charakterizoval koeficient 1,341 a při přepočtení na maximální počet laktačních dnů koeficient 1,378.

Přepočtové koeficienty z 1. laktace na 6. laktaci (tab. 17) Zde koeficient pro produkci mléka značil hodnotu 1,474

a po přepočtení na

maximální počet laktačních dnů byla hodnota 1,521. Procentický obsah tuku charakterizoval koeficient 0,943. Hodnota koeficientu pro produkci tuku byla 1,400 po přepočtení na maximální počet laktačních dní 1,444. Procentický obsah bílkovin charakterizoval koeficient 0,967. Pro produkci bílkovin byl koeficient 1,431 a při přepočtení na maximální počet laktačních dnů koeficient 1,476.

Přepočtové koeficienty z 1.laktace na 7. laktaci (tab. 18) Přepočtový koeficient charakterizující produkci mléka zde měl hodnotu 1,542 a po přepočtení na maximální počet laktačních dnů byla hodnota dokonce 1,575. Tuk v procentickém vyjádření charakterizoval koeficient 0,941, z kterého je patrné postupné snižování obsahu tuku (vyjma třetí laktace) od první až po sedmou laktaci Hodnota koeficientu pro produkci tuku byla 1,507 po přepočtení na maximální počet laktačních dní 1,540. Procentický obsah bílkovin charakterizoval koeficient 0,984. Pro produkci bílkovin byl koeficient 1,538 a při přepočtení na maximální počet laktačních dnů koeficient 1,571.

.

50

5.4 Sledování opakovatelnosti vysokých a nízkých hodnot složek mléka stejných dojnic na následných laktacích

Sledování obsahu tuku na 1. a 2. laktaci (tab. 19) Při hodnocení obsahu tuku na 1. a 2. laktaci bylo hodnoceno 250 ks dojnic. Průměr obsahu tuku byl stanoven na 3,80 %. Z 250 dojnic na první laktaci mělo 129 ks procentický obsah tuku pod průměrem, nebo mu bylo rovno a 121 ks mělo procentický obsah tuku v mléce vyšší než 3,80 %. Na druhé laktaci z 129 ks zůstalo pod nebo rovno průměru 107 ks, což činilo 82,9 %. Ze 121 ks, které byly nad průměrem, zůstalo 91 ks nad touto hodnotou, což činilo 75,2 %.

Sledování obsahu bílkovin na 1. a 2. laktaci (tab. 20) Při hodnocení obsahu bílkovin na 1. a 2. laktaci bylo hodnoceno 250 ks dojnic. Průměr obsahu bílkovin byl stanoven na 3,29 %. Z 250 dojnic na první laktaci melo 115 ks procentický obsah tuku pod průměrem, nebo mu bylo rovno a 135 ks mělo procentický obsah tuku v mléce vyšší než 3,29 %. Na druhé laktaci z 115 ks zůstalo pod nebo rovno průměru 89 ks, což činilo 77,4 %. Ze 135 ks, které byly nad průměrem, zůstalo 80 ks nad touto hodnotou, což činilo 59,3 %.

Sledování obsahu tuku na 1.- 3. laktaci (tab. 21) Na 1.- 3. laktaci bylo sledováno 165 ks dojnic. Průměr obsahu tuku měl hodnotu 3,87 %. Pod nebo rovno průměru bylo na první laktaci 83 ks a nad průměrem 82 ks. Na druhé laktaci zůstalo ≤ průměru 67 ks a na třetí laktaci 58 ks (69,9 %). To znamenalo, že 69,9 % dojnic si udrželo trend být po všechny tři laktace pod nebo rovno průměru. Ze skupiny 82 ks, které měli hodnotu obsahu tuku nad průměrem, zde zůstalo 62 ks na druhé laktaci a 50 ks na třetí laktaci (61 %).

Sledování obsahu bílkovin na 1.- 3. laktaci (tab. 22) Na 1.- 3. laktaci bylo sledováno 165 ks dojnic. Průměr obsahu bílkovin měl hodnotu 3,27 %. Pod nebo rovno průměru bylo na první laktaci 65 ks a nad průměrem 100 ks. Na druhé laktaci zůstalo ≤ průměru 44 ks a na třetí laktaci 41 ks (63,1 %). To znamenalo, že 63,1 % dojnic si udrželo trend být po všechny tři laktace pod nebo rovno průměru. Ze

51

skupiny 100 ks, které měli hodnotu obsahu tuku nad průměrem, zde zůstalo 71 ks na druhé laktaci a 40 ks na třetí laktaci (40,0 %).

Sledování obsahu tuku na 1.- 4. laktaci (tab. 23) Zde bylo sledováno 110 ks dojnic. Průměr činil 3,88 %. Pod nebo rovno průměru na první laktaci bylo 57 ks a nad hodnotou 3,88 % se pohybovalo 53 ks dojnic. Na druhé laktaci zůstalo ≤ průměru 45 ks, na třetí laktaci 39 ks a na čtvrté laktaci 37 ks dojnic, což činilo 64,9 %. Ve skupině dojnic, které měli obsah tuku v mléce na první laktaci vyšší něž byl průměr (53 ks), zůstalo v této skupině na druhé laktaci 43 ks, na třetí 35 ks a na čtvrté 32 ks (60,4 %). To znamenalo, že 60,4 % dojnic ze skupiny s hodnotami obsahu tuku nad 3,88 % mělo obsah tuku po všechny laktace nad touto hodnotou. Ostatní dojnice si tento trend neudržely.

Sledování obsahu bílkovin na 1.- 4. laktaci (tab. 24) Zde bylo sledováno 110 ks dojnic. Průměr činil 3,24 %. Pod nebo rovno průměru na první laktaci bylo 44 ks a nad hodnotou 3,24 % se pohybovalo 66 ks dojnic. Na druhé laktaci zůstalo ≤ průměru 23 ks, na třetí laktaci 20 ks a na čtvrté laktaci 17 ks dojnic, což činilo 38,6 %. Ve skupině dojnic, které měli obsah bílkovin v mléce na první laktaci vyšší něž byl průměr (66 ks), zůstalo v této skupině na druhé laktaci 51 ks, na třetí 37 ks a na čtvrté 16 ks (24,2 %). To znamenalo, že jen 24,2 % dojnic ze skupiny s hodnotami obsahu bílkovin nad 3,24 % mělo obsah bílkovin po všechny laktace nad touto hodnotou.

Sledování obsahu tuku na 1.- 5. laktaci (tab. 25) Ve skupině dojnic na 1.- 5. laktaci bylo hodnoceno 38 ks. Průměr obsahu tuku byl 3,86 %. Pod průměrem nebo jemu rovno bylo 19 ks a nad ním také 19 ks. Ve skupině 19 dojnic na první laktaci, které byly pod nebo rovno hodnotě 3,86 %, zůstalo na druhé laktaci 16 ks, na třetí laktaci 13 ks, na čtvrté laktaci 9 ks a na páté také 9 ks (47,3 %). Ve skupině 19 krav nad průměrem na první laktaci zbylo na druhé laktaci 13 ks, na třetí 12 ks, na čtvrté 9 ks a na páté jen 7 ks (36,8 %). Zde jen 36,8 % dojnic si udrželo trend mít po všechny laktace procentický obsah tuku nad stanoveným průměrem.

52

Sledování obsahu bílkovin na 1.- 5. laktaci (tab. 26) Ve skupině dojnic na 1.- 5. laktaci bylo hodnoceno 38 ks. Průměr obsahu bílkovin činil 3,23 %. Pod průměrem nebo jemu rovno bylo 18 ks a nad ním 20 ks. Ve skupině 18 dojnic na první laktaci, které byly pod nebo rovno průměru, zůstalo na druhé laktaci 12 ks, na třetí laktaci 10 ks, na čtvrté laktaci 8 ks a na páté také 8 ks (44,4 %). Ve skupině 20 krav nad průměrem na první laktaci zbylo na druhé laktaci 16 ks, na třetí 13 ks, na čtvrté 9 ks a na páté také 9 ks (45,0 %). Zde 45,0 % dojnic si udrželo trend mít po všechny laktace procentický obsah tuku nad stanoveným průměrem.

Sledování obsahu tuku na 1.- 6. laktaci (tab. 27) V této skupině krav bylo sledováno 20 ks. Průměr byl stanoven na hodnotu 3,89 %. Na první laktaci bylo pod nebo rovno průměru 9 ks, na druhé laktaci 8 ks a na třetí až šesté laktaci 7 ks (77,8 %). Nad hodnotou 3,89 % se na první laktaci pohybovalo 11 dojnic. Na druhé laktaci zůstalo v této skupině 9 ks, na třetí 8 ks, na čtvrté 7 ks, na páté 6 ks a na šesté 5 ks (45,5 %).

Sledování obsahu bílkovin na 1.- 6. laktaci (tab. 28) V této skupině krav bylo sledováno 20 ks. Průměr byl stanoven na hodnotu 3,20 %. Na první laktaci bylo pod nebo rovno průměru 8 ks, na druhé a třetí laktaci 6 ks a na čtvrté až šesté laktaci 5 ks (62,5 %). Nad hodnotou 3,20 % se na první laktaci pohybovalo 12 dojnic. Na druhé laktaci zůstalo v této skupině 9 ks, na třetí 6 ks, na čtvrté a páté 5 ks a na šesté laktaci 3 ks (25,0 %).

Sledování obsahu tuku na 1.- 7. laktaci (tab. 29) Na 1.- 7. laktaci bylo sledováno 7 ks dojnic. Průměr činil 3,91 %. Pod průměrem nebo jemu rovno na první laktaci byly 3 ks. Na druhé laktaci také 3 ks a na 3.-7. laktaci 2 ks (66,7 %). Ve skupině krav nad průměrem zůstaly na první laktaci 4 ks. Na 2.- 6. laktaci to byly 3 ks a na sedmé laktaci 2 ks (50 %).

Sledování obsahu bílkovin na 1.- 7. laktaci (tab. 30) Na 1.- 7. laktaci bylo sledováno 7 ks dojnic. Průměr činil 3,20 %. Pod průměrem nebo jemu rovno na první laktaci byly 3 ks. Na druhé a třetí laktaci také 3 ks a na 4.-7. laktaci

53

2 ks (66,7 %). Ve skupině krav nad průměrem zůstaly na první laktaci 4 ks. Na druhé laktaci 3 ks a na 3.- 7. laktaci to byly 2 ks (50 %).

5.5 Hodnocení jednotlivých fenotypových korelačních závislostí Výsledky jednotlivých fenotypových korelačních závislostí jsou v tabulce 31 až 37.

Vztah kg mléka a kg bílkovin U tohoto vztahu byly vypočítány korelační koeficienty od nejnižšího r = + 0,8857 na 7. laktaci až po nejvyšší koeficient r = + 0,9773 na 5. laktaci.Tyto korelační koeficienty značí podle STÁVKOVÉ, DUFKA, 2000 těsnost velkou až těsnost velmi vysokou mezi mlékem v kg a bílkovinou v kg. SCHUTZ, HANSEN, STEUERNAGEL, RENEAU (1990) uvádí korelaci v rozmezí + 0,8700 až + 0,8800.

Vztah kg mléka a kg tuku V tomto případě se hodnoty korelačního koeficientu pohybovaly od r = + 0,6013 na 6. laktaci až po koeficient r = + 0,8896 na 5. laktaci. Podle STÁVKOVÉ, DUFKA (2000) můžeme hovořit o těsnosti význačné až těsnosti velké. Podle SCHUTZE, HANSENA, STEUERNAGELA, RENEAUA (1990) je hodnota korelačního koeficientu v tomto vztahu od + 0,6600 do + 0,6800.

Vztah kg mléka a % bílkovin Tento vztah vykazoval zápornou (negativní) závislost vyjma laktace sedmé kde koeficient korelace měl hodnotu r = + 0,1754. Hodnota korelačního koeficientu na 1. – 6. laktaci dosahovala hodnot od r = - 0,2066 na první laktaci až po r = - 0,3908 na laktaci druhé. SCHUTZ, HANSEN, STEUERNAGEL, RENEAU (1990) publikují ve své práci korelaci v rozmezí - 0,3900 až - 0,4400.

Vztah kg mléka a % tuku I zde bylo dosaženo záporných korelačních koeficientů, ale s vyšší absolutní hodnotou. Výjimku opět tvořila sedmá laktace kde koeficient korelace měl hodnotu + 0,1304. Na 1. – 6. laktaci měl koeficient korelace nejnižší absolutní hodnotu na laktaci třetí, kde r = - 0,2672 a nejvyšší absolutní hodnotu na laktaci čtvrté, kde koeficient korelace byl - 0,5001. To znamená podle STÁVKOVÉ, DUFKA (2000) negativní závislost nízkou až

54

význačnou. SCHUTZ, HANSEN, STEUERNAGEL, RENEAU (1990) uvádí korelaci s absolutní hodnotou nižší než u předešlého vztahu. Korelace se pohybuje v rozmezí - 0,2900 až -0, 3900.

Vztah % tuku a % bílkovin U tohoto vztahu měli koeficienty korelace hodnotu od + 0,3919 na první laktaci až po + 0,8500 na laktaci sedmé. Tyto korelační koeficienty značí podle STÁVKOVÉ, DUFKA (2000)

těsnost

mírnou

až

těsnost

velkou.

Podle

SCHUTZE,

HANSENA,

STEUERNAGELA, RENEAUA (1990) je hodnota korelačního koeficientu u tohoto vztahu od + 0,5400 do + 0,6000.

Vztah % tuku a kg bílkovin V tomto případě hodnoty korelačních koeficientů dosahovali negativních parametrů. Výjimkou byla laktace sedmá kde r = + 0,5040. Na 1.- 6. laktaci měli koeficienty hodnotu od r = - 0,1250 na 6. laktaci do r = -0,3962 na 4. laktaci. SCHUTZ, HANSEN, STEUERNAGEL, RENEAU (1990) uvádí korelaci v rozmezí – 0,0200 až – 0,1200.

Vztah % bílkovin a kg tuku V případě tohoto vztahu se koeficienty pohybovaly na různých hodnotách. Od r = - 0,1929 na laktaci páté do r = 0,6382 na laktaci sedmé. To značí podle STÁVKOVÉ, DUFKA (2000) těsnost nízkou, která byla na páté laktaci negativní až těsnost význačnou (na sedmé laktaci pozitivní). Podle SCHUTZE, HANSENA, STEUERNAGELA, RENEAUA (1990) se korelační koeficient pohybuje od + 0,0300 do + 0,0500.

Vztah % tuku a kg tuku Zde byly koeficienty korelace kladné až na čtvrtou laktaci, kde byl r = - 0,0838. Ostatní laktace vykazovaly velké rozpětí hodnot od r = + 0,0855 na páté laktaci do r = + 0,6940 na laktaci sedmé. SCHUTZ, HANSEN, STEUERNAGEL, RENEAU (1990) vypočítali korelaci v rozmezí + 0,4000 až + 0,4900.

Vztah kg tuku a kg bílkovin Tento vztah vykazoval velmi vysoké koeficienty korelace. Minimální hodnota je zde r = + 0,7999 na 6. laktaci a maximální hodnota je r = + 0,9546. Tyto korelační koeficienty

55

značí podle STÁVKOVÉ, DUFKA (2000) těsnost vztahu velkou až velmi vysokou. SCHUTZ, HANSEN, STEUERNAGEL, RENEAU (1990) uvádí korelaci v rozmezí + 0,7500 až + 0,7700.

56

6 ZÁVĚR

Tato práce byla zaměřena na sledování množství mléka, tuku a bílkovin u dojnic na následných laktacích. Pozornost byla také věnována obsahu tuku a bílkovin v mléce a byla vyhodnocena perzistence laktace. Celkově bylo sledováno 250 dojnic holštýnského plemene, které byly rozděleny do skupin podle své maximální dosažené laktace. 250 dojnic dosáhlo 1. – 2. laktace, 165 dojnic dosáhlo 1. – 3. laktace, 110 dojnic 1. – 4. laktace, 38 dojnic 1. – 5. laktace, 20 dojnic 1. – 6. laktace a jen 7 dojnic dosáhlo 7. laktace.

1.

Celkové množství mléka, tuku a bílkovin se postupně zvyšovalo od 1. až do 7. laktace

kde dosáhlo maxima. Můžeme také říci, že když byl nízký počet dojnic ve skupině, byla dojivost i množství tuku a bílkovin oproti dalším skupinám na stejných laktacích také nižší. Např. ve skupině s 250 ks bylo dosaženo na první laktaci 8041 kg mléka a ve skupině se 7 ks jen 6623 kg. Toto může být dáno nižší plemennou hodnotou, která je daná nižším ročníkem narození dojnic nebo také nízkým počtem sledovaných dojnic na vyšších laktacích.

2.

U obsahu tuku a bílkovin v mléce bylo patrné snižování jejich obsahu v závislosti na

zvyšování produkce mléka, ale pokles mezi laktacemi byl velmi nepravidelný. Pokles obsahu tuku v mléce byl pravidelnější než u bílkovin. Nemůžeme tedy jasně říci, že se zvyšováním produkce mléka se pravidelně snižuje i obsah tuku a bílkovin. U perzistence laktace byl index P2:1 u krav na první laktaci 90-96 % a u krav na druhé a dalších laktacích 80-93 %.

3.

Přepočtové koeficienty byly vždy vztaženy k laktaci první. Koeficienty, které

charakterizovaly produkci mléka, tuku a bílkovin se zvyšovaly od první až po sedmou laktaci, kde koeficient dosáhl hodnoty od 1,507 do 1,542 resp. 1,540 – 1,575. Pro procentický obsah tuku platilo přesně opačné pravidlo. Koeficient se od první laktace snižoval až po laktaci sedmou, kde měl hodnotu 0,941. Pro procentický obsah bílkovin platilo, že do čtvrté laktace se koeficienty snižovaly a poté se každou laktaci střídaly. Nejnižší koeficient byl na laktaci čtvrté a měl hodnotu 0,963. Zde může být také patrný vyrovnanější pokles u obsahu tuku než u bílkovin.

57

4.

U sledování opakovatelnosti vysokých či nízkých hodnot u obsahu tuku a bílkovin

byly sledovány a procenticky vyjádřeny dojnice, které si tyto hodnoty udržely po všechny laktace. Nejvyšších procentických hodnot bylo dosaženo u bílkovin i tuku ve skupině 250 dojnic. Naopak nejméně dojnic u obsahu bílkovin bylo ve skupině 110 dojnic. U obsahu tuku to bylo ve skupině 20 dojnic. Můžeme také říci, že dojnice si snadněji udrží nižší hodnoty od průměru než vyšší (výjimkou bylo pouze sledování u obsahu bílkovin na 1. – 5. laktaci). A také si dojnice snadněji udržely nízké či vysoké hodnoty u tuku než u bílkovin.

5.

U fenotypových korelací mezi mlékem a jeho složkami vykazovaly korelační

koeficienty největší těsnost u vztahů: kg mléka a kg bílkovin, kg mléka a kg tuku, kg tuku a kg bílkovin. Ostatní neprokázaly větší těsnost korelačního vztahu. Vysoké absolutní hodnoty korelačních koeficientů vykazují dojnice na 1. – 7. laktaci což může být způsobeno nízkým počtem sledovaných dojnic.

58

7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

BUCEK, P., Kontrola užitkovosti dojeného skotu v roce 2005, Českomoravská společnost chovatelů, a.s., Náš chov č.1, 2006, s. 17-21.

DE PETERS, a kol., (1985), Three or two times daily milking of older cows and first lactation cows for entire lactations, J. Dairy Sci.,, 68, 1985, s. 123-132. DVOŘÁK, J. a kol., Genetika hospodářských zvířat, Brno, VŠZ,1992, 268 s. GAJDŮŠEK, S., KLÍČNÍK, V.: Mlékařství, Brno, VŠZ, 1985, 128 s. HALIČ, F., KOŠVANEC, K., Obecná zootechnika cvičení, České Budějovice, JU ZF, 1998, 193 s.

HRADECKÁ, E., Plemena hospodářských zvířat v ČR, České Budějovice, Jihočeská univerzita, 2005, http://www.eamos.cz/amos/koz/modules/low/kurz_text.php?startpos=17&id_kap=8&kod_ kurzu=koz_118 (2005-12-15).

CHLÁDEK, G., Přepočtové koeficienty mezi prvními třemi laktacemi u holštýnských dojnic, Brno, MZLU, Náš chov č.11, 2002, s. 42-45.

JELÍNEK, P. a kol., Fyziologie hospodářských zvířat, Brno,MZLU, 1. vydání, 2003, 414 s. KOPECKÝ, J. a kol.: Chov skotu. SZN, Praha, 1981, 504 s. KRATOCHVÍL, L., Mlékařství. SPN, Praha, 318 s. KREMER, J.H.-ORDOLFF, D., Experiences with continuous robot milking with regard to milk yield, milk composition and behaviour of cows. In: Proceedings of the International Symposium on Prospects for Automatic Milking. 23-25 November 1992, Wageningen, Netherlands, s. 253-260. KVAPILÍK, J., PYTLOUN, J., BUCEK, P. a kol., Chov skotu v České republice, Praha, Českomoravská spol. chovatelů, Svaz chovatelů holštýnského skotu ČR, Svaz chovatelů českého strakatého skotu, Svaz chovatelů masného skotu, ročenka 2004.

59

LOUDA, F. a kol., Základy chovu mléčných plemen skotu, Praha, Institut výchovy a vzdělávání ministerstva zemědělství ČR, 1994, 35 s. LUKÁŠOVÁ, J. a kol., Hygiena a technologie produkce mléka, Brno, VFU, 101 s. MIKŠÍK, J., ŽIŽLAVSKÝ, J., Chov skotu (přednášky), Brno, MZLU, 1999, 149 s

MOTYČKA, J., Jak dále ve šlechtění zazní na Evropské holštýnské konferenci, Náš chov č. 4, 2005, s. 6-7. REECE, W. O., Fyziologie hospodářských zvířat, 1. vydání, Praha, Grada Publishing s.r.o., 1998, 456 s.

SEYDLOVÁ, R., Kvalitní mlékárenská surovina, základní předpoklad ekonomického úspěchu výroby mléka (metodika), Praha,Výzkumný ústav mlékárenský,1994, 43 s.

SCHUTZ, M. M., HANSEN, L. B., STEUERNAGEL, G. R., AND RENEAU, J. K., Genetic Parameters for Somatic Cells, Proteins, and Fat in Milko f Holsteins, Department of Animal Science University of Minnesota, St. Paul, J. Dairy Sci, 1990, s.494-502. STÁVKOVÁ, J., DUFEK, J., Biometrika, Brno, MZLU, 2000, 178 s. STOJIC, P., VIDIC-DJEDOVIC, R., BOGDANOWVIC, V., NIKOLIC, R. (1998), Effects of herd’s level of production on heritability of yieldtraits in crossbreed blach and white first-calving cows. In: CD ROM for VI World Congress on Genetics Applied to Livestock Production, Ardmidale. SUCHÁNEK, B. a kol., Zvyšování produkce mléka, Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1973. ŠTOLC, L. a kol., Chov hospodářských zvířat (chov skotu, ovcí a koní), Praha, ČZU, 1999, 151 s.

ŠUBRT, J., HROUZ, J., Obecná zootechnika (návody do cvičení), Brno, MZLU, 2000, 127 s.

60

URBAN, F. a kol., Chov černostrakatého skotu v České republice, zemědělské informace č.1/2001, Praha, Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2001, 52 s.

ŽIŽLAVSKÝ, J. a kol., Chov hospodářských zvířat, Brno, MZLU,1996, 186 s.

61

8 SEZNAM PŘÍLOH

Tab. 1

Produkce mléka, tuku, bílkovin a počet laktačních dnů u dojnic na 1. a 2. laktaci

Tab. 2

Produkce mléka, tuku, bílkovin a počet laktačních dnů u dojnic na 1. - 3. laktaci

Tab. 3

Produkce mléka, tuku, bílkovin a počet laktačních dnů u dojnic na 1. - 4. laktaci

Tab. 4

Produkce mléka, tuku, bílkovin a počet laktačních dnů u dojnic na 1. - 5. laktaci

Tab. 5

Produkce mléka, tuku, bílkovin a počet laktačních dnů u dojnic na 1. - 6. laktaci

Tab. 6

Produkce mléka, tuku, bílkovin a počet laktačních dnů u dojnic na 1. - 7. laktaci

Tab. 7

Produkce, složení mléka, index perzistence a jejich statistické charakteristiky na 1. a 2. laktaci

Tab. 8

Produkce, složení mléka, index perzistence a jejich statistické charakteristiky na 1. - 3. laktaci

Tab. 9

Produkce, složení mléka, index perzistence a jejich statistické charakteristiky na 1. - 4. laktaci

Tab. 10

Produkce, složení mléka, index perzistence a jejich statistické charakteristiky na 1. - 5. laktaci

Tab. 11

Produkce, složení mléka, index perzistence a jejich statistické charakteristiky na 1. - 6. laktaci

Tab. 12

Produkce, složení mléka, index perzistence a jejich statistické charakteristiky na 1. - 7. laktaci

Tab. 13

Přepočtové koeficienty mezi 1. a 2. laktací

Tab. 14

Přepočtové koeficienty mezi 1. a 3. laktací

Tab. 15

Přepočtové koeficienty mezi 1. a 4. laktací

Tab. 16

Přepočtové koeficienty mezi 1. a 5. laktací

Tab. 17

Přepočtové koeficienty mezi 1. a 6. laktací

Tab. 18

Přepočtové koeficienty mezi 1. a 7. laktací

Tab. 19

Sledování obsahu tuku na 1. a 2. laktaci

Tab. 20

Sledování obsahu bílkovin na 1. a 2. laktaci

Tab. 21

Sledování obsahu tuku na 1. a 3. laktaci

Tab. 22

Sledování obsahu bílkovin na 1. a 3. laktaci

Tab. 23

Sledování obsahu tuku na 1. a 4. laktaci

62

Tab. 24

Sledování obsahu bílkovin na 1. a 4. laktaci

Tab. 25

Sledování obsahu tuku na 1. a 5. laktaci

Tab. 26

Sledování obsahu bílkovin na 1. a 5. laktaci

Tab. 27

Sledování obsahu tuku na 1. a 6. laktaci

Tab. 28

Sledování obsahu bílkovin na 1. a 6. laktaci

Tab. 29

Sledování obsahu tuku na 1. a 7. laktaci

Tab. 30

Sledování obsahu bílkovin na 1. a 7. laktaci

Tab. 31

Korelační tabulka sledovaných proměnných - 1. laktace (n=250)

Tab. 32

Korelační tabulka sledovaných proměnných - 2. laktace (n=250)

Tab. 33

Korelační tabulka sledovaných proměnných - 3. laktace (n=165)

Tab. 34

Korelační tabulka sledovaných proměnných - 4. laktace (n=110)

Tab. 35

Korelační tabulka sledovaných proměnných - 5. laktace (n=38)

Tab. 36

Korelační tabulka sledovaných proměnných - 6. laktace (n=20)

Tab. 37

Korelační tabulka sledovaných proměnných - 7. laktace (n=7)

63