Vliv minimální mzdy na nezaměstnanost

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Vliv minimální mzdy na nezaměstnanost Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Aleš Franc, Ph. D.

Eliška Glóziková

Brno 2013

Za odborné vedení mé bakalářské práce, cenné náměty, připomínky a za značnou trpělivost bych na tomto místě ráda poděkovala Ing. Aleši Francovi, Ph. D.

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a pouţila pouze uvedené zdroje a literaturu. V Brně dne 21. května 2013

__________________

Abstract Glóziková, E., Influence of minimum wage on unemployment. Bachelor thesis. Brno: Mendel University, 2013. Bachelor thesis is dedicated to the effects of the introduction of a minimum wage in a labor market. Its aim is to evaluate the impact of the minimum wage on unemployment. It describes the mechanism of creating minimum wage and its theoretical effects. The paper summarises the results of various empirical studies of its impacts. Using a regression analysis the impact of minimum wage on employment and unemployment on specific groups of people is investigated in some states of the OECD. Keywords Minimum wage, unemployment, labor market.

Abstrakt Glóziková, E., Vliv minimální mzdy na nezaměstnanost. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013. Bakalářská práce se zabývá dopady zavedení minimální mzdy na trh práce. Jejím cílem je zhodnotit vliv minimální mzdy na nezaměstnanost, popisuje mechanismy utváření minimální mzdy a její teoretické dopady. Práce shrnuje výsledky různých empirických studií jejích dopadů. Pomocí regresní analýzy je zkoumán vliv minimální mzdy na nezaměstnanost v některých zemích OECD. Klíčová slova Minimální mzda, nezaměstnanost, trh práce.

Obsah

9

Obsah 1

2

Úvod a cíl práce 1.1

Úvod ......................................................................................................... 12

1.2

Cíl práce a metodika ................................................................................ 12

Minimální mzda 2.1

4

14

Způsoby uplatnění minimální mzdy ....................................................... 14

2.1.1

Vládou stanovená minimální mzda ................................................. 14

2.1.2

Minimální mzda jako výsledek kolektivního vyjednávání .............. 15

2.2

3

12

Důsledky zavedení minimální mzdy........................................................ 15

2.2.1

Minimální mzda v podmínkách dokonalé konkurence ................... 16

2.2.2

Minimální mzda v podmínkách nedokonalé konkurence ...............18

Ekonomické studie o minimální mzdě

22

3.1

Minimální mzda a sociální dávky ........................................................... 23

3.2

Minimální mzda a produktivita práce .................................................... 24

3.3

Minimální mzda v rozvojových ekonomikách ........................................ 25

3.4

Dopady na mladistvé a nízkopříjmové zaměstnance ............................. 25

Vliv minimální mzdy na nezaměstnanost – analytická část 4.1

28

Podíl minimální mzdy na jiných veličinách ........................................... 28

4.1.1

Podíl minimální mzdy na průměrné mzdě ..................................... 28

4.1.2

Podíl minimální mzdy na ţivotním minimu................................... 30

4.2

Empirická analýza.................................................................................... 31

4.2.1

Regresní analýza – kvantifikace modelu ........................................ 33

4.2.2

Verifikace modelu ............................................................................37

4.2.3

Korelační analýza ............................................................................ 40

4.2.4

Shrnutí analýzy ................................................................................ 41

5

Závěr

44

6

Literatura

46

Seznam obrázků

10

Seznam obrázků Obr. 1 Rovnováha na trhu práce v podmínkách dokonalé konkurence.

17

Obr. 2 Zavedení minimální mzdy v pokrytém a nepokrytém sektoru.

18

Obr. 3

Monopson na trhu práce

20

Obr. 4

Monopson po zavední minimální mzdy

21

Obr. 5 Vývoj částek minimální a průměrné mzdy v České republice

30

Obr. 6 Míra nezaměstnanosti a podíl minimální mzdy na mediánu v zemích OECD, 2010

34

Obr. 7 Míra nezaměstnanosti a podíl minimální mzdy na mediánu mezd v zemích OECD, 2010, lineární funkční forma

35

Obr. 8 Metoda nejmenších čtverců – lineární funkční forma (výstup z programu Gretl)

35

Obr. 9 Míra nezaměstnanosti a podíl minimální mzdy na mediánu mezd v zemích OECD, 2010, lineární funkční forma, vynechané extrémní hodnoty

36

Obr. 10 Metoda nejmenších čtverců – lineární funkční forma, vynechané extrémní hodnoty (výstup z programu Gretl)

37

Obr. 11 Korelační koeficient mezi veličinami míra nezaměstnanosti a podíl minimální mzdy na mediánu průměrných mezd (výstup z programu Gretl)

41

Seznam tabulek

11

Seznam tabulek Tab. 1 Vývoj částek minimální a průměrné mzdy v České republice

29

Tab. 2 Vývoj částek minimální mzdy a životního minima v České republice

31

Tab. 3

Popisné charakteristiky

32

Tab. 4

Analýza rozptylu, výstup z programu Gretl

39

Tab. 5

Testy specifikace modelu

39

Tab. 6

Testy reziduí

40

Tab. 7 Míra nezaměstnanosti a podíl minimální mzdy na mediánu, země OECD, 2010

49

12

Úvod a cíl práce

1 Úvod a cíl práce 1.1

Úvod

Problematika minimální mzdy patří k hospodářskopolitickým opatřením, které vyvolávají časté ekonomické i politické diskuze. Přesto, ţe je minimální mzda nástrojem pouţívaným v převáţné části vyspělých zemí, názory na jejích dopady jsou nejednoznačné. Na jedné straně stojí odpůrci, pro které představuje zásah do efektivního fungování trhu práce, na druhé straně zastánci argumentují její úlohou v boji proti chudobě, motivační funkcí, či zajišťováním rovných podmínek na trhu práce. Naplnění sociálních cílů zavedení minimální mzdy je však komplikováno poklesem zaměstnanosti, ke kterému v této souvislosti dochází a jinými neefektivnostmi na trhu práce. Minimální mzda, jakoţto nástroj regulace odměňování zaměstnanců, byla v České republice zavedena v roce 1991. Od té doby byla její výše jiţ patnáctkrát změněna, kdy se ve všech případech jednalo o její navýšení. Od roku 2007 setrvává výše minimální mzdy na úrovni 8 000 Kč za měsíc. Tato částka představuje nejniţší úroveň odměny, která můţe být v České republice vyplacena zaměstnancům při týdenní pracovní době 40 hodin. Mzdový práh prochází plošně celou ekonomikou a je stanoven pro všechny pracovněprávní vztahy.

1.2 Cíl práce a metodika Hlavním cílem této bakalářské práce bude zjistit, zda existuje vztah mezi výší minimální mzdy a mírou nezaměstnanosti. Chtěla bych zjistit, jestli má minimální mzda jednoznačně negativní vliv na ekonomiku ve smyslu zvyšování míry nezaměstnanosti a zdali je případná vyšší nezaměstnanost způsobena výhradně výší minimální mzdy. Bakalářská práce je členěna do 3 hlavních částí. První část je věnována teoretickému základu pro danou problematiku. Snaţím se zde nastínit teoretické pozadí obav, které zavedení a zvyšování minimální mzdy doprovází. Věnuje se nejčastějším způsobům uplatnění minimální mzdy a teoretickým důsledkům jejího zavedení nad úrovní rovnováţné mzdy v podmínkách dokonalé konkurence a nedokonalé konkurence. Druhá část práce předkládá stručný přehled současných empirických studií, uskutečněných v zahraničí, které zkoumají vliv zavedení minimální mzdy a vysvětlují jej z různých úhlů pohledu. V poslední části je zkoumána daná problematika na praktickém příkladu. Pomocí jednoduché regresní analýzy se pokusím ověřit, zda existuje vztah mezi minimální mzdou a výší nezaměstnanosti ve vybraných zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Jako ukazatel jsem zvolila podíl minimální mzdy na mediánu mezd, který ve své statistické databázi OECD sleduje. V této části práce vycházím z předpokladu, ţe zvyšování tohoto podílu povede ke zvyšování nezaměstnanosti. Větší podíl minimální mzdy na mediánu mezd bude

Úvod a cíl práce

13

znamenat větší podíl pracovníků, kteří budou ovlivněni předpokládanými negativními důsledky růstu minimální mzdy. Očekávám, ţe mezi zmíněnými veličinami bude prokázána vzájemná souvislost. Mezi hlavní zdroje informací teoretické části patří publikace od zahraničních autorů, kteří se problematikou trhu práce zabývají. Patří mezi ně např. George J. Borjas (2009), Ronald G. Ehrenberg a Robert S. Smith (2009), Tito Boeri a Jan van Ours (2008). Data pro praktickou část pochází zejména z webových stránek Českého statistického úřadu, Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, OECD a Eurostatu.

Minimální mzda

14

2 Minimální mzda Jedním z nejdiskutovanějších hospodářskopolitických opatření, které vláda na trhu práce provádí, je otázka zavedení a výše minimální mzdy. Ve většině ekonomik je zavedeno mzdové minimum, které zezdola omezuje její výši. Existují zde však rozdíly v její výši, šíři působnosti, či v mechanismech jejího utváření. Poprvé byla v roce 1938 vládou stanovená minimální mzda ve Spojených Státech jako federální zákon Fair Labor Standards Act. Její výše byla stanovená na 25 centech za hodinu. V Československu se minimální mzda poprvé začala pouţívat od roku 1919, kdy byla stanovena pro některé málo placené profese. Všeobecně závazná zákonná úprava minimální mzdy byla zavedena v roce 1991. Výše minimální mzdy byla stanovena na 10,80 Kč za hodinu a od té doby byla jiţ patnáctkrát změněna. Naposledy byla navýšena v roce 2007 na částku 48,10 Kč za hodinu, coţ je její aktuální výše (mpsv.cz, 2010).

2.1 Způsoby uplatnění minimální mzdy V některých zemích je výše minimální mzdy určena stanovena vládou. Jakmile je jednou uzákoněna, platí plošně pro všechny zaměstnance v pracovněprávním vztahu. Můţe existovat také jako výsledek kolektivního vyjednávání mezi pracovníky a zaměstnavateli, kteří se dohodnou na oběma stranám vyhovujícím mzdovém prahu. V takovém případě se její výše týká všech pracovníků, pro které platí tato kolektivní dohoda (Boeri, Ours, 2008, str. 29-30). V následujícím textu se podrobněji podíváme na oba tyto způsoby uplatnění. 2.1.1

Vládou stanovená minimální mzda

V členských státech EU převaţuje stanovení minimálních mezd státní autoritou, coby obecně závazný předpis s právní silou zákona. Tento způsob stanovuje závazný práh minimální mzdy, který je platný pro všechny zaměstnance všech subjektů (v podnikatelské i nepodnikatelské sféře). Druhou moţností je, ţe tento zákon obsahuje taxativní vymezení profesí a oborů, na které se nevztahuje a platí pro všechny ostatní. V zemích Evropské unie se pro valorizaci úrovně mzdového minima vyuţívá index spotřebitelských cen, nominálních či reálných mezd a výkonnost ekonomiky. Vláda vymezí jednotnou sazbu, uplatněnou na celém území státu, která se vztahuje na převáţnou většinu zaměstnanců, rozsah a podmínky uplatnění. Kladem tohoto způsobu uplatnění je fakt, ţe umoţňuje realizaci ochranných a motivačních funkcí mzdového minima vůči zaměstnancům i zaměstnavatelům (chrání zaměstnance před chudobou, snaţí se vytvářet příjmovou motivaci k vykonávání zaměstnanecké činnosti, zaměstnavatelům vymezuje nejniţší úroveň nákladů na mzdy zaměstnanců atd.). Toto pozitivum se zvláště projevuje v zemích, kde nadpodnikové kolektivní vyjednávání o mzdách nemá dostateč-

Minimální mzda

15

nou sílu. Institut minimální mzdy zde potom nahrazuje vyjednávání mezi sociálními partnery (obory a zaměstnavateli). Systém také umoţňuje udrţovat relace k pohybu hospodářských veličin (růstu hladiny spotřebitelských cen, nominálních a reálných mezd). Výraznou nevýhodou systému právní úpravy je její nepruţnost, zejména malá flexibilita vůči poklesu hladiny cen či sniţování reálné kupní síly mezd, coţ vede k poklesu celkové výkonnosti ekonomiky. Důvodem je skutečnost, ţe tento systém neobsahuje mechanismy reagující na trendy deflace a hospodářského poklesu. Druhou nevýhodou je fakt, ţe systém neuvaţuje rozdíly mezi mzdovými hladinami v různých profesích a odvětvích. Je tomu tak i přes to, ţe různá odvětví jsou různě ovlivňována např. hospodářským cyklem, či různým počtem lidí pracujících v odvětví, coţ hladina minimální mzdy vůbec nezohledňuje, jelikoţ je ve všech odvětvích i profesích stejná. 2.1.2

Minimální mzda jako výsledek kolektivního vyjednávání

Pro moţnost stanovení minimální mzdy pomocí kolektivních smluv je podmínkou (na rozdíl od stanovování mzdového prahu pomocí právního předpisu) dostatečná rozvinutost kolektivního vyjednávání mezi svazy zaměstnavatelů a odborovými svazy, ve kterých je zapojen převaţující podíl podnikatelských subjektů i zaměstnanců. Vyjednávání zde potom probíhá především v rámci jednotlivých oborů. Tento systém pokrývá přibliţně 90 aţ 95 % pracovníků a zbytek pokrývá státní regulace. Mezi zbylých 5 aţ 10 % se řadí zejména nízkokvalifikované činnosti bez odborové organizovanosti (pomocné práce, práce v domácnosti). Výhodou systému je jeho značná flexibilita, jelikoţ obsahuje rozsáhlou mnoţinu minimálních mzdových tarifů, které jsou odstupňovány dle jednotlivých odvětví a dále v rámci odvětví podle náročnosti práce, coţ vede k vyšší příjmové motivaci a ke zvýšení zájmu o vyšší pracovní pozice. Vzhledem k tomu, ţe úroveň minimální mzdy není dána jednotně, projevuje se zde rozdílná míra ochrany zaměstnanců před chudobou. V kaţdém případě by však i zde mělo platit, ţe mzdový práh má umoţnit základní skromnou hmotnou spotřebu. Přizpůsobování měnícím se hospodářským veličinám neprobíhá jednotně, ale v rámci jednotlivých oborů a profesí, valorizace je tedy pruţnější a variabilnější (Baštýř, 2005, str. 5-11).

2.2 Důsledky zavedení minimální mzdy Současně se zavedením institutu minimální mzdy, coby nejniţší moţné ceny, kterou můţe zaměstnavatel svým zaměstnancům vyplácet za práci, vzešly obavy, ţe by mohlo dojít ke sníţení zaměstnanosti a to zejména v odvětvích, kterým mělo toto opatření nejvíce pomoci. Pokud budou zaměstnavatelé nuceni platit zaměstnancům vyšší mzdy, dojde k omezení pracovních příleţitostí pro ty nejméně zkušené a kvalifikované pracovníky (Ehrenberg, Smith, 2009, str. 109).

16

Minimální mzda

Pokud zaměstnanec bude mít pro zaměstnavatele hodnotu niţší, neţ je stanovená úroveň minimální mzdy, nebude zaměstnán vůbec z důvodu růstu mzdových nákladů a následné ztráty konkurenční schopnosti produkce. Vzhledem k tomu, ţe objem vyplacených mezd zůstane stejný, bude moţno zaměstnat niţší počet pracovníků. Firmy si proto začnou mezi nimi vybírat a ti s nejniţší kvalifikací zůstanou nezaměstnáni. Tímto způsobem bude znemoţněno lidem získat i tu mzdu, kterou by jim jejich schopnosti umoţnily vydělat. Na druhé straně však mzda většiny pracujících je většinou vyšší neţ je ta minimální, tedy zákon o minimální mzdě pravděpodobně není hlavní příčinou nezaměstnanosti (Broţová, 2003, str. 26-27). V následujícím textu bude vysvětleno, co způsobí na trhu práce zavedení minimální mzdy v podmínkách dokonalé i nedokonalé konkurence. 2.2.1

Minimální mzda v podmínkách dokonalé konkurence

Trh dokonalé konkurence je typický velkým mnoţstvím nabízejících i poptávajících subjektů, které nemají dostatečnou sílu k ovlivnění mzdových sazeb, coţ vylučuje také existenci odborů. Druhou zásadní charakteristikou dokonalé konkurence je, ţe nabízené statky jsou všechny stejné. V tomto případě by to znamenalo, ţe i jednotlivé profese, coby firmami poptávaný statek jsou stejné a teoreticky tudíţ není důvod k existenci rozdílů ve mzdách. Ačkoli by na trhu práce měli všichni lidé v podmínkách dokonalé konkurence teoreticky dosahovat stejných mezd, jsou zde mzdové rozdíly, které jsou dány segmentací trhu práce. Ta je dána dovednostmi pracovníků, jejich praxí a existencí rozdílů ve kvalifikaci práce. Jelikoţ pracovník z jednoho segmentu nemůţe vykonávat práci člověka z jiného (číšník nebude vykonávat práci mozkového chirurga), jednotlivé segmenty si nekonkurují (Tuleja, 2007, str. 183). Důleţitým předpokladem pro tento model je existence pruţných mezd. Za předpokladu, ţe mzdy jsou pruţné, bude trh práce neustále vyčištěn, jelikoţ se vnitřním i vnějším změnám přizpůsobuje pomocí změn mzdové sazby, proto zde nevzniknou přebytek práce ani její nedostatek (Jurečka, 2010, str. 142). Předpokládejme, ţe v jisté ekonomice se na trhu práce utvořila rovnováţná mzda působením nabídky a poptávky a to na úrovni W*. Při této mzdě je úroveň zaměstnanosti L* a rovnováha je zobrazena bodem E. Následně dojde k zavedení minimální mzdy na úrovni W1, která je však vyšší neţ mzda rovnováţná. Tímto mzdovým prahem bude znemoţněno firmám najmout pracovníky za niţší mzdu neţ W1, a to i v případě, ţe by jejich rezervační cena (v tomto případě se jedná o nejniţší přípustnou mzdu, za kterou je jedinec ochotný pracovat) byla niţší. Proto je poptávané mnoţství práce (B) daleko niţší neţ nabízené mnoţství práce (C). To znamená, ţe dojde k přebytku pracovních sil, jelikoţ zaměstnavatelé zaměstnají méně pracovníků, neţ kolik jich je k dispozici. Proto ne všichni pracovníci budou schopni najít zaměstnání. Rozdíl mezi mnoţstvím nabízené a poptávané práce (úsečka BC) potom představuje mnoţství lidí, kteří po tomto opatření zůstanou bez práce, i kdyţ by byli ochotni za minimální.

Minimální mzda

Obr. 1

17

Rovnováha na trhu práce v podmínkách dokonalé konkurence.

Zdroj: Jurečka a kol., 2010.

Zavedení minimální mzdy tedy v tomto modelu způsobuje nárůst nedobrovolné nezaměstnanosti. Zaměstnavatelům se po zavedení mzdového prahu nevyplatí zaměstnávat všechny pracovníky. Před zavedením mzdového prahu jim totiţ vypláceli mzdu odpovídajícím jejich meznímu produktu práce, její nárůst však zaměstnavateli způsobí sníţení zisku. Tím, ţe jich určitý počet propustí, dojde k tomu, ţe vzroste jejich mezní produkt práce na úroveň minimální mzdy. Při vyuţití tohoto modelu předpokládáme, ţe minimální mzda musí nutně platit pro všechny zaměstnance. Tato situace však nemusí vţdy nastat. V ekonomice můţe také existovat sektor, který nebude minimální mzdou zasaţen. K takové situaci můţe dojít například v případě mzdy stanovené jako výsledek kolektivního vyjednávání či v případě značného podílu šedé ekonomiky. Takovou situaci vidíme na následujícím grafu. Na obou trzích došlo k ustálení rovnováţné mzdy, znázorněné bodem E. Zavedení minimální mzdy tedy bude mít vliv pouze na pracovníky, kteří jsou součástí pokrytého sektoru, její výše je na úrovni w1. Úroveň mezd se tedy zvýší a dojde k poklesu zaměstnanosti z úrovně L* na L1. Tito propuštění pracovníci mají moţnost přesunout se v rámci hledání nového zaměstnání do minimální mzdou nepokrytého sektoru. Lidé, kteří v nepokrytém sektoru skutečně práci naleznou, zde způsobí nárůst nabídky práce na úroveň S1. Tento posun nabídkové křivky způsobí, ţe v nepokrytém sektoru dojde k poklesu mezd (w1) a nárůstu zaměstnanosti L1. Druhou moţností je, ţe lidé z nepokrytého sektoru, budou zlákáni vidinou vyšší minimální mzdy v pokrytém sektoru a přesunou se do něj se snahou najít si zde lépe placené zaměstnání. Potom nabídka práce v nepokrytém sektoru

Minimální mzda

18

kvůli odlivu pracovních sil poklesne na úroveň S2, coţ v tomto sektoru zvýší úroveň mezd (w2).

Obr. 2

Zavedení minimální mzdy v pokrytém a nepokrytém sektoru.

Zdroj: Borjas, 2008.

Zaměstnanci budou mezi sektory přecházet, dokud budou očekávat, ţe v druhém získají vyšší mzdu. (Borjas, 2009, str. 122-124). Zavedení minimální mzdy by se stalo přínosem pouze v tom případě, pokud by pracující dostávali mzdu, která by byla pod úrovní rovnováţné mzdy, tedy pod jejich trţní cenou. Tato situace však můţe nastat pouze v případě, ţe konkurenční síly nefungují svobodně. Kaţdopádně by však zde bylo moţné dosáhnout zvýšení mezd i jinými způsoby s menší hrozbou moţných negativních důsledků. Závěrem lze říci, ţe v případě dokonalé konkurence je schopna ekonomická teorie jednoznačně předvídat následky a dopady zavedení minimální mzdy. Mzdový práh ustanovený nad úrovní rovnováţné mzdy zvyšuje nezaměstnanost (z důvodu propuštění některých pracovníků, dříve pracujících za niţší mzdu neţ je nově zavedená minimální). Na druhé straně také přiláká do odvětví či na pracovní trh nové potenciální uchazeče o zaměstnání, kteří dříve nebyli za původně niţší mzdy vůbec ochotni pracovat (Boeri, Ours, 2008, str. 33). 2.2.2

Minimální mzda v podmínkách nedokonalé konkurence

Projevem nedokonalé konkurence je zejména rigidita mzdových sazeb, neboli mzdová nepruţnost, kdy mzdy reagují daleko pomaleji na změny na trzích práce, neţ je tomu u cen na trzích výrobků a sluţeb. Důvodem jsou mzdové struktury či kvalifikační systémy, které často firmám nedovolují mzdy sníţit. Mezi další

Minimální mzda

19

omezení patří např. kolektivní smlouvy a pracovněprávní zákonodárství nebo přeplácení zaměstnanců se snahou přetáhnout je do vlastní firmy, mzdové tarify apod. Existuje tedy nedostatek prostoru k větším změnám, kdyţ firma čelí přebytku či nedostatku pracovníků v určité oblasti. Projevem nedokonalé konkurence na poptávkové straně trhu práce je monopson. Tato situace nastává, pokud se na trhu práce např. v určitém regionu vyskytuje jediná dominantní firma, která poskytuje zaměstnání práceschopnému obyvatelstvu v dané oblasti, nebo pokud zaměstnává práci určité kvalifikace. Na rozdíl od dokonalé konkurence, monopsonu není cena práce daná trhem. Firma zde vystupuje jako mzdový tvůrce a je schopna úroveň mezd kontrolovat přizpůsobováním mnoţství práce, kterou si najímá. Rovnováha monopsonu Za předpokladu, ţe můţe zaměstnavatel ovlivňovat mzdy, bude maximalizovat zisk s menším mnoţstvím zaměstnanců a s niţší úrovní mezd neţ v případě dokonalé konkurence. Předpokládá se, ţe mzdový práh, ustanovený nad úrovní rovnováţné mzdy můţe vést k nárůstu zaměstnanosti (Boeri, Ours, 2008, str. 34). Firma čelí rostoucí křivce nabídky a její mezní náklady na zaměstnance jsou vyšší neţ jeho rezervační cena, která je znázorněna právě onou nabídkovou křivkou. U firmy v pozici monopsonu převyšují mezní náklady na práci její průměrné náklady. Děje se tak proto, ţe kdyţ chce firma zaujmout potenciální zaměstnance (například je chce přetáhnout od jiného zaměstnavatele), musí jim nabídnout vyšší mzdu. Tuto vyšší mzdu však nebude vyplácet pouze nově najatým zaměstnancům, ale všem, kteří jiţ u ní pracují (Ehrenberg, Smith, 2009, str. 131-133). Monopson tedy bude najímat dodatečnou pracovní sílu, dokud bude mezní příjem z vyuţití této jednotky vyšší neţ mezní náklady, které na ni byly vynaloţeny. V okamţiku kdy se mezní náklady budou rovnat mezním příjmům z této jednotky, monopson přestane přijímat další pracovníky. Na následujícím grafu vidíme situaci monopsonu na trhu práce. Vidíme, ţe křivka nabídky práce (SL) je rostoucí, jelikoţ čím větší mnoţství výrobního faktoru bude chtít firma vyuţít, tím vyšší cenu bude muset za tento faktor nabídnout a je totoţná s křivkou průměrných mzdových nákladů. Křivka mezních nákladů (MCL) leţí nad křivkou nabídky práce, roste rychleji a od křivky nabídky se čím dál tím více oddaluje. Důvodem je jiţ výše zmíněný fakt, ţe vyšší mzdy nebudou placené jen dodatečně zaměstnaným pracovníkům, ale i jiţ dříve zaměstnaným a s kaţdým dalším najatým pracovníkem bude značně narůstat objem vyplacených mezd. Podmínkou maximalizace zisku tedy bude rovnost mezi mezním příjmem z vyuţití dodatečné jednotky (dalšího zaměstnaného pracovníka) a mezními náklady na něj. Rovnováha na trhu nastane v průsečíku nabídky DL a SL (na grafu znázorněn bodem E). Toto mnoţství pracovníků však monopson najímat nebude, právě kvůli vyšším mezním nákladům. Právě z důvodu, ţe mezní náklady na získání dodatečného pracovníka převyšují cenu tohoto výrobního faktoru, bude jeho cena niţší neţ v případě dokonalé konkurence.

Minimální mzda

20

Monopson maximalizující zisk nalezne rovnováhu v bodě A, hodnota mezního produktu bude rovnat mezním nákladům MCL=MR. Tomuto bodu odpovídá mnoţství práce L1 a mzda w1. Jak vidíme na obrázku, úroveň mezd i mnoţství najatých pracovníků jen niţší neţ v případě dokonalé konkurence.

Obr. 3

Monopson na trhu práce

Zdroj: Boeri, Ours, 2008

Nyní se podíváme, co by v takové situaci způsobilo zavedení minimální mzdy. Za předpokladu, ţe se vláda rozhodla stanovit minimální mzdu by v případě monopsonu na trhu práce mohlo dojít ke zvýšení zaměstnanosti. Na následujícím grafu vidíme rovnováhu monopsonu, vysvětlenou na předchozím grafu. Odpovídá jí bod A. V této situaci je zaměstnáváno L1 pracovníků a je dosaţeno mezd w1. Dejme tomu, ţe vláda zavede minimální mzdu ve výši wE (mzda, která by převaţovala na konkurenčním trhu). V takové chvíli bude monopsonistovi umoţněno najímat pracovníky za mzdu ve výši wE a tato mzda nebude se zvyšujícím se mnoţstvím dodatečně najímaných pracovníků růst na rozdíl od předchozí situace. Monopsonista bude opět přijímat nové zaměstnance, aţ dokud se nebude hodnota mezního produktu rovnat wE. Tomuto bodu (bod E) odpovídá mnoţství práce LE, dojde tedy ke zvýšení zaměstnanosti oproti předchozímu případu. Zavedení minimální mzdy v případě nedokonale konkurenčního trhu nutí monopsonistu chovat se jako by se pohyboval na trhu konkurenčním (Varian, 1995, str. 448-451).

Minimální mzda

Obr. 4

21

Monopson po zavední minimální mzdy

Zdroj:Boeri, Ours, 2008.

Jiná situace by nastala, pokud by byl mzdový práh stanoven nad rovnováţnou mzdou, na obrázku znázorněna úrovní w2. V takovém případě by byla úroveň zaměstnanosti, oproti případu kdy byla mzda nastavena na rovnováţné úrovni dokonale konkurenční ekonomiky, opět niţší (L2). Pokud by minimální mzda rostla ještě více, zaměstnanost by poklesla aţ na úroveň odpovídající optimu monopsonu. V případě nedokonalé konkurence tedy můţe mít minimální mzda dvojí vliv na zaměstnanost. V dostatečně nízkých úrovních povede její navýšení také ke zvýšení zaměstnanosti, avšak od určité úrovně způsobí opět její pokles. Navzdory obvyklým ekonomickým teoriím, podle kterých má minimální mzda negativní vliv na úroveň zaměstnanosti, mohou nedokonalosti existující na trhu způsobit, ţe minimální mzda stanovená na relativně nízké úrovni bude mít příznivý účinek na úroveň zaměstnanosti (Boeri, Ours, str. 34-37).

22


3 Ekonomické studie o minimální mzdě Minimální mzdě jsou přisuzovány sociálně-ochranné a ekonomické funkce. Důvody, které obhajují její zavedení, pochází zejména ze sociální oblasti. Minimální mzda má za úkol zejména zlepšit ţivotní podmínky nízkopříjmových zaměstnanců. Hlavním dokumentem, který vyzdvihuje tuto skutečnost je Všeobecná deklarace lidských práv, přijatá v roce 1948 Valným shromáţděním OSN (osn.cz, 2005). Článek 23, odstavec 2 říká: „Kaţdý pracující má právo na spravedlivou a uspokojivou odměnu, která by zajišťovala jemu samotnému a jeho rodině ţivobytí odpovídající lidské důstojnosti a která by byla doplněna, kdyby toho bylo třeba jinými prostředky sociální ochrany.“ Všichni pracující by měli za svou práci dostat mzdu, která by pokrývala alespoň jejich minimální náklady. Zavedení minimální mzdy tedy zvýší jejich příjem a umoţní jim pokrýt více ţivotních potřeb, jelikoţ zvýší jejich kupní sílu. V sektorech, ve kterých nejsou odborové organizace, zastává institut minimální mzdy také úlohu ochrany pracovníků. Je tomu tak proto, aby nedocházelo k vykořisťování ze strany zaměstnavatelů. Ve srovnání se sektory s působností odborů mají totiţ zaměstnanci niţší vyjednávací sílu ve vztahu k zaměstnavatelům. Příkladem je situace monopsonu, kdy pracovníci obdrţí za svou práci niţší mzdu, neţ odpovídá jejich produktivitě. Řada ekonomických teorií se zabývá účinností minimální mzdy a jejími ekonomickými důsledky. Názory jednotlivých ekonomů jsou však značně rozdílné. Z toho důvodu je vlivům minimální mzdy věnována velká pozornost. Na toto téma vznikla řada empirických studií, které zkoumají zejména její dopady na nezaměstnanost. Pro vysvětlení vztahu mezi nominální mzdou a nezaměstnaností se vyuţívá nejčastěji model dokonalé konkurence, který popisuje např. Stigler1 (1946), Ten předpokládá mnoho firem které, si mezi sebou na trhu svobodně konkurují a jejich činnost není ţádným způsobem omezována. Pokud by v takovém případě byla nastavena minimální mzda nad rovnováţnou, dojde k nerovnováze na trhu práce, jelikoţ nabídka práce se zvýší a převýší poptávku. Pokud se v takovém případě nezvýší produktivita zaměstnanců, dojde k poklesu zaměstnanosti a téţ výstupu ekonomiky (Fialová, 2007). Tento model předpokládá homogenitu pracovní síly. Ve skutečnosti je však tato síla velice nehomogenní, jelikoţ se jednotliví pracovníci značně liší např. v kvalifikaci a produktivitě. Po zavedení minimální mzdy bude docházet k propuštění pracovníků, jejichţ produktivita neodpovídá stanovené minimální mzdě. Důvodem je, ţe si zaměstnavatelé budou hledat alternativní řešení např. najímat pracovníky ze zahraničí. Kromě toho, ţe dojde k propouštění zaměstnanců s nízkou kvalifikací, hůře placené pracovní pozice dokonce ani nevzniknou. 1

In Fialová, K. (2007). “ Minimální mzda: vývoj a ekonomické souvislosti v České republice. ” IES Working Paper 12/2007. IES FSV. Charles University.


23

Dle Vaughan-Whiteheada (1993) není moţné argument o negativním vlivu minimální mzdy na nezaměstnanost dostatečně otestovat ze tří důvodů. Jedná se o různé restrukturalizace firem včetně propouštění zaměstnanců bez zohlednění minimální mzdy. Dalším důvodem je skutečnost, ţe minimální mzda je v těchto zemích2 tak nízká, ţe nemůţe nezaměstnanost zvyšovat a posledním důvodem je fakt, ţe pouze malé procento zaměstnaných pobírá minimální mzdu, coţ by opět nemělo vést podniky k sniţování počtu zaměstnanců. Minimální mzda by neměla být zvyšována, aniţ by bylo zohledněno, zda firmy jsou či nejsou schopny toto navýšení zaplatit. I kdyţ by minimální mzda mohla regulovat rozdíly ve mzdách, mohlo by její přílišné zvýšení zhoršit ekonomické a sociální problémy některých podniků. Jejich reakcí by mohlo být zrušení mzdových systémů zaloţených na dovednostech zaměstnanců a jejich produktivitě, právě kvůli povinnosti respektovat nově nastavenou výši minimální mzdy. Autor zastává názor, ţe za předpokladu ţe budou zohledněny ekonomické a sociální dopady minimální mzdy, dále také současný stav a vývoj trhu, můţe vhodně nastavená minimální mzda reagovat a tím napravovat problémy trhu. Mělo by dojít k posílení role odborů, které by měly pomoci identifikovat ekonomický a finanční potenciál a výkonnost firmy či sektoru. Také zaměstnavatelé by měli pomoct stanovit minimální mzdu, která by zohlednila finanční a ekonomické podmínky podniku či sektoru a současně pokryla co moţná nejvíce ţivotních nákladů zaměstnanců. Její úroveň by měla také zabránit demotivaci pracovníků bez negativních důsledků na produktivitu. Vláda by měla zváţit moţnost částečné decentralizace mechanismu utváření mezd. Vhodná opatření v oblasti minimální mzdy by přispívala tomuto procesu ve smyslu zvyšování motivace pracovníků a růstu produktivity. Zároveň by motivovala zaměstnavatele k investicím do technologií a inovací v pracovních postupech namísto k plošnému sniţování mzdy zaměstnancům. Pokud si pracovníci udrţí svoji kupní sílu, mohou také přispět ke zvýšení spotřeby a výroby a omezit růst stínové ekonomiky (Vaughan-Whitehead, 1993, str. 16-27).

3.1 Minimální mzda a sociální dávky Podstatnou rolí, kterou by měla minimální mzda hrát je role motivační. Její výše by měla přimět nezaměstnané ke snaze hledat zaměstnání, získat a udrţet si ho. V tomto smyslu působí tedy jako pracovní pobídka. Tato motivační funkce je spjatá s otázkou výše sociálních dávek. Nastavená výše minimální mzdy musí vyjadřovat výhodnost zaměstnání vůči minimálním sociálním příjmům. Odstup sociálních příjmů od minimálních příjmů z pracovní činnosti by měl být dostatečně vysoký, aby došlo k motivaci k hledání práce. Pokud není dostatečný, lidé nemají důvody proč vyměnit svůj volný čas za práci,

Autor má na mysli země, kde je tvrzení o vlivu minimální mzdy na nezaměstnanost nejvíce vyuţíváno. Patří sem zejména země střední a východní Evropy. 2

24


kdyţ podobnou částku mohou získat od státu automaticky. V takovém případě se jedná o „sociální parazitismus“. Jiný pohled na tuto problematiku však přináší Scarpetta (1996). Dávky v nezaměstnanosti mohou působit v tomto případě jako subvence pro hledání zaměstnání. Nezaměstnaným pomáhají překonávat asymetrické informace a najít si zaměstnání, které by více vyhovovalo jejich poţadavkům a potřebám. Pokud se lidem podaří získat zaměstnání, které jim více vyhovuje, je pravděpodobné ţe v něm budou chtít setrvat a je menší pravděpodobnost ţe ho brzy opustí. V konečném důsledku tedy lidé nebudou opouštět své zaměstnání a nezaměstnanost neporoste. Autoři Jackman, Layard, Nickell (1996) připouští, ţe vhodně nastavená politika zaměstnanosti a vyuţívání jejich nástrojů (rekvalifikační kurzy) pomáhá sniţovat nezaměstnanost. Na druhé straně však uvádějí, ţe vyšší úroveň podpor v nezaměstnanosti generuje vyšší nezaměstnanost. Existence a výše dávek sniţují obavy pracovníků z nezaměstnanosti a vyvolávají tlak na mzdy ze strany odborů. Druhým, důleţitějším dopadem je fakt, ţe sniţují efektivitu nezaměstnaných lidí, kteří obsadí pracovní místa. Dalším problémem je, ţe podpory sniţují konkurenci, které by nezaměstnaní při hledání práce čelili, coţ je opět podnětem pro odbory, které vyvinou tlaky na vyšší mzdy. Kromě výše podpor v nezaměstnanosti je také otázkou délka jejich vyplácení. Dlouhodobé vyplácení rovněţ sniţuje snahu o hledání nového zaměstnání.

3.2 Minimální mzda a produktivita práce Kromě obvyklých předpokladů, očekávajících nárůst nezaměstnanosti při zvýšení minimální mzdy, existují také teorie, které hodnotí její vliv jako pozitivní. Jednou z nich je teorie zaloţená na zvyšování produktivity práce. Nad rovnováţnou mzdou nastavený mzdový práh můţe mít pozitivní vliv na motivaci lidí, kteří budou zvyšovat svou produktivitu. Budou tak činit zejména kvůli obavám o ztrátu zaměstnání. Vzhledem k tlakům na růst produktivity dojde k akumulaci lidského kapitálu, coţ bude mít příznivý vliv na zaměstnanost a následně na celé hospodářství (Fialová, 2007, str. 5). Rebitzer a Taylor (1991), kteří zkoumali mnoho firem v konkurenčním prostředí, ve své práci zjišťují, ţe pokud firma hrozí propouštěním, můţe u nízkopříjmových pracovníků dojít ke zvýšení jejich pracovního úsilí a tedy i k růstu produktivity práce. V takový okamţik má zavedení (zvýšení) minimální mzdy u méně placených zaměstnání okamţitý účinek na zvýšení mzdy i zaměstnanosti. Minimální mzda tedy můţe zvyšovat zaměstnanost (a výstup) v krátkém období a za určitých podmínek i v dlouhém období. Logika tohoto tvrzení vychází vlastně z modelu monopsonu. V tomto modelu má minimální mzda relativně pozitivní efekt na zaměstnanost. Děje se tak proto, ţe firmy zaměstnávají heterogenní pracovní sílu a čelí rostoucí nabídkové křivce, kde mezní náklady práce převyšují mzdu.


25

Acemoglu a Pischke také dopěli k závěru, ţe za určitých podmínek můţe zavedení minimální mzdy vést ke zvýšení produktivity práce méně kvalifikovaných pracovníků. Namísto propouštění zaměstnanců, jejichţ produktivita neodpovídá zavedené minimální mzdě, je moţné snaţit se o zvýšení jejich produktivity. Lidé mohou více investovat do dalšího vzdělávání, rozšiřování kvalifikace, a firmy se budou snaţit investovat do nových technologií. Financování a investice do dalšího vzdělávání jsou obvykle větší tam, kde se na trzích projevuje vyšší míra regulace. Zejména sem patří zaměstnavatelé z Evropy a Japonska (Acemoglu, Pischke, 1999).

3.3 Minimální mzda v rozvojových ekonomikách Většina studií, zabývajících se dopady minimální mzdy, vyuţívá pouze data z formálního oficiálního sektoru ekonomiky. Avšak v rozvojových zemích je značný podíl pracujících, kteří působí v neformálním sektoru ekonomiky, který není ošetřen ţádnými státními zásahy do ekonomiky, a tudíţ není pokryt ani minimální mzdou. Studiem této problematiky se zabývá například Sara Lemos či Patricia Jones. Lemos (2004) se zabývala otázkou zavedení minimální mzdy v rozvojové ekonomice Brazílie, kde je daleko větší podíl zaměstnanců pracujících v neformálním sektoru ekonomiky. Výzkum probíhal mezi lety 1982 a 2000, kdy docházelo k značnému a častému navyšování minimální mzdy. Ve své práci dochází k závěru, ţe minimální mzda měla v krátkém období na zaměstnanost pouze mírný dopad, jelikoţ sníţení počtu pracovních míst v důsledku zvýšení minimální mzdy vedlo ke zvýšení celkové zaměstnanosti prostřednictvím odpracovaných hodin. Ani v dlouhém období zde nakonec nedošlo k výraznému sníţení zaměstnanosti. Závěrem její práce byl fakt, ţe vliv minimální mzdy má jen malé dopady na zaměstnanost. Patricia Jones zkoumala dopady mzdového minima v Ghaně, kde zaměstnavatelé nejsou povinni vţdy vyplácet zaměstnancům minimální mzdu. Ve své práci dochází k závěru, ţe zásahy do minimální mzdy zde vedly k sníţení mnoţství pracovníků v oficiálním sektoru, jelikoţ ti se přesunuli do neformálního sektoru. Příliv pracovníků do tohoto sektoru zde způsobil nárůst zaměstnanosti, ale také pokles mezd. Mzdová politika zde tedy měla nepřímý vliv na sníţení mezd pracovníků neformálního sektoru, kde jsou zaměstnáni lidé s nejniţšími příjmy a na těchto nízkých příjmech jsou nejvíce závislí (Jones, 1997).

3.4 Dopady na mladistvé a nízkopříjmové zaměstnance Dolado a kol. (1996) posuzovali vlivy a dopady minimální mzdy na zaměstnanost v různých zemích Evropy. Obecně má minimální mzda negativní vliv na úroveň zaměstnanosti, ale přesné dopady a účinky jsou nejednoznačné, liší se v kaţdé zemi. Jako negativní hodnotí autoři dopady minimální mzdy v případě trhu práce mladých pracovníků. V některých případech byl naopak prokázán

26


kladný vliv na celkovou zaměstnanost. Sami autoři uznávají, ţe kromě minimální mzdy hraje významnou roli také řada dalších faktorů. Jsou závislé na konkrétním trhu práce a na skupinách zaměstnanců Autoři Katz a Krueger (1992) zkoumali dopad změny minimální mzdy v části pracovního trhu, která zahrnuje pracující s nejniţšími příjmy. Prováděli měření ve fast-foodech v Texasu. Tato zařízení zaměstnávají značnou část nízkopříjmové části populace, zejména mladistvých a existuje zde značná fluktuace zaměstnanců. Průmysl v této oblasti také často lobuje proti navyšování minimálních mezd a pro niţší minimální mzdy mladistvých pracovníků, kterých zaměstnávají značný počet a tudíţ vyuţívají toho, ţe jim mohou vyplácet niţší mzdy. Ve svém výzkumu došli k závěru, ţe ve firmách, které byly nejvíce ovlivněné nárůstem sazby minimální mzdy, došlo také k růstu zaměstnanosti. Dochází k tomu proto, ţe její navýšení nutí firmy nahrazovat stálé zaměstnance, zaměstnanci pracujícími na částečný úvazek. Jejich výzkum tedy popírá klasický předpoklad, ţe nárůst minimální mzdy má negativní vliv na zaměstnanost. Jejich výsledky naopak ukázali, ţe malý nárůst minimální mzdy můţe v případě modelu monopsonu vést k jejímu zvýšení. Dle autora by mohly tuto situaci na trhu práce mladistvých zlepšit méně přísné právní předpisy ohledně minimální mzdy, nebo dokonce ţádné zásahy do této oblasti. Studií autorů Card a Krueger je analýza následků zvyšování minimální mzdy v New Jersey v Pensylvanii (1994). V tomto případě se opět zabývali situací zaměstnanosti pracovníků v restauracích rychlého občerstvení. Porovnávali situaci restaurací, které byly ovlivněny změnou minimální mzdy (restaurace v New Jersey), se situací ve východní Pensylvanii, kde nedošlo k ţádným změnám. Autoři došli k závěru, ţe restaurace zasaţené změnami minimální mzdy nezaznamenaly pokles zaměstnanosti ale naopak její nárůst, který byl dokonce rychlejší neţ v Pensylvánii a navíc nebyl ani negativně ovlivněn počet fast-food restaurací. Ragan (1997) se zabývá přímo dopady minimální mzdy na mladistvé. Ve své práci dochází k závěru, ţe vládní zásahy, které nutí firmy platit vyšší mzdy mladistvým pracovníkům, zapříčiní, ţe je firmy budou méně vyhledávat a tím dojde k sníţení jejich zaměstnanosti a tato situace se nejvíce bude týkat zaměstnanosti mladých muţů jiné neţ europoidní rasy. K podobným závěrům dochází také Brown, Gilroy a Kohen (1982), kteří porovnávali vliv minimální mzdy na zaměstnanosti mladistvých (16-19 let) a mladých dospělých ve věku 20-24 let. Minimální mzda měla negativní dopad na zaměstnanost obou těchto skupin, nicméně horší následky byly prokázány u mladistvých. Tato skutečnost je vysvětlena tím, ţe i kdyţ mladí dospělí v následku zavedení minimální mzdy přišli o zaměstnání, jiní budou zaměstnáni na úrok mladistvých, jelikoţ v konkurenci na pracovním trhu obstojí lépe. Jak popisují Ehrenberg a Smith (2009) existují kromě nepříznivého vlivu na zaměstnanost také další skutečnosti, které zobrazují minimální mzdu coby nevhodný nástroj pro sniţování chudoby. Jedná se zejména o fakt, ţe mnoho v chudobě ţijících lidí nemá zaměstnání a tudíţ není minimální mzdou vůbec


27

ovlivněno. Dalším důvodem je fakt, ţe značné mnoţství lidí ovlivněných minimální mzdou jsou mladiství pracovníci, kteří nemusí nutně ţít v chudých rodinách. Ve prospěch těchto důvodů hovoří také fakt, ţe dle studie probíhající mezi lety 1990-1991 pouze 19 % z navýšených příjmů putovalo do rodin nacházejících se pod hranicí chudoby a více jak 50 % do rodin, které byly přinejmenším dvakrát nad ní. Závěrem lze říci, ţe ačkoli obvyklé předpovědi ekonomických teorií předpokládají, ţe zvýšení minimální mzdy povede k nárůstu nezaměstnanosti, můţe vhodně nastavená minimální mzda napomáhat dosaţení zvýšení zaměstnanost Důvodem tohoto faktu je značné mnoţství nedokonalostí na trhu práce (Boeri, Ours, str. 38). Z výše uvedeného přehledu prací nevyplývá jednoznačný závěr ohledně dopadu minimální mzdy na nezaměstnanost. Důvodem jsou odlišné metody výzkumu či rozdílnost pouţitých dat, různá míra pokrytí minimální mzdou či různá časová období, ve kterých se jednotlivé studie prováděly. Důleţitá je také skutečnost, ţe kromě zvyšování minimální mzdy má na nárůst nezaměstnanosti vliv řada dalších faktorů např. hledání nového zaměstnání, pokles poptávky po některých profesích z důvodu strukturálních změn v ekonomice. Dalším faktorem je fáze hospodářského cyklu, kdy v poklesu ekonomiky dochází ke zvyšování nezaměstnanosti v převáţné části všech odvětví.

28

Vliv minimální mzdy na nezaměstnanost – analytická část

4 Vliv minimální mzdy na nezaměstnanost – analytická část 4.1 Podíl minimální mzdy na jiných veličinách Minimální mzda byla v ČR zavedena v únoru 1991 ve výši 2 000 Kčs. Po několik následujících let nedocházelo k výrazným změnám v její výši. Od konce 90. let docházelo k jejímu postupnému navyšování aţ do roku 2007, kdy se minimální mzda ustálila na úrovni 8 000 Kč a její výše se od té doby nezměnila. Pro lepší znázornění skutečného vlivu minimální mzdy na trh práce, je vhodné tuto veličinu srovnat s vývojem jiné veličiny v ekonomice. Většinou se pro srovnání vyuţívá průměrná mzda nebo medián mezd. V následujícím textu budou tyto ukazatele podobněji vysvětleny na příkladu České republiky. Ukazatel podíl minimální mzdy na mediánu mezd bude následně pouţit v regresní analýze. 4.1.1

Podíl minimální mzdy na průměrné mzdě

Průměrná mzda představuje podíl mzdových prostředků připadajících na jednoho zaměstnance za měsíc. Medián mezd představuje hodnotu, která se nachází přesně uprostřed mzdového rozdělení. Při svém zavedení v roce 1991 dosahovala minimální mzda téměř 53 % průměrné mzdy. Tento poměr se postupně sniţoval, jak průměrná mzda postupně rostla. Nejvýznamnější propad nastal v roce 1998, kdy podíl minimální mzdy na průměrné klesl aţ na úroveň 22,46 % a od této úrovně začal opět narůstat aţ do roku 2007, kdy došlo k dalšímu poklesu a následnému sniţování. Z daného vývoje je zřejmé, ţe za celou dobu vývoje minimální mzdy nebyla nikdy znovu překročena a ani dosaţena hranice 50 %.

Vliv minimální mzdy na nezaměstnanost – analytická část Tab. 1

29

Vývoj částek minimální a průměrné mzdy v České republice

Rok

Minimální mzda

Průměrná nominální mzda

Minimální mzda jako % průměrné mzdy

1991

2000

3 792

52,74

1992

2200

4 644

47,37

1993

2200

5 904

37,26

1994

2200

7 004

31,41

1995

2200

8 307

26,48

1996

2500

9 825

25,45

1997

2500

10 802

23,14

1998

2650

11 801

22,46

1999

3425

12 797

26,76

2000

4250

13 594

31,26

2001

5 000

14 750

33,90

2002

5 700

15 911

35,82

2003

6 200

16 905

36,68

2004

6 700

18 025

37,17

2005

7 185

18 940

37,94

2006

7 763

20 158

38,51

2007

8 000

21 621

37,00

2008

8 000

23 430

34,14

2009

8 000

24 242

33,00

Zdroj: MPSV, investia.cz

Na obrázku č. 5 vidíme graf, který udává vývoj minimální mzdy a průměrné nominální mzdy od roku 1991 do 2009. Sazby za roky 1999, 2000 a 2006 jsou uvedeny jako aritmetický průměr sazeb, jelikoţ v daných letech docházelo ke zvyšování mzdy dvakrát.

30


Obr. 5

Vývoj částek minimální a průměrné mzdy v České republice

4.1.2

Podíl minimální mzdy na životním minimu

Zajímavým ukazatelem je také podíl minimální mzdy na ţivotním minimu. V následující tabulce můţeme vidět, jak se obě tyto veličiny vyvíjely. Vzhledem k poměru, který minimální mzda na ţivotním minimu zastává je zjevné, ţe minimální mzda v průběhu 90. let zřejmě nemohla vţdy plnit svou motivační funkci k přijetí a setrvávání v zaměstnání. (Fialová, 2006, str. 51-52).

Vliv minimální mzdy na nezaměstnanost – analytická část Tab. 2

31

Vývoj částek minimální mzdy a ţivotního minima v České republice

Rok

Životní Minimální minimum mzda jednočlenné domácnosti

Podíl minimální mzdy na životním minimu

1991

2000

1 700

1,18

1992

2200

1 700

1,29

1993

2200

1 960

1,12

1994

2200

2 160

1,02

1995

2200

2 440

0,90

1996

2500

2 890

0,87

1997

2500

3 040

0,82

1998

2650

3 430

0,77

1999

3425

3 430

1,00

2000

4250

3 770

1,13

2001

5 000

4 100

1,22

2002

5 700

4 100

1,39

2003

6 200

4 100

1,51

2004

6 700

4 100

1,63

2005

7 185

4 300

1,67

Zdroj: ČSÚ

V roce svého zavedení přesahovala minimální mzda stanovené ţivotní minimum pro jednočlennou domácnost pouze mírně a od roku 1995 dokonce klesla i pod jeho úroveň. Tento vztah zobrazuje, ţe zaměstnanec, který pracoval za minimální mzdu, měl niţší příjem, neţ ten který nepracuje vůbec a je závislý na sociálních dávkách. Tento vztah trval aţ do roku 2000, od kterého opět minimální mzda ţivotní minimum převýšila.

4.2 Empirická analýza Pro zkoumání vlivu minimální mzdy na nezaměstnanost u vybraných zemí OECD vyuţívám průřezová data, která se vztahují k jednomu časovému okamţiku, v tomto případě je tím okamţikem rok 2010.


32

Pro srovnávání mezi jednotlivými zeměmi je vhodné ukazatel minimální mzdy vztáhnout k jiné ekonomické veličině. V tomto případě jsem pro analýzu zvolila za ukazatel poměr minimální mzdy k mediánu mezd zaměstnanců na plný úvazek. Medián, namísto obvyklého průměru, zde vyuţívám z důvodu, ţe čísla ve vyuţívaném souboru (v tomto případě průměrných mezd) jsou značně nerovnoměrně rozptýlena kolem své střední hodnoty. Vyuţití veličiny průměr v tomto případě by vedlo k nadhodnocení dojmu o mzdách. Z tohoto důvodu je v regresní analýze vyuţívána veličina medián, který vlastně vyjadřuje prostřední hodnotu z datového souboru. Jeho výhodou je, ţe na něj nemají vliv extrémní veličiny (v tomto případě extrémně vysoké mzdy). Tab. 3

Popisné charakteristiky

Míra nezaměstnanosti

Podíl minimální mzdy na mediánu

Průměr

9,70

47,14

Medián

9,40

46,00

Minimum

3,80

35,00

Maximum

20,20

71,00

Rozptyl Směrodatná odchylka Variační koeficient Šikmost

18,83

76,24

4,34

8,74

0,45

0,19

0,68

1,01

Špičatost

-0,06

0,80

Z popisných charakteristik vybraných veličin zle vyčíst několik základních poznatků. Můţeme například konstatovat, ţe v roce 2010 se v zemích OECD pohybovala úroveň nezaměstnanosti průměrně na 9,7 %. Dále vidíme, neţ nejčastější podíl minimální mzdy na mediánu mezd je 46 %, tedy minimální mzda většinou netvoří ani polovinu obvyklého příjmu obyvatel. Je evidentní, ţe medián v případech obou veličin je niţší, neţ jejich průměr. Tento stav je zcela pochopitelný, jelikoţ průměr ve vysoké míře ovlivňován krajními extrémními veličinami. Výrazně jej tedy zkreslují nejniţší a nejvyšší veličiny v datovém souboru. Medián, vyjadřující hodnotu nacházející se přesně uprostřed variační řady datového souboru, není ovlivněn velikostí těchto extrémních hodnot. Nejniţší a nejvyšší hodnoty obou veličin jsou od sebe značně vzdálené. V případě míry nezaměstnanosti činí rozdíl mezi maximem a minimem 16,4


33

procentního bodu. Lze také říci, ţe země s maximální mírou nezaměstnanosti (v tomto případě Španělsko) má tento ukazatel více neţ pětkrát vyšší, neţ v případě země s nejniţší mírou nezaměstnanosti (zde je touto zemí Korea). Minimum a maximum se od sebe značně odchylují také v případě druhého ukazatele. Vidíme, ţe minimum se opět vejde do maxima více neţ dvakrát. Směrodatná odchylka a rozptyl, vyjadřující variabilitu rozdělení souboru, vykazují v případě podílu minimální mzdy na mediánu vyšší hodnotu neţ v případě míry nezaměstnanosti. To znamená, ţe v případě míry nezaměstnanosti vykazují data menší variabilitu neţ u druhé veličiny. 4.2.1

Regresní analýza – kvantifikace modelu

Hypotézou následujícího modelu je předpoklad z ekonomické teorie. Očekávám, ţe regresní analýza prokáţe negativní vliv růstu minimální mzdy na nezaměstnanost. Předpokládám, ţe mezi veličinami bude existovat přímo úměrný vztah. Tudíţ při zvýšení podílu minimální mzdy na mediánu mezd dojde ke zvýšení míry nezaměstnanosti. Struktura ekonomiky jednotlivých zemí ve značné míře ovlivňuje podíl pracovníků, kteří budou pobírat minimální mzdu. Značný vliv bude mít i niţší mzdová hladina, která můţe vést k relativně větším negativním ekonomickým dopadům minimální mzdy. Ta bude mít různý vliv v závislosti na tom, jak velký podíl nízkoplacených zaměstnanců v nich pracuje. V zemích s vysokým podílem zaměstnanců, kteří pobírají minimální mzdu, bude mít její zvyšování výraznější vliv na růst nezaměstnanosti neţ v zemích, kde je tento podíl niţší. Vysvětlující (nezávislou) proměnou je podíl minimální mzdy na mediánu mezd a vysvětlovanou (závislou) proměnou je míra nezaměstnanosti v jednotlivých státech OECD. Obě veličiny jsou vyjádřeny v procentech a uvedeny za rok 2010. Vzhledem k předpokládanému vztahu mezi danými veličinami vyuţiji pro analýzu lineární funkční formu. Na obrázku č. 6 vidíme graf, který zachycuje vztah mezi mírou nezaměstnanosti a poměrem minimální mzdy na mediánu mezd. Poměrně zjevné je vychýlení tří států od předpokládaného rozloţení bodů. Španělsko, Estonsko a Irsko vykazují velmi vysokou nezaměstnanost, při relativně nízkém podílu minimální mzdy na mediánu. Tímto se dané země poměrně vymykají předpokládanému vztahu, a tudíţ se domnívám, ţe je zde vysoká nezaměstnanost způsobena jinými okolnostmi, neţ je samotná vysvětlující veličina. Ve Španělsku, které se neustále potýká s nárůstem nezaměstnanosti, je tato situace způsobena hospodářskou recesí a reformami trhu práce, které zaměstnavatelům usnadňují propouštění pracovníků. Míra nezaměstnanosti je zde nejvyšší z celého zkoumaného vzorku zemí a dosahuje 20,20 %. Druhým nejvýraznějším extrémem je situace Estonska, kde se nezaměstnanost pohybuje na úrovni 17,2 %, u Slovenska je míra nezaměstnanosti 14,4 %. Tyto vysoké hodnoty jsou zapříčiněné ekonomickou krizí, která výrazně zasahuje do fungování ekonomik od roku 2007.

34

Obr. 6


Míra nezaměstnanosti a podíl minimální mzdy na mediánu v zemích OECD, 2010

Obrázek č. 7 zobrazuje bodový diagram, na kterém je zachycen vztah mezi mírou nezaměstnanosti a relativním ukazatelem podílu minimální mzdy na mediánu mezd. Na první pohled nelze říci, ţe by zde existoval patrný a jednoznačný vztah. Na grafu je patrný velký rozptyl pozorovaných hodnot kolem přímky, můţeme tedy předpokládat, ţe kvalita popisu dat modelem bude poměrně nízká. Graf bude proloţen přímkou (v návaznosti na předpoklad lineární funkční formy) a dále dojde k odhadnutí číselných hodnot koeficientů regrese pomocí Metody obyčejných nejmenších čtverců.


35

Obr. 7 Míra nezaměstnanosti a podíl minimální mzdy na mediánu mezd v zemích OECD, 2010, lineární funkční forma

Model 6: OLS, za použití pozorování 1-21 Závisle proměnná: mira_nezamest

const min_med

Koeficient 7,83069 0,0397529

Střední hodnota závisle proměnné Součet čtverců reziduí Koeficient determinace F(1, 19) Logaritmus věrohodnosti Schwarzovo kritérium Obr. 8

Směr. chyba 5,44195 0,113592

9,704762 374,2571 0,006405 0,122473 -60,04212 126,1733

t-podíl 1,4390 0,3500

p-hodnota 0,16644 0,73022

Sm. odchylka závisle proměnné Sm. chyba regrese Adjustovaný koeficient determinace P-hodnota(F) Akaikovo kritérium Hannan-Quinnovo kritétium

4,339755 4,438214 -0,045890 0,730217 124,0842 124,5376

Metoda nejmenších čtverců – lineární funkční forma (výstup z programu Gretl)

Odhadnuté parametry byly zasazeny do modelu lineární funkční formy. Rovnice regresní přímky má potom tvar: Y = 7,83 + 0,0398X. Hodnota 7,83 je úrovňo-

36


vou konstantou a znamená, ţe kdyby byla proměnná poměr minimální mzdy k mediánu mezd rovna nule, míra nezaměstnanosti by vykazovala hodnotu 7,83 %. Vzhledem k tomu, ţe regresní přímka, která je proloţená daty má mírně pozitivní existuje jistý slabý pozitivní vztah mezi těmito proměnnými. Hodnota 0,0398 je směrnicí přímky. Při navýšení vysvětlující veličiny o 1 %, zvýší se nezaměstnanost o necelé 0,04 %. Pokud by byla směrnice nulová, veličiny X a Y by byly lineárně nezávislé. Koeficient determinace, který uvádí, kolik procent proměnlivosti vysvětlované proměnné regresní model vysvětlil, však v tomto případě vychází velmi nízký, pouze 0,006405. Bylo vysvětleno pouze 0,6 %. Model se mírně změní, pokud vynecháme tři nejextrémnější případy. Země Španělsko, Estonsko a Slovensko mají velice vysoké míry nezaměstnanosti (Španělsko 20,2 %, Estonsko 17,2 % a Slovensko 14,4 %), které se od ostatních výrazně odchylují a značně ovlivňují kvalitu modelu. Na obrázku č. 9 je patrné, ţe rozptyl pozorovaných hodnot kolem přímky se poněkud sníţil.

Obr. 9 Míra nezaměstnanosti a podíl minimální mzdy na mediánu mezd v zemích OECD, 2010, lineární funkční forma, vynechané extrémní hodnoty


37

Model 1: OLS, za použití pozorování 1-18 Závisle proměnná: mir_nez

const podilmed

Koeficient 2,31847 0,127921

Střední hodnota závisle proměnné Součet čtverců reziduí Koeficient determinace F(1, 16) Logaritmus věrohodnosti Schwarzovo kritérium

Směr. chyba 3,73925 0,0767512

8,444444 136,0789 0,147933 2,777859 -43,74666 93,27407

t-podíl 0,6200 1,6667

p-hodnota 0,54396 0,11503

Sm. odchylka závisle proměnné Sm. chyba regrese Adjustovaný koeficient determinace P-hodnota(F) Akaikovo kritérium Hannan-Quinnovo kritétium

3,065025 2,916322 0,094678 0,115028 91,49333 91,73887

Obr. 10 Metoda nejmenších čtverců – lineární funkční forma, vynechané extrémní hodnoty (výstup z programu Gretl)

Při vynechání zmíněných zemí koeficient determinace oproti předchozímu případu výrazně vzroste. Vysvětluje nyní téměř 15 % empirických dat regresním modelem. Vzhledem k předchozímu modelu je to sice znatelný nárůst, nicméně 15 % je stále dosti nízká hodnota. Nová rovnice přímky Y = 2,32 + 0,128X udává, ţe při nárůstu ukazatele poměr minimální mzdy k mediánu mezd o jedno procento, dojde k navýšení nezaměstnanosti o 0,128 %. Můţeme tedy konstatovat, ţe postupně zvyšující se podíl minimální mzdy na mediánu mezd se podílí na nárůstu míry nezaměstnanosti. Koeficient 2,32 udává, ţe při nulové minimální mzdě bude míra nezaměstnanosti 2,32 %. Tento vztah je zcela předpokládatelný, jelikoţ míra nezaměstnanosti nebude zcela určitě ovlivněna pouze výší minimální mzdy. Nelze tedy očekávat, ţe by při neexistenci mzdového minima nezaměstnanost zcela vymizela. 4.2.2

Verifikace modelu

V této fázi provedeme verifikaci modelu, tedy ověříme, zda pouţitý model je vhodný. Pro verifikaci jsem jako výchozí zvolila upravený soubor dat, ve kterém byly vynechány tři nejextrémnější hodnoty, jelikoţ lépe vysvětluje empirická data neţ první soubor, který zahrnoval všechny původně zvolené země. Verifikaci můţeme rozdělit do tří hlavních okruhů. Ekonomická verifikace bude testovat, zda je zvolený model v souladu s ekonomickou teorií, statistická verifikace ověří, zda je model a parametry statisticky průkazné a ekonometrická verifikace vyhodnotí podmínky vyţadované k úspěšné aplikaci konkrétních ekonometrických metod a technik (Adamec, 2013, str. 24-25).

38


1. Ekonomická verifikace Na základě ekonomické verifikace ověříme velikost odhadnutých hodnot a také jestli znaménka koeficientů modelu jsou v souladu s očekáváními. U nezávisle proměnné je předpoklad kladného znaménka, coţ zobrazuje skutečnost, ţe při nárůstu ukazatele poměr minimální mzdy na mediánu mezd, dojde k nárůstu nezaměstnanosti. Koeficienty modelu interpretujeme následovně:  při nulové minimální mzdě bude míra nezaměstnanosti na úrovni 2,32 %  zvýší-li se poměr mediánu na minimální mzdě o 1 %, dojde k nárůstu nezaměstnanosti o 0,128 %. V případě tohoto podílu můţe mít vliv jednak relativní růst mzdového minima, také však relativní pokles mediánu mezd. 2. Statická verifikace Pro potřeby statistické verifikace budou provedeny následující testy:  t-test statistické průkaznosti parametrů modelu  F-test statistické průkaznosti modelu  R2 – koeficient determinace. t-test Z tabulky. č. 4 provedeme vyhodnocení průkaznosti regresních parametrů pomocí t-testu. Testujeme následující hypotézy: H0: Parametr není statisticky významný H1: Parametr je statisticky významný. Koeficient β0 vychází statisticky nevýznamný, jelikoţ p-hodnota (0,54396) je vyšší neţ hladina významnosti 0,05. Tudíţ nezamítáme nulovou hypotézu o nevýznamnosti parametru. V případě koeficientu β1 je p-hodnota (0,11503) také vyšší neţ 0,05. Nulovou hypotézu o nevýznamnosti opět nezamítáme a můţeme konstatovat, ţe parametr je statisticky nevýznamný. F-test Celkovou průkaznost regresního modelu otestuji pomocí F-testu. Tabulka znázorňuje tabulku ANOVA neboli tabulku analýzy rozptylu, která vyhodnotí celkovou proměnlivost závisle proměnné. F-test otestuje následující hypotézy: H0: model není statisticky významný H1: model je statisticky významný. P-hodnota v tomto případě vyšla 0,1150, je tedy větší neţ 0,05 (hladina významnosti), proto nezamítám hypotézu H0. Na základě F-testu se dá předpokládat, ţe model je statisticky nevýznamný.


Tab. 4

39

Analýza rozptylu, výstup z programu Gretl

Analýza rozptylu Součet čtverců df Střední kvadrát Regrese

23,6255

1

23,6255

Reziduum

136,079

16

8,50493

Úplné

159,704

17

9,39438

R^2 = 23,6255 / 159,704 = 0,147933 F (1, 16) = 23,6255 / 8,50493 = 2,77786 [p-hodnota 0,1150] R2 – koeficient determinace Tento ukazatel udává, kolik procent doměnlivosti závislé proměnné (v tomto případě míry nezaměstnanosti) model vysvětlil. Výstup z programu Gretl, který je zobrazen na obrázku x, udává hodnotu koeficientu R2 = 0,147933. Došlo zde k vysvětlení přibliţně 15 % proměnlivosti míry nezaměstnanosti. 3. Ekonometrická verifikace Pro potřeby ekonometrické verifikace budou provedeny následující testy:  Ramseyho RESET test  LM test specifikace (testy nelinearity)  Whiteův test  Breuschův-Paganův test  Chí-kvadrát test normality Tab. 5

Testy specifikace modelu

Testová statistika

phodnota

0,325732

0,727

Test nelinearity - mocniny

0,0505678

0,822078

Test nelinearity - logaritmy

0,0983345

0,753838

Test RESET test

RESET test: H0: model je správně specifikovaný H1: model není správně specifikovaný


40

V případě, ţe je p-hodnota niţší, neţ je hladina významnosti (5 %), nulová hypotéza bude zamítnuta. V tomto případě je p-hodnota 0,727 a proto nezamítáme nulovou hypotézu o správnosti specifikace modelu. Model je tedy specifikován správně a existuje reálný vztah mezi sledovanými ukazateli. Testy nelinearity: H0: vztah je lineární H1: vztah není lineární Vyhodnocení proběhne stejným způsobem jako u RESET testu. Vzhledem k tomu, ţe p-hodnota je v obou případech vyšší, neţ hladina významnosti, nezamítáme nulovou hypotézu a můţeme tvrdit, ţe existuje lineární vztah mezi oběma proměnnými. Tab. 6

Testy reziduí

Test Whiteův test Breuschův-Paganův test Chí-kvadrát test normality

Statistika

phodnota

2,587

0,274309

0,0507

0,821849

0,327

0,84902

Whiteův a Breuch-Paganův test Heteroskedasticitu otestujeme pomocí Whiteova a Breuch-Paganova testu. Testované hypotézy v obou případech mají následující podobu: H0: výskyt homoskedasticity H1:výskyt heteroskedasticity. P-hodnota u Whiteova testu je větší, neţ 0,05, proto nezamítáme nulovou hypotézu o homoskedasticitě chybového členu. Ke stejnému závěru docházíme i pomocí testování pomocí Breutsch-Paganova testu. Můţeme tedy konstatovat, ţe heteroskedasticita chybového členu se zde nevyskytuje, tedy chybový člen vykazuje konstantní rozptyl a není na ničem závislý. Chí-kvadrát test normality Chí-kvadrát test vyuţijeme pro testování normálního rozdělení chybového členu, pro hypotézy: H0: chybový člen má normální rozdělení H1: chybový člen nemá normální rozdělení. P-hodnota u tohoto testu je vyšší neţ 0,05, tedy nezamítáme nulovou hypotézu o normálním rozdělení chybového členu, které je tedy symetrické a spojité. 4.2.3

Korelační analýza

Jako doplňkový ukazatel kvality regresní funkce jsem pro stejná data provedla také korelační analýzu. Tato metoda zkoumá lineární vztah mezi proměnnými a výsledný párový korelační koeficient popíše směr a těsnot lineární závislosti.


41

Korelační koeficienty, za použití pozorování 1 - 21 5% kritická hodnota (oboustranná) = 0,4329 pro n = 21 mir_nez 1,0000

podilmed 0,0800 1,0000

mir_nez podilmed

Obr. 11 Korelační koeficient mezi veličinami míra nezaměstnanosti a podíl minimální mzdy na mediánu průměrných mezd (výstup z programu Gretl)

Hodnota korelačního koeficientu 0,08 ukazuje na slabou kladnou lineární závislost. Koeficient dále otestuji t-testem, kvůli ověření jeho statistické průkaznosti. Testuji následující dvě hypotézy: H0: mezi znaky neexistuje lineární závislost H1: znaky jsou na sobě lineárně závislé. Využívaný kritický kvantil bude t0,975(19) = 2,093. Test proběhne na hladině významnosti 5 %. Testovací statistika má po dosazení: 0,08 * 21  2 t  0,3498 1  0,08 2 Jelikoţ 0,3498 < 2,093, nezamítáme H0 o lineární nezávislosti a můţeme tvrdit, ţe párový korelační koeficient je nulový a lineární závislost mezi dvěma testovanými veličinami nebyla prokázána. Nemůţeme tedy v tomto případě říci, ţe by s rostoucím podílem minimální mzdy na nezaměstnanosti rostla také nezaměstnanost. 4.2.4

Shrnutí analýzy

Z výše provedeného ověřování můţeme vyvodit, ţe hypotéza o vlivu minimální mzdy na nezaměstnanost nebyla potvrzena, tedy se nepodařilo prokázat očekávanou závislost. Ačkoli zde existuje reálný lineární vztah mezi zkoumanými proměnnými, je poměrně slabý a ze statistického hlediska se model jeví jako neprůkazný. Existují země, které mají vysoký podíl minimální mzdy na mediánu mezd, ale nezaměstnanost zde není tak vysoká. V případě Francie, která má z vybraného vzorku zemí druhý nejvyšší podíl minimální mzdy na mediánu mezd (dosahuje 60 %), míra nezaměstnanosti zde dosahuje 9,4 %, coţ představuje ve vzorku zemí prostřední hodnotu. Španělsko, jako země s nejvyšší mírou nezaměstnanosti (20,2 %), má podíl minimální mzdy na mediánu mezd pouze 43 %, coţ představuje jednu z niţších hodnot u pozorovaných zemí. Na druhé straně u zemí s velice nízkými podíly minimální mzdy na mediánu mezd, se očekávaný vztah potvrdil. Japonsko, Korea a Lucembursko dosahují podílu 40 % nebo menšího a míra nezaměstnanosti je zde velice nízká (nejvyšší je v případě Japonska – 5,3 %). Podle výsledků regresní analýzy mohu konstatovat, ţe nebyl

42


prokázán silný vztah mezi mírou nezaměstnanosti a podílem minimální mzdy na mediánu mezd. Korelační analýza, která zkoumá směr a těsnost závislosti mezi dvěma veličinami sice vykázala slabou kladnou lineární závislost, nicméně v následném testu statistické průkaznosti byla tato závislost zamítnuta jako neprůkazná. Podle koeficientu determinace lze říci, ţe bylo vysvětleno 15 % proměnlivosti závisle proměnné, coţ je velice malá část. Na základě tohoto výsledku předpokládám, ţe existuje jisté mnoţství faktorů, které ovlivňují míru nezaměstnanosti daleko podstatnějším způsobem. Domnívám se, ţe by bylo pro regresní analýzu vhodné vytvořit vícerozměrný regresní model, který by měl více neţ jednu vysvětlující proměnou a také větší počet pozorování. Jednotlivé proměnné v modelu by potom vysvětlovali další faktory, které by měli mít jistý vliv na výši nezaměstnanosti v jednotlivých státech. Vhodnými proměnnými by mohli být následující ukazatele:  Vzdělanostní struktura obyvatelstva v jednotlivých státech k roku 2010. Jedná se o podíl obyvatelstva s vysokoškolským vzděláním na celkovém počtu obyvatel. Předpokládám, ţe čím vyšší by byl tento podíl, tím niţší by byla nezaměstnanost.  Hrubý domácí produkt na osobu za rok 2010. Předpokládám, ţe růst ekonomiky bude doprovázen poklesem nezaměstnanosti.  Urbanizace v roce 2010. Jednalo by se o procentuální podíl obyvatel ve městech na celkovém počtu obyvatel v daném stát. V případě vysokého počtu lidí ţijících na venkově očekávám vyšší nezaměstnanost. Důvodem je, ţe lidé ţijící na venkově nemají takové moţnosti při hledání a výběru zaměstnání, jelikoţ jejich nabídka je zde omezenější neţ ve městech, také se mohou vyskytnout problémy spojené s dojíţděním do měst za prací.  Míra regulace v pracovněprávních vztazích. Zajišťování ochrany zaměstnanců, coby slabší strany v pracovněprávním vztahu však omezuje smluvní svobodu stran. Problém se týká zejména propouštění zaměstnanců, kdy zaměstnavatel můţe dát pracovníkovi výpověď pouze z důvodů, uvedených v zákoníku práce, coţ působí jako jakási ochrana zaměstnanců. Navíc je tento úkon často spojen s výplatou odstupného zaměstnanci, coţ pro firmu představuje další náklad. Předpokládám tedy, ţe čím vyšší je míra regulace bude v dané ekonomice existovat, tím menší budou dopady růstu minimální mzdy na nezaměstnanost. Model vícenásobné regrese však jiţ není předmětem této práce, jelikoţ mým cílem bylo vyhodnotit pouze ukazatel minimální mzdy. Domnívám se však, ţe by takový model mohl podat lepší vysvětlení proměnlivosti zaměstnanosti. Tyto výsledky tedy nepotvrzují ekonomické teorie a část výsledků empirických studií, které byly na toto téma provedeny, jelikoţ nekorespondují s předpokladem, který byl v úvodu empirické studie stanoven.


43

Na základě tohoto výsledku se domnívám, ţe z daného pohledu má Česká republika vhodnou příleţitost po sníţení nezaměstnanosti. I kdyţ je vliv růstu minimální mzdy na nezaměstnanost vyhodnocen jako malý, Česká republika, která jiţ několik let její úroveň nezvyšovala, se nebude muset potýkat ani s tímto slabým růstem nezaměstnanosti. Povaţuji tedy toto období za vhodné pro realizaci aktivní politiky zaměstnanosti. Další moţností je přistoupit k navýšení mzdového minima, které je jiţ několik let na stále stejné úrovni, při stále se zvyšujících průměrných mzdách. Vzhledem k výsledkům výzkumu se domnívám, ţe by toto navýšení nebylo následováno ţádným výrazným zvýšením nezaměstnanosti.

44

Závěr

5 Závěr V bakalářské práci byla zkoumána vazba mezi minimální mzdou a veličinou, kterou dle ekonomické teorie její zavedení a změny ovlivňuje – nezaměstnaností. Teorie, ani empirické studie jednotlivých ekonomů nepřinášejí jednoznačné závěry. Někteří hodnotí vliv minimální mzdy jako pozitivní, jiní jako negativní a dle jiných je vliv téměř zanedbatelný. Negativní vliv předpokládají zejména u skupiny mladistvých pracovníků případně zaměstnanců v odvětvích s nejniţšími příjmy. Vedle moţných přínosů zavedení mzdového prahu, kterým je zejména sníţení chudoby nízkopříjmových zaměstnanců, činí minimální mzda práci méně dostupnou pro ty, kteří svou produktivitou mzdového minima nedosahují. Tedy její pozitivní účinky na zlepšení ţivotní situace lidí s nejniţšími příjmy jsou do jisté míry limitovány jejím zvyšováním nezaměstnanosti zejména těch, kterým měla nejvíce pomoci. V poslední části práce jsem se rozhodla pro ověření poznatků o minimální mzdě pomocí ekonometrické metody – jednoduché regresní analýzy. K výpočtům jsem pouţila program Gretl, data pocházela z internetových stránek OECD. Závěry regresní analýzy přinesly překvapivý výsledek. Nemohu tvrdit, ţe by minimální mzda výrazněji zatěţovala ekonomiky států s relativně niţší mzdovou hladinou a vysokým podílem minimální mzdy. Vztah mezi minimální mzdou a nezaměstnaností nelze interpretovat zcela jednoznačně, jelikoţ testování nepřineslo přesvědčivé a jednoznačné výsledky. Ačkoli výsledek regresní analýzy poukazuje na slabý vztah, který je v souladu s původním předpokladem, byl zamítnut jako statisticky nevýznamný. Lze tedy říci, ţe teorii o negativních dopadech minimální mzdy na nezaměstnanost se mi nepodařilo potvrdit a mohu konstatovat, ţe obavy ze zvyšování mzdového minima se na základě výsledků korelační analýzy zdají být nadhodnocené. Ačkoli existuje určitý lineární vztah mezi těmito ukazateli, není natolik výrazný, aby se dalo potvrdit, ţe minimální mzda má neblahé dopady na trhy práce a její růst výrazně působí na zvyšování nezaměstnanosti. Přes všechny pozitivní důsledky, které obhajují zavedení či zvyšování minimální mzdy i přes ekonomickou teorii, která předpokládá, ţe způsobí neblahý dopad na nezaměstnanost, existují faktory, které zaměstnanost a nezaměstnanost ovlivní daleko více neţ minimální mzda (například můţe jít o ekonomickou úroveň, či fázi hospodářského cyklu). Co se týče vlivů na podnikovou sféru, domnívám se, ţe dopady zvyšování minimální mzdy budou různé, v závislosti na dalších okolnostech. V případě podniků, které vyplácí svým zaměstnancům odměnu ve výši minimální mzdy, se její zvýšení jistě výrazně promítne do celkových mzdových nákladů. U podniků vyplácejících většině zaměstnanců vysoké mzdy se tento nárůst tak značně pravděpodobně neprojeví. Domnívám se tedy, ţe u podniků bude mít zvyšování mzdového minima různě silné účinky, které budou záviset především na velikosti podniku a obor činnosti. Zejména u podniků s vysokým počtem pracovní-

Závěr

45

ků pobírajících minimální mzdu můţe mít její zvyšování neblahé následky kvůli nárůstu nákladů, coţ by mohlo vést aţ ke ztrátě konkurenceschopnosti. Vzhledem k tomu, ţe nebyl prokázán silný vztah mezi růstem minimální mzdy a růstem nezaměstnanosti, podniky pravděpodobně nereagují na růst mzdového prahu propouštěním výraznějšího počtu zaměstnanců. Moţností, jak se s rostoucími mzdovými náklady vypořádat je snaha o zvýšení pracovní morálky a produktivity práce zaměstnanců jejich vzděláváním a vyhledáváním a realizací úspor ve výrobních procesech a časovém hospodářství.

46

Literatura

6 Literatura ACEMOGLU, D., PISCHKE, J.

The Structure of Wages and Investment in General Training. Journal of Political Economy, 1999, vol. 107, no. 3, str. 539-572. ADAMEC, V, STŘELEC, L. Ekonometrie I: cvičebnice. Brno: Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno, 2013. ISBN 978-80-7375-706-9. BAŠTÝŘ, I. Vybrané aktuální problémy uplatňování minimální mzdy v ČR. [online]. 2005 [cit. 12. 5. 2013]. Dostupné z: < http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_248.pdf>. BOERI, T. OURS J., The economics of imperfect labor markets. Princeton: Princeton University Press, 2008. 319 s. ISBN 978-0-691-12449-0. BORJAS, G. J. Labor Economics. 5th ed. Boston: McGraw-Hill/Irwin, 2009. 576 s. ISBN 978-0-0735-1136-8. BROWN, G., GILROY, C., KOHEN, A. The Effect of The Minimum Wage on Employment and Unemployment. Journal of Economic Literature, June 1982, vol. 20, no. 2, str. 487-528. BROŢOVÁ, D. Společenské souvislosti trhu práce. Praha: Sociologické nakladatelství SLON, 2003. 140 s. ISBN 80-86429-16-4. CARD, D., KRUEGER, A. B. Minimum Wages and Employment: A Case Study of the Fast-Food Industry in New Jersey and Pennsylvania. The American Economic Review, 1992, vol. 84, no. 4, str. 772-793. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Vývoj částek životního minima v ČR od roku 1991. [online]. [cit. 2. 4. 2013]. Dostupné z: . DOLADO, J. ET AL. The Economic Impact of Minimum Wages in Europe. Economic Policy, October 1996, vol. 23, str. 318-372. EHRENBERG, R. J., SMITH, R. S. Modern Labor Economics: Theory and Public Policy. 11. přeprac. vydání. Boston: Pearson, 2009. 650 s. ISBN 978-0-321539863. EUROSTAT. Unemployment rate by sex and age groups. [online]. 2013. [cit. 1. 4. 2013]. Dostupné z: < http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=une_rt_a&lang =en>. FIALOVÁ, K. Minimální mzda: vývoj a ekonomické souvislosti v České republice. IES Working Paper 12/2007. IES FSV. Charles University FIALOVÁ, K. Minimální mzda: Teorie, politiky a ekonomické souvislosti v České republice: diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, 2006. 120 s. INFORMAČNÍ CENTRUM OSN V PRAZE: všeobecná deklarace lidských práv. [online]. 2005 [cit. 10. 5. 2013]. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumentyosn/soubory/vseobecna-deklarace-lidskych-prav.pdf.

Literatura INVESTIA:

47

Průměrná mzda. [online]. 2013 [cit. 10. 4. 2013]. Dostupné z: . JACKMAN, R., LAYARD, R., NICKELL, S. Combatting Unemployment: Is Flexibility Enough? London: Centre for Economic Performance. Discussion Paper No. 293, 1996. 41 p. ISBN: 07530-0539-5. JONES, P. The Impact of Minimum Wage Legislation in Developing Countries where Coverage is Incomplete. [online]. 1997 [cit. 15. 5. 2013]. Dostupné z: < http://economics.ouls.ox.ac.uk/14547/1/9802text.pdf>. JUREČKA, V. A KOL. Makroekonomie. Praha: Grada Publishing, 2010. 336 s. ISBN: 978-80-247-3258-9. KATZ, L. F., KRUEGER, A. B. The effect of the Minimum Wage on the Fast-food Industry. NBER Working Papers Series, February 1992, Working paper no. 3977. LEMOS, S. A Menu of Minimum Wage Variables for Evaluating Wages and Employment Effects: Evidence from Brazil. IZA Discussion Paper Series, March 2004, IZA DP no. 1069. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Přehled o vývoji částek minimální mzdy. [online]. 2010. [cit. 20. 4. 2013]. Dostupné z: < http://www.mpsv.cz/cs/871>. ORGANISATION FOR ECONOMIC CO-OPERATION AND DEVELOPMENT . Minimum wage to average wages of full-time workers. [online]. 2013. [cit. 11. 4. 2013]. Dostupné z: < http://stats.oecd.org/Index.aspx?DatasetCode=MIN2AVE>. ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ. Všeobecná deklarace lidských práv. [online]. 2005. [cit. 11. 4. 2013]. Dostupné z: . RAGAN, J. F. Minimum Wages and the Youth Labor Market. The Review of Economics and Statistics, May 1997, vol. 59, no. 2, str. 129-136. REBITZER, J. B., TAYLOR, L. J. The Consequences of Minimum Wage Laws: Some New Theoretical Ideas. NBER Working Paper Series, October 1991, Working paper No. 3877. SCARPETTA, S. Assesing the Role of Labour Market Policies and Institutional Settings on Unemployment: A Cross-country Study. OECD Economic Studies No. 26, 1996/1. p. 44-95. TULEJA, P., NEZVAL P., MAJEROVÁ, I. Základy mikroekonomie. Praha: Computer Press, 2005. 262 s. ISBN 80-251-0603-9. VARIAN, H. R., Mikroekonomie: Moderní přístup. Praha: Victoria Publishing, 1995. 643 s. ISBN 80-85865-25-4. VAUGHAN-WHITEHEAD, D. Minimum Wage in Central and Eastern Europe: Slippage of the Anchor. ILO-CEET. Budapest. October 1993.

Přílohy

48

Přílohy

Přílohy

49

Vstupní data pro regresní analýzu Tab. 7

Míra nezaměstnanosti a podíl minimální mzdy na mediánu, země OECD, 2010

Míra nezaměstnanosti

Podíl minimální mzdy na mediánu

Japonsko

5,30

37,00

Nový Zéland

6,70

58,00

Korea

3,80

40,00

Kanada

8,10

43,00

Austrálie

5,30

54,00

Belgie

8,40

50,00

Česká republika

7,40

35,00

Estonsko

17,20

40,00

Irsko

13,90

47,00

Řecko

12,70

49,00

Španělsko

20,20

43,00

Francie

9,40

60,00

Lucembursko

4,40

40,00

Maďarsko

11,20

47,00

Holandsko

4,50

47,00

Polsko

9,70

44,00

Portugalsko

11,40

56,00

Slovensko Spojené Království

14,40

45,00

7,90

46,00

Turecko

12,10

71,00

Spojené státy

9,80

38,00

Země

Zdroj: Eurostat, OECD

Vliv minimální mzdy na nezaměstnanost

Recommend Documents