UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FARMACEUTICKÁ FAKULTA V HRADCI KRÁLOVÉ KATEDRA BIOLOGICKÝCH A LÉKAŘSKÝCH VĚD
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Vliv kontaktu se zvířaty na výskyt alergií u dětí
Vedoucí diplomové práce: PharmDr. Petr Jílek, CSc. HRADEC KRÁLOVÉ, 2015
Věra Dvořáková
Poděkování Děkuji svému školiteli PharmDr. Petru Jílkovi, CSc. za odborné vedení, konzultace, cenné rady a připomínky při vypracování této diplomové práce.
2
„Prohlašuji, ţe tato práce je mým původním autorských dílem. Veškerá literatura a další zdroje, z nichţ jsem při zpracování čerpala, jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury a v práci jsou řádně citovány. Práce nebyla vyuţita k získání jiného nebo stejného titulu.“
V Hradci Králové, dne ………………
……………………...... podpis
3
OBSAH ABSTRAKT .........................................................................................................6 ABSTRACT .........................................................................................................7 1 ÚVOD .............................................................................................................8 2 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE – CÍL PRÁCE ................................................9 3 TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................... 10 3.1 Alergie ................................................................................................... 10 3.1.1 Vymezení pojmu ......................................................................... 10 3.1.2 Imunopatologické reakce ............................................................ 10 3.1.3 Projevy alergie ............................................................................ 12 3.1.4 Příčiny vzniku alergií ................................................................... 13 3.1.5 Prevence vzniku alergií ............................................................... 14 3.1.6 Mikrobiálně–deprivační (hygienická) hypotéza ........................... 15 3.2 Alergeny ................................................................................................ 17 3.2.1 Základní definice, rozdělení ........................................................ 17 3.2.2 Alergeny zvířat ............................................................................ 17 3.2.3 Alergie na alergeny zvířat ........................................................... 19 3.3 Vliv kontaktu se zvířaty na výskyt alergií u dětí ..................................... 21 4 EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST ............................................................................ 25 4.1 Popis metod........................................................................................... 25 4.1.1 Pouţitý materiál a pomůcky ........................................................ 25 4.2 Popis pracovního postupu ..................................................................... 25 4.2.1 Dotazníky .................................................................................... 25 4.2.2 Zpracování dat ............................................................................ 26 4.2.3 Vyhodnocení dat ......................................................................... 27 4.2.4 Statistická analýza dat ................................................................ 28 5 VÝSLEDKY ................................................................................................... 30 5.1 Kontakt dítěte se zvířaty – vliv na výskyt alergií .................................... 30 5.1.1 Kontakt se psem ţijícím v bytě .................................................... 31 5.1.2 Kontakt s kočkou ţijící v bytě ...................................................... 32 5.1.3 Kontakt s morčetem, křečkem či jiným hlodavcem v bytě (kromě činčily) ......................................................................................... 33 5.1.4 Kontakt s králíkem nebo činčilou ţijícími v bytě .......................... 34 4
5.1.5 Kontakt s ptáky v bytě ................................................................. 35 5.1.6 Kontakt se psem mimo byt .......................................................... 36 5.1.7 Kontakt s kočkou mimo byt ......................................................... 37 5.1.8 Kontakt s hospodářskými zvířaty ................................................ 38 5.1.9 Kontakty s ostatními zvířaty ........................................................ 39 5.1.10 Kontakt s osrstěnými zvířaty v bytě ............................................. 40 5.2 Kontakt dítěte se zvířaty – vliv na výskyt jednotlivých alergických onemocnění ........................................................................................... 41 5.3 Alergie na zvířecí alergeny .................................................................... 44 6 DISKUZE ...................................................................................................... 45 6.1 Kontakt dítěte se zvířaty ........................................................................ 45 6.1.1 Kontakt se psy ............................................................................ 45 6.1.2 Kontakt s kočkami ....................................................................... 47 6.1.3 Kontakt s morčetem, křečkem, činčilou (či jiným hlodavcem) nebo králíkem v bytě ............................................................................ 48 6.1.4 Kontakt s ptáky ........................................................................... 49 6.1.5 Kontakt s hospodářskými zvířaty ................................................ 50 6.1.6 Kontakt s ostatními zvířaty .......................................................... 52 6.1.7 Kontakt s osrstěnými zvířaty ....................................................... 52 6.2 Alergie na zvířecí alergeny..................................................................... 53 7 ZÁVĚR .......................................................................................................... 54 8 POUŢITÁ LITERATURA ............................................................................... 55 9 SEZNAM ZKRATEK ..................................................................................... 62 10 PŘÍLOHY ...................................................................................................... 63 10.1 Tabulky ................................................................................................ 63 10.2 Dotazník .............................................................................................. 76
5
ABSTRAKT Věra Dvořáková Vliv kontaktu se zvířaty na výskyt alergií u dětí Diplomová práce Univerzita Karlova v Praze, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Farmacie
Cíl práce: Cílem této diplomové práce bylo zjistit, zda kontakt se zvířaty ovlivňuje výskyt alergií u dětí. Naše výsledky jsme porovnávali s poznatky ze zahraničních studií. Metody: Zpracovávali jsme data získaná z dotazníků, které byly rozeslané do 69 základních škol v České republice. Výzkum se týkal dvanáctiletých dětí, respondentkami se staly jejich matky. Celkem bylo rozesláno 2793 dotazníků; návratnost činila 60,8 %. Výsledky: Zkoumali jsme rozdíly v kontaktu s různými druhy zvířat (psy, kočkami, hlodavci, králíky, ptáky, hospodářskými zvířaty) mezi alergiky a nealergiky. Zajímalo nás také načasování této expozice. V ţádném případě se nevyskytly statisticky významné rozdíly. Poté jsme se zaměřili na vliv kontaktu se zvířaty na různá alergická onemocnění (astma bronchiale, alergickou rinitidu, atopický ekzém). Zaznamenali jsme zde 3 významné výsledky. Chov kočky v bytě ve školním věku zvyšoval výskyt astmatu (p < 0,05). Expozice ptákům v bytě ve věku 4–5 let měla naopak protektivní vliv proti astmatu (p < 0,05). Tento kontakt s ptáky ve věku 2–3 roky chránil před atopickým ekzémem (p < 0,05). Závěry: Kontakt s většinou zvířat podle našich výsledků nemá vliv na výskyt alergií u dětí. Pouze kontakt s kočkou nebo ptákem v bytě by mohl mít vliv na rozvoj některých druhů alergických onemocnění. Téma však není uzavřeno a stále existuje prostor pro další výzkum.
6
ABSTRACT Věra Dvořáková The effect of contact with animals on the prevalence of allergies in children Diploma thesis Charles University in Prague, Faculty of Pharmacy in Hradec Králové Pharmacy
Background: The aim of our work was to find out if a contact with animals has an influence on the prevalence of allergies in children. We compared our results with findings from foreign studies. Methods: We were processing data gained from our questionnaires, which were sent into 69 primary schools in the Czech Republic. Our probands were twelve-year old children, their mothers answered. Up to 2793 questionnaires were distributed; response rate was 60,8 %. Results: We were exploring a distinction in contact with different kinds of animals (dogs, cats, rodents, rabbits, birds, farm animals) between allergic children and non-allergic children. We were interested in timing of the exposure too. There were no statistically significant differences in any case. Then we focused on the effect of contact with animals on different types of allergic diseases (bronchial asthma, allergic rhinitis, atopic eczema). We detected there 3 significant results. Keeping a cat indoors at school age increased the prevalence of asthma (p < 0,05). On the other hand, indoor exposure to birds between 4 and 5 years of age had a protective effect against asthma (p < 0,05). This contact with birds between 2 and 3 years of age was protective against atopic eczema (p < 0,05). Conclusions: Contact with most animals, according to our results, has no effect on the prevalence of allergies in children. Only contact with cat or bird indoors could influence development of some types of allergic diseases. However, the issue is not concluded and there is still a place for further investigation. 7
1 ÚVOD Alergie jsou problémem, který se týká značného počtu lidí. V dnešní postmoderní době se počet alergických jedinců výrazně zvýšil. Moţných důvodů, proč se tak stalo, je nespočet. Lidé dnes přichází do kontaktu s mnoha novými chemickými substancemi, potenciálními alergeny. Díky trendu úzkostlivého udrţování čistoty, zmenšování rodin a omezení chovu hospodářských zvířat naopak člověk ztrácí kontakt s mikrobiálními agens, kterým byl v minulosti běţně vystaven. Vliv různých faktorů na vznik a výskyt alergií byl v posledních letech intenzivně studován, stále však některé skutečnosti nejsou dostatečně objasněny. Jedním z moţných faktorů s předpokládaným vlivem na výskyt alergií je právě kontakt se zvířaty. Chov hospodářských zvířat je oproti minulým dobám v současnosti značně omezený, avšak stále je ve velké oblibě chovatelství tzv. domácích mazlíčků. Kromě tradičních domácích druhů zvířat se obyvateli domácností stávají i druhy exotické. Zvířata jsou běţným zdrojem různých alergenů, které mohou u predisponovaných jedinců způsobit těţké alergické reakce. Na druhou stranu se často diskutuje o moţnosti jejich protektivního působení při expozici v raném dětství proti vzniku alergií v pozdějším věku. Tento pozitivní vliv doposud není jednoznačně potvrzen. Stále není jasné, zda naopak tato expozice neznamená zvýšení pravděpodobnosti výskytu alergií. Objasnění této otázky by mohlo pomoci rodičům, kteří se obávají výskytu alergií u svých potomků, v rozhodování, jestli mají do domácnosti pořídit zvíře, či nikoliv.
8
2 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE – CÍL PRÁCE Cílem této práce je pomoci objasnit, zda má kontakt dětí se zvířaty vliv na výskyt alergií u těchto jedinců. Jako prostředek k dosaţení tohoto cíle jsme pouţili data z dotazníků, která jsme zpracovali a následně porovnali s výsledky zahraničních studií.
9
3 TEORETICKÁ ČÁST 3.1 Alergie 3.1.1 Vymezení pojmu Pojem „alergie“ poprvé pouţil Clemens von Pirquet jiţ v roce 1906. Tento významný rakouský pediatr se stal zakladatelem teorie alergie. Termín „alergie“ pochází z řeckého „allos“ (jiný, odlišný) a „ergia“ (energie, akce“) ve smyslu „změna v reaktivitě“. Podle teorie alergie C. von Pirqueta vznikají po expozici organismu určité substanci specifické protilátky, které následně způsobí změnu v reaktivitě organismu na danou substanci. Tato změněná odpověď můţe být buď protektivní (organismus je imunní vůči antigenu), nebo škodlivá (organismus vykazuje příznaky poškození). Pojem alergie původně zahrnoval tyto oba typy změn. Do dnešní doby se tento termín zúţil pouze na škodlivou sloţku. (Igea 2013) V současnosti je alergie definována Evropskou akademií pro alergii a klinickou imunologii (EAACI) jako reakce z přecitlivělosti, kterou spouští specifické imunologické mechanismy. Tato hypersenzitivní reakce můţe být zprostředkována buď protilátkami, nebo buňkami. (Johansson, Hourihane et al. 2001)
3.1.2 Imunopatologické reakce Podle mechanismu poškozující reakce a toho, zda se více podílí humorální nebo buněčná sloţka, bývají rozlišovány čtyři základní typy reakcí z přecitlivělosti - tzv. imunopatologických reakcí. Návrh této klasifikace vytvořili R.R.A. Coombs a P.G.H. Gell jiţ v šedesátých letech dvacátého století. (Coombs 1968) I. typ – atopická reakce Tato reakce se nazývá atopická nebo také jako přecitlivělost časného typu, protoţe k ní dochází velmi brzy po setkání s alergenem. Při prvním kontaktu s alergenem nastává nejprve fáze senzibilizace, také nazývaná jako atopická senzitizace, která nemá ţádné klinické projevy. (Novotná and Novák 2012, Hořejší, Bartůňková et al. 2013) V této fázi dochází k antigenní prezentaci 10
a následně k diferenciaci specifických klonů pomocných T lymfocytů subtypu 2 (Th2). Pod vlivem Th2 cytokinů (interleukinů IL-4, IL-5) plazmatické buňky produkují nejvíce protilátky ze třídy imunoglobulinů E (IgE). Pak dochází k vazbě IgE na receptory nacházející se na bazofilech a ţírných buňkách. Po opětovném setkání s alergenem se molekuly IgE mohou přemostit. V důsledku toho se z buněk uvolní mediátory (histamin, heparin), coţ je označováno jako první fáze alergické reakce. Tyto mediátory způsobují bronchospasmus, vazodilataci, svědění (podráţděním nervových zakončení v kůţi) a zvýšení sekrece hlenu. Následně (v intervalu 8–12 hodin po první fázi) dochází k druhé fázi alergické reakce, kdy jsou produkovány převáţně metabolity kyseliny arachidonové (leukotrieny,
tromboxany,
prostaglandiny).
Tyto
látky
podporují
zánět
a působí chemotakticky na buňky (neutrofily, eozinofily, lymfocyty, trombocyty), které dále vytvářejí cytotoxické látky způsobující změny tkání. (Hořejší, Bartůňková et al. 2013) S touto imunopatologickou reakcí souvisí také pojem atopie, který zavedli A.F. Coca a R.A. Cooke v roce 1923. Atopie je tendence produkovat nadměrné mnoţství IgE v reakci na expozici extrémně nízkým dávkám běţných alergenů, která je zaloţená na genetické predispozici. (Bartůňková and Vernerová 2002) Přecitlivělost časného typu je nejběţnější alergickou reakcí a termín alergie bývá často zúţen právě jen na tuto imunopatologickou reakci. (Hořejší, Bartůňková et al. 2013) Moţné projevy této přecitlivělosti jsou zmíněny níţe. II. typ – cytotoxická reakce V mechanismu cytotoxické reakce hrají hlavní roli imunoglobuliny G a M (IgG, IgM), které aktivací komplementu nebo vazbou na receptory natural killer (NK) buněk nebo fagocytů působí destrukci buněk označených protilátkou. Takto například dochází k poškození krevních buněk při autoimunitních cytopeniích. (Bartůňková and Šedivá 2001) III. typ – reakce s tvorbou imunokomplexů Při reakci s tvorbou imunokomplexů dochází ke vzniku komplexů antigenů s protilátkami, které se mohou ukládat do tkání a aktivovat komplement. 11
S následnou aktivací neutrofilů a ţírných buněk dochází k rozvoji zánětu, který se můţe stát chronickým. Příkladem této reakce je sérová nemoc. (Bartůňková and Šedivá 2001) IV. typ – reakce oddáleného typu Mechanismus přecitlivělosti oddáleného typu zahrnuje vznik specifických pomocných T lymfocytů subtypu 1 (Th1), které spolu s makrofágy migrují a vzájemně se aktivují. Vytváří se loţisko, kde se tyto buňky kumulují, a dochází k zánětlivé reakci. Tento imunopatologický princip se uplatňuje například u tuberkulinové reakce, která svým výsledkem indikuje stav imunity proti tuberkulóze. Zvláštním typem přecitlivělosti je imunopatologická reakce buněčná cytotoxická, probíhající obdobně jako reakce oddáleného typu. Do jejího mechanismu jsou však také zapojeny cytotoxické T lymfocyty, které způsobují rozklad pozměněných buněk. Příkladem tohoto typu přecitlivělosti je kontaktní dermatitida. (Hořejší, Bartůňková et al. 2013)
3.1.3 Projevy alergie Alergická reakce se můţe projevit lokálně nebo systémově. K místní reakci dochází při styku alergenu s povrchem sliznic či kůţe senzitizovaného jedince. Alergická lokální reakce se můţe klinicky manifestovat například jako atopický ekzém, alergická rinitida, astma bronchiale, alergická konjunktivitida. Systémově se alergie můţe projevit jako anafylaktický šok. (Hořejší, Bartůňková et al. 2013) Atopický ekzém Jedná se o velmi častou manifestaci atopie. Toto chronické zánětlivé koţní onemocnění má většinou silnější projevy v dětském věku. Mezi příznaky patří silné svědění, zarudlá kůţe, tvorba šupinek. Kůţe můţe mokvat a praskat. Zhoršení obtíţí způsobují některé chemické látky (sloţky pracích prostředků, šamponů, mýdel, …), stres, některé potraviny, vlna, další alergeny a infekce. (Čáp and Průcha 2006)
12
Alergická rinitida Můţe být sezónní nebo celoroční. Vyznačuje se výrazným nosním vodnatým výtokem, nosní obstrukcí, kýcháním, svěděním nosu. Také se objevuje překrvení očních spojivek, svědění očí, otok víček. Komplikací celoroční alergické rinitidy můţe být rozšíření zánětu na vedlejší nosní dutiny, coţ se pak projevuje bolestí hlavy. (Bystroň 1997) Astma bronchiale Jde o zánětlivé respirační onemocnění, pro které je charakteristická bronchiální hyperreaktivita a dechová obstrukce. K obstrukci dýchacích cest přispívá bronchokonstrikce, edém sliznice a zvýšená sekrece hlenu. Mezi příznaky astmatu patří zejména dušnost, kašel a pískoty. Závaţnost a frekvence obtíţí se u jednotlivých pacientů liší. (Čáp and Průcha 2006)
3.1.4 Příčiny vzniku alergií Na vzniku alergií se podílí genetické příčiny. Významný vliv genetických faktorů v etiologii astmatu ukázaly výsledky dánské studie na dvojčatech. (Skadhauge, Christensen et al. 1999) Je jiţ známo několik genů, které mají spojitost s alergiemi. Pro tyto geny je typický polymorfismus. Kódují jednak bílkoviny, které se uplatňují v imunitních odpovědích, ale i molekuly potřebné mimo imunitní systém. Na dědičnosti atopie se podílí více genů. (Hořejší, Bartůňková et al. 2013) Na vznik alergie však také působí faktory vnějšího prostředí, které mohou ovlivňovat vrozenou dispozici pro rozvoj alergií. (von Mutius 1998) Mohou takto působit například prostřednictvím tzv. epigenetických změn. Při těchto změnách dochází k ovlivnění regulace exprese genů, coţ probíhá různými mechanismy. Uplatňuje se například metylace DNA, modifikace jaderných histonů nebo translační represe RNA. Tyto změny mohou vést ke vzniku atopického fenotypu, který se pak můţe přenášet z generace na generaci, nebo mohou mít dokonce transgenerační dopad. (Novotná and Novák 2012)
13
3.1.5
Prevence vzniku alergií Vznik alergií lze ovlivnit omezením faktorů, které k rozvoji alergií přispíva-
jí, a naopak podporováním těch tzv. protektivních (chránících lidský organismus proti vzniku alergie). Nejedná se však o jednoduchou záleţitost, protoţe faktorů je mnoho a jejich působení je velmi komplexní. Také u řady těchto faktorů není ještě zcela objasněno, zda působí rizikově nebo protektivně. Kromě dědičných vlivů, kterým se nelze jednoduše vyhnout, lze cílit na mnoho dalších jiných. Jiţ v prenatálním období můţe řada faktorů ovlivnit vznik pozdějšího alergického onemocnění. Uvádí se například kontakt s alergeny nebo strava v těhotenství. (Warner and Warner 2000) Rovněţ faktory působící na organismus v postnatálním období jsou velmi podstatné pro rozvoj imunitního systému a správných imunitních odpovědí. Nejdůleţitější je zejména období hned po narození, kdy dochází k formování imunitního systému různými stimuly. (Holt and Jones 2000) Jedním z důleţitých regulačních mechanismů, který v raném věku dítěte napomáhá dozrání imunitních funkcí, je kojení. Díky mateřskému mléku dítě získává od matky řadu faktorů imunitní regulace (solubilní formy receptorových a adhezních molekul, některé cytokiny, leukocyty, makrofágy). Kojení také přináší výhodu v tom, ţe usnadňuje osídlení střeva symbiotickými bakteriemi. Představuje tak ochranu dítěte před různými negativními vlivy. (Novotná and Novák 2012) Svou roli v rozvoji imunitního systému můţe hrát také sloţení střevní mikrobiální flóry. Ke změnám ve střevní mikrobiální flóře dochází při antibiotické léčbě, coţ v kanadské studii vedlo ke zvýšenému riziku rozvoje alergického astmatu. (Russell, Gold et al. 2012) Podávání probiotik v prenatálním období nebo brzy po narození podle metaanalýzy skupiny badatelů z Miami sniţovalo riziko atopické senzitizace a celkovou hladinu protilátek IgE u dětí. Nedošlo však k redukci rizika vzniku astmatu. (Elazab, Mendy et al. 2013) Kromě uvedených faktorů je zmiňováno mnoho dalších vlivů, které by mohly zapříčinit vznik a výskyt alergie. Mezi ně se řadí ţivotní styl (bydlení, kouření, kontaminace vzduchu, …), nutriční faktory, mikrobiální expozice, alergeny 14
farmaka, komorbidity. (Novotná and Novák 2012) Diskutovaným faktorem je rovněţ kontakt se zvířaty. V současnosti probíhá intenzivní výzkum významu těchto faktorů. David P. Strachan jiţ v roce 1989 formuloval tzv. hygienickou hypotézu, kterou se snaţil vysvětlit vztah mezi expozicí faktorům prostředí a rozvojem alergických onemocnění. (Strachan 1989)
3.1.6 Mikrobiálně–deprivační (hygienická) hypotéza Mikrobiálně-deprivační (hygienická) hypotéza vysvětluje stoupající výskyt alergií zlepšením hygieny a úzkostlivým udrţováním čistoty (coţ je současný trend zejména vyspělých zemí). Svoji roli hraje také zmenšování rodin. Důsledkem je sníţení expozice mikrobiálním agens a četnosti infekčních onemocnění. (Strachan 1989, Bloomfield, Stanwell-Smith et al. 2006) Vlivem omezení kontaktu s infekčním podnětem nedochází k dostatečné stimulaci imunitního systému v raném věku. Tím můţe být negativně ovlivněno správné zrání imunitního systému a poměr imunitních parametrů Th1 a Th2. V důsledku toho dochází k převaze imunitní odpovědi typu Th2. Tato skutečnost pak můţe vést k projevům alergických reakcí. (Martinez 1994) Názory na hygienickou hypotézu se různí. Mnoho studií podpořilo její správnost, ale existují k ní také četné výhrady. Jednou ze studií, jejichţ výsledky nepodpořily hygienickou hypotézu, je například studie amerického výzkumného týmu, která zjistila zvýšený výskyt astmatu v populaci Afroameričanů, přičemţ v této populaci nedošlo ke zlepšení hygienických podmínek. (Crater, Heise et al. 2001) Hygienická hypotéza předpokládá ochranný vliv mikrobiální expozice v raném věku na výskyt alergických onemocnění. Nově se však ukazuje, ţe přínosná můţe být kontinuální expozice během celého ţivota. (Douwes, Travier et al. 2007) I přes tyto výhrady a nové poznatky, se stále dá povaţovat základní verze hygienické hypotézy za uţitečnou. (Brooks, Pearce et al. 2013) S hygienickou hypotézou souvisí ochranný vliv farmářského prostředí na alergie a astma. Tento pozitivní efekt byl zjištěn v mnoha epidemiologických studiích po celém světě, které zahrnovaly děti i dospělé. Jak uvádí von Mutius 15
(2010), svou roli hraje načasování a trvání expozice tomuto faktoru. Největší protektivní efekt byl přitom prokázán u těch jedinců, kteří byli exponováni jiţ prenatálně a následně kontinuálně aţ do dospělosti. Na základě závěrů různých studií je tento pozitivní vliv přičítán kontaktu s hospodářskými zvířaty, konzumaci neupravovaného kravského mléka a zvýšeným hladinám mikrobiálních substancí. (souhrn viz von Mutius 2010) Jeden z mechanismů protektivního působení farmářského prostředí spočívá ve zvýšení exprese genů pro receptory rozeznávající molekulární vzory asociované s patogenními mikroorganismy (PAMP). U dětí ţijících na farmě bylo změřeno vyšší mnoţství těchto receptorů. (Lauener, Birchler et al. 2002) Bylo zjištěno, ţe ke zvýšení exprese uvedených genů dochází v souvislosti s prenatální expozicí farmářskému prostředí. (Ege, Bieli et al. 2006) Díky existenci polymorfismů genů pro receptory rozeznávající PAMP můţe však protektivní vliv být různě modifikován v závislosti na genetické výbavě určitého jedince. (Eder, Klimecki et al. 2004) Některé skutečnosti, jako je například vysoký výskyt astmatiků v západních zemích, však nelze vysvětlit pouze hygienickou hypotézou. Předpokládá se, ţe svou roli zde hraje řada dalších změn, které souvisí se změnou ţivotního stylu obyvatel vyspělých zemí. (Douwes and Pearce 2002)
16
3.2 Alergeny 3.2.1 Základní definice, rozdělení Pojmem
alergeny jsou
označovány antigeny způsobující
alergii.
(Johansson, Bieber et al. 2004) Jedná se nejčastěji o glykoproteiny nebo proteiny. Podle místa vstupu do organismu se rozlišují alergeny inhalační, kontaktní, potravinové, alergeny bodavého hmyzu, lékové alergeny. (Ferenčík, Rovenský et al. 2011) Dále se alergeny člení dle významu na alergeny hlavní, které vyvolávají reakci u většiny (50–90 %) vnímavých osob, a alergeny vedlejší, způsobující odezvu u malé části alergiků (5–10 %). Alergeny se také dělí podle původu, kde jednu ze základních skupin tvoří alergeny zvířat. (Krejsek and Kopecký 2004)
3.2.2 Alergeny zvířat Chovatelství domácích mazlíčků je v současnosti velkým trendem. Zejména obliba psů a koček je veliká. Ve státech Evropské unie se podle studie zahrnující přes 25 000 rodin věnuje chovatelství koček v průměru 14,9 % těchto subjektů, chovatelství psů pak 12 %. (Eller, Roll et al. 2008). V České republice se odhaduje procentuální zastoupení domácností s alespoň jedním psem na 41 %, s alespoň jednou kočkou na 22 %. (web FEDIAF) Kromě psů a koček patří mezi oblíbené i králíci, myši, křečci, morčata, potkani, plazi, akvarijní ryby, ptáci. Stále více jsou chovány exotické druhy zvířat. (Dutau and Rance 2009) Chovatelství zvířat můţe přinést dětem (i dospělým) mnoho pozitivního, ať uţ je to například zábava, uklidňující vliv na psychiku, nebo učení se zodpovědnosti při pečování o ně. Domácí mazlíčci jsou však také běţným zdrojem různých alergenů. V roce 2009 bylo podle studie německých badatelů, která byla provedena pomocí koţních testů v evropských zemích, 26 % této populace senzitizované na kočičí alergeny a 27 % na psí. (Heinzerling, Burbach et al. 2009) Zvířecí alergeny jsou všudypřítomné, vyskytují se ve veškerém ţivotním prostředí člověka. Výrazně se však liší jejich koncentrace v různých lokalitách. Expozice zvířecím alergenům nemusí být zprostředkována pouze přímým kontaktem se zvířaty. Díky svým aerodynamickým vlastnostem, jsou tyto alergeny 17
přenášeny vzduchem a snadno dochází k jejich vdechování. (souhrn viz Zahradnik and Raulf 2014) Dobře také ulpívají na vlasech a oblečení. Proto jsou majitelé domácích mazlíčků (zejména chovatelé koček) významným zdrojem alergenů, které roznáší do dalších prostředí. (Berge, Munir et al. 1998, Karlsson and Renstrom 2005) Mohou se tak snadno dostat i do jiných domácností, kde zvíře nechovají. (Arbes, Cohn et al. 2004) Významným místem expozice zvířecím alergenům se tak stávají i veřejné prostory a budovy. Ve školách byly nalezeny vysoké koncentrace kočičích a psích alergenů. (Perzanowski, Ronmark et al. 1999) Zvířecí alergeny patří do různých proteinových rodin. Jednou z nich je lipokalinová proteinová rodina, kam se řadí většina hlavních savčích alergenů. (Virtanen, Kinnunen et al. 2012) Lipokaliny jsou malé extracelulární bílkoviny. Jejich hlavní biologická funkce je spojena s přenášením malých hydrofobních molekul. Bylo však zjištěno, ţe jsou zapojeny i do mnoha dalších procesů v organismu. (Flower 1996) Některé zvířecí alergeny patří také mezi albuminy. Tyto mají oproti lipokalinovým menší alergizující potenciál, jsou však často příčinou zkříţené alergické reaktivity na alergeny různých druhů zvířat. (Spitzauer, Pandjaitan et al. 1995, Liccardi, Asero et al. 2011) Kočičí alergeny Hlavní kočičí alergeny jsou produkovány slinnými a mazovými ţlázami. (Bartholome, Kissler et al. 1985) Významným zdrojem těchto alergenů jsou koţní šupiny. (Dabrowski, Van der Brempt et al. 1990) Doposud bylo definováno osm alergenů kočky domácí (Felis domesticus) různé struktury – Fel d 1–8. (web alergeny) Hlavním kočičím alergenem je Fel d 1, který je schopný vyvolávat produkci specifických IgE protilátek u vysokého procenta senzitizovaných jedinců. (van Ree, van Leeuwen et al. 1999) Kočičí alergeny se snadno usazují na různých předmětech a nábytku. (Špičák and Panzner 2004) Díky jejich perzistenci v prostředí trvá několik měsíců intenzivního uklízení a čištění, neţ se podaří sníţit hladiny alergenů na úroveň domácnosti, kde kočku nikdy nechovali. (Wood, Chapman et al. 1989)
18
Psí alergeny Významným zdrojem psích alergenů jsou sliny a koţní odpad, méně jich je obsaţeno v moči a srsti. Hlavním alergenem psa domácího (Canis familiaris) je Can f 1, který má menší potenciál vyvolávat alergii neţ kočičí alergen Fel d 1. (Špičák and Panzner 2004) Kaţdý pes můţe vyvolat alergickou reakci. Za takzvané hypoalergenní psy jsou povaţovány psí rasy, které jsou bez srsti, nelínají nebo méně uvolňují srst a koţní šupiny do okolí. Převáţně se jedná o menší psy. (web hypoalergenní psi) Studie porovnávající hladiny alergenů v domácnostech s tzv. hypoalergenními psi a těmi, které za hypoalergenní nejsou povaţovány, nezjistila signifikantní rozdíly. Nebylo tedy potvrzeno, ţe hypoalergenní psi produkují méně alergenů. (Nicholas, Wegienka et al. 2011) Alergeny dalších druhů zvířat U myší, králíků a morčat jsou alergeny součástí hlavně jejich moči. (Špičák and Panzner 2004) Alergeny plazů a ptáků ještě nebyly identifikovány. (Diaz-Perales, Gonzalez-de-Olano et al. 2013) U ptáků můţe být příčinou alergických obtíţí zejména jejich peří, ale i výkaly či šupiny kůţe. Plazi mohou způsobit alergické projevy díky koţním šupinám nebo jedu. Častěji jsou však příčinou obtíţí roztoči nebo plísně v teráriích a akváriích. Problémy můţe způsobovat také krmivo zvířat. (web pro alergiky 1) Nejen chov domácích mazlíčků ale rovněţ chov hospodářských zvířat je spojen s expozicí různým alergenům. Alergeny se nacházejí například v srsti skotu a v srsti koní. Zdrojem alergických potíţí můţe být také ovčí vlna obsahující roztočové alergeny. (Špičák and Panzner 2004)
3.2.3 Alergie na alergeny zvířat Alergii na zvířata provází různé příznaky, které se liší podle místa vstupu alergenu do organismu. Přímý kontakt se zvířetem můţe vyvolat oční nebo koţní projevy. Vdechnutí alergenů se můţe způsobit bronchiální nebo nosní příznaky. Mezi ně patří astma bronchiale a alergická rinitida, která je většinou celoroční. Mohou se však také zhoršit oční a koţní příznaky. Při poranění zvířetem můţe dojít i k anafylaxi. (Špičák and Panzner 2004) 19
Jestliţe se u jedince potvrdí podezření, ţe je alergický na některý ze zvířecích alergenů, je základním opatřením eliminace tohoto alergenu. Znamená to tedy nalézt pro chované zvíře, jehoţ alergeny jsou příčinou alergických obtíţí, nový domov. To však mnohdy není jednoduché s ohledem na citovou vazbu, kterou si daný jedinec ke svému zvířecímu příteli vytvořil. (Gamlin 2003) Ale ani v případě, ţe se uţ zvíře v domácnosti nenachází, není zabezpečený nulový kontakt se zvířecími alergeny. (Arbes, Cohn et al. 2004) Přesto však je toto opatření nejvíce efektivní a můţe přinést podstatnou úlevu i bez pouţití dalších terapeutických metod. (Eggleston and Wood 1992) Existují i další varianty (i kdyţ méně efektivní) jak omezit kontakt s těmito alergeny, pokud odloučení od zvířete není z nějakého důvodu moţné. Mezi tato reţimová opatření například patří:
nepouštět zvířata do loţnice, omezit jejich pohyb v bytě pouze na několik místností, nebo je chovat mimo byt
psa koupat alespoň jednou za týden
omezit blízký kontakt se zvířetem, případně si pak pořádně umýt ruce
pravidelně luxovat přístrojem s HEPA filtrem
redukovat mnoţství alergenů pomocí čističky vzduchu
převlékat dítě po kontaktu se zvířetem, kdyţ má jít do školy
pravidelně mýt podlahy a častěji uklízet místa, kde se zvíře zdrţuje (alergik by neměl být při úklidu přítomen)
(Novotná and Novák 2012), (web ACAAI), (web pro alergiky 2) Někdy však reţimová opatření nepostačují a bývá potřebné přistoupit k dalším terapeutickým metodám.
20
3.3 Vliv kontaktu se zvířaty na výskyt alergií u dětí Existuje mnoho studií zabývajících se vlivem kontaktu se psy a kočkami na vznik a výskyt alergií u dětí. Psům a kočkám jako nejoblíbenějším domácím zvířatům je věnováno v zahraničních výzkumech nejvíce pozornosti, zatímco vlivem ostatních druhů zvířat se zabývá podstatně méně studií. Výsledky provedených výzkumů jsou však často protichůdné. Závěry některých studií naznačují, ţe expozice kočičím alergenům v raném věku je spojena s rozvojem senzitizace na kočičí alergeny, kdy dochází ke zvýšení hladiny a reaktivity specifických protilátek třídy IgE při expozici těmto alergenům. (Heissenhuber, Heinrich et al. 2003, Chen, Rzehak et al. 2007) Například ve studii švédského týmu bylo však naopak zjištěno sníţení rizika senzitizace na kočičí alergeny u dětí ve věku 12–13 let, které byly v kontaktu s kočkou během prvního roku ţivota. (Hesselmar, Aberg et al. 1999) Některé ze studií se zaměřily na vliv koncentrace kočičích alergenů v domácím prostředí. Podle výsledků studie výzkumníků z Univerzity ve Virginii bylo nejméně senzitizovaných jedinců tam, kde byly nalezeny velmi nízké nebo naopak vysoké koncentrace těchto alergenů. Nejvíce senzitizovaných jedinců odpovídalo středním koncentracím. Tolerance ke kočičím alergenům byla spojena s modifikovanou Th2 odpovědí se zvýšenou expresí protilátek izotypu IgG4, který je regulován cytokiny IL-4 podobně jako protilátky třídy IgE. Nespouští však klinické projevy imunitní reakce a nedochází ke zvýšení IgE v krvi. U nejvíce exponovaných jedinců byla produkce IgG nejvyšší. Tento poznatek mohl přinést vysvětlení, jakým způsobem by mohla zvířata přítomná v domácnosti sniţovat riziko astmatu. (Platts-Mills, Vaughan et al. 2001) Situace je komplikována vzájemnou interakcí mezi genetickými vlivy a faktory vnějšího prostředí. Badatelé z Dánska ve své studii zjistili, ţe existuje vztah mezi kontaktem s kočkou v prvním roce ţivota a rozvojem atopického ekzému. Zvýšené riziko se vyskytovalo u těch dětí, které měly nefunkční alelu genu pro filagrin. (Bisgaard, Simpson et al. 2008) Vlivu kontaktu se psy v dětství bylo ve studiích věnováno méně pozornosti neţ kontaktu s kočkami. Byla zjištěna spojitost mezi expozicí psím alerge21
nům v dětství a niţším výskytem alergických respiračních symptomů. (Litonjua, Milton et al. 2002) Kontakt se psy v raném dětství se v řadě studií ukázal být ochranným faktorem proti vývoji alergických onemocnění. (Holscher, Frye et al. 2002, Almqvist, Egmar et al. 2003) Předmětem výzkumu se stal také mechanismus moţného vlivu kontaktu se psy proti rozvoji alergií. Výzkumy se zaměřily na zjištění, zda by příčinou ochranného vlivu kontaktu se psy nemohlo být zvýšení expozice sloţkám bakteriálních těl, hlavně endotoxinu. Studie výzkumného týmu z Cincinnati zjistila protektivní vliv expozice vysokým hladinám endotoxinu v přítomnosti několika psů v domácnosti. (Campo, Kalra et al. 2006) Autoři dalších studií však došli k závěru, ţe pozitivní působení kontaktu se psy v raném dětství nemůţe být přičítáno současné expozici endotoxinu. (Bufford, Reardon et al. 2008, Chen, Morgenstern et al. 2008) Některé studie zabývající se kontaktem se psy rovněţ zjistili interakci faktorů vnějšího prostředí s genetickými předpoklady. V těchto výzkumech bylo zejména u dětí s určitou variantou genu pro CD14 (cluster of differentiation) kontaktem se psy sníţené riziko rozvoje atopického ekzému. (Gern, Reardon et al. 2004, Biagini Myers, Wang et al. 2010) Skupina badatelů ze Španělska vytvořila metaanalýzu, která se zaměřila na výzkum vztahu mezi expozicí osrstěným zvířatům a astmatem či alergickou rhinitidou. Bylo zjištěno, ţe kontakt s kočkami má slabý protektivní vliv proti vzniku astmatu. Naproti tomu kontakt se psy lehce zvýšil riziko astmatu. Výsledky vlivu expozice osrstěným zvířatům neurčeného druhu nebyly průkazné. (Takkouche, Gonzalez-Barcala et al. 2008) Badatelé z Institutu epidemiologie v Německu zdokumentovali výsledky observačních studií zaměřených na vztah mezi expozicí kočkám nebo psům a alergiemi publikovaných v letech 2000–2009 v systematickém přehledu. Tento přehled ukazuje, jak jsou výsledky provedených studií rozporuplné a často i protichůdné. Závěrem, který plyne z tohoto přehledu, je, ţe kontakt s kočkami a psy v raném dětství nemá vliv na rozvoj astmatu ani příznaků podobných tomuto onemocnění aţ do školního věku. Expozice psům během dětství se ukázala být ochranným faktorem před atopickou senzitizací na vzdušné alergeny,
22
byla však spojena se sípáním v pozdějších letech ţivota. Kontakt s kočkami byl spojen se zvýšením rizika senzitizace na kočičí alergeny. (Chen, Tischer et al. 2010) Velká populační průřezová studie probíhající v Německu u dětí ve věku 0–17 let se zabývala různými faktory, které by mohly zvyšovat riziko výskytu ekzému. Zjistila, ţe chov domácích mazlíčků nemá významnou spojitost s tímto onemocněním. (Apfelbacher, Diepgen et al. 2011) Metaanalýza italské skupiny badatelů se také zaměřila na vliv kontaktu se zvířaty na výskyt atopického ekzému u dětí. Zahrnovala celkem 26 kohortových studií. Výsledky ukazují, ţe expozice psům nebo obecně domácím mazlíčkům sniţuje riziko atopického ekzému o 25 %, zatímco u expozice kočkám se neprokázala ţádná souvislost. (Pelucchi, Galeone et al. 2013). Fretzayas a jeho spolupracovníci z univerzity v Athénách vytvořili přehled zabývající se kontroverzní rolí domácích mazlíčků v rozvoji atopie u dětí. Došli k závěru, ţe je třeba dalšího výzkumu, zejména co se týče typu atopického onemocnění, genetického profilu jedince, druhu domácích mazlíčků a období trvání expozice zvířete. (Fretzayas, Kotzia et al. 2013) Výsledky britské kohortové studie přinesly zjištění, ţe kontakt s domácími mazlíčky během těhotenství a v dětství je spojen se sníţením rizika atopického astmatu v 7 letech. Naopak však dochází při této expozici ke zvýšení rizika neatopického astmatu, obzvláště při kontaktu s králíky a hlodavci. (Collin, Granell et al. 2014) Z poznatků získaných uvedenými studiemi vyplývá, ţe vliv kontaktu se zvířaty na výskyt alergií u dětí zůstává stále velmi rozporuplným tématem. Mnoho studií naznačilo protektivní vliv kontaktu dětí se zvířaty, jiné studie ho však nepotvrdily. Působení tohoto faktoru na výskyt alergií můţe však být ovlivněno celou řadou dalších činitelů. Záleţí například na druhu domácího zvířete, načasování (věku), trvání a intenzitě kontaktu se zvířetem. Mezi další vlivy patří rodinná anamnéza, genetický polymorfismus, pohlaví a působení dalších faktorů vnějšího prostředí. (Bufford and Gern 2007) Na základě toho pak různé studie, které se často liší designem, výběrem probandů, prostředím, pouţitými metodami a dalšími charakteristikami, mohou přinášet různé výsledky. Stále tedy 23
zůstává řada otázek, které je třeba objasnit. Je potřeba dalších výzkumů, které by podpořily či vyvrátily dosavadní poznatky.
24
4 EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST 4.1 Popis metod Metodou, která byla pouţita pro moji diplomovou práci, byl dotazník. Tato diplomová práce navazuje na úsilí předchozích diplomantů, kteří s pomocí vědeckých poznatků tento dotazník sestavili a následně rozeslali do základních škol. Dotazník je zaměřen na výzkum mnoha různých faktorů, které mohou mít vliv na výskyt alergií. Kaţdý okruh otázek týkajících se určitého tématu pak zpracovával a vyhodnocoval jiný diplomant. Moje diplomová práce se zabývá otázkami souvisejícími s kontaktem se zvířaty a snaţí se posoudit, jaký je vliv tohoto kontaktu na výskyt alergií u dětí.
4.1.1 Použitý materiál a pomůcky
Dotazníky
Počítače
Počítačové programy: Microsoft Excel, Microsoft Word, Fine Reader v. 4, citační program EndNote
Scannery
Tiskárny
USB disky
4.2 Popis pracovního postupu 4.2.1 Dotazníky Dotazníky byly nejprve sestaveny a rozeslány do základních škol. Naše pracovní skupina měla k dispozici jiţ vyplněné dotazníky. Dotazník tvořilo celkem 58 otázek na 9 stranách. Na výzkumu se podílelo celkem 69 škol, které byly náhodně vybrány. Probandy se stali dvanáctiletí ţáci základních škol. Dotazníky dobrovolně a anonymně vyplnily matky dětí během května a června roku 2011. Vybraná odpověď se zakříţkovala, někdy ji bylo
25
nutné vypsat celými slovy. Celkem bylo rozesláno 2793 dotazníků, vrátilo se jich 1697. Návratnost je tedy 60,8 %. Okruhy otázek dotazníku se zabývaly informacemi o datu narození dítěte, pohlaví, výšce, hmotností, bydlištěm, prostředím, ve kterém dítě vyrůstalo. Dále byly uvedeny okruhy otázek týkající se zdravotního stavu dítěte, těhotenství a kojení, stravy dítěte po narození, prodělaných infekčních onemocněních, uţívání antibiotik, hygienických návyků. Moje práce vychází z odpovědí na okruh otázek zaměřených na kontakt dítěte se zvířaty (na straně 8 dotazníku). Také nás zajímalo, kolik dětí je alergických na zvířecí alergeny a jaký je nejčastěji udávaný zvířecí alergen (na straně 3 dotazníku). (vzor dotazníku viz Přílohy)
4.2.2 Zpracování dat Naše pracovní skupina se podílela na zpracování dat z dotazníků. Dotazníky se nejprve očíslovaly a roztřídily do skupin podle čísel stran. Strany se pak oskenovaly pomocí skeneru. Digitalizace dat z papírových dotazníků byla provedena pomocí počítačového programu FineReader verze 4. Program načetl zakříţkované odpovědi. Všechny strany jsme následně v tomto programu zkontrolovali a některé údaje dodatečně ručně doplnili. Bylo nutné provést opravu například tam, kde kříţek zaškrtnuté odpovědi přesahoval do vedlejšího políčka. Nebo v případě, ţe si dotazovaný svou odpověď rozmyslel, přeškrtal ji a pak zaškrtl jinou. Některé odpovědi se měly vypsat celé slovy, a proto jsme je pak také museli doplnit ručně do programu. Data byla následně převedena do Microsoft Excelu. V programu Microsoft Excel pak bylo nutné doplnit nevyplněná políčka, aby bylo dále moţné s daty pracovat. Proto se tato políčka nahradila kódem -1. I k ostatním odpovědím byla přiřazena číselná hodnota. Číslo 1 bylo přiřazeno k odpovědi ano a 0 znamenala odpověď ne. Vyšší číslo neţ 1 znamenalo pořadí nabízené moţnosti odpovědi, na kterou respondent odpověděl kladně. Kaţdý řádek v programu Microsoft Excel pak byl tvořen jedním dotazníkem, přičemţ pořadí tohoto řádku odpovídalo číslu dotazníku. Kaţdý řádek byl tedy tvořen čísly podle toho, jak respondent odpověděl na určitou otázku. Jednotlivé otázky tvořily v Microsoft Excelu sloupce.
26
Otázky na kontakt dítěte se zvířaty byly v dotazníku rozděleny na kontakt se zvířaty „denně“ a kontakt se zvířaty „po většinu roku“. V kaţdé z těchto moţností měla respondentka dále na výběr věkové rozmezí, kdy k tomuto kontaktu docházelo (během 1. roku, 2–3. roku, 4–5. roku ţivota nebo ve věku 6 a více let). Odpovědi „denně“ a „po většinu“ roku jsme během zpracování dat transformovali na tzv. „častý kontakt“, abychom získali vyšší počty kladných odpovědí. Transformace byla provedena sečtením odpovědí ve sloupečcích „denně“ a „po většinu roku“ v jednotlivých věkových rozmezích. Byl tak vytvořen nový sloupec s názvem častý kontakt. Následně jsme pouţili filtr v programu Microsoft Excelu. Pomocí tohoto nástroje jsme zjistili počet probandů, kteří byli v kontaktu s určitým zvířetem v daném věkovém rozmezí denně nebo po většinu roku, tedy často. Podobným způsobem jsme zpracovali data týkající se kontaktu s osrstěnými zvířaty.
4.2.3 Vyhodnocení dat Filtry v programu Microsoft Excel nám tedy umoţnily zjistit, kolik alergiků nebo nealergiků z celkového počtu ne/alergiků odpovědělo kladně či záporně na určitou otázku, která nás zajímala. Nejprve však bylo nutné definovat skupinu alergiků a nealergiků. Mezi alergiky byl zařazen jedinec, který vyhovoval současně těmto kritériím:
od 2 let ţivota se u něho vyskytl alespoň jeden z příznaků alergie,
od 2 let ţivota alespoň jednou uţíval léky proti příznakům alergie,
od 2 let ţivota opakovaně navštěvoval alergologa nebo dětského lékaře kvůli alergickým příznakům.
Tímto způsobem bylo mezi alergiky zařazeno celkem 420 probandů. Do skupiny nealergiků pak patřili jedinci, u kterých nebylo splněno ţádné z výše uvedených kritérií pro zařazení mezi alergiky. Skupinu nealergiků pak tvořilo 774 dětí. Zbylé jedince, které nešlo zařadit ani do jedné z těchto skupin, jsme museli z dalšího výzkumu vyloučit. Mezi ně patřili ti, kteří vyhovovali pouze 1 nebo 2 kritériím. Také jsme z celkového počtu odstranili dotazníky s nezodpovězenými otázkami. Rovněţ jsme vţdy u jednotlivých časových úseků odečetli z celkového počtu alergiků a nealergiků počty těch, kteří odpověděli „Neumím 27
určit, nevím“, takţe jsme vţdy pracovali s relevantními daty. Konkrétní počty jsou uvedeny v příloze. Vyfiltrované počty jsme pak dále statisticky zpracovávali. V této práci jsme také v případě zjišťování vlivu kontaktu se zvířaty na jednotlivá alergická onemocnění (astma bronchiale, alergickou rinitidu, atopický ekzém) z alergiků ještě dále vyčlenili na základě udávaných příznaků tři skupiny – astmatiky, rinitiky (trpící sezónní nebo celoroční rinitidou), ekzematiky. Opět jsme tohoto dosáhli pomocí nástroje filtr. Sledovali jsme pak kontakty se
zvířaty ve
skupině
nealergiků
v porovnání se
skupinami
astmati-
ků/rinitiků/ekzematiků.
4.2.4 Statistická analýza dat Získané počty ne/alergiků (kteří odpověděli kladně či záporně na určitou otázku z celkového počtu ne/alergiků) jsme podrobili tzv. chí-kvadrát testu nezávislosti dvou kvalitativních znaků (Klemera and Klemerová 1997), abychom zjistili, nakolik jsou naše výsledky statisticky významné. Test nám umoţnila realizovat šablona v programu Microsoft Excel, která byla vytvořena podle vzorce: χ2 = [(ad – bc) / (nA + nB)]2 . (1/a0 + 1/b0 + 1/c0 + 1/d0) a = kA . . . počet výskytu sledovaného znaku A b = kB . . . počet výskytu sledovaného znaku B c = nA – kA d = nB – kB a0 = (kA + kB) . nA / (nA + nB) b0 = a + b - a0 c0 = nA – a0 d0 = n B – b 0 nA, nB … počet pokusů náhodného jevu A, B kA, kB … počet výskytu sledovaného znaku
28
Jestliţe platila nerovnost χ2 > χ2 p, pak se prokázal statisticky významný rozdíl mezi dvěma kvalitativními znaky se spolehlivostí p. (Klemera and Klemerová 1997) Výsledky se podle úrovně statistické významnosti označily hvězdičkami. Statisticky nejvíce významné byly výsledky s nejniţší hodnotou p. Rozlišovali jsme 3 úrovně statistické významnosti: p ≤ 0,05 * p ≤ 0,01 ** p ≤ 0,001 *** Pomocí šablony pro chí-kvadrát test jsme získali tabulky pro výskyt jednotlivých znaků a následně jsme z nich vytvořili sloupcové grafy.
29
5 VÝSLEDKY 5.1 Kontakt dítěte se zvířaty – vliv na výskyt alergií Kontakt se zvířaty je povaţován za moţný ochranný faktor proti alergiím u dětí. Jestliţe dítě vídá zvířata denně nebo po většinu roku, je pravděpodobně jejich vliv na vznik a výskyt alergie větší, neţ kdyţ s nimi přichází do kontaktu méně. Sledovali jsme tedy, jestli statisticky významně více nealergických jedinců přichází do častého kontaktu se zvířaty. Na základě toho, bychom pak mohli chovatelství domácích zvířat označit za ochranný faktor proti alergiím. Za „častý kontakt“ dítěte se zvířaty povaţujeme situaci, kdy respondentka označila odpověď, ţe dítě přichází do kontaktu se zvířaty „denně“ nebo „po většinu roku“. Zjišťovali jsme také, zda přítomnost zvířat v domácnostech naopak neznamená častější výskyt alergií u dětí. Respondentky měly zaškrtnutím příslušných políček (nebo ručním výpisem) odpovědět, zda se jejich dítě v průběhu svého ţivota dostávalo do kontaktu se zvířetem, jaký to byl druh zvířete a v jakém období k tomu docházelo (během 1. roku, 2–3. roku, 4–5. roku ţivota nebo ve věku 6 a více let). My jsme pak porovnávali rozdíly v kontaktu se zvířaty u alergiků a nealergiků. Výsledky jsou uvedeny v tabulkách (v příloze, viz Tabulky – Všechna alergická onemocnění, str. 63–66) a znázorněny pomocí grafů.
30
5.1.1
Kontakt se psem žijícím v bytě Do častého kontaktu se psem se podle odpovědí respondentek dostalo
během prvního roku ţivota 14,7 % alergických dětí (n = 60) a 15,1 % nealergických (n = 112). Ve věku dvou aţ tří let se tento počet sníţil na 11,9 % alergiků (n = 49) a 13,0 % nealergiků (n = 98). Mezi čtyř- aţ pětiletými dětmi bylo 13,6 % alergiků (n = 56) a 13,8 % nealergiků (n = 104) často v kontaktu se psem. Ve věku šest let a více počet procent vzrostl na 27,5 % u alergiků (n = 112) a 25,9 % u nealergiků (n = 194). Ani v jednom z uvedených případů se neprokázala statistická významnost. (viz tabulka 5.1.1 a graf 5.1.1)
Graf 5.1.1
Časté kontakty se psy v bytech alergiků a nealergiků
31
5.1.2 Kontakt s kočkou žijící v bytě Podle odpovědí respondentek na tuto otázku se počet dětí, které přišly do častého kontaktu s kočkou, vyznačuje rostoucím trendem. V prvním roce ţivota tvořil tento počet v procentuálním vyjádření 3,9 % alergiků (n = 16) a 4,8 % nealergiků (n = 36), ve druhém aţ třetím roce 4,8 % alergiků (n = 20) a 5,2 % nealergiků (n = 39), ve čtvrtém aţ pátém roce 6,3 % alergiků (n = 26) a 7,3% nealergiků (n = 55). U dětí ve věku šest let a více přišlo do kontaktu s kočkou 14,0 % alergiků (n = 57) a 13,6 % nealergiků (n = 102). V prvních třech věkových kategoriích převládal kontakt s kočkou u nealergiků, pouze ve věku 6 let a více lehce převaţoval tento kontakt u alergiků. Ani v tomto případě jsme však v ţádném období nezaznamenali statistickou významnost. (viz tabulka 5.1.2 a graf 5.1.2)
Graf 5.1.2
Časté kontakty s kočkami v bytech alergiků a nealergiků
32
5.1.3 Kontakt s morčetem, křečkem či jiným hlodavcem v bytě (kromě činčily) Často přišlo do kontaktu s hlodavci během svého prvního roku ţivota 2,7 % alergiků (n = 11) a 3,8 % nealergiků (n = 28), ve věku 2–3 roky 5,3 % alergiků (n = 22) a 6,1 % nealergiků (n = 46). V kategorii čtyř- aţ pětiletých dětí bylo v kontaktu s hlodavci 14,3 % alergiků (n = 59) a 17,0 % nealergiků (n = 128), zatímco u šestiletých a starších počty procent vzrostly na 27,7 % u alergiků (n = 113) a 26,4 % u nealergiků (n = 198). Jak je patrné z grafu a tabulky, neobjevila se zde statistická významnost. (viz tabulka 5.1.3 a graf 5.1.3)
Graf 5.1.3
Časté kontakty s hlodavci v bytech alergiků a nealergiků
33
5.1.4 Kontakt s králíkem nebo činčilou žijícími v bytě V častém kontaktu s králíkem nebo činčilou bylo během svého prvního roku ţivota 1,0 % alergiků (n = 4) a 0,9 % nealergiků (n = 7), ve 2–3 letech stejné procento alergiků i nealergiků – 1,5 % (u alergiků n = 6, u nealergiků n = 11), ve věku 4–5 let 5,1 % alergiků (n = 21) a 3,9 % nealergiků (n = 29). Ve věku šesti let a více převaţoval kontakt s králíkem nebo činčilou u nealergiků (10,3 %, n = 77) nad kontaktem u alergiků (7,4 %, n = 30). V ţádném případě se však nejednalo o statisticky významný rozdíl. (viz tabulka 5.1.4 a graf 5.1.4)
Graf 5.1.4 Časté kontakty s králíky nebo činčilami v bytech u alergiků a nealergiků
34
5.1.5 Kontakt s ptáky v bytě Počty alergiků i nealergiků, kteří přišli do častého kontaktu s ptáky, se s narůstajícím věkem zvyšují. V prvním roce ţivota tvořil tento počet v procentuálním vyjádření 2,9 % alergiků (n = 12) a 3,1 % nealergiků (n = 23), ve druhém aţ třetím roce 3,6 % alergiků (n = 15) a 5,9 % nealergiků (n = 44), ve čtvrtém aţ pátém roce 8,0 % alergiků (n=33) a 10,4 % nealergiků (n = 78). U dětí ve věku šesti let a více přišlo do častého kontaktu s ptáky 11,3 % alergiků (n = 46) a 11,7 % nealergiků (n = 88). V kaţdé věkové kategorii mírně převaţuje počet nealergických dětí. Statisticky významný rozdíl však mezi skupinami alergiků a nealergiků není. (viz tabulka 5.1.5 a graf 5.1.5)
Graf 5.1.5
Častý kontakt s ptáky v bytech alergiků a nealergiků
35
5.1.6 Kontakt se psem mimo byt Kontakt se psem mimo byt se ukazuje být častější neţ kontakt v bytě. V častém kontaktu se psem mimo byt bylo v prvním roce ţivota 24,2 % alergiků (n = 99) a 25,8 % nealergiků (n = 192), ve druhém aţ třetím roce 27,4 % alergiků (n = 113) a 27,5 % nealergiků (n = 207), ve čtvrtém aţ pátém roce 30,5 % alergiků (n = 126) a 30,2% nealergiků (n = 227). U dětí šestiletých a starších přišlo do častého kontaktu 33,3 % alergiků (n = 136) a 34,9 % nealergiků (n = 262). V kaţdém věku (kromě věkového rozmezí 4–5 let) mírně převaţoval častý kontakt se psem mimo byt u nealergiků. Tyto rozdíly mezi alergiky a nealergiky však nedosahovaly statistického významu. (viz tabulka 5.1.6 a graf 5.1.6)
Graf 5.1.6
Časté kontakty se psy mimo byt u alergiků a nealergiků
36
5.1.7 Kontakt s kočkou mimo byt Mezi dětmi, které přišly do častého kontaktu s kočkou mimo byt, ve všech věkových kategoriích převaţují alergici. S přibývajícím věkem se rozdíly v kontaktu zmenšují a počty se postupně vyrovnávají. V prvním roce ţivota bylo v častém kontaktu s kočkou mimo byt 16,1 % alergiků (n = 66) a 14,0 % nealergiků (n = 104), ve druhém aţ třetím roce 16,9 % alergiků (n = 70) a 14,6 % nealergiků (n = 110), ve čtvrtém aţ pátém roce 18,4 % alergiků (n = 76) a 18,1 % nealergiků (n = 136). U dětí šestiletých a starších přišlo do častého kontaktu 22,1 % alergiků (n = 90) a 22,0 % nealergiků (n = 165). Výsledky nejsou statisticky významné. (viz tabulka 5.1.7 a graf 5.1.7)
Graf 5.1.7
Časté kontakty s kočkami mimo byt u alergiků a nealergiků
37
5.1.8 Kontakt s hospodářskými zvířaty Do častého kontaktu s hospodářskými zvířaty přišlo během prvního roku svého ţivota 12,7 % alergiků (n = 52) a 13,3 % nealergiků (n = 99), ve věkové kategorii 2–3 roky 13,8 % alergiků (n = 57) a 14,6 % nealergiků (n = 110). Ve věku 4–5 let počet procent u alergiků mírně poklesl na 12,8% (n = 53), zatímco u nealergiků se téměř nezměnil (14,8 %, n = 111). Ve věku 6 let a více do častého kontaktu s hospodářskými zvířaty přišlo 14,5 % alergiků (n = 59) a 15,1 % nealergiků (n = 113). Mezi jedinci, kteří denně přicházeli do kontaktu s hospodářskými zvířaty, tedy vţdy mírně převaţovali nealergici. Tento rozdíl vůči alergikům však nedosahoval statistického významu. (viz tabulka 5.1.8 a graf 5.1.8)
Graf 5.1.8
Časté kontakty s hospodářskými zvířaty u alergiků a nealergiků
38
5.1.9 Kontakty s ostatními zvířaty Otázka na kontakt s ostatními zvířaty byla opět rozdělena na „denní kontakt“ a „kontakt po většinu roku“. Tyto nabízené moţnosti se stejně jako u předchozích otázek členily na jednotlivé věkové kategorie. Respondentky zde dále měly moţnost uvést, o jaký druh zvířete se v případě toto kontaktu jednalo. Zastoupení jednotlivých zvířat a celkové počty odpovědí však byly velmi nízké. Druhy těchto „ostatních“ zvířat, se kterými přišli často do kontaktu alergici a nealergici, a počty, kolikrát byly u obou skupin zastoupeny, uvádí tabulka 5.1.9.
Tabulka 5.1.9
Časté kontakty s ostatními zvířaty u alergiků a nealergiků druh zvířete
alergici nealergici
akvarijní ryby
3
2
králík mimo byt
1
2
papoušek venku
3
0
morče mimo byt
2
0
africký hlemýžď
1
1
had
0
1
kůň
1
1
slepice
1
1
želva
6
5
fretka
1
2
bažant
0
1
hrdlička
0
1
křepelka
0
1
39
5.1.10 Kontakt s osrstěnými zvířaty v bytě Dále jsme se zaměřili na vliv kontaktu s libovolným osrstěným zvířetem na výskyt alergií. Do častého kontaktu s osrstěnými zvířaty (psem, kočkou, hlodavcem nebo králíkem) v bytě se dostalo ve věkové kategorii 0–1 rok 18,6 % alergiků (n = 76) a 19,1 % nealergiků (n = 142). Ve věku 2–3 roky zůstal počet procent alergiků stejný, zatímco u nealergiků mírně vzrostl (na 19,9 %, n = 150). Ve třetí věkové kategorii činilo procentuální zastoupení 31,7 % u alergiků (n = 131) a 30,6 % u nealergiků (n = 230). U dětí ve věku 6 let a více se do častého kontaktu s osrstěnými zvířaty dostalo 51,7 % alergiků (n = 211) a 52,9 % nealergiků (n = 397). Rozdíl mezi skupinami alergiků a nealergiků v ţádném z uvedených případů není statisticky významný. (viz tabulka 5.1.10 a graf 5.1.10)
Graf 5.1.10 Časté kontakty s osrstěnými zvířaty v bytech alergiků a nealergiků
40
5.2 Kontakt dítěte se zvířaty – vliv na výskyt jednotlivých alergických onemocnění Předmětem výzkumu také byl vliv kontaktu dítěte se zvířaty na konkrétní alergické onemocnění. Podle udávaných obtíţí jsme tedy ze skupiny alergiků ještě vyčlenili astmatiky (s příznaky astma bronchiale), rinitiky (s příznaky celoroční nebo sezónní alergické rinitidy) a ekzematiky (s příznaky atopického ekzému). Porovnávali jsme pak kontakt s jednotlivými druhy zvířat ve skupině nealergiků s kontaktem u jednotlivých skupin – astmatiků/rinitiků/ekzematiků. Opět jsme sledovali tzv. častý kontakt a stejně jako v předchozím případě nás zajímalo i období, kdy ke kontaktu s jednotlivými druhy zvířat docházelo. Zjistili jsme tři statisticky významné výsledky. U dětí ve věku 6 a více let přicházelo do častého kontaktu s kočkou v bytě větší procento astmatiků (22 %, n = 27) neţ nealergiků (13,6 %, n = 102). Jednalo se o slabou statistickou významnost (p = 0,016). V ostatních věkových kategoriích také vţdy převaţoval kontakt u astmatiků, rozdíly však nebyly výrazné. (viz tabulka 5.2.1 a graf 5.2.1) Další statisticky významný rozdíl se ukázal v kontaktu s ptáky v bytě u dětí ve věku 4–5 let, kdy přicházelo do častého kontaktu větší procento nealergiků (10,4 %, n = 78) neţ astmatiků (4,1 %, n = 5). Opět se jednalo o slabou statistickou významnost (p = 0,027). V ostatních časových úsecích převaţoval kontakt s ptáky v bytě u nealergiků, rozdíly však nedosahovaly statistického významu. (viz tabulka 5.2.2 a graf 5.2.2) Statisticky významný výsledek se také objevil při porovnávání kontaktu s ptáky v bytě mezi nealergiky a ekzematiky. Ve věku 2–3 roky tento častý kontakt výrazně převaţoval u nealergiků (5,9 %, n = 44) nad kontaktem u ekzematiků (1,4 %, n = 2, p = 0,032). V ostatních časových úsecích také přicházelo do častého kontaktu s ptáky v bytě více nealergiků. Nejednalo se však o statisticky významné rozdíly. (viz tabulka 5.2.20 a graf 5.2.20) Další výsledky byly podobné jako v případě, kdy jsme skupinu alergiků nerozdělovali. (viz Přílohy, Tabulky – Astma bronchiale, Alergická rinitida, Atopický ekzém, tabulky 5.2.3–5.2.19, 5.2.21–5.2.27)
41
Graf 5.2.1
Časté kontakty s kočkami v bytech nealergiků a astmatiků
Graf 5.2.2
Časté kontakty s ptáky v bytech nealergiků a astmatiků 42
Graf 5.2.20 Časté kontakty s ptáky v bytech nealergiků a ekzematiků
43
5.3 Alergie na zvířecí alergeny Do našeho dotazníku byla také zařazena otázka, zjišťující přímo agens, na které (pokud byla u dítěte diagnostikována alergie) je podle testů alergické (str. 3 dotazníku). Otázka vyţadovala vypsání odpovědi celými slovy. Celkem 97 respondentek uvedlo, ţe jejich dítě trpí alergií na některý ze zvířecích alergenů, 78 z těchto jedinců přitom patřilo mezi námi definované alergiky. Druhy udávaných zvířat a počet, kolik respondentek uvedlo u jejich dítěte alergii na daný druh, popisuje tabulka 5.3. Za příčinu alergie jsou označována v některých odpovědích obecně osrstěná zvířata, nejsou rozlišeny konkrétní druhy. V odpovědích se často vyskytovalo několik alergenů u jednoho alergika zároveň. Například mnoho respondentek udávalo u svých dětí alergii na kočičí a zároveň na psí alergeny. Děti, které byly alergické na kočičí alergeny, se ve většině případů do častého kontaktu s kočkou během svého dětství nedostaly.
Tabulka 5.3
Alergie na zvířecí alergeny
druh zvířete (alergen)
počet alergiků
osrstěná zvířata
23
pes
23
kočka
33
ptáci (peří)
21
morče
5
kůň
4
kráva
1
králík
1
exotické ptactvo
1
44
6 DISKUZE 6.1 Kontakt dítěte se zvířaty V naší dotazníkové studii jsme se snaţili zjistit, zda má kontakt se zvířaty v dětství vliv na výskyt alergií u dětí. Sledovali jsme kontakt s různými druhy domácích mazlíčků během dětství. Také nás zajímalo, jestli hraje roli i načasování této expozice, proto byly odpovědi rozdělené na čtyři věková rozmezí. Porovnávali jsme, jestli k tomuto kontaktu častěji dochází u alergiků či nealergiků. U nejčastěji chovaných domácích mazlíčků (pes, kočka) jsme rozlišovali mezi kontaktem se zvířetem, ke kterému dochází v bytě (a tím k větší kumulaci alergenů) a kontaktem mimo byt. Tuto kumulaci alergenů potvrzuje například analýza Nicholase a jeho spolupracovníků z Detroitu. Jejich výsledky ukazují, ţe v domácnostech, kde chovají psy venku, jsou významně niţší hladiny psích alergenů neţ v domácnostech se psy chovanými uvnitř domu (Nicholas, Wegienka et al. 2010). V bytě také lidé většinou tráví mnohem více času neţ ve venkovním prostředí, proto jsou se zvířaty (pokud je mají v bytě) v mnohem intenzivnějším kontaktu. Zjišťovali jsme tzv. častý kontakt (= denní kontakt či kontakt po většinu roku), který by mohl nejvíce ovlivnit vznik a výskyt alergie u dětí. Následně jsme vyhodnocovali, zda jsou tyto rozdíly mezi skupinou alergiků a nealergiků statisticky významné a zda lze závěry plynoucí z našich výsledků pouţít jako doporučení pro běţnou praxi.
6.1.1 Kontakt se psy Psi patří k nejoblíbenějším a nejčastěji chovaným domácím mazlíčkům. Kontakt se psy s přibývajícím věkem u dětí stále narůstá. V našem dotazníku jsme ve frekvenci kontaktu se psem mezi skupinou alergiků (astmatiků/ /rinitiků/ekzematiků) a nealergiků v ţádném období dětství nezjistili statisticky významný rozdíl, ať uţ se jednalo o častý kontakt se psem v bytě nebo mimo byt. Dá se tedy říci, ţe kontakt se psem podle našich výsledků nehraje významnou roli ve výskytu alergie u dětí. Neprokázali jsme, ţe by tento kontakt před45
stavoval rizikový faktor pro rozvoj alergie. Nepotvrdil se však ani jeho protektivní vliv. Protektivní efekt kontaktu se psy na pozdější výskyt alergií udává například studie Holcherovy skupiny. (Holscher, Frye et al. 2002). Důleţité je podle výsledků mnohých studií období dětství, kdy docházelo ke kontaktu se psem. V uvedené studii bylo zjištěno celoţivotní sníţení výskytu astmatu i dalších alergických obtíţí, jestliţe v prvním roce ţivota bylo dítě v kontaktu se psem. (Holscher, Frye et al. 2002) Také podle studie americké výzkumné skupiny došlo díky kontaktu se psy ke sníţení rizika výskytu atopického ekzému a příznaků astmatu. Zde se zjistil protektivní vliv u dětí, které přišly do kontaktu se psem v období kolem porodu, kdy dochází k rozvíjení imunitního systému. (Bufford, Reardon et al. 2008) Podle výsledků britské kohortové studie představuje kontakt se psem v domácnosti během těhotenství a v raném dětství sníţené riziko atopického astmatu a senzitizace na vzdušné alergeny v 7 letech. Byl však spojen se zvýšením rizika neatopického astmatu. (Collin, Granell et al. 2014) Některé z provedených studií naopak poukazují na expozici psím alergenům jako na moţný rizikový faktor alergií. Výzkumný tým z Nového Zélandu se zaměřil na rizikové faktory pro astma. Byl zjištěn zvýšený výskyt alergických respiračních symptomů ve věku 3,5 a 7 let při přítomnosti psa v domácnosti v prvním roce ţivota. Studie byla však poměrně malého rozsahu - zahrnovala 871 dětí. (Mitchell, Robinson et al. 2007) Souhrnná analýza dat z 11 prospektivních evropských kohortových studií autorů z Norska, však nezjistila souvislost mezi kontaktem se psy v raném dětství a výskytem alergií (astmatu, alergické rhinitidy) u dětí ve věku 6–10 let. (Lodrup Carlsen, Roll et al. 2012) Tento závěr se tedy podobá i našim výsledkům. Podle výsledků naší dotazníkové studie tedy není důvod se vyhýbat kontaktu se psy. Pokud však uţ u daného jedince byla prokázána alergie na psí alergeny, pak je tato strategie namístě (viz kapitola 3.2.3). Rodiče by při rozho-
46
dování o tom, zda pořídit dítěti psa, měli spíše brát v potaz jiné aspekty neţ vliv kontaktu se psem na výskyt alergie.
6.1.2 Kontakt s kočkami Jak dokazují odpovědi našich respondentek, kočky patří mezi velice oblíbené a často chované domácí mazlíčky a mnoho dětí s nimi tedy přichází často do kontaktu. Sledovali jsme, zda k této expozici dochází v různém věku ve větší míře u alergiků či nealergiků. Opět byla zvlášť formulována otázka na kontakt s kočkou v bytě a mimo byt. Podle odpovědí našich respondentek, u dětí v kaţdém období výrazně převaţoval kontakt s kočkou mimo byt neţ v bytě. U kontaktu s kočkou v bytě v prvních třech věkových rozmezích převládal kontakt s kočkou u nealergiků, pouze ve věku 6 let a více lehce převaţoval tento kontakt u alergiků. V otázce kontaktu s kočkou mimo byt v kaţdém věku převaţuje tento kontakt vţdy u alergiků. V ţádném z uvedených případů však nešlo o statisticky významné rozdíly. Proto jsme se zabývali vlivem kontaktu s kočkami u jednotlivých skupin alergiků (astmatiků, rinitiků, ekzematiků). V tomto případě jsme zjistili statisticky významnou převahu v kontaktu s kočkou v bytě u astmatiků ve věku 6 a více let (p = 0,016), ostatní výsledky rovněţ nebyly statisticky významné. Ukazuje se tedy, ţe by kontakt s kočkami v bytě mohl zvyšovat výskyt astmatu, ale pouze tehdy, kdyţ k němu dochází aţ ve školním věku. Většina zahraničních studií zabývajících se tímto tématem se zaměřila na kontakt s kočkami v raném dětství. Podle systematického přehledu německého výzkumného týmu kontakt s kočkami v raném věku neměl vliv na rozvoj astmatu a příznaků tohoto onemocnění aţ do školního věku. (Chen, Tischer et al. 2010) Jednotlivé studie zabývající se problematikou vlivu koček na výskyt alergií u dětí mají opět často velmi protichůdné závěry. V jiţ uvedené studii výzkumné skupiny z Nového Zélandu kontakt s kočkami během prvního roku ţivota neměl ţádný vliv na výskyt respiračních symptomů astmatu u dětí ve věku 3,5 a 7 let. (Mitchell, Robinson et al. 2007) Práce španělských badatelů zjistila
47
zvýšený výskyt alergií (astmatu a sípání) u šestiletých dětí, které byly vystaveny kočičím alergenům v raném dětství. (Torrent, Sunyer et al. 2007) Podle průřezové studie zahrnující 8 216 německých dětí se naopak intenzivní kontinuální kontakt s kočkami od prvního roku ţivota jeví jako ochranný faktor před rozvojem astmatu u dětí ve věku 5–7 let. Tento pozitivní vliv se však ukázal pouze v tom případě, ţe kočka měla přístup do dětské loţnice. (Oberle, von Mutius et al. 2003) V našem dotazníku kontakt se zvířaty nebyl podrobněji definován. Jak ukazuje uvedená studie, mohlo by být uţitečné se v budoucích výzkumech také zaměřit na informace tohoto typu. Mezi studie, které se zaměřily na kontakt s kočkou u starších dětí, patří výzkum ze Srbska. U dětí ve věku 7–14 let nebyl kontakt s kočkami v ţádném období dětství spojen s výskytem astmatu. (Medjo, Atanaskovic-Markovic et al. 2013) Jednalo se však o studii s relativně malým počtem probandů oproti našemu dotazníkovému šetření, kde jsme zjistili, ţe chov kočky v domácnosti u dětí ve školním věku by mohl být rizikovým faktorem zvyšujícím výskyt astmatu.
6.1.3 Kontakt s morčetem, křečkem, činčilou (či jiným hlodavcem) nebo králíkem v bytě Chovatelství domácích mazlíčků jako je morče, křeček, činčila (a jiní hlodavci) nebo králík je spojeno s expozicí dalším alergenům neţ jen pouze těm, které představují zvířata samotná. Při chovu se také pouţívají různé typy podestýlky a krmiv, které by rovněţ mohly mít vliv na výskyt alergie u dětí. Významným zdrojem alergenů je moč hlodavců a králíků (Špičák and Panzner 2004), proto můţe být podstatná i četnost výměny podestýlky těchto domácích mazlíčků. Můţe zde být také rozdíl v míře expozice, jestliţe je zvíře chováno doma či venku. V našem výzkumu jsme se zaměřili na kontakt s těmito druhy zvířat v bytě, kde dochází k větší kumulaci těchto alergenů a mohou tedy mít větší vliv na vývoj a výskyt alergie u dítěte. Podle výsledků našeho dotazníkového výzkumu byl v častém kontaktu s králíkem nebo činčilou aţ do svých 3 let velmi malý počet dětí, v dalších letech pak došlo k mírnému zvýšení. Kontakt s hlodavci v období několika prvních 48
let po porodu také nebyl příliš frekventovaný. U dětí šestiletých a starších uţ však byla v kontaktu s těmito domácími mazlíčky více jak čtvrtina celkového počtu alergiků. Důvodem můţe být skutečnost, ţe tyto druhy domácích mazlíčků jsou spíše vhodné pro starší děti, které jsou uţ schopné se o ně dobře starat. Rodiče je tedy většinou pořizují dětem od šesti let. Rozdíly v kontaktu s těmito druhy domácích mazlíčků mezi skupinou alergiků (astmatiků/rinitiků/ekzematiků) a nealergiků nedosahují statistického významu v ţádném věkovém rozmezí. Kontakt s nimi tedy nemůţeme označit za protektivní faktor rozvoje a výskytu alergií, zároveň ho však dle našich výsledků nelze povaţovat ani za rizikový. Studií, které se zabývaly touto tématikou, není mnoho. Podle výsledků britské kohortové studie ALSPAC (Avon Longitudinal Study of Parents and Children) můţe kontakt s králíky během těhotenství a dětství (podobně jako s dalšími domácími mazlíčky) sniţovat riziko atopického astmatu ve věku 7 let. Zároveň je však zde na rozdíl od jiných druhů domácích mazlíčků výrazněji zvýšené riziko neatopického astmatu. Stejně je tomu i u kontaktu s hlodavci, ten však ani není protektivní proti atopickému astmatu. Hlodavci jako domácí mazlíčci jsou také spojeni s rozvojem senzitizace na alergeny hlodavců. (Collin, Granell et al. 2014) Jiţ uvedená souhrnná analýza dat z 11 prospektivních evropských kohortových studií zjistila, ţe kontakt s hlodavci v raném dětství nezvyšuje ani nesniţuje riziko astmatu a alergické rinitidy u dětí ve věku 6–10 let. (Lodrup Carlsen, Roll et al. 2012) Tento závěr koresponduje s našimi výsledky.
6.1.4 Kontakt s ptáky U otázky týkající se kontaktu s ptáky jsme opět sledovali častý kontakt s těmito zvířaty v bytě u alergických a nealergických dětí v různých věkových rozmezích. Následně jsme porovnávali rozdíly v kontaktu mezi těmito skupinami. Kontakt s ptáky se se zvyšujícím věkem dětí stával více frekventovaný. U dětí obou zmíněných skupin se v průběhu prvního roku ţivota pohyboval přibliţně kolem 3 % a u dětí šestiletých a starších pak kolem 11–12 %.
49
Rozdíl v kontaktu s ptáky v bytě mezi alergiky a nealergiky nebyl statisticky významný, ačkoli v kaţdém věkovém rozmezí vţdy mírně převaţoval tento kontakt u nealergiků. Kdyţ jsme se následně zabývali kontaktem u jednotlivých skupin alergiků (astmatiků, rinitiků, ekzematiků) v porovnání s nealergiky, zjistili jsme staticky významnou převahu v kontaktu s ptáky v bytě u nealergiků nad astmatiky ve věku 4–5 let (p = 0,027). Také v případě atopického ekzému bylo v tomto kontaktu ve věku 2–3 roky statisticky více nealergiků neţ ekzematiků (p = 0,032). Autoři jiţ zmíněné souhrnné analýzy zjistili, ţe kontakt s ptáky během prvních dvou let ţivota nezvyšuje ani nesniţuje riziko rozvoje astmatu a alergické rhinitidy u dětí školního věku. (Lodrup Carlsen, Roll et al. 2012) Průřezová studie zahrnující 17 641 dětí ve věku 0–17 let nezjistila spojitost mezi kontaktem s ptáky a výskytem ekzému. (Apfelbacher, Diepgen et al. 2011) Podle našich výsledků častý kontakt s ptáky v bytě ve věku 4–5 let můţe mít dokonce protektivní vliv proti astmatu. Tento kontakt ve věku 2–3 roky můţe zase být ochranným faktorem proti atopickému ekzému. Kontakt v jiném období dětství nemá pravděpodobně ţádný vliv na výskyt alergických onemocnění. Na základě našich výsledků mohou být ptáci vhodnými domácími mazlíčky.
6.1.5 Kontakt s hospodářskými zvířaty Procentuální zastoupení dětí, které se během svého prvního roku dostávaly do častého kontaktu s hospodářskými zvířaty, se ve skupině alergiků i nealergiků pohybuje přibliţně kolem 13 %. S přibývajícím věkem se tento počet výrazně nezvýšil (ve věkovém rozmezí 6 a více let – 15 %), na rozdíl od předešlých zkoumaných druhů zvířat. Věk dětí tedy většinou nehraje v pořízení hospodářských zvířat významnou roli. Děti zahrnuté do našeho výzkumu pravděpodobně v jejich přítomnosti většinou ţily jiţ od malička. Opět jsme sledovali rozdíl v kontaktu mezi skupinami námi definovaných alergiků a nealergiků. Ačkoli jsme nedospěli ke statisticky významnému výsledku, ve všech věkových kategoriích mírně převaţoval kontakt s hospodářskými zvířaty u nealergiků. Při zjišťování vlivu na jednotlivá alergická onemocnění (astma bronchiale, alergickou rinitidu, atopický ekzém) se neobjevila ţádná sta50
tistická významnost a převaha v kontaktu s hospodářskými zvířaty u nealergiků byla jen v některých případech. Kontakt s hospodářskými zvířaty je podle závěrů četných studií spojen se sníţením rizika výskytu atopické senzitizace a alergických onemocnění. Protektivní vliv je vysvětlován expozicí bakteriálním sloţkám v budovách, kde jsou tato zvířata chována. (Riedler, Eder et al. 2000, von Ehrenstein, von Mutius et al. 2000, von Mutius 2010) Svou roli hraje i načasování a trvání kontaktu s hospodářskými zvířaty. Podle průřezové studie z venkovských oblastí Rakouska, Německa a Švýcarska je pro protektivní působení proti astmatu ve školním věku důleţitá expozice uţ během prvního roku ţivota a její kontinuální trvání do pátého roku. (Riedler, Braun-Fahrlander et al. 2001) Mnoho studií sleduje pozitivní vliv ţivota na farmě, kdy k ochraně před alergiemi přispívají kromě kontaktu s hospodářskými zvířaty v tomto prostředí pravděpodobně i další faktory. (Remes, Iivanainen et al. 2003) Bylo však zjištěno, ţe i samotný pravidelný kontakt s hospodářskými zvířaty u dětí, které neţily na farmě, sniţuje riziko atopické senzitizace a alergické rinitidy. (Riedler, Eder et al. 2000, von Mutius 2010) Jak uvádí poznatky z mezinárodní studie ISAAC 3. fáze (Phase three of the International Study of Asthma and Allergies in Childhood), záleţí při expozici hospodářským zvířatům na dalších okolnostech. Liší se výsledky z rozvojových a vyspělých zemí. Tento výzkum zjistil, ţe expozice během těhotenství a prvního roku ţivota je rizikovým faktorem pro výskyt astmatu, rhinokonjunktivitidy a ekzému u 6–7 letých dětí z rozvojových zemí, zatímco souvislost mezi expozicí hospodářským zvířatům a uvedenými symptomy u dětí z vyspělých zemí byla malá. Nepotvrdil se zde protektivní efekt expozice hospodářským zvířatům ani u dětí z vyspělých zemí. (Brunekreef, von Mutius et al. 2012) Tento poznatek se tedy podobá našim výsledkům, které nám nedovolují označit kontakt s hospodářskými zvířaty za protektivní, avšak ani za rizikový faktor v souvislosti s výskytem alergických potíţí u dětí.
51
6.1.6 Kontakt s ostatními zvířaty V otázce na kontakt s ostatními zvířaty, jsme se snaţili zjistit, zda byli naši probandi v kontaktu i s jinými zvířecími druhy, neţ které byly nabídnuty v dotazníku. Zajímal nás moţný dopad tohoto kontaktu na výskyt alergií. Na otázku však odpovědělo velice málo respondentek, proto nemělo opodstatnění další statistické zpracování těchto odpovědí. Nejčastěji udávaným „ostatním“ zvířetem byla ţelva. Chov ţelvy by mohl rovněţ mít vliv na výskyt alergií u dětí, protoţe se ukázalo, ţe například potrava pro ţelvy můţe být zdrojem alergenů. (Gamboa, Barber et al. 2000) Ty by také teoreticky mohly ovlivnit vývoj imunitních odpovědí dítěte, které s nimi přišlo do kontaktu. Pravděpodobně ovšem záleţí na tom, zda se jedná o ţelvu vodní či suchozemskou, jaké krmivo je pouţíváno a na prostředí, kde je ţelva chována.
6.1.7 Kontakt s osrstěnými zvířaty Při sledování kontaktu s jakýmkoli osrstěným zvířetem (psem, kočkou, hlodavcem, králíkem) se neprokázaly statisticky významné rozdíly mezi skupinou námi definovaných alergiků (astmatiků/rinitiků/ekzematiků) a nealergiků. Do kontaktu s osrstěným zvířetem přicházelo vysoké procento dětí. U dětí ve věku 6 let a více kaţdé druhé dítě ze skupiny alergiků (astmatiků/rinitiků/ekzematiků) i nealergiků bylo v častém kontaktu s některým z osrstěných domácích mazlíčků. Také v souhrnné analýze Lodrup Carlsen a její spolupracovníci nezjistili spojitost mezi expozicí osrstěným zvířatům v raném věku a astmatem u dětí školního věku. Podle jejich závěru však u dětí, které byly během dvou let po porodu v kontaktu s osrstěnými zvířaty, došlo ke sníţení pravděpodobnosti senzitizace na vzdušné alergeny. (Lodrup Carlsen, Roll et al. 2012) Rozsáhlá průřezová studie provedená v Německu zahrnující děti ve věku 0–17 let zase nezjistila spojitost mezi kontaktem s osrstěnými zvířaty a výskytem ekzému. (Apfelbacher, Diepgen et al. 2011)
52
6.2 Alergie na zvířecí alergeny Jak bylo jiţ uvedeno v teoretické části práce, zvířata jsou zdrojem mnoha alergenů se specifickými vlastnostmi. Z odpovědí na výzkumnou otázku v dotazníku, zda byla u dítěte testy na něco zjištěna alergie, vyplývá, ţe ze zvířecích alergenů působí nejčastěji výskyt alergických obtíţí kočičí alergeny. Výsledek tak dokumentuje skutečnost, ţe kočičí alergeny mají vysoký alergizační potenciál. Také se potvrdila moţnost zkříţené reaktivity mezi zvířecími alergeny. Ta bývá nejčastější mezi alergeny psa a kočky (Špičák and Panzner 2004), coţ se ukázalo i v našem dotazníkovém šetření. Podle některých studií expozice kočičím alergenům také zvyšuje riziko senzitizace na tyto alergeny u dětí. (Chen, Rzehak et al. 2007) Jestliţe by tyto děti přicházely do kontaktu s kočkami, jejich alergické obtíţe pak mohly být teoreticky následkem takového působení. U většiny našich probandů alergických na kočičí alergeny však k častému kontaktu s kočkami nedocházelo.
53
7 ZÁVĚR Kontakt se zvířaty je jedním z faktorů, které jsou často zmiňovány v souvislosti s jejich moţným působením na rozvoj alergií. Cílem této práce bylo zjistit, zda má kontakt se zvířaty vliv na výskyt alergií u dětí. Zpracování dat z dotazníků nám umoţnilo porovnat kontakt s různými druhy zvířat mezi alergiky a nealergiky. Na základě toho jsme pak mohli zhodnotit, jestli má tento kontakt nějaký vliv. Zabývali jsme se také expozicí zvířatům v různých časových úsecích. Z našich výsledků vyplývá, ţe kontakt se psem v jakémkoli časovém úseku dětství nemá významný vliv na výskyt alergií u dětí. Stejně je tomu i v případě kontaktu s dalšími domácími mazlíčky jako jsou hlodavci a králíci. U kontaktu s hospodářskými zvířaty jsme rovněţ neprokázali výrazný vliv na výskyt alergických obtíţí. Podle našich výsledků můţe kontakt s kočkou v bytě od 6. roku ţivota dítěte zvyšovat výskyt astmatu. U kontaktu mimo byt se tento vliv nepotvrdil. Kontakt s ptáky v bytě ve věku 4–5 let naopak můţe působit protektivně proti astmatu. Ochranným faktorem proti atopickému ekzému můţe být podle našich výsledků kontakt s ptáky v bytě ve věku 2–3 roky. Kontakt s většinou zkoumaných druhů zvířat podle našich výsledků nemá významný vliv na výskyt alergií u dětí. Rodiče, kteří zvaţují pořízení těchto zvířat do domácnosti, by se tedy podle našich výsledků nemuseli obávat, ţe tento nový člen domácnosti bude znamenat vyšší riziko výskytu alergie u jejich potomka. Působení kontaktu se zvířaty na výskyt alergií můţe však být modulováno řadou dalších faktorů (Bufford and Gern 2007), proto stále zůstává prostor pro další výzkum, který by se na tyto vlivy mohl podrobněji zaměřit.
54
8 POUŽITÁ LITERATURA Almqvist, C., A. C. Egmar, G. Hedlin, M. Lundqvist, S. L. Nordvall, G. Pershagen, M. Svartengren, M. van Hage-Hamsten and M. Wickman (2003). "Direct and indirect exposure to pets - risk of sensitization and asthma at 4 years in a birth cohort." Clin Exp Allergy 33(9): 1190-1197. Apfelbacher, C. J., T. L. Diepgen and J. Schmitt (2011). "Determinants of eczema: population-based cross-sectional study in Germany." Allergy 66(2): 206-213. Arbes, S. J., Jr., R. D. Cohn, M. Yin, M. L. Muilenberg, W. Friedman and D. C. Zeldin (2004). "Dog allergen (Can f 1) and cat allergen (Fel d 1) in US homes: results from the National Survey of Lead and Allergens in Housing." J Allergy Clin Immunol 114(1): 111-117. Bartholome, K., W. Kissler, H. Baer, E. Kopietz-Schulte and U. Wahn (1985). "Where does cat allergen 1 come from?" J Allergy Clin Immunol 76(3): 503-506. Bartůňková, J. and A. Šedivá (2001). Imunologie - minimum pro praxi. Praha, TRITON, 52-53. ISBN 80-7254-205-2 Bartůňková, J. and E. Vernerová (2002). Imunologie a alergologie. Praha, TRITON, 66. ISBN 80-7254-289-3 Berge, M., A. K. Munir and S. Dreborg (1998). "Concentrations of cat (Fel d1), dog (Can f1) and mite (Der f1 and Der p1) allergens in the clothing and school environment of Swedish schoolchildren with and without pets at home." Pediatric Allergy And Immunology: Official Publication Of The European Society Of Pediatric Allergy And Immunology 9(1): 25-30. Biagini Myers, J. M., N. Wang, G. K. LeMasters, D. I. Bernstein, T. G. Epstein, M. A. Lindsey, M. B. Ericksen, R. Chakraborty, P. H. Ryan, M. S. Villareal, J. W. Burkle, J. E. Lockey, T. Reponen and G. K. Khurana Hershey (2010). "Genetic and environmental risk factors for childhood eczema development and allergic sensitization in the CCAAPS cohort." J Invest Dermatol 130(2): 430-437. Bisgaard, H., A. Simpson, C. N. Palmer, K. Bonnelykke, I. McLean, S. Mukhopadhyay, C. B. Pipper, L. B. Halkjaer, B. Lipworth, J. Hankinson, A. Woodcock and A. Custovic (2008). "Gene-environment interaction in the onset of eczema in infancy: filaggrin loss-of-function mutations enhanced by neonatal cat exposure." PLoS Med 5(6): e131. Bloomfield, S. F., R. Stanwell-Smith, R. W. Crevel and J. Pickup (2006). "Too clean, or not too clean: the hygiene hypothesis and home hygiene." Clin Exp Allergy 36(4): 402-425. Brooks, C., N. Pearce and J. Douwes (2013). "The hygiene hypothesis in allergy and asthma: an update." Curr Opin Allergy Clin Immunol 13(1): 7077.
55
Brunekreef, B., E. Von Mutius, G. K. Wong, J. A. Odhiambo and T. O. Clayton (2012). "Early life exposure to farm animals and symptoms of asthma, rhinoconjunctivitis and eczema: an ISAAC Phase Three Study." Int J Epidemiol 41(3): 753-761. Bufford, J. D. and J. E. Gern (2007). "Early exposure to pets: good or bad?" Curr Allergy Asthma Rep 7(5): 375-382. Bufford, J. D., C. L. Reardon, Z. Li, K. A. Roberg, D. DaSilva, P. A. Eggleston, A. H. Liu, D. Milton, U. Alwis, R. Gangnon, R. F. Lemanske, Jr. and J. E. Gern (2008). "Effects of dog ownership in early childhood on immune development and atopic diseases." Clin Exp Allergy 38(10): 1635-1643. Bystroň, J. (1997). ALERGIE - Průvodce alergickými nemocemi pro lékaře i pacienty. Ostrava, MIRAGO, 114-118. ISBN 80-85922-46-0 Campo, P., H. K. Kalra, L. Levin, T. Reponen, R. Olds, Z. L. Lummus, S. H. Cho, G. K. Khurana Hershey, J. Lockey, M. Villareal, S. Stanforth, G. Lemasters and D. I. Bernstein (2006). "Influence of dog ownership and high endotoxin on wheezing and atopy during infancy." J Allergy Clin Immunol 118(6): 1271-1278. Collin, S. M., R. Granell, C. Westgarth, J. Murray, E. Paul, J. A. Sterne and A. John Henderson (2014). "Pet ownership is associated with increased risk of non-atopic asthma and reduced risk of atopy in childhood: findings from a UK birth cohort." Clin Exp Allergy. Coombs, R. R. (1968). "Immunopathology." Br Med J 1(5592): 597-602. Crater, D. D., S. Heise, M. Perzanowski, R. Herbert, C. G. Morse, T. C. Hulsey and T. Platts-Mills (2001). "Asthma hospitalization trends in Charleston, South Carolina, 1956 to 1997: twenty-fold increase among black children during a 30-year period." Pediatrics 108(6): E97. Čáp, P. and M. Průcha (2006). Alergologie v kostce. Praha, Triton, 63-65, 79-80. ISBN 80-7254-779-8 Dabrowski, A. J., X. Van der Brempt, M. Soler, N. Seguret, P. Lucciani, D. Charpin and D. Vervloet (1990). "Cat skin as an important source of Fel d I allergen." J Allergy Clin Immunol 86(4 Pt 1): 462-465. Diaz-Perales, A., D. Gonzalez-de-Olano, M. Perez-Gordo and C. Pastor-Vargas (2013). "Allergy to uncommon pets: new allergies but the same allergens." Front Immunol 4: 492. Douwes, J. and N. Pearce (2002). "Asthma and the westernization 'package'." Int J Epidemiol 31(6): 1098-1102. Douwes, J., N. Travier, K. Huang, S. Cheng, J. McKenzie, G. Le Gros, E. von Mutius and N. Pearce (2007). "Lifelong farm exposure may strongly reduce the risk of asthma in adults." Allergy 62(10): 1158-1165. Dutau, G. and F. Rance (2009). "["NPAs": a new allergic risk?]." Arch Pediatr 16(4): 396-401.
56
Eder, W., W. Klimecki, L. Yu, E. von Mutius, J. Riedler, C. Braun-Fahrlander, D. Nowak and F. D. Martinez (2004). "Toll-like receptor 2 as a major gene for asthma in children of European farmers." J Allergy Clin Immunol 113(3): 482-488. Ege, M. J., C. Bieli, R. Frei, R. T. van Strien, J. Riedler, E. Ublagger, D. Schram-Bijkerk, B. Brunekreef, M. van Hage, A. Scheynius, G. Pershagen, M. R. Benz, R. Lauener, E. von Mutius and C. Braun-Fahrlander (2006). "Prenatal farm exposure is related to the expression of receptors of the innate immunity and to atopic sensitization in school-age children." J Allergy Clin Immunol 117(4): 817-823. Eggleston, P. A. and R. A. Wood (1992). "Management of allergies to animals." Allergy Proc 13(6): 289-292. Elazab, N., A. Mendy, J. Gasana, E. R. Vieira, A. Quizon and E. Forno (2013). "Probiotic administration in early life, atopy, and asthma: a meta-analysis of clinical trials." Pediatrics 132(3): e666-676. Eller, E., S. Roll, C. M. Chen, O. Herbarth, H. E. Wichmann, A. von Berg, U. Kramer, M. Mommers, C. Thijs, A. Wijga, B. Brunekreef, M. P. Fantini, F. Bravi, F. Forastiere, D. Porta, J. Sunyer, M. Torrent, A. Host, S. Halken, K. C. Lodrup Carlsen, K. H. Carlsen, M. Wickman, I. Kull, U. Wahn, S. N. Willich, S. Lau, T. Keil and J. Heinrich (2008). "Meta-analysis of determinants for pet ownership in 12 European birth cohorts on asthma and allergies: a GA2LEN initiative." Allergy 63(11): 1491-1498. Ferenčík, M., J. Rovenský, V. Maťha and J. Utěšený (2011). Ilustrovaný slovník imunologie a alergologie. Praha, Galén, 13. ISBN 978-80-7262-762-2 Flower, D. R. (1996). "The lipocalin protein family: structure and function." Biochem J 318 ( Pt 1): 1-14. Fretzayas, A., D. Kotzia and M. Moustaki (2013). "Controversial role of pets in the development of atopy in children." World J Pediatr 9(2): 112-119. Gamboa, P. M., D. Barber, I. Jauregui, I. Urrutia, G. Gonzalez and I. Antepara (2000). "Allergic rhinitis to turtle food." Allergy 55(4): 405-406. Gamlin, L. (2003). Alergie od A do Z. Praha, Reader´s Digest Výběr, spol. s.r.o., 124. ISBN 80-86196-44-5 Gern, J. E., C. L. Reardon, S. Hoffjan, D. Nicolae, Z. Li, K. A. Roberg, W. A. Neaville, K. Carlson-Dakes, K. Adler, R. Hamilton, E. Anderson, S. Gilbertson-White, C. Tisler, D. Dasilva, K. Anklam, L. D. Mikus, L. A. Rosenthal, C. Ober, R. Gangnon and R. F. Lemanske, Jr. (2004). "Effects of dog ownership and genotype on immune development and atopy in infancy." J Allergy Clin Immunol 113(2): 307-314. Heinzerling, L. M., G. J. Burbach, G. Edenharter, C. Bachert, C. BindslevJensen, S. Bonini, J. Bousquet, L. Bousquet-Rouanet, P. J. Bousquet, M. Bresciani, A. Bruno, P. Burney, G. W. Canonica, U. Darsow, P. Demoly, S. Durham, W. J. Fokkens, S. Giavi, M. Gjomarkaj, C. Gramiccioni, T. Haahtela, M. L. Kowalski, P. Magyar, G. Murakozi, M. Orosz, N. G. Papadopoulos, C. Rohnelt, G. Stingl, A. Todo-Bom, E. von Mutius, A. Wiesner, S. Wohrl and T. Zuberbier (2009). "GA(2)LEN skin test study I: 57
GA(2)LEN harmonization of skin prick testing: novel sensitization patterns for inhalant allergens in Europe." Allergy 64(10): 1498-1506. Heissenhuber, A., J. Heinrich, B. Fahlbusch, M. Borte, H. E. Wichmann and G. Bolte (2003). "Health impacts of second-hand exposure to cat allergen Fel d 1 in infants." Allergy 58(2): 154-157. Hesselmar, B., N. Aberg, B. Aberg, B. Eriksson and B. Bjorksten (1999). "Does early exposure to cat or dog protect against later allergy development?" Clin Exp Allergy 29(5): 611-617. Holscher, B., C. Frye, H. E. Wichmann and J. Heinrich (2002). "Exposure to pets and allergies in children." Pediatr Allergy Immunol 13(5): 334-341. Holt, P. G. and C. A. Jones (2000). "The development of the immune system during pregnancy and early life." Allergy 55(8): 688-697. Hořejší, V., J. Bartůňková, T. Brdička and R. Špíšek (2013). Základy imunologie. Praha, TRITON, 217-219, 223-225, 228, 230-234. ISBN 978-807387-713-2 Chen, C. M., V. Morgenstern, W. Bischof, O. Herbarth, M. Borte, H. Behrendt, U. Kramer, A. von Berg, D. Berdel, C. P. Bauer, S. Koletzko, H. E. Wichmann and J. Heinrich (2008). "Dog ownership and contact during childhood and later allergy development." Eur Respir J 31(5): 963-973. Chen, C. M., P. Rzehak, A. Zutavern, B. Fahlbusch, W. Bischof, O. Herbarth, M. Borte, I. Lehmann, H. Behrendt, U. Kramer, H. E. Wichmann and J. Heinrich (2007). "Longitudinal study on cat allergen exposure and the development of allergy in young children." J Allergy Clin Immunol 119(5): 1148-1155. Chen, C. M., C. Tischer, M. Schnappinger and J. Heinrich (2010). "The role of cats and dogs in asthma and allergy--a systematic review." Int J Hyg Environ Health 213(1): 1-31. Igea, J. M. (2013). "The history of the idea of allergy." Allergy 68(8): 966-973. Johansson, S. G., T. Bieber, R. Dahl, P. S. Friedmann, B. Q. Lanier, R. F. Lockey, C. Motala, J. A. Ortega Martell, T. A. Platts-Mills, J. Ring, F. Thien, P. Van Cauwenberge and H. C. Williams (2004). "Revised nomenclature for allergy for global use: Report of the Nomenclature Review Committee of the World Allergy Organization, October 2003." J Allergy Clin Immunol 113(5): 832-836. Johansson, S. G., J. O. Hourihane, J. Bousquet, C. Bruijnzeel-Koomen, S. Dreborg, T. Haahtela, M. L. Kowalski, N. Mygind, J. Ring, P. van Cauwenberge, M. van Hage-Hamsten and B. Wuthrich (2001). "A revised nomenclature for allergy. An EAACI position statement from the EAACI nomenclature task force." Allergy 56(9): 813-824. Karlsson, A. S. and A. Renstrom (2005). "Human hair is a potential source of cat allergen contamination of ambient air." Allergy 60(7): 961-964. Klemera, P. and V. Klemerová (1997). Základy aplikované statistiky pro studující farmacie. Praha, Karolinum, 40-41. ISBN 80-7184-461-6
58
Krejsek, J. and O. Kopecký (2004). Klinická imunologie. Hradec Králové, NUCLEUS HK, 651-653. ISBN 80-86225-50-X Lauener, R. P., T. Birchler, J. Adamski, C. Braun-Fahrlander, A. Bufe, U. Herz, E. von Mutius, D. Nowak, J. Riedler, M. Waser and F. H. Sennhauser (2002). "Expression of CD14 and Toll-like receptor 2 in farmers' and non-farmers' children." Lancet 360(9331): 465-466. Liccardi, G., R. Asero, M. D'Amato and G. D'Amato (2011). "Role of sensitization to mammalian serum albumin in allergic disease." Curr Allergy Asthma Rep 11(5): 421-426. Litonjua, A. A., D. K. Milton, J. C. Celedon, L. Ryan, S. T. Weiss and D. R. Gold (2002). "A longitudinal analysis of wheezing in young children: the independent effects of early life exposure to house dust endotoxin, allergens, and pets." J Allergy Clin Immunol 110(5): 736-742. Lodrup Carlsen, K. C., S. Roll, K. H. Carlsen, P. Mowinckel, A. H. Wijga, B. Brunekreef, M. Torrent, G. Roberts, S. H. Arshad, I. Kull, U. Kramer, A. von Berg, E. Eller, A. Host, C. Kuehni, B. Spycher, J. Sunyer, C. M. Chen, A. Reich, A. Asarnoj, C. Puig, O. Herbarth, J. M. Mahachie John, K. Van Steen, S. N. Willich, U. Wahn, S. Lau and T. Keil (2012). "Does pet ownership in infancy lead to asthma or allergy at school age? Pooled analysis of individual participant data from 11 European birth cohorts." PLoS One 7(8): e43214. Martinez, F. D. (1994). "Role of viral infections in the inception of asthma and allergies during childhood: could they be protective?" Thorax 49(12): 1189-1191. Medjo, B., M. Atanaskovic-Markovic, D. Nikolic, B. Spasojevic-Dimitrijeva, P. Ivanovski and S. Djukic (2013). "Association between pet-keeping and asthma in school children." Pediatr Int 55(2): 133-137. Mitchell, E. A., E. Robinson, P. N. Black, D. M. Becroft, P. M. Clark, J. E. Pryor, J. M. Thompson, K. E. Waldie and C. J. Wild (2007). "Risk factors for asthma at 3.5 and 7 years of age." Clin Exp Allergy 37(12): 1747-1755. Nicholas, C., G. Wegienka, S. Havstad, E. Zoratti, D. Ownby and C. C. Johnson (2010). "Dog characteristics and allergen levels in the home." Ann Allergy Asthma Immunol 105(3): 228-233. Nicholas, C. E., G. R. Wegienka, S. L. Havstad, E. M. Zoratti, D. R. Ownby and C. C. Johnson (2011). "Dog allergen levels in homes with hypoallergenic compared with nonhypoallergenic dogs." Am J Rhinol Allergy 25(4): 252256. Novotná, B. and J. Novák (2012). Alergie a astma. Praha, Grada Publishing, a.s., 107, 113, 117, 133, 168. ISBN 978-80-247-4390-5 Oberle, D., E. von Mutius and R. von Kries (2003). "Childhood asthma and continuous exposure to cats since the first year of life with cats allowed in the child's bedroom." Allergy 58(10): 1033-1036.
59
Pelucchi, C., C. Galeone, J. F. Bach, C. La Vecchia and L. Chatenoud (2013). "Pet exposure and risk of atopic dermatitis at the pediatric age: a metaanalysis of birth cohort studies." J Allergy Clin Immunol 132(3): 616622.e617. Perzanowski, M. S., E. Ronmark, B. Nold, B. Lundback and T. A. Platts-Mills (1999). "Relevance of allergens from cats and dogs to asthma in the northernmost province of Sweden: schools as a major site of exposure." J Allergy Clin Immunol 103(6): 1018-1024. Platts-Mills, T., J. Vaughan, S. Squillace, J. Woodfolk and R. Sporik (2001). "Sensitisation, asthma, and a modified Th2 response in children exposed to cat allergen: a population-based cross-sectional study." Lancet 357(9258): 752-756. Remes, S. T., K. Iivanainen, H. Koskela and J. Pekkanen (2003). "Which factors explain the lower prevalence of atopy amongst farmers' children?" Clin Exp Allergy 33(4): 427-434. Riedler, J., C. Braun-Fahrlander, W. Eder, M. Schreuer, M. Waser, S. Maisch, D. Carr, R. Schierl, D. Nowak and E. von Mutius (2001). "Exposure to farming in early life and development of asthma and allergy: a crosssectional survey." Lancet 358(9288): 1129-1133. Riedler, J., W. Eder, G. Oberfeld and M. Schreuer (2000). "Austrian children living on a farm have less hay fever, asthma and allergic sensitization." Clin Exp Allergy 30(2): 194-200. Russell, S. L., M. J. Gold, M. Hartmann, B. P. Willing, L. Thorson, M. Wlodarska, N. Gill, M. R. Blanchet, W. W. Mohn, K. M. McNagny and B. B. Finlay (2012). "Early life antibiotic-driven changes in microbiota enhance susceptibility to allergic asthma." EMBO Rep 13(5): 440-447. Skadhauge, L. R., K. Christensen, K. O. Kyvik and T. Sigsgaard (1999). "Genetic and environmental influence on asthma: a population-based study of 11,688 Danish twin pairs." Eur Respir J 13(1): 8-14. Spitzauer, S., B. Pandjaitan, G. Soregi, S. Muhl, C. Ebner, D. Kraft, R. Valenta and H. Rumpold (1995). "IgE cross-reactivities against albumins in patients allergic to animals." J Allergy Clin Immunol 96(6 Pt 1): 951-959. Strachan, D. P. (1989). "Hay fever, hygiene, and household size." Bmj 299(6710): 1259-1260. Špičák, V. and P. Panzner (2004). Alergologie. Praha, Galén, 59-60. ISBN 807262-265-X Takkouche, B., F. J. Gonzalez-Barcala, M. Etminan and M. Fitzgerald (2008). "Exposure to furry pets and the risk of asthma and allergic rhinitis: a meta-analysis." Allergy 63(7): 857-864. Torrent, M., J. Sunyer, R. Garcia, J. Harris, M. V. Iturriaga, C. Puig, O. Vall, J. M. Anto, A. J. Newman Taylor and P. Cullinan (2007). "Early-life allergen exposure and atopy, asthma, and wheeze up to 6 years of age." Am J Respir Crit Care Med 176(5): 446-453.
60
van Ree, R., W. A. van Leeuwen, I. Bulder, J. Bond and R. C. Aalberse (1999). "Purified natural and recombinant Fel d 1 and cat albumin in in vitro diagnostics for cat allergy." J Allergy Clin Immunol 104(6): 1223-1230. Virtanen, T., T. Kinnunen and M. Rytkonen-Nissinen (2012). "Mammalian lipocalin allergens-insights into their enigmatic allergenicity." Clin Exp Allergy 42(4): 494-504. von Ehrenstein, O. S., E. Von Mutius, S. Illi, L. Baumann, O. Bohm and R. von Kries (2000). "Reduced risk of hay fever and asthma among children of farmers." Clin Exp Allergy 30(2): 187-193. von Mutius, E. (1998). "The rising trends in asthma and allergic disease." Clin Exp Allergy 28 Suppl 5: 45-49; discussion 50-41. von Mutius, E. (2010). "99th Dahlem conference on infection, inflammation and chronic inflammatory disorders: farm lifestyles and the hygiene hypothesis." Clin Exp Immunol 160(1): 130-135. Warner, J. A. and J. O. Warner (2000). "Early life events in allergic sensitisation." Br Med Bull 56(4): 883-893. web ACAAI, http://acaai.org/allergies/types/pet-allergy web alergeny, http://www.allergen.org/search.php?Species=Felis%20domesticus web FEDIAF, FEDIAF Facts & Figures 2012, http://www.fediaf.org/facts-figures/ web hypoalergenní psi, http://www.dog-obedience-training-review.com/hypoallergenic-dogs.html web pro alergiky 1, http://www.proalergiky.cz/alergie/clanek/alergie-na-dalsi-zvirata web pro alergiky 2, http://www.proalergiky.cz/alergie/clanek/jak-se-vyhnout-zvirecimalergenum Wood, R. A., M. D. Chapman, N. F. Adkinson, Jr. and P. A. Eggleston (1989). "The effect of cat removal on allergen content in household-dust samples." J Allergy Clin Immunol 83(4): 730-734. Zahradnik, E. and M. Raulf (2014). "Animal allergens and their presence in the environment." Front Immunol 5: 76.
61
9 SEZNAM ZKRATEK ALSPAC
Avon Longitudinal Study of Parents and Children
CD
cluster of differentiation
DNA
deoxyribonukleová kyselina (deoxyribonucleic acid)
EAACI
European Academy of Allergology and Clinical Immunology
HEPA
High Efficiency Particulate Air
IgE
imunoglobulin třídy E
IgG
imunoglobulin třídy G
IgM
imunoglobulin třídy M
IL
interleukin
ISAAC
International Study of Asthma and Allergies in Childhood
NK
přirozený zabíječ (natural killer)
PAMP
molekulární vzory asociované s patogenními mikroorganismy (pathogen-associated molecular patterns)
RNA
ribonukleová kyselina (ribonucleic acid)
Th1
pomocný T lymfocyt subtypu 1 (helper T cell 1)
Th2
pomocný T lymfocyt subtypu 2 (helper T cell 2)
62
10 PŘÍLOHY 10.1 Tabulky Tabulky - Všechna alergická onemocnění
(A = alergici, N = nealergici)
Tabulka 5.1.1 Časté kontakty se psy v bytech alergiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
14,7
11,9
13,6
27,5
%nevybraných
85,3
88,1
86,4
72,5
celkem
409
413
413
408
počet výskytů
60
49
56
112
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
15,1 84,9 744 112 0,86106
13,0 87,0 752 98 0,56591
13,8 86,2 752 104 0,89791
25,9 74,1 750 194 0,55916
Tabulka 5.1.2 Časté kontakty s kočkami v bytech alergiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
3,9
4,8
6,3
14,0
%nevybraných celkem
96,1 409
95,2 413
93,7 413
86,0 408
počet výskytů
16
20
26
57
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
4,8 95,2 744 36 0,46816
5,2 94,8 752 39 0,79809
7,3 92,7 752 55 0,51326
13,6 86,4 750 102 0,86105
63
Tabulka 5.1.3 Časté kontakty s hlodavci v bytech alergiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
2,7
5,3
14,3
27,7
%nevybraných celkem
97,3 409
94,7 413
85,7 413
72,3 408
počet výskytů
11
22
59
113
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
3,8 96,2 744 28 0,33449
6,1 93,9 752 46 0,58212
17,0 83,0 752 128 0,22370
26,4 73,6 750 198 0,63453
Tabulka 5.1.4 Časté kontakty s králíky nebo činčilami v bytech alergiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
1,0
1,5
5,1
7,4
%nevybraných
99,0
98,5
94,9
92,6
celkem
409
413
413
408
počet výskytů
4
6
21
30
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
0,9 99,1 744 7 0,95051
1,5 98,5 752 11 0,98916
3,9 96,1 752 29 0,32238
10,3 89,7 750 77 0,10193
Tabulka 5.1.5 Častý kontakt s ptáky v bytech alergiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
2,9
3,6
8,0
11,3
%nevybraných celkem
97,1 409
96,4 413
92,0 413
88,7 408
počet výskytů
12
15
33
46
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
3,1 96,9 744 23 0,88151
5,9 94,1 752 44 0,09845
10,4 89,6 752 78 0,18528
11,7 88,3 750 88 0,81564
64
Tabulka 5.1.6 Časté kontakty se psy mimo byt u alergiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
24,2
27,4
30,5
33,3
%nevybraných celkem
75,8 409
72,6 413
69,5 413
66,7 408
počet výskytů
99
113
126
136
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
25,8 74,2 744 192 0,54931
27,5 72,5 752 207 0,95163
30,2 69,8 752 227 0,90883
34,9 65,1 750 262 0,58395
Tabulka 5.1.7 Časté kontakty s kočkami mimo byt u alergiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
16,1
16,9
18,4
22,1
%nevybraných celkem
83,9 409
83,1 413
81,6 413
77,9 408
počet výskytů
66
70
76
90
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
14,0 86,0 744 104 0,32266
14,6 85,4 752 110 0,29431
18,1 81,9 752 136 0,89334
22,0 78,0 750 165 0,98159
Tabulka 5.1.8 Časté kontakty s hospodářskými zvířaty u alergiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
12,7
13,8
12,8
14,5
%nevybraných celkem
87,3 409
86,2 413
87,2 413
85,5 408
počet výskytů
52
57
53
59
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
13,3 86,7 744 99 0,77540
14,6 85,4 752 110 0,70027
14,8 85,2 752 111 0,36546
15,1 84,9 750 113 0,78182
65
Tabulka 5.1.10 Časté kontakty s osrstěnými zvířaty v bytech alergiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
18,6
18,6
31,7
51,7
%nevybraných celkem
81,4 409
81,4 413
68,3 413
48,3 408
počet výskytů
76
77
131
211
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
19,1 80,9 744 142 0,83433
19,9 80,1 752 150 0,59125
30,6 69,4 752 230 0,68887
52,9 47,1 750 397 0,69183
Tabulky – Astma bronchiale
(A = astmatici, N = nealergici)
Tabulka 5.2.1 Časté kontakty s kočkami v bytech astmatiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
5,7
7,3
8,9
22,0
%nevybraných celkem
94,3 123
92,7 123
91,1 123
78,0 123
počet výskytů
7
9
11
27
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
4,8 95,2 744 36 0,68670
5,2 94,8 752 39 0,33596
7,3 92,7 752 55 0,52587
13,6 86,4 750 102 0,01556 ×
Tabulka 5.2.2 Časté kontakty s ptáky v bytech astmatiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
2,4
1,6
4,1
6,5
%nevybraných
97,6
98,4
95,9
93,5
celkem
123
123
123
123
počet výskytů
3
2
5
8
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
3,1 96,9 744 23 0,69434
5,9 94,1 752 44 0,05160
10,4 89,6 752 78 0,02689 ×
11,7 88,3 750 88 0,08575
66
Tabulka 5.2.3 Časté kontakty se psy v bytech astmatiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
14,6
11,4
13,0
29,3
%nevybraných celkem
85,4 123
88,6 123
87,0 123
70,7 123
počet výskytů
18
14
16
36
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
15,1 84,9 744 112 0,90389
13,0 87,0 752 98 0,61165
13,8 86,2 752 104 0,80601
25,9 74,1 750 194 0,42732
Tabulka 5.2.4 Časté kontakty s hlodavci v bytech astmatiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
2,4
5,7
14,6
23,6
%nevybraných
97,6
94,3
85,4
76,4
celkem
123
123
123
123
počet výskytů
3
7
18
29
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
3,8 96,2 744 28 0,46368
6,1 93,9 752 46 0,85433
17,0 83,0 752 128 0,51037
26,4 73,6 750 198 0,50829
Tabulka 5.2.5 Časté kontakty s králíky nebo činčilami v bytech astmatiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
0,8
0,8
7,3
10,6
%nevybraných
99,2
99,2
92,7
89,4
celkem
123
123
123
123
počet výskytů
1
1
9
13
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
0,9 99,1 744 7 0,89073
1,5 98,5 752 11 0,56569
3,9 96,1 752 29 0,08086
10,3 89,7 750 77 0,91857
67
Tabulka 5.2.6 Časté kontakty se psy mimo byt u astmatiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
23,6
26,0
26,8
32,5
%nevybraných celkem
76,4 123
74,0 123
73,2 123
67,5 123
počet výskytů
29
32
33
40
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
25,8 74,2 744 192 0,59922
27,5 72,5 752 207 0,72746
30,2 69,8 752 227 0,45011
34,9 65,1 750 262 0,60204
Tabulka 5.2.7 Časté kontakty s kočkami mimo byt u astmatiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
12,2
13,0
13,0
17,1
%nevybraných
87,8
87,0
87,0
82,9
celkem
123
123
123
123
počet výskytů
15
16
16
21
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
14,0 86,0 744 104 0,59442
14,6 85,4 752 110 0,63531
18,1 81,9 752 136 0,16827
22,0 78,0 750 165 0,21614
Tabulka 5.2.8 Časté kontakty s hospodářskými zvířaty u astmatiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
14,6
16,3
13,8
13,8
%nevybraných celkem
85,4 123
83,7 123
86,2 123
86,2 123
počet výskytů
18
20
17
17
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
13,3 86,7 744 99 0,68972
14,6 85,4 752 110 0,63698
14,8 85,2 752 111 0,78459
15,1 84,9 750 113 0,71911
68
Tabulka 5.2.9 Časté kontakty s osrstěnými zvířaty v bytech u astmatiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
17,9
18,7
34,1
55,3
%nevybraných celkem
82,1 123
81,3 123
65,9 123
44,7 123
počet výskytů
22
23
42
68
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
19,1 80,9 744 142 0,75295
19,9 80,1 752 150 0,74740
30,6 69,4 752 230 0,42889
52,9 47,1 750 397 0,62808
Tabulky – Alergická rinitida
(A = rinitici, N = nealergici)
Tabulka 5.2.10 Časté kontakty s kočkami v bytech rinitiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
5,2
4,6
5,1
15,5
%nevybraných celkem
94,8 193
95,4 195
94,9 195
84,5 193
počet výskytů
10
9
10
30
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
4,8 95,2 744 36 0,84436
5,2 94,8 752 39 0,74609
7,3 92,7 752 55 0,28207
13,6 86,4 750 102 0,48757
Tabulka 5.2.11 Častý kontakt s ptáky v bytech rinitiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
3,1
3,1
8,2
8,8
%nevybraných
96,9
96,9
91,8
91,2
celkem
193
195
195
193
počet výskytů
6
6
16
17
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
3,1 96,9 744 23 0,99007
5,9 94,1 752 44 0,12267
10,4 89,6 752 78 0,36710
11,7 88,3 750 88 0,24929
69
Tabulka 5.2.12 Časté kontakty se psy v bytech rinitiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
14,5
11,8
13,3
24,4
%nevybraných celkem
85,5 193
88,2 195
86,7 195
75,6 193
počet výskytů
28
23
26
47
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
15,1 84,9 744 112 0,84963
13,0 87,0 752 98 0,64472
13,8 86,2 752 104 0,85753
25,9 74,1 750 194 0,66709
Tabulka 5.2.13 Časté kontakty s hlodavci v bytech rinitiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
1,6
2,6
12,8
29,5
%nevybraných
98,4
97,4
87,2
70,5
celkem
193
195
195
193
počet výskytů
3
5
25
57
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
3,8 96,2 744 28 0,12628
6,1 93,9 752 46 0,05016
17,0 83,0 752 128 0,15553
26,4 73,6 750 198 0,38207
Tabulka 5.2.14 Časté kontakty s králíky nebo činčilami v bytech rinitiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
1,0
2,1
6,7
10,4
%nevybraných
99,0
97,9
93,3
89,6
celkem
193
195
195
193
počet výskytů
2
4
13
20
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
0,9 99,1 744 7 0,90361
1,5 98,5 752 11 0,55751
3,9 96,1 752 29 0,08939
10,3 89,7 750 77 0,96876
70
Tabulka 5.2.15 Časté kontakty se psy mimo byt u rinitiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
24,4
30,3
30,3
32,1
%nevybraných celkem
75,6 193
69,7 195
69,7 195
67,9 193
počet výskytů
47
59
59
62
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
25,8 74,2 744 192 0,67964
27,5 72,5 752 207 0,44976
30,2 69,8 752 227 0,98481
34,9 65,1 750 262 0,46367
Tabulka 5.2.16 Časté kontakty s kočkami mimo byt u rinitiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
18,7
19,0
22,1
26,9
%nevybraných
81,3
81,0
77,9
73,1
celkem
193
195
195
193
počet výskytů
36
37
43
52
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
14,0 86,0 744 104 0,10455
14,6 85,4 752 110 0,13526
18,1 81,9 752 136 0,20746
22,0 78,0 750 165 0,14567
Tabulka 5.2.17 Časté kontakty s hospodářskými zvířaty u rinitiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
15,5
15,9
13,8
15,0
%nevybraných celkem
84,5 193
84,1 195
86,2 195
85,0 193
počet výskytů
30
31
27
29
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
13,3 86,7 744 99 0,42144
14,6 85,4 752 110 0,65714
14,8 85,2 752 111 0,74705
15,1 84,9 750 113 0,98873
71
Tabulka 5.2.18 Časté kontakty s osrstěnými zvířaty u rinitiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
19,2
17,4
31,3
54,4
%nevybraných celkem
80,8 193
82,6 195
68,7 195
45,6 193
počet výskytů
37
34
61
105
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
19,1 80,9 744 142 0,97866
19,9 80,1 752 150 0,42970
30,6 69,4 752 230 0,85090
52,9 47,1 750 397 0,71495
Tabulky – Atopický ekzém
(A = ekzematici, N = nealergici)
Tabulka 5.2.19 Časté kontakty s kočkami v bytech ekzematiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
1,5
2,2
5,8
15,2
%nevybraných
98,5
97,8
94,2
84,8
celkem
136
138
138
138
počet výskytů
2
3
8
21
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
4,8 95,2 744 36 0,07560
5,2 94,8 752 39 0,12504
7,3 92,7 752 55 0,52308
13,6 86,4 750 102 0,61322
Tabulka 5.2.20 Časté kontakty s ptáky v bytech ekzematiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
0,7
1,4
7,2
10,9
%nevybraných celkem
99,3 136
98,6 138
92,8 138
89,1 138
počet výskytů
1
2
10
15
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
3,1 96,9 744 23 0,12087
5,9 94,1 752 44 0,03180 ×
10,4 89,6 752 78 0,25812
11,7 88,3 750 88 0,77088
72
Tabulka 5.2.21 Časté kontakty se psy v bytech ekzematiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
11,8
9,4
10,1
29,0
%nevybraných celkem
88,2 136
90,6 138
89,9 138
71,0 138
počet výskytů
16
13
14
40
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
15,1 84,9 744 112 0,31714
13,0 87,0 752 98 0,23786
13,8 86,2 752 104 0,24067
25,9 74,1 750 194 0,44468
Tabulka 5.2.22 Časté kontakty s hlodavci v bytech ekzematiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
4,4
6,5
20,3
23,9
%nevybraných
95,6
93,5
79,7
76,1
celkem
136
138
138
138
počet výskytů
6
9
28
33
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
3,8 96,2 744 28 0,71831
6,1 93,9 752 46 0,85598
17,0 83,0 752 128 0,35325
26,4 73,6 750 198 0,54053
Tabulka 5.2.23 Časté kontakty s králíky nebo činčilami v bytech ekzematiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
0,7
1,4
7,2
6,5
%nevybraných
99,3
98,6
92,8
93,5
celkem
136
138
138
138
počet výskytů
1
2
10
9
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
0,9 99,1 744 7 0,81635
1,5 98,5 752 11 0,99031
3,9 96,1 752 29 0,07372
10,3 89,7 750 77 0,17161
73
Tabulka 5.2.24 Časté kontakty se psy mimo byt u ekzematiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
25,7
27,5
29,0
32,6
%nevybraných celkem
74,3 136
72,5 138
71,0 138
67,4 138
počet výskytů
35
38
40
45
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
25,8 74,2 744 192 0,98609
27,5 72,5 752 207 0,99814
30,2 69,8 752 227 0,77724
34,9 65,1 750 262 0,59772
Tabulka 5.2.25 Časté kontakty s kočkami mimo byt u ekzematiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
17,6
18,8
18,1
20,3
%nevybraných
82,4
81,2
81,9
79,7
celkem
136
138
138
138
počet výskytů
24
26
25
28
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
14,0 86,0 744 104 0,26452
14,6 85,4 752 110 0,20610
18,1 81,9 752 136 0,99310
22,0 78,0 750 165 0,65441
Tabulka 5.2.26 Časté kontakty s hospodářskými zvířaty u ekzematiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
15,4
15,2
13,8
13,8
%nevybraných
84,6
84,8
86,2
86,2
celkem
136
138
138
138
počet výskytů
21
21
19
19
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
13,3 86,7 744 99 0,50476
14,6 85,4 752 110 0,85736
14,8 85,2 752 111 0,76154
15,1 84,9 750 113 0,69352
74
Tabulka 5.2.27 Časté kontakty s osrstěnými zvířaty v bytech ekzematiků a nealergiků
A N
0-1 rok
2-3 roky
4-5 let
6 a více let
% vybraných
16,2
16,7
35,5
51,4
%nevybraných celkem
83,8 136
83,3 138
64,5 138
48,6 138
počet výskytů
22
23
49
71
% vybraných %nevybraných celkem počet výskytů významnost
19,1 80,9 744 142 0,42301
19,9 80,1 752 150 0,37075
30,6 69,4 752 230 0,25192
52,9 47,1 750 397 0,74828
75
10.2 Dotazník
76
77
78
79
80
81
82
83
84
