Vliv bytové situace při transformaci demografického chování české populace v devadesátých letech 1. Transformace demografického chování 1.1. Příčiny transformace – teoretické zakotvení Několik málo let po změně politického systému roku 1989 se začalo výrazně měnit demografické chování obyvatel České republiky. Model demografického chování, který zde v období reálného socialismu panoval, se začal měnit z modelu typického vysokou intenzitou plodnosti a sňatečnosti na model, který je charakterizován plodností hluboko pod záchovnou hranicí a výrazně nižší intenzitou sňatečnosti. Brzy po prvních projevech této transformace odborníci z řad sociologů a demografů začali diskutovat o příčinách těchto změn. Důležité je zmínit, že se v polovině devadesátých let objevila dvě víceméně protichůdná vysvětlení. První vychází z předpokladu, že změny v demografickém chování české populace se odehrávají po vzoru přeměn v západních a severních zemích Evropy, které se v těchto podmínkách projevily poprvé v polovině šedesátých let, a jedná se o změny, které jsou převážně přičítány hodnotové a kulturní přeměně. Na základě těchto změn demografové Lesthaeghe a van de Kaa roku 1986 formulovali teorii druhého demografického přechodu. Jak autoři uvádí, (van de Kaa 2002: 10) mezi hlavní rysy tohoto přechodu patří pokles úrovně plodnosti (zvláště v důsledku odkládání rození dětí do vyššího věku), dále pokles intenzity sňatečnosti, který je spojen s nárůstem průměrného věku při prvním sňatku, nárůst rozvodovosti, zvýšení výskytu nemanželských soužití spolu s tím nárůst dětí narozených mimo manželství a v neposlední řadě rozšíření moderních antikoncepčních prostředků. Zastáncem toho, že v České republice probíhá opožděně druhý demografický přechod je zejména L. Rabušic a T. Sobotka. Oproti tomuto přístupu vystoupila v devadesátých letech J. Rychtaříková, která přikládá důležitost zvláště strukturním faktorům při přeměně demografického chování. V diskuzi se objevovaly zvláště tyto argumenty: „Proměny v charakteru demografické reprodukce nejsou výsledkem ekonomické krize a snížených sociálních jistot, nýbrž jsou výsledkem kulturních proměn, které krystalizovaly v mladých věkových kohortách zrozených na počátku sedmdesátých let.“ (Rabušic 1997: 115) „Jedná se o změny v normách a postojích lidí směrem k individualismu nebo jde o krizové chování obyvatelstva, které reaguje prudkým poklesem plodnosti podobně jako za světové hospodářské krize ve třicátých letech?“ (Rychtaříková 1997/1998: 40) Rychtaříková dále zdůrazňuje (Rychtaříková 1997/1998) rozdílné ekonomické podmínky, ve kterých probíhala transformace demografického chování na „Západě“ a podmínky v České republice. V souvislosti s tímto zmiňuje, že vliv mohla mít také náhlá změna podmínek, které přestaly favorizovat rodinu a dále také chronický nedostatek bytů. Jako všeobecný problém vysvětlování transformace demografického chování strukturními faktory bývá zmiňována (Kostelecký, Vobecká 2011: 18, Lux eds. 2010: 10) absence empirického testování předpokladů, které byly uváděny. Aniž by byl zanedbáván vliv kulturních faktorů, tak bude v této práci věnována pozornost strukturním faktorům, a to tak, že bude zkoumán možný vliv změny bytové situace v devadesátých letech na změny v demografickém chování. Nejprve bude zmíněna prudkost změn zvláště intenzity plodnosti a sňatečnosti, dále názor mladých lidí na bytovou situaci v období od roku 1991 až do současnosti. Zde jsou využity základní výsledky z šetření CVVM (dříve IVVM). 1.2. Změny úrovně plodnosti a sňatečnosti Pokles úrovně plodnosti je zřetelnější, pokud jde o srovnání vývoje před a po roce 1990. Ještě v osmdesátých letech se hodnoty úhrnné plodnosti blížily hranici 2,1 dítěte na 1
jednu ženu, tj. úrovni prosté reprodukce, a Česká republika se v tomto období řadila k zemím s vyšší úrovní intenzity plodnosti. Hodnoty úhrnné plodnosti rapidně klesají od roku 1992 a následně se stabilizují na velmi nízkých úrovních, přičemž minimální hodnoty bylo dosaženo roku 1999 (1,13). Později hodnoty úhrnné plodnosti postupně narůstají a v současnosti dosahují 1,5 dítěte na jednu ženu. V západních a severních zemí Evropy, kde se většina odborníků shoduje, že druhý demografický přechod probíhá, nikdy úhrnná plodnost neklesla na takto kriticky nízké hodnoty. Proto je nutné zaměřit se i na možnou roli nejen kulturních, ale i strukturních faktorů při této transformaci. Obr. 1: Vývoj úhrnné plodnosti a průměrného věku matek při narození prvního dítěte v ČR v letech 1980 - 2010 2,2
28,0 úhrnná plodnost průměrný věk při narození prvního dítěte
2,0
27,0
1,8
1,6 26,0 1,4
1,5
1,5
1,5
1,4
1,3
1,3
1,2
1,2
1,2
1,1
1,1
1,1
1,2
1,2
1,3
0,6
1,2
1,4
1,7
1,9
0,8
1,7
1,9
1,9
1,9
1,9
1,9
2,0
2,0
2,0
2,0
25,0
2,0
1,0
2,1
1,2
0,4
24,0
23,0
0,2
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
1996
1995
1994
1993
1992
1991
1990
1989
1988
1987
1986
1985
1984
1983
1982
1981
22,0
1980
0,0
Zdroj: ČSÚ Prakticky současně s poklesem úhrnné plodnosti narůstal průměrný věk matek při narození prvního dítěte. V osmdesátých letech ženy porodily své první dítě průměrně ve dvaadvaceti letech. V současnosti se tento ukazatel pohybuje na úrovni 27 let, přičemž je stále zaznamenáván nárůst. Jak uvádí Fialová a Kučera (Fialová, Kučera 1997: 94) do konce osmdesátých let panoval v České republice relativně stabilní model sňatečnosti, který byl typický nízkým věkem vstupu do manželství u mužů i u žen. Tento model časného a častého sňatku byl však brzy po revoluci vystřídán modelem, pro který je typický pozdní a málo frekventovaný sňatek. Tento posun ilustruje nárůst průměrného věku vstupu do manželství u mužů a u žen v letech 1980 až 2010. U žen se v osmdesátých letech pohyboval na úrovni 22 let a u mužů na úrovni 24 let. Přibližně mezi lety 1991 a 1992 je zaznamenán nárůst tohoto ukazatele, a to až na úroveň 29 let u žen a 32 let u mužů v roce 2010. V kontextu změn sňatkového chování české populace bývají zmiňovány (Aleš 1995: 80; Fialová, Kučera 1997: 94) podmínky před revolucí, které umožňovaly ženatým a vdaným větší šanci na získání bytu, dále také novomanželské půjčky a v souvislosti s tím následná porevoluční ekonomická náročnost osamostatnění manželského páru. Jak uvádí Fialová (Fialová 2006: 97) sňatečnost byla dlouho považována za odraz soudobé ekonomické situace, v období hospodářské prosperity 2
narůstaly počty uzavřených sňatků a v období hospodářské recese naopak klesaly. Nicméně politická transformace mimo tyto podmínky přinesla také lepší možnosti seberealizace prostřednictvím vzdělávání, cestování apod., které mohly také hrát svou neméně podstatnou roli. Změnám v úrovni plodnosti a sňatečnosti bývá většinou věnována největší pozornost, ale výrazný nárůst byl zaznamenán i u podílu dětí rozených mimo manželství, úrovně rozvodovosti, podílu žen užívajících hormonální antikoncepci atd. Jak uvádí například Kocourková (Kocourková 1996: 270) dosavadní trendy demografického chování v České republice naznačují, že se jedná o přibližování se západoevropskému modelu reprodukčního chování. Obr. 2: Vývoj průměrného věku při prvním sňatku u mužů a žen v období 1980 až 2010 34 32 30 28 26 24 22 20 18 16 14 12 10 8 6 4
Průměrný věk při prvním sňatku muži
2
Průměrný věk při prvním sňatku ženy
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
1996
1995
1994
1993
1992
1991
1990
1989
1988
1987
1986
1985
1984
1983
1982
1981
1980
0
Zdroj: ČSÚ 2. Subjektivní hodnocení bytové situace Zkoumání vztahu mezi transformací demografického chování a vlivem bytové situace zahrnuje mnoho možností přístupů, je možné zkoumat vztahy mezi vývojem ekonomických, sociálních a demografických ukazatelů na národní či regionální úrovni. Nicméně důležitou oblastí je také samotné hodnocení bytové situace zvláště mladou generací, které se změny bezprostředně týkají. Je to právě tato generace mladých lidí, jejíž reprodukční chování se začalo na počátku devadesátých let značně proměňovat a právě oni stojí před naprosto odlišnými podmínkami získání vlastního bydlení, než kterým čelili jejich rodiče. Od devadesátých let se otázka bydlení stává klíčovou a mladí jedinci a rodiny stojí před úkolem ji vyřešit nejlépe koupí vlastního bytu, která by v době, kdy neodvratitelně hrozí stárnutí populace, byla alespoň jistou „pojistkou na stáří“. Proto je v této části práce využito výsledků pravidelných měsíčních výzkumů, jež provádí CVVM (dříve IVVM), a které jsou relevantní pro posouzení vlivu bytové situace při přeměně demografického chování. Postupně je pozornost věnována například problémům s výdaji na bydlení, obavám z výdajů na bydlení, hodnocení situace možnosti získání bytu v podmínkách České republiky a v neposlední řadě také hodnocení důležitosti dobrého bydlení pro založení rodiny. Pro doplnění otázky vlivu 3
důležitosti dobrého bydlení pro uzavření manželství jsou využity výsledky z mezinárodního komparativního výzkumu European Values Study (z let 1991, 1999, 2008). V této souvislosti je kladen důraz zvláště na výsledky týkající se respondentů ve věku 15 – 29 let (v případě EVS 18 – 29 let). Výsledky výzkumu jsou zpracovány na základě třídění druhého stupně pomocí řádkových procent, pro lepší identifikaci změn jsou ve většině případů vybrány takové oblasti, které byly většinou zkoumány ve více šetřeních s cílem zachytit případný trend v čase. 2.1. Hodnocení bytové situace po revoluci 1989 V roce 1991 byly zkoumány v rámci šetření IVVM různé aspekty transformace společnosti. V rámci tohoto zkoumání byli také respondenti dotazováni na zvládnutí situace z hlediska bydlení. Prakticky bez ohledu na věk se ukázalo, že pro přibližně 60 % respondentů zůstala rodinná situace týkající se bydlení stejná. Naopak horší podmínky než před revolučním rokem zaznamenalo 35 – 40 % dotázaných, z toho hodnotilo v nejmladší věkové kategorii nově nastolené podmínky jako nezvladatelné 11 %. Jak uvádí Kuchařová a Petrová (Kuchařová, Petrová 1997: 180) na základě jejich empirických zjištění se nepotvrdily hypotézy, které se vyjadřovaly pro rapidně klesající životní úroveň mladých rodin. Zde uvedené výsledky toto víceméně potvrzují, nicméně skupina obyvatel, pro kterou se podmínky po transformaci na tržní hospodářství zhoršily, není, co se týče početnosti zanedbatelná a jistý vliv ve změně reprodukčního chování uvažovat lze. Tab. 1: Hodnocení bytové situace po roce 1989, (v %) Nezvládne Zůstalo Netýká se Neví Zhoršení Věk Zlepšení se to stejné 15–29 3 59 25 11 1 1 30–44 3 62 27 7 1 0 45–59 1 63 22 13 1 0 60 + 2 58 24 13 3 1 Zdroj: IVVM 2.2. Problémy s výdaji na bydlení Mezi lety 1993 a 2001 bylo v rámci zjišťování různých problémových oblastí týkajících se výdajů domácnosti několikrát sledováno vnímání problémů s výdaji na bydlení. Na základě výsledků z těchto let je v průběhu času patrný nárůst podílu odpovědí v kategoriích „velké“ a „větší“. Zároveň s tímto dochází ke snižování podílu respondentů, kteří nepociťovali žádné problémy s výdaji na bydlení. V průběhu sledovaného období se podíl respondentů, kteří hodnotili své problémy s výdaji na bydlení jako velké či větší, pohyboval okolo 40-ti procent. Nicméně jistou výjimku zde představuje rok 1996, který je z hlediska respondentů hodnocen jako nejpříznivější – problém s výdaji na bydlení (velké či větší) uvedlo „jen“ 21 % dotázaných z věkové kategorie 25 – 29 let. Ovšem tento pokles byl v podstatě kompenzován nárůstem odpovědí v kategorii „neví“. Co se týče této kategorie, tak byla u nejmladších respondentů zaznamenána oproti ostatním věkovým kategoriím největší tendence této odpovědi, a to ve všech sledovaných letech. Zde by pravděpodobně mohl být důvodem nízký věk některých respondentů, kteří ještě nemusí mít s výdaji na bydlení vlastní zkušenosti. Nicméně z hlediska těchto výsledků se celkově nejmladší kategorie výrazně nevydělovala od starších respondentů. Na základě těchto výsledků byl v průběhu sledovaného období zaznamenán trend zvyšování vnímání problémů s výdaji na bydlení u nejmladší věkové kategorie, který je prakticky v souladu se zvyšováním reálných výdajů na bydlení v průběhu let. Obr. 3: Vnímání problémů s výdaji na bydlení u nejmladší věkové kategorie (15 – 29 let), (v %) 4
nevi
velke
vetsi
male
zadne
100 90 80 70 60 %
50 40 30 20 10 0 1993
1996
1997
1998
2000
2001
Zdroj: IVVM, CVVM 2.3. Obavy z výdajů na bydlení Zajímavou informaci poskytuje také srovnání výsledků týkajících se obav respondentů, které do budoucna pociťují ohledně výdajů na bydlení (tato otázka byla zjišťována v roce 1998, 2000 a 2001). Co se týče nejmladší věkové kategorie respondentů, tak v roce 1998 pociťovalo velké či větší obavy z výdajů na bydlení 60 % dotázaných z této věkové skupiny. V roce 2000 byl v tomto případě zaznamenán mírný pokles na 56 % a v roce 2001 bylo zaznamenáno opětovné zvýšení na 59 %. Ve srovnání s ostatními věkovými kategoriemi se nejedná o odlišení, naopak podobné výsledky byly zaznamenány i ostatních respondentů. Nicméně výsledky poskytují dvě zajímavé informace. Na rozdíl od původního předpokladu se jako skupina, která má největší obavy z výdajů na bydlení, vydělila kategorie nejstarších respondentů (60+). Tyto výsledky by mohly ukazovat na to, že se transformace v devadesátých letech dotkla převážně této věkové skupiny. V souvislosti s nízkou plodností hrozí stárnutí populace, které je důsledkem zavádění takových opatření, které by mohly do budoucna způsobit, že určitá část seniorů nebude schopna své náklady na bydlení pokrýt sama. Co se týče druhé informace, tak se opět nejmladší respondenti i v této otázce vyznačují největším podílem odpovědí v kategorii „neví“.
5
Tab. 2: Obavy z výdajů na bydlení do budoucna v letech 1998, 2000 a 2001, (v %) 1998 Věk Žádné Malé Větší Velké Neví 15–29 10 19 25 35 12 30–44 14 20 36 28 2 45–59 17 21 33 27 2 60 + 11 17 31 40 1 2000 Věk Žádné Malé Větší Velké Neví 15–29 14 14 32 24 16 30–44 11 25 37 25 2 45–59 13 23 32 29 3 60 + 8 21 39 28 4 2001 Věk Žádné Malé Větší Velké Neví 15–29 11 16 34 25 14 30–44 15 23 33 28 1 45–59 15 19 39 25 2 60 + 12 24 36 28 1 Zdroj: IVVM, CVVM 2.4. Zvládnutí zvýšení nákladů na bydlení V letech 1997 a 1998 byly v souvislosti s tehdejším zvyšováním cen nájemného a energií zjišťovány názory respondentů na budoucí zvládnutí této situace. V roce 1997 pociťovalo 31 % respondentů v kategorii 15 – 29 let větší nebo velké problémy se zvládnutím této situace. Do roku 1998 se tento podíl zvýšil na 36 %. Tyto výsledky pravděpodobně svědčí nejen o tom, že se stává u některých jedinců problémem zvýšení cen nájemného a energií, ale také o tom, že jejich situace musela být již před zvýšením ne příliš uspokojivá. Tak jako v předchozích otázkách se u nejmladší kategorie objevilo nejčetnější zastoupení kategorie „neví“ a dále kategorie respondentů starších šedesáti let pociťovala v obou sledovaných letech větší obavy z problémů do budoucna se zvýšením cen nájemného a energií. Tab. 3: Zvládnutí zvýšení nákladů na bydlení v letech 1997 a 1998, (v %) 1997 Bez Větší Velké Věk Určité potíže Neví problémů problémy problémy 15–29 11 37 20 11 21 30–44 14 46 23 13 4 45–59 15 45 23 14 3 60 + 12 32 27 24 6 1998 Bez Větší Velké Věk Určité potíže Neví problémů problémy problémy 15–29 11 38 26 10 15 30–44 12 47 29 11 2 45–59 14 46 30 10 1 60 + 6 32 43 18 2 6
Zdroj: IVVM, CVVM 2.5. Zhodnocení možností získání bytu V letech 2006 až 2011 byla zjišťována také otázka týkající se možností získání bytu. V průběhu celého sledovaného období jsou výsledky víceméně stabilní, přibližně 70 % dotázaných z nejmladší věkové kategorie shledává možnosti získání bytu jako velmi špatné či docela špatné. Vcelku překvapivá je skutečnost, že přibližně jedna třetina dotázaných z této věkové kategorie v průběhu celého období hodnotila možnosti získání bytu jako velmi špatné. Naopak jen minimum respondentů hodnotilo možnosti získání bytu jako velmi dobré. Tyto výsledky svědčí pravděpodobně o tom, že je situace získání bytu v českých podmínkách již dlouhodobě neuspokojivá. Možnost získání bytu byla respondenty hodnocena jako špatná zvláště v roce 2008, nicméně je možné uvažovat o tom, že jsou tyto výsledky ovlivněny tehdejším nástupem ekonomické krize a případných obav s ní spojených. Od roku 2009 je patrné mírné zlepšení situace a víceméně pokračuje trend uspokojivějšího vnímání možnosti získání bytu nejmladšími respondenty. V této otázce se opět neprojevila výraznější diferenciace odpovědí dle věkových kategorií – i v ostatních věkových kategoriích se projevila tendence k hodnocení možností získání bytu spíše jako nepříznivé. Zajímavé by bylo srovnání s výsledky z devadesátých let, jelikož výsledky z roku 2006 napovídají, že by hodnocení možnosti získání bytu v předchozích letech mohlo být méně příznivé než v letech následujících. Bohužel tato otázka nebyla v předchozích letech do šetření zařazena. Pro srovnání je alespoň možné uvést závěry týkající se výsledků z šetření „Mladá generace“, které se uskutečnilo roku 1997. Jak uvádí Kučera (Kučera 2000: 60) výsledky naznačují, že by nemožnost získání vlastního bytu mohla hrát roli v odmítání sňatku a narození dítěte v několika příštích letech. Podobně na základě výsledků z výzkumu „Bydlení mladé generace 2003“ Ettlerová a Matějková uvádějí (Ettlerová, Matějková 2004: 81), že se mladí snoubenci rozhodli uzavřít manželství a přemýšlet o založení rodiny až po dosažení finanční nezávislosti. Obr. 4: Zhodnocení možnosti získání bytu v letech 2006 - 2011, věková kategorie respondentů 15-29 let, (v %) neví
velmi špatná
docela špatná
docela dobrá
velmi dobrá
100 90 80 70 60 %
50 40 30 20 10 0 2006
2007
2008
2009
Zdroj: CVVM 7
2010
2011
2.6. Hodnocení situace v ČR – finance k založení rodiny Mezi lety 2006 a 2011 byl zkoumán postoj respondentů k situaci v České republice, pokud jde o finanční možnosti k založení rodiny, možnosti mít děti. Po celé sledované období většina respondentů ve věkové kategorii 15 – 29 let hodnotila tuto situaci jako nepříznivou. Pokud uvažujeme kategorie velmi špatná a spíše špatná jako rovnocenné, tak se podíl špatného hodnocení zvýšil z 66 % v roce 2006 na 75 % v roce 2011. Přičemž se tento nárůst realizoval zvláště v kategorii „velmi špatná“. Důležité je rovněž to, že podíl respondentů, kteří by finanční situaci k založení rodiny hodnotili, jako velmi dobrou nepřesáhl během sledovaného období čtyři procenta. Jelikož je finanční situace pro založení rodiny většinou hodnocena jako jedna z nejdůležitějších podmínek, lze na základě těchto výsledků uvažovat o možném vlivu nepříznivé ekonomické situace na dnešní (stále velmi nízkou) úroveň plodnosti. Otázkou však zůstává, zda respondenti v období, kdy pociťují problémy s výdaji na bydlení a projevují se obavy ze zvýšení nákladů na bydlení apod., zda se i v této situaci mladí lidé odhodlají založit rodinu. Obr. 5: Hodnocení situace v ČR z hlediska dostatku financí k založení rodiny, věková kategorie respondentů 15-29 let, (v %) neví
velmi špatná
spíše špatná
spíše dobrá
velmi dobrá
100 90 80 70 60 %
50 40 30 20 10 0 2006
2007
2008
2009
2010
2011
Zdroj: CVVM Pozn. V letech 2006 a 2007 byla škála odpovědí následující: „velmi dobrá, docela dobrá, docela špatná, velmi špatná“ – v rámci tohoto srovnání považováno za rovnocenné 2.7. Význam dobrého bydlení V rámci mezinárodního komparativního výzkumu European Values Study (EVS), kterého se Česká republika zúčastnila již třikrát, je pravidelně zjišťována důležitost dobrého bydlení pro uzavření manželství. Ve všech letech, ve kterých v České republice šetření proběhlo (1991, 1999, 2008) se u věkové kategorie 18 – 29 let prakticky nezměnila důležitost přikládaná dobrému bydlení. Ve všech sledovaných letech se důležitost pohybovala nad 90-ti procenty. Tato skutečnost by mohla svědčit o tom, že bydlení je pro uzavření manželství natolik důležité, že pokud nejsou reálné podmínky získání dobrého bydlení uspokojivé, tak 8
lidé nebudou vstupovat do sňatku, případně do něj vstoupí až po dosažení patřičné finanční jistoty, tzn. v pozdějším věku. Tato hypotéza by byla v souladu s reálnými českými poměry. Nicméně jak upozorňuje Hamplová (Fialová eds. 2000 :85), zjištění o důležitosti vlastního bydlení a také dostatečného příjmu pro mladá manželství v době zakládání rodiny není žádným objevem, tyto závěry se objevovaly již v předlistopadových výzkumech. Tuto hypotézu lze rovněž vyvrátit zjištěními z výzkumů Populační klima - 1996, které uvádějí Kuchařová a Petrová (Kuchařová, Petrová 1997: 180), dle jejich výsledků se i přesto že je bydlení uváděno jako jedna ze zásadních podmínek uzavření manželství, nepotvrdilo, že by byl nedostatek bytů tak kritický, že by mohl být výraznější brzdou rodinného chování. Od devadesátých let se v české společnosti rozšiřuje fenomén nesezdaného soužití. V souvislosti s tímto vývojem by bylo možné uvažovat o rozšiřování nesezdaného soužití v kontextu s nejistou ekonomickou situací, která neumožňuje párům pořídit si vlastní bydlení a uzavřít sňatek. Důležitost bydlení, která se projevila ve výsledcích z výzkumu EVS by byla s tímto v souladu. Touto otázkou se zabývala Ettlerová a Matějková (Ettlerová, Matějková 2004: 12), které na základě analýzy výsledků z výzkumu „Bydlení mladé generace 2003“ dospěly k závěru, že nevyřešení bytové situace (samostatného bydlení) je až čtvrtým důvodem, proč nesezdané páry preferují prozatímní společný život bez sňatku. Na „prvních třech příčkách“ se vyskytovaly důvody, které by svědčily o rozhodnutí, jež je vedeno spíše změnou hodnotového systému české populace (zkouška společného bydlení nebo chuť užívat si života bez závazků). Obr. 6: Význam dobrého bydlení v letech 1991, 1999 a 2008, věková kategorie respondentů 15-29 let, (v %) nepříliš důležité
spíše důležité
velmi důležité
100 90 80 70 60 %
50 40 30 20 10 0 1991
1999
2008
Zdroj: Hodnoty a postoje v ČR 1991 – 2008 Zajímavý příspěvek k této problematice představuje také skutečnost, kterou uvádějí v rámci zjištění z dílčích výzkumů provedených Sociologickým ústavem AV ČR Kuchařová, Nedomová a Zamykalová (Kuchařová, Nedomová, Zamykalová: 82) a to, že i přesto, že mladí lidé deklarují ve výzkumech vysokou důležitost bytové situace při rozhodování o vstupu do manželství, tak v praxi není tento postoj většinou následován. K podobnému zjištění dochází i Kostelecký (Kostelecký 1997: 2), který uvádí, že jen minimum jedinců, kteří plánují uzavřít 9
sňatek, bydlí před svatbou samostatně; „klasický americký model, v němž většina mladých lidí opouští po dosažení plnoletosti své rodiče a svoji nezávislost a dospělost manifestují mj. i odděleným samostatným bydlením, je na hony vzdálen současné české realitě“. 3. Závěr 3.1. Současný stav poznání Od devadesátých let se zkoumání problematiky transformace demografického chování výrazně posunulo od vnímání příčin této transformace jako výlučně strukturní nebo kulturní povahy. Současné výsledky výzkumů naznačují, že se pravděpodobně jedná o kombinaci těchto rozdílných příčin. Již výše zmíněný T. Sobotka zdůrazňuje (Sobotka eds. 2008), že lze změny vysvětlit jako souhru několika faktorů, mezi něž řadí nárůst příležitostí, které konkurují rodinnému životu (vzdělání apod.), měnící se partnerské chování, ale také ekonomickou nejistotu mladých lidí. Toto tvrzení je víceméně v souladu se zjištěními, které uvádí Lesthaeghe (Lesthaeghe 2010: 220) v rámci svého zkoumání možného průběhu druhého demografického přechodu ve střední a východní Evropě. Dále Kostelecký a Vobecká (Kostelecký, Vobecká 2011), na úrovni zkoumání okresů ukazují, že vztah mezi porodností a finanční dostupností bydlení v okrese existuje, nicméně se nejedná o jediný faktor, který úroveň porodnosti ovlivňuje. Nebo dále jak uvádí Lux a kolektiv (Lux eds. 2010 :14) změny, které byly po roce 1989 nastoleny, přinesly pro mladé lidi dva víceméně protichůdné důsledky, jedná se o otevření mnoha příležitostí, mezi nimiž mohou svobodně volit, ale na druhou stranu s sebou tato svoboda nese nutnost převzetí odpovědnosti za rizika, která vyplývají z tohoto svobodného rozhodování. Analýzou samostatného bydlení v mezinárodní komparaci se zabývala Nešporová (Nešporová 2011: 5,6), která dochází k závěru, že načasování odchodu z domácnosti rodičů je ovlivňováno vnějšími strukturálními faktory a také společenskými zvyky a normami. 3.2. Zhodnocení výsledků práce v kontextu současného stavu poznání Cílem této práce bylo postihnout základní tendence bytové situace mladých lidí, které mohly mít vliv v transformaci demografického chování v devadesátých letech. Zkoumání hodnocení bytové situace po transformačním roku 1989 ukázalo, že téměř bez ohledu na věk zůstala situace stejná, nicméně se zde vydělila skupina mladých respondentů, kteří hodnotili změnu situace jako nezvladatelnou. Dále byl v průběhu devadesátých let prokázán nárůst problémů s výdaji na bydlení, které jsou následovány také obavami z budoucího zvýšení nákladů na bydlení. V kontextu zvyšování cen nájmů a energií byla v druhé polovině devadesátých let zjištěna přibližně jedna třetina respondentů, která by měla se zvýšením velké či větší problémy. Takto bylo zmapováno vnímání situace bydlení mladými respondenty v devadesátých letech. Situace se na základě těchto výsledků nejeví jako příliš uspokojivá, což je do určité míry v souladu s velmi nepříznivým vývojem intenzity plodnosti v tomto období. Nicméně také se ukázalo, že se oproti původním předpokladům mladá generace nijak zvlášť nevymezuje oproti starším věkovým kategoriím, které by pravděpodobně neměla změna situace natolik zasáhnout, jelikož většina z nich založila rodinu za naprosto odlišných podmínek ještě v době reálného socialismu a vlastní byt pravděpodobně získala. Mladí lidé se v tomto případě odlišili zvláště svou nejistotou v odpovědích na většinu otázek, která se projevila v četnějším zastoupení kategorie „nevím“. Toto může pravděpodobně souviset s tím, že zkoumaný soubor obsahoval i respondenty velmi mladé, kteří bydlí ještě u rodičů, a s výdaji na bydlení nemají zkušenosti a pravděpodobně si ani nedokáží představit, jak budou situaci v budoucnu řešit. Analýza byla dále doplněna o výsledky z let 2001 až 2006, a to o zhodnocení možnosti získání bytu a finančních podmínek pro založení rodiny. Možnosti získání bytu v podmínkách České republiky byly hodnoceny přibližně 70 % respondentů ve věku 15 – 29 let jako špatné 10
a velmi špatné, nicméně v průběhu let bylo zaznamenáno mírné zlepšení situace. Co se týče hodnocení finanční situace k založení rodiny, tak se v průběhu období naopak podíly špatného a velmi špatného hodnocení zvýšily z 66 % v roce 2006 na 75 % v roce 2011. V kontextu těchto výsledků není zřejmé nějaké výraznější zlepšení vnímání bytové situace respondenty po roce 2006 oproti letům devadesátých. Tento fakt by pravděpodobně mohl svědčit „v neprospěch“ vlivu bytové situace při transformaci demografického chování v devadesátých letech, jelikož v devadesátých letech byla nastolena poměrně výrazná hospodářská destabilizace, která by pravděpodobně již neměla mít vliv po uplynutí více než dvaceti let. Nicméně výsledky této analýzy o tom přímo nesvědčí. Dále na základě hodnocení důležitosti dobrého bydlení pro uzavření manželství se v kontextu výsledků ostatních výzkumů otázka vysoké důležitostí dobrého bydlení nejeví jako určující příčina v odkládání manželství a rodičovství. Celkově se analýza ukázala být v souladu se současnými zjištěními. Výsledky nesvědčí o tom, že by vliv bytové situace byl zásadní či jediný v transformaci demografického chování, pravděpodobně je nutné hledat příčiny i jinde – v oblasti hodnotových orientací mladé generace, která od devadesátých let přichází do styku se „západními“ vzorci chování s důrazem na individualismus a seberealizaci, které mohou mít také svůj vliv. Nicméně se bytová situace nastolená v devadesátých letech ukázala být zdrojem nejistoty a obav u respondentů všech věkových kategorií. 3.3. Možnosti dalšího zkoumání Práce poskytuje nastínění základních tendencí ve vývoji bytové situace mladé generace od počátku devadesátých let do současnosti. Nicméně uvedené výsledky by pro důkladnější zkoumání bylo možné třídit ještě detailněji dle věku, rodinného stavu, zaměstnání či počtu dětí, které respondent v současnosti má. Aby bylo možné určit konkrétně, jaké jedince transformace ovlivnila nejvíce. Nabízí se také možnosti mezinárodního srovnání pomocí dat z EVS, například v otázce důležitosti dobrého bydlení pro uzavření manželství. V rámci České republiky by datovou základnou pro další výzkum mohl být například výzkum, který nebyl doposud zmíněn, Postoje k bydlení v ČR 2001. Použitá literatura: Ettlerová, S., Matějková B. (2004) Rodinné chování a bytová situace mladé generace – souvislost s partnerským, sňatkovým a natalitním chováním, Praha: VÚPSV Kuchařová, V., Nedomová A., Zamykalová L. (1999) Předpoklady sňatkového a rodinného chování mladé generace, Praha: VÚPSV Kostelecký, T. (1997) Bytová situace novomanželů. Data a fakta, č. 7 Lux, M., Kostelecký, T., Sunega, P., Vobecká, J., Sládek, J. (2010) Moderní nástroje sociálního bydlení pro mladé rodiny jako nepřímá podpora růstu porodnosti. Praha: Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. Fialová, L., Kučera, M. (1997) The Main Features of Population Development in the Czech Republic during the Transformation of Society. Czech Sociological Review 5(1): 93111 Hamplová, D. (2000) Postoje k manželství a rodičovství. In Fialová, L. (eds). Představy mladých lidí o manželství a rodičovství. Praha: Sociologické nakladatelství, 67-98 Rabušic, L. (1997) Polemicky k současný změnám charakteru reprodukce v ČR (sociologická perspektiva v demografii). Demografie 39(2): 114-199 Rychtaříková, J. (1997-1998) Česká republika a druhý demografický přechod? Geografické rozhledy č. 2: 39-42
11
van de Kaa, D. J. (2002) The Idea of a Second Demographic Transtition in Industrialized Countries. Paper 6th Welfare Policy Seminar, National Institute of Population and Social Security, Tokyo, 29 January Aleš, M. (1995) Několik úvah po čtyřech letech. Demografie 37(2): 77-85 Fialová, L. (2006) Trendy ve sňatkovém chování obyvatelstva České republiky ve 20. století. Demografie 48(2): 97-108 Kostelecký, T., Vobecká, J. (2011) Ovlivňuje finanční (ne)dostupnost bydlení porodnost v České republice. Praha: Urbanismus a území rozvoj, č. 1: 18 – 21 Kuchařová, V., Petrová, I. (1997) K sociálním souvislostem změn v demografickém chování mladé generace. Demografie 39(3): 179-189 Kučera, M. (2000) Představy o postavení sňatku a narození dětí v životní dráze mladých svobodných lidí. In Fialová, L. (eds). Představy mladých lidí o manželství a rodičovství. Praha: Sociologické nakladatelství, 45-66 Lesthaeghe, R. (2010) The Unfloding Story of the Second Demographic Transtition. Population and Development Review 36(2): 211-251 Sobotka, T., Šťastná, A., Zeman, K., Hamplová, D., Kantorová, V. (2008) A rapid transformation of fertility and family behaviour after the collapse of state socialism. In: Frejka, T., Sobotka, T, Toulemon, L. (eds). Special Collection 7: Childbearing Trends and Policies in Europe. Demographic Research 403-454 Kocourková, J. (1996) Změny reprodukčního chování české populace, 26. Konference ČDS: Demografické změny v ČR v 90. letech. Demografie 38(4): 268-270 Nešporová, O. (2011) Samostatné bydlení mladých – mezinárodní komparace (Bulharsko, Česko a Nizozemsko). Fórum sociální politiky, č. 3: 2-7 Použité datové zdroje: Institut pro výzkum veřejného mínění Českého statistického úřadu (IVVM) 1991 – 1998. Praha: Sociologický datový archiv – Sociologický ústav, Akademie věd ČR. Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) 2006 – 2011. Praha: Sociologický datový archiv – Sociologický ústav, Akademie věd ČR. Pohyb obyvatelstva v Českých zemích 1920 až 2010, analytické údaje. 2010. Praha: Český statistický úřad. Rabušic, L., Hamanová, J. 2009. Hodnoty a postoje v ČR 1991-2008 (pramenná publikace European Values Study). FSS MU: Brno.
12
