Vlasta Grycová zpěvačka lidových písní ze Strání

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Hudební věda

Helena Milanová

Vlasta Grycová − zpěvačka lidových písní ze Strání Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Petr Kalina, Ph.D.

Brno 2013

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně, pouze za použití uvedené literatury a pramenů. Kunovice, 15. května 2013

……………………. 2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, bez jejichž pomoci by tato práce nevznikla. Zvláštní poděkování patří paní Vlastě Grycové, která mi nezištně a vstřícně poskytla množství cenných informací, fotografií a komentářů k jednotlivým písním. Rovněž chci poděkovat vedoucímu práce PhDr. Petru Kalinovi Ph.D. za velmi cenné rady a připomínky, které mi pomohly jak v průběhu práce, tak při psaní samotného textu. Paní PhDr. Heleně Bretfeldové děkuji za korektury. Rovněž děkuji Filipu Sovišovi za pomoc s anglickou verzí resumé.

3

OBSAH Úvod

5

1. Zeměpisný přehled

7

2. Historie obce Strání

8

3. Životopis Vlasty Grycové

11

4. Straňanské lidové písně

23

4.1 Písně pracovní

24

4.2 Balady

26

4.3 Písně kramářské

27

4.4 Písně svatební

28

4.5 Písně milostné

29

4.6 Písně vojenské

30

4.7 Písně dětské

30

4.8 Písně taneční

31

4.9 Podšable

31

5. Straňanský kroj

37

5.1 Původní mužský kroj

37

5.2 Dnešní mužský kroj

38

5.3 Původní ženský kroj

40

5.4 Dnešní ženský kroj

41

6. Straňanské nářečí

43

6.1 Gramatické zvláštnosti straňanského dialektu

43

6.2 Germanismy vyskytující se ve straňanském nářečí

44

6.3 Slovakismy vyskytující se ve straňanském nářečí

45

Závěr

46

Resumé

48

Summary

49

Prameny a literatura

50

Příloha

4

Úvod Předkládaná práce přibližuje osobnost zpěvačky Vlasty Grycové, která přitahuje pozornost svébytným zpěvem. Písně v jejím podání v sobě nesou dramatické vyznění a zároveň nebývalou citovost. V jejím repertoáru převažují písně ze Strání. K tomu zajisté přispívá okolnost, že Vlasta Grycová žije již sedmdesát let v důvěrně známém prostředí rodné obce a dennodenně se setkává s jejími obyvateli, obyčeji a písňovou kulturou. Písně čerpá od svých předků, což nesporně umocňuje jejich originalitu. Zvláště mladší generace dluží Vlastě Grycové velký dík za to, že přispěla k zachování řady prvků lidové kultury, které se ve Strání udržely déle než v jiných obcích. Vlasta Grycová už jako patnáctiletá zpívala v Hradišťanu pod vedením primáše Jaroslava Václava Staňka. Později spolupracovala s uherskobrodským souborem Olšava. Od roku 1968 započala její spolupráce s BROLNem, v té době významným profesionálním hudebním tělesem: nejprve zpívala v ženském pěveckém triu, ale brzy se prosadila jako sólistka po boku takových osobností, jako byli Luboš Holý, Martin Hrbáč, Jarmila Šuláková a další. S uvedenými soubory nahrála nespočetné množství písní, především těch, které pocházely z jejího domovského regionu. Především její zásluhou se straňanské písně dostaly do širšího povědomí – dnes se zpívají nejen ve Strání, ale staly se součástí repertoáru muzik po celé Moravě. Ve Strání se zachovalo velké množství písní; některé zapsal již na konci 19. století Alois Doufalík, František Bartoš, pozornost jim věnoval také Leoš Janáček. Co k onomu bohatství přispělo? Ve snaze zodpovědět tuto otázku jsem v práci věnovala zvláštní kapitolu poloze a historii obce. Strání leží v kotlině mezi vrchy Bílých Karpat a moravsko-slovenskou (v dřívějších dobách uherskou) hranicí, která už od 11. století přitahovala řadu dramatických událostí, poskytujících zajímavé podněty ke vzniku písní. Hranicí s Uhrami rovněž procházela významná obchodní, hospodářská a kulturní stezka, na níž docházelo k řadě konfliktů. Tyto skutečnosti se nepochybně promítly do obsahu, melodií a nálady písní. Dá se říci, že straňanské písně nijak výrazně nevybočují z oblasti často pojmenovávané jako moravské Kopanice (Strání, Březová, Starý Hrozenkov a přilehlé kopaničářské obce Žítková, Vyškovec, Vápenice a Lopeník). Textové náměty kopaničářských písní jsou inspirovány podobnými životními podmínkami tamních obyvatel. Nápěvy písní jednotlivých obcí a osad si však zachovaly odlišné specifické znaky, což je dáno izolovaností obcí, vklíněných mezi horami. Kapitola pojednávající o straňanských písních je tematicky rozčleněna podle zpěvních příležitostí. Strání se mimo rámec svého regionu nejvíce proslavilo mužským tancem 5

podšable, který patří k nejarchaičtějším dochovaným tancům na našem zemí

proto je mu

v práci věnována zvláštní část. Nemůžeme opomenout ani tradiční straňanský kroj, který patří mezi nejstarobylejší na Moravě. V textu čtenář najde velké množství citovaných ryvků písní; tyto citace slouží ke snazšímu pochopení jednotlivých aspektů, které ovlivnily formování stylu a obsahu straňanské lidové písně. Středem pozornosti naší práce je ovšem paní Vlasta Grycová jako výjimečná sběratelka a jedinečná interpretka písňové kultury svého rodného kraje; jejím prostřednictvím i její zásluhou straňanská lidová píseň přetrvává pro další generace zpěváků a posluchačů. Důležitou součástí práce je proto i výběrový zpěvník písní Vlasty Grycové.

6

1. Zeměpisný přehled ,,Až se vám dech zatají. To když se před vámi po dlouhé cestě lesem, ať již jdete od Slavkova, Korytné či Březové, najednou vynoří straňanská kotlina. Od obzoru se táhne zdejší kotár, kdysi dlouhá svažitá pole, dnes většinou přeměněná v lány, lemované věncem hor. Po pravé straně Lesná, Jelenec a hlavně majestátní Javořina, po levé straně Doubrava a Nová hora, za kterými své temeno vystrkuje Lopeník. Od moravské strany je kotlina uzavřená ještě Dubinou, na východ je však otevřena do Lieskovské doliny, kde za jasného počasí výhled uzavírá Považský Inovec. A uprostřed kotliny výjev neméně požehnaný, na zaniklém tvrzišti na vyvýšeném kopci majestátně se tyčící kostel, shlížející na okolní střechy domů jako kvočna na svá kuřata.“1 Obec Strání je rozdělena na dvě místní části, Strání a Květnou, které však tvoří jeden zemní celek. Nachází se v jihovýchodním cípu zlínského kraje. Je příhraniční obcí, její katastr přímo sousedí se slovenskou obcí Moravské Lieskové. Prosakování kulturního vlivu ze slovenské strany Bílých Karpat můžeme pozorovat i v textech straňanských písní: „Níže Nových Zámků…“2 Vrchy Lesné, Hrabiny, Dubiny a Vysokého Vrchu oddělují Strání od sousedních moravských obcí (Březová, Korytná, Horní Němčí a Slavkov). Obec leží v kotlině mezi svahy nejvyšších hor Bílých Karpat, dominantou je Velká Javořina. Velké množství písní je s Javořinou tematicky spjato: „Pod Javorinú, horú zelenú…“3 Průsmyky se otvírají směrem ke slovenské hranici, kam má vodopisný spád říčka Klanečnice, která protéká zkým dolím, zachycuje vodu z hor a odvádí ji do slovenského Váhu.4 Vklínění mezi vrchy Bílých Karpat a tisíciletá moravsko-uherská hranice zakonzervovaly hospodářský a kulturní vývoj obce. Díky této izolovanosti se zachovalo mnoho projevů lidové kultury v archaické podobě.

1

POPELKA, Pavel: Řečeno písní. Lidové písně ze Strání. Uherské Hradiště 2005, s. 9. Viz příloha – píseň č. 132. 3 Viz příloha – píseň č. 143. 4 PASTRNEK, Josef: Zeměpisný přehled. In: KAPINUS, Miroslav (ed.). Strání. Vlastivědný sborník slovácké obce. Uherský Brod 1992, s. 7. 2

7

2. Historie obce Strání O nejstarším osídlení této oblasti svědčí jen ojedinělé nálezy z mladší doby kamenné, pocházející z lokality U salaše. Jsou uloženy v Muzeu Jana Amose Komenského v Uherském Brodě.5 V 11. a počátkem 12. století vedla dolím Bílých Karpat důležitá obchodní stezka, která spojovala kraj od slovenské Nitry po moravskou Olomouc. Takzvaná uherská cesta (směřující k jantarovému pobřeží Baltského moře) měla rovněž značný strategický význam. Táhla po ní vojska z Čech do Uher, nejednou tudy pronikli na Moravu uherští nájezdníci, Turci nebo Tataři. Tato skutečnost se odrážela i v tematice písní, zejména balad: „V Turecku má vojna byť…, Seděl jeden vězeň…“6 Na přelomu 12. a 13. století patřila oblast mezi Trnavou a dolním tokem Moravy české královně Konstancii (dcera uherského krále a manželka Přemysla Otakara I.). Z popisu hranic v zakládací listině vizovického cisterciánského kláštera z roku 1261 není obec Strání vůbec zmíněna proto se usuzuje, že ještě neexistovala.7 První písemnou zmínkou o Strání je záznam v Zemských deskách olomouckých ze 14. století. Strání s tvrzí patřilo vladykům ze Strání, bratrům Pavlovi a Ctiborovi. V zápisu z roku 1353 vladyka Pavel, jeden z majitelů straňanské tvrze, zajišťuje své manželce Alžbětě ze Zdounek pravidelný příjem. V roce 1359 prodali bratři celé panství Fraňkovi z Kunovic (již v tomto roce bylo Strání označováno jako městečko). Další zápisy jsou z doby vlády Jana Lucemburského, který zastavoval majetek, protože potřeboval peníze na válečné výpravy, v dokumentu se zmiňuje o panu Chotěrovi ze Strání.8 Za císaře Rudolfa II. (1575–1611) vypuklo v Uhrách povstání proti Habsburkům, do jehož čela se postavil Štěpán Bočkaj za podpory kalvínské šlechty a luteránských měst. Bočkaj s pomocí Turků a Tatarů ovládl skoro celé Uhry a podnikal bezohledně pustošivé vpády na Moravu. Jeho vojska pronikala v květnu 1605 přes bělokarpatský průsmyk až do Uherského Brodu. Město se ale nevzdalo, a tak se vojska vrátila k hranici. Za vpádů z Uher bylo Strání vypáleno v letech 1663 a 1683. K posledním invazím docházelo znovu v průběhu let 1703–1705 za povstání Františka Rákocziho proti rakouskému císaři, v roce 1705 Strání

5

KAPINUSOVÁ, Ludmila: Z historie Strání. In: KAPINUS, Miroslav (ed.). Strání. Vlastivědný sborník slovácké obce. Uherský Brod 1992, s. 31. 6 POPELKA, Pavel: Řečeno písní. Lidové písně ze Strání. Uherské Hradiště 2005, s. 424, 417. 7 HOSÁK, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha 2004. 8 KAPINUSOVÁ, Ludmila: Z historie Strání. In: KAPINUS, Miroslav (ed.). Strání. Vlastivědný sborník slovácké obce. Uherský Brod 1992, s. 33. 8

opět lehlo popelem.9 O krutých osudech místních lidí se dozvídáme nejen z historických pramenů

tyto události vstupovaly do lidových vyprávění a písní, lidé si je mezi sebou

předávali a vznikaly pověsti a balady: „Jedú Turci, jedú, ej, pred domem zastavjá…“10 V letech 1710, 1713 a 1715 zasáhla Moravu vlna moru. Zpustošená země se pak jen pomalu vzpamatovávala z následků plenění nájezdníků a morových ran. Bída vedla k morální devastaci společnosti – došlo k rozmáhání lupičství, k přepadávání obchodníků. Obraz této doby dokumentují mnohé písně: „Jede forman dolinú, a zbojníček bučinú…, Ej, Javorinka šedá, ej, kdože pod ňú sedá, ej, uherští zbojníci, ej, co zabili žida…“11 K obnovení pořádku došlo za vlády Marie Terezie, která nechala vyznačit hranice jak zemské, tak jednotlivých panství kamennými mezníky. Rovněž ulevila sedlákům v odvádění povinných dávek a snížila povinnost roboty na polovinu. V roce 1794 založil tehdejší majitel panství kníže Liechtenstein sklárnu, kterou pak pronajímal různým sklářským mistrům

Josiasi Braunovi, Josefu Steinerovi a jiným. V roce

1850 sklárnu koupil podnikatel Josef Zahn a povolal sklářské odborníky ze šumavských a bavorských skláren; ve Strání přibývala nová příjmení německého původu

Götz, Strauss,

Schenk, Frühauf, Hoffbauer, Steckbauer a další. Sklárny získávaly na věhlase, práce přibývalo, kolem sklárny vyrostly nové domy určené pro sklářské mistry. Původní obyvatelé Strání však stále zůstávali hlavně zemědělci a pastevci.12 Přibyla jim nová možnost obživy: svážení dřeva, tolik potřebného pro provoz sklárenských pecí. Při této těžké práci docházelo nezřídka k razům, někdy i smrtelným: „Co sa stalo právě na vysokej hore, privalilo tam vojáčka drevo javorové…“13 V roce 1900 mělo Strání 2200 obyvatel. Část lidí se živila také drobnou dřevařskou výrobou, zpracováním lnu a konopného plátna. Tkalcovský stav byl ve Strání až do roku 1950. Mezi válkami se sklárna dále rozrůstá pod novým obchodním názvem Glassfabrik Blumenbach

tak vzniká název pro novou osadu Květná. Sklárny se staly hlavním zdrojem

obživy větší části obyvatel; výroba se nezastavila ani v letech hospodářské krize a za 2.

9

KAPINUSOVÁ, Ludmila: Z historie Strání. In: KAPINUS, Miroslav (ed.). Strání. Vlastivědný sborník slovácké obce. Uherský Brod 1992, s. 35–37. 10 POPELKA, Pavel: Příběhy v písních vyzpívané. Lidové balady z moravských Kopanic. Břeclav 1995, s. 200. 11 POPELKA, Pavel: Řečeno písní. Lidové písně ze Strání. Uherské Hradiště 2005, s. 283. 12 NOVOTNÝ, Gustav: Strání jako součást velkostatku Uh. Ostroh a politického a soudního okresu Uh. Brod v letech 1625–1945. In: KAPINUS, Miroslav (ed.). Strání. Vlastivědný sborník slovácké obce. Uherský Brod 1992, s. 70. 13 POPELKA, Pavel: Příběhy v písních vyzpívané. Lidové balady z moravských Kopanic. Břeclav 1995, s. 316. 9

světové války. Po válce pak sklárny přispěly k rozvoji životní rovně a kultury obce.14 V roce 1939 se ze Strání znovu stala příhraniční obec. Ve Strání a Květné pracovala za 2. světové války odbojová organizace. K přechodu na Slovensko sloužila Holubyho chata na Javořině. Obec byla jako první z okresu Uherské Hradiště osvobozena sovětskými, rumunskými a českými vojáky (13. dubna 1945).15 Poválečná doba znamenala velké budování. Nejprve se odstraňovaly škody z války, v roce 1947 byl do Strání zaveden elektrický proud. Roku 1958 se otevřel Závodní klub Moravských skláren Květná, pozdější základna folklórního dění v obci. V sedmdesátých letech byla postavena základní škola a mateřská školka, byl rozveden plynovod.16 Dnes je Strání čtyřtisícová obec s bohatou kulturou. Bída a strastiplné příběhy zůstaly už jen jako vzpomínka v pověstech a písních.

14

Sklárna Květná, rukopis Petra Bruštíka, podnikového archiváře Moravských skláren Květná. K dispozici v Informačním centru obce Strání. 15 NOVOTNÝ, Gustav: Strání jako součást velkostatku Uh. Ostroh a politického a soudního okresu Uh. Brod v letech . In: KAPINUS, Miroslav (ed.). Strání. Vlastivědný sborník slovácké obce. Uherský Brod 1992, s. 72–79. 16 KAPINUSOVÁ, Ludmila: Z historie Strání. In: KAPINUS, Miroslav (ed.). Strání. Vlastivědný sborník slovácké obce. Uherský Brod 1992, s. 45–69. 10

3. Životopis Vlasty Grycové Legendární straňanská zpěvačka se narodila 9. nora 1943 ve Květné. Její maminka Alžběta Končitíková (1913–1999) pocházela z mimořádně zpěvné rodiny Vintrů, od níž čerpala řada folklorních sběratelů. Alžběta Končitíková zpívala při každé příležitosti, při práci i při zábavě. Bez ní by se neobešla žádná svatba, patřila k vyhlášeným zpěvačkám. Měla vynikající paměť, znala snad na šest set písní, jak při zapisování z jejích zdrojů napočítal Pavel Popelka, sběratel a autor zpěvníků straňanských písní. Některé také nazpívala pro archiv Českého rozhlasu Brno, kde jsou uchovávány jako takzvané trvalky. Byla přizvána ke spolupráci na profilových deskách Hradišťanu a Olšavy. Několikrát vystupovala na folklorním festivalu ve Strážnici, v Rožnově pod Radhoštěm a na dalších podobných akcích. Objevila se také v televizních dokumentárních pořadech – nejen v roli zpěvačky, ale také jako rázná a zemitá vypravěčka.17 Pěvecké umění Alžběty Končitíkové s dcerou Vlastou Grycovou zachytil režisér Karel Fuksa dokonce nadvakrát: poprvé ve filmu Zpěvačky z pomezí (1981), podruhé v dokumentu Zpěvačky ze Strání z roku 1992: „Účinkují: Vlasta Grycová, Alžběta Končitíková a jejich příbuzní (

). Režie Karel Fuksa. Vlasta Grycová, jedna z našich

nejlepších zpěvaček lidových písní, žije se svou rozvětvenou rodinou ve Strání na moravskoslovenském pomezí. Občas se v jejich domě pořádají besedy se sousedy a přáteli, které tu mají už staletou tradici. Můžete tu slyšet historky tradované po několik generací a hlavně starobylé písně, často nikde nezapsané. Jednoho z takových setkání se zúčastnil i štáb brněnského studia ČT.“18 Vlastin otec Karel Končitík byl kolář a v mládí hrával na housle, stejně jako jeho čtyři bratři. Na jeho matku, svou babičku Veroniku Končitíkovou, Vlasta Grycová vzpomíná jako na: „… snáď najlepší zpěvačku na Stráni. Ráno sme s ňú chodili na roráty, kde predríkávala růženec, potom šla s procesím, kde predzpěvovala, vyprovodila každého mrtvého a byla pri každej svaďbě. Keď na jarmeku predala tela, kúpila chlapcom husle nebo trúbu.“19 Po druhé světové válce odešla část obyvatel obce Strání dosídlit pohraničí. Stejně tak i Končitíkovi, spolu s dalšími asi patnácti rodinami, odjeli do Troskotovic (jižní Morava). Folklór z Kopanic si do nového bydlení přivezli s sebou. „Vzpomínám, že sme sa dokonce zúčastnili – my, zlatokopové z Troskotovic, slavných hodonínských dožínek, na kterých sa predváděly straňanské podšable. V dílně u taty sa to vždycky umetlo a bylo velké nacvičování. 17

Osobní rozhovor s Vlastou Grycovou ze dne 10. nora 2013, Květná č. p. 769. Zpěvačky ze Strání. [online] 2013 [cit. 15. 2. 2013]. Dostupné z . 19 Osobní rozhovor s Vlastou Grycovou ze dne 10. nora 2013, Květná č. p. 769. 18

11

Nakonec sme všeci ve straňanském kroji hrdě pochodovali v průvodu.“20 Už po dvou letech se rodina vrátila zpět do Květné, protože si nemohla na nové působiště zvyknout. Otec na dílně v Troskotovicích zůstal, ale posléze, roku 1949, se do rodné obce vrátil také. Po ukončení obecné školy roku 1958 nastoupila Vlasta Končitíková do místní sklárny. Pracovala zde celý život jako malířka skla. Právě v okruhu sklárny již od přelomu 19. a 20. století její zaměstnanci i majitelé rozvíjeli všestranné kulturní aktivity, působily zde pěvecké sbory, smyčcové orchestry, jazzband, dechové kapely.21 V padesátých letech minulého století měla sklárna smíšený pěvecký sbor a dechovou kapelu. Vlasta Končitíková brzy začala zpívat ve smíšeném pěveckém sboru Moravských skláren a také v jazzové kapele svého bratra Antonína Rytmus 58. Kapela hrála tehdy populární swingové písně. Současně zpěvačka působila v ženském sboru ze Strání, kde si jí všimli cimbalista Jaroslav Čech a primáš Jaroslav Staněk. Když pak hledali do svého souboru Hradišťan zpěvačku, pozvali si tehdy patnáctiletou Vlastu. Hlavně díky Jaroslavu Čechovi se zanedlouho naučila spoustu písní z oblasti Horňácka a Dolňácka a naopak přinesla do Hradišťanu písně straňanské. Postupně se stala profilovou zpěvačkou souboru. Spolupráce trvala čtrnáct let. Hradišťan měl v těchto letech silnou základnu: 8–15 tanečních párů, 11–17 členů muziky, 6–9 členek pěveckého sborku a pěvecké sólisty Vlastu Grycovou, Věru Milevskou (později Domincovou), Bohuslavu Andrlovou, Josefa Anderleho, později Josefa Piláta, Karla Zháněla, Antonína Čevelu a Stanislava Gabriela.22 Mimo nácviku stálého programu se Hradišťan rozjížděl do okolních vesnic, kde obnovoval zapomenutou tradici, zvyky, tance a hry. Vystupoval také v televizi a spolupracoval se Slováckým divadlem. Hradišťan byl souborem, jehož umělecká roveň byla vysoká, mimo domácí působení dostával pozvání i z ciziny. Nejprve z Varšavy, později jel do Belgie, Francie, Rakouska, Itálie a Švýcarska. Nejdůležitější byly dva zájezdy – v roce 1961 do Belgie a Lucemburska, kde soubor vystupoval s velkým spěchem v divadle i televizi, a v roce 1962 vítězný zájezd do Francie na mezinárodní hudební soutěž Pohár zlaté mirabelky v Nancy. Na mezinárodní slavnosti v burgundském Dijonu Hradišťan získal nejvyšší cenu umělecké soutěže Zlatý náhrdelník burgundských vévodů. V Paříži pak soubor reprezentoval naši republiku na slavnostech L´ Humanité.23 Vlasta Grycová při rozhovoru vzpomíná na tancování a zpívání na celnicích (členové souboru se tak vyhnuli důkladným kontrolám a 20

Osobní rozhovor s Vlastou Grycovou ze dne 1. března 2013, Květná č. p. 769. PŘIKRYLOVÁ, Veronika: Hudební život ve Strání. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Ústav hudební vědy. Brno 2010. 22 Osobní rozhovor s Vlastou Grycovou ze dne 11. března 2013, Květná č. p. 769. 23 BURDA, Emil: Historie Hradišťanu. [online] 2013 [cit. 11. 3. 2013]. Dostupné z . 21

12

nekonečným hodinám čekání), na setkání s klavírním virtuosem Rudolfem Firkušným v Holandsku, který její zpěv velmi chválil. Také vzpomíná, jak za nimi ve Francii jezdili diváci, okouzlení slováckým folklórem, po celém státě i stovky kilometrů.24 Spolu s Hradišťanem Vlasta Grycová nahrála několik desek a snímků v rozhlase a natočila své první profilové album, LP Písně moravsko-slovenského pomezí (Supraphon, 1985). Většinu písní upravoval cimbalista Jaroslav Čech a osobitý charakter jim vtiskl nezapomenutelný primáš a umělecký vedoucí Hradišťanu Jaroslav Václav Staněk, vynikající muzikant, scénograf, a také malíř. V roce 1968 uvedl Hradišťan program Neztratil sem dukát na hradišťských lúkách, kde zazněly texty, kterými protestoval proti vstupu sovětských vojsk. Hradišťan upadl v nemilost, přestal veřejně vystupovat, k čemuž přispělo mrtí Jaroslava Čecha a zákaz činnosti Jaroslavu Staňkovi.25

Na fotografii z roku 1968 jsou zachyceni primáš a choreograf Hradišťanu Jaroslav Václav Staněk a legendární cimbalista a vedoucí Hradišťanu Jaroslav Čech, lidé, kteří odstartovali pěveckou kariéru Vlasty Grycové.26 V roce 1964 se zpěvačka jako dvacetiletá vdala za muzikanta Josefa Gryce (1940– 2005). V této době začala studovat na sklářské průmyslové škole v Dubnici nad Váhom. Od roku 1968 Vlasta Grycová spolupracovala s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů. BROLN byl založen v roce 1952 s kolem věnovat se profesionálně lidové 24

Osobní rozhovor s Vlastou Grycovou ze dne 11. března 2013, Květná č. p. 769. Po Staňkově smrti v roce 1978 se primášem stal Jiří Pavlica. BURDA, Emil: Historie Hradišťanu. [online] 2013 [cit. 11. 3. 2013]. Dostupné z . 26 Fotografie ze soukromého archivu Vlasty Grycové. 25

13

hudbě. Ke snaze o stylově přesnou interpretaci přispívali lidoví zpěváci, kteří s orchestrem spolupracovali. Tito zpěváci navazovali na tradiční projev své písňové oblasti a svých předků. Dramaturgie se vždy snažila vybírat nejlepší zpěváky z jednotlivých regionů. Vlasta Grycová, interpretka písní z Kopanic a Strání, se zde setkávala s Josefem Severinem, Boženou Šebetovskou, Jožkou Černým a Janem Beranem z Podluží, Lubošem Holým, Dušanem Holým, Martinem Hrbáčem a Františkem Okénkou z Horňácka, s manželi Vavrysovými z Veselska, Karlem Rajmicem a Josefem Pilátem z Dolňácka, Lubomírem Málkem z Uherskobrodska, Jarmilou Šulákovou a Josefem Lažou z Valašska, Václavem Kovaříkem a Zdenkou Hovorkovou z Brněnska, Václavem Harnošem a Františkem M čkou ze Strážnicka, a dalšími. Kromě moravské oblasti pravidelně spolupracovali s BROLNem Josef Krček, Věra Příkazská a Zdeněk Bláha z Čech, ze Slovenska Darina Laščiaková, Milan Križo, Anna Hulejová, Mária Mačošková a Ivan Čižmár.27 Každý z nich přinesl nenapodobitelný hudební výraz, píseň z jejich st zněla pravdivě a nefalšovaně. K spěchu BROLNu přispěli jeho dramaturgové a skladatelé. Byli to vždy znalci a milovníci autentického prostředí lidové písně. Snažili se ve svých pravách co nejvíce přiblížit muzikální spontánnosti a improvizační bezprostřednosti lidových hudebníků, ovšem s profesionální dokonalostí. Ve srovnání s regionálními muzikami vyznívají písně v podání tohoto orchestru docela jinak. Přece jen se v nich odráží přístup profesionálů, jejich technické možnosti, skladatelská invence upravovatelů písní. Také oproti regionálním cimbálovkám několikanásobně početnější obsazení orchestru přináší jiné možnosti jak po stránce zvukové, tak po stránce interpretační.28 Úpravě písní pro Vlastu Grycovou se věnovali především Jaroslav Jakubíček, Jaromír Nečas, Jaroslav Jurášek, František Dobrovolný, Radek Zapletal a Jan Rokyta. Provedení celé písně nakonec záleželo hlavně na primášovi. Vlasta měla to štěstí zpívat pod vedením vynikajících houslistů: s profesorem Bohumilem Smejkalem, Jindřichem Hovorkou, Janem Kružíkem, Radkem Zapletalem, Bohdanem Warchalem, a také se současným primášem BROLNu Františkem Černým.

27

KOVAŘÍKOVÁ, Kateřina: Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů. [online] 2013 [cit. 13. 3. 2013]. Dostupné z . 28 V dnešní době je naopak více ceněna autentičnost, o čemž svědčí různá ocenění (např. Foskar). 14

Vlasta Grycová si nejvíce cení spolupráce s profesorem Bohumilem Smejkalem, vynikajícím houslovým virtuosem. Působil jako umělecký vedoucí a dirigent BROLNu, dlouholetý primarius Janáčkova Kvarteta, pedagog a v letech 1993–1999 děkan hudební fakulty JAMU (fotografie z roku 2008).29 S BROLNem zpěvačka nahrála nespočetné množství písniček do rozhlasu a na desky. V roce 1970 získala nahrávka Svatební písně z Kopanic od Jaroslava Jakubíčka třetí cenu v soutěži Prix de musique folklorique de radio Bratislava. Pro zajímavost uvádím novinový článek z roku 1970:30

29 30

Fotografie ze soukromého archivu Vlasty Grycové. Ze soukromého archivu Vlasty Grycové. 15

Také s tímto tělesem se z častnila zahraničních zájezdů – Německo, Rakousko, Bulharsko, Holandsko, Francie, Rusko, Polsko.31 Spolupráce Vlasty Grycové s BROLNem přetrvala čtyři desetiletí. Jako jedna z mála zpěváků starší generace hostuje na „brolňáckých“ 31

KOVAŘÍKOVÁ, Kateřina: Historie BROLNu. [online] 2013 [cit. 13. 3. 2013]. Dostupné z . 16

koncertech dodnes: „No, ale mosím povědět, že ostávám jak takový starý čert sama. Tý moji kamarádi už ani nechcú zpívat nekerí. Luboš Holý nežije, Dušan nechce zpívat, Jožka Pilát už taky nechce zpívat. Vím, jak sme včil měli výročí BROLNu, tak sem tam byla za starú generaci enom já a Martínek.“32 Koncert věnovaný k šedesátému výročí BROLNu se konal 4. listopadu 2012.33 V dubnu 2013 BROLN uspořádal ke zpěvaččinu jubileu samostatný koncert živě přenášený stanicí Českého rozhlasu Brno: „Slavnostní koncert k jejím narozeninám bude uveden pod názvem Zpívající malérečka, což odkazuje na původní povolání Vlasty Grycové – byla malířkou skla ve sklárnách v Květné. Koncert se uskuteční

0. dubna od

:30 v

Besedním domě v Brně.“34 V letech 1972–1982 byla Vlasta Grycová členkou souboru Olšava. Soubor z Uherského Brodu vznikl v roce 1951. Věnoval se především folkloru z Uherskobrodska, Strání a Kopanic. Oblast Moravského Slovácka je bohatá na lidové písně, tance a zvyky. Jeho písňové, hudební a taneční bohatství je mnohde ještě původní, živé. Zásluhou souboru se rozšířily lidové písně Moravského Slovácka a Kopanic i za hranice regionu, ba i za hranice republiky (Francie, Monako a další). V době působení Vlasty Grycové byl uměleckým vedoucím folklorního souboru Olšava Lubomír Málek, rodák z Korytné. V souboru působil také Vlastin manžel, houslista Josef Gryc.

32

Prof. MVDr. Luboš Holý CSc. z Horňácka (21. října 1930, Hrubá Vrbka 23. ledna 2011, Brno). Prof. PhDr. Dušan Holý, DrSc. z Horňácka (*1933 Hrubá Vrbka). Josef Pilát z Dolňácka (*1938 Uherské Hradiště). Martin Hrbáč z Horňácka (*1939 Hrubá Vrbka). 33 PLOCEK, Jiří: BROLN oslavil šedesátku na podiu. [online] 2013 [cit. 17. 3. 2013]. Dostupné z . 34 PLOCEK, Jiří: Legendární zpěvačka Vlasta Grycová oslaví životní jubileum koncertem. [online] 2013 [cit. 17. 3. 2013]. Dostupné z . 17

Na fotografii z roku 1977 vidíme Vlastu Grycovou a Lubomíra Málka.35 Dodnes se Vlasta Grycová objevuje na koncertech Olšavy jako host. Takřka celý svůj život Vlasta Grycová zpívala ve straňanském ženském sboru. Ženské sborové zpívání má ve Strání dlouhou tradici, přestože nikdy nebylo udržováno pravidelným drilem. Předává se přirozeně z generace na generaci. Není neobvyklé, že na zábavě před muzikou zpívá na padesát žen a dívek. Ženský sbor si Vlasta Grycová přizvala na obě své profilové

desky,

činkoval

na

koncertech

Hradišťanu,

Olšavy,

objevil

se

také

v dokumentárních filmech Československé televize, často vystupoval a nadále vystupuje na různých folklórních akcích a festivalech. Vlasta Grycová v něm začínala jako elévka a postupně se kolem ní vyměnilo několik generací zpěvaček, ty nejmladší dívky by mohly být jejími vnučkami. Když mezi ně přijde Vlasta Grycová, získá svou přirozenou autoritou místo vedoucí předzpěvačky: „Stává se, že paní Grycová si k písničce, kterou zpíváme, vzpomene na dalších pět slok, které nikdo jiný nezná. U cimbálu všecky baby nakazí svým nadšením a jedna písnička střídá druhú a nemá to konca.“36 Do roku 2012 byl ženský sbor součástí folklorního souboru Javorina. Soubor Javorina vznikl vlastně přirozeně ze skupiny chlapců, kteří každoročně chodili na fašankové obchůzky, a také byli zváni na folklórní festivaly. Rok vzniku souboru se dá dnes již těžko zjistit, zvlášť

35 36

Fotografie ze soukromého archivu Vlasty Grycové. Osobní rozhovor s Marií M čkovou (členka sboru Netáta) ze dne 9. nora 2013, Květná č. p. 438. 18

když tradice vystupování Straňáků s mečovými tanci mimo obec je podle písemných pramenů nejstarší ve střední Evropě. První vystoupení souboru je zaznamenáno v roce 1984 na Fašanku.37 K chlapcům se přidala i děvčata a začali tančit také párové tance. V té době se ve Strání tančily pouze straňanské. Později se tanečníci seznámili i s folklórem jiných oblastí a tančily se např. hlucké a brezovské. První významná cesta souboru za hranice se uskutečnila na jaře v roce 1987, a to do belgických Antwerp.38 Za celou dobu působení souboru Javorina se v něm vystřídaly desítky členů, dnes už jsou to děti a vnuci zakladatelů. Repertoár se od té doby značně rozšířil. Současný soubor se vám může předvést pásmy ze Strání, Korytné, ze Starého Hrozenkova, Dolního Němčí, a také těmi slovenskými – z Moravského Lieskového a z Myjavy. Javorina bývá zvána jako host na různé folklórní akce nejen v naší republice, ale i do zahraničí. Během svého působení se z častnila festivalu např. v Belgii, Francii, Itálii, Portugalsku, Polsku, Maďarsku, na Ukrajině a na Slovensku. Po celou dobu soubor spolupracoval s cimbálovou muzikou Strýci. Muzika se spolu se souborem snaží rozvíjet a udržovat lidové tradice regionu. Jsou významnými protagonisty festivalu fašankových tradic ve Strání, z častňují se folklórních akcí nejen doma, ale i v zahraničí, spolupracují s Divadelním souborem Karla Högera ze Květné. V roce 1994 vydala muzika svou profilovou desku CM Strýci a Vlasta Grycová ze Strání.39

37

MYŠINSKÁ, Kateřina: Historie FS Javorina. [online] 2013 [cit. 15. 3. 2013]. Dostupné z . 38 Tamtéž. 39 BRUŠTÍK, Radek: Vývoj cimbálovky. [online] 2013 [cit. 16. 3. 2013]. Dostupné z . 19

Fotografie je z programu Fašank 2003 – CM Strýci a gajdoš PhDr. Pavel Popelka, CSc. – etnograf a publicista, ředitel Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě. Je členem Programové rady Mezinárodního folklórního festivalu Strážnice, zakladatelem a organizátorem Festivalu masopustních tradic ve Strání.40 Za celou svou kariéru Vlasta Grycová hostovala se všemi významnými cimbálovými muzikami v okolí, i se soubory vzdálenějšími, jmenujme: CM Jaroslava Čecha a Muzika Viléma Zahradníka z Uherského Hradiště, Burčáci z Míkovic, Technik z Ostravy, Orchestr ľudových nástrojov z Bratislavy, Muzika Slávka Janouška z Prahy, Musica Bohemica Jaroslava Krčka z Prahy, Soláň z Rožnova pod Radhoštěm, Plzeňáci, CM Jury Petrů z Kyjova, Danaj ze Strážnice, Muzika Slávka Volavého ze Strážnice. Tento výčet určitě není plný.41 Svému koníčku se mohla Vlasta Grycová věnovat také díky podpoře manžela Josefa. V rozhovoru paní Vlasta svého muže popsala jako vynikajícího houslistu, zpěváka a hudebního nadšence. Společně vychovali dvě dcery; jedna z nich, Anna, provdaná Přikrylová (narozená 1964), založila a na postu primášky vede cimbálovou muziku Husličky, ve které 40 41

Fotografie ze soukromého archivu Vlasty Grycové. Osobní rozhovor s Vlastou Grycovou ze dne 15. března 2013, Květná č. p. 769. 20

hrají i Aniččiny dvě dcery.42 Původně dětská hudecká muzika vznikla v roce 1992. O tři roky později získala první místo v celostátní soutěži cimbálových muzik na ZUŠ ve Vysokém Mýtě. S touto muzikou Vlasta Grycová nazpívala své druhé profilové album Pod Javorinú – Lidové písně ze Strání (2003), sestavené výhradně ze straňanských lidových písní. Na desce se podíleli mimo jiné gajdoš PhDr. Pavel Popelka, CSc., heligónkář Stanislav Popelka, cimbalista Jiří Chovanec, v duetu s Vlastou Grycovou si zazpíval také manžel Josef Gryc, mužský, dětský a ženský sbor.43

CM Husličky, fotografie z roku 2002.44 V roce

2009

se

Vlasta

Grycová

stala

držitelkou

FOSKARa

v kategorii

zpěvák/zpěvačka roku. Toto ocenění sólistů, kolektivů, tanečníků a choreografů je každoročně udělováno v rámci festivalu Strážnice. Cenu uděluje Folklórní akademie, která je složena ze 42

Osobní rozhovor s Vlastou Grycovou ze dne 17. března 2013, Květná č. p. 769. POPELKA, Jakub: Historie současnost. [online] 2013 [cit. 17. 3. 2013]. Dostupné z . 44 Fotografie ze soukromého archivu Vlasty Grycové. Zleva manžel Josef Gryc, dcera Anna Přikrylová, Helena Přikrylová, Vendula Popelková, Vlasta Grycová aVeronika Přikrylová, v pozadí Amálie Žajglová a Magdalena Popelková. 43

21

150 osobností, a to zejména zástupců folklorních souborů, muzik, etnologů, muzikologů, choreologů, hudebních publicistů, redaktorů a vydavatelů ze všech regionů České republiky.45 V současné době zpěvačka spolupracuje především s cimbálovou muzikou Husličky své dcery

primášky Aničky Přikrylové a se straňanským ženským sborem. Ženský sbor se

iniciativou Vlasty Grycové osamostatnil a od roku 2012 vystupuje pod názvem Netáta.46 Vlasta Grycová, CM Husličky a Netáta společně připravují další Vlastino profilové album. Vlasta Grycová tak může předávat své umění další generaci: „Sem moc ráda, že mám ten pomyslný písňový zpěvník darovaný od kolébky komu odevzdat.“47

45

HOREHLEĎ, Petr: Hlasování FOSKAR 2009. [online] 2013 [cit. 17. 3. 2013]. Dostupné z . 46 Jak již bylo zmíněno – sbor byl součástí souboru Javorina. 47 Osobní rozhovor s Vlastou Grycovou ze dne 15. března 2013, Květná č. p. 769. 22

4. Lidové písně ze Strání Ve Strání se dodnes udrželo velké množství původních lidových písní. Lidové písně bylo nepochybně slyšet neustále, jejich zrod rovněž ovlivnil i způsob života lidí žijících v oblasti Bílých Karpat. Zpívalo se při práci – například při kosení, pastvě dobytka, při domácích pracích. Důležitou funkci měly písně, které provázely mimořádné životní události, rituály, zvyky a obyčeje; jejich poslání bylo stanoveno pevnou tradicí a přenášelo se z generace na generaci. Patří k nim písně svatební, masopustní, náboženské a pohřební. Přesnou, konkrétní dobu vzniku jednotlivých písní nelze určit. Přenášely se stním podáním a měnily se v průběhu času, ovlivněné okolní kulturou, ale také náladou a vkusem zpěváků. O starobylosti mnoha písní svědčí nápěvy v církevních tóninách. Jsou také důkazem konzervace, tvrdošíjného setrvání u archaického hudebního cítění. Nejvíce se setkáváme s písněmi v dórském modu: Bere Dorna vodu, Brodí Janko koně.48 Objevují se i písně v modu lydickém a mixolydickém. V některých případech se v jedné písni kombinují znaky starých církevních tónin s durovými nebo mollovými. Píseň Co to ftáča49 se dá vyložit jako kombinace dórské stupnice s mollovou, objevuje se velká a malá sexta, šestý stupeň je tedy kolísavým tónem. Specifikem některých straňanských písní je kombinace durového a mollového tónorodu v jedné písni, například Náš Janíček nic nerobí.50 Vzniká tak dramaticky bohatá píseň, která vystihuje těžký, ale citově bohatý život Straňáků. Neobvykle vystavěný nápěv zaujme na první poslech. Méně často se ve straňanských písních setkáme s modulacemi, kupříkladu z melodie písně Hledajte ni, hledajte51 lze vyčíst modulaci do dominantní tóniny. Při studiu místního písňového materiálu se setkáváme s velkým množstvím písní v durových tóninách. Mnoho textů písní „v dur“ je vytvořeno na totožné melodie, nezřídka se jedná o melodické variace jiné písně. Mollové písně jsou většinou vystavěny v aiolské – přirozené mollové stupnici: Des byl starý, Lúbí sa ně, lúbí.52 Rozsah písní se pohybuje obvykle v intervalu sexty, nalezneme ale i melodie v rozsahu oktávy či nóny. Forma je nejčastěji dvoudílná – AB. Nápěvy jsou ve většině případů tvořeny opakováním motivů, začátky melodií uvozují sekvence obvykle zvýšené o tercii, například: „Co sa stalo na Strani

48

Viz příloha – písně č. 14, 17. Viz příloha – píseň č. 24. 50 Kombinaci dur moll najdeme i v písni Letěl, letěl roj a dalších. Viz příloha – píseň č. 124. 51 Viz příloha – píseň č. 62. 52 Viz příloha – píseň č. 31, 104. 49

23

pri bráně…“53 Typické jsou „houpavé“ trioly, kdy je druhá nota protažena. Trioly jsou buď na jednom tónu (Ej orešinko orešná),54 nebo se dvakrát opakuje stejný tón a třetí postupuje sekundovým krokem (Pod šable, pod šable).55 Může se jednat o tři různé tóny, kupříkladu kombinace 1. – 3. – 2. stupně (Hopaj, hop).56 Mnohdy se setkáváme se zápisem: osmina, čtvrťová nota, osmina. Není to zcela přesné, při zpěvu v podání Straňáků zřetelně slyšíme zmíněnou třídílnost. Toto třídílné dělení nalezneme i v písních z dalších moravských oblastí. Jedním z nejtypičtějších rysů straňanských písní je protahování některých slabik, obvykle se jedná o poslední slabiku slova, v halekačkách se natahují i další slabiky. Rytmus straňanských písní se dá s menšími odchylkami zapsat snad jen u tanečních písní. V dalších písních je zápis skutečně pouze schematický, frázování ovlivňuje také momentální rozpoložení interpreta. Straňanské písně se zpívají nejčastěji jednohlasně nebo dvojhlasně. Pouze táhlé písně, halekačky, jsou obohaceny třetím spodním hlasem. Tyto trojhlasé písně jsou zpívány bez doprovodu, třetí hlas tedy nahrazuje instrumentální doprovod. Snaha zařadit písně do tematických skupin přináší vždy potíže, neboť v mnoha písních se prolíná vícero témat. K práci přikládám výběrový zpěvník, z důvodu snadnější orientace jsem zvolila abecední řazení písní. Názvy jsou odvozeny z textového incipitu. Ve zpěvníku sestávajícím z 227 písní jsou písně zapsané dle zpěvu Vlasty Grycové. Některé již uvedl sběratel Pavel Popelka, v porovnání s jeho zápisem nalezneme odchylky v tóninách, textech, či nápěvech. Většina písní uvedených ve zpěvníku je původem ze Strání, malou část tvoří písně odjinud (z jiných částí moravského Slovácka), známé ve zpěvaččině podání.

4.1 Písně pracovní Lidé si čas, který věnovali práci, krátili zpěvem. Také v rodině Vlasty Grycové zněly písně v podání její matky od rána do večera. K denním povinnostem žen patřilo poklizení a dojení krav, krmení prasat, koz, drůbeže, praní prádla (pralo se pístem na potoku), vaření a další pracovní činnosti v domě, kolem domu a na zahrádce.

53

Viz příloha – píseň č. 22. Viz příloha – píseň č. 53. 55 Viz příloha – píseň č. 147. 56 Viz příloha – píseň č. 64. 54

24

Velké množství straňanských písní se váže k senosečím. Rytmická složka těchto písní souvisí s pracovním pohybem: ,,Kosení má svůj řád, rytmus. Vykročí se levou nohou a současně se máchne kosou do záběru, pěkně obloučkem a patkou přitlačenou k zemi, aby se špička nezaryla do země; při vykročení pravé nohy se kosa, která uložila podťatá stébla do řádku, zase vrátí obloučkem zpět, tisíce kroků, tisíce pohybů v dokonalém rytmu, jemuž se přizpůsobilo i frázování písní.“57 Kosení luk patřilo ke každodenním povinnostem hospodáře. Začínalo se už večer, kdy na stonky padla rosa, tráva se pak kosila snadněji a nebylo potřeba tak často brousit kosu. Ve Strání se nejdříve kosil kopec Štrbáň, aby se tam mohl vyhnat dobytek na pastvu. Dále se kosily louky v Mechnáčkách, Loskách, Dálních Loskách, Zadních Uhliskách, Zadních Loštěkách, dále Ovesniska, Kopanice, Vršky, Brehy, Dolina, Kerešová, Válkových l ka, Borina, Jalovec a lesní mýtiny Kobelná, Čertoryje a Javořina.58 Místní názvy najdeme v textech písní: Na Novej hore nebo „Javorinka strynka, Kobelná ujčinka, Ostrý vrch tatíček, Těžký vrch ujčíček...“59 Kosecké písně se řadí k písním táhlým, zpívaným ve volné přírodě. Kosci zpívali většinou o své práci, do textů ovšem prolínají také náměty milostné a další. Když opadla rosa, bylo třeba pokosenou trávu rozhodit, aby oschla. Zpívaly se halekačky. Využívaly ozvěnu, jednotlivé verše končily dlouhým tónem, který se nesl krajinou. Rytmus byl uvolněný, přizpůsoboval se textu. Motivy těchto písní jsou vázány k přírodě. Zpívalo se o horách, o Javořině a o pověstech, podle kterých měli v horách sídlit zbojníci. „Pod Javorinú, horú zelenú, žalo tam dívča, srdénko moje, trávu zelenú.“60 Halekačky se řadí k táhlým písním, stejně jako písně kosecké, žatevní, trávnice. Právě halekačky patří k nejstarším písním dochovaným ve Strání, některé jsou dokonce ve starých církevních tóninách (například v dórské – Bere Dorna vodu, Brodí Janko koně).61 V zimě, kdy nebylo potřeba obstarávat pole a louky, se ve Strání část sedláků věnovala formanství, uveďme píseň Jede forman dolinú.62 Formani vozili dřevo na žebřiňácích s koňskými nebo volskými potahy. Velmi rozšířený byl i handl s dobytkem.63

57

POPELKA, Pavel: Řečeno písní. Lidové písně ze Strání. Uherské Hradiště 2005, s. 16. Osobní rozhovor s Vlastou Grycovou ze dne 20. března 2013, Květná č. p. 769. 59 POPELKA, Pavel: Řečeno písní. Lidové písně ze Strání. Uherské Hradiště 2005, s. 259, 21. 60 Viz příloha – píseň č. 143. 61 Viz příloha – písně č. 14, 17. 62 Viz příloha – píseň č. 83. 63 POPELKA, Pavel: Příběhy v písních vyzpívané. Lidové balady z moravských Kopanic. Břeclav 1995, s. 13. 58

25

4.2 Balady V repertoáru Vlasty Grycové je zastoupeno velké množství baladických písní. Zpěvačka se je učila od své matky Alžběty Končitíkové. Zpívaly se hlavně při draní peří, kdy se scházela celá rodina a sousedé: „V adventě, kdy sa člověk podle církevního roku pripravoval na narození Krista, sa večer scházala celá rodina, dralo sa perí a zpívaly sa jarmareční písně a balady. My děcka sme seděly za pecú a ani sme nedutaly, jak sme sa bály.“64 Balady se hojně zpívávaly i při rodinných obřadech, zejména při svatbách. Balady můžeme popsat jako lyricko-epické písně vesměs tragického obsahu, vyprávějící o zločinu, násilí, nevěře, zradě, prokletí, nešťastné události a smrti. Najdeme v nich látky milostné, zbojnické, vojenské, vyprávění o tureckých nájezdech a nadpřirozené jevy.65 Poloha obce na hranici Moravy a Uher měla za následek nesmírně dramatickou historii se spoustou vojenských vpádů. Straňanským dolím procházeli potulní muzikanti, vandrovní tovaryši, formani, studenti a obchodníci, kteří tyto příběhy stně šířili.66 Texty balad mohly být i v sousedních vesnicích takřka totožné, ale melodie se obvykle liší. Téměř každá balada se zpívá na zvláštní nápěv, fluktuace nápěvů je poměrně malá. Baladické písně zpívané ve Strání se řadí do skupiny společně s baladami západoslovenskými, slovenskými, ukrajinskými, polskými a lužickosrbskými.67 Tyto písně většinou užívají jednoduchých veršových a strofických forem, zejména strofu dvouveršovou (především nejstarší baladická vrstva) a čtyřveršovou (typická pro písně původem novější). Refrén se opakuje buď na konci každé strofy, anebo před veršem či za ním. K základním poetickým prostředkům balad patří metafory a přirovnání, zdrobněliny a ustálené obraty. „Za hlavní složku poetické výstavby balad se považuje především dramatická řeč – dialogy a monology, které někdy tvoří i více než polovinu celého textu. Zejména dialogy působí jako faktor dramatizující, vyprávění oživují, dodávají mu bezprostřednost a náladu. V baladě se velmi často užívá gradace, stupňovité stavby syžetu, založené zpravidla na trojím opakování motivu, které téměř vždy zvyšuje emotivnost i obřadnost příběhu.“68

64

Zpěvačka pro tyto písně užívá označení balada, záměrně je odlišuje od jiných typů písní. Osobní rozhovor s Vlastou Grycovou ze dne 20. března 2013, Květná č. p. 769. 65 Termínem balada se označovaly lyrické taneční písně již v raném středověku a to v Itálii, Španělsku a Francii. Od 15. století se v Anglii začínají takto označovat i písně chmurného, tragického ladění. Z anglosaské oblasti balady v 18. století pronikají do střední Evropy. HORÁK, Jiří: Slovenské ľudové balady. Bratislava 1956, s. 11– 14. 66 POPELKA, Pavel: Příběhy v písních vyzpívané. Lidové balady z moravských Kopanic. Břeclav 1995, s. 18. 67 ŠRÁMKOVÁ, Marta, SIROVÁTKA, Oldřich: České lidové balady. Praha 1983, s. 239. 68 POPELKA, Pavel: Příběhy v písních vyzpívané. Lidové balady z moravských Kopanic. Břeclav 1995, s. 8. 26

Ke klasickým baladám jsou běžně přiřazovány i písně s náboženskou tematikou, označované jako legendy. Legendami se rozumějí písně, jejichž obsahem jsou příběhy o svatých, Bohu a zázracích, například: „Panenka Maria po světě chodila, svojého synáčka v životě nosila...“69 Zvláštním žánrem lidových balad jsou romance, v nichž dominuje lyrický princip. Zařazení takových písní mezi balady však bývá méně časté.70 Některé se nacházejí na samé hranici balady, například látky, jejichž obsahem je ztráta panenství: „…dala sem šáteček, hoja, hoja, hoj, zelený věneček, bože mój!“71 a některé látky vojenské: „Už tambor bubnuje, Janko mašíruje, a tá jeho milá ruky zalamuje...“72

4.3 Písně kramářské Jako kramářské písně jsou označovány „písně světského či náboženského obsahu, jež se šířily komerčně zprostředkovaným způsobem a uchovávaly se obvykle v podobě speciálních kramářských tisků. Termín bývá vztahován i na daný typ písňové produkce, chápaný zvláště literární vědou jako žánr pololidové literatury. Pro tištěnou podobu kramářských písní se používá výraz kramářské tisky. Německým ekvivalentem výrazu kramářská píseň je výraz Bänkelsang (též Bänkelgesang).“73 Kramářské písně, též zvané jarmareční, měly funkci zpravodajsko-historické epiky. Najdeme v nich látky milostné, zbojnické, vojenské, vyprávění o tureckých nájezdech a příběhy přenášející děj do historických dob. Výrazně dominuje skupina písní s náboženskou tematiku: Byla svatá Dorota.74 Dále se hojně objevují náměty z rodinného a společenského života, látky fantastické s nadpřirozeným či pohádkovým dějem. Charakteristickým rysem je moralita v závěru písně. Výskyt velkého množství těchto písní ve Strání je dán zajisté tiskařským centrem kramářských písní ve slovenském městě Skalica, které je velmi blízko tomuto kraji.75 Nápěvy kramářských písní jsou oproti baladám mnohem jednodušší, protože častým doprovodným nástrojem kramářů byl flašinet nebo harmonika.

69

Viz příloha – píseň č. 140. HORÁK, Jiří: Slovenské ľudové balady. Bratislava 1956, s. 16. 71 POPELKA, Pavel: Řečeno písní. Lidové písně ze Strání. Uherské Hradiště 2005, s. 60. 72 Tamtéž, s. 160. 73 BENEŠ, Bohuslav: Kramářská píseň. In: FUKAČ, Jiří, VYSLOUŽIL, Jiří, MACEK, Petr (eds.). Slovník české hudební kultury. Praha 1997, s. 474–475. 74 Tamtéž s. 17. 75 POPELKA, Pavel: Příběhy v písních vyzpívané. Lidové balady z moravských Kopanic. Břeclav 1995, s. 17. 70

27

4.4 Písně svatební „Jako součást obřadního folklóru patří lidové obřadní písně k nejstarším žánrům lidové tvorby a jejich počátky lze mnohdy klást do předkřesťanské doby. Do současnosti se dochovaly jen některé písně (např. písně při koledních obchůzkách dětí i dospělých a svatební písně), ovšem za cenu funkční proměny (na rozdíl od funkce magické dominuje dnes spíše funkce estetická, emocionální a zábavná).“76 Svatební písně doprovázely jednotlivé

kony-obyčeje tradiční svatby. Jedná se

většinou o písně mravoučné, taneční i balady. Můžeme je rozdělit do následujících podskupin: písně k odchodu nevěsty z rodného domu, písně k příchodu nevěsty do domu ženicha, písně k čepení nevěsty, písně s obyčejem házení do koláče, žertovné písně u kupování nevěsty.77 Zpívalo se už při přípravách, při šití nových rukávců, fěrtochu a fěrtúšky, při pečení vdolečků, při zabijačce, anebo když kmotry či sousedé nosili do svatebních domů forotu (potravinové dary). Zněly převážně písně, které se mohly zpívat i kdykoliv jindy. 78 Svatební písně zazněly až v první den svatby, když se ženich a nevěsta převáděli vesnicí, dříve i se svatebním koláčem. Celý průvod byl v kroji, kmotrám a vdaným ženám se uvazoval turecký šátek a družičky se zaplétaly do pentlení či věnců. Zpívaly se zejména lidové balady, dále písně, ve kterých se nevěsta loučí s rodiči, vzdává jim dík: „Stroj sa Aničko k děkování svojéj mamičce za chování.“79 V některých písních jsou opěvovány přednosti a majetek ženicha: „Neboj sa Aničko u ženicha bídy...“80 Před druhou světovou válkou svatba začínala v pondělí a trvala týden. Ve svatebních domech se nezřídka všechno snědlo, obzvlášť v chudších rodinách. Svatební hodování ale pokračovalo, společně se chodilo do domů ostatních svatebčanů. Od padesátých let minulého století se svatba přesunula na sobotu a neděli. Svatebnímu veselí předcházela svíca, která se konala v pátek. Týden po oddavkách se sešla už jen nejbližší rodina při popravkách.81 Za jeden z nejkrásnějších svatebních zvyků se považuje odvíjaní a čepení nevěsty. Jedná se o sled svatebních písní prokládaný promluvami starého svata a starší družice. Tyto obřady trvaly i dlouho přes hodinu. Sejmutí věnce a nasazení čepce symbolizovalo nevěstin přechod

76

FUKAČ, Jiří, BENEŠ, Bohuslav, VYSLOUŽIL, Jiří: Obřadní píseň. In: FUKAČ, Jiří, VYSLOUŽIL, Jiří, MACEK, Petr (eds.). Slovník české hudební kultury. Praha 1997, s. 636–637. 77 POPELKA, Pavel: Od věnečku k obálence aneb Co všechno kdysi znamenala svatba na Uherskobrodsku a Moravských Kopanicích. Uherské Hradiště 2012, s. 27–92. 78 Osobní rozhovor s Vlastou Grycovou ze dne 20. března 2013, Květná č. p. 769. 79 Viz příloha – píseň č. 177. 80 POPELKA, Pavel: Řečeno písní. Lidové písně ze Strání. Uherské Hradiště 2005, s. 177. 81 POPELKA, Pavel: Od věnečku k obálence aneb Co všechno kdysi znamenala svatba na Uherskobrodsku a Moravských Kopanicích. Uherské Hradiště 2012, s. 213. 28

ze stavu panenského mezi ženy. V tesklivých melodiích se připomínají nelehké povinnosti, které nevěstu v životě čekají: ,,Já sa vdávám, své panenství skládám, do truhličky, milý Bože, ukládám. Tam ho zamknem, nikdá neodemknem, bár bych chcela, milý Bože, nemožem.“82 Veselé a rozverné popěvky pak byly propojeny s obyčejem házení do koláče a kupováním nevěsty. Melodie byly ustálené, zato texty se vždy vymyslely přímo na míru dané situaci a novomanželskému páru. Zde nacházíme podobnost s častuškami – ruskými lidovými písněmi. Své umění improvizace předváděly hlavně kuchařky. Nezůstalo jen u opěvování předností ženicha a nevěsty, nezřídka nevybíravým způsobem upozorňovaly na jejich nedostatky, varovaly před ztrátou svobodného života, vysmívaly se nerozvážnostem. Například, když byl muž o mnoho let starší: „Lepší s mladým pod zelenú hruškú, jak se starým pod teplú poduškú.“83 Další písně zněly po čas stolování, k tanci a při pondělním chodění s duchnama: „Neseme periny bílučké…“84 Ještě nad ránem se vesnicí táhly ztichlé melodie. Mezi vyhlášené zpěvačky na svatbách patřila také matka Vlasty Grycové Alžběta Končitíková, která tyto písně nejen zpívala, ale obohacovala je o další improvizované sloky. Právě podle ní sběratel Pavel Popelka písně zapsal. „Mezi všemi zpěváky, u kterých jsem písně zapisoval, písňovou pamětí i způsobem podání však zcela nad poměry vynikala paní Alžběta Končitíková.“85

4.5 Písně milostné Nejvíce písní je o lásce. Téma lásky a vztahů prolíná i do většiny výše uvedených písní. My ovšem teď máme na mysli skupinu písní lyrických a lyricko-epických, které nemají konkrétní formální určení, ale sloužily a stále slouží k vykreslení citových emocí člověka. Je až s podivem, kolik poetiky a básnických obratů najdeme v písních těchto prostých lidí, kteří museli být zoceleni nelehkými životními podmínkami, avšak před láskou se dokázali sklonit a vyzpívat ji v tolika nádherných variantách. Najdeme zde písně v mollových tóninách, například Ach, lásko lásko, Ešče si zazpívám, V tem brezovském poli,86 v tónině durové: Ke Strani cestička, Co sa stalo na Strani, Sobotěnka s nedělú;87 hudebními skvosty jsou především ty, kde se tóniny střídají: Co to ftáča

82

POPELKA, Pavel: Řečeno písní. Lidové písně ze Strání. Uherské Hradiště 2005, s. 185. Viz příloha – píseň č. 138. 84 Viz příloha – píseň č. 211. 85 POPELKA, Pavel: Od věnečku k obálence aneb Co všechno kdysi znamenala svatba na Uherskobrodsku a Moravských Kopanicích. Uherské Hradiště 2012, s. 429. 86 Viz příloha – písně č. 46, 96, 206. 87 Viz příloha – písně č. 90, 22, 172. 83

29

jarabáča, Letěl, letěl roj.88 Milostné písně jsou nejčastěji pomalé, s uvolněným rytmem. Pokud je píseň svázána rytmem, většinou ve 2/4 taktu, má klidný houpavý charakter, například: Lúbí sa ně, lúbí, Stojí Kača.89

4.6 Písně vojenské Písně vojenské se zpívaly k rukování – odchodu mladých mužů na vojnu. Písničky provázely loučení odvedenců: „Idem, idem, aj isť mosím, chudobné sem materi syn.“90 Smutné, tesklivé melodie se střídaly s rozvernými tanečními písněmi. Jejich děj byl převážně epický, vyprávějící o trapách vojenského života: Vojáku, vojáku, těžká služba tvoja.91 Ve vojenských písních najdeme asi nejvíce cizorodých hudebních prvků, které vojáci pochytili na svých cestách; do straňanských písní tak proniká například verbuňk a čardáš, jinak nepoužívaný. V textech jsou zajímavé zmínky o blízkých i vzdálenějších krajích: Dalmácia, Pri Prešpurku.92 Ženské písně vyprávějí o smutku rodičů a galánky: Kedy má mamička největší žal,93 Nebudem veselá.94

4.7 Písně dětské Písně dětské tvoří pouze malou část straňanského repertoáru. Naši předkové měli málo času věnovat se speciálně dětem. Naopak děti musely svým rodičům pomáhat v domácnosti, při práci na poli a při pasení dobytka: „Keď sem byl malučký pacholíček, stúpil ni koníček na malíček.“95 Už malá nemluvňátka brávaly matky s sebou, uložily je do kolébača, zazpívaly ukolébavky, například „Halaj, búvaj, malý synku, odběhnem ťa na chvilenku…“96 a šly si po práci. Ta byla často i v životě dítěte důležitější než docházka do školy. Známá dětská píseň je Daj ňa mamičko, daj ňa do školy.97 Děti napodobovaly práci i zábavu dospělých: Ženilo sa staré šidlo.98

88

Viz příloha – písně č. 24, 102. Viz příloha – písně č. 104, 176. 90 Viz příloha – píseň č. 174. 91 POPELKA, Pavel: Řečeno písní. Lidové písně ze Strání. Uherské Hradiště 2005, s. 160. 92 Tamtéž, s. 143, 154. 93 Tamtéž, s. 148. 94 Viz příloha – píseň č. 127. 95 POPELKA, Pavel: Řečeno písní. Lidové písně ze Strání. Uherské Hradiště 2005, s. 243. 96 Viz příloha – píseň č. 60. 97 POPELKA, Pavel: Řečeno písní. Lidové písně ze Strání. Uherské Hradiště 2005, s. 302. 98 Viz příloha – píseň č. 227. 89

30

4.8 Písně taneční Písně taneční jsou zpívány za doprovodu muzikantů, kteří se připojují ke zpěvákům. Píseň muzikanti zpravidla zopakují a snaží se ji ozdobit – vycifrovat. Tempo a rytmus přitom musí kopírovat pohyb tanečníků. Pro Strání je typickým tancem párový sedlácký, zvaný straňanská. Je to točivý tanec v 2/4 taktu, ovšem druhá doba je v poměru k první mírně protažena. S lítostí musíme konstatovat, že tato typická mírná odchylka se postupem času vytrácí. Je to možná způsobeno vlivem obliby mnohem mladší hudby dechové, která své polky doprovází pravidelným, přesným rytmem. Mění se také tempo písní. Během posledních let se zvýšilo, ještě zhruba před dvaceti lety se pohybovalo maximálně kolem 150 BPM , dnes dosahuje rychlost až 170 BPM. Melodie a také harmonie je jednoduchá, možná díky původnímu doprovodu gajd, používá většinou jen základní harmonickou kadenci v durové tónině. Občas se v melodii vyskytuje zvětšená kvarta, pozůstatek lydické tóniny. Nápěvů těchto tanečních písní není mnoho (napočítali bychom jich kolem dvaceti), ale existuje velké množství textových variant. Vlasta Grycová nahrála s BROLNem mnohé ženské taneční písně, tak se dostaly do rozhlasového vysílání a staly se mezi folkloristy všeobecně známými

kupříkladu Na tem

straňanském rynku, Zahrajte ně hudci, Můj šohajko,99 a další. Známé jsou také: V straňanském hájku, Poď ty milá, poď ty za mňa,100 Na Novej hore.101 Ojediněle se ve Strání objevuje také čardáš, ať už v interpretaci mužské či ženské. Asi od poloviny 40. let minulého století se tančí tanec palagria na píseň Měl sem jednu kopaničku.102 Je to uměle vytvořený tanec, který léty zlidověl. Dalším typickým původním straňanským tancem je mužský kolový tanec podšable, který se ustálil do tradiční obřadní formy. Je to natolik jedinečná součást straňanské kultury, že je mu věnována zvláštní kapitola.

4.9 Podšable Strání znají milovníci lidové kultury a etnologové (zejména choreologové) především ve spojitosti s mečovým tancem podšable, který se udržuje i v dnešní době. Původ tance nelze 99

Viz příloha – písně č. 122, 219, 112. Viz příloha – písně č. 201, 148. 101 POPELKA, Pavel: Řečeno písní. Lidové písně ze Strání. Uherské Hradiště 2005, s. 259. 102 Tamtéž, s. 256. 100

31

s jistotou určit. Z choreografie tance je zřejmá spojitost se zbojníky, kteří se pohybovali na Javořině. Mečové tance podobného rázu najdeme i jinde na Moravě, v Čechách, na Slovensku a v zahraničí. Podobnost nalezneme v časovém zařazení a průběhu tanců. „Jeho původ by měl být hledán především v souvislosti s magicko-prosperitním zajišťováním úrody. Napovídá tomu časové zařazení tance do předjarního období a akt vytínání – obřadní bytí provinilého tanečníka, jenž odpovídá rituálům oběti.“103 Tyto skutečnosti hovoří o obecnějším základu – obětní rituály sahají hluboko do minulosti. Kořeny podobných tanců hledáme ve vojenských a pastýřských tancích. Ve 14. a 15. století se totiž po Evropě rozšířil mužský vojenský tanec s meči moreska, který vznikl v časech bojů křesťanů proti Saracénům. Tancovalo jej více mladíků s meči v rukou, předváděli ritualizovaný boj. Ve 14. století se moreska rozšířila do Anglie a v 17. století přes Vídeň také na naše zemí.104 V 15. a 16. století ve střední a jihovýchodní Evropě, kde se bojovalo proti Turkům a Tatarům, vzniká hajducký tanec. V 2. polovině 18. století k nám pronikl tanec kurucký: „Z roku

7 0 až

780 pochází zpráva z neúplného dopisu nalezeného členem

maďarské kulturní komise Jánosem Garayem v září

7, který říká, že v Bojkovicích na hody

(na den Cyrila a Metoděje) se taneční zábava zahajuje „mužským tancem pod šavlemi“, po kterém se tančí tanec kurucký. Podobně se o tom vyjadřuje i Richard Jeřábek: „Pozoruhodnou fází „chytání Kuruců“ byl šavlový tanec kolem polapených „Kuruců“ a pak jejich tanec „kurucký“. Pokud jde o první z nich, nebudeme asi daleko od pravdy, když se odvážíme tvrdit, že to mohl být tanec velmi blízký mužskému tanci „pod šable“, dodnes dobře známému v některých obcích na Uherskobrodsku, každoročně tvořícímu součást masopustních obyčejů…“105 Podšable se tancovaly v období masopustu, trvajícím od svátku Tří králů (6. ledna) do Popeleční středy (40 dní před Velikonocemi), kdy se konaly svatby, bály, zabijačky. Tato doba bývá označována jako masopust, fašanek, fašank, ostatky, končiny a podobně. Vzácným dokladem je text Carla Rudczinskeho106 Die Straniaken z roku 1808, kde je zmínka o tom, jak autor sám „před 24 lety“ (asi roku 1784) viděl tancovat na zámku v Uherském Ostrohu muže ze Strání „… loupežnický tanec, při kterém drží v rukou obnažené šavle a hole zakončené sekyrou, odvážně těmito vražednými nástroji šermují ve snaze

103

POPELKA, Pavel: Lidová kultura. Kroj. In: KAPINUS, Miroslav (ed.). Strání. Vlastivědný sborník slovácké obce. Uherský Brod 1992, s. 91. 104 PETŘÍKOVÁ, Markéta: Mužské mečové masopustní tance. [online] 2013 [cit. 3. 4. 2013]. Dostupné z . 105 Tamtéž. 106 Báňský inženýr a geolog šlechtického původu. 32

navzájem se zranit, aby, již krvácejíce, chladnokrevně dokázali, že pohrdají bolestí.“107 Rudczinského text nám podává cennou zprávu o výskytu mečového tance na jihovýchodní Moravě. Tanec popisuje jako divoký a nebezpečný. Provedení tance bylo určeno divákům ostrožské vrchnosti. Vedla snad přítomnost diváků či zámecké prostředí prosté tanečníky k té zuřivosti? V letech 1871–1889 ve Strání a na Březové působil kantor Alois Doufalík. Byl nadšeným sběratelem lidových písní a tanců, zapsal přes tisíc písní z různých regionů.108 Spolupracoval s Františkem Bartošem, později i s Leošem Janáčkem. František Bartoš ve svých sebraných rozpravách národopisných a literárních Lid a národ z roku 1885 popsal i masopustní obchůzky ve Strání. Alois Doufalík straňanský tanec podrobně popsal ve svém novinovém článku z roku 1896. Následný popis dovoluje srovnat tehdejší provedení s dnešním: „Šavle kolísají vpravo, vlevo, vzhůru, dolů a klepnou vždy rázem všechny na sebe. Tak to jde chvílku. Potom uchopí každý špici šavle sousedovy, první se nahne k levé straně, podstrčí hlavu pod šavli sousedovu, již drží v levé ruce, táhne pravého souseda za sebou, zavrtí se, již podlezl; za ním druhý, třetí, pátý až všichni podlezni a tvoří opět kolo uzavřené, jenom že teď jsou obličejem ven z kola obráceni. Teď se nahne k pravé straně, podvlíkne se opět, za ním ostatní a tak to jde zase chvilku. Proplítání toto je velmi pěkné a jde velmi rychle. Opět nové seskupení. Dva fašankári drže šavle každý za jeden konec sníží ji k zemi, třetí překročí ji, shýbe se, dá se svým soudruhem šavli do téže polohy, čtvrtému je překračovati dvě šavle, pátému tři, teď musí druhý překročiti již čtyři a první pět.“109 Z popisu je patrné, že Doufalíkem popsaná choreografie zůstala do dnešní doby, tedy více než sto let, nezměněna. Alois Doufalík o tanci v dopise informoval Leoše Janáčka. Popis mužského tance podnítil Janáčkův zájem, a tak v létě roku 1899 přijal Doufalíkovo pozvání a navštívil Strání a sousední vesnici Březovou. Janáček zaznamenal píseň Svítaj, Bože, svítaj a tanec Podšable doprovázený gajdošem. Nadšený skladatel již v prosinci téhož roku zařídil vystoupení straňanských tanečníků v Besedním domě v Brně.110 Organizační záležitosti (doprava tanečníků, pozvání gajdoše, protože ve Strání tehdy žádný nebyl) řešil Janáček v korespondenci se straňanským učitelem Karlem Kopečným. Janáček s Kopečným zavedli 107

JEŘÁBEK, Richard: Počátky národopisu na Moravě. Antologie prací z let 78 –1884. Ústav lidové kultury, Strážnice, 1997, str. 59. Rudczinsky, Carl: Die Straniaken. Taschenbuch für Mähren und Schlezien. Herausgegeben von Ernst Hawlik. Brünn 1808. 108 Alois Doufalík se narodil 26. září 1839 v Rudicích u Luhačovic a zemřel 3. července 1918 ve Strání. Školní kronika, Národní škola Strání. Inv. č. 414. Uloženo v Okresním archivu v Uherském Hradišti. 109 Citováno dle: PETŘÍKOVÁ, Markéta: Mužské mečové masopustní tance. [online] 2013 [cit. 3. 4. 2013]. Dostupné z . 110 PROCHÁZKOVÁ, Jarmila: Janáčkovy záznamy hudebního a tanečního folkloru. I. komentáře. Brno 2006. 33

do tance pět družic, aby se předvedly také straňanské ženy v krojích. Nové, dle něj cizorodé prvky (přizvání dívek) odsoudil Alois Doufalík

podle něj se od roku 1872 netancovaly jiné

figury než překročování, podlézání a hrkání. Pro fašančáry byla návštěva Brna svátkem, snad poprvé se setkali s pohodlnějším životem měšťanů. Hudební doprovod obstaral gajdoš Adam Krchňavý (zvaný Uhelný) z Lubiny. Aktivity Aloise Doufalíka a Leoše Janáčka možná přispěly k tomu, že tanec nezanikl tak jako na mnoha jiných místech. Neopomeňme snahy Karla Kopečného, který se postaral o nácvik. V následujících letech tanečníci s nacvičeným pásmem ještě několikrát veřejně vystoupili. Doufalík a poté i Janáček později toto veřejné vystupování kritizovali, chyběla zde ona obřadnost, kterou tanec měl, když jej tanečníci skákali o masopustu ve straňanských staveních. V srpnu roku 1906 se v Luhačovicích setkal výbor pro lidovou píseň na Moravě a ve Slezsku; součástí programu byl i výlet do Strání, iniciovaný Leošem Janáčkem, kdy členové výboru shlédli tanec podšable.111 Z roku 1908 pochází vzácná nahrávka, na voskové desce byly zachyceny písně spojené s tancem podšable.112 Leoš Janáček vyrozuměl o tanci podšable Františka Pospíšila, který se ve spise Mečový (zbrojný) tanec na slovanské půdě (1911) zabýval podobnými rituálními projevy. Podšable ze Strání pokládal za nejmladší mečový tanec, dával jej do souvislosti s přítomností sklářských dělníků z jižních Čech, kteří přišli do Květné na konci 18. století. S tímto tvrzením ale velmi důrazně polemizovali Doufalík i Janáček. Podšable tančí pět mužů v uzavřeném kruhu. Šestý nejzkušenější, zvaný gazda, tančí mimo kruh, předzpěvuje a řídí sled tanců. Taneční krok je dvojí: chůze s mírným pohupem v kolenou, kterou provází der šavlí o zem a rychlejší krok poskočný. Postupně se provádějí figury zvané hrkaní, horní a dolní brána, podlézaní a preskakovaní. V průběhu let získal tanec neměnnou formu pevného sledu jednotlivých nápěvů. Začíná táhlou písní „Otvíraj, šenkérko, vrata, vedeme zbojníčka brata…“113 Následuje Horenka, hora,114 kdy tanečníci v pochodovém kroku zformují kruh. S písní Ej horenka 111

PROCHÁZKOVÁ, Jarmila: Janáčkovy záznamy hudebního a tanečního folkloru. I. komentáře. Brno 2006. Fonografické záznamy fašankových zpěváků jsou uloženy ve Fonografickém archivu Rakouské akademie věd ve Vídni (Phonogrammarchiv. Österreichs wissenschaftliches audiovisuelles Archiv). HAJN, Petr: Evropské hudební kořeny. Fašanky. Režie Petr Hajn. Česká televize 2001. [online] 2013 [cit. 5. 4. 2013]. Dostupné z . 113 POPELKA, Pavel: Řečeno písní. Lidové písně ze Strání. Uherské Hradiště 2005, s. 291. 114 POPELKA, Pavel: Řečeno písní. Lidové písně ze Strání. Uherské Hradiště 2005, s. 288. 112

34

horuje115 přejdou do rychlejšího tempa v kroku poskočném. Následuje Dziny, dziny116 a vrací se melodie předchozí písně s novým textem „Ej, na straňanskej věži…“117 Další píseň Hop dívča nemoje118 provází efektní figura. Tanečníci vytvoří překřížením šavlí hvězdici a energicky buší šavlemi o sebe. Pokračuje se vytínaním na slova písně „Na tú svatú katerinskú nedělu… ze mňa bude mrcha voják, já vám budem poskakovať za milú…“119 Vytínání je obřadní bití tanečníka šavlemi pod záminkou přestupku. Tento spor ukončí dívka a následuje tanec s ženami – straňanská. Při odchodu se zpívá táhlá píseň S pánembohem temu domu.120 Písně mají jednoduchou strukturu, nejsou melodicky složité. Hudební doprovod se v průběhu let měnil: v minulosti chodil s tanečníky gajdoš, začátkem 20. století začali obchůzky doprovázet i muzikanti z dechovky.121 K písním vytvářeli druhý hlas – typická svrchní tercie (bylo zaznamenáno například v roce 1937 na slovácké výstavě v Uherském Hradišti.)122 Hudecká muzika působící ve Strání – Květné je doložena až ve dvacátých letech 20. století. „V hostinci u Zahradníků ve 0. letech vytvořili bratři Vilém, Bohdan a Otto Zahradníkovi se Zdeňkem Möllnerem hudeckou kapelu, která hrála, na lidovú notečku všem milovníkům slováckých, straňanských i slovenských písní podjavorinského kraje.“123 Podle pamětníků byli zvyklí hrát také štrajch – spojení nástrojů smyčcových i dechových. Na filmových záběrech tance podšable z roku 1922, které pořídil František Pospíšil, jsou zachyceni pravděpodobně právě tito hudci.124 Dnes obstarává hudební doprovod harmonikář, hudecká muzika nebo dechové nástroje. V průběhu let docházelo k drobným změnám kroje straňanských tanečníků. Alois Doufalík napsal, že tanečníci byli přepásáni bílo-červeno-zelenou stuhou (1896), na počátku 20. století tanečníci oblékali černé nohavice a bílý kabátec či pouze košile, přes rameno širokou červenou nebo zelenou stuhu, podle některých popisů byl širák (klobouk) bez příkras, 115

Tamtéž, s. 282. Tamtéž, s. 285. 117 Tamtéž, s. 283. 118 Tamtéž, s. 286. 119 Tamtéž, s. 289. 120 Tamtéž, s. 253. 121 Dechová hudba ve Strání působila již od roku 1894, hráči přejímali straňanské lidové písně. Kapela zpočátku působila při sboru dobrovolných hasičů, jehož členem byl učitel Karel Kopečný. Kopečný spolupracoval s Janáčkem na uskutečnění vystoupení straňanských tanečníků v Brně, později tanečníci vystoupili i v dalších městech (například v Uherském Hradišti). Muzikanti z dechové kapely byli patrně brzy zapojeni i do provedení tance podšable. 122 PĚNČÍK, Stanislav: Když zpívají křídlovky. Břeclav 1998. 123 Sklárna Květná, rukopis Petra Bruštíka, podnikového archiváře Moravských skláren Květná. K dispozici v Informačním centru obce Strání. 124 Příběh Františka Pospíšila, milovníka mečových tanců ( 00 ). Režie Petr Hajn. [online] 2013 [cit. 5. 4. 2013]. Dostupné z . 116

35

jiné hovoří o pokrytí množstvím barevných stužek.125 V ruce tanečníci drželi metr dlouhou dřevěnou šavli se silnou rukojetí pobitou cvoky a kovovými kroužky. Díky Rudczinskému víme, že dřevěným šavlím předcházely ke konci 18. století šavle skutečné. Dřevěné šavle jsou doložené na konci 19. století, jejich použití přetrvává dodnes. V blízkém okolí se podobné mečové tance zachovaly v Bystřici pod Lopeníkem a v Komni. V Bystřici se tanečníkům říká bobkovníci, v Komni skakúni. Některé znaky mají společné – tanec v kruhu, použití šavlí, přítomnost vedoucího tanečníka či předzpěváka a další. Po choreografické stránce najdeme mnoho rozdílů, také po vizuální stránce se značně odlišují. V čem tedy spočívá výjimečnost právě straňanského tance? Uveďme slova Pavla Popelky: „Strání má jednu takovou zvláštnost, že je tanec choreograficky nejbohatší, že má nejvíc tanečních figur. Ty tance se objevují i na západním Slovensku, objevují se i v jiných zemích Evropy. To je na tom to zajímavé, že je i takovým interetnickým pojítkem národů. Ale ve Strání, tak jak to byla kdysi uzavřená kotlina, se zachoval v bohaté choreografické podobě a to je jeho hodnotou.“126 Dodnes na tanečnících vidíme onu hrdost a odhodlání, která zaujala již před dvěma sty lety. Významné provední tance podšable se uskutečnilo v roce 1947 ve Strání. Straňanská mládež uvedla na hodové slavnosti podšable a slováckou svatbu. Podle novinového článku provedení sledovalo několik tisíc diváků.127 V noru 1949 se ve Strání natáčel národopisný film o straňanském fašanku.128 Jednu skupinu fašančárů doprovázel gajdoš, druhá procházela obcí s doprovodem dechové kapely i tří houslistů a kontrabasisty. Po pochůzkách se hrálo k tanci v hospodě Na pálenici.129 Zásluhou PhDr. Pavla Popelky, CSc. se koná od roku 1987 pod záštitou obce Strání festival masopustních tradic FAŠANK. Účinkují zde domácí folklorní soubory a skupiny fašančárů od nej tlejších ročníků, hosté zastupující folklorní soubory České republiky i hosté zahraniční.

125

POPELKA, Pavel: Lidová kultura. Kroj. In: KAPINUS, Miroslav (ed.). Strání. Vlastivědný sborník slovácké obce. Uherský Brod 1992, s. 91. 126 VERNER, Roman: Ve Strání na Slovácku se opět představí nejlepší interpreti tance Podšable. [online] 2013 [cit. 5. 4. 2013]. Dostupné z . 127 Archivní výpisy k dějinám obce pořízené J. Zemanem a různé dokumenty. Archiv obce Strání, inv. č. 50, uložen v OA Uh. Hradiště. 128 Tamtéž. 129 Fašank – Masopust ve Strání. Film z roku 1947. Ve videotéce Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě. 36

5. Straňanský kroj Kroj ze Strání patří mezi nejautentičtější na Moravě. Byl charakteristický svou jednoduchostí. Jeho oděvní součásti si lidé vyráběli ručně doma. Straňanský kroj má celou řadu specifik. V současné době vedle sebe existují dvě různé varianty: původní kroj s archaickými prvky a kroj mladší, který přijal nové prvky v polovině minulého století.130 Obě varianty se objevují rovnocenně a doposud se používají jako sváteční oděv. V dnešní době je zdejším krojům přikládán velký význam. Mladší variantu kroje Straňané oblékají do kostela k významným církevním svátkům, k prvnímu svatému přijímání, k biřmování, svatbě a na pohřeb. Původní kroj se nejvíce vyskytuje o masopustu, zvaném Fašank, a na hody, které se ve Strání slaví na svátek Povýšení svatého kříže. Při nejrůznějších příležitostech jej oblékají členové straňanských folklórních souborů, kroj je skutečně nedílnou součástí jejich projevu. Zejména členky folklórních souborů se věnují rozsáhlému studiu starších variant krojů, které rekonstruují podle nestarších dochovaných fotografií. Jejich činnost by neměla být opomíjena. Uchovávají podobu tradičního kroje pro další generace. Mnohdy příprava, spojená s oblékáním a vázáním tradiční pokrývky hlavy – šatky, zabere mnohem více času než samotné vystoupení.

5.1 Původní mužský kroj Původní mužský oděv zaujme žinkovou košilí – konopnou košilí rovného střihu se stojatým límečkem. Bohatší obyvatelé vlastnili košili lněnou. Zvláštní je ozdoba košile: stojatý límeček, vyšitý černým stínkováním s kvítkem v rohu. Hruď byla pošita oranžovými stehy. Tato košile se zavazovala pomocí čtyř žínek (šňůrek), starší muži zapínali košili na haklíky.131 V létě muži oblékali široké konopné kalhoty, trasláky, v zimě se na konopné kalhoty natahovaly bílé soukenné huňavice s rozparkem a jednoduchým černým šňůrováním kolem puntu. Straňanští mlynáři jako odznak svého stavu nosili nohavice bledě modré. Za chladnějšího počasí muži oblékali jako svrchní součást oděvu bílý kabát do pasu, lajbl, nebo halenu z bílého sukna s velkým obdélníkovým límcem, zvaným darmovis. Obutím ve všedních dnech byly krpce s nákončím z koňských žíní. V neděli muži obouvali takzvané

130

KONDROVÁ, Marta: Rozmanitosti krojů na Slovácku. Kroj straňanský. In: HABARTOVÁ, Romana (ed.): Na paletě krojů. Uherské Hradiště 2010, s. 282. 131 Osobní rozhovor s Vlastou Grycovou ze dne 31. března 2013, Květná č. p. 769. 37

zlínské boty s měkkou holínkou.132 Jako pokrývka hlavy se nosil jednoduchý širák s kulatou stříškou bez výraznějších ozdob. K těžké práci do hor se bral široký opasek. K zvláštním obřadným příležitostem jako bylo Boží Tělo, prosebná procesí a svatby, nosili bohatší Straňané mentýk, modrý soukenný kabát podšitý koženkou. Muži ho oblékali, nehledě na počasí, v zimě i v létě. „Poslední svatba, kdy byli ženich s nevěstou oblečeni v mentýku, se konala kolem roku 1948.“133 5.2 Dnešní mužský kroj Ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století začali muži místo jednoduché košile se stojatým límečkem nosit košile s přehnutým límečkem. Rukávy košile byly nabírané, stažené do manžet, na předním díle s řadou sámků. Podle bohatého sámkování na prsou se košili říkalo portovaná. Vesta, kterou muži ve Strání původně nenosili, je nejmladší částí kroje. Má tmavou modročernou barvu, na přednicích a kapsách se zdobí barevným strojovým vyšíváním v podobě zoubků či několika řad vlnovek. Svobodní nosí vestu svázanou barevnou pantlí. Ženatí mají vestu staženou jen zkou šňůrkou. Širák má oproti původnímu vyšší stříšku a je zdobený v několika řadách pestrobarevnými korálkami a spoustou pozlátek. Původní bílé plátěné trasláky vystřídaly tmavé modročerné nohavice, s bohatším bledě modrým šňůrováním. Kroj doplňuje děrovaný vybíjený řemen. K této mladší variantě oděvu se obouvají vysoké boty zvané holénky.

132

KONDROVÁ, Marta: Rozmanitosti krojů na Slovácku. Kroj straňanský. In: HABARTOVÁ, Romana (ed.): Na paletě krojů. Uherské Hradiště 2010, s. 350–351. 133 POPELKA, Pavel: Lidová kultura. Kroj. In: KAPINUS, Miroslav (ed.): Strání. Vlastivědný sborník slovácké obce. Uherský Brod 1992, s. 85. 38

134

134

KONDROVÁ, Marta: Rozmanitosti krojů na Slovácku. Kroj straňanský. In: HABARTOVÁ, Romana (ed.): Na paletě krojů. Uherské Hradiště 2010, s. 287. 39

5.3 Původní ženský kroj Základní součástí ženského kroje byl konopný rubáč. Později se jeho horní část opléčko vyráběla z plátna lněného. Spodní části rubáče se říkalo okolek a ta část, která přesahovala délku sukní, se nazývala sobota. Soboty užívaly ženy dlouhé, podle jejich délky se posuzovalo, jak dobré jsou gazdiny: „Čím delší je sobota, tým víc dívka robotná.“135 Zadní sukně, s náročným archaickým vyšíváním přes vrapy, zvaná hrakač nebo fěrtoch, byla konopná, barvená šafránem na žluto. Přední část sukně působí velmi starobyle. Fěrtúšek byl šitý ze dvou částí spojený stínkem mrížkou. Plátno, vyrobené doma, tkané na šířku tkalcovského stavu, bylo barvené na černo, v pase vyšité přes vrapy, zdobené ručním vyšitím různých kvítků a vzorů.136 Rozmanitá barevnost výšivek na černé fěrtúšce z ní dělá oděv velmi okázalý. Patří k nejstarším typům sukní v regionu Bílých Karpat.137 Na největší církevní svátky a do hrobu se oblékaly fěrtúšky bílé (obdoba černé plátěné fěrtúšky). Rukávce straňanského kroje mají volně nařasené rukávy, stažené šňůrkou pod loktem. Dochovaly se ve dvou variantách: s černým zahýbáním, (límec lemovaný černými krajkami) zvané zahybálky, a rukávce s bílým zahýbáním, tj. s bílými krajkami. U obou typů rukávců dominuje ruční barevné vyšití, s převládající tmavě červenou barvou. Výšivka je použita na zakončení rukávů, na ramena, kolem krku a od límce podélně do pasu. „Výšivky se nejčastěji jmenovaly: na háček, háďata, rohatinu, palmost, větrník, byčí chcák.“138 Neodmyslitelnou součástí ženského kroje byl čepec dvojího typu. Tvrdý čepec měl vzadu naskládané a naškrobené rožky. Uvazoval se pod turecký šátek, symbolizoval stav manželský. Svobodné ženy si vázaly červený turecký šátek s kvítkovaným vzorem bez čepce, a to dvojím způsobem: konce hore a konce dolu, přičemž vázání konce dolu je archaičtější. Druhý typ, měkký čepec, někdy zvaný obálenka, se převazoval bílou šatkou na koncích vyšívanou. Charakteristické bylo vázání šatky, jeden cíp se nosil na ňadrech, druhý na zádech. V zimě ženy oblékaly na rukávce bílý huňatý kabát, starší ženy halenu, v létě se nosily jen rukávce. Nejobřadnější ženskou krojovou součástí je velká lněná plachta sešitá ze dvou půlek paličkovanou krajkou s černým vzorem na grumle. Prostěradlo nosily nevěsty, ženy k vodu a křtu dítěte a dávalo se i ženám do rakve. Svatební ozdobou hlavy u děvčat, družic, tvořilo pentlení s kánkou z drobných

135

Osobní rozhovor s Vlastou Grycovou ze dne 31. března 2013, Květná č. p. 769. Osobní rozhovor s Vlastou Grycovou ze dne 31. března 2013, Květná č. p. 769. 137 KONDROVÁ, Marta: Rozmanitosti krojů na Slovácku. Kroj straňanský. In: HABARTOVÁ, Romana (ed.): Na paletě krojů. Uherské Hradiště 2010, s. 282. 138 POPELKA, Pavel: Od věnečku k obálence aneb Co všechno kdysi znamenala svatba na Uherskobrodsku a Moravských Kopanicích. Uherské Hradiště 2012, str. 113. 136

40

perliček. Nevěsta měla pentlení převázané bílým šátkem. Obutím žen byly boty s vysokou tvrdou holénkou, ve všední dny nosily krpce. Oblečením do deště býval bílý ubrus.

5.4 Dnešní ženský kroj Mladší vývojová varianta ženského kroje přibrala několik škrobených spodnic. Jako zadní sukně se začal nosit černý šorec nebo bílý fěrtoch. Přední fěrtúšek měl více podob, pravděpodobně podle momentální dostupnosti látky, která se už netkala doma. Z červené vlněné látky se šila sukně pávovnica. Zdobila se ručním, později strojovým vyšitím. Merínka, také vlněná, měla květy vetkané přímo v látkách různých barev. Nejokázalejší variantou sukně byla bohatě zdobená brokátka, obvykle tkaná se třpytivými nitěmi. Místo vyšívání je dekor na brokátu domalován. Všechny varianty byly barevně zdobeny pozlátky a korálky, zakončené našitou krajkou u dolního okraje. Rukávce jsou oproti starší variantě kroje více zdobené, rukávy ukončuje našitá krajka zvaná štykeraj. Do límce je hustě naskládaná krajka, přiškrobená tak, aby stála směrem k obličeji. Přes rukávce se nosí vesta z blankytně modrého brokátu s bílými květy, lemovaná zelenou sametkou kolem předního čtvercového výstřihu, zdobená stříbrnou patáčkovou portou. V jednodušší variantě se vesta vyskytovala i u staršího typu kroje, nosili ji družičky na svatbách.139 Pokrývka hlavy se téměř nezměnila. Vdané ženy si vážou šatku či turecký šátek. Svobodná děvčata bývají často prostovlasá, nebo nasazují věnec. Jako obutí nosí tříčtvrteční šněrovací boty s vysekávaným květinovým dekorem kolem lýtka

nebo

s vykrajovaným

okrajem,

do

kterých

se

oblékají

černé

punčochy.

139

KONDROVÁ, Marta: Rozmanitosti krojů na Slovácku. Kroj straňanský. In: HABARTOVÁ, Romana (ed.): Na paletě krojů. Uherské Hradiště 2010, s. 287. 41

140

140

KONDROVÁ, Marta: Rozmanitosti krojů na Slovácku. Kroj straňanský. In: HABARTOVÁ, Romana (ed.): Na paletě krojů. Uherské Hradiště 2010, s. 283. 42

6. Straňanské nářečí Ke kulturním tradicím místního národopisu patří také hovorový styk. Zde již nelze mluvit o přirozené formě autentického projevu, protože lidové nářečí je nutně podřízeno zákonu vývoje a stále přebírá nové stylizované výrazy, poplatné současnému stylu života. Straňanské nářečí má mezi moravskými dialekty specifické postavení. Je zde patrný mimořádně velký vliv ze slovenské strany,

čast západní slovenštiny v dialektu obcí

Moravské Lieskové, Bzince a ostatních lokalit z lubinských a turanských kopanic. Můžeme v něm slyšet také působení různých vlivů (z lokalit Vápenky, Lhotka, Mlýny až po ostatní v blízkosti Velké nad Veličkou, v pohraniční ose Bílých Karpat).141 S příchodem sklářských mistrů z Rakouska se do hovorového projevu dostaly germanismy. Slovní projevy formoval těžký způsob života místních obyvatel: „Až do druhé světové války tu způsob bydlení i odívání, život v kultuře i zábavě nedoznal výraznějších změn, zvláště v živém podání lidových tradic, předávaných generacemi od nepaměti. Nesou nesmazatelnou pečeť těchto dob v užívání bohatých variant hovorového nářečního projevu, které vznikly z denní potřeby vesnického člověka.“142 Frekvence původního, více než sto let stabilizovaného dialektu pomalu klesá, avšak udržuje se právě v písních.

6.1 Gramatické zvláštnosti straňanského dialektu: -

Infinitivní tvar sloves končí sufixem -ť. „Dali ňa tam dali a budú ňa trápiť…“143

-

Zájmena mi, mně, mě se reflektují jako mně, ni, ně, ňa a zřídka i mi. „…podešvy z remeňa Martínku vezni ňa.“144

-

V dativu plurálu se mění koncovka -í na koncovku -ú. „Už slunéčko zašlo, hosté sa scházajú, mladú nevěstičku s mužem ukládajú.“145

-

V dativu plurálu se zachovává koncovka -om a to u substantiv, maskulin a neuter. „...až co vrabci nechajú, teprú rozdám chlapcom.“146

141

BRUŠTÍK, Jan: Z dějin straňanského nářečí. In: KAPINUS, Miroslav (ed.). Strání. Vlastivědný sborník slovácké obce. Uherský Brod 1992, s. 113–123. 142 Tamtéž, s. 115. 143 Viz příloha píseň č. 132. 144 Viz příloha píseň č. 82. 145 Viz příloha píseň č. 199. 146 Viz příloha píseň č. 57. 43

-

Slova obsahující diftong -ou se nahrazují dlouhou samohláskou -ú. „Nohy, ruky jí odrúbal, černé oči jí vylúpal…“147

-

Z palatalizovaného r se nevyvinulo ř. „…joj, mamičko moja, aj farárovi.“148

-

Slovesný prefix pro- se mění na pre-. „Jaká bys to žena byla kebys muža prezradila…“149

-

U substantiv plurálu se mění koncovka -í na -é. „…zelé ti uvre a muž ti umre…“150

-

Používají se specifická slova. Místo ano se užívá aj. Aj zároveň vyjadřuje spojku a, i: „Robila sem u murárů robila, drobný písek aj vodičku nosila…“151 Dále: jen „Náš Janíček nic nerobí, len prevážá na prívozi…“152; vždy 153

slovečka, dicky jí povídal...“ počkám…“154; když

; ještě

len

dicky „…úprimné

ešče „Ešče sa já nevydám, ešče si já

keď „…preco ňa lúdíš, keď ňa nelúbíš, Janíček“155; teď, nyní

včil, včilkaj „A včil nerozezná panenku od ženy…“156 -

Zvratné zájmeno se se skloňuje následovně: genitiv – sebja, dativ – sebě, akuzativ – sa, lokál – sebě, instrumentál – sebú. „Už sa ni to stalo…“157

6.2 Germanismy vyskytující se ve straňanském nářečí: -

asentýrka

odvod, z německého Assentierung: „A já tebja, moja milá, nikdá

nezanechám, půjdem zítra k asentýrce, na vojnu sa já dám.“158 -

šandár

četník, z německého Gendarm: Ej, šandári, šandári159

-

maštal

chlév, z německého Marstall: „A z komory do maštale…“160

-

fěrtoch

sukně, z německého Frauenrock: „Ztratila sem fěrtúšek…“161

-

mašírovat

pochodovat, z německého marschieren: „Už tambor bubnuje, Janko

mašíruje...“162 147

Viz příloha píseň č. 124. POPELKA, Pavel: Řečeno písní. Lidové písně ze Strání. Uherské Hradiště 2005, s. 302. 149 POPELKA, Pavel: Příběhy v písních vyzpívané. Lidové balady z moravských Kopanic. Břeclav 1995, s. 283. 150 Viz příloha píseň č. 11. 151 Viz příloha píseň č. 165. 152 Viz příloha píseň č. 124. 153 Viz příloha píseň č. 72. 154 Viz příloha píseň č. 57. 155 Viz příloha píseň č. 154. 156 Viz příloha píseň č. 159. 157 Viz příloha píseň č. 195. 158 POPELKA, Pavel: Řečeno písní. Lidové písně ze Strání. Uherské Hradiště 2005, s. 141. 159 Tamtéž, s. 60. 160 Tamtéž, s. 272. 161 Viz příloha píseň č. 122. 162 POPELKA, Pavel: Řečeno písní. Lidové písně ze Strání. Uherské Hradiště 2005, s. 150. 148

44

-

brambory, z německého Erdapfel: „…dala bych ti erteplí, ale sme jich

erteple

nepékli.“163 -

hospoda, z německého Schenke: Keď sem išel do šenku.164

šenk

6.3 Slovakismy vyskytující se ve straňanském nářečí: políbit: „Neraz mňa pobozkal...“165

-

pobozkať

-

sečka

-

rola

-

krajčír

-

járek

-

zatvárať zavírat: „Za kýms dvérka zatvárala…“170

-

fajčiť kouřit: „…fajčil sem si tabák...“171

řezanka: „Kázals ty ně sečku rezať…“166 pole: „V širém poli na roli...“167 krejčí: „Hledajte ni hledajte, krajčíra takého...“168 strouha: „Mezi dvoma járky, široká dolina…“169

163

Viz příloha píseň č. 8. POPELKA, Pavel: Řečeno písní. Lidové písně ze Strání. Uherské Hradiště 2005, s. 317. 165 Viz příloha píseň č. 80. 166 Viz příloha píseň č. 216. 167 Viz příloha píseň č. 204. 168 Viz příloha píseň č. 62. 169 POPELKA, Pavel: Řečeno písní. Lidové písně ze Strání. Uherské Hradiště 2005, s. 86. 170 Tamtéž, s. 73. 171 Tamtéž, s. 317. 164

45

Závěr V každém oboru lidské činnosti dominují jedinci, kteří svým zápalem osvětlují a prohlubují životy ostatních. V oblasti lidové hudby je nepřehlédnutelnou osobností Vlasta Grycová. Přesto o ní doposud nevyšla žádná monografie. V této práci jsem nahlédla do života Vlasty Grycové, který je od dětství provázen lidovou písní. Vycházela jsem z osobních setkání. V rozhovorech mi Vlasta Grycová poskytla spoustu informací a propůjčila mi svoje nahrávky a filmy ze svého osobního archivu. Měla jsem možnost slyšet spoustu písniček, které byly nahrány s BROLNem v Českém rozhlase, ale už se nevysílají. Dále jsem poslouchala starší nahrávky souboru Hradišťan, kde má zpěvačka své první hudební záznamy. Nejvzácnější jsou písně, které ještě nebyly nahrány. Proto je důležitou součástí práce výběrový zpěvník písní Vlasty Grycové. Název „výběrový“ jsem zvolila z toho důvodu, že v této souvislosti nebyly vyčerpány všechny písně, které zpěvačka zná. V zápisech těchto písní bych chtěla i nadále pokračovat. Snad díky jisté izolovanosti obce se dochovalo nejen velké množství písní, ale také mnohé projevy tradiční lidové kultury, spojené s významnými svátky a tradicemi. Písně se nezachovaly až do současnosti v té nejstarší zpívané podobě. Postupem času podléhaly různým vnějším vlivům, což je přirozeným procesem v lidové hudbě vůbec. Vlasta Grycová jako zpěvačka navazuje na svou matku Alžbětu Končitíkovou, která znala velké množství písní a byla přední osobností veškerých kulturních aktivit ve Strání. Generace Vlasty Grycové je charakteristická přirozeným zpěvem. Tato generace neužívala zpěvníky a písně uchovávala ve své paměti. Od Alžběty Končitíkové čerpal Pavel Popelka – sběratel písní z Kopanic. Nápěvy publikované Popelkou se od písní, nazpívaných Vlastou Grycovou, liší. V průběhu rozhovorů jsem si písně poslechla i se zasvěceným komentářem o tradičních obřadech a zvycích. Tyto komentáře jsou popsány v kapitole o lidové písni. Písně jsou rozčleněny podle zpěvních příležitostí a jsou zde popsány jejich typické znaky, forma, tonalita, melodický rozsah a rytmická stránka. V textu jsou obsaženy také odkazy na konkrétní písně. Neméně důležitou součástí straňanského folklóru je lidový kroj. Podrobnému popisu různých variant kroje je věnována samostatná kapitola, zbývá ještě podotknout, že Vlasta Grycová dává přednost starší podobě kroje, která jí vyhovuje neokázalostí a vkusným zdobením. Výrazným rysem, který potvrzuje autentičnost písní, je nářečí. Příklady těchto specifik jsou uvedeny v samostatné kapitole. 46

Čím upoutává i ve 21. století zpěvačka své posluchače? Zajisté je to její krásně vyzrálý ženský hlas a především způsob, kterým ho využívá. Vždycky hledala přirozenost, vkus, uměřenost, pravdivost a hloubku písní. Tato práce měla za cíl snahu deskripci toho, co Vlasta Grycová umí vyjádřit svým zpěvem. Lidová píseň a lidové umění vůbec má svůj význam, a to z hlediska historického, vzdělávacího, emotivního či sociálního. Předkládaná práce je v prvé řadě náhledem na život Vlasty Grycové a lidovou kulturu obce Strání. V dalším studiu by bylo vhodné se věnovat zmíněným písním z hlubšího hudebně folkloristického náhledu.

.

47

Resumé Bakalářská práce s názvem Vlasta Grycová – zpěvačka lidových písní ze Strání podává ucelený přehled o životě Vlasty Grycové, nositelce písňových tradic její rodné obce Strání. V prvních dvou kapitolách se práce zabývá geografickou polohou a historií obce. Právě skutečnost, že katastr obce Strání přímo sousedí se slovenskými obcemi, a především fakt, že v 11. století tímto krajem vedla důležitá, takzvaná uherská cesta, má spojitost se vznikem jednotlivých písní. Hlavní kapitola je zaměřena na život Vlasty Grycové (narozena 1943). Biografická část obsahuje také krátké představení souborů, ve kterých zpěvačka působila: Olšava, Hradišťan, BROLN a soubory a cimbálové muziky ze Strání. Nutno dodat, že spolupráce Vlasty Grycové s řadou z nich trvá dodnes. Dále se v textu věnuji lidovým písním ze Strání. Písně jsou tematicky rozdělené na písně pracovní, kramářské, balady, písně svatební, milostné, taneční, vojenské, dětské a podšable. K této typologii je přiřazen také popis nejdůležitějších obyčejů, obřadů a příležitostí, při nichž měly písně centrální postavení. V posledních kapitolách nalezneme charakteristiku straňanského kroje a nářečí. Podoba jednotlivých krojů je zdokumentována pomocí výrazů respektujících lokální pojmenování daných součástí oděvu. Obsahově nejstručnější kapitola zabývající se nářečím zde představuje pouze stručný nástin, odhalující základní znaky, jehož čelem je poučené pochopení textů písní. Součástí práce je výběrový zpěvník Vlasty Grycové.

48

Summary My bachelor thesis named Vlasta Grycová – a folk song singer from Strání provides a compact summary of life of Vlasta Grycová, a bearer of song traditions of her native village of Strání. The first two chapters are aimed at the geographical position and history of the village. The very fact that the estates of the village of Strání border on the Slovak ones, and primarily the fact that in the 11th century a vital passage, so-called the Hungarian Route, ran through this area, resulted in, or was rather linked to the origination of individual songs. The main chapter is focused on the life of Vlasta Grycová (born 1943). The biographical part also contains a brief introduction of ensembles where the singer took part: Hradišťan, Olšava, BROLN and both choirs, dance and dulcimer ensembles from Strání. In addition to that, it must be added that the cooperation between Vlasta Grycová and an array of the Strání's ensembles continues up to now. Furthermore, in the text I have also concentrated on folk songs which originated in Strání. These songs are thematically divided into following groups: work songs, street ballads, ballads, hymeneals, love songs, dance songs, army songs, children's songs and „podšable“. In addition to this typlogy, the characterization of the most important customs, ceremonies and occasions, during which songs played the main part, has also been mentioned. In the last chapters we will find the characteristics and typical features of local folk costume and dialect. The similarity of individual folk costumes is documented by means of expressions respecting the local terminology for this or that piece of clothing. The briefest chapter in contents deals with the dialect. It only represents a short outline revealing the fundamental attributes, whose purpose is to understand the lyrics knowledgeably. A part of the bachelor thesis is a select songbook by Vlasta Grycová.

49

Prameny a literatura Archivní výpisy k dějinám obce pořízené J. Zemanem a různé dokumenty. Archiv obce Strání, inv. č. 50, uložen v OA Uh. Hradiště. BENEŠ, Bohuslav: Kramářská píseň. In: FUKAČ, Jiří, VYSLOUŽIL, Jiří, MACEK, Petr (eds.). Slovník české hudební kultury. Praha 1997. BRUŠTÍK, Jan: Z dějin straňanského nářečí. In: KAPINUS, Miroslav (ed.). Strání. Vlastivědný sborník slovácké obce. Uherský Brod 1992. BRUŠTÍK, Radek: Vývoj cimbálovky. [online] 2013 [cit. 16. 3. 2013]. Dostupné z . BURDA, Emil: Historie Hradišťanu. [online] 2013 [cit. 11. 3. 2013]. Dostupné z . Fašank - Masopust ve Strání. Film z roku 1947. Ve videotéce Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě. FUKAČ, Jiří, BENEŠ, Bohuslav, VYSLOUŽIL, Jiří: Obřadní píseň. In: FUKAČ, Jiří, VYSLOUŽIL, Jiří, MACEK, Petr (eds.). Slovník české hudební kultury. Praha 1997, s. 636 – 637. HAJN, Petr: Evropské hudební kořeny. Fašanky. Režie Petr Hajn. Česká televize 2001. [online] 2013 [cit. 5. 4. 2013]. Dostupné z . HORÁK, Jiří: Slovenské ľudové balady. Bratislava 1956. HOREHLEĎ, Petr: Hlasování FOSKAR 00 . [online] 2013 [cit. 17. 3. 2013]. Dostupné z .

50

HOSÁK, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha 2004. JEŘÁBEK, Richard: Počátky národopisu na Moravě. Antologie prací z let 78 –1884. Ústav lidové kultury, Strážnice, 1997, str. 59. Rudczinsky, Carl: Die Straniaken. Taschenbuch für Mähren und Schlezien. Herausgegeben von Ernst Hawlik. Brünn 1808. KAPINUSOVÁ, Ludmila: Z historie Strání. In: KAPINUS, Miroslav (ed.). Strání. Vlastivědný sborník slovácké obce. Uherský Brod 1992. KONDROVÁ, Marta: Rozmanitosti krojů na Slovácku. Kroj straňanský. In: HABARTOVÁ, Romana (ed.): Na paletě krojů. Uherské Hradiště 2010. KOVAŘÍKOVÁ, Kateřina: Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů. [online] 2013 [cit. 13. 3. 2013]. Dostupné z . KOVAŘÍKOVÁ, Kateřina: Historie BROLNu. [online] 2013 [cit. 13. 3. 2013]. Dostupné z . MYŠINSKÁ, Kateřina: Historie FS Javorina. [online] 2013 [cit. 15. 3. 2013]. Dostupné z . NOVOTNÝ, Gustav: Strání jako součást velkostatku Uh. Ostroh a politického a soudního okresu Uh. Brod v letech 1625–1945. In: KAPINUS, Miroslav (ed.). Strání. Vlastivědný sborník slovácké obce. Uherský Brod 1992. PASTRNEK, Josef: Zeměpisný přehled. In: KAPINUS, Miroslav (ed.). Strání. Vlastivědný sborník slovácké obce. Uherský Brod 1992. PĚNČÍK, Stanislav: Když zpívají křídlovky. Břeclav 1998. PETŘÍKOVÁ, Markéta: Mužské mečové masopustní tance. [online] 2013 [cit. 3. 4. 2013]. Dostupné z .

51

PLOCEK, Jiří: BROLN oslavil šedesátku na podiu. [online] 2013 [cit. 17. 3. 2013]. Dostupné z . PLOCEK, Jiří: Legendární zpěvačka Vlasta Grycová oslaví životní jubileum koncertem. [online] 2013 [cit. 17. 3. 2013]. Dostupné z . POPELKA, Jakub: Historie - současnost. [online] 2013 [cit. 17. 3. 2013]. Dostupné z . POPELKA, Pavel: Lidová kultura. Kroj. In: KAPINUS, Miroslav (ed.). Strání. Vlastivědný sborník slovácké obce. Uherský Brod 1992. POPELKA, Pavel: Lidová kultura. Kroj. In: KAPINUS, Miroslav (ed.). Strání. Vlastivědný sborník slovácké obce. Uherský Brod 1992. POPELKA, Pavel: Od věnečku k obálence aneb Co všechno kdysi znamenala svatba na Uherskobrodsku a Moravských Kopanicích. Uherské Hradiště 2012. POPELKA, Pavel: Příběhy v písních vyzpívané. Lidové balady z moravských Kopanic. Břeclav 1995. POPELKA, Pavel: Řečeno písní. Lidové písně ze Strání. Uherské Hradiště 2005. PROCHÁZKOVÁ, Jarmila: Janáčkovy záznamy hudebního a tanečního folkloru. I. komentáře. Brno 2006. Příběh Františka Pospíšila, milovníka mečových tanců ( 00 ). Režie Petr Hajn. [online] 2013 [cit. 5. 4. 2013]. Dostupné z .

52

PŘIKRYLOVÁ, Veronika: Hudební život ve Strání. Bakalářská diplomová práce. Ústav hudební vědy. Masarykova univerzita. Brno 2010. Sklárna Květná, rukopis Petra Bruštíka, podnikového archiváře Moravských skláren Květná. K dispozici v Informačním centru obce Strání. Školní kronika, Národní škola Strání. Inv. č. 414. Uloženo v Okresním archivu v Uherském Hradišti. ŠRÁMKOVÁ, Marta, SIROVÁTKA, Oldřich: České lidové balady. Praha 1983, s. 239. VERNER, Roman: Ve Strání na Slovácku se opět představí nejlepší interpreti tance Podšable. [online] 2013 [cit. 5. 4. 2013]. Dostupné z . Zpěvačky ze Strání. [online] 2013 [cit. 15. 2. 2013]. Dostupné z .

Osobní rozhovor s Marií M čkovou (členka sboru Netáta) ze dne 9. nora 2013, Květná č. p. 438. Osobní rozhovory s Vlastou Grycovou, Květná č. p. 769.

53