Vlaďka Šulcová Židovský příběh ze Žamberka V severozápadní části Žamberka, v místech, kterým se říkalo dříve Vystrkov, se ve svahu (starý název Kapelský vrch) rozkládá židovský hřbitov. Kdy přesně byl založen bohužel není přesně doloženo, nejstarší datovaný náhrobek pochází z roku 1731, ale mohou zde být i nedatované starší. V době svého vzniku byl hřbitov o výměře 924 m/2 situován mimo město, původně měl tvar lichoběžníku a byl obehnán kamennou zdí asi dva metry vysokou. K jeho rozšíření došlo pravděpodobně v letech 1866-1868 na výměru 1816 m/2 a později, v letech 1931-1932, získal nynější podobu. Židé téměř tři století tvořili početně slabou, ale přesto významnou skupinu obyvatelstva v Žamberku. Život této komunity byl zničen za 2. světové války. Aby se nezapomnělo… V novodobé historii se o židovskou komunitu v Žamberku jako první začali zajímat po dohodě s Židovským muzeem v Praze manželé Vlasta Pírková (1921–2011) a František Pírko (1922–2014). Během tří let prováděli historickoetnografický průzkum a typologii náhrobků na místním židovském hřbitově, každý náhrobek zdokumentovali (černobílá fotografie) a byl zpracován situační plán hřbitova. Zároveň vytvořili jmenovitý soupis osob, pro který se stal židovský hřbitov místem posledního odpočinku. Překladů textů na náhrobcích z hebrejštiny se ujali Mgr. Olga Sixtová, Praha a Martin Kejzlar, Jevíčko. Od roku 1992 začali manželé Pírkovi pátrat a vyhledávat písemné materiály a v září 1997 pak dopsali práci s názvem „Židé v Žamberku – příspěvek k historii“, kde se také objevila zmínka o Janu Hostovském (1920–1980) ze Žamberka, kterému se podařilo 2. světovou válku přežít. Protože se s rodinou Hostovských dobře znali, zařadili do své práce manželé Pírkovi i osobní vzpomínku. Josef Hostovský (5. 3. 1853-2. 3. 1927) s manželkou Terezií Rosalií (2. 2. 18559. 12. 1942), syny Rudolfem (*13. 5. 1881), Karlem (*29. 4. 1892) a dcerou Annou, později provdanou Gottliebovou, se přistěhovali do Žamberka v roce 1892. Syn Rudolf se oženil s Marií, rozenou Soudkovou, se kterou měli 3 syny: Jiřího, Zdeňka a Jana. V roce 1911 zakoupili Rudolf s Marií od Karla Tichého dům čp. 193 v Žamberku, který přestavěli na moderní vilu. Tento dům se nachází v sousedství domu čp. 462. Po svém otci převzal Rudolf v domě čp. 462 vinopalnu s prodejem vína. V době I. republiky zřídil k vinopalně lisovnu
ovocných šťáv a výrobu ovocných sirupů. Později zakoupil činžovní dům v Brně, velkostatek Thůmovku u Týniště nad Orlicí a horský hotel v Kunštátě v Orlických horách (dnes Orlické Záhoří). Koncem 20. let přestoupil Rudolf s rodinou k církvi římskokatolické. 12. ledna 1938 zemřel na leukemii nejstarší syn Jiří (* 23. 6. 1910), v roce 1939 pak na tutéž nemoc Rudolfova manželka Marie. Podle rasových zákonů, uplatňovaných po zřízení Protektorátu Čechy a Morava, je 3. 11. 1941 v policejních přihláškách žijících členů rodiny Rudolfovy zaznamenána změna náboženského vyznání opět na židovské. Prvním postiženým v tomto krutém období je syn Zdeněk (*19. 6. 1914), absolvent Vyšší hospodářské školy v Roudnici nad Labem a majitel statku Thůmovka, který je zatčen 11. 8. 1942, odvlečen do Terezína a odtud do koncentračního tábora v Osvětimi, kde 10. 3.1943 zemřel. Na to byl 22. 9. 1942 zatčen Gestapem Rudolf a převezen k výslechu do Hradce Králové, kde tentýž den spáchal sebevraždu po požití jedu. Pozn.1/ Stejný osud jako Zdeněk Hostovský má i Rudolfův bratr, akademický malíř Karel Hostovský, který končí svůj život v táboře Osvětim 26. 4. 1942. Vytvořil mnoho olejomaleb, studijní cesty konal do Uher, Bosny a Hercegoviny, do Dalmacie a v roce 1925 do Varšavy. Maloval krajiny i portréty, zabýval se však i pracemi pro průmysl a obchod. K nejznámějším jeho pracím patří logo francovky Alpa. Byl členem skupiny výtvarníků v Hradci Králové, kde před odsunem naposledy žil. Jeho obrazy jsou v soukromém vlastnictví a ve sbírkách Muzea a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou, byly vystaveny v roce 2012 na výstavě Zapomínaní malíři Orlických hor v Orlické galerii na zámku v Rychnově nad Kněžnou. Syn Jan Valdemar (*16. 10. 1920), o kterém pojednává náš příběh, je vyzván 14. 12. 1942, aby se dostavil k transportu do Terezína. Podařilo se mu ale ukrýt v rodině Kytlicově v Žamberku-Kněžství, kde zůstal až do 5. května 1945. Ještě za okupace se Jan Hostovský tajně oženil s Hanou, rozenou Šustovou. Pozn 2/ Narodily se jim dvě dcery, Hana (*28. 11. 1944) a Zuzana (*29. 8. 1948). A právě starší dcera Hana, která žije v Praze, opatruje dosud písemnosti a vzpomínky týkající se nelehkého osudu svých rodičů, mezi nimiž je i vlastní životopis otce.
Jan Hostovský (1920 – 1980) - životopis Narodil jsem se dne 16. října 1920 jako nejmladší třetí syn velkoobchodníka vínem v Žamberku. Obecnou školu jsem navštěvoval v Žamberku, reálné gymnasium v Rychnově nad Kněžnou, kde jsem v roce 1939 maturoval. Po maturitě jsem se dal na podzim zapsat na vysokou školu chemického inženýrství, avšak po uzavření vysokých škol jsem musel studium přerušit. Na podzim 1939 jsem se aktivně zúčastnil studentských demonstrací a byl jsem při nich raněn do úst od policie. Po uzavření vysokých škol byl jsem na praxi v Úžicích u Kralup, kde jsem pracoval po dobu kampaně jako chemik v laboratoři. Po návratu do Žamberku v prosinci 1939 nastoupil jsem místo pomocného úředníka u fy. K. Hübner a spol. v Žamberku. Krátce nato jsem dělal zkoušku na průmyslovou školu přádelnickou v Ústí nad Orlicí, kde jsem od pololetí studoval a zakončil jsem I. ročník s vyznamenáním. Pro rasové zákony jsem musel studium přerušit. Pracoval jsem krátký čas jako dělník v přádelně J. Hernych a synové v Doudlebách nad Orlicí, avšak ani tam jsem neměl pro rasové zákony zůstat. Odešel jsem proto jako zemědělský dělník na statek svého bratra Zdeňka do Žďáru nad Orlicí, u Týniště nad Orlicí. Na statku měl ovšem bratr již německou vnucenou správu státního pozemkového úřadu v Hradci Králové. V září 1940 bratra ze statku vyhnali a mne s ním. Vstoupil jsem potom na učení automechaniky u fy. Josef Stejskal v Žamberku, kde jsem pracoval až do svého zatčení v listopadu 1941. Byl jsem zatčen gestapem v Hradci Králové a po osmidenní samovazbě byl jsem převezen do koncentračního tábora Malá pevnost v Terezíně, kde jsem byl až do 20. února 1942, kdy jsem byl, mně z neznámých důvodů, propuštěn. Zatčen jsem pro rasové důvody, i když jsem měl v tzv. Schutzhafbefehlu napsáno, že jsem jako jediný židovský zaměstnanec autodílny, která pracovala pro nacistickou brannou moc, jsem prý nabádal ostatní zaměstnance k sabotáži. Po propuštění z vězení pracoval jsem jako dělník v lese na polomu ještě s celou skupinou „židů“. V srpnu 1942 byla celá skupina disponována na stavbu německé továrny v Plotišti u Hradce Králové. V prosinci 1942 (dne 13. 12.) jsem uprchl z domova před odtransportováním do ghetta a žil jsem v domácí ilegalitě až do 5. května 1945. V roce 1943 jsem se tajně oženil s Hanou Šustovou, která byla tehdy ošetřovatelkou v plicním sanatoriu v Žamberku, u které jsem se též nějaký čas skrýval. Svůj ilegální pobyt jsem měl trvale u Františka Kytlice, rolníka v Žamberku čp. 418 – samota
Kněžství. Přechodně jsem se též skrýval u Františka Ševčíka, textilního dělníka v Žamberku – osada Polsko. Pozn 3/ Zcela běžné příběhy? V prosinci 1942 byli Židé ze Žamberka povoláni do transportu. Jan Hostovský se rozhodl nenastoupit. Připravil vše tak, aby si okolí myslelo, že se utopil v nedaleké přehradě na Pastvinách a uprchl do lesů. Podle ústního podání údajně doma na stole zanechal lístek se slovy„Hledejte mě v přehradě“ a na břehu opravdu našli Němci jeho šatstvo. Nějakou dobu se Jan skrýval, přespával v zemljance, kterou si postavil, a živil se tím, co našel. Jednoho dne ho v lese objevil polský partyzán Eda, který zřejmě utekl ze zajateckého tábora a byl již ukrytý na samotě Kněžství u rodiny Kytlicovy. František Kytlic a jeho manželka Anna začali ukrývat i Jana Hostovského. Z vyprávění Jaroslava Kytlice, syna Františka a Anny Kytlicových – vzpomínka na příchod Jana Hostovského do Kněžství „Bydleli jsme tenkrát na statku pod Zezulkovými (nyní zdědil p. Kalousek), mám ho na obraze namalovaný. Ze Žamberka odcházel poslední transport Židů, v něm měl být i Zdeněk Hostovský. Bylo mi tenkrát asi 10 let. Blížily se Vánoce, když u nás na samotě někdo zaklepal. Tatínek šel otevřít a tam – Jan Hostovský. V té době se u nás skrýval uprchlík z polského zajetí Eda, tak tatínek rozhodl, že když už tam má jednoho, venku je sníh a mráz, blíží se Vánoce, tak ať i Hostovský zůstane alespoň přes Vánoce u nich, kam by šel… Všichni ho měli za mrtvého. A tak zůstal.“ Pozn. 4/ Z vyprávění Jaroslava Kytlice na setkání s Hanou Šustovou „Hostovských měli v Žamberku likérku a tak se domluvili, že udělají likér. Samozřejmě čekali, až se setmí, pak přišli do kuchyně a postavili na kamna hrnce. Eda vyšel pro dříví ven, za chvíli někdo zabouchal, tak šel Hostovský otevřít a myslel, že se Eda vrací. Za dveřmi ale stál doktor a s ním Hana Šustová, asi byli spolu na procházce a viděli, že se svítí, tak se zastavili na kus řeči. Hanka hned Jendu poznala, ale nedala nic znát, neprozradila, že ví, kdo to je. Dokonce když bylo avízo, že budou Němci dělat prohlídky, nabídla, že má v Albertinu pokojíček a Hostovský se u ní skrýval týden, možná 14 dní. Scházeli se potom tajně, například když se Hana přišla ke Kytlicovým zeptat, jestli by jim neprodali vajíčka a podobně.“
„Později se tajně vzali, Hana čekala s Janem dítě, které se narodilo ještě za války. Nikomu jsem o Janu Hostovském neřekl, ani nikdo jiný (vědělo o něm asi jen 6 lidí) ho neprozradil Němcům, a tak se dožil konce 2. světové války.“ Pozn. 5/ Svědectví Hany Hostovské, roz. Šustové, pro památník Jad Vašem (1996), na jehož základě rodina Kytliců obdržela titul Spravedliví mezi národy „Já, níže podepsaná Hana Hostovská, rozená Šustová, podávám svědectví za svého zemřelého muže Jana Hostovského o tom, že František, Anna a Jaroslav KYTLICOVI ze Žamberku-Kněžství ukrýváním ve svém domku zachránili Jana Hostovského před deportací do Terezína a některého z koncentračních táborů. Tím mu velmi pravděpodobně zachránili život. […] Když Edu, který nebyl dost opatrný, začala hledat a honit Schutzpolizei, odešel Jan do lesa, aby nebyl dopaden při případné domovní prohlídce. Kytlicův syn Jaroslav, tenkrát ještě malý chlapec, šel Jana hledat. Když ho našel, přivedli jsme ho do mého pokojíku v sanatoriu Albertinum v Žamberku. Místnost byla v domku, který stál v parku sanatoria. V mém pokojíčku Jan zůstal, dokud se situace neuklidnila.“ Pozn. 6/ Vzpomínka Jaroslava Kytlice, syna Františka a Anny Kytlicových „Zase potom přišli k nám, když už to všechno opadlo a našim řekli, že se mají rádi…[…] Jenda pak u nás zase zůstal natrvalo. Pak se nějak dohodli, že by chtěli, kdyby moji rodiče dělali Jendovi rodiče, protože předpokládal, že svoje rodiče už nemá. A mimoto další takový šok byl, že by se chtěli vzít. S tím naši už vůbec nepočítali. Ale vzali se. Ta Hana byla taková organizátorka, ona to už měla zorganizované všechno, i evangelického pana faráře. Dokonce jednoho šoféra, on byl původně Němec, nějaký pan Truks ze Žamberka, on jim byl za svědka.“ Pozn. 7/ Vzpomínka Hany Hostovské, roz. Šustové, na tajnou svatbu „V podkroví Kytlicovy chalupy jsme měli 28. srpna 1943 ilegální svatbu. Oddával nás evangelický kněz Voborník z Žamberka, který ovšem náš sňatek oficiálně zapsal až v roce 1945. V listopadu 1944 se nám narodila dcera Hana – oficiálně jsem byla svobodná matka.“ Pozn. 8/ Z vyprávění Jaroslava Kytlice - vzpomínka na anonymní výhružné dopisy „Přišlo anonymní varování a dokonce to pak nějak zjistili, podle nějakých tipů, že věděli asi od koho. Nedá se říct, že to byl člověk, který by nám chtěl uškodit,
nebo který by byl udavač. Nevěděl o tom Židovi nic, ale věděl o tom Edovi a poslal našim varovný dopis, aby ten Polák od nás odešel, že vystavujeme celou osadu nebezpečí, kdyby se na to přišlo. Měl strach o svůj krk a o svoji rodinu, i když byl o dva baráky dál. On byl Čech, dobrý vlastenec, jenom se bál. Myslel si, že vlastně naší vinou, že rodiče skrývali toho Poláka – kdyby věděl o Hostovským, tak nevím, jak by se zachoval.“ Pozn. 9/ Udělení titulu „Spravedliví mezi národy“ „5 medailí a izraelské vyznamenání "Spravedliví mezi národy" předáno českým občanům. Praha: Velvyslankyně Státu Izrael Erella Hadar předala dnes pět medailí a vyznamenání "Spravedliví mezi národy" dalším českým občanům. Slavnostní obřad se konal na Novoměstské radnici v Praze 2. Medaile udělil Památník mučedníků a hrdinů holocaustu Jad Vashem v Jeruzalémě: * Jaroslavu Homolkovi a in memoriam jeho rodičům Matějovi a Růženě * Imrichovi a Ireně Valentovým in memoriam * Jaroslavu Kytlicovi a in memoriam jeho rodičům Františkovi a Anně * Jiřímu Seidlerovi * Ireně Komjati in memoriam. V České republice byly do dnešního dne za pomoc židovským spoluobčanům v době nacistického teroru vyznamenány 102 osoby. Jad Vashem uděluje medaile na základě svědectví zachráněných. Všechny příběhy mají mnoho společného obdivuhodnou odvahu prostých lidí a neokázalou lidskost v pravém slova smyslu.“ Pozn. 10/ Hřbitovní pomníky v Žamberku Na židovském hřbitově v Žamberku se nachází pouze jeden náhrobek nesoucí příjmení Hostovský, a to se jménem Josefa Hostovského (5. 3. 1853-12. 3. 1927). Na tomto pomníku, označeném č. 224, Pozn. 11, je židovský letopočet 686, občanský letopočet 1927. Pomník je z mramoru, výška 200 cm, šířka 93 cm, síla (hloubka) 15 cm, umístění pomníku u horní hřbitovní zdi směrem na sever. Písmo je zasazené do hloubky, hebrejský a český text.
Text na náhrobku: Muž vznešený koruna (ozdoba) pro svou rodinu KHRR Jechezkel syn Jehudi blažené paměti. ……Adar 686 malého počtu …… Josef Hostovský 1927 … Nechť je jeho duše pojata do svazku živých. Český text: Pan/Josef/Hostovský/velkoobchodník/ Narozen ??? března 1853/ Zemřel ??? (2?) března 1927/ Po životě plném píle a práce/ Věnovaném blahu své rodiny/ A dobru svých bližních. Josef Hostovský byl v letech 1907–1927 posledním vedoucím (představeným) žamberské synagogy. V letech 1901–1904 byl zastupujícím představeným a od roku 1907 správcem synagogy. Patřil k nejváženějším osobnostem města a okresu. Více jak 20 let byl mimo jiné členem městského zastupitelstva a rady města, okresního zastupitelstva a okresního výboru, ředitelství městské spořitelny, komitétu pro stavbu orlicko-horské železnice a členem mnoha židovských dobročinných spolků. Bylo ho možné nalézt všude tam, kde se jednalo o prospěchu a právech spoluvěrců. V době Hilsneriády, kdy i v Žamberku docházelo k antisemitským výtržnostem, zabránil svým energickým vstupem rabování židovských domů. Během 1. světové války se zasloužil o zásobování města. Rok 1918 byl rokem ukončení válečných útrap. Vlna vzedmutého nacionalismu vykonala své, jak o tom svědčí zápis z Městské kroniky z roku 1918: „Koncem tohoto roku došlo také jak v Sokole, tak i u obce k napadání Židů pro jejich protičeské chování za války, které vedlo k jejich výstupu ze Sokola a podání resignace 3 židovských členů obecního zastupitelstva na jejich funkce. Resignace v zastupitelstvu vzata na vědomí“. Mezi resignovavšími byl i Josef Hostovský. Pozn. 12/ Na městském hřbitově v Žamberku velká rodinná hrobka nese jméno Rudolfa a Marie Hostovských, Jiří Hostovský byl pochován v urnovém háji v dolní části hřbitova. Jan Hostovský, kterému se podařilo přežít válku, je pohřben v Praze.
Židé ze Žamberka K dalším žamberským židům, kteří se zachránili a přežili útrapy války (pokud je nám známo), patřili Elbogen Emil, Felsenburg Theodor, Glück Moric, Nettl Zdeněk, Nettlová Eva, Nettlová Věra, Stern Jan. Poslední žijící občankou židovského vyznání byla Anna Morgensternová (*1887 v Neratově), dcera Gustava Alligera a Anny, rozené Neugebauerové. Do Žamberka se přistěhovala v roce 1938. Kde a jak tato žena přežila II. světovou vílku, to není známo. V Žamberku bydlela v Revoluční ulici čp. 794. Pozn. 13/ Připomínkou našich „zmizelých sousedů“ se stalo setkání u příležitosti 350 let od první písemné zmínky o židech v Žamberku (1666). Pozn. 14/ Poděkování Závěrem svého příspěvku bych chtěla velice poděkovat paní Haně Přikrylové, roz. Hostovské, dceři Jana Hostovského a Hany, roz. Šustové, se kterou jsem měla možnost se setkat a která mi poskytla soukromé vzpomínkové materiály a především pro své potomky zaznamenala rodinné příběhy a uchovává zajímavé originální doklady vypovídající o nelehkém životě svých předků.
Poznámky: 1/ Pírko František, Pírková Vlasta: Židé v Žamberku – příspěvek k historii, 1997, str. 29 - 30 – upraveno 2/ tamtéž 3/ Vlastní životopis Jana Hostovského, poskytla jeho dcera Hana, upraveno, dosud nepublikováno (kopie strojopisu A4 v archivu autorky) 4/ Z vyprávění Jaroslava Kytlice (23. 1. 1930 – 24. 9. 2013), přímého pamětníka, Žamberk 2006, soukromé návštěvy, archiv autorky – dosud nepublikováno 5/ dtto 6/ Vzpomínky manželky Jana Hostovského, na jejichž základě byl Kytlicovým udělen titul Spravedliví mezi národy, uloženo v Židovském muzeu v Praze
7/ Vzpomínka Jaroslava Kytlice, Židé v českém 20. století, „Jan Hostovský a jeho zachránci“, str. 41 – 42, Židovské muzeum v Praze, 2014 8/ dtto 9/ Z vyprávění Jaroslava Kytlice, přímého pamětníka, Žamberk 2006, soukromé návštěvy, archiv autorky – dosud nepublikováno 10/ Tisková zpráva, uveřejněná 12. 9. 2001, 18:00 hodin 11/ Pírko František, dpt.: Židovský hřbitov v Žamberku 1997 – Náhrobní kameny 12/ Pírko František, Pírková Vlasta: Židé v Žamberku – příspěvek k historii, 1997, str. 26 - 27 13/ Pírko František, Pírková Vlasta: Židé v Žamberku – příspěvek k historii, 1997 14/ Albert Eduard, Chotovský Karel: Paměti žamberské, Vídeň, nákladem vlastním, nedatováno, reedice Nakladatelství GARN, 2012
Přílohy: - Fotografie vily Hostovských v Žamberku - Reklama na prodej likérů - ??? - Foto rodičů Rudolfa a Marie - Potvrzení o odevzdání cenností - Povolávací lístek do transportu – avers a revers - Portrétní foto Jana Hostovského - Fotografie Hany Hostovské, roz Šustové ? - Předání vyznamenání Jaroslavu Kytlicovi - Foto medaile a dekretu - Pomníky??? Hřbitov???
