Ať žije Pepa! Ne, to není pokňk z nějaké rodinné oslavy, ale hold první španělské ústavě, jejíž dvousté výročí se slaví právě letos. Byla vyhlášena v Cádizu 19. března 1812, přesně na svátek Josefa, v jediném městě, které Napoleon marně dobýval. Po návratu absolutistického režimu jen pouhá zmínka o ústavě zaváněla nepnjemnostmi, a tak ji stoupená demokracie pojmenovali La Pepa. Zašifrovali ji tak do ženské podoby španělského osobního jména Pepé, protože la Constitución je rodu ženského. Jak jednoduché!
VivaLaPepal
M
arně se Francouzi snažili vytrvalým ostřelováním z kanónů svých lodí dobýt Cádiz. A ani ve chvíli nejkrutějšího ob léhání se nepřestávaly ve městě scházet kortézy, tedy parlament, jehož poslanci denně diskutova li o budoucí podobě španělského státu. Sem do nedobytného Cádizu se totiž parlament musel uchýlit před Napoleonem. V cádizském kostele San Felipe Neri se začala rýsovat budoucí podoba státu. Diskutovalo o ní 56 právníků, 30 vojáků, 14 šlechticů, 15 profesorů, 8 obchodníků, 49 stát ních úředníků a 90 církevních hodnostářů. Tým vskutku nemalý a je až s podivem, že byli schopni se dohodnout na konečném textu ústaji ústava americká i francouzská, které však ne byly zdaleka tak odvážné jako ta španělská. Snad právě proto byla hned zrušena. I když ústava
uváděla krále jako hlavu státu, oklesťovala znač ně jeho pravomoci a monarchii jako takovou podrobovala kontrole. Připouštěla totiž, že svr chovaná moc ve státě patří lidu, a stanovila dělení mocí tak, jak je známe dnes - moc zákonodárná, výkonná a soudní, a to s velmi striktním odděle ním, aby se vzájemně neovlivňovaly. Nová ústa va zakotvila vládu politických stran zvolených ve všeobecných volbách. Velkým počinem bylo i de finitivní skoncování s inkvizicí, neboť ústava zamoci. Ústava nicméně uzákonila katolickou víru jako jedinou možnou a zakázala církve ostatní, a to i přesto, že povolovala svobodu tisku. Před pokládala jednokomorový parlament, aby král nemohl ustanovit druhou komoru z jemu věr ných a oddaných šlechticů. V okamžiku, kdy se připravovala ústava, ovládalo Španělsko velkou
Cádizskému panoramatu vévodí Catedral Nueva s nápadnou zlatožlutou kopulí. Foto Thinkstock/Zoonar . Karneval v Cádizu je vyhlášen po celém světě. Foto David Ibáňez Montaňez
část zemí v Latinské Americe a cádizská Carta Magna udělovala španělskou národnost a občan ská práva i poddaným z jihoamerických kolonií. Důvod byl nasnadě. Přivedlo by to velkou masu voličů. Dvousté výročí La Pepy se slaví stejně okáza le jako pětisté výročí objevení Ameriky. Poprvé byla cádizská ústava vyzvednuta z archivu špa nělské poslanecké sněmovny a pod přísným bez pečnostním dohledem převezena, aby mohla být vystavena v paláci Pinillos v Cádizu. Poprvé by la také vyčíslena její hodnota formou pojištění na částku 200 000 eur. Cádiz si natolik váží své ústavní historie, že jméno La Pepa ponese i nový most, který se staví mezi Cádizem a pevninou. To, co započalo v roce 1812, bylo dokončeno v roce 1978, kdy se Španělsko stalo opravdu de mokratickou zemí a stvrdilo to i novou ústavou.
Jako protažená a rozpláclá pracka kočky, ta kový je z ptačího pohledu tvar starobylého města Cádiz společně se šíjí, která jej spojuje s pevni nou. Příjezd do nejstaršího města Španělska, pů vodního fénického Gadiru z 11. stol. př. n. 1., nebyl v dobách středověkých válek nikterak jednoduchý a není prost komplikací dodnes. Na konci šíje, po níž vede pouze dvouproudá silnice, stojí totiž Puerta de la Tierra, brána Země, historická pevnost
z doby Filipa II., která bránila město proti Angli čanům, Francouzům i pirátům a brání ho i nyní proti civilizačnímu náporu v podobě automobilo vé revoluce. Toto omezení však bude trvat jen do roku 2014. Směrem od Jerezu de la Frontera se totiž staví most století. Již existující příliš úzký most Carranza obohatí další, téměř pětikilometrový most, který lze přirovnat k faraónskému dílu. Bude mít kromě pruhů pro auta i dva pruhy pro
příměstské vlaky. Původně měl být dokončen v ro ce 2012, k významnému výročí cádizské ústavy. Ale nepovedlo se, krize odsunula o pár let tou žebné přání Cádizanů, aby byli lépe propojeni se zbytkem provincie. Cádiz je město, kde žijete zároveň na pevnině i na ostrově. Obrovská zátoka, na kterou si dělali zálusk Angličané, kteří se pak nakonec museli spokojit s Gibraltarem, je ideálním kotvištěm lodí. Není divu, že Cádiz byl a je jedním z hlavních přístavů Španělska, mj. jediný, odkud je možné se dostat lodí na Kanárské ostrovy. V jedné andaluské básni se říká, že se sem sjížděli obchodníci pro to nejdrahocennější, pro sůl. Po objevení Ameriky však z Cádizu lodě hlavně odjížděly, nikoliv přijížděly. Naplněné vzácným nákladem vplouvaly o něco severněji u Sanlúcar de Barrameda do vod řeky Guadalquivir, aby pokračovaly až do vnitrozemské Sevilly a tam zaplatily králi povinnou daň. Jižně i severně od Cádizu jsou místa, která nelze opomenout. Směrem na jih, na půl cesty k Tarifě, nejjižnějšímu cípu Španělska, leží mys Trafalgar. Tady se odehrála ona neblahá bitva, na kterou Španělé tak neradi vzpomínají a již si na opak rádi připomínají Angličané Trafalgarským náměstím uprostřed Londýna. To byli Španělé
a Francouzi ještě kamarádi, když se v roce 1805 u mysu Trafalgar odehrála snad poslední velká bitva plachetnic. Admirál Nelson zde uplatnil dosud nevídanou strategii, které se dodnes říká Nelsonův chvat. Oddělil od sebe jednotlivé lodě nepřítele tak, že si navzájem nemohly pomáhat. Horatio Nelson sice v bitvě zemřel, ale španělskofrancouzská formace byla na hlavu poražena, a spojenectví tím zaznamenalo notné šrámy. Místo u majáku je magické. Daleko široko žádné stavby, jen písek a oceán, jehož silné proudy v těchto místech odrazují i ty nejodvážnější plavce a surfaře. Když fouká silný vítr, jako by byl slyšet hvízdot střel vypálených z lodních děl, křik a sté nání námořníků. Mořské dno ukrývá na desítky lodí, které tady našly smrt. Vraťme se ale zpět do Cádizu. Tentokrát nejlé pe přes Sancti Petři, oblast nádherných letovisek a hotelů zasazených do zahrad a oddělených od pláží pískovými dunami se zachovalou původní flórou. Blízkost Cádizu se pozná lehce. Zdálky svítí zlatá kopule katedrály Santa Cruz, kde spo čívá autor Čarodějné lásky, velký hudebník a kla vírista Manuel de Falla, rodák z Cádizu. Tento světoběžník zakotvil za občanské války nakonec v Argentině, a ačkoliv mu Franco nabízel doži votní penzi, do rodné země se vrátily již jen jeho
? Atlantik obklopuje Cádiz skoro ze všech stran. Foto Thrismo Andaluz
VHejno plameňáků. růžových v Cádizské zátoce. Foto Thinkstock/iStockphoto Q
ostatky. Jeho jméno nese i cádizské divadlo. To jednou za rok změní repertoár a otevře dveře karnevalovému veselí. Ano, slyšíte dobře. Cádiz, a vlastně celá provincie v sobě totiž ukrývají dva protipóly. Na jedné straně je to .emocionální až tragický flamencový zpěv cante hondo. Na druhé straně je Cádiz společně s kanárským Tenerife také místem, jehož karneval se stal mezinárodně uznávanou událostí roku. V druhé půlce února vtrhnou do ulic Cádizu masky a satirické scénky a zpěvy se střídají v divadle i na ulici. Pálí se Mónos, bůh hany a hlouposti, a karnevalovému ve selí vévodí skupiny, které se předvádějí v břitké kritice a humoru. Cádizský karneval má kořeny v 16. stol., ale na síle nabyl až po tragickém zá valu horníků v dole San Severiano v roce 1947. Celé město drželo tehdy smutek, ale místní ve dení se rozhodlo s ním skoncovat. Jenže doba nepřála veselí, v Madridu vládl Franco. Nakonec však Madrid přece jen trochu povolil, a tak se první poválečné karnevaly vydávaly oficiálně za cádizské slavnosti písní a tanců, bez masek a pře vleků. V roce 1965 se na slavnostech objevila zpívající skupina masek pod názvem Beatles z Cádizu. A nastal zvrat, s nímž přišla i tradice
soutěží ve zpěvu. Na závěr karnevalu to na prk nech divadla srší humorem a ironií a nejlepší skupina masek se stává králem karnevalu. Severně od Cádizu leží Sanlúcar de Barrameda. Kdysi jej navštívil i Kájel Čapek, ale to byl zcela jistě jiný Sanlúcar. Jedno mají ale dřívější a dnešní město společné dodnes. Citujme Čapka: „... a víno zvané Manzanilla ze Sanlúcar de Barrameda je lehké jako vánek, co vhání vítr do pla chet." Že by právě proto vyplul Kryštof Kolumbus na jednu ze svých cest z toho města? Tak to niko liv, ale pravdou zůstává, že Manzanilla je světlé, lehké a příjemně aromatické víno. Od Sanlúcaru až po Jerez se pěstuje na bílé půdě zvané albariza, bohaté na vápenec, jíl a křemen. Bílá půda, zelené vinné keře, modravé nebe a oslňující svět lo tvoří neuvěřitelnou kulisu, která člověka nabíjí energií. Víno dozrává v dřevěných botas, typických jerezských sudech z amerického dubu o objemu 516 1, které obsahují vína stejné charakteristiky, avšak různého stáří. Jakmile mladá vína dokvasí, vytvoří se na hladině vína v sudu vrstva kvasi nek, zvaná flor (vinný květ). Je to právě flor, který tomuto vínu dává jeho ve světě ojedinělé vlast nosti. Lehkost a radost v srdci. Takže neváhejte, vítr do plachet a vzhůru pro sůl do Cádizu! Zuzana
Churanová
