OKÉNKO o
o
o
o
o
do života farních společenství ve Šlapanicích, Podolí a Praci Ročník XVIII, číslo 2
Vyšlo 9.4.2006
VÍTĚZSTVÍ JE JISTÉ!
Ať jsme svázáni jakýmikoliv pouty, díky Velikonocům můžeme říci: „Vítězství je jisté!“ Ať jsme v jakékoliv situaci, když už nejsme schopni lásky a nemáme odvahu jít dál, můžeme říci: „Vítězství je jisté!“ Když nám zemře někdo, koho milujeme, a když se zdá, že neexistuje budoucnost, můžeme říci: „Vítězství je jisté!“ Ráno o Velikonocích učedníci zjistili, že láska zvítězila nad nenávistí, přátelství nad zradou, život nad smrtí. „VÍTĚZSTVÍ JE JISTÉ!“ Timothy Radcliff OP
Okénko
-2-
9. dubna 2006
MATRIKY VYPRAVUJÍ Z vody a z Ducha svatého se znovu narodili: 5.2. Marek Jan Jež 26.3. Sára Marie Klimešová 26.3. Roman Metoděj Malík Ve společenství víry, naděje a lásky se s námi rozloučili: 1.1. 17.1. 17.1. 1.2. 9.2. 11.2. 1.3. 5.3.
Božena Pavézková z Prace Milada Keberlová ze Šlapanic Václav Eliáš z Velatic Marie Švábenská z Velatic Jan Partyka z Prace Julie Kuklínková z Prace Marie Poulíková z Prace Oldřich Buchta ze Šlapanic
(*1921) (*1925) (*1959) (*1952) (*1936) (*1921) (*1910) (*1937)
Z KALENDÁŘE 16.4. 29.4. 7.5. 14.5. 27.5. 28.5. 4.6.
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 1. sv. příjímání v Praci 1. sv. příjímání ve Šlapanicích Pouť v Podolí Pouť do Křtin Pouť v Bedřichovicích Farní den ve Šlapanicích
OKÉNKO – časopis farních společenství ve Šlapanicích, Podolí a Praci Vydává Římskokatolická farnost Šlapanice u Brna, Masarykovo nám. 9, 664 51 Šlapanice telefon: 544 245 280, e-mail:
[email protected], http://www.farnostslapanice.com Tisk: Bethania Tišnov NEPRODEJNÉ!
Okénko
-3-
9. dubna 2006
MILÍ FARNÍCI Využívám možnosti se k Vám obrátit prostřednictvím „Okénka“. Chtěl bych Vás nejenom srdečně pozdravit, ale hlavně Vám poděkovat. Jsem Vám nesmírně vděčný za Vaši účast při mém kněžském svěcení v Sept-Fons. Předně Vám však děkuji za krásné přijetí, kterého se mi od Vás dostalo při příležitosti mé primice. Způsob, jakým jste mne přijali, který tolik svědčil o Vaší dobrotě a pozornosti, mi byl velice milý. Jsem Vám skutečně vděčný. Patří Vám také poděkování i obdiv Otce Učitele a bratří ze Sept-Fons, kterým se Vámi připravená slavnost velmi líbila. O to větší byla jejich radost, že podobné slavení primice je ve Francii něco nevídaného. Ve chvílích, které jsem trávil mezi Vámi, se mne někteří z Vás tázali, zda příliš netrpím vytržením z klidu kláštera. Podobná otázka je naprostou iluzí! I když to není příliš dlouho, co jsem vstoupil do Sept-Fons a co mi Vaše blízkost schází, shledání se s Vámi se všemi mi bylo potěšením, jaké si dokážete jen těžko představit. Nemám s kým bych měl být rád, než s naším Pánem a s Vámi, nemám komu jinému bych měl patřit než Pánu Ježíši a Vám. Radost ze setkání s Vámi mi je velikým povzbuzením. Jiní lidé, když viděli způsob, jakým jste mne přijali, se na nic neptali, jen mi mile poznamenávali: „To se někdo má, že ho mají tak rádi.“ Věřím tomu a děkuji Vám! Otec Maria Bohuslav
POTŘEBUJE NAŠE ZEMĚ V TÉTO DOBĚ KNĚZE? Nedávno zažila naše farnost velikou slavnost. Příprav na ni se zúčastnilo mnoho farníků, aby byl průběh slavnosti zabezpečen. Náš rodák, bratr Maria Bohuslav, Antonín Buchta, člen trapistického opatství Panny Marie Sept-Fons ve Francii, sloužil v našem chrámě první mši svatou v neděli 22. 1edna 2006. I přes to, že na primici byla nezvyklá doba i počasí, se slavnost vydařila. Zúčastnilo se mnoho lidí i ze širokého okolí. S primiciantem koncelebrovalo 40 kněží. Značnou pozornost budilo také osm mnichů z francouzského opatství, vedených jejich novicmistrem Mikulášem, který také proslovil slavnostní kázání ve francouzštině, pohotově překládané dalším mnichem z kláštera – Čechem. Nevadil mráz ani sníh. Přítomní věřící sledovali liturgii jednak v kostele, dále ve třech velkých vytápěných stanech a také na farním sále. Všechna tato místa byla propojena televizními obrazovkami. Závěr slavnosti byl ukončen drobným občerstvením ve venkovním areálu kostela a potom posezením nad různými dobrotami v jiříkovické Orlovně.
Okénko
-4-
9. dubna 2006
Slavnost skončila, události se zase vrátily do všedních kolejí. Nadšení a zážitky se začaly vytrácet a jenom pořízené fotografie, videokazety a DVD připomínaly nedávno prožité okamžiky. Nastal zase všední život. Když Pán Ježíš začal působit veřejně, povolával k sobě učedníky: „Pojďte za mnou, budete lovit lidi.“ Mladí mužové ochotně poslechli. Ježíš zdokonaloval jejich povahu, aby byli vzorem. Postupně jim předával úkol, aby v jeho jménu udělovali svátosti. Měli milovat děti, vést mladé lidi k vyšším ideálům, měli upevňovat rodiny, starat se o nemocné, vyhledávat zbloudilé ovečky. Měli být dobrými pastýři podle jeho vzoru. Všichni křesťané jsou sice královské kněžstvo, ale vysvěcení kněží konají poslání na místě Kristově, jsou zvláštní služebníci Boží a rozdavači tajemství Božích. Na každém místě, v každé době i v naší zemi a této době. Jsou lidé, kteří v běžném životě o náboženství nestojí a kněze nepotřebují. Ovšem hodnota věci se pozná v situacích krizových. P. Alois Pekárek (mnozí jste jej znali) ve svých vzpomínkách vypráví: Přišel jsem do nemocnice na operaci. Na pokoji jsem se představil: „Jsem kněz.“ Mladý hezký člověk poznamenal: „S takovým tvorem jsem se ještě nesetkal.“ – Pak přišla vizita. Primář Bárta se zastavil u jeho lůžka a řekl: „Pane inženýre, zítra jdete na operaci. Bude trvat dlouho a nemohu vám zaručit dobrý výsledek.“ – To jej zlomilo. V noci přišel za mnou a plakal. „Naučte mě modlit.“ – Učil jsem ho Otčenáš. Za měsíc po mém návratu domů přijela jeho snoubenka v černém. Jirka zemřel. Nereptal. Stále jenom opakoval: „Otče náš, buď vůle tvá.“ Čapek ve svých povídkách píše: Starší bohatý pan Gierke dostával závratě. Bál se, že vypadne z okna, bál se jít ze schodů, nakonec seděl jen v lenošce a plakal. Jeho osmnáctiletá panička mu volala lékařské kapacity, marně. Nakonec se do toho vložil neurolog Spitz se svou psychoanalýzou. Rozeslal detektivy a sám též vyzvídal o životě pacienta. Pak k němu zašel. „Pane, já jsem objevil příčinu závratí. Vy jste už byl jednou ženat. Vaše první paní se zřítila v Alpách a vy jste po ní dědil. Vy jste ji srazil do propasti a teď vás trápí svědomí.“ Pacient zavyl: „Doktore, co mám proti tomu dělat?“ „Jestli věříte, zajděte si za knězem, aby vám Bůh odpustil. Ale lékařsky jste uzdraven. Závratě už nemáte.“ Uzdravený pacient vyprovodil doktora ke schodišti. Potom skočil dolů – sebevražda. Americká herečka Marilyn Monroe byla krásná, byla bohatá, byla slavná. Všichni si mysleli, že je i šťastná. A ona byla zatím zoufalá, protože byla osamělá. Všichni chtěli její peníze, její slávu, její tělo… Našli ji na posteli mrtvou s telefonem v ruce. Koho se to pokoušela dovolat, ke komu chtěla volat o pomoc? Jihoamerický kněz Ernesto Cardenal o tom napsal báseň, která končí výzvou: odpověz ty na její volání o pomoc! Ukazuj všem kolem sebe, kdo je při nich věrně a vytrvale, kdo je při nich vždycky!
Okénko
-5-
9. dubna 2006
Kněz je člověk jako každý z nás. Není to žádný superman. Žije jako my v našem prostředí a musí čelit nástrahám světa jako my. Proto je vychováván zkušenými představenými, aby těm nástrahám dovedl čelit. Jeden starý kněz vzpomínal na mladého muže, který se chtěl stát knězem. Měl však spoustu pochybností a nejistot. Skončil vždy u vedoucího semináře: „Myslím, že bych měl ze semináře odejít…“ A představený semináře musel pomáhat, vyjasnit krize, uklidnit. Bohoslovec se vrátil do své světničky. Tam začaly obavy znovu narůstat. Znovu šel za představeným. Pak už měl ten student sám jednou dost: „Už o tom nebudu mluvit. Jdu bez řeči. Bez rozloučení odejdu ze semináře.“ – Sundal kufry, naházel do nich své věci. Jdu. V tom se ozvala otázka: Kam? A v mysli zněla Petrova odpověď: „Pane, ke komu bychom měli jít, vždyť ty máš slova života věčného.“ Ten student si ta Petrova slova napsal křídou na kufry, pak je zas dal na skříň. Setkání se svědkem víry Petrem jej zachránilo pro kněžství. Páter Václav byl vzorný kněz. Nic mu nevadilo, že on, primus, byl ustanoven na nejubožejší farnosti diecéze. Teprve když po dvaceti letech od maturity měli společný sjezd s ostatními bývalými studenty, tak mu to řekli: „Člověče, v takovém zapadákově. Ty, tak nadaný člověk. Když si tě neváží, nech toho.“ – A ten, kterého kdysi připravoval a doučoval, řekl: „Já jsem teď ředitel banky, mám pro tebe dobře placené místo, pojeď ke mně.“ S tím rozhodnutím se vrátil domů. Chtěl ještě naposled do školy. Ale nebyl tam klid. Bylo rušno kolem děvčátka, takového ubožáčka. Pokřivené nožičky, shrbená páteř, jenom blankytné oči byly krásné. Jiřinka. „Co to tam je?“ ptá se kněz. „Prosím, Jiřinka má obrázek a je tam vaše jméno.“ Vzal ten obrázek a stálo tam: „Za hlasem tvým, Pane, jsem šel, dej síly duši mé.“ Jeho primiční obrázek. A děvčátko se rozplakalo: „Já jsem vám ten obrázek vlastně ukradla. Když jste šel ze školy, ten obrázek vám upadl, já jsem si ho sebrala. Tak se mně líbil. A od té doby se za vás modlím, když já nemohu chodit, abyste vy měl zdravé nohy, abyste mohl bystře běhat a chodit k nám do školy.“ Kněz ji stiskl a do Prahy letěl telegram: „Nepřijedu.“ Zanedlouho Jiřinka umřela. A kněz se často zastavoval u jejího hrobu, aby tam upevnil své povolání. „Pojďte za mnou, budete lovit lidi“ volá Pán Ježíš na úsvitu svého působení. Volá tak v každé době i dnes. A volá tak i na nás, obyčejné prosté lidi. Volá: „Vytvářejte takové prostředí, aby z něho mohli vycházet další a další služebníci Boží, rozdavači Božích tajemství. Buďme za ně vděčni. A prosme stále a neúnavně Pána žně, aby bylo dost dělníků na vinici Páně, kteří by mohli volat: Za hlasem tvým jsem šel, Pane, a nikdy jsem toho nelitoval.“ Jiří Kotulan
Okénko
-6-
9. dubna 2006
DVĚ OHLÉDNUTÍ ZA BIŘMOVÁNÍM Začátkem loňského roku nás začalo celkem 27 chodit na přípravu k biřmování. Vedl nás pan farář Mičánek a scházeli jsme se každý druhý pátek na faře u krbu. Zpočátku jsme se seznamovali, a pak už nám pan farář začal vyprávět různé příběhy a vysvětlovat nám je. Hodně se nám to líbilo a začali jsme se na přípravy těšit. Pan farář měl v plánu, abychom někam jeli na víkend, ale to se nám nepodařilo zorganizovat, a tak pojedeme až teď na jaře. Také nám nabízel, kam jet na velké prázdniny a doporučil nám Světové setkání mládeže v Německu. Po prázdninách jsme se začali setkávat každý pátek a probírali Desatero. Náš Velký den se kvapem blížil, a tak jsme začali přemýšlet o našich kmotrech a biřmovacích jménech. V týdnu před biřmováním nás poctil svou návštěvou biskup Vojtěch. Ovšem v sobotu 18.2.2006 na biřmování otec biskup nedorazil, a proto k nám přijel generální vikář. Obřad perfektně proběhl a večer už nás čekala velkolepá hostina i s našimi kmotry. Josef Zemánek
Když se řekne biřmování, všichni si většinou představí velkou slávu, přijede biskup, kostel praská ve švech apod. Pro nás, kteří jsme tuto svátost před nedávnem přijali, to ale znamenalo také téměř rok a půl příprav a pravidelných setkání. Spolu s otcem Milošem jsme se scházeli každý pátek nejprve na večerní mši svaté a hned poté na faře, kde probíhaly debaty na různá náboženská témata. Několikrát byla naše setkání ozvláštněna návštěvou cizího kněze, který pro nás měl připraveno povídání, například o modlitbě. Několik dní před samotným obřadem nás pak navštívil host nejvzácnější – brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Formou příjemného povídání jsme se o panu biskupovi dozvěděli mnoho zajímavých věcí a na oplátku jsme mu zase my řekli něco o sobě. Pohodový večer byl zakončen malým občerstvením. Za dva dny poté, v sobotu 18.2., konečně nastal onen dlouho očekávaný den, kdy jsme měli přijmout svátost biřmování. Pan biskup se bohužel ze zdravotních důvodů nemohl dostavit, a tak slavnostní mši sloužil generální vikář otec Jiří Mikulášek. Myslím, že pro všechny zúčastněné byl tento obřad příjemným duchovní prožitkem a příležitostí pro seznámení se s mladými lidmi ve farnosti. Vojtěch Klíma
Okénko
-7-
9. dubna 2006
PODĚKOVÁNÍ ZA SVÁTOST NEMOCNÝCH Chtěla bych za nás všechny poděkovat Bohu za svátost pomazání nemocných. Když mi před 14 lety udělili svátost nemocných, probrala jsem se po týdnu z bezvědomí, kdy už lékaři nedávali žádnou naději na život (zástava, krvácení do mozku, zánět mozkových blan, teploty 41- 42°). Pan primář na ARO řekl – na to je lékařská věda krátká. Po několika letech jsem byla na rehabilitaci, byl tam jeden mladý muž, byl 4 měsíce v bezvědomí, měl těžký úraz hlavy. Do doby, než ho přejelo auto, si pamatoval do největších podrobností všechno, od úrazu však nic. Na manželku, která odešla před chvílí, se ptal, proč za ním nechodí. Po udělení svátosti nemocných byl hned v pořádku. Jeden náš známý umíral, doktor řekl, že bude žít 14 dní, jeho manželka si ho vzala domů, byl už týden v agonii, po přijetí svátosti nemocných se probral, měl chuť k jídlu a my jen čekali, kdy začne chodit. Řekl: „Já jsem dostal takovou sílu!“. Zemřel za 6 týdnů. Denně se okolo nás dějí neobyčejné věci, ale my je nevidíme a nebo vidět nechceme. Měli bychom vyznat se sv. Augustinem – pozdě jsem si Tě zamiloval, kráso tak dávná a přece nová. Tys byl uvnitř, když já byl venku, a tam jsem Tě hledal, Tys byl se mnou, ale já jsem s Tebou nebyl, Tys zazářil a zahnal moji slepotu, Tys vydával vůni a já jsem ji vdechl a teď dychtím po Tobě, okusil jsem a nyní lačním a žízním. Ty ses mne dotkl a já hořím touhou po Tvém pokoji. Marie Ciprysová
Okénko
-8-
9. dubna 2006
NÁŠ SPOLEČNÝ PŘÍTEL V loňském roce naše farnost navázala kontakt s indickou společností Bala Pragahti Kendra Services v severoindickém městě Kanara, která se stará o výchovu nezaopatřených dětí formou adopce na dálku. Jejich ředitel nám poděkoval za lásku, kterou se chceme podílet na výchově a školním vzdělání jednoho z nich a poslal následující, vlastnoručně napsaný dopis námi podporovaného chlapce jménem Nagaraj Naik. Na druhé straně dopisu je barvičkami vymalovaný obrázek dvou růžiček podle pracovní předlohy. Dopis je napsaný indickým písmem a přibližný překlad zní: Milý sponzore, srdečný pozdrav od Tě milujícího Nagaraj Naika. Jak se všichni máte? Doma je nám všem dobře, včetně mě. Doufám, že uslyším totéž z Vaší strany. Modlím se za Vaše zdraví, moc Vám děkuji za Vaši budoucí pomoc při mých studiích. Členové mé rodiny Vám zasílají srdečné pozdravy a díky za Vaši laskavou pomoc v mých studiích. Chtěl bych Vám napsat něco o mé rodině a o sobě. Studuji na prvním stupni P.U.C. výtvarného oddělení. Má škola je vzdálená 10 km od mého domova. Můj otec Mahabaleshwar zemřel před 10 lety. Má maminka se jmenuje Parameshwari a je nádenicí. Můj bratr se jmenuje Shivraj. Chodí do 8. stupně. Můj oblíbený předmět je Hindu. Rád hraji kriket. Také rád poslouchám hudbu a zpívám písničky. Prosím, napiš ve svém volném čase něco o sobě. Moc se těším a očekávám tvůj dopis. S mnoha pozdravy končím tyto řádky Tě milující dítě Nagaraj M. Naik Připravil Vilém Sitte
PODĚKOVÁNÍ PANNĚ MARII Chtěl bych poděkovat Panně Marii za ochranu. V prosinci roku 2002 jsem si stěhoval v autě své věci z pohraničí. Tehdy (v září a v prosinci) jsem byl v nemocnici v Brně. Po návratu byl byt vykradený, policie však pachatele nezjistila. Podruhé, po rozbití 7 oken a vyvrácení několika dveří, byl byt zcela přeházený. Byl jsem po operaci se ztrátou krve a kvůli této „příhodě“ jsem celou noc nespal.
Okénko
-9-
9. dubna 2006
Naložil jsem si drobné věci do auta a odejel s tatínkem. Při vjezdu na hlavní silnici k Brnu jsem se po chvíli ocitl na okraji a sjel do závěje. Tato chvilka mohla být osudná. Kolemjedoucí lidé mi ochotně zavolali mobilem hasiče, a ti nás vytáhli a mohli jsme pokračovat v cestě. Vezl jsem si sošku Panny Marie Fatimské, kterou jsem si přivezl z pouti do Fatimy. Díky ochraně Matky Boží jsme mohli pokračovat v cestě až domů naším autem. Připojuji ještě několik ohlasů na knihu „K výšinám“: Ukázka z této knížky vzpomínek byla uveřejněna v knize „Kamínky č.3“, str. 205 a v knížce „České srdce pro Jana Pavla II.“ na str.13. Ctihodné sestry Těšitelky BSJ z Rajhradu děkují za „nádhernou knihu“, která je velmi zaujala svým obsahem. Denně vzpomínají v modlitbách. Ctihodné sestry Nejsvětějšího Spasitele ve Znojmě si z ní společně čtou. Arcibiskup Karel Otčenášek se těší, kdy bude mít čas si knihu přečíst. Kardinál Miloslav Vlk rovněž srdečně děkuje za zaslanou knihu (při svém působení v Rožmitále pod Třemšínem křtil vnuky pana varhaníka z Jaroslavic). Metropolita Jan Graubner s poděkováním zasílá svoji brožurku „Eucharistie“. Otec Ambrož Svatoš ze Znojma (93 letý) děkuje za „překrásnou knihu“. Píše, že se těší na nebe, ke kterému „dorůstá“. Doporučuje úctu ke sv. Zdislavě, patronce rodin. Posílá obrázek Božího služebníka P. Tomáše Týna OP, jehož proces blahořečení byl započat dne 25.2.2006. Jeho rodiče jsme znali, když bydleli v Brně. Rovněž děkuje a žehná otec biskup Vojtěch a ing. Blaha. P. Josef Vlček
SVĚDECTVÍ Od začátku letošního roku jsem byla pověřena, ještě s několika ostatními, přinášet Pána Ježíše nemocným. Musím se přiznat, že jsem z toho z počátku měla trochu strach. Vynořovala se spousta otázek - nebude nemocným vadit, že jim svaté příjímání nepřináší kněz nebo muž? A jak tu úlohu zvládnu já? Hned po první neděli, když jsem byla s Pánem Ježíšem za nemocnými, se tyto obavy rozplynuly. Místo toho se v mém srdci rozprostřela veliká radost a vděčnost za to, že mohu tuto službu vykonávat. Tím, že jsem mohla Pána Ježíše brát do rukou a přinášet Ho nemocnému, jsem si uvědomila, jak je nám Pán opravdu vydaný „napospas“ - až do krajnosti a že opravdu touží přijít do každého srdce zvláště k těm nemocným a trpícím. Také pro mne bylo velikým povzbuzením, když jsem v očích nemocných po přijetí Těla Páně viděla slzy lásky a radosti z toho, že mohou Ježíše takto přijmout. Uvědomila jsem si veliký dar, který nám Pán dává, když nám nabízí sám sebe. A byla by opravdu škoda nechat Ho čekat. Lenka Krčálová
Okénko
- 10 -
9. dubna 2006
JAK SE DĚLÁ KAFEMLÝNEK Mnozí čtenáři Okénka poslouchají rádio Proglas. Jedním z jeho pořadů je také Kafemlýnek, pořad pro maminky, které jsou doma s dětmi. Dnes jsme požádali o rozhovor jeho autorku a moderátorku Ivanu Horákovou. 1) Ivanko, už rok připravuješ a moderuješ pořad pro maminky Kafemlýnek. Není to ale tvůj první pořad. Kdy jsi vlastně poprvé usedla k mikrofonu na Radiu Proglas? Za setkání s Proglasem děkuji kamarádovi Pavlu Holešinskému, který se tehdy jako bohoslovec spolupodílel na myšlence vzniku křesťanské stanice. Bylo to asi v roce 1996, tedy rok po založení Proglasu. Zajímala jsem se tehdy o natáčení pohádek, poezie a podobně, což se mi částečně vyplnilo. Časem mi ředitel Proglasu, P. Martin Holík, nabídl moderování, a tak se později z občasné spolupráce stal plný úvazek v podobě práce v kulturní redakci a moderování. Tak vznikl "můj" první pořad Pozvánky (na kulturní a společenské akce). Díky nim jsem mohla potkat, alespoň na tiskových konferencích nebo v telefonickém hovoru, Petera Dvorského, Jiřího Suchého, Jitku Zerhauovou, Václava Klause, Otakara Motejla a další. Byla to pro mě čest a zkušenost povídat si s takovými osobnostmi tváří v tvář a příležitost upravit si na ně a jejich práci vlastní názor. 2) Po čtyřech letech v Proglasu jsi učila na základní škole a teď, když jsi doma s vaší malou Terezkou, si občas odskočíš do Kafemlýnku. Kde vznikl námět na tento pořad? Autorkou myšlenky je Adriana Růžičková, moderátorka Proglasu, nyní na mateřské dovolené. Měla delší čas potřebu věnovat se při svých službách maminkám a hledala pro ně články, zajímavosti. Jak potom vznikl samotný název "Kafemlýnek", by nám musela říci ona sama. Časem se v něm vystřídaly další moderátorky - maminky a nyní se na jeho přípravě podílíme s Irenkou Kintrovou.
Okénko
- 11 -
9. dubna 2006
3) Tvoji hosté jsou velmi rozmanití a zajímaví. Můžeš nám je trochu přiblížit? Vzhledem k tomu, že se pořad týká převážně maminek na mateřské dovolené, snažíme se volit témata a s nimi hosty, kteří jim v jejich několikaleté domácí práci :) mají co říci, poradit, potěšit apod. Oslovení hosté většinou naše pozvání přijímají rádi a často s sebou přináší pro posluchačky recept, výhru do soutěže apod. Fotky z vysílání, recepty a další zajímavosti uveřejňujeme na stránce Kafemlýnku. 4) Je někdo, kdo tě zvlášť zaujal? Setkání, z nějž jsem dlouho žila a vracela se k němu ve vzpomínkách, byl rozhovor s MUDr. Marií Svatošovou. Vnímám ji jako úžasnou ženu, která je nohama na zemi jako asi málokdo z nás a srdcem u Boha. Jejím letitým zpovědníkem byl nedávno zavražděný P. Ladislav Kubíček, o němž sestavila knihu. Paní Svatošová je jeho duchovním dítětem a myslím, že nepadla daleko od stromu. Tato zakladatelka hospicového hnutí v ČR ví mnoho o smrti, a proto i o životě. Drtivá většina věcí, důvodů, snů, přání, hodnot a názorů se z úhlu smrti nutně dostane do zcela nového úhlu pohledu. Sama pokládá nalezení správného vztahu k vlastní smrti za základ plného života. 5) Prozradíš, na koho se můžeme těšit v nejbližší budoucnosti? 11. dubna 2006 pozveme Zdeňka Papouška a Dittu Pokornou - řeč bude o Fondu ohrožených dětí Klokánek Brno, tedy místu, kde naleznou útočiště děti z problémových rodin. Jinak aktuální nabídku najdete na stránkách Proglasu v záložce Kafemlýnek. 6) Co je na práci moderátorky nejzajímavější, nejpřitažlivější? Pokusím se odpovědět z pozice autorky Kafemlýnku. Baví mě setkávat se se zajímavými lidmi a "vytáhnout" z nich jejich životní krédo, inspirovat se tím, jak oni "jdou na život" jako takový i jak prožívají vztah s Bohem. 7) Máš nějaké další plány na spolupráci s Proglasem? Bylo by mi ctí a potěšením pokračovat nadále externě ve spolupráci na Kafemlýnku. Uvidíme, co dovolí rodinné povinnosti...
Rozhovor připravil Rudolf Staněk Foto: archiv rádia Proglas
Okénko
- 12 -
9. dubna 2006
SVŮJ TALENT KE KOMPONOVÁNÍ JSEM V TAK BOHATÉ MÍŘE DOSTAL OD BOHA Wolfgang Amadeus Mozart V předvánoční době jsme mohli vyslechnout v podolském kostele několik krásných koncertů duchovní hudby. Byly to povznášející skladby různých význačných hudebních skladatelů, v podání orchestrů, sólistů, smíšených sborů a dětského souboru. Všechny koncerty měly vysokou úroveň a četná návštěvnost svědčí o jejich ocenění od posluchačů. Úvodním slovem duchovní otec vždy připomněl význam a spojitost duchovní hudby se svátky míru a pokoje. A protože jsme na jednom z posledních koncertů vyslechli m.j. známou Mozartovu „Malou noční hudbu,“ můžeme si připomenout, že právě v tomto roce slavíme 250. výročí narození jednoho z největších umělců, W. A. Mozarta. Narodil se 27. ledna roku 1756 v Salzburgu. Už jako malý chlapec vynikal hudebním nadáním a se svým otcem vystupoval už v šesti letech s vlastními skladbami. Prožil na různých cestách po Evropě jednu třetinu svého života. Na těchto cestách komponoval několik mší. Jeho církevně-hudební tvorba mší, církevních sonát, kantát, motet a oratorií je dodnes nevyčerpatelným zdrojem pro Boží chválu v církvi. Navštívil mezi jinými také Paříž, Londýn, Prahu, Brno, Olomouc, Florencii a Řím. Byl velikým skladatelem církevní hudby už od nejrannějšího mládí. Jeho skladba, dnes pod názvem „Korunovační mše,“ zazněla poprvé v Salzburgu a roku 1791 při korunovaci Leopolda II. v Praze. Po smrti svého mecenáše, arcibiskupa Schrattenbacha, se přestěhoval do Vídně, kde komponoval převážně operní hudbu. Jeho poslední sakrální, nedokončené dílo je „Rekviem,“ na kterém pracoval až do své smrti, která mu 5. prosince 1791 vytrhla pero z ruky. Papež Benedikt XVI. o něm říká: „Tak ve mně zůstává při poslechu Mozarta pocit díků za to, co nám všechno daroval a pocit díků za to, že mu to bylo dáno.“ Zesnulý dirigent Josef Krips o něm prohlásil: „Beethoven dosahuje v některém svém díle nebes, ale Mozart odtud přichází.“ A jiný o něm tvrdí: „Nejsem si jist, zda andělé ve svých chválách Bohu hrají právě Bacha, ale jsem si jist, že když jsou mezi sebou, tak hrají Mozarta, a že je přitom Pán Bůh rád poslouchá.“ Vilém Sitte
Okénko
- 13 -
9. dubna 2006
P. TOMÁŠ TÝN O.P. V sobotu, dne 25.2.2006 v 11.30 hodin, zahájil během chórové liturgie hodin boloňský arcibiskup Carlo Caffarra v bazilice sv. Dominika diecézní fázi beatifikačního procesu brněnského rodáka a dominikánského kněze Tomáše Týna. Od roku 1990 je to již pátý akt v oblasti svatořečení, který se týká rodáka z Brna nebo brněnské diecéze. Papež Jan Pavel II. v průběhu své návštěvy České republiky prohlásil 21.5.1995 v Olomouci za svatou Zdislavu z Lemberka, patronku rodin, která se narodila v Křižanově. Řeholní sestra Marie Restituta Kafková, kterou v roce 1943 popravili nacisté, byla 21.6.1998 ve Vídni prohlášena Janem Pavlem II. za blahoslavenou. Sestra Restituta pochází z Brna - Husovic, kde je po ní pojmenován i místní park. Dne 26.10.2004 byl po osmi letech intenzivní práce zakončen diecézní informační proces o životě dlouholeté generální představené Kongregace sester sv. Karla Boromejského, matky Vojtěchy Hasmandové, která roku 1988 zemřela ve Znojmě - Hradišti v pověsti svatosti. Beatifikační proces P. Jana Buly (1920-1952), který byl nespravedlivě odsouzen a popraven v tzv. babickém procesu, zahájil biskup Vojtěch Cikrle 25.3.2004. A nyní, 25.2.2006, byla v Itálii zahájena diecézní fáze procesu blahořečení dalšího brněnského rodáka, kněze dominikánského řádu, P. Tomáše Týna. Vicepostulátor procesu, P. PhLic. Efrém David Jindráček OP, zpracoval o P. Týnovi následující informaci: Tomáš Týn se narodil 3.5.1950 manželům MUDr. Zdeňkovi Týnovi a MUDr. Ludmile Týnové, rozené Konupčíkové, jako první ze tří dětí. Po sovětské invazi do Československa r. 1968 rodina Týnova emigrovala do tehdejšího západního Německa, kde také Tomáš vstoupil do dominikánského řádu. Svoje studia však dokončil v italské Bologni, kde také jako člen České dominikánské provincie složil dne 7.10.1973 slavné řeholní sliby. Studia zakončil doktorátem teologie v Římě, kde ho 29.6.1975 papež Pavel VI. vysvětil na kněze. Ten samý den otec Tomáš nabídl soukromým slibem svůj život Bohu, jako smírnou oběť za svobodu pronásledované církve ve své vlasti. Další léta pak strávil v Bologni jako kazatel, zpovědník, duchovní vůdce, ale také jako profesor teologie a filosofie na dominikánské fakultě, kde byl r. 1980 zvolen viceregentem. Jeho akademická činnost se vyznačovala jak velkou šíří zájmů (metafyzika, etika, teologie milosti a ospravedlnění, teologie M. Luthera), tak velkou znalostí a důrazem na učení sv. Tomáše Akvinského, kterého nejen dobře znal, ale dovedl i kriticky podat a obhájit. Jako apoštol se obracel na překvapivě široké publikum od skautů, přes domi-
Okénko
- 14 -
9. dubna 2006
nikánské terciáře až po lidi zcela nevěřící nebo velmi vzdálené církvi. Láska k řeholnímu životu, žitému podle klášterních pravidel, mu vydržela po celý život. Velmi se také zasazoval za ochranu nenarozeného života, mariánskou úctu v duchu sv. Ludvíka Grignona z Montfortu a o latinskou liturgii sv. Pia V., kterou sloužil každý týden pro veřejnost. V říjnu roku 1989 byl náhle zasažen prudkými bolestmi a lékaři mu diagnostikovali zhoubný nádor s metastázemi v břišní dutině. Jeho rodiče ho nechali převézt do Německa, kde mu jako lékaři chtěli poskytnout co nejkvalifikovanější pomoc. Postupující metastáze však působily otci Tomáši jen větší bolesti. Až do posledních dnů pracoval na svém největším a později vydaném díle, Metafisica della sostanza, čítajícím bezmála tisíc stran. Ráno 1.1.1990 byl převezen do nemocnice v Heidelbergu, kde své nemoci v 11.00 hodin podlehl. Pohřben byl 5.1. na hřbitově v Neckargemündu. Jeho hrob zdobí prostý, ale výmluvný nápis v latině: Introibo ad altare Dei (Vystoupím k oltáři Hospodinovu), slova 43. žalmu. Brzy po jeho smrti začali jeho hrob i dům, kde dožil, navštěvovat poutníci, zvláště z Itálie a z České republiky, kteří se k němu obracejí o pomoc v soukromých modlitbách. Četné žádosti věřících pak v roce 2003 přiměly provinciála České dominikánské provincie, že podal oficiální žádost o přešetření jeho života a ctností prostřednictvím generálního postulátora dominikánského řádu u římské Kongregace pro blahořečení a svatořečení. V sobotu 25.2. byl slavnostnímu zahájení kromě boloňského arcibiskupa, místních dominikánů a věřících také přítomen zástupce freiburgské diecéze, autor celé kauzy a provinciál České dominikánské provincie ThDr. Benedikt Mohelník OP, generální postulátor ThDr. Vito Gomez OP a dva jmenovaní vicepostulátoři - ThDr. Giovanni Cavalcoli OP a PhLic. Efrém Jindráček OP. Brněnskou diecézi, ve které se Tomáš Týn narodil, zastoupil Mons. Jan Mráz, rektor Papežské koleje Nepomucenum v Římě, a vicerektor Mons. František Koutný. Z materiálů brněnského biskupství
VZPOMÍNKA NA PATERA KLEMPU Bývalý podolský pan farář P. František Klempa se narodil dne 18. dubna 1913 v Únanově u Znojma. Po vysvěcení na kněze, 5.června 1936 v Brně, působil ve Šlapanicích. V Podolí působil jako vůbec první farář P. Josef Blažek, také spisovatel a autor mnoha různých povídek. Po jeho smrti, dne 30.11.1940, byl P. František Klempa ustanoven kooperátorem v Podolí, kam zpočátku dojížděl a 23. prosince 1940 se do Podolí nastěhoval jako farář.
Okénko
- 15 -
9. dubna 2006
Na jeho působení v Podolí mnozí pamětníci vzpomínají s láskou a vděčností. P.Klempa tu byl oblíbený jako dobrý, skromný a nejvýš obětavý člověk. Organizoval s věřícími četné zájezdy na poutní místa po celé republice, nacvičoval a režíroval četná divadelní představení; na faře se scházela mládež v dívčích a chlapeckých mariánských družinách. Průvody na Boží tělo a poutě byly slavnostmi celé obce. O činnosti ve farnosti informoval veřejnost ve farním časopise „Z podolské farnosti.“ Tato jeho činnost byla ovšem trnem v oku tehdejší vládní moci. V červnu roku 1950 byl po přečtení pastýřského listu pozván na Místní národní výbor a následek tamního pohovoru nenechal na sebe dlouho čekat. Jednoho dne si pro něho přijela StB, ale farníci nechtěli svého pastýře vydat. Z kostela se rozezvučely zvony, lidé se shromáždili a zabránili jeho odvozu. Státní bezpečnost si proto pro něho přijela podruhé, ale až k večeru, když už byla tma. P. Klempa byl zatčen, odvezen do Brna a dán do vyšetřovací vazby. Odtud odvezen do Prahy na Pankrác a v dubnu 1950 odsouzen pro pobuřování a urážku prezidenta republiky k trestu odnětí svobody na 4 ½ roku. Byl pak vězněn ve vězeních v Mladé Boleslavi, na Borech v Plzni, na Mírově a ve Valdicích. Po odpykání poloviny trestu byl v roce 1953 propuštěn na svobodu. V říjnu téhož roku mohl nastoupit do duchovní správy, kde působil krátce v Březí u Velké Bíteše a v Jaroslavicích u Znojma. Ale v roce 1955 mu byl odňat státní souhlas k vykonání kněžské služby a P. Klempa nadále pracoval jako dělník v keramických závodech v Únanově. Až v roce 1967 se mohl opět vrátit do duchovní správy, nejprve v Tišnově a pak v Bohuňově. Tam ho podolští věřící navštívili u příležitosti jeho 70. narozenin. P. Klempa zůstal v srdcích svých věrných a sám rád vzpomínal na své první kroky mezi svými oblíbenými věřícími, kteří na něj stále myslí a vzpomínají v modlitbách a při bohoslužbě. Zemřel náhle v Brně dne 18. srpna 1984 a je pochován ve svém rodišti v Únanově. Vilém Sitte
PODOLSKÉ KONCERTY Také v letošním roce pokračuje podolské společenství s pořádáním koncertů duchovní hudby. Vánočním koncertem se s Kantilénou rozloučil její dlouholetý umělecký vedoucí a zakladatel sboru prof. Ivan Sedláček. Koncert měl tradičně mimořádný úspěch. V lednu provedla Beseda brněnská mši Jana Blažeje Kopřivy.
Okénko
- 16 -
9. dubna 2006
V únoru jsme uspořádali koncert z díla brněnského skladatele Zdeňka Pololáníka, který byl koncertu přítomen a s provedením byl velmi spokojen. Nesmírně se mu zamlouvaly naše zrekonstruované varhany. 24. března vystoupil v našem kostele čtyřicetičlenný kyperský sbor společně s padesátičlenným Brněnským filharmonickým sborem - Besedou brněnskou. O tomto koncertu podám zprávu dodatečně kvůli uzávěrce Okénka. V sobotu 29. dubna 2006 v 18:00 hodin bude koncert Hradišťanu s Jiřím Pavlicou. Na tento koncert bude vstupné 100 Kč. Zájemce dopředu upozorňujeme na omezený počet míst. Informace o prodeji vstupenek podá případně Miloš Lorenc na tel. 544 247 650. Další informace budou v kostelech a v hlášeních okolních obecních rozhlasů. O koncertech duchovní hudby v příštím pololetí jednáme a s termíny vás seznámíme obvyklým způsobem v příštích číslech. Miloš Lorenc
FLORBALOVÝ KOUZELNÍK Na 2. farním florbalovém plese byly k vidění různé zajímavosti. Jednou z nich bylo určitě vystoupení florbalového kouzelníka, Václava Sedláčka z Kobylnic.
1. Václave, než se dostaneme k tvým kouzlům s míčkem a florbalovou hokejkou, tak se musím zeptat, jak ses vůbec dostal k florbalu, jak jsi začínal? Všechno to má trošku jiný začátek, který s florbalem nemá na první pohled nic společného. Jako malý jsem po vzoru svých starších bratrů chtěl v kostele ministrovat, a tak jsem začal jezdit na ministrantské schůzky do Šlapanic. Tam se vytvořila báječná skupinka kluků, která se pod vedením salesiánů učila všechny ministrantské dovednosti. Další kapitolou této party bylo cvičení v tělovýchovné jednotě Orla ve Šlapanicích. Já jsem v té době neměl v podstatě žádný koníček a tak se mě „ujal“ brácha Olda a přivedl mě do Orla. Tam jsem se kupodivu shledal s kluky, které už jsem znal. V Orlu se cvičilo a hrály se tam různé hry, no a jednou se tam pořídily florbalové hokejky. Takže tam jsem hrál poprvé něco, co by se dalo nazvat florbalem. Avšak hokejky hodně rychle odešly, a tak jsme zůstali na nějakou dobu bez florbalu. Na druhém stupni však naše parta, až na výjimky, zůstala a hráli jsme hokej s tenisákem na školním hřišti, kam zajdeme občas i teď třeba na fotbal. Pak se v Orlu sehnaly nové hokejky a nás kluky přejal pod svá křídla pan Sedlák. Spojili jsme se s několika kamarády z konkurenčního „hokejového“ týmu a poprvé jeli hrát za Orla florbal.
Okénko
- 17 -
9. dubna 2006
2. Po prvních začátcích přišla na řadu soutěžní utkání… Právě po těchto turnajích jsme začali hrát Amatérskou florbalovou ligu v Újezdě, pořád za Orel Šlapanice, kde jsme jako suverénně nejmladší tým předváděli velice slušné výsledky proti jinak vyloženě mužským týmům. Věděli jsme, že na to máme, a tak přišlo rozhodnutí začít hrát závodně. 3. Co považuješ zatím za největší úspěch? Úspěchů bylo několik. Právě první rok v lize jsme postoupili, v Újezdě skončili druzí… Ale já si ze všeho nejvíc považuji dvou titulů Mistrů Orla České Republiky ve florbalu v juniorské kategorii v letech 2001 a 2003. Když jsme tam přijeli poprvé, nikdo s námi nepočítal, a my to vyhráli. I když finálovou skupinu se štěstím, byl to zkrátka nádherný pocit, když se o něco snažíš, co děláš strašně rád a ono se to pak takhle fantasticky povede… no prostě, na to nezapomenu. No a podruhé to bylo napravení pošramocené reputace z roku 2002, kdy tam nebyla ta nejsilnější sestava. A my si řekli, že znova vyhrajeme, když už jsme mohli hrát naposled.
Okénko
- 18 -
9. dubna 2006
4. A teď už k těm kouzlům. Jak se stane z hráče florbalový „kouzelník“? Já bych tomu neříkal kouzlení, kouzlení jsou až na výjimky podařené iluze. To, co jste viděli na plese, bylo všechno prováděno bez jakýchkoliv pomocných prostředků. Takže říkám: žádné lepidlo, žádné provázky…☺ A jak se k tomu člověk dostane? Zkrátka uvidí někoho jiného, nebo nějaké video, začne se mu to líbit, začne se zajímat, začne to zkoušet a zkoušet a zkoušet… Ale upozorňuji, že to není otázka pár minut. Chce to trpělivost, hbité ruce, vhodnou hokejku, čas a samozřejmě bílou kulatou potvůrku (míček). 5. Naučit se něco takového a pak to veřejně předvést, to chce jistě trénink a také odvahu. Jak ses připravoval na své vystoupení na farním florbalovém plese? Tak s tím, že budu na plese vystupovat, jsem začal počítat někdy kolem Vánoc. Byl jsem osloven a nechal se přemluvit a začal víc trénovat. Jak často? No tak aspoň hodinku denně. Ale musím se přiznat, že jsem neměl připravenou žádnou sestavu, jenom jsem prostě věděl, co vše zvládnu udělat a co bych mohl zkusit, a ono to nakonec dopadlo vcelku dobře. Nikoho jsem netrefil ☺. 6. Na plese jsme slyšeli, že se sportem také souvisí tvoje studium. Můžeš nám přiblížit, jakému oboru se věnuješ a co bys chtěl dělat po dokončení školy? V současnosti studuji druhým rokem na Masarykově univerzitě, na fakultě sportovních studií, obor Regenerace a výživa ve sportu. Škola mě zatím baví a denně se dozvídám zajímavé věci z nejrůznějších oborů, které se aspoň trochu sportu týkají. Moje plány do budoucna vidím zatím mlhavě, smím-li to tak říct. Já jsem vždycky chtěl dělat někde kolem sportu, no a sportovně to asi nikam nedotáhnu ☺, tak bych chtěl zkusit masérství. O tento obor je nouze, tak proč to nezkusit. Za rozhovor poděkoval Rudolf Staněk Foto: Vratislav Medek
TURÍNSKÉ ULICE V ZAJETÍ PĚTI KRUHŮ Čtyři naši farníci, fanoušci sportu, se rozhodli podniknout společnou cestu na XX. zimní olympijské hry, které se konaly v únoru tohoto roku v italském Turíně. Město, nad nímž se majestátně tyčí vrcholky zasněžených hor, je křesťanům známo především jako působiště zakladatele řádu salesiánů sv. Dona Bosca. Duchovní rozměr samotného Turína pak umocňuje skutečnost, že je zde uložen originál tzv. Turínského plátna. Pro fanoušky sportu je pak samotný název města neodmyslitelně spojen se slavným fotbalovým klubem Juventus a jeho českou hvězdou Pavlem Nedvědem.
Okénko
- 19 -
9. dubna 2006
Po rychle plynoucí cestě po evropských autostrádách nás v tu dobu srdce sportovního světa přivítalo spíše předjarním počasím. Oděni do národních hokejových dresů jsme se vydali na „duchovně-sportovní pouť“ turínskými ulicemi. Naše kroky se zastavily také v katedrále sv. Jana Křtitele, kde je uloženo již zmiňované Turínské plátno. Originál tohoto vzácného roucha byl pro veřejnost naposledy vystaven v jubilejním roce 2000. Ovšem i samotný pohled na jeho repliku a posvátnost místa samotného mi pomohl uvědomit si hlouběji tajemství Ježíšova zmrtvýchvstání.
ložit fotku
Většina turínských náměstí však žila naplno olympiádou. Na jednom byla prostřednictvím velkoplošných projekcí ke zhlédnutí právě probíhající sportovní klání. Na jiném stál velký stan, který organizátoři vyhradili prodeji oficiálních suvenýrů her. Přísná bezpečnostní pravidla platila v prostoru, kde každý večer docházelo ke slavnostnímu předávání olympijských medailí. Nedaleko odtud se velmi poutavě prezentoval pořadatel příští zimní olympiády - kanadský Vancouver. Pod polygonem, kde planul olympijský oheň, se nacházel hlavní olympijský stadion a vedle něj hokejová hala Palasport Olympico. V tomto hokejovém stánku jsme zhlédli hokejové zápasy ČR – Kanada a USA – Rusko. Nutno podotknout, že jsme se v hledišti společně s fanoušky kanadskými, ruskými i Spojených států náramně bavili. Tímto vším se mi tedy splnil můj klukovský sen navštívit Olympijské hry a zakusit nezapomenutelnou atmosféru, kde idea pěti vzájemně spojených kruhů opravdu sjednocuje sportovce i fanoušky celého světa. Pavel Horák
Okénko
- 20 -
9. dubna 2006
NÁMĚŠŤ 2006 Tak, jako v minulých letech, i letos proběhne v létě dětský stanový tábor v Náměšti nad Oslavou. Ubytování je ve stanech s dřevěnou podsadou po dvojicích.Tábor je pořádán pod záštitou sdružení PETROV Brno a je určen pro děti od 2. do 9. třídy. Cena tábora je 1 800,- Kč ; členové sdružení PETROV budou mít slevu. Jednotlivé termíny: 1. turnus 1.7. - 15.7. (převážně pro účastníky loňského Kobylnického tábora) 2. turnus 15.7. - 29.7. 3. turnus 29.7. - 12.8. 4. turnus 12.8. - 26.8. Přihlášky je možno vyzvednout v žebračce kostela ve Šlapanicích, na faře, nebo u Petra Machaina, Palackého 18, Šlapanice, tel. 544 245 888, 603 725 325, kde vám též budou poskytnuty případné bližší informace. Přihlásit se je nutno do neděle 7. května 2006, po tomto datu mohou nastat problémy u těch, kteří požadují příspěvky od svých zaměstnavatelů. Přihláška je ke stažení také na farních internetových stránkách www.farnostslapanice.com, kde si můžete prohlédnout i fotografie z loňského tábora. Petr Machain
Okénko
- 21 -
9. dubna 2006
Z BYSTRCE NA VELEHRAD Příště opět? Snad? Jistě! Z Bystrce na Velehrad pěšky - s touto nabídkou se setkali bystrčtí farníci na letáčku v předsíni kostela v polovině srpna 2005. Ve středu 24.8.2005 dopoledne si v kostele vyprosili požehnání a doprovod Panny Marie dva poutníci a vydali se na pouť na Velehrad. Drobný deštík nejdříve zkoušel naši odhodlanost, když jsme šli po žluté lesem přes Hobrtenky. Právě když jsme se v ranních chválách modlili “…všechna zvířata, divoká i krotká, velebte Pána“, ocitli jsme se uprostřed poklidného stáda daňků, žijících ve zdejší oboře. Kolem kohoutovické hájenky jsme s radostným růžencem dorazili do Bosonoh. Déšť během našeho krátkého odpočinku pod stříškou v Bosonohách nadobro ustal a my jsme po silnici přišli do Troubska ke kostelu, přešli železniční trať a opět po žluté dál až k Anenskému mlýnu. Odsud jsme po polední pauze pokračovali po modré údolím Bobravy s bolestným růžencem na okraj Želešic a dál po slepé silnici – ta se ukázala jako vhodná pro přezpívání všech mariánských písniček z kancionálu. Na jejím konci jsme přešli horizont a cestou necestou polem a kolem vinohradu až do Rajhradu. V nádvoří benediktinského kláštera jsme si odpočinuli před posledním úsekem středeční etapy (přes Rajhradice a Opatovice se slavným růžencem) do Blučiny. Tam jsme se stačili zregenerovat krátkou návštěvou krytého bazénu a dát nohám zapomenout na únavu z překonaných 26 km. V Blučině jsme se připojili k vranovsko-znojemskému proudu poutníků, kteří jsou na cestě na Velehrad od pondělí, resp. od úterý. V půl sedmé večer vždy bývá mše s místními věřícími (s doprovodem poutnické scholy a promluvou jednoho z putujících kněží). Večeře z vlastních zásob a vyhledání místa k noclehu na karimatce a ve spacáku ve zdejší orlovně. Před tím ještě ovšem veselý večer, v němž účinkují samotní poutníci a kompletář před spaním. V roce 2005 proběhl již pátý rok Národní pouti na Velehrad, která tak již získala určitou tradici. Ke 2 původním základním proudům (velkomeziříčskému a znojemskému) se postupně přidávají další v duchu výzvy “Svolávejte odevšad na posvátný Velehrad“. Poutníci z Brna se v předešlých letech přidávali k různým proudům, ale dosud nevytvořili vlastní. Proto přicházíme s nabídkou vytvoření brněnského podproudu, který by se mohl každoročně stejně jako my v roce 2005 přidat k vranovsko-znojemským ve středu navečer v Blučině. Tuto cestu jsme zvolili mimo jiné i proto, že prochází Bosonohami – rodištěm našeho otce biskupa.
Okénko
- 22 -
9. dubna 2006
Národní pouť na Velehrad má v kalendáři prázdninových aktivit své pevné místo vždy v předposledním srpnovém týdnu. V roce 2006 budeme z Bystrce společně putovat od středy 23. srpna výše popsanou cestou do Blučiny. Ve čtvrtek (do Věteřova) a v pátek (do Buchlovic) čeká poutníky vždy 33 km a v sobotu na Velehrad závěrečných 8, takže z Bystrce celkově symbolických 100. Díky organizátorům je během pouti postaráno o přesun zavazadel doprovodným vozidlem, o ubytování, díky pohostinnosti místních často i o jídlo a je-li třeba, bolavým nohám poskytnou nezbytnou pomoc ochotné zdravotnice nebo doprovodné vozidlo. Podrobnosti o pouti včetně fotografií a zvukových nahrávek můžete najít na www.fatym.com. Smysl pouti však nespočívá v chůzi či sportovním výkonu. Poutník si již předem stanoví kající, děkovný nebo prosebný úmysl, modlí se za něj před poutí i během ní v atmosféře společných modliteb chval a růžence, písní a duchovních promluv kněží (možných díky mobilní rozhlasové technice), adorací a každodenních mší. I při společném putování se 150 dalšími poutníky si dokážete najít místo a prostor pro ztišení, meditaci, příp. i pro přípravu na svátost smíření. Již mnoho poutníků učinilo zkušenost, že duchovní ovzduší této národní pouti je natolik naplňuje, že tělesné úsilí ustupuje zcela do pozadí – duch dodává jakoby automaticky i fyzické dispozice. Každoroční pouť na Velehrad je pro mne nezastupitelným zdrojem posily mého duchovního života. Letos jsem si uvědomil paralelu mezi putováním velehradského poutníka trvajícího necelý týden a naším životem, který je součástí cesty církve putující. To úsilí, které je třeba vynaložit, aby naše velehradská pouť zdárně našla svůj cíl, je ve srovnání s tím, co poutník dostane po duchovní stránce za odměnu, nesrovnatelně menší. Stejně tak je podle Božích příslibů to, co je připraveno na věčnosti nepředstavitelně krásnější, než naše současné pozemské strasti. Pán Ježíš řekl, že tam, kde jsou dva či tři shromážděni v jeho jménu, je on uprostřed nich. Jsem přesvědčen, že v srpnu 2005 šel i s námi dvěma bystrckými poutníky. V roce 2006 může být na cestě i s vámi, pokud se přidáte. Přijďte okusit, že moto této pouti “Radost pro všechen lid“ (Lk 2,10), je zcela reálné a plně se projeví i na vás. Srdečně zve František Zajíček
Z KNIH VE FARNÍ KNIHOVNĚ Svatá Melánie. Úsvit nových dějin / Tomáš Špidlík. Olomouc: Refugium, Centrum Aletti, 2004 Kniha o životě svaté Melánie Mladší (383-440, vnučka svaté Melanie Starší) je zároveň zajímavým a poutavým pohledem do doby, kdy se hroutí římský starověk. Vedle sebe
Okénko
- 23 -
9. dubna 2006
žijí a vzájemně se ovlivňují pohanství a křesťanství, Řím není schopen odporovat nájezdům barbarů, svatý Augustin a Jeroným předpovídají konec světa. V té době Melanie - nejbohatší nevěsta v celém impériu přemlouvá svého manžela Piniana, aby všechno rozdali a začali žít mnišským životem na Východě. Poté, co umřely obě jejich děti a k jejich rozhodnutí jim požehnal i umírající otec, splnil se Melániin sen – společně s Piniánem zasvětili svůj život Bohu, rozhodli se žít v čistotě a chudobě. K tomu, aby mohli začít prodávat svůj obrovský majetek – římskou vilu se 400 otroky, vilu na Sicílii, pozemky v Africe, Numídii, Mauretánii, Campánii a v dalších provinciích, bylo nutné povolení senátu i císaře. Melánie s Piniánem pomalu překonávali tyto obtíže, zbavovali se pout majetku, která je svazovala. Peníze z prodejů rozesílali po celé římské říši k vybavení a stavbě kostelů, klášterů, nemocnic, k vykupování a propouštění otroků. Spolu s matkou Melánie, Albínou, která je následovala, se vydali přes Afriku do Jeruzaléma, kde začali žít klauzurním životem v nejzazší chudobě, askezi a umrtvování. Z ještě zbylých peněz zbudovala Melánie dva kláštery – mužský a ženský. Vypráví se o mnoha zázracích, které jsou znameními Melániiny svatosti, a také síly její modlitby. Kardinál Tomáš Špidlík se ve své knize drží historických pramenů, především z textu Života svaté Melanie, sepsaného jejím současníkem Gerontiem, snad zpovědníkem, jedním z mnichů založeného kláštera. Vysvětluje souvislosti, připomíná zmínky o Melánii a Piniánovi i v jiných textech (Paulinus z Noly, Palladius). Životopis svaté Melanie přečtete jedním dechem. Světice, tak časově vzdálená, je velmi blízká lidsky. Ona dala všechno, co měla, aby získala perlu Božího království. Jak se modlit za své děti / Q. Sherrerová, R. Garlocková. Praha: Samuel, 2005 Autorky knihy Jak se modlit za své děti jsou nejen matkami a babičkami, ale velkými modlitebními bojovnicemi. Napsaly řadu knih a o svých zkušenostech se dělí na seminářích a konferencích. Čtenáře své knihy vedou konkrétními radami k tomu, aby stáli za svými dětmi jako mocní, vytrvalí přímluvci, aby jejich modlitby byly v souladu s Boží vůlí a přemáhaly moc zla, která se snaží nám naše děti vyrvat. Nabízí mnohá místa v Bibli, která nám Bůh dává k modlitbám a chválám, kterými nás povzbuzuje a těší. V rozhovoru s Bohem, ve ztišení, s pomocí Písma svatého a našeho modlitebního deníku můžeme najít odpověď na otázku, co konkrétně máme pro své děti od Boha vyprošovat. Jak je máme odevzdávat a osvobozovat, žehnat jim a odpouštět, děkovat za ně. Uvedené příběhy vylití Božího požehnání do životů a vztahů dětí, jejich partnerů a přátel nás povzbuzují k naději a vytrvalosti. Jiné osudy zůstávají nevyřešené a na svůj dobrý konec čekají. Je tu však máma a táta, kteří setrvávají na modlitbách v důvěře v Boží lásku a milosrdenství. Lenka Klašková
Okénko
- 24 -
9. dubna 2006
RODINNÝ PAS ANEB KARTA SLEV PRO RODINY Z JIHOMORAVSKÉHO KRAJE Letošní nejen léto bude pro držitele slevové karty s názvem Rodinný pas o něco příjemnější. V Den rodiny, 15. května letošního roku, totiž startuje projekt jihomoravského kraje, který podporuje rodiny s alespoň jedním dítětem do 18 let. kultura, nákupy, volný čas (sport, zájezdy…) a ostatní služby (dovolené, restaurace, ubytování) Zatím zapojené firmy: cca 1000 v Česku a 80 v příhraničí Dolního Rakouska Výše poskytnutých slev: 5 – 20 %, na určité výrobky až 50% Podmínky pro získání RP: a) rodina s alespoň jedním dítětem do 18 let b) přihlásit se na www.rodinnepasy.cz nebo poštou na adrese Jihomoravský kraj, Žerotínovo nám. 3/5, 601 82 Brno s heslem Rodinné pasy Poplatek za vystavení RP: zdarma Zpětný kontakt na přihlášené: každá přihlášená rodina bude po 15. květnu 2006 kontaktována poštou, kdy obdrží svůj Rodinný pas a katalog firem, které aktuálně poskytují po předložení karty slevy. Přihlášení firem do projektu: www.rodinnepasy.cz Informace: www.rodinnepasy.cz nebo na 541 651 591 Přihlášky: na internetu a také v kostele ve Šlapanicích Oblasti využití RP:
Dle poskytnutých materiálů a informací od iniciátorky projektu JUDr. Marie Cackové zpracovala Ivana Horáková
FARNÍ INTERNETOVÁ KAVÁRNA Přibližně v polovině postní doby jste mohli zaznamenat v ohláškách informaci o zkušebním provozu farní internetové kavárny. O co se jedná? V neděli po deváté mši svaté můžete v době „tradiční“ kavárny přijít do farní kanceláře, kde máte možnost se zeptat na problémy související s vaší prací na počítači. Pokud počítač nemáte, můžete se s ním seznámit. K dispozici je i připojení k internetu. I zde je prostor pro dotazy, vyzkoušení a seznámení se s tímto velkým zdrojem informací, poučení i zábavy. Internetová kavárna je určena všem věkovým kategoriím – od 5 do 99 let. Těšíme se na vaši návštěvu! Rudolf Staněk
Okénko
- 25 -
9. dubna 2006
TERMÍNY SBĚRŮ PRO CHARITU BRNO V jednom z předcházejících čísel Okénka jsme psali o sběrech organizovaných brněnskou Charitou. Nejbližší termíny: 28. a 29. dubna 2006 26. a 27. května 2006 23. a 24. června 2006 Sběr probíhá na 5. koleji vlakového nádraží v Brně, vjezd od zastávky Nové sady. V pátek od 12 do 17 hodin, v sobotu od 9 do 12 hodin. tel.: 543 249 684 nebo 543 214 816
VĚTRNÝ KŮŇ Marie Holková V této knize, která se bude líbit zejména dívkám, nás autorka zve do středověké Prahy za doby Jana Lucemburského. Několik půvabných a napínavých příběhů se navzájem proplétá, až vyústí ve šťastný konec. Zběhlý bohoslovec Joachym se připojuje k vojsku krále Jana. Opouští svou umírající matku, aby v něm neprobouzela hlas svědomí. Náhodou se setkává s měšťanskou dívkou Vítkou, která se do něj zamiluje. Z francouzské univerzity Sorbony se vrací mladý dostudovaný lékař Aleš. Miluje Vítčinu sestru Adlétku. Je však okouzlen Vítčinou krásou, takže dá Vítce přednostně lék při morové epidemii. Zachrání jí tím život, avšak Vítčini rodiče a Adlétka zemřou. Vítka Alšův cit neopětuje a prchá do Itálie za Joachymem, který se snaží zabránit nástupu králevice Karla (budoucího krále Karla IV.) na český trůn. Vysílena dlouhou cestou po ztrátě průvodce přijme místo děvečky u hrubé šenkýřky Markýty. Aleš se stává osobním lékařem pražského biskupa Jana z Dražic. Jeho pověřením se vydává do Itálie doprovázet králevice Karla. Vítka po měsících pokořující služby u Markýty uteče. Dostává se k moudré zemance, která ji přijme za vlastní. Na její tvrzi se konečně setkává s Joachymem. Se zemančiným požehnáním odjíždějí do Prahy, aby se tam vzali. Joachym je však nestálý a záletný. Nakonec od sňatku opustí. Zklamaná Vítka chce vstoupit do kláštera, což jí však biskup rozmluví. Po několika měsících k sobě najdou cestu s Alšem, který se z Itálie šťastně vrátil, a založí rodinu. Králevic Karel k velké radosti pražského biskupa i dalších obyvatel české země nastupuje na trůn. Joachym, který se přidal k sektě, je zatčen, avšak díky Vítce a biskupovi se dostane na svobodu. Z knihy přímo dýchá víra. Autorka také dobře vystihuje prostředí a lidské pocity. Michaela Klímová
Okénko
- 26 -
9. dubna 2006
BOHOSLUŽBY VE SVATÉM TÝDNU Šlapanice Neděle Pondělí Úterý Středa Čtvrtek Pátek Sobota Neděle Pondělí
9.4. 10.4. 11.4. 12.4. 13.4. 14.4. 15.4. 16.4. 17.4.
Květná neděle
Neděle Čtvrtek Pátek Sobota Neděle Pondělí
9.4. 13.4. 14.4. 15.4. 16.4. 17.4.
Květná neděle Zelený čtvrtek Velký pátek Bílá sobota Neděle zmrtvýchvstání Velikonoční pondělí Podolí
10.00 17.00 17.00 19.00 10.00 8.00
Neděle Středa Čtvrtek Pátek Sobota Neděle Pondělí
9.4. 12.4. 13.4. 14.4. 15.4. 16.4. 17.4.
Květná neděle
8.00 18.00 18.00 18.00 20.00 8.00 8.00
Zelený čtvrtek Velký pátek Bílá sobota Neděle zmrtvýchvstání Velikonoční pondělí Prace
Zelený čtvrtek Velký pátek Bílá sobota Neděle zmrtvýchvstání Velikonoční pondělí
7.00, 9.00, 18.30 7.00 18.00 18.00 19.00 19.00 21.00 7.00, 9.00, 18.30 7.00, 9.00
