Vítejte v Mateřské škole a Speciálně pedagogickém centru Jihlava a vstupte mezi nás!

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

Vítejte v Mateřské škole a Speciálně pedagogickém centru Jihlava a vstupte mezi nás!

Dovolte mi, abych Vás pozvala na prohlídku Mateřské školy a Speciálně pedagogického centra Jihlava, Demlova 28. Seznámíte se s celým objektem a prohlédnete si specializovaná pracoviště a okolí školy. Naše zařízení poskytuje dětem odbornou pomoc tam, kde lze jejich handicap cvičením a správným vedením zmírnit nebo odstranit. Je dokladem toho, jak jde celkový rozvoj kupředu a jak se názory společnosti na zdravotně postižené občany mění k lepšímu. V Mateřské škole a Speciálně pedagogickém centru Jihlava, Demlova 28 pracuji od roku 1991. Během této doby se u nás kvalitativně i kvantitativně zlepšila péče o děti se zdravotním postižením. Zvýšila se informovanost rodin se zdravotně postiženými dětmi. Nastal nebývalý pokrok ve vývoji kompenzačních pomůcek. Jejich sortiment se rozšířil hlavně v oblasti informační technologie. Propracované integrační programy mohou lépe handicapované dítě začlenit do škol a společnosti. Včasná depistáž napomáhá vyšší efektivitě v nápravném cvičení. Asistenční služba pedagogická i osobní je velkou podporou pro dítě i rodiče. Kladný přístup zřizovatele, který nám umožňuje mnohé programy realizovat, společně se skutečností, že výchovně vzdělávací proces je u dětí zajištěn kvalifikovanými učiteli a specialisty činí projekt velmi přínosným. Něco málo o číslech: Počet tříd Počet dětí v MŠ Počet dětí v SPC Počet pedagogů Počet asistentů pedagoga

1995 7 120 240 16 0

2010 13 230 1 100 36 4

I

Kde nás najdete? Statutární město Jihlava je zřizovatelem Mateřské školy a Speciálně pedagogického centra Jihlava, Demlova 28. Již dlouhá léta zde poskytujeme kvalitní zázemí dětem, žákům, ale také studentům se zdravotním postižením. Pomoc u nás najdou i jejich rodiče, pedagogové a široká veřejnost. Propracovali jsme funkční systém pomoci v oblasti speciálně pedagogické, psychologické, ale i sociální. V Mateřské škole a Speciálně pedagogickém centru Jihlava umožňujeme klientům z celého kraje Vysočina prožívat smysluplný rozvoj. Pojďte se podívat do mateřské školy: Jedná se o předškolní vzdělávací zařízení, kde se společně setkávají děti duševně, tělesně a smyslově zdravé a děti s mentálním, tělesným, řečovým, sluchovým, zrakovým postižením, děti s poruchami autistického spektra a děti s více vadami. Programy v mateřské škole klíčovou dírkou: Výchovně vzdělávací činnosti podle Školního vzdělávacího programu „Podej mi ruku“, výuka na interaktivních tabulích, moderní přístupy ve vzdělávání dětí – arteterapie, dramaterapie, muzikoterapie, psychoterapie, ergoterapie (pracovní činnosti), rehabilitace hrou na sopránovou zobcovou flétnu, logopedická péče, trampoterapie (rozvojová cvičení na trampolíně), relaxační techniky ve snoezelenu (na vodním lůžku), zraková stimulace na interaktivní tabuli, hydroterapie (vodoléčba), speciální příprava na základní vzdělávání vedená psychologem, práce s keramickou hlínou, seznamování s cizím jazykem, činnosti na počítačích, pobyty dětí a rodičů v přírodě, jednodenní poznávací výlety, plavání pro předškoláky, karnevalové dny, barevné vzdělávací dny, rozloučení se školáky, netradiční výtvarné techniky v rámci volnočasových aktivit za účasti dětí a rodičů, velkoplošné promítání pohádek a příběhů ve třídách, hudebně taneční kroužek. Vpravo, vlevo mateřskou školou: Počítače a interaktivní tabule ve třídách, keramická pec, relaxační boxy, vodní lůžko, vertikální lezecké stěny, speciální houpačky, prolézačky, zahradní hrací kouty, zahradní pohádkový hrad, víceúčelové a dopravní hřiště, temná komora pro zrakovou stimulaci, pracovna s trampolínou, vířivá vana s barevnými efekty, speciální počítačové programy. Pojďte se podívat do speciálně pedagogického centra: Vhodnost integrace a integrační podmínky jsou posuzovány právě odborníky speciálně pedagogického centra, kteří

II

vydávají rozhodnutí o integraci, zajišťují kompenzační pomůcky, posuzují vhodnost asistenta pedagoga a pomáhají pedagogům při tvorbě individuálních vzdělávacích plánů. Uplatňují nové didaktické metody a terapeutické směry při každodenní přímé práci. Jejich spoluúčast je nezbytně nutná po celou dobu docházky klientů do škol všech stupňů, až po jejich profesní zařazení a začlenění do společnosti. Tým je vysokoškolsky připraven v oblasti speciální pedagogiky a psychologie a poskytuje péči dětem, žákům a studentům se zdravotním postižením na základě jednotlivých specializací. Jedná se o tyflopedy (zrakové postižení), somatopeda (tělesné postižení), logopedy (řečové postižení), surdopeda (sluchové postižení), psychopeda (mentální postižení), odborníka na problematiku poruch autistického spektra, herního terapeuta, sociálního pracovníka a psychology. Všichni si zvyšují kvalifikaci dalším studiem v rámci celoživotního vzdělávání, pobytem na stážích a ve specializačních kurzech. Také tím získávají nové aktuální poznatky, které vědecký pokrok v současné době umožňuje. Cvičíme, mluvíme, tvoříme, pracujeme, hrajeme si a učíme se ve speciálně pedagogickém centru programy: Trampoterapie, individuální logopedická péče, bazální stimulace (podpora lidského vnímání), Portage projekt (nácvik po krocích), stimulace ve snoezelenu, alternativní a augmentativní formy komunikace (náhradní a podporující formy komunikace), strukturované učení (program pro klienty s poruchami autistického spektra), ovlivňování chování u klientů, prostorová orientace a samostatný pohyb u lidí se zrakovým postižením, výuka Braillova písma, zraková stimulace pomocí projekční techniky, rozvoj psychomotoriky, spolupráce s rodinou, seznámení se základy práce na interaktivní tabuli u dětí a žáků se zdravotním postižením, arteterapie, muzikoterapie, dramaterapie, hydroterapie, náprava specifických poruch učení, prvky rehabilitace. Stavíme, vymýšlíme, budujeme a realizujeme nové projekty: V roce 2006 jsem začala intenzivně zjišťovat finanční možnosti pro vytvoření vhodnějších pracovních podmínek pro zdravotně postižené děti, jejich rodiče a pedagogy. Do této doby naše zařízení každoročně systematicky spolupracovalo se sponzory, kteří se finančně podíleli na pořízení kompenzačních pomůcek pro děti se zdravotním postižením. Nyní se nabízela možnost čerpání prostředků ze strukturálních fondů EU. Výsledek je jednoznačně velkým přínosem pro celé naše zařízení a posunul ho kvalitativně na celoevropskou úroveň.

III

Naše zařízení je v kraji Vysočina často první oporou pro mnohé rodiče dětí se zdravotním postižením a také pro školy, které se snaží zajistit těmto dětem integrační podmínky. Na základě naší odborné péče dítě pokračuje v socializačním procesu. Počátek je tedy v nastartování sociální integrace, která by měla mít vrchol při výběru profesní orientace a začlenění jedince do společnosti. Dlouholetá zkušenost nám ukázala, jak velmi důležitá je depistáž, nabídka speciálně pedagogické i psychologické péče a také podmínky, ve kterých je tato péče klientům poskytována. V Mateřské škole a Speciálně pedagogickém centru Jihlava realizujeme dva projekty, které úzce navazují na rozvojové strategie v oblasti vzdělávání města Jihlavy, kraje Vysočina a jsou v souladu se záměry státu. Plně podporují integrační snahy, zaměřují se na rozšíření didaktických metod, na podpůrné informační, poradenské, diagnostické služby a kariérové poradenství. Mají za cíl minimalizovat či vyloučit existenci často umělých překážek. Rok 2007 Projekt - „SPC Jihlava – Integrace pro všechny“ Strukturální fondy EU Společný regionální operační program Priorita 3 – Rozvoj lidských zdrojů v regionech Opatření 3.1 – Infrastruktura pro rozvoj lidských zdrojů v regionech Využití strukturálních fondů bylo pro naše zařízení výzvou. Zapojili jsme se do investičního projektu a vybudovali jsme v Jihlavě speciálně pedagogické centrum. Jednalo se o výstavbu poradenského pracoviště, které zajišťuje komplexní péči klientům s jakýmkoliv postižením a pokrývá všechny okresy kraje Vysočina. Výrazný je vliv projektu na prostorové podmínky, kvalitu a rozsah poskytovaných služeb. Pracovny odborníků jsou vysoce funkční, variabilní a architektonicky řešeny tak, aby vyhovovaly potřebám jednotlivých klientů. Poskytované služby jsou přesně koordinované a splňují nejpřísnější kritéria. V rámci projektu vzniklo i pracovní místo a klientům je nabízeno také sociální poradenství. Rok 2009 Projekt - „SPC Jihlava – Evropské trendy ve vzdělávání“ Sledování nových trendů ve vzdělávání je hlavním záměrem vedení školy, ale také všech pracovníků. Nejde však pouze o jejich mapování, ale hlavně o hledání cest, jak je co nejdříve dostat do praxe. Novou možností byla výzva Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, operačního programu „Vzdělávání pro konkurenceschopnost“ a vytvoření projektu, který má velmi zajímavé zaměření. Spolufinancování zajistil Evropský sociální fond a státní rozpočet České republiky. Hlavním cílem je zapojení dětí a žáků se zdravotním postižením do počátečního vzdělávání, dále pomoc rodičům těchto dětí a v neposlední řadě také pomoc pedagogům, kteří se o tyto děti nebo žáky starají. Projekt je tříletý a během celého období budou v Mateřské

IV

škole a Speciálně pedagogickém centru Jihlava probíhat rovněž pracovní dílny – arteterapie. Jedná se o velmi zajímavou aktivitu, která je zaměřena na možnosti práce s keramickou hlínou. Dílny vede zkušený profesionál a jsou určeny nejen dětem a žákům se zdravotním postižením, ale opět i rodičům nebo pedagogům. Během celého období jsou připraveny i další speciální školení a kurzy. Témata se vždy týkají jednotlivých terapií pro různé druhy postižení. V rámci projektu odborníci speciálně pedagogického centra vypracovali pro jednotlivé druhy postižení také metodické příručky. Přínosem je hlavně propojení teorie a praxe. Praktické ukázky vzdělávacích postupů jsou rodiči i pedagogy velmi žádané a výsledkem by měla být všeobecná informovanost a zejména podpora počátečního vzdělávání. A kterých oborů se příručky distribuované do škol a rodin týkají? Jedná se o logopedii, poruchy autistického spektra, zrakovou terapii, trampoterapii, herní terapii a počáteční vzdělávání dětí a žáků se zdravotním postižením. Komu projekt pomáhá? Dětem z mateřských škol se zdravotním postižením. Žákům základních a středních škol se zdravotním postižením. Pedagogům škol a školských zařízení. Rodičům dětí a žáků se zdravotním postižením. Proč právě tento projekt? Hlavním přínosem je jeho přímý vliv na počáteční vzdělávání dětí a žáků se zdravotním postižením, na kvalitu a rozsah poskytovaných služeb, dochází k rozšíření netradičních terapeutických postupů a pomůcek. Skvělé je využití metodických materiálů a výhodou je také to, že rodiče i pedagogové mají speciálně pedagogickou podporu a nové informace. Klíčové aktivity projektu: Rozšíření metody hydroterapie a kolorterapie Hydroterapie je zde stěžejní metodou a je doplněna o terapii biolampou, chromoterapií (stimulaci barevným světlem), rehabilitačním cvičením na míči, polohováním, míčkováním, masážemi a léčebně zdravotním cvičením. Rozšíření metody trampoterapie Trampolínu lze využívat u dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením při různých výchovně vzdělávacích činnostech, při výcviku specifických dovedností, dále při relaxaci a rehabilitaci.

V

Inovace metody zraková terapie s využitím ICT (informační technologie) V této aktivitě terapeut provádí u dětí a žáků se zrakovou vadou stimulační cvičení na interaktivní tabuli, kde aplikuje speciální pracovní listy. Inovace logopedie s využitím ICT Jedná se o využívání speciálních pracovních listů na interaktivní tabuli u dětí a žáků s řečovým postižením. Podporuje se celkový rozvoj řeči. Tato metoda je plně bezbariérová, umožňuje dítěti okamžitě zasáhnout do „pracovního listu“, stejně tak může reagovat i pedagog. Rozšíření využívání ICT a nabídky alternativních prvků v oblasti ICT V rámci této aktivity jsou nabízeny dětem s tělesným postižením alternativní klávesnice, speciální monitory, adaptéry, komunikační tabulky, ovládací panely světelné a dotekové. Hlavním cílem je „počítač na míru“. Rozšíření přípravy na počáteční (základní) vzdělávání dětí se zdravotním postižením Při výchovně vzdělávací činnosti jsou u dětí s jakýmkoliv postižením využívány alternativní přístupy – arteterapie, muzikoterapie, dramaterapie, ergoterapie, speciální předškolní příprava na vstup do základní školy a nácvik sociálních dovedností. Tento projekt, který v současné době probíhá, je velkou podporou pro děti, pedagogy a rodiče. To, jak byl všemi spolupracovníky přijat, jak aktivně do něho vnesli svoje znalosti i praxí ověřené zkušenosti a jakou obrovskou pomocí je pro děti se zdravotním postižením, je pro mě tou nejlepší odměnou. Díky projektu si mnozí pedagogové mohou doplňovat odborné znalosti v oblasti alternativních terapií. Proběhla již tři školení pro pedagogy z kraje Vysočina, které vedli odborníci z oboru speciální pedagogiky. Samotné vzdělání však nepostačuje, a proto jsem ráda, že kolektiv, který se mnou spolupracuje má i něco navíc, co práci dělá posláním. Mám na mysli morální hodnoty, nezměrnou trpělivost, citlivý a lidský přístup, zkrátka to, co má obzvláště u zdravotně postižených dětí důležité místo.

Na Vaši návštěvu se těší PhDr. Ljubica Váchová Nováková ředitelka školy

VI

Mgr. Dagmar Timm

CO VYPRÁVÍ HLÍNA DĚTEM (Metodika keramických technik)

Barbora Vávrová

Mobiliář nápadů

Mgr. Dagmar Timm

Obsah Úvod 1. Všeobecný přínos arteterapie pro děti v předškolním věku ....................................... 2. Vývojová stadia dětského trojdimenzionálního výtvarného projevu, arteterapeutické přístupy v keramice (aplikace výtvarných postupů v keramické tvorbě) ................................................... 2.1 Dotek – hmat – základní životní potřeba .................................................................. 3. Motivační techniky – důležitá součást tvůrčího procesu ............................................ 4. Keramické techniky - základní rozdělení ................................................................... 4.1 Pomůcky, vybavení, typy keramických hmot ............................................................. 4.2 Keramické techniky - pracovní postup, jejich použití, náměty a variace pro další práci s technikami, průběžná fotodokumentace........................... 4.3 Postup od hroudy hlíny k hotovému výrobku............................................................ 4.4 Keramické lekce uskutečněné s dětmi v MŠ DEMLOVA, konkrétní příklady ............... 4.5 Praktická cvičení pro pedagogické pracovníky a rodiče ............................................. 5. Struktura keramické lekce ........................................................................................ 6. Závěry, postřehy, rady a shrnutí ................................................................................ Seznam použité literatury, webové odkazy ...............................................................

Mobiliář nápadů

Barbora Vávrová

Úvod Pro následující text jsem použila název „Co vypráví hlína dětem!“ Jisté je, že dětmi jsme byli všichni, i když se to mnohým z nás zdá už hrozně dávno. Z dětství jsme si přinesli do dospělosti základy všeho, co nás tíží i těší, můžeme tedy nechat hlínu vyprávět své příběhy nám všem. Keramickou tvorbou se zabývám více než polovinu svého života a příběhů jsem s ní zažila nepočítaně. Hlína mi pomáhala ve chvílích zmatku, nejistoty a úzkosti a bez řečí mi ukázala cestu dál. Ve chvílích radosti jsem se s hlínou dělila o své zážitky. Chtěla jsem kousek této léčivé síly předat i ostatním, proto jsem založila dílnu, kde sama tvořím a zároveň sem přicházejí nalézt vnitřní klid a rovnováhu děti, dospělí i senioři. Prostřednictvím keramické tvorby dobíjejí svůj organismus pradávnou silou země, kdy lidé zem uctívali a chovali se k ní s pokorou. Zem je za to odměňovala svými dary. Kontakt s hlínou je léčebný po psychické i fyzické stránce, přináší svobodu našim myšlenkám, zbavuje nás stresu z příliš uspěchané doby. A právě dětem, které se do naší urychlené doby narodily, ukazuje protipól toho, co v našem světě vidí a cítí. Právě díky tvůrčímu procesu s hlínou, který přináší nové podněty a myšlenky, mohou děti bez těžce hledaných slov projevit všechny uvězněné emoce, které už pro rychlý život ani nedokážou vnímat. Hlína je přijme a zpracuje. Právě přeměna škodlivých a negativních vlivů na harmonii a radost v životě každého je posláním arteterapie i keramické tvorby.

Barbora Vávrová

5

Co vypráví hlína dětem

1. Všeobecný přínos arteterapie pro děti v předškolním věku Na webových stránkách České arteterapeutické asociace (www. arteterapie.cz) najdeme definici : „Arteterapie je léčebný postup, který využívá výtvarný projev jako prostředek poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů.“ Patří mezi expresivní terapie (expresivní v tomto případě znamená neverbální nebo mimoslovní, používané v případech, kdy slova nestačí nebo nejsou adekvátní dané situaci, vyjádření emocí se slovy často nedá popsat. Posláním expresivní terapie je dávat RADOST. Muzikoterapeut Z. Šimanovský uvádí, že radost je především dynamika, pohyb a samozřejmě ŽIVOT. Každá negativní emoce, situace, zážitek nás svazuje, zpomaluje naše přirozené projevy a reakce. Prostřednictvím dětského výtvarného projevu můžeme nahlédnout do široké oblasti lidské psychiky, která bývá zanesená spoustou nevyjádřených a dobře uložených emocí. Nejvýraznějším momentem arteterapie je tvůrčí proces, při kterém děti ventilují své vnitřní stavy. Pro děti předškolního věku je výtvarný projev nejpřirozenější součástí komunikace s okolním světem. Děti nejsou ničím omezované, ve výtvarné činnosti zaznamenávají svůj pohled na svět, své postřehy i bezprostřední zážitky . Práce s hlínou jako arteterapeutickým materiálem přispívá k celkovému rozvoji osobnosti dítěte. V průběhu keramického tvoření se v dětech uvolňuje vnitřní napětí, stavy úzkosti a nejistoty, agrese ale i smutku,často nahrazuje nedostačující verbální komunikaci (tzv. náhradní řeč u mentálně postižených dětí), pomáhá dětem získávat sebedůvěru a zároveň důvěru ve vlastní schopnosti i díky tomu, že hlína nabízí možnost oprav bez gumování, námět můžeme zpracovávat znovu a znovu, pokud hlína nevyschne. Po každém tvoření je dobré si s dětmi povídat ať vznikne výsledné dílo nebo jde o keramickou hru, kde výsledný produkt vracíme zpět do hlíny. Důležitou součástí tvorby je CHVÁLA. Děti můžeme chválit za trpělivost, snahu, nápad, zručnost (důvod k pochvale je téměř vždy) nemusíme čekat na hotový výrobek, ten v arteterapeutickém procesu není prvotně důležitý. V arteterapeutické lekci uměly děti zadání: Vytvoř sochu - loutku své nejoblíbenější hračky. Dívka M. bez rozmýšlení prohlásila: „To neumím, to jsem ještě nedělala“. Zavedla jsem hovor nato, co každý z nás dělal, dělá a bude dělat poprvé. Za chvíli začala M. modelovat svou panenku. Hlava, krk, tělo, velmi dlouhé a štíhlé ruce a nohy, které byly vlastně pouhými hůlkami. Velký důraz dívka kladla na detail obličeje. Velké oči, velká usmívající se ústa. Na vymodelovaný obličej byla dívka hrdá.: „Ta se ale krásně usmívá, vypadá přesně jako moje barbínka“ . Vydechla dívenka spokojeně. Představila si svou plastovou kamarádku, které krása a vstřícnost září z obličeje.

6

Barbora Vávrová Dívka měla radost z vlastnoručně vyrobené loutky, keramická panenka zosobnila důvěru ve vlastní schopnosti, prolomila bariéru strachu z neúspěchu, zobrazila svůj vztah k oblíbené hračce, ne reálnou podobu.

2. Vývojová stadia dětského trojdimenzionálního výtvarného projevu. Arteterapeutické přístupy v keramice (aplikace arteterapeutických výtvarných postupů v keramické tvorbě) V dětském trojdimenzionálním výtvarném projevu je možné pozorovat některé společné znaky se stadii dětské kresby (Šicková, 2002 s. 142): Období mísení hlíny – koresponduje s čmáranicemi, které začíná tvořit dítě od věku jednoho a půl roku. Děti navštěvující kurzy keramiky společně s maminkami, dokážou v tomto věku neúnavně trhat hlínu na malé kousky, roztírat je po podložce a znovu spojovat do celku nebo zabořují do kusu hlíny ruce a systematicky ji protlačují mezi prsty. Keramické hnětení hlíny by se dalo přirovnat k radosti z mačkání bláta po dešti nebo noření rukou do mokrého písku. Dalším příkladem je značný zájem malých dětí o připravené měkké těsto v kuchyni,

7

Co vypráví hlína dětem kdy je těsto při maminčině chvilkové nepozornosti hněteno dětmi na všech jiných místech, jen ne na vále. Zkoumání hmoty a materiálů je pro děti v tomto věku důležité stejně jako hra, komunikace, pozorování. Období rytmického válení materiálu – koresponduje s tvorbou obloučků, kruhů a smyček. Nejoblíbenější činností tříletých dětí je válení hadů tlustších i tenkých, motání do kroužků a různých chuchvalců, koulení miniaturních i větších různě zdařilých kuliček, které jsou pro dítě samotné objektem a které nemají zatím žádný další význam. Děti je často seskupují na podložce do skupin a celků.

Období modelování objektů – shoduje se s obdobím prvních kreseb postavy. Děti si vytvářejí různá seskupení z kousků nebo z hroudy hlíny, kterou rozrušují a prorývají prsty i různými nástroji, nazývají je různými jmény (rybička, panenka, auto) a láskyplně se o ně starají. Za několik chvil je z rybičky domeček a z auta malý slon ! V této fázi je znatelná proměnlivost v průběhu modelování. Postupně se objekty přestávají měnit a vymodelovaný koník jím zůstává natrvalo.

Nejznámější arteterapeutické náměty a techniky, které se zpracovávají převážně pomocí kresby a malby, lze převádět do trojrozměrné podoby. Děti se díky hlíně mohou více uvolnit a věnovat se zpracování námětu, nabízí jim možnost opravy nebo kompletního přemodelování. Tato možnost i v méně výtvarně zdatných dětech posiluje pocity sebedůvěry a kladného sebehodnocení. Jako příklad uvádím seznam nejčastěji používaných technik.

8

Barbora Vávrová a. b. c. d. e.

Modelování stromu Pohádka Začarovaná rodina Modelování podle hudby Modelování se zavázanýma očima (chvilková ztráta zraku – jak pracují ruce bez vizuálního vjemu s hudbou, v tichu f. Modelování ve dvou – neverbální komunikace g. Razantní házení hlíny na podložku (vyslovování slov, pocitů, které nemáme rádi) h. Házení hlíny na různé druhy podložek (dřevo, igelit, hadr, plast) – sluchové a verbální cvičení: posloucháme a nazýváme zvuky slovy nebo citoslovci (plesk, mlask, buch…) i. Modelování Příběhu života ve skupině – začáteční tvar – koule

9

Co vypráví hlína dětem j. Hledání v hliněné mapě z namíchaných hlín k. Modelování vosího hnízda – manufakturní dělba práce, posilování schopnosti komunikace l. Modelování mé nejhezčí vzpomínky (pro starší děti) m. Modelování misky – můj život uvnitř, jak mě vidí okolí zvenku n. Modelování kachle podle známého obrazu o. Modelování mé oblíbené hračky - pohyblivá loutka p. Můj pelíšek, kde se cítím bezpečně Některé techniky v různých variantách používám ve své keramické praxi. Vyzkoušela jsem si je sama a přišla během tvoření na podněty a nápady, které by mě jinak minuly

10

Barbora Vávrová

2.1 Dotek – hmat – základní životní potřeba Hmat má zásadní vliv na rozvoj dětské psychiky. Už v prenatálním období můžeme na ultrazvuku pozorovat plod, jak zkoumá prostředí kolem sebe, ohmatává pupeční šňůru, cumlá si paleček, kope do děložní stěny. Sama jsem mohla pozorovat, jak moje dcera při odběru plodové vody nastavovala ruce před sebe jako svou ochranu před jehlou, která na krátkou chvilku vnikla do jejího území. Šicková, 2002, s.137) uvádí, že celé tělo je od prenatálního období do raného období života hmatovým orgánem. Novorozenec se cítí bezpečně, když se matky dotýká nejen rukama nebo ústy, ale značnou částí svého těla. Z tohoto pohledu jsou tolik oblíbené šátky na nošení dětí. Děti získávají při dostatečném množství doteků do života pocit jistoty a bezpečí. Hmat hraje roli při uspokojování základních potřeb, ale i v citovém a emocionálním vývoji. Hmatová zkušenost je důležitá i v dalších letech, kdy děti poznávají různé povrchy, materiály a jejich konzistence, tvary a skupenství. Je dobré nechat děti prozkoumávat svět, i když se na takových poznávacích výpravách poněkud zašpiní a roztrhají si oblečení, možná přinesou i pár modřin. Existuje přímý vztah mezi dotykem (stupněm fyzické blízkosti) a duševním zdravím. Dítě, které trpí nedostatkem dotyků, začne navazovat úzký kontakt s čímkoli, co je po ruce (plyšová hračka, plena, stará hadrová panenka.) Potřeba dotyků a hmatových podnětů byla odborníky prokázána hlavně u dětí a starých lidí. Také u lidí umírajících přinášejí dotyky blízké osoby uklidnění, smíření a eliminují pocity opuštěnosti. A dostáváme se znovu k hlíně. Modelování z hlíny je správnou kompenzací zanedbaného nedostatku hmatových vjemů. Viz kap. 2. U některých dětí (z mojí praxe chlapec předškolního věku s rysy autismu) se může objevit strach nebo nedefinovatelná obava ze zašpinění hlínou. Vyzkoušela jsem metodu tzv. zprostředkovaného doteku, kdy terapeut vezme hroudu hlíny, vymodeluje kouli, ohřeje ji v dlani a podá dítěti. Ukáže dítěti dlaně a jde si je umýt. Pak ukáže dlaně znovu. Dítě hlínu prstem zkoumá a velmi opatrně s ní navazuje kontakt. Pro chlapce F. bylo seznámení s hlínou zcela novým zážitkem. Při kontaktu s ní velice zneklidněl, pokyvoval horní částí těla, nahlas se smál nebo vykřikoval. V hodině jsme modelovali jednoduchou postavu v pohybu z hrubé šamotové hlíny. Všechny děti bez pomoci nástrojů samostatně pracovaly, jen F. nechtěl. Nechala jsem ho chvilku o samotě s hroudou před ním. Ani se jí nedotkl. Za chvíli jsem k němu přisedla. Použila jsem metodu zprostředkovaného kontaktu. F. kouli chvilku držel a pak upustil. Hlína s hlasitým plesknutím spadla na zem. F. nadšeně vykřikl a zkusil to znovu. Při třetím pokusu jsem podala F. plochou neostrou špachtli. Deformovanou kouli z házení začal rychle a razantně probodávat. Zkusila jsem vzít jeho ruce do svých a společně jsme vytlačili podlouhlý svislý tvar, který vzdáleně připomínal postavu. F. ji celou probodal a pak špachtli odložil. Postava byla hotová.Seděl klidně a usmíval se. V další keramické lekci už hlínu přijal, opakoval se mnou pracovní postup (každou mou větu svým jedním slovem) slovo „špinavá“ použil jen jednou na začátku hodiny. Vymodeloval jako ostatní krásný zvonek – ptáčka a téměř celou dobu se usmíval. Dostal velkou pochvalu a málem by samou péčí ptáčka zdeformoval. Za hodinu při setkání už mě nevnímal.

11


12

Barbora Vávrová

3. Motivační techniky – důležitá součást tvůrčího procesu Při arteterapeutické práci s dětmi považuji za velmi důležité dodržovat tři základní pravidla: 1) Získat důvěru dětí, výstižně a srozumitelně vysvětlit zadání tématu 2) Klást důraz na individualitu dítěte při tvůrčím procesu 3) Povzbuzovat děti pochvalou během tvorby i po dokončení práce 1) V Jihlavské mateřské škole Demlova 28 probíhají arteterapeutická sezení pro děti i dospělé v pracovně nazvané POHÁDKA. Název napoví, že v této místnosti se odehrávají věci neobyčejné, zábavné i napínavé.Na stěnách visí mnoho barevných polic s hračkami, výtvarnými pomůckami, nádobami, které jsou naplněné množstvím rozmanitých drobností. Vedle polic visí pestré obrázky a kresby, v zadní části místnosti má své místo velké loutkové divadlo.Celou přední stěnu vyplňují velká okna, kterými můžeme vidět zahradu plnou stromů. Uprostřed místnosti je veliký nízký stůl a kolem malinké židličky jako pro skřítky. Když děti do takové místnosti přijdou, tak na ně samotné prostředí působí kreativně a pozitivně. Takovému prostoru v arteteraputické terminologii říkáme „BEZPEČNÁ MÍSTNOST“ nebo „BEZPEČNÝ PROSTOR“.

13

Co vypráví hlína dětem Když děti přijmou nové prostředí, začínám se s dětmi seznamovat já. Představím se celým jménem a u nových tváří přidávám i pár slov o mé rodině, kde bydlím, co mě baví. Postupně se ptám na jména dětí (chvilka neformálního seznamování je pro získání důvěry dětí velmi důležitá). U dětí, které materiál, se kterým se chystáme pracovat (v našem případě hlína) neznají, věnujeme velkou pozornost seznámení s ním. Některé děti potřebují více času na poznávání hlíny. Nabízím dětem kousky různobarevných hlín. Každý ji poznává svým vlastním způsobem a všemi smysly. Snažíme se pojmenovat její vlastnosti, barvu, vůni, někteří zkoumají i její chuť. Pozorujeme jaká je hlína před používáním (mokrá, studená klouzavá, měkká) a jaká je po chvilce, když s ní pracujeme (suchá, tvrdá, popraskaná). Děti žádám aby samostatně odpovídaly a vyprávěly, popisovali své pocity po doteku s hlínou, vyprávím dětem, jaká cesta čeká jejich výrobky, než je dostanou hotové zpět.Při kurzech nám úvodní povídání zabírá stejný čas jako samotný tvůrčí proces. Pozor! Jde o komunikaci, souvislým monologem pozornost dětí neudržíme. Nenápadně a plynule přecházíme do našeho tématu. Pro volbu účinné motivace bychom měli znát tři přechodové stupně v myšlení a představivosti dětí (Piaget 1997, s. 85):

1) období názorného myšlení které můžeme řadit od 4 do 7 až 8 let u běžné populace, kdy děti svět pozorují všemi smysly a pro výtvarné ztvárnění světa kolem sebe potřebují konkrétní věc pozorovat, ohmatat, očichat, ochutnat… ČINNOST SE PŘÍMO TÝKÁ SKUTEČNOSTI Motivace by se měla ubírat směrem nápodoby, ukázky, hry, básničky, písničky. Místo podstatných jmen je dobré používat slovesa: např.vymodeluj běžce (člověka,který běží), padá sníh (sněží), děti si pod činností představí konkrétní věc

2. období konkrétních operací které řadíme do období mezi 7 a 12 rokem, kdy dítě vytváří operace týkající se konkrétních předmětů (řazení, třídění, prostorové operace, čas a rychlost, představa světa)

3. období abstraktního myšlení (adolescentní období) které dosahuje rovnováhy kolem čtrnáctého roku. Uvedené věkové rozmezí se týká dětí z běžné populace, u dětí handicapovaných mohou být značně posunuty.

14

Barbora Vávrová

4. Keramické techniky – základní rozdělení

15

Co vypráví hlína dětem V průběhu staletí, kdy byly keramické výrobky nedílnou součástí každodenního života, se keramické techniky neustále vyvíjely, avšak základní zásady zůstávaly stejné. Měnilo se kombinování jednotlivých technik mezi sebou, avšak bouřlivý vývoj vědy a techniky neměl na vytváření zásadní vliv. Samozřejmě, nepočítám-li stále dokonalejší stroje při mísení a výrobě keramických hmot, dokonalejší postupy při odlévání forem na keramické odlitky, stále dokonalejší technologie při výrobě glazur, barvítek a engob. A to nemluvím o keramických pecích na pálení výrobků. Ale která pec s množstvím moderních programů Vám připraví v průběhu pálení tolik překvapení a adrenalinových zážitků jako pec přírodní, jejímž palivem je dřevo z letitých a moudrých stromů. Nejenže se dostanete do přímého kontaktu s ohněm – vizuálně (sledujete plamen, pozorujete rozdílnou barvu při stoupající teplotě), hapticky (dotýkáte se dřeva, cítíte na rukou i celém těle žár, vycházející z nitra pece, sluchově (slyšíte praskání dřeva při pálení, občas zaslechnete i bouchání nádob, sošek nebo jiných výrobků v peci - to když se dere na povrch vzduch uvězněný kdesi ve stěně výrobku…), proces pálení vnímáme i čichem (vůně dřeva, vůně kouře při následném zakuřování) a chutí? To když v údivu zapomínáme zavřít pusu a do ní nám nalétají kousky popílku, které krouží vzduchem. To všechno nám dává dohromady jeden velký zážitek, který si u elektrické pece nedokážeme představit. Ale nechme pálení, když jsme ještě nic nevytvořili. Vraťme se ke keramickým technikám, které pomáhají uskutečňovat naše nápady. Není vždy jednoduché zvolit takovou techniku, která by odpovídala našim představám. V tom nám určitě pomůže naše osobní zkušenost (i nezdary se do ní počítají). Nenechávejme naše milé žáčky, aby se stali pokusnými králíky – pokud v tom není záměr - a pokusy dělejme radši sami na sobě. Vyvarujeme se tak mnoha zmařených a smutných chvil.Techniky můžeme mezi sebou neomezeně kombinovat. A které to jsou? 1. Modelování z hádků nebo válečků (nádoby modelované z volné ruky, nádoby modelované do forem, zavalování připravených válečků do mřížky a natáčení na válec, kachle a obrazy tvořené z válečků a z nich vyrobených tvarů, kombinace s jinými technikami 2. Modelování z kousků hlíny – kuliček (modelování na vnější povrch nádob, modelování do forem a zaplňování mezer jinak barevnou hlínou) 3. Technika modelování z pruhů hlíny 4. Technika modelování z plátu (výroba kachlů a plochých obrazů, modelování a natáčení na formu, výroba děrovaných objektů, modelování plátu bez pomoci válečku – modelování plátu dlaní a prsty) 5. Tvarování nádob z kusu hlíny vytahováním pomocí vody a rukou 6. Tvarování nádob a objektů z kusu hlíny pomocí nástrojů (očka, špachtle a lžíce) Modelování soch a objektů odebíráním a přidáváním hlíny (modelování plastiky) 7. Modelování objektů pomocí lepení naschlých a popraskaných kusů hlíny 8. Technika vykrajování hlíny pomocí tvořítek 9. Technika výroby keramických razítek 10. Mísení barevných hlín mezi sebou (mramorování, výroba keramických map, vrstvení barevných hlín a výroba rolády, zavalování barevných hlín na sebe 11. Technika prstové kresby a malby hlínou na tvrdý karton 12. Kombinované techniky keramiky 13. Točení nádob a objektů na hrnčířském kruhu 14. Techniky keramiky určené k dekorování (zavalování vystřihaných šablon, sgrafito – proškrabávaní, obtiskování a razítkování 15. Výroba sádrových forem a malých formiček na keramiku 16

Barbora Vávrová

4.1. Nářadí, potřebné pro práci s keramickou hlínou, vybavení dílny, typy keramických hmot.

Lidem, kteří pracují delší dobu s hlínou, je dobře známo, že nejlepším nářadím pro práci s hlínou jsou ruce – dlaně a prsty, které nám umožňují bezprostřední kontakt s materiálem. Často se ale bez dalších pomocníků neobejdeme, lépe řečeno, ušetří nám spoustu času a námahy. Každý keramik má svou skupinu oblíbených nástrojů, kterou si buď zčásti vyrobil sám nebo je zakoupil ve zcela jiných obchodech než ve Výtvarných potřebách. Mám na mysli nožíky (seřezávání okrajů nádob, řezání plátů…) jehly (propichování vzduchových bublin, kontrola tloušťky dna, výrývání dekoru, pravítka, kružítko (zhotovování přesných kružnic - např. ciferník hodin), lžíce, kterou v keramice nepoužijeme tradičně, to znamená na nabírání, ale na vyhlazování povrchu keramických nádob, zaoblování stěn z rovného válce přítlakem zevnitř nádoby, vytlačování dekoru na nádobách…). Mým oblíbeným nářadím je stará plastová kreditní karta, která je pevná přesně tak, jak potřebuji a přitom pružná na hlazení a zarovnávání povrchu, rovnání stěn při točení na kruhu, dekorování a vyrývání povrchu nádob. Dobře nám poslouží i gumová stěrka na těsto s rukojetí, která pomáhá rovnat dno u vysokých nádob, kam běžný pevný nástroj nedosáhne. Rozprašovač na květiny nám báječně provlhčí zaschlý povrch výrobku, na kterém chceme dále pracovat. K tradičnímu nářadí pro keramiky počítáme špachtle a očka. Špachtle na keramiku bývají obyčejně dřevěné různých tvarů a velikostí. Kulaté, špičaté, rovné, oboustranné, zubaté. Slouží nám k dokonalému ohlazení povrchu keramiky zvenku i zevnitř. Slouží

17

Co vypráví hlína dětem i jako hladící nástroje v místech, kam bychom rukou nedosáhli. Na začátku nám stačí jedna oboustranná základní špachtle. Očka jsou různě tvarované kovové smyčky, které jsou zasazené do dřevěné násady. Mohou mít ostrý plochý nebo kulatý profil. Slouží k vybírání hlíny z plných sošek, na obtáčení nádob na kruhu, mohou se používat i při různých dekorativních technikách (pravidelné vrypy, výrývání širších linií. Dřevěný váleček nám pomáhá vyválet stejnoměrný plát hlíny za pomoci dvou stejně silných latí, které nám regulují výšku plátu, V dílně je dobré mít několik různě silných párů. Pláty válíme na kusu savé látky (plátno, pevná bavlna, pytlovina, pro dekorativní povrch můžeme použít kus strukturované látky, jako je krajka, juta nebo jiná plastická tkanina), látku používáme jako mezivrstvu, aby se hlína nelepila k podložce ale také jako pomůcku při vysoušení příliš vlhké hlíny. Pod látku obyčejně používáme dřevěnou desku, která usnadňuje manipulaci s vytvářeným předmětem. Na vysoušení keramiky se hodí i sádrové desky (můžeme použít sádrovou formu otočenou dnem vzhůru), Desky si může každý vyrobit sám, stačí se pouze řídit návodem pro práci se sádrou: Rozmíchanou sádru nalejeme do větší krabice, která je neprodyšná a necháme v klidu schnout . K vybavení dílny patří i různě velké plastové misky (modelování do formy), velký plochý lavor na namáčení velkých kusů keramiky do glazury. Mycí houbičky jsou dobrým pomocníkem pro ohlazování a zvlhčováni povrchů nádob. Oblíbená je i broušená houba s násadou, která slouží k vyhlazení těžko dostupných míst uvnitř keramické nádoby. Silonová struna nám slouží k řezání hliněných plátů, odřezávání vytáčených nádob na kruhu, fazetování (uměle vytvořené hrany na předmětu - seřezávání) Další nářadí uvádím pouze ve výčtu: otočný malířský kroužek, dřevěná hladítka, děrovače různých průměrů, rydla, struhadlo, lis na česnek, smirkový papír a brusná mřížka, hladítka a tiskátka.

Typy keramických hmot (hlín) Jíly (hlíny) vznikly rozpadem starých hornin působením atmosférických vlivů. Usazují se v místech, kam byly naneseny a mezi sebou se liší rozdílným složením, barvou a čistotou. Některé jíly můžeme použít rovnou, jiné musíme dále upravovat: mlít, čistit a mísit s ostatními přípravky, aby měla hlína potřebnou tvárnost. Přírodní jíl můžeme najít i v našem okolí, na břehu potoků a rybníků, na výletě do hor. Ze svých výletů po Čechách i cizích zemích si vozím specifický suvenýr. Pokud mě zem pod mýma nohama začne klouzat, zbystřím: „To vypadá na hlínu! Naberu malý vzorek a většinou už po cestě vytvořím malou sošku, do které vyrývám jméno naleziště a datum nálezu. Tak se mi v dílně objevily přírodní jíly ze slovenských Kysuckých vrchů, Boubína, Jihlavských vrchů, z okolí Třebíče, Děčína .

Tyto jíly jsou většinou znečistěné různými příměsemi, v případě že bychom z nich chtěli tvořit kvalitní keramiku, museli bychom je dále upravovat. Jako studijní materiál nám ale postačí. Objev takového naleziště pro dítě znamená pravý poklad – okamžitě v něm vzbuzuje potřebu hmotu ohmatat, přetvořit nebo alespoň chvíli žmoulat v rukou. Doporučuji udělat s dětmi výlet k takovému nalezišti a pak jen sledovat děti v akci. Výrobky pak můžeme alespoň vysušit a vystavit – pokud se po uschnutí nerozpadnou, můžeme je zkusit vypálit na teplotu přežahu (kolem 900 oC). Jíly a hlíny dělíme podle teploty výpalu, podle složení, podle barevnosti. Barevnost se v průběhu pálení mění. Šedé jíly se po výpalu mění v bílé a světle narůžovělé, hnědé jíly mění barvu na oranžovou až červenohnědou. Nejměkčí a nejníže pálené jsou cihlářské hlí-

18

Barbora Vávrová ny (oranžovo – červeně zbarvené jíly s vysokým obsahem oxidu železa), pro práci s dětmi často používám hrnčířské hlíny (hrnčina – červenohnědé vysoce tavné jíly, které mají oranžovo- hnědé až červenohnědé zabarvení s vysokým obsahem oxidu železa, jsou vhodné pro modelování drobných plastik, pro výrobu nádobí, pro točení na kruhu.) Pro míchání a barvení hlíny používám jíly bílé a světlé hnědé až růžové (po výpalu). Tyto jíly téměř neobsahují oxid železa, proto jsou vodné pro modelování sošek a loutek, které chceme po výpalu kolorovat (barvit barvítky nebo pouze tónovat bez dalšího pálení vodovkami, anilínkami, nebo akrylovými barvami.) Pro modelování masivnějších plastik a nádob používám jíly tzv. ostřené. Jsou to točířské hlíny s různě vysokým obsahem přidaného šamotu (šamot je vysoko pálená hlína, která je rozemletá na různou hrubost .) Hlíny obsahující šamot mají malou smrštivost a mohou se vypalovat na vyšší teploty, snesou větší rozdíly v síle stěny a jsou celkově odolnější proti popraskání, deformaci tvaru a jiným častým vadám. Jsou ideálním typem pro keramická cvičení ve skupině - pro tvorbu kachlů větších rozměrů, pro modelování mozaiky, výrobu skládaných sloupů, zahradní keramiky…)

19


4.2 Keramické techniky – popis, pracovní postup, náměty a variace pro další práci s technikami: 1. MODELOVÁNÍ Z HÁDKŮ A VÁLEČKŮ Je to nejstarší a nejznámější technika vhodná pro modelování všech druhů nádob, používaná již v pravěku, v období neolitických kultur (Lineární keramika, Kultura nálevkovitých pohárů, Kultura zvoncovitých pohárů.) Na menší nádoby doporučuji používat hlínu hladkou, točířskou, která se vyrábí v mnoha barevných provedeních a která je dostatečně vlhká a plastická (při válení se nedrolí a nepraská), při vytváření velkých nádob a objektů můžeme použít i hlínu šamotovou . Pracovní postup 1. Strunou odřízneme plát hlíny, prohněteme a vyválíme válečkem plát, který by měl být přibližně stejně silný jako tloušťka válečků. Z plátu vykrojíme pomocí kulaté šablony (okraj misky, cédéčko, talířek) dno nádoby. Okraj dna po celém obvodu shora narýhujeme a přetřeme šlikrem.

2. Z dalšího kusu hlíny si v rukou vytvarujeme podlouhlý tvar a začneme pomalu a jemně válet na pevné podložce váleček. Váleček válíme všemi prsty a příliš netlačíme, abychom ho nezploštili, jestliže začíná valeček praskat, navlhčíme jej a pokračujeme. Tímto způsobem vyválíme množství stejně silných válečků, které uchováváme pod igelitovou fólií, aby nám nevysychaly. Válení vyžaduje jistou zručnost a zkušenost. Doporučuji válet větší množství kratších válečků o tloušťce, pro začátek, asi 1cm. Delší se snadno deformují.

20

Barbora Vávrová

3. Na okraj dna začneme natáčet první váleček, shora ho lehce přitlačíme ke dnu, konce válečku spojíme naškrabáním a šlikrem. Špachtlí nebo prstem přihladíme vnitřek válečku ke dnu. 4. Postup opakujeme u dalších vrstev válečků. U hodně plastické a vlhké hlíny nemusíme jednotlivé válečky mezi sebou naškrabávat ani šlikrovat, U méně vlhké hlíny každou vrstvu lepíme. Po každých dvou až třech nalepených patrech vnitřek nádoby přihladíme k sobě špachtlí nebo prsty směrem shora dolů a naopak. 5. Chceme-li tvarovat oblou nádobu, vrstvíme válečky vždy o kousek blíž vnější stěně, opět se snažíme tvar rozšiřovat pomalu.

21

Co vypráví hlína dětem 6. Poslední řadu zakončíme jedním luxusním válečkem a příhladíme. Vnitřní stěnu začistíme stěrkou nebo plastovou kartou – kreditkou nebo plastovou ledvinou (viz pomůcky a nářadí – kap. 4.1). Vnější stranu můžeme nechat nebo ji zahladit kolmo shora dolů špachtlí. 7. Nádobu necháme schnout na sádrové desce nebo na vrstvě suchých hadrů a pouze horní část zakryjeme na den igelitovou folií, aby se při sušení nedeformoval okraj.

Technika vyvalování z hádků se hodí na modelování malých i velkých nádob. Nejčastěji se používala na stavbu oblých tvarů. Náměty a variace: a) Kachle modelované do krabiček od bonboniér nebo kulatých sýrů připravíme si stejně silné válečky, z válečků točíme různě velké spirálky, kolečka i krátké válečky. Vše naskládáme do krabičky a shora pečlivě zahladíme do zřetelné roviny. Po vyklopení se ukáže z druhé strany pestrý reliéf

b) Připravené válečky můžeme vkládat do misky – formy s mezivrstvou a proplétat je mezi sebou jako při pletení košíků

22

Barbora Vávrová c) Válečky naskládáme vodorovně asi dva centimetry od sebe, napříč přes ně položíme další vrstvu válečků, stejně daleko od sebe, diagonálně je převálíme válečkem. Ve válení pokračujeme po druhé diagonále. Hotovou mřížku natočíme na trubku s mezivrstvou, Spojíme konce a přilepíme dno. Vznikne originální váza na suché květiny.

d) Na hotovou dózu z měkké hlíny lepíme na zaškrabaný povrch reliéfní spirálky, zkusíme zaplnit celou plochu dózy. e) Zábavná pro skupinu dětí je hra s názvem Vosí hnízdo, děti mají rozdělené role, jeden krájí hlínu na kousky, druhý a třetí válí válečky, čtvrtý zdrsňuje o maže šlikrem, pátý válečky natáčí odspoda na malý nafukovací balon. Učitel pouze dohlíží a zasahuje při nedostatečném spojení ploch. Balon nesmí být příliš nafouklý. Aby hlína při sušení a smršťování nepopraskala. Po určitém časovém limitu se děti posunou o jednou místo. Tak si děti vyzkouší všechny fáze a naučí se pracovat na společném díle s ostatními. Učitel by dětem měl vysvětlit, proč je dobrá dělba práce a spolupráce s ostatními. Stejně tak, můžeme modelovat i klubko vlny nebo ptačí hnízdo.

23


2. MODELOVÁNÍ Z KOUSKŮ HLÍNY Je to technika, na kterou můžeme použít jakoukoli dostatečně vlhkou hlínu. U dětí je tato technika oblíbená proto, že není třeba věnovat pozornost vytváření stejnoměrných kuliček, ale stačí nám i neumělé hrudky hlíny, u nejmenších dětí natrhané kousky. Pracovní postup: 1. Z kusu hlíny vyválíme hádka tlustého asi 3 centimetry, nakrájíme malé kousky a lehce je v dlani zakulatíme.

2. Abychom docílili stejnoměrného střepu, používáme u kuličkové techniky jako oporu formu, do níž kuličky vkládáme (dobře nám poslouží krabice od bot i plastová miska (potřebujeme mezivrstvu – hlína – igelit nebo hadr – forma, aby se nám forma nelepila na hlínu.) Modelovat se může dovnitř nádoby i ven, i když pro děti je lepší modelování dovnitř nádoby, která nám lépe drží tvar. Pro modelování dovnitř vybíráme nádobu rovnou nebo směrem vzhůru rozšířenou, abychom ji dobře vyklopili.

3. Kuličky vkládáme do formy těsně vedle sebe a prstem se snažíme udržet stejnoměrnou tloušťku. Může se stát, že mezi kuličkami zůstanou prázdná místa, ty necháme na konec a zalepíme je stejně vláčnou hlínou. Zalepení mezer je pro zdárné dokon-

24

Barbora Vávrová čení velmi důležité, protože nádoby z hádků rády praskají právě v místě nevyplněném hlínou nebo v místě ztenčení stěny nádoby.

4. Špachtlí a kreditkou nádobu srovnáme dohladka zevnitř.

5. Hotovou nádobu vyklopíme z formy, zkontrolujeme, zda někde ve stěně není prasklina.Na vnější straně necháme kuličkový dekor s hlubšími mezerami nebo nádobu zahladíme zvenčí tak, že vlhkou hlínou vymažeme prstem nebo špachtlí větší spáry a zahladíme. Přemístíme na sádrovou desku, která saje vlhkost a necháme schnout. Vrchní část nádoby zakryjeme na den igelitovou folií, aby příliš rychle nevysychala

25


Náměty a variace: a) Jako cvičení můžeme použít kuličky a kousky hlíny které nám zůstanou u všech dětí po práci. Postupným pokládáním kuliček na sebe nám vznikne kopec, na který můžeme dál modelovat turisty a zvířátka.

b) Nádoba vytvořená do formy z kuliček nebo kousků hlíny, má na vnější straně znatelné obrysy techniky, ze které je postavena. Struktura se skládá z vystouplých ostrůvků a mezer mezi nimi. Mezery můžeme vyplnit jinak barevnou hlínou, která by měla být stejně měkká jako miska, místa určená k vyplňování předem lehce navlhčíme zvlhčovačem. Nakonec ještě za vlhka povrch zahladíme plastovou kartou a po zaschnutí zbrousíme drátěnkou pro zvýraznění kontrastu hlín. 26

Barbora Vávrová c) Kuličky natlačíme těsně vedle sebe do ploché krabice (víko od krabice na boty, bonboniéra), shora zahladíme špachtlí a kartou do roviny.Vyklopíme z krabice a otočíme. Do připravených kuliček obtiskujeme struktury a razítka. Do každé jinou. Vznikne Hádankový kalendář. d) Stejným způsobem vymodelujeme plát. Po zaschnutí vypálíme. Každou kuličku naglazujeme jinou barvou. Vznikne barevný vzorník glazur, který používáme jako poznávací pomůcku při učení barev .

3. TECHNIKA MODELOVÁNÍ Z PROUŽKŮ HLÍNY Technika se používá především na stavění oblých masivnějších nádob, jako jsou květináče, džbány, velké mísy… Hlínu použijeme šamotovou, která lépe drží tvar dané nádoby. Tato technika je vhodná pro děti starší, které jsou schopny zvládnout několik složitějších úkon ů za sebou. Pracovní postup: 1. Postup je zpočátku stejný jako u hádkové techniky (vykrojit dno, naškrabat čekat na 1. vrstvu. 2. Z většího kusu hlíny vyválíme pomocí válečku obdélníkový tvar o tloušťce asi 1 cm

3. Plát nařežeme na třícentimetrové pruhy a začneme naškrabávat kraje proužků. Ke dnu přilepíme šlikrem první proužek a v místě spojení oba konce seřízneme, naškrabeme a slepíme k sobě

27

Co vypráví hlína dětem 4. Stejným způsobem na sebe postupně naskládame všechny proužky a pečlivě zahladíme spojení.Hotovou nádobu můžeme natlouct zvenku latí, abychom dosáhli kompaktnosti tvaru i hmoty. Hotový výrobek lehce zakryjeme na den až dva igelitovou folií, aby se jednotlivé pruhy dobře propojily. Po zaschnutí pak nebudou na výrobku tolik zřetelné.

Náměty a variace: a) Proužky, ze kterých stavíme nádobu můžeme nařezat z různě silných proužků (děti si je mohou mezi sebou vyměňovat), proužky pak stavíme na sebe tak, aby zvenku vystupovaly, zevnitř zůstávají v rovině. Nádobu zahladíme pouze zevnitř. b) Podobně můžeme nařezat proužky různě vysoké nebo různě barevné a opět je zahladíme pouze uvnitř nádoby. Síla všech proužků je stejná. c) Různě zakřivené nádoby vzniknou tak, že proužky nezakončíme v jedné řadě, ale točíme je bez zakončení, pouze slepíme konec a začátek nového proužku. 1d) Proužky klademe nepřesně na předchozí vrstvu – vznikají mezery, nádoba se jakoby rozpohybuje e) Z proužků nemusíme vytvořit nádobu, ale pohyblivý mobil neboli zvonkohru na zavěšení. Stačí, když vyřízneme z plátu hlíny kulatou destičku – stříšku, v kraji pravidelně propíchneme otvory, uprostřed kruhu uděláme tři otvory na zavěšení. Z proužků hlíny vytvoříme zvonící prvky, různá délka proužků zajistí různé tóny při cinkání. Na jedné straně každého proužku uděláme otvor pro zavěšení. Po vypálení režným provázkem upevníme tyčinky ke kulaté stříšce.

28

Barbora Vávrová

4. MODELOVÁNÍ Z PLÁTU HLÍNY Tato technika vyžaduje hlínu plastickou, dokonale propracovanou, zbavenou bublin. Ty vznikají při nedostatečném prohnětení hlíny uvnitř hmoty, při vyvalování plátu nám naskakují v podobě puchýřů po celé ploše plátu. Je zapotřebí je propichovat a znovu převálet, jinak způsobí defekt na výrobku při sušení, v horším případě vlivem žáru v peci zvětší svůj objem a roztrhnou celý výrobek. Hlínu můžeme zvolit obyčejnou točířskou nebo lehce ostřenou – šamotovou. U hodně ostřených hlín dochází při válení plátu a ohýbání k tvorbě prasklin. Jako podložku na válení používáme dřevěnou desku s hladkým hadrem, aby se nám hlína nelepila. Pracovní postup: 1. Strunou odřízneme kus hlíny (množství záleží na velikosti požadovaného plátu. U menšího plátu hroudu rovnou dlaní roztlačíme do všech stran, abychom si usnadnili pozdější práci s válením.

2. Na okraj plátu položíme ze dvou stran laťky, které odpovídají tloušťce požadovaného plátu a jsou stejně vysoké. Po nich jako po kolejnicích válíme válečkem plát, hlína se nám bude posouvat dopředu. Po chvíli celý plát otočíme na rub a postup opakujeme. Občas hlínu srovnáme válením do všech čtyř stran.

29

Co vypráví hlína dětem 3. U větších plátů, kde je třeba použít větší množství hlíny, tvarujeme plát z tlustých válečků – přibližně tři centimetry. Ty naskládáme vedle sebe a z rubu i líce je spojíme přeškrabáním přes sebe. Děláme to proto, abychom se vyhnuli velkým rozdílům v tloušťce při válení z kusu hlíny.Dále pokračujeme stejným způsobem, jako u malých rozměrů. Občas prsty přejedeme přes plát. Tak nejlépe zjistíme nerovnosti povrchu. Téměř vždy nám zůstává plát nejtlustší uprostřed! Proto se snažíme válet vždy od středu do stran

4. Plát dále upravujeme podle toho, co z něho budeme tvořit (kachel, nádobu…) 5. U menších dětí můžeme tvořit plát bez pomoci válečku, pouze dlaní a prsty. Z hroudy dlaní roztlačíme hrubou placku, kterou dále ztenčujeme tlakem prstů směrem od středu ke kraji. Dbáme na to, aby děti příliš neztenčovaly okraje. Na povrchu nám vznikne zajímavá struktura složená z jednotlivých otisků prstů.

6. Ta nám později poslouží jako zajímavý dekor na výrobku.

30

Barbora Vávrová Náměty a variace: a) Modelování kachle (s reliéfem. s tištěným dekorem, prořezávaného)

b) Modelování válce (různé typy dekorování: leštění, rytí, sgrafitová technika, intarzování) c) Stavba krabičky s víkem d) Modelování talíře e) Výroba domovního znamení f) Výroba nástěnných hodin g) Stavění hrnku zaobleného pomocí lžíce zevnitř

h) Vyřezávání konvičky z jednoho kusu (podle nakresleného papírového střihu)

31


5. TVAROVÁNÍ NÁDOB Z HROUDY HLÍNY VYTAHOVÁNÍM POMOCÍ VODY A PRSTŮ Je to zdánlivě velmi jednoduchá technika vhodná pro malé i větší tvůrce. Slovo zdánlivě uvádím proto, že když nedodržíme níže uvedený postup, může nám nádoba skončit jako talířek nebo nepodařená placka. Potřebujeme dostatečně vlhkou a tvárnou hlínu, která nebude při práci vysychat a praskat. Hodí se k výrobě malých nádob, můžeme ji použít i na tvorbu skic, přípravu k výrobě rozměrnějších nádob. Pracovní postup: 1. Vytvoříme si kouli velikosti tenisového míčku. Kouli můžeme držet v jedné ruce a druhou rukou začínáme navlhčenými prsty vytlačovat hlínu směrem od středu ke kraji. Prsty v této fázi fungují jako kleštičky a kontrolují tloušťku stěny. Ruka, která drží hroudu hlíny nám zajišťuje udržení kulovitého tvaru.

2. Koulí, která se nám formuje do podoby misky postupně otáčíme a snažíme se stejnoměrně ztenčovat stěnu nádoby stále směrem od středu ke krajům.Jestliže nám začne hlína v některých místech zasychat, můžeme ji vlhkou houbičkou navlhčit a pokračovat .

32

Barbora Vávrová 3. Nejčastější problém nastává u formování okrajů.Děti netlačí hlínu stejnoměrně, střed a spodní část zůstává tlustší a rovnou začínají ztenčovat okraj, ten pak začíná vysychat jako první a praská. Dětem vysvětlíme, že okraj je zásobárna hlíny a proto musí zůstat až do konce stejně tlustý nebo tlustší než stěna. Teprve na konci okraj ztenčíme a vytvarujeme podle svých představ

4. Okraj můžeme strunou zaříznout do roviny nebo ho můžeme nechat nepravidelný, zvlněný. Nakonec ho prsty srovnáme do stejnoměrné tloušťky a stále dbáme na to, aby nevyschl dříve než stěna. Vlhkou houbičkou konec misky ohladíme.

Náměty a variace: a) modelování různě velkých mističek do sebe zapadajících s otisky prstů b) misky – zvířata – peruánské umění c) miska uvnitř se strukturou prstů d) soutěž o nejtenčí mističku modelované touto technikou e) skicování větších věcí – zkoušečky

33


6. TVAROVÁNÍ NÁDOB A OBJEKTŮ Z KUSU HLÍNY POMOCÍ NÁSTROJŮ OČKA, LŽÍCE A ŠPACHTLE Dalším způsobem, jak můžeme vytvářet rozmanité tvary nádob je dlabání nebo vybírání hmoty z hliněné hroudy. Na takovou techniku volíme jakoukoli tvárnou hlínu, kterou necháme poněkud zavadnout, abychom měli větší jistotu, že se nám tvar nebude při práci deformovat, potřebujeme kvalitní očko (viz nástroje 4.1), špachtli, strunu a lžíci. Předem si rozmyslíme, jaký druh nádoby chceme vytvořit(dózu nebo krabičku, misku, hrnek s pokličkou…) Technika dlabání je obzvláště vhodná pro modelování nádob s víkem, nebo objektů s nepravidelným tvarem, které mají být uvnitř duté. Pracovní postup: 1. Hroudu hlíny vytvarujeme koulením a boucháním v dlaních do požadovaného tvaru (koule, oválu, krychle, válce…). Strunou rozřízneme tvar v horní části na dva díly. Jeden později poslouží jako víčko, druhý, větší zůstane nádobou. Abychom tvary rozřízli rovně, namotáme strunu na prsty a řežeme tvar nakrátko napnutou strunou.

2. Na okraj obou dílů nakreslíme tloušťku stěny, kterou nebudeme překračovat a budeme se snažit ji udržet až do konečné podoby výrobku.

34

Barbora Vávrová 3. Pomocí očka začneme opatrně vybírat hmotu zevnitř nádoby, dbáme na to, abychom měli stejnoměrnou stěnu. Může se stát, že v zápalu dlabání očko projede stěnou ven. Měkkou hlínou díru zalepíme a prsty stlačíme . Prsty stále kontrolují zevnitř a zvenku tloušťku stěny.

4. Dáváme pozor na to, abychom příliš nenarušili zvolený tvar, víčko by nám pak nesedělo na spodní části. 5. Stejným způsobem vydlabeme i horní část. Pomocí lžíce pak uhladíme vnitřek obou částí. Pokud to není nezbytné, příliš nádobu nevlhčíme, prsty pak nevyvíjí dostatečný tlak na stěnu a hladí nádobu pouze na povrchu. 6. Nakonec obě části spojíme, vložíme mezi ně kousek igelitu, aby se neslepili a pravítkem nebo tenkou laťkou jemně natloukáme do homogenního tvaru. Povrch objektu upravíme hlazením, rytím nebo jiným dekorováním. I takovou nádobu bychom měli sušit pomalu, aby se víčko i spodní část sesychaly jednotně, opět zakrýváme výrobek lehce igelitem na jeden až dva dny.

35

Co vypráví hlína dětem Náměty a variace a) Modelování dózy s další povrchovou úpravou – fantastické ovoce b) chrastítka různých tvarů – do vydlabaného objektu nasypeme malé zaschlé keramické kuličky, plátky nebo malé kousky hlíny a slepíme s víkem k sobě. Po vypálení kuličky zvoní . c) modelování keramického glóbu d) výroba kořenek s víčkem e) modelování dózy zvířete

7. MODELOVÁNÍ SOCH A OBJEKTŮ TECHNIKOU ODEBÍRÁNÍ A PŘIDÁVÁNÍ HLÍNY Tato technika je vhodná pro modelování sošek zpodobňujících člověka, zvíře, rostlinu nebo strom, pro modelování nepravidelných objektů, které tvoříme z jednoho kusu hlíny. U dětí tím upevňujeme celistvost pohledu na objekt, ze kterého nejdříve náznakem tvarujeme důležité části, později i drobnější detaily právě pomocí přidávání a ubírání kousků hlíny. Potřebujeme poněkud tužší ale plastickou hlínu, která nám udrží tvar objektu a zároveň nepopraská při prvním ohybu. Nejlépe se hodí lehce i hrubě ostřená hlína (viz kap. 4.1), která svým složením splňuje oba požadavky a zůstává i v tužší konzistenci vláčná. Pracovní postup: 1. Z hroudy hlíny (v tomto případě si děti sami určí jak velkou hroudu potřebují) vytvarujeme dlaněmi a prsty stlačováním a mačkáním hrubý tvar požadovaného objektu (v našem případě sošky stojícího člověka). Měli bychom mít předem částečně jasno, o čí sošku se jedná a v jaké pozici ji chceme mít (ležící pes, sedící kočka, běžící člověk. Dobře nám přitom poslouží právě motivační techniky a vhodný výběr tématu. Máme na paměti, že tvořícímu dítěti v předškolním a mladším školním věku se nejedná o realisticky vymodelovanou figuru, ale o proces zrození jeho vlastní představy o reálném světě prostřednictvím hlíny.

36

Barbora Vávrová 2. Postupně z hlíny tvarujeme nahrubo hlavu, krk a všechny končetiny.

3. Začínáme s přidáváním a ubíráním hlíny. Sošku otáčíme ze všech stran a hledáme, kde nám materiál přebývá (pomocí prstů nebo špachtle ji ubereme a odebraný kus přidáme na slabší místo. Snažíme se udržovat spodní část figury mohutnější, aby se postava nerozpadla. Přidávané kousky by měly být malé (asi dva centimetry) a dokonale mechanicky přihlazené. Malých kousků můžeme vrstvit i několik na sebe nebo vedle sebe a stále kontrolujeme, aby plochy byly dokonale propojené a nevznikaly nám vzduchové bubliny nebo kapsy uvnitř modelovaného objektu. 4. Sošku v průběhu práce neuhlazujeme, necháváme na ní záznamy prstů, rukou i nástrojů. Když tvary odpovídají naší představě, můžeme se pustit do detailů na naší postavě. Všímáme si obličeje, prstů, oblečení, drobností na oblečení, bot…

5. Hotovou sošku otočíme dnem vzhůru a očkem se snažíme ji stejnoměrně vydlabat. Jestliže nedosáhneme až do vrchní části, můžeme udělat o tvor v zadní části zad nebo hlavy, a po vybrání očkem je můžeme znovu zalepit pomocí hliněné placičky a šlikru.

37


6. Hotový objekt pomalu sušíme v chladné místnosti Náměty a variace: 1a) modelování jednoduché postavy 1b) sousoší - moje rodina 1c) figurky do Betléma 1d) mé oblíbené zvíře 1e) hlava - květináč (hlínu z hlavy dlabeme shora)

38

Barbora Vávrová

7. MODELOVÁNÍ OBJEKTŮ A NÁDOB Z NASCHLÝCH A POPRASKANÝCH KUSŮ HLÍNY Na popraskané pláty používám hlínu jemně nebo i hrubě ostřenou. Tato technika, která jistě u spousty keramiků vznikla náhodou, je poněkud vrtkavá a může překvapit složitostí postupu a ne vždy zaručeným výsledkem. Mně se podařilo ji objevit vlastně také náhodou. Vyválela jsem si plát z hlíny, který jsem chystala na výrobu vázy a šla jsem pracovat na jiném výrobku. Plát jsem zapomněla zakrýt, aby nevyschl. Když jsem chtěla na váze pokračovat, zjistila jsem, že už je plát natolik suchý, že ohýbání pravděpodobně nevydrží, přesto jsem to zkusila. Namotala jsem ho opatrně na plastovou trubku a v místě spoje slepila. Výsledek mě překvapil! Povrch vázy byl pokryt svislými většími a menšími prasklinami, které ale neohrožovaly soudržnost vytvarované vázy. Vázu jsem zevnitř pečlivě zahladila a nechala sušit. Váza vydržela i výpal a dodnes ji plním květinami…

Při tvorbě popraskaných výrobků potřebujeme zachytit přesný okamžik, kdy hlína natolik zaschla, že při ohybu popraská ale nezlomí se. Doba přípravy zaschlé hlíny se nedá přesně určit, záleží na druhu hlíny, na prostředí ve kterém hlína schne. Nejlépe nám poslouží metoda pokus – omyl, která je sice zdlouhavá, ale mnohdy nejúčinnější (pro neznalé jedná se o základní metodu získávání zkušeností, kdy zkoušíme jeden postup tak dlouho dokud nevyjde). Pracovní postup při výrobě vrstvené misky: 1. Z kusu hlíny vypracujeme osm a více koulí v pořadí od nejmenší do největší. Velikost záleží na požadovaném rozměru misky.

2. Koule necháme asi čtyři až šest hodin vysychat (záleží na počasí a vlhkosti vzduchu) Pro další použití by měly být na omak tuhé ale stále ještě schopné tvarování. Jednu po druhé válečkem opatrně převálíme tak, aby nám vznikla v krajích popraskaná placka ve tvaru kruhu o tloušťce asi půl centimetru. Jestliže placka při válení nepraská, nebyla dostatečně zavadlá.

39


3. Jednotlivé placky na sebe skládáme s mírným přítlakem, vždy od nejmenší do největší.

4. Uvnitř horního kruhu si vyznačíme velikost vnitřku misky a vybereme ji očkem. Misku uvnitř pečlivě uhladíme prsty nebo plastovou kartou.

40

Barbora Vávrová Náměty a variace: a) Technikou popraskaných plátů a plátků můžeme tvořit válcovité tvary natáčené na formu zvenčí (uvedená výše) b)) Zajímavě vypadají mísy vrstvené z popraskaných na sebe položených tenkých plátů, předem vyválených do kruhového nebo vejčitého tvaru c) Popraskané kusy plátu můžeme použít jako dekorativní zakončení u nádob nebo jako součást kachle. Výborně se doplňuje s dokonale hladkým povrchem.

41


8. TECHNIKA VYKRAJOVÁNÍ POMOCÍ TVOŘÍTEK Tvořítka neboli vykrajovátka patří k oblíbeným technikám keramického tvoření v mateřských školkách a základních školách. Je to jednoduchá technika vykrajování tvarů z vyváleného plátu. Vzhledem k drobným tvarům používáme hladké barevné hlíny, které po vyválení plátu necháme lehce zavadnout, aby se nám při vykrajování nedeformovaly a nelepily se k podložce Pracovní postup: 1. Vykrajovátka neboli tvořítka můžeme zakoupit v prodejně domácích potřeb nebo na řemeslných trzích.

2. Šablony můžeme ale vyrobit i sami z tvrdého papíru, kdy si děti nakreslí jednoduchý tvar a sami nebo s pomocí ho vystřihnou.pak tvar přiloží na vyválený plát hlíny a špachtlí nebo jiným bezpečným nástrojem ho vyříznou po obvodu. Pomocí šablony tak vznikne množství stejných a přece trochu odlišných tvarů, které mají půvab a otisk dětského zásahu. Ručně vyráběná tvořítka (šablony) jsou tvůrčí a originální a můžeme je dále upravovat otiskováním, rytím a jiným dekorováním. Tvary můžeme také vykrajovat z různě barevných hlín.

42

Barbora Vávrová 3. Jednotlivé vykrájené tvary můžeme skládat do skupin na kachli, střídat jejich barevnost, vkládat je do plastových forem a vytvářet misky, talíře a jiné nádoby.

Jednotlivě vykrájené tvary, které chceme použít jako ozdoby nebo závěsy necháme schnout na savém podkladu (suchá látka, sádrová deska, aby se nám nezkroutily.

Výhodou techniky vykrajování je, že i malé děti mohou pracovat samostatně, dospělí pouze pomáhají s válením plátu a konečným začišťováním okrajů. Náměty a variace: a) keramické vykrájené ozdoby ručně dotvoříme (nalepíme oko, naškrabeme srst, vytvoříme šupiny, perforujeme… b) vykrájené tvary použijeme jako stínítka stojánku na čajovou svíčku (na vyříznutý, po obvodě naškrabaný a našlikrovaný kruh hlíny lepíme dokola vykrájené tvary. Po rozsvícení svíčky se stín tvořítek objeví zvětšeně na stěně c) zvonkohra na zavěšení d) nakreslené šablony můžeme manikúrními nůžkami prostřihávat a vytvořit tak plastický kachlík, který můžeme použít jako novoroční přání, jako visačky na dárky, vykrájené obrázky můžeme skládat k sobě do větších celků e) šablony používáme jako dekorační techniku a nalepujeme je na stěny rozmanitých typů nádob

43


10. TECHNIKA VÝROBY KERAMICKÝCH RAZÍTEK Keramická razítka jsou vděčným námětem pro děti, mládež i dospělé. Jedná se o druh výrobků, které tvoří pestrý zásobník nápadů pro mnoho dalších použití. Samotná výroba je není náročná na čas ani spotřebu materiálu. Výhodou razítek z vypálené keramiky je dlouhá trvanlivost a přesnost otisku. Razítka vyráběná ze sádry se časem opotřebují a otisk je nepřesný a nezřetelný. Gumová razítka zase často přilnou k měkké hlíně a nelze je bez deformace odtrhnout. Používáme středně měkkou hladkou hlínu, která nám zaručí i jemnost kresby nebo reliéfu. Razítka můžeme rozdělit na reliéfní, kdy otiskovaná plocha vystupuje nad základnu razítka a při tisku je obraz lehce zahloubený do povrchu a plošné, kde otisk zůstává vyrytý do základny a otisknutý obraz zůstává v rovině povrchu. Pracovní postup: 1. Ze středně měkké hlíny vyválíme váleček, jehož tloušťka záleží na velikosti ražené plochy. Uprostřed váleček lehce zúžíme, aby vznikl tvar podobný panáčkovi z Člověče nezlob se. Tvar držátka je důležitý, při manipulaci s ním je třeba ho dobře držet. Konec přitlačíme na pracovní desku, až vznikne dokonale rovná ploška.

2. Při výrobě reliéfního razítka plošku naškrabeme a natřeme šlikrem. 3. Vedle si na podložce připravíme obrázek vyříznutý z tenkého plátku, z vyváleného hádka nebo kuliček. Obrázek přilepíme na plošku a pomocí nože a drobných nástrojů ho dotvoříme. Reliéf by měl vystupovat alespoň tři milimetry nad plochu a měl by být v dokonalé rovině

44

Barbora Vávrová 4. Při výrobě plošného razítka obrázek tvoříme přímo z plochy. Nejdříve si lehce vyryjeme námět a postupným odbíráním částí, které netisknou tvoříme obrázek. Na plošná razítka potřebujeme jemné nářadí, můžeme použít dlátka z manikúry nebo seříznuté špejle 5. Hotová razítka necháme vyschnout, dohladíme a na jemném brusném papíře obrousíme do rovna. Náměty a variace: a) Výroba drobností z raženým dekorem (korálky, knoflíky, přívěsky) b) Razítkování povrchu nádob s nízkým a povrchovým reliéfem (razítko tiskneme přímo do podkadu nebo pod razítko nalepíme ještě kousek hlíny a pak tiskneme c) Razítka jsou oblíbená při dekorování kachle s rostlinným motivem d) Můžeme vyrobit razítko jako svou značku nebo monogram. e) Razítka se mohou používat i jako tiskátka na textil, na papír nebo na plátno

45


11. TECHNIKA MÍCHÁNÍ BAREVNÝCH HLÍN Technika plná překvapení a nečekaných dobrodružství určená pro všechny věkové kategorie. Hlíny vybíráme pečlivě podle teploty výpalu a tvárnosti. Hlíny s různým typem smrštění nejsou vhodné, protože nám po uschnutí a při pálení praskají. Můžeme je použít v případě, že chceme dělat pouze cvičení nebo hru na rozvoj představivosti s nevypáleným obrazem z míchaných hlín. Pro míchání hlín existuje celá řada postupů, které uvádím v kap. 4.3. Pro základní postup jsem vybrala tzv. Mramorování 1. Vybereme si tři hlíny s výrazně odlišnou barevností (bílou nebo krémovou, červenici, hnědou burelovou) s podobnou vypalovací teplotou a stejnou vlhkostí. Z každé strunou uřízneme stejnou část a vyválíme stejně dlouhé a silné válečky, které naskládáme na sebe

2. Jednotlivé kusy položíme na sebe a lehce převálíme. Poté je zarolujeme jako roládu, kterou pevně utahujeme.

46

Barbora Vávrová 3. Zatočenou roládu poválíme po podložce a strunou odřízneme nepravidelné okraje, poté odkrajujeme napříč proužky silné asi jeden centimetr. Polovinu rolády si dáme stranou.

4. Proužky mají tvar kolečka a kresbu trojbarevné květiny. Naskládáme je vedle sebe do plátu a opět převálíme. Vznikne základ pro výrobu talíře nebo široké misky. Hlínu musíme neustále udržovat vlhkou, aby nám při ohýbání nepraskala. 5. Zbytek rolády zmodelujeme do tvaru koule a několikrát o podložku prohněteme. Jestliže nám hlína praská, zabalíme ji na chvíli do vlhkého hadru. Hlína opět získá svou tvárnost. Vlhkou hlínu dlaní roztlačíme do hrubého plátu a pak válečkem vyválíme na placku. V tuto chvíli nám vznikne mramorovaná plocha, která před další úpravou poslouží jako mapa, ve které můžeme najít konkrétní i fantastické tvary (dětí jsou v hledání opravdovými odborníky.)Plocha může být i mapou ve které hledáme hory, města, řeky…. (kap. 4.4)

6. Prohledaný plát pak můžeme vrátit zpět do hlíny a použít znovu nebo dále zpracovat na misku, talíř, hrnek a necháme schnout. Může se stát, že se barevnost na povrchu trochu ztratí hlazením . Po vysušení nádobu přebrousíme drátěnkou nebo brusným papírem, aby vynikly barevné rozdíly.

47

Co vypráví hlína dětem Náměty a variace: a) z barevných hlín můžeme točit na kruhu různé druhy nádob – mramorování b) z hliněné mapy, která vznikne namícháním hlín a rozválením do plochy, můžeme vybrat nalezený motiv a vymodelovat ho jako trojrozměrnou plastiku c) tvorba mozaiky – skládání nařezaných tvarů z rolády nebo kvádru do plochy nebo formy d) tvorba drobných šperků a knoflíků e) barevné hlíny můžeme namíchat skutečně barevné. Do bílé měkké hlíny zapracujeme barvítko v poměru asi 10% z celkové hmotnosti. Totéž uděláme i s ostatními barvítky, která chceme použít

48

Barbora Vávrová

12. TECHNIKA PRSTOVÉ KRESBY A MALBY ŘÍDKOU HLÍNOU NA TVRDÝ KARTON Akční technika na pomezí strukturální malby, koresponduje s technikou akčního akvarelu používaného v arteterapii jako zdroje intuitivních (nevědomých procesů). Jako se v akvarelové malbě barevné plochy vlivem vlhkého podkladu rozpíjí a mění, a po opláchnutí vodou v pravý čas vznikají barevně ohraničené ostrůvky, tak se v hliněné kresbě objevují světlejší a tmavší tóny jednobarevné hlíny, které vzniknou nestejnoměrnou vrstvou nanesené hlíny. Některé kousky mohou v průběhu tvoření odpadnout, nevadí, nahradíme je jinými. Pracovní postup: 1. Připravíme si světlý karton o něco silnější než klasická čtvrtka, aby se obraz nekroutil. Rozprašovačem karton navlhčíme po celé ploše. Jeden druh hlíny rozdělíme na tři díly. První rozplavíme do podoby šlikru, druhý díl zvláčníme do podoby velmi měkké hlíny a třetí necháme středně měkký.

2. Hlínu nabírame na prsty a začínáme malovat. Můžeme střídat kresebné pasáže s malbou ploch. Když hlína na kartonu příliš zasychá, zvlhčíme ji rozprašovačem. Na první vrstvu obrázku můžeme nanášet další. Nejsilnější vrstva by neměla přesáhnout tloušťku asi tří milimetrů. Silnější vrstvy špatně drží po zaschnutí na ploše.

49

Co vypráví hlína dětem 3. Do prstové „kresbomalby“ můžeme zasahovat špičatým předmětem a vyrývat jemnější detaily, struktury a jiné záznamy.Může se stát, že rytím se některé kousky hlíny uvolní a odpadnou, s tím ale v tvůrčím procesu počítáme, je to bezprostřední proces, u kterého nemůžeme předpokládat přesný výsledek. 4. Prázdná místa můžeme na závěr doplnit měkkou tužkou 5. Celý obrázek po dokončení opatrně zafixujeme akrylátovým bezbarvým matným lakem (Sportakryl) a necháme schnout.

50

Barbora Vávrová

Náměty a variace: a) kresba velmi řídkou hlínou – Jak šla čára na procházku - diktát b) malba řídkou hlínou – sledujeme tahy štětcem c) kresba a malba měkkou hlínou – rytí ostrým předmětem do hliněné plochy a následné dokreslování měkkou tuškou d) vrstvení ploch a hliněných čar, vytváření krajiny e) prstovou kresbou můžeme kreslit dopis mámě, tátovi, kamarádovi, který se skládá z obrázků, znaků nebo jen jednoho obrazu přes celou stranu f) kreslení komiksu – rozdělíme dětem papír na menší okénka, děti vyprávějí příběh – motivujeme například přečtením pohádky

51


13. KOMBINOVANÉ TECHNIKY Techniky, které jsem zatím zmínila, je samozřejmě možné mezi sebou kombinovat a nacházet tak nové postupy. Volba vhodné techniky pro náš záměr připadá mnohým jako ten nejtěžší úkol, proto zpočátku zkoušíme pro naši představu několik technik pro modelování jedné věci a z těch pak vybíráme tu nejvhodnější. Kombinací keramických technik mezi sebou vzniká prakticky neomezená řada možností práce s keramickou hlínou. Každý keramik má své osvědčené kombinace technik, které nejraději používá. Pro představu jich několik uvádím: Pracovní postup: 1. Válení plátu – vykrajování podle šablony – vznikne dno nádoby, na které pak modelujeme technikou z hádků, kuliček nebo proužků stěnu. Stěnu lze modelovat i kombinací všech tří technik.

2. Válením z hádků vytvoříme na podložce a na vlhké látce (aby nám hádci nevysychaly) mřížku, kterou lehce převálíme všemi směry válečkem jako plát, aby se propojily horní a spodní vrstvy. Jednotlivá okna pak vyplňujeme kuličkami a opět převálíme.

3. Do vyváleného plátu zasazujeme tvary z hádků. S plátem je propojíme zavalováním válečkem. Z vytvořeného plátu můžeme modelovat nádobu – válec, talíř, misku nebo krabičku. Po zaschnutí barevné vsazené plochy přebrousíme brusnou mřížkou, aby vynikla jejich struktura.

52

Barbora Vávrová

4. Kombinovat můžeme i techniky na stěnách nádob – část modelujeme z hádků, které zvnějšku nádoby nezahlazujeme, část modelujeme z pruhů hlíny. Tak střídáme techniky odspodu nádoby až k okraji. Okraj můžeme zakončit řadou k sobě šlikrovaných kuliček nebo zaschlým popraskaným a znovu zvlhčeným páskem hlíny. U střídání jednotlivých technik dbáme na dostatečné zdrsnění a šlikrování spojů. Velkou pozornost věnujeme také stejnoměrné tvárnosti jednotlivých částí.

Náměty a variace: a) Technika dlabání a modelování z hádků – andělíček – loutka, moje oblíbená hračka – socha – loutka b) Nastavování okraje hladkého kachle pomocí hádků, spirál a jiných dekorací c) Hrnek z plátu –tažené ucho z hádku d) Modelování slunce – střed - plát, paprsky - hádky a spirály e) Letící ptáčci – tělo a hlava z kusu hlíny, křídla a ocásek z plátu

53


14. TOČENÍ NÁDOB A OBJEKTŮ NA HRNČÍŘSKÉM KRUHU

Hrnčířský kruh byl původně určen pro vytváření většího množství stejného nebo podobného nádobí v kratším čase, než kolik by bylo potřeba na ruční modelování nádob. Je to stará technika (asi 5000 let př. K ) ale v průběhu tisíciletí se základní principy zacházení s ním téměř nezměnily. Naučit se „točit“ dokonalé tvary nám může trvat i několik měsíců. Je dobré požádat o základní průpravu keramika – točíře. Každý keramik vychází ze svých osvědčených hmatů, které obvykle dokáže předvést, ale ne popsat slovy. V tomto případě používáme vizuální paměť a pozorujeme. Pracovní postup: 1. Je důležité, aby hlína, kterou se chystáme použít, byla dobře prohnětená, zbavená vzduchových bublin a tvrdých kousků, měla by být tvárná a pro začátek hladká bez šamotových příměsí, abychom si neporanili necvičené ruce. 2. Z dobře propracovaného plátu vytvoříme několik koulí o velikosti pomeranče (abychom je dlaněmi mohli obejmout), koule dobře oplácáme dlaní, jednu z nich zprudka vhodíme do středu kruhu . Prudkým vhozem nám unikne vzduch mezi koulí a otočnou deskou a předmět bude dobře sedět na kruhu. 3. Nejdůležitější částí točířského procesu je centrování, to znamená umístění koule pomocí rukou a rychlých otáček do středu kruhu. Při celém procesu točení musí ruce dokonale spolupracovat, lokty jsou fixovány tím, že jsou opřeny o stehna. Ruce, dlaně a prsty zároveň vlhčí hlínu vodou z tzv. kalníku (nádoba u kruhu, která se používá

54

Barbora Vávrová na vlhčení hlíny během točení, aby ruce i hlína byly neustále mokré! Při centrování vyvíjíme na hliněnou kouli tlak shora dolů a zároveň lehkou silou kouli stlačujeme ze stran směrem k sobě, abychom zabránily působení odstředivé síly.Hlínu párkrát dlaněmi stlačíme dolu a vytáhneme nahoru, abychom potvrdily centrování.

4. Když je koule zcentrovaná, můžeme začít s vytáčením . Oběma palci vytvoříme ve středu otvor, který prohloubíme až ke dnu tloušťku dna zkontrolujeme pomocí tenké jehlice. Poté palec roztahuje středový otvor do stran směrem k dlaním a přitom hlínu neustále držíme v centru silou shora na střed.

5. Ze tvaru nazvaného Kachlice vycházíme při točení misky, hrnku, vázy…. 6. V další fázi vytahujeme stěnu nádoby směrem vzhůru tak, že prsty pravé ruky opřené zvnějšku nádoby tlačí hmotu směrem dovnitř proti prstům levé ruky . Vytvořenou zásobu hlíny potom tlačí prsty nad sebou směrem k okraji a tím nádobu vytahují vzhůru. Rukama pracujeme stejnoměrně, bez rychlých a trhavých pohybů, které by nám mohli točený předmět vyhodit ze středu. Po každém vytažení vzhůru okraj nádoby začistíme a lehce stlačíme palcem a ukazovákem levé ruky a ukazovákem ruky pravé. 7. Stěny nádoby srovnáme do stejné síly pomocí hrany plastové karty a houbičkou pří otáčení setřeme přebytečnou vodu. Totéž uděláme i uvnitř.

55

Co vypráví hlína dětem 8. Zastavíme kruh a strunou odřízneme nádobu od kovového talíře. Přeneseme oběma dlaněmi na sádrovou desku a necháme zavadnout. Náměty a variace: a, b, c) Vytočené výrobky můžeme dále upravovat bez pomoci kruhu, domodelovat, deformovat, prořezávat, spojovat jednotlivé točené tvary k sobě – vznikne nekonečné množství originálních plastik. NÁPAD pro děti: d, e, f) Dětem můžeme oba tvary nádob předtočit, sami je pak upravují do své představy – ucha k hrnkům, nožky, okraje, nádobu mohou promáčknout, deformovat, děrovat…. Z kruhu vznikají: hrnky různých tvarů a velikostí, misky a mísy, konvice, džbány malé i obří, květináče, talíře, popelníky a mnoho dalších tvarů

56

Barbora Vávrová

15. TECHNIKY KERAMIKY URČENÉ K DEKOROVÁNÍ

Dekorování keramických výrobků tvoří samostatnou a obsáhlou kapitolu v každé knize o keramice. Možností, jak zdobit keramiku je víc než můžeme popsat. Podle dekoru na nádobách se určuje stáří a místo výroby u pravěké i starověké keramiky. Podle dekoru se nazývají i naleziště dávné keramiky – lineární, šňůrová keramika. Lidé původně používali na dekorování povrchu kostěné nástroje, kterými ryli jednoduché opakované motivy vrypů, zářezů, čárek, teček a linií. Dekory se zdokonalovaly (Weiss, 2007) Dekorování můžeme rozdělit do několika skupin: mechanické dekorování pomocí špachtle, očka, jehlice, nožíku, lžíce a vidličky, kdy dekor vytlačujeme nebo ryjeme přímo do povrchu ještě nevypálené nádoby, leštění oblázkem nebo lžící, otiskování různých předmětů, razítek a přírodnin, reliéfní dekorování a nalepování detailů na povrch nádoby, inkrustování a intarzování barevnými hlínami (vykládání a vkládaní jiných částí),

57

Co vypráví hlína dětem perforování (prořezávání a děrování povrchu). Jako další dekorační techniku zmiňuji engobování (malování na zavadlou hlínu barevnými hlinkami), vykrývací techniky (místa, která chceme nechat nenabarvená, vykrýváme pomocí speciálního vosku nebo vykrývacího latexu. Po zaschnutí předmět naengobujeme, nabarvíme oxidem nebo polijeme glazurou. Vykrytá místa zůstanou prázdná. Latex po zaschnutí vrchního nátěru sloupneme) a glazování. Náměty a variace: a) Najděte alespoň pět různých předmětů, které budou při otisku dělat tečky a čárky, děti zaplní povrch nádoby těmito otisky, vznikne zajímavá plocha se spoustou záznamů (polovina kolíčku – spodní konec, špejle, druhý konec štětců, násada od vařečky, druhá strana pastelky…) b) Na procházce posbírejte s dětmi vše, co si myslí, že by se dalo obtisknout do hlíny, zkoušejte tisknout i věci běžné, každý den používané (kartáček na zuby, propiska, vidlička, knoflíky, klíče…), předměty, kterými lze tisknout, můžeme řadit do skupin, podle kterých vybíráme nová témata. Např. přírodniny, součástky, šperky a knoflíky, všední věci…. c) Intarzování povrchu – na vyválený plát naskládáme proužky, kroužky a spirálky vytvořené z hádků jinak barevné hlíny a převálíme válečkem. Jestliže mají obě hlíny stejnou vláčnost, propojí se spolu a vznikne dvoubarevný povrch. Musíme pamatovat na to, že hlína se po převálení roztahuje, proto obrázky klademe dál od sebe d) vytvořené předměty můžeme provzdušnit perforováním. U svítilen nebo aromalamp dětem stačí použít brčko na děrování povrchu. Dobře fungují i drobná tvořítka na sýr v podobě hvězdiček, srdíček, koleček. e) zkuste si s dětmi zahrát na peruánské keramiky a misky dekorujte leštěním pomocí hladkého oblázku nebo nerezové lžíce. Hlína určená na leštění by měla být tvrdá ale ještě ne zcela suchá. Kousek po kousku přejíždíme rychlými tahy po povrchu a po chvíli setřeme prstem nebo hadříkem. Vznikne neobyčejně hladký a lesklý povrch, který po vypálení lehce zmatní. f) technika vykrývání je mezi dětmi oblíbená. Funguje tu princip náhody, překvapení i napětí, co se po sloupnutí objeví. Jako vykrývací šablony před pálením můžeme použít vytrhávanou šablonu z novinového papíru, který po přiložení na nádobu nastříkáme rozprašovačem. Šablona přilne k povrchu. My ji přetřeme jinak barevnou engobou a sundáme. Výsledek je překvapivý. Jako vykrývací materiál po pálení můžeme použít samolepicí tapetu, papírovou lepenku, vosk a latex. Místo složité kresby můžeme dětem nabídnout jednoduché lepení nebo malování jednoduchých tvarů: kruhů, tenkých a tlustých čar různě se překrývajících. Výsledek téměř vždy vypadá dobře a děti se při vymýšlení námětu nemusí obávat neúspěchu. Před používáním glazur (Chavarria J., 1996) nejprve pečlivě roztřiďte glazury podle složení, teploty výpalu a povrchu (matný, lesklý). Z hliněných destiček, které odpovídají teplotě výpalu glazury vytvořte vzorník, který v budoucnu poslouží jako cenný zdroj inspirace. Zezadu destiček napište druh a číslo glazury. Nezapomeňte nalepit malý vzorníček i na láhev s rozmíchanou glazurou! Velký vzorník umístíme na viditelné místo, poslouží jako velký barevný obraz a zároveň jako významná učební pomůcka. CVIČENÍ: Vymyslete si 5 způsobů, jak použít vzorník glazur pro děti

58

Barbora Vávrová

16. VÝROBA SÁDROVÝCH FOREM A MALÝCH FORMIČEK NA KERAMIKU Výroba sádrových forem nepatří sice do keramických technik, ale výrobky nebo polotovary z nich vytvořené jsou připraveny k dalšímu zpracování jak o ručně vymodelované . Sádrové formy jsou vlastně užitečným pomocníkem v případě, že potřebujeme více kusů od stejného výrobku, který nechceme nebo nemůžeme točit na kruhu. Postup výroby jednodílné sádrové formy na misku:

1. Vymodelujeme misku podle našich představ. Miska k odlévání musí být tuhá, nevypálená. Měkká miska by se mohla propadnout a vypálenou bychom těžko z formy vytahovali. Pečlivě zahladíme všechny nerovnosti které nechceme otisknout. Sádra je velmi přesná v přenášení sebemenších detailů (otisky prstů na povrchu misky). Miska by měla být rozšířená, jednoduchá forma se nedá odlít z předmětů, které svírají s vodorovnou rovinou ostrý úhel. 2. Misku otočíme dnem vzhůru a položíme ji do krabice vyšší a širší alespoň o pět centimetrů než je miska. Krabice by měla být dostatečně silná, aby udržela množství nalévané sádry. Všechny spoje a otvory v krabici pečlivě zalepíme aby sádra nevytékala. Dno krabice musí být rovné, aby miska doléhala celým okrajem ke dnu. 3. Sádru rozmícháme podle návodu, u většího množství je dobré míchat sádru rukou a rozmělňovat nerozpadlé kousky. Dostatečně hustou sádru zbavíme pomalým mícháním bublin a nejdříve zalijeme trochou sádry misku. Poté pomalu naléváme

59

Co vypráví hlína dětem zbytek sádry do formy. Po nalití několikrát klepneme do stěn aby unikly vzduchové bubliny. 4. S tuhnoucí hmotou dále nemanipulujeme, necháme ji v klidu ztuhnout a vychladnout. 5. Tuhou formu otočíme odřízneme dno krabice, a pomocí očka vybereme hliněnou misku. Formu necháme několik dní vysychat. 6. Při odlévání drobných reliéfů se držíme stejných pravidel jako u odlévání misky, znovu připomínám, že ani sebemenší drobnost nesmí svírat na svém povrchu ostrý úhel s vodorovnou rovinou (jedna strana musí být rovná), jinak se z formy nevyklopí! Drobné reliéfky klademe do odlévací krabice zadní stranou dolů. 7. U drobných výrobků naléváme sádru do formy po lžících a čekáme, jinak se může stát, že se v množství tekuté sádry uvolní vyplavou na povrch. Náměty a variace: a) Sádrové formy, pokud jsou dobře opracované a hladké i zespodu, můžeme používat i jako savé desky na vysoušení mokrých výrobků b) Trojrozměrné sošky můžeme odlévat tak, že je podélně strunou rozřízneme a připravíme na odlévání. Po vyjmutí z formy opět šlikrem spojíme k sobě. c) odlévat je možné i povrchy keramických plátů, na které jsme před odlitím nanesli zajímavou strukturu (zmačkaný staniol, poskládaný papír, papírové origami, povrch ze zamotaných provázků . pláty vytažené z forem můžeme dále zpracovávat technikou válení z plátu. d) do sádrových forem můžeme odlít i přírodní dekorace, které často používáme: květiny, lístky, trávu, větvičky…, na povrch připravené nádoby je lepíme přímo z formy, pouze povrch zdrsníme a navlhčíme.

4.3 Postup od hroudy hlíny k hotovému výrobku, nejčastější komplikace při práci s hlínou, recyklace suché hlíny Výrobky, které jsme vytvořili, potřebují určitou dobu na to, aby dostatečně proschly, každý výrobek je jiný, nedá se proto obecně říci, jak dlouho se má hlína sušit. Jedno pravidlo přece existuje: hlína se má sušit pomalu! Po dokončení výrobku jej prohlédneme, přikryjeme na den igelitovou fólií, aby se lepené kusy lépe sjednotily. Pak už výrobek sušíme volně na vzduchu, jako podložku používáme desku, která bud´ vlhkost odsává (sádrová deska) nebo která větrá zespoda (dřevěná laťová deska, pevná mřížka), v nouzovém případě používáme vrstvu novin nebo hadrů, které po zavlhnutí střídáme. Na konci sušení můžeme pro dosušení použít odpovídající program v peci – teplota max. 70oC.) Když je výrobek zcela suchý, vypálíme ho na první pálení tzv. přežah (900 – 1000 oC), kdy se hlína mění ze syrové hmoty na hmotu tvrdou na dotek i poklep, ale stále značně porézní. Je to fáze, kdy je výrobek dále povrchově upravován (glazováním, oxidy kovů, barvítky) a znovu pálen na tzv. výpal, podle druhu hlíny a glazury 1060 – 1200 oC). Při pálení můžeme použít i tzv. ostrý výpal, kdy výrobek dekorujeme (glazujeme) za sucha a přímo ho pálíme na vysokou teplotu.

60

Barbora Vávrová

Nejčastější komplikace při práci s keramickou hlínou Při modelování z hlíny se mohou objevit komplikace, zejména při dokončování výrobků (praskliny ve stěně, na okraji nádoby) Ty jsou napravitelné tak, že výrobek zvlhčíme houbou a vzniklé praskliny zahladíme. Jsou však vady, které se objeví až v průběhu sušení a pálení a ty lze napravit jen výjimečně nebo vůbec. Patří k nim • nedostatečné lepení jednotlivých částí k sobě – výrobky se po usušení rozpadají • rychlý proces sušení před pálením – výrobky během sušení praskají (dno, stěny, rohy) • nestejnoměrná síla stěny nádoby, • příliš tenký okraj nádoby, • u kachle nestejnoměrné sušení shora a zdola – zkroucení a deformace výrobku • vzduchové bubliny, nedostatečně propracovaná hlína před modelováním, nedostatečné vysušení výrobku – odstřelení části výrobku v peci, popraskání během pálení

4.4 Arteterapeutické lekce s dětmi v MŠ Demlova 28 v Jihlavě. Konkrétní příklady. V jihlavské mateřské škole se setkávám s dětmi v předškolním věku od nejmenších po předškoláky. U dětí handicapovaných zjišťuji, které oblasti je třeba podpořit a podle toho jim vymýšlím arteterapeutické lekce. Harmonogramy jednotlivých lekcí si připravuji předem, ale musím počítat s tím, že mohou nastat změny v obsazení kurzu a je třeba improvizovat a přizpůsobit keramický program speciálním potřebám dětí. V první řadě je třeba v dětech vzbudit důvěru, zájem a chuť něco nového vyzkoušet a věnovat tomu pozornost. Léčebná síla arteterapie je právě v radosti z tvoření (kap. 2 a 3) Při vymýšlení námětů jsem se řídila několika hledisky – výběrem vhodných keramických technik, tematických okruhů, které jsou blízké dětskému vnímání: změny v přírodě v průběhu roku, věci, zvířata a rostliny kolem nás, vnímání sama sebe, jak vnímám své okolí, významné svátky a dění kolem nich, říše fantazie, cvičení zaměřená na trénink sluchu, řeči. Některé výrobky jsme usušili a vypálili, jiná témata jsme brali jako cvičení, kdy vyrobené věci nebyly tak důležité jako to, jakým způsobem vznikly

61


Konkrétní témata arteterapeutických lekcí JAK ROSTE TRÁVA – KACHEL

Postup: 1. Děti se v lekci seznamovaly s novým materiálem (hlína), smyslově poznávaly různé typy hlín (hrubou, jemnou, bílou, světlou, červenou, suchou, mokrou, vypálenou), povídali jsme si o jejím původu, kde ji najdeme, hádali jsme, co všechno z keramiky známe, jak vznikne hotový výrobek. 2. Hlínu jsme začali zpracovávat, zkoušeli jsme co všechno s hlínou můžeme dělat (bouchat, válet, trhat a znovu spojovat, pleskat s ní o podložku, děrovat ji… 3. Po zkoušce s hlínou jsme přešli k našemu tématu. Hlína se těží v zemi, co dále zem schovává? 4. Semena rostlin (ukázka semen), ty jsme zaseli do destičky, kterou jsme si připravili z hroudy hlíny.Dlaní jsme roztlačili destičku, snažili jsme se o stejnou tloušťku, pracovali jsme i pomocí prstů a hřbetu ruky. Plastovým nožíkem jsme odřízly okraje. 5. Prsty jsme si udělali v destičce důlky, vznikla plocha plná našich otisků 6. Vzali jsme do ruky špejli a každý začal sít semínka. Některé děti jemně ťukaly špejlí do kachle, jiné sely semínka razantně, až byl kachel děrovaný naskrz. Pak začala tráva a rostlinky růst. 7. Pomocí špejle, plastové vidličky jsme ze semínek táhli kresbou stonky rostlin (každé dítě opět jinak)

62

Barbora Vávrová 8. Některé trávy nám rozkvetly. Děti měly k dispozici tiskátka z přírodnin, knoflíky i hliněná tiskátka, některé květy byly vytlačené přímo do kachle, jiné byly tiskané do nalepených rozmáčklých kousků hlíny. Lístky děti tiskaly i lepily. 9. Kdo byl dříve hotov, mohl do trávy přilepit broučka nebo motýlka. Materiál a pomůcky: Různé druhy hlín, podložky, hadry, špejle, vidličky, dřívka, razítka a přírodniny, dřevěné a plastové nožíky, šlikr Cíl hodiny: Seznámení s novým materiálem Kompenzace negativních pocitů Procvičování smyslového vnímání Vnímání dějů v přírodě Vnímání kontrastu plocha – detail, vyplňování prostoru kachle Obdobná témata: Kudy leze brouček, Co se děje ve vodě, Zvětšenina rostliny Zhodnocení: V první skupině bylo 11 dětí s kombinovanými vadami, kachle byly chudší na detaily, proces tvoření postupoval poměrně pomalu, děti pracovaly zcela samostatně až při obtiskování květů. Pomoc asistentů byla nutná. Ve druhé skupině bylo 12 dětí se zrakovým postižením, byly méně pozorné, o to víc samostatné a nápaditější. Kachle se hemžily detaily, proces tvoření probíhal mnohem rychleji než u první skupiny. Přítomnost asistujících učitelů působil spíše rušivě.

63


KOUZELNÉ KAMENY – OBJEKTY

Postup: Po přivítání a seznámení se jsem před děti postavila ošatku s hromadou různých kamenů. Jen já jsem věděla, že některé jsou pravé a některé keramické, duté, které zvoní, chrastí a cinkají. 1. Hmatem a sluchem měly děti poznat kouzelné zvonící od běžných kamenů. Každý, kdo vzal kámen z ošatky, měl pojmenovat sluchové a hmatové pocity. Zkoušeli jsme kameny ťukat o sebe, hledali jsme vyšší a hlubší tóny. Potom jsme cinkající kameny vytřídili 2. Každý si vybral svůj oblíbený kámen. Já si vzala poslední kamínek a zacinkala s ním, k tomu jsem vyslovila tajnou formuli: „Kameni, kamínku, zacinkej trošinku, splň mi moje přáni, zahřeji tě v dlani“: Chtěli byste mít také kouzelný kámen? Vymodelujeme si ho. 3. Pořádně jsme promodelovali hroudu hlíny, strunou ji rozřízli a očkem vybírali hlínu. Po dostatečném vydlabání jsme obě půlky stěrkou spleskali do stejné velikosti (dětem se chtě nechtě poloviny rozvlnily do šířky.) Dovnitř jedné poloviny jsme nasypali malé kousky zaschlé hlíny, někdo vytvořil miniaturní kuličky. Obě půlky jsme narýhovali a šlikrem spojili. Na závěr jsme chrastítka – kameny oplácali dřevěnou stěrkou kvůli zpevnění. 4. Všichni dohromady jsme odříkali kouzelnou formuli. Některé děti nemohli své přání udržet v tajnosti a řekli nám je. Vám je nemohu prozradit, protože jsem slíbila, že je nikomu neřeknu.

64

Barbora Vávrová Materiál a pomůcky: Světlá i červená lehce ostřená hlína, silonová struna, očka, šlikr, špejle na narýhování spoje, různé typy oblázků a keramických kamenů Cíl lekce: Rozvoj smyslového vnímání, rozlišování zvukových odlišností Rozšiřování slovní zásoby, podobná slova – pojmenování zvuků, hmatových vjemů Rozvoj jemné motoriky Podobná témata: Rytmické nástroje, chrastící hmatky, Zhodnocení: V první skupině pracovalo 13 dětí s kombinovaným postižením. Téma se ukázalo jako náročné pro samostatnou práci předškolních dětí, největší problémy byly při dlabání a sesazování půlek k sobě. Děti stěnu prořízli, nedokázali udržet tvar, nedařilo se jim udržet stejně silnou stěnu. Očko dětem nevyhovovalo. Z pohledu akce je dlabání bavilo a ještě víc je těšilo koulet malé kuličky.Výroba náplně do chrastítek děti bavila nejvíc

Druhá skupina zvládala zadání obdobně, dětí bylo 14. Pomoc asistentů byla nezbytná. Počet dětí byl dvojnásobný, než bych mohla pro techniku dlabání s malými dětmi doporučit. Tato technika se hodí jednoznačně pro starší děti. Při vybírání hlíny očkem z předmětu u předškolních dětí bychom měli proto vsadit spíše na samotný proces.

65


LÉTAJÍCÍ PTÁČCI – DROBNÁ PLASTIKA – MOBILNÍ OBJEKT Postup: 1. Přivítali jsme se a lekci jsme začali pohledem na oblohu a koruny stromů, kde létali a seděli ptáci, děti si snažili vzpomenout na názvy našich ptáků. Na pomoc jsem přinesla velký atlas ptáků žijících u nás. Ukazovali jsme si společné znaky ptáků i to, co mají odlišné 2. Ukázali jsme si postup, jak vyrobit drobného ptáčka z jednotlivých částí pomocí prstů. Děti si během hodiny mohli rozmyslet, jestli by byly ochotné nechat ptáčka zavěšeného s ostatními v mobilním objektu ve třídě 3. Postupně jsme vytvářeli hlavu, tělo, zobák a křídla na závěr. Děti všechno pečlivě rýhovali ve spojích a lepili k sobě. Špejlí jsme udělali peří na povrchu. 4. Do hotových ptáčků jsme propíchli otvor na zavěšení. Na závěr děti hádali, jaký druh ostatní vytvořili. Většina dětí si ptáčka chtěla odnést domů. Sami ho vytvořily! Materiál a pomůcky: Hladká točířská hlína, špejle, šlikr Hladká světlá hlína, atlas ptáků, špejle, šlikr Cíl lekce: Děti si sami mohly zvolit vhodný postup, který jim vyhovoval, učili se základům konstruování. Měly možnost samostatné volby při odevzdání svého výrobku do skupiny Poznání, že celek (ptáček) se skládá z jednotlivých částí Poznávání tvarů Nácvik jemné motoriky – modelování drobného předmětu pomocí prstů Podobná témata: zvířata v zoo – skupinový objekt, zvířata na statku – skupinový objekt mořský svět – mobilní objekty Zhodnocení: Na lekci byl optimální počet dětí (8), Děti pracovali samostatně, bez výkyvů a téměř bez pomoci učitelů. Jednalo se o děti s kombinovanými vadami

66

Barbora Vávrová

SLUNCE Z HÁDKŮ - PLOCHÝ OBJEKT Motivací pro sluneční lekci byla letitá písnička „Když sluníčko zazáří“ Když sluníčko zazáří, každý je na světě rád Lidé jako komáři vylezou z doupat, jdou se koupat Had vyleze zpod houští, vrabci se přestanou prát I ten tygr na poušti radostí začne řvát: Halí haló, slunce je nejlepší kamarád! Zpívala jsem ji nejprve sama, bylo to moje přivítání s dětmi. Shodou okolností zrovna venku slunce svítilo, tak jsme zavřeli oči, natáhli ke slunci ruce a zkoušeli jsme, kdo ucítí teplo v konečcích prstů. Naše lekce se jmenovala „Jak mě hřeje slunce“, někoho slunce hřálo do prstů, někoho do tváří, někoho do očí. V pracovním postupu jsme kombinovali dvě techniky – válení z plátu a modelování z hádků. Pracovali jsme s minimálním počtem nástrojů, plát modelovaly pomocí prstů, dlaně a celé ruky. Z plátu, který děti vytvořily, vyřízl každý tělo slunce bez šablony. Paprsky jsme popsali jako dlouhé prstíky, které dosáhnou na každého. Jsou různě dlouhé a tlusté a každý paprsek hřeje jinak. Modelovali jsme je z hádků, kuliček, proužků. 3likrem jsme je lepili ke slunečnímu kruhu. Vytváření a lepení paprsků si děti oblíbily. Některá slunce byla zářící a plná paprsků, jiná slunce měla jen pár hádků kolem sebe, Některá slunce měla paprsky zkroucené, jiná měla paprsky dlouhé a tenké. Každý tvořil svou představu o tom, jak slunce hřeje. Nakonec jsme ještě jednou zazpívali sluneční píseň. Materiál a pomůcky: hlína světlá lehce ostřená, podložka, hadřík, šlikr Cíl lekce: Rozvoj smyslové představivosti Rozvoj abstraktního myšlení Ukázat dětem, kolik podob může mít jedno slovo, nebo objekt, v našem případě Slunce, v podání mnoha dětí Podobná témata: Zvětšenina květu, Ježek a dikobraz, Portrét, Modelování těla slunce z hádků a válečků Zhodnocení: Děti modelovaly se zaujetím, byly samostatné, dobře jim vyšla ručně zpracovaná placka i paprsky. Pomoc asistentů byla minimální

67


POSTAVA V POHYBU

Postup: 1. Arteterapeutická lekce se konala po prázdninách, během kterých provádíme různé pohybové aktivity (plavání, jízda na kole, běh, tanec, turistika. Jako motivační techniku jsem zvolila pantomimu. Každý z nás si rozmyslel postavu v pohybu, kdy vykonává jistou aktivitu, a tu pantomimicky ztvárnil. Užili jsme si spoustu legrace této první části lekce. Na dětech jsem ukazovala, z čeho se skládá naše tělo, děti vyjmenovávaly jednotlivé části. Po výkladu jsem všem ukrojila velký kus hrubé šamotové hlíny (aby postava dobře stála a nepadala) a začali jsme rukama zpracovávat hroudu (menší děti si mohly hroudu rozdělit na dvě části.) 2. Z hroudy pomalu, prsty i dlaněmi jsme začali vytahovat tělo a hlavu postavy, aniž bychom lepili kusy k sobě. Pracovali jsme na principu odebírání a přidávání kousků hlíny.Základnu jsme nechali širší, aby postava pohodlně stála. 3. Stojící postavu jsme začali otáčet a ohýbat tak, aby se pohybovala podle našich představ. Některé postavy běžely, jiné si hrály se psem, další kráčela, hrála fotbal, plavala ve vodě. Nakonec jsme domodelovali detaily. Zajímavé byly rozdíly v detailním vybavení postav. Tkaničky do bot, knoflíky, uši (žádný nos a pusa), miniaturní oči. Každé dítě poukázalo osobitým způsobem na své speciální potřeby (v keramické postavě částečnou nebo úplnou absencí některé části svého těla nebo naopak některé části byly nadsazené). Chlapec s těžkým kombinovaným postižením modeloval svou postavu s jedinečným zaujetím: pevně stojící urostlá socha drží v pořádných rukou balón, je připravena ke hře… Obličej je výrazný svýma obrovskýma očima i pusou, na hlavě roste bujná kštice. Uši ale zcela chybí. To, co chlapci nepůsobí obtíže, naopak mu pomáhá z handicapu, nadsadil (ruce, oči), uši jsou .pravděpodobně podvědomě opomenuty.

68

Barbora Vávrová 4. Očkem a špejlí jsme vybrali přebytečnou hlínu z těla postavy, nohy jsme propíchli špejlí, Skoro každé dítě povědělo, co jeho postava dělá a proč. Materiál a pomůcky: Hrubá šamotová hlína, špachtle Cíl lekce: Zjednodušené chápání proporcí lidského těla Udržení celistvosti modelovaného objektu Uvědomování si svého těla, prostřednictvím modelování kompenzujeme vlastní handicapy Obdobná témata: modelování mého zvířete, Moje rodina, Slavní sportovci Zhodnocení: U prvního kurzu dětí s kombinovanými vadami bylo rušno i když skupina měla pouze pět dětí, Všechno jsem dělala pomalu a s rozvahou, děti snadno ztrácely pozornost. Při modelování postavy se vydržely soustředit necelou půlhodinu. Pomoc asistentů byla nutná, děti v zápalu tvoření postavy bouraly dříve než byly hotové. Skupina je velmi různorodá, do budoucna plánuji tyto děti dělit při arteterapii na ještě menší skupinky. Při druhém kurzu se slabozrakými dětmi jsem zaznamenala větší samostatnost, dětí bylo deset, soustředění výborné. Velmi dobře zaznamenávaly pohyb u postav, i detailní zobrazení bylo bohatší.

Téma modelování postav mi přineslo cenný arteterapeutický materiál a zdálo se mi, že i dětem se trochu ulevilo a jejich sochy jim udělaly radost.

69


MISKY Z LISTŮ

Sbírání spadaných barevných listů je na podzim oblíbená činnost. Jejich rozmanitost v barvách a tvarech je obrovská a každý tvůrčí člověk má chuť je použít do svého projektu. S dětmi na arteterapii jsme listy prohlíželi, hledali na nich barvy, hádaly jsme ke kterému stromu patří který list. Postup: 1. Vybrali jsme si listy jako materiál, který splňuje několik požadavků (pevnost a zároveň ohebnost, lehkost, struktura na povrchu (žebro) . Můžeme je použít čerstvé nebo lisované starší.Každé dítě si vybralo listy podle svých oblíbených stromů

70

Barbora Vávrová 2. Vyváleli jsme pláty, tentokrát válečkem, aby nic nerušilo při otiskování struktury listu. Na plát jsme rozložili listy a opatrně převáleli válečkem, aby byl list zabořen do hlíny. 3. Opatrně jsme listy vyřízli a začistili na okraji, pravý list ještě nechaly ve formě. 4. Do misky jsme vložili mezivrstvu igelit, hadřík a teprve potom listy opatrně položili do misky tak aby se nepatrně překrývaly. 136 Překryté kraje jsme narýhovali a přilepili šlikrem, pravé listy odstranili a misku nechali uschnout ve formě, jen místo igelitu jsme položili hadřík na odsávání vlhkosti. 5. technika je vhodná pro předškoláky i starší 6. pro menší děti jsme udělali improvizaci a vytvářeli misky do forem pouze pomocí prstů, aby otisky prstů uvnitř misky zůstaly. Materiál a pomůcky: Podzimní barevné listy, váleček, špachtle, miska jako forma, hadřík Všechny hladké světlé, hnědé a červené hlíny (v ostřených hlínách by se nám špatně otiskovaly listy. Cíl hodiny: Pochopení koloběhu v přírodě, příprava stromů na zimu Hledání barev podzimu v listech Řazení jednotlivých částí do celku – základy kompozice Obdobná témata: Všechny typy misek, které jsou modelované z jednotlivých částí, a kde je použita technika otiskování, v našem případě přírodnin (větvičky holé i jehličnaté, suché plody – šišky, oříšky, semeníky, sušené i čerstvé květiny, kamínky… Zhodnocení: Fascinace světem přírody se u dětí projevila i v této lekci, listy pro svou misku vybíraly s velkou pečlivostí, pozorně je prohlížely a většina dětí pracovala pozorně celou lekci. Asistence byla potřeba jen při skládání listů do misky a při kontrole lepení. Druhá skupina byla složená ze třídy nejmenších tříletých dětí. Těm jsem ukázala jak dělit hlínu na kousky a pak jimi vyplnit vnitřek formy. Děti pracovali za asistence učitelů a práce s hlínou je zřetelně zaujala. .Kousky hlíny vydržely lepit se zaujetím více jak půl hodiny.

71


ZVONKY - ANDÍLCI A KERAMICKÉ RYBY - SVÍTILNY

Postup: Dvě předvánoční témata nám výborně posloužila k procvičení sluchu a zraku. Zkoušeli jsme různé druhy cinkání zvonků, které jsem přivezla. Pozorovali jsme intenzitu světla, která vycházela z děrovaných keramických svítilen. Zároveň jsme se dozvěděli od ostatních, jak slaví Vánoce, jak Vánoce voní a jsou slyšet. 1. Andílky i ryby jsme modelovali téměř výhradně rukama a prsty z keramického plátu, který si každý vytvořil. Na andílka jsme vykrajovali trojúhelník, na rybu obdélník.

72

Barbora Vávrová 2. Trojúhelník jsme spojili šlikrem, vznikly šaty anděla, které byly plné otisků prstů dětí. Vrchol vzniklého jehlanu jsme stlačili na plošku a přilepili hlavu. Hlavu mohly děti domodelovat přidáním detailů a vlasů . Do rukou vytvořených z válečků mohli děti dát andílkům dárek- přání.

3. Křídla byla ručně vymodelována prsty a přilepena šlikrem na rýhovaný povrch těla. Pro větší odolnost křídel jsme nechali velkou spojovací plochu mezi křídlem a tělem. Do hlavy jsem udělala vše andílkům kolmo otvor na zavěšení provázku se srdcem zvonku. 4. při modelování ryb jsme z vytvořeného plátu vytvořili válec namotáním hlíny na roličku toaletního papíru. Z jedné strany jsme válec stlačili k sobě a prsty lehce přimáčkli. Do půlkruhu jsme prořízli pusu a otevřeli ji. To samé na druhém konci, jen jsme nic neřezali a modelovali ploutev. Vytvarovali jsme ještě hřbetní ploutev a opatrně jsme vytáhli papírovou vzpěru. Už jsme mohli děrovat, perforovat, prořezávat. Dobře posloužily špejle, silnější brčka, špachtle. Ryby byly stejně rozmanité jak v průběhu tvoření, tak i při vysoušení.

73

Co vypráví hlína dětem Materiál a pomůcky: Hlína středně hrubá, podložka, hadřík, plastový nožík, špachtle, různé druhy děrovačů- brčko, špejle. Cíl lekce: trénink prostorové představivosti Pozorování kontrastu plát – 3D objekt Pozorování hry světel a stínů z rybí svítilny Určování intenzity hlasu zvonků Podobná témata: Zvonek pták - z plátu hlíny, postavičky do Betléma, Kočičí dóza z válce Zhodnocení: Obě práce byly pro děti zábavné a zajímavé, projevilo se to klidnou a soustředěnou atmosférou (až na pár výjimek)

PELÍŠKY - ZIMNÍ SPÁNEK ZVÍŘAT Po vánocích bylo najednou všude plno sněhu, tak jsem si s dětmi vyprávěla o tom jak přežívají zimu zvířata, jako motivační básnička nám pomohl „Ježek v listí“. Některá zvířata prospí celou zimu proč? Jak vypadají doupata a pelíšky různých zvířat a která z nich usínají zimním spánkem? Jak vypadá spící zvíře a jak spící člověk – děti si ukázaly pantomimou Postup: je obdobný jako u figur v pohybu – metoda přidávání a ubírání hlíny, pro nás bylo důležité zachytit klidovou spící polohu zvířete a zvířátko umístit do vyrobeného doupěte (pelíšku) Ten jsme modelovali až na závěr. I zvíře si vybírá doupě podle sebe! Materiál a pomůcky: Světlá šamotová hlína, očko, špachtle, encyklopedie zvířat Cíl lekce: Další téma z okruhu Ročních období, Života zvířat – poznávání světa kolem nás Rozvoj představivosti – z hroudy hlíny vzniká zvíře Pochopení souvislosti v proporci zvíře – doupě Obdobná témata: Zvíře kámen, Mláďata v děloze, vajíčku Zhodnocení: Děti si vybíraly různá zvířata, k zimnímu spánku v jejich podání ulehla i veverka, kočka a pes a spousta neznámých druhů. Pelíšky byly dětem příjemné, věnovaly jim dostatečnou pozornost. Asistence byla nutná u jednotlivých dětí

74

Barbora Vávrová

HLEDÁNÍ V HLINĚNÉ MAPĚ - MÍCHÁNÍ HLÍN

Postup: V téhle lekci jsme cestovali světem skutečným (v atlase světa jsme si ukazovali jak vypadá příroda z výšky se všemi řekami, moři, horami a městy, po prohlídce jsme začali tvořit vlastní keramickou mapu. a) měli jsme k dispozici tři druhy hlíny, jedna z nich představovala zem hnědá, bílá představovala vodní toky, červenice byly hory a kopce. Hlíny jsme natrhaly na kousky a začaly je střídat tak, aby se stejná barva barevně dotýkala, Vznikla velká barevná plocha, kterou jsme převáleli válečkem, až do sebe barvy vpluly. Plát jsme srolovaly do kuličky jako mapu na zeď a b) z rolády ji prohnětli jako kouli. Vznikla zeměkoule. c) zeměkouli jsme rozváleli znovu do placky a ve vzniklém trojbarevném jakoby mramorovaném plátu děti nacházeli nejen nové země, ale i zvířata, fantastické postavy a lidi. Děti vydržely hledat ve svých mapách ještě dlouhou chvíli, tak jsem v této fázi lekci ukončila.. Chtěla jsem z vyrobených map vymodelovat lodičky, ale fáze hledání byla pro děti zásadní. Nic víc nebylo třeba. Materiál a pomůcky: Atlas světa, tři druhy barevně odlišných hlín, váleček, podložka Cíl lekce: Nácvik rytmu v řazení hlín Rozvoj představivosti Rozeznávání detailů ve skutečné mapě

75

Co vypráví hlína dětem Obdobná témata: Rodiče a děti zpracovávaly hlínu z pruhů místo z kousků barevných hlín. Místo rozválené mapy rodiče začaly očkem vybírat z koule hlínu. Vzniklou dózu přiklopili odříznutým víkem, míchání hlín najdete v kapitole 4.2 Zhodnocení Lekce Hledání v mapě byla mimořádně podnětná pro pedagogy i děti, všechny části tvoření byly pro děti zajímavé. Lekce byla akční, plná změn a překvapení. Pro další pokračování lekce bychom mohli keramické mapy zabalit do igelitu a v další lekci překreslovat nalezené objekty tužkou na papír

AKČNÍ KRESBOMALBA HLÍNOU Techniku malby a kresby hlínou jsem poprvé použila na své výstavě před 10 lety, kdy jsem tak tvořila sérii drobných portrétů dětí mých přátel před jejich narozením tedy embryí. Technika je na rozhraní mezi subtilností záznamu na papíře a hutností keramické hmoty. Dětem chvilku trvá, než zjistí jak hlínou malovat, potom už je nic neruší, experimentují, používají různě husté hliněné kaše a hlíny neředěné a na kartonu vzniká život. Postup viz kapitola 4.2 Prstovou kresbu jsem použila ve čtyřech skupinách. První skupina měla zadání: „Do koho bych se teď chtěl(a) proměnit?“ Děti nejdříve s kresbou váhaly, tak jsem zkusila všechny způsoby, které technika nabízí před nimi: prsty namáčet v řídké hlíně, malovat kusem hlíny, nanášet vrstvy na sebe. Moc se jim to líbilo a najednou vznikali psi, kočky, princezny, maminky a jeden Spiderman. Někdo pokrýval vrstvou hlíny celou plochu, pak ji prorýval špejlí a dokresloval tužkou, jiný chlapec kreslil hlínou opatrně lineární kresbu a tužkou dokresloval vnitřek kresby. Druhá skupina nejmenších dětí s hliněným malováním neměla potíž. Prsty nabíraly hliněné bláto a ve vrstvách o nanášely do velkých ploch, do nich pak dřívkem prorývaly vrstvy zpět na karton. Byli to vskutku akční malíři. Ve třetí skupině byli rodiče s dětmi, jejich zadáním byl dialog mezi dítětem a rodičem. Rodiče měli začít prvním záznamem a požádat své dítě

76

Barbora Vávrová aby jiným záznamem odpovědělo. Děti toho na papíře napovídaly dost, rodiče bohužel moc přemýšleli a jejich prstům se příliš malovat nechtělo. Poslední skupinu tvořili dospělí pedagogové. Před začátkem jejich keramického dialogu jsem je poprosila, aby mozek schovali na chvilku do kapsy a jen reagovali na záznam druhého. Podařilo se to většině. Cíl lekce: Radost ze spontánního projevu Rozvoj schopnosti rozlišovat různé materiály Ukázka, čím vším můžeme kreslit Zhodnocení: Naprostou jedničkou v ukázce spontánního projevu byly děti kolem 3 let, starší, předškolní děti si zprvu nevěděli rady, ale i tam byl ostych z neznámého překonán. Kresba byla lineárnější, s více detaily prorývanými a dokreslovanými. Dospělí a rodiče trochu bojovali s uvolněním, nakonec převládlo jejich „vnitřní dítě“ Další náměty zpracované dětmi v arteterapeutických lekcích:

Fantastické rostliny jsme tvořili z jehlanu – stonku vytvořeného z plátu a lepením ručně tvarovaných květů z plátků hlíny

Kouzelné ovoce – dóza očkem jsme vybírali různé tvary z kusu hlíny, které jsme rozřízli na nádobu a víčko. Povrch jsme upravili rytím nalepováním, otiskováním.

77


Zvonek – ptáček z plátu z obdélníkového plátu jsme spojením obou konců a stlačením horního okraje k sobě vytvářeli jednoduché a originální ptáčky

Socha – loutka mé oblíbené hračky když mohou vznikat sochy lidí i zvířat, proč ne hraček? Každý si vzpomněl na svou oblíbenou hračku a tvořili jsme pohyblivou sochu- loutku Barbínky, Krtečka, Malého poníka

4.5 Praktická cvičení pro pedagogické pracovníky a rodiče Arteterapeutická cvičení jsou vhodná i pro široký okruh pedagogických pracovníků jako pomocná terapie, která pomáhá eliminovat tzv. syndrom vyhoření, cílem je relaxace, katarze, ventilace napětí. Arteterapie v našem případě keramická zvaná Terraterapie (Šicková, 2002, je výborná pro posílení obranných mechanizmů v těle a udržení si „hranic, mezi arteterapeutem a klientem.“ (ŠICKOVÁ 2002) Různé druhy terraterapie si mohli vyzkoušet pedagogové a asistenti v našich lekcích. Zajímavé bylo modelování JÁmisek, které zosobňovali momentální rozpoložení svého autora. Vnitřek misky znamenal vnitřní naladění v dané chvíli, vnější strana měla znamenat přístup k okolnímu světu. Po vytvoření misek se každý vyjádřil ke svému dílu a zároveň sdělili každému své postřehy i ostatní. Modelování podle různých druhů hudby se zavázanýma očima bylo zajímavé i pro mě jako pozorovatele – každý vnímal hudbu jinak a stejně jsme nalézali mnoho společných prvků v hliněné podobě.

78

Barbora Vávrová Na arteterapeutických seminářích pro pedagogické pracovníky a rodiče jsme se věnovali teorii a fotografickým i hmotným ukázkám keramické tvorby asi třetinu času, další třetina byla věnována keramickým technikám a jejich zkoušce. V poslední části jsme prakticky zužitkovali naše zkušenosti. Cvičení Procvičování hmatu je dobré proti únavě i přepracování, dětem přináší uklidnění a pocit uvědomování si sebe sama: „Hmatám, tedy jsem!“ 1) Radost nám udělá drobný předmět v kapse - Hmatka Vytváří se z různých materiálů dřevo, oblázek, keramika, plast. Hmatku vymodelujeme z menšího kousku hlíny, kdy v prstech na povrchu vytváříme prohlubně, o kousek dál lze hlínu proděravět, na zadní straně povrch vyboulíme nebo nalepíme pár bodlinek. Hmatka má několik povrchů (hladký, drsný, vystouplý, prohloubený). Slouží nejen jako masáž reflexních plošek rukou ale i jako drobný přítel, který je neustále „po RUCE!“ a uspokojí naši potřebu doteku. 2) Přiřaďte keramickou techniku k jednotlivým námětům, promyslete motivaci: • Výroba kachle – letící ptáci • Zvonkohra z ptáčků • Jak vypadá pírko • Komiks – ptačí příběh • Počitadlo z ptáčků • Hrnek s ptáčky • Ptačí hnízdo • Krmítko pro ptáčky • Ptačí stopy 3) K následujícím slovům vymyslete alespoň osm námětů, týkajících se daného slova a přiřaďte odpovídající keramickou techniku: STROM, ROSTLINA, DOMÁCÍ ZVÍŘE, BROUČCI, VODA, VÍTR, VEJCE 4) Zpracujte téma ANDĚL všemi výše uvedenými keramickými technikami

79


5. Struktura keramické lekce Arteterapeutické lekce zaměřené na keramickou tvorbu mohu rozdělit do pěti plynule na sebe navazujících částí. 1. Lekci začínám přivítáním a vzájemným představením všech účastníků 2. Důležitá je správná motivace vztahující se k danému námětu 3. Následuje seznámení s pracovním materiálem – hlínou 4. Začínáme tvořit, děti i dospělé nechávám pracovat samostatně, zasahuji pouze po technické stránce v případě komplikací 5. Po dokončení práce si o našem tvoření povídáme 6. Časový harmonogram nelze přesně stanovit, odvozuji ho od typu a počtu tvořících klientů. Motivační část se občas prodlouží proti předpokládanému plánu, obyčejně bývá nejdelší část tvůrčí. Příklady uvádím v kapitole 4.4

80

Barbora Vávrová

6. Závěry,postřehy, rady a shrnutí Metodická příručka „Co vypráví hlína dětem“ se v prvních kapitolách snaží vysvětlit všem zájemcům o arteterapii, co je jejím posláním, obsahem a jak ji lze využít při práci s keramickým materiálem – hlínou. Další kapitoly jsou zaměřeny na přehled keramických technik a jejich využití v arteterapeutické praxi (v mateřských školách, základních školách, internátních školách, stacionářích a všude jinde, kde mají chuť pracovat s hlínou.) Přináším řadu podnětů, které je možné využít i v domácím prostředí bez použití speciálních pomůcek. Všechny náměty v této knize jsou vyzkoušené mnou a dětmi, které docházejí na kurzy keramiky ve Svatovítské dílně a je možné je uskutečnit. Náměty a nápady, které uvádím v kap. 4.4 jsou ověřeny mnoha dětmi při lekcích arterterapie v MŠ Demlova 28 a díky nim můžete i Vy nahlédnout do naší keramické a výtvarné pracovny nazvané Pohádka a zažít s námi některé zajímavé i napínavé, jindy veselé momenty v průběhu tvoření. Příklady z praxe jsou podnětné především pro pedagogy, příslušníky tzv. pomáhajících profesí a rodiče. Při psaní příručky jsem prožila několik arteterapeutických lekcí s dětmi znovu . Do budoucna chystám, díky pohledu zpět do lekcí, upravit počty dětí ve skupině na maximální počet pěti až šesti, u některých dětí budou lekce probíhat individuálně pro větší účinnost arteterapeutického procesu. Závěrem znovu napíšu několik slov, které shrnují podstatu a obsah všech kapitol:

ŽIVOT, RADOST, DYNAMIKA, POHYB

81


Seznam literatury a webové odkazy Literatura - arteterapie Šicková – Fabrici, J.: Základy arteterapie, Portál, Praha 2002 Rubinová, J.A.: Přístupy v arteterapii. Teorie a technika, Triton, Praha 2008 Lhotová, M.: Proměny výtvarné tvorby v arteterapii, Scientia, České Budějovice 2010 Klivar, M.: Nová arteterapie v psychopedii, Balt East, Praha 2002 Fischer S., Škoda J.: Speciální pedagogika, Triton 2008 Piaget, J., Inhelderová, B.: Psychologie dítěte, Portál, Praha 2001 Langmeier, J., Balcar, K., Špitz, J.: Dětská psychoterapie, Portál, Praha 2000 Časopis Arteterapie, Česká arteterapeutická asociace Literatura - techniky keramiky Rosová, D.: Keramika, Ikar, Praha 2003 Rada, P.: Techniky keramiky, Aventinum, Praha 1995 Chavarria, J.: Velká kniha keramiky, Knihcentrum, Praha 1996 Navarro, P.M.: Velká kniha dekorování keramiky, Knihcentrum, Praha 1997 Weiss, G.: Keramika – umění z hlíny, Grada, Praha 2007 Espiová, L.: Keramika – krok za krokem, Knihcentrum, Praha 1996 Kroutvor J.: Poezie režná i glazovaná, antologie, BB/art, Praha 2006 Webové odkazy www.arteterapie.cz www. keramika – sklo.cz www.keramik.cz www.keramost.cz www.hrncirskykruh.cz www.hrncirsketrhy.cz www.svatovitskadilna.cz

82

Vítejte v Mateřské škole a Speciálně pedagogickém centru Jihlava a vstupte mezi nás!

Recommend Documents