Víme, o čem mluvíme? MODERNÍ DOBA

4

Evangelický měsíčník | ročník 91/2015 | cena 25 Kč | www.ceskybratr.cz

MODERNÍ DOBA

„Víme, o čem mluvíme?“ Nu, kněží!, když v následování Krista pochybíte, napomenou­­­­­­­‑li vás ženy, mile to přijměte; já chci rád přijmout, kdykoli mě babka čemu dobrému naučí. 

Mistr Jan Hus, Postila, kázání na Velikonoce | 5

Co vlastně říkáme? Restart práce spirituála na Konzervatoři EA v Olomouci Nápady na činnosti s dětmi k Noci kostelů Diakonie: Humanitární konvoj na Ukrajinu

|7 | 21 | 37 | 40

Vykročme do jara! foto: Daniela Ženatá

ÚVODNÍK

3 Mluviti stříbro, mlčeti zlato – D. Ženatá ÚSTECKÝ SENIORÁT

4 Čas po vydání tolerančního patentu – P. Čapek HUSOVA KÁZÁNÍ PRO DNEŠEK

5 Na Velikonoce – J. Hus TÉMA

7 Víme, o čem mluvíme? – O. Richterová 9 O pobělohorských exulantech zblízka. Rozhovor s E. Štěříkovou – J. Šulc

OTÁZKA NA TĚLO

13 Zažili jste někdy, že mělo vaše slovo moc? CÍRKEV ŽIJE

19 Podhostýnské zpívání – V. Dadáková 21 Restart práce spirituála – A. Wrana 21 Nelu Balaj. Rozhovor se skotským farářem  – D. Ženatá

23 McConnel a Den Země – J. Nečas MOJE CÍRKEV

26 Moderní architektura VIII. Boskovice – J. Kirschner 27 Západočeský seniorát – J. Beneš 31 Jak se snižují prostředky na diakonické a rozvojové projekty – R. Mazur

DĚTI A SBOR

35 Biblické postavičky – D. Bednaříková 37 Nápady na činnosti s dětmi – Noc kostelů  – D. Bednaříková

DIAKONIE

40 Humanitární konvoj na Ukrajinu – H. Pfannová SLOVO

42 Moravské exulantky v obnovené Jednotě bratrské  – J. Kafková

43 Hospodine, tvář tvou hledám – Š. Grauová 44 Kaštánkova dobrodružství – R. Kučerová 46 Mlčení – P. P. Payne

ÚVODNÍK Mluviti stříbro, mlčeti zlato

T

oto poøekadlo jistì platí tam, kde se vedou øeèi, babské klepy nebo bezbøehé diskuse. V komunikaci mezi lidmi ale spíš platí mluviti zlato. Pro zdravé rozvíjení i udržování vztahů je potøeba o nich mluvit, hovoøit o problémech, vyjasňovat si stanoviska a důvody chování. Kde se komunikace zadrhne, mluvení není vyslyšeno nebo nebylo vůbec vysloveno, nastávají různá zauzlení, jejichž rozmotání nebývá jednoduché. Mezi partnery, v rodinì, ve sboru, v církvi i spoleènosti. Zamyšlení nad tématem „Víme, o èem mluvíme?“ vtipnì a pøitom odbornì fundovanì napsala lingvistka a překladatelka Olga Richterová. Najdete je na stranì 7. Nejvìtší odbornicí na exulantskou tematiku je u nás Edita Štěříková. Prozkoumala spoustu archivů a napsala mnoho knih. O její celoživotní vášni s ní rozmlouval Jan Šulc. Rozhovor s touto nevšední historičkou a autorkou si můžete přečíst na straně 9 a recenzi k její poslední knize o moravských exulantkách, jejich emancipaci i poslušnosti na stranì 42. Rubrika Děti a sbor se věnuje aktuálním tématům. Nápady pro práci s dětmi nabízí s dostatečným předstihem, aby zájemci stihli včas vše pøipravit, pokud chtìjí nìkteré aktivity s dìtmi uskutečnit. Již v minulém čísle jsme se mohli inspirovat nápady k Velikonocům, nyní nabízí autorky nápady k Noci kostelů, která se koná koncem kvìtna. Letní čas, více slunečního svitu a hlavně právě prožité Velikonoce jsou vzpruhou pro nastávající èas. Příjemné jaro a inspirativní čtení všem čtenářům přeje Daniela Ženatá

3

ÚSTECKÝ SENIORÁT

ŽIL, ŽIJE A BUDE ŽÍT?

Čas po vydání Tolerančního patentu

P

o vydání Toleranèního patentu nastává také v severních Èechách pronikavá zmìna. Dominatní postavení katolické církve pøestává být výluènou duchovní orientací. Studie uvádìjí skuteènosti, které vedly k zásadní promìnì: Ke konci 18. století a v první polovině 19. století dochází k jakémusi ohlížení zpět a navazování na tradice protestantské, pokud na nìkterých místech pøestály dùslednou rekatolizaci. Mezi laiky a hloubavými lidmi pietistické orientace vznikají osobní kontakty s důrazem na osobní zbožnost ochranovského spoleèenství. Tito hledaèi pravdy bývají èasto považováni za kacíře. Kromě silného vlivu luterství se ustavují skupiny starokatolické církve s významným centrem ve Varnsdorfu. Postupnì se prosazuje industrializace s rùstem spousty továren; severní èást zemì se stává bohatou. Tak jako byly kdysi mìsty velmi majetnými Jáchymov èi Kutná Hora, stává se údajnì druhým nejbohatším mìstem po Praze Liberec. Lodní doprava je v rozkvětu, železnice spojuje roku 1844 hlavní centra sousedních zemí. Do tohoto svìta vstupují jako majetní podnikatelé také evangelíci a podporují nákladné církevní stavby. Rozšíøení luterství souvisí s nepatrnou vesnicí pìt kilometrù od Úštìka. „Po vydání Toleranèního patentu se Haber/Habøina stala centrem evangelíkù v rozsáhlé oblasti severních Èech. V samotné obci nebyl dostatek nekatolíkù, proto byl augsburský sbor se sídlem v Habøinì povolen cestou milosti 1. února 1784.“ (Zdenìk R. Nešpor, Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a českého Slezska, Kalich 2009.) V 19. století, v dobì pùsobení faráøe

4

Josepha Kowarze (zemøel v roce 1874), neuvìøitelnì výkonného svìdka, se mj. ustavují tyto kazatelské stanice, filiální sbory a farnosti: Teplice (1845), Dìèín-Podmokly (1852), Rumburk (1861), Růžová(1863), Nový Bor (1874), Litomìøice (1877) a Tøebenice (1899).

kazatelna a stůl Páně „po otcích“ v Chotiněvsi

Může nás povzbudit, když si zpřítomníme dìní z moci duchovní. Pøipomínám sbor v Chotinìvsi. V roce 1951 byl podle návrhu Ing. Bohuslava Bareše postaven kostel, přičemž většina práce byla provedena „brigádnicky“. Kazatelna a stùl Pánì pochází z Volynì a pøipomíná úspìšné roky hospodaøení a odpovìdnosti. Zvon byl ze zrušeného sboru v Habřině nedávno instalován do věže kostela. Snad i tyto symboly dopomohly k tomu, že nám chotinìvští byli v èase tísnì pøíkladem v péèi o dìti a mladé lidi. Nejstarší èlenové sboru prošli nejtěžšími zkouškami a snad i ti mladší neuhnuli, když se měli v čase nesnází na Boží pokyn osvìdèit. Petr Čapek

HUSOVA KÁZÁNÍ PRO DNEŠEK

Na Velikonoce Marek 16,1–7

U

kazuje svaté evangelium, co se stalo dnes po Kristovu z mrtvých vstání, abychom, jsouce vdìèni, svého z mrtvých vstání èekali. Jak mluví svatý Řehoř, jsou dva životy: „Jeden smrtelný, druhý nesmrtelný; jeden známe, druhého jsem neznali. Přišel smírce Boží s lidmi, Kristus Ježíš, přijal jeden život a druhý ukázal. Kdyby nám, kteří víme že život je smrtelný, z mrtvých vstání sliboval, ale neukázal, kdo by jeho slibùm vìøil? A o tom z mrtvých vstání slavíme dnes den svatý, velký, pamatujíce, co se stalo. V evangeliu jsou položeny tři svaté ženy. Koupily masti, aby lásku ukázaly k mrtvému, jehož milovaly živého. A způsobil milý Spasitel, aby v té službě s mastí Maria Magdaléna nejprve byla položena. V tom dal hříšníkům kajícím útěchu, že budou‑li horlivě se káti a velmi ho milovati, budou moci jiné pøedstihnouti v milosti Spasitele. Dále dí evangelium: „Èasnì ráno pøišly k hrobu.“ A pochybovaly, jdouce cestou, že by jim kdo kámen odvalil od hrobu. Ale Bůh pøikázal andìlu, aby jej odvalil. Ne proto, aby Kristus mohl vyjíti, ale aby ukázal ženám, že hrob jest prázden, a pověděl jim, že Kristus vstal z mrtvých a že je chce předejíti v Galileji. „A vešedše ženy v hrob, uzřely mládence na pravici,“ obleèeného rouchem bílým. „ I lekly se,“ protože těla Kristova tu nebylo a hrob byl prázden. Ale anděl, dobrý Boží posel, těšil ženy, řka: „Nebojte se!, neboť poněvadž „Ježíše hledáte Nazaretského ukřižovaného“, vězte, že „vstal a není tu“. Ale nechajíce hledání a úmyslu tìla jeho mazání, „jdìte a povìzte učedníkům jeho“, ať pro zapření mistra svého nezoufají, ale obrátí se a jiné ve víøe potvrzují.

Ale že by to věrné duši snad bylo čísti málo, hle, zpùsobil milý Spasitel, aby jeho z mrtvých vstání bylo skrze ženy jiným ohlášeno, protože méně než apoštolé pochybily. Nu, kněží!, když v následování Krista pochybíte, napomenou-li vás ženy, mile to přijměte; já chci rád přijmout, kdykoli mì babka èemu dobrému nauèí. To, že anděl řekl: „Nebojte se“, znamená, že věrní, kteří Ježíše hledají, nemají se andělů a smrti navštívení strachovati. Proto i ženy, radujíce se, od hrobu k učedníkům běžely. A co se stane v soudný den, až se sám Kristus oslavený ukáže? Proč by nebyli veseli ti, kteří byli řádně živi, hledali Ježíše, věřili v nìj upøímnì, vyznávali vesele a následovali statečně? K nim může dnes v pravdě řečeno býti: „vstal z mrtvých“, tj. není mrtev ve vašich srdcích, ale živ milostí svou. On obživl a již nezemře. Na kříži v pátek vykoupil èlovìka, v sobotu odpoèíval v hrobì, dokonav úøad, tøetí den ukázal se novým člověkem. Též i my, kdož táhneme za Ježíšem, dokud jsme živi, neustávajíce nesme kříž svůj, až i nám řekne duch, abychom odpočinuli od práce své. Hle, na nìho volali: „Je-li král Izraelský, nechť sestoupí s kříže, a budeme mu vìøiti.“ On nesestoupil, ale vìtší moc ukázal. Taktéž i my, bratří nejmilejší! nikoho neposlouchejme, jenž nám radí sestoupiti s kříže. Stůjme na kříži, umírejme na kříži, nechť nás jiní složí s kříže. Budeme spáti sladce v hrobích, čekajíce navštívení velikého Boha, jenž vzkřísí naše těla. Hle, nejmilejší! tři dny: jeden v práci, druhý v odpoèinku a tøetí z mrtvých vstání, po nichž dej nám Kristus bydliti v své radosti. Postila, s. 120–124; upravil František Doležal

5

CYKLUS: MODERNÍ DOBA TÉMA – „VÍME, O ČEM MLUVÍME“

Modlitba Pane Bože slova slova slova se řinou je to změť a rámus vycpávka vata jindy jsem němá nevím co říct mlčím když bych měla promluvit pomoz mi vládnout jazykem děkuju že mi rozumíš i beze slov amen

modlitba Lenky Ridzoňové kresba: Johana Elisová

Víme, o čem mluvíme?

K

olikrát se nám stane, že nahlas protestujeme: „Nevim, o èem mluvíš.“ Obraty „vùbec ti nerozumim“ nebo „netuším, kam míříš“ jsou běžnou součástí našeho vyjadřovacího arzenálu. A když se začteme do nějaké populárnì psychologické pøíruèky nebo publikace zamìøené na partnerské vztahy, jen se to v ní hemží komunikací, předkládáním emocí na prostøený stùl rozhovoru, rozøíkáváním nedoøeèeného a osvìtlováním nevysvětleného. Málo už se ale zdůrazňuje, že většina slov má jen takový význam, jaký jsme se jim nauèili pøikládat.

Poznat význam je ta nejtěžší disciplína Slova sama o sobì jsou ve své podstatì jen náhodný shluk hlásek (málokterá odrážejí vnější realitu – i kokokodák je jen její vzdálenou nápodobou). Jak těžké je poznat, jaký význam nesou, se ukazuje na takzvaném strojovém překladu. Možná jste občas zkusili pomoci si tak tøeba u cizojazyèné webové stránky (napø. aplikací zvanou Google Translate). Leccos automat převede, jakmile ale standardní, normalizovanými vìtami tvoøený text prošpikujete nìjakým tím nevšednějším výrazem či složitější konstrukcí, je nahraný. Stejnì tak je mašina v koncích, když je nějaký na první pohled srozumitelný text zamýšlen jinak, tøeba ironicky, nebo když výsledný význam získává až díky doprovodnému obrázku či hudbě… A nadto, běžná slova mají většinou významů víc – dokonce platí, že o čím frekventovanìjší slovo se jedná, tím vyšší hustotou rùzných významù je nadáno. A taky si všimněte, že nejčastěji se vyskytující slova jsou vìtšinou hodnì krátká. (Je to logické: kam bychom totiž přišli, kdybychom se namísto jednoslabičného být/bejt museli zdržovat tøeba ètyøslabièným existovat? Nebo proè by se ze spojky protože nemělo v běžné promluvě stávat jakési pže?) Tahle tendence naznačuje ještě jednu věc: kromě toho, že se

význam v řeči ustaluje používáním, má na jeho konkrétní realizaci velký vliv i snaha o co nejmenší úsilí.

Jak si to usnadňujeme Jako mluvèí samozøejmì chceme, aby nám ten, komu je naše øeè urèena, porozumìl. Pokud ale vyhodnotíme, že stačí utrousit „brou“ a děti nebo manžel pochopí, že jim upøímnì pøejeme dobrou noc, nebudeme mít dùvod namáhat se vyslovováním celého spojení. (Lenost – nebo, chcete ‑li, efektivita – je zkrátka motorem vývoje i v jazyce.) Problémy samozøejmì nastávají v pøípadì, když se mluvčí s adresátem nepotkají a to, co jednomu pøipadá jako dostateèné sdìlení, je pro druhého nejasné a optá se, jak bylo naznaèeno v úvodu: „Co tim jako prosim tì myslíš?“ Vìtšinou ale nutnou míru podrobnosti odhadneme a pøíjemce zamýšlený význam taky nìjak trefí.

Čím to, že pochopíme ten správný? Pøi rozlišování významù nejvíc napomáhá kontext. Výše uvedené brou bude dávat smysl veèer, nad rozestlanou postelí, pøi èištìní zubù a podobnì. Nebo jiný pøíklad: duše. Může být zmíněna v sousedství kola a pumpičky, a jde tudíž o zásadní součást jízdního kola, nebo se tøeba nachází v ustáleném spojení „mluvíš mi z duše“, tedy ve významu mluvíš v souladu s mým pøesvìdčením; naopak řekneme ‑li o někom, že to je dobrá duše, jde zkrátka o dobrého èlovìka. Až díky konkrétnímu užití v určitých souvislostech tak vyvstává, k èemu pøesnì onen øetìzec písmen d-u-š-e skuteènì odkazuje.

Vytrácí se duše z jazyka? Taky samozøejmì hraje znaènou roli, jak èasto se duše v tom èi onom významu používá. Může se nám kupříkladu zdát, že postupně mizí původní užití abstraktní, odkazující k nepostihnutelné entitì ¥

7

tvoøící jádro lidské bytosti, a nastupuje užití nové, zhmotněné třeba v adjektivu duševní vlastnictví. Jak přitom může duše nìco vlastnit? A je to opravdu tak, jak se nám to subjektivnì jeví? Abychom jen tak nehypotetizovali, můžeme se podívat na skutečné užití. V posledních dvaceti letech totiž pro češtinu vzniká obrovský jazykový korpus – soubor nejrùznìjších textù a promluv, a to i z daleké minulosti, a každý máme možnost jej zdar-

ma užívat (naleznete jej na www.korpus. cz). Zkoumání historických podob jazyka a dnešního úzu nám pak snadno umožňuje nástroj SyD. Ono výše zmínìné porovnání podstatného jména duše a pøídavného jména duševní naleznete pøímo na tomto odkazu: http://syd.korpus.cz/ufFOzwz1.dia. Sami se můžete přesvědčit o tom, že poměrné zastoupení slova duše je dnes v psaných textech doopravdy výrazně nižší než ještě na počátku 20. století, a taky o tom, že adjektivum duševní se začalo významněji užívat až v 19. století, přičemž nad duší převládlo až v devadesátých letech století dvacátého. A co konkrétní významy se substantivem duše spojené? Ukazuje se, že se dnes vyskytuje pøedevším v pevných spojeních typu „je sportovec, ekolog, sociální demokrat tìlem i duší“ anebo v pøísloveèných urèeních typu „myslet si nìco v skrytu, hloubi, koutku

8

duše“. (K těmto výsledkům se opět můžete dostat i sami, nejsnáze pøes www.syd.korpus.cz, s využitím nástroje Kolokace – vřele doporučuju!)

Řeč je společenská smlouva Co dalšího pro nás však vyplývá z toho, že význam slov není jednou provždy daný, ale je to jakási dohoda, běžný úzus stále znovu vytvářený mezi těmi, kdo je používají? Jaký dopad má to, že se jazyk – nejen slova, ale

i rùzné syntaktické konstrukce nebo i koncovky – proměňuje v čase? (A to leckdy dost brutálnì.) Krom dùsledkù, které jsou nasnadì, tedy že se vzdalujeme starším textům, že si vytváøíme nová pojmenování pro nové skutečnosti, že zkrátka babičky a dědečkové nehovoøí stejnì jako jejich vnouèata, jde o jednu zásadní vìc: My všichni spolu jazyk utváøíme. Není jen nástrojem, který nám byl svěřen k užívání; spíš je jakýmsi stromem, na podobě jehož nejmladších výhonkù a tøeba tvaru koruny se podílíme. Zní to abstraktnì? Má to ale zcela konkrétní dopady.

Víme, co vlastně říkáme? O tom, jak jazyk ovlivňuje naše myšlení, už bylo napsáno mnohé. Obzvláštní pozornosti se dostalo užívání jazyka v různých

totalitních režimech (připomeňme vedle notorického Orwellova románu 1984 napø. Deníky Victora Klemperera, které taktéž vyšly i v èeštinì). Málo se ale mluví o tom, co ze zde řečeného vyplývá: že naopak jazyk sám zásadně ovlivňujeme my mluvčí. Samozøejmì, spisovatelé, publicisté, písnièkáøi nebo tøeba politici mají o nìco vìtší vliv na probíhající promìny. O tom, co se ujme a co naopak vymizí, ale ve finále nerozhoduje nikdo jiný než my všichni dohromady. A proto je dobré se aspoň občas pozastavit nad tím, co přesně říkáme. A to i když zdánlivě neříkáme vůbec nic, i když se nějakému

tématu – jako jednotlivci i jako společnost – vyhýbáme. Slovy i jejich absencí dáváme najevo svùj postoj. Úèast, nebo lhostejnost. Ne nadarmo se øíká: významnì mlèet. Dalším běžným úslovím je ale taky: darmo mluvit. Já bych nám všem pøitom pøála, abychom nepodléhali pocitu, že komunikace slovy nemá význam. Má. Jen si musíme uvìdomovat, jaký pøesnì. Olga Richterová autorka je lingvistka (působí v Ústavu Českého národního korpusu při FF UK), překladatelka a v současnosti také pirátská zastupitelka v Praze 10 za koalici Vlasta. Je členkou sboru ČCE v pražských Vršovicích.

ROZHOVOR S HISTORIČKOU A SPISOVATELKOU EDITOU ŠTĚŘÍKOVOU

O pobělohorských exulantech zblízka Kdo nezná svou historii, neví, kým je Edita Štěříková (* 1937) studovala v letech 1955–60 na FF UK v Praze obor archivnictví. Po promoci jí bylo upíráno právo na práci v oboru i mimo obor. Krátce se jí podařilo uchytit v Okresním archivu v Chebu, nějaký čas směla pracovat jako sekretářka u Lesního závodu v Kynšperku a v roce 1968 v podnikovém archivu Oborového ředitelství Hnědouhelných dolů v Sokolově, brzy jí však hrozila znovu nezaměstnanost. Východiskem pro ni byla na podzim 1969 emigrace do NSR. Tam našla práci nejprve ve Frankfurtu nad Mohanem u Frankfurtské historické komise a od roku 1972 byla šestadvacet let archivářkou Evangelické církve hessensko-nassavské. Mnoho let se soustavně věnujete studiu života českých a moravských pobělohorských exulantů. Co vás k tomuto tématu přivedlo?

Jak v èeské, tak v nìmecké literatuøe jsem se dočetla, že můj zájem o české exulanty pramení ze skutečnosti, že jsem od roku 1969 sama žila v emigraci. Není to pravda, začala jsem se tím tématem zabývat hned po studiu, ale na delší cesty do zahranièních archivù tehdy nebylo ani pomyšlení. Moje maminka mìla oba své koøínky v Husinci u Støelína ve Slezsku, to by byl mohl být dobrý podnìt k mé práci, ale nebyl primární. Když jsem začínala rozum brát, byl mùj otec evangelickým kazatelem v reemigrantském sboru v Novém Mìstì pod Smrkem a později se stal farářem rovněž v reemigrantském sboru v Nejdku u Karlových Varů. V Novém Městě tvořili sbor převážně reemigranti z Polska, v Nejdku ze Slezska. Jejich zaèátky v Èechách nebyly snadné. Mnì připadalo, že jejich největším problémem je, že neznají důkladněji svou exulantskou historii, a tudíž sami přesně nevědí, kým jsou. ¥

9

Nikomu nedokázali svou minulost pøesvìdčivě vysvětlit, a tudíž se nemohli ani účinně bránit. Proto jsem si pøedsevzala ujmout se exulantské historie, ale pro takovou práci tehdy nebyla pøíznivá doba. Mohla byste čtenářům Českého bratra stručně představit své jednotlivé knihy tak, jak jste je postupně psala? První knížečka, nazvaná Z nouze o spasení. Česká emigrace do pruského Slezska (Praha 1992), je katalogem k výstavì, která se uskuteènila v Nejdku k 250. výročí náboženské emigrace do pruského Slezska. Měla být pro ještě žijící reemigranty, jejich potomky i jejich spoluobèany jakousi základní informací. Pøekvapilo mne, že katalog vzbudil pozornost i mezi historiky. Potìšil mne také zájem nìkterých v Èechách rozptýlených exulantských potomkù. Země otců. Z historie a ze vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů (Praha 1995, II. revidované vydání v roce 2005) mìla být ponìkud hlubším pohledem do reemigrantské historie. Tisk se katastrofálnì nezdaøil, kniha však pøesto našla ohlas. Na cestách za prameny k dějinám náboženské emigrace do pruského Slezska mne velmi zaujaly autobiografie a biografie exulantù osmnáctého století v archivu pùvodnì èeského exulantského sboru v Berlíně. V Čechách tehdy pracovala Ekumenická komise pro studium rekatolizace českých zemí v 16.–18. století. Domnívala jsem se, že zveřejnění podstatných částí ze životopisů českých exulantů bude zajímavým pøínosem do diskuse. Tak vznikla kniha Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století (Praha 1999). Avšak moc jsem neuspěla. Mnozí čeští historici považují exulantské životopisy za příliš tendenční a neprávem je vnímají jen jako ménì významné ilustrace. Ačkoliv se snažím psát populárně vìdecky, aby exulantská historie zaujala i nehistoriky, tato kniha nenašla ani mezi reemigranty velký zájem, protože berlínskou exulantskou historii nepovažovali za svou vlastní. Pozváni do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském

10

Slezsku (Praha 2001) je knihou, která byla mým pùvodním cílem. Chtìla jsem vylíèit vznik exulantských kolonií, které založili předkové pozdìjších reemigrantù ze Slezska, Polska, Ukrajiny i Volynì, a tím pomoci pováleèným reemigrantùm nalézt svou exulantskou identitu. Prameny se dost těžko shledávaly. Především práce v nìkterých polských archivech byla nesnadná a nákladná. Za pøíznivìjších podmínek by se v Polsku jistì daly nalézt ještì další zajímavé prameny.

Knihu Zelów. Česká exulantská obec v Polsku (Praha 2002, II. nezmìnìné vydání, Praha 2010) jsem nemìla v úmyslu psát, umluvili mne k ní zelovský faráø Miros³aw Jelinek a jeho manželka Wiera. Byla to práce velmi spìšná, musela být hotova do oslav 200. výročí založení Zelówa v roce 2003. Dílo vzniklo pøedevším na základì tamìjšího bohatého farního archivu. Pokud se v Èechách vùbec nìkdy mluvilo o exulantech (kromì Komenského, Skály a Stránského), pak vìtšinou jen o exulantech èeské národnosti. Pøipadalo mi to nespravedlivé vùèi exulantùm národnosti nìmecké. To bylo podnìtem ke vzniku knihy Exulantská útočiště v Lužici a Sasku (Praha 2004).

Práce Stručně o pobělohorských exulantech (Praha 2005) byla přáním občanského sdru‑ žení Exulant. Snad proto, že je to na rozdíl od ostatních knih knížečka útlá, našla odbyt. Mohla jsem do ní pojmout i něco z toho mála, co se mi podařilo zjistit o exulantech na mé první cestě do slovenských archivů. Napsala jste ale i jednu knihou beletristickou. Knihu Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku (Praha 2007) bych snad ani neměla zmiňovat, právě proto, že nejde o populárně vědeckou, nýbrž beletristickou práci, která se však těsně při‑ držuje Blanického korespondence. Protože kniha Pozváni do Slezska nenašla mezi reemi‑ granty ohlas, jaký bych si byla přála, chtěla jsem čtenářům přiblížit kousek exulantské historie tímto čtivějším způsobem. Vaše studium směřovalo na sever od našich hranic, exulanté však směřovali i na východ a jihovýchod, do Uher. Měla jsem v úmyslu pustit se také do sou‑ stavnějšího zpracovávání dějin náboženské emigrace, která směřovala do Uher, tedy na Slovensko a do Maďarska, ale toto předsevzetí jsem musela brzy vzdát. Můj manžel (sám re‑ emigrant z Friedrichova Hradce) mne v mém bádání po celá léta velmi podporoval už tím, že byl ochoten trávit naše dovolené na cestách za historickými prameny, a ani peněz nelitoval, nemluvě o tom, že se staral o všecky potřebné modernější technické záležitosti, s nimiž bych si sama hned tak nevěděla rady. Koncem roku 2005 však onemocněl a další neklidné a namá‑ havé cesty od archivu k archivu nepřicházely v úvahu. Protože mne beztak už déle lákal herrnhutský archiv, v němž lze nalézt nepře‑ berné množství zajímavého materiálu, začali jsme jezdit do Herrnhutu. Herrnhutským ar‑ chivářům vděčím za poskytnutí optimálních pracovních podmínek. Tak vznikly další knihy: Kniha Jak potůček v jezeře. Moravané v obnovené Jednotě bratrské (Praha 2009) líčí vznik kolébky obnovené Jednoty bratrské z hlediska moravských exulantů. Dosud se herrnhutská

historie přidržovala hlediska Zinzendorfova, které je poněkud jiné. (Rozšířené vydání kni‑ hy vyšlo i v německém překladu: Mährische Exulanten in der erneuerten Brüderunität im 18. Jahrhundert, Herrnhut 2012.) Knížečka Matouš Stach, moravský misionář v Grónsku (vydal Moravian v nakladatelství Samuel, Praha 2012) byla přáním historicko­ ‑vlastivědné společnosti Moravian v Suchdole nad Odrou. Když jsem se probírala starými spisy obno‑ vené Jednoty a mezi nimi i mnohými dopisy exulanta Christiana Davida, neodolala jsem svému přání vyvést tohoto obdivuhodného, originálního a pokorného tesaře ze zapomenu‑ tého ústraní, které mu v historii obnovené Jed‑ noty určil Zinzendorf. Kniha Christian David, zkladatel obovené Jednoty bratrské (vydal Mo‑ ravian v nakladatelství Samuel, Praha, 2012) je první obsažnější biografií nejdůležitějšího Zinzendorfova spolupracovníka, bez jehož při‑ činění by se byl Herrnhut brzy po jeho založení nejspíše rozpadl. (Kniha vyšla i v němčině: Christian David, 1692–1751. Ein Lebensbild des Gründers von Herrnhut und Mitbegründers der erneuerten Brüderunität, Herrnhut 2012.) Poslední kniha, Moravské exulantky v obnovené Jednotě bratrské v 18. století. Obrazy ze života (Praha 2014), obrací v obnovené Jednotě pozornost k ženám. Pro osmnácté století bylo postavení žen v obnovené Jednotě bratrské výjimečné. Častěji to bývá v literatuře jen vše‑ obecně a pochvalně zdůrazňováno. Zajímalo mne, jak vypadal život žen veřejně činných ve sboru a v misii v praxi. Byl to život obětavý, ale nebyl snadný. O činnosti Anny Nitschmann se rovněž rádo píše, ale zas jen spíše všeobecně a ve smyslu Zinzendorfově. Zpracování její biografie chybí. Vztah Zinzendorfa k Anně Nitschmann je choulostivou částí bratrské historie, avšak nemá smysl ji přehlížet. Sna‑ žila jsem se tedy proniknout o kousek dál, do tajů skutečného života, takového jaký byl a jak se zrcadlí v historických pramenech. Tolik k mým knihám, které vyšly v České republice. Až na dvě výše uvedené výjimky vydalo všecky nakladatelství Kalich, některé v koedici s Občanským sdružením Exulant. ¥

11

Vaší poslední zmíněnou knihou jsou „obrazy ze života“. Jak se lze badatelsky přiblížit k tak intimnímu žánru, jako je tento? Mohla byste čtenářům přiblížit metodu svého studia i psaní? Nemám se čím chlubit, moji vysokoškolští učitelé mne učili lepším způsobům. Když přijdu do archivu, musím se nejdříve pro‑ kousat inventáři. U toho bývám ve svém spěchu dost nervózní, protože ta práce ne‑ přináší hned konkrétní výsledky. Některé archivní fondy jsem natrefila neuspořádané, to byl nemalý problém, ale tam, kde mne archiváři kolegiálně pustili do depozitářů, jsem měla docela šťastnou ruku, abych vy‑ hmátla důležité. Když konečně vyhlédnuté spisy dostanu do ruky, nesplní každý mé očekávání. Každá troška je však dobrá. Je to docela vzrušující a velmi intenzivní práce. Přečtu mnoho zajímavého, ale nestačím si v té nezbytné rychlosti všecko poznamenat, soustřeďuji se na nejdůležitější. To je dáno tím, že i pracovní dovolená je časově ome‑ zena. V posledních letech mi byly úžasnou pomocí digitální fotografie. V Herrnhutu jsem této vymoženosti za manželovy vy‑ datné pomoci hodně využívala. Doma jsem pak mohla v klidu rozluštit i nejobtížnější škrabanice a nedbalé poznámky. Přečetla jsem herrnhutské sborové i některé sou‑ kromé deníky, dopisy, životopisy i mnohé mezi spisy zapadlé lístky a lístečky. Sice jsem z herrnhutského archivu ještě zdaleka nevyčerpala všecky informace exulantů se týkající, ale přečetla jsem přece jen dost spi‑ sů, a tak jsem nasbírala i data k jednotlivým osobám a jejich osudům a dozvěděla jsem se někdy i víc, než jsem hledala. Mne fascinuje, že jde vlastně o celý jeden velký „paralelní svět“ k několika staletím našich dějin. O život, který se odehrával za našimi hranicemi, ale přitom je a měl by zůstat nedílnou součástí naší národní paměti. Co byste doporučila mladému člověku, kterého by tento „paralelní svět“ na sever od naší země dnes začal zajímat? Kam by měl vyrazit nejdříve? Koho hledat? Po čem se ptát na prvním místě?

12

Právě to mi leží na srdci, aby exulantská his‑ torie našla své patřičné místo v národní pamě‑ ti. V minulosti bylo o českých exulantech sice psáno (Gustav Skalský, Ferdinand Hrejsa, v za‑ hraničí Ch. A. Pescheck, Georg Lösche, Eduard Winter), ale exulantská historie zůstávala jen mezi několika málo historiky. Z národní pa‑ měti byla tato část českých dějin vytlačována jako nepříjemná kapitola. Jen Komenský se pro svůj evropský věhlas nedal přehlédnout. Když čtu práce dnešních historiků, mám dojem, že se situace dosud o mnoho nezlepšila. I Alois Jirásek je se svými výstižnými romány o emi‑ graci stavěn do kouta. Tak žel došlo k sotva nahraditelným ztrátám paměti. O některých exulantských koloniích dnes víme jen, že byly (například Prettin u Marklissy, dnes Jurków u Leśny; Schöneheide u Frankensteinu, dnes Przedborowa u  Ząbkowic Śl.; Schwentnig, dnes Świąntniki u Svídnice), a o jiných už ani to ne. Druhá světová válka a poválečné změny zničily mnoho nenahraditelného archivního materiálu. Přála bych si, aby mladí historici posbírali alespoň zbylé střípky této ztracené paměti. Která osobnost českého a moravského pobělohorského exilu vám nejvíce přirostla k srdci? Která se vám zdá nejvíc inspirující pro naši současnost? A čím? Nejlepší odpovědí na vaši otázku mi připa‑ dá Daniel Pakosta, který však nebyl typický exulant, protože o jeho emigraci rozhodli ro‑ diče. Nezdařená emigrace a tehdy v Čechách panující poměry byly příčinou jeho velkého dětského utrpení a  těžkých duchovních zápasů. Způsob jakým se vyrovnal se svým osobním údělem byl pro tehdejší dobu neob‑ vyklý, ale zamyšleníhodný. Zakládal se na po‑ koře a lásce. Jeho osobnost bych proto chtěla znovu připomenout v příští knize, která je již připravena a snad vyjde v letošním roce pod názvem Více sluší poslouchati Boha než lidí. Několik životních příběhů a úvahy o konfesionalizaci a době mezi dvěma výročími. 600. výročím upálení mistra Jana Husa, 70. výročím reemigrace potomků českých exulantů. Ptal se Jan Šulc

OTÁZKA NA TĚLO

Zažili jste někdy, že mělo vaše slovo moc? Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze Zda pøímo moc, nevím, ale vliv jistì, mnohokrát: v rodinì, v zamìstnání, pøi rùzných pracovních jednáních, mezi pøáteli. Prokazatelnì nìkteré zmìny vyvolaly mé publicistické příspěvky. A snad i něco z toho, co jsem vložil do svých knížek, čtenáře zcela neopustilo. Gabriela Horáková, armádní kaplanka Ano, zažívám, čas od času, že moje slovo moc má. Snažím se o té moci vědět, nenechat se jí uhranout, ale také se jí nezøíkám. Alex, lektorka komunikace Musím říci, že ano. Několikrát se mi v životě potvrdilo, že vyřčené slovo nelze vzít zpět – i když by člověk dal cokoliv za to, aby to možné bylo. Èasto i dobøe mínìná rada nebo èistá pravda může, vyřčena v nevhodném okamžiku nebo jen nesprávným tónem hlasu, velmi ublí-

Í OZNÁMENÍÍ

žit. Naštěstí mám mimo výše popsané i zkušenost s opačným dosahem – někdy opravdu staèí øíci pár povzbudivých slov a ten, komu byla adresována, se „rozsvítí“… Zdeněk Bárta, farář a bývalý senátor V roce 2004 jsem v Senátu PČR řekl, že prezident Klaus se dopouští velezrady, protože umrtvuje ústavní soud tím, že nenavrhuje Senátu nové ústavní soudce. Sice jsem se stal terčem ostré kritiky ze všech stran, neboť Èeši neznají Ústavu a pletou si velezradu s vlastizradou, nicménì Klaus v rychlém sledu posléze zbývající soudce do plného poètu navrhl. Za slovo „velezrada“ ze mne pár týdnù dìlali naprosto všichni blbce a ten výprask v médiích i mezi známými byl opravdu velmi nepøíjemný, ale pomohlo to mocně veledůležité ústavní instituci. DaZ, kresba Petra Fischerová

Termíny:

Vedení:

Zaměření:

1. běh

Rodinné rekreace v Chotěboři 2015

• • • • •

je možné se přihlásit i na dva a více běhů za sebou více informací je možné získat ve sborech a na naší internetové stránce uzávěrka přihlášek je 30. dubna 2015 přihlášky přes internet na stránce http:// es-chotebor.evangnet.cz (platí pro zájemce, kteří už na rekreaci ve středisku byli) přihlášky potvrzené sborem zasílejte na adresu: Ing. Petr Černý, Jateční 712, 280 02 Kolín IV

27. 6. – 4. 7. M. Zemánková

rekreace – Víra a světlo

2. běh 4. 7. – 11. 7. A. Matějovská

rodinná rekreace

3. běh 11. 7. – 25. 7. J. Hála, O. Pellar hudební 4. běh 25. 7. – 1. 8. L. Červenka

rodinná rekreace

5. běh 1. 8. – 8. 8.

J. Potočková

rodinná rekreace

6. běh 8. 8. – 15. 8. O. Pellar

rodinná rekreace

7. běh 15. 8. – 26. 8. T. Matějovský

rodinná rekreace

13

NÁSTĚNKA

ISYNODNÍ RADAI

Na zasedáních 17. 2. a 3. 3. 2015 projednala synodní rada 81 titulů. Z nich vybíráme: Sbory a pracovníci Synodní rada vzala na vědomí zprávu o průběhu zkoušek Olgy Smetanové a Věry Pospíšilové a udělila jim osvědčení o způsobilosti k ordinované službě presbyterky; vzala na vědomí rezignaci Petra Brodského na členství v poradním odboru ekumenickém v souvislosti s ukončením pracovního poměru a odchodem do důchodu a rozhodla o obnovení způsobilosti kazatele Petra Brodského k ordinované službě od 1. března 2016. SR jmenovala členkou humanitární komise Květuši Mašínovou. Fakulta a bohoslovci Studentka bohosloví Anna Peltanová, kandidátka služby v církvi, předložila zprávu o činnosti na sboru v roce 2014. Zprávu z třítýdenní praxe ve sboru v Mariánských Lázních předložil student teologie Karel Müller. SR vzala zprávy na vědomí. Správa církve Na vědomí vzala SR zprávy z vizitací příslušných seniorátních výborů ve sborech v Suchdole nad Odrou a Bošíně. SR vzala na vědomí zprávy ze schůzí seniorátních výborů Ochranovského, Chrudimského, Poděbradského (3x), Východomoravského (2x), Ústeckého, Pražského a Brněnského seniorátu. SR jmenovala komisi pro revitalizaci Ústeckého seniorátu ve složení: Martina Vlková Šeráková, Vlasta Erdingerová, Tomáš Matějovský, David Sedláček, Marek Zikmund a Lia Valková. Ukládá komisi spolupracovat se seniorátním výborem Ústeckého seniorátu a navrhnout možné změny

14

v uspořádání seniorátu, způsoby pomoci a oživení seniorátu. Výchova a vzdělávání V roce 2014 úspěšně absolvovalo 14 členů ČCE dvouletý vzdělávací kurz S dětmi na cestě víry. SR souhlasí s posláním pověřovacího dopisu do sborů, kde tito absolventi působí. Rekreační střediska Synodní rada souhlasí s prodloužením pachtu objektu Luhačovice paní Kadlečkové do 29. 2. 2016 za stávajících podmínek. Ekumena SR vzala na vědomí zprávu Moniky Žárské ze synodu Saské evangelické církve; Pavla Stolaře a Jany Šarounové z 2. setkání synodálů Společenství evangelických církví v Evropě (GEKE) v Budapešti; zprávu misijní pracovnice Presbyterní církve USA, která působí v ekumenickém oddělení od září 2010 a PC jí prodloužila pracovní pobyt do konce června 2016. Na slavnost uvedení do úřadu biskupa vratislavské diecéze Polské luterské církve Waldemara Pytela v březnu delegovala SR Michala Kittu. Na stipendium GAW v akademickém roce 2015/16 do Lipska doporučuje SR Richarda Vlasáka. Na ekologickou konferenci ECEN v Heidelbergu v dubnu delegovala SR Ilonu Mužátkovou. Evangelická církev v Německu (EKD) zve k účasti na projektu Evropské cesty reformace. Projekt se má podat evropským fondům na jaře 2015. SR souhlasí se zapojením ČCE do projektu a pověřuje Petra Brožka, aby se stal v tomto projektu partnerem. Tento presbyter z Českého Brodu organizuje Husovu pouť, jejímž cílem je spojit turistickou značkou český hrad Krakovec a německou Kostnici, a vybudovat tak značenou cestu neboli pouť.

SR souhlasí s vydáním publikace Místa reformace – Praha a Česko i s jejím navrženým financováním. Jde o osmdesátistránkovou brožuru populárně-naučně-turistického charakteru, která bude začleněna do již existující řady Evangelického vydavatelství v Lipsku a svými texty do ní přispějí renomovaní čeští historici Dušan Coufal, Eva Doležalová, Ota Halama, Jiří Just a další. Stát a církev Z krajů přišla žádost hejtmanů, do jejichž odpovědnosti přešlo financování sociálních služeb, aby se církve spolupráce při výkonu těchto služeb účastnily. Pravděpodobně vzniknou odborné komise na úrovni krajů. SR potvrdila zájem se na spolupráci v poskytování sociálních služeb podílet. Různé ZŠ a MŠ J. Zemana v Náchodě pořádá šestý ročník hudebně-divadelního festivalu pro handicapované žáky. Cílem je umožnit co největšímu počtu handicapovaných dětí a jejich učitelům vzájemné setkání, dát jim prostor k aktivním hudebním, divadelním i tanečním vystoupením, a tím připomenout, že s naší podporou dokážou i tyto děti mnohé. Synodní kurátorka Lia Valková přijala pozvání k účasti v porotě tohoto festivalu. Zástupkyně ČCE ve výboru České biblické společnosti (ČBS) Ester Čašková podala zprávu o jednání výboru. Rok 2014 byl zhodnocen jako vydavatelsky úspěšný, také díky Kralické šestidílce. SR děkuje zástupcům ČCE v orgánech ČBS Ester Čaškové a Martinu Férovi za jejich dosavadní činnost. DaZ

zuje a do soužití mezi lidmi přináší lásku a mír. Máme za to, že svědčit o této svobodě a být zvěstovateli pokoje patří mezi podstatné úkoly křesťanských církví, a to i mimo zdi kostelů a modliteben. Z tohoto důvodu podporujeme aktivity pražského seniorátního faráře pro menšiny M. Vymětala, směřující k pokojnému dialogu, proti nenávisti a strachu. Ceníme si zejména jeho snahy pořádat bohoslužebná shromáždění tam, kde jsou svolávány demonstrace, které mají za cíl vyprovokovat xenofobii, rasismus a nenávist. Vážíme si jeho úsilí o pastýřské působení mezi menšinami, stejně jako jeho pokusů o dialog a smírné soužití mezi vyznavači abrahamovských náboženství. Považujeme za nutné vyjádřit svoji podporu zejména ve chvíli, kdy je stále více vystavován – zejména na sociálních sítích – nevybíravým útokům a hrozbám. Vyzýváme staršovstva i členy sborů ČCE, aby se k této podpoře připojili a faráře pro menšiny b. Mikuláše Vymětala podpořili třeba osobním dopisem nebo mailem. Za staršovstvo vinohradského sboru Ester Čašková, farářka

IÚMRTÍI Ve věku 90 let zemřela 9. března Zdeňka Moravcová, bývalá pracovnice Ústřední církevní kanceláře ČCE. Dne 13. března zemřel ve věku 82 let Miroslav Německý, jáhen v Chlebích.

IOCENĚNÍ AKADEMIKAI IPODPORA FARÁŘE PRO MENŠINYI

Vinohradská výzva

Čestná promoce Petra Pokorného na Státní univerzitě v Petrohradě

Se znepokojením sledujeme vzrůstající strach, nedůvěru a netoleranci, jež část české společnosti a českých médií zaujímá vůči některým menšinám, ať už náboženským, etnickým, nebo sociálním. Věříme, že tento postoj je v rozporu s učením evangelia, které od strachu osvobo-

Na promoci, která se z iniciativy filologické fakulty konala 11. března v bývalém zasedacím sále carské vlády, byli přítomni představitelé univerzity, studenti oboru biblistiky a někteří účastníci 44. mezinárodní lingvistické konference, kterou jsem den předtím zahajoval přednáškou ¥

15

v plénu na téma „Jazyk v přírodních a v humanitních vědách včetně teologie“. Z Prahy se mne, kromě mé manželky Věry, rozhodl doprovázet rektor Univerzity Karlovy, prof. Tomáš Zima. Obřad vedl prorektor prof. Gorlinsky, který četl laudatio a zdůraznil přitom význam akademických svobod. Rektor Zima ve svém pozdravu vzpomenul na absolventku Petrohradské uni-

Masaryka. Petr Pokorný Biblista prof. ThDr. Petr Pokorný, DrSc. působí na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Za svou práci získal řadu ocenění, včetně státního vyznamenání ČR Za zásluhy, německé Humboldtovy ceny za celoživotní dílo, zlaté pamětní medaile UK a Dobrovského medaile Akademie věd ČR. Je též nositelem tří čestných doktorátů zahraničních univerzit, ten poslední dostal právě během letošního března v PetrohraDaZ dě.

IŽIVOT CÍRKVEI

Ordinace presbyterů v Brně

verzity Natálii Gorbaněvskou, která v roce 1968 protestovala proti okupaci Československa. Ze svého děkovného projevu uvádím závěr: „Je to již více než dvacet let od chvíle, kdy jsem se poprvé setkal s profesorem Anatolijem A. Alexejevem a jeho spolupracovníky, kteří se obírají biblistikou, raně křesťanskou literaturou a překlady Bible do slovanských jazyků. Od té chvíle jsem se angažoval při budováni zdejší knihovny, věnované moderní biblistice, a sledoval vznik katedry biblistiky. Práce, která se tu koná, je základem interpretace dvou větví křesťanské kultury – latinské a byzantské – a její poznání je zase nezbytné k vytváření duchovního projektu naší společné evropské budoucnosti, osvobozené od současných pověrečných ideologií k poznání víry. Milí kolegové, vážím si Vašeho díla a přeji Vám k němu hodně síly, radosti z poznání, a jako křesťan Boží požehnání. Děkuji.“ Drobnost: Již přes deset let stojí v malebném kampusu filologické fakulty Státní petrohradské univerzity mramorový pylon s bustou T. G.

16

V neděli 15. března odpoledne se v Blahoslavově domě konala ordinace devíti presbyterů brněnského seniorátu. Ordinační slib do rukou synodního seniora Joela Rumla a synodní kurátorky Lii Valkové složili sestry a bratři: Věra Pospíšilová ze sboru Rovečné, Olga Smetanová ze sboru Znojmo, Vlastimila Ryšavá a Vladimír Svoboda ze sboru Nosislav, Petr Zajíc ze sboru Klobouky u Brna, Petr Matuška ze sboru Silůvky,

Josef Suchý a Matouš Pleva ze sboru Brno-Židenice a Vladimír Zikmund ze sboru Brno-Husovice. Ordinovaní presbyteři se podíleli na bohoslužbách, vedli a vysluhovali večeři Páně. Kázání se ujal synodní senior Joel Ruml. O hudební stránku bohoslužeb se postaral

židenický pěvecký sbor ChraPoT (chrámové pomocné těleso) a u varhan se vystřídali žideničtí kantoři Michaela Kubelová a Ondřej Maňák. Při bohoslužbách byl také pověřen farář Filip Keller náměstkem brněnského seniora. Nově ordinované pozdravila členka synodní rady Eva Zadražilová a brněnský senior Jiří Gruber. Zástupce ordinovaných nakonec poděkoval všem, kdo se podíleli na jejich tříleté výuce, jmenovitě Ondřeji Titěrovi, Jaroslavu Vítkovi a Janě Špinarové. R. Čunderlíková, foto B. Skála

IKAZATELSKÁ CENA JANA HUSAI

„Pravda osvobozuje“ V roce 2015 si připomínáme šestisté výročí upálení mistra Jana Husa. V neposlední řadě to byla také jeho kázání v Betlémské kapli, která mu přinesla nepřátelství „mocných“. Česká reformace, která vyrůstá právě z díla a života Jana Husa, je jedním ze základů Jednoty bratrské. To je důvod, proč si chceme v tomto roce připomínat to, co pro něj bylo nejdůležitější: „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu,

• jsou společenskokritická a odvážná Podmínky účasti Kázání v češtině nebo němčině; text může být volně vybrán ze Starého nebo Nového zákona. Teologické vzdělání ani konfesijní příslušnost nejsou podmínkou. U ceny „mladých“ je třeba udat věk. Ceny: 1. cena 2.015 € 2. cena 1.415 € 3. cena „mladých“ (pod 25 let) 600 € Svá kázání odesílejte do 6. července 2015 na adresu: Evangelische Brüder-Unität, B. Carstens, Postfach 21, 02745 Herrnhut Hodnotiteli budou 1. prof. Dr. Pavel Filipi/ Evangelická teologická fakulta UK Praha 2. Dr. Bernhard Goodwin/ Mnichov 3. Frieder Vollprecht/ Basilej 4. prof. Dr. Anne Steinmeier/ Teologická fakulta University v Halle -Wittenberg 5. prof. Dr. Peter Zimmerling/ Teologická fakulta Univerzity v Lipsku 6. Benigna Carstens/ Ředitelství Evangelické Jednoty bratrské – Herrnhut Předpokládané datum předávání cen je neděle 1. 11. 2015 v Ochranově. Ondřej Halama, senior Ochranovského seniorátu

IVÝBĚROVÉ ŘÍZENÍI drž pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě osvobodí od hříchu, od ďábla, od smrti duše a konečně od smrti věčné, která je věčným odloučením od milosti Boží.“ (Jan Hus 1412) Proto vypisuje „Evangelische Brüder-Unität“ kazatelskou cenu Jana Husa. Odměněna budou kázání, která v duchu Jana Husa • zdůrazňují pravdu evangelia • jsou obecně srozumitelná

Bratrská škola hledá učitele od září 2015 Bratrská škola-základní církevní škola se sídlem v Praze 7 hledá od září 2015 učitele do 1. třídy. Nezbytným předpokladem je kladný vztah ke křesťanským hodnotám, ochota sdílet atmosféru školy rodinného typu a plná aprobace pro 1. stupeň ZŠ. Svou přihlášku s životopisem a motivačním dopisem zasílejte na email: bratrska@ seznam.cz Více informací na www.bratrska.cz

17

CÍRKEV ŽIJE

Ordinace presbyterů Brno 15. března 2015 Blahoslavův dům foto Benjamín Skála

18

CÍRKEVNÍ HUDBA

Podhostýnské zpívání Severská církevní hudba pro naši inspiraci

V

loni na podzim a letos koncem února opìt vedly cesty ze všech svìtových stran na sbormistrovské kurzy do Bystřice pod Hostýnem. Podzimní kurz byl mimoøádný v tom, že jsme se naposledy sešli ve středisku Sola Gratia, středisku, na které stále s láskou vzpomínáme, protože zde byly pro tuto èinnost opravdu vynikající podmínky. Kurz vedli jako vždy Ladislav a Ester Moravetzovi a host byl tentokrát z Dánska – Hans Christian Hein, rektor Církevní hudební školy v Løgumkloster a prezident Evropské konference pro evangelickou církevní hudbu. Pod jeho vedením jsme od páteèního veèera do nedìle nacvièovali latinské sborové zpìvy dánských autorù. Zpívali jsme dokonce skladby v dánštinì, jazyce opravdu velmi složitém. Hlavním autorem byl Niels W. Gade, houslista, hrdý na své jméno značící tóny houslových strun. V místním kostele sv. Jiljí jsme pak v nedìli vystoupili s bohatým programem k poctì Krista Krále. Kromì zpìvu zaznìla i varhanní hudba.

zpívá pøes 100 000 zpìvákù a švédská luterská církev zaměstnává 2300 církevních kantorù. Máme tedy co dohánìt.

Originální práce s originálním tělesem Tak jak se mění voda v Bystřičce, tak se mění složení účastníků těchto kurzů. Jádro tvoøí studenti Semináøe církevní hudební Evangelické akademie a dále se pøipojují zpìváci, varhaníci, sbormistøi pìveckých sborù, a to nejen z naší církve, ale i z církví jiných. Pokaždé vznikne originální ekumenické pìvecké tìleso, které v mimoøádnì krátkém èase, za nìkolik hodin, nacvièí kolem desítky úplnì nových skladeb, psaných v latinì, nìmèinì, angliètinì, ale i dánštinì

Máme co dohánět 25. sbormistrovský kurz, konaný nyní v únoru, byl ve znamení hudby švédské. Pøednášet přijel Per Gunnar Petersson, církevní hudebník a skladatel. Tentokrát jsme nacvièovali hudbu, kterou autor napsal převážně sám. Na koncertì v kostele sv. Jiljí zaznìla mimo jiné i svìtová premiéra skladby Jubilate Deo, kterou tento skladatel dedikoval Ladislavu Moravetzovi. Kromì velkého sboru zazpíval i sbor studentù Semináøe církevní hudby pod vedením nových adeptù dirigování. A byl to zážitek vidět, s jakou grácií či jak energicky si poèínají. Pan Petersson nám sdìlil zajímavé informace o situaci ve Švédsku, kde žije asi tolik obyvatel jako v České republice. V pìveckých církevních sborech

Hans Christian Hein diriguje

èi nyní švédštinì. Zpíváme skladby jednodušší i nároèné a uèíme se vnímat nejen krásu hudby, ale i nìco, co se tím mìní uvnitø nás. Uèíme se porozumìt a zpìvem vyjádøit zámìr vesmìs hluboce promýšlených zhudebnění biblických textů – modlitby Otče náš, žalmů, Creda, Magnificat, Jubilate Deo, Laudate Dominum a dalších. Vìøíme, že hudbou se dá vyjádřit pocit duše často lépe než slovy. A i když se nám mnohým ¥

19

téměř vždy zdá, že nám to nejde, že to na koncertě nezvládneme, vždycky se to nějak zázračně povede – snad nám v tu chvíli jsou nablízku všichni andìlé nebeští. Na závěr posledních kurzů – vždy v neděli odpoledne – se konal koncert v kostele sv. Jiljí. Dvakrát zde byla provedena svìtová premiéra – Missa Subhostinensis našeho kan-

nás okrádalo o drahocenný èas, který jsme jinak mohli vìnovat nácviku. Na kurzy jezdím moc ráda a vždy říkám, že jsou to pro mě pracovní lázně. Kromě toho, že se jedná o výbornou sešlost lidí různého vìku, jsme vdìèni i za setkávání s bratrem farářem Kabíčkem, který slouží nedělní bohoslužby. K tomu si pokaždé odvážíme

tora Ladislava Moravetze, kterou si pøijel poslechnout Jiří Pavlica, jenž si s námi na závěr i zazpíval. A letos to byla i zmínìná skladba Jubilate Deo od Pera Gunnara Peterssona.

spoustu nových notových podkladù pro pìvecké sbory pøi našich kostelích. S našimi sbory nejsme schopni zazpívat vše, co se v Bystřici naučíme, ale odvážíme si i spoustu jiných krásných písní, jejichž zpěvem sloužíme při různých příležitostech, svátcích, ekumenických bohoslužbách. V Bystřici je veèer, krásnì jasnì svítí hvìzdy a mìsíc a na kopci nad městem září Hostýn. Odjíždíme, těšíme se na další kurz a všichni věříme, že se příště sejdeme opět v Sola Gratia.

Kde se sejdeme příště? 25. sbormistrovský kurz se konal v náhradních prostorách. Útoèištì nám poskytla Základní umělecká škola v Bystřici pod Hostýnem, nacvièovali jsme v tamním koncertním sálku. Byli jsme za to vděčni, řešení to však nebylo zcela vyhovující. Sál není pro tuto èinnost právì vhodnì uspoøádán a hygienické zázemí školy bylo nedostaèující. A na obìdy a veèeøe jsme navíc byli nuceni pøecházet do vzdáleného místa internátu støední školy, kde jsme byli ubytováni. To

20

Věra Dadáková Odkazy na youtube: Koncert k poctě Krista Krále Koncert duchovní hudby v Bystřici pod Hostýnem 22. 2. 2015

Z CÍRKEVNÍCH ŠKOL

Restart práce spirituála Na Konzervatoři Evangelické akademie v Olomouci

D

ostal jsem otázku, jaké jsou mé první dojmy z práce spirituála na Konzervatoøi Evangelické akademie v Olomouci. Ale vždyť vy si to dovedete sami představit: mezi přibližně 130 studenty není ani jeden evangelík. Je to tedy práce misijní? Misie nemůže být účelem, když ti studenti, kteří mě teď musí poslouchat, si to svobodnì nezvolili. Je to práce osvìtová? Dostal jsem sice „školní výchovný plán“, který říká, co všechno bych měl studenty naučit – ale předávat jim křesťanství především jako vìdomosti? To by bylo znudìných oblièejù. Doposud jsem byl farářem na sboru – kde kazatel může snad aspoň trochu předpokládat, že ho tam „jeho“ lidé chtìjí mít. Ale potøebuje mì nìkdo z lidí konzervatoøe? Sotva. (A ti kdo ještì pamatují nìkolik let starou krizi na KEA, mì pochopí, když řeknu, že ta práce je jako procházet stále ne úplnì odminovaným polem.) K této službě mě vyslala církev. Ale vybavila mě ČCE povědomím, že české evangelictví má nìjakou formativní sílu na lidi mimocírkevní? Ne. A pøesto je pro mì ta práce zajímavou výzvou. Uprostřed církve, která zažívá stálý pokles, já už zkouším, jaké to je a zda to jde, odrážet se od dna.

Odhaduji, že mezi studenty jsou asi tak z jedné čtvrtiny římští katolíci. Takže někteří z nich jsou mi už teď trochu oporou. Jinak by to vypadalo, že mluvím jazykem a o tématech, která jsou úplně z jiného světa. Snažím se však

vztahovat i k jakési obecné duchovní rovinì, kterou snad mají všichni lidé. Mají? Co mi k tomu øeknou ti ostatní, nevìøící? Mohou se v zrcadle bohatého biblického svědectví – na čtení Bible mi v této mé službě záleží nejvíce – nějak přejně nahlédnout i nekřesťané? To se budu teprve dovídat. Jak vidíte, prozatím mám více otázek než odpovědí. A tak se mě raději zeptejte ještì po nìjakém èase. Aleš Wrana, spirituál

HOST ZE SKOTSKÉ CÍRKVE NA FARÁŘSKÉM KURZU

Nelu Balaj, farář z Arbroath ve Skotsku zodpověděl několik otázek Českého bratra Proč jste vlastně do Prahy přijel? Pøijel jsem k vám na pozvání ÈCE jako delegát Skotské církve, odboru svìtové misie, abych se zúèastnil faráøského kurzu Spolku evangelických kazatelù. Rádi bychom podporovali

a utvrzovali vztahy Skotské církve s ÈCE na celocírkevní i sborové úrovni. Také jsem se chtìl nìco dozvìdìt o církvi v Èeské republice, protože mé dva sbory zkoumají možnost partnerství s nìjakým sborem v Evropì. ¥

21

Existuje ve Skotské církvi něco podobného, jako je náš Spolek evangelických kazatelů (SPEK) a farářský kurz? Nemáme ve Skotské církvi nic, co by bylo SPEKu podobné. Dvì organizace sice faráøe Skotské církve podporují, jejich zamìøení je však omezeno: První je Spoleènost pro církevní službu, která je zaměřena na „studium liturgie“ a obnovu a oživení bohoslužeb ve Skotské církvi. Tou druhou je Teologická společnost Skotské církve – akademická společnost, která se vìnuje studiu skotské teologie a je otevřena všem zájemcům. Myslím si, že z organizace podobné té v ÈCE bychom mìli ve Skotské církvi užitek. Máme také každoroční kurzy pro faráře v prvních pěti letech služby, což se pro jejich rozvoj jeví jako velmi užitečné a je to dobrá příležitost pro navazování vztahů s kolegy.

škole ve Velké Británii a který je teď farář vaší církve. Od studií jsme se nevidìli, a tak bylo úžasné znovu se setkat a podělit se o zkušenosti z církve a sborù a vzájemnì se povzbudit. Všechny pøednášky jsem shledal pøínosnými, protože podnítily rozvoj farářů a rozšířily jejich obzor. V tomto smyslu jsem zavázán Daniele Bískové, která se osvědčila jako výborná pøekladatelka. Velmi inspirativní pro mne bylo promítání filmu Všechny moje dìti a rozhovor s režisérkou Svatavou Kabošovou. Byl bych velmi rád získal kopii tohoto filmu, abych jej promítl u nás ve sborech a podìlil se o nìj s kolegy ze své církve. Bylo pro mě také velmi užitečné něco se dozvìdìt o církvi v Èeské republice a slyšet o těžkostech i možnostech, které církev ve vaší zemi má. Doufám, že tyto zkušenosti a to, co jsem poznal, pøedám svým kolegùm a také odboru pro svìtovou misii Skotské církve. Jak se Vám líbilo v ČR a v Praze? Návštìva Prahy pro mne byla velmi dobrým zážitkem. Byl jsem tu i s rodinou loni v létě a to byla Praha velmi pøelidnìna. Tentokrát jsem však měl příležitost obdivovat architekturu a výhledy (pražskou scenérii) v klidu, a to bylo velmi dobré. Moc se mi líbila noèní procházka centrem mìsta s jedním z faráøù, mým pøítelem Mirkem. Praha je nádherná a lidé jsou pøívìtiví a pohostinní. Jsem také vděčný, že jsem měl příležitost setkat se s lidmi, kteøí se úèastnili hnutí Charty 77, o které jsem slyšel z rádia Svobodná Evropa, když jsem ještě jako velmi mladý žil v Rumunsku. Bylo mi ctí se setkat s některými z těchto lidí, kteøí mìli odvahu se komunistickému režimu postavit, a stát se tak průkopníky změn ve východní Evropě. Byli tehdy inspirací i mnohým z nás v Rumunsku.

Co vás na tom našem kurzu zaujalo? Faráøký kurz jsem vcelku shledal jako velmi užitečný. Nejlepší pro mě bylo, že jsem se setkal s faráøi ÈCE, sdílel s nimi zkušenosti, setkal se s pøáteli, poznal nové lidi a jeden od druhého jsme se mohli uèit. Setkal jsem se s kolegou, se kterým jsme před 20 lety studovali na Biblické

22

Co byste chtěl českým evangelíkům vzkázat? Rád bych je povzbudil k tomu, aby v této nároèné dobì pokraèovali v církvi i spoleènosti ve věrném svědectví o Kristu. Myslím, že navzdory problémùm se sekularizací a konzumerismem, které se zdají nepøekonatelné a kterým èelí církve napøíè Evropou, je pro církev tato

doba také časem nových příležitostí. Blaise Pascal (francouzský matematik, fyzik, vynálezce a křesťanský filosof, 1623–1662) říká: „Bože, stvoř celé lidské srdce, tak aby nebylo naplněno ničím jiným než Bohem Stvořitelem, kterého jsme poznali v Ježíši Kristu.“ Pokud

zùstanete Jemu vìrní, bude skrze vás pùsobit a v mnoha směrech vám požehná. Ještě jednou děkuji, že jste mi dopřáli, abych se s vámi a od vás uèil. S laskavým tlumočením Daniely Bískové se ptala Daniela Ženatá.

ZELENÉ OKÉNKO

McConnel a Den Země Péče o Boží stvoření patří ke křesťanskému životu

D

nes si každou chvíli připomínáme Den někoho či něčeho – Den matek, Den zamilovaných, Den stromù, Den boje proti té èi které nemoci, také Den bez aut atd. Pokud se tato praxe nestane pouhou rutinou a příležitostí „si povyrazit“, může být dobrou připomínkou toho, za co za všechno můžeme a máme být vděčni. Den Země se slaví už poměrně dlouho, ponejprv to bylo pøed 45 lety. V té dobì si lidé začali uvědomovat to, co už dlouho předtím vyjádřil Mahátma Gándhí, totiž že náš časný domov, planeta Zemì, je sice dost bohatý pro potøeby všech lidí, nikoli však pro jejich chamtivost. Jinými slovy, mezi moudrými a zodpovìdnými lidmi se rozšíøilo povìdomí omezenosti zemských zdrojù. Vznikl Øímský klub a z jeho iniciativy byla vytvoøena zpráva Meze růstu, vznikají environmentálnì založené ekologické strany a jsou vedeny různé kampanì za odpovìdný pøístup k Zemi a jejímu bohatství.

ší jarní období, kdy se pøíroda probouzí k novému životu. McConnell zvolil samý začátek jara, kdy Zemì prochází Jarním bodem, tedy 20. nebo 21. březen. Gaylord Nelson chtěl především oslovit studenty amerických vysokých

Jak vznikl Den Země Myšlenka slavit Den Zemì vznikla a byla uskuteènìna nejprve v USA. A rodila se tam souèasnì na více místech. Nejznámìjšími jejími nositeli jsou wisconsinský demokratický senátor Gaylord Nelson (1916–2005) a humanista a publicista John McConnell (1915–2012). Oba si uvědomovali, že pro Den Země je nejvhodněj-

škol, a vzhledem k organizaci akademického roku 1970 zvolil 22. duben (což bylo zrovna 100. výročí narození V. I. Lenina, v čemž někteří odpùrci myšlenky Dne Zemì vidí zámìr ¥

23

či souvislost, což ovšem Nelson kategoricky odmítá).

Z čeho vychází správcovská role člověka Na letošní rok (22. 3. ) připadá 100. výročí narození Johna McConnella, hluboce vìøícího křesťana, který v době, kdy to ještě nebylo v církvích samozřejmé, zdůrazňoval správcovskou roli èlovìka ve stvoøení v tom smyslu, jak ji nám, českým křesťanům, připomínal nezapomenutelný prof. Jan Heller. Toto poslání èlovìka interpretuje širokému okruhu lidí prostřednictvím dvou stěžejních dokumentů – uprostøed 80. let minulého století je to 77 tezí k péèi o Zemi a zhruba o deset let pozdìji Magna Charta (planety) Země. McConnell vychází z evangelia; svými názory a postoji navazuje na myšlení svého otce (nezávislého evange-

listy), formulované pøedevším v traktátu The Commandments of Jesus (vydaném již v roce 1925). Ač stojí pevně na křesťanské půdě, považuje spolupráci různých náboženství a vůbec všech lidí, kteří si ohrožení Země uvědomují, za nezbytnou a zároveň za všeobecně obohacující. Aè sám nebyl politik, neváhal se s výzvami k péèi o Zemi a k odpovìdnosti za ni na politiky obracet. V některých křesťanských kruzích stále přetrvává podivná představa, že starost o Zemi, vyjádøená i slavením Dne Zemì, je čímsi pohanským. Křesťan McConnell svými myšlenkami i činy ukazuje, že péče o Boží stvořitelské dílo neoddělitelně patří ke křesťanskému životu, že jít za Kristem znamená umět Boží dary sdílet s druhými lidmi, k čemuž je nutná láska i rozumové poznání. Jiří Nečas

NĚKOLIK POZNÁMEK POTULNÉHO

Bílý Černému Společné cesty byly obohacením

P

o přečtení článku „Cesty s Potulným“ (ČB 3/2015) se mi vynořila řada vzpomínek. Od prvního setkání „U Žaludů“ až po nezapomenutelné cesty do Banátu. Krajané mne plně pohltili. Vlastně to začalo tak nenápadně – zeť Aleš s dcerou Alenou se chystali na delší pobyt do Bohemky a bylo nutné vyřídit celou øadu formalit, vízem poèínaje a doprovodem na místo konèe. S tím vším se zaèaly otevírat nové pohledy a zkušenosti, nové možnosti. Díky vstřícnosti synodní rady – zejména dnes emeritního seniora Pavla Smetany – jsem byl povìøen koordinátorstvím stykù s Ukrajinou. Další komunity mi byly neznámé. A právì s nimi jsem se mohl seznámit díky iniciativì Petra Kolínského.

24

Za krajany zpočátku neznámými Po krátkém seznámení mne èasto lákal slovy – jedu do Zelova, tam jsou evangelíci; jedu do Banátu, stavíme se v Peregu; mám cestu do Bele Crkve, navštívíme krajany ve Središti a Kruščici. A do Bjeliševce se dá jezdit přes Daruvar, tam je též zajímavá česká komunita. To byly lákavé nabídky; rád jsem jich využíval a právì pøi tìchto cestách vznikla myšlenka „potulného“. V evangelických sborech jsem navazoval na pastýøskou èinnost bratrù Lubomíra Kabíèka, Jana Trusiny, Jana Hudce, Miroslava Frydrycha a Ladislava Szabó. Pokud jsem na někoho zapomněl – např. na Aničku Lavickou nebo Tomáše Matějovského – nechť mi prominou. Ovšem to, že na mnoha místech

začala i spolupráce ekumenická – na tom má „Èerný“ zásluhu nejvìtší. To on mne seznámil s krušèickými, kde vzniká pak tradice ekumenických bohoslužeb, díky němu jsem mohl vystoupit na kazatelnu v Einbenthale pod pøísným dohledem laskavého dìkana Maška,

smìly vstoupit do obytných prostor i modliteben. I u celníkù budily respekt. Však právem si Sali zahrála i v posledním díle Zapadlých evangelíků – Řeč skla. Není úèelem tohoto zamyšlení popisovat řadu krásných dobrodružství, která jsme mohli společně prožívat. Chci však vyjádřit vděčnost za to, že mne Petr do širokého spektra krajanských komunit a spolkù uvedl. Pokud se i mnì podaøilo nìèím obohatit jeho, nelze to vyjádřit jinak než „Bohu díky za společné chvíle“. Přestože jsem oficiálně svoji činnost ukončil, mám naději, že „naše“ krajany ještě spoleènì navštívíme.

Budoucnost kontaktů

Sali

spoleènì jsme navštívili krajany v Sofii i Novorosijsku. Do všech míst jsem přivážel kromě pozdravù i základní informace o ÈCE, vèetnì základní literatury, jako je Český bratr, Evangelický kalendář, Na každý den, katechetické a jiné pøíruèky.

Vážím si toho, že synodní rada má péči o krajanské sbory i nadále na srdci. Má se jí úèastnit více kazatelù a sborù, které si jednotlivá sborová spoleèenství vezmou na starost. První kontakty hodonínského sboru se sborem v Peregu Mare i návštìva faráøe Miroslava Pfanna v Bohemce, Veselynivce a Pervomajsku jsou důkazem toho, že nově zvolená koncepce

Později jako potulný kazatel pro sbory ve východní Evropě Po roce 2005 – jako celocírkevní kazatel pro české sbory ve východní Evropě – jsem se pomalu začal osamostatňovat. Vděčně vzpomínám na mnohé, kteří se mnou jezdívali – snad se mi podaøí nìkdy vytvoøit i jmenný seznam. Cesty s Petrem, nejprve „Bílý s Černým“, později „Černý s Bílým“, byly nedílnou součástí plánovaných návštěv. Byl někdy smutný, to když jsem oznámil, že mám plno; radovali jsme se z příležitostí, když jsme mohli vyrazit spoleènì. A píši-li spoleènì, nemohu nevzpomenout na pravidelného úèastníka našich spoleèných cest. Psí sleèna Safi a pozdìji její nástupkynì Sali (Rhodéský ridgeback) patøily a patøí do seznamu návštìvníkù krajanù. Obì tam dosáhly výsostného postavení, a dokonce

u krajanů je vždycky milo

úspìšnì zapouští koøeny. Mìla by pøinášet ještì více podnìtù ke sdílení a vzájemnému obohacování. Pøeji všem, kdo se na kontaktech s krajanskými sbory budou podílet, hodnì síly, odvahy, radosti i naděje s přáním, nechť nade vším se klene Boží požehnání. Potulný Emeritus Pb+ bílý (foto Robert Novák)

25

MOJE CÍRKEV

MODERNÍ ARCHITEKTURA VIII.

Návrat k funkcionalismu Strohý chrám Páně na katolickém Boskovicku

K

vùli velikonoèní sbírce na projekt obnovy Milíèovy kaple v Malešicích jsme v bøeznovém čísle po časové ose přeskočili až do období po II. svìtové válce. V seriálu o moderní architektuøe 20. století ale nelze opomenout prvorepublikové funkcionalistické stavby. Architektura tohoto slohu dominuje celé øadì našich mìst. Funkcionalistické chrámy stavìly pøed válkou zejména církve nekatolické, pøedevším husité a evangelíci (jsou ale jistì i katolické kostely funkcionalistického rázu). O stavbě Pavla Bareše v Lounech jsem pro Českého bratra již kdysi psal. Mnoho kostelů v tomto stylu bylo postaveno i na Moravě (Boskovice, Brno‑Židenice, Břeclav, Zlín). Pojďme tedy v nìkolika následujících èíslech navštívit Moravu, kde většina evangelíků žije. Uděláme tak radost i šéfredaktorce našeho „Bratra“, moravské sestře Daně Ženaté. :‑)

Karla Fabiána, který je od roku 1997 kulturní památkou. Kostel byl postaven až za války, v roce 1941. Fara naproti kostelu vznikla pozdìji, v padesátých letech. Evangelický sbor v Boskovicích byl založen jako misijní filiálka mohutného vanovického sboru (vanovický kostel je mimochodem mimoøádná technická i kulturní památka, je ovšem zcela odlišného

Boskovice – malebné město s unikátní židovskou čtvrtí První zastávku na cestě udělejme v Boskovicích, severně od Brna, kde na místo faráře nedávno nastoupil Jiří Bureš, rodák z Brna, který však sloužil dlouhá léta v dalekém Chomutově. Boskovice jsou pitoreskní městečko se zachovalou židovskou čtvrtí a malebnou synagogou. Již přes dvacet let se zde každý rok pořádá velkolepý festival na rozvoj židovského města (letos 9.–12. 7. ). Stojí za zmínku, že boskovickým rodákem byl kardinál Tomáš Špidlík. Pøi návštìvì mìsta nelze vynechat ani boskovický evangelický kostel od architekta

26

slohu). Stalo se tak díky velkorysosti, výhledu od budoucnosti a také značnému peněžnímu vydání členů vanovického sboru. Podle Bureše by se dnešní církev díky této odvážné strategiei mohla lecèemu pøiuèit.

Strohá krása funkcionalismu Funkcionalistická architektura chrámu v Boskovicích je v kontrastu k historické zástavbì tradièního moravského malomìsta strohá. Zdá se, že funkcionalistický styl protestantskému naturelu vyhovuje (v èlánku o kostele

„klecí‑králikáren“. Přiznejme si, že i leckteré naše modlitebny se špinavými záclonami èi zašlými malbami pøíliš krásou neoplývají a stopy socialistické šedi v sobì ještì nesou. Tady výmluvy na evangelickou jednoduchost neobstojí.

Život sboru pod věží kostela

v Lounech jsem si dokonce pokládal otázku, zda by Kalvín byl funkcionalista, pokud by žil ve 20. století). Jednoduchost stylu, práce se svìtlem (typický prvek tohoto stylu je pásové okno) je velmi krásná a pùsobivá. Mìøítko pøedváleèných staveb ještì nebylo narušeno degradací funkcionalismu do socialistického realismu a panelákových sídlišť, kdy se potřeby člověka smrskly na úroveň unifikovaných

To ale není příklad Boskovic; kostel, kterému vévodí vysoká věž, zakončená knihou a kalichem, je útulný a dobře udržovaný. V roce 2012 se místní evangelíci odvážili provést úpravy vnitøních prostor a v èele kostela je nyní jemně naznačený bílý kříž podle návrhu Barbory Veselé. Sbor je živý, s bohatým programem, jak se sluší na stabilní komunitu usedlého moravského městečka. Bohoslužby s večeří Páně se konají jednou mìsíènì a o svátcích. Zajímavá je liturgická tradice: bohoslužby zahajuje zpívaný pozdrav Milost Pána našeho (EZ 488) a na kázání odpovídá shromáždění (každou neděli) vyznáním víry, mluveným či v písňové formě. Evangelická komunita, jejíž součástií je i kazatelská stanice v Sudicích, je na katolickém Boskovicku menšinou. Je však oporou mnohým rodinám a jednotlivcùm, vyrostlým v evangelické tradici i pøicházejícím zvenèí, a ve sboru žije i několik konfesijně smíšených rodin. Jan Kirschner

SENIORÁTY SE PŘEDSTAVUJÍ

Západočeský seniorát Slavná minulost směřuje k zodpovědné přítomnosti

Č

ást země, ve které žijeme, je zvrásněna kopci a jimi rozdìlena, obývaná lidmi rùzné národnosti, původu a různé zbožnosti, vysídlovaných a znovu pøicházejících v závislosti na vùli mocných a na politické situaci. Je krásná, ale také poznamenána zlobou, okupována

a osvobozována, scelována i dìlena. Hranice lemované horami a napříč ležící Slavkovský les rozdìlují území na dvì èásti. Území seniorátu a lidé v něm žijící sehráli v dìjinách Èech a Moravy významnou roli. Plzeňská část dala významné osobnosti hu- ¥

27

sitskému hnutí, takové, jako byl Jan z Rokycan, Jakoubek ze Støíbra èi Václav Koranda starší a mladší. Na hoře Bzí byl vyhlášen Husitský manifest. K pøipomenutí této události se zde také každoročně setkáváme. V Chebu, tedy západní èásti seniorátu, dnes Karlovarském kraji, byly roku 1432 uskutečněny předběžné porady pøed basilejským koncilem, které pøinesly prùlom ve stanoviscích „Øímanù“ k otázkám projednávání Čtyř artikulů pražských, jejichž soudcem byl ustanoven pouze Nový zákon.

kostel v Domažlicích

Zapouštění kořínků v poválečné době Poslední válka zpùsobila ve struktuøe obyvatelstva zásadní změny. Sudety, jejichž hranice je výraznì pøed Slavkovským lesem smìrem k Plzni, se po vysídlení Nìmcù zaplnily v malé míøe bývalými obyvateli, novými osídlenci a hlavnì tzv. navrátilci, potomky èeských evangelických emigrantù a exulantù z Polska, Ukrajiny, Slezska a odjinud. Zapuštìní nových kořenů vyžadovalo velkou vytrvalost a víru. Různá tradice a zbožnost vtiskly prostředí Sudet nový, specificky vyznavaèský ráz. Vyrůstali a vyrůstají zde lidé všech možných profesí; sokolovští a jáchymovští horníci, pohraničníci, strojaři a inženýři. Karlovy Vary jako centrum lázeňství dávají spolu s Mariánskými Láznìmi kraji vznešenost, uhlazenost, vzácné lázeňské hosty a s dalšími místy náš

28

kraj doslova otevírají světu. Plzeň je centrem vzdìlání s bohatou církevní, kulturní a také průmyslovou tradicí. Turisté a sportovci užívají krásy Šumavy a Krušných hor.

Dnes především pestrost Sbory ÈCE pokrývají celé území Karlovarska velmi dobøe. Hlavní centra, kterými jsou Karlovy Vary, hornický Sokolov a Cheb, leží pøi hlavní komunikaci mezi Prahou a západní hranicí a sbory ležící u severozápadní hranice s Nìmeckem jsou z nich dostupné. Tak lze navštívit sbor v Ostrovì, krásný jáchymovský kostel i sbor v Nejdku. Podél Krušnohoøí pak sbory v Chodovì a sousboøí Sokolov, Kraslice a Kynšperk nad Ohøí. Tuto pøíhranièní linii završují sbory v Aši a Chebu, kde se kazatelé neobejdou bez znalosti nìmeckého jazyka a intenzivního kontaktu s bavorskou a saskou církví. Oddìleny Slavkovským lesem zùstávají sbory v Mariánských Lázních a Teplé, které jsou tak průchodem do plzeňské části seniorátu, kde nejblíže jim jsou sbory v Černošíně a Stříbře. Když mineme na východě osamocený sbor v Dolní Bělé s velkou diasporou, dostáváme se na Plzeňsko se dvěma velkými sbory v Plzni, sborem v Rokycanech a Chrástu. Na sever od Plznì seniorát zasahuje do Ústeckého kraje sborem v Kralovicích a Podboøanech. Svérázné Chodsko na jihozápadě seniorátu má centrum v Domažlicích s architektonickou chloubou, novým kostelem naší církve. Sbor v nedaleké Kdyni je poètem malièký, ale i jeho architektura je výjimeèná. Na jih od Plznì ještì pùsobíme tìsnì pøed klatovským okresem ve sborech v Pøešticích a Merklínì. Z našich vizitací víme, že laičtí členové sborů jsou věrni ve víře, a i když nesou rozlièné tradice, jsou naší církvi velmi oddaní. V mnoha zkouškách prokázali, že jim život společenství velmi leží na srdci. V tomto ohledu je tedy o zvìstování evangelia na západě Čech dobře postaráno; Duch Boží nás může dobře užít k dobrému dílu. Vidíme také dobrou práci duchovních, jejich citlivost k svìøeným místùm.

Otevřená budoucnost V západoèeském seniorátu tedy máme z èeho čerpat. Žijeme na pohledném území plném šikovných lidí. Stárneme, ale nacházejí se nástupci, pro které je evangelium základem existence. Bude to stačit na zvládnutí změn,

vánoční hra

které nás èekají? Stejnì jako v ostatních seniorátech máme plné hlavy starostí, myslíme na to, co bude dál… Ale evangelium přece ukazuje, že lze začít vždy znovu, je jen třeba najít pro život to podstatné. Nìkdy se málo tolerujeme a nedáváme

tím vìru dobrý obrázek svìtu kolem nás. Prosazujeme svoje pøedstavy, a pokud není po našem, zhrzeně odcházíme. Tato vlastnost může být osudová i v našem seniorátu. Takto neposloužíme sobě ani světu kolem nás. Prosme za její likvidaci. Z pøesvìdèení o církevní pravdì vyplývá i náš vztah ke spoleènosti kolem. Není tøeba být vùèi okolí, které, èasto s náznakem opovržení, nazýváme „svět“, ostře vyhraněn. Neopravňuje nás k tomu ani ten vznešený úkol svítit! Svítit je třeba v pokoře před velikostí a pestrostí stvoøení. Není to pøece naše svìtlo, ale světlo Kristovo! A aby světlo posvítilo na cestu, musí svítit z jednoho místa! Možná díky pestrosti seniorátu cítím, že je třeba pracovat na spoleèné interpretaci vyznání, být ve zvìstování efektivnìjší, pøesvìdèivìjší, upøímnìjší, vědět jaká jsme církev, jaké jsou naše důrazy! Různost musí mít správnou míru! Pro růst seniorátu a církve je důležitá schopnost sdìlení pøijatelného srdcem i rozumem ve vyváženém poměru. Mít radost, že cítím, a rozumět tomu, co tuto radost a cit probudilo, je ona úzká cesta pro kazatele, laiky a i posluchaèe s ušima k slyšení. Je sice úzká, ale zaručeně pravá. Ať Pán žehná všem seniorátùm a církvím a zjeví tajemství víry podle svého uvážení v příhodný čas. Josef Beneš, seniorátní kurátor Západočeského seniorátu (redakčně kráceno)

HUS AKTUÁLNÍ

Odúmrť Pojem z nového Občanského zákoníku

O

dúmrť – zvláštní slovo, které se znovu dostalo do nového Obèanského zákoníku (§ 1634). Tento paragraf říká, že v případì, kdy se nedìdí podle závìti a nedìdí-li žádný dědic ani podle zákonné dědické posloupnosti, pøipadá dìdictví státu. Laic-

ky øeèeno, není-li dìdicù ani podle zákonné posloupnosti, stává se dìdicem stát. Otázka odúmrtì samozøejmì existuje, co existuje vlastnictví majetku. Jenže v průběhu věků se k tomu spoleènost stavìla rùznì. Také Obèanský zákoník platný do konce roku ¥

29

2013 musel otázku odúmrtě řešit. Řešil ji sa‑ mozřejmě tak, jak komunistickému zřízení přísluší – omezil zákonem okruh zákonných dědiců na co nejužší počet, aby mohl maje‑ tek „zabírat“ v co největší míře. Tomu nový Občanský zákoník zamezil novou strukturou zákonných dědiců, které tentokrát dělí do šesti tříd, a v poslední třídě, když již není bližších dědiců, pamatuje také na děti souro‑ zenců zůstavitele, děti prarodičů zůstavitele a jejich děti (praneteře, prasynovce, strýce, tety, případně sestřenice a bratrance). O  tom, že otázka odúmrti není jen vý‑ myslem posledních století, svědčí také je‑ den rukopis, uložený ve Vědecké knihovně v Olomouci. (Je dostupný např. v textu Bohuše Vybírala: České husovské rukopisy c. k. stu‑ dijní knihovny v Olomouci, 1912). Jedná se o obsáhlý dopis, kterým mistr Jan Hus odpo‑ vídá neznámému rytíři, jak má postupovat v případě „braní odúmrti, aby nepochybil, duše nepoškvrnil, Buoha nerozhněval, krá‑ lovstvíe věčného neztratil a zatracenie těla i dušě nezaslúžil“. Podle obecného právního vědomí i v době Husově připadl majetek zůstavitele, po němž nebylo žádných dědiců, „obci“. Tento nejasný a široký pojem byl postupně vykládán tak, že takové dědictví patří tomu, komu zemřelý ná‑ ležel, tedy králi, pánu, městu, rytíři, klášteru, kostelu… Nakonec byl tento pojem vykládán svérázně s cílem majetku se zmocnit. Tak po‑ stupně byli potenciální dědicové odmítáni námitkami, že nežili se zemřelým společně, že zemřelý neučinil závěti či dokonce zpo‑ chybňovalo se jeho právo závěť vůbec učinit. Páni – ať jimi byl král nebo šlechtic, klášter nebo město, kapitula nebo biskup – hleděli pomalu provádět konfiskaci dědictví kaž‑ dého – a utiskovali vdovy a sirotky co nej‑ bezohledněji. (Komentář prof. Flajšhanse v Husových Sebraných spisech 1902) Mistr Jan Hus nebyl jediný, kterého v jeho době otázka odúmrti tížila. Proti takovým zlořádům vystupovali i jiní šlechetní mužové, nakonec i sám arcibiskup Jan z Jenštejna se marně stavěl proti takovému nekřesťanské‑ mu obohacování. Hus píše svůj list o odúmrti

30

v roce 1407, tedy ještě před svým ostrým vystoupením proti všem neřestem. Proto je list psán poněkud uhlazeně a ne zcela dů‑ razně, po roce 1412 by použil jistě poněkud ostřejší slovník. To ale nijak nesnižuje jeho jednoznačné přesvědčení o bezohledném zneužívání postavení mocných v  tom nej‑ citlivějším období pozůstalých po zemřelém. Husovo řešení je na první pohled poněkud idealistické, jestliže myslí předně na chudé a utiskované. Takový postup často se stává zdrojem podvodů a machinací. Podstatné je ale jeho prohlášení, že nabývání majetku tímto způsobem bohatými je nemravné. Nechť každý sám posoudí, zda mu stojí za to, aby „dušě nepoškvrnil, Buoha nerozhněval, kralovstvie věčného neztratil a zatracenie těla i dušě nezaslúžil“. Cit pro sociální spravedlnost postavil Husa na stranu poddaných. Svému příteli tedy při nakládání s odúmrtí radí: „Chceš li vždy dokonánie dobřě učiniti, rozdajž chu‑ dým, najprvé dluhy zaplatě, jsů­­­‑li kteří. Když tak učiníš, jistě nezablúdíš; neb to zbožice jest jeho úsilé a on jest pán toho zbožice, a ty, pane, byl si aneb jsi jedne jeho obráncě a súd‑ cě a za to béřeš platy a službu a v núzi velikú k uobraně móžeš skrovnú pomoc vzieti.“ Co ale překvapuje, je přísná Husova kritika přijímání odúmrti církví. Zde cituje nejpr‑ ve sv.  Řehoře: „Poznali sme, že některým poddacím lidem, neb poddaným, rodiči jich, točíš otec, mátě, nebo děd, neb bába nebývají dopúštieni k dědičství, ale jich zbožíčko, neb jich věci ku póžitku kostelníemu přitaženy bývají…“ Sv. Augustin se v jednom svém ká‑ zání vyjadřuje jednoznačně: „Kdožkolivěk chce, vydědě syna, dědicem učiniti kostel, hledaj jiného, jenž by přijal, než Augustina.“ Závěrečná rada Husova zní: „To pamatuj, měj na svém dosti, nehledej z úmrtí kořisti, buď chudým milosrdný, abys došel milosrdenství.“ Spekulacím jak získat nemravně majetek se společnost asi neubrání nikdy. Nový Ob‑ čanský zákoník tomu staví v případě odúmrti určitou hráz, ale není všemocný. Potenciální dědicové mohou být rozčarováni svým neú‑ spěchem zvláště v dnešní době nedomyšle‑

ného uzavírání dalších manželství, případně postupné úplné ztráty institutu manželství. Že ale i stát může jednat plánovaně nemravnì, o tom svìdèí i nedávná minulost komunistického panování, jestliže vnutil církvím v roce 1949 církevní zákony, na jejichž základì pøevzal do „opatrování“ majetek církví

s přesvědčením, že církve za socialismu do 30 let zaniknou a stát tento majetek získá co by odúmrť. Zářný to příklad. Dotìrná poznámka vìèného skeptika s pøihlédnutím k Husovi a církevním otcùm: A bylo také nabývání majetku církvemi vždy zcela čisté (mravné)? Jan Bartušek

ZNOVU K FINANCOVÁNÍ CÍRKVE

Jak se snižují prostředky na diakonické a rozvojové projekty Úvahy před synodem

R

estituènì-odlukový zákon platný od 1. ledna 2013 postavil naši církev před zásadní úkol: pøipravit plán pøechodu na samofinancování při postupně se snižujícím státním příspìvku. Klíèovou se stala otázka po budoucím pokrytí kazatelských platù, na které šla dosud drtivá vìtšina tohoto pøíspìvku (ostatní náklady si hradíme sami již dlouho). Restituční zákon nám ovšem zároveň „přidìlil“ mìkký finanèní polštáø. Namísto fyzicky nevydatelného majetku a také jako pomoc pøi pøechodu k samofincování byla v rámci vzájemné dohody pøi pøípravì zákona pøidìlena naší církvi pro roky 2013 – 2041 tzv. „finanční náhrada“ ve výši 75,5 mil. roènì. Souhrnný graf (obr. 1) nám napoví, že nám nyní nastává 17 „tuèných“ let, kdy budou celkové příspěvky od státu (snižující se státní příspěvek + restituční náhrada) vyšší než dříve, aby pak přišlo 13 let chudších a aby ze strany státu nastala po 30 letech zásadní „nula“.

Dvě hlavní neznámé Pøed církví a jejím vedením tak stála a stojí zásadní otázka: Na co užít peníze z dočasně pøebývající finanèní náhrady? Nikdo nena-

vrhl utratit je za nìjakou podobu doèasného faráøského, sborového èi církevního „luxusu“. Podstatnými se tak staly dvì hlavní neznámé. Část finančních náhrad je možné a vhodné uložit do Personálního fondu, dlouhodobì je investovat a zaèít je na faráøské platy vybírat až v „chudších“ či „hladových“ letech (oznaème ji písmenem F jako „faráøi“). Podstatnou část dočasného přebytku můžeme určit na aktivity, které až doposud naší církví financovány nebyly, na „diakonické a rozvojové projekty“ (oznaème ji písmenem P jako „projekty“).

Výborný start diskuse na podzim 2013 Při vědomí historické důležitosti tohoto rozhodování vyvolala synodní rada na podzim 2013 diskusi a anketu ve všech sborech. Sbory a senioráty se mìly zamyslet nad základní koncepcí svého života a služby, nad významem práce svých duchovních, nad tím, zda souèasné církevní struktury odpovídají souèasné situaci. V souvislosti s tím mohl každý sbor vybrat jeden ze čtyř předložených modelů, jak naložit s finanční náhradou. Ve vìtšinì sborù a v mnoha ¥

31

(obr. 1: Finance pro ČCE od státu v dalších 35 letech po přijetí zákona)

seniorátech probìhla nad tímto materiálem (nejen úèetním, ale i strategickým a koncepčním!) výborná a živá diskuse. Rozhodování tak bylo díky synodní radì zahájeno patøiènì. To platí pøes dílèí výhradu, že čtyři modely sborům předložené, mezi kterými se mìly rozhodovat, nepøedstavovaly rovnoměrný průřez všemi možnostmi, ale svým rozložením „tíhly“ k nižšímu P a vyššímu F (viz obr. 2). Model E se od všech ostatních lišil tím, že počítal (po odložení malé části „na projekty“) s utrácením pouhých „úrokù“ z dlouhodobě uložené finanční náhrady.

Sešup dolů: Z 33 procent na 25… Sbory prùmìrnì doporuèené P bylo pøi vyhodnocení ankety propočteno na přibližně 33 procent (pokud by byl model E položen více do støedu škály, jak by se slušelo, celkový „názorový prùmìr“ by se zøejmì pohyboval někde u 37 procent). V tu chvíli však nastal ve vedení církve v rozhodovacím procesu zvláštní zlom. V nìkolika dalších krocích došlo k výraznému snížení procent „na projekty“, a to na návrh strategické komise i synodní rady s následným schválením synodem.

32

V prvním kroku došlo k „prokádrování“ hlasujících sborù. Sbory, které hlasovaly pro vyšší P, byly provìøeny, jak hospodaøily v posledních 10 letech pøed anketou. Pokud v tomto období požádaly o solidární příspěvek na odvod za svého kazatele, byl jejich postoj oznaèen za potenciálnì nerealistický: Chcete posílat peníze „na projekty“, ale kdo ví, zda budete schopni zaplatit svého faráře?! Tím se hodnota P pro další diskusi snížila na 25 procent.

…a z 25 až na 13 procent… V druhém kroku bylo rozhodnuto, že konečné procento pro P je potøeba v další diskusi pøesnìji zacílit. Pro toto pøesnìjší zacílení bylo stanoveno pásmo 15–25 procent, nikoli 20–30 procent, jak by se slušelo podle výsledku pøedchozího propoètu. V dalším kroku byl na podzim 2014 na sbory rozeslán dotazník, který kladl stejnou klíèovou otázku jako první anketa: Jaký má být procentní poměr pro P? Tentokrát už byl sborùm k hlasování nabídnut pouze výše zmíněný interval 15–25 procent. Ohromný doèasný pøebytek financí pak má být podle této druhé ankety použit pro spoření, investování a užití po roce 2043. Dá se očekávat,

(obr. 2: Modely předložené k celocírkevní anketě)

že sbory na této omezené škále zaměří před letošním jednáním synodu prùmìrných 17 procent. Další výrazné, ale dobře ukryté snížení prostøedkù „na projekty“ pak pøinášejí další dvě dřívější synodní usnesení: 1. Než definitivní rozhodnutí o pomìru P a F vstoupí v platnost, plyne celých 100 procent finanèní náhrady (z let 2013 – 2014, možná i z roku 2015) jen do faráøského Personálního fondu. 2. Do prostøedkù P se rozhodnutím synodu zapoèítá i naše platba Diakonii za její fyzicky nevydaný majetek. Tato platba ovšem není žádným skutečným „příspěvkem“ na projekty, nýbrž naší zcela zásadní morální povinností. Po odpoètu tìchto dalších, na první pohled skrytých procent, tak z finanèních náhrad za celých 30 let zřejmě určíme na rozvojové a diakonické projekty možná reálně jen kolem 13 procent.

smìøovat k ekonomické nezávislosti církve na státním rozpočtu. Očekáváme, že to přispěje k větší odpovědnosti každého člena církve za vìc evangelia. Postupný pøechod na nový vztah církve a státu chceme nést jako celá církev společně a solidárně…“ (usnesení synodu z roku 1993). Sdílím zcela postoj tímto starým synodním usnesením vyjádøený. Je v silách naší církve motivovat své èleny napøíè naší zemí k vyšším pravidelným pøíspìvkùm a ty pak vhodnì pøerozdìlit od vìtších a bohatších sborù k menším a chudším, které pøesto svého faráøe potøebují. Posílilo by to naše zdravé evangelické sebevìdomí i naše postavení vùèi obklopující spoleènosti. Přineslo by to rovněž průběžnou potřebu diskuse o významu a poslání církve, jejích laikù i faráøù. Pøehnanì vycpaný finanèní „polštáø“ pro pøechod k samofinancování tyto ozdravné a reformní procesy brzdí.

Proč mě takové snížení mrzí? Kvůli ztrátě dobré vize

…kvůli sobeckému opomenutí vlastní Diakonie…

Za výše popsaným snižováním příspěvků „na projekty“ nevězí nic jiného, než snaha ulehèit menším a chudším sborùm pøechod na samofinancování. Proè mì takové snížení prostředků na „projekty“ přesto rozesmutňuje? Nejprve proto, že každá organizace potøebuje moudrou a pøimìøenou vizi a výzvu. V døívìjších letech jsme jednoznaènì poèítali s tím, že provoz své církve si po očekávaných restitucích a finanèní odluce od státu budeme jako aktivní evangelíci platit výhradnì sami: „Chceme proto postupnì

Stanovení nízkého podílu „na projekty“ rovněž výrazným způsobem opomíjí Diakonii jako vlastní „dceru“ naší církve. Z prostøedkù na P se sice nebudou podporovat jen projekty instituèní Diakonie, ona však bude zcela jistì jedním z hlavních pøíjemcù tìchto èástek. Pøi ekumenickém „licitování“ o výši finanční náhrady pro církve hrálo důležitou roli nejen to, kolik farností a duchovních má ta či ona církev, ale rovněž to, jak rozvinutou má institucionální diakonickou práci. Tehdy se naši vyjednavaèi k Diakonii hrdì hlá- ¥

33

sili. Rovněž pokud jde o naturální restituce, hrají bývalé majetky Diakonie v celkovém „balíčku“ významnou roli (přibližně třiceti‑ procentní). Přesto bude Diakonii z celého balíku finančních náhrad nabídnuto možná jen kolem šesti procent (a z toho budou ještě dvě procenta naší povinnou splátkou za ne‑ vydaný majetek!). To by autor tohoto článku považoval vzhledem k velikosti a významu Diakonie, obětavosti jejích pracovníků a  kvůli obtížím, které její střediska prů‑ běžně prožívají při hledání financí pro své aktivity, za skutečnou ostudu naší církve.

…kvůli potlačení neduchovenské aktivity naší církve… Dalším průvodním jevem postupného sni‑ žování částky „na projekty“ bylo vědomé potlačení diskuse o  jejich možné náplni. Nejen v naší Diakonii, ale i mezi našimi sbo‑ ry dříme nejeden výborný nápad či aktivní skupina, které by se – díky podpoře z finanč‑ ní náhrady – mohly rozvinout v krásné květy na misijním, vzdělávacím či sociálním poli. Přiměřené by podle autora tohoto článku bylo rozehrát rovnoměrně diskusi o poziti‑ vech i negativech obou hlavních možných „investic“, a podle výsledků hledání cest obě‑ ma směry „vyladit“ příslušný poměr. Když však synodní rada na podzim 2014 vyzvala (konečně!) ke sběru konkrétních nápadů „na projekty“, neopomněla do průvodního dopi‑ su připsat doušku: „Předkládání konkrét‑ ních rozvojových a diakonických projektů na konventech v roce 2014 je podle názoru SR předčasné.“ Jinými slovy: O nápadech, jak využít finanční náhradu mimo náš mzdový systém, budeme připraveni diskutovat až poté, co si jistě a bohatě vycpeme svůj vlast‑ ní slamník.

…kvůli přílišnému spolehání na ekonomy a investory… Mnoho otázek přináší rovněž ohromné množ‑ ství finančních prostředků, které budeme zanedlouho při stanovení vysokého procenta pro F jako církev spravovat. Během několika let budeme vlastníky téměř miliardového

34

majetku. Ten bude dalších 10–40 let čekat na našich investičních účtech na své utracení. Světová i evropská ekonomika je po velké hospodářské krizi stále nestabilní. Ze dvou stran nyní hrozí Evropě skutečná válka. Opravdu dlužíme svým následovní‑ kům v církvi především ušetřené miliardy na účtech? Nemohou se tyto miliardy velmi snadno ztratit v poryvech hospodářských a válečných bouří? Nebylo by moudřejší předat svým následovníkům méně miliard, ale více aktivity, kreativity a radosti z křes‑ ťanské víry, naděje a  lásky? Neradí nám to přímo i podobenství o hřivnách, kde je „investiční“ varianta zmíněna až jako „nou‑ zová“? (Matouš 25)

Když potřebujeme spíše vizi než kupecké počty Před devíti lety, na počátku naší společné cesty v libeňském sboru, klesla po dřívěj‑ ších hlubokých vnitřních sporech účast na bohoslužbách na historické minimum. Zároveň se výrazně zvýšil věkový průměr účastníků bohoslužeb. Všechny „počtářské“ tabulky tehdy ukazovaly, že naše společen‑ ství míří k pomalému zániku. Společně jsme ovšem zkusili prozkoumat nové cesty a vize. Dnes je sbor o polovinu silnější účastí na bohoslužbách (získali jsme především pří‑ slušníky mladších generací) a dvakrát tak silný finančními příspěvky svých členů. A to navzdory tomu (nebo možná právě proto), že jsme se v přelomovém čase nesoustředili na své vlastní zajištění, nýbrž na zásadní vizi týkající se misijní, přátelské a diakonické otevřenosti obklopujícímu světu. I své círk‑ vi bych ze srdce přál, aby mohla jako celek prožít obdobnou radost z objevování nových cest, na kterých se k ní se svou pomocí přidá i samotný Pán Bůh. Mám ovšem obavu, že prioritní starost o co nejpohodlnější přeplně‑ ní svého vlastního účtu není nejmoudřejším startem při jejich hledání. Roman Mazur, farář v Praze 8-Libni a senior Pražského seniorátu

DĚTI A SBOR – RUBRIKA PRO PRACOVNÍKY S DĚTMI

Biblické postavičky Nechte se vtáhnout do příběhu

S

biblickými postavièkami jsem se setkala poprvé na semináøi pro uèitele NŠ v Pardubicích. Byla to láska na druhý pohled. Na první pohled mi vadilo, že nemají obličej nebo že se nedají koupit. Biblické postavičky si totiž musíte na speciálním kurzu sami vyrobit. Moje rozpaky se postupnì vytrácely. S postavičkou v ruce jsem zjišťovala, že chybějící výraz oblièeje mohu vyjádøit formováním celého jejího tìla: smutek sklonìnou tváøí pøikrytou dlanìmi, radost naopak hlavou směřovanou vzhůru s roztaženýma rukama. Definitivně si mě postavičky získaly, když nám vedoucí workshopu Rut Kuèerová, která je prùkopnicí práce s biblickými postavièkami v naší církvi, dala úkol: postav svoji postavičku mezi ostatní. Do scény, v jejímž středu stál Ježíš. Kde stojí tvoje postavička? Kde stojíš ty vůči Ježíši? To byla otázka, kterou mi nikdo předtím nepoložil. Otázka, kterou jsem si nepoložila ani já sama. Stojím v zástupu reptajících, jsem mezi jeho uèedníky, kleèím mu u nohou, nebo se tajnì dotýkám jeho pláště? Rozechvěle umisťuji svoji postavièku. Jako bych teï opravdu byla v Ježíšově přítomnosti. Tohle postavièky umí. Vtáhnout èlovìka do příběhu, vcítit se do tehdejší situace. Biblický příběh ožívá. Nezáleží na tom, jestli jej slyšíte poprvé, nebo je vám tak známý, že jste si mysleli, že už vás ničím nepřekvapí. Nejde však jen o dojem z pøíbìhu, o zachycení emoce. Práce s postavièkami smìruje naši pozornost pøímo k biblickému textu. Nutí nás číst příběh pečlivě. Obzvlášť pří-

bìhy, které dobøe známe nebo které jsou v Bibli ve více variantách a které máme tendenci èíst jen letmo.

Historie Biblické postavičky vznikly v 60. letech 20. století ve Švýcarsku. Pùvodnì vznikaly pro potøeby domácích betlémù. Výroba postavièek ¥

35

byla postupně zdokonalována a jejich použití se rozšířilo i do vyprávění jiných než vánočních pøíbìhù. Do Èeské republiky se dostaly na pøelomu tisíciletí prostøednictvím Èeského katolického biblického díla (ČKBD), které má jako jediný subjekt u nás k výrobì postavièek licenci. Lektorka Mgr. Marie Klašková vás povede výrobou postavièky krok za krokem a také ukáže, jak s nimi pracovat. V současné době je postavičky možno vyrobit na kurzech pořádaných ČKBD v různých farnostech a sborech.

je více postav, které by se mohly plést, nebo tam, kde chci zdùraznit rozdíl velkého smutku a radosti (Noemi jako trpká Mara vs. Noemi držící v náručí vnoučka Obéda). Postavičky pomohou uchopit i složité věci: neplodná stará Sára/Alžběta/Chana se zoufale prázdnýma rukama, mladičká Marie (vyjádříme ženskou postavièkou bez šátku na hlavì) divící se andìlovì zvìsti. Jsou také dobrým pomocníkem, když vyprávíme známý příběh. Třeba ten vánoèní. Dìti, které jej slyší poprvé, napjatì poslouchají a sledují rozrùstající se scénu. Starší dìti mohou pomáhat s postupným stavìním postaviček, nejstarší mohou s Biblí v ruce radit, jak se má scéna vyvíjet dál. Můžete pracovat i naopak: Děti přijdou ke scéně již hotové a hádají, který biblický pøíbìh vyjadøuje. O který verš konkrétnì jde? Zde je velmi cenná aktivní práce dětí s Biblí. Po pøeètení pøíbìhu mohou spoleènì utvoøit závìreènou scénu. Také lze dìtem pøidìlit jednotlivé postavy z pøíbìhu a nechat je vyprávìt, jak tato osoba vnímá danou situaci ze svého úhlu pohledu. Tam se může odrazit

Výroba Vyrobit jednu postavièku trvá cca 1 a pùl dne. Úèastník kurzu dostane do ruky základní kostru, která je vyrobena v chránìné dílnì ve Švýcarsku z drátu obaleného speciálním provazem. Postavička má olověné nožičky, které jí dodávají stabilitu. Kostru je tøeba postupnì omotávat rùznými textiliemi, umìlým rounem vycpat tìlo. Nohy, ruce a oblièej se potahují počesaným silonem v barvě kůže. Mužským i ženským postavičkám se šijí šaty z látek odpovídajících tehdejším vzorùm (tedy žádné kostičky, květy a puntíky). Hlavička se vybrušuje ze zvláštního typu polystyrénu opatøeného tvrdnoucí vrstvou. Po zaschnutí (pøes noc) se na hlavu nalepí vlasy. Práci zvládne ten, kdo umí vzít do ruky jehlu a nit. Zapotøebí je i trpìlivost a ochota podrobit se pravidlům, která se k šití postaviček vážou.

S postavičkami v nedělní škole Po postavièkách sáhnu ráda v pøíbìhu, kde

36

i jejich vlastní životní zkušenost (strach, radost, odmítnutí, pochybnosti…). Podaří‑li se děti příběhem nadchnout a zažijí‑li tak při čtení Bible napětí, může vzniknout jedinečné propojení: Bible je kniha, která promlouvá do mého života. Práce s postavièkami není zdaleka jen pro nedìlní školu. Osvìdèena je také pøi pastoraci seniorů, může ozvláštnit setkání střední generace. Hodí se pro rodinné bohoslužby

i sborové pobyty. Postavičky můžou doplnit výzdobu kostela o svátcích. A zaujmou i publikum necírkevní. Využíváme je pøi Noci kostelù nebo v mateøském centru. Více se o postavièkách doètete na webu ČKBD. Tam se také dovíte, kde si postavičky

vyrobit nebo jak objednat kurz u vás ve sboru. Práce s biblickými postavičkami je vyložena i v knize Tvořivá práce s biblickými postavičkami autorky Anneliese Hechtové, kterou u ČKBD můžete objednat. Daniela Bednaříková

NÁPADY NA ČINNOSTI

Noc kostelů s dětmi Pozvěte děti z okolí

N

oc kostelů je jedinečná příležitost, jak pozvat do našich kostelù a modliteben návštìvníky a podìlit se s nimi o radost, kterou v našich duchovních domovech prožíváme. Můžete ji využít i k pozvání dětí z okolí.

•

•

•

Uspoøádejte v kostele pøi NK výstavu a pozvìte na nì blízké školy. Výstavu mùžete vztáhnout k nějakému výročí (Hus, Jeroným, Luther…) nebo udělat výstavu Biblí (třeba se v rodinách sboru najdou pozoruhodné exempláøe), kancionálù, bohoslužebného náčiní. Atraktivní je také prohlídka varhan, máte-li ochotného varhaníka, který by dìtem krásu varhanního zvuku pøedvedl. K tomu pøipravte poutavý výklad. Celá událost je vlastnì výchovnì-vzdìlávací program pro školy. Leckdo z uèitelù na nìj rád pøistoupí. Školu pozvìte na ètvrtek nebo pátek dopoledne a při té příležitosti můžete děti pozvat na veèerní program. V předstihu před NK můžete uspořádat výtvarnou činnost i pro spolužáky a kamarády dìtí. Obrazy, které vzniknou, vystavte pøi NK v kostele a pozvìte malé autory i s rodinami na výstavu. Uspoøádejte bìhem NK koncert místní Základní umìlecké školy. Návštìvníky

pozvìte na program, který by po koncertì následoval.

•

Umožněte nahlédnout do jinak nepřístupných prostor kostela, tøeba i na pùdu, pozvěte na vyhlídku z věže. Zavděčíte se

nejen dìtem.

•

Program pro děti lze začít již odpoledne hrami kolem kostela (stanovištì s úkoly a drobnou odmìnou pøi splnìní tìchto úkolù) a v kostele pak pokraèovat zpíváním, biblickým pøíbìhem (nejlépe nìjak vizuálnì zpracovaným: postavièky, obrázky, promítání), kvízem apod.

•

Můžete taky pozvat dětské divadlo nebo se sami pustit do nacvièení divadelního pøedstavení pro dìti.

•

Uspoøádejte v kostele poznávací hru. ¥

37

Vyfotografujte detaily interiéru (ozdoba na kazatelnì, kasièka, klika, rejstøík na varhanách, Bible ze stolu Páně…) a nechte dìti hledat, kde se nacházejí, k tomu přidejte drobný výklad, co k čemu slouží.

•

Během programu pro dospělé můžete mít

v jiných sborových prostorách pro dìti pøichystánu výtvarnou dílnu i stolní hry nebo promítání.

•

Dbejte na to, abyste mìli v záloze dostatek spolupracovníkù a materiálu. Netušíte totiž, zda přijde dětí 5, nebo 30.

BIBLICKÝ ZVĚŘINEC

Pelikán Rozdat sebe

P

elikán u nás jen tak volně nežije. Anežka ho viděla, když byla na jihu u moře. Teď nedávno se s ním potkala v ZOO. Nepíchne se tím zobákem? Vždyť je tak ostrý a dlouhý a pelikán si s ním šermuje blízko břicha. Má na něm krev! Určitě se zranil! Pelikán dojde k mládìti, strèí svùj zobák do jeho a nìco z nìj vypadne. Co to dělá? ptá se Anežka. Krmí mládě. Nalovil ryby, uložil je do vaku na krku, trochu je natrávil a teï dává jíst svému pelikánìti. Od tìch ryb je tam i trochu krve. Já už myslela, že je krmí svojí krví, oddechne si Anežka. Døív si to tak lidi mysleli. O pelikánovi se vyprávìjí rùzné legendy a bajky. Vypráví se o jedné zemi, kde byl hrozný hlad. Hladověli lidi, hlad měla zvířata. Žil tam taky jeden pelikán. I ten mìl hrozný hlad. Jeho mláïata byla den ode dne slabší. Pelikán jim nemìl co dát. Už se na to nemohl dívat. Zobákem udělal díru do svého hrudníku, nabral krev a dal mláďatům. Malí pelikáni dostali každý den trochu krve a tu strašnou dobu hladu přežili. Jen ten starý pelikán, když hlad skončil, byl zesláblý a vysílený. Zemøel. Rozdal se. To je trochu smutný příběh, přemýšlí Anežka. Nevím, jestli bych to dokázala… Pelikán je nìkdy zobrazen v kostelích. Znázorňuje, že se Pán Ježíš obětoval. Dal svoji krev. Symbol pelikána je tøeba v katedrále sv. Víta.

38

A taky nad kazatelnou toleranèního kostela v Libiši. V kostele v Libiši sedával v lavici pod kazatelnou taky Jan Palach. Možná se díval na ten obraz pelikána zrovna v nedìli pøed tím, než se upálil.

A ten pelikán opravdu dává mláïatùm svoji krev? Nedává. Dává jim natrávené rybièky, které uloví a má je ve vaku pod zobákem. A to, že je Pán Ježíš jako pelikán, je v Bibli? Ne. Tak to lidi začali znázorňovat až později. Právě proto, že pelikána pozorovali a mysleli si, že živí mláďata svou krví. Ale v Bibli se o pelikánovi píše. Je tam známkou pusté, znièené země, obrazem opuštěnosti. Když se žalmista cítí sám, řekne, že si připadá jako pelikán v poušti. Lenka Ridzoňová

DIAKONIE

QUO VADIS, DIAKONIE?

Konalo se shromáždění Diakonie Model řízení i strategický plán rozvoje jsou přijaty

K

do zažil loňské Shromáždění Diakonie, žil možná v jistém napětí, jak dopadne to letošní. Před rokem se totiž na shromáždění vedly nejednoduché debaty o tom, jak má být Diakonie øízena. Na stole byly dva modely. První, takzvaný hierarchický, poèítal se silným centrem v Praze, které bude autoritativnì øídit jednotlivá støediska. Druhý, takzvaný koordinaèní, naopak vidìl úlohu centra v pouhé koordinaci jinak samosprávných støedisek. Oba modely mìly své výhody i svá rizika a hlavně dvě přibližně stejně silné – a stejně silně přesvědčené – skupiny zastánců a odpůrců. Hrozilo, že když jedna skupina svou představu prosadí, druhá se s ní neztotožní. Shoda se hledala těžko.

Participační model řízení a strategický plán Důležité ale je se nevzdávat. Náročné debaty pokraèovaly celý minulý i letošní rok a ukázalo se, že shoda nakonec možná je. Potvrdilo se to na letošním Shromáždění Diakonie konaném v sobotu 28. února v domì Diakonie v Praze. Námìstek øeditele Diakonie Miloslav Běťák členům shromáždění představil další model øízení, který z debat vzešel: takzvaný model participaèní. Jeho základem je pøedávání úkolù a oprávnění na nižší stupně organizační struktury – princip subsidiarity. Centrum se pøitom pevného øízení zcela nevzdává. Má dále právo vydávat pokyny, které musí být respektovány, ale omezuje toto své právo na nutné

minimum. Souèástí participaèního modelu by také byly novì zøízené funkce námìstků (například pro oblast sociálních služeb, ekonomiku èi personalistiku), kteøí budou pomáhat ve strategickém øízení organizace. Výhodou participaèního modelu v neposlední řadě je, že odpovídá Řádu diakonické práce, podle kterého se Diakonie spravuje. Kromì nového modelu øízení byl øeditelem Diakonie Petrem Haškou pøedstaven Strategický plán rozvoje Diakonie ÈCE pro období 2015–2017. Jedná se o podrobně rozpracovanou vizi, kterým smìrem se má organizace ve své èinnosti ubírat. Jak pøedstavení participaèního modelu øízení Diakonie, tak strategický plán byly přijaty členy shromáždění Diakonie se všeobecným souhlasem.

Co je Shromáždění Diakonie? Shromáždění Diakonie ČCE je specifickým orgánem v rámci organizace, jehož smyslem je otevřeně projednávat záležitosti života Diakonie ČCE v širším fóru, které tvoří zástupci výkonné, kontrolní i duchovenské složky, působící na všech úrovních Diakonie ČCE.

Volba dozorčí rady Shromáždění Diakonie taktéž navrhlo osm kandidátù a ètyøi náhradníky pro volbu èlenù Dozorèí rady na nadcházejícím synodu (viz rámeèek). Koneèné rozhodnutí je sice na poslancích synodu, už teď se ale dá říct, že Dozorčí rada Diakonie bude jiná. ¥

39

Kandidovat už nebudou faráři Petr Hudec, Vojen Syrovátka a dosavadní pøedsedkynì dozorèí rady Simeona Zikmundová. Se všemi se rozlouèil faráø a èlen dozorèí rady Ondøej Titěra slovy: „Budou nám chybět. Především pastoraèní moudrost Vojenova i ostrý bøit Simeony, která nás stále udržovala v pozornosti. Všichni jsou osobnosti, které udìlaly pro Diakonii obrovský kus práce.“ Plénum odmìnilo konèící èleny dozorèí rady potleskem

a øeditel Diakonie Petr Haška diakonickým vínem. Kandidáty pro volbu Dozorèí rady Diakonie jsou: Jiří Gruber, Vladimír Kopecký, Ondøej Titìra, Hana Svobodová, Petr Hejl, Jaroslav Pechar, Kamila Viktorová, Ondøej Macek. Náhradníci pro volbu Dozorèí rady Diakonie: Dan Žárský, Zdeněk Hojný, Lia Valková, Pavla Hýblová. Adam Šůra

POMOC DO VÁLEČNÉ ZÓNY

Humanitární konvoj na Ukrajinu Třetí cesta v tomto roce

N

a Ukrajinì je kvùli ozbrojenému konfliktu na východě země víc než milion lidí na útìku ze svého domova. Do zaèátku roku 2015 ztratilo ve válce život 4 808 lidí, přes 10 000 lidí bylo těžce zraněno. Uvnitř země je téměř 630 000 vnitřních uprchlíků, kolem 600 000 lidí našlo útoèištì v sousedních zemích, 455 000 z toho v Rusku (údaje dle Diakonie Katastrophenhilfe). Pøesídleným lidem chybí v provizorních obydlích léky, jídlo, hygienické potøeby, deky, matrace. Na zaèátku bøezna byl vypraven z Èeské republiky na Ukrajinu humanitární konvoj. Je to od počátku roku už třetí cesta z Čech na Ukrajinu. Konvoj pìti kamionù zorganizoval Èlovìk v tísni a pøi pøípravì a naplnìní konvoje spolupracovaly také další neziskové organizace. Diakonie ÈCE se prostøednictvím Støediska humanitární a rozvojové spolupráce spojila s nìkolika firmami a s radním pro oblast bezpeènosti hlavního mìsta Prahy, panem Liborem Hadravou. Až do sídla Diakonie v Praze přivezla firma Hartmann – Rico, a. s. z Veverské Bítýšky

40

tøi palety zdravotnických a hygienických potøeb. Podobnì dopravila mýdla firma Botanicus z Lysé nad Labem. Z Olomouce

dorazily do Prahy èisticí potøeby z firmy Lorika. Paní Fajmonová, asistentka vedení Loriky, napsala: „Jsme rádi, že můžeme

pomoci. Důležité je, aby se dostalo pomoci všem, kteří to potřebují. Díky Vám se můžeme na okamžik zastavit a zamyslet se nad tím, jak velkým darem je mír v naší zemi.“ Další velký dar pro lidi na Ukrajinì pøichází z Valašského Meziøíèí z firmy Jelínek, a to tøicet matrací a roštù. Správa služeb hlavního města Prahy poskytla materiál, který je v jejích skladech umístìn pro pøípad krizových situací, napøíklad skládací postele, lůžkoviny, karimatky, èisticí prostøedky. Mezi dvaceti darovanými položkami je například 2500 přikrývek, 1000 prostěradel, 400 spacích pytlů, 3000 litrů Sava, ale také lopaty, košťata, gumové rukavice, svítilny. Od ètvrtka odpoledne a celý pátek jezdila auta mezi skladem hlav-

ního mìsta Prahy a skladem Armády spásy v Kobylisích, kde jsou pøipraveny kamiony z Jablonného nad Orlicí. Dodávky pøepravily kolem 18 tun materiálu. „Praha si je vìdoma nelehké situace obyvatel v oblasti zasažené válkou i toho, jak důležitý je v této době každý konkrétní projev solidarity. Doufám, že konvoj s humanitární pomocí, ke které pøispìla i Praha, dorazí do Kyjeva v poøádku, aby se tato pomoc dostala k lidem, kteøí to skuteènì potøebují, co nejdøíve,“ øekl radní hl. m. Prahy Libor Hadrava. Diakonie ČCE na Ukrajině působí již od léta 2014, pomáhá dìtem v dìtských domovech a vnitønì pøesídleným osobám. Podle tiskové zprávy Hany Pfannové ze Střediska humanitární a rozvojové spolupráce Diakonie ČCE

:AKTUALITY:

Pražské středisko Diakonie Zvonek rozšiřuje služby V únoru naše středisko přivítalo do své rodiny další službu. Jedná se o Informačně-kontaktní centrum v Ružinovské ulici v Praze 4. Doufáme, že toto centrum bude oázou klidu pro obyvatele sídliště Krč i jeho okolí. Oficiální fungování centra zahájila ředitelka střediska Zvonek paní Michaela Kunzová. Svojí návštěvou nás poctila paní Marta Zemánková, členka dozorčí rady Diakonie ČCE a farářka nuselského sboru, pan Petr Dvořák, ředitel Diakonie – středisko Střední Čechy, paní Květa Pekařová, ředitelka MŠ a ZŠ speciální Diakonie ČCE v Praze 4 s kolegyněmi i školáky a pan Jan Sekerka, zástupce našeho významného přispěvatele, firmy TOMOS. Sešli se zde také rodiče klientů našich služeb a podívat se přišli i lidé přímo z ulice. Návštěvníci našeho centra se zde mohou nejen zahřát nad hrnkem kávy nebo čaje, ale také si mohou zakoupit drobné občerstvení, pečené čaje, přírodní sirupy a další výrobky. Pro malé návštěvníky je k dispozici i dětský koutek. Součástí budou také výtvarné workshopy, které se budou pro zájemce konat

pravidelně každé úterý od 14:00 do 16:00. Například v březnu se mohou naši návštěvníci naučit, jak uháčkovat jednoduchou kytičku. Centrum bude sloužit také jako místo, kam je možné si přijít pro radu v sociální oblasti. Zaměstnanci jsou ochotni pomoci například s vyplňováním úředních formulářů, poradit

s výběrem vhodné sociální služby apod. Otevřeno bude ve všední dny od 10 do 18 hodin. Těšíme se i na vaši návštěvu. Informačně-kontaktní centrum, Ružinovská 1159/4, 142 00 Praha 4-Krč tel: 739 545 992, web: www.diakonie-zvonek.cz

41

SLOVO

RECENZE

Moravské exulantky v obnovené Jednotě bratrské v 18. století O emancipaci, prosazování vlastních názorů i poslušnosti

P

øedstavujeme vám dílo historièky Edity Štìøíkové, emeritní archiváøky Evangelické církve hessensko -nassavské. Autorka se øadu let zabývá osudy èeských evangelíkù v exilu v 18. století. Kniha je vìnována kolonii Herrnhut v Sasku, na panství hrabìte Zinzendorfa, který byl spolu s exulanty z èeských zemí obnovitel Jednoty bratrské. Hlavními hrdinkami jsou prosté ženy se svými postoji, schopnostmi a vlastnì i hrdinstvím. Jsou to ženy emancipované, schopné zastávat důležité úřady a nebojící se prosazovat vlastní názory. Autorka pøipomíná počátky emancipace žen již v husitských spoleèenstvích a v Jednotì bratrské, kde byl jejich význam vysoce oceňován. Podrobně, na základì mravenèí práce s archivními materiály, zde líèí strastiplné opouštìní vlasti a majetku pro svobodu víry. Těžké začátky v novì získaném domovì, zklamání nad tím, že realita neodpovídala očekávání, nemoci, ale také radosti ze shledání rodin a pøátel. Pøíchozí byli pøedevším bratøi a sestry z okolí moravských obcí Kunína a Suchdola, kteøí trvali na poøádcích staré Jednoty a pietistické prostøedí v Herrnhutu nechápali. Nìkteøí dokonce Herrnhut opouštìli, a to hrabì nechtìl, proto jim vyšel vstøíc ustavením Bratrského spolku s některými poøádky staré Jednoty. Autorka fundovanì líèí prostøedí ve sboru, vnitøní organizaci, stanovení úøadù a jejich èinnost. Velikou zásluhu na chodu obou sborù (byl rozdì-

42

len podle pohlaví) měly právě ženy. Hrabě byl pøedstaveným církve, byl velice pøísný a rozhodoval prakticky o všem. I když se uskutečňovaly volby a někdy se o funkcích i losovalo, návrhy dával on. Èlenové sboru věřili v jeho mimořádné Boží obdarování a jeho schopnosti znát Boží plány. Málokdo mu oponoval. Ètenáø se dozvídá o vìcech, které by nikdy neèekal: odkládání dìtí do sirotèince a ústavù, kde panoval pøísný øád, předpis v odívání, manželství určovaná

pøedstavenými sboru, kontrola intimního života manželů – láska a sympatie nebyly žádoucí, což se některým členům sboru nelíbilo. Pravda ovšem je, že hrabě žil spolu se èleny sboru, pouštìl je do své rodiny, některým dětem byl kmotrem. Vážil si názorů žen, ale také je používal k prosazování názorů vlastních. Život ve sboru měl promyšlenou organizaci, která nebyla nemìnná. Za zmínku stojí „kùry“ (døíve tøídy) v obou oddìlených sborech. Mìly své vlastní úøady,

pracovnice, shromáždění, vyučování, schůzky a slavnosti. Podle potøeby byly sestry do svých funkcí jmenovány i odvolávány. Jádrem knihy paní Štìøíkové je misijní èinnost, která byla církví kladena na první místo. Autorka podrobnì popisuje osudy jednotlivých sester a jejich èinnost v dalekých zemích. Byl‑li některý z bratří povolán k misijní službě, jeho žena se rozhodovala, zda zùstane doma, nebo pùjde s ním. Vìtšina žen své muže následovala i za cenu, že děti musela odložit do církevních dětských ústavù. Odlouèení bylo dlouhodobé, èasto i léta. Nìkdy se rodièe s dìtmi nesetkali už nikdy. Misionáři bývali ohrožováni na životech přírodními podmínkami, nemocemi a nedostatkem potravin. V neposlední

řadě je ohrožovalo i nepřijetí nebo dokonce nepřátelství domorodců. A byly to opět ženy, které svým láskyplným přístupem k ženám domorodců dokázaly někdy více než muži, i když se staraly v těžkých podmínkách o domácnost a rodily a vychovávaly zde dìti. Kniha je psána s velikou peèlivostí. Autorka pracuje s neuvěřitelným množstvím materiálu z archivù a odhaluje i pohledy, které ve ètenáøi vzbuzují rozpaky. Dokument jsem četla s velikým zaujetím, přestože jsem se někdy v množství jmen a informací ztrácela. Je to ètení zajímavé, pouèné i napínavé. Jarmila Kafková Štěříková Edita: Moravské exulantky v obnovené Jednotě bratrské v 18. století KALICH v koedici s, o. s. EXULANT, 2014, 530 stran

Hospodine, tvář tvou hledám

M

ilý Teofile, když nás Hospodin volá a – jak se dočteme u proroka Ozeáše – přitahuje k sobě provázky milování, dělá to proto, že s námi chce navázat vztah. Hospodin, náš Pán Bůh, má o nás osobní zájem. Je to veliké a nepochopitelné, ale je to tak: my, lidští èervíèkové, ležíme Stvořiteli světa na srdci. Když nás Hospodin volá a přitahuje, znamená to, že nestojíme na místě, ale kamsi se pohybujeme. Křesťanský život bývá přirovnáván k cestě. Snažíme se jít v Ježíšových stopách a pøitom mimo jiné všelijak bloudíme, ztrácíme smìr a s pomocí provázkù Božího milování jej zase nacházíme. Někdy jsme unaveni a někdy už to sami se sebou skoro vzdáváme, ale Pán Bůh to s námi k našemu štìstí nevzdává nikdy. Dá se tohle vùbec pochopit? V Bibli nalézáme pro Boha takřka nesèetnì obrazù: rek; pastýø; svìtlo; spása; zachránce; skála; hrad; otec; král; soudce…

To abychom si uvědomili, že Bůh je větší než všechna naše slova, než všechny lidské popisy a malùvky. Do jedné pøedstavy se nevejde, vždycky má v záloze ještě něco, co nám vyrazí dech. Kdybychom to snad pøeslechli, u Ozeáše o sobě říká: „jsem Bůh, a ne člověk, jsem Svatý

Jenže naše lidská mysl se bez představ neobejde. A i kdyby se bez nich snad nìkdo z nás nakrásnì obešel, je plno nejrùznìjších obrazů Boha všude kolem – a bývají na- ¥

43

kažlivé. Říká se, že ateisté většinou neodmítají Boha, ale představu, kterou si o něm (možná díky nám křesťanům) vytvořili. A významný katolický teolog 20. století Karl Rahner napsal, že „to, co si mnozí představují pod pojmem Bůh, naštìstí neexistuje“. Kde se ty divné pøedstavy, které nám podle všeho poctivý život s Bohem komplikují, berou? Nemohli bychom je prostì nebrat v potaz? Těžko. Vírou vstupujeme s Bohem do vztahu a stejně jako do každého vztahu si i do tohoto neseme všechny své dosavadní zkušenosti a pøedstavy. Pastýø èi hrad se ve slovníku èi myšlenkách křesťana 21. století běžně nevyskytují, a proto si za nì dosazujeme pøedstavy, které jsou naší realitě bližší. Ostatně: může vůbec Bůh, o němž se mluví v tak starožitných pojmech, rozumìt našemu svìtu solárních panelù a internetového bankovnictví? Není to nějaký senior žijící v domově odpočinku, za kterým se èas od èasu vypravíme, ale o svých svízelích v práci nebo doma mu nevyprávíme?

Od krále je zase blízko k autoritì a od hradu k prezidentovi. Od Boha vidoucího je krůček k dohlížiteli a strážci pořádku a od Boha milosrdného a slitovného zase k pánbíèkovi, kterého si snadno omotáme kolem prstu. Od starostlivého pastýře k Bohu jako „wellness centru“ a od toho, který nás nazval pøáteli, se jen sotva znatelným posunem dostaneme k Bohu, který je náš kámoš a kumpán. A tihle všichni – mocnými tohoto světa počínaje a našimi vlastními otci konče – do našeho obrazu Boha nějak vstupují, i když to většinou nevíme. Možná jsme si leccos z toho, v čem – jak se říká – neznáme bratra, odvodili od takových nevědomých představ. Možná bychom o tom mìli víc pøemýšlet. Dobrou příležitost nabízí knížka Karikatury Boha od katolické teoložky a psychoterapeutky Kateøiny Lachmanové. Vydalo ji v edici Katecheze do kapsy Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří a je to velmi užitečné a zajímavé ètení. Šárka Grauová

Kaštánkova dobrodružství

„D

ìti, vy nevíte, kdo je to Kaštánek? Ani se vám nedivím. Takový stromový mužíček, to je vám veliká, pøeveliká vzácnost. Narodí se jednou za dlouhých sto let. Když se kaštany líhnou ze svých ostnatých postýlek, vìtšinou se nic nestane. Spadne -li však kaštan na kouzelný bílý køemínek, probudí se v nìm skrytý život a z kaštanu se narodí mužíček, nebo spíš kluèina. Malý, malièký, ale chytrý a moc zvìdavý.“ Autor a ilustrátor knihy Kaštánkova dobrodružství je faráø Hynek Schuster. Těším se, až moje vnučka povyroste a budu jí èíst o Kaštánkovì návštìvì u paní Chrobákové, o jejím šípkovém čaji a křížalách s medem. O Kaštánkovì domovì ve skulinì staré kostel-

44

ní zdi, postýlce s peøinkou z barevného lístku, židličce z křemínku…

A jak se budeme spolu bát, když Kaštánka a jeho kamarády vezme velká voda a jak se budeme radovat, když si navzájem pomohou.

V Kaštánkových pøíbìzích je prùzraèná čirost, která je tak milá a uklidňující. Zlo je zlé a dobro dobré. Pomáháme si, protože tak se to pøece dìlá. Pøíbìhy jsou psány bohatým jazykem, potěší něžná a jemná fantazie. Autorovy ilustrace s pøíbìhem citlivì souzní. A jako přídavek byly ke knížce vydány omalovánky s názvem Kaštánkùv rok.

„Kaštánek rád ve svém domeèku pøijímal návštěvy zblízka i z dáli. Když náhodou půjdete kolem, nestyďte se, zaklepejte na dveře… Věřte, stojí to za to.“ Rut Kučerová Hynek Schuster. Kaštánkova dobrodružství Flétna 2015, 112 stran. ISBN 978-80-88068-01-3

IOZNÁMENÍI

Rekreace v centru Krkonoš

Beseda o zakladateli Dne Země

Ve Svobodě nad Úpou nabízím k pronájmu RD „Muchomůrka“ pro pobyty skupin (max. 25 osob) – celoročně. Informace u faráře S. Hejzlara: 603578108, e-mail: [email protected].

Ekologická sekce České křesťanské akademie zve na besedu „John McConnel a Den Země“, která se bude konat v úterý 14. dubna 2015 od 17:30 v přízemí kláštera Emauzy v Praze 2, Vyšehradská 49. O vzniku a významu Dne Země promluví dlouholetý ředitel Ekologické sekce České křesťanské akademie RNDr. Jiří Nečas. JNe

K PRAMENŮM – kurz pro vzdělávání laiků Poradní odbor pro vzdělávání laiků při synodní radě ČCE pro vás opět připravil jarní křesťanský kurz pod názvem „K pramenům“ Janské Lázně, Sola Fide, 25. dubna – 2. května 2015 Vedení kurzu: Petra Adámková Biblický program: Pravda v Bibli Aktuální téma: Jan Hus, pravda a pravdivost Přednášející: Joel Ruml, Pavel Keřkovský, Jan Čapek a další Další program: vycházky k pramenům, výlet, literární večer, film Kurz bude zahájen v sobotu 25. dubna společnou večeří. Ukončen bude v sobotu po snídani. Cena za celý týdenní pobyt včetně stravy je 3300 Kč. Přihlášky zasílejte do 12. dubna 2015 na e-mail: [email protected] nebo poštou na adresu: Oddělení výchovy a vzdělávání, Ústřední církevní kancelář, poštovní přihrádka 466, Jungmannova 9, 111 21 Praha 1.

Bohoslužby ke Dni Země Ekologická sekce České křesťanské akademie zve k účasti na ekumenické bohoslužbě ke Dni Země, která bude v úterý 21. dubna 2015 od 19:00 v pražském kostele Nejsvětějšího Salvátora (u Karlova mostu). Kázáním poslouží kněz Obce křesťanů Mgr. Milan Horák, zpěvem pěvecký sbor Gabriel. JNe

Rekreační ubytování Farní sbor ČCE v Broumově nabízí ubytování hostům. Dvou a třílůžkový pokoj, koupelna se sprchou, kuchyňka, jídelna, terasa. V okolí Broumovské stěny, pískovcová skalní města Adršpach, Ostaš, Teplické skály. Cyklotrasy, lyžařské vleky (při dobrých podmínkách), památky, Kladsko. Kontakt: [email protected].

45

POSLEDNÍ SLOVO

Mlčení

M

lčení křiklavých barev, mlčení krásných tvarů, mlčení ve výtahu, mlčení pod přísahou, mlčení posvátných znamení, mlčení pod nízkým stropem, mlčení starého sluhy Hanse, mlčení v ulici Za Puchárnou, mlčení mluvčích, mlčení znalců, mlčení tváře, mlčení masek, mlèení v mateøské øeèi, mlèení v cizích jazycích, mlčení tolikerých slov, mlčení mumií, mlèení modelky, mlèení pøevozníka, mlèení: jednou to pochopíte a dáte mi za pravdu, mlčení propagátorů mlčení, mlčení vlastního těla, mlčení bohů, mlčení sloupů, mlčení svědků, mlčení beze svědků, mlčení lazarů, mlčení jehňátek, mlčení bobříků, mlčení bobrů, mlčení Kirké, mlèení v metru, mlèení pøi odpolední

kávě, mlčení u telefonního sluchátka, mlčení zásnubních deníků, mlčení světelných let, mlčení neznámých hostí, mlčení hlučných komunikací, mlčení nebožtíků, mlčení u pisoáru, mlèení v pøíkopu, mlèení mlèící vìtšiny, mlèení oježených stolů po zavíračce, mlčení po tom všem, mlčení bankovních úředníků, mlčení zasloužilých autorů, mlčení starých matek, mlčení farářských potomků, mlčení zavináčů, mlčení když: mlčí mák, mlčení účastníků, mlčení záhady hlavolamu, mlčení plžů, mlčení zamlčeného podmětu, mlčení padajících listů, mlčení na konec tohoto čísla časopisu Český bratr. Petr Pazdera Payne

Evangelický měsíčník

vydává Českobratrská církev evangelická

DISTRIBUCE PRO ZRAKOVĚ POSTIŽENÉ elektronicky a ve zvukové podobě: Diakonie ČCE, Klimentská 18, 110 05 Praha 1, tel.: 222 316 306, e-mail: [email protected] TISKNE

NA OBÁLCE foto Pavel Capoušek

OPUS v.d.i. Janáčkovo nábřeží 1075/27 150 00 Praha 5

REDAKČNÍ UZÁVĚRKA květnového čísla je 19. dubna 2015. Vyhrazujeme si právo nevyžádané příspěvky krátit.

(ev. č. MK ČR E810), vychází 12x ročně, jednotlivá čísla 25 Kč, předplatné 290 Kč, do zahraničí 790 Kč. Informace o předplatném podá, objednávky rozšiřuje (i do zahraničí) redakce.

ADRESA REDAKCE A ADMINISTRACE Jungmannova 9, p. p. 466, 111 21 Praha 1, tel.: 224 999 236, e-mail: [email protected], www.e-cirkev.cz, sekce Publikace, časopis Český bratr www.ceskybratr.cz

V cyklu Moderní doba připravujeme pro číslo 5/2015 téma „Mimozemšťani, nebo andělé?“

ISSN 1211-6793

REDAKČNÍ RADA šéfredaktorka: Daniela Ženatá redaktorka: Gabriela Fraňková Malinová členové: Adam Balcar, Marek Bárta, Romana Čunderlíková, Jiří Hoblík, Jan Kirschner, Ondřej Kolář, Tomáš Pavelka, Jana Plíšková, Lenka Ridzoňová

47