Vijay Iyer Trio je pro mě trvalým zdrojem inspirace

Vijay Iyer

Trio je pro mě trvalým zdrojem inspirace

No1 2012

oficiální fanzin mezinárodního festivalu JAZZFESTBRNO

Tigran Hamasyan Rytmus nemá hranic . Jonathan Kreisberg & Will Vinson . Inner Spaces Štěpánky Balcarové . Donny McCaslin Perpetual Motion . Jiří Stivín & Mojmír Bártek slaví 70 1

PÉČE V RYTMU No 1

e Žádejt ech v salon ch ící pracuj čkou se zna A. ALCIN

organizační tým festivalu

UNESCO Mezinárodní den jazzu

Vilém Spilka umělecký ředitel a dramaturg festivalu

V roce 2011 byl Herbie Hancock, americký jazzový pianista a skladatel a desetinásobný držitel ceny GRAMMY, jmenován velvyslancem dobré vůle organizace UNESCO. Při této příležitosti byl 30. duben 2012 vyhlášen Mezinárodním dnem jazzu. Jeho oslavy začnou 27. dubna 2012 a budou pokračovat celý měsíc. Akce tak propojí jazzové umělce, kapely, fanoušky, odbornou i laickou veřejnost a otevře prostor pro objevování nejrůznějších dimenzí jazzu, včetně jeho historie, vývoje, nových proudů a směřování. Do oslav jsou zapojeny také významné jazzové události konající se napříč celým světem. Těm organizace UNESCO udělila morální záštitu a dala tak najevo svůj zájem o podporu žánru jazzu jako takového. Řadí se mezi ně i mezinárodní festival JAZZFESTBRNO 2012.

Vlastimil Trllo výkonný ředitel festivalu

Hana Krejčí fundraising

Martin Kašpar marketing a mediální servis

Irena Dvořáková office, produkce, vstupenky

Silvie Marková za spolupracující PR agenturu

Jana Běhalová editorka

Jana Otevřelová korektorka

SKÁKALA grafický designér festivalu

Martin Zeman festivalový fotograf

DAtelier.cz

z obsahu

DTP a tisková produkce

Vijay Iyer: Trio je pro mě trvalým zdrojem inspirace str. 23

Tigran Hamasyan: Rytmus nemá hranic str. 29

Libor Šmoldas: Jazz je mladá a vzrušující hudba str. 18

Cena Gustava Broma str. 20

Jonathan Kreisberg str. 26

3

Nová mekka jazzu?

Vlastně ani při nejlepší vůli nejsem docela schopen pojmout, jak se nám podařilo dostat do omezeného prostoru jednoho měsíce (a jednoho středoevropského festivalu ve velkoměstě nižší střední velikosti) tolik fantastických kapel v době, kdy se většina kulturních podniků doslova klepe Vilém Spilka o pouhé přežití. Vsadili jsme právě na vás, naše pravidelné i občasné návštěvníky, s vědomím, že jen váš nadstandardní zájem o festivalové koncerty může udržet rozpočet v černých číslech. Laťka nasazená loňským dvojkoncertem Bobbyho McFerrina se překračuje těžko, ale pouhý pohled na letošní line-up prozrazuje, že s loňskou hvězdností krále mužského vokálu se letošní stěžejní programové taháky mohou bez uzardění srovnávat, a společnou silou ji dokonce překonat. Předsevzali jsme si, že v nastoleném trendu zvyšování úrovně nepolevíme, a nabízíme vám jedny z nejzářivějších jazzových superstar současnosti: Avishaie Cohena a Pata Methenyho. Vedle těchto mimořádných umělců s popularitou ignorující hranice představujeme i další jazzmany – stejně dobré, jen zatím o něco méně známé. Proslavili se často jako sidemani, ale paralelně iniciovali své vlastní projekty a dnes jim věnují patřičnou pozornost i nezanedbatelný díl svého časového prostoru. Brian Blade vypiloval své umění v kapelách Kennyho Garretta, Joshuy Redmana či Waynea Shortera, ale dnes vede hned dva zásadní ansámbly, z nichž ten novější máme

Mohlo by vás zajímat Mohu nějak ovlivnit dramaturgii festivalu? Jistě – vyplňte dotazník na naší webové stránce, popř. odpovězte na anketní dotazník distribuovaný na koncertech. K vašim přáním přihlížíme při sestavování dramaturgie ovšem zároveň se snažíme zachovávat náš objevný formát. Jak mohu přispět ke zvelebení festivalu? Chcete-li přispět festivalovému týmu dobro­volnou prací, přihlaste se na adrese [email protected]. Máte-li zájem přispět finančně, kontaktujte výkonného ředitele festivalu na adrese [email protected].

tu čest zažít i v Brně. Klavírista a „jazzman pro 21. století“ Vijay Iyer zase více než dekádu pomáhal formovat sound kapely Stevea Colemana a dnes sklízí zasloužené úspěchy s vlastním triem. Donny McCaslin je nepostradatelným členem kapel Marie Schneider či Davea Douglase, ale vede jak vlastní trio a kvinteto, tak nejaktuálnější přímočarý projekt Perpetual Motion. Kytarista Jonathan Kreisberg jedinečně doprovází třeba Dr. Lonnieho Smithe, ale zároveň píše krásnou a originální hudbu a s radostí ji pak s vlastnoručně vybranými spoluhráči interpretuje. Takto bychom mohli pokračovat s každým jménem z nabitého programu, ale neztrácejme čas, raději se soustřeďme na dobrou hudbu a společně si přejme, aby konsekvence současných ekonomických problémů nezahnaly do kouta kulturní akce, jež vždy preferovaly objevnost, upřednostňovaly umělce hledající vlastní cestu a vedle prověřených produktů nabízely prostor i smysluplným experimentům. I mezinárodní festival JAZZFESTBRNO si vedle profesionální organizace a maximální orientace na své návštěvníky snad postupně renomé takové akce vybudoval. Přesvědčte se sami, že jazz v rukou interpretů letošního ročníku Jazzfestu i těch, kteří ozdobili ročníky předchozí, rozhodně nemíří do slepé uličky. Kreativita a schopnost improvizace jsou vlastní nemalému procentu muzikantů a ve spojení s otevřenou myslí a srdcem dávají vzniknout úžasné hudbě osobitým prizmatem reflektující současnost.

Existují nějaké slevy na vstupné? Ano, poskytujeme slevy studentům a důchodcům ve výši 20 %, a studentům hudebních škol dokonce 30 %. Co mám udělat pro to, abych mohl(a) na festivalu vystoupit? Na [email protected] pošlete jednoduchou nabídku s linkem na hudbu a informace o kapele. Potýkáme se s přetlakem nabídky, nejsme proto schopni garantovat zařazení do programu. Mohu se po dobu trvání festivalu v Brně levněji ubytovat? Naše partnerské hotely nabízejí výrazně výhodnější podmínky po dobu trvání

4

festivalu. Kontaktujte naši kolegyni na adrese [email protected]. Mohu platit vstupné na místech konání koncertů kreditní kartou? Není-li uvedeno jinak, není na místech konání možné platit kreditní kartou. Mohu platit vstupné na místech konání koncertů v eurech? Pokud není výslovně uvedeno jinak, není na místech konání možné platit eury, pouze v českých korunách. Je povoleno v místech konání akcí kouřit? Kouření je zakázáno v místech konání všech hlavních koncertů festivalu.

Festivalová předehra

Koncert posluchačů Katedry jazzové interpretace JAMU / cz, sk

Brno, druhé největší město České republiky s téměř 400 tisíci obyvateli, leží v centrální části Evropy. V okruhu od 120 do 200 km od Brna se nachází další významné evropské metropole: Praha, Vídeň a Bratislava. Na brněnské mezinárodní letiště létají pravidelné letecké spoje. Brno je moravskou metropolí a výchozí turistickou destinací za poznáním přírodních a kulturních krás regionu jižní Morava. Na sever od města se nachází chráněná oblast Moravského krasu a směrem na jih se rozprostírají vinice se stylovými vinnými sklípky. Metropole je obklopena krásnými smíšenými lesy, které nabízejí mnoho příležitostí pro turistiku a cykloturistiku. Brno se pyšní mnoha architektonickými památkami, které jsou důkazem jeho bohaté historie. Perlou moderní architektury je světově proslulá vila Tugendhat – dílo německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO. Dnes je Brno sídlem veřejných i soukromých vysokých škol, nejvýznamnějších orgánů justice a centrem vědy, výzkumu a inovací. Nabízí bohaté možnosti kulturního vyžití v divadlech, muzeích, galeriích, kinech a klubech. Obrovský hospodářský a společenský význam představuje pro metropoli výstaviště, které má už osmdesátiletou tradici a je místem konání řady mezinárodních veletrhů, výstav a kongresů. Každoročně se ve městě pořádají kulturní akce, festivaly a také významné sportovní podniky (např. Mistrovství světa silničních motocyklů – Grand Prix Brno).

Co vás čeká:

D

ruhým rokem fungující Katedra jazzové interpretace se chlubí nejen vynikajícím pedagogickým sborem v čele s Davidem Dorůžkou, Matúšem Jakabčicem, Rostislavem Frašem, Rasťo Uhríkem či Jurajem Bartošem, ale především talentovanými studenty. Během prvního prezentačního koncertu katedry v rámci festivalu se představí hned několik kapel, a dokonce i bigband, ačkoliv má oddělení zatím pouhé dvě desítky studentů. Neznalý posluchač by si možná představil anonymní studentský „šraml“, ale když se podrobně podíváme, kdo v jednotlivých kapelách vystoupí, zjistíme, že jde o vyspělé jazzové soubory často prezentující autorskou hudbu svých členů. Těšit se můžeme na vzorné studenty Jaromíra Honzáka, Libora Šmoldase, Radka Zapadla a další. 10. 4. / 19.30 / Hudební fakulta JAMU

112

22

hudebníků

koncertů

13 dnů

3

jamsessions

Festival v čase Festival JAZZFESTBRNO se zrodil v hlavách aktivních hudebníků s myšlenkou na důstojnou platformu pro vystoupení místních jazzmanů a zároveň na příležitost vidět ty nejzářivější hvězdy světového jazzu na brněnských pódiích. Spíše než o plnění snů šlo o snahu řešit neutěšenou situaci ve smyslu nedostatku příležitostí k vystupování a omezených možností vidět a slyšet opravdovou

hudební kvalitu v jihomoravském regionu. Festivalový vývoj naštěstí předčil veškerá očekávání a původní ambice jeho zakladatelů. Vlastimil Trllo, Jakub Rejlek a Vilém Spilka, tedy duchovní otcové ideje vybudovat v Brně festival středoevropské úrovně, začali s přípravnými aktivitami na podzim roku 2001, v době, kdy se ještě naplno věnovali dennímu studiu na Janáčkově akademii múzických umění.

5

Úspěšnému rozjezdu akce přispěl hned první ročník v dubnu roku 2002, kdy se relativně nezkušeným pořadatelům podařilo „ulovit“ hvězdu prvotřídního formátu, skvělou zpěvačku a držitelku dvou Grammy Dianne Schuur. Vyvedený úvodní ročník nastavil vysokou laťku, přilákal sponzory a zahájil tradici, jež se prohlubuje už celou dekádu.

2002

grafika Skákaly. Poprvé přijel do ČR americký kytarista Kurt Rosenwinkel se svým famózním kvintetem s tenorsaxofonistou Markem Turnerem a bubeníkem Jeffem Ballardem. Publikum si podmanil také izraelský basista Avishai Cohen, jehož popularita právě v té době začala rapidně stoupat. Úžasně na hudební scéně Městského divadla Brno zazpívala i Francouzka Anne Ducros, electro-jazz přivezli rovněž francouzští Wise, slávu poválečného jazzu oživil Scott Hamilton a v pozitivním světle se opět představily i početné domácí soubory v čele s bigbandem Milana Svobody či vokální skupinou 4TET. Masterclass Kurta Rosenwinkela nechal nahlédnout do tajů improvizace.

Nejsvětlejším bodem úvodního ročníku bylo famózní vystoupení zpěvačky Dianne Schuur, která si brněnské publikum získala během úvodní skladby. První ročník přinesl i další příjemné zážitky ve formě vystoupení Petera Lipy, Janusze Muniaka, Luboše Andršta či Miriam Bayle a především zahájil jedinečnou sérii jamsessions místních hudebníků s festivalovými interprety. Formát festivalu předznamenal jeho dnešní podobu, tedy dvojkoncerty s případnou jamsession po jejich skončení. Ročník 2002 navštívilo víc než tisíc posluchačů.

2003

Úspěch úvodního ročníku umožnil rozmach festivalu po stránce počtu koncertů i kvality interpretů. Hlavní večer ozdobila výtečná zpěvačka Nnenna Freelon a své umění předvedl u nás téměř neznámý, ale doma velmi ceněný americký saxofonista Arthur Blythe. Ve čtyřech festivalových dnech dostali příležitost i nejlepší domácí tvůrci včetně vynikajícího kontrabasisty a skladatele Jaromíra Honzáka. Rovněž počet zúčastněných zemí se zvýšil s důrazem na středoevropský prostor, velmi mile překvapilo polské vokální kvarteto Sound Office. Polsko je nakonec východoevropskou jazzovou mekkou a jeho reprezentanti jsou pravidelnými účinkujícími festivalu od jeho počátku.

2007

Mimořádně hvězdnému složení tohoto ročníku vévodil devítinásobný držitel ceny Grammy a slunce latinskoamerické hudby Eddie Palmieri se svými Afro-Caribbean All Stars, ale neméně přesvědčiví byli i ostatní headlineři. Baskytarista Victor Bailey přivezl svoji kapelu s bubenickou legendou Lennym Whitem, neuvěřitelnou muzikálností ohromil francouzský kytarista Sylvain Luc, trumpetista a skladatel Dave Douglas představil projekt Keystone, který živě doprovázel němé filmy z počátku 20. století. Hlavní festivalový večer v Janáčkově divadle působivě zahájil zpěvák Dan Bárta za asistence tria Roberta Balzara. Basistický workshop vedl Victor Bailey na Janáčkově akademii múzických umění.

2004

Festival se tímto ročníkem probojoval mezi absolutní špičku jazzových akcí v České republice. Formát se rozšířil na pět večerů, všechny už proběhly ve formě kompaktního večerního dvojkoncertu. Průlomovým koncertem bylo triumfální vystoupení americké vokální skupiny Take 6, jež do Česka dorazila v historii vůbec poprvé. Festival rovněž ozdobil legendární kytarista John Scofield s projektem Überjam či famózní duo Alan Broadbent – Gary Foster. Evropskou vlajku nesla především charismatická polská zpěvačka Anna Marie Jopek, která uhranula posluchače jako předskokanka Take 6 ve vyprodaném Janáčkově divadle. Festivalovou premiéru si odbyl i nadmíru talentovaný kytarista David Dorůžka.

2008

Novinkou tohoto ročníku bylo vedle rozšíření formátu na celých jedenáct dní také zahájení série „Ruský jazz“ ve spolupráci s projektem Ruská kultura v ČR. Historicky prvním interpretem se stal nejpopulárnější ruský jazzman, famózní saxofonista, lídr a promotér Igor Butman. Zahrál hned dvakrát, s kvartetem i bigbandem Gustava Broma. Příležitost dostaly i další fantastické evropské projekty v čele s polskou zpěvačkou Agou Zaryan, původem brněnským kytaristou Romanem Pokorným či nové sestavy kapely Vertigo s hostující Dorotou Barovou. Vrcholem ročníku bylo pochopitelně vystoupení brazilské zpěvačky a pianistky Eliane Elias v triu s Marcem Johnsonem a Adamem Nussbaumem.

2005

Trend rozrůstání festivalu se nezastavil ani tento rok, festivalové koncerty doplnily rozšířené vzdělávací workshopy. Hlubokou stopu zanechal v brněnských posluchačích klavírista Jacky Terrasson, skvělý program odzpívala v rámci galakoncertu v Janáčkově divadle rovněž členka slavných Manhattan Transfer Janis Siegel. Zapůsobilo i duo rakouských virtuózních bratrů Muthspielů, americký kytarista Ron Affif v triu s Jurajem Griglákem a Martinem Valihorou, trombonistka Sarah Morrow, saxofonista Henryk Miskiewicz a celá řada domácích i slovenských souborů v čele s Československým bigbandem Matúše Jakabčice. Hojně navštívený workshop vedli na Janáčkově akademii múzických umění Ron Affif a Alan Pasqua.

2009

Mimořádně pestrému ročníku opět dominovaly skvělé americké kapely v čele s kvartetem zpěvačky Karrin Allyson, jež společně s Petrem Lipou potěšila posluchače v nabitém Bobycentru. Allyson vystoupila v ČR vůbec poprvé a fanoušky svého sonorního vokálu rozhodně nezklamala. Nefalšovanou jazzrockovou fusion zahrál na tradiční festivalové scéně v kulturním centru Semilasso bubeník Lenny White s bohatým přispěním skvělého klavíristy George Colligana. V mezinárodních projektech zazářil americký saxofonista Chris Cheek, švédský kytarista Ulf Wakenius či trumpetista Alex Sipiagin v rámci druhého pokračování „Ruské série“. Bubenický workshop vedl Lenny White na Janáčkově akademii múzických umění.

2006

Velmi vyvedený ročník ozdobila přítomnost mnoha světových hvězd i nový a mimořádně vyvedený design festivalového

6

2010

Deváté pokračování Jazzfestu nabídlo svým fanouškům vzácnou příležitost zažít show kultovního klavíristy, skladatele a producenta George Dukea na hudební scéně Městského divadla Brno. Úžasnou souhru a komunikaci předvedlo trio klavíristy Jeana-Michela Pilca s Borisem Kozlovem na kontrabas a Billym Hartem na bicí. Neméně potěšil při svém druhém brněnském vystoupení John Scofield, tentokrát s akustickým kvartetem. Tento kytarista par excellence jednoznačně potvrzuje tezi, že dobří hudebníci zrají jako skvostné víno. Podruhé na festival zavítal i nejvlivnější jazzový kytarista současnosti Kurt Rosenwinkel, tentokrát se svým Standards triem. Z domácí scény rozhodně nezklamal talentovaný a rychle se vyvíjející klavírista Vojtěch Procházka. Historicky první sólový koncert odehrál varhaník Ondřej Pivec, dnes na trvalo usazený v New York City. Norští Motif zase předvedli, jak má vypadat zábavný free jazz.

Zdravice ministryně kultury Někteří odborníci tvrdí, že slovo jazz vzniklo ze slova jasmín, protože právě jasmínová vůně byla v dobách, kdy se jazz formoval, mezi hudebníky nejoblíbenější. Jsem proto nesmírně ráda, že právě moravské Brno bude po celý duben vonět jazzem. A všem milovníkům a fanouškům jazzu přeji, aby v nich ta opojná a omamná vůně zůstala po letošním brněnském Jazzfestu napořád.

2011

Jubilejní desátý ročník překonal očekávání především neuvěřitelnou návštěvností. Hlavní gratulant, hlasový čaroděj Bobby McFerrin, vyprodal hned dvakrát sportovní halu Vodova. Jeho vystoupení bylo bez nadsázky kulturním zážitkem roku 2011 v městě Brně a vrylo se hluboce do paměti všech návštěvníků koncertu. McFerrin vystoupil v předvečer standardního formátu festivalu, jemuž vévodilo vystoupení kapely amerického kytaristy Mikea Sterna s oblíbeným Davem Wecklem na postu bubeníka, famózní komunikace tria bubeníka Dana Weisse či energický avantgardní jazz Michalea Formaneka s invenčním a technicky nedostižným klavíristou Craigem Tabornem. Potlesk ve stoje si ve zcela zaplněném Městském divadle Brno vysloužila temperamentní zpěvačka Carla Cook a další pokračování „Ruské série“ obstaral tamtéž altsaxofonista Dmitrij Baevský v tandemu s newyorským kytaristou Joe Cohnem. Vícedenní workshop s triem Dana Weisse inspiroval studenty nově vzniklé jazzové katedry Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.

Mgr. Alena Hanáková ministryně kultury České republiky

Festival v jeho historii navštívilo celkem

31 500 * posluchačů.

*) letošní ročník samozřejmě není do výčtu zahrnut 7

Využijte jedinečnou možnost získat reprint prvního vydání Respektu z roku 1990 v limitované edici. Získejte reprodukce kreseb Pavla Reisenaurera nebo si vyberte trika, mikiny nebo hrnky s potiskem.

166x246.indd 1

21.3.2012 16:13:08

Phishbacher NY3 / aut, usa

Muff / cz

Walter Fischbacher / klávesy, Goran Vujic / baskytara, Ulf Stricker / bicí

Marcel Bárta / tenor & soprán saxofon, Jiří Šimek / kytary, efekty, Jakub Zitko / Rhodes, varhany, syntezátory & samply, Jakub Vejnar / baskytara, Roman Vícha / bicí & perkuse

R

akušan původem, Newyorčan volbou. To je Walter Fischbacher, jazzový pianista a klávesista, jehož hudba je hluboce ovlivněna syntezátorovým zvukem. Jeho životní příběh připomíná osud jiného rakouského klávesisty, který v 70. letech spojil své jméno s proslulou značkou Weather Report. Aktuální projekt s mnohé prozrazujícím titulem „Phishbacher New York Electric Trio“ a s Walterem na pozici hlavního pilota schovaného za bateriemi kláves hraje svébytnou variantu funku a fusion pro 21. století. Poslední CD „Live in Europe“ nezaznamenává jen nezanedbatelné klavírní schopnosti kapelního lídra, ale především vynikající a hluboce uspokojivé hudební propojení mezi Walterem a jeho spoluhráči. Ulf Stricker na bicí a Goran Vujic na baskytaru kráčejí ve stopách Petera Erskinea a Jaca Pastoriuse. Všichni tři dělají hudbu se společným cílem – jako velkou zábavu svoji i svého publika. Harmonické spojení na lidské i hudební úrovni umožňuje triu jak zemitě rockovat, tak se vznášet v improvizovaných pasážích. Walter Fischbacher pochází z Rakouska, kde vystudoval Musikhochschule a Music Conservatory ve Vídni a působil na rakouské hudební scéně až do roku 1994, kdy se rozhodl zdokonalit své hudební umění v New Yorku. Tam si rozšířil vzdělání na Mannes College a New School a hrál v několika kapelách. Aby si rozšířil své hudební horizonty, založil vlastní nahrávací studio a také se věnuje ladění klavírů. Spolupracoval s mnoha jazzovými hvězdami, mezi kterými nechybí George Garzone, Tim Lefebvre, Chico Freeman, Ric Firebracci, Joel Hoekstra, Joel Rosenblatt, Mino Cinelu, Billy Harper, Charles Tolliver, Frank Foster, Vienna Art Orchestra, Ingrid Jensen, Wolfgang Muthspiel, Gary Dial, Jamie Haddad, Peter Herbert, Corin Curschlelas a další.

kupina Muff pojmenovaná podle postavy ze Studia Kamarád vznikla v roce 1999 v Praze. Její produkce se skládá výhradně z autorských kompozic, jejichž inspirační zdroje můžeme najít v hudbě Milese Davise, Waynea Shortera, Jimmiho Hendrixe či Medeski Martin & Wood. Pro kapelu je typický elektrizující náboj, psychedelické polohy, používání samplů a nejrůznějších kosmických zvuků. Po tvůrčí pauze se skupina Muff nedávno vrátila do centra pozornosti milovníků otevřené instrumentální hudby s (prv…ní!) deskou, která se vyznačuje osobitým zvukem, skladbami na pomezí jazzu, rocku a elektroniky, se silným emočním nábojem a širokým dynamickým rozpětím. A když Muff vše zmíněné okoření samply, efekty i hudebním vtipem, zábava je zaručena. O zvukovou pestrost se stará nejen klávesista Jakub Zitko, ale také kytarista a král efektů Jiří Šimek, multiinstrumentalista Marcel Bárta i muzikální a energický bubeník Roman Vícha. Posledně jmenovaný se společně s basistou Jakubem Vejnarem stará rovněž o rytmický grunt, bez něhož je jakákoliv nápaditost stejně málo platná. Kapela je právem označována za „all-star band“ české scény, tvoří ji muzikanti nastupující generace, hrající zároveň např. v kapelách Vertigo Quintet, Toxique, Soil, NUO či Gumbo. Právě žánrová verzatilita jednotlivých členů je největší devízou kapely. Umožňuje jim snadno mísit vlivy, propojovat různé hudební jazyky či idiomy a vytvářet tak ojedinělý a svébytný vlastní sound. Své zkušenosti z inteligentní pop-music přetavují muzikanti z Muff do komunikativního hudebního sdělení, jež má nespornou uměleckou hodnotu, ale hlavně nezapomíná na svého konzumenta.

11. dubna, 19.30, klub Alterna

11. dubna, 19.30, klub Alterna

S

9

Najponk Trio featuring &

Jaromír Honzák

Matt Fishwick / cz, gb

Najponk / piano, Jaromír Honzák / kontrabas, Matt Fishwick / bicí

N

ajponk (Jan Knop) hraje na piano od svých devíti let a od té doby je značně posedlý jazzem. V roce 1990 založil své trio a později kvartet Najponk Q. Získal první místo v mezinárodní soutěži jazzových pianistů v Ostravě v roce 1995 a později byl přizván do projektu Českého rozhlasu Tribute to Thelonious Monk. Mezi renomované hráče, se kterými během své dosavadní kariéry vystupoval a spolupracoval, patří Janusz Muniak, Dave Liebman, Piotr Baron, Osian Roberts a George Mraz. Najponk pravidelně vystupuje na jazzových festivalech od ruského Novosibirsku až po západoanglický Cheltenham a zavítal třeba i do prestižního A Trane Jazz Club v Berlíně. Jeho trio bylo mnohokrát zvoleno kapelou roku, poprvé v roce 1998 v anketě České jazzové společnosti. Za své sólové album „Just About Love“ dostal prestižní cenu Anděl 2001 v kategorii Jazz & Blues. Album „Going It Alone“ bylo vyhodnoceno v roce 1999 v anketě časopisu Harmonie. Prague Post o jeho hře napsal: „Pianista Najponk hraje přímočarý jazz s invenčními, originálními sóly a alchymií, která je čistým kouzlem. Vzrušující improvizátor kombinuje svěžest Oscara Petersona s výstředností Theloniouse Monka a klasickým nádechem Wyntona Kellyho a Reda Garlanda.“ Mezi jazzovými muzikanty a příznivci je Najponk znám jako sběratel jazzu s encyklopedickou znalostí prakticky všeho, co se jazzu týká. Je považován za jednoho z největších českých znalců tohoto žánru; však také na Ježkově konzervatoři vyučoval svého času historii jazzu. Avšak jako posluchač o sobě říká, že má daleko širší záběr: od Led Zeppelin přes Megadeth, Beatles, Franka Sinatru až po klasiku. Jeho životním smyslem je swingující rytmus, takže do vyzvánějícího telefonu se vám Najponk často může ohlásit heslem: „Čtyři jsou nejvíc!“ Aktuální Najponk Trio ve složení Najponk, Jaromír Honzák a Matt Fishwick pokřtí nahrávku pro firmu Animal Music, která vyjde letos na jaře pod názvem The Real Deal: Najponk meets Jaromír Honzák and Matt Fishwick.

ejen skvělým pianistou, ale především originálním skladatelem a zručným aranžérem je talent česko‑slovenského jazzu Matěj Benko. Jeho tvář citlivého doprovázeče a invenčního sólisty známe z kapel zpěvaček Evy Emingerové nebo Miriam Bayle, ovšem Quintet nabízí navíc hluboký exkurz do Benkovy duše skladatele. Ne nadarmo vystudoval skladbu na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Benkův kompoziční talent prosakuje každým opusem, a protože se Matěj obklopuje hudebníky schopnými převést jeho myšlenky do reality bez zkreslení a navrch přidat špetku vlastního koření, nemusí mít o osud svých skladeb strach. Benkovi vyšlo autorské CD u nahrávací společnosti Arta, je v neustálém tvůrčím zápřahu a s přehledem zvládá i roli kapelníka a trojnásobného otce. Pobyt na pódiu si evidentně užívá a pozitivní pocit z tvorby přenáší beze ztrát na své posluchače. Na pedály v kvintetu šlape také bubeník Bady Zbořil, jenž na půl plynu ostatně ani hrát neumí, a popohání tak nejen Benka, ale i saxofonistu Radka Zapadla a trumpetistu Miroslava Hloucala k nadstandardním výkonům. Z pozice basisty vše drží v otěžích a fundament dodává spolehlivý Tomáš Liška. Matěj Benko dokáže své hudební vlivy přetavit do vlastní svébytné výpovědi a ve společnosti zdejší hudebnické elity je velkým příslibem pro jazzovou scénu.

12. dubna / 19.30 / klub Alterna

12. dubna / 19.30 / klub Alterna

Matěj Benko Quintet / cz, sk Radek Zapadlo / tenor saxofon, Miroslav Hloucal / trubka, křídlovka, Matěj Benko / piano, Tomáš Liška / kontrabas, Pavel Zbořil / bicí

N

10

Jiří Levíček Trio / cz, usa Jiří Levíček / piano, Francois Moutin / kontrabas, Ross Pederson / bicí

J

iří Levíček je klavírista a skladatel původem z Brna. Po studiu na Janáčkově akademii múzických umění se vydal do Spojených států amerických, aby se dále zdokonalil. Vybral si University of North Texas (UNT), která je známá svou dlouholetou tradicí jazzové výuky. Dva roky studoval u Stefana Karlssona a hrál ve vyhlášeném One O’Clock Big Bandu, v orchestru, jehož nahrávky byly několikrát nominovány na cenu Grammy. S tímto orchestrem hrál na mnoha festivalech v USA i v Evropě (Kennedy Center in Washington D.C., Richardson Jazz Festival, Umbria Jazz Fest, North Sea Jazz Festival, Jazz a Vienne, Montreux Jazz Festival, Denton Art Jazz Festival). Jiří se v současné době věnuje hlavně hře v triu a dalších komorních ansámblech. Před odjezdem do USA natočil několik rozhlasových nahrávek se spoluhráči z Česka (Petr Dvorský, Vlastimil Trllo, Kamil Slezák). V roce 2008

Vážené dámy, vážení pánové, velmi rád jsem převzal záštitu nad letošním ročníkem mezinárodního jazzového festivalu JAZZFESTBRNO. Je to již po jedenácté, kdy se obyvatelé a návštěvníci moravské metropole mohou seznámit s tím nejlepším z oblasti jazzové hudby.

Zdravice hejtmana

vydal svoji téměř výhradně autorskou desku „Returns“ s Danielem Foosem na basu a Rossem Pedersonem na bicí. S triem vystoupil na mnoha festivalech a v jazzových klubech v Severní i Jižní Americe (Washington D.C., Dallas, San Antonio, turné po Peru, Bogota v Kolumbii, Toronto v Kanadě, Pensacolla na Floridě). V roce 2009 vyhrál Jiří první cenu na prestižní jazzové soutěži Phillips International Jazz Competition, kde o rok později zasedl v porotě. V roce 2010 se zúčastnil Jacksonville Jazz Piano Competition (Florida), kde získal 3. cenu. Jiřího jazzové skladby jsou do určité míry ovlivněny klasickou hudbou, které se naplno věnuje jako klavírista i skladatel. Inspiruje jej především expresivita postromantismu a druhé vídeňské školy, tedy hudba postavená na volnějších harmonických vazbách či atonalitě. Zvuková barvitost jeho kompozic a citlivá orchestrace jeho spoluhráčů dává vyniknout nuancím, které jsou častěji spojeny s prožitkem vážné hudby. 14. dubna / 19.30 / Semilasso

Pořadatelům se podařilo opět připravit osvědčený blok dvojkoncertů doplněných o noční jamsessions a další doprovodný program, při kterém se v Brně představí řada výjimečných zahraničních hostů i špiček domácí scény.

11

Vážení milovníci jazzu, jsem přesvědčen, že účast na letošním Jazzfestu Brno bude vynikajícím kulturním zážitkem. Těším se s Vámi na viděnou na některé z jeho akcí. JUDr. Michal Hašek hejtman Jihomoravského kraje

Jiří Jiří

Stivín slaví & 70 Bártek Mojmír Mojmír

/ cz, nor, usa

Jiří Stivín / flétny, saxofony, … Mojmír Bártek / trombon Didrik Ingvaldsen / trubka Vincenc Kummer / kontrabas Skip Wilkins / klavír Martin Kleibl / bicí

host: host:

Didrik Didrik Ingvaldsen Ingvaldsen

České jazzové legendy ignorují věk a v plné síle pokračují v tvůrčích aktivitách. Sedmdesátku nedávno oslavili třeba Karel Růžička, Vincenc Kummer nebo Milan Kašuba, ale nezdá se, že by je to nějakým způsobem brzdilo v tvůrčím rozletu. Naopak zúročují nabyté zkušenosti, spolupracují s mladší generací a udržují se tak ve formě a v mladistvém duševním rozpoložení.

P

rvní oslavenec Jiří Stivín se téměř čtyři dekády zabývá interpretací předklasické hudby na zobcovou flétnu. Studoval nejdříve kameru na pražské FAMU, po absolutoriu se ale začal věnovat výhradně hudbě. Stivín interpretuje hudbu středověku, renesance i baroka, ovládá všechny druhy příčných i zobcových fléten a kromě hudby předklasické se intenzivně věnuje jazzu, skládání a improvizované „Nové hudbě“. Vedle saxofonů, klarinetu a příčné flétny používá také flétny zobcové, různé lidové píšťaly a obecně vše, na co se dá dechem vyloudit zvuk. Jako sólista spolupracuje s renomovanými hudebními tělesy (Virtuosi di Praga, Pražskými symfoniky, Slovenským komorním orchestrem, Pražskými madrigalisty, Due Boemi, Sukovým komorním orchestrem, Talichovým kvartetem aj.), řídí vlastní soubory Collegium Quodlibet a Jiří Stivín and Co Jazz Quartet. Jiří Stivín je autorem mnoha skladeb pro nejrůznější formace, scénické a filmové hudby. Je aktivní

jako pedagog a lektor na pražské konzervatoři, při jazzových kurzech ve Frýdlantu a v rámci mnoha dalších projektů včetně výchovných koncertů pro děti. Druhý oslavenec Mojmír Bártek studoval hru na trombon na brněnské konzervatoři a dále pokračoval ve studiích kompozice na JAMU. Jako orchestrální hráč a sólista na trombon působil ve více orchestrech, nejdéle ovšem v Orchestru Gustava Broma, kde účinkuje od roku 1967 do současnosti. Skladatelsky se zaměřuje především na oblast jazzu, populární nebo taneční hudbu, ale věnuje se i hudbě vážné. Jako trombonista se účastnil četných jazzových festivalů v tuzemsku i zahraničí a premiéroval skladby z oblasti jazzové a dechové hudby. Oběma oslavencům vedle celé řady gratulantů hudebně popřeje i vynikající a všestranný norský trumpetista a Mojmírův dlouholetý přítel Didrik Ingvaldsen. 14. dubna / 19.30 / Semilasso

12

Alex

Sipiagin Quartet

featuring

Boris Kozlov

/ rus, usa

Alex Sipiagin / trubka Misha Tsiganov / klavír Boris Kozlov / kontrabas Donald Edwards / bicí

U

ž páté pokračování jazzové série v rámci společného projektu Jazzfestu a festivalu Ruská kultura v ČR představuje další významnou osobnost ruského jazzu. Kvalita interpretů „ruské“ série nejlépe ilustruje trend nebývalé obrody jazzu v zemích bývalého východního bloku po pádu železné opony. Nastupující muzikantská generace produkuje nepřeberné množství talentů neomezovaných v rozletu ostnatým drátem ani rušičkami rádiových vln. Kvarteto ruského trumpetového fenoména Alexe Sipiagina sdružuje právě tyto talenty v kompaktní jednotku, jež s příznačnou energií interpretuje především skladby svého lídra. Rodák z ruské Jaroslavle Alexander Sipiagin je jednou z největších osobností současného ruského jazzu žijících v USA a jeho talentu si tam povšimli mnozí hybatelé žánru včetně legend Michaela Breckera nebo Davea Hollanda, s jehož sextetem a big bandem Sipiagin dnes pravidelně vystupuje. Sipiagin je nejen sidemanem na roztrhání, ale i sebevědomým lídrem. Má za sebou deset alb pod vlastním jménem, nahrávek napěchovaných originální hudbou i energickými interpretacemi jazzových klasik za asistence jazzové extraligy. I z těchto alb (a především z nejnovějšího Opus 5) bude čerpat repertoár kapely složené z ostřílených reprezentantů ruského i amerického progresivního jazzu, vycházející z tradice a zároveň nepoznamenané omezeným přístupem k informacím a izolací. Ve svém současném mezinárodním kvartetu si Sipiagin hýčká elitní sidemany. Rodák z Moskvy basista Boris Kozlov je talentovaný multiinstrumentalista, jehož největší hudební láskou se postupem doby stal kontrabas. V posledních letech se věnuje naplno i aranžování a vedení jedné z nejlepších světových velkých kapel, Mingus Big Bandu. Pianista Misha Tsiganov je mimořádně citlivý doprovazeč a nápaditý sólista schopný vnímat jak euroasijské, tak americké hudební kořeny, z nichž jeho kapelník vyrůstá. Není proto divu, že si Alexander Sipiagin ke spolupráci vybral pro své druhé vystoupení v Česku právě jeho. Společně s fenomenálním, a proto i fenomenálně vytíženým bubeníkem Donaldem Edwardsem formují hudební prostředí, jež nechá jeho trubku v kapele vyniknout a zároveň s ní přirozeně splynout.

15. dubna / 19.30 / Divadlo Husa na provázku

14

Marta Töpferová Quartet / cz, usa

Marta Töpferová / zpěv, cuatro a maracas, Tomáš Liška / kontrabas, Alejandro Soto Lacoste / kytara, akordeon, zpěv, piano, Cristian Carvacho / perkuse, charango a zpěv

Z

pěvačka a skladatelka Marta Töpferová ztělesňuje netuctový životní osud lemovaný zajímavými zvraty. Marta je původem Češka, nicméně dlouhodobě žije v New Yorku, kde se déle než patnáct let paradoxně věnuje hudbě Latinské Ameriky. V dětství začínala zpěvem české lidové a vážné hudby v Praze. Láska ke sborovému zpěvu jí zůstala i po zásadní životní změně, emigraci do Spojených států v roce 1987. Tam Marta pokračovala v pěveckém růstu ve sboru „Seattle Girls’ Choir“. V mezičase studovala španělštinu, kytaru a sólový zpěv jak ve Spojených státech, tak ve Španělsku, a postupně procestovala Mexiko, Kubu, Portoriko, Argentinu a Guatemalu. Všude tam se s vervou sobě vlastní pídila po stopách své oblíbené hudby. V roce 1996 se Marta Töpferová usadila v New Yorku, kde začala skládat vlastní písně inspirované celou škálou temperamentních rytmů, mezi kterými nechyběl kubánský son, venezuelské vals a merengue ani argentinská zamba. Ovlivněna latino melodikou začala hrát na jihoamerickou kytaru „cuatro“ a to jí vydrželo dodnes. Také její kompoziční talent rozkvetl do krásy, a hudební druhovou rozmanitost tak Marta už léta obohacuje svými poetickými skladbami ve španělštině, unikátními svojí lyrikou. Nedávný projekt nabízí písně v angličtině a famózní doprovodnou kapelu složenou z newyorské jazzové smetánky. Na letošním turné po Evropě doprovází Martu basista Tomáš Liška a multiinstrumentalisté Alejandro Lacoste a Cristian Carvajo. Marta Töpferová cestuje po světě, zastávky dělá třeba v Queen Elizabeth Hall v Londýně, na Jazzovém festivalu ve Vídni, ve vyhlášeném klubu New Morning v Paříži, na Jazzovém festivalu v Tanglewoodu, na World Music Festivalu v Chicagu a v mnoha dalších klubech a divadlech ve Spojených státech, Španělsku, v Argentině, ve Francii, v Německu, Holandsku, ve Velké Británii, v Rakousku či v Itálii. Teď konečně také na brněnském Jazzfestu.

Zdravice primátora Hudební festival JAZZFESTBRNO letos vstupuje do druhé dekády své existence. Deset let jeho konání svědčí o tom, že festivalový tým odvádí vynikající práci. A jedenáctý ročník jistě potvrdí vysokou uměleckou a organizační úroveň, kterou se tato akce pyšní. Již standardně se kreativní organizátoři snažili zajistit účast hudebníků, kteří zaručují různorodost dramaturgie Jazzfestu. Jako malou „ochutnávku“ ze skvěle sestaveného programu si dovolím alespoň některé z nich zmínit. Brněnskému publiku se opět představí mistři ve svém oboru, k nimž nepochybně patří český jazzman číslo jedna Jiří Stivín, který letos oslaví 70. narozeniny. Společně s ním budou tuzemskou jazzovou scénu zastupovat například Libor Šmoldas, David Dorůžka nebo Marta Töpferová. Další

16. dubna / 19.30 / Semilasso

15

skvělí muzikanti k nám dorazí ze zámoří – těšit se tak můžeme na Briana Bladea, Avishaie Cohena nebo Pata Methenyho. Stačí zmínit jen těchto pár jmen a je zřejmé, že naše uši budou mít „perné dny“. Jsem velmi rád, že díky festivalu JAZZFESTBRNO je brněnské kulturní jaro nabito hudebními hvězdami světového formátu. Věřím, že i tento ročník bude tak mimořádný jako všechny předešlé.

Bc. Roman Onderka, MBA primátor statutárního města Brna

16

Brian

Blade music from

Mama Rosa

/ usa

Brian Blade / zpěv a kytara Chris Thomas / kontrabas Kelly Jones / zpěv a kytara Geoffrey Moore / kytara Steve Nistor / bicí

T

ento všestranně talentovaný mladý veterán si již v jazzovém světě získal uznání jako bubeník, skladatel a lídr seskupení The Brian Blade Fellowship, se kterým vydal tři alba. Je také obdivován jako všestranný bubeník, spolupracující s řadou špiček hudebního světa. Nechybí mezi nimi třeba Daniel Lanois, Joni Mitchell, Bob Dylan, Wayne Shorter, Seal, Bill Frisell či Emmylou Harris. Mama Rosa představuje nový Bladeův počin: s láskou vytvořený dojemný cyklus písní hluboce zakořeněných v bohaté osobní zkušenosti. „Sebeodhalování je vždycky náročné,“ říká Blade, „ale mám pocit, že si musím klást výzvy a postupně se odkrývat, abych se dostal k jádru toho, kdo jsem a co mohu nabídnout.“ Organická hudební paleta projektu Mama Rosa představí Bladea na akustickou kytaru a bicí. Prozrazuje vlivy jedné z osobností, které jej po řadu let inspirovaly, dlouholetého přítele a oblíbence hudebních tvůrců Daniela Lanoise. „Doufám, že lidé najdou v písních z Mama Rosa nějaké osobní potěšení,“ říká Blade, „skutečnou výzvou pro člověka je být upřímný sám k sobě a vyjádřit a odhalit v písních to, kým jsme.“ Brian Blade se narodil 25. července 1970 v Shreveportu v Louisianě. Vyrůstal v prostředí gospelů a poslouchal hudbu Ala Greena, Stevieho Wondera, Earth, Wind and Fire a Staple Singers. Během střední školy objevil Johna Coltranea, Charlieho Parkera, Milese Davise, Arta Blakeyho, Theloniouse Monka, Elvina Jonese a Joni Mitchell. V roce 1988 se přestěhoval do New Orleans a spřátelil se s Jonem Cowherdem. Brian i Jon studovali a hráli s většinou nejlepších místních muzikantů, jako byli John Vidacovich, Ellis Marsalis, Steve Masakowski a řada dalších. V New Orleans žila nebo jej navštívila celá řada inspirativních hudebníků, kteří Brianovi pomohli ve vývoji, jako Chris Thomas, Peter Martin, Nicholas Payton, Delfeayo Marsalis, Joshua Redman, Harry Connick Jr., Marcus Roberts a Daniel Lanois. V roce 1998 začali Brian a Jon Cowherd nahrávat s vlastní kapelou Fellowship. Vydali tři alba – Fellowship, Perceptual a Season of Changes. Od roku 2000 je Brian spolu s Danilo Perezem a Johnem Patituccim členem kvarteta Waynea Shortera. 16. dubna / 19.30 / Semilasso

17

Libor Šmoldas Quartet & & Bobby Watson / cz, usa

Josef Fečo / kontrabas, Libor Šmoldas / kytara, Petr Beneš / klavír, keyboard, Tomáš Hobzek / bicí, Bobby Watson / saxofon 18. dubna / 19.30 / Semilasso

„

“

Jazz je mladá a vzrušující hudba. Libor Šmoldas

Mimořádná kapela, která přitahuje stále větší množství mladých posluchačů k jazzu. Libor Šmoldas Quartet právě vydává své nové album „18 days. 2000 miles.“, které se zrodilo během turné po Spojených státech amerických. Lídr kapely, třicetiletý jazzový kytarista, skladatel a profesor na konzervatoři Libor Šmoldas, patří k hvězdám české jazzové scény. I přes svůj mladý věk spolupracuje s předními světovými muzikanty a získal si uznání domácí i zahraniční kritiky. V dubnu vyráží na turné s legendárním saxofonistou Bobbym Watsonem, s nímž zavítá také na mezinárodní festival JAZZFESTBRNO. Právě vychází vaše nové album s názvem „18 days. 2000 miles.“ Můžete ho představit? Jedná se o studiovou nahrávku pořízenou ve studiích Western Carolina University. Během našeho amerického turné jsme kromě jazzových klubů a koncertních pódií navštívili tři univerzity, kde jsme hráli a pořádali workshopy se studenty. Spíše než výsledkem dlouhé práce ve studiu je album zachycením momentální nálady kapely. Natočili jsme ho za pouhý den. Libor Šmoldas Quartet v již ustálené sestavě: Petr Beneš (piano), Josef Fečo (kontrabas), Tomáš Hobzek (bicí). Obsahuje tři moje skladby, dále dvě původní písničky od Pepy a Tomáše a tři „standardy“, převzaté skladby ověřené jazzovou historií.

K jedné nahrávce jste si přizval také slavného saxofonistu Bobbyho Watsona. Jak začala vaše spolupráce? Bobby Watson byl hvězdou festivalu v Severní Karolíně, tam jsme se seznámili a zahráli si. Shodou okolností jsme měli příležitost se společně pobavit na studentském večírku, kam jsme byli pozvaní den před vystoupením, takže bylo velmi příjemné si zahrát, když už jsme se trochu znali. Vzájemně se nám to vystoupení líbilo, a protože ho celé natáčel skvělý pianista a učitel Pavel Wlosok, který působí na místní univerzitě, rozhodli jsme se jeden živý track s Bobbym zařadit do alba. Myslím, že dokresluje celkovou náladu desky.

18

Je to v pořadí už druhé album, které jste nahrál v USA. Tím prvním bylo kritikou ceněné „In New York On Time“ (2010), na kterém jste spolupracoval se špičkovými jazzmany, jmenovitě s kontrabasistou Georgem Mrazem, klavíristou Samem Yahelem a bubeníkem Jeffem Ballardem. Jak se vám podařilo dát dohromady taková slavná jména? V roce 2009 jsem jel po druhé do New Yorku a vzal jsem si do hlavy, že cestu využiji ke splnění jednoho ze svých snů. Takže jsem postupně všem třem muzikantům poslal svoje nahrávky a všichni souhlasili, že natočíme desku. Byla to skvělá zkušenost po všech stránkách – hudební, lidské, profesní, organizační. Dodnes z toho čerpám takřka každý den. Také vděčím mnoha lidem, bez kterých by se to celé nikdy nedalo uskutečnit.

Bernsteina v klubu Smoke. Hrál se skvělou kapelou, byl tam například Eric Alexander na tenor a Mike LeDonne na varhany. Byl jsem z toho koncertu úplně unesený,, naprosto mě dostala energie, zvuk, všechno. Zrovna jsem si říkal, že jim jako muzikant nejsem hoden ani zavázat tkaničky u bot, když v tom (jak je v NYC zvykem) mě Peter do mikrofonu vyzval, abych si šel zahrát s kapelou jednu písničku. I když vlastně o nic nešlo, já měl pocit, jako by se na mě koukal celý New York, a v životě jsem nebyl víc nervózní. Mimochodem, u baru seděl legendární saxofonista Lou Donaldson. Kapela se mě ani neptala, co budeme hrát, prostě začali a já tu skladbu ani neznal. Nakonec to dobře dopadlo, během sól ostatních jsem se skladbu naučil a nějak to zahrál. Byl to docela zážitek.

V poslední době jezdí do New Yorku nahrávat řada českých muzikantů. Co na tom lákalo vás? Co se týče jazzu, New York stále platí za světové centrum, kam se sjíždějí hudebníci ze všech zemí a snaží se načerpat energii a vzájemně se inspirovat. Dá se říct, že až když jsem to tam zažil, pochopil jsem z velké části, o čem jazz je. Navíc mě velmi láká tamní atmosféra a mezilidské vztahy. Celková uvolněnost, bezprostřednost místních lidí, mix kultur, ras a názorů. Daleko méně tam také mezi lidmi cítím předsudky a závist. Zároveň je to výzva dokázat něco právě v New Yorku. Když jsme například v rámci turné vystoupili v klubu Smalls, hodně to pro mě znamenalo. Zvlášť když pak vyšla na koncert pozitivní kritika. Člověka potěší, když ho v zahraničí ocení. New York je prostě super.

Vaši muzikantskou dráhu provázela řada osudových setkání, ať už s manželkou, zpěvačkou Vendulou Šmoldasovou, se kterou hrajete v její kapele Zeurítia, nebo přátelství s varhaníkem Ondřejem Pivcem, s nímž jste hned za první společné album Don’t Get Ideas (2006) získal cenu hudební akademie „Anděl“ za nejlepší jazzovou desku roku. Kdo další zásadněji ovlivnil vaši hudební kariéru? Ondrovi i Vendulce jsem opravdu za mnohé vděčen. Moc mi také ze začátku pomohl pianista Najponk, který mě, dá se říct, uvedl mezi dobré pražské muzikanty a poskytl mi velkou podporu. Pak to byli kytaristé Petr Zelenka a David Dorůžka, kteří jsou mi opravdu skvělými učiteli. Nerad bych někoho opomněl, všichni lidé, se kterými jsem kdy hrál, mi svým způsobem pomohli, protože od každého je hodně co se naučit.

Rozhodují také finanční prostředky? Jak důležitá je podpora sponzorů? Samozřejmě, komerční tlak je vždy více či méně přítomen. Beru to jako výzvu a nenechávám se tím otrávit. Navíc to, jestli si dokážete peníze sehnat, je určité (nikoliv ovšem jediné) měřítko, jak dobře věci děláte. Jsem moc vděčný, že existují lidé, kteří moji práci oceňují natolik, že jsou ochotní dát svoje peníze na to, abych například natočil desku. Zvlášť když v jazzu u nás zatím nejsou prodeje desek v takové fázi, aby se jim finanční investice vrátila. Alespoň ne v penězích. Pomoc od sponzorů vnímám jako závazek a snažím se odvést co nejlepší práci, je to součást motivace a vyžaduje to na člověku všestrannost, což je dobré.

Převážná většina vašich skladeb je autorská. Jaké jsou vaše zdroje inspirace? Moje skladby nejsou moc složité a prokomponované. Ten tvůrčí proces bych spíše než skládáním nazval zapisováním nápadu, který přijde odněkud shora, sám. Fakt je, že od té doby, co mám rodinu a děti, to jde samo, takže to asi bude v tom. Taky mi dost pomohlo to, co mi jednou řekl pianista Michal Tokaj, že život není o hudbě, ale hudba o životě, a že bych měl hlavně žít, a ne jenom cvičit, abych měl o čem hrát. To taky dost otevřelo dveře tvořivosti. V současné chvíli už mám hotové skladby, nové skladby, které budeme hrát s Bobbym Watsonem na našem turné.

Vzpomenete si ještě na své první živé vystoupení v NYC? Velice dobře. Nejednalo se vlastně o plnohodnotný koncert. Byl jsem se podívat na svého oblíbeného kytaristu Petera

Předchozí živou desku Libor Šmoldas Quartet: Live at Jazz Dock (2010) jste nabídli volně ke stažení na svých webových stránkách. Co vás k tomu vedlo?

19

Myslím si, že jazz má u nás tradičně spíše špatnou pověst neprávem. Zkrátka hodně lidí si myslí, že je to zvláštní složitá hudba, které se nedá rozumět. Na druhou stranu často zažívám, že když se někdo takový náhodou dostane na jazzový koncert, je nadšen a překvapen, jaká je to ve skutečnosti dynamická, interaktivní, mladá a vzrušující hudba. Rozhodl jsem se proto udělat živou nahrávku, kterou si každý bude moct pořídit zdarma, a nabídnout tak jazz co nejširšímu publiku. Pak už se může každý rozhodnout podle sebe, jestli ho to osloví, nebo ne. V této chvíli je už stahování desky zdarma ukončeno, protože se blíží vydání desky nové, ale Live at Jazz Dock bude i nadále k dispozici ke koupi za velmi příznivou cenu. Vypozoroval jste díky tomu také zvýšený zájem o vaše koncerty? Naštěstí ano, lidé se o nás i o jazz obecně začali víc zajímat a o to šlo. Je milé mít na koncertech třeba v pražských jazzklubech pro změnu také početnou skupinu českých posluchačů. Nedávno jste se vrátil z Austrálie, kde jste učil na jazzovém workshopu. Jak se daří jazzu u protinožců? Lze najít nějakou zásadní kulturní odlišnost? Pokud jsem mohl ze svého krátkého pobytu soudit, tak se tam jazzu daří dobře. Určitě je tam mnoho skvělých hudebníků. Ty, které jsem slyšel a s nimiž hrál, byli výborní. Mají tam poměrně blízko k Americe i k Evropě, myslím kulturně. Co mě opravdu mile překvapilo, byl velký zájem

o jazz mezi mladými lidmi. Na workshopu, kde jsem učil, bylo asi 140 studentů a většina byla do této hudby naprosto nadšená. Hodně hráčů na dechové nástroje (to u nás nebývá zvykem). Co se týče odlišností kultur, je to hodně jiné než u nás. Zatímco my si pořád velmi pomalu zvykáme na jiné kultury, náboženství, rasy a názory, v Austrálii panuje totální tolerance a pohoda. To se mi moc líbí. Taky je to nádherná země, doporučuji navštívit. Jen je to trochu z ruky. Prozradíte, jaké jsou vaše další hudební plány? Bobby hraje na desce „18 days. 2000 miles.“ jen v jedné písničce. A protože se nám dohromady opravdu dobře hrálo, rád bych ho měl na celé příští desce svého kvarteta. Taky mám jeden projekt, který zatím nemůžu prozradit. Jsem z něj dost nadšený, jedná se o album balad, obsazení je zatím tajné, doufám, že to vyjde. Na jaře vyrážíte s Bobbym na společné turné. Kde vás můžeme slyšet? V dubnu odehrajeme v Čechách několik koncertů. Kromě už zmíněného Jazzfestu v Brně také v Trutnově na Jazzinci, v Nových Hradech na festivalu South Bohemia Jazz Fest, v Praze bude klubový dvojkoncert v Jazz Docku. Taky uděláme workshop na Konzervatoři Jaroslava Ježka a možná i v Brně. Detaily najdete na www.liborsmoldas.cz. Jana Běhalová

Patnáctou Cenu Gustava Broma získal Jaromír Honzák

Výběrová komise ve složení Jiří Plocek (vedoucí hudební redakce ČRo Brno), Max Wittmann ml. (externí redaktor ČRo Brno), Vilém Spilka (dramaturg Jazzfestu Brno) a Aleš Opekar (hudební redaktor ČRo Vltava) oslovila okruh publicistů, hudebníků, redaktorů Držitelem jubilejní patnácté ceny a dramaturgů činných v oblasti jazzové Gustava Broma se stává vynikající kontrabasista a skladatel Jaromír Honzák. hudby a v příbuzných žánrech s žádostí o účast při nominacích na CGB 2012. Cenu převezme v rámci mezinárodního Účast přijalo 17 osobností, které mohly festivalu JAZZFESTBRNO 14. dubna do stanoveného termínu poslat jednu v brněnském kulturním centru až tři nominace. Výběrová komise poté Semilasso. Po loňské smrti Maxe vyhodnotila došlé nominace s tímto Wittmanna, významného brněnského hudebního redaktora a zakladatele Ceny výsledkem: Na prvním místě se umístil Jaromír Honzák (6 hlasů), druhý byl Gustava Broma, se ředitel Českého Emil Viklický (5 hlasů), třetí Josef rozhlasu Brno Ludvík Němec rozhodl Škvorecký (3 hlasy). První dvě jména na dlouholetou tradici navázat. Pověřil nejsou pro fanoušky jazzu překvapením, vedoucího hudební redakce ČRo Brno Jiřího Plocka sestavením výběrové komise třetí místo by dnešní generaci překvapit a vytvořením nominačního kruhu, který mohlo – ale jen do určité míry. Nedávno zesnulý spisovatel Josef Škvorecký byl bude hlasovat o držiteli CGB 2012.

20

bytostně spjat s popularizací jazzu a americké hudby v českém prostředí především v 50. a 60. letech. Se dvěma či jedním hlasem se ve výsledcích objevilo ještě celkem dalších 16 jmen. Novým držitelem ceny Gustava Broma se tedy stal Jaromír Honzák. Vyhlášení výsledků ankety o Cenu Gustava Broma 2012 za účasti zástupců Českého rozhlasu a Jazzfestu Brno proběhne dne 14. dubna 2012 v Brně. Právě v tento den začne v sále Semilassa v 19.30 koncert tria Jiřího Levíčka a následně oslava 70. narozenin Jiřího Stivína a dlouholetého člena Orchestru Gustava Broma Mojmíra Bártka. V rámci oslav narozenin bude vyhlášena i Cena Gustava Broma 2012. V minulosti cenu získaly největší osobnosti zdejšího jazzu v čele s Karlem Růžičkou, Jiřím Stivínem, Milanem Svobodou či Vlastou Průchovou.

Vijay

Iyer Trio

Amerického klavíristu Vijaye Iyera a festival JAZZFESTBRNO spojuje potřeba objevovat, nezůstat na místě, nonšalantně provokovat, bavit, ale zároveň nutit k přemýšlení. Iyerovo hudební myšlení se obloukem vyhýbá pouhému cizelování již mnohokrát vyřčeného, naopak upřímně zrcadlí dnešní překotnou dobu se všemi jejími pozitivy i negativy.

Vijay Iyer / klavír, Stephan Crump / kontrabas, Marcus Gilmore / bicí 18. dubna / 19.30 / Semilasso

21

V

o vlastním nitru. A protože je Iyer duší i tělem jazzman, v centru pozornosti drží především rytmus, nejdůležitější element jazzu. Libuje si v lichých metrech, jeho permutacích a modulacích, doma se cítí i v komplikovaných polyrytmech. Hluboce ponořen je i do činnosti kompoziční. Jeho vysoce ceněná skladba pro orchestr s názvem Interventions byla premiérována v roce 2007 tělesem American Composers Orchestra. Jako nefalšovaný improvizátor si však Iyer užívá hlavně tvorbu v menších sestavách, jmenovitě třeba v experimentálním kolektivu Fieldwork a pro vývoj současné improvizované hudby zásadním duu se saxofonistou Rudreshem Mahanthappou. O klavírním triu se často říká, že je ideálním formátem, a Iyer to nejspíš sám potvrdí. Jeho dlouholetá spolupráce se Stephenem Crumpem a Marcusem Gilmorem zatím vrcholí deskou Accelerando na německém labelu ACT. „Marcus, Stephan i já jsme pro to, co děláme, nadšení,“ potvrzuje Iyer. „Já sám pokládám triové složení za velice podnětné vzhledem k jeho proměnlivosti a dynamice. Dokáže znít stejně tak mohutně a intenzivně, jako jemně a křehce. Hudba má v jeho podání rytmický náboj, je hutná a živá, ať už hrajeme mé vlastní skladby, nebo tlumočíme něco dříve napsaného. Trio je pro mě tedy trvalým zdrojem inspirace.“ Komunikace v hudebním trojúhelníku vyžaduje maximální schopnost nabízet a reagovat, žádný člen tria se nemůže jen pohodlně vézt na hudební vlně, již vytváří ti ostatní. I s tímto vědomím se Iyer obklopuje inspirativními spoluhráči provokujícími svého leadera k dalším výletům za hranice hudebních konvencí. Bubeník Marcus Gilmore možná zbytečně často slýchá, že je vnukem nejvýznamnějšího žijícího bubeníka Roye Haynese, ovšem komplexem z toho evidentně netrpí. Hudební řemeslo ovládá dokonale – jak se dnes sluší a patří – ale navrch přidává úžasný barevný zvuk, vkus a muzikálnost à la Brian Blade. S Iyerem ho navíc pojí tovaryšská zkušenost v kapele Steve Colemana, do jehož služeb byl Gilmore najat ve věku patnácti let! S podporou takového bubeníka v kapele má Iyer jisté přinejmenším jedno: jakkoliv náročná je kompozice, ve výsledku bude znít přijatelně i pro naprostého laika. Podobně otevřený, invenční a vkusný hráč je i kontrabasista Stephan Crump, rodák z Memphisu ve státě Tennessee. Šíře jeho záběru je ohromující, zahrnuje spolupráci s legendami blues či Motown a pochopitelně nespočetná angažmá u celé řady jazzmanů. V triu Vijaye Iyera je pro výsledný zvuk stejně nepostradatelný jako Gilmore. O hudbě Vijaye Iyera s nadšením mluví jeho posluchači, se stejným entuziasmem se ovšem zaslouženě setkává u novinářů a kritiků. Jeho hudba není podlézavá, ale přece se vám po chvíli záhadně snadno dostane hluboko pod kůži. Hodnota Iyerovy tvorby dochází také Americké asociaci jazzových žurnalistů (Jazz Journalists Association, JJA). V loňském roce Vijay získal JJA Musician of the Year Award 2010 v konkurenci Sonnyho Rollinse, Davea Douglase, Joea Lovana či Henryho Threadgilla. Těžko si v této kategorii představit lepší společnost. Nás může těšit, že jazz i díky umělcům kalibru Vijaye Iyera rozhodně nepatří do starého železa.

šechny fáze historie hudby nesou společný znak: vždy totiž generují hrstku inovátorů, kteří se obdařeni mimořádným talentem neohlížejí na obchodní stránku umění, ale dobývají další hudební poklady z postupně slábnoucího naleziště. V současné mladší generaci jazzových pianistů se takto profilují třeba Jason Moran, Craig Taborn, Ethan Iverson nebo Danilo Perez. Do této exkluzivní společnosti je ovšem nezbytné přidat právě Vijaye Iyera, jehož prospektorská povaha jej nutí hledat v hudbě další souvislosti. „V hudbě se zabývám emocionalitou, intuicí, politikou i spiritualitou,“ vysvětluje Iyer.

„Snažím se dospět k určitému chápání toho, jak slyší hudbu běžní lidé – vnímání emocionální a intuitivní cesty, hlubinného napojení, které hudba dokáže navodit.“ Iyerova slova dokumentují jeho nepopiratelnou schopnost zaujmout bez nutnosti sklouznout k povrchnímu cirkusáctví. Nepodléhá sebeklamu a vždy na konci tvůrčího procesu nachází normálního konzumenta hudby. „Hudebníci právě schopnost vnímat své posluchače často ztrácejí, jelikož si zvyknou na analytický poslech a zaměří se na technické záležitosti. Jenomže na hudbě je přece hlavní právě to, co se nachází za oblastí techniky.“ V oblasti za technikou nalézá Iyer nespočet duchovních souvislostí. K hlubšímu přemýšlení ve spirituální rovině jej částečně předurčila zkušenost sidemana v kapelách Stevea Colemana či Roscoe Mitchella. Právě oni se nespokojují s pouhým mistrovským zvládnutím tradice žánru, naopak pokračují v nalézání východisek, kličkování v úzkých, či někdy dokonce slepých uličkách. Cesta je pro ně cíl podobně jako pro Vijaye Iyera. Dříve než se Vijay vyprofiloval jako mimořádně originální pianista a skladatel ve službách Colemana a dalších, nasával inspirace z celé řady stylů. „Jako posluchače mě patrně nejdřív chytil rock, pop a soulová muzika z rádia,“ říká Iyer. „Jako hráče mě pak nejvíc zaujala improvizace na všechny možné způsoby.“ Ve výčtu vlivů ovšem nesmí scházet také funk, hip-hop, dub, elektronika či hudba ze země klavíristova původu, Indie. A pak ještě věda. Skutečně, exaktní a zdánlivě suchopárný svět vědy. Iyer se totiž honosí akademickými tituly v oborech matematika, fyzika a technologie. „Opravdu ve svém přístupu k hudbě uplatňuji jistou dávku matematické a formální přísnosti,“ popisuje harmonické skloubení dvou rozdílných světů Iyer. „Uvažuji o energii a frekvencích, rezonancích a cyklech, percepci a kognici.“ Není ale přílišné lpění na principech v hudbě na škodu? Rozhodně ne v případě Vijaye Iyera. Ve prospěch koncepce nikdy neobětuje intuici, ve prospěch formy spontaneitu. Smysl pro duchovno, který v něm zažehli guruové George Coleman, Wadada Leo Smith či Roscoe Mitchell, se ruku v ruce s jeho lidským dozráváním proměňuje v poutavou výpověď

22

„Trio je pro mě trvalým zdrojem inspirace.“ nikoliv jako tvůrčího hudebníka. Na klavír jsem se ovšem učil čistě improvizací. Tak jsem vlastně u piana v jistém smyslu „tvořil“ od samého začátku. Zabýval jsem se při tom samozřejmě i teorií, harmonií a tak dál, jenže mi to sloužilo jen jako strukturální opora a jako prostředek k jasnému vymezení onoho základního tvůrčího impulzu. Docela intenzivně se zabývám interpretací elektronické hudby a kromě toho také hodně skládám pro jiné nástroje než klavír. K neklavírním hudebním vzruchům se tak dostávám nepřímou cestou.

Vaše hra na klavír je ovlivněna celou šíří stylů a kultur, přesto se zeptám: byl jazz vaší první hudební láskou? V mém hudebním vývoji nehrála otázka stylu nikdy žádnou roli. Vnímal jsem ji čistě informativně, neohraničeně. Pokud se týče mé první hudební lásky – prvního zážitku opravdového opojení hudbou – jako posluchače mě patrně nejdřív chytil rock, pop a soulová muzika z rádia; jako hráče mě pak nejvíc zaujala improvizace na všechny možné způsoby. Jak vás ovlivnili vaši vlastní slavní kapelníci na počátku kariéry? Steve Coleman byl první, kdo mě dovedl k výraznému soustředění pozornosti na rytmus a kdo také zapříčinil, že jsem z rytmu udělal těžiště své koncepce. Od samého počátku mě taky upozorňoval na to, že má vlastní tvorba získá na síle i co do podstaty, budu-li umělecky kultivovat souvztažnost s dědictvím, z něhož vyrůstám. Já sám už jsem se sice tehdy vydával právě touto cestou, i tak si ale myslím, že právě zkušenost z práce s Colemanem mi pomohla dosáhnout propojení těchto dvou podstat, totiž rytmu a identity. Roscoe Mitchell je pro mě jedním z nejvýznamnějších současných saxofonistů, je naprosto nekompromisní ve svém vizionářství a svou životní dráhu zasvětil bezezbytku hudebnímu experimentování. Jeho hudba se velice obtížně interpretuje, vyžaduje totiž od hráče velkou dávku přísné disciplíny. V kompoziční rovině pracuje s krajními polohami dynamiky, notové délky, hustoty a složitosti notace. Vyjadřuje se v tom smyslu, že hudba se má zabývat zkoumáním formálních protikladů, a tuto zásadu velice vážně uplatňuje přímo v tvorbě oněch neuvěřitelně intenzivních hudebních prožitků. Spolupráce s ním mě přivedla k takovým postupům v klavírní hře, jaké jsem si dříve nikdy nedokázal představit, a zároveň mě naučila poslouchat hudbu tak, jak jsem ji nikdy dřív neposlouchal. Wadada Leo Smith je úžasně novátorský skladatel a improvizátor, ale zároveň i skvělý teoretik a filozof. Je svrchovaně duchovní osobností, a právě v tomto rozměru spočívá i hlavní síla jeho tvorby; její součástí jsou sice velice konkrétní formální postupy, zároveň je však jejím pravým posláním služba vyšším, univerzálním pravdám. Jeho kompozice jsou budovány s ohromnou pečlivostí a s ohledem na konkrétní detail, zároveň ovšem jako by v nich přesahoval technickou dimenzi tónů, akordů, rytmů a podobně. Jeho systém notového zápisu, „Ankhrasmation“, který v současnosti začínám chápat, uvádí interpreta do duševního stavu napojení na veškeré roviny vědomí. Učí nás usilovat o dokonalé nalézání sebe samých v niterném prožitku hudby.

Co vás nejvíc baví a vzrušuje na hře v triu? Marcus, Stephan i já jsme pro to, co děláme, všichni nadšení, a v triu už spolu hrajeme dlouho. Já sám pokládám triové složení za velice podnětné vzhledem k jeho proměnlivosti a dynamice. Dokáže znít stejně tak mohutně a intenzivně, jako jemně a křehce. Hudba má v jeho podání rytmický náboj, je hutná a živá, ať už hrajeme mé vlastní skladby, nebo tlumočíme něco dříve napsaného. Trio je pro mě tedy trvalým zdrojem inspirace. A za všechna ta léta, co spolu hrajeme, se naše hudba dopracovala jisté lehkosti, z níž máme opravdu dobrý pocit. Vaše tvorba je výrazně inovativní a poměrně složitá. Zdá se mi přesto, že se vám daří zachovat přístupnost vaší hudby běžnému hudebnímu konzumentovi. Jak to děláte? Tak za tohle vám mockrát děkuji – to je velký kompliment! Vlastně hned tři velké komplimenty najednou! Upřímně řečeno, spoustu jsem se toho naučil od nemuzikantů – filmařů, básníků, choreografů, divadelníků a také aktivistů. Spolupráce s nimi mi pomáhá dospívat k určitému chápání toho, jak slyší hudbu běžní lidé – vnímání emocionální a intuitivní cesty, hlubinného napojení, které hudba dokáže navodit. Hudebníci právě takové cítění často ztrácejí, jelikož si zvyknou na analyticky zaměřený poslech a zaměří se na technické záležitosti. Jenomže na hudbě je přece hlavní právě to, co se nachází za oblastí techniky. Vzhledem k vašemu technickému vzdělání se nelze nezeptat, jak lehké či složité je zkombinovat rozdílné světy vědy a hudby v jedné kreativní osobnosti Vijaye Iyera? Skutečně ve svém přístupu k hudbě uplatňuji jistou dávku matematické a formální přísnosti: uvažuji o energii a frekvencích, rezonancích a cyklech, percepci a kognici. Současně s tím se ale zabývám i emocionalitou, intuicí, politikou a spiritualitou. Celá řada mých inspirátorů a učitelů – Coltrane, Steve Coleman, George Lewis, Amiri Baraka – byli a jsou zároveň jak vysoce kvalifikovanými teoretiky, tak výkonnými hudebníky. Vlastně se jen snažím řídit se jejich příkladem.

Vnímáte piano jako ideální nástroj pro vyjádření vlastních kreativních myšlenek? Hrajete i na jiné nástroje nebo toužíte umět hrát na jiné nástroje? Můj první nástroj byly housle, opravdu tvůrčím způsobem jsem na ně ale nikdy nehrál – jako většinu houslistů, i mě školili jako interpreta (ve smyslu klasické evropské tradice),

Čím si dobíjíte tvůrčí baterie? Science fiction, hořkou čokoládou a červeným vínem! Bruno Brewer

23

Djabe / hun

Tamás Barabas / baskytara, Attila Égerházi / kytara, Szilárd Bana / bicí, Zoltán Kovács / klávesy, Ferenc Kovács / housle, trubka

Milan Svoboda Quartet / cz

D

jabe je dnes v Maďarsku jazzová/world fusion kapela číslo jedna. Byla založena před 15 lety a od té doby získala řadu domácích i mezinárodních ocenění a uznání. Od prosince 2007 hraje Djabe pravidelně s bývalým Milan Svoboda / klavír, Milan Krajíc / saxofon, kytaristou Genesis Stevem Hackettem. Od roku 2002 Filip Spálený / baskytara, Ivan Audes / bicí hrála kapela ve 41 zemích po celé Evropě, Asii a Severní Americe. Djabe je na mezinárodních festivalech jedním udba kvarteta Milana Svobody navazuje na tradici z nejvyhledávanějších maďarských uskupení. moderního jazzu 60. a 70. let., v jeho originální Djabe hraje jedinečnou hudbu, ve které se jazzový jazyk tvorbě se však objevují i vlivy rocku, folklóru a soudobé míchá s různými prvky maďarské hudby a world music. Hlavní hudby vážné. Milan Svoboda své kompozice často řadí do skladatel kapely je Tamás Barabas, nejvirtuóznější maďarský větších tematických celků, a vznikají tak příznačné suity, baskytarista. Jazz a původní maďarská hudba jsou i součástí jež nabízejí dostatek prostoru pro kreativní improvizace hry Ference Kovácse. Podle Archieho Sheppa, který s Ferencem všech členů skupiny. Se svým kvartetem koncertoval Milan Kovácsem několikrát spolupracoval, „je to jeden z nejlepších Svoboda téměř po celé Evropě, v USA a v Indii. Zúčastnil se houslistů na světě a navíc hraje na trubku jako Miles Davis“. řady jazzových festivalů a nahrál gramofonová alba „Okno Spolupracoval i s Davem Murrayem, Balanescem a Hamidem dokořán“, „The Boston Concert“, „Dedication“, „Dnes večer Drakem. Hra Zoltána Kovácse na klávesové nástroje je pestrá, zítra ráno“, „Milan Svoboda Q & Tony Lakatos“, „Znamení někdy klasická, a v nemalé míře přispívá k vysoké úrovni Djabe. střelce“, „Live At The Castle“ a „Moment’s Notice“. Kvalitu Djabe znamená v africkém jazyce ashanti svobodu. Další souboru potvrzuje účast na prvním ročníku festivalu European zakladatel a skladatel kapely Attila Égerházi – hraje na kytaru Jazz Night ve Vídni, který přenášela televizní společnost EBU a je vedoucím skupiny – interpretuje tuto svobodu především do celé Evropy. jako volné míchání stylů a nástrojů. Bubeník Szilárd Bana je Během téměř pětadvacetileté existence se v souboru jedním z nejtalentovanějších maďarských jazzových bubeníků, vystřídala celá řada předních českých jazzmanů, např. jeho spolehlivá a muzikální hra poskytuje kapele nejlepší Michal Gera (tp), Aleš Charvát (b), Jaromír Helešic (ds), možné rytmické zázemí. Ivan Myslikovjan (as) nebo Martin Lehký (b). V krátkém Djabe v uplynulých patnácti letech spolupracovala se „americkém“ období v něm hráli Greg Badolato (ts) a Aaron Scott (ds). Jako hosté s kvartetem často vystupují mezinárodně zahraničními i domácími hudebníky. Saxofonistu Bena Locka (Brand New Havies, Sting, Jamie Cullum), který s kapelou uznávané osobnosti, jako např. Tony Lakatos (ts), Sigi Finkel absolvoval i několik turné, můžeme slyšet na čtyřech albech (ts), Jarek Smietana (g), Jiří Stivín (as) a mnoho dalších. a třech koncertních záznamech. John Nugent, americký Příležitostně tak skupina vystupuje jako Quintet nebo Sextet. saxofonista (Ella Fitzgerald, Tony Bennett, Carla Bley), hraje Aktuální obsazení kvarteta Milana Svobody je vybranou na albu Take On a pravidelně se účastní koncertů. Malik společností špičkových sólistů, kteří spolupracují s předními Mansur je mistrem starého ázerbájdžánského nástroje taru – kapelami české jazzové scény. Repertoár tvoří převážně původní kompozice Milana Svobody a jeho originální aranžmá Djabe s ním hrála v Baku a v Maďarsku. Kromě toho jej lze slyšet na albu Take On. Z domácích hudebníků musíme světové jazzové literatury. Milan Svoboda Quartet je častým zdůraznit dva saxofonisty – Mihály Dresche a Viktora Totha. hostem evropských hudebních festivalů a jazzových klubů.

H

19. dubna / 19.30 / Semilasso

19. dubna / 19.30 / Semilasso

24

Krize jako stimul

na všech úrovních. Od špičkové dramaturgie přes zajištění financování až po profesionální a bezchybnou Vlastimil Trllo produkci jednotlivých akcí. Tato neustálá bdělost nás nutí stále intenzivněji vnímat dnes už téměř samozřejmou složitost doby, stále větší tlak na financování kultury, na nutnost hledat alternativní a nové zdroje podpory. Je více než jasné, že pro udržení stabilního financování je třeba procházet napříč celou společností od soukromých Jaro je obdobím mecenášů přes silné partnery probouzení ze zimního a donátory z komerční spánku. Již po jedenácté sféry až po veřejné zdroje. máme příležitost probouzet featuring / esp, cz, ned Dostávám se tak přirozeně se ve společnosti festivalu JAZZFESTBRNO. Festivalu, k úvaze nad brněnským Albert Vila / kytara, Cyrille Oswald / saxofon, jazzovým svátkem jako nad jenž se za poslední dekádu Petr Dvorský / kontrabas, Martin Novák / bicí značkou, která svým vysokým stal nedílnou součástí uměleckým a společenským brněnského kulturního jara lbert Vila studoval hudbu nejprve na „Taller de musics“ kreditem, bohatou historií a zároveň vyrostl v silnou v Barceloně. V roce 1999 byl přijat na amsterodamskou a jedinečností tvoří akci, která bourá hranice konzervatoř do třídy Jesse van Rullera. V roce 2004 získal mimořádně atraktivní provinčnosti a se zdravým první cenu na nizozemské jazzové soutěži, následující rok sebevědomím vyplňuje jeden produkt, jenž má pro své obdržel stipendium na absolventský program na prestižní konzumenty i silné partnery z bodů na pomyslné mapě Manhattan School of Music v New Yorku. obrovský potenciál. V roce 2007 se po ukončení postgraduálního studia rozhodl největších jazzových svátků Současnou finanční a s ní nejen České republiky, ale vrátit do rodného města, Barcelony. Tam dal dohromady i střední Evropy. Máme před související společenskou krizi nový projekt: Albert Vila Quintet. S touto skupinou zvítězil vnímám jako období selekce. sebou mnohadenní maraton v celostátní soutěži „Debajazz“ v Donosti v roce 2007 Selekce akcí hodnotných, za a ve stejném roce vydal u gramofonové společnost Fresh Sound koncertů za účasti těch kterými stojí znalost oboru, největších jmen současného New Talent debutové album „Foreground music“. profesionalita a poctivá práce. světového i domácího jazzu. V roce 2011 vydal druhé album na značce Fresh Sound Jsem hluboce přesvědčen, Takto příjemné jarní New Talent s názvem „Tactile“. A přesně takové nové CD Alberta Vily je – příjemné na dotek. Je pečlivě zkonstruováno, probouzení ovšem podmiňuje že mezinárodní festival JAZZFESTBRNO mezi skladby přecházejí z intimních do energických, z melodických naprostá celoroční bdělost takové patří. pořadatelů festivalu, a to do rytmických poloh, od rozjímání k výbuchům – a přitom procházejí širokou škálou hudebních krajin. Těžké pochopit, vzrušující poslouchat. Albert vystupuje ve Španělsku a v několika evropských zemích, včetně Velké Británie, Německa, Belgie, Itálie, České republiky a Polska, kde je velmi vřele vítán veřejností i kritikou. V letošním roce Albert představí své nejnovější album s novou sestavou – obklopuje se tím nejlepším z evropského jazzu. Cyrille Oswald pochází z Holandska, ale za svůj druhý domov si vybral Prahu. Zdá se, že pro Alberta je se svým energickým a přesto propracovaným konceptem ideálním partnerem. Bude je doprovázet mimořádně zkušený a vyhledávaný rytmický tandem: bubeník Martin Novák a basista Petr Dvorský.

Albert Vila Quartet Cyrille Oswald

A

20. dubna / 19.30 / Semilasso

25

26

Jonathan

Kreisberg Quartet

/ usa, gb

Jonathan Kreisberg / kytara Will Vinson / alt saxofon Joe Martin / kontrabas Colin Stranahan / bicí

K

ytarista a skladatel Jonathan Kreisberg se narodil v New Yorku a v deseti letech, poté co se rodina přestěhovala do Miami, začal hrát na kytaru. V 16 letech byl přijat na New World School of Arts, kde se soustředil na studium jazzu. Intenzivně se věnoval cvičení na svůj zamilovaný nástroj a časopis Guitar Player si ho povšiml již v neobvykle mladistvém věku. Získal stipendium na University of Miami, kde se stal kytaristou v uznávaném Concert Jazz Band, cestoval po Brazílii a hrál s Joe Hendersonem, Michaelem Breckerem a Redem Rodneym. Po dokončení studia začal hrát mainstreamové jazzové „kšefty“, stejně jako nespočet dalších projektů. V roce 1997 se vrátil do rodného New Yorku a soustředil se na progresivní akustický jazz. „Když jsem se přestěhoval do New Yorku, vstoupil jsem do introspektivnější fáze a snažil se proniknout co nejhlouběji do melodií a harmonií.“ To se shodovalo s obnoveným zájmem o jazzovou tradici. „Zjistil jsem, že čím hlouběji jsem se dostával do tradice, tím více jsem si uvědomoval možnosti do budoucna.“ Od návratu do New Yorku hraje Jonathan v kapelách mnoha jazzových velikánů, jako jsou Lee Konitz, Joe Locke, Dr. Lonnie Smith, Joel Frahm, Greg Tardy, Lenny White, Roy Nathanson, Donald Edwards, Jane Monheit, Ari Hoenig a Yosvany Terry. Vedl také různě obsazené skupiny, ve kterých účinkovali umělci nejvyššího kalibru – Bill Stewart, Larry Grenadier a Scott Wendholt. Jonathan nahrál řadu CD jako lídr, jeho aktuální projekt Shadowless nevyjímaje. Na kritikou vřele přijatém albu hrají Henry Hey na klavír, Will Vinson na alt saxofon, Matt Penman na basu a Mark Ferber na bicí. Přestože má Jonathan základnu v New Yorku, cestuje po celém světě. Nedávno dokončil úspěšné turné po Španělsku, Portugalsku, Dánsku, Finsku, Itálii, Japonsku, Nizozemí, Švýcarsku, Mexiku a Ekvádoru. Velmi rychle se etabloval jako špičkový sólista na mezinárodní jazzové scéně.

20. dubna / 19.30 / Semilasso

27

Tigran Tigran

Hamasyan Solo Solo / arm

Tigran Hamasyan / piano

D

alším vynikajícím pianistou, jenž vedle vizionáře Vijaye Iera obohatí jedenáctý ročník mezinárodního jazzového festivalu JAZZFESTBRNO, je mimořádně talentovaný Armén Tigran Hamasyan. Narodil se v roce 1987 v arménském Gyumri a vyrůstal v umění přejícím prostředí hudební rodiny. Jako batole měl sklon hrát si místo běžných dětských hraček s magnetofony či klavírem a už ve třech letech hledal způsoby, jak na klavír zahrát písničky Beatles, Louise Armstronga, Led Zeppelin, Deep Purple a Queen. Jeho jazzový vkus byl brzy poté formován fusion obdobím Milese Davise. Když mu bylo deset let, rodina se přestěhovala do Jerevanu a Tigran začal objevovat jazzové standardy pod záštitou učitele Vahaga Hayrapetyana, který studoval u legendárního bopového pianisty Barryho Harrise. Ačkoliv Tigran studoval na hudebně zaměřené arménské střední škole klasickou hudbu, pokračoval ve vlastním růstu jako jazzový pianista. Účinkoval na 1. mezinárodním jazzovém festivalu v Jerevanu v roce 1998, který mu otevřel další možnosti koncertování, a na festival se vrátil i ve druhém ročníku v roce 2000. Poté se setkal s promotérem Stephanem Kochoyanem, který mu domluvil vystoupení na několika evropských festivalech.

Když mu bylo šestnáct let, rodina se přestěhovala do Los Angeles, aby svým dvěma dětem (Tigranova sestra je malířka a sochařka) nabídla lepší umělecké příležitosti. Tigran brzy vyhrál řadu klavírních soutěží, například hlavní cenu v Monkově soutěži a druhé místo na Mezinárodní jazzové soutěži Martiala Solala v Paříži v roce 2006. Ve stejné době se Tigran dostal do kontaktu s jazzovými hudebníky z Los Angeles včetně Alphonso Johnsona a Alana Pasquy a začal hrát se saxofonistou Benem Wendelem a bubeníkem Natem Woodem, se kterými hraje dodnes. Díky vítězství v Monkově soutěži a sice nevelkému, ale o to působivějšímu portfoliu se Tigranova kariéra ocitla na výrazném vzestupu. S novou sólovou nahrávkou „A Fable“ učinil v jazzovém světě další obří krok vpřed. „Název alba mě napadl díky tomu, že všechny skladby vyprávějí nějaký příběh,“ říká Tigran, který v mezičase přesídlil do New Yorku, „myslím, že lidé mají bajky rádi, protože jsou jednoduché, ale hluboké.“ Pokud jde o nahrávání sólového alba po třech letech s kapelou, říká: „Spousta lidí mě slyšela hrát sólové koncerty a já jsem se chtěl v tomto kontextu také slyšet.“ Následující rozhovor se týká nejen nového alba, ale i Hamasyanovy hudební současnosti a sólového vystoupení v brněnském Besedním domě 23. dubna. 23. dubna / 19.30 / Besední dům

28

Rytmus nemá hranic Váš hudební projev formovala celá řada vlivů a kultur. Co bylo vaší první hudební láskou? Asi hudba samotná. Všechny ty magnetofonové pásky, které jsem poslouchal, když jsem byl malý, a pochopitelně klavír. Poslouchám dnes nejrůznější druhy hudby: death metal, alternativní a indie rock, elektronickou, folkovou i klasickou hudbu. Mají arménská lidová hudba a jazz něco společného? Určité spojitosti mezi arménskou hudbou a jazzem existují, ale je poměrně těžké konexe vysvětlit slovy. Znáte českou a moravskou lidovou hudbu, popřípadě její vlivy na klasické skladatele, jako je třeba brněnský rodák Leoš Janáček? Leoše Janáčka samozřejmě znám, ale příležitost k hlubšímu prozkoumání české a moravské lidové hudbě jsem upřímně řečeno zatím neměl. Nicméně se velmi těším na svoji první návštěvu Brna. Určitě bude inspirativní nejen po hudební stránce. Kteří učitelé vás ovlivnili na vaší hudební cestě nejvíce? Určitě především můj první arménský učitel jazzového klavíru Vahagn Hayrapetyan. Díky němu jsem vlastně pochopil, co je jazz. V průběhu jedenáctiletých studií klasického klavíru jsem měl navíc hned tři vynikající pedagogy. Mými nejbližšími učiteli ale byly především všechny nahrávky, jež jsem poslouchal dřív a které poslouchám dnes.

Jak se vám daří tak snadno přiblížit svoji hudbu i nepoučenému posluchači, přestože je poměrně náročná? Tohle se dá vyjádřit slovy jen velmi těžko. Skládám a hraju to, co vychází z mého srdce – v tom je zřejmě ten „trik“. Jazzoví hudebníci se často snaží svými improvizacemi vyjádřit nějaký příběh. Vaše současné album se nazývá A Fable, tedy Bajka. Jaké příběhy vyprávíte vy? Horory před usnutím (smích). Ale vážně – myslím, že člověk musí být v určitém meditativním modu, když improvizuje. Vaše mysl musí být při hře zcela prázdná, jen tak můžete dát vzniknout novým myšlenkám. Když hraju hudbu, snažím se myslet na prázdnotu. Rozhodl jste se rozvíjet svoji kariéru v New Yorku, co vás na něm baví? Líbí se mi atmosféra New Yorku, jeho konkurenční prostředí a výzvy, které předkládá. Mám rád jeho energii a lidi, kteří v něm žijí. A navíc jsou tam skvělé restaurace… Jak nejraději dobíjíte kreativní baterie? Nejčastěji jógou, nejrůznějšími sporty, procházkami. Rád také poslouchám některé live shows. Bruno Brewer

Považujete klavír za ideální platformu pro svoji kreativitu? Hrajete na nějaké další nástroje nebo na ně hrát toužíte? Na jiné nástroje, než je klavír, víceméně nehraju. Hrával jsem trochu na bicí nástroje a občas zpívám. Zpěv můžete ostatně slyšet na mém nejnovějším sólovém albu „A Fable“. Mým hlavním nástrojem je ale rozhodně klavír.

minulý ročník navštívilo

Co vás nejvíc přitahuje na sólovém hraní na klavír? Určitě je to svoboda sólo vystoupení a zároveň výzva, kterou sólo recitál představuje. Při sólovém vystoupení se můžete opravdu spolehnout pouze sám na sebe.

14 000 posluchačů

Z vašich nahrávek a vystoupení je patrný hluboký zájem o rytmus. Liší se nějak rytmický přístup k hraní sólo a v kapele? Rytmus je hudební atribut, u kterého platí, že čím podrobněji jej zkoumáte, tím hlouběji můžete jít. Rytmus jednoduše nemá hranic. Můj rytmický koncept se v podstatě neliší, ať jde o hraní sólo, nebo s kapelou. Pokud máte určitou rytmickou vizi a koncept, pak je vlastně téměř jedno, v jaké sestavě je uplatňujete.

29

Radio String Quartet Vienna / aut

Bernie Mallinger / housle, Igmar Jenner / housle, Asja Valcic / violoncello, Cynthia Liao / viola

U

ž jste byli svědky extatické produkce rakouského smyčcového kvarteta Radio String Quartet Vienna (RSQV), které objíždí světové festivaly s přearanžovanými tématy z pera Joea Zawinula? Pokud ne, máte nejlepší příležitost na letošním Jazzfestu. Kapela, která dokáže převést fusion materiál do formátu smyčcového kvarteta, je naprosto ojedinělým zjevem i na dnešní diverzifikované hudební scéně a dokázala to už v roce 2008, kdy uhranula brněnské publikum předělávkami skladeb Johna McLaughlina. Mnozí členové RSQV jsou vynikajícími interprety klasické hudby, jejich vnitřní potřeba improvizace a jazzový přesah jsou však tak silné, že se derou na povrch s každým tónem jejich vášnivých představení. Bernie Mallinger jazzem načichl už v raném věku a na hudební akademii v Grazu mu propadl docela. Studia si doplnil i za oceánem a v New York City prošel všemi nejdůležitějšími učilišti včetně New School či Julliard. Johanes Dickbauer stihl před začátkem spolupráce s RSQV vyhrát pár soutěží a zkusit angažmá jak v komorních souborech, tak v orchestrech i pod vedením legendárního Yehudi Menuhina. Cellistku Asju Valcic cepovali zástupci ruské, americké, chorvatské i německé nástrojové školy, aby z ní vytvořili přizpůsobivou hudebnici. Práci a zkušenosti s předními světovými dirigenty, Claudia Abbada a Zubina Mehtu nevyjímaje, dnes zúročuje v RSQV. Poslední, ale neméně významná členka kvarteta Cynthia Liao se do Rakouska přistěhovala za studií a dnes z něj odjíždí hlavně na světová turné. V minulosti s Alban Berg Quartet či Milánskými symfoniky, dnes s Radio String Quartet Vienna, kvartetem, které oplývá podobnou hudební silou jako legendární Zawinulův a Shorterův Weather Report.

23. dubna / 19.30 / Besední dům

30

Inner Spaces featuring

David Dorůžka / cz, pl

Štěpánka Balcarová / trubka, Luboš Soukup / saxofon, Vít Křišťan / klavír, Max Mucha / kontrabas, Grzegorz Masłowski / bicí, David Dorůžka / kytara

M

„

…JAZZFESTBRNO nejlépe postihuje významné trendy na světové jazzové scéně a disponuje nejkoncepčnější dramaturgií ve smyslu zprostředkování toho nejhodnotnějšího ze soudobého jazzu…

“

Jaromír Honzák

Jamsessions

ezinárodní kvinteto Inner Spaces bylo založeno v lednu 2009 na Akademii múzických umění v Katovicích v Polsku za účelem propojení české a polské hudební tradice. Dřívější inspirace v polských kapelách odkazujících na zvuk ECM a v české multižánrovosti je v poslední době doplněna o vlivy hudby skandinávské, která je slyšitelná zejména ve volných improvizovaných pasážích. Široký a kultivovaný zvuk kapely, melodická témata, pozvolna se rozvíjející improvizace a celková prokomponovanost skladeb jsou hlavními charakteristickými rysy debutového alba Inner Spaces, které vyšlo v roce 2011 a je reprezentativním výsledkem úspěšného propojení výše zmiňovaných vlivů. Záštity nad debutovým albem kvinteta se ujal časopis Jazz Forum a podařilo se mu album v Polsku značně zviditelnit. Kapela byla několikrát oceněna na předních festivalech a soutěžích v Polsku. Mezi úspěchy patří zejména první místo na festivalu Krokus Jazz v roce 2009, druhé místo na Jazz Juniors Krakow téhož roku nebo druhé místo na festivalu Klucz do Kariery v roce 2010 a celá řada individuálních ocenění pro členy kvinteta. Aktuální turné je obohaceno přítomností kapelního hosta Davida Dorůžky, jenž snad nesmí chybět u ničeho podstatného, co se v současnosti v jazzu u nás doma děje… Inner Spaces jsou nadějí současné středoevropské improvizované hudby třeba i pro schopnost nahlížet do nejrůznějších zákoutí vlastní duše, nacházet netuctové myšlenky a pocity a upřímně je reprodukovat pomocí svých instrumentů. Řemeslo mají členové pořešeno skvěle a veškerou pozornost zaměřují na hudební komunikaci a oduševnělou prezentaci vlastního hudebního materiálu. Tvůrčí spojení českých a polských hudebníků jsou téměř vždy příkladně životná, a jinak tomu není ani v případě Inner Spaces.

25. dubna / 19.30 / Semilasso

Radek Zapadlo / saxofon Jaromír Viteker / kytara Vladimír Micenko / kontrabas Petr Štefaník / bicí 18., 20. a 25. dubna Music Club Mju:z

31

Tradice jamsessions je jednou z nejhlubších rýh, kterou vryl JAZZFESTBRNO do povědomí všech návštěvníků během jejich šestileté historie. Jedenáctý ročník se neubrání jejímu dalšímu prohlubování, bude pokračovat v rozhojňování zážitků ze setkání jazzmanů zvučných jmen s méně známými a dále zprostředkovávat spontánní muzicírování, které bourá hranice mezi lidmi.

Donny Donny

McCaslin Quartet Quartet

Perpetual PerpetualMotion Motion

/ usa

Donny McCaslin / saxofon Uri Caine / Fender Rhodes a piano Fima Ephron / baskytara Rudy Royston / bicí

P

roč Donny McCaslin nazval své nové CD „Perpetual Motion“ (Nekonečný pohyb), je jasné hned během několika úvodních vteřin. Tenhle muž s tenor saxofonem je přírodním živlem, který rozpoutává nové, neuvěřitelné myšlenky rychlostí světla, jeho rty drží krok s mozkem, stále někam odbočuje a nás posluchače nechává jen hádat, kam se vzápětí vrhne. V doprovodu skvělých spoluhráčů, jimiž jsou Uri Caine (Fender Rhodes a piano), Fima Ephron (baskytara) a Rudy Royston (bicí), se McCaslin ponořuje do post‑bopu plného zatáček, polyfonního funku v závratných tempech, posazeného R&B, křehkých a éterických balad, aniž by popřel svůj výrazný kompoziční styl. Perpetual Motion není pro zbabělce. Navazuje na nápady, které McCaslin představil na kritikou ceněné předchozí desce The Declaration, obrací se o 180 stupňů od úsporného triového alba Recommended Tools a s ničím se nemazlí. McCaslin je neuvěřitelně všestranný: objev roku v anketě časopisu Downbeat, nominace na Grammy jako sólista Maria Schneider Orchestra, člen kvinteta Davea Douglase, Mingus Dynasty, bandlídr a skladatel, prakticky žije na turné. A samozřejmě výjimečný saxofonista, jehož sóla se vyhýbají klišé jako morové nákaze a sama sobě slouží jako stimulans. Web All Music Guide uvádí, že McCaslin je „dobře obeznámený s tradicí, ale vytváří si vlastní skladatelský a instrumentální hlas“. Proč ta zbytečná skromnost? Nikde to neplatí víc než na albu Perpetual Motion.

25. dubna / 19.30 / Semilasso 32

Avishai Cohen, hudebník, jenž bývá časopisem Down Beat nazýván vizionářem světového měřítka a který byl časopisem Bass Player zařazen mezi stovku nejvlivnějších basistů 20. století, se chlubí enormním množstvím úspěchů na hudebním poli, ať už jako lídr, nebo sideman osobností kalibru Chicka Corey, Kurta Rosenwinkela, Danila Pereze či Nnenny Freelon.

Svůj multitalent neprojevuje Cohen jen jako energický sólista, melodický skladatel a provokativní lídr, ale promítá jej především do hry svého tria.

Avishai Avishai

Cohen Seven Seas Seas Seven

A

vishai Cohen se cítí jako doma jak ve svém rodném Izraeli, tak na turné, kde ostatně tráví většinu času. Seven Seas je název jeho nejnovějšího alba inspirovaný nakažlivým lichým metrem titulní skladby. Pomocí říkanek, ukolébavek a svity, v nichž překypují hrdinské a symfonické inspirace, nás Seven Seas vtahuje do nádherné zvukové plavby, v níž nekonečný souboj sehrávají okázalost a skrytý detail a která by se snadno dala převést na stříbrné plátno. Ostrovy rytmu a kontinenty zvuku, které při plavbě míjíte, ohromují, aby vás na konci překvapila prostota tradiční písně zpívané ladinem a Cohenovým nenapodobitelným témbrem v doprovodu samotného piana. Seven Seas znamenají nový milník v Cohenově kariéře. Kdyby to nevzbuzovalo nepříliš příznivé konotace, dalo by se snad album nazvat vyspělým. Minimálně je jisté, že fúzuje hudební žánry a poutavě popisuje realitu jedinečné plavby: Seven Seas je snad nejvíce vzrušující deska dosavadní Cohenovy diskografie. Seven Seas dává prostor nejen věhlasným hostům, ale především členům Cohenova současného tria. Bubeník Amir Bresler i pianista a klávesista Omri Mor okupují posty v Cohenově triu už pár let a dohromady tvoří tito mistři svých nástrojů kompaktní jednotku, jež je schopna proplétat nejrůznější vrstvy rytmů či hudebních vlivů vycházejících z hudebního zázemí jednotlivých členů kapely. Výsledný hudební amalgám je vkusně namíchanou kvintesencí umění a zábavy.

/ il

Avishai Cohen / kontrabas Amir Bresler / bicí Omri Mor / klavír 26. dubna / 19.30 / Bobycentrum

33

Tajenku pošlete na adresu [email protected].

Křížovka o dvě vstupenky na koncert Pata Methenyho

Vylosovaní výherci vstupenek na koncert Pata Methenyho budou upozorněni e-mailem. Přejeme hodně štěstí!

34

36

Americký jazzový kytarista a skladatel Pat Metheny je jedním z nejúspěšnějších jazzových hudebníků současnosti. Jeho úspěšná kariéra začala v polovině sedmdesátých let a v průběhu osmdesátých let už byl jedním z nejrespektovanějších světových jazzmanů. Je lídrem mimořádně populárního ansámblu Pat Metheny Group, ale kromě toho vydává i sólová alba a ceněn je rovněž jako skvostný sideman, tedy spolupracovník jiných významných hudebníků. Ze své nejnovější kapely je Metheny nadšený a není se co divit, vždyť na saxofon hraje Chris Potter, na kontrabas Ben Williams a na bicí nástroje Antonio Sanchez.

Pat

Metheny Unity Band Unity Band

with with

Chris Potter Ben Williams Antonio Sanchez / usa

Pat Metheny / kytara Chris Potter / saxofon Ben Williams / kontrabas Antonio Sanchez / bicí

19 ×

S

těžejním obdobím pro profilaci Methenyho vlastního stylu byla druhá polovina sedmdesátých let a léta osmdesátá, kdy získával za svoje průlomová alba jednu cenu Grammy za druhou. Alba „Bright Size Life“, „American Garage“ či „Offramp“ jsou definicí stylově otevřené kreativní hudby té doby. Rovněž první album „Pat Metheny Group“ se stalo stylovým etalonem a posíleno přítomností legendárního basisty Jaca Pastoriuse zaujímá nesmazatelné místo mezi nejvýznamnějšími nahrávkami jazzové historie. Jeho nedávná spolupráce s pianistou Bradem Mehldauem a jeho triem vyvrcholila společnými turné i dvěma krásnými nahrávkami. V roce 2008 vydal Metheny druhé triové album „Day Trip“ (společně s bubeníkem Antoniem Sanchezem a kontrabasistou Christianem McBridem) a v roce 2010 nahrál nevídaný projekt „Orchestrion“, kdy ovládal celý ansámbl nástrojů sám pouze svým kytarovým midikontrolerem, a s celým tímto „cirkusem“ vyrazil na úspěšné světové turné. Loni vydal nádhernou sólovou desku „What’s It All About“, která opět potvrzuje šíři jeho hudebního záběru. Není pochyb, že máme co do činění s jedním z nejvýraznějších tvůrců dneška, hudebníkem, který dokáže propojit hudební kvalitu a intenzitu sdělení s posluchačskou atraktivitou, neopakovatelnou upřímností a citem pro krásu melodie. Ozvěny Jazzfestu 28. června / 19.30 / Bobycentrum 37

Section for english speaking friends of the festival Jam Sessions / cz Radek Zapadlo / saxofon, Jaromír Viteker / kytara, Vladimír Micenko / double bass, Petr Štefaník / drums

Jamsessions is the most spontaneous events within the framework of the international jazz festival JAZZFESTBRNO have become an inherent part of its history. Some of these memorable sessions have cut a profound furrow in visitors’ minds. The eleventh edition of the festival is ready to continue in keep up this tradition of meeting of great jazzers with those less known and provide space for impulsive music making which breaks the barriers among people. Subject to change

Festival Overture April 10 / 19.30 / Janáček Academy of Performing Arts, Faculty of Music

JAMU’s Department of Jazz Performance student concert / cz, sk

A

lthough the Jazz Department has been active for only two years, it boasts not only an excellent teaching staff, (headed by David Dorůžka, Matúš Jakabčic, Rostislav Fraš, Rasťo Uhrík or Juraj Bartoš) but also very talented students. Despite the fact that the Jazz Department consists of a mere two dozen students, the first presentation of the department at this festival will feature several bands and even a big band. Listeners will be pleasantly surprised to find mature-sounding jazz ensembles, often presenting original music as well. The presentation will feature some of our exemplary students, notably Jaromír Honzák, Libor Šmoldas or Radek Zapadlo.

April 11 / 19.30 / Alterna club

Phishbacher NY3 / aut, usa Walter Fischbacher / keyboards, Goran Vujic / bass, Ulf Stricker / drums

A

ustrian by birth and New Yorker by choice, we present jazz pianist and keyboardist Walter Fischbacher. Deeply influenced by synthesizer sounds, Walter Fischbacher’s story reminds us of another Austrian jazz musician who in the 1970’s, made his indelible mark with the band “Weather Report”. Fischbacher’s band is called “Phishbacher”, and in it he uses his cockpit-like stack of keyboards to create his very own variation of Funk/Fusion updated for the 21st century. His latest CD, “Live in Europe”, is not only a testament to Fischbacher’s ability and prowess as a pianist, but to a deeply satisfying musical connection with his fellow musicians. Ulf Stricker (drums) and Goran Vujic (bass) walk in the footsteps of Peter Erskine and Jaco Pastorius, respectively, and together

the trio makes music that is fun for the band and audience alike. Thrilling, groovy, and cool, the set presented is passionate and engaging, and, while the musicians harmonize on a musical and personal level, the individual members are free to rock out and let fly! Walter Fischbacher graduated from the Musikhochschule and Music Conservatory in Vienna and, after making his first important steps on the road to a successful musical career in Europe, decided to challenge himself by facing the competitive environment of New York City. While attending Mannes College and the prestigious New School he quickly picked up a number of stable gigs and, to broaden his own music horizons, he founded a recording studio and took up piano tuning. Since moving to New York he has been able to establish a name for himself and to collaborate with many notable artists such as George Garzone, Tim Lefebvre, Chico Freeman, Ric Firebracci, Joel Hoekstra, Joel Rosenblatt, Mino Cinelu, Billy Harper, Charles Tolliver, Frank Foster, Vienna Art Orchestra, Ingrid Jensen, Wolfgang Muthspiel, Gary Dial, Jamie Haddad, Peter Herbert, and Corin Curschlelas.

Muff / cz Marcel Bárta / tenor & soprano saxophones, Jiří Šimek / electric guitar, effects, Jakub Zitko / Rhodes, organ, synths & samples, Jakub Vejnar / electric bass, Roman Vícha / drums & percussion

T

he “Muff” (named after a character of a popular TV show for children) was founded in Prague in 1999. The band performs original compositions with sources of inspiration in the music of Miles Davis, Wayne Shorter, Jimmie Hendrix and Medeski Martin & Wood. Electrifying energy, psychedelic moods, and a variety of samples and cosmic sounds are typical for the group. After a creative break, Muff recently returned to the attention of free instrumental music lovers with their first CD. The recording features original sounds—songs bordering on jazz, rock and electronics with strong emotional charge, and a wide dynamic range. And, when Muff splices these with samples, effects, and musical wit, fun is guaranteed. This sonic kaleidoscope is provided not only by keyboardist Jakub Zitko, but by guitarist and the “king of sound effects” Jiří Šimek, multi-instrumentalist Marcel Bárta, and musical and powerful drummer Roman Vícha. Together with bassist Jakub Vejnar, they also provide the rhythmic foundation for soloistic creativity. The band, rightly described as the “all-star band” of the Czech scene, consists of a new generation of musicians who play in various other bands (Vertigo Quintet, Toxique, Soil, NUO, and Gumbo). The stylistic versatility

38

of individual members is the greatest advantage of the band as it allows them to easily mix influences and link different musical languages ​​and idioms into a unique and original sound. The Muff musicians mold their experiences of intelligent pop music into a communicative musical message that has indisputable artistic value, while, at the same time, engages their audiences. April 12 / 19.30 / Alterna club

Najponk Trio featuring Jaromír Honzák & Matt Fishwick / cz, gb Najponk / piano, Jaromír Honzák / double bass, Matt Fishwick / drums

N

ajponk (Jan Knop) began studying piano at the age of nine, and it was not long after that he became obsessed with jazz. In 1990 he founded his first trio, later followed by “Najponk Q”. In 1995 he won the international jazz piano competition in Ostrava and was invited to work on the Czech Radio project, “Tribute to Thelonious Monk”. His jazz career has included performances with Janusz Muniak, Dave Liebman, Piotr Baron, Osian Roberts and George Mraz. Both as a soloist and in a trio, Najponk has been featured in jazz festivals from Novosibirsk to Cheltenham, and has also played at the prestigious “A-Train Jazz Club” in Berlin. In the Czech Jazz Society’s “Top Jazz” poll, the Najponk Trio was recognized as the 1998 Jazz Group of the Year, and it has been collecting additional accolades ever since. The Prague Post wrote of Najponk’s performances: “Najponk plays exciting straight-forward jazz; his playing is inventive, original, and its alchemy produces pure magic. An exciting improviser, he combines the vigour of Oscar Peterson with the eccentric brilliance of Thelonious Monk and the classical touch of Wynton Kelly and Red Garland.” Among jazz musicians and fans, Najponk is known as an informed collector of jazz records, and indeed he is one of the most knowledgeable people in Prague, where he taught history of jazz at Jaroslav Jezek’s Conservatoire. As a listener he declares his interests to be considerably wider, ranging from Led Zeppelin, Megadeth, the Beatles and Frank Sinatra to classical music, but perhaps the most important thing in his life is the “swinging for rhythm”. You can often catch him answering the phone with “Keep swinging!” The current Najponk Trio, featuring Najponk, Jaromír Honzák and Matt Fishwick, will christen a brand new recording for the Animal Music label. The record is due to come out this Spring, aptly titled “The Real Deal: Najponk meets Jaromír Honzák and Matt Fishwick”.

Matěj Benko Quintet / cz, sk Radek Zapadlo / tenor saxophone, Miroslav Hloucal / trumpet, fluegelhorn, Matěj Benko / piano, Tomáš Liška / double bass, Pavel Zbořil / drums

I

t takes talent and effort to make it in Prague as a jazz pianist, but the Slovak pianist and composer Matěj Benko posesse – in addition to both talent and effort – the flair and stamina to meet this goal. As a student of composition at the Jaroslav Ježek Conservatory in Prague he quickly established himself as a sought-after accompanist for singers as well as an accomplished pianist for trios and larger ensembles. Gradually he became comfortable with these platforms for his own compositional output, as evidenced by his trio or by his most recent project, the Matěj Benko Quintet. The quintet offers a thorough excursion to Benko’s soul, as evoked through his introspective writing. He has been fortunate to have found himself the best possible cohorts to help him materialize his deep thoughts through the music, which is at the same time, lively, catchy, and complex. Pavel Zbořil on drums, Tomáš Liška on double bass, Radek Zapadlo on saxophone, and the young trumpet ace Miroslav Hloucal seem ideal for Benko’s jazz with hints of latin as well as Slavic music. The Arta publishing house released Benko’s debut record in 2009; and we can all be proud that there is a new voice in the Czech jazz scene, an outstanding accompanist for Miriam Bayle and other great artists, and a peculiar writer who fancies to ignore stylistic boundaries.

April 14 / 19.30 / Semilasso

Jiří Levíček Trio / cz, usa Jiří Levíček / piano, Francois Moutin / double bass, Ross Pederson / drums

J

iří Levíček, originally from Brno, is both a pianist and composer. After studying at the Janacek Academy of Performing Arts, he moved to the United States to pursue further studies. He chose the University of North Texas (UNT), which is known for its long tradition of jazz education. For two years, he studied with Stefan Karlsson and played at the renowned One O’Clock Big Band, an orchestra whose recordings were nominated for a Grammy on many occasions. With this orchestra, he played at festivals both in the U.S. and in Europe (Kennedy Center in Washington DC, Richardson Jazz Festival, Umbria Jazz Fest, North Sea Jazz Festival, Jazz a Vienne, Montreux Jazz Festival, and Denton Art Jazz Festival). Before leaving for the United States, he had made several radio recordings with Czech collaborators (Petr Dvorský, Vlastimil Trllo, Kamil Slezák). Then, in 2008, he released his almost exclusively original album “Returns,” with Daniel Foose on bass and Ross Pederson on drums. The trio performed

at many jazz festivals and clubs in North and South America (Washington DC, Dallas, San Antonio, a tour of Peru, Bogota in Columbus, Toronto, Canada, Pensacolla in Florida). In 2009, Jiří won the first prize at the prestigious Phillips International Jazz Competition, where he sat in the jury a year later. In 2010, he participated in the Jacksonville Jazz Piano Competition (Florida), winning the 3rd prize. Jiří currently devotes his efforts primarily to playing in a trio and other small ensembles. Jiří’s jazz compositions are to some extent influenced by classical music, to which he is fully dedicated as a pianist and composer. He is mainly inspired by the expressiveness of post romanticism and the Second Viennese School, a music based on looser harmonic ties or even atonality. The sonic colors of his compositions and the sensitivity of his orchestration showcase the nuances that are often associated with the experience of classical music.

Jiří Stivín & Mojmír Bártek celebrate their 70th birthday/ cz, nor, usa featuring Didrik Ingvaldsen Jiří Stivín / flutes, saxes…, Mojmír Bártek / trombone, Didrik Ingvaldsen / trumpet, Vincenc Kummer / double bass, Skip Wilkins /piano, Martin Kleibl – drums

T

hese Czech jazz legends ignore age and continue their creative activities in full force. Among those who recently celebrated their seventieth birthday are Karel Růžička, Vincenc Kummer and Milan Kašuba, but it does not seem to have inhibited their creative efforts in any way. On the contrary, they capitalize on the gathered experience and, together with the younger generation, keep in shape and in a youthful state of mind. Jiří Stivín has devoted his efforts to interpretation of pre-classical music on flute for almost four decades. He studied film photography at FAMU, but switched exclusively to music after graduation. Stivín interprets Medieval, Renaissance and Baroque music, plays many types of flutes and recorders, and has also been intensely involved in jazz, composition and improvised “new music”. Apart from saxophone, clarinet, and flute, he also uses recorders, folk pipes – and generally anything that produces sound through breath! As a soloist, he collaborates with renowned musical ensembles (Virtuosi di Praga, Prague Symphony Orchestra, Slovak Chamber Orchestra, Prague Madrigalists, Due Boemi, Suk Chamber Orchestra, Talich Quartet, etc.), and leads his own ensembles (Collegium Quodlibet, Jiří Stivín and Co. Jazz Quartet). He is the author of numerous compositions for various ensembles as well as stage and film music. He is active as a teacher and lecturer at the Prague Conservatory and the Frýdlant Jazz Courses and many other projects, including educational concerts for children.

39

Mojmír Bártek studied trombone at the Brno Conservatory and went on to study composition at the Janáček Academy. As an orchestral player and soloist, he worked in several bands, namely the Gustav Brom Orchestra, in which he has been performing since 1967. As a composer, he focuses primarily on jazz, pop, and dance music, but also writes classical music. As a trombonist, he participated in numerous jazz festivals at home and abroad and premiered numerous jazz and brass compositions. Apart from many well-wishers, both men celebrating their birthday will be greeted by Didrik Ingvaldsen, an excellent and versatile Norwegian trumpeter and longtime friend of Mojmír’s. April 15 / 19.30 / Theater Husa na provázku

Alex Sipiagin Quartet featuring Boris Kozlov / rus, usa Alex Sipiagin / trumpet, Misha Tsiganov / piano, Boris Kozlov / double bass, Donald Edwards / drums

E

astern Europe is in the phase of an unprecedented renaissance after the fall of the Iron Curtain in the late 80s. The up‑and-coming generation of young musicians produces an ample amount of talent whose flowering has not been restricted by barbed wire or other infringements. The group gathers some of these talents into a cohesive unit, which performs primarily compositions of its leader, Russian trumpet phenomenon Sipiagin, with characteristic energy. Sipiagin is a one of the top Russian jazzmen living outside of Russia and, during his tenure in NYC, he has been honored with numerous opportunities to play as a featured soloist with both small groups as well as big bands, including the Dave Holland Big Band and Sextet, the Michael Brecker Sextet and Quindectet, the Mingus Big Band. Sipiagin boasts a rich discography as a leader. It features his originals alongside with blistering renditions of jazz classics in an exquisite company of the world’s best sidemen such as Dave Kikoski, Tain Watts, Scott Colley, Gene Jackson, Seamus Blake, Chris Potter, Adam Rogers, Jonathan Blake, Robin Eubanks, and Antonio Sanchez. The trumpeter’s special project for JAZZFESTBRNO, consisting of seasoned representatives of the Russian and American jazz scene, draws some of its repertoire from his last solo album, “Opus 5”. The bassist, Boris Kozlov, was born in Moscow. He began playing acoustic bass while in College and later served in the Soviet Army playing horns and bass. In the 90s Boris studied at the State Academy of Music while touring USSR, Europe, and USA with various jazz groups – including his own. After winning the first spot in the Young Musician category in “USSR Jazz Journal” in 1991,

Boris moved to New York. While there he has performed, recorded, and toured with Michael Brecker, Bob Berg, Benny Golson, Ravi Coltrane, Alex Sipiagin, David Kikoski, and Michel Petrucciani. Since 1998 Boris has been playing with the Charles Mingus‘ as well being an arranger and musical director for the Mingus Big Band. The passionate playing of highly‑in‑demand drummer Donald Edwards reveals essential Afro-American drumming influences and the solos of the pianist Misha Tsiganov resemble a stream of water. Together, they take the listener floating along in the current. No wonder that Alex Sipiagin has picked out this line-up to let his trumpet shine and while it easily blends into the group’s chemistry. April 16 / 19.30 / Semilasso

Marta Töpferová Quartet /cz, usa Marta Töpferová / vocals, cuatro & maracas, Tomáš Liška / double bass, Alejandro Soto Lacoste / guitar, accordion, vocals, piano, Cristian Carvacho / percussion, charango & vocals

S

inger-songwriter Marta Töpferová has had an unusual life, full of interesting twists. Although Marta is of Czech origin, she has lived in New York and, ironically, dedicated her efforts to Latin American music for more than fifteen years. As a child, she began singing Czech folk and classical music in Prague. She preserved her love of choral singing even after a major change in life – her emigration to the United States in 1987. There, Marta continued her singing growth in the “Seattle Girls’ Choir”. At the same time, she studied Spanish, guitar and, singing – both in the United States and Spain, and traveled through Mexico, Cuba, Puerto Rico, Argentina, and Guatemala. With her trademark verve, she searched for her favorite music in all of those places. In 1996, Martha settled in New York, where she began composing her own songs inspired by a range of lively rhythms that included the Cuban son, the Venezuelan vals and meringue, and the Argentinean zambo. Influenced by Latin melodies, she took up the “cuatro” (South American guitar). Her compositional talent blossomed in beauty and diversity, and for years Martha has been enriching us with her poetic songs with unique Spanish lyrics. One of her recent projects offers songs in English, complete with an outstanding backing band of New York’s jazz elite. On this year’s European tour, she is accompanied by bassist Tomáš Liška and multi-instrumentalists Alejandro Lacoste and Cristian Carvajo. Marta Töpferová travels the world to play in such places as the Queen Elizabeth Hall in London, the Jazz Festival in Vienna, the famous New Morning club in Paris, the Tanglewood Jazz Festival, the World

Music Festival in Chicago, and well as in many of the other clubs and theaters in the United States, Spain, Argentina, France, Germany, Holland, Great Britain, Austria and Italy. And now, at last, she appears at the JAZZFESTBRNO.

April 18 / 19.30 / Semilasso

Brian Blade

A

Music from MAMA ROSA / usa Brian Blade / vocals & guitar, Chris Thomas / bass, Kelly Jones / vocals & guitar, Geoffrey Moore / guitar, Steve Nistor / drums

T

he multi-talented young veteran Brian Blade is already widely respected in the jazz world as drummer/composer/leader of The Fellowship Band, with whom he has released three albums. He is also known as the hero of drummers for many heroes of the music world, including Daniel Lanois, Joni Mitchell, Bob Dylan, Wayne Shorter, Seal, Bill Frisell and Emmylou Harris. Mama Rosa marks a new endeavor for Blade – a lovingly crafted, emotionally affecting songcycle that’s deeply rooted in a rich vein of personal experience. “Revealing more of ourselves is always daunting,” says Blade, “but I feel like I need to keep challenging myself and peeling away layers to get to the core of who I am and what I have to offer.” Mama Rosa’s organic musical palette showcases Blade’s diverse talents on acoustic guitar as well as that of longtime friend and music-maker, drummer Daniel Lanois. “I hope that people will find some personal joy in these songs from Mama Rosa,” Blade says. “The real challenge is to be honest with myself and to let more of who we are be seen and heard as the songs reveal themselves.” Brian Blade was born on July 25, 1970 in Shreveport, Louisiana. During his childhood, Brian would hear not only Gospel music, but the music of Al Green; Stevie Wonder; Earth, Wind and Fire; and the Staple Singers. During high school, Brian began listening to the music of John Coltrane, Charlie Parker, Miles Davis, Art Blakey, Thelonious Monk, Elvin Jones, and Joni Mitchell. In 1988, Brian moved to New Orleans and became friends with Jon Cowherd. Both Brian and Jon were able to study and play with most of the master musicians living in New Orleans, including John Vidacovich, Ellis Marsalis, and Steve Masakowski. In fact, there were many inspiring musicians living and visiting New Orleans who helped Brian in his development: Chris Thomas, Peter Martin, Nicholas Payton, Delfeayo Marsalis, Joshua Redman, Harry Connick, Jr., Marcus Roberts, and Daniel Lanois. In 1998, Brian and Jon Cowherd began recording their own music with the group “Fellowship.” They have released 3 albums together – “Fellowship,” “Perceptual,” and “Season of Changes.” Since 2000 Brian has been part of the Wayne Shorter Quartet, playing with Shorter as well as with Danilo Perez and John Patitucci.

40

Libor Šmoldas Quartet with Bobby Watson (USA) Bobby Watson / saxophone, Libor Šmoldas / guitar, Petr Beneš / piano, keyboard, Josef Fečo / double bass, Tomáš Hobzek / drums

n American music legend and a hot young European quartet from the Czech Republic’s new jazz generation scene have joined forces to proudly present you with a new project: Bobby Watson & the Libor Šmoldas Quartet. Acoustic, straight-ahead, yet 100% modern and contemporary, it is a mixture of original music by both Bobby Watson and Libor Šmoldas! Saxophonist, composer, producer, and educator Bobby Watson attained his legendary status in jazz circles during a four‑year stint (1977 to 1981) as musical director and member of Art Blakey‘s Jazz Messengers. After that, Watson vigorously pursued session work and touring, playing with drummers Louis Hayes and Max Roach, saxophonists George Coleman and Branford Marsalis, multi-instrumentalist Sam Rivers, guitarist Carlos Santana, and trumpeter Wynton Marsalis. Bobby has also worked with a “who‘s-who” list in the jazz vocal world, including Joe Williams, Dianne Reeves, Lou Rawls, Betty Carter, and Carmen Lundy. Watson has amassed nearly 30 recordings as a band leader, but he is also a veteran session man and has played on more than one hundred other recordings. As a composer, he has recorded more than 100 of his original compositions. Bobby‘s arrangements for big bands have circulated internationally. Watson, working in both New York City and Kansas City, has been a “first-call” musician for over three decades. Czech jazz guitarist Libor Šmoldas’ quartet is a leading representative of the so‑called “new generation of Czech jazz”. To his credit, Libor has already recorded with numerous stars of the world‘s stage, such as basists George Mraz and Jay Anderson, drummers Jeff Ballard and Adam Nussbaum, and organist/pianist Sam Yahel. Libor has made several of his own records, and also has a wealth of international live experience. When assembling the quartet, Libor surrounded himself with three outstanding Czech musicians from his generation.

Vijay Iyer Trio

/ usa Vijay Iyer / piano, Stephan Crump / bass, Marcus Gilmore / drums

A

merican pianist Vijay Iyer has established himself as a creator with a constant need to discover, move ahead, nonchalantly provoke, and entertain, while also making people think. Iyer’s musical thinking avoids the mere perfecting of what has been said many times before, while honestly reflecting the contemporary rush era with all its positive and negative aspects.

All stages in music history have a common denominator: They generate a handful of innovators who are blessed with extraordinary talent and an artistic disregard for the business side of art. Among contemporary young jazz pianists, this definitely applies to Jason Moran, Craig Taborn, Ethan Iverson, and Danilo Perez. However, this exclusive company would be incomplete without Vijay Iyer whose pioneering nature forces him to look for new contexts in music. “I try to come to some understanding of how ordinary people can hear music,” Iyer says. “I examine perceptions of the emotional and intuitive, and focus on the deep connection that music can evoke.” The roots of this deeper focus come from his experience as a sideman to Steve Coleman and Roscoe Mitchell who were never satisfied with merely mastering the tradition of the genre but rather looked for ways out of the genre, sometimes zigzagging into narrow, or even blind, alleys. For them, like for Vijay Iyer, the journey is an end in itself. The piano trio is often said to be the ideal format. Iyer’s longtime collaboration with Stephen Crump and Marcus Gilmore culminated in the recent Grammy-nominated album “Historicity” as well as the brand new “Accelerando” on German label ACT. “Marcus, Stephan, and I are enthusiastic about our cooperation,” Iyer says, “I consider a trio to be a very challenging format due to its variety and dynamics. It can sound powerful and intense, yet gentle and delicate. Trio music has a rhythmic charge and it can be dense and exuberant, whether we play my own songs or interpret something previously written. For me, the trio is a constant source of inspiration.” Audiences, critics, and journalists speak of Vijay Iyer’s music with similar enthusiasm. His music does not pander, yet after awhile it mysteriously creeps deep under your skin. Thanks to jazz artists of Vijay Iyer’s caliber, we can sleep well knowing that jazz will not end up in the scrap yard of history. April 19 / 19.30 / Semilasso

Milan Svoboda Quartet / cz Milan Svoboda / piano, Milan Krajíc / saxophone, Filip Spálený / electric bass, Ivan Audes / drums

T

he Milan Svoboda Quartet continues the tradition of modern jazz of the 1960s and 1970s. The music, however, betrays influences of rock, folk and contemporary classical music. Milan Svoboda often organizes his compositions into larger thematic units and creates distinctive suites, offering plenty of room for creative improvisation among the group members. With his quartet, Milan Svoboda toured throughout Europe, the USA, and India. He participated in numerous jazz festivals and recorded several albums – “Okno dokořán”, “The Boston Concert”, “Dedication”, “Dnes večer zítra ráno”, “Milan Svoboda Q & Tony Lakatos”,

“Znamení střelce”, “Live at the Castle” and “Moment’s Notice”. The quality of the band has been confirmed by its participation in the first edition of the “European Jazz Night” festival in Vienna, which was broadcast across Europe by EBU TV. During its nearly twenty-five years of existence, a number of leading Czech jazz musicians played in the band, including Michal Gera (tp), Aleš Charvát (b), Jaromír Helešic (ds), Ivan Myslikovjan (as), and Martin Lehký (b). During its short “American” period, Greg Badolato (ts) and Aaron Scott (ds) expanded the lineup. International stars such as Tony Lakatos (ts), Sigi Finkel (ts), Jarek Smietana (g), Jiří Stivín (as), and many others often perform as guests with the quartet. Occasionally, the group performs as a quintet or sextet. The current lineup consists of top-notch soloists and members of other leading bands in the Czech jazz scene. The repertoire consists mostly of original compositions by Milan Svoboda and his original arrangements of standards. Milan Svoboda Quartet is a frequent guest at European music festivals and jazz clubs.

Djabe / hun Tamás Barabas / bass, Attila Égerházi / guitar, Szilárd Banai / drums, Zoltán Kovács / keyboards, Ferenc Kovács / violin, trumpet

D

jabe is the number one jazz/world fusion band in Hungary. It was established 15 years ago and since then Djabe has won numerous domestic and international awards and recognitions. Since 2007, Djabe has performed regularly with the former guitarist of Genesis, Steve Hackett. Since 2002, the band gave concerts in 41 countries throughout Europe, Asia and North America. Djabe is one of the most sought after Hungarian bands at international festivals. Djabe plays unique music, mixing the language of jazz with various elements of Hungarian and world music. The main composer of the band is Tamás Barabás, the most famous Hungarian virtuoso bass guitarist. Jazz and authentic Hungarian music are simultaneously present in the playing of Ferenc Kovács. According to Archie Sheep, who worked with Ferenc Kovács on several occasions, “he is one of the best violin players in the world, and on top of that he plays trumpet like Miles Davis.” He also worked with Dave Murray, Balanescu, and Hamid Drake. Zoltán Kovács’ colorful keyboard play, sometimes leaning towards classical, greatly increases the standard of Djabe’s performance. Djabe means freedom in the African language Ashanti. The other composer and founder of the band is Attila Égerházi – playing guitar – who leads the band, interpreting “freedom” primarily by freely mixing the styles and instruments. Djabe’s drummer, Szilárd Banai is one of the most talented Hungarian jazz drummers. His reliable and musical play gives the best

41

possible rhythmic background for the band. In the past fifteen years Djabe worked together with several foreign and domestic musicians. Saxophonist Ben Castle (The Brand New Havies, Sting, Jamie Cullum) can be heard on four albums and three concert releases of Djabe and also toured extensively with the band. American saxophonist, John Nugent (Ella Fitzgerald, Tony Bennett, Carla Bay) plays on the album Take On and regularly participates in Djabe’s concerts. Malik Mansurov, a master of the ancient instrument of Azerbaijan, the tar, played with Djabe in Baku and Hungary. He can also be heard on the album Take On. Mihály Dresch and Viktor Tóth are two influential domestic musicians that played with the band. April 20 / 19.30 / Semilasso

Albert Vila Quartet featuring Cyrille Oswald / esp, cz, ned Albert Vila / guitar, Cyrille Oswald / saxophone, Petr Dvorský / double bass, Martin Novák / drums

A

lbert Vila began his musical studies at the Taller de Musics in Barcelona. In 1999 he was accepted into the Conservatory of Amsterdam with Jesse Van Ruller as his main teacher. In 2004 he was awarded with first prize in the Dutch Jazz Competition, the following year he was provided with a scholarship to join the graduate program at the prestigious Manhattan School of Music in New York. In 2007 after completing his post graduate studies he decided to return to his hometown, Barcelona. Once there, he decided to put together the Albert Vila Quintet. With this group, in the same year, he won both the national competition, ”Debajazz,” in Donosti, and released his debut album “Foreground music” with the record label Fresh Sound New Talent. In 2011 he released his second album on Fresh Sound New Talent, entitled “Tactile.” Tactile, the new CD of Albert Vila, is just that. It is carefully constructed; compositions move from intimate to energetic, from melodic to rhythmic, from contemplation to outbursts – travelling through a wide range of musical landscapes along the way. It is hard to grasp, but exciting to listen to. Albert performs his work in Spain, the UK, Germany, Belgium, Italy, the Czech Republic and Poland, receiving a very warm welcome by both the public and the critics. Surrounding himself with the cream of the crop of European jazz, this year Albert will perform his latest album with a new lineup. Cyrille Oswald hails from the Nederlands, but he chose Prague as his second home. His energetic and yet sophisticated display seems to be a perfect match for Albert. They will be accompanied by the great and sought-after drummer Martin Novák and the wonderful, seasoned bassist Petr Dvorský.

Jonathan Kreisberg Quartet / usa, gb

Jonathan Kreisberg / guitar, Will Vinson / alto saxophone, Joe Martin / bass, Colin Stranahan / drums

B

orn in New York City, guitarist and composer Jonathan Kreisberg started playing guitar at the age of ten after moving to Miami with his family. At 16 he was admitted to the New World School of the Arts, where his jazz studies took center stage. Intensely dedicated to the instrument, he was featured in Guitar Player and DownBeat while still in his teens. He won a scholarship to the University of Miami, where he held the guitar chair in the acclaimed Concert Jazz Band. With them, he toured Brazil and performed with Joe Henderson, Michael Brecker, and Red Rodney. Upon graduation, Jonathan began playing jazz gigs as well as a myriad of other projects. In 1997 he returned to his birthplace in NYC with a focus on cutting-edge acoustic jazz. “When I moved to New York I entered a more introspective phase, really getting deeper into melodies and harmonies.” This also coincided with a renewed interest in jazz traditions. “I found that the deeper I got into the tradition the more possibilities I became aware of for the future.” Since returning to New York City, Jonathan has worked in the bands of many jazz greats including Lee Konitz, Joe Locke, Dr. Lonnie Smith, Joel Frahm, Greg Tardy, Lenny White, Roy Nathanson, Donald Edwards, Jane Monheit, Ari Hoenig, and Yosvany Terry. He has also led groups of various instrumentations featuring artists such as Bill Stewart, Larry Grenadier, and Scott Wendholt. Jonathan has recorded numerous CDs as a leader, including Shadowless, his latest project. The critically acclaimed recording features Henry Hey (piano), Will Vinson (alto saxophone), Matt Penman (bass), and Mark Ferber (drums). Although he is based in New York City, Jonathan can be seen on tour worldwide. He recently completed successful tours of Spain, Portugal, Denmark, Finland, Italy, Japan, the Netherlands, Switzerland, Mexico, and Ecuador. Jonathan is quickly establishing himself as a major new voice on the international jazz scene.

April 23 / 19.30 / Besední dům

Tigran Hamasyan Solo / arm

Tigran Hamasyan / piano

B

orn in Gyumri, Armenia in 1987, Tigran grew up in a household full of music. When he was just a toddler, he gravitated to tape players and piano instead of regular childhood toys. By the time he was 3, he was

working his way through figuring out songs on piano by the Beatles, Louis Armstrong, Led Zeppelin, Deep Purple and Queen. His early jazz tastes were informed by Miles Davis’ fusion period, and around the age of 10, when his family moved to Yerevan, he learned the classic jazz repertoire under the tuteledge of his teacher Vahag Hayrapetyan, who had studied with Barry Harris. While he studied classical music at an Armenian high school geared toward music studies, Tigran continued to grow on his own as a jazz pianist. He performed at the First International Jazz Festival in Yerevan in 1998, and he returned to the festival for its second edition in 2000. Along the way he met promoter Stephane Kochoyan, who booked him to play several European festivals. When he was 16, his parents moved to Los Angeles to give their two children better artistic opportunities. (Tigran’s sister is a painter and sculptor.) Tigran stayed in high school for two months before gaining entrance to USC, which he attended for two years. Soon he began to win a series of piano competitions, including the top prize at the Monk competition and second place in the 2006 Martial Solal International Jazz Competition in Paris. At the same time, Tigran began to make contact with such L.A. jazz musicians as Alphonso Johnson and Alan Pasqua, and started gigging with saxophonist Ben Wendel and drummer Wood, who continue to play with him today. With his prowess established from the Monk honor as well as his small but impressive catalog, Tigran’s career has been on an upswing. With a new solo recording A Fable, he continues to make another giant stride in the jazz world. “The title of the album came to me because all of the compositions are telling a story,” says the New York-based Tigran. “I think people relate to fables because they are simple, yet deep.” As for recording a solo album after three recordings that featured a full band, he says, “A lot of people heard me perform solo concerts and wanted to hear me in this setting.” Fortunately for us he does not limit his touring territorium to his hometown…

Radio String Quartet Vienna / aut Bernie Mallinger / violin, Johannes Dickbauer / violin, Asja Valcic / violoncello, Cynthia Liao / viola

H

ave you wittnessed the extatic production of the Austrian ensemble Radio String Quartet Vienna (RSQV) which travels around the world with their original renditions of themes written by Joe Zawinul? If not, you are given a great opportunity during this year’s JazzFest. Believe it or not, this band can transform the legendary fusion material to a string quartet setting. Quite a feat, isn’t it? It works more than well, though, as can attest the Brno jazz fans who were able to witness the quartet’s mesmerizing

42

performance of works written by John McLaughlin. Most of the members of RSQV are outstanding classical music performers, however, their inner urge to improvise and yearning to explore jazz is so strong that they cannot resist it. Bernie Mallinger became infected by jazz early in his childhood. Yes, jazz is quite a contageous disease, and Malinger’s later school years in the Graz Academy of Music even helped in its development so that he could continue with the studies in the New York City prime institutions such as Julliard or New School of Music. Igmar Jenner joined the RSQV just recently. The cellist Asja Valcic was coached by Russian, American, Croatian and German teachers to become a versatile musician capable of adjusting to many possible music settings. She has earned her current respect by working with world famous conductors Claudio Abbado and Zubin Mehta and she assesses it with the RSQV these days. The last, but not the least member of the quartet Cynthia Lao came to Austria to study and nowadays she mostly leaves it to go on tour to all corners of the world. With the Alban Berg Quartet and Milano Symphony in the past, with the Radio String Quartet Vienna today. With an ensemble, which abounds with a similar music power as Zawinul’s and Shorter’s Weather Report ever did. April 25 / 19.30 / Semilasso

Inner Spaces / cz, pl featuring David Dorůžka Štěpánka Balcarová / trumpet, Luboš Soukup / saxophone, Vít Křišťan / piano, Max Mucha / bass, Grzegorz Masłowski / drums, David Dorůžka / guitar

I

nner Spaces Quintet (originally Inner Spaces Quartet) was formed in January 2009 by trumpetist Štěpánka Balcarová. All band members are currently students at the prestigious Jazz Academy in Katowice, Poland. The band currently performs as a quintet with Czech saxophonist Luboš Soukup, Czech pianist Vít Křišťan, Polish drummer Grzegorz Maslowski and Polish double-bassist Max Mucha. Inner Spaces quintet is an international band, which is evidenced by their absorption of influences from contemporary polish and czech music scenes, as well as influences of classical music. The band plays its own compositions which search for its own musical style and expression. In March 2009, Inner Spaces participated in the Jazz nad Odra competition, where each member of the group received an award, and the band played at the final evening during the festival. In November 2009 Inner Spaces won the 1st prize in famous KROKUS Jazz competition in Jelenia Gora. In December 2009 the band won the 2nd prize in Jazz Juniors Competition in Cracow. In May 2010 the band received 2nd prize at the Jazz Competition in Gdynia. Wrote about us:

Jazz Forum 4–5/2009 “The Czech saxophone player Luboš Soukup impressed everyone by his advanced composition Inner Odyssey in a style of Andrzej Trzaskowski‘s late work with controlled riffs, complicated form and changes in rhythm … Zbygniew Namyslowski has already invited the whole band to Kalatówki … intelligent, unconventional and quite energetic piano player Vít Křišťan, very attractive trumpetist Štěpánka Balcarová… “

Donny McCaslin Quartet / usa Perpetual Motion

Donny McCaslin / saxophone, Uri Caine /Fender Rhodes and piano, Tim Lefebvre / electric bass, Rudy Royston / drums

I

t becomes immediately apparent within the first few seconds why Donny McCaslin has named his new CD Perpetual Motion (Greenleaf Records). The man is a tenor saxophone-blowing force of nature, unleashing new, mind-numbing ideas at the speed of light, his lips keeping pace with his brain as he turns down one avenue, juts down another and always keeps those of us on the receiving end guessing just where he’ll head next. Accompanied by a brilliant cast of collaborators—Uri Caine (splitting Fender Rhodes and piano duties), Fima Ephron (electric bass), and Rudy Royston on drums—McCaslin delves into angular postbop, blistering polyphonic funk, backbeatdriven R&B, delicate and ethereal balladry, all without compromising his distinct compositional voice. Perpetual Motion is not for the faint of heart. Building upon ideas McCaslin brought to the fore in his critically acclaimed previous effort, 2009’s Declaration, and making a 180-degree turnaround from 2008’s sparse trio record Recommended Tools, Perpetual Motion takes off with a powerful blast. McCaslin wears many hats: Downbeat’s Rising Star Poll Winner, Grammy-nominated soloist for Maria Schneider Orchestra, heavy-blowing sideman in Dave Douglas’ Quintet, Mingus Dynasty, effective bandleader and composer, and touring machine. And, of course, he’s an exceptional saxophonist whose epic solos avoid cliché like the plague and serve as their own stimulus package. The All Music Guide has said that McCaslin is “conversant with the tradition but forging his own compositional and instrumental voice.” What an understatement – never has that been truer than it is on Perpetual Motion.

April 26 / 19.30 / Bobycentrum

Avishai Cohen / il Seven Seas

Avishai Cohen / double bass, Amir Bresler / drums, Omri Mor / piano

A

vishai Cohen, a musician who has been called a “jazz visionary of global

proportions” by DownBeat, and was declared one of the 100 Most Influential Bass Players of the 20th Century by Bass Player Magazine, boasts an enormous amount of musical achievement both as a leader and sideman for leading figures in today’s jazz, including Chick Corea, Danilo Perez and Nnenna Freelon among others. Indeed, Cohen exposes his many gifts as a melodic composer, powerful soloist and provoking leader, reflected in the brilliant performances by the trio. Whether in native Israel, or in his adopted home on the road playing his music (where he finds himself much of each year), Avishai Cohen feels comfortable. His new album, which features his current bandmates, is entitled Seven Seas. Its name is derived from a catchy title track composed in intricate meter, but delivered with incredible ease. Featuring nursery rhymes, lullabies and suites in which heroic inspiration and symphonics abound, Seven Seas plunges us into a fabulous sound voyage, in which understatement and magnitude play a never-ending game of pingpong, a trip that easily transposes to the silver screen. Once you get past the opening credits dripping in joyful nostalgia, you steer past isles of rhythm and continents of sound, winding up with a traditional piano ladino with Cohen’s intense vocals. With Seven Seas, Cohen has reached a new pinnacle as an artist. It could be classified as a mature work, if that were not too heavy a connotation. It’s more of a fusion album, perhaps bringing us closer to reality of an odyssey, with its title that transports us into nautical legend: Seven Seas’ many twists and turns make it the most exciting of albums in Cohen’s discography. Drummer Amir Bresler and pianist and keyboardist Omri Mor have been occupying their respective chairs in the Avishai Cohen Trio and Quartet for quite a while now. Together they form a compact unit capable of simultaneous intertwining of different layers, be it layers of rhythms or musical influences drawn from all group members’ musical background. A resulting music amalgam is a tastefully mixed quintessence of art and entertainment. Echoes of the festival June 28 / 19.30 / Bobycentrum

Pat Metheny

Unity Band / usa with Chris Potter, Ben Williams & Antonio Sanchez Pat Metheny / kytara, Chris Potter / saxofon, Ben Williams / kontrabas, Antonio Sanchez / bicí

M

etheny first made his name as a teenage prodigy under the wing of jazz master and innovator Gary Burton. In 1974 he made his recording debut on two sessions for pianist Paul Bley’s and Carol Goss’ Improvising Artists label, along with fretless electric bassist Jaco Pastorius. Then he entered the wider jazz scene in 1975 when

43

he joined Gary Burton’s band, where he played alongside resident jazz guitarist Mick Goodrick. Metheny’s musical momentum carried him rapidly to the point that he had soon written enough material to record his debut album Bright Size Life with Pastorius and drummer Bob Moses. Metheny’s next recording, 1977’s Watercolors, was the first to feature pianist Lyle Mays, Metheny’s most frequent collaborator. The other musicians on this session were Eberhard Weber on upright bass and Danny Gottlieb on drums. Metheny’s next album formalized his partnership with Mays and began the Pat Metheny Group, featuring several songs they co-wrote; the album was released as the eponymous Pat Metheny Group on West German musician/producer Manfred Eicher’s ECM record label. Pat Metheny also has released notable solo, trio, quartet and duet recordings with musicians such as Jim Hall, Dave Holland, Roy Haynes, Toninho Horta, Gary Burton, Chick Corea, Pedro Aznar, Jaco Pastorius, Charlie Haden, John Scofield, Jack DeJohnette, Herbie Hancock, Bill Stewart, Ornette Coleman, Brad Mehldau, Joni Mitchell and many others. Pat Metheny has been touring for more than 30 years, playing between 120 and 240 concerts a year. When working outside of the confines of the PMG, Metheny has shown different sides to his musical personality. On Secret Story (1992) and Orchestrion (2009), he has ventured into forms of orchestrating his music not covered by the PMG. In the late ‘80s Metheny began collaborating more with established jazz figures such as Ornette Coleman, Chick Corea, Michael Brecker, Joshua Redman, Charlie Haden, Jim Hall, Dave Holland, Christian McBride, David Sanchez and Roy Haynes. Despite his conversion from Brazilian and Latin jazz into more traditional jazz, Metheny still pushed the envelope in the mid-90s with avante garde albums in Zero Tolerance for Silence and The Sign of Four (with Derek Bailey). Metheny’s latest side projects teams him with Brad Mehldau and his Trio. In 2006, Metheny appeared as a sideman on Brecker’s last album, Pilgrimage.

FAQ Can I somehow influence the festival line-up? You certainly can – by posting a request or tip via our website or by filling out the survey taken during the festival. We obviously value your opinions and simultaneously we strive to pursue our forward thinking strategy. Are there any admission discounts? Yes, we offer 20% student and senior discounts plus 30% discount for music students.

Festival History The international jazz festival JAZZFETBRNO was created in the minds of practicing musicians as a means for a dignified creative platform at the local scene as well as an opportunity for the local audience to experience top-notch jazz and beyond artists in Brno. It began as more of a solution of the situation with limited opportunities to find inpiring places to perform and experience a genuine quality music in the region of South Moravia, then a dream come true. However, the rapid development of the festival considerably exceeded any expectations of its founders. Vlastimil Trllo, Jakub Rejlek and Vilém Spilka, the spiritual fathers of the idea to develop a central European festival of a top class, started the initial arrangements in the fall of 2001, at a time when they still studied at the Janáček Academy of Music and Performing Arts. The festival was boosted by its succesful initial year in April of 2002, when the relatively unexperienced organizers managed to put together a very decent program and were lucky enough to book Dianne Schuur, a legendary singer and two-time Grammy Award holder. It set the bar high, attracted a few sponsors and set a new tradition that has been rapidly developing ever since.

2002

How do I turn in my band/project submission? Send a simple offer including music and bio links to [email protected]. Since current offers are exceeding our possibilities, we cannot guarantee your participation, unfortunately.

A memorable performance of the one and only Dianne Schuur was a clear highlight of the initial festival year. She managed to mesmerize the Brno audience even before she finished the first song. Fortunately, it was not the only experience worth memorizing. Peter Lipa, Janusz Muniak, Luboš Andršt or Miriam Bayle did a great job as well. They also helped establish a tradition of late night jamsessions with festival performers. The concert format of the first year consisting of a double-bill with a subsequent jamsession has prefigured today’s festival format.

How can I contribute to the festival? If you wish to volunteer, please contact our colleague at [email protected]. If you wish to contribute financially, please contact the executive director of the festival at [email protected]. Thank you.

2003

Can I find a more reasonably-priced accomodation in Brno during the festival period? Our partner hotels offer considerably more affordable deals during the festival period. Contact our colleague at dvorakova@ jazzfestbrno.cz to obtain a price quote. Can I pay admission with a credit card at the festival venues? It is not possible to pay with credit card at the venue unless stated otherwise. Can I pay admission with EUROs at the festival venues? It is not possible to pay with EUROs at the venue unless stated otherwise. The official currency of the Czech Republic is the Czech Crown (koruna). Can I smoke at the festival venues? Smoking is prohibited at the main festival venues.

The success of the first festival year enabled a relatively rapid development of the event regarding both the number of concerts and the quality of performers. The second edition peaked with the performance of Nneena Freelon, a great American singer. Also a locally lesser known American saxophonist Arthur Blythe played great. Four festival days also featured some of the best domestic musicians including the outstanding Czech bassist Jaromír Honzák. The number of countries represented in the program also increased with an accent to the Central Europe. Poland’s surprisingly pleasing vocal group The Sound Office was one of the first acts in a string of top-notch Polish performers at the festival.

2004

This year represented a major breakthrough for the festival. With its five-day format and incredible headliners it reached the group of the best events of its kind in our region. The crucial highlight was the performance of Take 6, the famous American a capella vocal group. The sold out show in the Janáček Theater was their first appearance in the Czech Republic ever and its impact was immense. The remaining acts included the legendary guitarist John Scofield with his open-minded jamband project Überjam, fantastic singer Anna Marie Jopek from Poland or talented Czech guitarist David Dorůžka.

2005

This year, the festival continued in its gradual expansion and the evening performances were topped up with music workshops during the day. The French-American pianist Jacky Terrasson played an awesome set and so did a great singer and member of the legendary Manhattan Transfer Janis Siegel. Austrian Muthspiel Brothers with their unique duo concept, American guitarist Ron Affif, trombonist Sarah Morrow, Polish saxophone player Hanryk Miskiewicz, Czechoslovak Bigband lead by Matúš Jakabčic and many others also contributed to this successful year. Inpiring music workshops were lead by Alan Pasqua and Ron Affif together with his bandmates Juraj Griglák and Martin Valihora.

2006

One of the most attractive editions of the festival so far featured a great line-up as well as an eye-catching design by the festival designer Skákala. The great Kurt Rosenwinkel Quintet with Mark Turner on tenorsaxophone was one of the main acts next to the Israeli sensation Avishai Cohen, whose today’s immense popularity was just about to rise at the time. French vocalist Anne Ducros also contributed to the high quality of this year as she pleased the audience in the Music hall of the Brno City Theater together with the a capella group 4tet and the Milan Svoboda Big Band. A contemporary electro jazz was well presented by energetic Frenchmen from the group Wise and old-school bebop by a great American saxophonist Scott Hamilton. Kurt Rosenwinkel also shared some profound thoughts about music with students and general public at the Janáček Academy.

44

2007

The year of 2007 represented almost a week long rally of wonderful jazzand-beyond artists lead by the “Sun of Latin Music” and a nine-time Grammy Awardee Eddie Palmieri, who ripped it with his temperamental and virtuosic AfroCarribbean All Stars. The remaining headliners did not let themselves outshined by this great band and delivered some top-notch music. Victor Bailey featured his band with the legendary Lenny White on drums, Sylvain Luc startled the audience with a musicality only seldom seen, Dave Douglas presented his “live soundtrack” to silent movies with his Keystone project. Also the Czech singer Dan Bárta performed a great set with the Robert Balzar Trio in the Janáček Theater to open for Eddie Palmieri. Bassist Victor Bailey also lead a masterclass at the Janáček Academy.

2008

This festival edition featured a new Russian series in cooperation with the “Russian Culture in the Czech Republic” project. Igor Butman – as the most popular Russian jazzman – was the first representative of this series and he played great. Both sets, one with a quartet and the other with the Gustav Brom Bigband, were truly memorable. As every year, the festival naturally created more opportunities for European performers. Polish vocalist Aga Zaryan, Prague based guitarist Roman Pokorný or the Vertigo Quintet with Dorota Barová were some of the best among them. This festival year peaked with a fabulous performance of the Eliane Elias Trio featuring Marc Johnson and Adam Nussbaum.

2009

This multifaceted year was once again dominated by American acts lead by the Karin Allyson Quartet, which pleased the audience together with her Slovak colleague Peter in the packed Bobycenter hall. It was Allyson’s very first performance in the Czech Republic and she definitely did not disappoint her fans. The legendary drummer Lenny White performed a genuine jazz-rock fusion with an irreplacable contribution of his keyboardist George Colligan in the traditional festival venue Semilasso. The international projects of various leading Czech and Slovak jazzmen featured American saxophonist Chris Cheek, Swedish guitarist Ulf Wakenius or Russian trumpeter Alex Sipiagin in the third sequel of the “Russian series”. Drummer Lenny White also lead a masterclass at the Janáček Academy.

2010

The ninth edition of the festival offered a unique opportunity to experience a wonderful show of the cult pianist, composer and producer George Duke at the Music hall of the Brno City Theater. The Jean-Michel Pilc Trio with Boris Kozlov on bass and Billy Hart on drums performed with a seldom seen unity in a double-bill with Duke. Similarly to his first festival appearance, John Scofield played awesome again, this time with his new accoustic Quartet. This superb guitarist is a living proof of the thesis that great musians mature like a nice wine. Kurt Rosenwinkel made his second festival appearance this year as well, this time with his Standards Trio. A talented Czech pianist Vojtěch Procházka featured his new trio with Norwegian bandmates and a New York based organist Ondřej Pivec performed his first ever solo set. Open minded musicians of the Motif group from Norway played some of the best free jazz of today.

2011

The jubilee tenth edition of the festival even overcame the great expectations, especially with its incredible number of visitors. The main conglaturator, the voice magician Bobby McFerrin, sold out the Vodova Sports Hall for two nights in a row. His performance was definitely a culture event of the year 2011 in Brno and stayed in the memories of its visitors for a long time. McFerrin performed apart of the standard festival format at the end of March and invited all his fans for the reminder of the festival, which among others featured American guitarist Mike Stern and drummer Dave Weckl, Dan Weiss Trio with unsurpassed communication or avantgarde and forward thinking modern jazz by the Michael Formanek Quartet featuring an incredible pianist Craig Taborn. Vocalist Carla Cook earned a standing ovation for her wonderful performance at the City Theater Brno and a talented Russian saxophonist Dimitry Baevsky delivered a virtuosic set with his New York City musical friend Joe Cohn at the same venue. A three-day workshop of the Dan Weiss Trio inspired students of the newly established jazz department of the Janáček Academy in Brno.

45

UNESCO International Day of Jazz In 2011, Herbie Hancock, the American jazz pianist/ composer and ten times GRAMMY winner was appointed a goodwill ambassador of UNESCO. On this occasion, April 30, 2012 was proclaimed the International Day of Jazz. The celebrations will begin on April 27, 2012 and will continue for a month. The event will connect jazz artists, bands, fans, professionals and the general public, and open opportunities for exploring various dimensions of jazz, including its history, development, new currents and directions. Significant jazz events taking place across the world are also involved in the celebrations. UNESCO granted them moral patronage and indicated its interest to support jazz. The JAZZFESTBRNO 2012 International Festival is one of those events.

hlavní partneři

oficiální partneři

za finanční podpory statutárního města Brna, Jihomoravského kraje a Ministerstva kultury ČR

hlavní mediální partneři

hlavní partner pro internet

velkoplošný tisk

oficiální dopravce

partneři

mediální podpora

mediální partneři pro Internet

mediální partneři

Záštity

Festival se koná pod záštitou ministryně kultury České republiky Aleny Hanákové, hejtmana Jihomoravského kraje Michala Haška, primátora statutárního města Brna Romana Onderky a starosty MČ Brno-střed Libora Šťástky.

Pořádá

Festival pořádá JAZZFESTBRNO, o. s. ve spolupráci s TWENTYFOURSEVEN Promotions, s. r. o.

Předprodej vstupenek

poděkování

Vstupenky jsou k dostání v prodejní síti Ticketstream (www.ticketstream.cz), včetně cestovních kanceláří ČEDOK, FIRO-tour a knihkupectví KANZELSBERGER, v Brně pak v Domě pánů z Lipé, v předprodeji TIC Brno a Indies. Na koncert Tigran Hamasyan Solo a Radio String Q. Orchestra, který se koná v Besedním domě, můžete vstupenky zakoupit také v předprodeji Filharmonie Brno. K dispozici je také zvýhodněná permanentka umožňující zhlédnout většinu koncertů s 20% slevou. JAZZFESTBRNO 2012 nabízí také zvýhodněné ceny jednotlivých vstupenek s 20 % slevou abonentům Filharmonie Brno, seniorům nad 65 let, držitelům průkazu ZTP a studentům (ISIC), 30 % slevu pak studentům uměleckých škol s hudebním zaměřením (ISIC). Pro další informace o vstupenkách pište na [email protected].

Petr Kovařík Jana Otevřelová JD Peavler SERVIS CENTRUM, a. s. Thomas Sovik Zuzana Vojtová

Proti vypadávání z rytmu pomáhá metronom.

Zpomalte vypadávání vlasů včas! K dostání v lékárnách, ve vybraných salonech nebo na www.lekarna.cz.

www.pomoc vlasum.cz

Kof

ýz

rt

kum

•

•

Pravidelná aplikace vlasové kosmetiky Alpecin s kofeinem zajistí očekávanou účinnost kofeinového komplexu  na vaše vlasy.

ový komp lex

Hudební rytmus je pravidelné střídání či opakování zvuku. V přeneseném smyslu slova jsou rytmické i mnohé  další periodické děje a procesy přírodní  i společenské povahy.

u D r. K

Proti vypadávání vlasů  je tady Alpecin.

ein

Wolff – v

10. 4.

Hudební fakulta JAMU

11. 4.

klub Alterna

koncert posluchačů Katedry jazzové interpretace JAMU/ cz, sk

Phishbacher NY3 Muff

10. 4.—28. 6. 2012

/ usa, aut

/ cz

12. 4.

klub Alterna

14. 4.

Semilasso

Najponk Trio

/ cz,gb

featuring Jaromír Honzák & Matt Fishwick

Matěj Benko Quintet

/ cz, sk

Jiří Levíček Trio Jiří Stivín & Mojmír Bártek slaví 70 / cz, usa

/ cz, nor, usa

host Didrik Ingvaldsen

15. 4.

Divadlo Husa na provázku

Alex Sipiagin Quartet Marta Töpferová Quartet

16. 4.

Semilasso

11. mezinárodní jazzový festival 11. mezinárodní jazzov

/ usa, cz

featuring Boris Kozlov

Brian Blade music from

festival

/ cz, usa

/ usa

Mama Rosa

Libor Šmoldas Quartet 18. 4.

Semilasso

featuring

Bobby Watson

/ cz, usa

Vijay Iyer Trio

/ usa

19. 4.

Semilasso

Milan Svoboda Quartet Djabe

/ cz

/ hun

Albert Vila Quartet featuring Cyrille Oswald / cz, esp, ned

20. 4.

Semilasso

Jonathan Kreisberg Quartet / usa, gb

23. 4.

Besední dům

25. 4.

Semilasso

Tigran Hamasyan Solo Radio String Quartet Vienna / arm

Inner Spaces featuring David Dorůžka

/ aut

/ cz, pl

Donny McCaslin Quartet

/ usa

with Uri Caine, Tim Lefebvre & Rudy Royston

26. 4.

Bobycentrum

Ozvěny JazzFestu

28. 6.

Bobycentrum

Avishai Cohen Seven Seas

/ il

Pat Metheny

Unity Band

with Chris Potter, Ben Williams & Antonio Sanchez

/ usa

JazzFestBrno.cz