MONTESSORI INSPIRACE PRO ŽIVOT

MONTESSORI INSPIRACE PRO ŽIVOT RENATA KŘIVÁNKOVÁ

1 E-book o tom, jak začít s Montessori.

www.smyslovy-pruzkumnik.cz

AUTORKA E-BOOKU

PROHLÁŠENÍ

Renata Křivánková „Děkuji zvídavým rodičům z Montessori pracoven v Rodinném a Montessori centru 4medvědi za jejich dotazy, vedené touhou

Tento materiál je informačním produktem. Jakékoliv šíření nebo poskytování třetím osobám bez souhlasu autorky je zakázáno. Děkujeme za pochopení a respektování tohoto sdělení. Informace obsažené v tomto e-booku jsou pouze informace a je čistě na vás, jak je použijete. Autorka nenese žádnou odpovědnost za jejich použití.

poznat potřeby svých dětí.“

2


OBSAH

Autorka e-booku .............................................................. 2 Prohlášení ........................................................................ 2 Tento e-book .................................................................... 4 Co říká Montessori o našich dětech ................................. 5 Montessori inspirace pro život ......................................... 9

Montessori metoda

???

Inspirace pro život

= Připravené prostředí

Připravené prostředí ...................................................... 11 Moje cesta připraveným prostředím .............................. 14 Závěrem ......................................................................... 21

!!! U nás doma

3


TENTO E-BOOK

Tento e-book je takové první čtení pro toho, koho zaujala montessori pedagogika. Ale ještě toho neví dost, aby v ní měl plnou důvěru a mohl se jí nechat inspirovat pro svůj život s dětmi. A mohl vložit Montessori do celého života svých dětí.

Montessori, obsahujícím několik knih a odborných přednášek. Vybrala jsem tedy to, co u rodičů zažehne zájem a chuť se ponořit hlouběji do této nadčasové metody. V e-booku také najdete podněty, kterými se můžete inspirovat pro život i pro začátek s Montessori. E-book obsahuje i můj osobní příběh o tom, jak jsme se Montessori nechali inspirovat u nás doma.

Já jsem svým dvěma dětem vložila Montessori do života a čím více (nyní jsem v mezinárodním Montessori výcviku) toho o celé pedagogice vím, tím jsem raději. Jsem ráda, že se necháváme Montessori inspirovat pro náš život i pro život našich dětí. V tomto e-booku najdete také trochu potřebné teorie z Montessori pedagogiky. Snažila jsem se o to, aby to nebylo moc dlouhé a obsáhlé. Je ale těžké najít to nejpodstatnější a nejdůležitější v celém díle Marie 4


Pokud dítěti od miminka CO ŘÍKÁ MONTESSORI O NAŠICH DĚTECH - vytvoříme vhodné (připravené) prostředí; Marie Montessori již před 70 lety pozorovala děti a došla k závěru, že dítě se naučí chodit, mluvit, manipulovat s předměty skrze svou vlastní tvořivost – nikoli proto, že ho to dospělí učí.

nabídneme zajímavé hračky (pomůcky);

- budeme k dítěti nerepresivně;

přistupovat

láskyplně

a

podpoříme jeho přirozený zájem o zkoumání světa, hledání informací, učení se novým dovednostem a vytváření si vlastního úsudku a vlastní sebehodnoty.

Potřeba učit se, porozumět okolí, vyznat se v souvislostech je v nás lidech zakódována přímo geneticky. Každá lidská bytost, a tedy i naše dítě, se rodí s velmi silnou touhou přizpůsobit se prostředí a času, kde se nachází.

MONTESSORI JE ROZŠÍŘENO PO CELÉM SVĚTĚ Metoda Marie Montessori je dnes používána v jeslích, školkách i školách po celém světě. Její teoretické závěry i praktické použití korespondují s nejmodernějšími

5


výsledky výzkumů v oblastech neurologie, psychologie i pedagogiky. Její metody jsou nadčasové a interkulturní.

DÍTĚ MUSÍ BÝT SVOBODNÁ BYTOST Montessori říká, že dítě musí být svobodná bytost. Aby bylo svobodné, musí být nezávislé. Nejde však o to, aby si dítě mohlo dělat zcela, co se mu zlíbí a nikdo ho neomezovat. To by vedlo pouze k tomu, že by se dítě nedokázalo přizpůsobit ostatním, bylo sobecké a nerespektovalo pravidla lidského soužití. Aby dítě bylo svobodné, potřebuje naplnit své vývojové potřeby a naplnilo svůj vnitřní rozvoj osobnosti.

PŘÍKLAD ZE ŽIVOTA Zní to moc teoreticky, ale připojuji příklad ze života pro lepší pochopení. Roční dítě např. hází na pískovišti písek po svých kamarádech. Pokud vnímáme jeho vývojové potřeby, chápeme, že dítě písek nehází, protože je zlé a chce ublížit druhému dítěti. Hází písek, protože je to něco magicky zajímavého – „pohybuji rukou, já dokážu rozhýbat malé kamínky, kamínky padají na zem, padají vždy stejným směrem…“. Dítě vnímá mnoho detailů, které my dospělý ani nedokážeme zachytit. Protože již nemáme mysl malého průzkumníka. Je to Absorbující mysl. Nemůžeme však nechat dítě házet písek po ostatních dětech z mnoha důvodů. A tak necháme dítě svobodné, ale určíme hranice jeho konání. „Můžeš házet písek, ale např. do křoví. Dětem to vadí, když na ně házíš písek“. Ponechali jsme dítěti jeho házení, ale nedovolili jsme mu, aby omezoval ostatní děti.

6


Tímto způsobem tzv. „pohledem pod pokličku“ se můžeme podívat i na další situace v každodenním životě.

Dítěti dáváme svobodu, ale s rozumnými hranicemi.

Dítě chce většinou dělat věci s námi nebo podle nás. A jen proto, že není zcela zručné a je pomalé, mu to neumožníme. I zde můžeme dítěti dát svobodu a možnost vnitřní rozvoj osobnosti. Činnosti mu umožníme a sami trénujeme trpělivost, která je pro naše děti velkým dárkem.

DÍTĚ JE SMYSLOVÝ PRŮZKUMNÍK Děti od narození do tří let jsou tzv. „smysloví průzkumníci“, kteří se vydávají na své objevitelské cesty. Zpočátku se jen překulí na bok, později už i dolezou na druhý konec domu nebo vylezou na zahradu či do lesa a zkoumají vše, co jim přijde do ruky. Vše, co v prostoru naleznou, si prohlíží, vnímají dotekem, čichem, někdy i poslouchají, jaké zvuky to vydává, když s tím o něco udeří a nakonec to ochutnávají. Všechny tyto střípky informací přicházející do mozku skrze smysly - utvářejí obraz o reálném světě a jeho souvislostech. Okolní prostředí pro dítě tedy utváří jeho obraz o světě. Dítě vnímá jemné detaily, které ho obklopují. Mozek bere jako realitu to, co má před očima a na co dítko zrovna myslí.

7


Marie Montessori říkala: „ to nejkrásnější pro ty nejmenší“. A pokud chceme, aby obraz světa našeho dítěte byl např. svět plný zeleně a vůní, pak mu právě tohle už od věku miminka dopřávejme – a jeho mozek to skutečně přijme jako realitu a v dospělosti to bude vyhledávat.

VTISKÁVÁNÍ VZORU S mozkem souvisí ještě jeden proces -„vtiskávání“. Jak již bylo řečeno, vše, co dítě obklopuje, nasává jako houba a stejně je to i se vzory našeho chování. Děti vše zaznamenávají, i nejjemnější detaily našeho chování: jak mluvíme s ostatními a s dětmi samotnými, jak vypadáme, jak se sami o sebe staráme, jak se stravujeme, jak nám záleží na ostatních lidech, jaké máme životní hodnoty. Vše

kopírují a snaží se být jako máma a táta. Pokud se však my sami do něčeho budeme nutit a nebudeme se před dětmi chovat autenticky, děti to prohlédnou. A přijmou pocit, že je potřeba předstírat. Jediné, co tedy můžeme dělat, je chovat se s dětmi tak, jak nejlépe dovedeme. A očekávat, že děti si vtiskávají náš vzor.

„JÁ TO DOKÁŽU SÁM“ Podněty vedoucí k samostatné aktivitě dítěte ve věku 0-3 roky zprostředkovávají pocit „Já to dokážu sám“. Tento pocit je důležitý právě při budování sebedůvěry a vnitřní motivace. Díky němu se dítě pouští do dalších a stále složitějších úkolů. A opět - mozek dítěte bere jako fakt, že „já jsem ten, kdo dokáže věci zvládnout“, pevně si věří a vnější okolí nemá přílišný vliv na posuzování jeho vlastních kvalit. Je to základ, na kterém se dá stavět a o který se dítě v pozdějším věku může vždy opřít, ať ho v životě potká cokoliv. Když se například setká na základní

8


škole s nepříjemnou učitelkou, brutálním trenérem na fotbale, posmívajícími se spolužáky nebo šéfem, který si na něm bude vybíjet zlost. Posílení vlastní sebe-hodnoty je nestabilnější dárek, který dětem můžeme dát!!!

MONTESSORI INSPIRACE PRO ŽIVOT

Celá teorie Marie Montessori je velmi obsáhlá. Popisuje jednotlivé fáze vývoje dítě a jeho potřeby v daném období. Montessori vytvořila velkou řadu speciálních pomůcek, které dítěti umožňují poznání. Definovala tzv. připravené prostředí pro každou fázi vývoje dítě. Věk od narození do 3 let dítěte je tím časem, kdy se PODLE ODBORNÍKŮ formuje a tvoří lidská osobnost. Co do sebe v této době nasaje, to v něm už zůstane na celý život. Proto je právě toto období ideální doba pro tvorbu nezávislosti a sebedůvěry. To ale nedokážeme budovat odměnami či naopak tresty. Cesta vede skrze správné úkoly ve správnou dobu (když je dítě fyziologicky připraveno), v přirozeném prostředí např. u nás doma a později i ve školce. V Montessori pedagogice se hovoří o

9


senzitivních obdobích a připraveném prostředí – to jen pro informaci, až se s těmito pojmy setkáte později, abyste věděli, že je v podstatě už znáte. Čím více člověk proniká do tajů Montessori pedagogiky, tím je jí více a více pohlcován a okouzlován. Podle mého názoru, není cesta zpět.

stát součástí naší rodiny, být jejími právoplatnými členy a mít svá práva, ale i povinnosti. Pokud dětem dáme více příležitostí toto naplnit, budeme sami překvapeni, co všechno dokážou udělat a s jakou vytrvalostí a chutí se budou zapojovat do života rodiny, do běžných dnů jejího chodu. ZAČNĚME U NÁS DOMA

Ale důležité je, kde začít? Čím se nechat inspirovat nejprve?

TOUHA PŘIZPŮSOBIT SE PROSTŘEDÍ Každá lidská bytost, a tedy i naše dítě, se rodí s velmi silnou touhou přizpůsobit se prostředí a času, kde se nachází. A naše děti se nachází u nás doma, s námi rodiči a ostatními členy rodiny. Z celého svého srdce se chtějí

Začít s Montessori tedy můžeme u nás doma a od prvních dnů našeho dítěte. Pokud čtete e-book a vaše dítě není novorozenec, nevadí. Začít se dá kdykoliv, máte-li chuť právě v u vás doma, kde se dítě nachází každý den. Skutečně se nachází. Zjišťuje, co dokáže, jaké je jeho postavení ve společnosti a zkoumá a zkoumá vše ve svém okolí. Můžeme pro něj najít činnosti, které ho v daném období budou naplňovat a vnitřně uspokojovat. A doma jich je skutečně hodně. Popisuji je v e-booku Jak probudit v dětech nezávislost a sebevědomí u nás doma.

10


I MIMINKO CHCE POMÁHAT Například můžeme začít tím, že nabídneme malému čtyřměsíčnímu miminku, aby vypínačem rozsvítilo světlo. Bude se dychtivě sápat po vypínači, aby mohlo mamince pomoci rozsvítit v koupelně. Nevěříte? Tak to vyzkoušejte. Zkuste se svým miminkem pokaždé, než jdete do koupelny, zastavit u vypínače a pomalu (nebuďme zbytečně zrychlení) a jasně sáhněte na vypínač, vzhlédněte vzhůru ke světlu a jemně řekněte „rozsvítíme si světlo“. Pokud dáme miminku šanci, aby tohle vidělo několikrát, není možné, aby to pak nechtělo zkusit samo. A to je právě ta situace, kdy miminku umožníme být součástí a podílet se na společném životě. Miminko si také uvědomí „aha, já jsem to dokázal, tak to dokážu i další věci“ a má touhu se dál učit a zkoušet další a další…

PŘIPRAVENÉ PROSTŘEDÍ

Pokud se chceme u nás doma inspirovat Montessori metodami potřebujeme vybudovat tzv. „připravené prostředí“. Prostředí, kde si dítě samo najde aktivitu, která ho rozvíjí a přirozeně navádí k dalším zajímavým úkolům. V každodenním životě jsou to především úkoly pro dítě spojené se sebeobsluhou. Tyto úkoly vyplývají zcela přirozeně z běžného života. Nejsou odtržené od reality a napomáhají pochopit koloběh celého života. Dítě také díky nim získává potřebnou slovní zásobu. Zjišťuje a upevňuje si rituály společného života s ostatními lidmi. (např. jíme u stolu, ven chodíme v botech, a pod.).

11


Byla by škoda každodenní úkoly nevyužít k rozvoji sebedůvěry a nezávislosti. Už hodně malé děti, které teprve lezou, mohou začít s těmito úkoly. Velmi záleží na rychlosti vývoje hrubé i jemné motoriky – právě kvůli tomu mohou ve zvládání těchto aktivit vznikat velké rozdíly. Některé děti v devíti měsících už chodí a dokážou si tedy ke stolu samy přinést talířek s jídlem, donést si plínku či vylézt na přebalovací pult, jiné teprve začínají lézt. Náš úkol je pak dát dítěti čas a prostor si to vše vyzkoušet. Někdy je to pro nás těžké, čekat na dítě až se samo oblékne. Nebo mu umožnit, aby se samo nakrmilo, když to rozpatlává všude kolem. Ale pro dítě je to velká věc. Pokud sebeobsluhu dítěti neumožníme z počátku, kdy o to projeví zájem, navždy mu jeho touhu zablokujeme a špatně se to později napravuje. Je tedy dobré využít každého „senzitivního období“, kdy je dítě extrémně

zaměřeno na nějakou činnost a v té situaci se učí mnohonásobně rychleji. Úkoly spojené se sebeobsluhou jsou spojené s jídlem, s oblékáním, s přebalováním a s hygienou. Vždy na úrovni vývoje v daný moment. Detailně jsem jednotlivé činnosti a jak dítěti pomoci rozepsala do e-booku Jak probudit v dětech nezávislost a sebevědomí u nás doma.

U miminek jsou to úkoly např. jíst lžičkou či vidličkou své první jídlo v cca 10 měsících, postupné pomáhání a oblékání si jednotlivých částí oděvu, první pokusy o obouvání si botiček, podávání plínky, mytí si bříška žínkou… V pozdějším věku jsou úkoly obdobné, ale dítě je již zručnější a tak musíme dítěti nabídnout nové zajímavé úkoly.

12


POHYB JE NOSIČ INFORMACE, RUKA PAK NÁSTROJ INTELIGENCE Pohyb je pro děti do tří let nosič informací, a proto je naprosto nutné umožnit těmto dětem pohybovat se ve svém domově a jeho okolí volně a bez omezení. Mám na mysli hrubou motoriku - pohyb velkých kostí a svalů. Ale i jemnou motoriku – pohyb ruky a prstů. Marie Montessori nazvala ruku nástrojem inteligence. Její metoda je asi jediná, která se vývojem ruky tak cíleně zabývá. Naším cílem je dovednosti ruky rozvíjet, dbát na rovnoměrný vývoj a soulad s rozvojem mozku a celého těla. Dnešní děti mají však spíše rozvinuté mentální schopnosti – chtějí se dívat na své okolí. Schopnosti ruky i celého těla pak ale nejsou úměrně vyvinuty tak, jak by dítě potřebovalo – přestože již oči touží na věci kolem sebe i sahat, tělo toho ještě není schopno. Stává se to u dětí, které nemají dostatek volného prostoru pro trénování pohybu, např. jsou často sevřeny v autosedačkách. To pak může vést k frustraci z nepodařené práce - děti mnohdy vztekle

věcmi házejí. Pokud dítě něco drží, získává informace do mozku o vlastnostech daného předmětu a mozek zpět vysílá signál pro vědomé pohyby svalů ruky. Celá zpětná smyčka mezi rukou, mozkem a předáváním informací je pak hnána dopředu lidskou vůlí. POHYB A PŘIPRAVENÉ PROSTŘEDÍ Děti mají vnitřní touhu jít na průzkum a zjišťovat, co je kolem. Pokud takovéto zvědavé dítě necháme v ohrádce, postupem času se jeho touha zkoumat zlomí a vztah k celému světu již bude pasivní. Bezbřehé zkoumání nezkušeného dítka může být ale nebezpečné. V domácnosti na sebe může strhnout ubrus s horkým nápojem, zranit se o radiátor topení či rozbít sklo a poranit se. Tomuto všemu chceme předejít a obáváme se dítě volně „vypustit“. Přesto existuje cesta, jak dítěti umožnit zkoumání a volný pohyb po našem domově. Úkolem rodiče je připravit domov vždy na určité období tak, aby se dítě podle svých schopností a potřeb mohlo

13


samo pohybovat, brát věci do ruky, později s nimi i manipulovat a pracovat bez omezení. Tedy např. víme-li, že dítě miluje květiny a hlínu v květináči - a nám to vadí odstraníme tyto květiny z dosahu dítěte. A namísto toho mu nabídneme jinou aktivitu, kde může pracovat se sypkým materiálem. Práce se sypkým materiálem je vývojová potřeba dítěte a těžko jí zabráníme. Když mu nabídneme naplnění této potřeby, není omezeno ve volném zkoumání a rodič má klid - nemusí stále vysvětlovat, že na hlínu u kytičky se nesahá. Malé děti tohle stejně nikdy nedokážou pochopit. Když je za hrabání v květináči budeme plácat přes prsty, neuvědomí si souvislost plácání se „špatnou aktivitou“ a pouze se zlomí jejich touha zkoumat. A my rodiče se budeme stále jen rozčilovat. Proto je pro všechny strany užitečnější, pokud takovéto věci odstraníme z dosahu na určité období, pak je opět můžeme vrátit.

MOJE CESTA PŘIPRAVENÝM PROSTŘEDÍM

Do tohoto e-booku uvádím i mojí cestu připraveným prostředím resp. cestu naší rodiny. Teorie je důležitá, ale příběhy a reálné věci inspirují více Věřím, že mnoho rodičů, kteří jsou nyní na počátku se svými dětmi, by to mohlo inspirovat a pomoci na cestě a i k výsledku

PŘIPRAVENÉ PROSTŘEDÍ U NÁS Asi nejvíce si připraveného prostředí užil můj muž! Několikrát do roka přestavěný nábytek, kuchyňské potřeby dole v šuplíku a v koupelně měl zrcadlo u kolen. Dnes, kdy obě děti máme za hranicí tří let a ještě nejsou

14


školáci, se vše tak nějak ustálilo a on vidí samostatné děti. Děti, co si po sobě utřou vylité pití. Děti, které samy věší vyprané prádlo. A také děti, co uklízí ze svého vnitřního pocitu, že je to vlastně fajn! Vidí i jiné přínosy, protože obě chodí do Montessori školky a tam je přínosů opravdu hodně. Já ten největší přínos vidím v jejich vnitřní touze hledat nové věci, učit se a jít si za svou vůlí. To, že dcera v předškolním roce školky píše psacím písmem, čte a sčítá čtyřmístná čísla, je hezké, moc hezké. Ale nejvíce se mi na tom líbí, že to vše vzešlo z jejího vnitřního zájmu a chuti se učit, kterou už nikdy neztratí!

ani se mi nechce vše doma přizpůsobit pouze půlce osazenstva

PROLÍNÁ SE VŠEMI MÍSTNOSTMI

POCIT BYL MÁLO, POTŘEBOVALA JSEM INFORMACE

Připravené prostředí se u nás doma prolíná všemi místnostmi. Ve všech místnostech žijeme čtyři a několik domácích mazlíčků, počínaje velkým psem a konče morčaty. My s mužem máme svá nedotknutelná místečka, o kterých nemůžu říci, že jsou připravená pro útok dětí. A

Měla jsem rámcový pocit, jak k dceři chci přistupovat, ale neměla jsem techniku a nástroje, jak toho dosáhnout. S kamarádkou Janou Holcovou jsme založily Rodinné centrum 4medvědi, kde jsme organizovaly řadu seminářů pro dospělé a s velkým zájmem je absolvovaly (např.

Vše začalo, když byl dceři zhruba rok. Vnímala jsem její touhu si hrát s vodou, ale nevěděla jsem, co jí na tom tak přitahuje. Když jsem ji nechala a ona vše rozlila, postupně se mě zmocňovala hysterie: „Je úplně mokrá a v koupelně potopa“. Sama jsem si říkávala, že si přidělávám práci a že jí to asi dělat nenechám. Stejné to bylo i s dalšími věcmi v kuchyni, v obýváku i na zahradě. Cítila jsem totální rozpor sama v sobě. Chtěla jsem jí umožnit to, o co měla silný zájem, ale zároveň jsem nechtěla prožívat pocit zmaru a rozčílení nad spouští, kterou pak vytvořila.

15


Respektovat a být respektován). Postupně jsem se seznamovala s Montessori pedagogikou. Ruku v ruce jsme i začali v našem centru vše aplikovat ve spolupráci se zkušenou učitelkou Evou Houdkovou, která především stála za založením Montessori školky 4medvědů. Vše začalo zapadat. Školka, která začala vznikat u nás centru, ale nebyla plnou odpovědí na to, co se dělo u nás doma. Nejde zcela vzít školku a překopírovat si ji domů. Důvodů je mnoho. ZJEDNODUŠIT ČINNOSTI Postupnou cestou jsem zkoušela, jak dceru zapojit do úkolů každého dne, tak, abych byla s ní a ona se ode mě mohla učit „co je život“. Začaly jsme vše dělat spolu a fungovalo to. Postupně jsem přicházela na to, jak dceři zjednodušit některé činnosti. Často stačilo jen dávat věci na jedno místo, kam ona dosáhla. Pak je mohla sama vzít a donést a to jí zcela uspokojovalo. Mě pak bavilo se dívat na naplněné dítě, které hledá další příležitosti, jak mi

znovu pomoci. Chtěla být důležitá a dělat věci jako já. Hledala jsem informace a zkoušela rady, jak dítěti doma vytvořit připravené prostředí, kde dítě nemusím stále okřikovat a hlídat. Chtěla jsem doma vše připravit tak, aby to mohla dělat sama bez mojí pomoci – protože to jí bavilo nejvíce. Ve 2,5 letech dcery přišlo další miminko, syn. Zhruba první rok jsme měli v podstatě dvě na sobě nezávislá připravená prostředí. Každý potřeboval něco jiného. Když se syn začal více pohybovat a věci kolem sebe zkoumat, bylo potřeba vše nově připravit. To bylo pro mne dost krušné období - skloubit potřeby tří a půlleté holčičky a ročního průzkumníka. A to vše tak, aby to oba stále zajímalo. Prostředí bylo potřeba mít podnětné pro oba a přitom téměř na tom stejném místě. A tak jsem její aktivity dávala o trochu výše: ona se cítila důležitá a on si na nich nezkoušel nic, co by nemohl splnit. Pro oba jsem hledala aktivity, kde by si zakoušeli pocit „já jsem to dokázal sám“. To si prožívali na úkolech

16


přiměřených jejich vývoji. Díky tomu pak postupovali dále a hledali další věci. Vnitřní motivace je hnala dopředu rychlým krokem. A mě také. Naštěstí jsme tou dobou byli dva měsíce na chatě v lese a tam už přirozeně bylo mnoho příležitostí pro oba. KAM TO DÁT Abych byla konkrétnější: například jsem se divila, proč si po zutí venkovních bot dcera boty neuklidí. Pak mi ale došlo, že vlastně neví, kam je má ukládat. Koupili jsme botníček a nízký věšák a najednou jako mávnutím proutku si botičky ukládala do botníku a bundičku věšela na věšák. Prostě je před tím neměla kam dát. Bylo to pro mě objevení Ameriky! Nádherný objev, který mi umožnil vidět mou rok a půl starou holčičku zcela v jiném světle. Toto pro mě byl zlom. Dodnes si to pamatuji. Pochopila jsem, že když jí nábytek a vybavení velikostně přizpůsobím, ráda je bude používat.

MAGICKÁ VODA První místnost, kde jsem připravené prostředí začala aplikovat, byla koupelna. Silný zájem dcery o vodu mě k tomu navedl. Naučila jsem jí, jak se pouští voda. Nemusela jsem vymýšlet, jak jí postavit stupátko k umyvadlu - máme doma bidet, a tak se jednoduše stal jejím umyvadlem, kam dosáhne ze své výšky. Hlavní úkol byl, jak ji naučit vodu také vypínat, abychom neměli neustále potopu. Dokola a dokola jsem jí ukazovala, jak se vypíná. Až mi kdosi poradil, nakreslit rysky na nádoby – aby ukazovaly, kam až se voda nalévá. Bylo pro ni tak zajímavé si vodu sama natáčet, že i na rysku přistoupila a fungovalo to. Měla v koupelně několik misek, naběraček, trychtýřů, houbiček a hadříků, které používala. Z počátku jsem měla tendenci jí tvořit tácky s pomůckami, ale nedostatek prostoru v koupelně mi to nedovolil. Také se mi domů nechtělo kupovat několik stejných mističek a konviček. Naučila jsem jí, že si potřebuje donést určité

17


věci, aby mohla přelévat. Moc jí bavilo si pro věci chodit a až pak začala s věcmi pracovat. Dnes už vím, že pohyb je pro děti do tří let informace o tom, jak svět opravdu funguje a že to vlastně tehdy bylo ku prospěchu. A nás k tomu navedl nedostatek prostoru a nemožnost nakoupit několik stejných nádob. Dodnes za dlouhých zimních večerů děti milují „omývání jídelní židličky“. Donesou si nádobu s vodou, kápnou trochu prostředku na nádobí, vezmou houbičku a čistí a myjí. Koupelna se nestala pouze místem aktivit, ale dcera a později i syn si tu začali sami mýt ruce. Mýdlo i ručník měli tak, aby na ně dosáhli. Také měli v nízké poličce kartáček a pastu. Často jsme si všichni najednou čistili zuby a nápodoba fungovala perfektně. Byli rádi, že dělají věci jako já. Jako já také např. plnili pračku, vyndávali mokré prádlo a věšeli se mnou na sušák. Až na chatě v přírodě mě napadlo, že vlastně můžou i věšet prádlo, když budou mít nízkou šňůru s kolíčky. To byl také velký hit.

V KUCHYNI V kuchyni to probíhalo podobně. To co jsem dělala, jsem se snažila zpřístupnit i dětem. I zde vítězila voda - často omývali zeleninu. Později i míchali a krájeli. Společné vaření ale nebyla vždy zábava i pro mě. Často se stávalo, že jsem z toho byla „vytočená“. Měla jsem jediné vajíčko a děti mi ho rozlily do mouky. Nebo mouku rozsypaly po celé kuchyni. Postupně jsem se naučila si společné vaření dopředu promyslet a rozdělit si úkoly. Osvobodilo mě, když jsem si uvědomila, že děti v tomto věku nechtějí tu bramboru oloupat proto, aby skončila v polévce. Ale zajímá je to samotné loupání. To si užívali neuvěřitelně dlouho a já už na počátku věděla, že na tuhle bramboru nemám čekat. Jinak bychom tu polévku měli až k večeři, místo k obědu. Teprve když jsem pochopila, že to nedělají s cílem jako já, tedy to „udělat“ ale jen činnost „dělat“ - pak jsme si to začali užívat všichni. V době, kdy s námi začal vařit i syn, často chtěl dělat to, co jeho starší sestra. To někdy

18


bylo náročné a provázené brekem a scénkami. Naučila jsem se, ale větu „toto je tvoje práce a toto je sestry práce“. To syn akceptoval a každý mohl dělat to, co vývojově zvládl. Měla jsem tendenci synovi nadržovat, protože je přece malý a „nemá z toho ještě rozum“. Brzy jsem pochopila, že i on pravidla s noblesou přijme a respektuje.

stůl a donést jídlo. Také by se malý stolek hodil např. na malování, či jiné aktivity. Bohužel jsem ale nenašla židli a stůl, který by nebyl jen na krátké období. Ideální by byl takový, který by dětem stále svou výškou vyhovoval - byl pohodlný a zároveň jim vydržel alespoň pár let. V OBÝVACÍM POKOJI

Aby se mnou mohly děti pracovat na kuchyňské lince, přistavovaly si židličku, na které pak stály. Někdy jsem s nimi i vařila na zemi. To jsem často dělala, kdy byl syn malinký. Užíval si hlavně osahávání zeleninových slupek, které dcera právě oškrabala. Postupem času je také přendával z jedné mísy do druhé.

V obývacím pokoji jsme měli u země několik aktivit na vkládání – to děti vždy bavilo a mě vlastně také. Procházela jsem různé obchody – ať už domácí potřeby, OBI či IKEA a hledala, co by se kam dalo zasouvat. Děti to vždy s nadšením přijaly. V podstatě šlo jen málo o to, jak šikovné pak měly prstíky, hlavní bylo, jak hluboko se dostaly ve své koncentraci a v rozvoji vůle nad těmito úkoly.

U jídelního stolu máme dodnes rostoucí židle, díky kterým si děti mohou sami vlézt a vylézt na židli a částečně si i donést jídlo na stůl. Asi by bylo ideální, kdyby měly nízkou židličku a stolek, kde si samy a pohodlně mohou protřít

Když byl syn miminko, měl široké zrcadlo u země, kde jsem mu zavěšovala jednoduché origami motýlky, které dcera synovi vymalovávala. V obývacím pokoji jsme také stavěli překážkové dráhy v době, kdy ještě lezl a

VAŘENÍ NA ZEMI

19


potřeboval si najít hranice svého těla. V době, kdy už začal chodit, jsme rychlé aktivity přesunuli ven. Doma jsme neběhali. V LOŽNICI Ložnice jsme měli řešené tak, aby si děti samy mohly vylézt z postele a nebyly závislé na tom, až je z postýlky vyndáme. Syn se poměrně brzy (cca 9 měsíců) naučit lézt z postele ven. Zajímavé bylo, že děti brzy pochopily, že můžou z postýlky vylézt i při večerním usínání. A právě protože věděly, že vylézt mohou, neměly potřebu to zkoušet znovu a znovu a usínání bylo v klidu. Milovala jsem okamžiky, kdy se syn po poledním spánku sám sebral a přišel za námi do obývacího pokoje. Byl tak hrdý, že si toto mohl sám zařídit! Když jsme spali u mých rodičů, kde byla uzavřená postýlka, často po probuzení brečel. Asi i vznikaly určité pocity frustrace, když čekal, až ho někdo uslyší a vytáhne ho.

PRACOVITÉ DĚTI Na našem domácím prostředí mě nejvíce bavil pohled na děti, které chtěly dělat věci jako já. Jsem moc ráda za to, že jsem pronikla do středu Montessori metody. Díky tomu jsem začala dětem důvěřovat a dávat jim odpovědnost už jako batolatům. Střed Montessori je ale tak obsáhlý, že nyní absolvuji i mezinárodní Montessori výcvik AMI pro děti 0-3 roky a toužím pomáhat dalším rodičům posilovat důvěru v jejich děti. Nově také v e-booku Jak probudit v dítěti do tří let sebevědomí a nezávislost u nás doma, který jsem napsala a je na stránkách Smyslového průzkumníka. Zjistila jsem totiž, že ne všichni, které tohle téma zajímá, bydlí v dojezdové vzdálenosti do Prahy 4 - Podolí, kde RMC 4medvědi sídlí a kde mám pro rodiče semináře. Přišlo mi ale, že když už někdo má chuť a elán svému dítěti od narození doma vytvořit připravené prostředí, bylo by jednodušší mít do začátku k ruce nějaký návod. A jsem moc vděčná, že takovýchto rodičů je opravdu hodně. Já

20


hledala informace všemožně a na mnoho věcí jsem přišla po dlouhé době nebo zkoušení sama, resp. to tak nějak vyplynulo z praxe.

ZÁVĚREM

Budu ráda, když se tento mini e-book stane alespoň malou inspirací pro Váš rodinný život. Život plný důvěry v sebe navzájem. Asi se to nepovede hned a výsledky určitě nepřijdou přes noc a tak si raději užívejte každý den s vašimi dětmi. Děti se od nás učí nejen to, jak se věci dělají, ale také to, jak my je děláme – s jakými emocemi k věcem přistupujeme a jaké je naše celkové naladění a postoj ke světu a ostatním lidem. Když jsme uspěchaní, budou i naše děti uspěchané.

21


Pokud máte chuť, budu moc ráda, když mi napíšete, co vám tento e-book přinesl, jak se vám líbil nebo co vám v něm chybí. Napište prosím na e-mail: [email protected].

Děkuji. Renata Křivánková

22


MONTESSORI INSPIRACE PRO ŽIVOT

Recommend Documents