r
v
VESTNIK KRÁLOVSKÉ
ČESKÉ SPOLEČ N OSTI
NÁUK
TŘÍDA MATHEMATlCKO - PŘÍRODOVĚ DECK Á.
ROČNÍK 1897.
SE 43 T AB ULK AMI A 31 OBRAZCI V T E XTU.
V PRAZE 18gS. Á K L A DE M KR Á L O Y S K Ě
ČES K Ě S P OL E Č N OST I N Á U K.
V KOM MISSI U F R. idvNÁČE .
SITZUN GSBERICHTE
t. HW:. Al;,; r-J,E'A' '(lI
•
DER KÖN i GL. BÖ RMIS CHEN
GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN, MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE.
JAHRGANG 1897 ,
MIT 43 TAFELN UND 31 TEXTFIGUREN.
-----<~ --
PRAG 1898. VE RLAG DE R KÖNJG L. BÖ HM. GESELLSCHAFT DER W1SSENSCHAFHN . IN COMMISSI0N BEI F R, RIVN AC
,
XXVII.
Ještěr
Polyptychodon Ow. Nový nál ez.
P op i s uj e cl 1'. F I' a II t 1šek Ba y e r ,. P r a ze. Sf
J)
nll)· ([",r i
(P Í'r dl ože no dn e 28 .
1)
te.du.
k větn a
1897.)
V útvaru kl' íclovém nenáležej í fo ssiln í pl azi k n á l ez ům pn1\' e n ejhojn ěj šim . Platí to ze,jm éna o vrst\'i ch našeho útvaru toho jména ; vedle značn é h o po čtu r yb z n am e nit ě zachovaných nalezeno v n ěm u nás posud pl'all1álo Reptilií, a to j eš t ě j en v úlomcícll , jež bývá clruh dy velmi nesnadno ur č iti. Odkazuje čte n áÍ' e ku Fri (;ov u sjJisu o plazech a r ybách našclJO útvar u kl'idov ého 1) a ku SV é lUU zatímnému seznamu t ě chto ob r a tl ov c ů ,'~) chci t u jen stru C;ne opakovati, že byly II nás posud nalezeny v Í'e(;eném útvar u d v ě želvy (Chelone Benstedi Ow., Pygmaeochelys Jlliclt elobana Laub e) , z t ác1u Sauropter ygií fragm enty z koster a zuby rodů P olyptychodon Ow. a Plesiosmwns Conyb. (?), z Dinosaurií tI'i kost i z k on četin (Igu,ano don Mant. ?) a trn z obratl e n ějakého takového j eš t ě r a, z Pterosauri ( kost i z konč etiny druhu Ornithochú'ns (Oretonús ) Hla 1; áči (Fr. ) a n ěco isolovaných, posud n e urče ných zubil. Patrno z toho , že kažc1~T nový nález právě II nás jest tím z ajím av ěj šim a důl ežit ěj š ím. \' (lubnu t. 1'. zaslal palaeontologickým sbirkám Česk ého Musea p. prof. clr. Konvalinka v Mladé Bol slav i fragment z le bky je ště r a J) Dr. A. Fritsch: Die Repti li en und Fi sr,he de r hohru. K r eidefol'm ati on. Prag 1878. 2) Kritický seznam pl azllv a r yb C. útvaru křído vého ("Věstoík Č eské Akademie cís. Franti ška Josefa ", ro č . Y. 1896 .). Ti.
mathematick o-piíro dov ě decká.
1897.
1
2
XXVH. F ran t. Bayer;
rodu Polyptychod01'b Ow., darova ný Hdící1ll u č itel e m p. Vaisem v Krnsku. Fragment nalezen byl (nebylo již lze na jisto postaviti, kdy) v lomech ležících na východ od vesnice Zámo stí (v Boleslavsku), na sever od rokle poblíž zI'iceniny Hrádku ("Staréh o zámku ") ležící. Oba lomy - v ětší i menší - náležejí "vr stvám trigoniovým" té partie česk ého útvaru křid o v éh o, již nazývají vrstvami Jizerskými. :-1 ) V těchto trj goniových vrstvách nalezen posud II nás z obr atlov ců jen ptak oj eštěr Ornith ochútts Hlaváči (Fr.) a pak zbytky ryb tě chto d ruh ů : Oxyr7úna Mantelli Ag., O. angust-idens Reuss, Otocl1.,tS (Lamna) semipl'icatus Munst., O. appendiculatus Ag., Corax heterodon Reuss, Larnna (Scaphanorhynchus) raphioclon Ag., L. subulata Ag. a Pycnodus scrobiculattts Reuss (viz Fri čov y "Jizerské vrstvy", str. 73.). Nejnovějším a vedle jm enovaného p rávě pt ak oj eštěr a n ejdůlež it ěj ším nálezem z tě cht o vr15tev jest zajisté frag ment lebky zámostské, k jeh ož oběma vyob razením (obr. 1. ze zpod u, ohl'. 2. ze zad u) tu stru čn ý popis jeho bud' pi'ipojen. N ej dů l ež itěj š ím proto, p O ll ě v arlž jest to zbytek j eš t ěr a tohoto druhu poprvé nalezený u nás mimo vrstvy bě lohorsl{é, a pak že jest to úhrnem teprve osmá známá čás t lebky takového j eš těr a, po ně mž zbylo k r o m ě zubů , o bratl ů, kousku žebra a dlouhých kostí z k o n četiny (?) jen sedm ero úlomkll lebky posu(l p op san ~Tc h .
Jak jsem zjistil z úp ravy korun y zubu n api'íč pi'eraženého a vězícíh o v pískovci přím o u ko ř en e nejdelšího zachovalého zuhu (obr. 2. 111), náleží fragment druhu PolyptychoílOll interruptus Ow. Te ninký email zubu tu totiž ukaz uj e pod lupou charakteristi cké li štny, jimiž se zuby tohoto druhu j eště rů vyzn ačujf. A pak mimo jiné i úprava dentinu svě d či o tom, že nález zámostský právě ku jmenovanému druhu náležÍ. P oh ří chu nebylo z této lokality možno získati dalších fragm entů , jež p a trn ě nepoznány pi'i šly na zmar.
1.
Ro d PolyptycllOcZon Owen 4) (Lutkesau/rus, Kipri anoff; rád Sauropteryg1:a, čel ecT Plesiosa1w-icZae) má posud nalezené dva druh y, jež 3) Dr. Ant. Frič: Studi e v oboru khdo vého út varu v Č: ech á ch , III. (" Archi v pro p l'í l'od o vě de c k é prozk oumání Č ech " , V. díl , č. 2. gpol. odd ěl. ; P rah!1 1885.). 4) R. Owen : A Mon ograph of th e Fossil Reptilia mati ons (P alaeontogr. Soc., L oud on 18[, 1- 64).
oť
th e Cr etaceous For-
Je š tě r
Polyptychodon Ow.
3
po Owenovi i Lydekker 5) a Smith Woodward") u vá d ějí: P. -interrQ;~pt'Us Ow. a P. conti}'m~~s Ow . Prvého druhu byly s po ~á tlm známy jen zuby a kus dolej ší čeli sti (viz n Owena tab. X" XL, XIV.) ; v poz{léjšlm supplementn sv é práce (č.. III.) popsal a zobrazil Owen čás t čeli sti s prázdnými alveolami zubů a zadni i sUední část hOl'ejší partie lebky (tab. IV.), pak těl a obratlův a fragment ~eb ra (tab. V. a Vl.). Úlomek lebky nalezený 1'. 1860. II Sommersetu svěclčí o znamenitých rozm ěrech její; máť fragment délku v ětš í než 90 cm, a to bez nejpi'ed n ěj ší č ásti lebky, jež tedy musila míti délku v ětší jednoho ut ! Některé části kostry popsal a zobrazil Owen bez bližšího udání , kterému druhu r. Polypty chodon náležejí (jmenuj e pro s tě j en tento rod). Qw en uV ~ld í tyto vrstvy v Anglii , kde byl Pot. interruptus posud zji š těn: Upper Chalk, Cambridge Greensanel, Lower Chalk. Také v ki'ídových vrstvách Lewesských jest nalezen, i m ěl tuelíž z n ačn é rozšífení vertikalní (cenoman, turon, senon). Ostatně není ani llOl'izontalní rozšíření nepatrn é : znám eť jej na pi'. z Anglie, z Čech, z Ruska. U nás (Frič, Reptilien unel Fische) byly v b ělohorsk é opuce nalezeny po většin ě jen isolované zuby elruhu Polyptychodon interr/;~pt~(;::; Ow. ) totiž až na n ěkt e r é výjimky jen kamenné výp ln ě z pul}lo vé dutiny zubů. Dentin, cement a email jest na ni ch zachován jen velmi zř'fdka; pravou podobu zubu poznati lze nejlép e podle odlitku (Frič, str. 1., obrazec v textu, Fig. 1.). Tato kamenná jádra z dutiny zubll ve sbírkách musejních mají délku 7-1 2 cm, šířku 1--4 cm, jsou na štíhl é špičc e mírn ě zakř'ivena, mají prům ě r ovalnf, ano jsou nékdy se stran dosti sma čkl á . Vět3 í prům ěr průl'ezu na pi'. u jednoho jest 22 mm, menší jen 10 1nm. V citovaném svém spise o plazech a rybách českého útvaru khclového popsal Fri č tyto zuby (str. 1., 2.; koruna zobrazena i na Tab. 1. Fig. 3.), t ělo obratle (Tab. l., 2.) Ll; čj IlÍ stru čnou zmínku o dvou fragm entech dolní čeli sti, pak o n ěko lika ploských , chatrně kOllservovaných kůstk ách patrn ě z lebky ta-o kového ještěra. V lomu, kde byly tyto úlomky nalezeny, pohhchu se již nepracuj e, tak že novýeh nál ezův ocltamtud o čekávati ll elze. Prof. Waagen prý tam dal kdysi pátrati po zbytcích Polyptychodonta, i podařilo se mu dle doslechu získati takový fragment ,,) R. Lydekk el' : Catalogue of the fossil Reptilia ancI Amphibia in the B. M . Part II. Londou 1889 . 6) A. Smith Woodward (and Shel'born): A Catalogne of Bl'itish Fossil Vel'tebl'ata. London 1890.
1*
XXVll. Frant. Bayer:
4
lebky, že dal ::;e upraviti odlitek 'i niti'ní dutiny l e be čn é. Důl ežitý nález tento byl prý odvezen do Vidně a není pohří chu pl'i.tupným. Ohledal jsem z ev rubn ě znova jmeno van é dva fragmenty zpodní čelisti a stlljž tu tedy ob V írn ěj ší popis jejich. Dlouhá kost, patrně vě tev dol ej V í čeli ti (max illa inferio'r ) a to clentaZe' , má délku téměI' 70 cm, na užším konci výš ku 8 cm, na širšim průřez asi ovalný (10 X 7 cm). J est dutá (dutina vypln ě n a opukou ; ; tlouštka těny na užším kon ci jest 8 mm, na širším má . kost tlouštku nhnou, ano na v n ějš1 stran ě jest ulom ena do cela. a zpodní strané jest kost oblá ; alveloarn1 partie čelisti jest všecka zakryta opukou . K této štíhlejší kosti pi'iléhá na v-n ější stran ě sanice druhii kost s plo š těl ejší, zdélí 08 cm, zvýV,í 12 C1n . jež jest kromé proximalní čá.ti od delšího a t en Uho dentale o dd ělena vrstv ou opuky až 3 cm m o~nou; distalní čás t schází. Nemohn tuto de:,koYito u kost pokl ádati l eč za compZe1nentare (Hoffmann a j.) llol jší čeli: ti. Drub ý fragment má podobu mohutn é vidli ce o úhrné délce 3~ cm ; na pi'ec1ni m konci má spole<::ný, celkem oblý km en obou větví pn'lm ěr 11 C't n , a u vzd ál nosti .lG cm od kon ce se kost dělí ve dv ě vétv e : delší má délku as ] 3 cm a na konci prům ěr 8 cm, druhá, mnoh m kratVí vět e v jest ulomena a roztříštěna. Obě v ětv e vírají úh el clo. ti ostl')T, l>i'ed ním ž i ve . p o l e čn ém km enu jest patrná, úz ká ště rbina, arci tecI hm otou nero 'tní 'yplněná. F ri č má tento fragment za čás t čeli ti poblíž artilmla 'e j ejí lebkou, tak že by delší v ě tey byla a 'i wrtic~(;Za }'e) kratší coronoždemn; pro I'eč enou š tě rbinu zd álo by S8 skoro ž jest to spr e část pi'eclní symfy e obou větví dolejší č elisti, ač o tom všem již d efi nitivn ě rozhodnouti nelze. Celek jest dnes slepen ze cl vou kusu ; byltě p r ávě pod úhlem, v n ěmž obě vě tve se stýkají, př era žen a na této hranici obou částí jest nepatrná rIu. tinka po zubu, arci již mimo ko.'t, v opuce, jež na fragmentu vězí. Oba tyto F ri č.em uvedené kusy mají tam, kde zachována ko t; bal' u červenavě hn ě dou; o mikroskopické úpravě její později bude zmillka u ó n ěna.
Krom ě toh o jsou ve sbírce zkamen ělin českého útvaru kUdového vystaveny dva spolu spoj ené kusy opuky b ělohorsk é se zuby \ ězícími v dutinách té opuky, u ni chž krom ě iednoho není ani stopy po ylastní hmotě zubů, tak že dnes vy čnívají z dutin opuky jen typická, zašpičatělá kamenná jádra ze vnitřní dutiny zubu_ V dolejším ku e opuky ( rozm ěry: délka 12 cm, šíl'ka 12 cm, ýška 13 cm ) jsou dy ě takové dutiny po zubech; v hořej ším (délka 11 cm, šířka 6-5 cm, '. ýška 12'.~ cm' jest po s traně jedna dutina se zub em, a v př or lu vě zí v opul:e šikmo
Ještěr
Polyptychodon .Ow.
5
položený zub, na ll ě1l1 2 kr omě špit ky a plo chy obnažené zachován za kamenným jádrem i clentin a email. \. nacl tímto zubem jest také fragment dolejší čeli sti zvýší 5'5 cm, o nejvétšf ší řce rovnéž 5'5 cm. S tímto nepatrllým úlomkem bylo telly dosud známo a popsáno z lebky j eštěr a Polyptychoclon interruptus Ow. jen sedmero různýc h fr agmentů (o jednom osmém - neudává Owen, kterému z obou ch' Uhll náleží); nový úlomek zám ostský jest i proto cll1 ležitýrn, že jej podle míry, po ktero u jest zachován, přímo za veliký fragment lebky Oweno vy (Ioc. ót., Supplement III. , Tab. I V. Fig, 1.) l'aditi dlužno.
II. té m ěř podobu krátkého lmžele zkomol eného, jehož pod stavu na phpoj eném obr. 2. (ze zadu) lze vid ěti. Nej větší šíř'ka jeho ( pr ůměr této zaLIní plo chy ) jest 15 CJn, výška 10 cm. Na z vodní ploše (r) bl'. 1.) lllá délku (méí'eno pr ostře dkem kosti m) 13'5 cm, šít ku vz adu (na ubrazci dole) 15 cm, v pteclu (na obr. nahol'e) 12 cm. Vn ější, celk em oblá plo cha (na obr 2. n ah oře a po obou str anách) jest všecka kostěná; kost jest póro vi tá, drobivá a byclroxYllem železitj'Tln do 1'( zava zbaryena. Na zpoclní ploše fragmentu vicl ětúm chovalejšf již ko ~ t 'In (obl'. J. ) barvy světl e žlutav é (téměl' žemlové) ; jest t o čeli st hoi'ejší (max illare) , a to vniti'n(, alueola1"ní část její (" thi ckened terminal bord el' oť th e alveolar plate", Owen; a' na obr. 2.). Dovniti' se kost v p řecl u , pak nad stf'eclem fr agmentu ( u Jn' ObLL ) a vz acl u (v iz obr. 2.) ľ ozš i i' uj e ve lJříčky, jež zajisté souvisely s kosti r a dli čn o u (vomer; poloha jejf označena písmenem [v] na obr. 2.), kteréž beze vši po~hy bDo sti již náleží kost na obvodu celého lmsu po pravé jeho stran ě (o br. 2., práv ě u [v] ; na obr. 1. v levo, u m' ). Na levé str aně (obr. 2. a; na obr 1. v prayo od zubů) není povrch fr agmentu l eč v n ěj š í čás t hoř ej ší čeli s ti, val alveolarní ( "alveor al wall" , Owen; obl'. 2. a), pon ěkud již porouchaný. Mezi těm ito oběma partiemi hořejší čelisti (obl'. 1. m == a' na obr, 2., pak a ), z nichž zejména vniUní (m) p ě kně ukazuj e vrstevnatost kosti i na naš em obraz ci patrnou, zachovány v al veolách (pi'ípad velmi vzácný!) th z~~by (obr. 1. a 2. I ) lL III - čí slo v ány od pi'edu na zad). Vzdálenost mezi jednotlivými zuby činí l'Ď až 2 cm. ,V alv eolách zachovány dentin i cement zubil, krom ě alveol na zubu n ejzadn ějším (III) jen teninká vrstva dentinu na ,nitřní jeho straně, t ak že nad alveolami trčí ven jen kamenná jádra,
Popis fr agment'u. Zámostský úlom ek lebky má
ro způ leného,
6 vý pln ě
části)
XXVII. Frant. Bayer:
pul pové dutiny ZUb lí ; koruny vlastních ZUbll (kromě nepatrné i hroty těchto kamenný ch j ader j sou luaženy, ba prvý zub
(obr 1. I) ulom en až do samé alveoly. Kor-cny zubů byly zajist é velmi dlouhé; na našem exemplaru obnažen jediný kMen zubu (Tll, obr. 2.) a ten má délku 9 C'ln . I s tfmto koř'enem až 1JO urnž enou špičku kam enného jádra má zub délku téměř 13 cm, tak že se úhrnná déllm zubu rovnala nejmén ě 16 cm. N ejvětší prům ěr celého zubu (i s dentin em a cementem), j ejž bylo lz e zm ěí'i t i , j est 3 '5 cm; prům ěr l{amennýcb jader činí 2 až 2 '5 cm. Všecky zuby sm ěiují z čelisti ven (viz
ff
m
OUl'. 1. Polyptychodon interru ptus Ow., úlomek lebky ze zp od n ! zmenš en n a ,l/ ~ ); m lJ ol'ej ší če li s t, ?n' pÍ'Íč u ý I, II, III, zuby v al "eolách. Z lomu Ll Zámo s tí.
v j" b ěže k
její,
obr. 2 . III) a p o n ěkud do pi'edu, jako u vyhynulých j eštěr Ll takových vždycky pozorujeme; podle mírného úklonu zub ů v p ř'e el možno náš fragment prohlásiti za část pf'eelní poloviny maxilly; praviť i Owen (Ioc. cit.) u fra gmentu hořejší čelisti: "show the same obliquity of the separate socket s of the teeth as exist s in tho ~e at t he forepart of the bone in c81'tain Plesiosauri " . Arci v nejpř'ed n ěj š 1 části hořejší
Ještěr
Polyptychoc1on Ow.
7
2elisti musily by zuby mnohem š ilnu ěji v pr-eel býti n aklon ěny. Vzadu v pískov ci (obr. 2., u koř'elle III, nahoi'e) vězí koruna zubu patrně ulomeného, jež se tu zachovala tém ěř ve pi'fčném průře zu: kolem kamenného jádra vidíme tu vrstevnatý dentin a teninký hn ě dý email s charakteristickými podélnými lištnami. O těchto vrstvách zubu v odstavci zvláštním j eště promluvíme. Jen tolik tLl dodáme, že kolem kOl'e nů zubu (kolem cementu) viděti všucle jinak zbarvenou, našedivělou obrubu 3 až i 4 mm tlustou, z vápnitého pískovce; jak se do alveol dostala či jak tam vznikla, o tom ur čitého a nade všeclm pochybnost platného soudu pronésti nelze.
a
( u)
JIl Ohl'. 2. Polyptychodon interruptus Ow., úlomek leb k y ze zad Ll (zmen še n na 1/2); (t a1veloarní val (" alveloar wall" , Owen), Cb ' ztlust lý okraj ynitl-ni al veloarní části hoi- ej ší če li s ti ( "tbi ckened border of the al veloar plate" ), [u] poloha vomem; III nejzadn ějši zub v alVeole. Z lomu u Zámostí.
Zachovalé kosti frag mentu vězí v šedém pískovci vápnitém i pohlinitém (na našich obrazcích t emn ěj š ím , než ko st); na levém okraji zkameněliny u pohledu ze zpodu (obr. 1.) jest pískovec rozdělený ve dvě kostěným můstkem ml již ohražen kostí (viz i pravou polovinu obr. 2.). Není pochybnosti, že tu ležel dvojitý vomer; po levé stran ě jeho (arci II pohledu ze zpodu; pohližejíce na lebku ze zadu bychom musili řici: po pravé s traně ) by se opakoval převrác~mý náš obr. 1. I z rozm ěrů 2ámostskéLlo fragmentu, jenž někud
8
XXVII. Frant. Bayer :
náležel přední (arci nikoli n ejpře dn ěj ší ~ části patra lebky Polyptychodontovy, a to jen krajní jeho partii, možno tu souditi na z na čné dimmense lebky těc hto Ples iosaurid.
III. Milcroslc0p1:cké vyšef1': ení ko sti a zubů. 7 ) Kosti starších fragmentů z lebky druhu Polyptychodon áder1'upt~(;S Ow. z vehlovické opuky mají ji ž maln'oskopicky sloh vláknitý neb až stébeln atý. Právě v tomto případě lze zvláště poclrob něj š í úprav u kosti snadno ohledati. Již lup ou vidíme, kterak jest složena z oblých ty C:inek (průřez u knlhovité ho neb ovalníh o) tu a tam spolu spoj enýc h. Na uražených koncích maj [ har vu b ě l avo u , k(ležto povrch jest narudle hn ě dý, tu světl ej ší , tu tmavší Tenký pří č n ý výbrus z takové kosti ukazuj e. že tu po vlastní h motě bývalé kosti ji ž t éměř' není ani památky. Ten čí nebo tlustší ty vál ečky nejsou l eč bývalé kanálky Hav er sovy v y pln ěn é hm otou nerostnÍ a obR,lené nikoli j iž lamell allli kosti, nýbrž toliko amorfním , práško vitým hyclroxyclrm želez itým, v n ě mž ještě tu a tam zřít i lesknoucí se zrnka kyzová a n an ej vý~ jen nepatrný zbytek vlastni vrstevnaté hmoty kosti. Mnohem lépe jest zacho valá kost z nového fragm entu zámostského. Na pří čn ém i pod élném výbrusu zřet eln ě vidíme kanálky Haversovy, v yplně n é již hmotou nerostní, ale kolem nich jest podnes zachovalú vrstevnatá hmota kosti s dutinkami, jež jsou spolu spojeny anastomosuji cími konečky. Po souvislém hn ě dém obalu kanálkl'l Haversových tu j eště není ani stopy, l eč že tu a tam v kosti se již objevila nepatrná konkrece té nerostni hmoty. Byť i byl snad náhodou fra gment zámostský pří z niv ěji uložen a proto také kost · jeho lépe konservována, pi'ece se mi zdá., ze již i drobnohledn á úprava této kosti o tom svědčí, kterak j80u vrst vy) v nichž byl nový náš úlom ek lebky nalezen, mladší opuk b ělo h orských . Zuby Polyptychodontl'lv se vedle slo v Owenových (loc. cit. ) clrobno7) Poněvadž n en í v histol ogick é úpra vě t ěchto organll pod statných úch ylek, neuznal j se m za nutné, pi'iložiti pl~í sl ušn é výkresy. O n ěkt e r ých zvláš tnostech fossilních ZUb LI a kostí poj edn al zejm éna dr. J OSr Schaffer (" Uber den fein eren Bau fo ssil er Knochen "; "Das Verhalten fo ssil er Zahne in polads. Li chte"; Sitzungsberichte der k a is. Ak ad. \,,"ien, 1889, 1890). V obou pracích j eho citována t aké příslušná literatura starší. - Za laskav é poi"ízení v ýbrusů z kostí a zubú j sem díky povinen p. drn. J. P ern ero vi, za pro vedení fotografií p. adj. J. Kafko vi.
J ester " Polyptychodon
O~ .
9
hlednou ,üpravou svou srovnavaji se zuby Plesiosam'uv krokodiIfI. Na ' zubech fragmenu zamostskeho, zachovalych alespon v lWl'enecll'; vidfme kamennou vyplii dutiny pulpove obalenou nejprve korrcentricky vrstevnatym,dnes arci jiz 'Tozpukanym dentinem, jehoz tloustka jest 5 az 7 mm. Vude videti nejmene tl'i soustfedne vrstvy dentinu ; ne.isilnejsf z vrstev techto mela tloustku 3 mm. Na drobnohlednem vy. brusu (pfienem kose zubu) videti krome techto zretelne oddelenych Vl'3tev jeste nekolik teninky ch prouzku s periferif rovnobeznych, jez ncjsou asi lee hranice vrstev pHl'ustkovych. Dentin i tu jest prostoupen kanalkyku . periferii smehljiclmi , ale vclmi hustymi a vsude ,' i u vnejsi hranice dentilllt Cu cementu) jen pf'imymi, nikoli stoeenymi, nanejvys u sameho cementu jen tu a tarn nepatrnou ffierou prohnu-' tymi. Teninka vrstva cementu (0'15 mm tlusta; lllHeno mikrometrem) s povrchem rzivozlutym (hydroxyd zel ezity) obaluj e dentin; uprava cementu jest normalnf. Rovnez i struktura skloviny (emailu), jez miva bal'vu hnedou, nelisf se podstatne od normalni upravy teto vrstvy zubu, jak jsem se pf'esvedcil na vybrusech z kusu opuky belohorske s takovym emailem, vezicim v dutinach po zubech Polyptychodontovych. Tloustka tohoto emailu jest v listnach 0' 47, v ryhäch meziJ listnami 0'15 mm.
Resume des böhmischen Textes. In der vorangehenden böhmischen Originalabhandlung wird ein neues, interessantes Schädelfragment von Polyptychodon interruptus Ow. be)chrieben. 8) Dasselbe wurde im heurigen Frühjalu'e in einem Steinbruche bei Zamost (unweit von J ungbunzlau) gefunden ; der graue Sandstein, in dem die Knochen eingebettet sind, gehört den" Trigoniaschichten" der sogenannten Iserschichten der böhmischen Kreideformation. In den genannten Ablagerungen wurden bei uns nach Fritsch 9) bisher Reste folgender 'Virbelthiere gefunden: Orni8) Siehe die zwei TextfigUl'en: Die erste (Obr. 1.) stellt das Fragment von unten, die zweite (Obr. 2.) von hinten dar (auf 1/2 verkleinert). a "alveolar waU" (Owen) des Oberkiefers, a' verdickte Alveolarplatte des Oberkiefers, m Maxillare (= a l ) von unten, ml Verbindungsstreifen de~selben mit dem Vomer, [v] Lage des Vomer, 1, 1I, III Zähne in Alveolen. 9) Dr. A. Fric: Studien im Gebiete der böhm. Kreideformation. Hf. berschichten. Pug 1883. Ti'. mathematicko-pi'irod ovedeck a.
2
lO
xxvn~'
Frant. Bayer:' .
thoch -irus(Cretornis) l11avaci Fr~, Oxyrhina Jltlantell-i Ag.; O. angustidens Reuss, Otod·u s(Lamna) semiplicatus Münster, O. appendiculatus Ag., Corax heterodon 'Reuss, Lamna (Scapanorhynclws) raphiodon Ag., L. subtdata Ag~ und PycnodHs scrobiculatus Reuss. Da . auss€l'dem bei uns R.este von Reptilien zu den seltensten Versteinerungen der~ Kreideformation gehören un d es überhaupt .auch anderswo nur sehr weni ge ziemlich erhaltene Fragmente von Polyptychodon gibt, halte ich es für angezeigt, eine kurzgefasste Beschreibung des besagten nenen Fundes hiemit zu veröffentlichen. Dass wir es wirklich mit einem Schädeltbeile von Polyp(ychodon interrHptus Ow. zu ' thun haben, davon kann man sich leicht an der Struktur der Zähne, insbesondere der in der Gesteinsmasse eingebetteten und quer abgebro,;. ehenen Zahnkrone (2. Text11gur: oben bei der Wurzel des Zahnes 111) überzeugen. Von der Plesiosauridengattung Polyptychodon Ow. lU ) kennt man bisher zwei Arten l l) : P. interruptus Ow. und P. contin'uus Ow. In seiner cjtirten Arbeit über die Reptilien der Kreideformation hat Owen von der erstgenannten Art zuerst nur Zähne und ein Fragment des Unterkiefers , dann . im ' Supplemente ' (No. BI.) seiner Monographie ein neues Kieferstück mit leeren Alveolen) den hinteren und mittleten Thei} von einem Schädel, einige WiJ'bel körper und ein Stück von einer Rippe abgebildet und beschrieben. Bei uns wurden nach Fritsch 12) im Wehlowitzer Pläner der sogenannten Weissenberger Schichten bisher nur isoli!te 'Zähne, und zwar meistens nur . Steinkerne aus der Pulpahöhle solcher Zähne (ohne Dentin und sonstige Schichten der Zahnkrone oder Zahnwurzel): dann ein Wirbelkörper, zwei Fragm'ente des Unterkiefers und einige flache Knochen (wahrscheinlich aus der Schädeldecke) von Polyptychodon inter}'uptus Ow. gefunden. Das neue Fragment von Zarnost, (las ich bier zu beschreiben gedenke, stamJJ;lt aus viel jüngeren Schichten und obzwar es nur ein kleiner Theil vom Schädel ist, gehört es doch zu den interessantesten bis j.etzt bekannten Resten von Polyptychodon, weil es erstens gut erh alten ist und zweitens die sonst bekannten Zähne dieser Saurierart in jhren Alveolen, sammt ihrem Dentin und Cement enthält. Unser Schädelfragment (siehe die beiden Textfiguren) ist unten (1.) fi~ch, ' oben und den Seiten ziem]jch abgerundet (2.). Seine 10) Siehe im böhm. Texte di.e Anmerkung 4.
11) Siehe au ch die Cataloge von Lydekker und A. SmHh Woodward; Anmerkung 5) und .6) . desböhm. Te.."'\:tes. 12) Sjehe im lJöhm. Texte die Anmerknng".
• ." " JestM ' PoJyptycho'dori 0".'
1'1
Länge (ilr
der : Ivlittellinie des Knochens m gemessen) beträgt lS:5cin, seine hintere Breite beträgt 15 C'In, während es vorne
nur ]2 ' cm breit ist. Die abgerundete' äussere Fläche ist von einem porösen; spröden und rostgelben Knochen gebildet. Auf der untei'en Fläche (1. Textfigur) sieht man einen schon besser 'erhaltenen Knochen in; es ist der Oberkiefer (maxillare), oder eigentlich sein -innerer ' Alveolarrand (" thikened . terminal border of the alveloar plate" ,Owen; a' in der 2. Textf1gur). In der Richttmg nach der Mittellinie ' des Gaumens hat dieser Theil des Oberkiefers zwei Knochenbrücken (m' in der 1. Textfigur , dann davor am Vordenande des Fragmentes), welche ohne Zweifel mit dem Vomer (seine Lage ist in der 2. Textfigur durch [v] angedeutet) verbunden waren. Auf ' der anderen Seite (in der 1. Textfigur rechts, in der 2. Textfigur links) grenzen die Zähne an den äusseren Al veolarrand des Kiefers ("alveolar wall" Owen; a in der 2. Textfignr). Die drei Zähne (I, 11, 111,. von vorne nach hinten gezählt) stecken mit ihren bis 9 cm langen Wur zeln in ihren Alveolen und haben fast nur in diesen gut erhaltene, ' vom' Cement nmgebenene Zahnsl1bstanz (Dentin) , aus deren. Schichten nur di e Steinkerne der Pulpahöhle frei herausragen. Die Zahnkronen sind bis auf wenige Splitter von Dentin abgebro chen, ja es fehlen auch Spitzen den sonst scharf zugespitzten, leicht gekrümmten Stein_k ernen. Die Entfernung 'einzelner Zähne beträgt 1'5 bis 2 cm ; die gesamulte Länge des Zahnes bis zur Spitze der Zahnkrone muss mind estens 16 cm betragen haben. Der Duchmesser - des stärksten Zahnes is 3'5 C'm, der Durchmesser der Steinkerne 2 bis 2'5 cm. All e drei Zähne 'sind ein wenig schräg nach aussen und nach vorne gerichtet" wie es bei solchen ausgestorbenen Sauri ern besonders im vorderen Theil e des Oberki efers in der Regel beobachtet wir d (Owen). Wenn wir das neue Scbädelfragment von unten (1. Textfigur) betrachten, so wa.r gewiss links von der dunklen Gesteinsmasse (links von m') das Vorner gelegen, und wi eder weiter nach links, auf der entgegengesetzten Seite dieses Knochens lag gewiss der koiTespondirende Tbeil des anderen Oberkieferknochens mit seinen Zähnen. Ich habe von diesem und von anderen unseren Resten von Polyptychodon interruptus Ow. das" Knochengewebe und die Zähne mjkxoskopisch untersucht 1 3) In den rothbraunen Knoch en der 13) Siehe a uch oie im böh m. Tex te u nter 7) citir ten . Abhandlungen v.on Dr. J. Scbaffer , wo a uch älter e diesen Gegenstand berühren de Ar beiten ~nge fübrt sind. ' . .... .
12
XXVIJI.
Frant~ :
Bayer ; Jester Polyptychodon 0",.
älteren Fragmente aus dem Wehlowitzer Pläner findet man schon, sehr wenige Spuren der ursprünglichen Knochensubstanz. Die Ha.; vers'schen Kanäle sind mit Kalkstein gefüllt und solche dünne oder dickere Stäbchen aus Gesteinsmasse sind schon nicht mehr mit~ Schichten der Knochensubstanz, sondern mit Eisenhydroxyd .um- hüllt. Die blässel'en, gelblichen Knochen des neuen, hier beschriebenen Fragmentes sind schon weit besser erhalten; die Knochensubstanz hat ihre normale StllIktur behalten, und nUT die Havera'schen Ka- : näle sind mit Gesteinsmasse gefüllt. Aber auch in der Knoch'ensulr-: stanz selbst· sieht man schon hier und da kleine dunklere Flecke von. es erscheint allmählig rostgelber oder rostbräunlicher Farbe Eisenhydroxyd, das dann inden geologisch älteren . Stücken fast ausschliesslich die Stelle .der eigentlichen Knochensubstanz einnimmt; An den Dünnschliffen solcher älteren Knochen sieht man noch yer - . streute metallisch glänzende Punkte, den Schwefelkies, der uns die Bildung des Eisenhydroxydes hinreichend erklärt. Die Steinkerne der Zähne sind von kon centrischen, deutlich getrennten Dentinschichten (die gesammte Dicke derselben beträgt· 5 bis 7 mm,) umgeben. Diese freilich schon Yielfach zersprungene Zahnsubstanz zeigt an queren (d. i. zur Achse des Zahnes quer ' geführten) Dünnschliffen sehr dichte Dentinröhrchen, die ab er nicht gewunden erscheinen,~ sondern insgesammt gerade verlaufen und nur am äusseren Rande (beim Cement) leicht gebogen zu sein pflegen.' Auss81'dem sieht man in j eder der genannten D entinschichten einig'd deJltljche, mit dem Aussenrande parallele Zuwachsstreifen, von denen mehrere an eine der einzelnen koncentrischen Dentinschichten . entfall en. Die Zahnsubstanz ist in den Alveolen von einer äusserst dünnen (0'15 mm, mit dem Mikrometer gemessen) Cementschichte, an den Kronen, om bräunlichen Email (seine Dicke beträgt in den Leisten 0'47, in den Furchen zwischen den L eisten 0'15 mm) mit seinen bekannten und charakteristischen Falten um geben . In der mikroskopischen Beschaffenheit weichen Cement und Schmelz von der nonnalen Struktul' di eser Bildungen nach meinen Untersuchungen nicht im mindestenab.
Nakladt;m Kral. Ceiik6 SpoleCDosti Naul: . -
Ti~kem dra Ed. Gr6~r3
v
Prue 1897.
