Vesnice - krajina - lidé

Vesnice - krajina - lidé

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného SÚPP v Praze, PÚ v Ústí nad Labem a Muzeem lidové architektury v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Praha 1999

Obsah Semináø "Vesnice – krajina – lidé" v Zubrnicích (14. – 16.záøí 1998) PhDr. Pavel Bureš - SÚPP, oddìlení vesnických sídel a lidové architektury ............. 5 Sídelní krajina v Karpatech a její historické promìny PhDr. Jiøí Langer, CSc. - Rožnov p.R............................................................................. 7 Krajina jižní Moravy a vinohradnická stavební kultura PhDr. Vìra Kováøù, PÚ v Brnì ..................................................................................... 10 Stavebnì historický prùzkum Národního parku v Podyjí Ing.arch. Zuzana Syrová – SÚPP Praha ..................................................................... 13 Spolupùsobení ochrany krajinného rázu a památkové péèe v krajinném prostoru památkové rezervace Jizerka Petr Vetešník - Správa Chránìné krajinné oblasti Jizerské hory ............................. 19 Vodní mlýny a sídelní krajina Ludìk Štìpán ................................................................................................................... 31 Prírodno-klimatické podmienky vývoja dediny v oblasti rusínsko-ukrajinského etnika na Slovensku PhDr. Miroslav Sopoliga, DrSc. - Múzeum ukrajinsko-rusínskej kultúry vo Svidníku ....................................................................................................................... 33 Múzeum kysuckej dediny a historická lesná úvraová železnica vo Vychylovke symbióza ¾udovej kultúry a techniky Mgr. Mária Húšavová - Vychylovka ........................................................................... 41 Kvalita zástavby na venkovì Doc. Ing. arch. Miroslav Baše, FA ÈVUT, atelier VEGA Praha .............................. 44 Tváø naší vesnice - jaká bude ? Ing.arch. Marie Pavlasová - Ústav architektury venkova FA VUT Brno ............... 51 Souèasný stav a vývojové tendence èeské vesnice a krajiny PhDr. Josef Vaøeka, DrSc. - Ústav pro etnografii a folkloristiku AV ÈR ................ 55 Muzeum lidové architektury Zubrnice. Poznámky a zkušenosti v památkové péèi o lidové stavby na pøíkladech obce Zubrnice a Levín PhDr. František Ledvinka - Muzeum lidové architrektury Zubrnice ...................... 59 Denkmal schutz und Denkmalpflege im Freistaat Sachsen (Památková ochrana a památková péèe v Sasku) - Struèný výtah nejdùležitìjších myšlenek referátu Dipl.Ing. Siebert Ludwig - Sächsisches Staatsministerium des Innern Dresden Zpracoval Pavel Bureš .................................................................................................... 61 Veliké zemìdìlské usedlosti v severovýchodní èásti okresu Litomìøice – Stavební vývoj a úvaha k souèasnému využití. Ingrid Augstenová – PÚ v Ústínad Labem .................................................................. 62 Stav dokumentace lidové architektury v likvidovaných obcích Chomutovska Miriam Skoumalová – PÚ v Ústí nad Labem ............................................................. 66

Vesnice - krajina - lidé

Drobné sakrální památky a jejich funkce v krajinì a sídlech Šumavy a Pošumaví PhDr. Lubomír Procházka, CSc. - Støedoèeské muzeum Roztoky u Prahy, PhDr. Vladimír Horpeniak - Muzeum Šumavy Sušice............................................... 69 Zanikající nerozpoznané roubené stavby na Plzeòsku TomᚠKarel - PÚ v Plzni ................................................................................................ 71 Lidová stavební kultura okresu Domažlice Mgr. Karel Foud - Památkový ústav v Plzni Ing. Helena Weberová - Okresní úøad Domažlice ....................................................... 75 Vesnická architektura na Broumovsku Ing.arch. Jana Rùžièková - Pražský památkový ústav ............................................. 80 Roubené stodoly na území okr. Ústí nad Orlicí (Pøedbìžná zpráva z prùzkumu) Radim Urbánek - OkÚ Ústí nad Orlicí, Referát kultury, mládeže a tìlovýchovy .. 89 Další památkovì hodnotná vesnická sídla v jižních Èechách – návrhy na ochranu pod èarou Ing. Stanislav Dvoøák – PÚ v Èeských Budìjovicích ................................................. 97 Pøíklady obytných staveb lidové roubené architektury na okrese Beroun PhDr. Helena Mevaldová - Národopisné oddìlení Národního muzea v Praze .....101 Urbanistický vývoj Kolodìj Ing. Jan Vinaø - MURUS, spol.s.r.o. ........................................................................... 114 Malá Chuchle jako dobové pražské venkovské láznì Mgr. Lubomír Sochor – Pražský ústav památkové péèe .........................................125 Mezinárodní památkáøský kurz „Renesance“ pro mladé øemeslníky speciální zamìøení : hrázdìné zdivo a jeho stavební, historický a kulturní význam TomᚠEfler student FA ÈVUT ....................................................................................130 Aj keï to práve nie sú paláce. PhDr. Martin Mešša – Slovenské národné múzeum Martin....................................134 Zapojení studentù FA VUT v Brnì do akce stavba pro venkov Doc.Ing.arch. Jarmila Ledinská, CSc. – VUT FA v Brnì .......................................138 Exkurze – struèný popis trasy s komentáøem o navštívených i míjených lokalitách: 143

4

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Semináø "Vesnice – krajina – lidé" v Zubrnicích (14. – 16.záøí 1998) PhDr. Pavel Bureš - SÚPP, oddìlení vesnických sídel a lidové architektury Tak jako každoroènì, uspoøádal i v letošním roce Státní ústav památkové péèe spoleènì s Památkovým ústavem v Ústí nad Labem a Muzeem lidové architektury Èeského støedohoøí v Zubrnicích celostátní semináø zamìøený na problematiku památkové ochrany, výzkumu a dokumentace lidových sídel a lidového stavitelství. Tentokrát se uskuteènil ve dnech 14.-16.záøí v Zubrnicích (okr. Ústí nad Labem) a v nedalekém Horním Vysokém u Levína (okr.Litomìøice). Za ponìkud širokým titulem Vesnice – krajina – lidé se skrývala øada otázek postihujících fenomén vesnických sídel a lidového stavitelství jako nedílné souèásti krajiny, jako systém vazeb mezi èlovìkem a pøírodou, jejichž vzájemným pùsobením a ovlivòováním v prostoru a èase vzniká výsledný obraz krajiny, kde pøírodní geografické podmínky spoluurèují charakter lidových sídel a obydlí a na druhé stranì lidská èinnost pøetváøí pøírodu v kulturní krajinu. Vesnice, lidové stavby i drobná rozptýlená architektura dodávají našemu venkovu jeho charakteristický vzhled a kouzlo. Obzvláštì v dnešní dobì je nutno chránit ohrožení estetické, architektonické a památkové hodnoty kulturní krajiny i vesnických sídel a peèlivì vážit veškeré zásahy, které by porušovaly jejich urbanistickou a ekologickou stabilitu. Je nezbytné pokusit se napravit chyby zpùsobené témìø padesátiletým násilným pøerušením kontinuity pøirozeného kulturního, hospodáøského a sociálního vývoje, jež se neblaze vepsaly do tváønosti zemì i myšlení lidí. Proto je tøeba promìny krajiny i sídel sledovat a souèasnì se všemi dosažitelnými prostøedky snažit pozitivnì ovlivòovat vztah lidí ke kulturnímu dìdictví a práci našich pøedkù a pokusit se usmìrnit novou výstavbu i obnovu starší kvalitní zástavby na venkovì. Takto lze asi shrnout základní myšlenky, které zaznívaly z pøednesených pøíspìvkù, diskusních vstupù i neoficiálních rozhovorù v kuloárech. Pozvání na semináø pøijalo celkem 90 odborníkù z nejrùznìjších institucí a organizací z celého území republiky, zejména z památkových ústavù, muzeí, okresních úøadù a projekèních firem. Obohacením byla aktivní úèast poèetné skupiny zahranièních kolegù ze Slovenska a Nìmecka. Vzhledem k množství a tematickému rozptylu 24 pøihlášených referátù bylo vlastní jednání semináøe rozdìleno do tøech blokù. Odpoledne prvního dne semináøe v Horním Vysokém bylo vìnováno I.bloku nazvanému Sídelní krajina, její hodnoty, specifiènosti, promìny. Celkem 7 pøíspìvkù spíše teoretické povahy (PhDr. J.Langer,CSc., PhDr. V.Kováøù, Ing.arch. Z.Syrová, P.Vetešník, L.Štìpán, PhDr. M.Sopoliga, CSc., PhDr. M.Húšavová) se zabývalo problematikou historické i souèasné sídelní krajiny, otázkám jejího vývoje, možnostem ovlivnìní tohoto procesu a alternativám spoleèného postupu pøi její ochranì. Ve veèerních hodinách téhož dne probìhl II.blok s titulem Vesnice a lidé, souèasnost a perspektivy. Všechny 4 referáty (Doc.ing.arch. M.Baše, Ing.arch. M.Pavlasová, V.Schollarová. PhDr. J.Vaøeka,DrSc.) se kriticky vyjádøily k nedávné minulosti i souèasné situaci venkova a jeho promìnám, na nìž pùsobí øada módních vlivù a trendù. Vzhledem k  pøerušené kontinuitì vývoje a pøirozeného pøebírání a kultivování tradièních zvyklostí musí být hlavním úkolem soustavná osvìtová a popularizaèní èinnost na vesnicích i ve státní správì a samosprávì, podložená oboustrannì pøijatelným alternativním modelem dalšího vývoje venkova – zde vidí autoøi sice obtížnou, ale asi jedinou možnou perspektivní cestu k zachování pùvodních funkcí a charakteru naší vesnice. Ponìkud odlišný byl III.blok probíhající v úterý 15.9. v Zubrnicích pod souhrnným názvem Krajina a lidová stavební kultura, prùzkum, dokumentace a ochrana, který byl co do poètu referujících nejobsažnìjší. Postupnì odeznìlo 13 pøíspìvkù (Ing.arch. M.Skoumalová, PhDr. F.Ledvinka, I.Augstenová, PhDr. L.Procházka,CSc. a PhDr. V.Hopeniak, T.Karel, Mgr. K.Foud, R.Urbánek, PhDr. H.Mevaldová, Ing. J.Vinaø, Mgr. L.Sochor, T.Efler, PhDr. M.Mešša, Ing. S.Ludwig) zamìøených, jak již svým název tohoto bloku napovídá, na prezentování výsledkù dokumentace a poznání pozoruhodných lidových staveb i drobných architektonických krajinotvorných prvkù a prùzkumù vesnických sídel vèetnì jejich urbanismu, tak i otázkám regenerace, ochrany a využití pùvodní stavební kultury vesnice. V odpoledních a veèerních hodinách následoval za úèasti i dalších pozvaných oficiálních hostù a vedení PÚ v Ústí nad Labem slavnostní program vìnovaný kulatým výroèím Památkového ústavu v Ústí nad Labem a Muzea lidové architektury v Zubrnicích. 5

Vesnice - krajina - lidé

Oživením semináøe byla spoleèná návštìva obce Levín, spojená s prohlídkou poslední funkèní hrnèíøské dílny, jimiž byl Levín od støedovìku proslulý, a zajímavého centrálního kostela v podveèer prvního jednacího dne. Navíc se uskuteènila odpoledne druhého dne také podrobná prohlídka areálu Muzea lidové architektury v Zubrnicích s odborným výkladem pracovníkù muzea a Památkového ústavu v Ústí nad Labem, jehož je skansen souèástí. Nedílnou a tradièní souèástí semináøe byla závìreèná spoleèná exkurze smìøující za dochovanými vesnickými lokalitami a památkami lidové architektury v okolí místa konání semináøe. Byla zvolena zajímavá trasa v malebné krajinì na rozmezí Èeského støedohoøí a Lužických hor a k návštìvì vybrány pozoruhodné lokality i jednotlivé objekty (Haslice, Lhota pod Pannou, Verneøice, Valkeøice, Merboltice, Horní Police, Dìèín-Staré Mìsto), bohužel však úèastníkùm nepøálo poèasí a navíc zanedlouho bìhem cesty vypovìdìl službu autobus i øidiè. Kritickou situaci se ale poøadatelùm podaøilo díky operativnosti a mimoøádnému pochopení a toleranci všech zúèastnìných vyøešit a exkurze byla dokonèena v pùvodnì plánovaném rozsahu v autech nìkterých kolegù. Již dnes mùžeme prozradit, že pøíští semináø se uskuteèní tentokrát pravdìpodobnì na Chebsku a jsme pøesvìdèeni, že se mu vyhnou neèekané nepøíjemnosti a snad i deštivé poèasí.

6

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Sídelní krajina v Karpatech a její historické promìny PhDr. Jiøí Langer, CSc. - Rožnov p.R. Práce etnografù podobnì i biologù se soustøeïuje na interpretaci recentních pramenù fyzicky existujících. Ty nám však umožòují vytvoøit jen omezenou pøedstavu o jejich funkèní logice, a to z prostého dùvodu, že vznikly za jiným úèelem, než mùže být zaznamenáno v našem pozorování. Abychom zbyteènì neteoretizovali, pøedstavme si zcela konkrétnì lidská obydlí a rostlinná spoleèenství, která je obklopují. Bez historického studia a poznání geneze neporozumíme jejich funkènímu smyslu. Málokde v Evropì mùžeme studovat geneticky starší fáze pùsobení èlovìka na pøírodu tak jako v Karpatech. Tam nacházíme rozsáhlé oblasti s velmi mladou kolonizací ještì pøírodní krajiny lidmi, jejichž zpùsoby obživy a kulturní nároky byly z hlediska ekonomické efektivity na nízké úrovni. Tam, kde konèilo støedovìké zemìdìlské osídlení podhùøí, od 14.stol. zaèínalo pastevecké osídlení hor jakoby znovu od poèátkù kulturního vývoje a rozvíjelo se hlavnì v 16. stol. Proto Karpaty pøitahovaly ty badatele, kteøí hledali rané formy genetického vývoje jinde již dávno zaniklé. Ovìøujeme-li, zda lze srovnávat formy obydlí a okolních biotopù nejmladší sídelní krajiny ze zaèátku 19.stol. s osídlením stejného hospodáøského charakteru (horského pastevectví) napøíklad z konce 16.stol., zjišujeme, že všechny paralely je tøeba podrobit historické kritice. Starší badatelé obvykle pøedpokládali existenci pravidelnì vzestupného kulturního vývoje a podcenili èasté retardaèní nerovnomìrnosti vývoje sociálního. Takže nìkteré architektonické formy, které se považovaly za výchozí elementární archetypy, byly ve skuteènosti projevem sociální bídy snižující nároky èlovìka 18. a 19.stol. A to nejen v pøípadì obydlí, ale i v obdìlávání pùdy a pùsobení na pøírodu. Otázkou je, do jaké míry se pøedstava tohoto srovnání kolonizaèní a recentní kultury mohla lišit od historické skuteènosti. Pomiòme sídelní provizorium v etapì zakládání obce, které bývalo 2 - 20-leté, nìkdy trvalo více než 100 let a nìkde v jeho prùbìhu kolonisté odešli, aniž by stabilní obec vybudovali. Provizorní stavby svým vzhledem a èásteènì i funkcí odpovídaly sezonním chlévùm, seníkùm, kùlnám a kolibám, nìkdy to byly polozemnice. První stabilní domy se stavìly podle vzoru modernìjší kulturní vrstvy starších obcí pøíslušného panství, pøesnìji ekonomické jednotky s tržním centrem ovládajícím kulturní inovaèní mechanismy. Ta byla vzorem i pro kultivaci pùdy. Jenomže podstatnou úlohu hrál vztah poètu osadníkù a osídlované plochy. Jiná situace byla v 16.stol., kdy mohla každá rodina získat dostatek pùdy pro svoji obživu, i když tvoøila vícerodinné spoleèenství pod vládou spoleèného pøedka, a jiná vznikala, když kolonistù bylo tolik, že na malou individuální rodinu pøipadal sotva chalupnický díl pùdy. V prvním pøípadì se stavìly dokonalé tøídílné domy s množstvím hospodáøských staveb kolem dvora a velkému rozsahu pùdy odpovídalo znaèné množství dobytka, které ji hnojilo. Pozemky nebyly rozdìleny jen v rámci každé usedlosti, ale pøi extenzivním pastevectví cyklicky kooperovaly všechny usedlosti obcí jednoho velkého údolí. To mìlo za následek funkèní èlenìní širší krajiny s odlišným využíváním vrcholových a høebenových pastevních lesù, lesních polan, svahù a jejich teras, potoèních bøehù a øíèní nivy. I když taková sídla pøipomínají lánový systém èlenìní, usedlosti v nich byly zprvu na potoèní terase vzdálené od sebe na šíøku pøíslušného dílu, sídelní vývoj spìl k údolní øetìzové a pozdìji ulicové podobì. Zástavba však mìla ve vyšších polohách okraje stejnì i více rozptýlené, než tomu bylo na samém poèátku vývoje v údolích. Z vìtšiny podobných obcí se v 19. stol. stala sídla soustøedìná, schopná regulace podle tehdejších státních norem. Ve druhém pøípadì byl každý hospodáø omezen na vlastní lesní polanu nebo zárubek, jehož hranice po øadu generací hospodáøsky nepøekroèil. Protože z pùdy svoji malou rodinu neuživil, ta se brzy rozpadla a každý hledal jinou obživu na vlastní pìst. V takovém sociálním prostøedí pøevažovaly malé dvojdílné domky s kùlnou a chlévem. Jestliže se podobná situace vytváøela již pøi založení obce, pak její vývoj mnohdy spìl k rozptýlenému osídlení. Nejèastìji k tomu docházelo ve vyšších polohách hor, již døíve poznaèených extenzivním pastevectvím, kde k sídelnímu odlesnìní a stavbì obydlí došlo nejprve na høebenech a až pozdìji a nedùslednì i v údolích. Zvláštì v pøípadech parcelace dominikálních lesù v 18.stol. se vytváøela zcela specifická krajina. Mnohdy se obì tendence sídelního vývoje prolínaly. Napøíklad v nìkterých 50-100 km dlouhých údolích v Maramureši, Bukovinì èi Vranèi mùžeme ještì dnes vidìt stejnou strukturu typù sídelní krajiny, jaká existovala v malých mìøítcích do poloviny 20.stol. napø. na Oravì, Kysucích èi moravském Valašsku. Zda se uvedené modely vyskytly ve století 16. nebo 19. se projevilo v øadì technických detailù závislých na inovaèních procesech charakteristických pro urèitou dobu a pøíslušná sociální prostøedí. Je však zøejmé, že prvý model údolního sídelního soustøedìní patøí spíše starším obdobím a druhý mladším, že se v prùbìhu dìjin první mìnil v druhý, jestliže mezi sociálními procesy pøevážilo hlubší rozvrstvování. Sociální diferenci7

Vesnice - krajina - lidé

ace postupovala vždy rychleji nežli pùsobení hospodáøské a kulturní inovace, která celkovou úroveò povznášela. Avšak vedle uvedených permanentních procesù se v mnohých karpatských oblastech projevily masové kulturnì retardaèní dùsledky válek a epidemií, které brzdily postup sociálního rozvrstvování. Ve vylidnìných vesnicích vrchnosti obsazovaly pusté grunty všemi práceschopnými muži, tedy i èleny poèetnìjších rodinných spoleèenství èekajícími na dìdický podíl. Proto i v zemích s reálnou dìlbou dìdìné pùdy po smrti spoleèného pøedka nebo bratrských pøedkù (napø. v Uhersku a na Balkánì) se zaèaly rozpadat velkorodiny a vžil se systém malých individuálních rodin hospodaøících jen na vymezené ploše a spoleèných pastvinách pouze v rámci vlastní obce. Taková struktura byla pøipravena ke snadnìjšímu pøijímání inovací nežli velká rodinná spoleèenství, samozøejmì s dùsledky i na zmìny v krajinì. Pro Karpaty je charakteristické dlouhé pøežívání silnì extenzívních forem zemìdìlského a hlavnì pasteveckého hospodaøení. Souvisely se samosprávnou obèinnou organizací zahrnující nìkolik desítek kilometrù dlouhé údolí s okolními horami, v níž se centrálnì organizovaly všechny hospodáøské aktivity, jejichž podstatná èást (pastevecké cykly) se provádìla spoleènì. Mezi nì patøila i kooperace se vzdálenými nížinnými obcemi (èasto 150-300 km) pøi jarním a podzimním pasení. Celková èást krajiny vymezená pro pøíslušnou obèinu byla považovaná za její vlastnictví nezávislé na moci šlechty. Takové vztahy známe ze severních a západních Karpat jen z raného støedovìku, protože v prùbìhu 13. a 14.stol. tamìjší obèiny podlehly feudalizaci. V Karpatech východních a jižních tento proces probìhl v 15.-18.stol. Napø. v Rumunsku ještì v 1. pol. 19.stol. existovaly takovéto obèiny v oblastech Vrancea, Cimpulung a Tigeci. To znamenalo, že tam k rozèlenìní dlouhých údolí na obce a k postupnému teritoriálnímu omezení hospodáøských aktivit jednotlivých usedlostí došlo až ve století 19. Až tehdy se tam zaèalo intenzivnìji pùsobit na pøírodu i v nejvyšších pásmech hor, protože ovce tamìjších hospodáøù již nemohly na rozsáhlé obèinné pastviny ani na jaøe a na podzim do nížin. Dalším z podstatných hledisek je hledisko demografické. Oblasti s extrémní hustotou obyvatelstva pøi extenzívním pastevectví dokázaly již ve starovìku a støedovìku odlesnit podstatnou èást Balkánu, zatím co v horších klimatických podmínkách severnì od Dunaje se osídlení natolik nerozvinulo. Proto tam bylo možné, aby si krajina sídelní udržela rané formy a v obklopení krajinou pøírodní byla schopna se regenerovat. Tomuto vyrovnanému stavu pùsobení èlovìka a pøírody vzájemnì na sebe øíkáme trvale udržitelný rozvoj. Podléhali bychom však falešné iluzi, kdybychom klíè k jeho øešení hledali v dobì a místech, kde skuteènì existoval. I tam byl tento vztah ze strany èlovìka jednostrannì koøistnický a spìl k devastaci nikoliv civilizaèní, ale stejnì dùsledné. I v oblasti Vranèe nebo Cimpulungu èi Maramureše v Rumunsku se ve 20.stol. poèty obyvatel zvýšily natolik, že zoufalá snaha uživit rodinu hnala stále více dobytka na menší plochy. Dnes tam najdeme krajinu stejnì odlesnìnou a erodovanou, jaká existovala v Karpatech západních na zaèátku 19.stol., jak ukazují mapy stabilního katastru. Ani zalesòování ve 30.letech mnohde stav valašské krajiny na Moravì nezmìnilo. K tomu spìje až komplexnì racionálnìjší hospodaøení ve 2. polovinì 20.stol. Mám-li vyjádøit podstatné znaky sídelní krajiny nìkterého z regionù, jsem v rozpacích. Který stav jejího vývoje je možno považovat za nejcharakteristiètìjší? Jestliže vertikální, historický tok bio-sociálních procesù na nìkterém místì horizontálnì pøerušíme, abychom se podívali na geografickou strukturu kultury v urèitém èasovém údobí, setkáváme se s jakousi syntézou vývoje pøedchozího. Proto nejobsažnìjší horizontální struktury se nacházejí v údobí co nejvìtších spoleèenských zmìn, vývojových pøelomù. Podle metod, jakými populace øeší vzniklé existenèní problémy, podle zpùsobù sociální adaptace je možné kulturní vývoj regionù charakterizovat. Jsme na pùdì muzea v pøírodì, které tuto otázku musí øešit expozièním modelem jakožto vìdeckou syntézou. Mluvíme o rekonstrukci historického životního prostøedí a již v 70.letech jsme dospìli k formulování metod a limitù jejich tvorby. Dochované stavby jako nejpodstatnìjší recentní doklady nás vedou k èasové poloze jádra expozice vìtšinou do 19.stol. s možností zpìtného pohledu do 17. a inovaèních návazností do zaèátku 20.stol. Jde tedy pøevážnì o procesy pøerodu spoleènosti pøedindustriální s pøežitky støedovìku až do spoleènosti plnì industriální. Jestliže jsme schopní pomocí spoleèenských komponentù staveb a pøedmìtù interpretovat období pøibližnì od jejich fyzického vzniku (tj. vìtšinou od 2.pol. 19.stol.) po konec jejich užívání, mnohé podstatné biologické komponenty nám tyto možnosti rozšiøují. Krajina v sobì nese stopy lidské èinnosti již od osídlení. Biologové a archeologové mi možná dají za pravdu, že lze tyto stopy vycítit i v areálech zaniklých støedovìkých sídel dnes pøekrytých lesem. Je to pøedevším èlenìní plužiny, vedení cest, posuny hranice lesa a hranice kultivované pùdy, a to v obou smìrech, stromy a porosty hájené nebo vysazené zvláštì kolem dvorù (nìkde až 300-leté), pastevní formy starých stromù, úvozy hloubené staletým užíváním cesty, brody apod. Všechna taková místa mají charakteristický biotop vytvoøený a každoroènì reprodukovaný 8

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

v dùsledku specifických lidských èinností: pastviny ovcí, hovìzího dobytka, husí, jednokosné louky na podzim a na jaøe spásané dobytkem, záhumení, výhony, bøehy potokù, èásti vlastního dvora napø. místo vylévání pomyjí aj. Pøedevším tyto biologické komponenty vtiskují jednotlivým prostøedím sídelní krajiny jejich výrazný charakter. Každé muzeum v pøírodì si podle povahy vypovídacích schopností svých hlavních exponátù musí zvolit jádro a šíøi problematiky, kterou chce interpretovat. K ní pak musí smìøovat veškerá tvorba rekonstrukcí celého prostøedí. Kromì evropského severu mají Karpaty nejhustìjší sí muzeí v pøírodì, a proto v nich lze sledovat nejen horizontálnì geografické kulturní vztahy, ale i zvláštnosti onoho kulturního dìdictví epochy, která vtiskla celému dalšímu vývoji osobitý charakter. Lze to demonstrovat napø. na tøech muzeích v pøírodì na severozápadním Slovensku: V Múzeu liptovskej dediny v Pribylinì lze ukázat, jak zemìdìlská kotlina a hornické aktivity ve støedovìku vytvoøily hustou sí mìsteèek, jejichž sociální prostøedí po celý dìjinný vývoj rozvíjely øemeslnou výrobu, kultivovanost a vzdìlanost celé silnì rozvrstvené spoleènosti. To se v pramenech 2.poloviny 19.stol. projevilo znaènì odlišným zpùsobem než v regionech jiných. Múzeum oravskej dediny na Brestové u Zuberce prezentuje též lidovou kulturu doklady z pøevážnì stejného období. Ta je však dìdictvím valašské kolonizace konce 16.stol. v horském zemìdìlství a dobytkáøství. Pøi nerozvinuté dìlbì práce a malé sociální rozvrstvenosti každý dotek války èi epidemie zpùsoboval demografické otøesy provázené kulturním regresem. Múzeum kysuckej dediny ve Vychylovce pøedstavuje nejmladší osídlení z 18. a 19.stol. s plošnì pauperizovaným pøelidnìním hor. Rozhodující období, které zpùsobilo orientaci dalšího spoleèenského vývoje, se všude nekryje s prvotní kolonizací. Napø. spoleènost starších støedovìkých obcí se kulturnì adaptovala na tradice vycházející z dìdictví poslední fáze valašské kolonizace na Oravì a kopanièáøské na Kysucích. I pøírodní krajinotvorné prvky tato muzea vzájemnì odlišují. Kontrast oddìlení relativnì ploché sídelní krajiny v Liptovì od pøírodních horských svahù a temen, v nichž je èlovìk hostem, se odlišuje od údolního prorùstání obou typù krajiny na Oravì, jejichž málo vyhranìné pomezí se v minulosti pohybovalo v obou smìrech. Múzeum kysuckej dediny má možnost nejlépe ukázat stav, kdy èlovìk nemá jinou možnost pro pøežití, nežli uzurpovat si krajinu pøírodní bez zázemí krajiny èistì sídelní. Tøi hlavní historické sídelní epochy a tøi odlišná pojetí pøedindustriálního životního prostøedí. Tak bychom mohli pokraèovat ukázkami sílících prvkù intenzívního zemìdìlství (od 16.stol.) smìrem k prostøedí ukrajinskému ve Svidníku, Sanoku, Lvovì èi maramurešském Sigetu, prvkù ovocnáøství a vinaøství v kotlinách a svazích východních a jižních Karpat v Kluži, Golešti a Bujoreni, atd. Otázky prezentace zemìdìlských a jiných výrobních aktivit adaptujících pøírodní prostøedí je jen dalším detailem v pøibližování se k teoretickému modelu, jaký chceme v muzeu prezentovat. Všechny pøírodní a spoleèenské komponenty by však mìly být v souladu se základním zámìrem expozice, a to jak svým kulturním pùvodem, tak vzájemnými strukturálními vztahy. Kvalitu expozice v pøírodì je pak možno mìøit komplexností její struktury prezentovaných komponentù. Poznámka: Použito bylo materiálù Mezinárodní komise pro studium lidové kultury Karpat a Balkánu pro syntézu lidového domu v  Karpatech.

9

Vesnice - krajina - lidé

Krajina jižní Moravy a vinohradnická stavební kultura PhDr. Vìra Kováøù, PÚ v Brnì Moto pøíspìvku, které jsem zvolila, zní: “krajina sídla jedno jsou”. V sídlech, která spolu se svojí stavební kulturou jsou pøedmìtem našeho zájmu, je soulad s krajinným obrazem nepominutelný, a to nejen pro formu vesnické zástavby, ale také pro tvar jednotlivých usedlostí, stavební materiál a konstrukèní principy. Krajina jižní Moravy je bohatì èlenitá, pøi hranici se Slovenskem ji uzavírá úpatí Bílých Karpat, aby se dále otevøela k panonské nížinì a k Rakousku. Její rovinnou èást protínají Pavlovské vrchy a na severu svahy Chøibù a Ždánského lesa. Na jihozápadì ohranièuje jižní Moravu mírnì zvlnìné Podyjí s národním parkem zasahujícím až do rakouského Weinfurtel. Mùžeme øíci, že je to Bohem požehnaný kraj, v nìmž se rodí vinná réva, meruòky, oøešáky a broskve, višnì a mnohé druhy teplomilných rostlin a bylin. Krajinou protékají øeky Morava a Dyje, která od pravìku pøinášela v dobì jarních záplav zúrodnìní pùdy, dnes však je nesmyslnì spoutaná do plytkých jezer. Øeky byly vždy bohaté na ryby, hájky, remízky a lužní lesy v Pomoraví i Podyjí plné zvìøe, nejen zajícù, bažantù, ale také vysoké. Není proto divu, že toto pøívìtivé území bylo, jak o tom svìdèí archeologické nálezy, osídleno od pravìku a tìší se zájmu èlovìka až po dnešní dny. Slunce, pøíznivé klimatické pomìry, skladba pùdy, pracovitost a cílevìdomost obyvatel tohoto kraje vytváøí ideální pøedpoklady pro pìstování vinné révy a její promìnu v ušlechtilý nápoj, ve víno. Konfigurace jižní Moravy, to znamená rovina a mírnì zvlnìná pahorkatina se stránìmi obrácenými ke slunci kolem Znojma, Mikulova, Strážnice, Blatnice, Bzence, Kyjova, v okolí Uherského Hradištì a Uherského Brodu jsou pøíhodným krajinným reliéfem pro založení vinohradù, které se staly fenoménem a významným krajinotvorným prvkem a dávají tomuto území specifický výraz. Pìstování vinné révy, rozšíøení této kulturní plodiny a umìní vytìžit z jejího plodu co nejvíce šávy bylo patrnì známo již od Velké Moravy a snad i døíve v tìch èástech, kde pobývaly øímské legie. Svìdèí o tom archeologické nálezy, ústní tradice a také mladší písemné záznamy a zprávy, dokládající vlastnictví vinohradù a pìstování “hrozna” a také o vinných sklepech, zmiòovaných od šestnáctého a sedmnáctého století. Produkce vína byla vždy doménou rolníkù - vinaøù, zabývajících se obdìláváním pùdy a také vinohradu. Pìstování vinné révy není pøedmìtem našeho pøíspìvku, je však dlužno zvýraznit, že jde o èinnost velmi nároènou na èas i na fyzickou námahu. Je to práce, která zaèíná ještì v zimních mìsících, nejèastìji v únoru, a konèí rovnìž v pozdnì podzimních nebo dokonce zimních mìsících. Srovnání, že kapka potu znamená kapku vína, je na místì. Fyzická námaha i vynaložené finanèní prostøedky pøinášejí svoje plody ve sklizni hroznù. Tu je tøeba zpracovat a posléze uložit a k tomu slouží vinohradnické stavby, lisovny i vinné sklepy. Jejich umístìní v sídelním obraze krajiny a v sídlech samotných je velmi rùznorodé. Podle Václava Frolce, významného odborníka ve vinaøské kultuøe, specifikum umístìní vinohradnických staveb je podmínìno celou øadou okolností, z nichž krajinný reliéf není zanedbatelný. Vinné sklepy mùžeme najít: a) na okraji vinohradù v menší nebo vìtší vzdálenosti od vesnice v pravidelné øadì s jednostrannou nebo dvoustrannou zástavbou (Blatnice, Šatov, Nový Šaldorf, Dolní Vìstonice, Pavlov, Vlkoš, Maøatice, Veletiny, Vlènov), b) v kruhovém prostoru pøipomínajícím okrouhlicový návesní typ bez ohledu na stránì s vinohrady (Pouzdøany, Dolní Vìstonice, zèásti Petrov), c) shluky nebo skupiny sklepù pøímo v obci, v rùzných èástech sídla (Brumovice, Kobylí, Bzenec, Èejkovice, Krumvíø), d) sklepy jsou souèástí usedlostí, hospodáøského dvora, jsou umístìny pod hospodáøskými budovami, výmìnkáøským stavením a to zvláštì tam, kde je vinohrad pomìrnì vzdálený (Strážnice, Šatov, Pavlov). Podle stavebnì historických prùzkumù se zdá, že umístìní vinných sklepù a lisoven mimo jádro obce, pod vinohrady nebo v jejich tìsné blízkosti je jevem starším, odpovídajícím racionálnímu myšlení vinaøù a sepjetí s pøírodou, využívajícím krajinného reliéfu, to jest svažitého terénu vinohradù k vybudování sklepa krytého dostateènou vrstvou hlíny. Typy vinohradnických staveb. Pøi zpracovávání plodù vinné révy jsou nejdùležitìjší prostory, v nichž se hrozny lisují, tedy lisovna, a místnost k ukládání zkvašené šávy, kde zraje a promìòuje se ve víno. 10

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

a) K nejstarším a nejjednodušším stavbám patøí samostatné sklepy bez nadzemních budov, se štítovou zdìnou stìnou, v níž je umístìn vchod do sklepa. Jsou témìø zcela ponoøeny do  bøehu vinohradù, nebo vybudovány do svahù pod nimi (Petrov, Pavlov, Tupesy). b) Sklepy s nadzemními budovami, lisovnou mùžeme považovat za nejrozšíøenìjší typ s mnoha variantami (Blatnice, Vlkoš, Velké Pavlovice, Èejkovice, Šatov, Nový Šaldorf, Hnanice). c) Lisovny bez sklepù, pouze s komùrkami k uskladnìní beèek s vínem byly rozšíøeny v tìch polohách, kde klimatické pomìry neumožòovaly tak vysokou produkci vína a podmínky ke kopání sklepa nebyly vhodné. Jednalo se tedy o veskrze nadzemní vinohradnickou stavbu. Starobylost použitých konstrukcí i materiálù nás však pøesvìdèuje, že se jedná o budovy znaèného stáøí (Vlènov, Veletiny, Havøice). d) Patrové lisovny se sklepy, se sýpkou v patøe a posléze pobytovými místnostmi patøí k nejrozvinutìjším a nejèlenitìjším typùm vinohradnických staveb, mnohdy znaèného stáøí a významu, zvláštì tam, kde zastávaly funkci desátkových sklepù, nebo patøily k majetku Habánù (Èejkovice, Pavlov, Dolní Vìstonice, Kobylí, Velké Bílovice). Materiál a konstrukce vinohradnických staveb byly do velké míry závislé na místních geologických podmínkách, na skladbì pùdy. Vykroužení sklepa ve žluté hlínì za pomoci celé rodiny a sousedù považujeme za jeden z nejstarších pracovních zpùsobù (Èejkovice). Obdobnì byly vyhloubeny rozsáhlé sklepní prostory v pískovci (Šatov, Nový Šaldorf, Hnanice). V sídlech, na jejichž území nebo v blízkém okolí se nacházel lomový nebo øíèní kámen, patøily k nejstarším konstrukcím klenby sklepa z kamene na suchou hlínu a posléze klenby z pálených cihel. Valené klenby a klenby køížové dokládají vysoké mistrovství zednických mistrù, kteøí je pøed sto a více vìky budovali (Pavlov, Blatnice, Petrov, Èejkovice). Jejich relikty tvoøí nepatrný zlomek a doklad tìsného spojení vinohradnických staveb s krajinou a jejím pøírodním bohatstvím. Vìtšina sklepních kleneb “kvelbení” je vybudováno z pálené cihly, která nahradila pùvodní hlínu nebo kámen. Pùdorys sklepa tvoøí obdélník o délce 4 až l7 metrù, výjimeènì i více, spolu s lisovnou témìø 20 metrù. Znaèná hloubka sklepa proti okolnímu terénu a vstupu je pøekonávána šikminou “sešupem” nebo “šíjí” mnohdy velmi prudkou a dlouhou z dusané hlíny s naznaèenými schùdky v pøírodním hlinìném podnoží. Pro zrání a dobrý stav vína je velmi dùležité sklepní klima, což je usmìròováno jednak vrstvou hlíny nad sklepem a vìtracími komínky vyúsujícími nad sklepy s kamennými kryty (Petrov), ale také dusanou hlinìnou podlahou. Tyto pøírodní komponenty usmìròují vlhkost, projevující se èernou plísní, a také optimální teplotu. Mnohé sklepní prostory jsou znaènì èlenité, ovlivnìny majetkovými vztahy a nároky vlastníkù. Sklepy se  tu výraznìji, tu ménì výraznì projevují v krajinì vinohradù svými høbety, zásypy hlíny, vìtracími komínky, tvoøí ji èlenitìjší a mnohotvárnìjší. Mnohem výraznìji se však v krajinné skladbì projevují nadzemní vinohradnické stavby, lisovny pøízemní nebo patrové. Jejich konstrukce nadzemních budov vychází pøevážnì z materiálu z místních zdrojù. U nejstarších objektù byla nabíjená (Blatnice, Èejkovice, Kobylí, Krumvíø) nebo nakládaná (Šatov) z hlíny, tìžené z místních hliníkù. Ve vyšších polohách, zvláštì na Uherskobrodsku byla kdysi èastá konstrukce lisovny polohrázdìná s využitím  tvrdého døeva z místních porostù vyplòovaná hlinìnými cihlami a jílovou mazaninou (Vlènov, Veletiny, Havøice). Ze smíšeného nebo výjimeènì kamenného zdiva se budovaly sklepy v Podyjí (Šatov, Nový Šaldorf, Hnanice), ale také v Èejkovicích a Vlkoš na Hodonínsku. Mladší lisovny se sklepy byly vystavìny z pálených cihel a tento materiál poøizován z blízkých cihelen (Maøatice, Dolní Vìstonice, Blatnice, Èejkovice). Pro výraz vinohradnických areálù v krajinì mìlo a dosud má velký význam zpùsob zastøešení lisovny. Jednoduchá støešní konstrukce dotváøí sepjetí s krajinou vinohradù úrodných polí a remízkù nebo porostù pøi vodních tocích. K vybudování krovu posloužilo tvrdé pøirozenì rostlé a nìkdy také pokøivené døevo z listnatých stromù, z nichžse rovnìž budovaly mohutné trámové stropy lisoven. Došková krytina, která byla pro rolníka a vinaøe nejsnáze dosažitelná, vytvoøila na valbové formì støechy korunu díla. Zákazy krytin ze slámy, a posléze její nedostatek zpùsobily postupné odumíraní této lehké a esteticky neobyèejnì pùsobivé krytiny a v koneèném dùsledku se projevily zmìnou tvaru støechy. Valbové støechy témìø zcela vymizely a na jejich místo se prosadila sedlová forma s tvrdou pálenou taškou, mnohdy pøílišnì zatìžující obvodové stìny. Zmìnìná forma støechy si vyžádala vybudování prkenného štítu a podepøení krovové konstrukce sloupky. Nejstarší 11

Vesnice - krajina - lidé

doklady vinohradnické kultury i v této vývojové formì dokládají tìsné sepjetí s krajinou a jejím bohatstvím a s jejími tradièními znaky. Døevìné èásti jsou vyrobeny rukodìlnými technikami z tvrdého døeva z porostù, které obklopují vesnice a v minulosti, pøed scelovacími praktikami byly roztroušeny v polích a vinohradech, aby zde skýtaly rolníkovi stín k odpoèinku pøi práci a drobné zvìøi útoèištì. Architektonické a estetické pùsobení vinohradnických staveb, lisoven, sklepù, “presúzù” je mimoøádné nejen pro krajinu, ale pro sídla samotná. Není to jen umístìní a hmota objektù,ale také zpùsob jejich zednického zpracování, mìkké tvary vstupù, rukodìlnì opracované døevìné èásti. Mimoøádné hodnoty jsou pøièítány øešením vstupu do lisovny nebo do sklepa s výklenkem, žudrem (Prušánky, Brumovice, Velké Pavlovice, Kobylí). Prùèelí sklepù v Petrovì je charakteristické svým barokním tvaroslovím, jehož obdoby, avšak ne již tak výrazné, se objevují i na nìkterých jiných místech. K optickému vjemu vinohradnických souborù pøispívá vnìjší úprava lisovny nejèastìji s bílou vápennou lièkou a šmolkovì modrou podrovnávkou soklu. I když výzdoba rostlinnými motivy provedená místními maléreèkami, je považována za novotvar, její estetické pùsobení je nezvratné. K souboru vinohradnických staveb patøí drobné objekty rozptýlené v krajinì, kaplièky, køíže, zákoutí se stromy s možností setkání a posezení vinaøù a jejich hostù nejen ve sklepì pøi vínì, ale také pøi pohárku venku. Významným krajinotvorným prkem je rovnìž ovocné stromoví, vysazované kolem sklepù nebo v sadu nad nimi (Vlènov, Veletiny). Všechny tyto znaky jsou východiskem pøi hodnocení souborù vinných sklepù pro památkovou ochranu. Zatím byly vybrány mimoøádnì hodnotné lokality projevující se odlišnými znaky v Petrovì, Pavlovì, Blatnici Veletinách a Vlènovì, ty jsou vládou ÈR prohlášeny za vesnické památkové rezervace i v Šatovì, kde je sklepní ulice souèástí památkové zóny. Doufáme, že dojde k vyhlášených dalších vinohradnických souborù a to v Dolních Vìstonicích, Èejkovicích, Hnanicích a v Novém Šaldorfu. Všechny navrhované lokality jsou významnými sídelními prvky obohacujícími tváø jihomoravské krajiny. Aè nerada, považuji za nezbytné se na závìr zmínit o stínu kraje beze stínù,jak se vínorodá jižní Morava èasto nazývá. Jsou to pøestavby tradièních vinohradnických objektù nebo jejich novostavby. Vìtšinì chybí pokora ke krajinì a úcta k hodnotám minulosti. Bezduché tvary, nepatøièný materiál, hmotnost, fádní a nevkusné architektonické øešení jsou nejèastìjšími prohøešky. Odhlédneme-li od obkladù, møíží, sklenìných barevných cihel a jiných chataøských zlozvykù, je hlavním rysem tìchto novotvarù pøedevším jejich výška, která v krajinì vinohradù pùsobí násilnì, rozrušuje pùvodní hladinu, nedbá na rostlý terén ani na porosty, které patøí k vinohradùm. Èeká nás mnoho odpovìdné misijní a propagaèní práce, a to nejen na poli památkové péèe.

12

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Stavebnì historický prùzkum Národního parku v Podyjí Ing.arch. Zuzana Syrová – SÚPP Praha Projekt Spoleènosti pro obnovu vesnice a malého mìsta Stavebnì historický a urbanisticko historický prùzkum NP Podyjí s cílem vytvoøení systému urbanistické stability a geografického informaèního systému zpracoval tým øešitelù - ing. arch. Petru Dostál, ing. arch. Zuzana Syrová a ing. arch. Jiøí Syrový - na základì výbìrového øízení MK ÈR ze dne 22.12.1995 - 31.1.1996 a smlouvy è. 2/1996 o poskytnutí prostøedkù ze státního rozpoètu na podporu vybraných projektù výzkumu a vývoje mezi MK ÈR zastoupeným ing. Josefem Svobodou a SOVAMM zastoupeným ing. arch. Jiøím Syrovým ze dne 24.5.1996 a jejím dodatkem è. 1 za dne 10. 6. 1997 (MK ÈR zastoupeno ing. arch. Janem Kaiglem). Na projektu spolupracoval PhDr. Jan O. Eliᚠ(historické statì) a Martin Kouøil (uživatelský program MAVSERVER pro zobrazování memo položek v ArcView a digitalizace leteckých snímkù). Výsledný elaborát zahrnuje katastry 13 sídel na území národního parku, resp. jeho ochranného pásma: Èížov, Havraníky, Hnánice, Horní Bøeèkov, Hradištì, Konice, Lesná, Lukov, Mašovice, Onšov, Podmolí, Popice a Vranov nad Dyjí. Jeho hlavním cílem je využití pro potøeby záchrany kulturních hodnot pøi obnovì objektù, územním a stavebním øízení a prohlašování a dokumentace památek. Dalším cílem projektu je pøíkladné poèítaèové zpracování identifikace památkových hodnot území a objektù formou geografického informaèního systému s pøipojenou objektovì orientovanou databází obsahující textovou èást a fotodokumentaci a vytvoøení modelu systému “urbanistické stability”. Øešené území se jeví jako ideální pro skloubení potøeb ochrany památek a pøírody, které by mìlo vést k uchování resp. rehabilitaci harmonického životního prostøedí - pøírodního a stavebního dìdictví. Dùvody pro zpracování stavebnì historického a urbanistického prùzkumu a systému urbanistické stability Pozornost památkové péèe se v øešeném území soustøeïovala dosud pouze na objekty výjimeèné, jako je kostel sv. Volfganga v Hnanicích nebo zámek ve Vranovì. Vedle staveb vysoké architektury je chránìna øada drobných sakrálních objektù, mezi nimiž zasluhují pozornost pøedevším pozdnì gotická - renesanèní boží muka, problémem vìtšiny z nich zùstává ovšem nepøesná prostorová identifikace. Pøestože se uvažovalo díky unikátnímu souboru podélnì prùjezdných stodol a dalších dochovaných hodnotných vesnických staveb o vyhlášení památkové zóny v Popicích, tento zámìr nebyl realizován a bohužel ani zde nebyl nikdy proveden podrobnìjší prùzkum. Øada objektù lidové architektury je dokumentována alespoò v náèrtu v mìø.1:200 v Kurialovì archivu, 5 domù z Èížova a Lukova v mìø.1:25/1:50. Znojemsko obecnì patøí co se týèe lidové architektury k nejménì probádaným oblastem - základní práce Menclovy a Frolcovy je zmiòují pouze okrajovì, ponìkud podrobnìji se jím zabývala ve své diplomové práci a èláncích v Národopisných aktualitách a Èeském lidu na pøelomu 60. a 70.let A. Navrátilová. Z iniciativy správy tehdy ještì chránìné krajinné oblasti bylo sice provedeno nìkolik fotodokumentaèních akcí (arch. Kocourková, VÚVA), které se však omezily na exteriery (mnohdy bohužel bez pøesnìjší identifikace objektù); arch.Kocourková rovnìž zpracovala studie využití a úpravy lidových staveb, pøedevším souboru popických stodol. Pøedchozí terénní prùzkumy, které jsme mìli na znojemsku možnost provést díky práci na Atlasu lidové architektury (projekt SOVAMM - grant GA ÈR) ukázaly existenci dosud nepodchycených hodnot, z nichž zmiòme alespoò unikátní výskyt hlinìných klasicistních nakládaných staveb, dosud nejblíže známých ze Slovenska. Správa NP, která je dle zák. è. 114/ 1992 Sb. o ochranì pøírody a krajiny dotèeným orgánem státní správy i v oblasti stavebního a územního øízení , má v souèasné dobì k dispozici novì vypracovaný architektonický øád, zpracovaný brnìnským Atelierem obnovy vesnice v roce 1994. Tento kategorizuje území jako historicky cenné, ostatní a pro novou zástavbu - objekty jako cenné objekty lidového stavitelství, se zmìnìnými prvky, ostatní, novostavby a proluky. Pokud ovšem nebude identifikována jak hodnota území tak objektù a jejich èástí, nemùže se architektonický øád stát efektivním nástrojem pro rozhodování o území a stavební øízení. I z tohoto dùvodu se jevila potøeba stavebnì historického prùzkumu, který by tento zásadní nedostatek odstranil, nesmírnì aktuální a naléhavá. Vzhledem k vyhlášení NP Podyjí v roce 1991 a sousedství Rakouska (Evropského spoleèenství a blízkých hranièních pøechodù v Hnánicích a Èížovì) mají nyní obce situované v ochranném pásmu NP zcela odlišné pøedpoklady k dalšímu rozvoji. Obce mají rozpracovány územní plány sídelních útvarù, postrádají 13

Vesnice - krajina - lidé

územní plány zón a rovnìž územnì plánovací podklady pro rozvoj, øízení regenerace a nové výstavby na prostorech opuštìných v intravilánu po odsunu Nìmcù. Pro optimalizaci regenerace byl vypracován tento stavebnì historický a urbanisticko historický výzkum, která má splnit tyto cíle: - Provést soupis architektonických a urbanistických hodnot v øešeném území k datu výzkumu. - Stanovit územní systém urbanistické stability, jako plochy vymezující definovaný pøístup k územnímu a stavebnímu øízení. Stanovit regulaèní prvky prostorové regulace, jakož i regulace èinností v územním a stavebním rozvoji v rozsahu celého zastavìného území, respektive v celém katastru obcí. - Navrhnout aktualizaci evidence nemovitých kulturních památek - doporuèit návrhy na prohlášení vybraných objektù za kulturní památky a plošnou ochranu nejhodnotnìjších souborù. Podklady: Indikaèní skici stabilního katastru (182_) v mìøítku 1 : 2880 (Moravský zemský archiv v Brnì), Mapy stabilního katastru (182_) v mìøítku 1 : 2880 (Moravský zemský archiv v Brnì), Originály map stabilního katastru 1 : 2880 z roku 182_ (Ústøední archiv kartografie a geodézie v Praze), Vlastivìda moravská, okres Znojemský, 1904 Vlastivìda moravská, okres Vranovský, 1906 Antonín Kurial: Archiv moravských lidových staveb / Katalog lidové architektury (seznam zamìøení; originály - VUT Brno nepøístupné) Èernobílé letecké snímky Vojenského topografického ústavu z roku 1952 - 1990 v  mìøítku 1 : 10000 Spektrozonální letecké snímky NP Podyjí (pøevedené do šedých tónù), Správa NP 1991 Evidenèní listy nemovitých kulturních památek, Památkový ústav v Brnì, SUPP v Praze, 1966-1993 Plán péèe o Národní park Podyjí a jeho ochranné pásmo, Správa NP a mìsto Znojmo, 1994 Architektonický øád obcí v národním parku Podyjí, Atelier obnovy vesnice, Brno 1994 Digitální mapy evidence nemovitostí øešeného území, neaktualizovaný stav, 1995, èásteèná aktualizace restituèních nárokù 1995, OU Znojmo Mapové podklady byly doplnìny reambulací situace dle prùzkumu v terénu (záøí 1996-øíjen 1997) Data o stavu památkové péèe resp. ochrany a stávajícím právním stavu byla pøevzata z následujících zdrojù: - Památkový ústav v Brnì, oddìlení evidence a dokumentace. - SUPP - údaje ústøedního seznamu kulturních památek Èeské republiky a evidence prohlašování památek * podrobná bibliografie uvedena u úvodních statí jednotlivých obcí

Stavebnì a urbanisticko historický prùzkum se jednak zabývá urbanistickým vývojem sídla a specifikuje jeho hodnoty z tohoto pohledu, jednak jednotlivými objekty; vybrané objekty (hodnocené alespoò jako hmotovì tradièní) jsou podrobnì popsány a objasnìna jejich stavební historie. Vybrané objekty v hranicích øešeného území a jejich èásti dokumentovány v textu katalogu objektù, který obsahuje následující body: - popis (situace, skladba objektù, dispozice, fasády, støecha, konstrukce, interiery) - stavební historie - hodnocení - památkové zájmy (památka zapsaná v ústøedním seznamu nemovitých kulturních památek pod è.r...... /doporuèení podat MK ÈR návrh na prohlášení za kulturní památku) - doporuèení pro obnovu a rekonstrukci - odkaz na starší plánovou a fotografickou dokumentaci (plánová dokumentace více než poloviny obcí se nedochovala). Byla poøízena minimálnì jedna fotografie každého katalogizovaného objektu, dle potøeby a možností doplnìná fotodokumentací interieru a vybraných detailù. Ke každé obci byla zpracována úvodní sta zahrnující tyto body: - historie - situace 14

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

- struèné shrnutí urbanistického vývoje - struèné shrnutí stavebního vývoje - památkové zájmy - závìr Byly poøízeny kopie map stabilního katastru (indikaèních skic, otiskù a originálù). Kopie map SK byly naskenovány a podtaženy pod aktuální katastrální mapy, takže mohlo být provedeno jejich porovnání se stávajícím stavem. Systém urbanistické stability V zastavìném území rozlišujeme území s historickou urbanistickou strukturou a území zastavìné soudobými zastavovacími schématy. V každé obci mùžeme stanovit území urbanistické stability, které zakládá identitu sídla a je souèástí urbanistického kulturního dìdictví. K vymezení tohoto území, zahrnujícího pøedevším historické jádro sídla, je nejobvyklejší použít komparaci s mapou stabilního katastru, pøípadnì mladšími mapami. Nelze opominout ani urbanistické hodnoty 19. a 20.století, kterých ovšem je v øešeném území více než poskrovnu - mùžeme sem pøiøadit snad jen èást Vranova nad Dyjí. Východiskem pro stanovení regulaèních zásad v urbanisticky stabilním území je stavebnì historický prùzkum všech objektù v øešeném území a retrospektivní analýza urbanistické struktury. Pøitom se nejedná pouze o cenné architektury, nebo nemovité kulturní památky chránìné státem, ale o soubor všech dochovaných hodnot místního kulturního dìdictví, které vypovídají o dobì svého vzniku a jsou úplnì nebo zèásti zachovány jako pamì místa. Stejnou roli z hlediska urbanistické struktury hraje zachovaná parcelace nebo její èásti, která je nejspolehlivìjším nástrojem integrace novì navrhovaného zastavovacího plánu do historického sídla. Historický pùdorys obce je tøeba obnovovat všude tam, kde došlo k vážným urbanistickým škodám provedením plošné asanace, respektive výstavbou naddimenzovaných objektù neodpovídajících pùvodní urbanistické struktuøe. Na základì urbanistického rozboru jsou definovány urbanistické bloky a prostory: - urbanisticky stabilní - novodobá indiferentní struktura - parcely vyžadující urbanistický zásah V hodnocení, které je východiskem k dalšímu pøístupu k jednotlivým objektùm, rozlišujeme následující typy objektù (s obdobným rozlišením pro prùèelí nebo jiné jejich èásti), pro nìž uvádíme doporuèené regulaèní zásady: A/ objekty stabilní - konstantní - tj. velmi hodnotné objekty, jejichž zachování je bezpodmíneènì nutné. Jsou to výjimeèné, velmi hodnotné stavby, památky chránìné státem nebo objekty zasluhující podání návrhu na  prohlášení za kulturní památku. Vesmìs objekty, které jsou urèeny k restaurování, jsou nebo budou øádnì stavebnì udržovány a nelze uvažovat o zmìnách jejich dispozièního uspoøádání. (I v pøípadì pøimìøených zmìn funkèního využití jednotlivých prostorù). Nelze mìnit jejich prostorové uspoøádání pøístavbami a nástavbami. Prvky výškové a pùdorysné regulace jsou striktnì konstantní, nemìnné. Dále hodnotné objekty, které je nezbytné zachovat. Patøí k nim objekty, u kterých je možno navrhnout prohlášení za kulturní památku. I u tìchto objektù je tøeba zachovat prostorový, hmotový i dispozièní rozvrh. Kromì øádné údržby a restaurování lze pøipustit dostavbu objektu, pokud výška høebene a øímsy bude zachována. Rovnìž pøimìøená zmìna funkèního využití jednotlivých prostorù je možná. Také ostatní doplòující a hmotovì tradièní objekty, jejichž zachování je dùležité z hlediska obnovy urbanistické struktury a uchování charakteru místa. Jsou to stavby prùmìrné stavitelské produkce první poloviny tohoto století nebo starší tradièní stavby vìtšinou modernizované s narušenou fasádou, jejichž hodnota spoèívá v tradièní prostorové skladbì a siluetì stavby (výšce høebene a øímsy), zakládají identitu sídla z blízkých i dálkových pohledù. Lze je adaptovat a  obnovovat - upravovat jejich fasádu, musí však zachovávat tradièní prostorový objem. Rovnìž pøístavby lze pøipustit v tomto tradièním prostorovém objemu (konstantní výška høebene i øímsy). Objekty kategorie A mohou mít dílèí znehodnocení - fasád, parteru, støech, interiéru, jejichž nápravu urèí podrobnìjší regulaèní zásady (katalog objektù). 15

Vesnice - krajina - lidé

B/ objekty indiferentní, tj. nerušící objekty, které je možno zachovat, pøípadnì provést jejich úpravu (podle obecných, resp. dále podrobnìji specifikovaných regulaèních zásad). Dále jsou to starší a tradièní stavby pronikavì modernizované nebo novostavby pøimìøené kontextu okolní zástavby. Platí pro nì regulaèní prvky prùmìrné výšky øímsy a høebene vzhledem k sousedním stavbám. Lze je v tomto smyslu i nadstavovat a pøistavovat v ulièních a stavebních èarách. Øadíme sem i mnohé stavby znehodnocené. Pøi následujícím stavebním zámìru je tøeba dodržet doporuèení k obnovì objektu. Úpravy mají smìøovat k obnovì pøedchozího hodnotnìjšího stavu. Pro rehabilitaci znešvaøených staveb (jejich prùèelí nebo jiných èástí) je zapotøebí dle možnosti využít dochovanou starší fotodokumentaci pøípadnì zamìøení. C/ objekty rušící - k pøeøešení nebo výhledovému odstranìní -, tj. rušivé objekty, které je, pokud mají zùstat zachovány, v pøípadì stavebních zásahù nezbytnì nutno upravit (dle obecných zásad platných pro novì navrhované a  obnovované objekty, respektive dále podrobnìji specifikovaných regulaèních zásad). Jde vìtšinou o novostavby z období šedesátých až poèátku devadesátých let. Pøi následujícím stavebním zámìru je tøeba dodržet regulaèní prvky jak v pùdorysné osnovì - dostavba do ulièní nebo stavební èáry, tak ve výškové hladinì, aby byl alespoò u dostaveb dosažen tradièní pøíèný øez (prùmìrná výška øímsy a høebene krovu vzhledem k okolním objektùm; u blokù novostaveb je tøeba nepøekroèit nejvyšší souèasnou hladinu zastavìní høebenem krovu). Také urbanisticky nebo výraznì architektonicky rušivé, event. i parazitní objekty, které je nutno po dožití nebo døíve odstranit. Pøi následujícím stavebním zámìru je tøeba dosáhnout alespoò architektonicky a urbanisticky nerušícího stavu. V pøípadì uskuteènìní navrhovaného zámìru (novostavby na jejich místì nebo nového øešení prostoru) nutno architektonicky pøeøešit (podle obecných zásad platných pro novì navrhované a obnovované objekty, resp. podrobnìji specifikovaných zásad). Barevná škála hodnocení fasád je stejná jako u objektù, od velmi hodnotných fasád do velmi rušících. U novostaveb na místì zaniklého objektu je žádoucí optimální obnova prostorového a hmotového uspoøádání zaniklé stavby (viz doporuèení katalogu objektù). Je tøeba, aby projekt vycházel ze znalosti dochované dokumentace; v pøípadì dostateèných podkladù (zamìøení, fotodokumentace) lze provést vìdeckou rekonstrukci. Výška øímsy, výška høebene - pokud není stanovena v katalogu objektù - se v zástavbì proluky nebo pøi rehabilitaci rušivého objektù odvozuje jako prùmìr tìchto výšek u sousedních domù, pokud se jedná objekty konstantní nebo indiferentní [(a+b)/2]. V pøípadì, že nelze výšku takto odvodit je pro urèení maximální výšky høebene závazný pøíslušný násobek výšky patra = 3,60 m a minimální sklon støechy 45 stupòù. Støešní rovina je tvoøena výškou a orientací høebene a výškou okapu. Drobné objekty - plastiky, køíže, boží muka etc., sklepy a ohradní zdi jsou klasifikovány obdobnì jako stavby. V odùvodnìných pøípadech je navržena obnova zaniklých drobných objektù .V pøípadì zaniklých velmi hodnotných dostateènì dokumentovaných objektù lze provést repliku . V pøípadì nevhodnì pøemístìných objektù je dle možnosti navržen jejich umístìní na pùvodním místì. Poèítaèové zpracování je øešeno jako geografický informaèní systém nad mapou evidence nemovitostí s pøipojenou databází s texty a fotodokumentací. Zdigitalizované plochy podkladu bylo nutno na základì terénního prùzkumu aktualizovat a rozdìlit stavební parcely na objekty informaènì sourodé (obytný dùm, dvorní køídla, pøístavky, stodola, kolna, sklep....); rovnìž bylo provedeno potøebné rozlišení hodnoty fasád a parteru. Ke každému objektu grafické databáze je pøipojena textová databáze obsahující základní informace - identifikaèní údaje, hodnocení, etapy stavebního vývoje, datování, autory, existenci starší plánové a fotografické dokumentace, památkové zájmy, doporuèenou regulaci. Tyto údaje umožòují generování tematických map a rychlou základní informaci o objektech a území. Podrobná databáze vybraných objektù - katalog objektù - propojená spoleènými identifikátory obsahuje memopole s popisem, stavební historií, hodnocením, doporuèením pro obnovu, odkazy na starší plánovou a fotografickou dokumentaci. Další tabulky obsahují v obecných polích fotodokumentaci aktuální (naskenované fotografie a diapozitivy) a archivní. Geografický informaèní systém byl zpracován programem TopoL pro Windows a pøeveden do programu ArcView jako vrstvy ArcInfo; redakèní úpravy byly provedeny v programu DAK. Jelikož žádný z dostupných GIS neumožòuje pøímé pøipojení databáze s memopoli nebo poli obecnými byl pro zpracování podrobné textové a fotografické databáze použit 16

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

program FoxPro for Windows 2.6, respective Visual FoxPro 3.0. Ve výsledném øešené zajišuje vzájemnou komunikaci mezi ArcView a FoxPro uživatelský program MAVSERVER. Zpùsob zpracování projektu a popis dat GIS prezentuje na pøíkladu Popic elektronický dokument formátu *.pdf, který je souèástí CD-R sborníkù ze semináøù SÚPP k lidové architektuøe.

Popice, okr. Znojmo - pozdnì klasicistní lisovna

17

Vesnice - krajina - lidé

18

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Spolupùsobení ochrany krajinného rázu a památkové péèe v krajinném prostoru památkové rezervace Jizerka Petr Vetešník - Správa Chránìné krajinné oblasti Jizerské hory Názvy minulých organizací SÚ PPOP a KS èi KÚ PPPOP budily navenek dojem propojenosti státní památkové péèe a státní ochrany pøírody, ovšem ve skuteènosti tyto složky resortu a jeho organizací existovaly ve vzájemné izolaci legislativní i odborné. Tento stav jsme si nepøíjemnì uvìdomovali úmìrnì sílícímu vìdomí, že smysl CHKO není pouze v ochranì souboru maloplošných chránìných území, ale v komplexní ochranì krajiny na jejím území. Nová organizace a legislativa ochrany pøírody a památkové péèe dosavadní vzájemný vztah nezlepšila. Pøitom památková péèe (na jedné stranì) vedle jednotlivých nemovitých památek a mìstských památkových rezervací navrhla a k vyhlášení dovedla vesnické památkové rezervace a krajinné památkové zóny a ochrana pøírody (na stranì druhé) se novým zákonem è.114/1992 Sb. o ochranì pøírody a krajiny v obecné poloze rozšíøila i na ochranu krajiny, takže legislativní i odborné pole pùsobnosti obou institucí se ještì více pøekrývá než døíve. Pro informaci cituji èást zákona è.114/1992 Sb. o ochranì pøírody a krajiny nevyhnutelnì støetovou s památkovou péèí: - (úvodní ustanovení zákona - § 3 vymezení pojmù písm. k) „krajina je èást zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvoøená souborem funkènì propojených ekosystémù a civilizaèními prvky.“ - památkové objekty a soubory jsou bezesporu civilizaèními prvky. - (obecná ochrana pøírody a krajiny - § 12 ochrana krajinného rázu.odst.1) „Krajinný ráz, kterým je zejména pøírodní, kulturní a historická charakteristika urèitého místa èi oblasti, je chránìn pøed èinností snižující jeho estetickou a pøírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisováním a povolováním staveb, mohou být provádìny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvkù, zvláštì chránìných území, kulturních dominant krajiny, harmonické mìøítko a vztahy v krajinì.“ - památkové objekty se podílejí na kulturní a historické charakteristice místa i oblasti, jsou èasto kulturními dominantami v krajinì; památkové soubory a krajinné památkové zóny se plošnì kryjí s èástmi nebo i celými krajinnými prostory ve smyslu místa krajinného rázu; památkové objekty i soubory jsou skladebnými prvky krajinných složek nebo i krajinné složky (nìkdy i urèující) krajinných prostorù tvoøí a bývají èasto i kánonem harmonického mìøítka mezi civilizaèními prvky krajiny. Osada Jizerka v CHKO Jizerské hory je pøíkladem pøekryvu zájmù ochrany pøírody a krajiny se zájmy památkové péèe, zájmù legislativních a tedy i odborných (mapa území a celkový fotozábìr osady). Toto území je jedineèné pøírodovìdnì (propojuje malopošná chránìná území), krajináøsky (geomorfologické utváøení, klima, kompozice lesních a nelesních pozemkù, urbanizaèní a architektonický vývoj osady) a památkovì (specifický soubor lidové architektury). Proto ochrana pøírody a krajiny vèlenila území osady do druhé zóny ochrany pøírody v CHKO s pøísným ochranným režimem pro zvládnutí ochrany krajinného rázu místa a památková péèe peèuje o soubor lidové architektury jako památkovou rezervaci. První avízo o dvou kohoutech na jednom smetišti bylo v roce 1993 na stole stavebního úøadu, kdy orgány památkové péèe o ochrany pøírody a krajiny podmiòovaly souhlas s  totožnou pøístavbou rozdílnou barevností støešní krytiny. Dnes je již mezi obìma institucemi v barevnosti støech shoda. Rozdíl v poslání ochrany pøírody a krajiny a památkové péèe lze dokumentovat na osudu tzv. “Hnojového domu” èp. 8 (obr.1) pocházejícím a charakterovì zachovaném z epochy vazných trámù a krovù hambalkové soustavy - na Jizerce období dobytkáøské až první sklárny - a byl v prvé hodnotové kategorii památkové rezervace. Dùm vyhoøel.Z hlediska vývoje krajiny zanikl jako již døíve jiné domy tohoto období, následnì nahrazené vývojovì mladšími stavbami z epochy øezaných trámù a pokrokovìjších krovù vaznicové soustavy (na Jizerce éra druhé sklárny a pozdìji). Tento technologický a konstrukèní vývoj zástavby jako krajinné složky spolutvoøí kulturní a historickou charakteristiku krajinného prostoru. Proto Správa CHKO JH navrhla postiženému majiteli v souladu s touto charakteristikou nahradit zaniklé stavení stavbou vývojovì mladší proporènì harmonickou se stávajícími podobnými objekty místní zástavby. Památková péèe ve svém konzervaèním poslání trvala na replice shoøelého domu, která byla realizována, aniž zmìnila krajinný ráz místa. Ochrana pøírody a krajiny zde pøirozenì plnì ctila zvláštnost památkovì péèe vùèi obecné ochranì krajiny, protože se jednalo o objekt památkového souboru. 19

Vesnice - krajina - lidé

Pro své krajináøské posuzování navržených stavebních poèinù u stávajících objektù zástavby osady Jizerka Správa CHKO JH poøídila úèelové charakteristiky konstrukcí a stavebního vývoje jednotlivých staveb. V nìkterých pøípadech se tyto charakteristiky liší od hodnocení památkové péèe. Napøíklad zdìný dùm èp.13 (obr.2) zhruba z 30.let 20.století (na místì domu staršího) je památkovì hodnocen jako “památkovì hodnotný objekt urèující charakter PR”, roubené stavení èp.40 (obr.3) s krovem vaznicové soustavy jako “objekt ostatní” a roubený dùm èp.25 (obr.4) prokazatelnì podélný dvojdùm jako “objekt hmotovì tradièní dotváøející charakter PR”. Domníváme se, že nejen pro výkon památkové péèe, ale i pro její zvláštnost vùèi ochranì krajiny, by bylo vhodné podrobnìjí charakterizovat jednotlivé objekty památkového souboru. Výrazným rysem kulturní i historické charakteristiky krajinného prostoru Jizerky je pohledová zjevnost stavebního vývoje jednotlivých objektù stávající zástavby dle úèelové potøeby prošlých generací jejich uživatelù. Pøíkladem je sousedící trojice pùvodnì podobných tvarovì prostých chalup ruènì tesaných s hambalkovými krovy èp.31, 32, 33 (spoleèná fotografie). Z nich se èp.32 (obr.5) dochovala prakticky v prvotní úèelové podobì. K èp.33 (obr.6) pøistavìn generaènì i konstrukènì mladší rizalit. Stavení èp.31 (obr.7) prodìlalo nejvíce generaèních i konstrukèních vývojových etap – 1. pùvodní stavení 2. pøístavba mladšího rizalitu 3. náhrada pùvodního hambalkového krovu krovem vaznicovým pro zobytnìní podkroví 4. pøístavba verandy 5. pøístavba døevníku. Z toho pøístavba verandy je zjevnì architektonicky nesourodá s pøedchozími etapami vývoje stavení a tvarem støechy i polohou komína ignoruje místní klimatické pomìry, zvláštì zimní. Z porovnání architektonického pojetí této pøístavby s tradièními zpùsoby zvìtšování obestavìného prostoru, které je též výrazným rysem kulturní i historické charakteristiky krajinného rázu místa - napø. u stavení èp. 41 (obr.13) rozšíøení o roubenou komoru se soumìrným naplátováním pùvodního hambalkového krovu, u stavení èp.2 (obr.14) a èp. 35 (obr.15) rozšíøení pøízemí s pøekrytím soumìrným vaznicovým krovem, je patrný rozpor pøístavby verandy u èp. 31 (obr.7) s kulturní charakteristikou místa. Pultová pøístavba verandy èp.31 podobnì jako pultovì zastøešené pøístavby a prùbìžné vikýøe u èp.36 (obr.8) jsou vesmìs jevem architektonického i konstrukènì funkèního nepochopení místní kulturní specifiky pøi rekreaènì pobytovém zkapacitòování horských stavení od 50. let 20. století. Dalším výrazným rysem kulturní a historické charakteristiky je prostorové vyhovìní úèelu stavby na daném pùdorysu - pokud bylo tøeba patro, budovalo se patro - napø. èp.20 (obr.9) nebo èp.21 (obr.10), pøípadnì použito mansardy - èp.29 (obr.11), vše v co nejjednodušším funkèním tvaru støech ovìøeném stoletou zkušeností s promìnností místního klimatu. Vikýøe byly-li tøeba, byly pouze úzké, co nejménì bránící posunu snìhu po støešním plášti. Regulativy územního plánu obce Koøenov umožòují na území osady Jizerka stavìt nové domy na zboøeništích, která nejsou ve støetu s územím maloplošných chránìných území nebo se souèasnými lesními pozemky èi nejsou pøekryty jiným urbanizaèním zásahem. Podmínkou stavby je trvalé rodinné bydlení s povoláním èi živností v místì, nikoliv rekreace. Dále umožòují i stavbu hospodáøského pøíslušenství formou stodùlky po vzoru stodol v místì dochovaných - napø. u èp.41 (obr.12) - po odstranìní rùzných hospodáøských provizorií u jednotlivých stavení. Právì u  novostaveb se støetává hledisko památkové péèe s  hlediskem ochrany krajiny. Již první zadání stavby na zboøeništi bývalé hospody (zèásti patrové) èp.1 øeší novostavbu rodinného domu s restaurací architektonicky tvarem sedlové støechy jako stavby u historicky pøedcházající obdobné krovù vaznicových a sedlovou støechu dodateènì pro zobytnìní podkroví proniká prùbìžnými pultovými vikýøi (obr.16). Toto øešení novostavby odporuje kulturní i historické charakteristice, protože volí základní tvar sedlové støechy (sám o sobì tradièní) (obr.17), ale úèelu novostavby prostorovì nevyhovující, protože prùnikem vikýøù vypovídá nepravdivì o stavebním vývoji novostavby a vytváøí výslednì složitý lámaný støešní tvar co do klimatické funkce a údržby problematický. V duchu kulturní a historické charakteristiky se nabízí tyto možnosti: 20

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

§ (obr.18) vaznicový krov na zvýšené nadezdívce nesoucí sedlovou støechu o sklonu ramen 40° s jednotlivými vikýøi èi støešními okny krytými sedlovými pøístøešky; § (obr.19) mansardová støecha sedlová se støešními okny v mansardové èásti støechy, krytá okapem sedlové èásti støechy; § (obr.20) patro kryté sedlovou støechou o sklonu ramen cca 40°. V hodnocení architektonického návrhu pøedbìžného zadání stavby je mezi památkovou péèí a ochrannou pøírody rozpor. Domníváme se, že zvláštnost památkové péèe vùèi ochranì krajiny je zdùvodnìná u objektù památkového souboru. Harmonický vztah pøípadných novostaveb vùèi památkovému souboru osady Jizerka je schopna ošetøit ochrana krajinného rázu ve smyslu § 12 zákona è.114/1992 Sb. Správa CHKO jakožto odborná organizace nabízí Památkovému ústavu projednání zde zmínìných sporných a nejasných momentù spolupùsobení pro sjednocení odborných hledisek v podkladech svým výkonným orgánùm. Jako pøíklad užiteènosti názorové shody vzpomenu soulad odborných stanovisek a správních rozhodnutí památkové péèe a ochrany pøírody a krajiny, který zabránil technické regulaci meandrující øíèky Jizerky uvnitø osady. Jizerka (k.ú. Jizerka, obec Koøenov, okres Jablonec nad Nisou)

21

Vesnice - krajina - lidé

obr.1 - Jizerka èp.8

obr.2 - Jizerka èp.13

obr.3 - Jizerka èp.40

obr.4 - Jizerka èp.25

obr.5 - Jizerka èp.32

obr.6 - Jizerka èp.33

obnr.7 - Jizerka èp.31

obr.10 - Jizerka èp.21

22

obr.8 - Jizerka èp.36

obr.11 - Jizerka èp.29

obr.9 - Jizerka èp.20

obr.12 - Jizerka èp.41

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

obr.13 - èp.41

23

Vesnice - krajina - lidé

obr.14 - èp.2

24

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

obr.15 - èp.35

25

Vesnice - krajina - lidé

obr.16 - èp.1 - øešení sedlové støechy jako stavby u historicky pøedcházající obdobné krovù vaznicových a sedlovou støechu dodateènì pro zobytnìní podkroví proniká prùbìžnými pultovými vikýøi 26

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

obr.17 - èp.1 - sedlová støecha, historicky navazující, ale úèelu novostavby prostorovì nevyhovující, protože prùnikem vikýøù vypovídá nepravdivì o stavebním vývoji novostavby a vytváøí výslednì složitý lámaný støešní tvar 27

Vesnice - krajina - lidé

ob.18 - èp.1 - vhodná úprava, vaznicový krov na zvýšené nadezdívce nesoucí sedlovou støechu o sklonu ramen 40° s jednotlivými vikýøi èi støešními okny krytými sedlovými pøístøešky 28

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

obr.19 - èp.1 - vhodná úprava, mansardová støecha sedlová se støešními okny v mansardové èásti støechy, krytá okapem sedlové èásti støechy 29

Vesnice - krajina - lidé

obr.20 - èp.1 - vhodná úprava, patro kryté sedlovou støechou o sklonu ramen cca 40°

30

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Vodní mlýny a sídelní krajina Ludìk Štìpán Sešli jsme se zde, abychom si vymìnili zkušenosti a názory na hodnoty sídlení krajiny, na její prùzkum, dokumentaci a ochranu. Mezi jedineènosti èeské sídelní krajiny patøí díla mlynáøù a sekerníkù, a to v takové míøe, kterou si dosud neuvìdomujeme nebo jsme jí nevìnovali dostateènì vyváženou pozornost. Ve svém pøíspìvku se pokusím vysvìtlit toto tvrzení a naznaèit nìkterá øešení. Obilní mlýny a další zaøízení na vodní pohon byly u nás nejèastìjšími výrobními stavbami z nezemìdìlských objektù; hned po kostelích a panských sídlech s dvory pùsobily ve vesnické zástavbì nejvýraznìji svou budovou, jezem nebo rybníkem. Právì vodní dílo je mnohde nejstarší stavbou sídla, èasto i støedovìkého pùvodu a jeho hladina pøíznivì ovlivòuje ráz krajiny. Èlovìk dokázal pomocí zaøízení mlýnù spoutat a využít vodní a vìtrnou energii, do 19.století jedinou, pokud nepoèítáme pohon živými tvory. Motory mlýnù – vodní a vìtrná kola – èasto dominovaly stavebnì a staly se znakem èinnosti. Dalším pøirozeným znakem tohoto výrobního místa jsou vyøazené nebo rezervní mlýnské kameny opøené o budovu, nìkde mlynáøské symboly na štítech, prùèelích, vratech, dveøích, a to ve formì stylizovaných paleèních kol, seker, kružítek a úhelnic. Vývoj této symboliky, podobnì jako výèet kamenných desek s texty o založení mlýna, z nichž nejstarší vysokomýtská je datovaná 1541, je námìt na samostatný referát. Dalším znakem jsou nápisy na budovách mladších mlýnù, od poslední tøetiny 19.století hrdì hlásající, že se jedná o umìlecký èi válcový mlýn. Nìkde nápis provází mlynáøský erb, jehož štít doplòuje s meèem v ruce udatnì bojující mlynáø Jiøík z Doupova. Je velká škoda, dnes již tìžko napravitelná, že na vìtšinì našeho území nebyla vèas vìnována dostateèná péèe pøi výbìru mlýnù za nemovité kulturní památky a prùzkumu jejich interiérù. V nejnižších prostorách starých èeských mlýnù se od støedovìku stavìly tìžké dubové hranice pro mlecí složení a mohutné sloupy stropních prùvlakù. Do zavedení umìleckých mlýnù dotváøely tyto prvky prostor, kde vycházelo melivo od mlecích kamenù a stoup, a byl tedy vystaven na obdiv pøíchozím, hlavnì však mleèùm, odebírajícím zde produkt mlýna. Sem byla proto upøena hlavní výzdoba, pøekvapivì bohatá, pracná, tvarováním døevìných stavebních èástí i mobiliáøe, a to i u selských mlýnù. Tady se nacházejí nejstarší datované døevìné konstrukce na našem venkovì, jako je napøíklad gotický sloup stropního prùvlaku v Luži, datovaný 1550 nebo 1551, sloup ze stejného období v Morašicích u Heømanova Mìstce; známìjší je hlava svoru hranice v Žemlièkovì Lhotì s letopoètem 1600, nemluvì o záhadném datování èelního sloupu hranice v Hlohové datem 1360. Bez nadsázky mùžeme øíci, že v prùmìru býval mlýn nejvyzdobenìjší veøejnì pøístupnou stavbou ve vsích hned po kostelu èi kapli. Výzdoba odpovídala spoleèenské potøebì a schopnostem tvùrcù, tj. èeských mlynáøù a sekerníkù. Funkce prostoru na nejnižší podlaze se od zavedení umìleckých složení úplnì zmìnila a ten se stal strojovnou mlýna, kam mleè nepøicházel. Nové stroje, vìtšinou tovární výroby, mìly místo na tøech vyšších podlahách, kde pøíchozího vítaly pouze tištìné obrázky a texty, jako napøíklad mlynáøské desatero, bezpeènostní pokyny nebo výstøižky z ilustrovaných èasopisù. V rámci snahy zachovat naší sídelní krajinì alespoò torza typických staveb, jakým byly mlýny a jejich vodní díla, doporuèuji: 1. Pokusit se o prùzkum a zdokumentování posledních zachovalých mlýnic, zejména tam, kde jsou pozùstatky hranice mlecího složení. 2. Posoudit, zda v daném regionu je mlýn dostateènì zastoupen v evidenci kulturních nemovitých památek, a to i z hlediska jednotlivých typù a regionálních zvláštností. 3. Ovlivòovat a alespoò morálnì podporovat majitele ostatních bývalých mlýnù k takovým úpravám, aby objekt svou stavbou, vodním dílem a správnì volenými a umístìnými symboly kolemjdoucím hlásal svoji pùvodní úlohu v daném místì. 4. Podporovat snahy tìch majitelù mlýnù, kteøí usilují dokonce i o záchranu technologického vybavení, pøípadnì o zpøístupnìní pro veøejnost, jako napøíklad mlýn pana Ing.Novotného v Roztokách u Semil. 5. Podporovat snahy pøi obnovì vodních kol a považovat je za souèást dotváøející celek jako dominantní a nepøehlédnutelný prvek symbolizující mlýn. Musíme mít na pamìti, že vodní kolo bylo a je nejèastìji obnovovaným celkem vzhledem k životnosti 15 až 20 let.

31

Vesnice - krajina - lidé

6. Bìhem období používání vodních kol jako motorù, tj. u nás za více než 700 let, prošla kola vývojem, což musíme zohlednit pøi urèení konstrukce obnovovaného vodního kola. Tady je tøeba dbát nìkolika základních podmínek, platných pøedevším u nemovitých kulturních památek: Urèení konstrukce a rozmìrù kola musí vycházet z památkového zámìru, zaøazujícího obnovovanou památku do urèitého èasového úseku a mìl by být souèástí historického technologického prùzkumu. Ten má být u technické památky vždy zpracován vedle prùzkumu stavebnì historického. Nové kolo lze stavìt podle pøedešlého jen v pøípadì, že to zmínìný prùzkum potvrdí. Èasto se stává, že vymìòované sešlé kolo bylo postaveno neodbornì, napø. jen jako kulisa – viz. kolo u mlýna ve Støehomi, postavené pøi filmování pohádky. Zpùsob stavby vodních kol se vyvíjel nerovnomìrnì. U vìtších mlýnù, zejména ve mìstech, byl tradièní zpùsob již bìhem 19.století postupnì nahrazován novìjšími typy kol, jako je Sagebienovo, Zuppingerovo, Ponceletovo nebo tzv. míšenci. Souèasnì se v tomto prostøedí stále více uplatòovaly kovové èásti kol, pøípadnì se stavìla kola celokovová. Naopak podhorští sekerníci stále stavìli koreèníky a lopaáky tradièním zpùsobem pro mlýny a pily na malých tocích, a to až do poloviny 20.století. Pro tyto postupy máme dostatek podkladù a nejlépe je u nás ovládá sekernická skupina Jiøího Myšky ze Studnic na  Hlinecku. Po první svìtové válce pøibývá dalších netradièních postupù a kola se staví dá se øíci spíše truhláøským zpùsobem. Tento zpùsob ulehèoval práci vypouštìním døevìných spojovacích prvkù nahrazených spoustou kovových šroubù, nebyl nároèný na dimenze materiálu (tj. na šíøku fošen pro mezikruží, lopatek, svorcù) protože uplatòoval i materiály menších rozmìrù. V tomto období již nìkde docházelo k zaoblování lopatek, jejichž tvar se pøibližoval oblouku urèeného dle hydrotechnických výpoètù k vìtší úèinosti kola. Stavba zmínìných vodních kol se øídila návody v publikaci Jaroslava Hýbla: Vodní motory, I.díl, Praha 1922. Podle tìchto návodù v souèasnosti staví vodní kola skupina pod vedením pana Františka Mikyšky z Kojetína u Petrovic. Takováto vodní kola mùžeme pøipustit v pøípadì, že obnovu mlýna èasujeme do období po první svìtové válce a pozdìji. Historicko technologický prùzkum opíráme pøedevším o vodní knihy, kde je popsán poèet vodních kol, jejich typ, rozmìry a jimi pohánìné stroje. Neménì dùležitá je dokumentace uložená v tzv. vložkách vodních knih, kde bývají uloženy stavební a strojnické výkresy. Vodní knihy jsou dnes umístìny buï ve Státních okresních archivech nebo na referátech pro životní prostøedí Okresních úøadù. Uvedené tématice, i s ohledem na potøeby památkové péèe, se podrobnì vìnuje pøipravovaná kniha Dílo mlynáøù a sekerníkù v Èechách, která vyjde v závìru roku 1999.

32

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Prírodno-klimatické podmienky vývoja dediny v oblasti rusínsko-ukrajinského etnika na Slovensku PhDr. Miroslav Sopoliga, DrSc. - Múzeum ukrajinsko-rusínskej kultúry vo Svidníku Èlovek odjakživa nachádza rôzne výrobné prostriedky a životné potreby v okolitej prírode, ktoré vo ve¾kej miere ovplyvòujú formovanie spôsobu života a kultúry vôbec. Ve¾mi markantne sa to prejavilo v oblasti severovýchodného Slovenska, kde tradièné prvky ¾udovej kultúry ešte aj dnes v hojnej miere zachovávajú svoj pôvodný charakter. Predmetom nášho záujmu teda sú rusínsko-ukrajinské dediny rozprestierajúce sa kompaktne v slovensko-po¾sko-ukrajinskom pohranièí, poènúc najvýchodnejšou obcou Nová Sedlica v okrese Snina a konèiac najzápadnejšou Osturòou v okrese Poprad. Zo severu na juh v smere do vnútrozemia toto etnikum zasahuje v šírke približne 10-20 km.1 Jedná sa približne o 220 lokalít, v ktorých žije viac ako 150 tisíc obyvate¾ov rusínsko-ukrajinského pôvodu, aj keï štatistiky z posledných sèítaní ¾udu uvádzajú iba 30-40 tisíc obèanov ukrajinskej, resp. rusínskej národnosti.2 Skúmaný karpatský región sa vyznaèuje svojou charakteristickou geografickou polohou, špecifickými prírodno-klimatickými podmienkami, pestrým rastlinným a živoèišným svetom. Celá oblas sa nachádza v horskom a podhorskom pásme na južných svahoch Nízkych a èiastoène Západných Beskýd. Dlhý pás Nízkych Beskýd je charakteristický viacerými drobnými horskými hrebeòmi, ktoré sa navzájom od seba odde¾ujú rieènymi dolinami, smerujúcimi najèastejšie smerom na juh. Štíty len výnimoène prevyšujú 1 000 m. V strednej èasti sú ove¾a nižšie (okolo 600 m). Priestranné doliny, striedanie pásiem mäkkých bridlíc a dolinných nív vytvárali priaznivé podmienky pre ich osídlenie a hospodárske využitie. Hrebene Beskýd majú kopulovitý charakter, èo umožòovalo postupné zúrodòovanie pôdy. Z h¾adiska fyzikálno-zemepisného územie tohto regiónu patrí ku karpatskému flyšu. 3 Ve¾kú èas plochy územia zaberajú strane s rozliènou dåžkou a miernymi sklonmi. Sú pokryté, zvl᚝ v dolných èastiach, mocnými hlinitými delúviami, ktoré v horných pásmach prechádzajú postupne v hlinistokamenisté. Na po¾nohospodársky málo využívaných územiach, v dolinách menších tokov a pozdåž mrtvých výmo¾ov sú rozšírené prevažne krovinato-trávnaté porasty. Predhoria boli postupne umelým zásahom èloveka zbavované lesného porastu, ktorý pomaly ustupoval pasienkom, neskôr v nižších polohách poliam. Oblasti Nízkych Beskýdov sú bohaté na kvalitnú ohòovzdornú hlinu, èo už z najdávnejších èias podmienilo nielen keramickú výrobu, no do znaènej miery ovplyvnilo aj charakter ¾udového stavite¾stva. Tento materiál sa používal najmä na zhotovenie vykurovacích zariadení a komínov v ¾udových obydliach. Karpaty sú bohaté aj na rôzne ïalšie prírodné nerasty: rudu, so¾, železo, farebné kovy, vysokokvalitné druhy andezitov, trachytov a iných hornín.4 Najmä kameò sa najrôznejšími spôsobmi využíval ako stavebný materiál. V oblasti Chme¾ovej, Vyšného Komárnika, Mikovej, Radvane, Sukova, Bukovca a iných lokalít sú známe bohaté ložiská nafty. Vo¾ne vyvierajúcu naftu miestne obyvate¾stvo už v minulom storoèí využívalo na osvet¾ovanie svojho príbytku a èiastoène aj na konzerváciu dreva. Z najvýznamnejších riek, ktoré pretínajú celé územie a vytvárajú samostatné údolia sú Laborec, Ondava a Top¾a. Sú prítokmi Uhu a patria do siete Tiso-Dunajského povodia. Poprad na západe sa zase vlieva do Dunajca - prítoku Visly, ktorá smeruje k Baltickému moru. K týmto riekam sa zbiehajú menšie údolia, ktorými pretekajú bystré horské potoky. Tieto rieky nielenže ovplyvnili celkový charakter osíd¾ovacieho procesu a ¾udového stavite¾stva (typy obcí, usporiadanie a orientácia budov, využitie vody v stavite¾stve, vznik rôznych vodných technických stavieb), no zohrávali aj iný dôležitý hospodársky význam v živote tohto ¾udu. Tak napríklad Poprad už od 13.stor. vytváral komunikaèno-obchodnú cestu medzi Po¾skom a Uhorskom. Túto úlohu plnil až do zaèiatku 19. stor.5 Sú údaje o rieènych prístavoch v dávnej minulosti aj na Laborci.6 Základným predpokladom vývozu z karpatských oblastí v prvých storoèiach nášho tisícroèia bola bohatá surovinová báza, ktorú poskytovali ve¾ké lesy bohaté na drevo, zver a rudu. Vyvážali sa predovšetkým kože a kožušiny, drevo, drevené uhlie, drevený popol, smola získaná zo stromov, decht (tér), kôra stromov na výrobu farieb, ruda, domáce plátno a pod.7 Je isté, že tieto obchodné interetnické vzahy zanechali urèité stopy aj na vývoji ¾udovej kultúry. Ve¾mi dôležitým èinite¾om, ktorý ovplyvòoval hospodársky ráz tejto krajiny a spôsob života obyvate¾stva, teda aj charakter ¾udového obydlia a dediny vôbec bolo podnebie . 33

Vesnice - krajina - lidé

Pozorujeme to najmä v horských terénoch, kde rôzne prístavky vo forme zahát, prevínov z chrbtovej strany domu otoèenej k severu, niektoré druhy podstení, vysoké sedlové, resp. valbové strechy, orientácia domu vzh¾adom na svetové strany a celková organizácia zástavby dvora bola podmienená práve zabezpeèením ochrany obydlia pred chladnými vetrami a snehovými závejmi. Podnebie v spomenutom regióne je mierne kontinentálne. Teplotné pomery v jeho centrálnej èasti, v okolí Bardejova, namerané za obdobie 1931-1960 v roènom priemere sú 7,1oC a amplitúda tu dosahuje 23,5oC (január - 5,5oC; júl – 18oC). Teda najteplejším mesiacom je júl a najchladnejším je január. Teploty vo vyšších èastiach územia klesajú úmerne s nadmorskou výškou.8 Zrážkové pomery predstavujú roèný priemer 750 mm. Najviac dažïa spadne vo vegetaènom období, ale vyhovujúcejšia by bola vlhkejšia jar ako jeseò. Èo sa týka množstva snehu v jednotlivých èastiach regiónu, nie sú tu podstatnejšie rozdiely. V jednotlivých rokoch a obdobiach sú tu znaèné výkyvy z priemerného množstva snehovej pokrývky 70-80 cm. Najviac snehu je vo vyššie položených horských oblastiach. Oblaènos dosahuje najvyššie hodnoty v decembri a najnižšie v septembri a auguste. Vetry v týchto karpatských oblastiach sú prevažne severné alebo severozápadné, èo je spôsobené hlavne orografickými pomermi v rámci východného Slovenska, - zníženým karpatským oblúkom. Z južných smerov najèastejšie sa vyskytuje juhovýchodný vietor. Pomerne èasto je aj východný vietor. Západné vetry sa vyskytujú najmenej. Bezveterné situácie sú zriedkavé.9 Celkové klimatické podmienky nie sú tu ustálené, èo spôsobovalo èasté výkyvy vo výsledkoch hospodárenia (neúroda, zníženie chovu dobytka a pod.) a následne malo vplyv aj na rozsahu a kvalitu hospodárskych stavenísk. Èo sa týka pôdy, ktorá bola jedným z rozhodujúcich faktorov v urèovaní charakteru zamestnania, prevažovali tu hnedé lesné, hnedozemné a nívne pôdy. Pôdotvorný proces hnedých lesných pôd sa vyznaèuje tvorbou ílu. Pôda je prevažne kamenistá a piesoènatá, najmä vo vyššie položených oblastiach, v stredných a nižších pásmach hlinistá. Hlina je rozliènej akosti a farby. Na povrchu je žltá a hlbšie hnedo-sivá, hnedoèervená, vápnito-biela, zelenkavá a iná.10 Hnedo-sivú, hnedo-èervenú a bielu hlinu ¾ud hojne využíval aj v ¾udovom stavite¾stve, najmä pri úprave stien, dlážky, povaly atï. Geologický podklad, konfigurácia terénu, nadmorská výška a klimatické pomery ovplyvnili aj botanickú tvárnos skúmanej oblasti. Takmer 50 % skúmaného územia ešte aj dnes pokrývajú lesy, ktoré odpradávna boli takmer nevyèerpate¾ným zdrojom obživy ¾udu. Okrem po¾ovnej zverí v hojnej miere rastú tu maliny, èernice, jahody, rôzne druhy húb a vo vyšších oblastiach aj èuèoriedky. Z ovocných stromov najèastejšie sa vyskytujú jablone, slivky a hrušky. Lesy v karpatskej oblasti už od poèiatkov jej osídlenia poskytovali aj základný materiál - drevo na zhotovovanie spoèiatku primitívnych a neskôr aj zložitejších obydlí, rôznych hospodárskych stavieb, nábytku a náradia. Táto skutoènos po dlhé stároèia bola jedným z rozhodujúcich èinite¾ov vo formovaní ¾udového stavite¾stva. Èo sa týka druhov lesného porastu, v dnešnej dobe vo východnejších oblastiach skúmaného regiónu prevažujú listnaté stromy (buk, jelša, breza, osika, hrab, brest a pod.) a v západnejších ihliènaté: jed¾a, smrek. Z iných stromov dôležitý význam mali javor, lipa, z ktorých zhotovovali rôzne druhy nábytku a náradia. Ako pomocný materiál v stavite¾stve vo ve¾kej miere sa využíval aj lieskovec. V nižšie položených oblastiach rastie dub, ktorý taktiež nachádzal svoje uplatnenie v ¾udovej architektúre. Je potrebné však poznamena, že lesy v dnešnej podobe v priebehu posledných storoèí zaznamenali znaèné zmeny, ktoré sa týkajú tak rozsahu, ako aj druhov porastu. Na príèine toho bol umelý zásah èloveka do prírody už v prvých fázach osíd¾ovania tohto regiónu a najmä v súvislosti s kolonizáciou v 13.-16.stor. Najlepším svedectvom toho sú mnohé toponimické názvy napovedajúce pôvodné teritoriálne rozšírenie jednotlivých druhov stromov: Hrabová Roztoka, Brezovec, Klenová, Topo¾a, Jalová, Humenský Rokytov, O¾šinkov, Brestov nad Laborcom, Kalinov, Borov, Rokytovce, Ruská Poruba, Èertižné, Vyšný Hrabovec, Bukovce, Breznièka, O¾šavka, O¾šava, Jed¾ová, Hrabovèík, Lipová, Dubová, Jedlinky, Hrabské, Ve¾ký (Malý) Lipník, Jarabina, O¾šavica, Klenov. Tieto názvy obcí jasne nasvedèujú tomu, že v minulosti tu bolo viac lesov a že prevažovali v nich listnaté druhy stromov. Drevo v ¾udovom stavite¾stve sa používalo nielen preto, že sa pomerne ¾ahko zaobstarávalo v okolitých lesoch, ale aj preto, že v budove z takéhoto materiálu sa vytváralo teplé a suché bývanie v zime, ako aj ve¾mi kvalitné hospodárske staveniská súvisiace s ro¾níctvom a chovom domácich zvierat. Treba však poznamena, že kvalita dreva ako stavebného materiálu nie všade bola rovnaká. Výraznú rolu z tohto h¾adiska zohrávali 34

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

práve miestne prírodné podmienky, ktoré do znaènej miery ovplyvnili aj celkovú tektoniku ¾udových obytných stavieb. Pod¾a druhu používaného stavebného materiálu prostým ¾udom skúmanú oblas v podstate môžme rozdeli na tri zóny: 1. zóna stavebných materiálov z listnatých stromov (najèastejšie buk, zriedkavejšie hrab, jelša, breza, topo¾, osika a pod.) - okolie Sniny a Medzilaboriec. 2. zóna miešaných stavebných materiálov (z listnatých a ihliènatých stromov) - okolie Stropkova a Svidníka. 3. zóna stavebných materiálov z ihliènatých stromov (jed¾a, smrek) - okolia Bardejova a Starej ¼ubovne. Najhoršia situácia bola v spomenutej východnej zóne, kde prevažovali bukové lesy. V niektorých urbárskych lesoch nebol dostatok ani bukového dreva. Preto bohatší gazdovia zaobstarávali si kvalitnejší stavebný materiál aj zo vzdialenejších obcí, alebo iných susedných krajov. To však v podstate neovplyvnilo celkový charakter ¾udového stavite¾stva v tomto regióne. Najpriaznivejšia situácia vzh¾adom na možnosti získavania lacného stavebného materiálu bola v západnej èasti skúmaného regiónu (Spiš - Zamagurie) bohatej na smrekové lesy. Odber palivového a stavebného dreva bol spoèiatku úplne vo¾ný. Neskôr poddaní plnili za to urèité povinnosti, ktoré sa postupne zvyšovali. Drevo sa taktiež zaèína využíva na priemyselné spracuvávanie a neskôr, najmä v období kapitalizmu, ale aj v súèasnosti, celé èasti lesov sa predávajú na vyaženie rôznym podnikate¾ským drevárskym firmám.11 Znaènou mierou k likvidácii lesných porastov prispeli aj rôzne bane, železiarske a sklárske hute, ktoré sa tu zakladali už od ranného stredoveku. 12 V prvých rokoch 19.stor. tu zasa bol záujem o rozšírenie lúk a pastvísk v súvislosti so zintenzívnením rozvoja chovu dobytka, èo bolo znovu len na úkor lesov. Preto už v II. polovici 19.stor. v snahe zabráni ïalšej devastácii lesov ich obhospodarúvanie bolo regulované štátom.13 Vhodnos priaznivých prírodno-klimatických podmienok pre osídlenie a hospodárske využitie v spomenutom karpatskom regióne lákala našich predkov už v najdávnejších historických obdobiach. Preto už v staršom paleolite nachádzame tu stopy èloveka.14 Z ústupom ¾adovca a postupným oteplením tieto podmienky sa ešte zlepšujú, a tak už v novšej dobe kamennej ekonomika obyvate¾stva skúmanej oblasti sa zakladá na motyènom po¾nohospodárstve a pastierstve.15 A práve tieto druhy zamestnaní boli hlavným zdrojom obživy tohto ¾udu takmer až do polovice 20.stor. Týmto formám zamestnaní sa samozrejme prispôsobovalo aj obydlie a stavite¾stvo vôbec. Po¾nohospodárstvo, pastierstvo a chov zvierat ve¾mi úzko medzi sebou súviseli, navzájom sa prelínali a doplòovali. Ak berieme do úvahy aj drobné remeslá rozvíjajúce sa v tejto oblasti (stolárstvo, tkáèstvo, drotárstvo, košikárstvo, hrnèiarstvo a iné), môžme konštatova, že dedinské hospodárstvo bolo kedysi sebestaèným. Priorita jednotlivých foriem hospodárenia bola determinovaná už spomenutými diferenciami v kvalite pôdy a klimatických podmienkach. V nižšie položených oblastiach sa upredòostòovala po¾nohospodárska výroba. Najcharakteristickejšími obilninami až do zaèiatku tohto storoèia boli ovos, jaèmeò a raž. Z raže sa vyrábala aj stavebná krytina. Ïalej sa tu pestovala kapusta, neskôr aj zemiaky a z technických plodín najrozšírenejšie boli ¾an a konope, z ktorých ziskávali vlákno na výrobu odevných súèastí. Ešte na zaèiatku tohto storoèia tu boli rozšírené taktiež pohánka (“tatarka”), bor, tenke¾ a niektoré strukoviny (fazu¾a, bôb). Z kuchynských zelenín najrozšírenejšie boli cesnák a cibu¾a. Vo vyšších horských oblastiach boli priaznivejšie podmienky pre chov dobytka. Najväèšieho rozmachu zaznamenal najmä vysokohorský chov oviec, a to predovšetkým v oblastiach Spišského Zamaguria a Poloninských Karpát (Baranie, Závadka, Osturòa, Jakubany, Litmanová, Príslop, Strigovec, Šmigovec atï.) Z ostatných domácich zvierat tu chovali tiež ošípané, kozy, a najmä voly a kravy, ktoré sa okrem iného využívali aj ako ažná sila v po¾nohospodárstve a v ¾udovom transporte. Z domácej hydiny boli to predovšetkým sliepky, neskôr husi a kaèice. V súvislosti s chovom spomenutých zvierat vznikli rôzne druhy a formy stavieb (chlievy, maštale, ovèiarne, kuríny, rôzne prístrešky atï.).

35

Vesnice - krajina - lidé

V nadväznosti na chov dobytka ve¾ký význam malo aj lúène hospodárenie, ktoré sa ve¾mi intenzívne vyvíjalo najmä na Zamagurí (Litmanová, Kamienka, Jarabina, Osturòa). V zamagurských chotároch ešte dodnes sa nachádzajú pozostatky letných sezónnych obydlí, maštalí a šop na uskladnenie sena. Celkove však dedinské hospodárstvo malo extenzívny charakter. Zamerané bolo predovšetkým na zabezpeèenie vlastných elementárnych životných potrieb. Nízka produktivita bola do urèitej miery zapríèiòovaná aj tým, že už samotná pôda a podnebie tu boli omnoho horšie, ako napríklad v južných krajoch východného Slovenska. Mnohí boli nútení odchádza na sezónne zárobkové práce do po¾nohospodársky rozvinutejších oblastí a ve¾ká èas obyvate¾stva doèasne alebo natrvalo emigrovala do iných štátov, najmä do USA, Kanady, Argentíny, Brazílie, kde vykonávali ažkú fyzickú prácu v šachtách, prístavoch, továròach a pod. Koncom 19. a zaè. 20.stor. vysahovalectvo nadobúda masový charakter. Tak napr. len v rokoch 18811913 zo štyroch východoslovenských žúp (Abovskej, Šarišskej, Spišskej a Zemplínskej) emigrovalo za prácou 348 616 ¾udí.16 Je potrebné poznamena, že návrat mnohých emigrantov do vlasti zanechal ve¾mi vidite¾né stopy aj na vývoji ¾udovej kultúry, zvl᚝ na ¾udovom stavite¾stve. Prírodno-klimatické podmienky mali znaèný vplyv aj na orientácia domu vzh¾adom na komunikáciu ktorá bola závislá od lokálnej geomorfológie: smeru doliny a teda aj ulice, formy pozemku a jeho topografických vlastností. Tak napríklad na vyšších svahoch v úzkych dolinách je lepšie stava dom boènou (pozdåžnou) stenou ku komunikácii, pretože v takomto prípade jeho orientácia štítovou stenou k ulici vyžaduje si znaène vysoký základ na niveláciu sklonu terénu (niekedy až do 2 m výšky). Preto dá sa predpoklada, že v dávnejšej minulosti spôsob situovania domu pozdåžne k ceste bol prevažujúci. Tomu nasvedèuje aj súèasná situácia v zástavbe obcí vo väèšej èasti (východnej a strednej) Lemkovšèiny v Po¾sku. Avšak v dôsledku odlišných podmienok historického vývoja v našej oblasti na prelome dvoch posledných storoèí prevažuje už štítová orientácia domu k ceste. Na príèine toho bolo v prvom rade už spomínané delenie pôdy, a teda aj zúžovanie stavebných pozemkov. Treba poznamena, že ¾ud sa vždy snažil zorientova obytný dom tak, aby jeho otvorené steny boli chránené pred studeným severným vetrom. Tradièným typom usadlostí, ktorý prevažuje vo východnej a centrálnej èasti skúmaného karpatského regiónu, a to tak na severnej, ako aj na južnej strane, je jednotraktový dvor (tzv. “dovha chyža”). Typ viacstavbovej usadlosti je charakteristický pre západné lokality regiónu. Teda v prevažnej väèšine skúmaných obcí (okolie Sniny, Medzilaboriec, Svidníka a Bardejova) vo väèšine usadlostí pre nedostatok a úsporu stavebného materiálu pod spoloèným krovom s obydlím spájali sa aj hospodárske miestnosti a miestnosti pre domáce zvieratá. Len vtedy, ak terén (šírka doliny) nedovo¾oval budova hospodárske miestnosti v jednej osi s obytnou èasou, budovali ich buï pod pravým uhlom s obytným domom, alebo paralelne s ním. Výnimkou z tohto pravidla sú najzápadnejšie obce predmetnej oblasti (okres Stará ¼ubovòa a Poprad na slovenskej strane a okres Nový Sanè na po¾skej strane), kde bol dostatok kvalitného stavebného materiálu, takže hospodárske stavby budovali prevažne oddelene od obytného domu. Svojráznymi súbormi ¾udovej architektúry sú charakteristické obce Osturòa a èiastoène Litmanová a Nižné Repaše, kde hospodárske usadlosti sú uzatvorené stavbami do štvorca v podobe huculských “hražd”. Takouto organizáciou zástavby dvora sa vytvára samostatne uzavreté hospodárstvo z obytných a hospodárskych miestností s vysokými ohradami skoncentrovanými okolo malého dvora, ktoré nám pripomína miniatúrne opevnenie. Spomenutý dvor je prakticky najrozvinutejšou zaznamenanou formou zástavby tradiènej usadlosti a bol podmienený predovšetkým ochranou príbytku pred nepriaznivými vplyvmi poèasia v drsných horských klimatických podmienkach a ochranou pred divým zverstvom.17 Súèasný charakter osídlenia skúmaného regiónu je výsledkom dlhodobého pôsobenia mnohých vzájomne súvisiacich a navzájom sa podmieòujúcich èinite¾ov: fyziografických, historických, sociálno-ekonomických, etnických, ale aj prírodno-klimatických.18 Teda aj naši predkovia v rôznych historických obdobiach, vychádzajúc z charakteru svojho zamestnania šikovne využívali prírodnú scenériu a vytvárali adekvátne k tomu sídelné formy a jednotlivé typy zástavby dvorov. 36

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Predpokládame teda, že aj väèšina skúmaných obcí predstavovala spoèiatku neve¾ké malodvorné samostatné osídlenia, ktoré sa postupne rozrástajú v závislosti od charakteru historického vývoja kraja. Pre skúmaný región je charakteristický ulièný typ osídlenia, ktorý je typický najmä pre východoslovanské oblasti.19 Dá sa predpoklada, že väèšina osád našich predkov v poèiatoèných fázach svojho vzniku (13.16.stor.) bola reazového typu, to znamená, že jednotlivé zoskupenia stavieb v horských dolinách boli ve¾mi podobné. Postupným lánovým delením pôdy v dôsledku pribúdania obyvate¾stva a zástavba obcí sa postupne zhusuje a vznikajú ulièné typy osídlení. Lánový systém rozde¾ovania pôdy je typický práve pre kolonizaèné obce, èo potvrdzujú najnovšie výskumy aj v iných oblastiach.20 Tento systém delenia pôdy, charakteristický aj pre skúmanú oblas, spoèíva v tom, že jednotlivé pozemky sa tiahnú dlhými pásmi cez obidve strany údolia a v prostriedku lánu pri potoku a ceste majite¾ má postavený dom a hospodárske staveniská. Takéto obce sa vyznaèujú roztiahnutou reazovou zástavbou, èasto až na nieko¾ko km. Najdlhšia obec s týmto systémom rozde¾ovania pôdy v našom regióne je Osturòa a meria vyše 9 km. Podobný charakter majú aj susedné slovenské obce Jezersko, Malá Franková a Zálesie. Ïalším typom osídlenia, avšak v predmetnej oblasti ve¾mi sporadickým, je tzv. sústredený typ obce s nívovým delením pôdy. V takomto prípade obec sa sústreïuje približne v strede katasra a okolitá pôda sa medzi jednotlivých majite¾ov rozde¾uje na parcely nezávisle od toho, kde majú postavený príbytok. Sústredený typ osídlení vyskytuje sa v našej oblasti najmä na Spiši. Charakteristickým znakom týchto obcí je to, že majú viac ulíc alebo ulièiek. Spomenutý typ osídlenia je charakteristický najmä pre slovenské a po¾ské nížinné oblasti. V dnešnej dobe sústredené obce v jednotlivých prípadoch stretávame aj v stredne a východne položených lokalitách regiónu. Avšak táto skutoènos je zapríèinená ich neskorším historickým vývojom, najmä zmenou spôsobu po¾nohospodárskej výroby, alebo zmenou charakteru zamestnania, a do urèitej miery bola podmienená aj vhodným reliéfom, èiže priestrannosou doliny. Pôvodne však to boli reazové, alebo ulièné typy osídlení. Ako príklad môžeme uvies Uliè, Ub¾u, Starinu, Krajnú Po¾anu, Kruž¾ovú, Havaj, Staškovce, Šarišský Štiavnik, ktoré dnes predstavujú tzv. spádové obce. Pre podstatnú èas skúmanej oblasti, ako aj pre ukrajinské etnikum v PR, je charakteristický akýsi prechodný typ osídlenia medzi dvoma už spomenutými typmi. Sú to ulièné typy obcí, v ktorých iba èas pôdy je rozdelená na lány nachádzajúce sa oproti príbytku a ostatná pôda je rozdelená nívovým systémom. Lokálne topografické diferencie zapríèinili aj ïalšie menej podstatné zvláštnosti v zástavbe obcí. V úzkych dolinách, v ktorých horský potok teèie tesne popri jednom z ich svahov, zoraïovali sa domy obce v jednej línii po tej strane potoka, kde zostával širší priestor medzi ním a ïalším svahom. Medzi potokom a radom stavieb vznikala cesta. Výskyt takýchto obcí je ve¾mi zriedkavý, no o ich existencii svedèia väèšie alebo menšie èasti jednotlivých dedín (Parihúzovce, Topo¾a, Osadné, Jalová, Ruské, Krivá O¾ka, Nižný Komárnik, Nižná Jed¾ová). Ak tento priestor medzi horským potokom, teèúcim popri jednom zo svahov doliny a ïalším svahom bol širší, stavali domy v dvoch líniach, medzi ktorými sa vytvárala cesta. Preto potôèik tiekol poza obec (napríklad Ulièské Krivé, Kolonica, Nižná Vladièa, Chotèa, Kamienka, Litmanová a iné). V prevažnej väèšine prípadov však potok teèie stredom doliny a po jeho obidvoch stranách sú rozostávané budovy, takže znovu sa vytvárali dve línie stavieb, pozdåž horského potoka, paralelne s ktorým sa tiahla cesta. V tomto prípade pre komunikaèné spojenie s usadlosami nachádzajúcimi sa na druhej strane potoka zriaïoval si ¾ud úzke mostíky, ktoré sa nazývali “lavky”. Dobytok a volské, alebo konské poahy prechádzali obyèajne cez plytšiu èas potoka. K osadám tohto typu môžeme zaradi napr. Šmigovec, Klenovú, Kalnú Roztoku, Ruskú Bystrú, Ve¾krop, Vagrinec, Keèkovce, Nižný Tvarožec a iné. V niektorých obciach (napr. Nová Sedlica, Zboj), cesty boli dokonca z obidvoch strán potoka, ktoré sa na konci dediny prostredníctvom jednoduchého dreveného mosta spojili. V okolí Bardejova (Becherov, Cige¾ka, Hrabské, Snakov) priestranné doliny umožòovali obyvate¾stvu medzi dvoma radmi domov v intraviláne obce vytvára ešte aj tretí rad stavieb zoskúpením väèšieho množstva sýpok. V súèasnom období ïalší rozvoj sídených typov v skúmanej oblasti je už do urèitej miery regulovaný aj štátnymi orgánmi. 1 Etnografický atlas Slovenska. Národopisný ústav SAV. Bratislava 1990, str. 6.

37

Vesnice - krajina - lidé 2 Sèítanie ¾udu, domov a bytov 1980. Slovenská socialistická republika. Slovenský štatistický úrad. Bratislava 1983. Štatistická roèenka Slovenska 1991. Slovenský štatistický úrad. Bratislava 1991 3 Podrobnejšie pozri Leško, B. - Samuel, O.: Geológia východoslovenského flyša. Bratislava 1968. Porov. tiež. Školský zemepisný atlas. Ústredná správa geodézie a kartografie. 1956 4 Karniš, J. - Vitkoviè, J. : Preh¾ad geomorfologických pomerov východného Slovenska. Geografické práce, roè. 1, è. 1. Bratislava 1970. Ïurkoviè, T.: Geologické práce. Správy 17. Bratislava 1960 5 Halaga, O. R.: Košice - Balt. Výroba a obchod v styku východoslovenských miest s Pruskom (1275-1526). Košice 1975, str. 27, 40-41, 110 6 Tamže, str. 103 7 Tamže, str. 40-41 8 Dejiny Bardejova, Košice, 1975, str. 18 9 Podrobnejšie pozri Atlas podnebia ÈSSR. Praha 1958: Hromadka, J.: Všeobecný zemepis Slovenska. In: Slovenská vlastiveda. Bratislava 1943 10 Podrobnejšie pozri Karniš, J.: Pôdy Šarišskej kotliny a ich závislos od reliéfu. In: Zborník PI v Prešove. Prírodnévesdy, zv. 1. Bratislava 1963: Radzo, V.: Výskum ílov východného Slovenska. Geologické práce, 37. Bratislava 1954 11 Porov. Kavuljak, A. Dejiny lesníctva a drevárstva na Slovensku. Bratislava 1942, str.188 12 Pozri Hoffmann, L. - Stankovský, A.: Z dejín Sniny a okolia. Košice 1966, str. 51-57 Halaga, O. B.: c. d., str. 47-54 13 Apátny, Š.: Drevorubaèstvo a spôsoby spracovania dreva. In: Horehronie. Kultúra a spôsob života ¾udu, Bratislava 1965, str. 276-278 14 Balahuri, V. A. - Hranèak, I.: Novi dani pro zaseleòòa pivnièno-schidnoji èastyny Karpat v davnynu. In: NZ MUK, 8. Svidník, 1977, str.54 15 Tamže, str. 55-56 16 Tajták, L.: Východoslovenské vysahovalectvo do prvej svetovej vojny. In: Nové obzory, 3. Prešov 1961, str. 221-247 17 Podrobnejšie viï: Sopoliga, M.: Narodne žytlo ukrajinciv Schidnoji Slovaèèyny. Bratislava - Prešov 1983 18 Pôsobením týchto èinite¾ov v iných národopisných oblastiach sa zaoberajú Niderle, L.: Život starých Slovanu, oddil kulturní, III., sv. I. Praha 1921, str. 186-195. Ciolek, G.: Wplyw srodoviska geograficznego na formy osadnictwa i budownictwa wiejskiego w Polsce. Lud, 1952, t. XX XIX, Architektura i krajobraz wsi. Warszawa 1958; Persowski, P.: Osady na prawie ruskiem, polskiem, niemeckiem i wloskiem w ziemi Lvówskiej. Lwów 1927; Kovaljov, S.: Geografièeskoje izuèenije se¾skogo rasselenija. Moskva 1960; Sto¾mach, A. Ju.: Istoryènyj rozvytok si¾skych poseleò na Ukrajini. Kyjiv 1964 atï. 19 Ste¾mach, R. JU.: c. d. str. 228 20 Láznièka, Z.: Typy venkovských osídlení v Èeskoslovensku - Práce brnìnské základny ÈSAV, sv. 28, seš. 3, 1956. Frolec, V.: Lidová architektúra na Moravì a ve Slezsku. Brno 1974, str. 145

Keèkovce, okr. Svidník - hospodárska usadlos 38

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Osturòa, okr. Poprad - súbor ¾udovej architektúry

Krajné Èierno, okr. Svidník - typický zrubový dom 39

Vesnice - krajina - lidé

Snakov, okr. Bardejov - poh¾ad na èas obce

Inovce, okr. Michalovce - dom s vysokou valbovou strechou 40

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Múzeum kysuckej dediny a historická lesná úvraová železnica vo Vychylovke symbióza ¾udovej kultúry a techniky Mgr. Mária Húšavová - Vychylovka Múzeum kysuckej dediny sa nachádza v severovýchodnej oblasti Kysúc, v bystrickej doline. S jeho výstavbou sa zaèalo v roku 1974. Samozrejme tomu predchádzali mnohé jednania a organizaèné opatrenia a rozsiahly národopisný výskum. Vypracovaný zámer doplnený o predbežný výber objektov slúžil ako podklad k vypracovaniu urbanisticko-architektonickej štúdie národopisnej expozície v prírode. Obidva materiály boli spracované so zrete¾om na jestvujúci stav kultúrnych pamiatok na Kysuciach, ich stav ohrozenia, praktickú možnos ochrany in situ alebo ich možnos ochrany transférom do vybranej lokality. Výber lokality v dolinke Chmúra bol kompetentnými orgánmi schválený aj napriek tomu, že je excentricky položená od hlavnej komunikaènej trasy Žilina - Ostrava. Je to totiž jedna z najvýhodnejších foriem ochrany pamiatok ¾udového stavite¾stva na Kysuciach. Oblas, v ktorej leží Múzeum kysuckej, dediny je možné považova za charakteristickú pre krajinné makroprostredie povodia rieky Kysuce a obsahuje všetky nezbytné krajinotvorné prvky potrebné k vytvoreniu náznaku sídelnej krajiny - rozsiahle lesné porasty, centrálny vodný tok s prítokmi a charakteristický relief terénu. Aj keï sú v teréne znate¾né zásahy èloveka ako krajinotvorného èinite¾a, je prostredie Múzea kysuckej dediny pomerne málo zdevastované. Za zmienku snáï stojí spomenú takmer desaroèný boj pracovníkov múzea, Pamiatkového ústavu v Žiline a ochrancov prírody o lokalizáciu komunikácie spájajúcej Kysuce s Oravou.Tento boj sa podarilo zdola úspešne a komunikácia je vybudovaná tak, aby boli maximálne minimalizované zásahy do prírodného prostredia. Pod¾a zozbieraného materiálu a veku vybraných objektov bola expozícia èasovo zaradená do 2.polovice 19. a zaèiatku 20.storoèia. Expozícia mala pôvodne prezentova pä typov osídlenia Kysúc: 1. Sústredené osídlenie dolných Kysúc s agrikultúrnou expozíciou 2. Osídlenie horných, stredných a východných Kysúc - ústredia obcí s centrálnymi spoloèenskými objektami /škola, krèma, kostol/ 3. Osídlenie horných a stredných Kysúc - reazový sídelný typ s  nadväzujúcou expoziènou skupinou salašníckych objektov 4. Kopanièiarske osídlenie horných Kysúc - rozptýlený sídelný typ. 5. Kopanièiarske osídlenie východných Kysúc - dvory s nadväzujúcou expoziènou skupinou drevorubaèských objektov. V súèasnom období sa Múzeum kysuckej dediny rozkladá na 33 hektárovom území. Má 34 objektov, z ktorých 6 sú sezónne obydlia - tzv. cholvarky, tieto sú pôvodné objekty, ostatných 28 bolo prevezených do Múzea kysuckej dediny z iných obcí Kysúc. Zo spomenutých 5 typov osídlenia je najviac zastúpený 2. a 5. sídelný typ. Vaèšina objektov bola prevezená zo zatopenej oblasti, ktorú tvorili dve obce - Rieènica a Harvelka. Spôsob osadenia objektov v teréne prezentuje kopanièiarske osídlenie Kysúc, ktoré sa v mnohých prípadoch vyvinulo zo sezónnych obydlí. Popri hospodárskych a obytných objektoch máme pre návštevníkov sprístupnenú jednu sakrálnu stavbu - Kaplnku zo Zborova nad Bystricou z 1.štvrtiny 19. storoèia, ktorej výzdobu tvorí nástropná ma¾ba neznámeho ¾udového majstra. Vo veži sú dva zvony. Väèší zvon bol odliaty v r. 1834 zvonárom majstrom Kajetánom Zeidlom z Trnavy a menší bol odliaty až v r.1918 v zvonolejárskej dielni v Trenèíne. Kaplnka bola v roku 1994 opä vysvätená a dvakrát do roka sa v nej konajú bohoslužby. Súèasou areálu kaplnky je aj starý cintorín zo Zborova nad Bystricou. Charakterizuje cintoríny na Kysuciach, ktorých spoloèným znakom bol bohatý výskyt liatinových krížov. Ïalším zaujímavým objektom prezentujúcim technické pamiatky je Mlyn a píla z Klubiny. Je to stavba, ktorej mlynskú èas tvorí hrazdená konštrukcia, netypická pre oblas Kysúc. Jej charakter je dôkazom reemig41

Vesnice - krajina - lidé

rácie pôvodného obyvate¾stva. Pôvodný majite¾, drotár, sa s uvedeným typom stavieb stretol na cestách za zárobkom najmä v nemeckom prostredí a preniesol ho do domáceho prostredia. Neskorší majite¾ dal k mlynu pristavi gáter s 13 pílami. Na pohon mlyna a píly slúžilo koleso, ktorého priemer dosahuje až 5 m. So skúšobnou prevádzkou v Múzeu kysuckej dediny sa zaèalo v roku 1981. Vzh¾adom na nepriaznivé klimatické podmienky bola a je prevádzka sezónna, spravidla od polovice mája do konca októbra. Už od zaèiatku prevádzky sa snažíme o oživenie tejto expozície, aby sa návštevník cítil ako v živej dedine a nie ako v màtvej expozícii. Poèas sezóny takmer každú nede¾u oživujeme objekty ukážkami remeselníckej zruènosti z tých remesiel, ktoré v minulosti v našom regióne existovali - napr. šindliarstvo, tesárstvo, debnárstvo, pletenie košíkov a ïalšie. Pre mladé gazdinky robíme ukážky prípravy jedál z kuchyne starých materí. V rámci uchovania a prezentácie zvykoslovia v spolupráci s folklórnymi skupinami oživujeme a približujeme návštevníkom rôzne zvyky a magické úkony, ktoré sprevádzali každú èinnos, ale aj životnú udalos v živote èloveka. Takto sme realizovali cykly: Svadobný rok na Kysuciach Rok na dedine Tak si tu žijeme Pozdravy od susedov Dedina sa predstavuje a ïalšie. Vyvrcholením spoloèenskej sezóny v Múzeu kysuckej dediny v posledných piatich rokoch je podujatie „Ospievané Beskydy“, spojené s oslavou svätého Huberta - patróna po¾ovníkov. Je to podujatie rozsiahleho charakteru, ktoré okrem po¾ovníckych ukážok /napr. vábenie jeleòa, trubaèi, pasovanie nových po¾ovníkov a pod./, slávnostnej svätej omše, predstavuje prostredníctvom programov folklórnych skupín a remeselníkov jeden deò na dedine. V jednom domèeku lúskajú fazu¾u, v druhom mlátia v stodole obilie, ïalší vykopávajú zemiaky, inde chystajú svadbu a takto je oživený každý objekt a políèka v Múzeu kysuckej dediny. Neoddelite¾nou súèasou a zároveò aj jedným zo závažných dôvodov situovania Múzea kysuckej dediny do lokality Chmúra je lesná úvraová železnièka. V období rozmachu lesných železníc patrila k najvýznamnejším železniciam na Slovensku. Železnica vznikla v roku 1926 spojením do tej doby dvoch samostatných lesných železníc - kysuckej z Ošèadnice do Chmúry /kataster obce Nová Bystrica, èas Vychylovka/ a oravskej z Lokce do Erdútky / terajšej Oravskej Lesnej/. Obe železnice, ktorých rozchod bol 760 mm, boli vybudované v rokoch 1915-1918 a boli zriadené na odvoz dreva. Kysuckú lesnú železnicu vybudovala viedenská firma Aktiengesselschaft für Mühlen und Holzindustrie, ktorá chcela lepšie využi exploataèné právo na lesy v oblasti východných Kysúc, ktoré odkúpila v roku 1914 na obdobie 10 rokov od grófa Karelyiho /v roku 1918 potom odkúpila lesy úplne/ . Oravskú lesnú železnicu vybudoval majite¾ lesov v oblasti povodia Bielej Oravy - Oravský komposesorát z Oravského Podzámku. Príèiny spojenia oboch lesných železníc boli z ekonomických dôvodov. Kým kysucká lesná železnica bola z cie¾ovej stanice v Ošèadnici napojená vleèkou na Košicko-bohumínsku železnicu, ktorou sa drevo vyažené v oblasti Bystrickej doliny mohlo prepravova do blízkosti odbytových trhov, oravská lesná železnica toto spojenie z dôvodov nerealizovania projetkov napojenia tejto železnice na verejnú železnicu Kra¾ovanySuchá Hora nemala. Z tohto dôvodu sa riadite¾stvo komposesorátu rozhodlo vybudova spojovaciu železnicu z Erdútky do Chmúry, ktorou by sa napojila oravská lesná železnica na kysuckú, a tým by aj železnica komposesorátu získala priame spojenie so štátnou železnicou. Spojovacia tra bola vybudovaná v rokoch l9251926. Budovanie spojovacej trate o celkovej dåžke 10,5 km bolo rozdelené na dva úseky. Prvý úsek viedol z Gontkuly (kataster Erdútky) do sedla Beskydu, ležiaceho na hranici medzi Oravou a Kysucami. Stavba tohto úseku bola bez komplikácií. Technicky nároènejší bol druhý úsek, vedúci z Chmúry do sedla Beskydu. Na tomto úseku stál projektant pred nároènou úlohou - na pomerne krátkej vzdialenosti (vzdušnou èiarou je medzi sedlom a Chmúrou vzdialenos 1500 m) musela železnièná tra prekona znaèné prevýšenie (217,69 m). Pritom v nároènom teréne na svahu Beskydu nebola možnos rozvitia oblúkov (serpentín) z nedostatku miesta. Preto projektant (projekt bol dielom firmy Dipl.Ing. L. a E. Gál z Ružomberka) zvolil spôsob, ktorý po technickej a ekonomickej stránke bol najmenej nároèný - prekonanie znaèného prevýšenia na pomerne krátkom úseku vyriešil pomocou troch vložených úvratí, prièom úvraové boli aj stanice v Chmúre a sedle. Pri 42

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

budovaní tohto úseku spojovacej trate sa tak predišlo zdåhavému a nákladnému budovaniu umelých stavieb, pomocou ktorých by sa museli budova oblúky. Spojením kysuckej a oravskej lesnej železnice vznikla kysucko-oravská lesná železnica, ktorej hlavná tra viedla z Ošèadnice do Lokce. Dåžka hlavnej trate bola takmer 61 km. Okrem hlavnej trate boli na železnici vybudované aj viaceré odboèky, ktoré sa zriaïovali, rušili, predlžovali a skracovali pod¾a potreby ažby dreva. Najväèšiu dåžku dosiahla železnica na konci 20-tych rokov, kedy jej celková dåžka bola takmer 110 km. V ïalších rokoch sa rušením a skracovaním odboèiek jej dåžka zmenšovala. Drevo sa po železnici zvážalo až do zaèiatku 70-tych rokov. Železnica bola zrušená rozhodnutím komisie dopravy stredoslovenského KNV v Banskej Bystrici s úèinnosou od 1.1.1969 a demontovaním trate do konca roku 1971. Železnica bola zrušená z dôvodov jej nerentabilnosti. Funkciu lesnej železnice v preprave dreva nahradila automobilová doprava. Pod¾a rozhodnutia už zmieneného odboru dopravy mala by železnica zrušená v celom rozsahu. Priaznivci lesných železníc z celého vtedajšieho Èeskoslovenska a pamiatkové orgány zaèali vyvíja snahu a organizova rozlièné akcie na záchranu najcennejšieho úseku železnice - úvraovej èasti. V dobe rušenia to bol jediný existujúci úvraový systém na našom území a vo svete ojedinelý. K zachovaniu úvraového úseku ako kultúrnej technickej pamiatky viedol aj ïalší dôvod, ktorým bola snaha zachova hmotný doklad dokumentujúci lesnú železnicu ako typický dopravný prostriedok v lesnej doprave na Slovensku v prvej polovici 20. storoèia, teda už zaniknutú a prekonanú etapu vo vývoji lesnej dopravy. Snaha priaznivcov lesných železníc a pamiatkárov bola nakoniec úspešná. Úsek zrušenej železnice medzi Chmúrou na Kysuciach a Taneèníkom na Orave bol vyhlásený za kultúrnu technickú pamiatku a pri rušení trate bola táto èas zachovaná. Ostatná tra bola demontovaná a èas rušòového a vozòového parku bola zošrotovaná. S budovaním expozície v prírode zaèalo Kysucké múzeum aj práce na funkènej obnove existujúceho úseku zrušenej železnice. Okrem ochrany zachovaného úseku Chmúra-Taneèník o dåžke 8 km, ktorý bol pri demontovaní železnice tiež narušený, to bola predovšetkým rekonštrukcia zneseného úseku trate bývalej lesnej železnice medzi Chmúrou a osadou Kubátkovia, dlhého 2,7 km, ïalej obnova a doplnenie rušòového a vozòového parku. Po ukonèení rekonštrukcie spomínaného úseku, vedúceho zèasti cez areál Múzea kysuckej dediny, vznikla Historická lesná úvraová železnica (HLڎ), ktorú tvorí zachovaný úsek Chmúra-Taneèník bývalej lesnej železnice a rekonštruovaný úsek Kubátkovia-Chmúra. Celková dåžka Historickej lesnej úvraovej železnice je takmer 11 km. Po funkènom obnovení sa 24.5.1980 zaèínajú na trati Historickej lesnej úvraovej železnici uskutoèòova skúšobné jazdy, pri ktorých sa ako ažné vozidlá používajú historické parné lokomotívy a dieselové lokomotívy. Skúšobné jazdy sa uskutoèòovali najmä medzi stanicami Kubátkovia a Múzeum kysuckej dediny. V súèasnom období je železnièka vyhlásená za národnú kultúrnu pamiatku a je spracovaný návrh na zápis do svetového kultúrneho dedièstva. Pre návštevníkov máme sprístupnených 3,6 km trate, kde je možnos vzhliadnu úvraový systém. Železnièka premáva takisto sezónne, od mája do októbra.V pracovné dni, okrem pondelka, premáva s dieselovou lokomotívou, v sobotu a nede¾u parnou trakciou, pod¾a stanoveného cestovného poriadku päkrát za deò. Záverom chceme poukáza na prirodzené spolužitie a vzájomné sa dopåòanie týchto dvoch subjektov dediny a železnièky. V èase keï železnièka slúžila svojmu pôvodnému úèelu, bola neodmyslite¾nou súèasou dediniek bystrickej doliny. Mnohým z jej obyvate¾ov v èasoch ve¾kej núdze bola živite¾kou. V súèasnom období sa tento vzah pretransformoval do vzahu železnièka - návštevník - skanzen. Je to kvalitatívne iná úroveò, ale v žiadnom prípade nie rušivá. Naopak, slúži nám a návštevníkom pre potešenie, relaxáciu, ale aj pouèenie.

43

Vesnice - krajina - lidé

Kvalita zástavby na venkovì Doc. Ing. arch. Miroslav Baše, FA ÈVUT, atelier VEGA Praha (“Zástavbou” v tomto pøíspìvku autor oznaèuje nejen jednotlivé stavby, ale jejich seskupení, urbanistické formace, které vytváøejí, a zámìrnì, nebo samovolnì.)

Úvodem: K probíhající transformaci venkova; známe její cíle? V souèasné dobì je velmi obtížné odhadnout koneènou, novou podobu venkovského osídlení. O tom, že venkov, jeho osídlení, jeho sociální struktura, jeho ambice, jeho oèekávání, problémy, dìdictví dávnìjší i nedávné minulosti procházejí složitou transformací, není sporu. Co není jisté a jasné, zda se venkovské osídlení žádoucímu cíli pøibližuje, nebo vzdaluje. Co je tím žádoucím cílem? Z ne zcela jasných obrysù tohoto cíle je to nepochybnì standard, úroveò životních podmínek srovnatelná s mìstem. Otázkou je, zda i prùvodní jevy tohoto cíle, konkrétní urbanistické uspoøádání, výraz staveb, velikosti parcel, jejich využití, vztahy ke staršímu osídlení a starší zástavbì musí pøebírat, respektive kopírovat mìstské formace, formy a prostøedí, reflektující mìstský životní zpùsob: zda neexistuje dùvod, sledovat i nadále urèitá specifika, která dosavadní vývoj venkova doprovázela. 1. Jsme svìdky mizení specifik venkova? Proè se nám venkov vytrácí pøed oèima? Je to výslednice logických procesù, odraz skuteènosti, že venkov se stává nevenkovským zejména svou zmìnìnou existenèní základnou? Není zde, kromì obživy, nìjaký silný “pramen” nebo “koøeny” toho, co venkov èinilo venkovem? Lidské vztahy, blízké sousedství, vìtší sobìstaènost a samostatnost lidí žijících v menších komunitách, pro které byla mìstská centra ménì dostupná, bezprostøední obklopení pøírodou, intenzivnìjší vnímání jejích promìn a souèasnì øádu - to jsou nìkteré z typických, výrazných odlišností venkovského zpùsobu života. 2. Pøístup k venkovské zástavbì Budeme - li v další èásti textu procházet a hodnotit souèasné pøíklady venkovských sídel a jejich zástavby, budeme (zatím) porovnávat tradièní a nové hodnoty z pozic pùvodního øádu. Rozdíly jsou prokazatelné. Pokusme se také posoudit, nebo lépe odhadnout, kde se projevují náznaky nìjakého nového øádu (jakým zpùsobem); pokud ano, pokusme se øíci, v èem jsou jeho principy. Zaènìme v existujících sídlech. 44

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

3. Promìny tradièní zástavby Nedávno minulá doba naznaèila, že usedlosti, statky, soubory obytných a hospodáøských budov nejsou efektivnì využitelné, alespoò v nebytových èástech. Hospodaøení se pøesunulo do nových areálù zemìdìlské velkovýroby, obytné budovy byly rozšiøovány, upravovány, pøestavovány; neužívané chátraly, nebo byly zdemolovány. Tradièní zástavba se promìòovala alespoò kosmetickými úpravami (mìkké omítky vystøídaly tvrdé), nebo, výraznìji, doplòováním chybìjícího pøíslušenství (zádveøí, pøedsínì, garáže). Vìtším zásahem bylo doplnìní chybìjící obytné místnosti nebo místností (v podkroví, v dostavbách, nástavbách patra). Zásah mohl být tak podstatný, že pùvodní objekty zmìnily pùvodní orientaci vùèi veøejnému prostoru: orientaci “štítovou” nahradila orientace “okapová”: objekt se doslova “otoèil” o devadesát stupòù. Zde již ovšem dochází k závažné promìnì celé urbanistické formace. Mezi tradièními objekty, z nichž byly témìø všechny postiženy vìtší èi menší promìnou, se objevily stavby nové. Velmi smìle ( a èasto necitlivì) pøipomnìly novou orientaci venkova – pøiblížení se k mìstu. Všemi svými znaky novostavby kontrastují s dosavadní venkovskou zástavbou: formou, materiálem, umístìním na parcele, mírou využití parcely, výškou, atd. Výjimkou nejsou ani rovné støechy. Kromì nìkolika užívaných stereotypù nelze najít nìjaká omezení, V nedávné minulosti to byl zákonem omezený plošný a objemový rozsah rodinného domu. Tato omezení již padla. Tím pádem je nová zástavba velmi heterogenní. Z tìchto zjištìní lze odvodit hloubku pøesvìdèení dnešních “venkovanù” o dùležitosti, respektive nutnosti zmìny, patrnì i pøesvìdèení o nástupu trvale odlišného životního stylu a zvyklostí . 4. Charakter nové zástavby Rodinná zástavba za socialismu nebyla zpoèátku podporována ani ve mìstech, ani na venkovì. Systém chtìl øešit potøeby bydlení pomocí nájemních domù a bytù; jejich kapacity, a tím i rozmìry postupnì rostly. Tato “nájemní” forma bydlení se nevyhnula ani venkovu. Je velký poèet vesnic, které jsou poznamenány výstavbou “bytovek”, zpoèátku s urèitým zázemím (pomocné stavby pro drobné domácí zvíøectvo a jiné potøeby), pozdìji již bez tìchto doplòkových staveb. “Bytovky”, jak se tìmto bytovým domùm zjednodušenì øíká, byly èasto umisovány nahodile na volná místa v obci, bez ohledu na okolí, bez vymezení (ohranièení) parcel. Jejich okolí se  vìtšinou dodateènì zaplnilo volnì stojícími doplòky nejrùznìjší provenience a úèelu. Dalším novým komponentem celé øady našich vesnic byly skupiny øadových domkù. Existovaly státní nebo družstevní projektové ústavy, které se vìnovaly “ typizaci” této zástavby. Plánované kvóty tìchto domkù se lišily pøípad od pøípadu; nevyhýbaly se ani samým støedùm obcí, pokud tam bylo místo. Pokud ne, uvolnilo se demolicí starší zástavby. Parcely tìchto øadových domkù nebyly velké, ale byly vìtšinou oplocené. Zaøadily se do výètu staveb, které znaènì kontrastují s pùvodní zástavbou. Postupem doby, jak se (do jisté míry) ustálily pomìry na vesnici s kolektivizovaným zemìdìlstvím, se zaèala prosazovat výstavba individuálních rodinných domkù. V tomto smìru byla po dlouhá léta mnohem výraznìjší výstavba na Slovensku, a až pozdìji v historických zemích státu. Tento druh zástavby navazoval na obdobné rodinné domy, které vznikly v prùbìhu první republiky, zejména v pøímìstských vesnicích. Nestavìli je vìtšinou venkované, i když to nelze øíci ve všech regionech (napø. na jižní Moravì to byl velmi èastý zpùsob nového bydlení ve venkovských sídel. Svou roli patrnì hrála povaha hospodáøství (vinohrady), kde žilo mnoho lidí bez typického rozsáhlého hospodáøského zázemí. Poèty tìchto rodinných domù i jejich velikost byly znaènì rozdílné. Úspìšnost družstva se projevovala i v objemech domù,koncipovaných pro více domácností (více generací). Tyto rodinné domy se od tradièních odlišovaly velkým tvarovým bohatstvím, tj. bohatou artikulací svých objemù, ploch i použitých materiálù. Pøes pøítomnost domù s plochými støechami nakonec pøevládly domy se støechami sklonitými, èasto stanovými, sedlovými, valbovými, a díky složitìjším pùdorysùm i jejich rùznými kombinacemi. Èastými prvky byly èetné balkony, loggie, pùlené štíty, apod. 45

Vesnice - krajina - lidé

Patrnì nejdùležitìjší zmìnou oproti domùm tradièním bylo odtržení základního podlaží, tj. pøízemí, od terénu. Toto uspoøádání diktovala vestavìná garáž, umístìná v nejnižším podlaží, rùznì zapuštìném do terénu s nezbytnou pøíjezdovou rampou, èasto velmi pøíkrou. Hlavní vchod do zvýšeného pøízemí byl s terénem spojen vìtšinou pøedloženým schodištìm, vystaveným povìtrnosti. Pøíkladem nìkterých uvedených odlišností, které výraznì kontrastují s pùvodním charakterem zástavby, je i následující ilustrace cenovì “dostupného” bydlení, ale s pokraèujícími prvky, o kterých text výše hovoøí. Pøi obdobném plošném a technickém standardu, jaký mìly souèasné rodinné domy ve mìstì (stavìlo se jich hlavnì z poèátku ménì než na venkovì), byly jednotlivé místnosti jinak zaøízeny a hlavnì jinak využívány. Alespoò zde lze vystopovat vìtší odlišnosti oproti mìstu: buï v podobì pøetrvávajících venkovských zvyklostí, a nebo v dùsledku menších zkušeností s tímto druhem (tj. mìstského) bydlení. Doprovodné potøeby venkovského života, pokud pøetrvávají i do souèasnosti (chov drobného zvíøectva, domácí øemeslné aktivity, vìtší nárok na skladování potravin a dalších potøeb) se dají umístit do dobøe dimenzovaných hospodáøských prostor v tradièní zástavbì, dnes èasto nevyužívaných. Pokud se tyto potøeby vyskytují i u venkovských obyvatel nových typù mìstských rodinných domù, projevují se nejrùznìjším zpùsobem – dodateèným zaplnìním nebo zastavìním parcely, zejména pokud byla podcenìna její potøebná výmìra (konec 80.let pøinesl oficiální omezení na 400 m2). Tato podružná seskupení druhotných stavebních objemù nejrùznìjšího pojetí, kvality a rozsahu dotváøela “ten venkov”, který byl opomenut nebo odmítnut v novém pojetí bydlení na venkovì. Vzniklá pitoreskní “souboudí” se musí potýkat zejména s nevhodnì umístìným hlavním objektem v tìžišti parcely, zejména pokud byla parcela nedostateènì velká. Proto se pøístavky, pøístøešky apod. objevují podél jejího obvodu, nebo jsou nepøijatelnì “nalepovány” na volné, neprosklené èásti obvodových zdí pøízemí domu. Zde nachází postupnì své místo kupø. dílna, sklad, udírna, králíkárna, kurník, sklad palivového døeva, pøístøešek pro pøívìsný vozík, dokonce chlívek pro vepøe, kozu, ovce, atp. Dalším kontrastem mezi starou a novou zástavbou je výskyt èi absence vysoké vegetace. Starší zástavba je malebnì (ale úèelnì) doplnìna starými stromy, a již jde o lípy, jírovce, javory, buky, apod. V podstatì se dnes jedná o výstavní listnaté solitéry nebo jejich skupiny. Nová zástavba je vìtšinou prostá tìchto døíve typických obohacení zástavby. Je smutné konstatovat, že odmítání listnatých stromù je spojeno s potøebou úklidu listí na podzim. Ani pìstování ovocných stromù na zahradách rodinných domù není pøesvìdèující. Spíše jsou vysazovány okrasné, ale cizorodé konifery; pøevažuje nízká zeleò, trávník, volné plochy k rekreaci, orámované nejrùznìjšími typy oplocení. Zde pøevažuje drátìné pletivo, kotvené do betonových, ocelových nebo zdìných sloupkù. Ménì se  užívaly døevìné prvky. Plaòkové ploty byly patrnì považovány za pøekonaný symbol nedostatku, chudoby. Dalším kontrastem starého a nového je  pojetí vstupù a vjezdù na parcely tradièních obytných stavení. V tradièní zástavbì byla brána a branka ozdobou a vizitkou vlastníka. Po dožití pùvodních døevìných vrat a vrátek nastoupily jiné materiály, pøedevším profilovaná nebo válcovaná ocel a plechové výplnì, v  ještì horším pøípadì tzv. “brusel” (pro neznalého zmì nepravidelných tvarù polí ze svaøovaných armovacích profilù). V nové zástavbì se rovnìž pøednostnì uplatnila ocel a plech. Nová zástavba nevytváøela a dosud nevytváøí urbanistické soubory, jež by vyjadøovaly invenci nebo urèitý øád srovnatelných hodnot k historickým vzorùm. Nová rodinná zástavba má za sebou mj. zkušenost racionálních, ale ne pøíliš citlivých øešení dìlnických kolonií. Také zkušenost zahradních mìst, s demokratickým, tj. stejnorodým rozvrhem parcel, který vìtšinou nepøekraèuje racionální, pravoúhlé schéma. Navíc tato rozvržení nepociují potøebu vymezit nìjaká omezení, vymezení hranic, atraktivní zmìnu, apod. Schémata mohou pokrývat, obdobnì jako u amerických vzorù, až desítky èi dokonce stovky ètvereèních kilometrù, aniž se probudila silná potøeba artikulace tìchto kobercù pomocí veøejných prostor. “Adièní” postup po jednotlivých domech a také schematický zpùsob dotváøení existujících sídel, popsaný výše, nedovoluje ani nepotøebuje lidštìjší, pøátelštìjší koncepce, jak je urèitì možné oznaèit malebné partie èeských vesnic v minulosti. V tìchto souborech, poznamenaných komercí, se  veøejný prostor nenavrhuje patrnì hlavnì z ekonomických dùvodù.

46

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

5. Všeobecný nedostatek poøádku Ne vždy jsou výše uvádìné druhotné doplòky vyvolány jen na venkovì a jen venkovským zpùsobem života. Ohrazená, soukromá parcela rodinného domu je vždy potenciální možností “odkládat” nebo “uskladòovat” vìci, se kterými se majitelé váhají rozlouèit. Na øadì parcel mùžeme najít jeden nebo i více automobilových vrakù, rùzné stroje a nástroje, nebo jejich souèásti, stavební materiál, nejrùznìjší torza nefungujících zaøízení, atd. Samy výše uvedené doplòky zástavby na parcele nesou rysy chaotické, nebo alespoò amatérské èinnosti; také, samozøejmì, nedostatku urèitého øádu, regulace, poøádku. V zadních èástech parcel bývaly nebo ještì pøežívají pøestárlé, neošetøované ovocné sady. 6. Diferenciace vesnické zástavby a obyvatel

Ve vesnicích je zpravidla patrná diferenciace obytných stavení: na jedné stranì zchátralá nebo peèlivì udržovaná stavení pùvodní (chalupy), dále upravená, dostavìná a pøestavìná stavení, stále ještì v podstatì pùvodní, tj. stále ještì vycházející z “venkovského” ducha a pojetí; poslední skupinou je novìjší zástavba mìstského typu, jak byla popsána výše. Hrubì lze vytýèit další hranici, kdy se na jedné stranì ocitnou rekreanti, peèující o starý fond a na stranì druhé trvalí obyvatelé, kteøí mají za sebou øadu popsaných “promìn” svých starších stavení, bydlí stále v “bytovkách” nebo kteøí dali pøednost mìstským typùm domù. Nelze zapomenout na skupinu chatové výstavby, která vìtšinou zaujímá okrajové polohy vesnic. Není to ale pravidlem; chaty mohou zaplòovat lokality “za humny”, které èasto bezprostøednì navazují na první øadu parcel a stavení. 7. Další znaky pùvodních sídel a jejich promìna Vedle obytné a hospodáøské zástavby, tvoøící uzavøené jednotky, byla vesnice charakterizována svým veøejným prostorem, návsí, která byla travnatá, s rybníkem, kostelíkem, kaplièkou, sochami svatých pod skupinami košatých stromù. Do tohoto prostoru ústily brány vìtší èi menší èásti usedlostí, podle typu urbanistické formace sídla. S postupnou degradací funkce tohoto prostoru, tj. jeho frekventovaným všedním i sváteèním užíváním venkovskou komunitou, byly znehodnoceny nejen stavby v tomto prostoru (zavøený kostel, zrušená hospoda, fara, bývalý velkostatek v ruinách. Trafostanice umístìné tak, že èasto zastiòují kaplièky. Rybník, dávno bez hus, promìnìný v požární nádrž, nebo vypuštìný. Nevkusné, èasto poškozené pøístøešky autobusových zastávek. Nevhodné typy stožárù veøejného osvìtlení. Primitivní, neupravená parkovištì, pøípadnì 47

Vesnice - krajina - lidé

odkladištì zemìdìlské techniky. Venkovská komunita se  èasto rozpadla, zejména tam, kde zùstávají jen starší lidé bez potøebné energie. Pøímou fyzickou komunikaci nahradilo individuální, pasivní sledování medií se spoleèným koktejlem pro mìsto i venkov. Dìtí je málo; neuèí se v místì. Autobusy je vozí do škol v blízkých mìstech. Pùvodní školy jsou užívány jinak (obecní úøad, mateøská školka, obchod), pokud je nìjaké tøeba. V tìch pøípadech, kdy je ve vesnici výrazný podíl rekreantù, tj. pøechodnì pøítomných, jsou nejen veøejné prostory, ale celá sídla bìhem týdne prázdná. Vzdálenosti mezi zbylými trvalými obyvateli tak bývají znaèné. Je tím ohrožené i døíve typické sousedství, vèetnì možnosti a vùle pomoci. Sociální kontrola a døíve typická sousedská starostlivost dostává trhliny. Posoudit, do jaké míry se mùže stát sí telefonních stanic Telecomu jistou náhražkou, je otázkou èasu. Spolu s rozvojem mobilních telefonù však pøece jen pøedstavuje jakousi “sí první pomoci” zejména pro osamìlé starší obyvatele malých sídel, zejména odlehlých. Nahradit lidský dotek a porozumìní se jí asi tìžko podaøí. 8. Proè se venkov tak snadno vzdal svých specifik? Vrátíme - li se do vzdálenìjší minulosti, venkov se svým konzervativismem, vírou v Boha, vztahem k pùdì atp., znamenal urèitou jistotu, urèitý øád, opøený o široký rejstøík èinností v exteriéru, v pøírodì. Nevyhnutelnost urèitých pøírodních a následnì pracovních cyklù, pøírodou trestaná zanedbání urèitých ustálených sledù povinností, znamenaly trvalou vázanost lidí na domov, tj. z dnešního pohledu menší míru svobody, menší možnost odklonu od tìchto daností. Ty ale, jak již bylo øeèeno, znamenaly souèasnì øád, a vítaný, nebo jen s nechutí pøijímaný. Nedávno uzavøené historické období socialismu venkovany “osvobodilo”: zbavilo je soukromého majetku, øady dùležitých vztahù, pøedevším k pùdì, k domácím zvíøatùm, a tím i k místu. Zvíøata, která mìla døíve svá jména, své chlévy, svou péèi, se stala anonymními oèíslovanými tvory. Popsané “osvobození” odcizilo lidi navzájem. Zasáhlo nejen do pùvodních sociálních pomìrù; zasáhlo i do urèitých jistot, odvozených právì ze života, spjatého s pøírodními podmínkami a se živou pøírodou. Tyto bezprostøední doteky vytvoøily specifika venkovského vnímání, myšlení a smìøování. Námezdní práce otevøela možnosti nebýt vázán “otrocky” na denní a roèní režim. I toto mùže být pohled na výše uvedené hodnoty. V zemìdìlských družstvech se objevily “píchací hodiny”. Racionalizace zemìdìlství však následnì zmenšila potøebu venkovských rukou, pozdìji anonymních “pracovních sil”. Spolu s nabídkou práce ve mìstì to znamenalo další trvalé odchody z vesnic. “Depopulace” venkova pokraèovala. Stále ménì lidí mìlo dùvody uvažovat a pokraèovat v  tradièním duchu, typickém pro venkov . S nabídnutým “osvobozením” tedy odešla celá øada jevù, které pøedstavovaly specifiku venkova, zejména, jak bylo výše naznaèeno, v lidských vztazích a (tvùrèích) projevech. Stejný smysl práce, stejná nebezpeèí, obdobná osobní rizika, zkušenosti, dovednosti, atp. - vedly k soudržnosti, ke sdílnosti a k vzájemnému porozumìní. Výchova dìtí byla také poznamenána tìmito bezprostøednì pùsobícími okolnostmi, zejména prožitými osobními starostmi, potøebou péèe o živé tvory. Nepéèe mìla viditelné, konkrétní následky. Neprožité zkušenosti také. Nová doba odstranila vìtšinu hrozeb: ty se staly abstraktními, lidem se  nedostalo osobních zkušeností, prožitkù. Tím spíše mohli pøijímat jakékoli nabídky; ztratili svou pùvodní jistotu , orientaci, sebevìdomí. 9. Ekologické chování pùvodního venkova Omezené prostøedky a pùvodní “ekologické” hospodaøení v minulosti vyvolávaly øadu potøebných èinností i výrazù, které do nich byly vkládány, a už šlo o náøadí, nástroje nebo tradièní stavby. I tyto skuteènosti, pøedstavující široké spektrum dovedností a èinností v domì a mimo nìj, byly postupnì nahrazeny nákupem tìchto potøeb, vyrobených prùmyslovì, bez peèeti urèitého místa a urèitých konkrétních lidí. A závislostí na dovednostech jiných a odjinud. Obdobná “závislost” vystøídala vlastní produkci základních potravin a nabídku nìkterých služeb. Dnes venkov vše dováží z mìst. I zpracovatelský prùmysl, který døíve v malém mìøítku existoval na venkovì, se pøenesl do mìst a podstatnì rozšíøil své kapacity a akèní rádius. Rozšíøil se okruh dostupných materiálù na stavbu domù. Místní zdroje pøestaly mít urèující charakter, který tak logicky spoluvytváøel identitu konkrétního sídla, nebo regionu. Mediální zdroje totožných informací, totožné dikce jazyka, bezproblémového pøekonání vìtších vzdáleností, možnost cestování atp. vedly k rozšíøení totožného, ale ménì vyhranìného postoje, a  následnì zcela logicky k nahodilým, libovolným volbám.

48

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Tradièní tvorba, dìdìná z mistra na uènì, úsporná ve výrazu i prostøedcích, nicménì typická a invenènì bohatá, byla nahrazena v lepším pøípadì tvorbou na zakázku, bez zaujetí, v horším pøípadì odvarem neuchopených cizích sdìlení, dovedností, atp. Patrnì si dostateènì neuvìdomujeme, že v tìchto mizejících odlišných principech tvorby, odlišné od té, která vznikala a vzniká ve mìstech, odchází kultura, starší než kultura mìst. Pùvodní povìdomí spoleèného jednání a vnímání zùstalo paradoxnì pøítomno v napodobování jednou uvedených (a tím pøiblížených) vzorù pro celou komunitu. Jednou realizovaný nesmysl v podobì plotu typu “brusel” nacházel snadno a bez zvažování další imitátory. Totéž se dìlo s mnoha dalšími atributy, jakými byla kupøíkladu symbolická trojdílná okna, uvedení balkonù, lodžií, obkladù soklù, kachlíkových okenních ostìní, atp. – spíše jako symbolù, než jako výsledkù kvalitativního výbìru na základì dlouholetých zkušeností. 10. Vše je snadné? Vše, co je zde popisováno, je patrnì znakem narùstající povrchnosti, znakem zdánlivé snadnosti dosahovat nahodile mnoha atributù života, z toho celé øady nepotøebných, které byly døíve výsledkem všeobecnì pìstované a získané úrovnì kultivace. Pracnì vybudované “kulturní ritualizace”. Je nutno s politováním konstatovat, že toto probíhající “mizení” této svébytné kultury a s tím i identity venkova pokraèuje. Je paradoxní, ale bohužel pochopitelné, že zastánci regenerace specifik venkova nejsou vìtšinou venkované, ale lidé z mìst, kteøí si na základì nedostatkù mìstského života a výhrad k nìmu uvìdomují potenciální možnosti alternativy - v podobì života v malých venkovských sídlech, obklopených kultivovanou krajinou. Otázkou je, zda nejde jen o intelektuální iluzi, která preferuje aspekty estetické, nikoli existenèní. Zastaví tento nepochybnì destruktivní proces, znehodnocující dosažené hodnoty, spíše lidé z mìst, kteøí se venkova stále jen “dotýkají” svou obèasnou pøítomností, nebo zbytky povìdomí “koøenù”, patrných ve snahách venkovského obyvatelstva , které se v nìkterých sídlech pøece jen s úspìchem projevují? 11. Pozitiva nové zástavby Pokud se v textu dosud porovnávaly hodnoty minulé s novì nastolenými, bude tøeba kriticky øíci, èím tato nová, univerzálnì užívaná schémata ochuzují døíve bohaté prostøedí, tj. èím jsou nedostatková, co by patrnì mìla (a mohla) nabízet, atd. Pokud se spoleènost vyvíjí ke stavu, kdy tyto zjevnì chybìjící hodnoty již nebude vùbec nepociovat, a tudíž potøebovat, jde o vážný jev, konèící ztrátou kultury, alespoò z hlediska generací, které srovnání ještì mají a mohou svá znepokojení sdìlit. Invaze mìstských zvyklostí je alespoò racionálnì pochopitelná v dùsledku obecného vývoje odlišného (nìkdy žádného) vztahu lidí k okolí, jedno, zda jde o okolí “mìstské”, nebo “venkovské”. U venkova jsou dùsledky pøece jen závažnìjší: pokud venkovské prostøedí není bezprostøední souèástí existence, stává se kulisou, vnímanou spíše v oblasti estetiky, v kulturní rovinì, tedy o polohy, které v životním obzoru bìžnì vzdìlaných lidí hrají jen okrajovou roli. Zde je nutno øíci, že vstup mìstských obyvatel na venkov tuto kulturní rovinu pøipomíná a pìstuje ji. Na druhé stranì tito lidé sebou pøinášejí mìstské sociální chování a postoje, kde velkou roli hraje anonymita, ztráta potøeby sousedství. Zájem tìchto lidí v podobì vlastníkù venkovských nemovitostí nutnì konèí na hranicích jejich parcel. Jaký zájem mùže takový “host” v krajinì projevit o její osud? Mùže konstatovat, oprávnìnì, ale nezúèastnìnì, že krajina je zdevastovaná, že pøestala být souèástí identity sídla, že pokraèující velkoprodukce není v žádném pøípadì šetrná k minulým, kultivovaným podobám pøedmìtných území. Ani projevy tohoto typu patrnì nezmìní stav devastace a pokraèující odcizování lidí k okolí. 12. Migrace na venkov? Nastává nový jev: stìhování mìstských lidí na venkov, tentokrát již natrvalo. Je- li to dùsledek jenom ekonomických tlakù mladších generací na rodièe (prarodièe), aby uvolnili své byty a odstìhovali se do míst dosavadní rekreace, je otázka. Možná, že se tento trend ještì zvýrazní. Jisté je, že tito noví obyvatelé vzhledem ke své životní fázi nebudou strádat pomìry na dnešním venkovì tak, jako by dnes strádaly zaèínající rodiny v dùsledku svých oèekávání (nedostatkem pracovních pøíležitostí, služeb, nízkou kulturní, popøípadì spoleèenskou úrovní, atp.). Jisté je, že tito lidé pøes své celoživotní zkušenosti nepøinesou na venkov tolik 49

Vesnice - krajina - lidé

potøebnou míru energie pro jeho obnovu. Je otázkou, do jaké míry najdou v tìchto potøebách “spoleènou øeè” s místními lidmi. Mezi tìmito novými trvalými obyvateli bude zpravidla mnoho dnešních chalupáøù, pøípadnì chataøù. Nebude to ta skupina lidí, která by kupovala a opravovala existující stavby, nebo která by stavìla, až na výjimky, nové domy. Ano, stìhování na venkov nastává i v pøípadì ekonomicky zdatných jedincù, kteøí mohou venkovu více pomoci. Ti však, bohužel, pøicházejí vìtšinou s pøedstavami, které byly charakterizovány výše v textu; vzhledem ke svému sebevìdomí a svým finanèním možnostem chtìjí venkovu spíše implantovat svou (libo)vùli. Aplikují èasto své ekonomické dùvody, nabyté v podnikání, pøi posuzování dosavadních hodnot sídel, do kterých vstupují. Tradice, identita, autenticita, respekt ke zbývajícím hodnotám, jsou vìtšinou pøekryty pøedsvìdèením o nadøazenosti kriteria ekonomické a technické zpùsobilosti a efektivnosti, které se musí podøídit pasivní, ménì ekonomicky schopné prostøedí. Tato výbava tìchto pøíchozích vede k pøesvìdèení o právu na dominantní postavení pøi konkrétních jednáních v konkrétních sídlech, také pøi prosazování novostaveb v jejich prostorech. Ekonomická zdatnost jakoby zakládala právo rozhodovat zcela individuálnì, což znamená dosti èasto bezohlednì. Dochází k politováníhodným demolicím objektù, které byly v kontextu s okolím; bývají nahrazeny “katalogovým” domem, který nemùže svou univerzálností a intaktností nahradit znièenou pùvodní stavbu. 13. Nová zástavba a místní samosprávy venkovských sídel Dosavadní sídla a jejich samosprávy jsou považovány za vhodné lokality k novì chystaným investièním zámìrùm a realizacím, bez ohledu na jejich povahu, rozsah a reálnost. Samosprávy vycházejí tìmto zámìrùm vìtšinou vstøíc, pro nadìji, že se sídlo oživí a že jakákoli nová aktivita je na venkovì lepší, než pokraèující úpadek. Tak vznikají stavby, nebo celé soubory staveb, které hledají laciné pozemky; utilitární vazby na existující sídlo jsou vzhledem k chybìjící nebo málo kapacitní infrastruktuøe pofidérní. Zvažovat míru, rozsah a charakter nového souboru vzhledem k povaze existujícího sídla a k jeho obyvatelùm pøesahuje rámec snah a cílù nových investorù. V této souvislosti se nabízí otázka: kdo je zodpovìdný za další osud venkova? Mohou to být lidé, kteøí ztratili vlastní identitu, kteøí obývají prostory, kterým nerozumí, které zdìdili a uplatòují v nich zcela nové pøístupy k životu? Je dobré pøipomenout, že pokud nepochopíme, nebo nemùžeme pochopit projevy urèité odlišné kultury a životního zpùsobu, mìli bychom je alespoò respektovat do té doby, kdy k porozumìní dojde. Tento postoj nacházíme ve snahách prohlásit nìkterá sídla za vesnické památkové rezervace, v ménì závažných pøípadech za vesnické památkové zóny. V tìchto vybraných pøípadech jde o zachování urèitých vztahù mezi jednotlivými stavbami, tj. o nenarušování celkù, které pùvodnì vytváøely. V žádném pøípadì nemohou být ani touto cestou zachovány nehmotné, sociální vazby, které tradièní celek doprovázely a vysvìtlovaly. Obnova venkova potøebuje daleko zásadnìjší a zodpovìdnìjší podporu - to je podporu politickou, obdobnou té, kterou uplatòuje Evropská unie již po øadu let. Je to významná podpora finanèní, nejen k obnovì hmotných statkù (soukromých i veøejných), ale k obnovì životních podmínek, tj. podporu pøi snaze o udržení nebo zavádìní pracovních pøíležitostí. Cesta, kterou lze jít okamžitì, i za souèasných podmínek složité transformace, je cesta široce založené osvìty. Je to cesta šíøení korektních informací, zodpovìdného posuzování jevù a aktivit, vytváøení alternativ, pøedložených k volbì jednotlivých lidí a komunit. Tato osvìta se netýká jen obyvatel venkova, ale i institucí, které o osudu venkova rozhodují: státní správy, stavebních a dalších úøadù, vládních úøedníkù, Parlamentu a jeho poslancù. Ve høe je mnoho: jde o to, zda dosavadní, historicky trvající a potøebná polarita skonèí, nebo zda bude vhodnì regenerována.

50

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Tváø naší vesnice - jaká bude ? Ing.arch. Marie Pavlasová - Ústav architektury venkova FA VUT Brno Pøi všech úvahách o øešení širokého souboru problémù našeho venkova narážíme na nepopiratelnou skuteènost, že tváø tradièních vesnic se mìní, mìní se i lidé, kteøí zde žijí. Jsme svìdky zániku a pøemìny hodnot vyvíjejících se po staletí a nástupu hodnot nových.Tuto skuteènost je tøeba pøijmout bez zbyteèné sentimentality a romantického oplakávání zanikajících starých objektù. Naprosto však nelze pøijmout ruku v ruce s tím jdoucí úpadek tradièní stavební kultury, jehož nástup lze vypozorovat již v prvních letech po druhé svìtové válce. Významnou vlastností naší krajiny a s ní spojených venkovských sídel je rozmanitost. A to jak v oblasti funkèní (bydlení, výroba, volný èas), tak i v oblasti estetické. V dobì, kdy zemìdìlská výroba zamìstnává asi tak do 6 % ekonomicky aktivního obyvatelstva, však nastupuje vesnice pøedevším jako obytný útvar. V rámci souèasného spoleèenského vývoje zaznamenáváme zvýšený zájem o bydlení ve venkovských obcích. A tak k pùvodní rozmanitosti venkovských staveb, která má svùj pùvod v odlišnostech topografických, klimatických a regionálnì-kulturních, pøistupuje rozmanitost novodobá, zapøíèinìná širokým spektrem životních zvyklostí tìch, kteøí mají zájem na venkovì bydlet a žít. V zájmu zachování harmonického rozvoje, k nìmuž vzhled a atraktivita obce nedílnì patøí, je potøeba posoudit, kde jsou hranice této rozmanitosti a jaké zásady tvorby v obytných celcích na venkovì je nutné formulovat a prosazovat. V sázce je totiž uchování pamìti vepsané do hmotného prostøedí naší venkovské krajiny. Je mnoho dobrých dùvodù, proè se zabývat i zdánlivì tolik nadstavbovým problémem pøimìøenosti venkovských staveb (obytných i výrobních) svému okolí a krajinì vùbec. Vždy u tvorby pro mìstské prostøedí jsou takové úvahy nedílnou souèástí projektu. A i zde je mnohdy jak odborná obec, tak i veøejnost na pochybách, co a jak. Natož ve vesnicích, kde kromì pøípadné územnì plánovací dokumentace nemají pøíslušní èinitelé k ruce nic, co by mohli stavebníkùm nabídnout jako alternativu uniformních, avšak komerènì úspìšných katalogových projektù „domeèkù pro Kena a Barbie“. I soudobý venkovský dùm by mìl pøispìt k zachování charakteristického rázu vesnice rozdílného dle jednotlivých oblastí. Situace je o to naléhavìjší, že souèasná technika umožòuje velmi lehce a rychle nejen znehodnotit, ale i úplnì znièit tisícileté dìdictví nesmírné hodnoty. Pocit suverenity, který témìø neomezené možnosti pøetváøení venkova vyvolávají, by nemìl pøevládnout nad odpovìdností vùèi kvalitnímu životnímu prostoru. V tomto smyslu je nepochybnì velmi potøebné systematicky vychovávat a vzdìlávat pøedevším dìti a mladé lidi, což samo o sobì je úkol nelehký a dlouhodobý. Pøesto si myslím, že situace zdaleka není ztracená.

51

Vesnice - krajina - lidé

52

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

53

Vesnice - krajina - lidé

54

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Souèasný stav a vývojové tendence èeské vesnice a krajiny PhDr. Josef Vaøeka, DrSc. - Ústav pro etnografii a folkloristiku AV ÈR (Zpracováno v rámci grantu GA Akademie vìd ÈR, è. A0058803/1998) Vesnická stejnì jako mìstská sídla jsou nedílnou souèástí krajiny, kultivovaná celá staletí lidskou prací. Badatelé zdùrazòují tìsné a harmonické sepìtí vesnického sídla s pøírodním prostøedím, jehož zástavba vycházela z dostupných materiálù, tradièních technologií a konstrukcí a odrážela sociální strukturu dané lokality. V polovinì 20. stol. však v krátkém èasovém úseku došlo k velkému zlomu nejen ve stavebním, ale i sociálním vývoji naší vesnice. Odborníci vcelku shodnì vidí pøíèinu tohoto zlomu 1) v kolektivizaci a integraci zemìdìlské výroby; 2) v odsunu sudetských Nìmcù z pohranièních území a jazykových ostrovù a v následném osídlování tìchto území èeským obyvatelstvem z vnitrozemí i ze zahranièí a také jinými etniky; 3) v úplné likvidaci nebo narušení stovek obcí, osad a samot v tzv. zátopových oblastech, na územích s dùlní èinností, v rozlehlých vojenských újezdech a v pøíhranièí; 4) ve velkém odlivu obyvatelstva pøedevším z hospodáøsky slabších oblastí do mìst; 5) v nerovnomìrném rozvoji vesnic zavedením tzv. støediskových obcí; 6) v zanedbání stavebního vývoje vesnice spojeného s mechanickým pøenášením mìstských vzorù do tradièního prostøedí vesnice vèetnì používání nevhodných materiálù a stavebních prvkù, špatných typových projektù pro rodinné domky (napø. tzv. šumperák) nebo výstavby patrových bytových domù mìstského typu; 7) v neúmìrném zatížení øady venkovských sídel a jejich komunikací tìžkou zemìdìlskou technikou. Pøi posuzování uvedených faktorù, jež vedly k úpadku vesnice a ekologie krajiny, je ovšem nutno rozlišovat mezi jevy, jež jsou dùsledkem obecného pokroku a civilizaèního vývoje (napø. vylidòování izolovaných sídel), a jevy zpùsobenými scestnou politikou a dokonce i násilnými akcemi minulého režimu. V prvém pøípadì se nejedná o specifické problémy èeského venkova, ale o jevy obecné, støedoevropské, ba evropské. Koneènì Spolek pro obnovu venkova (založený 1993) i jiné organizace stejnì jako Program obnovy venkova, mající zabránit úpadku vesnic, vznikaly pod vlivem bavorského a rakouského pøíkladu. V tomto pøíspìvku se omezím na jevy, jež nejsou dùsledkem civilizaèního pokroku, ale radikální diskontinuity. Jádro této diskontinuity tkví v kolektivizaci zemìdìlství, provedené z velké èásti proti vùli rolníkù komunistickou vládou v 50. letech. Kolektivizace negativnì ovlivnila nejen stavební vývoj vesnice, ale hluboce narušila také její sociální strukturu a vztah rolníka k pùdì. Z urbanistického hlediska - jak už bylo mnohokrát konstatováno - panoráma vesnice narušily pøedevším velkokapacitní kravíny a další hospodáøské objekty, budované obvykle stranou obce na vyvýšeném místì, aby byly pokud možno odevšad viditelné; dnes tyto objekty na mnoha místech chátrají a hyzdí obce i krajinu. Státní statky, které se zøizovaly tam, kde nebylo možno založit JZD, se obvykle usídlily v bývalých panských dvorech èi jiných památkovì hodnotných areálech, které dokázaly do roku 1990 z velké èásti znehodnotit. Také bývalé rolnické usedlosti stavebnì upadaly, zvláštì jejich hospodáøská èást, když sýpky, stodoly, stáje a chlévy po vyvedení dobytka ke spoleènému ustájení pøestaly plnit svou funkci nebo byly naprosto nevhodným zpùsobem doèasnì využívány zemìdìlským družstvem. Zapomíná se, že v zemìdìlských obcích, kde se nedaøilo založit JZD, byl pro výstrahu i s rodinou vystìhován tzv. kulak, nebo pro jistotu více kulakù se zákazem nejen návratu, ale i vstupu do obce a do okresu. Výsledkem této protiprávní násilné akce byly opuštìné, do té doby prosperující statky, na nichž hospodaøily nìkdy po staletí celé generace. Šlo tedy vesmìs o staré usedlosti nacházející se zpravidla v historickém jádru obce. Tím došlo i k vážnému architektonickému narušení tohoto jádra, nebo - jak na støedoèeském pøíkladu ukázala Lydia Petráòová - obytná èást tìchto statkù byla ponechána svému osudu a hospodáøské budovy, sice využívané JZD, ale neudržované, byly zdevastovány (Petráòová 1996). Zhruba od poloviny 60.let, kdy už byly pomìry v JZD více èi ménì stabilizovány a zabìhl se - alespoò v nìkterých krajích - záhumenkový systém, se podstatnì zvýšily pøíjmy zemìdìlcù. Ti se navíc zbavili øady rizik plynoucích ze soukromého hospodaøení a ušetøené peníze zvláštì mladá a støední generace zaèala vkládat do modernizace obydlí (vodovod, koupelna, WC) a jeho zvìtšování rùznými nástavbami a pøístavbami, pøípadnì do pøestavby nevyužívaných hospodáøských objektù v nové obydlí, garáž, dílnu apod. Mnohé tyto 55

Vesnice - krajina - lidé

stavební zásahy, nezbytnì doprovázené rozšiøováním prùèelních oken, probíhaly živelnì a bez odborného dohledu. Èetné vesnice znešvaøily i tzv. bytovky, vesmìs patrové panelové domy pro více rodin, neorganicky vsazené do vesnického prostøedí podle vzoru mìstského sídlištì. Situace je o to horší, že bytovky se obvykle postavili v obci, kde souèasnì chátraly neobsazené usedlosti a domy. Kolektivizace zemìdìlství negativnì ovlivnila nejen stavební vývoj vesnice a ustálené spoleèenské vztahy, ale i krajinu. Tøetí etapa zemìdìlských družstev, vymezená léty 1970-89, byla ve znamení jejich dalšího sluèování spojeného s nevhodným scelováním honù v zájmu použití velké mechanizace. Tento postup znamenal další ekologické zatížení krajiny a zhoršení její estetické kvality. Podle ing. arch. Alfreda Knoppa a jeho spolupracovníkù z Ústavu územního rozvoje v Brnì pøispìly ke zmìnì charakteru krajiny zejména tyto faktory: likvidace èetných polních komunikací, likvidace vìtšiny luk v katastru obce, technická úprava malých vodních tokù a nedostatek stromù a keøù na jejich bøezích, scelení pozemkù do velkých honù, pøi nìmž došlo k likvidaci stromù, keøù, mezí atd., ale i drobných památkových objektù, splachy z nadmìrnì hnojených a chemicky ošetøovaných pozemkù, zhutnìní pùdy obdìlávané tìžkou mechanizací, situování polních hnojiš na nevhodných místech, znehodnocení a snížení vodních zásob atd. Zemìdìlská velkovýroba pøedevším v úrodných èástech státu tak vytvoøila neprùchodnou krajinu velkých honù bez rozptýlené zelenì, kterou protékají napøímené a technicky upravené toky (Knopp a kol. 1994, 15 an.). Je nutno dodat, že autor se neomezuje jen na výèet negativních jevù, ale souèasnì stanovuje cíle, pøedpoklady a tendence obnovy a rozvoje vesnice a urbanistické i architektonické zásady jejího dalšího stavebního vývoje (Knopp a kol. 1994, 24 an.). Vysídlení sudetských Nìmcù po roce 1945 zmìnilo nejen etnickou a sociální strukturu pohranièní vesnice, ale èasto i její pùdorysnou osnovu. V drtivé vìtšinì pohranièních vsí se poèet obyvatel i domù snížil více než o polovinu, takže z mnohých vesnic zùstala jen torza. Navíc došlo k vážnému zásahu do sídelní struktury tìchto oblastí. Pomìrnì hustá a pravidelná sí vesnických sídel, charakteristická pøedevším pro Èechy, proøídla v novoosídleneckém pohranièí zánikem desítek, ba stovek obcí a osad hlavnì v okrese Èeský Krumlov, Karlovy Vary, Prachatice, Tachov, Sokolov a Šumperk. Podle administrativních lexikonù obcí ÈSR z let 1955, 1960 a 1965 poklesl poèet obcí a osad v pohranièí za první dvì pováleèná desetiletí zhruba o 500 lokalit. Øada vesnic tu také zmìnila svùj název zavedením názvu podobného (Quinau - Kvinov na Kvìtnov, o. Chomutov), ménì èasto též novým pojmenováním vesnice, napø. podle obce, odkud novoosídlenci pøišli (Frankštát na Nový Malín, o. Šumperk). Nejvìtší poèet pohranièních vsí, a to pøes 300, zanikl pøevážnì v Èechách do roku 1955. V dalších letech se poèet zanikajících vsí postupnì snižoval, až se v 70. letech témìø zastavil. Zatímco v letech 1955-60 ještì zmizelo pøes 180 pohranièních lokalit, v období mezi roky 1960-65 už to bylo „jen“ necelých 70 vsí. Vìtšinou zanikaly menší osady v rozmezí od nìkolika stavení až zhruba do padesáti domù. Dynamika procesu zanikání vsí pøešla v první polovinì 60. let z Èech na severní Moravu, jmenovitì do okresu Šumperk. Naproti tomu v zemìdìlsky bohatém jihomoravském pohranièí byly osídleny témìø všechny obce. Zanikání vsí není v historickém pohledu žádný mimoøádný jev, avšak zde probìhl nesmírnì intenzivnì a živelnì ve velmi krátkém èasovém úseku jako dùsledek vysídlení nìmeckého etnika a zøízením neúmìrnì širokého vojenského hranièního pásma k ostraze západní státní hranice. I kdyby tyto okolnosti nenastaly, leckteré osady by tu pro svou odlehlost, nevyhovující komunikaèní spojení a nedostatek pracovních pøíležitostí zøejmì postupnì upadaly, avšak v žádném pøípadì by nedošlo k tak velkému prodìravìní sídelní sítì. Necitlivé rušení a likvidace historických vsí zanechaly hluboké rány v krajinì. Zvl᚝ výmluvným dokladem je oblast Slavkovského lesa (o. Sokolov), kde z celkového poètu 18 lokalit zaniklo na 14 osad. S výjimkou osady Týmov, která byla vymazána z mapy do roku 1955, zanikly ostatní osady až po tomto roce. Narušení staré støedovìké sídelní struktury tohoto kraje se negativnì projevilo v ekonomice oblasti, hlavnì v provozování zemìdìlství pastvináøského typu a v lesnictví, takže na pøelomu 50. a 60. let úøední místa rozhodla o založení nové osady, obnovení jedné obce a výstavbì sídlištì v Nové Vsi. V roce 1970 byla tedy novì utvoøena obec Rovná (døíve osada Rovná, Ebmeth), kde tehdy žilo 420 obyvatel v 10 nájemních domech. Souèástí obce se v témže roce stala osada Podstrání, postavená už v roce 1961 na zelené louce jako malé sídlištì typizovaných rodinných domkù pro zemìdìlské a lesní dìlníky. Osada leží ve výši 690 m n.m. a v roce 1961 se tam do devíti domù nastìhovalo 21 obyvatel, v roce 1970 v témže poètu domù se poèet obyvatel témìø zdvojnásobil (Vaøeka 1985, 65). Aèkoliv zanikání vsí v novoosídleneckém pohranièí v 50. a 60. letech stálo v protikladu s celkem stabilní sídelní strukturou ve vnitrozemí, i zde došlo - avšak zhruba o dvì desetiletí pozdìji - k postupnému odumírání zejména ekonomicky nevýznamných a malých, komunikaènì odlehlých osad, což bylo také jednou z pøíèin 56

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

vytypování tzv. støediskových obcí. Tímto postupem však nestøediskové obce ještì více ztratily na svém významu. Pøed takøka úplným zánikem se èetné neperspektivní osady ve vnitrozemí stejnì jako v pohranièí zachránily jen díky rekreaènímu využívání venkovských staveb chalupáøi. Tento trend není ovšem specificky èeský, ale setkáváme se s ním i jinde v Evropì, i když se projevuje rùznými formami. K velkému narušení sídelní struktury došlo také v tzv. zátopových oblastech, kde se budovala velká vodní díla (Slapy, Orlík, Staré Hamry, Mušov atd.), a v oblastech s dùlní èinností, pøedevším však v Severoèeském hnìdouhelném revíru a na Sokolovsku, kde byly zlikvidovány nebo narušeny touto èinností stovky lokalit vèetnì mìsta Most; zatím poslední obìtí expanzivního postupu tìžby je dnes známá obec Libkovice, jejíž likvidace probíhala už v 90. letech a byla dostateènì medializována. V SHR se od 50. let nemìnila jen sídelní struktura oblasti, ale i celá krajina, která - zjizvená obrovskými krátery a kopcovitými navážkami - bývá nazývána mìsíèní krajinou. V této staré kulturní krajinì, která ještì v 19. stol. patøila k nejkrásnìjším koutùm Èech, vyrostla pro obyvatele likvidovaných vsí øada nových uniformních sídliš vèetnì nového Mostu, musely se zde pøeložit èetné komunikace i øíèní toky a postavily se další prùmyslové objekty. Krajina se ve východním Podkrušnohoøí zmìnila za necelé pùl století k nepoznání a krušnohorské lesy náležejí k nejohroženìjším v Evropì. Na devastaci obcí a krajiny se dále podílely neúmìrnì rozlehlé vojenské prostory a újezdy, které z mapy ÈR doslova vygumovaly sídla v Doupovských horách, v Oderských vrších (Libava) a jinde. Po roce 1989 se podaøilo mnohé negativní trendy, dopadající na vesnici a krajinu, zpomalit nebo dokonce zastavit: týká se to jak tìžební èinnosti, i když i zde je øada nedoøešených problémù (Kašperské Hory, štìrkovny, tìžba vápence ap.), tak vojenských oblastí a újezdù, z nichž nìkteré byly zrušeny nebo zmenšeny. Transformace zemìdìlských družstev panoráma vesnic ani charakter scelené krajiny v podstatì nezmìnila, ale pøece se už tu a tam vrátil do vesnice soukromý rolník s novým vztahem k pùdì a krajinì. Takøka na prahu nového století a tisíciletí se rýsuje i nový problém, totiž globalizace vesnice. V souèasné první fázi se týká vesnic ležících v bezprostøední blízkosti velkých mìst, pøedevším Prahy. Zámožnìjší vrstvy obyvatelstva spojují v nárocích na bydlení pøednosti velkého mìsta, v nìmž našli své pracovní i spoleèenské uplatnìní, s výhodami vesnice a stìhují se do nových ètvrtí, vybudovaných na klíè stavebními firmami v satelitních obcích velkomìsta. Tato nová, zpravidla profesionálnì a na vysoké úrovni provedená zástavba vytváøí v napojení na historickou vesnici zcela samostatný urbanistický celek, který s tradièní zástavbou obce nemá už prakticky nic spoleèného. Také sociální složení obyvatel tìchto nových urbanistických celkù je zcela odlišné od pùvodních obyvatel, jejichž sociální postavení bývá obvykle podstatnì nižší než pøistìhovalcù. Jak naznaèují první sociologické výzkumy, zatím mezi obìma sociálními skupinami nedochází takøka k žádným kontaktùm a ani se nevytváøejí žádné spoleèenské vztahy. A to pøesto, že nová výstavba pøináší obci øadu výhod, pøedevším vybudování potøebné infrastruktury. Nové urbanistické celky, známé hlavnì z okolí Prahy, splòují základní požadavky moderního, pohodlného a zdravého bydlení, vcelku respektují krajinu nebo alespoò vymezené území zástavby a samy také krajinu ovlivòují a vtiskují území nový charakter. S tradièní architekturou vesnice už však nemají prakticky nic spoleèného. Zatímco lidová architektura je pomìrnì pøesnì identifikovatelná podle stavebního materiálu, pùdorysné osnovy obydlí a dvora, výzdoby a øady rùzných regionálních znakù, architektura tìchto celkù má univerzální ráz; specifické prvky, které pøípadnì charakterizují tuto zástavbu, nevycházejí zpravidla z regionální stavební tradice, ale z projekèních kanceláøí jednotlivých stavebních firem, vázaných požadavky svých klientù a jejich finanèními možnostmi. Tìžko je dnes pøedvídat, do jaké míry nové urbanistické celky zmìní v pøíštím století stavební a spoleèenskou strukturu èeské vesnice. Jisté je, že tradièní zástavba bude na ústupu a stále více oklešována. Vždy už dnes napø. pùvodní nepøestavìná stodola u rolnické usedlosti zaèíná být vzácností, i když pøed nìkolika desítkami let byla samozøejmou a nedílnou souèástí i menší usedlosti. Pøesto v globálním pohledu je možno podle odhadu odborníkù na konci 20. stol. zaøadit ještì zhruba 90% staveb na svìtì, což je kolem 800 milionù obydlí, pod pojem lidová architektura. Ta je v tomto globálním chápání definována jako architektura budovaná samotným majitelem nebo kolektivem vycházejícím z místní stavební tradice, spoleèenských norem a zvyklostí - tedy jako architektura bez architektù. I když ve svìtì probíhá nesmírná migrace obyvatel z venkova do velkých mìst a jejich blízkého okolí, odborníci z Centra pro venkovská studia na Brookovì univerzitì v Oxfordu pøedpokládají, že i ve 21.stol. bude více než polovina svìtové populace žít a pracovat v tradièní zástavbì. Všechny formy lidové architektury, kterých je ve svìtovém mìøítku veliká škála, stále tedy pøedstavují nejvìtší sociokulturní aktivity lidstva. 57

Vesnice - krajina - lidé

Význam lidové architektury jako prvoøadého kulturního jevu vedl k myšlence vypracování tøísvazkové Encyklopedie lidové architektury svìta (Encyclopedia of Vernacular Architecture of the World, ed. Paul Oliver, Cambridge University Press 1997), na kterou zde závìrem svého referátu upozoròuji. Jde totiž o dosud nejvìtší dílo tohoto druhu (obsahuje celkem 2450 stran vèetnì 1700 èernobílých fotografií + 1000 nákresù), na jehož realizaci se pod vedením Dr. Paula Olivera podílelo na 750 odborníkù (vèetnì tøí z ÈR) z více než 80 zemí. Encyklopedie v 1. svazku sumarizuje teoretické pøístupy k studiu lidové architektury a základní principy každého stavebního typu v kulturách všech kontinentù. Ve 2. a 3. svazku se tyto principy promítají do specifických kulturních, sociálních a geografických podmínek jednotlivých zemí, øazených podle kontinentù a geografických pásem i užších zemìpisných oblastí. Mimoøádná pozornost je v encyklopedii vìnována právì vztahu mezi pojmy vesnice - krajina - lidé. Tato encyklopedie - existující asi v jediném exempláøi v Èechách - je k dispozici v knihovnì Ústavu pro etnografii a folkloristiku AV ÈR. Poznámky: Je známo, že z ekonomických dùvodù se hlavnì od konce 2.svìtové války vylidòují horské vesnice napø. na Korsice, v Øecku zùstaly opuštìné horské vesnice po obèanské válce (1946-49), opuštìné a polorozpadlé vesnice jsme vidìli koncem 70.let v severovýchodním Španìlsku v horském kraji nedaleko Zaragozy a jinde. Zajímavé doklady o pøemìnì rybáøských vesnic v pøevážnì rekreaèní lokality na západním pobøeží Švédska zjistil A. Gustavsson (Ethnologia Scandinavica, 1980, s.66 an.) Literatura: Knopp, Alfred a kol. 1994: Vesnice. Stavby a krajina mají svùj øád. Ústav územního rozvoje Brno (ed. øada Vesnice, sv.2), Brno Petráòová, Lydia 1996: Zdaøené a nezdaøené restituce v zemìdìlství. In: Pùvodní a noví vlastníci. Strategie nabývání majetku ve støední a východní Evropì, Cahiers du CEFRES 11, Praha Vaøeka, Josef 1985: Sídelní zmìny v novoosídleneckém pohranièí ÈSR. Èeský lid, 72, s.65-71.

58

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Muzeum lidové architektury Zubrnice. Poznámky a zkušenosti v památkové péèi o lidové stavby na pøíkladech obce Zubrnice a Levín PhDr. František Ledvinka - Muzeum lidové architrektury Zubrnice Jen velmi krátce bych se chtìl s Vámi, zde na tomto fóru, podìlit o nìkolik postøehù a myšlenek z praktické památkové péèe, a to na pøíkladech dvou obcí, které v letošním semináøi alespoò z èásti poznáte, Zubrnic a Levína. Obì tyto obce leží pomìrnì nedaleko od sebe, obì tvoøí krajinné dominanty, mají hodnotné památky lidové architektury a jsou na trasách turistických cest. Tím však jejich podobnost konèí a pøedevším v posledních dvaceti letech se jejich osudy velmi rozcházejí. Zubrnice jsou ve srovnání s Levínem z hlediska historického významu, množství a hodnoty dochované lidové architektury a dalších památek témìø bezvýznamné. Mìly však to štìstí, že v nich, shodou šastných náhod, zaèalo vznikat muzeum lidové architektury, èímž se zabránilo další likvidaci støedu obce a naopak její intravilán byl ještì obohacován transfery o hodnotné drobné stavby pøenášené z terénu. Tím význam Zubrnic z hlediska památkové hodnoty i turistické atraktivnosti neustále stoupá a vìøme, že tento trend se udrží i nadále. Zubrnice také prošly obìma fázemi plošné památkové ochrany, tedy vyhlášením památkového ochranného pásma a nedávno i vyhlášením vesnické památkové rezervace. V Levínì je trend zcela opaèný. Památky jsou zde stále ve velmi žalostném stavu. Tím, že øíkám památky, nerozlišuji samozøejmì mezi stavbami zapsanými do státního seznamu a nezapsanými - zapsaných je zde bohužel také velmi málo. Na pøíkladu relativnì vzácné lidové stavby èp.84, která byla v tomto roce zboøena, lze dokumentovat i souèasný fyzický úbytek historických staveb. Zbohatlík, který bydlí naproti, tento objekt koupil a nechal zlikvidovat, aby mìl parkovištì pro svá auta. Pøi troše dobré vùle bylo možné tento historický dùm prodat nìjakému chalupáøi, který by jej jistì postupnì uvedl do obstojného stavu. Dále bych mohl také uvádìt všechny ty nevhodné stavební úpravy v minulosti, ale bohužel i v poslední dobì. O tom jste se samozøejmì mohli sami na vlastní oèi pøesvìdèit pøi vèerejší prohlídce obce. V pøípadì Zubrnic mohu snad neskromnì konstatovat, že u objektù ve správì MLA se snažíme postupovat pøi opravách maximálnì citlivì a profesionálnì. Jak moc se nám to daøí se mùžete pøesvìdèit pøi odpolední prohlídce areálu muzea. Stále však máme velké problémy s ostatními památkami a stavbami obce. Tak jako témìø všude i zde postrádáme kultivovaného investora a kvalitního dodavatele. Bohužel èasto se zde setkáváme i s nekvalifikovaným rozhodováním našich památkových orgánù. Dva pøíklady z poslední doby, povolující osadit nevhodná okna, mluví samy za sebe. U èp.32 je díky neprofesionálnímu rozhodnutí postupnì znehodnocován velký dùm s bohatou honosnou fasádou z 2. pol. 19. stol., který byl donedávna v relativnì bezvadném technickém stavu. S požehnáním památkových orgánù je také nièena pøilehlá stodola nevhodným zazdíváním otvorù vrat. Do tohoto zazdìní jsou zabudovány typové dveøe a okno. Pøitom však bez povšimnutí majitele i památkových orgánù zùstává a postupnì se rozpadá zajímavý malý objekt chlévù pro prasata v areálu dvora, a to i pøes to, že dnes už je relativnì málo dochovaných ucelených hospodáøských komplexù a navíc, ve zmiòovaném pøípadì je vše zapsáno v státním seznamu. U velkého domu èp. 62, ležícího v dominantním postavení støedu obce, mezi objekty MLA, bylo pøed 14 dny v rozporu s vyjádøením PÚ povoleno osadit nevhodná robustní okna. Myslím si, že oba tyto pøíklady by v památkové rezervaci, umocnìné ještì i pøítomností MLA, nemìly být v žádném pøípadì pøípustné a pøedevším zde by se proto mìlo postupovat maximálnì zodpovìdnì a citlivì. Stále více nabývám pøesvìdèení, že se v památkové péèi musíme také nauèit postupovat v jednání se stavebníky velmi diplomaticky a takticky. Není vhodný jen systém zákazù a pøíkazù a naopak narazíme-li na sebemenší odpor, tak pak obvykle jen naše kapitulace a ústup pøed nesmyslnými a nelogickými nápady i pøáním stavebníkù èi majitelù objektù. Pøedevším v rámci našeho pùsobení v terénu je nutné volit taktiku postupné a soustavné výchovy a kultivování všech tìch, kteøí mohou nìjakým zpùsobem ovlivòovat stavební práce a údržbu památkovì hodnotných objektù. Tedy nejen majitelù, ale i stavebních úøadù, pøedstavitelù obcí, a samozøejmì i dodavatelù prací. Dùležité je využívat také taktiky cukru a bièe. V pøípadì, že finanènì pøispíváme, musíme dùslednì trvat na svých 59

Vesnice - krajina - lidé

požadavcích, tedy nejen udìlat to a to, ale i v rámci této akce odstranit tøeba i jiné drobnìjší nedostatky z minulosti a ne vršit ještì další a další chyby do budoucna. Vše samozøejmì záleží na vzdìlání, schopnostech a profesionalitì, ale i lidském pøístupu pracovníkù památkových orgánù. Každý památkáø by mìl být svým zpùsobem osobností, která dokáže komunikovat, argumentovat a získávat si i respekt. U Zubrnic je nutno brát v úvahu i fakt, že zaèínají být díky muzeu již dost navštìvovány a mnoha chalupáøùm a stavebníkùm slouží jako vzor pro stavební úpravy a práce. Všechny chyby, kterých se zde ve svých rozhodnutích, vyjádøeních i realizacích dopustíme, se mohou lavinovitì šíøit po celém regionu. V zájmu památkové péèe musíme udìlat vše, aby se takto šíøily jen dobré pøíklady. Pøitom nás tento zpùsob nestojí žádné finanèní prostøedky a jeho efekt muže být znaèný. V pøípadì dotací bych mìl ještì poznámku k využívání pøíspìvkù ze støešního fondu. Osobnì nedoporuèuji, a dávám to našemu plénu k diskusi, používat na lidových stavbách cementových nebo pálených tašek falcovek èi rùzných tvarù vlnovek, tedy tašek, které do sebe pøesnì zapadají a nelze z nich proto vytvoøit plynulé nábìhy støešních vikýøù a vìtrákù (volská oka nebo štìrbinové vìtráky). Bez vikýøù, alespoò zde v severních Èechách, si nedovedu støechy starých objektù pøedstavit. Staèí jenom nahlédnout do rùzných ikonografických dokladù z našich vesnic i malých mìsteèek. Všechny støechy tam najdeme jen s vikýøi. Závìrem ještì k Levínu, který svou bohatou historií, pøedevším hrnèíøskou, má celostátní význam a svým malebným položením a krajinnou kulisou význam minimálnì regionální. Nezanedbatelné je i relativnì vysoké soustøedìní hodnotných památkových objektù, zaniklá sláva malých lázní apod. Je proto ponìkud podivné a zarážející, že tato obec unikla zájmu památkáøù a postrádá pøedevším plošnou ochranu. Jen zápisem všech jeho hodnotných staveb do státního seznamu a vyhlášením minimálnì památkové zóny je zde možno zabránit další devastaci této velmi hodnotné lokality, perly Èeského støedohoøí, nebo jak já Levínu øíkám severoèeského Betlému. Kdyby z našeho jednání mìla vyjít jen pouhá památková rehabilitace Levína, tak už to by byl obrovský a historický pøínos dnešního semináøe.

60

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Denkmal schutz und Denkmalpflege im Freistaat Sachsen (Památková ochrana a památková péèe v Sasku) - Struèný výtah nejdùležitìjších myšlenek referátu Dipl.Ing. Siebert Ludwig - Sächsisches Staatsministerium des Innern Dresden - Zpracoval Pavel Bureš Po revoluèních událostech v letech 1989-90 a následném sjednocení Nìmecka vzniká nová situace ve všech sférách života spoleènosti, památkovou péèi nevyjímaje. Problémy transformace byly asi pøibližnì stejné jako u nás. Lidé se zaèínají více ztotožòovat s místem, kde žijí, získávají intenzivnìjší pocit identity. Nìkteøí se navracejí do historických sídel a staveb. Tento proces se snaží využít právì památkáøi, nebo památka je památkou jenom pokud má nìjaké úèelné a smysluplné využití. Kromì toho je nezastupitelným úkolem památkové péèe samozøejmì i podrobná inventarizace a dokumentace památkového fondu, která je v souèasnosti prùbìžnì uskuteèòována. Vlastní památkovou praxi však nelze úspìšnì provádìt bez existence kvalitního památkového zákona, jenž by odrážel zásadní politické a ekonomické zmìny celé spoleènosti. Autor sám je jedním z hlavních tvùrcù saského památkového zákona, jehož koneèná podoba je výsledkem obsáhlé dvouleté diskuse s obèany, spolky a sdruženími a pøipomínek rùzných institucí a státních orgánù. V Nìmecku má totiž každá spolková zemì své vlastní památkové zákonodárství, jehož základem je stejnì jako u nás složka odborná a výkonná. Jako odvolací orgán v systému výkonu státní správy na úseku památkové péèe pùsobí oblastní úøady, které vydávají definitivní rozhodnutí. Mimoøádnì dùležitým pro zachování a péèi o památkové dìdictví je legislativní ustanovení, podle nìhož jsou za památku považovány všechny hodnotné objekty, i když nejsou oficiálnì prohlášeny kulturními památkami. Pokud je však stavba èi jiný objekt prohlášen za památku, vztahují se na nìj urèitá zákonná naøízení – zejména jejich vlastníci mají urèité daòové úlevy a také jim mohou být poskytnuty pøímé finanèní dotace, na druhé stranì je vyžadováno posouzení a schválení stavebních úprav, pøípadná demolice je podmínìna zpracováním plánové a fotografické dokumentace. V souèasnosti se také pøipravuje prohlášení 100 památkovì chránìných území. Památková péèe vyžaduje vysokou spoleèenskou akceptaci, proto v terénu navíc pùsobí dobrovolní pracovníci památkové péèe, kteøí se vyjadøují k územnì plánové dokumentaci i k úpravám jednotlivých památek. Také úzce spolupracují s obecními úøady, na nìž je pøenesena v této oblasti èást pravomocí pøi rozhodování. Každá obec má možnost vydávat vlastní vyhlášky týkající se památkové péèe ve svém teritoriu. V tomto smìru se snaží pomáhat a aktivnì se podílet zemské úøady památkové péèe. Je to dosti složitý proces, z  nìhož lze po zkušenosti vyvodit, že po vysvìtlení a dohodì obèané èasto pochopí a porozumí zámìrùm památkové péèe na rozdíl od nìkterých zastupitelských orgánù, které prosazují své nezøídka úzké zájmy. Na tomto poli èeká pracovníky památkové péèe ještì hodnì složité práce. Vzhledem k tomu, že vìtšina výkonných architektù není schopna projektovat podle požadavkù památkové péèe, osvìdèilo se zøízení doplòkového a speciálního studia památkové péèe, které organizují a nabízejí památkové instituce. Obdobnì i øemeslníci mohou díky prakticky zamìøeným odborným kurzùm získat specializaci v nìkterém z tradièních øemesel, nezbytných pro odpovídající kvalitní regeneraci památkových objektù.

61

Vesnice - krajina - lidé

Veliké zemìdìlské usedlosti v severovýchodní èásti okresu Litomìøice – Stavební vývoj a úvaha k souèasnému využití. Ingrid Augstenová – PÚ v Ústínad Labem Nejstarší dochované stavební objekty jsou zachovány mezi chalupami a jako èásti hospodáøských budov. S využitím tìchto objektù zpravidla již nejsou problémy, slouží k bydlení nebo rekreaci s výjimkou nìkolika staveb, které sice zùstaly zachovány,vlastníci však o nì nemají nebo nemìli zájem. Patøí mezi nì také Lièenice èp.12, kterých se týkal mùj referát. Záchrana jeho památkové hodnoty je nyní závislá na zápisu do památkového seznamu, abychom mìli právní podklady pro spolupráci s novým vlastníkem Od podání žádosti již uplynuly dva roky, osud archaických konstrukcí je stále nejasný. Pro zachování celkového rázu krajiny a jednotlivých vesnic zde však máme problém jiný. Prosperita na konci 18.století a v prùbìhu století 20. nám zanechala /vìtšinou torza/ neuvìøitelnì velikých usedlostí a obytných domù, které jsou v poslední dobì vážnì ohroženy. Do zaèátku 19.století bývaly vyzdívány pouze zadní èásti pøízemí vèetnì sínì, v jeho prùbìhu, zejména pak kolem poloviny 19.století došlo k masivní výstavbì zdìných obytných domù s bohatou štukovou výzdobou znaèné výtvarné hodnoty.Výzdoba je znaènì rùznorodá, od prostých reliéfù na stavbách døevìných, ještì omazaných hlínou- krásný je pøíklad èp.19 ve Støížovicích, pøes domy s bosáží a štukovými reliéfy ve štítech až po obytné domy na úrovni panských sídel, kde výzdoba navazuje na slohovou architekturu /pøíklady jsou napø. ve Vìdlicích, Tìchobuzicích, Rašovicích, Kalovicích, Horním Týnci, Robèi i jinde/. Toto bohaté zdobení, využívající nové technologie , navazuje na starší, bohaté èlenìní døevìných staveb, kde se výzdoba mohla uplatnit zejména v lomenicích. Nejhohatší zatím dochované lomenice jsou v areálu usedlosti èp. 39 v Tøebušínì /zvláštì lomenice u zadního štítu a na výmìnku,  Horních Chobolicích na èp.29, na èp.12 v Tìchobuzicích/. Pokud si budeme pøát zachování alespoò èásti tohoto rozmanitého bohatství, bude tøeba nalézt zpùsob, jak tìmto areálùm najít využití, aniž bychom je likvidovali. Nezanedbatelným problémem pro souèasné využití je skuteènost, že domy sice èasto vypadají jako zámky, zachovaly si však stále klasickou tøídílnou dispozici pouze s tím, že je více komor, ale hlavnì že jednotlivé prostory jsou neobyèejnì veliké.Umístit nad stájemi napøíklad taneèní sál /jak je tomu v jedné usedlosti v Merbolticích, okres Dìèín, nebo v Srdovì/ nevyžadovalo s výjimkou omezení poètu komor žádné další stavební úpravy/. Máme sice již øadu fungujících programù na zachování stavební podstaty tìch nejohroženìjších vesnických památek, pokud však nebude nalezen zpùsob, jak i v budoucnu tyto areály využít, je to jen øešení doèasné, které problém neodstraní. Jedním z nejkøiklavìjších pøíkladù je osud usedlosti èp.14 v Sobìnicích, se kterou se mohli mnozí z Vás seznámit pøi exkursi na jednom z minulých semináøù. Usedlost využívalo místní zemìdìlské družstvo, jako památka zøejmì nebyla zapsána proto, že pøi pohledu od silnice se jednalo o dva eternitem obložené štíty, které se v bohatì zdobeném okolí zdály nezajímavé. Pøitom se jedná o usedlost s roubeným obytným domem s mohutnou baroknì vyøezávanou. podstávkou a øímsou, s rozlehlou èástí chlévù, stájí a komor, bývala zde patrová sýpka se zdìným pøízemím zaklenutým do støedního pilíøe, s hrázdìným patrem a pavlaèí, stodolou, jejíž starší hrázdìná èást je štenýøové konstrukce s jednoduchou stojatou stolicí krovu, dvùr uzavírají další stáje a hrázdìný patrový výmìnek.Usedlost byla podle nového zákona celkem bez prùtahu zapsána do seznamu památek, Sobìnice vyhlášeny za památkovou zónu, objekt byl dokonce v restituci vrácen jednomu z bývalých majitelù Zde dobré zprávy konèí. Majitel není zemìdìlec, jeho rodina usedlost koupila nìkdy po válce a pravdìpodobnì zde nikdy nestaèili hospodaøit. Zdálo se však, že má dobrou vùli a snahu, nechal zpracovat projekt na obnovu obytného domu, zajistili jsme statický posudek na stodolu a zbytky sýpky s tím, že tyto objekty se zatím vyklidí a podepøou. Vše schválené, podepsané, orazítkované. Místo opravy obytného domu podle projektu pak byl bìhem necelého mìsíce z obytné èásti vèetnì chlévù a stájí sundán krov, rozmìrná patrová roubená èást vèetnì pøístìnku byla rovnìž uøíznutá a demontovaná. Pøedcházely tomu zdánlivì nevinné dotazy typu, jestli by bylo možné svìtnici rozdìlit pøíèkou, jestli 62

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

by tam mohl být prùvlak, jestli hlavní vstup do sínì není moc nízký. Teï je mi jasné, že to byly první pøíznaky toho, že majitelé nebudou umìt s tímto domem a areálem žít. Pøi jednáních po zjištìní katastrofy vyšlo najevo, že “konstrukce nešlo na místì podle projektu opravit, že se muselo vše rozebrat, uložit do stájí a pak se to obnoví”. Typické je, že zmizení domù nezjistil ani stavební úøad. K dnešnímu dni zmizely i fólie, které mìly chránit zdìnou èást, protože se jednalo jen o konstrukènì nedokonalé provizorium. Novì je zakryt výmìnek, jeho oprava je však velmi nekvalitní a nebude mít dlouhé trvání. Aby mìl kde bydlet, koupil vlastník tohoto areálu další památku, bývalou hospodu èp.54., takovou pøimìøenou vìtší chalupu, kterou èlovìk pøehlédne i bez pøíslušné èeledì. Dodnes nedokážu s vlastníkem tìchto nemovitostí mluvit, jedno je mi však jasné – dùvodem demolice nebyla zlá vùle, jen neschopnost èlovìka z panelového domu se vyrovnat s tak obrovským archaickým prostorem, kde svìtnice s pøístìnkem mìla nejspíš pùdorysné rozmìry jeho bývalého bytu. Velmi rafinovanì vyøešil problém pøíliš rozsáhlého domu bývalý vlastník èp.4 v Dolních Nezlích. Mìl shnilou poslední plnou vazbu rozmìrného obytného domu s chlévy a komorami.. Místo opravy krovu zkrátil dùm, ale tak, že zkrátil pavlaè a pøední èást roubené komory zde postavil. Musím se pøiznat, že jsem musela zkoumat staré fotografie, abych pochopila, co je tam divného.Byl to výjimeènì vlastník, který k danému domu mìl i jakýsi vztah, vyprávìl, že jeho matka zde po válce sloužila a že v dobì skliznì chmele vaøila pro 40 lidí.Tak mohl vìdìt zcela bezpeènì, že tu scházející komoru on a jeho paní nebudou nikdy postrádat. Zmiòovaná usedlost èp.39 v Tøebušínì je prùbìžnì a  trvale obydlena jednou rodinou pracující v zemìdìlství.V dobì rozkvìtu socialistického zemìdìlství jsme neustále bojovali se snahou postavit na místì výmìnku rodinný domek pro syna.Pak zaèal vlastník s optimismem soukromì hospodaøit, povolili jsme pøestavbu veliké stodoly na úplnì moderní chlévy, výmìnek zùstává nadále havarijní, na bydlení je nevhodný a sám o sobì nepotøebný.Klasická zemìdìlská výroba však ani po radikální modernizaci nemìla úspìch. Ve stodole se nyní chovají akvarijní rybièky. Jak je to se splácením pùjèek a dotací nevím, není zøejmì jistý ani úspìch tohoto podnikání, které v žádném pøípadì neøeší osud výmìnku. Pøíspìvky z havarijního fondu zatím pomáhají pouze oddálit havárii obytného domu se dvìma cennými vyøezávanými štíty. Jak jsem zjistila, ještì v 50 letech, po odchodu prvních dosídlencù , se na vesnicích v pohranièí usazovaly vìtší rodiny s pøedstavou, že zde budou trvale žít. Další generace však prakticky nikde nezùstala. Tak se stalo, že veliké obytné domy, tehdy pro rodiny s mnoha dìtmi zajímavé a zakoupené velmi levnì,jsou nyní v nejlepším pøípadì obývané starým manželským párem, vìtšinou však jenom babièkou. Jedinou stavební úpravou, a èasto i údržbou pak byla výmìna oken ve svìtnici za modernìjší, nìkdy jenom postøik fasády bøízolitem. Alespoò èást domu si tak rodina pøivlastnila a pøizpùsobila. Domy nejsou nijak útulné, vytápìt se zpravidla dá pouze svìtnice, a i to jen pøi celodenním provozu. Dìti bývalých vlastníkù mají zpravidla své vlastní, moderní domky, k domovu si nestaèily vytvoøit vztah, takže zde netráví ani dovolené, pro rodinnou rekreaci, jako chalupy, se tyto domy dají využít jen s velikou dávkou optimismu. Jak je problematické rekreaèní využití pøíliš velkých domù jsem zjistila v pøípadì jedné známé hereèky. Dùm byl zakoupen zøejmì jako havarijní v dobì, kdy již menší byly rozebrány. Rodina opravila a užívala pùl domu, ale rozdìlený podél tak, že smìrem k návštìvníkovi byly nová krytina, na odvrácené stranì pak mnoho let úplnì havarijní lepenka. Zadní èást sínì za vstupními dveømi do svìtnice byla napevno oddìlena sololitem.Když jsem se tam chtìla podívat, bylo mi øeèeno, že to nejde, protože “tam nechodím, tam se bojím”. Docela jsem to pochopila. Obydlí musí chránit, obklopovat a jen málo lidí má dost síly na to, aby usilovnì vyplòovalo a udržovalo prostor, který vlastnì nepotøebuje. Nìkteré nejvìtší domy po 2.svìtové válce už vùbec nesloužily bydlení – byly zde menší provozovny nebo ubytovny, nyní nepotøebné. Dalším problémem je skuteènost, že jen malá èást tìch opravdu cenných usedlostí je památkovì chránìná nebo na území rezervací a zón. Do seznamu památek podle souèasných metodik samozøejmì patøí. Zatím to vypadá tak, že po skonèení zemìdìlské velkovýroby jsou odsouzené nezadržitelnì k zániku. Na tom nic nemìní ani skuteènost, že pro nìkteré se využití našlo, že byly zèásti opraveny nebo že byl zatím alespoò odstranìn havarijní stav. Jak ukazuje pøíklad akvarijních rybièek v Tøebušínì, øešení se zatím jen hle63

Vesnice - krajina - lidé

dá, na pravidelnou údržbu si usedlosti tìchto rozmìrù vlastním provozem za souèasných ekonomických podmínek vydìlat nemohou. Mezi další pokusy bych zaøadila modernizaci èp.4 v Dolních Nezlích, kde by po zmìnì vlastníka mìlo vzniknout novodobé, moderní bydlení se saunou, keramickou dílnou a velikou klubovou místností. Ovšem pro samotnou stateènou dámu. Podobnì je projektováno èp.17 tamtéž, s menší výrobní kapacitou a exklusivním bydlením. V Rašovicích u èp.10 byl odprodán výmìnek, vhodný na rekreaci, ze stodoly vznikly dva rekreaèní domky, stále však zùstává ohromný obytný dùm obývaný jednou osobou. Rozdìlení usedlosti není navíc dobré øešení, vstup k jednotlivým objektùm je pøes jeden dvùr nebo pøes humna, soukromí žádoucí pro tento zpùsob rekreace schází. Pro obyvatele snad pøijatelný, nekonvenèní, ale pro památkáøe velmi smutný je pøípad centra obce Brníkov, kde zøejmì po restituci byly na parcelách bývalých zemìdìlských usedlostí postaveny pro bydlení nové, moderní bungalovy, které jsou nelogicky lemované stodolami a jinými hospodáøskými budovami.Nejedná se o památkové objekty a zatím nevím, zda obytné èásti nezanikly již døíve pøi kolektivizaci. Skuteèností je, že z hlediska památkové péèe velmi cenná vesnice ted¡ není ani vesnicí,ani vilovou ètvrtí, ale jakýsi podivný nezaøaditelný útvar,kde prestižní stavebník má bungalov s výhledem ke stodole a na místì bývalého hnojištì. Øešení urbanisticky i stavebnì pøijatelné, pokud se vùbec najde, nebude jednoduché ani jedno. Jednou z cest bude zmìna životního stylu, snad domov pro nìkteré z nás bude opìt pracovištìm, namísto noclehárny, kterou po ránu opouštíme. Pak by zde bylo místo pro veliké rodiny. Vidìla bych zde také možnost zøízení peèovatelských domù a domovù pro skupiny starších lidí, stáøí v takovém spoleèenství na venkovì by nemuselo být špatné.Vyzkoušené a dobøe fungující jsou v tomto prostøedí veliké rodiny, které peèují o opuštìné dìti. Ideálním a zatím úplnì opomíjeným øešením je v této oblasti agroturistika. Pokud by se v tomto smyslu pøipravil vhodný program se státní podporou, myslím, že by mohly být zachránìny vesnice, nalezena pracovní místa a mnoho budoucích generací by získalo krásné zážitky a vztah k venkovu.Venkovní bazén na místì bývalé cisterny, nebo sauna ve stodole, to by nebylo horší než akvarijní rybky. Pøedpokládám, že pøi spojení dotací do zemìdìlství a cestovního ruchu, pøi odborné pøípravì vèetnì ekonomických úvah o návratnosti investic, zvážení rozsahu a kapacit využitelných k tomuto úèelu a pøi dobøe promyšlené podpoøe bylo možné ještì mnohé zachránit. Veliké usedlosti nejsou jen v okrese Litomìøice, chtìla jsem se tohoto problému jen dotknout, a tìším se proto na diskusi i námìty pøi dalších setkáních. Lièenice èp.12 Osada Lièenice je asi 3 km severovýchodnì od Úštìka, dùm s archaickou pavláèkou je u prùjezdní vedlejší komunikace. Jedná se o malou patrovou chalupu se zdìným pøízemím, roubeným patrem a malou stodolou postavenou v ose domu za chlévem. Pøedbìžnì lze øíci, že roubené patro s archaickou pavlaèí , døevìným roubeným komínem a krovem s jednoduchou stojatou stolicí se støední vaznicí a zavìtrováním pochází z 1.poloviny 18.století. Pøízemní èást vèetnì sínì byla zøejmì vyzdìná na poèátku 19.století, pøistavìna byla i sušárna chmele s dalším komínovým prùduchem, pùvodní komín zùstal funkèní a nedotèen. Další etapou v prùbìhu 19.století byla pøístavba stodoly. Zápis do státního seznamu dosud nebyl proveden. S ohledem na skuteènost, že nový vlastník plánuje rekreaèní využití a že stavební stav se rapidnì zhoršuje, bude potøeba urychlenì zajistit alespoò zamìøení a prùzkum. Na prodlení v této vìci mám také podíl, protože se mi nìkolik let nedaøilo pøesvìdèit starou paní, které domek patøil, aby mne tam pustila. Podobné je to i v Úštìku u tzv.ptaèího domku èp.32. Tam jsem se dostala až pøi vyøizování dìdictví. Celý dùm je velmi zajímavý, ojedinìlá je mimo jiné doložitelná konstrukce pavlaèe ve štítové stìnì. /Další podobnì øešená je na èp.46 z Loubí v okrese Èeská Lípa, který se má stavìt v Zubrnicích./ O èp.32 v Úštìku jsem se však zmínila v souvislosti se záhadným dymníkem. Mezitím jsem zjistila, že dùm patøil v minulosti jedné vìtvi rodiny Leitenbergerù, /kartounky Verneøice, Zákupy/. Pøedpokládám proto, že zbytek konstrukce souvisí s barvením textilu. 64

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Sobìnice èp.14 - stav v r.1996 po demontáži krovu a svìtnice

Køešov - mlýn - areál není památkovì chránìn

Sobìnice èp.14 - pohled od silnice - zbytek sýpky

Vìdlice, okr Litomìøice - pøíklad rozvoje hospodáøství v 19.století pøi pohrdání obytných stavení starších usedlostí * památky?

Horní Týnec - náves - malá vesnièka na svazích Èeského Støedohoøí, vìtšina objektù je prázdná

ښtìk, 1.máje 32 - tìleso dymníku v hospodáøské budovì 65

Vesnice - krajina - lidé

Stav dokumentace lidové architektury v likvidovaných obcích Chomutovska Miriam Skoumalová – PÚ v Ústí nad Labem Neustále se zvyšující objemy tìžby uhlí pøevážnì povrchovým dolováním negativnì poznamenaly v druhé polovinì 20.století pùvodní krajinu pod Krušnými horami zcela nezvratným zpùsobem. Na místì po tisíciletí formované struktury osídlení vznikly v mnohakilometrové šíøi velkolomy, výsypky, odkalištì a nové dopravní koridory. Jiným, stejnì nevratným zpùsobem se negativnì projevila výstavba nových vodních dìl. V jejich zátopovém území navždy zmizela další èást kulturní krajiny. Uvedené pøíklady nebyly však jediným faktorem ovlivòující negativnì strukturu historického osídlení Chomutovska. V pøíhranièní oblasti nebyly po odsunu pùvodního nìmeckého obyvatelstva zcela zámìrnì obnoveny menší sídelní útvary. Opuštìná zástavba byla pak z dùvodu obrany státu v 50.letech 20.stol. zdemolována za úèinného pøièinìní armády. Také v pozdìjších letech pøestaly další sídelné jednotky administrativnì existovat, ale øada objektù v nich zùstala zachována pro rekreaèní úèely. Uvedenými zpùsoby zaniklo na Chomutovsku okolo 62 sídel, konkrétnìji : a) dùlní èinností – 22 sídel b) z vodohospodáøského zájmu – 11 sídel c) výstavbou odkališ elektráren – 5 sídel d) vysídlením - 4 sídla Poøizování dokumentace zaniklých obcí (kromì vysídlených) lze podle dochovaných materiálù rozlišit do dvou hlavních skupin : 1.

Šedesátá léta 20.stol. Z té doby existují elaboráty s velmi struènými dìjinami obce a výpisem literatury, orientaèním popisem nejvýznamnìjších objektù a jejich jednoduchým nekótovaným zamìøením v mìøítku 1:100, pøípadnì 1:50. Na jejich tvorbì se hlavnì podílel kolektiv SÚPPOP pod vedením Doc.Dr. V.Mencla. Jako pøíklad lze uvést obec Bystøice, kdy v roce 1965 byl zpracován jednoduchý textový elaborát uvedeného autora se znaènì struènými popisy venkovských domù a usedlostí. Ani ostatní druhy dokumentace nebyly poøizovány v odpovídajícím rozsahu.Podle nalezené korespondence objednalo tehdejší KSSPPOP v Ústí n.L. zamìøení památkových objektù v Bystøici u Prùmyslové školy stavební v Kadani v rozsahu “polohopisu a výškopisu okolí kostela – tj. náves s obvodem domù a pod kostelem obvody domù až k silnici – vše 1:200; pùdorys sklepù a pøízemí tvrze 1:100, øez kostelem a dvì fasády 1:100; fotografické zamìøení fasád domù zachycených v polohopisu 1:50 kromì èp.5, èp.7 a èp.11”. Uvedená tøi popisná èísla byla památkovì chránìná.Jejich podrobnìjší fotografická dokumentace z doby zániku bohužel nebyla poøízena, zamìøení zpracoval SÚPPOP – pùdorysy v mìø. 1:50 a 1:200, nìkterá prùèelí a vybrané detaily 1:20. Žádost o výpomoc PSŠ v Kadani byla tehdy zdùvodnìna znaèným množstvím každoroènì zlikvidovaných míst a nemožností obracet se s objednávkou se na státní ústavy (myšleno zøejmì projektové) vzhledem k jejich znaèným úkolùm souvisejícím s novou výstavbou. Obdobnì byla koncipována objednávka fotodokumentace 7 zanikajících obcí na Mostecku. V tomto pøípadì byl také zvolen znaènì zjednodušený systém : volnì stojící objekty – 3 zábìry (èelný z ulice, jeden boèní, jeden ze dvora) øadové objekty – 1 èelný z ulice, dle možnosti 1 ze dvora objekty památkovì chránìné – 3 “tradièní” zábìry rozšíøené o 1 pohled interiéru svìtnice Neménì zajímavý je pøíklad obce Chotìnice, která bylá a zboøena pøi výstavbì nechranické vodní nádrže. Do  státního seznamu nemovitých kulturních památek byl zapsán jen statek è.p.3 stojící na návsi. Podle jednoduchého prùzkumu stál v obci v oblouku Ohøe dvorec, který sousedil se starým mlýnem. Tvoøil dle textu “ velký ètverhran, vpøedu s uzavøenou budovou chlévù, vpravo obytným stavením, vzadu stodolou, vlevo již zøíceným barokním špýcharem (z 18.století podle portálku s “ušima”). Obytné stavení

66

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

je patrové, celé zdìné, trojpásmové; ve støedním pásmu je plochostropá síò se schodištìm, za ní èerná kuchyò a schodištì do sklepa. Vpravo a vlevo je po plochostropé svìtnici. Levá (zadní) svìtnice má po vnìjší stranì, obrácené do dvora sousedního mlýna, dvì podélná gotická okna, jichž ostìní jsou okosena úzkým šikmým pásem. Na malé kamenné desce, zasazené na dvorním prùèelí ve zdivu zadní svìtnice, je pùvodní letopoèet 1537.” Doc.Dr. Mencl zaøadil objekt také do svého díla Lidová architektura v Èeskoslovensku.V nìm uvedl, že “je to nejstarší datovaná selská stavba u nás, je už celá kamenná, patrová a v pùdorysu trojpásmová, støední síò byla však pozdìji pøestavìna a opatøena èernou kuchyní.” Bohužel dvorec nebyl chránìný jako památka, proto pøed likvidací nebyla poøízena žádná fotodokumentace, ani zamìøení.Ale ani chránìný statek è.p.5 nebyl zdokumentován, dokonce byl zboøen bez rozhodnutí o upuštìní od památkové ochrany. Katalog plánù SÚPP rovnìž neuvádí Chotìnice ani v jednom z uvedených pøíkladù. Nutno konstatovat, že mnohem hùøe byly dokumentovány obce nacházející se v zátopových oblastech nechranické, pøíseènické a újezdské vodní nádrže než v oblastech s dùlní èinností, i když i tuto lze charakterizovat vzhledem k nenahraditelnosti a neopakovatelnosti jako nedostaèující. 2.

Po  uzavøení tzv. trojstranné dohody Po uzavøení Dohody o zajištìní záchrany a dokumentace kulturních památek v Severoèeském hnìdouhelném revíru z 10.8.1972 mezi ministerstvem kultury, federálním ministerstvem paliv a energetiky a Severoèeským KNV se situace v poøizování dokumentace výraznì zlepšila. Organizace podøízené FMPE zavazovala dohoda , aby v pøedstihu zaøadily do svých plánù a rozpoètu èástky na záchranu a dokumentaci památek v tìžební oblasti podle odhadu pracovníkù památkové péèe. Podle bodu 2. této smlouvy bylo uloženo plnit následující úkoly : · poøídit prùzkumové elaboráty jednotlivých obcí a vybraných objektù vèetnì prùzkumù urbanistických, umìlecko historických a archivních s pøíslušnou plánovou a fotografickou dokumentací · provádìt pøi všech likvidacích dotèených obcí bez ohledu na jejich památkovì hodnotu fotografickou dokumentaci · u památkovì chránìných a vybraných objektù · provádìt umìlecko-historický, stavební a jiný potøebný prùzkum · zajistit pøíslušnou dokumentaci ( mìøickou, fotografickou, filmovou a dle potøeby i modelovou) · zajistit uložení ohrožených movitých památek, významných architektonických èlánkù a vybraných èástí interiérù · pøemístit nemovité památky z likvidovaného území (pøevážnì volné plastiky) Bohužel skuteènost se od smluvnì zajištìného rozsahu v øadì pøípadù lišila. Pøed likvidací jednotlivých obcí se sice poøizovala filmová a fotografická dokumentace, tisíce fotografií však zùstalo bez popisu . Historické prùzkumy mìly být již zpracovávány minimálnì v rozsahu stanoveném již tehdy známou metodikou SÚRPMO. Bohužel ze zøejmého nedostatku èasu a s vìdomím definitivní likvidace zkoumaného díla (a tím znemožnìní následné kontroly) nebyla jim vždy vìnována odpovídající pozornost. To se ovìøilo na objektech, které zmìnou postupu porubní fronty nakonec nebyly zboøeny. Podrobnìjší popisy nejsou obvyklé, v nìkte-rých pøípadech zúžené jen na exteriérovou èást objektu. Mìøická dokumentace je pøevážnì poøízena ve svìtlotiscích a s minimálním kótováním, takže se nachází v souèasné dobì na hranici èitelnosti.I když je její vypovídací hodnota nízkou kvalitou zpracování minimální, je nezbytné ji jako jedinou dochovanou zachránit pøed úplným znièením a prodloužit o pár desítek let její životnost. Její naprosto nezbytná záchrana závisí na finanèních prostøedcích.V souèasné dobì lze nejjednodušeji øešit tento problém tzv. xerokopiemi, které mají údajnì životnost okolo 40 let. Množství potøebných velkoformátových kopií je znaèné, což z bìžného rozpoètu památkového ústavu nelze uhradit. Proto se v souèasné dobì øeší vzniklý problém pomocí institucionálního grantu zabývajícího se vyhledáváním, uspoøádáním a uchováním existující dokumentace zaniklých obcí severovýchodních Èech. Také po evidenèní stránce nebyla v dobì poøizování dokumentaèním materiálùm vìnována potøebná pozornost. Øádné pøírùstkové knihy k jednotlivým sbírkám – (fotodokumentace, filmotéka, mìøická dokumentace, stavebnì historické prùzkumy apod.) nebyly vùbec založeny, natož øádnì vedeny. Proto také po øa67

Vesnice - krajina - lidé

du lety nebylo vùbec zøejmé, jaký archivní materiál je ze zaniklých obcí v památkovém ústavu uchován a zda je v použitelném stavu. Lze jen s politováním konstatovat, že v dobì, kdy podkrušnohorským koridorem “tekly” miliardy korun na výstavbu vodních dìl, velkolomù, výsypek atd., nezbylo ani pár tisíc na poøízení kvalitní dokumentace trvalého charakterù. Staèilo aspoò místo svìtlotiskových kopií poøídit mìøickou dokumentaci tiskem. Pøedstavy o zamìøení nejcennìjších památek fotogrammetricky èi stereofotogrametricky se musí navždy zasunout do pøíhrádky nesplnitelných snù a pøání.

68

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Drobné sakrální památky a jejich funkce v krajinì a sídlech Šumavy a Pošumaví PhDr. Lubomír Procházka, CSc. - Støedoèeské muzeum Roztoky u Prahy, PhDr. Vladimír Horpeniak - Muzeum Šumavy Sušice Drobné sakrální památky tvoøí již od období pozdního støedovìku nedílnou souèást sídlel (jejich intravilánu, ale zejména extravilánu) a krajiny. Krajina byla tìmito objekty obohacena výraznì zejména v období baroka. Nejvìtší èást kaplièek, zvonièek, køížù u cest a v polích, které se  dosud v krajinì a sídlech sledované oblasti dochovaly, pochází z druhé poloviny 18. a prvních dvou tøetin 19. století. Boží muka a kamenné køíže vznikaly již v období støedovìku, o èemž svìdèí napø. dochovaná pozdnìgotická Boží muka v Záblatí (okr. Prachatice) nebo v Kašperských Horách - Smetanovì ulici (okr. Klatovy). Ve sledované oblasti byly ve vìtší míøe dokumentovány rùzné typy zdìných kaplièek - se samostatným prostorem, dále v kombinaci se zvonièkou, se zdobenými štítovými nástavci, dle jednoduché výklenkové kaplièky, zachované mnohdy s výzdobou obrázky, plastikami èi dalšími liturgickými pøedmìty, které až na pár vzácných výjimek (napø. výklenková kaplièka v Èimicích) nejsou již vybaveny pùvodním inventáøem. Výklenkové kaplièky, které jsou zvláštì zastoupeny v regionu Pošumaví, stávaly pøedevším na krajích obcí, pøi rozcestí cest, na okrajích polí i na rozhraních pozemkù. Zde plnily spolu s Božími mukami i úlohu výrazného orientaèního bodu v krajinì a ukazatele cesty. Rozcestí mìlo v životì a zvláštì v mysli èlovìka zvláštní význam. Venkovský èlovìk se nejen pøes nì dostával ke svým pøíbuzným, na významné poutní cesty, ale mnohdy se na rozcestích vydával na dalekou cestu trvající i nìkolik let. Úloha zvonièek v životì venkovského èlovìka je všeobecnì známá, v poslední dobì tyto objekty v prostøedí vesnic pøedstavují spíše objekt architektury èi dominantu návesního prostoru, ke zvonìní mnohde již více let neslouží. Jde o zajímavé (dnes vìtšinou již opravené) zdìné zvonièky zpravidla ètvercového pùdorysu se samostatným prostorem pro zvoníka, kryté stanovou støechou a ukonèené cibulovou bání. V západní a jižní èásti okresu Prachatice bylo dokumentováno vìtší množství kamenných sloupkových Božích muk, od pozdnì støedovìkých až po objekty pocházející z druhé poloviny 18. a 19. století, které mohly být zøejmì produktem jedné kamenické hutì. Vysoké døevìné køíže, stojící na okrajích obcí i v intravilánu byly zachyceny napø. v oblasti Kašperskohorska. Znaèné množství kamenných a litinových køížù na kamenných soklech (pøevážnì z druhé a tøetí tøetiny 19. století) rùzných typù se dochovalo jak na návsích obcí, tak i v jejich extravilánu (na krajích lokalit, na rozcestí cest, v polích). Jejich význam nebyl pouze církevní èi dùležitý z hlediska duchovního života jedince, ale tyto památky døíve pùsobily též jako orientaèní bod a dominanta krajiny. Pøi zkoumání souèasného stavu drobných sakrálních staveb Šumavy a Pošumaví je možné se pøiklonit k názoru prof. Josefa Brože, který tyto objekty studoval ve 30. letech, a jehož poznatky vedly k tvrzení, že jednoduché prosté tvary pøedevším výklenkových kaplièek nacházejících se v krajinì smìrem do hor byly v sídlech šumavského podhùøí a v Šumavském Podlesí vystøídány více objekty slohovými èi ovlivnìnými slohovou architekturou, a tím pádem i zdobnìjšími a honosnìji výtvarnì pojatými. Ve vesnických sídlech se vyskytovalo více drobných sakrálních památek než v krajinì, kde se nacházelo nejen ménì druhù tìchto objektù (pøevážnì Boží muka, køíže, výklenkové stavby), které jsou souèástí poutních cest a dále pak kaplièky nad studánkami, které mìly pro venkovského èlovìka význam pøedevším ve spojení s vírou a lidovou obøadností. Na závìr je tøeba uvést, že nìkteré objekty sakrální architektury, které dokumentoval již na pøelomu 20. - 30.let prof. Josef Brož v okolí Vlachova Bøezí, byly zachyceny terénním výzkumem zhruba v posledních pìti letech. Zvláštní skupinu tvoøí pøedevším výklenkové kaplièky èi kaplièky se zasklenými èi zamøížovanými nikami, které jsou pøímo zasazeny v ohradní zdi èi na hranì meze nebo pole. Jejich jednoduchost architektury èi výtvarného pojetí je v ostrém kontrastu s tím, jak pùsobí na èlovìka i jak je døíve vnímal právì prostý venkovský èlovìk a co pro nìho znamenaly v jeho duchovním životì. Pøíznaèné pro tyto drobné sakrální objekty bylo i jejich zasvìcení vìnované jen urèitému, omezenému okruhu svìtcù. Kaplièky, které stávaly na mostech byly vìtšinou zasvìceny sv. Janu Nepomuckého, jakož i kamenné sochy, které zdobily mosty. Vìtšina kaplièek sledovaného regionu je dílem anonymního tvùrce zpravidla lidového stavitele, jeho ovlivnìní architekturou baroka èi klasicismu nebylo mnohdy prokazatelnì výrazné a dominantnì urèující, spíše se øídil vlastními nápady, invencí ve spojení s místní stavební tradicí. Znaèná èást objektù je poplatná tzv. selskému baroku. 69

Vesnice - krajina - lidé

Pøi studiu drobných sakrálních památek zvláštì Kašperskohorska lze též pøihlédnout napøíklad k fotodokumentaci, kterou provádìlo kašperskohorské muzeum ve 30.letech, nebo k místním povìstem, epigrafickým památkám a archívním pramenùm, které osvìtlují vznik a existenci místních kaplièek, Božích muk i køížù. Øadu takových povìstí zaznamenal profesor kašperskohorské reálky Han Kollibabe (Sagen und Marchen aus dem Bohmerwald, Reichenberg 1925). Nejvíce povìstí nebo i písemnì zaznamenaných zpráv lze nalézt pochopitelnì k poutním místùm (napø. Vintíøova skála s kaplí, Dobrá Voda, Kašperské Hory, Strašín, Srní, atd.). Zajímavý nápis z let 1690 a 1733 týkající se poutní svatyòky a v ní umístìného obrazu se zachoval v poutní kapli Grantl u Kašperských Hor. Rovnìž zajímavými dokumenty jsou i historické mapy, které zaznamenávají kaplièky a Boží muka jako dùležité orientaèní body v krajinì (napø. mapa Zlaté stezky kašperskohorské z roku 1736 zaznamenává železný kovaný køíž nad lokalitou Flusárna, který se dochoval v terénu dodnes (SÚA Praha, mapa z roku 1736, 463/a, b, c, DV 1/3). Regionální badatelka Marie Franková upozornila na dokumenty z farního a vikariátního archivu Kašperských Hor z poèátku 19. století týkající se zajištìní péèe o nìkteré drobné sakrální objekty v okolí. V prùbìhu roku 1810 potvrdili podpisem lidé z Kavrlíku, Dolních Dvorù, Opolence a Žlíbku kašperskohorskému dìkanovi Topperovi prohlášení o tom, že oni i jejich potomci budou peèovat o pøíslušné køíže a kaplièky v blízkosti jejich bydliš. Stejný dìkan je znám též tím, že dal bývalý kašperskohorský kamenný pranýø pøemístit za mìsto a tam jej upravit na Boží muka. Citelné ztráty drobných sakrálních památek zaznamenáváme na Šumavì zejména v 50.letech našeho století, kdy Boží muka, kaple a kaplièky byly v tomto kraji programovì nièeny. Napøíklad pøíslušníci armády náložemi odstranili známou Vintíøovou kapli u Bøezníku i poutní místo Hauswaldkapelle u Srní. Je potìšitelné, že po spoleèenských a politických zmìnách našeho èasu mohla být Vintíøova kaple opìt vystavìna do pùvodní podoby (r. 1992) a jedná se rovnìž o rekonstrukci Hauswaldské kaple. Na øadì míst Šumavy dochází dnes k obnovì dalších kaplí, kaplièek, køížù i Božích muk.

70

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Zanikající nerozpoznané roubené stavby na Plzeòsku TomᚠKarel - PÚ v Plzni Tento pøíspìvek si klade za cíl seznámit širší odbornou veøejnost s nìkolika pozoruhodnými roubenými objekty, jejichž hodnota nebyla vèas rozpoznána a které zanikly èi zanikají jako bìžné nepamátkové stavby. Nebýt urèité náhody, zanikly by i bez povšimnutí a sebemenší dokumentace. Je dalším dokladem známého problému památkové péèe - kriticky nedostateèné úrovnì základního prùzkumu terénu se všemi z toho plynoucími dùsledky. I pøes øadu v souèasné dobì probíhajících prùzkumù bude reálné tento stav napravovat jen velmi pomalu, a tak se musíme smíøit se zánikem øady dalších hodnotných dokladù minulosti. Zejména u venkovských objektù je a bude nejvìtším úskalím právì rozpoznání dochovaných památkových hodnot, ukrytých èasto pod slupkou všedních stavebních úprav, jak bude ostatnì patrno i na následujících pøíkladech. První dva pøíklady jsou ze vsi Šáhlavy v okrese Plzeò-jih.Šáhlavy byly pomìrnì velkou vsí se støediskem panství, jádro kolem návsi tvoøily velké statky, pùvodnì roubené. Typické byly pro tuto oblast i roubené samostatné sýpky s klenbou a mohutné kabøince ve štítech domù. Tato zástavba byla bìhem minulého století nahrazena klasicistní zdìnou zástavbou plzeòského typu s mohutnými branami. Souèasný charakter zástavby nepùsobí na první pohled pøíliš historickým dojmem. Pøesto zde donedávna zùstala zachována øada dokladù starší roubené zástavby, skrytá pod modernizovanými fasádami a ve stínu dvorù, která vytrvale unikala pozornosti odborníkù. Vìtšina tìchto dokladù zanikla až v posledním desetiletí. Ve dvoøe bývalé panské hospody stál až do roku 1991 velký roubený špýchar postavený ve svahu s klenutým sklípkem pøístupným zpod nástupní rampy.Suterén byl vyzdìn z lomového kamene a cihel. Roubené stìny byly vèetnì štítù a klenby sroubeny z plnì hranìných mohutných tesaných trámù. Pùvodní hlinìná omazávka byla odstranìna z klenby již døíve,na stìnách byla zachována a držena døevìnými klínky. Krytina byla tašková, novodobá.Okosené vazné trámy jednoduchého hambalkového krovu bez podélného zavìtrování nesly fošnovou podlahu pùdního patra. Interiér byl osvìtlen drobnými výøezy ve støedech štítových stìn s kovaným prutem zapuštìným do støedu. Špýchar vznikl pravdìpodobnì na  pøelomu 18. a 19. století, na mapì stabilního katastru je již zakreslen. Druhý památkovì hodnotný objekt byl demolován v roce 1996.Jeho starobylou konstrukci odhalila právì až demolice. Do té doby staré obytné stavení statku stojícího proti zámku unikalo pozornosti díky modernizované fasádì a novodobému krovu s nadezdívkou polopatra ze tøicátých let, které spolehlivì skrylo dochovanou historickou podstatu. Ta spoèívala v dochovaném roubeném trojdílném jádru domu tvoøeném v okolí unikátní konstrukcí z mohutných nehranìných trámù o prùmìru 30 až 40 cm. Stìny byly opatøeny mohutnou vrstvou hlinìné omazávky z obou stran. Takto byla sroubena èelní a dvorní stìna a pøilehlé pøíèky sínì. Zadní, boèní stìna a prostor bývalé èerné kuchynì byly vyzdìny z lomového kamene s pøímìsí cihel. Všechny místnosti mìly povalové stropy podpírané ve støedu hranìným a okoseným trámem. Otvory v roubených stìnách byly druhotnì upravovány, ovšem u okna svìtnice do dvora bylo dobøe znát pùvodní velikost pøed rozšíøením vzhùru podle dochovaných dlabù. Èerná kuchynì byla pøestropena nejpozdìji již ve druhé polovinì 19.století, ve vnìjší stìnì byl patrný otvor ven vysunuté pece. Dochován byl z této doby i komín s otiskem staršího nižšího krovu. Vzhledem k archaiènosti použité roubené konstrukce je  možno se právem domnívat, že jádro domu patøilo pùvodnì trojprostorové chalupì s jizbou o rozm. asi 6x6m v èele, širokou síní a komorou, snad ještì ze 17.až poèátku 18.století. Toto datování vychází z faktu, že všechny dosud poznané roubené konstrukce ve vsi jsou z hranìných trámù a pocházejí z konce 18. až poèátku 19.století. V období klasicismu došlo k rozšíøení domu o druhý zdìný trakt a to vèetnì zastropení a nového krovu. Vzhledem k této úpravì stropù a vyøezání velkých oken v èelní stìnì není možno øíci více k charakteru svìtnice a jejímu možnému dýmnému provozu. Dnes z pùvodního statku stojí ještì roubený špýchárek se sklípkem a novodobá kolna, navazující kdysi na obytné stavení. Jen na okraj je tøeba øíci, že kromì zmínìných staveb zanikly v této dobì ve vsi další tøi roubené obytné domy, vèetnì jednoho z posledních kabøincù v kraji. Další pøíklad je ze stejného okresu, ze vsi Hradištì u Blovic. Zde stál na návsi proti zámku až do poèátku tohoto roku pozoruhodný pøíklad charakterovì malomìstského šíøkového klasicistního roubeného domu, stavìného nejspíše pro panského zamìstnance. Omítnutý dùm s valbovou støechou pùsobil dojmem zdìného objektu a to až do sejmutí omítek. Dùm byl trojdílný, dvoutraktový se støední síní prùchozí do dvora. Vyzdìna byla pouze èerná kuchynì s cihelnou valenou klenbou s pìtibokými lunetami, umístìná vlevo za svìtnicí. 71

Vesnice - krajina - lidé

Druhotnì vznikla kuchynì i v pravém dílu, pùvodnì hospodáøském, pro úèely výmìnku.Vìtšina výplní otvorù pocházela až z poèátku tohoto století. V domì byla dochována øada pozoruhodných detailù, zejména konstrukce stropù z hranìných trámù na sraz nebo segmentovì vykrojená zárubeò vstupních dveøí, respektive vrat s toènicemi v rozích. Stìny byly dùslednì omazány na døevìné kolíèky. Dochována byla i pùvodní úprava okna s trámovou zárubní a øímsou a podokapní døevìná profilovaná øímsa. Lehký krov se stojatou stolicí byl urèen pùvodnì pro došky. Zjištìní, že je dùm roubený, vedlo vzápìtí majitele k jeho demolici. Poslední z tìchto smutných pøíkladù ještì nemá svùj osud zpeèetìn. Roubený obytný dùm svobodnického dvorce èp.1 v Hlohovièkách v okrese Rokycany se stále ještì rozpadá. I tento objekt unikl památkové evidenci, pøestože jeho historický charakter je zdaleka patrný i díky svému umístìní v dominantní poloze nad obcí, dnes bohužel v sousedství praseèáku. Jedná se o vzácný doklad klasicistní obytné stavby stojící na pomezí mezi lidovou a standardní architekturou. Dùm má typickou pravidelnou dvoutraktovou trojdílnou dispozici se støední síní. Kromì støední stìny nesoucí kalhotový komín je plnì roubený. Roubení je opatøeno omazávkou uchycenou na pøibíjených lakách. Omazávka byla na vnìjší fasádì upravena do podoby klasického èlenìní s pilastry s èabrakovými motivy, fabionovou øímsou a okenními šambránami. Velké, svìtlé místnosti s omítanými trámovými stropy jsou propojeny dvoukøídlými dveømi. V “parádním pokoji” jsou v obdélných rámech nástìnné malby romantických krajin. Místnosti byly vytápìny kachlovými kamny. Ze sínì je po schodišti pøístup do valeného sklepa pod støedním dílem i na pùdu. Kvalitní mansardový krov byl pùvodnì kryt šindelem, nyní eternitovými šablonami. Dochovány jsou empírové dveøe i okna. Dùm, stojící na vyvýšeném tarasu obklopeném pøedzahrádkou v èele hospodáøského dvora je opuštìn a vlivem zatékání se zde rozvijí napadení døevomorkou. Tolik neradostný výèet vybraných ztrát na památkovém fondu nevelkého regionu, které oficiálnì ztrátami nejsou, protože nešlo de jure o památky. Z hlediska vìdy patøí k tìm v uvozovkách šastnìjším, kde zùstala alespoò jakási dokumentace. Z hlediska naší kulturní krajiny je další komentáø zbyteèný.

Hlohovièky, zámeèek èp.1 - pohled na dvorní stranu domu svobodnického dvorce v Hlohovièkách

72

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

schema pùdorysu domu ve Šáhlavech

73

Vesnice - krajina - lidé

Šáhlavy - èelní stìna roubeného špýcharu ve dvoøe bývalé panské hospody ve  Šáhlavech

Šáhlavy - detail roubené dvorní stìny domu ve Šáhlavech z interiéru svìtnice, v pozadí zámek 74

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Lidová stavební kultura okresu Domažlice Mgr. Karel Foud - Památkový ústav v Plzni Ing. Helena Weberová - Okresní úøad Domažlice V r. 1998 vydal Okresní úøad Domažlice s podporou programu Evropské unie CBC Phare publikaci „Lidová architektura - okres Domažlice“, kterou pøipravili pracovníci Památkového ústavu v Plzni (K.Foud) a referátu kultury OkÚ Domažlice (Ing.H.Weberová). Vlastnímu tisku pøedcházel dlouhodobý terénní prùzkum, který pøinesl do té doby mnoho neznámých informací o stavu a vypovídací schopnosti tzv. památek lidového stavitelství ve zkoumaném regionu. V prùbìhu výzkumu bylo kromì jiného poøízeno také velké množství fotografií, zachycující stávající stav dokumentovaných staveb po celém okrese Domažlice, èítající více než 200 lokalit. Publikace vedle popisné èásti obsahuje také místopisnou, abecednì øazenou kartotéku všech lokalit ležících v oblasti zkoumaného regionu, obsahující základní historické údaje o vsi, obecný popis zástavby a výèet tzv. nejhodnotnìjších staveb. Publikace je první prací v tématické øadì dokumentaèních materiálù zabývajících se nastínìným tématem lidového stavitelství, které by postupnì mìly obsáhnout celou oblast èeského západu po jednotlivých okresech. Okres Domažlice leží v západní èásti Èeské republiky pøi hranicích se Spolkovou republikou Nìmecko. Od severu sousedí s okresem Tachov, jeho jižní okraj vymezuje èást okresu Klatovy a státní hranice se SRN, východ lemuje katastrální území okresu Klatovy a Plzeò - jih. V historiografické, populárnì-nauèné a místopisné literatuøe je èasto rozdìlován na Domažlicko, Horšovotýnsko, Staòkovsko, Kdyòsko, Pobìžovicko a pøedevším v minulosti privilegii nadané Chodsko. Okres Domažlice je oblastí s rozmanitým krajinným reliéfem podhorského rázu, jemuž na západì vévodí pásmo Èeského lesa s pøilehlým Všerubským mezihoøím, kde se za památným Všerubským prùsmykem již zaèíná táhnout pásmo lesù hornaté Šumavy. Severní kraj okresu pøi hranicích s Tachovskem lemuje pùvabné a tajuplné, kopci zvlnìné Sedmihoøí s velkým poètem rybníkù a hlubokými lesy. Rùznorodé, pro zemìdìlské podnikání èasto nevhodné pøírodní a klimatické podmínky, které ovlivòovaly a èasto také urèovaly životní styl obyvatel a zpùsob obživy, sehrály spolu s dostupností stavebního materiálu a pøejímáním tradièních, vìkem provìøených stavebních konstrukcí dùležitou roli pøi formování historického lidového stavebního fondu a struktury osídlení kraje pod Èerchovem. Svoji nezamìnitelnou úlohu mìla i pøíslušnost stavebníka k etnické skupinì, které se zde, na pomezí mezi èeským a nìmeckým živlem, støetávaly a vzájemnì ovlivòovaly. Prakticky celý kraj, až na pásmo pohranièního hvozdu, byl osídlen již od pravìku, jak to dokládají èetné nálezy slovanských sídel a pohøebiš kladené do 10. stol., nebo evropsky proslulé mohylové pohøebištì lidu mladší doby bronzové v k.ú. Milavèe a Chrastavice. K r. 1040 se váže první zmínka o Chodech, zachycená ve veršované èeské kronice tzv. Dalimila ze 14. stol. Jména historických vsí domažlických Chodù se vyskytují prvnì r.1325 v opisu listiny krále Jana Lucemburského, který byl poøízen r.1360. K nejdùležitìjším z privilegií, kterými byli za své hranièáøské služby nadáni, patøila, na rozdíl od jiných obyvatel regionu, osobní svoboda. Kolem poloviny 17. stol. bylo území v rozsahu souèasného okresu v majetku horšovotýnských Trauttmansdorfù, Lamingerù z Újezda sv. Køíže, své državy zde mìla mìsta Domažlice, Pobìžovice, Mutìnín, Hostouò, pivoòský klášter a další. Èetné války, prùtahy a kvartýrování vojsk a vzájemné boje mezi šlechtou s sebou kromì utrpení venkovského lidu pøinesly i zánik mnoha desítek vsí a samot. Øada vesnic zde v prùbìhu vìkù zanikla také v souvislosti se zmìnou zpùsobu hospodaøení, pøi zøizování obor, rybníkù èi hospodáøských dvorù. Nìkterá sídla byla znièena a opìtovnì obnovena na stejném místì, mohla však být vysazena i v jiné lokalitì pod pùvodním jménem. Soupis zaniklých støedovìkých osad z období 12. - 17. stol.na území okresu Domažlice, zpracovaný v r. 1980 ( Rožmberský, 1980 ) èítá 64 vsí známých z písemných pramenù a dnes již neexistujících, k nimž po r. 1948 pøibylo dalších pìt desítek obcí a samot, srovnaných se zemí v dùsledku výstavby „železné opony“. Ve výètu zaniklých sídel na okrese Domažlice by mìly figurovat i osady a vsi, jejichž existence, pøedevším v 18. a na poèátku 20. století byly podmínìny provozem èetných hutí a skláren. Narušenou strukturu osídlení zaèali v 16. a pøedevším po skonèení tøicetileté války vyplòovat nìmeètí kolonisté, kteøí osídlovali dosud nevyužitou pùdu pøedevším v pohranièním hvozdu. V již relativnì poklidném 16. století vznikly v lesnatém pohranièí, tehdy patøící k rýzmberskému panství, vsi Hyršov, Hájek, Brùdek a Pomezí. Jejich noví obyvatelé, vesmìs pùvodem z Bavorska, získali nìkteré svobody, které byly velmi podobné privilegiím domažlických Chodù. Ve stejném období byla podle pøísných urbanistických zásad vysazena Nová Kdynì, která po èase splynula s pùvodní vsí - Starou Kdyní. 75

Vesnice - krajina - lidé

Ve 2.polovinì 17.století dochází ve válkou zpustošených vsích ke zprovoznìní jednotlivých hospodáøství, posléze i k obnovì celých sídel, èasto, oproti pøedváleènému èasu, však jen v omezeném rozsahu. Pøed r.1696 založili Lamingenové ve Kdyni nejstarší textilní manufakturu v Èechách, která podle nìkterých zpráv datovaných do 18. století zamìstnávala na 7000 lidí. Ve stejném období byla v nedaleké vsi Kout na Šumavì vystavìna celá kolonie drobných srubù - døevìných dvojdomkù, které byly osazeny textilními dìlníky. U Pocínovic u Kdynì se otevírá dùl na železnou rudu, kterou je zásobována vysoká pec fungující v místech dnešní vsi Pec pod Èerchovem. Hornické domky se stávají základem vsi zvané Orlovice (Silberberg). Do konce 17.stol. vznikají v pohranièním hvozdu další vsi, napø. Chalupy (Friedrichstal) nebo Pelechy (Pelechen). Kolem r. 1705 pøizval Jan hrabì ze Stadionu z Horní Falce 12 døevorubeckých rodin, pro které založil nové sídlištì - pozdìjší ves Capartice. 17.století je také obdobím konfrontace feudální síly s robotou a nevolnictvím utlaèovaným selským stavem. R. 1666 došlo v Mezholezích ke vzpouøe nevolnického lidu, na kterou o necelé tøi desítky let pozdìji navázaly tzv. chodské rebelie. V èervenci 1693 obsadili vsi odbojných Chodù, domáhajících se svých po staletí respektovaných práv, dragouni a mušketýøi pod vedením Fridricha Hory z Ocelovic. V r.1695 byl na plzeòském popravišti obìšen jeden z vùdcù povstání - Jan Sladký Kozina z Újezda. Chodové se proti vrchnosti naposledy vzbouøili r.1767, kdy odmítli plnit robotní dávky Stadionùm. Pozvolný nástup barokního slohu, který se nesmazatelnì zapsal do obrazu èeské kulturní krajiny pøestavbou kostelù, tvrzí a zámkù, dal vzniknout celé øadì èasto grandiózních projektù, k nimž lze øadit také hospodáøské dvory. 2.polovina 18.století, nesoucí se ve znamení dílèího uvolòování poddanských povinností, které eskalovaly v listopadu 1781 vydáním patentu o zrušení nevolnictví v èeských zemích, pøedznamenala mimo jiné také nástup tzv. lidového klasicismu, stavebního slohu, ovlivòujícího stavební tvorbu venkova ještì na poèátku 20.století. Zrušení nevolnictví se pozitivnì projevilo na rozvoji zemìdìlské výroby a postupné stavební obnovì a modernizaci poddanských usedlostí. Raabizaèní reformy, realizované v èeských zemích zhruba ve tøech desetiletích na pøelomu 18. a 19.vìku, pøinesly založení mnoha nových zemìdìlských vsí na pozemcích zrušených církevních øádù, k nimž patøil augustiniánský klášter v Pivoni, se dvorem ve Ždánovì a rozsáhlými pozemky. Výraznìjší zmìny ve zpùsobu hospodaøení, vzájemnì provázaném se stavební vybaveností vsí, nastaly až o celé století pozdìji, kdy levicovì orientovaný státní aparát zaèal v praxi prosazovat myšlenku kolektivního zemìdìlství. Idea centrálnì øízené ekonomiky, která padla s listopadem 1989, pøinesla øadu zmìn vèetnì myšlenky obnovy venkova, kam bezesporu patøí i ochrana a poznání historického stavebního fondu, èasto nesprávnì nazývaného lidový. Území ležící východnì od pomyslné spojnice Holýšova, Kolovèe a Kdynì se dodnes honosí výskytem velkého množství roubených obytných domù a dalších hospodáøských objektù, z nichž zaslouženou pozornost poutají pøedevším špýchary s roubenou klenbou. Nevelké chalupy stavìné ze srubových stìn, pøilehlé k pøevážnì zdìným chlévùm, se dvorem uzavøeným stodolou a od návsi bránou, jsou typickým pøíkladem starší zástavby území okresu Domažlice ležící na pøedìlu Domažlicka a Klatovska. Pozvolné nahrazování tzv. spalných objektù zdìnými stavbami, zprvu kamennými, posléze stavìnými z nepálených cihel zvaných vepøovice a od poloviny 19.století i z cihel pálených, s sebou pøineslo øadu zmìn v obrazu venkova. Základní pùdorysná stopa selských dvorù a øazení jednotlivých staveb ve zpravidla ze tøí stran uzavøeném statku, však i pøes pøirozenou obmìnu stavebních materiálù zùstávalo stejné. Zatímco hospodáøova pozornost byla až dosud upøena hlavnì na kvalitu a zpùsob ustájení chovaného dobytka, obytné stavby vèetnì sýpek zùstávaly dlouho ponechány bez výraznìjších zmìn. Ty se projevily pøedevším v øešení otopného systému stavby. Èerná kuchynì, obecnì situovaná ve støedním traktu za síní zaèala s postupným zavádìním kachlových kamen v obytné èásti ztrácet svoji funkci a z dosavadní jizby se stala svìtnice. Severní èásti okresu, kde z pálených cihel stavìné objekty, èasto s použitím starších konstrukcí zdìných z kamene, v prùbìhu nìkolika desetiletí v období zhruba od 80. let 19. do 30.let našeho vìku takøka celoplošnì pøekryly døevìnou a starší nespalnou stavební produkci pocházející pøedevším z 18. a poèátku 19. století. Tuto èasto razantní zmìnu lze vysledovat prakticky ve všech vsích ležících severnì za pomyslnou hranicí vymezenou spojnicí mìsty Pobìžovice a Horšovský Týn. Obmìnu stavebních materiálù nevyvolával jen pøirozený proces a postupné získávání finanèních prostøedkù, ale i èetné požáry, kterým, díky dosavadnímu používání srubových konstrukcí a spalné støešní krytiny, podléhaly celé vsi nebo jejich èásti. Svébytná stavební kultura horšovskotýnského polopatrového èi patrového domu opatøeného zdobnou fasádou s pseudohistorickými motivy nebo prvky vycházejícími z klasicismu, je dodnes výrazným dokladem vývoje objektù v prostøedí venkova na pøelomu 19. a 20.stol., ležících v severních oblastech okresu Domažlice. Výraznì to lze 76

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

sledovat napø. ve vsích Semnìvice, Buková, Borovice, Ostromeè, Tasnovice, Svinná, Štítary a v dalších nejménì deseti obcích ležících podél jižních svahù majestátnì se tyèícího Sedmihoøí. Psaníèková pseudorenesanèní sgrafita, pásové bosáže, pilastry, lesény a profilované øímsy jsou spolu s dalšími fasádními prvky oproti øešení obvodových pl᚝ù starších staveb oproti východní èásti okresu natolik odlišné, že jen tìžko hledáme koøeny vývoje této svébytné stavební kultury. Rozlehlé domy s polopatrem èi patrem, tolik kontrastující s roubenými chalupami sedlákù z Chodska, Koloveèska nebo Staòkovska, je možné sledovat i ve vsích severozápadnì od Domažlic, vesmìs však jde o oblast ležící za etnickou hranicí. Tradièní hmota pøízemního domu se sedlovou støechou a štítem obráceným do návsi je charakteristická i pro zbývající èást osídleného území okresu, kde až na výjimky v nepozmìnìné formì pøetrvala do pøelomu 40. a 50.let našeho vìku. Také zde, pøedevším ve 2.polovinì 19.století a na poèátku našeho vìku, došlo k postupnému nahrazování starších, pøevážnì døevìných objektù zdìnými konstrukcemi, tradicí daná forma lidového domu vymezená obdélným pùdorysem a použitím sedlové nebo polovalbové støechy, však i nadále zùstala respektována. Pouze ojedinìle se zde zaèaly objevovat stavby ovlivnìné výstavbou pøímìstských rodinných domù, jak to mùžeme pozorovat a dokladovat pùvodní plánovou dokumentací napø. z okolí Staòkova. Pozvolný zvrat v relativnì poklidném a harmonickém obrazu venkova nastal v souvislosti s likvidací tradièního zpùsobu hospodaøení po r.1948, který vedle rozpadu do té doby fungujícího systému, psychologického útlaku v krajnosti dovedeného až do fyzické likvidace odpùrcù nového „poøádku“ na venkovì, pøinesl do kraje i zánik øady vynikajících historicky cenných lidových staveb. Na jejich místì pak po letech vznikly èasto místu neadekvátní novostavby, které svojí hmotou, netradièním architektonickým pojetím i situováním, vyvolaným pro ves v mnoha smìrech nepøizpùsobenými paragrafy stavebního zákona, vnesly do obrazu venkova nový, zcela cizorodý prvek a chaos. Události spojené s vysídlením nìmeckého etnika obývajícím ještì na poèátku 40.let našeho vìku na 30% území souèasného okresu Domažlice a následné dosídlení znamenaly kromì jiného i strukturální zmìnu v národnostním složení obyvatelstva v regionu. Noví osídlenci pocházeli z Domažlicka i Staòkovska, k nimž èasem pøibyly další skupiny, složené napø. z Volyòských Èechù. Již bìhem prvních let èasto problematického „hospodaøení“ nových osadníkù bylo v oblasti za etnickou hranicí zdevastováno, opuštìno a následnì demolováno velké množství objektù. S nástupem komunistù k moci po únoru 1948 a výstavbou „železné opony“ na poèátku 50.let bylo jen v pohranièním pásmu zkoumaného regionu programovì srovnáno se zemí na pìt desítek obcí a samot. S nimi zaniklo i velké množství pozoruhodných a èasto ojedinìlých objektù, mnohdy chlévního typu, hospodáøských a sakrálních staveb a dalších památek na pùvodní obyvatelstvo. Dnes již jen dobové fotografie a základy domù zarostlé vegetací pøipomínají èas, kdy zde pulzoval život, násilnì pøervaný obecnì známými událostmi, k nimž došlo, jako dùsledek váleèného krveprolití a rozhodnutí mocností, v období poloviny 40.let našeho vìku. Chodsko, jedna z nejznámìjších folklórnì - historických oblastí èeského západu, je vymezováno nìkdejšími privilegovanými obcemi Klenèí pod Èerchovem a Postøekovem na západì a Pocínovicemi u Kdynì na východì. Oblast domažlických Chodù tvoøilo seskupení jedenácti pøíhranièních obcí, založených již ve støedovìku v kraji s procházející zemskou hranicí a s významnými obchodními stezkami. Jména Chodov, Draženov, Újezd, Mrákov, Klíèov, Chodská Lhota, Stráž, Tlumaèov a další tøi již výše vzpomenuté vsi dodnes v povìdomí veøejnosti prezentují lidové rebelie, k nimž zde došlo na sklonku 17.vìku. Chodsko donedávna také bylo významným nositelem folklórních tradic, svìdèících o ojedinìlosti tohoto nevšedního, dnes již bohužel z valné èásti zaniklého svìta. Právem k nim patøí i historické lidové stavby, z nichž pøedevším špýcharové domy poutají zaslouženou pozornost národopisných badatelù i stavebních historikù. Ironií osudu to byla právì oblast domažlických Chodù, kde se historické lidové stavby oproti jiným èástem okresu Domažlice dochovaly ve velmi omezeném množství. Preferování historií provìøených forem obytného domu trojdílné dispozice, nebylo jen výsadou staveb selského stavu, ale i obyvatel mìst a obcí nadaných øadou práv podobných mìstským. Dokládá to množství pøíkladù z Domažlic, Kdynì, Kolovèe, Pobìžovic, Staòkova, Horšovského Týna a Hostounì. V Mutìnínì, nìkdejším mìsteèku ležícím v pohranièním hvozdu až bolestnì poznamenaném obdobím posledních ètyø desetiletí, je pøevážná èást pùvodní zástavby srovnatelná se stavební produkcí okolních obcí. Výstavba charakteristická pøedevším pro okrajové èásti vìtších sídelních útvarù nadaných mìstským právem se prakticky neliší od objektù realizovaných v prùbìhu posledních dvou století na venkovì. I zde bylo v hojné míøe používáno døevo, stavìlo se však i z kamene, pozdìji vepøovic a pálených cihel. Obliba døeva jako tradièního stavebního materiálu byla rozšíøena i mezi relativnì bohatšími vrstvami. Pøíkladem zde mohou být dochované nebo 77

Vesnice - krajina - lidé

do nedávné doby známé roubené komory m욝anských domù v Domažlicích. Roubené objekty ležící na jižním pøedmìstí Domažlic si nijak nezadají se stavbami, které bychom spíše hledali ve venkovském prostøedí. Pøestože valná vìtšina tìchto objektù patøila drobným živnostníkùm a námezným silám, i zde vznikala drobná hospodáøství sloužící k chovu zvíøat a zabezpeèení by jen omezené zemìdìlské produkce. Také ve Kdyni a v Kolovèi zùstalo zachováno velké množství objektù stojících na rozhraní mezi selským a m욝anským domem. K historicky cenným stavbám patøí rozlehlý roubený dùm èp.83 ve Starokdyòské ulici ve Kdyni. Mohutná stavba sestavená ze srubových stìn z hranìných trámù je kryta mansardovou støechou. Její vznik je bezesporu spojen se zdejším prùmyslovým podnikáním. Unikátním dokladem objektù produkovaných v lidovém prostøedí ještì na rozhraní 18. a 19.století v oblastech za etnickou hranicí, kde novìjší stavební produkce nebo pováleèné události pøinesly zánik výstavbì poplatné období baroka a ranného klasicismu, je dùm èp.138 na dnešním Spojeneckém námìstí v Pobìžovicích. Pøízemní stavba obdélného pùdorysu s dodateènì pøistavìným blokem komory, v minulosti snad pece, je kryta výraznì vysokou polovalbovou støechou, nemající svojí disproporcí k svìtlé výšce pøízemí obdoby v celém regionu okresu Domažlice. Štítové prùèelí je opatøeno profilovanými paspartami kolem oken a štukovým zrcadlem s nástìnnou malbou. Pozoruhodná stavba, jejíž hodnoty umocòuje pohnutá minulost historického jádra mìsta, kde v uplynulých desetiletích padly za obì nerespektování architektonických kvalit zástavby i pùdorysné stopy celé fronty m욝anských domù, je pøíkladem v minulosti jistì širokého rejstøíku staveb produkovaných ve vesnickém prostøedí i v tìsném sousedství urbanistických celkù mìstského charakteru. Vzájemné prolínání stavebních slohù preferovaných v prostøedí venkova i mìsta a tradicí ovìøených dispozic domù se promítla do stavební vybavenosti selských dvorù i hospodáøského zázemí domù živnostníkù i námezných dìlníkù ve Staòkovì. Staòkov mìstys také byl v období prvních tøech desetiletí po r.1900 vybaven øadou nových domù, které nahradily starší zástavbu. Provedený prùzkum území, tøebaže jen orientaèní, umožnil poopravit dosavadní znalosti i o vývoji lidových staveb v regionu a také pøipravit seznam lokalit, u kterých lze do budoucna poèítat s prohlášením za památkové zóny. Nedílnou souèástí zpracování nashromáždìného materiálu je i pøíprava soupisu staveb, u nichž lze poèítat s podáním návrhu na prohlášení za kulturní památku. Poèítat by se mìlo i s provedením hlubších prùzkumù vytipovaných lokalit, zasluhujících si zvýšenou pozornost. Publikovaný materiál lze tedy považovat pouze za nástin problematiky týkající se stavu poznání lidové stavební kultury zkoumaného regionu - okresu Domažlice.

Kdynì, Starokdyòská èp.89 - pøíklad velké roubené stavby, která byla v minulosti souèástí zdejší manufakturní výroby.V souèasné dobì je objekt existenènì ohrožen neuváženou novostavbou rodinného domu (v pozadí snímku) 78

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Draženov èp.8 - špýcharový dùm

Borovice èp.3, Domažlice - pøíklad výstavby zdìných domù na pøelomu 19. a 20.století v oblasti Horšovotýnska, zde opatøených výraznou historizující fasádou 79

Vesnice - krajina - lidé

Vesnická architektura na Broumovsku Ing.arch. Jana Rùžièková - Pražský památkový ústav Osídlení a hospodáøské pomìry v broumovské kotlinì Broumovská kotlina, jejíž životadárnou osou je øeka Stìnava se svými èetnými pøítoky, byla kolonizována ve 13. a 14.století nìmeckými kolonisty a øádem benediktinù bøevnovského kláštera. Po darování zemského “strychu” Police a Broumov králem Pøemyslem Otakarem I. v roce 1213, potvrzuje opatu bøevnovského kláštera král Pøemysl Otakar II. v roce 1260 pravomoci k osídlení kraje. Èeská kolonizace probíhala na území pozdìjšího Kladského hrabství. Ve støedovìku zde byly založeny vsi, jako napø. Pasterka (Paster), Stroužný (Pstražna), Slaný (S³one) nebo Chudoba (Kudowa Zdrój). Pøi staré obchodní jantarové stezce na vrchu Homole mìli své hlavní sídlo husité. Hrad pøed dobytím husity patøil náchodskému panství. Støedovìká obchodní cesta pøes broumovskou kotlinu vedla podél Stìnavy, na jihu pøes Tlumaèov (Tlumaczov), který se pøipomíná roku 1348, na severu pøes Mirošov (Mieroszóv), zmiòovaný roku 1285. Broumov byl založen jako tržní osada a správní a hospodáøské centrum bøevnovského kláštera v roce 1255. Roku 1348 se stal mìstem. Blízký Radkov (Radków), který se vyvíjel jako støedisko tìžby a zpracování kamene, získal mìstská práva v roce 1320. Status královského mìsta (èeského) mu udìlil èeský král Václav IV. v roce 1418. Pøevážná èást sídelní struktury broumovské kotliny má koøeny ve 13. a 14. století. Rozvíjela se pøi vodních tocích, na øece Stìnavì a jejích pøítocích. Støedovìkého založení jsou vsi Šonov (pøipomínaný roku 1300), Božanov (pøipomínaný roku 1256), Hejtmánkovice (pøipomínané roku 1296), Heømánkovice (vznik po roce 1253, pøipomínány roku 1351), Køinice (pøipomínané roku 1255), Martínkovice (pøipomínané roku 1255), Otovice (vznik v polovinì 13.století), Ruprechtice (pøipomínané roku 1351) a Vižòov (pøipomínán roku 1355). První písemné zmínky o vsích nalézáme v urbáøi z roku 1406. Tento urbáø založil opat Divisius II. (Dionysius). Páter Vincenc Maivald, gymnasijní øeditel v Broumovì pøed 2. svìtovou válkou ve své knize “Kniha o vlasti” uvádí výtahy z urbáøù z let 1406, 1602, 1631 a 1677. Mladšího data vzniku v broumovské oblasti je osada Janovièky (Johanisberg), pøipomínaná roku 1573 a Rožmitál, pøipomínaný roku 1406. Mezimìstí se pøipomíná též až roku 1408. Renesanèního pùvodu je v torzu zachovaný dvùr v Otovicích, založený rytíøem Birkem ve druhé polovinì 16.století a vykoupený pozdìji klášterem. Velký hospodáøský rozvoj broumovského panství v polovinì 17.století zachycuje berní rula z roku 1653. Strukturu osídlení a její charakter v broumovské kotlinì vyobrazil a popsal hospodáøský správce oblasti I.G.Hesselius v urbáøi panství Broumov z roku 1676. Hustota osídlení byla jednou z nejvìtších v Èechách. Èást vyobrazení vesnické zástavby z urbáøe je pøetištìno v publikaci Jaroslava Èechury “Broumovská rebelie”. Je zde èást Hejtmánkovic, Vernéøovic s hrazeným støedovìkým kostelem a zvonicí, èást Martínkovic a èást vsi Šonova se statkem rychtáøe Georga Künzela (Güntzela, èesky Jiøího Kincla), satého meèem v Broumovì roku 1680 po odmítnutí požadovaných svobod pro poddané klášterního panství. Jednou z ústøedních postav tvùrcù hospodáøského rozvoje broumovského panství je broumovský a bøevnovský opat Thomas Sartorius (1663-1700)1 , který roku 1682 založil plátenický cech. Ten mìl už za pìt let pøes 500 soukeníkù, pøed rokem 1710 už plnou tisícovku. Na každých šest obyvatel pøipadal jeden stav. Velkým zdrojem pøíjmù obyvatel vsí bylo též povoznictví. Dokumentace k výbìru bernì na Broumovsku je k disposici pro studium rozvoje hospodáøství nepøerušenì pro léta 1659 - 17212 . Aèkoliv výše bernì neustále rostla, zvyšovalo se i zalidnìní panství a stoupaly ceny agrárních i jiných produktù. Marnì zde pátráme po dluzích èi nedoplatcích. Broumovsko se v druhé polovinì 17.století a první polovinì 18.století hospodáøsky pozvedalo. Další vlna rozvoje spojená se stavební èinností doloženou do dnešní doby nastává v první polovinì 19.století. Vesnická sídla broumovské kotliny Ve vsích støedovìkého založení je dochován pùvodní urbanistický zámìr liniové zástavby podél potokù, vìtšinou bez vytvoøení centrálního prostoru návsi. Situování døevìných vesnických kaplí pøed barokní novou výstavbou vesnických kostelù, na nichž se z velké èásti podílel K.I.Dientzenhofer ve službì benediktinù, je doloženo u øady vsí. Ve vsi Otovice stála døevìná kaple ve støední èásti vsi, nahrazena byla barokním zdìným kostelem sv.Barbory, postaveným v letech 1725-27 dle plánù K.I.Dientzenhofera. V Heømánkovicích stojí uprostøed vsi na rozcestí na místì støedovìkého kostela, pøipomínaného v roce 1353, nový barokní zdìný kostel Všech Svatých z roku 1723, dle projektu K.I.Dientzenhofera. Ve vsi Šonov byl v roce 1681 80

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

pøestavbou zvýšen døevìný starý kostel u høbitova. Vìž byla, jako kostel, zbudována ze døeva. Nový zdìný barokní kostel byl situován dále od vsi.Vystavìn na návrší, pøi cestì do Broumova, v roce 1727, dle plánù K.I.Dientzenhofera.Ve vsi Vernéøovice je umístìní gotického hrazeného kostela se zvonicí na návrší patrné z vyobrazení z roku 1676 (Urbáø broumovského panství). Barokní centrála kostela sv.Michala, pøipisovaná K.I.Dientzenhoferovi, stojí na rozsáhlém prostranství hrazeného høbitova, v místì pùvodního kostela. U kostela sv.Anny z let 1725-27 ve Vižòovì je rovnìž autorství pøipisováno K.I.Dientzenhoferovi. Nejstarší døevìná stavba na území Èech se nachází v Broumovì. Je jí kostel P.Marie, založený ve druhé polovinì 13.století a pøestavìný po roce 1450. Renesanèní období se stavebnì projevilo ve výstavbì osady Janovièky. Poloroubený kostel, znièený po 2.svìtové válce, byl postaven roku 1672. Z období renesanèní výstavby jsou zachovány zbytky velkého dvora, založeného rytíøem Birkem ve druhé polovinì 16.století v Otovicích. Statek byl pozdìji odkoupen pro klášter opatem W.Selenderem. Struktura vesnických sídel a jejich charakter v sedmdesátých letech 17.století je doložen v urbáøi broumovského panství z roku 1676. Ve vyobrazeních lze rozpoznat nejen hmotové èlenìní staveb, ale i konstrukèní typy (hrázdìné èi srubové stavby aj.). Místopisné zpracování èeká na budoucí badatele v oblasti památkové péèe. Z barokních staveb se dochoval pozdnì barokní mlýn v Otovicích a barokní kamenný most u mlýna na Stìnavì v Martínkovicích. Z konce 18.století je napø. zdìná sýpka statku u kostela v Božanovì a další stavby. Mohutná stavební èinnost probíhající na území vìtšiny vsí Broumovské kotliny koncem 18.století a v první polovinì 19.století dala vzniknout selským statkùm tzv. broumovského typu. Tato klasicistní, plošnì rozsáhlá a kvalitativnì na vysoké úrovni vzniklá zdìná zástavba má dosud velkou èást své struktury zachovánu. Byla doplnìna stavbami chalup, døevìné, srubové èi zdìné konstrukce, mlýnù a sítí objektù v krajinì duchovního charakteru, které jsou spolu se solitéry stromù aj. spolutvùrci kulturní krajiny. Statky broumovského typu se nacházejí ve Velké Vsi, Šonovì, Božanovì, Hejtmánkovicích, Heømánkovicích, Martínkovicích, Otovicích, Rožmitále a Ruprechticích. Ves Køinice je od roku 1995 vyhlášenou památkovou rezervací. Statky broumovského typu zde vznikaly na konci 18.století. Tento stavební typ se udržel v Broumovské kotlinì až do pøelomu 19. a 20.století bez velkých typologických zmìn. Vyvíjelo se architektonické ztvárnìní štítù, typ støešních krytin a krovù a smìøování k architektonickým èlánkùm mìstských staveb. Vzájemné ovlivòování architektury mìstských domù v Broumovì a obytných domù na vsích je nepøehlédnutelné a dokládá ne pøíliš velké sociální rozdíly mezi obyvateli Broumova a výstavných selských statkù, rycht, mlýnù aj. Tato sociální nivelizace má koøeny již v poslední ètvrtinì 17.století. V urbáøi z roku 1676 se uvádí, že po potlaèení selské rebelie na Broumovsku byli zbaveni konšelského úøadu dva konšelé z Rožmitálu a dva z Velké Vsi. Rebelii vedli rychtáøi Šonovský, Hejtmánkovický, Vernéøovický a Ruprechtický. Nebyly to tedy požadavky sociálnì slabé vrstvy obyvatelstva, ale požadavky stavu, který si pøál svobodu stavu a svobodu obèanskou. Objekty v krajinì Význam kultovních objektù v krajinì broumovska má v sobì nìkolik rovin. Významnìjší stavby vyznaèují nejen hranice benediktinského panství, ale i duchovní poselství øádu. Symbolika se váže jak k bibli, tak k dávným kolonizaèním dìjinám broumovského kláštera, ale i k skrytému významu pohanských kultovních míst pøírodního charakteru. Mimoøádnì architektonicky významná je stavba kaple “Hvìzda” na høebeni Broumovských stìn od K.I.Dientzenhofera. Kaple P.Marie Snìžné na místì døevìného køíže, postavená roku 1733, nesla na vrcholu zastøešení zlacenou hvìzdu viditelnou z Broumova. Ke kapli vedlo po strmém svahu a ve skalách barokní schodištì, dnes v torsu. Cesta z broumovské strany byla vybavena dodnes dochovanou kaplièkou P.Marie Jitøní. Nad Broumovem, smìrem k severu na Plochém vrchu, v blízkosti silného pramene vody (dnes zde je vodojem z let 1.ès.republiky), se na hranì terénní plošiny proti høebeni hor, tyèí empírový pískovcový køíž s Kristem a symbolikou promìny Kristovy krve ve víno. Východnì od tohoto køíže u mokøadla na pastvinì (s torzem stoleté vrby) se proti nebi rýsuje pískovcové sousoší Nanebevzetí P.Marie, situované pro pohled proti zapadajícímu slunci. Rožmitálský úvoz je mimoøádnì krajináøsky pùsobivý záøez v permských horninách, s blízkým porfyrovým lomem s nalezištìm polodrahokamù. Zde na terénní hranì, nad Èerným potokem, nad úvozem, se tyèí 81

Vesnice - krajina - lidé

dvì mohutné lípy (snad nejvyšší v kraji), uprostøed nichž je pískovcový køíž z roku 1780 s Kristem a na soklu s reliéfem P.Marie. Známým objektem v krajinì je kaple z roku 1878 u Vernéøovické studánky, pod horským høebenem, se zbytky køížové cesty v okolí. Uvést mùžeme i “Klimšovy lípy” s køížem mezi Køinicemi a Broumovskými stìnami nebo Mariánskou studánku s poutní kaplí P.Marie z roku 1890 východnì od Božanova. Novodobými objekty v krajinì byly výletní restaurace, zachované jen na málo místech. Z pøírodních solitérù stromù, mimo vesnice a objekty v krajinì, lze uvést Smrk u Šonova, který mìl pøed padesáti lety ètyøi vrcholky a øíkalo se mu Ètyøsmrk Tonyho Berky. V posledních letech se zmìnil ve smrk s pìti vrcholky. Ve výši ramen èinil objem kmene pøed padesáti lety 338 cm. Výše stromu zmìøena 19 m a obvod koruny 64 m. Stál na pozemku Antonína Birkeho z Šonova (èp.271). V blízkosti stála samota s èp.317. Obyvatelé Šonova3 Pozitivní demografický vývoj, který je možno plynule sledovat v urbáøích, je úzce spjat s rozvojem tkalcovství - plátenictví, a to od poloviny 17.století po celé 18. a 19.století4 . Pøed hospodáøskou krizí koncem tøicátých let 20.století pracovali textilní dìlníci ve vesnicích pro firmu Polák-Novotný. Starousedlické rody mají doloženy koøeny již od 16. a 17.století5 . Vystìhovalectví je zaznamenáno v roce 1792, kdy dvì rodiny z Šonova èítající25 osob pøesídlily do Chorvatska, i mnohé další rodiny z ostatních vesnic broumovské kotliny se vystìhovaly. Nová vystìhovalecká vlna je z let 1871-74. Ze všech vesnic se obyvatelé stìhovali do Chile, v poètu 150 osob roènì. Za oceánem založili Nový Broumov. Vystìhování Nìmcù po 2.svìtové válce vesnice vylidnilo. Èeské osídlení má rozsah øádovì jedné tøetiny pøedváleèného osídlení. Typologie selských dvorcù v broumovské kotlinì od konce 18.stol. do pøelomu 19. a 20.stol. Charakteristické hmotové rozložení staveb selského dvorce má na protilehlých stranách spoleèného dvora, pøíènì k silnici, pøízemní stavení s obytnou funkcí v pøední èásti (situování podle pøíjezdové cesty od silnice) vzadu chlévy a stáje. Na jedné stranì dvora byla obytná èást selského stavení, na protilehlé stranì dvora obytná èást tzv. výminek pro staré rodièe. Pøi pøední stranì dvora, nejblíže k silnici èi pøístupové cestì, uzavírá dvùr stodola s vjezdem, proti ní ve dvoøe je kolna nebo sýpka. Obytná funkce se však nìkde uplatòuje i u stavení na pøední stranì vedle vjezdu do dvora. Vjezd není vždy situován v pøední èásti dvora, ale u statkù v prudším svahu bývá zezadu mezi staveními. Kolna otevøená èi uzavøená, pøevážnì zdìná, je nìkdy umístìna dále od dvora ( se stejnou orientací). Dvùr je tím více otevøen vnìjšímu prostoru. Nedílnou souèástí dvorce je sad. U dvorcù položených ve svahu je vìtšinou situovaný mezi silnicí a dvorcem, nìkdy i stranou dvorce. U statkù situovaných pøi silnici je sad po stranì vzadu. Èást dvorcù mìla na pøední stranì dvora pouze kratší stavení hospodáøského charakteru a vedle zdìnou klenutou bránu s brankou po stranì. Výminek býval stavìn až v druhé fázi výstavby dvorce. Mìl samostatné popisné èíslo, které bylo èíslem o jedno vyšším než èíslo selského stavení. Obytná èást selského stavení se skládala z velké svìtnice, vedlejší svìtnièky a kvelbu. Pro èeleï byly vystavìny podle velikosti dvorce dvì nebo tøi komory. V pøízemí byla spižírna. Nad síní v podkroví byla ještì nìkdy velká svìtnice zvaná lidovì “vìtrnice”. Tato èást tvoøila u vstupu do stavení rizalit. Sklep i podkroví byly pøístupné schody ze sínì (velmi èasto klenuté). Schodištì do podkroví je èasto neseno toskánskými sloupy. Ve sklepì bývala studna. Všechny statky mìly svoji studnu ve dvoøe. Výminek mìl síò, svìtnici, komoru a spíž. Hospodáøská èást stavebnì pøipojená k selskému obytnému stavení mìla stáje pro dva až ètyøi konì. Psí bouda mìla otvor v pískovcové podezdívce pøi obytných èástech stavení. Bývala kamenicky výtvarnì pojednána jako prùèelí domeèku se štítem. V kolnách byly povozy a zemìdìlské stroje. Bývalo zde pod støechou uskladnìno krmení pro konì (jeèmen a oves). Stodoly mívaly jeden nebo dva mlaty. Nìkteré mlaty byly døevìné, mnohé však hlinìné. Pøístupové cesty. Ke statkùm, které od silnice oddìloval potok, vedly cesty pøes kamenný mostek. U statkù položených ve svahu dále od silnice stávaly pøi cestì køíže s Kristem. Na bohatì zdobeném pískovcovém soklu bývaly zavìšeny lucerny. 82

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Fasády selských statkù Broumovska zachované do 90. let 20.stol. Fasády výstavných selských statkù mají architektonicky nároènì øešená prùèelí s množstvím tektonických èlánkù. Pro volbu bohatství forem byla na jednotlivých fasádách dùležitá jejich orientace k silnici a cestám. Rozdíl mezi hospodáøskými a obytnými èástmi budov nebyl pro øešení fasád významný. Typologicky se však èásteènì liší. Mohutné zdìné trojúhelné štíty sedlových støech mají dvì nebo tøi patra, v nižší èásti vždy s vìtším poètem os. Štíty èlení pilastrový øád s rovným kladím nebo arkádová pole, vìtšinou se stlaèenými oblouky pasù. Kombinace obojího èlenìní je èastá, tj. do pravoúhlého rámování jsou vložena ustupující slepá arkádová pole. Vìtšina štítù má ve všech tøech rozích pùlkruhové okénko; nìkde jsou okénka jen dvì nebo jedno. Na ose štítu bývá nika pro sošku (patron, svìtec, P.Marie), a to buï ve støední èásti štítu nebo níže. Sošky v nikách se vesmìs nedochovaly. Okna ve štítech mají rùzné typy šambrán a podokenních øíms. Nejèastìji jsou tato okna pravoúhlá na výšku, nìkde v kombinaci s úzkými šíøkovými okénky ve vyšších patrech (vìtrací otvory). Ve vyšších patrech štítù se vyskytují i úzká okna v pùlkruhových záklencích, vìtšinou sdružená do dvojice nebo trojice. Pøi sdružení do trojice bývá støední okno vìtší. Dvojice sdružených okének s pùlkruhovými záklenky se objevují i na dlouhých fasádách stavení ve vysoké pùdní nadezdívce nad pøízemím. Tato vìtrací okénka patøí sýpkám. Ve štítech sedlových støech lze vidìt i pravoúhlá okna s pùlkruhovým vlysem v suprafenestøe. Vlys zdobí štuková rozeta. Vstup do klenuté sínì obytné èásti domu a k nìmu pøidružené okno osvìtlující síò bývají èasto zasazeny do mìlkého rizalitu. (U rizalitového køidélka je vstup mimo rizalit a v prostoru rizalitu je pak schodištì.) Mìlký rizalit bývá patrový, ukonèený trojúhelným støešním štítem. V pøízemí je rizalit èlenìn dvìma arkádovými poli. V patøe rizalitu se èlenìní použité v pøízemí rozvíjí o další èlánky (pilastry a kladí a pod.). Zádveøí má stlaèený záklenek, v ostìní jsou niky se sedátky. Portál, vìtšinou pískovcový, má stlaèený oblouk s klenákem. Klenák mívá iniciály stavebníka s datací. Tyto portály byly v klasicismu bohatì polychromovány, dnes jsou patrné již jen zbytky. (Tvarosloví výzdoby: vìnce, girlandy, dubové ratolesti, stuhy a pod.) Barevnost kombinovala jasnou šmolkovou modø s bìlobou a jasnou zelení, plochy jsou šedé nebo rùžové. Zbytky polychromie vstupního portálu do obytné èásti statku má na pøíklad statek èp.263 a 264 v Šonovì. Ve Vernéøovicích je nad vstupem do fary u kostela znak opatství z r.1835 s vícebarevnou polychromií. Fasády obytných èástí budov bývají èasto èlenìny lezénovými rámci. Hospodáøské èásti budov mají èastìjší èlenìní arkádovými poli se stlaèenými oblouky. Okna obytných místností mívají bohatší rámování oken. Vždy však byly šambrány barevnì odlišeny od plochy fasády. Pùvodní barevnost fasády má klasicistní statek v Šonovì (JV. od èp.74). Rùžové bosované lisény nesou stejnì barevnou pásovou øímsu. Ploché okenní šambrány jsou rùžové a suprafenestra má ve vpadlém rùžovém obdélném poli zavìšeny bílé štukové girlandy. Plocha fasády má hrubì støíkanou omítku šedé barvy, kontrastující s hlazeným štukem architektonických èlánkù. Další èasto používaná klasicistní kombinace barev na fasádách statkù je šedá a bílá. Kontrast je opticky podtržen povrchovou úpravou hladkého bílého štuku a hrubì støíkané omítky šedé barvy. Tento výrazový prostøedek byl uplatnìn K.I.Dientzenhoferem u øady kostelù na Broumovsku a je dosud zachován na fasádách broumovského kláštera i na fasádách kostelù mimo broumovskou kotlinu (napø. poutní kostel Panny Marie Pomocné v Teplicích nad Metují). V Broumovì jsou dosud zachovány patrové domy z období barokního klasicismu, které mají tyto dvoubarevné šedobílé fasády stejnì tektonizovány jako selské statky. Dvoubarevné a strukturálnì rozlišené provedení fasády má napø. selský statek v Šonovì (na køižovatce hlavní silnice a cesty k Rožmitálu). Støešní trojúhelný štít s hrubì nastøíkanou omítkou šedé barvy je rámován lisénem v bílém štuku. Okna mají bílou štukovou šambránu a v suprafenestøe bílý èabrakový motiv. V dolní èásti štítu je slepé okno s figurální malbou Nejsvìtìjší Trojice. Fasáda pøízemí je architektonicky a barevnì øešena ve shodì se štítem. Šedobílé barevné øešení fasády má i stodola s vjezdem do selského dvora v Šonovì è.p. 33 a èp.34. Stodola je z r.1874, obytné stavení z r.1865. Fasáda stodoly je èlenìna arkádovými poli se stlaèenými oblouky, vjezd je zasazen v pravoúhlém poli. Portál vjezdu, pilastry, oblouky arkád a pásová øímsa mají rámování v bílém hladkém štuku, který kontrastuje s šedou støíkanou omítkou. Velká èást selských a církevních statkù mìla v 18. stol. i pozdìji fasády nahozeny probarvenou rùžovou omítkou, obsahující èervený písek z místních zdrojù. Architektonické èlánky (šambrány, pásové øímsy, pilastry, lisény aj.) byly pøeštukovány jemným bílým štukem. Vápenný nátìr architektonických èlánkù byl bílý, 83

Vesnice - krajina - lidé

na plochách rùžový. Tak je to napø. na obytném stavení z r.1754 statku u kostela v Božanovì, nebo na statcích èp.263 a 264 v Šonovì. Klasicistní výzdoba fasád používala u obytných èástí pøízemních stavení i nadokenní vlysy s plastickým ornamentem tvoøeným rozetami a rozvilinami. Tyto vlysy bývaly z pálené hlíny jako napø. na statku v Božanovì. Okenice mìly døevìnou møížku s vyøezávanými doplòky. Torzo se zachovalo na pø. u okna ve štítu na domì pøi silnici v Božanovì. Pùlkruhová okénka ve štítech mìla vìtšinou paprskovité nebo vìjíøovité èlenìní. Niky ve štítech bývaly zasklené s døevìnými rámy. Bohatì profilovaný a v obrysu vykrajovaný rám niky má statek v Šonovì. Jedním z efektních architektonických èlánkù hospodáøských stavení selských dvorcù byly toskánské pískovcové sloupy s klenutými pasy. Objevují se jak v exteriéru u otevøených kolen, tak i v klenutých síních, kde nesou schodištì zpøístupòující svìtnici v patøe nad síní. Mimoøádnì architektonicky pùsobivá je kolna statku èp.49 v Božanovì nebo kolna otevøená do dvora statku ve Velké Vsi. Toskánské sloupy má napø. interiér sínì èp.263 a 264 v Šonovì nebo èp.24 v Bøezové. Toskánské sloupy lze vidìt i v dvoulodích klenutých stájí. Literatura: Gertrud Dimter, Hildegard und Adolf Kahler, Die Gemeinde Schönau. Herausgeber: Heimatkreis Braunau / Sudetenland, e.v. 8550 Forchheim, Paradeplatz 2. Jaroslav Èechura, Broumovská rebelie, NLN,s.r.o., Praha 1997. Milada Vilímková, Stavitelé palácù a chrámù, Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové, Vyšehrad, Praha 1986. 1 2 3 4

podobizna, pøipisovaná Janu Petru Molitorovi, je v Zámecké obrazárnì Lobkowiczù v Mìlníce státní oblastní archiv Zámrsk, Vs Broumov, kniha 216-217 Ves Šonov leží 5 km východnì od Broumova V roce 1752 zaèali pláteníci zavádìt nové jemnìjší druhy technik tkaní. Od roku 1754 slavil cech ve vesnicích svátek spoleènì. 5 Napø. rodové jméno Birke (Bürke, Bürkhe) se uvádí v Otovicích ve druhé polovinì 16.století, kdy zde rytíø Bürke vlastní dvorec. Urbáø z roku 1602 uvádí v Šonovì jméno Birke. V poplužním výkazu z roku 1676 se mezi uvádìnými jmény sedlákù v Schönau vyskytuje Andreas Bürke. V publikaci Die Gemeinde Schönau pak v letech pøed 2.svìtovou válkou jsou v Šonovì uvádìni u usedlostí Birke Arnold, Birke Franz, Birke Josef,Birke Adolf, Birke Richard a Birke Anton. Jméno George Güntzel se objevuje v urbáøi z roku 1677, kdy zakupuje rychtáøství v Šonovì. Dále se objevuje v roce 1680, kdy byl v Broumovì sat v souvislosti s potlaèením selské rebelie. Rodové jméno se pak prùbìžnì vyskytuje v dalších stoletích až do let pøed 2.svìtovou válkou. Pøíslušníci rozvìtveného starého rodu Erberù jsou zmiòováni v urbáøi z roku 1631. Nìkteøí mìli u jména pùvod, jako napø. Erber z Gabelu (v Orlických horách) nebo rozšíøení po praotci Tadeáši: Thesa Kalle, Thesa Albin, Thesa Franze. V poplužním výkazu z roku 1676 se uvádí Matheus Erbe. V nové dobì se uvádí Erber od lomu, Erber od pískovny, Erber od smrku a další. Pùvod rodu Pohlù (Pohl, Pollen, Pole), uvádìných v urbáøi z roku 1602 i 1631, je patrný z oznaèení Pohl z Lešna. Pøi tvorbì pøízvisek se užívalo též jmen praotcù, jako Pohl Heinrich Tone, Pohl Naza Bena Albin apod. U bohatì rozvìtveného rodu Pohlù se uvádí i pøízviska Pohl od køíže (u domu stával velký døevìný køíž) nebo Pohl od vøetánka apod.

84

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Božanov èp.228, okr Náchod - èást vlevo z r.1900, èást vpravo z r.1862

Božanov èp.49, okr. Náchod - iniciály JL - vlevo schody

Šonov èp.33 a 34, okr. Náchod - dolní (jižní) èást vesnice s èp.33 a 34, vjezd do dvora má dataci 1874 a iniciály AB (Adolf Birke). Vpravo vpøedu obytná èást z r.1865, foto 1998 85

Vesnice - krajina - lidé

Božanov - statek u kostela - síò z r.1754

Šonov, okr. Náchod - statek na východní stranì silnice (ve svahu, JV od èp.74) na severní stranì dvora je toto stavení, vøedu obytné, vzadu klenuté stáje, empírová fasáda

Vernéøovice èp.101, okr. Náchod - verneøovická lípa u èp.101, r.1834 86

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Šonov èp.250 a 251, okr. Náchod - statek na východní stranì silnice, majitelem byl Richard Birke, (foto 1998)

Bøezová èp.24, okr. Náchod - dùm Aloise Jiráska, v tomto domì pracoval na svých románech z kraje

87

Vesnice - krajina - lidé

88

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Roubené stodoly na území okr. Ústí nad Orlicí (Pøedbìžná zpráva z prùzkumu) Radim Urbánek - OkÚ Ústí nad Orlicí, Referát kultury, mládeže a tìlovýchovy Úvod Vývoj sídel a utváøení jejich vzhledu výraznì ovlivòují hospodáøské objekty, což platí stejnì jak pro prostøedí vesnické, tak v malých mìstech, pøedevším v jejich pøedmìstských èástech. Z urbanistického hlediska patøí mezi nejvýznamnìjší hospodáøské objekty pøedevším stodoly. Tato skuteènost vyplývá z jejich mnohdy znaènì velké hmoty a z jejich pøímého vlivu na vytváøení charakteru konkrétního sídla – místo stodoly v pùdorysné skladbì usedlosti a dále v prostoru vesnice nebo malého mìsta, kde její poloha ovlivòuje výjezdy do polí, umístìní ovocných sadù, vynucuje si budování vjezdù v prùèelí pod patrovými komorami (sýpkami), atd. Ráz sídla se stodolami a bez stodol je zcela nesrovnatelný. Jako pøíklad lze uvést dva protipóly: Dobré u Volar (okr. Prachatice), kde díky alpské formì domu žádné stodoly nejsou a Hrubá Vrbka (okr. Hodonín), resp. z mìstského prostøedí Ústí nad Orlicí s øadou stodol1 . Dùvodem tohoto soupisu je potøeba dokumentovat dnes již velmi malý zbytek roubených stodol na vymezeném území - zaznamenána existence 41 - a tak o nich obdržet základní pøehled. Jeho vyhodnocením získat informace potøebné ke zvážení a zdùvodnìní, u kterých objektù pøistoupit k podání návrhu na prohlášení za kulturní památku, a tak provést nejnutnìjší kroky vedoucí k jejich právní ochranì. Z hlediska funkce je lze oznaèit za stavby sloužící k mlácení a ukládání obilí a vymlácené slámy. Stavebnì lze tyto objekty definovat jako samostatnì stojící stavby, které mohou být vnitøní dispozicí jednoprostorové, tj. tvoøené pouze mlatem, anebo víceprostorové, kdy jsou na jejich mlat, resp. mlaty, z jedné èi obou stran napojeny pøístodùlky, zvané v sledovaném území též perny. Tyto jednotlivé prostory oddìlují roubené nebo bednìné pøíèky, tzv. oplotnì, které však v nìkterých pøípadech již neexistují, nebo byly odstranìny v dobì, kdy docházelo ke zmìnì využití objektu. Poté, co potøeba provádìt výmlat již byla malá èi vùbec žádná, zaèaly se stodoly využívat pøedevším ke skladování zemìdìlského náøadí a strojù èi rùzných jiných vìcí používaných v hospodáøství. Stodola bývala souèástí vìtšiny usedlostí2 . Jejich nynìjší poèet, pøedevším stodol roubených, mùžeme oprávnìnì pokládat za katastrofální, zvláštì porovnáme-li jej s množstvím tìchto staveb, tøeba jen v období krátce po II. svìtové válce, kdy je ještì možné nazývat zemìdìlství na vesnici tradièním. Z tohoto dùvodu bylo pøibližnì pøed ètyømi lety zahájeno zjišování stavu roubených stodol na území dnešního okresu Ústí nad Orlicí. Vybrané území je mj. též vhodným reprezentantem pohranièních sudetských oblastí. V první fázi je provádìn pouze jejich soupis. V dalších budou všechny tyto stodoly dokumentovány popisnì, fotograficky a mìøicky. Bude zjišována jejich pùvodní stavební plánová a mapová dokumentace. Sledováno bude øešení nosných konstrukcí, pùdorys, zjišován bude jejich stavebnì technický stav. První poznatky a nìkteré souvislosti jsou uvedeny v této zprávì. Protože se jedná o zjištìní stavu, tedy pøedevším jejich poètu se základním rozlišením podle znakù rozeznatelných z vnìjšku, není zde vìnována další pozornost vazbì krovu, vnitøní dispozici, pøípadným souvisícím tesaøským konstrukcím, které krov vynášejí, atd. Nejstarší roubené stodoly Velká èást dnešního orlickoústeckého okresu je územím, kde se stavìly nejstarší roubené stodoly, tj. stodoly polygonální.Bohužel do dnešní doby se nezachovala ani jediná3 . Je nám však známa existence tìchto staveb ve zdejších vesnicích podle kresebných, mapových, fotografických a písemných dokladù. Kresebnì jsou zachyceny napø. polygonální stodola u èp. 78 v Dolní Dobrouèi nebo polygonální stodola v  Èeské Tøebové nebo jejím okolí. Obraz polygonální stodoly u èp. 78 v Dolní Dobrouèi je uložen v budovì Obecního úøadu Dolní Dobrouè. Dle informace pamìtníkù zanikla tato stavba požárem již pøed II. svìtovou válkou. Obraz stodoly v Èeské Tøebové je ve vlastnictví Øímskokatolické farnosti v Èeské Tøebové a nachází se v budovì její fary. Fotograficky jsou dokumentovány polygonální stodoly v Tisové4 . Relativnì pøesný pøehled o rozšíøení polygonálních stodol pak získáme z map stabilního katastru5 . Dosud bylo provedeno zjištìní stavu polygonálních stodol na  mapách stabilního katastru 103 vsí dnešního okresu Ústí n.O.6 . I na nynìjších katastrálních mapách lze najít polygonální stodoly. Jistìže jde o zákresy již neexistujících staveb, ale jejich pùdorys je na tìchto mapách stále vyznaèen jako stavební parcela7 . 89

Vesnice - krajina - lidé

Dalším prostøedkem k výzkumu roubených stodol je stavební plánová a mapová dokumentace. Mnoho plánù z konce 19. století zachycuje stodoly zdìné, pilíøové a bednìné 8 . Dochované roubené stodoly9 Svým vzhledem je polygonálním stodolám velmi blízká a vývojovì na nì navazuje stodola usedlosti èp. 60 v Sopotnici. Má nízké roubené stìny a strmou jednostrannì valbovou støechu. Je pøíènì prùjezdná s trojdílnou dispozicí (pøístodùlek-mlat-pøístodùlek). Další stodoly s  nízkými roubenými stìnami, ovšem již kryté sedlovými støechami, se dochovaly ve vsích Bošín, Bystøec, Bystøíèek, Èeské Libchavy1 0, Dlouhoòovice, Herbortice (dvì stodoly), Horní Heømanice, Kunvald, Letohrad-Orlice, Líšnice, Luková, Píseèná (dvì stodoly), Pøívrat (dvì stodoly), Øetová, Sopotnice a Strážná. Tato skupina zahrnuje stodoly, jejich roubené stìny nepøesahují výšku pøibližnì 1,5 až 1,7 m. Celkovì 19 stodol. Stodoly s vysokými roubenými stìnami jsou dochovány ve vsích Dolní Èermná, Dlouhá Tøebová, Horní Sloupnice, Lukavice, Øetová, Øetùvka, Sopotnice (dvì stodoly), Strážná, Vlèkov a ve mìstì Žamberk. Výška roubených stìn stodoly zahrnutých do této skupiny pøesahují výšku vymezenou u pøedchozí skupiny stodol. Celkovì 11 stodol. Malé roubené stodoly stojí dodnes ve vsích Bystøec, Dolní Èermná, Koldín, Kunvald, Mladkov (dvì stodoly), Moravský Karlov, Petrovice, Píseèná, Øetová a Sopotnice. Do této skupiny jsou øazeny ty, které mají jeden mlat a jeden pøístodùlek nebo jsou bez pøístodùlku a jejich pùdorys nepøesahuje rozmìr 5 x 5 m. Celkovì 11 stodol. Otazník nad roubenými stodolami V dnešní dobì jsou nejvážnìjšími problémy roubených stodol jejich stavební stav (ve vìtšinì pøípadù špatný) a využití tak, aby jím nebyly tyto objekty dále znehodnocovány a poškozovány. K tomu nutno vzít v úvahu skuteènost, že v pøípadì vìtšiny tìchto staveb pak jakékoliv využití chybí, pomineme-li jejich užívání k odkládání nepotøebných vìcí a garážování traktorù nebo jiných zemìdìlských strojù. Tyto hospodáøské stavby jsou dùležitou (což vyplývá z jejich pùvodního významu v tradièním zemìdìlství) a zároveò velmi ohroženou souèástí naší hmotné lidové kultury (což zase souvisí s absencí jejich smysluplného využití v této dobì). Právì proto je zcela zásadní, spoleènì s vlastníky, hledat pro roubené stodoly nové využití, nebo bez nìj se stanou mrtvým dokladem minulých dob, odsouzeným k postupnému zániku. Památková péèe splní svùj úkol ve vztahu k roubeným stodolám (z širšího pohledu samozøejmì nejen k nim, ale ke všem památkovì hodnotným objektùm), podaøí-li se jí v dnešní dobì chránit tyto stavby zpùsobem, který nebude bránit jejich novému smysluplnému a pøimìøenému uplatnìní. 1 V Ústí n.O. tvoøily zdìné stodoly dlouhou øadu v místì poblíž dnešní Jilemnického ulice. Jejich demolici došlo v prùbìhu 60. až 70. let 20. století, kdy zde vyrostlo panelové sídlištì pøíznaènì zvané Heèmanda. 2 Pojmem usedlost je zde mínìna usedlost zemìdìlská a to ve vesnickém prostøedí, popø. v okrajových èástech malých mìst 3 Poslední polygonální stodoly na tomto území zanikly v 70. letech našeho století. Jednou z posledních byla stodola u èp. 11 v Kerharticích 4 Autorem nìkolika fotografií poøízených v letech 1892-4, které zachycují lidové stavby na Vysokomýtsku, byl Vratislav Votrubec, èlen národopisného hnutí konce minulého století (podílel se na sbìrech národopisného materiálu v rámci pøípravy Národopisné výstavy èeskoslovanské). Tyto snímky, mezi nimiž jsou i fotografie polygonálních stodol, má ve svém depozitáøi Okresní muzeum ve Vysokém Mýtì. 5 Zámìrnì je zde uvedeno, že jde o relativní pøesnost. Na mapách SK jsou nìkteré polygonální stodoly zaznamenány jako obdélné. E. Balᚠv èlánku Mnohoboké stodoly v indikaèních skicách stabilního katastru, in: Èeský lid, 1964, uvádí tabulku, z níž vyplývá, že na mapách SK obcí Tisová a Žichlínek polygonální stodoly zakresleny nejsou. Pøi seznámení se s mapami SK dojdeme ke stejnému závìru. Pøitom v obou obcích existovaly. V Tisové stála u èp. 50 a zboøena byla v roce 1958. Dokladem existence víceboké stodoly v Žichlínku je podle E.Baláše publikování její fotografie “v brožurce >>Deutsche Bauernhäuser aus Mähren<<, Olomouc, 1937, na køíd. Pøíloze II (popis. èís. není uvedeno)”. 6 Víceboké stodoly byly zakresleny ve vsích: Albrechtice, Bìstovice, Èenkovice, Èeské Heømanice, Dlouhá Tøebová, Dobøíkov, Dolní Dobrouè, Horní Dobrouè, Javorník, Lhùta, Lubník (pravdìpodobnì polygonální stodola uzavøená do dvora), Luková, Nìmèice, Rybník, Slatina, Sloupnice, Sruby, Sudislav nad Orlicí, Svatý Jiøí, Vanice, Vlèkov, Vodìrady a Vraclav (celkem 23 lokalit). Naopak k negativnímu zjištìní došlo v pøípadì map stabilního katastru následujících vsí okresu Ústí nad Orlicí: Anenská Studánka, Bìstovice, Bohousová, Brandýs nad Orlicí, Brteè, Buèina, Bystøec, Cotkytle, Èernovír, Èeská Tøebová, Èeské

90

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998 Petrovice, Èervená Voda, Èeské Heømanice, Èeské Libchavy, Dlouhoòovice, Domoradice, Dolní Heømanice, Dolní Houžovec, Dolní Tøešòovec, Džbánov, Hejnice, Helvíkovice, Hnátnice, Horní Heømanice, Horní Houžovec, Horní Tøešòovec, Hrádek, Hrušová, Jamné nad Orlicí, Janovièky, Jehnìdí, Klášterec nad Orlicí, Knapovec, Kníøov, Koldín, Kosoøín, Krasíkov, Kunvald, Lanškroun, Libecina, Litice nad Orlicí, Lhùta, Libecina, Lukavice, Mladkov, Mostek, Nìmèí, Nová Ves (u Zámrsku), Orlièky, Orlov, Ostrov, Oucmanice, Pastviny, Petrovice, Píseèná, Pøívrat, Rudoltice, Rvištì, Øetová, Sázava, Seè, Sedlec, Skuhrov, Skrovnice (Malá a Velká), Sopotnice, Svatý Mikuláš, Šedivec, Tatenice, Tìchonín, Tisová, Trpík, Turov, Ústí nad Orlicí, Vermìøovice, Vraèovice, Záchlumí, Zálší, Zámrsk a Záøecká Lhota (celkem 80 lokalit). 7 Konkrétnì lze nalézt pùdorysné vyznaèení polygonálních stodol kupø. na katastrálních mapách vsí Horní Sloupnice a Sruby. Tyto mapy spadají do druhé poloviny 70. let našeho století, ale zachycují stav starší. Ani jedna ze stodol v té dobì již neexistovala. 8 Existují napø. stavební plány stodol z archivù stavebních úøadù v Brandýse n.O. a Èervené Vodì. Nejde však o stodoly roubené, ale bednìné. 9 Pro základní rozlišení dochovaných stodol byl zvolen velmi jednoduchý zpùsob, který vychází ze zásady, že je tøeba nejprve provést prostý soupis bez dokumentace vyžadující v mnoha pøípadech organizaènì složité (vìtšinou v pøípadech, kdy vlastník nebydlí v usedlosti, k níž objekt patøí) zajištìní vstupu do objektu. Po dokonèení soupisu bude následovat dokumentace podrobnìjší, jejíž dùležitou souèástí bude zaznamenání nosné tesaøské konstrukce. Z této dokumentace bude odvozeno vhodnìjší rozlišení stodol, které již nebude zamìøeno pouze na znaky vyplývající z jejich vnìjšího vzhledu. 10 Bohužel v listopadu 1998 byla provedena její demolice, po níž ze stodoly zùstalo jen její torzo zakryté provizorní pultovou støechou. Literatura: Baláš, E.: Mnohoboké stodoly v indikaèních skicách stabilního katastru, in: Èeský lid, 1964 Baláš, E.: Vznik a vývoj polygonálních stodol, in: Èeskoslovenská etnografie 9, 1961 Frolec, V. - Vaøeka, J.: Lidová architektura/encyklopedie, Praha, 1983 Frolec, V.: Lidová architektura na Moravì a ve Slezsku, Brno 1974 Kramaøík, J.: Krovy s høebenovou vaznicí na èeských venkovských stavbách, in: Èeský lid, 1963 Kuèera, M. - Teplý, J.: Buèina - domy a lidé, ObÚ Buèina 1997 Mencl, V.: Lidová architektura v Èeskoslovensku, Praha 1980 Štìpán, L.: Chalupy, zemìdìlské a technické stavby lidu na Chrudimsku, KSSPPOP Pardubice 1987 Štìpán, L.: Klíè od domova, Hradec Králové 1991 Štìpánek, L.: Vývoj stodol širší oblasti Královéhradecka a Orlických hor, in: Vìdecké práce zemìdìlského muzea 5, 1966 Štìpánek, L.: Pøíspìvek ke zjištìní a problematice polygonálních stodol na severní Moravì a ve Slezsku, in: Èeský lid 57, 1970 kolektiv: Vysokomýtsko, Vysoké Mýto 1931

91

Vesnice - krajina - lidé

Pøíloha: Polygonální stodoly v okr. Ústí nad Orlicí: L ok a lit a

P olygon á ln í j ed n ost r

Albrechtice

Z p ù sob d olozen í

P ozn á m k a

MSK

1 pìtiboká

ob ou st r a n

2

Bìstovice

6

MSK

1 zdìná

Buèina

1

Vysokomýtsko

na mapì SK není

MSK

pìtiboká (pravd.)

MSK

pìtiboká

Èenkovice

1

Èeské Heømanice

1

Dlouhá Tøebová

4

MSK

Dobøíkov

1

MSK

Dolní Dobrouè

2

9

MSK, Mencl, J

Horní Dobrouè

5

2

MSK

Horní Libchavy

?

?

Mencl

Javorník

3

10

MSK

1

Mencl, J

Kerhartice Lanškroun

1+1pravd.

Lhùta

MSK, Štìpánek 1

MSK

Lubník

pravd. v rámci ètyøb. dvorù

MSK

Luková

v rámci ètyøbokých dvorù

MSK

Nìmèice

1+?

?

Ostrov

MSK Mencl

Plchùvky

Baláš

Rybník

1

MSK

Skoøenice

1

Vysokomýtsko

Slatina

1

3

MSK

Sloupnice (Horní a Dolní)

3

3

MSK, J

4

MSK, J

Sruby Sudislav n. Orl.

1

MSK, Mencl

Svatý Jiøí

1

MSK

Tatenice 1

Tøebovice

1

Vodìrady

Zichlínek

Votrubec, Baláš

na mapì SK není

Mencl

Vanice

Vraclav

+1 v rámci dvora

Štìpánek

Tisová

Vlèkov

k dispozici jen èást mapy

1

1

MSK

2

MSK

3

MSK MSK Mencl, Baláš

77 polygonálních stodol doloženo konkrétnì, nejménì 7 doloženo pravdìpodobnì. Legenda: BalហJ  Mencl MSK  Štìpánek 

 - uvádí Emanuel Balᚠv èlánku Mnohoboké stodoly v indikaèních skicách stabilního katastru, in: ÈL, 1964 - jinak (napø. na souèasných katastrálních mapách, …) - zmiòuje V.Mencl v díle Lidová architektura v Èeskoslovensku, str. 318 - mapa stabilního katastru - uvádí L.Štìpánek v èlánku Pøíspìvek ke zjištìní a problematice polygonálních stodol na severní Moravì a ve Slezsku, in: ÈL 57, 1970 Votrubec  - zachycena na fotografiích poøízených v letech 1892-4 Vratislavem Votrubcem Vysokomýtsko - fotografie v publikaci Vysokomýtsko. Stodola z Buèiny zachycena na str. 35 a stodola ze Skoøenice na str. 90.

92

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

1-Velmi dùležitým pramenem k poznání lidových staveb je fotografická dokumentace z období pøípravy národopisné výstavy èeskoslovanské. Snímek zachycuje polygonální stodolu z Vysokomýtska. Foto: Vratislav Votrubec, 1892

2 - Torzo polygonální stodoly z Kerhartic (stávala u usedlosti èp.11), bývalé nemovité kulturní památky r.è.3796. Foto: archiv Památkového ústavu Pardubice, 60.léta 20.století

3 - Stodola obdélného pùdorysu z Výprachtic (stávala u usedlosti èp.162), bývalá nemovitá kulturní památka r.è.4102. Foto: Archiv Památkového ústavu Pardubice, 60.léta 20.století 93

Vesnice - krajina - lidé

04 - Torzo stodoly obdélného pùdorysu z Výprachtic. Detail rybinového spojení trámù roubìní špalety vjezdu do štenýøe, který tvoøí zároveò pøechod do oplotnì. Foto: Jiøí Slavík, zaèátek 80.let 20.století

5-Torzo stodoly obdélného pùdorysu z Bystøice. 1995

94

6-stodola obdélného pùdorysu z Èeských Libchav (stojí v areálu èp.30). Díky zpùsobu osazení vjezdových vrat ji lze ozbaèit za špaletovou (špaleta vjezdu má hloubku pøibližnì 40 cm)

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

7 - Stodola obdélného pùdorysu z Horních Heømanic (stojí u domu èp.43). Nízké roubené stìny, strmá støecha a velmi výrazné zvýšení støechy nad vjezdem jí dodávají archaický vzhled. Foto: Urbánek, 1993

8 - Stodola obdélného pùdorysu z Píseèné (stojí u domu èp.66). Dvojnásobný rozmìr pøístodùlku vlevo od mlatu (oproti obvyklému) je dán rozšíøením stodoly o kolnu. Foto. Miroslava Cejpová, 1992

9 - K malým stodolám se øadí i tato z dvou dochovaných v Mladkovì (stojí u domu èp.110). V období mezi svìtovými válkami byla zvýšena bednìnými stìnami, což souviselo s jejím dalším využitím - k uložení sena. Foto: Urbánek, 1995 95

Vesnice - krajina - lidé

10 - O tom, že zmìna využití vyvolávala úpravy malých roubených stodol, svìdèí také tato stodola z Petrovic u Lanškrouna (stojí u domu èp.30). Kromì zvýšení bednìnou stìnou (prostor byl využit k uložení sena) byla rozšíøena v pravé èásti o kolnu. Foto: Urbánek, 1995

11 - Pùvodní malá stodola obdélného pùdorysu v Bystøeci (stojí u domu èp.115) byla rozšíøena o mlat uzavøený pilíøovou konstrukcí s bìdnìnými výplòovými poli. Tato mladší èást na první pohled pùsobí rušivì, ale je tøeba si prohlédnout stodolu z rùzných úhlù ... Foto: Miroslava Cejpová, 1992

96

12 - ...pøi pohledu z druhé strany zvýšení støechy nad vjezdem a s tím souvisící bednìné "polopatro" nièím nevyboèují z obvyklého hmotového rámce stodol vybudovaných tradièním stavitelstvím. Foto. Miroslava Cejpová, 1992

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Další památkovì hodnotná vesnická sídla v jižních Èechách – návrhy na ochranu pod èarou Ing. Stanislav Dvoøák – PÚ v Èeských Budìjovicích Blanice, okr. Strakonice Obec Blanice (pùvodnì Velká Blanice) u Bavorova (cca 15 èp.) je pøipomínaná k r.1274 jako ves s farním kostelem sv. Jiljí, kterému byly podøízeny fil. kostely v Bavorovì a Vitìjovicích (pùvodnì Vitìjicích). Obec mìla velký význam pro rod Bavorù – za Bavora III. (1289-1318). Zaujímala strategické místo na tehdejší významné køižovatce cest. Po zakoupení panství Rožmberky (1334) by lo zbudováno mìsto Bavorov s dìkanským kostelem pøi pùvodním románském bavorovském hradu. Tento hrad byl po dostavbì Helfenburka (1360¨) ponechán k úplnému zániku. Rovnìž Blanice ztratila v této dobì svùj význam. V místopise kraje Prácheòského najdeme dále informaci o tom, že Petr ze Zázele r.1544 vkládá m.j. do obnovených desek zemských. Z doby založení vesnice se dochoval jenom kostel sv. Jiljí, založený pùvodnì v 2.polovinì 12.století. Loï byla však kolem r.1280 nahrazena novou, románský presbytáø pak v l. 138590 za Jana z Rožmberka pøíènou lodí a novým presbytáøem obdélného pùdorysu s pìti opìráky pro dvì klenebná pole. Pro souèasnost je podstatné to, že vesnice se nám dochovala v konzervovaném rozsahu, i když architektura zástavby je dnes výhradnì zdìná a novovìká. Lze zde najít jen málo fragmentù starších, tedy barokních staveb. Pøesto je skladba øady tøí sousedních usedlostí ojedinìlá zejména prùèelím, které typovì navazuje na slohové barokní plánové uspoøádání (viz napø. dvùr èp.176 pøi hradu Borotín u Tábora), kdy prùèelí je tvoøeno postranními štítovými objekty a symetrickou slohovì zdobenou vjezdovou branou a brankou v ohradní prùèelní zdi. Atmosféra obce je mimoøádnì intimní. Lze se domnívat, že k tomu pøispívá zejména ta skuteènost, že obec je situována na mírném ostrohu nad øíèkou a není prùjezdná. Silnice zde konèí, chceme-li však vykroèit alespoò polní cestou smìrem k Bavorovu, nenalezneme žádný mostek pøes øíèku. Zdejší skupinka usedlostí pøi øíèce Blanici napovídá, že zde býval pøes øeku pouze brod. Nepochopením a nedocenìním zdejší urbanistické hodnoty však v nedávné dobì došlo k nìkolika rušivým stavebním poèinùm, a to postavením 2 rodinných domkù v tìsné blízkosti kostela a rekonstrukci zemìdìlské usedlosti èp.6 v “bakelitovém” slohu na penzion. Tuto situaci je možné zmírnit zmìnou nátìru na jakýkoliv pastelový. Rovnìž tak lze starobylý ráz vsi doplnit dílèími rekonstrukcemi zbytkù pozdnì barokního špýcharu a brány pøi èp.7 a domnìlých zbytkù fary (snad èp.8) s ohradní zdí jejího areálu. Závìrem mùžeme øíci, že pøes uvedené nedostatky jsme zde míru urbanistické a historické hodnoty sídla oprávnìni hodnotit jako mimoøádnou a z tohoto dùvodu byla vesnice vytipována k zaøazení do seznamu vesnických památkových rezervací. Únice, okr. Strakonice Ves se nachází 7 km severnì od Strakonic. Velmož Bavor III., jemuž náležela, ji podle historických pramenù r.1308 daroval øádu sv. Jana (Johanitským rytíøùm). Znamená to, že ves byla v té dobì již jistì nìkolik desítek let existující a s prosperujícím zabìhnutým polním hospodaøením. Z toho lze dále odvodit, že ves náleží románské vlnì kolonizace. Další zmínka o vsi je datovaná k r.1569, kdy se sdìluje, že ves náleží do tzv. šestého rychtáøského panství øádu Johanitù ze Strakonic (celkem jich bylo asi 15). Vesnice není sice pozoruhodná žádnou vyjímìènou slohovou, církevní nebo civilní architekturou, ale je vývojovì zakonzervována od doby kolem r.1900. Hospodáøským a spoleèenským centrem zde nepochybnì byla usedlost èp.1, dnes klasicistního vzhledu, která však v sobì ukrývá pozùstatky renesanèní dispozice obytného domu, zaklenutá nejen v pøízemí, ale i v patøe. Za vstupem do domu se nachází rozlehlá støedová hala s otevøeným schodištìm do patra. Pozoruhodné jsou i kápì valených kleneb stájí s omítkou ve hrotech vytaženou do krucifixù. Zvláštní je i usedlost èp.6, která hmotou obytného domu vyboèuje z místní typologie a pøipomíná stavby na Jesenicku. Uvedené skuteènosti si jistì zaslouží pozornost a jejich další studování bude pouze otázkou èasu. Vesnice je ulicová, prùjezdná, zdá se, že všechny usedlosti jsou trvale obývány. Strategicky výhodná poloha u Strakonic bude asi v budoucnu stimulem pro zahušování a pøestavby objektù, takže souèasný cca 100 let konzervovaný stav bude bez možnosti urbanistického ovlivnìní ukonèen. Obec má asi 20 èp. Její 97

Vesnice - krajina - lidé

výjimeènost spoèívá nejen v témìø úplné intaktnosti, ale také v tom, že nìkteré objekty jsou zde postaveny z vápencového lomového kamene režnì, takže vnímavý pøíchozí se tu ocitá v nezvyklém prostøedí. Vesnice byla zaøazena mezi budoucí VPZ.

Blanice èp2 - celkový pohled, ve fasádì patrny nerovnosti postarší štukové výzdobì

Blanice èp.3 - celkovì degradované prùèelí

Blanice u èp.7 - fragmenty zemìdìlské usedlosti

Blanice èp.1 - zdìný plot pøedzahrádky

Blanice - prùhled pøíjezdovou silnicí od jihu

Blanice èp.3 - zemìdìlská usedlost, východní + severní strana 98

Blanice èp.7 - torzo zemìdelské usedlosti

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Blanice - kostel sv.Jiljí, celkový pohled

Blanice èp.3 - tvar vjezdové brány okraden o trojúhelníkový štít a 3 èoèky

99

Vesnice - krajina - lidé

Únice èp.7 - zemìdìlská usedlost

Únice èp.6 - zvlášní hmota obytného objektu zemìdìlské usedlosti

Únice èp.7 - celkový pohled

Únice èp.1 - celkový pohled na prùèelí zemìdìlské usedlosti

Únice - jižní, zúžená èást návsi 100

Únice èp.1 a 7 - zemìdìlské usedlosti

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Pøíklady obytných staveb lidové roubené architektury na okrese Beroun PhDr. Helena Mevaldová - Národopisné oddìlení Národního muzea v Praze Území okresu Beroun patøilo k oblasti roubeného domu v Èeských zemích a lidové roubené stavby i zde pøedstavovaly až do poloviny minulého století podstatnou èást obytných i hospodáøských stavení. Jejich doklady - dnes již prakticky ojedinìlé - nacházíme v terénu pøedevším ve dvou oblastech. První se táhne pøi severozápadní hranici okresu, ve vsích ležících uvnitø a na okraji køivoklátských lesù. Druhá se rozkládá podél protilehlé jihovýchodní hranice okresu v oblasti pøiléhající k rozsáhlým Brdským lesùm. Tuto skuteènost potvrzuje i studium mapových dokladù (indikaèních skic èi císaøských otiskù z r.1840). V oblasti Køivoklátské vrchoviny a køivoklátských lesù v øadì obcí výraznì pøevažovala roubená architektura (Kublov, Bøezová, Svatá, Èernín - 61 až 76 % staveb ze døeva). Stejnì tak na severních svazích Brd a na jejich úpatí byly stavby ze døeva zastoupeny ve významném poètu (46 - 93 %)1 . Tyto dvì základní oblasti lidových roubených staveb od sebe oddìluje údolí Litavky a jejího pøítoku Stroupinského potoka, kterým od støedovìku procházela hlavní silnice z Prahy pøes Beroun do Plznì a Norimberku, která tvoøí podélnou osu okresu, smìøující od jz k sv. Na ní leží vìtšina mìst a  prùmyslových støedisek okresu (Beroun, Zdice, Žebrák, Cerhovice; v údolí Èerveného potoka Hoøovice a Komárov), kde se zdìná architektura prosadila nejdøíve; Z dosavadního studia mapových podkladù je patrné, že v severovýchodní èásti okresu zdìná architektura pøevažovala již roku 1840 a že dosahovala až do nìkterých obcí ležících v nejjižnìjší èásti Èeského krasu (Bykoš, Vinaøice, Mìòany, Korno, Slavíky, Bítov). Procento zastoupení roubených staveb zde kolísá od 4 % až do 38 %. V jihozápadní èásti okresu - jižnì od linie Kublov, Praskolesy, Libomyšl a Velký Chlumec - se také podstatnì více stavìlo z nepálených cihel, jak je zøejmé nejen z terénního výzkumu, ale pøedevším ze statistických údajù.2 Roubený dùm na Berounsku patøí k domu Støedoèeské pahorkatiny a povodí Berounky .Je pøízemní, roubený, komorového typu s èernou kuchyní, chlebovou pecí ve svìtnici, s pøedsazenou lomenicí a s kabøincem ve vrcholu sedlové doškové støechy; usedlost trojstranná, štítová orientace.3 V povodí Berounky se objevují i vlivy západoèeské a místní dobové prvky (dvì komory za sebou v podélné ose domu, vydìlený pøístìnek u pøední svìtnice, sdružená okna aj.). Mívá - zejména na Berounsku a zvláštì dnes - málo ozdobných prvkù, a je to bednìné, ozdobnì vykrajované, orámování oken nebo zdobnì skládaná lomenice (obvykle ze svisle nebo støechovitì kladených prken tj. rovnobìžnì s rovinou støechy). To èiní tento typ domu nenápadným až chudým a nepøíliš atraktivním. Na území okresu Beroun jsem jako etnografka Okresního muzea v Berounì v letech 1984 až 1989, (ojedinìle i pozdìji) provádìla výzkum a dokumentaci lidové roubené architektury. Ve 108 ze 138 sídel okresu Beroun tehdy stálo ještì 152 roubených staveb. Z nich však byla znaèná èást byla jen torzem pùvodní budovy nebo souboru budov. Dokumentována jich byla témìø polovina z nich (více než 70, zejména šlo o zamìøení pùdorysu), ne vždy však bylo možné provést dokumentaci takovým zpùsobem, jaký jsem si pøedstavovala. Vìtšinu staveb - okolo 30 - pøedstavoval trojprostorový roubený dùm nebo roubená svìtnice takového domu. Po 10 stavbách pøedstavovaly dvoutraktový dùm a dùm s vydìleným pøístìnkem u pøední svìtnice (zde zvaný èasto vejstupek), asi 30 staveb pøedstavovala hospodáøská stavení. Do souèasnosti dochované roubené stavby jsou jen zlomkem stavu zachyceného na indikaèních skicách nebo císaøských otiscích map z roku 1840. Z obcí, které mìly v roce 1840 nìkolik desítek lidových roubených staveb, se do souèasnosti dochovaly obvykle dvì, nanejvýš šest až jedenáct v jedné vsi. K nejzajímavìjším objektùm patøí pochopitelnì ty, které jsou památkovì chránìny. V tomto pøíspìvku se však chci zamìøit pøedevším na objekty, které v seznamu památek zapsány nejsou a jsou nìèím výjimeèné. O typických objektech zaznamenaných pøi dokumentaci, kterými jsou trojprostorové domy komorového typu, èasto už bez èerné kuchynì a chlebové pece ve svìtnici, se zmíním se jen pøíležitostnì Podbrdsko, rozsáhlé území, jehož osu tvoøí lesnaté pohoøí Brdy a na nì navazující Høebeny, se rozkládá na území okresù Pøíbram, Rokycany a Beroun. Pokud je v tomto pøíspìvku použito výrazu Podbrdsko, vždy se vztahuje pouze k té jeho oblasti, která je vymezena hranicemi okresu Beroun. Severnìji položená oblast Podbrdska na okrese Beroun (oznaèení ji odlišuje od oblasti Podbrdska v jihozápadním cípu okresu) se z onìch tøí jmenovaných vyznaèuje nejmenším poètem místních dobových 101

Vesnice - krajina - lidé

prvkù a nejménì atraktivními stavbami. Èastìji než na ostatním území okresu zde bylo možné najít roubené domy „v kožichu“, povalové stropy v komorách nebo vnìjší stìny stavby obílené pøímo na trámy (ty již z terénu prakticky zmizely). Mezi takové typické trojprostorové domy patøil napøíklad jeden z nejstarších datovaných objektù na okrese - dùm ve Lhotce u Lochovic èp.33. Datování „1727“ je vyryto na trámu ve svìtnici, dùm však byl již v 80.letech uvnitø znaènì pøestavìn (pøesunuty pøíèky v síni a komoøe). Podobných trojprostorových domù je možné zde zaznamenat více (Bìštín 8, Podbrdy 37, Osov 40, Lhotka u Lochovic 25, - se dvìma komorami za sebou). Trojprostorový dùm v „kožichu“ v Osovci èp.22 je zajímavý nejen svými malými rozmìry (ve svìtnici 3,80 x 3,97 m žilo a spalo ještì v polovinì tohoto století až 5 lidí), ale zejména konstrukcí štítu. Tvoøí ho svislé tyèe proplétané povøísly, tj. slamìnými provazci. Dispozici dodateènì rozvinutou pozdìjší pøístavbou mìl také roubený obytný dùm v Osovci èp.14 (zboøen v 90.letech) s dodateènì pøistavìným zdìným zadním traktem (komora, sklep, kùlna) a se zdìnými hospodáøskými budovami pod jednou støechou. Jednoduchou avšak zajímavou dispozici mìl roubený objekt výmìnku u statku v Neumìtelích èp.l8. Dvouprostorová obytná èást, pøedìlená na dvì nestejnì velké prostory ve tvaru „L“, navazuje pøímo na mlat a stodùlku, vstup do obytné prostory je ze štítové stìny - tudy vede chodníèek, zápraží, podél hlavního obytného domu. Výmìnek je orientován kolmo k tomuto domu, zadní okapovou stìnou podél hlavní komunikace, druhá okapová stìna je nádvorní - uzavíral ze ètvrté strany dvùr. V oblasti Køivoklátské vrchoviny a køivoklátských lesù se èastìji než v oblasti severovýchodního Podbrdska uchovala celá stavení a soubory staveb, lomenice u zachovaných domù jsou podstatnì ozdobnìjší než u pøedchozí oblasti. Nejtypiètìjší je v tomto smìru obec Žloukovice, s øadou staveb zapsaných v seznamu památkové péèe. Dále obec Hudlice s domkem J.Jungmanna a  dvoutraktovým obytným domem èp.19. Stavbám v tìchto obcích byla také vìnována pozornost v literatuøe.4 Památkovì chránìný objekt je také v Nižboru a v Chyòavì èp.85. V této obci také stávala roubená škola s doškovou støechou, zboøená na poèátku 60.let (Její fotografie jsou dochovány). Rozsáhlý roubený dùm s rozvinutým pùdorysem v Bøezové èp.7 je zbytkem rozsáhlého statku, v nìmž již témìø všechny hospodáøské budovy byly pøestavìny na kamenné stavby, roubený výmìnek byl zboøen 1940, došková støecha byla vymìnìna za eternitovou krytinu v r.1937. V dobì dokumentace obsahovala pøední èást domu dvì svìtnice umístìné za sebou, které mìly délku 3,25 m a 3,30 m; pøední nebyla vytápìná, druhá svìtnice mìla na vnìjší stranì kamenné stìny (sousedící s pùvodní èernou kuchyní) zachováno vydutí kamenné pece. Pùvodnì možná obì svìtnice tvoøily jednu místnost, na roubené stìnì není patrné zabudování pøíèky. Ve støední èásti domu byla síò (z ní èást plochy zabíraly schody na pùdu se samostatným vstupem ze dvora), v zadní èásti sínì je kuchynì (pùvodnì èerná kuchynì) s tzv. kalhotovým komínem a s malým novì probouraným oknem. V zadní èásti domu, vlevo od vstupu do sínì se vstupovalo do velké místnosti, v níž údajnì bývala pec (dnes není jasné, zda to byla pùvodnì také svìtnice, nebo jen komora). Za ní byly - vedle sebe v šíøi domu - umístìny dvì komùrky. Do pøední se vstupovalo buï ze dvora, nebo ze svìtnice umístìné vlevo od sínì. Do zadní byl pøístup z pøední komory. Ve Žloukovicích je chránìná celá øada staveb zahrnujících jak celý statek (èp.5), tak obytný dùm (èp.16 - se dvìma komorami za sebou) a patrový špýchárek v pøízemí s kolnou (bývalé è.17, nyní 0514). V této oblasti se ještì v nìkolika objektech vyskytoval trámový záklopový strop. Byl obvykle složen z pøíèných asi 1 až 1,5 m vzdálených stropnic pøes nìž byly kladena prkna - záklopy s vytøídáním na pøesah. Záklopy byly bìžnì 30 i více cm široké se skosenými profilovanými hranami. Pùvodnì byl patrnì všude tmavý, ve 20.letech 20.stol. se zaèal bílit èi lakovat svìtlou barvou, aby bylo ve svìtnici více svìtla (napø. Toèník èp.27 stavení datováno 1802, Bøezová 7). V JZ cípu okresu se tyto stropy již nevyskytovaly. Èást Podbrska v jihozápadním cípu okresu Beroun nese nejvýraznìjší znaky místních dobových prvkù. Na okrese Beroun je to oblast s nejzajímavìjšími lidovými roubenými stavbami, což dokládá i existence vesnické památkové zóny Olešná. Charakteristickým rysem u dochovaných staveb je témìø pravidelný výskyt trojdílného domu s rozvinutým pùdorysem. Bìžný je pøístìnek („vejstupek“) - místnost vydìlená v pøení svìtnici podél její zadní stìny. Velmi èasto se také vyskytují dvì komory seøazené vedle sebe v podélné ose domu, nikoli tedy øazené za sebou. Èerné kuchynì byly èasto prùchozí, umožòovaly prùchod z pøední do zadní 102

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

èásti domu s rozvinutým pùdorysem. Èernou kuchyní se procházelo do sklepa (Olešná èp. 8), spíže, vejminku (pùvodnì možná dílna ? - Olešná 22, dùm je však již zdìný), malé komory (tzv. kvelbíku napø. Olešná èp., 66 Kvaò èp.32 Kvaò 45) nebo do chodbièky. Èastý je zde výskyt pavlaèového zápraží, zde zvaného „besídka“ nebo „palanda“. Toto zápraží probíhá nejen podél nádvorní èásti domu, ale i v jeho štítové stìnì. Štít je proto silnì pøedsazen pøed štítovou stìnu. Tento výrazný konstrukèní prvek se ovšem typický i pro sousedící oblast Rokycanska. Všechny tyto místní dobové prvky u obytného domu se spolu s roubenými hospodáøskými stavbami se koncentrují zejména do obcí Olešná (èp.1, 2, 5, 8, 12, 13, 22, 23, 36, 37, 66), Zajeèov (spolu s èástí Sv.Dobrotivá - èp.13, 26, 42, 60, døíve památkovì chránìná èp.8,9), Nová Ves (èp. 10, 17, 23, 26, 28, 41, 43), Jivina (èp.1, 2, 12, 13, 17, 18, 34), Kvaò (èp. 10, 32, 45, 53, 41, 33, 31), Kozojedy (èp. 8). Samozøejmì výskyt tìchto charakteristických znakù nekonèí na hranicích okresu Beroun, tento typ domu se vyskytuje i v dalších èástech Podbdska, zejména smìrem na jih a západ od této oblasti. Václav Mencl5 považuje rozvinutý pùdorys a existenci pøístìnku, které jsou charakteristické pro lokální dobovou formu domu v jihozápadní èásti okresu Beroun, za pøíznak relativnì mladého osídlení. Vzhledem k tomu, že domy s rozvinutým pùdorysem lze nalézt i v obcích se starším osídlením, domnívám se, uvedený názor neodpovídá zcela pøesnì skuteènosti. V této èásti okresu vznikalo osídlení postupnì v souvislosti s dolováním železných i barevných rud, železáøstvím a lesním hospodaøením vrchnosti, které s ním souviselo. Existují zde proto mladé osady pocházející až z 18.století (Neøežín, Nová Ves), další, které vznikly v 17.století (Chaloupky) a v l6.století (Kvaò, Zajeèov); vznik samotných vsí Olešná a Jivina je kladen do 14.století.6 Lze pøipustit, že mladší typ domu ovlivnil i pùdorys staveb ve starších obcích. Z øady pøíkladù domù s rozvinutým pùdorysem na tomto místì pøedstavím jen dva. Dùm ve Kvani èp.45 je dvoutraktový. Síò je v zadní èásti pøedìlena nejen ponìkud atypickou zalomenou stìnou, ale i udírnou. Èerná kuchynì se nedochovala. Ze sínì se (vpravo) vchází do svìtnice, odkud pùvodnì vedly dveøe do pøístìnku, do kterého se nyní vstupuje z oddìleného „kvelbíku“ v zadní èásti sínì. Ze sínì se (vlevo) vstupuje do malé zadní komùrky, zatímco pøed ní je vedle sínì umístìn chlév se vstupem ze dvora. Vedle chléva se vchází do mlátku, odkud vedou schodu jak na pùdu, tak do sklepa (umístìny uprostøed mlátku). Sousední roubenou prostoru pøedstavuje kùlna. Dùm má údajnì na trámu na pùdì vroèení asi 1888 (to se mi ale nepodaøilo nalézt). Podobnì rozvinutý pùdorys má i dùm v Horní Kvani èp.32, který má svìtnici s pøístìnkem, síò s prùchozí èernou kuchyní, kudy se vstupuje do komùrky, ze sínì vede vstup do bývalé komory, odkud vede vchod do další zadní komory. Pøed touto komorou (u nádvorní stìny) je kùlna.Obdobnì èlenitý dùm v Kvani èp.10 je na stropním trámu datován do r.1795. Pøi dokumentaci lidové roubené architektury, kterou jsem na okrese Beroun provádìla v 80.letech letech (do roku 1989), jsem zjstila, že ve 108 ze 138 sídel na okrese Beroun dosud stojí 152 roubených staveb, vìtšinou dochovaných v torzálním stavu. Dokumentováno (alespoò v pùdorysu) jich bylo témìø 70. Vìtšinu z tìchto staveb - okolo 30 - pøedstavoval trojprostorový roubený dùm nebo dùm s roubenou svìtnicí, typ bìžný i u zdìné architektury. Z dosavadního studia a dokumentace v terénu vyplývá, že roubený dùm na okrese Beroun dosahoval nejvìtšího poètu místních dobových prvkù, èlenitosti a tím i nejvìtší zajímavosti v jihozápadním cípu okresu. Zajímavé stavby lze najít i v sousedství køivoklátských lesù, zatímco na ostatním území Berounska nejsou místní lokální prvky nápadné, resp. dochované. I na omezeném poètu objektù, které se dochovaly do souèasnosti (resp. mohly být zdokumentovány), lze vidìt u typu domu Støedoèeské pahorkatiny a povodí Berounky, který je nenápadný, skromný a  nepøíliš atraktivní ,variabilitu a invenci ,s jakou byla konkrétní stavba pøizpùsobována terénu. 1 Mevaldová H., Pøedbìžné výsledky dokumentace lidové roubené architektury na okrese Beroun. Porovnání výsledkù dokumentace se studiem indikaèních skic. in Studie k lidovému stavitelství I. Nejnovìjší poznatky ke studiu vesnického domu l8. a l9.století, sborník pøíspìvkù ze semináøe v Èeském Dubu 9.-10.dubna 1997. Vydalo Okresní muzeum v Klatovech, 1998, str. 2-18 2 Výsledky sèítání lidu, domù a bytù z 1.1.1980. Mevaldová H., Pøedbìžné výsledky dokumentace lidové roubené architektury na okrese Beroun. Porovnání výsledkù dokumentace se studiem indikaèních skic. in Studie k lidovému stavitelství I. (Nejnovìjší poznatky ke studiu vesnického domu 18. - 19.století.) Sborník pøíspìvkù ze stejnojmenného semináøe v Èeském Dubu 9.-10.dubna 1997. Vydalo Okr.muzeum v Klatovech, 1998, str. 4-6, mapa 1.

103

Vesnice - krajina - lidé 3 V. Frolec, J. Vaøeka: Lidová architektura, Praha 1983, s. 47 4 Koula Jan: Døevìné domy ve Žloukovicích, Èeský lid 11, s. 423-426. Štìpánek Ladislav: Rodná chalupa Josefa Jungmanna a její stavební vývoj. Èeský lid 58, 1971, è.4, s.239-241. 5 Václav Mencl: Lidová architektura v Èeskoslovensku, Praha 1980, s. 256, 276 6 Statistický lexikon obcí Èeské republiky 1992, Praha 1994, s.84-90), M. Flegl: Osada Neøežín na Hoøovicku v 18.století, Muzejní a vlastivìdná práce 35/ Èasopis pøátel starožitností /105, èís. 3/1997, s.151

severní èást Podbrdska

Lhotka u Lochovic èp.33, - roubený dùm

Osovec èp.14 - roubený dùm 104

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998 Osovec èp.14

Osovec èp.14 - nádvorní stìna, zboøena v 90.letech 20.století (foto 1984)

Neumìtely èp.18 - roubený dùm - výmìnek

105

Vesnice - krajina - lidé

Neumìtely èp.18 - výmìnek, nádvorní stìna - obytná èást

Neumìtely èp.18 - výmìnek, nádvorní stìna - hospodáøská èást

Neumìtely èp.18 - výmìnek 106

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998 jižní Podbrdsko

Olešná èp.23, stav v r.1986

Olešná èp.23 - štít domu

Olešná èp.23 - zadní stìna domu

Olešná èp.23 - zadní štít domu

107

Vesnice - krajina - lidé

Kvaò èp.45

Kvaò èp.45 - nádvorní stìna

Kvaò èp.45 - nádvorní stìna

108

Kvaò èp.45 - nádvorní stìna, torzo "besídky" (pavlaèe)

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Horní Kvaò èp.32

Jivina èp.37 - obytný dùm s pavlaèí - "besídkou"

Kvaò èp.41 - dùm s èelní i boèní pavlaèí - "besídkou"

Horní Kvaò èp.32 - zadní stìna domu

109

Køivoklátsko

Vesnice - krajina - lidé

Bøezová èp.7

Bøezová èp.7 - okenice na oknì svìtnice (zadní stìna domu)

Bøezová èp.7 - zbytek tìlesa pece v zadní stìnì domu 110

Bøezová èp.7 - nádvorní stìna

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Všeradice

Podbrdy èp.37 111

Vesnice - krajina - lidé

Nesvaèily èp.8

Osovec èp.38 112

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Vižim èp.48 (1777)

Podbrdy èp.37 113

Vesnice - krajina - lidé

Urbanistický vývoj Kolodìj Ing. Jan Vinaø - MURUS, spol.s.r.o. Kolodìje, dnes místní èást Prahy, jsou známé spíše z novodobé historie - jako první letní sídlo presidenta Masaryka, dìjištì „výslechù“ Slánského nebo místo, kde Klaus s Meèiarem dohodli rozdìlení Èeskoslovenska. Dnes bych však na pøíkladu Kolodìj chtìl ukázat, že je možné s velkou podrobností postihnout historický vývoj osídlení, pøestože historické prameny jsou na informace o vsi pomìrnì skoupé. Základem byla identifikace usedlostí doložených v pozemkových knihách a katastrech spolu s analýzou cest na katastru obce i v širokém okolí, založenou na indikaèních skicách a ovìøovanou v terénu. S nepodstatnými výjimkami je možné sledovat zmìny parcelace usedlostí v obci ze souèasnosti do 17.století (do berní ruly) a na základì úvah o funkci cest je možné dojít k pravdìpodobné podobì vesnice ve støedovìku. Tuto analýzu nám v Kolodìjích usnadòují dvì okolnosti: 1. Kolodìje ležely na cestì z Prahy na Moravu a jak si ukážeme, jejich vznik s existencí cesty pravdìpodobnì pøímo souvisel. 2. V 18.století došlo v souvislosti s pøestavbou zámku k výraznému zásahu do urbanismu obce. Trasu moravské cesty pøes Kolodìje máme doloženou z nejvyšších míst - Karel IV. totiž v roce 1359 daroval Kolodìje svému bratru Janu Jindøichovi, markrabìti moravskému, aby mìl pohodlnou pøíležitost prodlévat v jeho blízkosti a úèastnit se vládních porad a dvorských slavností v Praze, právì s podotknutím, že Kolodìje leží pøi cestì na Moravu. Podívejme se na trasu cesty z Prahy na východ, základní fakta o ní uvádí Vilém Lorenc v Novém Mìstì pražském (obr. è.1). Silnice na Moravu se vyhýbala Èerným lesùm mezi Øíèany a Kostelcem a lesu Fidrholci a pøecházela øíèku Rokytku, jejíž vysoký pravý bøeh tvoøí okraj pražské kotliny položené níže než krajina od Prahy na východ. Pøíhodná místa k pøechodu Rokytky v úseku mezi Øíèany a Bìchovicemi jsou u hradištì na Markétì, u Kralovic, u Hájku a další právì v Kolodìjích. Zøejmì nejstarší cesta z Prahy na východ se v Uhøínìvsi napojovala na starou cestu, která vedla od Berounky do Polabí, a jejíž smìr je fixován osou pùvodnì románského kostela v Uhøínìvsi, pøecházela pod hradištìm na Markétì Rokytku a pøes Škvorec a Tismice vedla do Èeského Brodu, kam vstupovala od jihozápadu Pražskou branou a vycházela Kouøimskou branou k jihovýchodu. Trasu moravské cesty pøes Kolodìje není tøeba hledat, její témìø pøímý prùbìh mùžeme sledovat Vinohradskou a Èernokosteleckou ulicí pøes Štìrboholy, Litožnici, Kolodìje, Kvìtnici až do Škvorce, kde se napojila na zmínìnou cestu starší (obr. è.2). Prùbìh cesty je témìø v celé délce doložen v indikaèních skicách i v terénu. První zmínka o Kolodìjích je z roku 1346, kdy zde už stála tvrz (obr. è.3). Na všech vyobrazeních má hrad i pozdìjší zámek v Kolodìjích nezvykle vysokou kulatou vìž, která byla zboøena až pøi pøestavbì roku 1806. Tvrze stály i u dalších pøechodù moravské cesty pøes potoky: v Litožnici na Øíèanském potoce a v Kvìtnici na Výmole (obr. è.4). Zatímco tyto tvrze stály pøímo u potoka, hrad v Kolodìjích byl na vyšším pravém bøehu Rokytky a jeho vysoká vìž umožòovala pøímý dohled na sousední hrady pøes kopce, které jsou v trase cesty (obr. è.5). Prùbìh cesty v dnešním terénu zachycuje letecká fotografie od Litožnice. (obr. è.6) V Kolodìjích vedla cesta od brodu pøímo po spádnici na vysoký pravý bøeh Rokytky. K ní se pøipojovaly široce vyježdìné odboèky ke hradu a spojky k místním a starším cestám, které jsou patrné ještì na mapách stabilního katastru, (obr. è.7) je vidìt, že cesta musela být velmi frekventovaná. Z doby pøed Bílou horou nejsou doklady o existenci jiných objektù než hradu, pozdìji zámku; je však velmi pravdìpodobné, že pozdìji doložená kovárna a hospoda èp.29, (obr. è.6) ležící na køižovatce všech cest, existovala již ve støedovìku. Povšimnìme si jména Kolodìj, které znamená: ves koláøù. Je zøejmé, že pøi cestì, která spadala prudce ke brodu, nacházeli koláøi èasto uplatnìní. To, že hrad Kolodìje mìl typické obyvatelské jméno, nespornì znamená, že své jméno pøevzal od již existující vesnice (obr. è.8). Historie vzniku obce je pøipomenuta mluvícím znamením a symbolem øíèky Rokytky, které Kolodìje jako pražská místní èást dostaly do znaku. (obr. è.1) Velký výškový rozdíl, který musela cesta pøes Kolodìje pøekonávat, byl patrnì jedním z dùvodù, proè se hledala cesta snazší. Zaèala se užívat nová cesta pøes Bìchovice a Úvaly, která pohodlnì pøechází Rokytku blízko soutoku s Øíèanským potokem a která je i kratší. Tato cesta procházela v délce asi 7 km lesem 114

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Fidrholcem, kde nemohla navázat na starší cesty, proto zøejmì trvalo dlouho, než vznikla. Pozdní vznik cesty dokládá jednak její neorganické napojení na pùdorys Èeského Brodu, jednak okolnost, že kromì Bìchovic a Úval na ní neleží žádná starší obec, starší vesnice jsou mimo její trasu. Pøedpokládáme, že cesta pøes Úvaly pøevzala funkci cesty pøes Kolodìje už v 16.století. Seøadíme-li události, které mìly vliv na vznik Kolodìj a zmìny tras cest na Moravu, mùžeme se pokusit i o jejich datování: · - cesta pøes hradištì na Markétì · 11.stol. - archeologicky doloženo hradištì na Markétì · - první zmínka o Uhøínìvsi · po 1230 - opevnìní Starého Mìsta pražského · - pøedpokládaný vznik cesty pøes Kolodìje · - usazení koláøù - vznik vsi Kolodìj · 1276 - 1296 - založení Èeského Brodu · poè. 14. stol. - pøedpokládaný vznik tvrze (hradu) v Kolodìjích · 1346 - první zmínka o tvrzi a vsi Kolodìje. · 1359 - první zmínka o cestì z Prahy na východ pøes Kolodìje · - pøedpokládaný vznik cesty pøes Bìchovice (dnešní kolínská) · 1489 - 1508 - zánik Litožnice · 1532 - zámek v Kvìtnici pustý · 1532 - doložena existence cesty pøes Fidrholec (dnešní kolínská silnice) · pøed 1765 - postavena císaøská Vídeòská silnice (dnešní kolínská) ***** (obr. è.9) Pøedpokládáme, že stav doložený berní rulou, odráží i situaci v 16.století, kdy již cesta na Moravu pøes Kolodìje ztratila význam, Kolodìje pøestaly být významnou køižovatkou a postupnì se zaèala zastavovat plocha uvnitø vsi, kterou zabíraly cesty a jejich spojky. V 17.století máme doloženy 4 osedlé grunty a 7 usedlostí pustých, v tereziánském katastru 12 usedlostí. Usedlosti se podaøilo identifikovat, dá se s velkou pravdìpodobností sledovat i parcelace pozemkù. (obr. è.10) Pro vývoj vesnice v baroku má velký význam zjištìní Ing. Jana Žižky, že v dosud zachované sýpce panského dvora se skrývá salla terrena zámecké zahrady, kterou je možno datovat do tøetí ètvrtiny 17.století. Je více než pravdìpodobné, že zámecká zahrada mìla geometrickou kompozici, která mohla být vázána na zámek, o jehož podobì v té dobì však víme jen tolik, že jeho hlavní dominantou byla vysoká støedovìká vìž (obr. è.9). (obr. è.11) Na poèátku 18.století došlo k pøestavbì zámku, která znaènì pozmìnila vzhled obce a dosud je urèujícím prvkem její podoby. Souèástí pøestavby byla velkorysá kompozice, která urèila dispozici vlastního zámku s èestným dvorem a novì vytýèila hlavní komunikace, které se mìly pøi pøíjezdu k zámku stát pohledovými osami; každá z nich zøejmì mìla být ukonèena dominantou vedlejší. Jak upozornil Ing. Žižka, je i kompozice zástavby panského dvora vztažena k budovì zámku, její souèástí je i budova salla terrenysýpky a navazující zahrady. Kompozice zahrady byla pravdìpodobnì provázána i s jednou z boèních os, jak naznaèuje poloha panské vinárny (èp.20, pozdìjší školy) a domku zahradníka (èp.3). (obr. è.12) Dùvtip a odvahu barokního architekta plnì oceníme teprve tehdy, když si uvìdomíme, že celá dùmyslná koncepce byla založena na smìru staré cesty od Stupic, inspiraèním zdrojem byla zøejmì mimoøádnì vysoká vìž, (obr. è.13) která se stala hlavní dominatou a úbìžníkem pohledù. Vysoká vìž byla pøi cestì ze Sibøiny vidìt nad vrcholem kopce v ose silnice ze vzdálenosti více než 1km, (obr. è.11) pøi pøíjezdu ke køižovatce se objevilo i zámecké prùèelí, podle pùvodního plánu mìlo pravdìpodobnì být lemováno dominantami boèních os, cesta k zámku vedla podél budov panského dvora, které možná mìly mít svùj protìjšek i na pravé stranì. Že souèástí pùvodního konceptu byly i dominanty boèních os, usuzujeme z toho, že v roce 1806 byl v ose silnice od Újezda postaven kostel Povýšení svatého Køíže, kam byla pøenesena lokalie z újezdského kostela, který byl souèasnì zboøen. Myšlenka pøenesení kostela z Újezda do Kolodìj mìla své opodstatnìní poèátkem 18.století, kdy Újezd, vypálený za tøicetileté války, byl ještì pustý, zùstal tam jenom kostel. V roce 115

Vesnice - krajina - lidé

1783 byl však Újezd znovu založen, dùvodem pro pøenesení kostela do Kolodìj byla tedy spíše realizace starého zámìru. Pøestavbu kolodìjského zámku v letech 1706-1712 podnikl Jan Adam Ondøej z Lichtenštejna, byla spojována s lichtenštejnským stavitelem Domenicem Martinellim, pøímé doklady pro jeho autorství však nejsou. Pøestavbu vlastního zámku nejnovìji pøipsal Pavel Vlèek Františku Maxmiliánu Kaòkovi, který je však v Kolodìjích doložen až v roce 1720, kdy Terezie Anna Savojská pokraèovala v pøestavbì zapoèaté svým otcem. Urbanistická kompozice vznikla jistì již pøi pøestavbì v roce 1706, autorství Martinelliho nelze zatím vylouèit. Jak pøestavba zámku postupovala, není zatím jasné, urèitým vodítkem mùže být nález letopoètu 1779 na trámu v sýpce, který je asi dokladem toho, že tehdy byla salla terrena pøestavìna na špejchar. Dùvodem mohl být zánik sýpky v pùvodním panském dvoøe, který byl v souvislosti se zøízením nových pøíjezdových cest pøemístìn do dnešní polohy. Odpovìï na tyto otázky by mìl poskytnout stavebnì-historický prùzkum zámku, který dosud nebyl proveden. Vidíme, (obr. è.14) jak se mìnila struktura osídlení, (obr.è.12) jak stopy minulosti jsou dodnes patrné v pùdorysu obce (obr.è.15), jak velkorysé koncepce minulosti dodnes urèují strukturu nového osídlení (obr.è.16) - v baroku vytýèené cesty byly zastavìny teprve ve 20.století. Historický vývoj obce je kromì jiného obsahem publikace Kapitoly z dìjin Kolodìj, kde budou uvedeny i další doklady a literatura. Vydání publikace pøipravuje Místní úøad v Kolodìjích ve spolupráci s Úøadem vlády Èeské republiky, mìlo by k nìmu dojít ještì letos. (Reprodukované mapy jsou v originále barevné.)

116

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

117

Vesnice - krajina - lidé

118

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Kolodìje - stabilní katastr 119

Vesnice - krajina - lidé

znak kolodìj

120

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Sýpka panského dvora

121

Vesnice - krajina - lidé

122

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

123

Vesnice - krajina - lidé

124

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Malá Chuchle jako dobové pražské venkovské láznì Mgr. Lubomír Sochor – Pražský ústav památkové péèe Souèástí obvodu Prahy 5 je také obec Malá Chuchle, v jejíž jihozápadní èásti se nalézá památkovì chránìný soubor objektù, z nichž nìkteré náležely k bývalému provozu místních dobových pøedmìstských lázní s vyhlášenými procedurami vodoléèby. První písemnou zmínku o Chuchli uèinil ve své kronice Kanovník Vyšehradský roku 1132 v souvislosti s noèní pøíhodou tehdejšího biskupa Menharta, jenž bìhem jednoho noèního ubytování unikl vèas z lože, zavaleného vzápìtí padajícím balvanem. K rozlišení Malé Chuchle od Velké dochází písemnì až v polovinì 13.století (r.1264), kdy je tu vzpomínáno pùsobnosti místního knìze. Malá Chuchle, jako ves založená jižnì od Prahy ve vltavském údolí pøi úpatí strmých kopcù, lemujících zde úzkou levobøežní øíèní nivu, byla snad pùvodnì majetkem pražského biskupství. V roce 1268 ji zakoupil král a na sklonku 13.století ji vìnoval zbraslavskému klášteru. V prùbìhu15.století, v dobì husitských válek došlo ke konfiskaci majetku, vesnice upadla do držení svìtských vlastníkù. Až koncem 16.století se opìt vrací zbraslavskému klášteru. První konkrétní informace o velikosti této obce lze èerpat až z berní ruly r.1654, kde se uvádí pùsobnost 4 hospodáøù, existence zpustlého chalupnického stavení a mlýna (snad pøi èp.5?) pøi horním korytu dnešního Lázeòského potoka. Mlýn byl roku 1679 novì vystavìn. Novì zbudován byl v té dobì i panský hostinec Vyskoèilka v severní èásti vsi. V Tereziánském katastru z r.1714 jest záznam o pùsobení 3 hospodáøù a existenci mlýna. Josefinský katastr na konci 18.století zaznamenává pouze 8 usedlostí (3 hospodáøi, mlýn, domkáøi, hostinec, lázeòský dvùr, pastouška). Do r.1797 došlo k založení dalších 4 usedlostí. Toho roku jest v Malé Chuchli 12 popisných èísel, v prùbìhu 19.století se tu poèet staveb více než zdvojnásobil. Vedle pùvodnì pøevážnì zemìdìlské èinnosti místních obyvatel tu díky léèivému tzv. Mariánskému prameni, vyvìrajícímu v jihovýchodním úpatí kopce nad vsí, na sklonku 1.poloviny 18.století dochází k zakládání a rozvoji lázeòství, spojeného s vodoléèebnými procedurami. Pramen vyvìrající do tzv. Èertovy strouhy (Lázeòského potoka) se vlastnì stal dalším vývojovým mezníkem v historii místní obydlené lokality. Samotný potok, mírnì meandrovitì smìøující ve smìru západnìvýchodním kolem místní vesnické dominanty, kostelíka Narození Panny Marie, vystavìného v pùvodní podobì barokní na místì pùvodní drobné stavby z doby ještì románské, ústí pøímo do koryta øeky Vltavy.Pùvodní zástavba Malé Chuchle prezentovala typ øadové vsi, vznikající dlouhodobì volnou adicí. Stavení byla situována nestelnomìrnì, s pøiznáním nepravidelné parcelace. Nejednotná ulièní èára byla vyrovnána až pøi výstavbì silnice v 19.století. Znaèná èást pozemkù kolem vsi byla využita pro zahradní úèely. Dobové zprávy o místních vodoléèebných lázních se objevují již roku 1729. Dr.Joann Scrinci, rektor tehdejší pražské Ferdinandovy univerzity, r.1760 sepsal o léèivosti místní pramenité vody rozsáhlé pojednání. V souvislosti s místním lázeòstvím, které tu vrcholí kolem poloviny 19.století, získává pro svoji malebnou polohu a rozvíjející se dopravní spojení s Prahou Malá Chuchle na významu jako výletní a sezónní rekreaèní místo. Vyjma kostelíka Narození Panny Marie byla ještì ve ètyøicátých letech 19.století znaèná èást místních usedlostí vystavìna ze døeva, pøípadnì alespoò støešní plochy stavení byly kryty døevìným šindelem. Panorama Malé Chuchle od jihu je dobovì zobrazeno na malbì (olej na plátnì Rudolfa Kellera z roku 1846 – viz. reprodukce z knihy Jiøí Kropáèek, Pražské veduty, Praha 1995). Ve 2.plánu tohoto obrazu se rýsuje dominantní silueta kostelíka Narození Panny Marie a lázeòská budova èp.42 vlevo, vše zakomponované v místní vegetaèní zeleni bez dopravních staveb ( tzn. bez železnièní tratì Západní dráhy, zde zbudované na pøelomu šedesátých a sedmdesátých let 19.století), které narušily dosavadní izolovanì bukolickou idylu života této vsi, a pøitom zintezívnily návštìvnost lokality. Od koryta Lázeòského potoka severnì položená památkovì chránìná usedlost èp.4 ( Praha 5 – Malá Chuchle, Ul. Zbraslavská è.9, ul. V lázních è.2) byla ještì v roce 1840 na plánu zanesena jako døevìná stavba. Zdìný jednopatrový dùm zbudovaný s jednotraktovou dispozicí je komponován šíøkovì v ose severojižní. V rámci pohledu východního probíhá v úrovni jeho 1.patra podélná pavlaè, propojená s okolní zahradou jednoramenným schodištìm. Pohledovì exponované východní prùèelí, v jádru klasicistní, prodìlalo v 1.desetiletí 20.století secesní úpravy (dekorativní štuková výzdoba na arkádì s motivem stuhy a kruhu). Sedlová støecha objektu pøechází v její pravé èásti ve valbu. Obytné stavením obklopené zahradou, je zvenèí chránìno omítanou ohradní zdí, v jejíž jihovýchodní èásti ústí stylová vjezdová brána do areálu. Brána se vyznaèuje 125

Vesnice - krajina - lidé

eliptickým záklenkem, samotný vjezd lemuje šambrána. Postranní pilastry završuje hmota neorenesanèních kamenných váz. Solitér èp.4 byl zøejmì urèen k obytným a hospodáøským úèelùm. Vskutku stavby provozované pro lázeòské úèely jsou coby nemovité kulturní památky rozesazeny v tìsné blízkosti horního a støedního toku tzv. Èertovy strouhy (Lázeòského potoka) severozápadním, západním a jihozápadním smìrem od místního kostelíka Narození Panny Marie. V jeho tìsné blízkosti se rozkládá v zahradì areál se dvìma bývalými lázeòskými budovami (èp.42, Praha 5 – Malá Chuchle, ul. V lázních 3), dnes sídlem Katedry pedagogiky Zemìdìlské univerzity v Praze. Z nich vývojovì starší stavba, završená mansardovou støechou svým severním prùèelím uzavírá místní náves – námìstíèko uprostøed souboru bývalých chuchelských lázní. Prùèelí této lázeòské budovy (oznaèena jako I) bylo ve 20.století novodobì upraveno (hlazená omítka, novodobá døevìná okna bez lemù šambrán apod..). V ose tohoto hlavního prùèelí se v 19.století nalézal støešní štít s hodinami. V jádru tento dùm prezentuje strohou klasicistní architekturu, vzniklou na pøelomu 18. a 19.století. K tomuto se po polovinì 19.století pøistavìla ve smìru jižním jednopatrová lázeòská budova II s architektonicky hodnotným podélným východním prùèelím s plastickým èlenìním fasády ve stylu neorenesance. Mezi nárožními rizality probíhá ve fasádní ploše 8 arkádových polí s pùlkruhovými pasy. Do polí jsou osazena okna a 2 vstupy v pùlkruhových záklencích. Arkádové archivolty s profilovanou šambránou a støedním volutovým klenákem (ten zdobí štukové motivy putti) ozvláštòují v plochách cviklù medailonky. Nárožní rizality èlení vertikálnì sdružené pilastry. Podélnou hmotu bývalé lázeòské restaurace završuje valbová støecha. V interiéru objektu se dochovaly zrcadlové klenby. Západní stranu malochuchelské návsi (námìstí), jež je plošnì souèástí zdejší ulice V lázních, lemují hmoty dalších dvou bývalých lázeòských domù. Bývalou lázeòskou budovu v jihozápadním cípu souboru prezentuje vlevo situovaný jednopatrový dùm èp.44 (Praha 5 – Malá Chuchle, V lázních è.5), jehož hmotu o ètvereèném pùdorysu uzavírá silueta jehlancové støechy. Pod objektem z r.1840, v jádru klasicistním, prochází podzemní štola, svádìjící vody Lázeòského potoka do regulovaného do jeho otevøeného støedního toku – koryta – podél severní obvodové zdi lodi kostelíka. Snad za nejstarší dochovanou lázeòskou stavbu lze oznaèit jednopatrový objekt (èp.45, Praha 5 – Malá Chuchle, V lázních 7), sousedící vpravo s pøedchozí popsanou budovou pøi èp.44. V jádru barokní dùm s valbovou støechou se vyznaèuje pohledovì exponovaným prùèelím s nikou, v níž bývala umístìna dobová soška Panny Marie. Toto východní prùèelí pohledovì uzavírá prùhledy na lázeòský soubor od železnièní trati smìrem západním. V suterénu této budovy se nalézají pùvodní sklepy s barokní valenou klenbou, èásteènì jsou vylámány ve skále. V této stavbì fungovaly do sklonku 19.století tzv. Židovské láznì. Ze strany severní uzavírá plochu ulièního “námìstíèka” bývalého lázeòského souboru v jádru klasicistní jednopatrový obytný dùm (Vila Maria, èp.43, Praha 5 – Malá Chuchle, V lázních è.4). Jedná se o solitér bývalé myslivny, stavba s valbovou støechou pùdorysnì již zasahuje do svažitého terénu blízkého kopce. Pohledovì exponované jižní pìtiosé prùèelí do ulice je rozèlenìno pøízemní øímsou, okenní šambrány kolem okenních otvorù v úrovni 1.patra mají profilaci. Do pravého boèního prùèelí jest vetknut dobový balkón s møížkovým litinovým zábradlím. V pøízemních prostorách bývalé myslivny se nalézají segmentové klenby do traverz, ostatní stropy se vyznaèují štukovými pohledy. Tato stavba sloužila do konce 19.století k ubytovacím úèelùm, na letním bytì zde opakovanì dlel básník Jaroslav Vrchlický, jehož zde navštívil sochaø J.V.Myslbek, básník J.S.Machar a další osobnosti. Výše jmenované památkovì chránìné budovy spoluvytváøí in situ intaktní soubor dodnes ryze pøedmìstského venkovského rázu, citlivì a stále romanticky zasazeného do místní krajinné scenérie mezi levým bøehem øeky Vltavy a úpatím pøírodních terénních svahù. Tuto lokalitu bude nezbytné v blízké i vzdálené budoucnosti ochránit pøed sebemenšími necitlivými stavebními zásahy. Literatura, prameny: F.Hansl, Smíchovsko a Zbraslavsko (Praha 1899) J.Arbes, Okolí Prahy (Praha 1960) Kronika Zbraslavska (Praha 1985) Tomek, Dìjepis mìsta Prahy, 1855, 1 až 4 A.Sedláèek – místopisný slovník historický království èeského, 1908 F.Ruth, Kronika Královské Prahy a obcí sousedících (Praha 1995) Stavební vývoj obcí na území Hl.M.Prahy – Malá a Velká Chuchle Nemovité kulturní památky hl.m.Prahy, Pøíruèní seznam II.díl, PÚPP, Praha 1990

126

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Bývalá lázeòská budova II.

Praha 5 - Malá Chuchle èp.42, ul. V lázních è.3 - bývalá lázeòská budova II. Detail neorenesanèní fasády v rámci pohledu východního

Bývalá lázeòská budova II. Východní pohled.

Bývalá lázeòská budova II. Pohled od jihu.

Bývalá lázeòská budova II.

127

Vesnice - krajina - lidé

Praha 5 - Malá Chuchle èp.42, ul. V lázních è.3 - bývalá lázeòská budova I. Pohled západní.

Praha 5 - Malá Chuchle èp.42, ul. V lázních è.3 - bývalá lázeòská budova II. Prùèelí s neorenesanèní fasádou.

Praha 5 - Malá Chuchle èp.42, ul. V lázních è.3 - bývalá lázeòská budova I. Pohled severní.

Praha 5 - Malá Chuchle - kostel Narození Panny Marie

128

Praha 5 - Malá Chuchle - kostel Narození Panny Marie

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Èp.44, ul.V lázních 5 a èp.45, ul. V lázních 7 - bývalé lázeòské objekty

Èp.43, ul.V lázních 4 (vila Maria) - bývalá myslivna a èp.45, ul. V lázních è.7

Pohled na èp.44, èp.45 a èp.43

Pohled východní - vpravo Lázeòský potok, v pozadí èp.45 a 43, vlevo kostelík Narození Panny Marie

Jižní pohled na èp.45

Malá Chuchle èp.4, ul. V lázních è.2 - brána do hospodáøského dvora usedlosti, pohled východní

Malá Chuchle èp.4, ul. V lázních è.2 -zahradní prùèelí usedlosti, pohled východní

Malá Chuchle èp.4, ul. V lázních è.2, Zbraslavská è.9 -jižní pohled

129

Vesnice - krajina - lidé

Mezinárodní památkáøský kurz „Renesance“ pro mladé øemeslníky speciální zamìøení : hrázdìné zdivo a jeho stavební, historický a kulturní význam TomᚠEfler student FA ÈVUT Projekt „Renesance“ vznikl na podnìt švýcarského pracovníka v památkové péèi, pana Menuhina ve spolupráci s nìmeckým, polským, èeským a francouzským støediskem pro památkovou péèi a výchovu nových kvalifikovaných øemeslníkù. Dùvodem byl stálý nedostatek kvalifikovaných øemeslných pracovníkù v oblasti Euroregionu Nisa (hranièní trojúhelník Sasko/Polsko/Èesko) pro rekonstrukci památkových objektù, a to zvláštì hrázdìných staveb, které se zde vyskytují. Proto se pokusilo nìkolik tìchto institucí zabývajících se památkovou rekonstrukcí uspoøádat pracovní a poznávací kurz pro mladé zájemce o tuto oblast. Jelikož projekt byl plnì pod finanèní záštitou Evropské unie, nevyžadoval na úèastnících žádný penìžní vklad. Celý kurz absolvovalo devìt mladých mužù ve vìku kolem 20 let, tøi Èeši (tesaø, sochaø, gymnazista), tøi Nìmci (dva tesaøi a kuchaønadšenec) a tøi Poláci (dva stavaøi a gymnazista); byli vybráni památkáøskými centry svého státu s ohledem na jejich zájem o práci v památkové péèi. Kurz zapoèal v Nìmecku, v saském mìstì Gorlitz neboli Zhoøelec na nìmecko-polské hranici. Program a pobyt pøímo v historickém jádru mìsta zajistilo zdejší centrum pro památkovou péèi a øemesla (Gorlitzer Fortbildungszentrum fur Handwerk und Denkmalpflege e.V.) pod vedením pana Manfreda Zukunfta. Poèáteèní blok odborných pøednášek smìøoval od všeobecných dìjin umìní do problému hrázdìné konstrukce (tepelné a hlukové izolaèní schopnosti, materiál, tesaøské konstrukce, hlinìné a cihlové výplnì...) a jejího využití zvláštì v lidových stavbách Euroregionu Nisa. Poté následovala praxe, a to nejprve v restaurátorských dílnách, kde jsme se seznamovali s výplnìmi hrázdìné konstrukce proutím, slámou a hlínou, což jsme pozdìji uplatnili pøi vytváøení nové hrázdìné stìny z nepálených cihel ve venkovském domì v nedaleké vsi Reichenbach. Podnikli jsme též exkurzi po lidových stavbách v okolí (napø. rezervace Ober-Cunnersdorf, skanzen Markersdorf) a ve volném èase jsme mìli možnost si dùkladnì prohlédnout zrekonstruované mìstské jádro Gorlitz. Následovaly dva týdny v polské Jelení Hoøe (Jelenia Góra), které zorganizoval místní pracovník v památkové péèi pan Stanislav Jelenski spolu s panem architektem Jackem Jakubiecem, který pracuje na pøestavbì komplexu renesanèní tvrze Czarne u Jelení Hory v mezinárodní památkáøské a ekologické centrum. Po seznámení se s historií a pøítomností tohoto regionu jsme pracovali v samotné tvrzi Czarne na rekonstrukci vyøezávaných trámù a záklopù renesanèního stropu, tzn. èištìní, vymìòování ztrouchnivìlých èástí, konzervaci. Podnikli jsme též spolu s místními památkáøi dvì zajímavé exkurze po polském Podkrkonoší, zamìøené na seznámení se s místní lidovou architekturou a rùznými adaptacemi venkovských zámeèkù a tvrzí, velice pozoruhodné bylo shlédnutí mohutného hrázdìného kostela ve Svídnici (Swidnica). Také v Èechách Muzeum lidových staveb v Zubrnicích pøipravilo program na ètrnáct dní. Øeditel muzea pan PhDr. František Ledvinka nás seznámil se skanzenem, jeho posláním a lidovou architekturou Èeského støedohoøí a naší hlavní pracovní náplní se stala stavba transferované hrázdìné stodoly pøímo v areálu skanzenu (u mlýna). Zde jsme pod vedením zkušených tesaøù pronikali do rukodìlného opracovávání kmenù speciálními sekyrami, otesávání trámù a technického provedení døevìné konstrukce hrázdìného zdiva. Používaly se pokud možno pùvodní trámy, uhnilé èásti byly nahrazovány novými. Též na stavbì podezdívky bylo použito pokud možno co nejvíce pùvodních pískovcových kamenù. Pøedstavu o umìleckém a technickém vrcholu hrázdìné konstrukce v Èechách jsme si vytvoøili pøi exkurzi na západoèeském Chebsku (Cheb, Salajna, Doubrava, Nový Drahov, Tuøany). Od ostatních lokalit celkovì odlišné a malebné prostøedí Zubrnic bylo pøíjemnou zmìnou. Závìreèné dva týdny jsme prožili ve Francii, u alsaského Strasbourgu. Byli jsme ubytováni v menší celohrázdìné vesnici Bossendorf nedaleko Strasbourgu. Zde program zajišoval poslanec evropského parlamentu, nadšený památkáø pan Brenner. Pracovali jsme ve stavební firmì, která je zamìøena na rekonstrukce historických a zvláštì hrázdìných staveb, nebo v alsaských vesnicích i mìstech je jich dosud velké množství. Podíleli jsme se tedy na rekonstrukci døevìných konstrukcí na nìkolika stanovištích, pøevážnì v krovu, a pokládali jsme též støechu pùvodní krytinou z bobrovek. Bylo zajímavé pozorovat adaptaci památkových staveb pro bìžné obytné úèely. Velice silný dojem na nás však zanechala opakovaná návštìva samotného Strasbourgu s jeho mohutnou gotickou katedrálou a spletí ulièek a vodních kanálù obklopených hrázdìnými m욝an130

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

skými domy s bohatou výzdobou. A odtud snad též pochází název celého kurzu, nebo výtvarné provedení hrázdìné konstrukce zde prý vrcholilo právì v renesanci. Jsem velmi rád, že jsem mohl absolvovat tento velice zajímavý a v mnohém pøínosný kurz, který mi umožnil seznámení se s památkovou péèí v jiných státech a poznání dnes již málo využívaných øemeslných a sta-

Hrázdìné domy ve Strasbourgu

131

Vesnice - krajina - lidé

vebních postupù. Vìøím, že nabyté vìdomosti, dovednosti i kontakty budeme moci využít ve studiu i v budoucí práci. exkurze Merboltice (nìm. Mertendorf, okr. Dìèín) Obec Merboltice se rozkládá v dlouhém pøípotoèním údolí severní èásti Èeského støedohoøí v délce 4 km a na první pohled je zøejmé, že byla založena již v dobì støedovìké nìmecké kolonizace ve 13.století. První zmínky o obci pocházejí z roku 1352 (Merbotonis villa) a v této dobì již stával v obci farní kostel sv.Kateøiny. Ves patøila k panství hradu Ostrý u Benešova n.Pl., byla tedy vlastnictvím rodu Michalovicù a pozdìji Berkù z Dubé. V 16.století se spolu se sousedními Valkeøicemi dostala do celku panství Konojedy (okr.Litomìøice) v držení vladykù Pojetických z Pojtic. Šestnácté století pøineslo do kraje protestantismus, pobìlohorské konfiskace roku 1623 však pøevedly Merboltice a celé panství opìt do rukou Berkù z Dubé, posléze Libštejnských z Kolovrat, až roku 1650 zakoupil panství Konojedy císaøský generál Jan Špork. Tøicetiletá válka obec témìø neponièila; Berní rula z roku 1654 zaznamenává v obci 20 selských usedlostí, 7 chalupníkù a 2 zahradníky. Pøelom 17. a 18.století - období rozkvìtu panství- je spjato s osobou osvíceného hrabìte Františka Antonína Šporka, iniciátora výstavby východoèeského Kuksu, a zároveò s novou nìmeckou kolonizací 18.století, pøi které jsou zastavìny dosud prázdné obecní pastviny bezprostøednì podél potoka domkáøskými, chalupnickými a øemeslnickými staveními. Roku 1709 byl znovu vybudován kostel sv.Kateøiny v barokním slohu, avšak obec patøí v dobì pobìlohorské pod valkeøickou farnost. Tereziánský katastr z roku 1757 uvádí v Merbolticích 532 duší, celkem 40 rozdílných hospodáøù a 72 domù, zatímco roku 1785 zde již stojí 168 domù s 870 obyvateli. Tehdy je otevøena též jednotøídní škola. Obyvatelé se živili pøedevším pìstováním obilovin a lnu, který se v chalupách spøádal, a chovem dobytka. Až na pøelomu 18. a 19. století se pod vlivem sousedních Verneøic objevují první mechanické pøádelny bavlny. V prùbìhu 19.století dochází k mnoha pokusùm o tìžbu skromných zásob hnìdého uhlí v okolí obce. Z rukou hrabìcí rodiny SweertsSporkù panství Konojedy získávají drobnìjší vlastníci a jeho rozloha se zmenšuje; v druhé polovinì 19.stol. se Merboltice osamostatòují. Územnì se však obec od té doby témìø nemìní, r.1855 byla opìt povýšena na farní obec a nový kulturní rozkvìt pøinesl konec 19.století, kdy byla postavena nová škola a zakládány rùzné obèanské spolky, napø. pìvecký a turistický. Roku 1900 žilo v 198 domech 965 obyvatel. Za první republiky (r.1925) obec vlastnila poštu, tøi prodejny, dvì øeznictví, tøi pekaøství, cukráøství, pìt mlýnù, pilu, sedm hostincù a mnohá další øemesla, pùsobil zde i jeden optik. Lidé se jinak živili pøevážnì rolnictvím a drobní domkáøi byli zamìstnáni též na železnici èi v místní továrnièce èi textilních továrnách Plouènického údolí. Odsun nìmeckého, to jest veškerého obyvatelstva obce roku 1946 znamenal hospodáøský i kulturní zlom ve vývoji celého regionu; došlo k všeobecnému úpadku a více než polovina objektù zanikla neúdržbou a postupnou demolicí. Stejný osud potkal jedinou dominantu obce - barokní kostel; zùstala pouze støedovìká zvonice. Mnoho objektù bylo zachránìno díky sezónním rekreantùm, na starých základech však vyrùstají nové rekreaèní chaty, které mnohdy nerespektují charakter obce. V souèasné dobì si Merboltice i pøes nízký poèet stálých obyvatel - kolem 100, udržely samosprávu, byla zrekonstruována zvonice a kamenné mostky pøes Merboltický potok a ve staré škole zøízen penzion a obchod, zaèíná se probouzet i kulturní život (dìtský výtvarný kroužek, turistický spolek, kulièkiáda, obecní noviny...), který je však spíše podporován rekreanty než místním obyvatelstvem; problémy jsou s dopravním spojením. Spolu se sousedními Valkeøicemi jsou Merboltice navrženy na vyhlášení vesnické památkové zóny pro množství pomìrnì zachovalých objektù lidového stavitelství zasazených v dosud málo narušeném pøírodním a kulturním prostøedí. Merboltice èp.141 (návrh na zápis do seznamu památek) Bývalá selská usedlost ve støedu obce se zachovanou celkovou skladbou hospodáøského dvora. Hlavní stavení je typickým pøíkladem velkého zemìdìlského domu v severní èásti Èeského støedohoøí, reprezentuje patrový roubený tøíprostorový dùm chlévního typu. Ke stavení pøiléhají døevìná kùlna na vozy, velká bednìná stodola zapuštìná do svahu se zajímavým øešením žentouru umístìného uvnitø a roubená chalupa èp.192 bývalý výminek. Kuriózním technickým zaøízením je zde bývalá lanovka z patra stodoly na pùdu hlavního stavení, která sloužila k pøepravì vymláceného obilí k sušení v pùdních prostorách. Nejvìtší význam usedlosti však tkví v zachovalosti mnoha øemeslných i umìleckých detailù. Využíván k rekreaci.

132

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Merboltice èp.98 (památkovì chránìn) Starý roubený vodní mlýn v dolní èásti obce.Jedná se o patrové roubené stavení s pùdorysem do háku. Starší jednopatrový dùm zachovává klasické trojdìlení, svìtnice je obklopena bohatì vyøezávanou podstávkou datovanou r.1799, síò je velmi zúžena a na místo chlévù je umístìna mlýnice s døevìnou hranicí a kovovým soukolím a pøevody. V patøe na hranici mlýnice jsou posazeny luby pro dvì složení mlýnských kamenù a v podkroví je uchováno torzo prosévacích strojù. Zajímavá je též malovaná skøínka zasazená ve stìnì horní mlýnice. Na tento starší objekt je kolmo pøipojen dvoupatrový roubený trakt sloužící kdysi jako pomocné prostory k mlýnskému provozu èi snad i k ubytování. Na nìm jsou pozoruhodné dvì nad sebou posazené pavláèky. Dnes již neexistující vodní kolo bylo umístìno v mohutné kamenné lednici ve svahu a bylo pohánìno vodou z rybníka napájeného Merboltickým potrokem. Též mnoho øemeslných a umìleckých detailù. Slouží k rekreaci.

133

Vesnice - krajina - lidé

Aj keï to práve nie sú paláce. PhDr. Martin Mešša – Slovenské národné múzeum Martin Tento príspevok vznikol z návrhu projektu kompletovania múzeí ¾udovej architektúry v prírode ako jedného zo zdrojov informácií pre uplatòovanie prvkov architektonického dedièstva v rozvoji vidieckych sídel. Motto: Každý èlovek má svoju pamä, každý z nás má svoju jedineènú históriu. Spomienky sú nástrojom, ktorým sprítomòujeme základné hodnoty našej jedineènosti a individuality. / Gibson, Fait 1995 Reaching People with Dementia through Reminiscence Work. In Reminiscence.Issue 11, July./ Múzeum je èasou nášho mechanizmu spomienok. Skutoène, vïaka tejto potrebe spomínania múzeá majú tak silný, vitálny vplyv na spoloènos. Bez nich a podobných inštitúcií, ako sú knižnice, archívy by sme postrádali kapacitu kontroly zmien v základoch životaschopného vývoja. / Šola, Tomislav 1997, Essays on Museums and their Theory. Towards a Cybernetic Museum. Museology Publications1. Helsinki: Finish Museums Associaton s.39-48 / Národopisné múzea v prírode alebo ako sa to viac ujalo u nás múzea ¾udovej architektúry v prírode èi“ skanzeny“ tvoria významnú súèas informovania širokej verejnosti o histórii a kultúrnej úrovni našej tradiènej ¾udovej architektúry, bývania ale i najrozšírenejších spôsobov obživy, druhoch domáckej špecializovanej výroby i remesiel. Desiatka múzeí v prírode , ktoré vznikli v rozmedzí šesdesiatych a sedemdesiatych rokov vytvára solídnu základòu pre takúto prezentáciu. Ba èo viac niektoré špecializované múzea v prírode ako napr. Po¾nohospodárske múzeum v Nitre, Banské múzeum Banskej Štiavnici èi Kysucké vo Vychylovke so svojou úzkoko¾ajnou úvraovou železnièkou poskytujú aj èosi navyše. ¼udová architektúra výtvorom vzahu èloveka k svetu relatívne stabilných spoloèenských noriem a to ako lokálnych, regionálnych i etnických spoloèenstiev, je výsledkom optimálneho prispôsobovania potrebám konkrétneho spoloèenstva , obecnejších princípov a požiadaviek na bývanie , vhodnos a ob¾ubu materiálu i stavebných technologií. Vyplýva to z celkovej polohy architektúry ako takej ktorá je výtvorom ¾udskej tvorivej èinnosti, výsledkom komplexnej interakcie èloveka a sveta v ich konkrétnych urèeniach. Názor, že ¾udová architektúra je celkom, ktorého podoba vznikla historickým navàšením a dodržiavaním stavebných, technických a technologických skúseností, v súèinnosti s uspokojovaním základných potrieb života èloveka, aplikácie jeho hodnotových noriem, spolu s plnením potrieb hospodárskej èinnosti v konkrétnom prírodnom prostredí na konkrétnej technickej a technologickej úrovni sa stal východiskom, väèšiny koncepcií národopisných múzeí v prírode pri ich zriaïovaní. Predpoklady, že všetky prvky tohoto „živého“ organizmu získavajú svoju hodnotu a význam z tohoto celku, viedli k snahám o kompletné modelovanie múzejných areálov vyjadrujúcich vzájomný vzah obytných a hospodárskych objektov, technických a spoloèenských stavieb v konkrétnom prírodnom prostredí. Nezanedbate¾ná bola a je aj snaha o prezentáciu sociálnych a etnických javov a procesov tak ako sa v danej dobe ,na danej úrovni etnologického a historického poznania javili ich prejavy v materiálnej kultúre teda stavite¾stve, spôsoboch bývania, preferencii zamestnania, druhov hospodárskych a technických plodín, chove zvierat. Zmeny v ekonomickej situácii, vlastníckych vzahoch na Slovensku koncom štyridsiatych a zaèiatkom pädesiatych, ale i v rokoch šesdesiatych spôsobili radikálne kultúrne a hodnotové posuny v regionálnych i miestnych spoloèenstvách, ktoré pod vplyvom industrializácie, zatlaèili tradiènú ¾udovú architektúru do polohy neželaných stavieb. ¼udová architektúra v hodnotových orientáciach ¾udí sa pomaly dostávala do polohy znaku a symbolu biedy a zaostalosti. Proces ústupu tej podoby tradiènej ¾udovej architektúry, ktorej vrchol môžme klás do 19. storoèia však nastal v rôznych krajinách v rôznom období v závislosti od rozvoja priemyslu a miery uplatòovania nových poznatkov a stavebných technológií. Zániku tradièných stavieb zaèali predchádza ich sahovaním do múzeí v prírode múzejníci. Po Štokholmskom Skanzene otvorenom roku 1891 to boli desiatky ba stovky múzeí v Európe i inde vo svete. Technická jednoduchos presahovania originálov drevených zrubových stavieb na iné miesto, pomerne bohatá skúsenos s takouto èinnosou v dedinskom prostredí , ale i muzeologická neujasnenos spôsobov prenosu stavieb z iných materiálov podmienila to, že na Slovensku pozornos sa sústredila na záchranu a prenos zrubových stavieb práve na severe krajiny. Takto postupne od roku 1960 vznikali „skanzeny“ v severných okresoch Slovenska. Na južnom Slovensku vzniklo takéto múzeum len v Nitre pri Slovenskom po¾nohospodárskom múzeu v areále Agrokomplexu. Nevyváženos prezentácie nížinnej hlinenej a horskej drevenej architektúry vyznieva 134

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

aj v najväèšom múzeu v prírode Múzeu slovenskej dediny SNM v Martine - Jahodníckych hájoch, ktoré pod¾a pôvodnej koncepcie malo prezentova všetky regionálne typy a varianty ¾udových stavieb z územia Slovenska. Postavené boli len prezentaèné celky drevenej architektúry z regiónov Orava, Kysuce - Podjavorníky a Liptov a Turiec so štyroma tehlovými a jedným ešte nedokonèeným kamenným objektom rekonštrukcie vozovne z Moškovca. Priamo v týchto regiónoch okrem Turca medzièasom vznikli podobné múzea. Na finanèné možnosti poèas výstavby i po omedzení financovania výstavby tejto expozície, ktorú paradoxne ako keby už nik nepotreboval /usudzujúc pod¾a výšky finanèného príspevku na celé Etnografické múzeum, ktorého je MSD špecializovanou expozíciou / muselo SNM a Múzeum slovenskej dediny reagova vypracovaním nieko¾kých variantov riešenia. Líšili sa koncepciou, mierou zachovávania èi rešpektovania pôvodnej hmoty objektu èi dokonca vedeckými optimalizáciami typických variantov jednotlivých regionov, èo bolo zloženie jedného objektívne neexistujúceho objektu do expozièného objektu sumarizujúceho viacero princípov charakteristických pre daný region. Jednotlivé varianty riešenia MSD sa líšili aj investiènou a technickou nároènosou realizácie. Všetky však mali spoloèné to, že boli snahou o vytvorenie uceleného múzea, ktoré by èo najlepšie a najplnšie prezentovalo nielen tradiènú ¾udovú architektúru Slovenska, ale ako národopisné múzeum v prírode v prostredí reálnemu životu najpodobnejšom prezentovalo takmer celý komplex materiálnej ¾udovej kultúry i duchovnej kultúry v jej materializovaných prejavoch, myslím tým rodinné a výroèné zvykoslovie, predstavy a vedomosti ¾udu. Snahou bola a je aj vytvori podmienky pre prezentáciu folklóru, niekde viac inde menej so snahou o udržanie zdania „ prirodzeného“ priebehu a prostredia takýchto prezentácií èo naráža však na problém pozície a miesta diváka a jeho možnosti sledova takýto priebeh v reálnom prostredí exteriéru a interiéru tradièných ¾udových stavieb. Prax ukazuje , že aj tu musia ís múzejníci, ale i folklórne súbory a dedinské folklórne skupiny do kompromisu. Podobná bola i genéza ostatných múzeí v prírode. Od pôvodných koncepcií, ktoré sa tvorili hlavne z h¾adiska prezentácie všetkých variantov obytných domov, hospodárskych stavieb, sakrálnej architektúry, technických stavieb i drobnej architektúry, pod vplyvom rôznych ažkostí sa v realizácii postupne ustúpilo a výsledok je takmer vo všetkých múzeach kompromisom chceného a možného. Je prirodzené, že tieto aspekty pri každodennej èinnosti a prevádzke múzeí v prírode akosi unikajú zo zorného uhla verejnosti. Mnohý návštevník sa kochá nad harmóniou a krásou tradièného stavite¾stva nad jednoduchosou a funkènosou stavieb i ich èastí, oceòuje úsilie a prácu, ktorá sa skrýva za terajšou podobou našich múzeí v prírode. Nostalgicky sa zamýš¾a nad jasnými a definitívne vytvarovanými podobami ¾udových stavieb, ktoré sa do tejto polohy dostali tým, že prezentujú ukonèený proces, z dnešného poh¾adu jasne definovaný a jednoduchý. Tento proces však zïaleka nebol taký pre svojich súèasníkov, tak ako nám nie je jasný výsledok odkazu našej doby, našeho súèasného stavite¾stva pre budúce generácie. Ten môžme len tuši alebo predvída práve na základe analógie s minulosou, porovnávaní, analýzy fungovania èi nefunkènosti zákonitostí spoloèenských vzahov a spoloèenského chovania. Nie vždy sa nám pri prezentácii tradiènej ¾udovej architektúry darí vysvetli to èo malo by prirodzenou súèasou expozícií a èo nie všade sa podarilo dotiahnu do zdarného konca tak aby, už samotná inštalácia bez slov mala takúto výpovednú hodnotu. Mám na mysli vytvorenie zdania konkrétnych štruktúr dedinského osídlenia, filozofiu jednoduchosti a funkènosti, harmónie tvarov a proporcií. Súèasnos našich obcí a dnešná výstavba nám jednoznaène podsúva myšlienku, že naše úsilie nie vždy je pochopené. Nekritické napodobovanie mestských víl v rokoch šesdesiatych i následných a dnes aj cudzích vzorov v stavite¾stve nášho vidieka, zabudnutie èi vedomé odvrhnutie starých osvedèených hodnôt prináša rozpaky a èasto i vnútornú nespokojnos i samotného stavebníka. Tá nemusí by vždy slovne deklarovaná. Prejavuje sa èasto podvedomou nespokojnosou, pocitom disharmónie, nesúladu. Múzea v prírode sú jedným z prostriedkov ako ukáza , motivova cestu spä k tvorbe stavieb a prostredia, ktoré konvertuje prírodnému prostrediu Slovenska, nášmu cíteniu a skúsenostiam. Nemyslím, že ¾udová architektúra je len nepoužite¾ná história ,je to skúsenos ba nieèo viac. Architekt Peter Pástor, hovorí , že ¾udová architektúra nie je záležitosou štýlu, ale postoja k životu. Urèite sa nezamýš¾al nad touto otázkou z pozície etnológa a možno mal na mysli iné aspekty, ale v tejto krátkej vete vyjadril Pástor aj divergenciu vplyvov, ktoré podmieòovali vznik a rozvoj tradiènej ¾udovej architektúry a skúmaním i interpretáciou, ktorých sa zaoberá etnológia ako jednou z mnohých otázok podmieòujúcich špecifiká kultúrnych a spoloèenských procesov ako procesov, v ktorých sa prejavuje etnicita toho - ktorého èloveka èi spoloèenstva. Tieto spoloèenské javy a procesy, zväèša neuvedomelé, nachádzajú svoj odraz v špecifikách chovania ,ale i konkrétnych, materializovaných prejavoch architektúry, bývania, výtvarného prejavu ,odevu, stravy, zamestnaní, duchovného života zvykoslovia a najmä folklóru. Otázkou postoja k životu, a život èloveka okrem biologického je životom spoloèenským, je aj súèasná výstavba. Mnohé z komplexu vplyvov, ktoré formovali podobu ¾udovej architektúry už nie sú aktuálne a tak 135

Vesnice - krajina - lidé

dnes sa zdá, že je to okrem postoja k životu aj otázka štýlu. Postoj k životu v spoloènosti je však už nieèo iné, rešpektovanie èi negovanie spoloèenských záujmov, záujmu iného jedinca alebo stotožnenie sa na úkor vlastnej „štýlovosti“ hoc aj s priemerným, ale osvedèeným a uznávaným postupom v záujme rešpektovania urèitých širších spoloèenských noriem a záujmov - to je záležitosou postoja k životu. Aj o tom hovoria etnológovia, keï hovoria o zmenných podmienkach života súèasného spoloèenstva. Dvakrát nevstúpiš do tej istej rieky, hovorí antický filozof, súèasou kultúry a ¾udovej zvl᚝ nie je len progres, ale i regres. Ako nám ukazujú etnologické a historické výskumy archaické prvky v ¾udovej kultúre nie vždy sú výsledkom kontinuity od „ starodávnych èias“ alebo výsledkom tradicionalistického štýlu života, èi ak chcete postoja k životu. Sú aj výsledkom, nutnosou vyplývajúcou zo zmenných, zhoršených podmienok, pauperizácie èi schudobnenia ako dôsledku geometrického nárastu obyvate¾stva na rovnakom území a aritmetického nárastu bláh. Výsledkom je návrat k osvedèeným a jednoduchším, menej nároèným formám, èi už bývania, odevu architektúry, ale i hospodárenia. Ani archaiènos slovenskej ¾udovej architektúry nebola „zlatou niou“, ktorá sa tiahla našou históriou, ale spôsobila ju v mnohých regionoch bieda, malá úrodnos pôdy, málo zeme vhodnej na obrábanie, ale i sociálny útlak, vojny, epidémie. Jej sila a pôsobivos je práve v tom, že za týchto podmienok vyselektovala užitoèné od zbytoèného, praktické od nepraktického ba vari i pekné od nevkusu. A tu by som nadviazal na inú myšlienku Petra Pástora kde upozoròuje, že cie¾om súèasnej generácie v projektovaní a výstavbe nových objektov by nemalo by vytváranie nových rán na tele našich obcí a miest, ale ich zace¾ovanie. Tam by pod¾a mòa mali architekti pôsobi trocha ako katalyzátor kriticky zhodnotených poznatkov svojich z podôb a funkcií tradiènej ¾udovej, ale i štýlovej mestskej architektúry a ich využitím vedome tvori tak povediac optimálnu adaptáciu k tvorbe takého prostredia, ktoré nám v prípade tradiènej ¾udovej architektúry trvalo celé stároèia. A k tomuto zace¾ovaniu rán , dúfam, budú prispieva aj informácie získavané o tradièných stavbách nedávnej minulosti v múzeach v prírode. Máme na Slovensku desa múzeí ¾udovej architektúry a tým okrem vznešených cie¾ov a krásnych reminiscencií na „ bezproblémovú“ minulos života našich predkov, ktoré vzbudzujú u návštevníkov, napriek mnohým úspechom k dokonalosti chýba ešte dos. V ïalšom období v záujme pravdivej a plnoobsiahlej prezentácie hodnôt tradiènej ¾udovej architektúry, spôsobom ich prezentácie v múzeach, ako prameòov poznávania a uchovávania regionálnych špecifík , ale i príkladov modelovnia krajiny, vzájomného vzahu architektúry a prírody, názorných dokladov využívania stavebných a estetických princípov používaných v tradiènej ¾udovej architektúre bude potrebné urobi nieko¾ko programových opatrení, ktoré budú takémuto ich poslaniu nápomocné. Všetkým nateraz existujúcim múzeam v prírode až nieko¾ko výnimiek, ktoré vïaka svojej polohe nepociujú aktuálnu potrebu, chýba úplne, alebo aspoò dostatoèné návštevnícke zázemie. Chýbajú vhodné pracovné priestory pre lektorskú službu, ale i údržbu a konzerváciu, ktorá je rok od roku nároènejšia a nákladnejšia. Rok od roku sú aj staršie aj objekty i predmety inštalované v interiéroch domov i kostolov, stodôl, sýpok i v objektoch technických stavieb. Sú postavené najmä pre návštevníka a pracovníci múzeí nielen, že sú tlaèený k tomu , ale i robia všetko pre to aby ich prišlo èo najviac, ale z toho vyplýva, aj že objekty a predmety sú vystavené náporu zvedavých a èasto všeteèných návštevníkov, ktorí vïaka spôsobu inštalácie zabúdajú, že sú v múzeu. Roène nieko¾ko desiatok tisíc ¾udí prejde prahy domcov, èi kostolov, otvára dvere, sadá na lavièky. Ihlièkové opätky s nástojèivosou šidla sa vpichujú do hlinených i drevených podláh. Aj keï èasto projektované tou poslednou plánovanou èasou na realizáciu ostali pracovne, depozity a sklady , ale i pokladne, sociálne zariadenia, zariadenia poskytujúce služby stravovacie, šatne a úschovne batožín a to nehovorím o takom konforte ako by bola možnos vytvori priestor èi miestnosti pre opateru malých detí, ktorým ešte návšteva múzea mnoho neprináša. To všetko sa stáva vïaka stále sa znižujúcim rozpoètom nereálnym. Áno, zachraòovala sa architektúra, stavali sa expozície, rýchlo sa zachraòovali èasti inventáru, ktorých dnešná cena sa vyšplhala do nieko¾konásobných èiastok. Žia¾ nie je všetko tak ani v expozièných èastiach ako si predstavovali architekti i etnografi - tvorcovia týchto expozícií. Odborno prezentaèná stránka prezentácie si žiada vypracova nové koncepcie zoh¾adòujúce reálne možnosti, ukonèenia výstavby prezentaènej èasti jednotlivých múzeí , tak aby neutrpela prezentácia a boli èo najefektívnejšie využité všetky spoloènosou investované prostriedky do výskumu, dokumentácie, projektov a výkupu stavieb, pozemkov, inventára. Po roku 1992 je èasto potrebné vyjasni majetkoprávne vzahy vzh¾adom na reštitúcie a doteraz nevyrovnané reštituèné nároky na pôdu, ktorá bola síce vykúpená pre potreby múzeí, ale nerealizovala sa výstavba do vydania reštituèného zákona. Tieto pozemky tvoria perspektívu výstavby. Múzea sami svoje èasto vhodné a atraktívne podmienky nie sú schopné èi lepšie povedané nemajú možnos vzh¾adom na charakter týchto 136

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

zariadení vytvori. Javí sa nutnosou vytvori pre múzea ako štátne organizácie legislatívne normy umožòujúce vstup podnikate¾ských subjektov na základe zmluvy o spolupráci èi iných zmluvných záväzkov, kde by zisk podnikate¾ského subjektu, èi zisk múzea z takejto spolupráce mohol by využívaný na jeho výstavbu a prevádzku, kultúrno výchovnú a výstavnú èinnos. To všetko èo tu vyššie odznelo je tiež problematika múzeí v prírode. Iná stránka ich dneška. Je to nieèo z toho èo si aj v tejto oblasti múzejnej èinnosti uvedomujeme a kladieme pred seba ako nieèo potrebné pre dosiahnutie èi priblíženie sa k cie¾u , ktorým je zachováva dokumenty našej kultúry a súèasne odovzdáva hodnoty tradiènej ¾udovej architektúry, bývania i prostredia tak, aby všetky tieto informácie vo vzájomnom súlade postupne vytvárali v každom návštevníkovi pevné vedomie existencie dávno vypracovaných hodnôt. Hodnôt, z ktorých sa dá èerpa, aj keï v iných materiáloch a na inej, vyššej úrovni nárokov na štandard bývania. Marginálnou otázkou pre múzea a múzea v prírode zvl᚝ je ako to spravi, ako prezentova minulos, aby moderní súèasní ¾udia sa identifikovali s minulými skutoènosami, aby videli vo vèerajších problémoch svoje vlastné? Objektívne kultúrne procesy je ažké riadi. Môžeme sa snaži ich do urèitej ovplyvòova. Môžme hodnoti, h¾ada a nachádza spoloèenské a v tom aj etnické funkcie tradiènej ¾udovej architektúry, jej hodnoty a miesto v historickom vývine architektúry a remesla, jej vplyv na národnú kultúru v rôznych smeroch umenia, ale len ïalší život nám ukáže èi naša èinnos a hodnotenia ovplyvnia spôsoby výstavby a tvorbu životného prostredia, usmernia hodnotový systém a jeho prejavy v súèasnej výstavbe. Život nám ukáže èi sa pohybujeme len v terminologickej sieti pojmov a konštrukcií spoloèenských vzahov a funkcií vytvorených etnografiou a teóriami architektúry a výtvarného umenia. Doterajšie výskumy konkrétnych výsledkov stavebnej aktivity potvrdzujú skôr to, že jej reálna podoba je odrazom zmien spôsobu života pri neustálom fungovaní tých istých zákonitostí, ktoré vyvolávali vznik typu architektúry, ktorý dnes nazývame tradièná ¾udová architektúra. Deje sa to pod inými vplyvmi a za iných podmienok informovanosti ako sa formovala podoba a hodnoty tradiènej ¾udovej architektúry. Èlovek, jeho psychika a mechanizmus spoloèenských vzahov, zdá sa, funguje stále rovnako, nezávislo od obsahu, ktorý sa mení pod¾a konkrétnej historickej situácie, vývoja vedy, techniky, všeobecných poznatkov, mení sa miera závislosti na spoloèenských normách, minimalizovali sa možnosti spoloèenského sankcionovania. To všetko v èase formovania sa tradiènej ¾udovej architektúry ako ju poznáme fungovalo v úplne inej miere. Reálne zmeny spôsobu života, a tie sú nepopierate¾né, vyvolávajú iné potreby, širšia informovanos umožòuje uplatnenie širšej škály vplyvov, zmena spôsobu života vyvoláva zmeny funkèného uplatnenia ako celých stavieb tak ich èastí. Avšak vedome uplatòovanie celého komplexu kultúrného odkazu, ktorý nám zachováva tradièná ¾udová architektúra môže zohráva bezpochyby tiež významnú úlohu. Hlavne vtedy, keï väèšina súdnych ¾udí pochopí nielen toto, že aj takýto môže by jedineèný príspevok nás obyvate¾ov malého Slovenska do kultúry Európy, ako sa dnes z ob¾ubou hovorí, ale hlavne príspevok pre seba, ako príspevok každého z nás k tvorbe pekného, harmonického a jedineèného prostredia svojho domova i našej domoviny .

137

Vesnice - krajina - lidé

Zapojení studentù FA VUT v Brnì do akce stavba pro venkov Doc.Ing.arch. Jarmila Ledinská, CSc. – VUT FA v Brnì V roce 1997 se shromáždilo na 250 žádostí z obcí Èech, Moravy a Slezska na konkrétní pomoc týkající se zlepšení jejich urbanistického vzhledu nebo architektonické úpravy jednotlivých objektù. V rámci koncepce širší pomoci malým nejmenším obcím se zúèastnila 4.roèníku výše zmínìné akce øada studentù rùzných roèníkù z FA a FS Praha a VUT Brno i z FZ Lednice. V seznamu prací ohodnocených cenou, odmìnou a pochvalou najdeme 29, pod kterými jsou podepsáni studenti naší fakulty. Jejich projekty se napø. týkaly rekonstrukce statku pro agroturistiku, kovárny pro penzion, obøadní sínì pro faru, návrhù hasièské zbrojnice, sportovního areálu, obecního úøadu, obytného satelitu a urbanistického øešení areálu vinných sklípkù, nebo úprav návsi èi místní zelenì. Akce ukázala to, že i studenti nižšího bakaláøského stupnì pøistupovali k jednotlivým “zakázkám” zodpovìdnì a uèili se profesionálnì vystupovat jak vùèi potencionálním klientùm, tak i vùèi veøejnosti. Mezi ocenìnými je i prezentovaná studie Barbory Táborské ze 3.roèníku, která se zabývala novým využitím jednotøídní školy postavené roku 1912 v Luèicích u Bìlotína, ležících na hranici okresù Pøerov a Nový Jièín. Studentka pochází ze spádové obce Bìlotín, kam se svými 114 obyvateli a ètyøiceti usedlostmi dvorcového uzavøeného nebo polouzavøeného typu spadají i Luèice. Dobøe je obeznámena s místními pomìry, a proto iniciovala u starosty aktivní pøístup obce k akci stavba pro venkov s poukazem na totální absenci shromažïovacího prostoru, který by umožnil prohloubit sousedskou pospolitost této malé obce, která byla ve svém osmiletém plynulém vývoji bìhem posledních padesáti let dvakrát postižena: a to v roce 1946 odsunem 98% starousedlých Nìmcù a v nedávné dobì rozhodnutím o vybudování jaderné elektrárny v Blahutovicích, po kterém následovala stavební uzávìra a vylidòování. V øadì variant se studentka snaží pøi maximálním zachování pùvodního exteriéru, dispozice i hmoty objektu pøinést námìty na jeho zhodnocení, pøièemž prioritou je pro ni vytvoøení kvalitního shromažïovacího prostoru pro slavnostní pøíležitosti (jubilea, svatby, schùze, volby, aj.) doplnìného prodejnou, prodejnou s obèerstvením, èítárnou a knihovnou, klubem pro mládež a zájmové skupiny. Obnovuje tradièní spojení hospody s víceúèelovým sálem, s bytem provozovatele, ubytováním turistù navštìvujících blízkou CHKO Poodøí. Novì se objevuje kuželna, venkovní posezení a taneèní parket i zákoutí pro táborák. Studentka neopomnìla ani citlivou úpravu nejbližšího okolí, tj. veøejného obecního pozemku, kam náleží pøístupová cesta k budovì školy, umístìní parkovištì a technického zázemí vlastního objektu. Vhodným øešením zelenì napomohla i stísnìnì situované kapli k jejímu reprezentativnìjšímu vyznìní. Poctivé zamyšlení nad jednou malou obcí a jednou nefunkèní školièkou je dokladem toho, že i nìkolik studentských výkresù mùže pøispìt k novému pohledu a zmìnì názoru místních obyvatel.

Luèice - rekonstrukce objektu bývalé školy kuželna - pùdorys

Luèice - rekonstrukce objektu bývalé školy pohled severní 138

Luèice - rekonstrukce objektu bývalé školy perpektiva

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Axonometrie

Pùdorys 1.NP - varianta E

139

Vesnice - krajina - lidé

Pùdorys podkroví - 2.varianta

Pùdorys podkroví - 1.varianta

Pùdorys 1.NP - varianta D 140

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Pùdorys 1.NP - varianta B

Pùdorys 1.NP - varianta A

Pùdorys 1.NP - varianta C 141

Vesnice - krajina - lidé

142

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Exkurze – struèný popis trasy s komentáøem o navštívených i míjených lokalitách: Co uvidíme na místì: Zubrnice – stará kolonizaèní návesní ves v údolí Luèního potoka, 290 m n.m., zmiòována r.1352, dolní èást zcela znièena povodní r.1729, obec byla r.1995 prohlášena památkovou rezervací lidové architektury Muzeum lidové architektury Èeského støedohoøí – zpøístupnìno pro veøejnost r.1988, tvoøí ho na místì obnovené i pøenesené objekty lidového stavitelství, technické, výrobní i sakrální stavby, èást z nich expoziènì využita, budování muzea stále pokraèuje Kostel sv.Maøí Magdalény – na návsi, pùvodnì gotický, baroknì pøestavìn r.1723 s mladší hranolovou vìží a sakristií Socha sv.Jana Nepomuckého – pøed kostelem, z r. 1723 na bohatì profilovaném mohutném soklu Železnièní traž Velké Bøezno – ښtìk s nádražím – tra z r.1890 procházející údolím kolem obce byla r.1978 zrušena, úsek Velké Bøezno – Zubrnice a historické nádraží èásteènì obnoveno – poøádání pøíležitostných rekreaèních jízd Roubené chalupy a zdìné klasicistní domy – dokumentují lidové stavitelství regionu a rozvoj chmelaøství a ovocnáøství v 19.století

Horní Vysoké - malá kolonizaèní ves poblíž Levína, 387 m n.m., zmiòována r.1374, proslavila se jako láznì Jeleè (Geltschbad) založené poèátkem 19.století Fr.Kittelem a pozdìji rozšíøené dr. Mayerem – vodoléèba chladnou (max 9oC) a mírnì radioaktivní vodou, po Jeseníku nejstarší láznì tohoto typu v tehdejší Rakouské monarchii, nejvìtší popularitu zažily na pøelomu 19. a 20.století, zanikly v prùbìhu II.svìtové války. Empírové lázeòské domy – nìkolik budov vanových a sluneèních lázní z 19.století, zejména pùvodnì spoleèenský “síòový” dùm bývalých lázní (tzv. Zdravotník) – empírový z r.1841, dnes slouží jako penziony, rekreaèní a stravovací zaøízení Øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18. – 19.století.

143

Vesnice - krajina - lidé

Levín - starobylé malebné horské mìsteèko situované v krásné poloze v mìlkém sedle pod bývalým hradem – výrazná krajinná dominanta, dálkové pohledy, 436 m n.n.,zmiòováno r.1352, r.1544 mìstysem, r.1791 vyhoøelo, od støedovìku hrnèíøská tradice – zachována cechovní peèe z r.1402, tzv. levínská keramika, ve 20.století postupný zánik (dnes pracuje již jen jedna dílna) Zøícenina hradu – na vrchu nad obcí nevelké zbytky støedovìkého hradu neznámého pùvodu patrnì ze 13.století, na jeho místì stojí barokní zvonice z r.1699, s barokním patrem z r.1838 a støechou z r.1899. Kostel Povýšení sv.Køíže – centrální stavba na návsi z r.1788 podle návrhu T.Grubera, po požáru obnoven r.1798, cenné zaøízení (gotická socha Piety z 15.století, obraz Kristova hlava od V.Mánesa, u J vchodu zazdìný klenební svorník ze 13.století s reliéfem lva – tzv. levínský kocour – a nìkolika znaky, patrnì nápisem ve staroslovanské cyrilici, nìkdy vykládány jako germánské runy, keltské písmo apod.). Radnice èp.1 – zdìná patrová budova s mansardovou støechou a vížkou z r.1793. Kampelièka èp.79 – zdìná patrová budova s mansardovou støechou z poèátku 19.století. Øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.-19.století, v nìkterých dochovány zbytky hrnèíøských pecí, v èp.10 dosud v provozu.

144

Levín v 19.stol

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Exkurze: Horní Vysoké Loveèkovice – horská kolonizaèní ves, 437m n.m., zmiòována r.1396, kaple z poèátku 19.století, øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.-19.století (èp.31 – hrázdìná stodola) Touchoøiny - horská kolonizaèní ves, 410m n.m., zmiòována r.1391, barokní kostel sv.Prokopa zboøen v 70.letech 20.století, øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.-19.století. Homole - horská kolonizaèní ves, 375m n.m., zmiòována r.1407, nad vsí klasicistní kostel sv.Pia V. z r.1787, øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.-19.století (èp.7 – stará škola z r,1826, èp.17 – bývalý mlýn aj.). Lhota pod Pannou - horská kolonizaèní ves, 337m n.m., zmiòována r.1321, øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.19.století (prohlídka).

Bláhov - starobylá horská ves, 390m n.m., zmiòována již r.1167, kaple z r.1865, øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.-19.století (napø. èp.11, 18 aj) Loveèkovice Verneøice - údolní vysoko položená kolonizaèní ves, 493m n.m., zmiòována r.1352, od r.1497 mìstys a r.1522 mìsto s podlouhlým obdélným námìstím, rozvoj cechovních øemesel a domáckého prùmyslu, v 18. a 19.století bouølivý rozvoj prùmyslu (r.1770 kartounka – J.J.Leitenberger, r.1797 pøádelna, pozdìji textilní manufaktura, v okolí tìžba hnìdého uhlí v menších nalezištích), ve 20.století dochází k celkovému úpadku (prohlídka). Kostel sv.Anny – pùvodnì gotický z 2.pol. 14.století, pøestavován kolem r.1565, pak po požárech baroknì po r.1709 a rokokovì po r.1774, pøeneseny sem nìkteré sochy ze zboøených kostelù v okolí Fara – obnovena po požáru r.1774 Kašna – s barokní sochou sv.Floriána na námìstí Textilní manufaktura – na J okraji, klasicistní z poloviny 19.století, poblíž bývalá dìlnická kolonie Na námìstí a v okolí mìstské empírové domy z poloviny 18.století, dále øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.-19.století.

145

Vesnice - krajina - lidé

Verneøice v 19.stol

Valkeøice - dlouhá údolní øadová kolonizaèní ves (vznikla splynutím Erkeøic a Pertoltic), 400m n.m., zmiòována r.1363, stávala zde dnes zaniklá tvrz, od poloviny 17.století vlastnili ves Šporkové (prohlídka). Kostel sv.Barbory – na místì støedovìkého kostela postaven barokní v 1.polovinì 18.století, r.1975 zboøen, zùstal zde pouze høbitov se schodištìm a kaplí - pozdnì barokní z 2.poloviny 18.století. Fara – barokní z r.1704, na prùèelí socha sv.Barbory, na pilíøích plotu sochy Piety a sv.Jana Nepomuckého. Letohrádek – barokní, v letech 1701 a 1710 dal postavit a rozšíøit hrabì Fr.Ant.Špork, zèásti snesen r.1721 na stavbu kostela, zbytek znehodnocen po r.1808 pøi adaptaci na pøádelnu, letohrádek spojovala s kostelem lipová alej. Nad høbitovem nechal hrabì Špork postavil døevìnou stavbu, v níž se hrálo divadlo (asi první v S Èechách). Øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.-19.století (napø. usedlost èp.1). Merboltice - dlouhá údolní øadová kolonizaèní ves, 413m n.m., zmiòována r.1352 (prohlídka) Kostel sv.Kateøiny – pùvodnì z 2.poloviny 14.století, pøestavìn baroknì r.1708 a renovován r.1896, r.1975 zboøen, zbyla pouze barokní hranolová zvonice s bednìným 2.patrem renovovaná r.1896. Mimoøádné množství zachovalých pozoruhodných roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.-19.století (napø. bývalý mlýn, èp.117 s døevìným komínem, èp.14, 22 141 192 aj.), návrh na památkovou zónu lidové architektury.

146

Sborník pøíspìvkù z  celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998

Horní Police - kolonizaèní ves v údolí Plouènice u Žandova, 252m n.m., zmiòována r.1273 jako majetek Berkù z Dubé – až do r.1612, poté náležela k zákupskému panství, poèátkem 18.století rozsáhlá stavební èinnost (prohlídka). Zámek – na místì støedovìkého dvorce postaven v 1.polovinì 18.století barokní dvoukøídlý zámek, pozdìji pøemìnìn na správní budovu a pak na pivovar Poutní areál s kostelem Navštívení Panny Marie – postaven na návrší na místì pùvodního gotického kostela v l.1684-1734 litomìøickými architekty Giuliem a poté Octaviem Broggiem, skládá se ze vstupní vìže z r.1722, dìkanství a kostela obklopeného ze tøí stran ambity proèlenìnými 7 kaplemi, kolem r.1522 nalezena na bøehu Plouènice údajnì zázraèná døevìná gotická soška P.Marie – na místì nálezu postaven r.1722 mariánský sloup, od té doby se stala Horní Police poutním místem, pozdìji soška umístìna na hlavní oltáø (podle povìsti zachránila pøed smrtí Matìje Hosera ze Zákup, zajatého r.1639 Švédy, jeho okovy jsou v ambitu) Øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.-19.století. Žandov - kolonizaèní ves v údolí Plouènice, 263m n.m., zmiòována r.1282, v 15.století povýšena na mìstys, dnes prùmyslové mìsteèko (slévárny). Kostel sv.Bartolomìje – barokní z 1.poloviny 18.století, loï z r.1775, poblíž sochy sv.Šebestiána a sv.Antonína Paduánského z 18.století. Smírèí køíž – na okraji námìstí Øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.-19.století Františkov nad Plouènicí - ves v údolí Plouènice založená r.1708 Thuny v souvislosti s rozvojem textilní výroby, 216m n.m. Dìlnická kolonie – z r.1890 za vsí Øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.-19.století. Hrad Ostrý (Scharfenstein) – zøícenina ranì gotického hradu na èedièovém ostrohu nad Plouènicí poblíž obce, postaven ve 13.století Markvartici (zachován zbytek válcové vìže), dále se v držení støídali Michalovici, Berkové z Dubé, Valdštejnové a Vartenberkové, od r.1515 opuštìn. Benešov nad Plouènicí - pùvodnì osada v podhradí hradu Ostrý vzniklá ve 13.století, zmiòována r. 1283, r.1392 povýšena na mìsto, jméno získalo po Benešovi z Michalovic, je rozloženo na svahu nad øekou Plouènicí kolem obdélného námìstí a pøilehlých ulic, v 19.století rozvoj prùmyslu (papírna, pøádelna, tkalcovna), 210m n.m., mìstská památková zóna. Horní zámek – pozdnì gotický, postaven na místì starší stavby v 1.polovinì 16.století. Dolní zámek – komplex 3 budov, 2 postaveny Salhauseny ve stylu saské renesance v 16.století, 1 je neorenesanèní z r.1878 Dùm Starschedelù èp.51 – pozdnì gotický, z poèátku 16.století, pøestavìn koncem 18.století Dùm Konojedù èp.52 – goticko-renesanèní z poloviny 16.století, od r.1705 špitál Dùm Schönfeldù èp.71 – pùvodnì renesanèní ze 16.století, pøestavìn r.1615 Bývalá radnice èp.17 – pùvodnì renesanèní, nìkolikrát pøestavována Fara èp.70 – pùvodnì renesanèní, pøestavìna pozdnì baroknì Kostel Narození Panny Marie – na místì staršího kostela ze 14.století, postaven v letech 1483-1557 pozdnì goticky, nìkolikrát upravován v 17.-19.století, trojlodí se síovou klenbou Kaple Bolestné P.Marie – barokní z r.1749, proti kostelu Kaple Nejsvìtìjší Trojice – barokní z r.1710 147

Vesnice - krajina - lidé

Mariánský sloup – na námìstí, barokní z 1.poloviny 18.století se sochou Immaculaty Dìlnická kolonie – u silnice v Terezínském údolí Øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.-19.století na pøedmìstích. Dìèín – Staré Mìsto jedna ze souèástí – ètvrtí mìsta Dìèína, z pùvodní osady se již témìø nic nedochovalo (prohlídka) Dùm èp.33 – velký roubený z 18.století, zachován roubený komín Kaple nejsvìtìjší Trojice – barokní z 1.poloviny 18.století Kamenný most pøes Plouènici – renesanèní z let 1964-69 (patrnì stavitel Š.Hölle a kameník H.Frauch), na nìm sousoší sv.Jana Nepomuckého, sv.Václava a sv.Víta z r.1714 od M.J.Brokofa. Dìèín (vlak, autobus) Ústí nad Labem (vlak, autobus)

148