Vesnice - krajina - lidé
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného SÚPP v Praze, PÚ v Ústí nad Labem a Muzeem lidové architektury v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Praha 1999
Obsah Semináø "Vesnice krajina lidé" v Zubrnicích (14. 16.záøí 1998) PhDr. Pavel Bure - SÚPP, oddìlení vesnických sídel a lidové architektury ............. 5 Sídelní krajina v Karpatech a její historické promìny PhDr. Jiøí Langer, CSc. - Ronov p.R............................................................................. 7 Krajina jiní Moravy a vinohradnická stavební kultura PhDr. Vìra Kováøù, PÚ v Brnì ..................................................................................... 10 Stavebnì historický prùzkum Národního parku v Podyjí Ing.arch. Zuzana Syrová SÚPP Praha ..................................................................... 13 Spolupùsobení ochrany krajinného rázu a památkové péèe v krajinném prostoru památkové rezervace Jizerka Petr Veteník - Správa Chránìné krajinné oblasti Jizerské hory ............................. 19 Vodní mlýny a sídelní krajina Ludìk tìpán ................................................................................................................... 31 Prírodno-klimatické podmienky vývoja dediny v oblasti rusínsko-ukrajinského etnika na Slovensku PhDr. Miroslav Sopoliga, DrSc. - Múzeum ukrajinsko-rusínskej kultúry vo Svidníku ....................................................................................................................... 33 Múzeum kysuckej dediny a historická lesná úvraová eleznica vo Vychylovke symbióza ¾udovej kultúry a techniky Mgr. Mária Húavová - Vychylovka ........................................................................... 41 Kvalita zástavby na venkovì Doc. Ing. arch. Miroslav Bae, FA ÈVUT, atelier VEGA Praha .............................. 44 Tváø naí vesnice - jaká bude ? Ing.arch. Marie Pavlasová - Ústav architektury venkova FA VUT Brno ............... 51 Souèasný stav a vývojové tendence èeské vesnice a krajiny PhDr. Josef Vaøeka, DrSc. - Ústav pro etnografii a folkloristiku AV ÈR ................ 55 Muzeum lidové architektury Zubrnice. Poznámky a zkuenosti v památkové péèi o lidové stavby na pøíkladech obce Zubrnice a Levín PhDr. Frantiek Ledvinka - Muzeum lidové architrektury Zubrnice ...................... 59 Denkmal schutz und Denkmalpflege im Freistaat Sachsen (Památková ochrana a památková péèe v Sasku) - Struèný výtah nejdùleitìjích mylenek referátu Dipl.Ing. Siebert Ludwig - Sächsisches Staatsministerium des Innern Dresden Zpracoval Pavel Bure .................................................................................................... 61 Veliké zemìdìlské usedlosti v severovýchodní èásti okresu Litomìøice Stavební vývoj a úvaha k souèasnému vyuití. Ingrid Augstenová PÚ v Ústínad Labem .................................................................. 62 Stav dokumentace lidové architektury v likvidovaných obcích Chomutovska Miriam Skoumalová PÚ v Ústí nad Labem ............................................................. 66
Vesnice - krajina - lidé
Drobné sakrální památky a jejich funkce v krajinì a sídlech umavy a Poumaví PhDr. Lubomír Procházka, CSc. - Støedoèeské muzeum Roztoky u Prahy, PhDr. Vladimír Horpeniak - Muzeum umavy Suice............................................... 69 Zanikající nerozpoznané roubené stavby na Plzeòsku Tomá Karel - PÚ v Plzni ................................................................................................ 71 Lidová stavební kultura okresu Domalice Mgr. Karel Foud - Památkový ústav v Plzni Ing. Helena Weberová - Okresní úøad Domalice ....................................................... 75 Vesnická architektura na Broumovsku Ing.arch. Jana Rùièková - Praský památkový ústav ............................................. 80 Roubené stodoly na území okr. Ústí nad Orlicí (Pøedbìná zpráva z prùzkumu) Radim Urbánek - OkÚ Ústí nad Orlicí, Referát kultury, mládee a tìlovýchovy .. 89 Dalí památkovì hodnotná vesnická sídla v jiních Èechách návrhy na ochranu pod èarou Ing. Stanislav Dvoøák PÚ v Èeských Budìjovicích ................................................. 97 Pøíklady obytných staveb lidové roubené architektury na okrese Beroun PhDr. Helena Mevaldová - Národopisné oddìlení Národního muzea v Praze .....101 Urbanistický vývoj Kolodìj Ing. Jan Vinaø - MURUS, spol.s.r.o. ........................................................................... 114 Malá Chuchle jako dobové praské venkovské láznì Mgr. Lubomír Sochor Praský ústav památkové péèe .........................................125 Mezinárodní památkáøský kurz Renesance pro mladé øemeslníky speciální zamìøení : hrázdìné zdivo a jeho stavební, historický a kulturní význam Tomá Efler student FA ÈVUT ....................................................................................130 Aj keï to práve nie sú paláce. PhDr. Martin Mea Slovenské národné múzeum Martin....................................134 Zapojení studentù FA VUT v Brnì do akce stavba pro venkov Doc.Ing.arch. Jarmila Ledinská, CSc. VUT FA v Brnì .......................................138 Exkurze struèný popis trasy s komentáøem o navtívených i míjených lokalitách: 143
4
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Semináø "Vesnice krajina lidé" v Zubrnicích (14. 16.záøí 1998) PhDr. Pavel Bure - SÚPP, oddìlení vesnických sídel a lidové architektury Tak jako kadoroènì, uspoøádal i v letoním roce Státní ústav památkové péèe spoleènì s Památkovým ústavem v Ústí nad Labem a Muzeem lidové architektury Èeského støedohoøí v Zubrnicích celostátní semináø zamìøený na problematiku památkové ochrany, výzkumu a dokumentace lidových sídel a lidového stavitelství. Tentokrát se uskuteènil ve dnech 14.-16.záøí v Zubrnicích (okr. Ústí nad Labem) a v nedalekém Horním Vysokém u Levína (okr.Litomìøice). Za ponìkud irokým titulem Vesnice krajina lidé se skrývala øada otázek postihujících fenomén vesnických sídel a lidového stavitelství jako nedílné souèásti krajiny, jako systém vazeb mezi èlovìkem a pøírodou, jejich vzájemným pùsobením a ovlivòováním v prostoru a èase vzniká výsledný obraz krajiny, kde pøírodní geografické podmínky spoluurèují charakter lidových sídel a obydlí a na druhé stranì lidská èinnost pøetváøí pøírodu v kulturní krajinu. Vesnice, lidové stavby i drobná rozptýlená architektura dodávají naemu venkovu jeho charakteristický vzhled a kouzlo. Obzvlátì v dnení dobì je nutno chránit ohroení estetické, architektonické a památkové hodnoty kulturní krajiny i vesnických sídel a peèlivì váit vekeré zásahy, které by poruovaly jejich urbanistickou a ekologickou stabilitu. Je nezbytné pokusit se napravit chyby zpùsobené témìø padesátiletým násilným pøeruením kontinuity pøirozeného kulturního, hospodáøského a sociálního vývoje, je se neblaze vepsaly do tváønosti zemì i mylení lidí. Proto je tøeba promìny krajiny i sídel sledovat a souèasnì se vemi dosaitelnými prostøedky snait pozitivnì ovlivòovat vztah lidí ke kulturnímu dìdictví a práci naich pøedkù a pokusit se usmìrnit novou výstavbu i obnovu starí kvalitní zástavby na venkovì. Takto lze asi shrnout základní mylenky, které zaznívaly z pøednesených pøíspìvkù, diskusních vstupù i neoficiálních rozhovorù v kuloárech. Pozvání na semináø pøijalo celkem 90 odborníkù z nejrùznìjích institucí a organizací z celého území republiky, zejména z památkových ústavù, muzeí, okresních úøadù a projekèních firem. Obohacením byla aktivní úèast poèetné skupiny zahranièních kolegù ze Slovenska a Nìmecka. Vzhledem k mnoství a tematickému rozptylu 24 pøihláených referátù bylo vlastní jednání semináøe rozdìleno do tøech blokù. Odpoledne prvního dne semináøe v Horním Vysokém bylo vìnováno I.bloku nazvanému Sídelní krajina, její hodnoty, specifiènosti, promìny. Celkem 7 pøíspìvkù spíe teoretické povahy (PhDr. J.Langer,CSc., PhDr. V.Kováøù, Ing.arch. Z.Syrová, P.Veteník, L.tìpán, PhDr. M.Sopoliga, CSc., PhDr. M.Húavová) se zabývalo problematikou historické i souèasné sídelní krajiny, otázkám jejího vývoje, monostem ovlivnìní tohoto procesu a alternativám spoleèného postupu pøi její ochranì. Ve veèerních hodinách tého dne probìhl II.blok s titulem Vesnice a lidé, souèasnost a perspektivy. Vechny 4 referáty (Doc.ing.arch. M.Bae, Ing.arch. M.Pavlasová, V.Schollarová. PhDr. J.Vaøeka,DrSc.) se kriticky vyjádøily k nedávné minulosti i souèasné situaci venkova a jeho promìnám, na nì pùsobí øada módních vlivù a trendù. Vzhledem k pøeruené kontinuitì vývoje a pøirozeného pøebírání a kultivování tradièních zvyklostí musí být hlavním úkolem soustavná osvìtová a popularizaèní èinnost na vesnicích i ve státní správì a samosprávì, podloená oboustrannì pøijatelným alternativním modelem dalího vývoje venkova zde vidí autoøi sice obtínou, ale asi jedinou monou perspektivní cestu k zachování pùvodních funkcí a charakteru naí vesnice. Ponìkud odliný byl III.blok probíhající v úterý 15.9. v Zubrnicích pod souhrnným názvem Krajina a lidová stavební kultura, prùzkum, dokumentace a ochrana, který byl co do poètu referujících nejobsanìjí. Postupnì odeznìlo 13 pøíspìvkù (Ing.arch. M.Skoumalová, PhDr. F.Ledvinka, I.Augstenová, PhDr. L.Procházka,CSc. a PhDr. V.Hopeniak, T.Karel, Mgr. K.Foud, R.Urbánek, PhDr. H.Mevaldová, Ing. J.Vinaø, Mgr. L.Sochor, T.Efler, PhDr. M.Mea, Ing. S.Ludwig) zamìøených, jak ji svým název tohoto bloku napovídá, na prezentování výsledkù dokumentace a poznání pozoruhodných lidových staveb i drobných architektonických krajinotvorných prvkù a prùzkumù vesnických sídel vèetnì jejich urbanismu, tak i otázkám regenerace, ochrany a vyuití pùvodní stavební kultury vesnice. V odpoledních a veèerních hodinách následoval za úèasti i dalích pozvaných oficiálních hostù a vedení PÚ v Ústí nad Labem slavnostní program vìnovaný kulatým výroèím Památkového ústavu v Ústí nad Labem a Muzea lidové architektury v Zubrnicích. 5
Vesnice - krajina - lidé
Oivením semináøe byla spoleèná návtìva obce Levín, spojená s prohlídkou poslední funkèní hrnèíøské dílny, jimi byl Levín od støedovìku proslulý, a zajímavého centrálního kostela v podveèer prvního jednacího dne. Navíc se uskuteènila odpoledne druhého dne také podrobná prohlídka areálu Muzea lidové architektury v Zubrnicích s odborným výkladem pracovníkù muzea a Památkového ústavu v Ústí nad Labem, jeho je skansen souèástí. Nedílnou a tradièní souèástí semináøe byla závìreèná spoleèná exkurze smìøující za dochovanými vesnickými lokalitami a památkami lidové architektury v okolí místa konání semináøe. Byla zvolena zajímavá trasa v malebné krajinì na rozmezí Èeského støedohoøí a Luických hor a k návtìvì vybrány pozoruhodné lokality i jednotlivé objekty (Haslice, Lhota pod Pannou, Verneøice, Valkeøice, Merboltice, Horní Police, Dìèín-Staré Mìsto), bohuel vak úèastníkùm nepøálo poèasí a navíc zanedlouho bìhem cesty vypovìdìl slubu autobus i øidiè. Kritickou situaci se ale poøadatelùm podaøilo díky operativnosti a mimoøádnému pochopení a toleranci vech zúèastnìných vyøeit a exkurze byla dokonèena v pùvodnì plánovaném rozsahu v autech nìkterých kolegù. Ji dnes mùeme prozradit, e pøítí semináø se uskuteèní tentokrát pravdìpodobnì na Chebsku a jsme pøesvìdèeni, e se mu vyhnou neèekané nepøíjemnosti a snad i detivé poèasí.
6
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Sídelní krajina v Karpatech a její historické promìny PhDr. Jiøí Langer, CSc. - Ronov p.R. Práce etnografù podobnì i biologù se soustøeïuje na interpretaci recentních pramenù fyzicky existujících. Ty nám vak umoòují vytvoøit jen omezenou pøedstavu o jejich funkèní logice, a to z prostého dùvodu, e vznikly za jiným úèelem, ne mùe být zaznamenáno v naem pozorování. Abychom zbyteènì neteoretizovali, pøedstavme si zcela konkrétnì lidská obydlí a rostlinná spoleèenství, která je obklopují. Bez historického studia a poznání geneze neporozumíme jejich funkènímu smyslu. Málokde v Evropì mùeme studovat geneticky starí fáze pùsobení èlovìka na pøírodu tak jako v Karpatech. Tam nacházíme rozsáhlé oblasti s velmi mladou kolonizací jetì pøírodní krajiny lidmi, jejich zpùsoby obivy a kulturní nároky byly z hlediska ekonomické efektivity na nízké úrovni. Tam, kde konèilo støedovìké zemìdìlské osídlení podhùøí, od 14.stol. zaèínalo pastevecké osídlení hor jakoby znovu od poèátkù kulturního vývoje a rozvíjelo se hlavnì v 16. stol. Proto Karpaty pøitahovaly ty badatele, kteøí hledali rané formy genetického vývoje jinde ji dávno zaniklé. Ovìøujeme-li, zda lze srovnávat formy obydlí a okolních biotopù nejmladí sídelní krajiny ze zaèátku 19.stol. s osídlením stejného hospodáøského charakteru (horského pastevectví) napøíklad z konce 16.stol., zjiujeme, e vechny paralely je tøeba podrobit historické kritice. Starí badatelé obvykle pøedpokládali existenci pravidelnì vzestupného kulturního vývoje a podcenili èasté retardaèní nerovnomìrnosti vývoje sociálního. Take nìkteré architektonické formy, které se povaovaly za výchozí elementární archetypy, byly ve skuteènosti projevem sociální bídy sniující nároky èlovìka 18. a 19.stol. A to nejen v pøípadì obydlí, ale i v obdìlávání pùdy a pùsobení na pøírodu. Otázkou je, do jaké míry se pøedstava tohoto srovnání kolonizaèní a recentní kultury mohla liit od historické skuteènosti. Pomiòme sídelní provizorium v etapì zakládání obce, které bývalo 2 - 20-leté, nìkdy trvalo více ne 100 let a nìkde v jeho prùbìhu kolonisté odeli, ani by stabilní obec vybudovali. Provizorní stavby svým vzhledem a èásteènì i funkcí odpovídaly sezonním chlévùm, seníkùm, kùlnám a kolibám, nìkdy to byly polozemnice. První stabilní domy se stavìly podle vzoru modernìjí kulturní vrstvy starích obcí pøísluného panství, pøesnìji ekonomické jednotky s trním centrem ovládajícím kulturní inovaèní mechanismy. Ta byla vzorem i pro kultivaci pùdy. Jenome podstatnou úlohu hrál vztah poètu osadníkù a osídlované plochy. Jiná situace byla v 16.stol., kdy mohla kadá rodina získat dostatek pùdy pro svoji obivu, i kdy tvoøila vícerodinné spoleèenství pod vládou spoleèného pøedka, a jiná vznikala, kdy kolonistù bylo tolik, e na malou individuální rodinu pøipadal sotva chalupnický díl pùdy. V prvním pøípadì se stavìly dokonalé tøídílné domy s mnostvím hospodáøských staveb kolem dvora a velkému rozsahu pùdy odpovídalo znaèné mnoství dobytka, které ji hnojilo. Pozemky nebyly rozdìleny jen v rámci kadé usedlosti, ale pøi extenzivním pastevectví cyklicky kooperovaly vechny usedlosti obcí jednoho velkého údolí. To mìlo za následek funkèní èlenìní irí krajiny s odliným vyuíváním vrcholových a høebenových pastevních lesù, lesních polan, svahù a jejich teras, potoèních bøehù a øíèní nivy. I kdy taková sídla pøipomínají lánový systém èlenìní, usedlosti v nich byly zprvu na potoèní terase vzdálené od sebe na íøku pøísluného dílu, sídelní vývoj spìl k údolní øetìzové a pozdìji ulicové podobì. Zástavba vak mìla ve vyích polohách okraje stejnì i více rozptýlené, ne tomu bylo na samém poèátku vývoje v údolích. Z vìtiny podobných obcí se v 19. stol. stala sídla soustøedìná, schopná regulace podle tehdejích státních norem. Ve druhém pøípadì byl kadý hospodáø omezen na vlastní lesní polanu nebo zárubek, jeho hranice po øadu generací hospodáøsky nepøekroèil. Protoe z pùdy svoji malou rodinu neuivil, ta se brzy rozpadla a kadý hledal jinou obivu na vlastní pìst. V takovém sociálním prostøedí pøevaovaly malé dvojdílné domky s kùlnou a chlévem. Jestlie se podobná situace vytváøela ji pøi zaloení obce, pak její vývoj mnohdy spìl k rozptýlenému osídlení. Nejèastìji k tomu docházelo ve vyích polohách hor, ji døíve poznaèených extenzivním pastevectvím, kde k sídelnímu odlesnìní a stavbì obydlí dolo nejprve na høebenech a a pozdìji a nedùslednì i v údolích. Zvlátì v pøípadech parcelace dominikálních lesù v 18.stol. se vytváøela zcela specifická krajina. Mnohdy se obì tendence sídelního vývoje prolínaly. Napøíklad v nìkterých 50-100 km dlouhých údolích v Maramurei, Bukovinì èi Vranèi mùeme jetì dnes vidìt stejnou strukturu typù sídelní krajiny, jaká existovala v malých mìøítcích do poloviny 20.stol. napø. na Oravì, Kysucích èi moravském Valasku. Zda se uvedené modely vyskytly ve století 16. nebo 19. se projevilo v øadì technických detailù závislých na inovaèních procesech charakteristických pro urèitou dobu a pøísluná sociální prostøedí. Je vak zøejmé, e prvý model údolního sídelního soustøedìní patøí spíe starím obdobím a druhý mladím, e se v prùbìhu dìjin první mìnil v druhý, jestlie mezi sociálními procesy pøeváilo hlubí rozvrstvování. Sociální diferenci7
Vesnice - krajina - lidé
ace postupovala vdy rychleji neli pùsobení hospodáøské a kulturní inovace, která celkovou úroveò povznáela. Avak vedle uvedených permanentních procesù se v mnohých karpatských oblastech projevily masové kulturnì retardaèní dùsledky válek a epidemií, které brzdily postup sociálního rozvrstvování. Ve vylidnìných vesnicích vrchnosti obsazovaly pusté grunty vemi práceschopnými mui, tedy i èleny poèetnìjích rodinných spoleèenství èekajícími na dìdický podíl. Proto i v zemích s reálnou dìlbou dìdìné pùdy po smrti spoleèného pøedka nebo bratrských pøedkù (napø. v Uhersku a na Balkánì) se zaèaly rozpadat velkorodiny a vil se systém malých individuálních rodin hospodaøících jen na vymezené ploe a spoleèných pastvinách pouze v rámci vlastní obce. Taková struktura byla pøipravena ke snadnìjímu pøijímání inovací neli velká rodinná spoleèenství, samozøejmì s dùsledky i na zmìny v krajinì. Pro Karpaty je charakteristické dlouhé pøeívání silnì extenzívních forem zemìdìlského a hlavnì pasteveckého hospodaøení. Souvisely se samosprávnou obèinnou organizací zahrnující nìkolik desítek kilometrù dlouhé údolí s okolními horami, v ní se centrálnì organizovaly vechny hospodáøské aktivity, jejich podstatná èást (pastevecké cykly) se provádìla spoleènì. Mezi nì patøila i kooperace se vzdálenými níinnými obcemi (èasto 150-300 km) pøi jarním a podzimním pasení. Celková èást krajiny vymezená pro pøíslunou obèinu byla povaovaná za její vlastnictví nezávislé na moci lechty. Takové vztahy známe ze severních a západních Karpat jen z raného støedovìku, protoe v prùbìhu 13. a 14.stol. tamìjí obèiny podlehly feudalizaci. V Karpatech východních a jiních tento proces probìhl v 15.-18.stol. Napø. v Rumunsku jetì v 1. pol. 19.stol. existovaly takovéto obèiny v oblastech Vrancea, Cimpulung a Tigeci. To znamenalo, e tam k rozèlenìní dlouhých údolí na obce a k postupnému teritoriálnímu omezení hospodáøských aktivit jednotlivých usedlostí dolo a ve století 19. A tehdy se tam zaèalo intenzivnìji pùsobit na pøírodu i v nejvyích pásmech hor, protoe ovce tamìjích hospodáøù ji nemohly na rozsáhlé obèinné pastviny ani na jaøe a na podzim do níin. Dalím z podstatných hledisek je hledisko demografické. Oblasti s extrémní hustotou obyvatelstva pøi extenzívním pastevectví dokázaly ji ve starovìku a støedovìku odlesnit podstatnou èást Balkánu, zatím co v horích klimatických podmínkách severnì od Dunaje se osídlení natolik nerozvinulo. Proto tam bylo moné, aby si krajina sídelní udrela rané formy a v obklopení krajinou pøírodní byla schopna se regenerovat. Tomuto vyrovnanému stavu pùsobení èlovìka a pøírody vzájemnì na sebe øíkáme trvale udritelný rozvoj. Podléhali bychom vak falené iluzi, kdybychom klíè k jeho øeení hledali v dobì a místech, kde skuteènì existoval. I tam byl tento vztah ze strany èlovìka jednostrannì koøistnický a spìl k devastaci nikoliv civilizaèní, ale stejnì dùsledné. I v oblasti Vranèe nebo Cimpulungu èi Maramuree v Rumunsku se ve 20.stol. poèty obyvatel zvýily natolik, e zoufalá snaha uivit rodinu hnala stále více dobytka na mení plochy. Dnes tam najdeme krajinu stejnì odlesnìnou a erodovanou, jaká existovala v Karpatech západních na zaèátku 19.stol., jak ukazují mapy stabilního katastru. Ani zalesòování ve 30.letech mnohde stav valaské krajiny na Moravì nezmìnilo. K tomu spìje a komplexnì racionálnìjí hospodaøení ve 2. polovinì 20.stol. Mám-li vyjádøit podstatné znaky sídelní krajiny nìkterého z regionù, jsem v rozpacích. Který stav jejího vývoje je mono povaovat za nejcharakteristiètìjí? Jestlie vertikální, historický tok bio-sociálních procesù na nìkterém místì horizontálnì pøeruíme, abychom se podívali na geografickou strukturu kultury v urèitém èasovém údobí, setkáváme se s jakousi syntézou vývoje pøedchozího. Proto nejobsanìjí horizontální struktury se nacházejí v údobí co nejvìtích spoleèenských zmìn, vývojových pøelomù. Podle metod, jakými populace øeí vzniklé existenèní problémy, podle zpùsobù sociální adaptace je moné kulturní vývoj regionù charakterizovat. Jsme na pùdì muzea v pøírodì, které tuto otázku musí øeit expozièním modelem jakoto vìdeckou syntézou. Mluvíme o rekonstrukci historického ivotního prostøedí a ji v 70.letech jsme dospìli k formulování metod a limitù jejich tvorby. Dochované stavby jako nejpodstatnìjí recentní doklady nás vedou k èasové poloze jádra expozice vìtinou do 19.stol. s moností zpìtného pohledu do 17. a inovaèních návazností do zaèátku 20.stol. Jde tedy pøevánì o procesy pøerodu spoleènosti pøedindustriální s pøeitky støedovìku a do spoleènosti plnì industriální. Jestlie jsme schopní pomocí spoleèenských komponentù staveb a pøedmìtù interpretovat období pøiblinì od jejich fyzického vzniku (tj. vìtinou od 2.pol. 19.stol.) po konec jejich uívání, mnohé podstatné biologické komponenty nám tyto monosti roziøují. Krajina v sobì nese stopy lidské èinnosti ji od osídlení. Biologové a archeologové mi moná dají za pravdu, e lze tyto stopy vycítit i v areálech zaniklých støedovìkých sídel dnes pøekrytých lesem. Je to pøedevím èlenìní pluiny, vedení cest, posuny hranice lesa a hranice kultivované pùdy, a to v obou smìrech, stromy a porosty hájené nebo vysazené zvlátì kolem dvorù (nìkde a 300-leté), pastevní formy starých stromù, úvozy hloubené staletým uíváním cesty, brody apod. Vechna taková místa mají charakteristický biotop vytvoøený a kadoroènì reprodukovaný 8
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
v dùsledku specifických lidských èinností: pastviny ovcí, hovìzího dobytka, husí, jednokosné louky na podzim a na jaøe spásané dobytkem, záhumení, výhony, bøehy potokù, èásti vlastního dvora napø. místo vylévání pomyjí aj. Pøedevím tyto biologické komponenty vtiskují jednotlivým prostøedím sídelní krajiny jejich výrazný charakter. Kadé muzeum v pøírodì si podle povahy vypovídacích schopností svých hlavních exponátù musí zvolit jádro a íøi problematiky, kterou chce interpretovat. K ní pak musí smìøovat vekerá tvorba rekonstrukcí celého prostøedí. Kromì evropského severu mají Karpaty nejhustìjí sí muzeí v pøírodì, a proto v nich lze sledovat nejen horizontálnì geografické kulturní vztahy, ale i zvlátnosti onoho kulturního dìdictví epochy, která vtiskla celému dalímu vývoji osobitý charakter. Lze to demonstrovat napø. na tøech muzeích v pøírodì na severozápadním Slovensku: V Múzeu liptovskej dediny v Pribylinì lze ukázat, jak zemìdìlská kotlina a hornické aktivity ve støedovìku vytvoøily hustou sí mìsteèek, jejich sociální prostøedí po celý dìjinný vývoj rozvíjely øemeslnou výrobu, kultivovanost a vzdìlanost celé silnì rozvrstvené spoleènosti. To se v pramenech 2.poloviny 19.stol. projevilo znaènì odliným zpùsobem ne v regionech jiných. Múzeum oravskej dediny na Brestové u Zuberce prezentuje té lidovou kulturu doklady z pøevánì stejného období. Ta je vak dìdictvím valaské kolonizace konce 16.stol. v horském zemìdìlství a dobytkáøství. Pøi nerozvinuté dìlbì práce a malé sociální rozvrstvenosti kadý dotek války èi epidemie zpùsoboval demografické otøesy provázené kulturním regresem. Múzeum kysuckej dediny ve Vychylovce pøedstavuje nejmladí osídlení z 18. a 19.stol. s plonì pauperizovaným pøelidnìním hor. Rozhodující období, které zpùsobilo orientaci dalího spoleèenského vývoje, se vude nekryje s prvotní kolonizací. Napø. spoleènost starích støedovìkých obcí se kulturnì adaptovala na tradice vycházející z dìdictví poslední fáze valaské kolonizace na Oravì a kopanièáøské na Kysucích. I pøírodní krajinotvorné prvky tato muzea vzájemnì odliují. Kontrast oddìlení relativnì ploché sídelní krajiny v Liptovì od pøírodních horských svahù a temen, v nich je èlovìk hostem, se odliuje od údolního prorùstání obou typù krajiny na Oravì, jejich málo vyhranìné pomezí se v minulosti pohybovalo v obou smìrech. Múzeum kysuckej dediny má monost nejlépe ukázat stav, kdy èlovìk nemá jinou monost pro pøeití, neli uzurpovat si krajinu pøírodní bez zázemí krajiny èistì sídelní. Tøi hlavní historické sídelní epochy a tøi odliná pojetí pøedindustriálního ivotního prostøedí. Tak bychom mohli pokraèovat ukázkami sílících prvkù intenzívního zemìdìlství (od 16.stol.) smìrem k prostøedí ukrajinskému ve Svidníku, Sanoku, Lvovì èi maramureském Sigetu, prvkù ovocnáøství a vinaøství v kotlinách a svazích východních a jiních Karpat v Klui, Goleti a Bujoreni, atd. Otázky prezentace zemìdìlských a jiných výrobních aktivit adaptujících pøírodní prostøedí je jen dalím detailem v pøibliování se k teoretickému modelu, jaký chceme v muzeu prezentovat. Vechny pøírodní a spoleèenské komponenty by vak mìly být v souladu se základním zámìrem expozice, a to jak svým kulturním pùvodem, tak vzájemnými strukturálními vztahy. Kvalitu expozice v pøírodì je pak mono mìøit komplexností její struktury prezentovaných komponentù. Poznámka: Pouito bylo materiálù Mezinárodní komise pro studium lidové kultury Karpat a Balkánu pro syntézu lidového domu v Karpatech.
9
Vesnice - krajina - lidé
Krajina jiní Moravy a vinohradnická stavební kultura PhDr. Vìra Kováøù, PÚ v Brnì Moto pøíspìvku, které jsem zvolila, zní: krajina sídla jedno jsou. V sídlech, která spolu se svojí stavební kulturou jsou pøedmìtem naeho zájmu, je soulad s krajinným obrazem nepominutelný, a to nejen pro formu vesnické zástavby, ale také pro tvar jednotlivých usedlostí, stavební materiál a konstrukèní principy. Krajina jiní Moravy je bohatì èlenitá, pøi hranici se Slovenskem ji uzavírá úpatí Bílých Karpat, aby se dále otevøela k panonské níinì a k Rakousku. Její rovinnou èást protínají Pavlovské vrchy a na severu svahy Chøibù a dánského lesa. Na jihozápadì ohranièuje jiní Moravu mírnì zvlnìné Podyjí s národním parkem zasahujícím a do rakouského Weinfurtel. Mùeme øíci, e je to Bohem poehnaný kraj, v nìm se rodí vinná réva, meruòky, oøeáky a broskve, vinì a mnohé druhy teplomilných rostlin a bylin. Krajinou protékají øeky Morava a Dyje, která od pravìku pøináela v dobì jarních záplav zúrodnìní pùdy, dnes vak je nesmyslnì spoutaná do plytkých jezer. Øeky byly vdy bohaté na ryby, hájky, remízky a luní lesy v Pomoraví i Podyjí plné zvìøe, nejen zajícù, baantù, ale také vysoké. Není proto divu, e toto pøívìtivé území bylo, jak o tom svìdèí archeologické nálezy, osídleno od pravìku a tìí se zájmu èlovìka a po dnení dny. Slunce, pøíznivé klimatické pomìry, skladba pùdy, pracovitost a cílevìdomost obyvatel tohoto kraje vytváøí ideální pøedpoklady pro pìstování vinné révy a její promìnu v ulechtilý nápoj, ve víno. Konfigurace jiní Moravy, to znamená rovina a mírnì zvlnìná pahorkatina se stránìmi obrácenými ke slunci kolem Znojma, Mikulova, Stránice, Blatnice, Bzence, Kyjova, v okolí Uherského Hraditì a Uherského Brodu jsou pøíhodným krajinným reliéfem pro zaloení vinohradù, které se staly fenoménem a významným krajinotvorným prvkem a dávají tomuto území specifický výraz. Pìstování vinné révy, rozíøení této kulturní plodiny a umìní vytìit z jejího plodu co nejvíce ávy bylo patrnì známo ji od Velké Moravy a snad i døíve v tìch èástech, kde pobývaly øímské legie. Svìdèí o tom archeologické nálezy, ústní tradice a také mladí písemné záznamy a zprávy, dokládající vlastnictví vinohradù a pìstování hrozna a také o vinných sklepech, zmiòovaných od estnáctého a sedmnáctého století. Produkce vína byla vdy doménou rolníkù - vinaøù, zabývajících se obdìláváním pùdy a také vinohradu. Pìstování vinné révy není pøedmìtem naeho pøíspìvku, je vak dluno zvýraznit, e jde o èinnost velmi nároènou na èas i na fyzickou námahu. Je to práce, která zaèíná jetì v zimních mìsících, nejèastìji v únoru, a konèí rovnì v pozdnì podzimních nebo dokonce zimních mìsících. Srovnání, e kapka potu znamená kapku vína, je na místì. Fyzická námaha i vynaloené finanèní prostøedky pøináejí svoje plody ve sklizni hroznù. Tu je tøeba zpracovat a posléze uloit a k tomu slouí vinohradnické stavby, lisovny i vinné sklepy. Jejich umístìní v sídelním obraze krajiny a v sídlech samotných je velmi rùznorodé. Podle Václava Frolce, významného odborníka ve vinaøské kultuøe, specifikum umístìní vinohradnických staveb je podmínìno celou øadou okolností, z nich krajinný reliéf není zanedbatelný. Vinné sklepy mùeme najít: a) na okraji vinohradù v mení nebo vìtí vzdálenosti od vesnice v pravidelné øadì s jednostrannou nebo dvoustrannou zástavbou (Blatnice, atov, Nový aldorf, Dolní Vìstonice, Pavlov, Vlko, Maøatice, Veletiny, Vlènov), b) v kruhovém prostoru pøipomínajícím okrouhlicový návesní typ bez ohledu na stránì s vinohrady (Pouzdøany, Dolní Vìstonice, zèásti Petrov), c) shluky nebo skupiny sklepù pøímo v obci, v rùzných èástech sídla (Brumovice, Kobylí, Bzenec, Èejkovice, Krumvíø), d) sklepy jsou souèástí usedlostí, hospodáøského dvora, jsou umístìny pod hospodáøskými budovami, výmìnkáøským stavením a to zvlátì tam, kde je vinohrad pomìrnì vzdálený (Stránice, atov, Pavlov). Podle stavebnì historických prùzkumù se zdá, e umístìní vinných sklepù a lisoven mimo jádro obce, pod vinohrady nebo v jejich tìsné blízkosti je jevem starím, odpovídajícím racionálnímu mylení vinaøù a sepjetí s pøírodou, vyuívajícím krajinného reliéfu, to jest svaitého terénu vinohradù k vybudování sklepa krytého dostateènou vrstvou hlíny. Typy vinohradnických staveb. Pøi zpracovávání plodù vinné révy jsou nejdùleitìjí prostory, v nich se hrozny lisují, tedy lisovna, a místnost k ukládání zkvaené ávy, kde zraje a promìòuje se ve víno. 10
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
a) K nejstarím a nejjednoduím stavbám patøí samostatné sklepy bez nadzemních budov, se títovou zdìnou stìnou, v ní je umístìn vchod do sklepa. Jsou témìø zcela ponoøeny do bøehu vinohradù, nebo vybudovány do svahù pod nimi (Petrov, Pavlov, Tupesy). b) Sklepy s nadzemními budovami, lisovnou mùeme povaovat za nejrozíøenìjí typ s mnoha variantami (Blatnice, Vlko, Velké Pavlovice, Èejkovice, atov, Nový aldorf, Hnanice). c) Lisovny bez sklepù, pouze s komùrkami k uskladnìní beèek s vínem byly rozíøeny v tìch polohách, kde klimatické pomìry neumoòovaly tak vysokou produkci vína a podmínky ke kopání sklepa nebyly vhodné. Jednalo se tedy o veskrze nadzemní vinohradnickou stavbu. Starobylost pouitých konstrukcí i materiálù nás vak pøesvìdèuje, e se jedná o budovy znaèného stáøí (Vlènov, Veletiny, Havøice). d) Patrové lisovny se sklepy, se sýpkou v patøe a posléze pobytovými místnostmi patøí k nejrozvinutìjím a nejèlenitìjím typùm vinohradnických staveb, mnohdy znaèného stáøí a významu, zvlátì tam, kde zastávaly funkci desátkových sklepù, nebo patøily k majetku Habánù (Èejkovice, Pavlov, Dolní Vìstonice, Kobylí, Velké Bílovice). Materiál a konstrukce vinohradnických staveb byly do velké míry závislé na místních geologických podmínkách, na skladbì pùdy. Vykrouení sklepa ve luté hlínì za pomoci celé rodiny a sousedù povaujeme za jeden z nejstarích pracovních zpùsobù (Èejkovice). Obdobnì byly vyhloubeny rozsáhlé sklepní prostory v pískovci (atov, Nový aldorf, Hnanice). V sídlech, na jejich území nebo v blízkém okolí se nacházel lomový nebo øíèní kámen, patøily k nejstarím konstrukcím klenby sklepa z kamene na suchou hlínu a posléze klenby z pálených cihel. Valené klenby a klenby køíové dokládají vysoké mistrovství zednických mistrù, kteøí je pøed sto a více vìky budovali (Pavlov, Blatnice, Petrov, Èejkovice). Jejich relikty tvoøí nepatrný zlomek a doklad tìsného spojení vinohradnických staveb s krajinou a jejím pøírodním bohatstvím. Vìtina sklepních kleneb kvelbení je vybudováno z pálené cihly, která nahradila pùvodní hlínu nebo kámen. Pùdorys sklepa tvoøí obdélník o délce 4 a l7 metrù, výjimeènì i více, spolu s lisovnou témìø 20 metrù. Znaèná hloubka sklepa proti okolnímu terénu a vstupu je pøekonávána ikminou seupem nebo íjí mnohdy velmi prudkou a dlouhou z dusané hlíny s naznaèenými schùdky v pøírodním hlinìném podnoí. Pro zrání a dobrý stav vína je velmi dùleité sklepní klima, co je usmìròováno jednak vrstvou hlíny nad sklepem a vìtracími komínky vyúsujícími nad sklepy s kamennými kryty (Petrov), ale také dusanou hlinìnou podlahou. Tyto pøírodní komponenty usmìròují vlhkost, projevující se èernou plísní, a také optimální teplotu. Mnohé sklepní prostory jsou znaènì èlenité, ovlivnìny majetkovými vztahy a nároky vlastníkù. Sklepy se tu výraznìji, tu ménì výraznì projevují v krajinì vinohradù svými høbety, zásypy hlíny, vìtracími komínky, tvoøí ji èlenitìjí a mnohotvárnìjí. Mnohem výraznìji se vak v krajinné skladbì projevují nadzemní vinohradnické stavby, lisovny pøízemní nebo patrové. Jejich konstrukce nadzemních budov vychází pøevánì z materiálu z místních zdrojù. U nejstarích objektù byla nabíjená (Blatnice, Èejkovice, Kobylí, Krumvíø) nebo nakládaná (atov) z hlíny, tìené z místních hliníkù. Ve vyích polohách, zvlátì na Uherskobrodsku byla kdysi èastá konstrukce lisovny polohrázdìná s vyuitím tvrdého døeva z místních porostù vyplòovaná hlinìnými cihlami a jílovou mazaninou (Vlènov, Veletiny, Havøice). Ze smíeného nebo výjimeènì kamenného zdiva se budovaly sklepy v Podyjí (atov, Nový aldorf, Hnanice), ale také v Èejkovicích a Vlko na Hodonínsku. Mladí lisovny se sklepy byly vystavìny z pálených cihel a tento materiál poøizován z blízkých cihelen (Maøatice, Dolní Vìstonice, Blatnice, Èejkovice). Pro výraz vinohradnických areálù v krajinì mìlo a dosud má velký význam zpùsob zastøeení lisovny. Jednoduchá støení konstrukce dotváøí sepjetí s krajinou vinohradù úrodných polí a remízkù nebo porostù pøi vodních tocích. K vybudování krovu poslouilo tvrdé pøirozenì rostlé a nìkdy také pokøivené døevo z listnatých stromù, z nichse rovnì budovaly mohutné trámové stropy lisoven. Doková krytina, která byla pro rolníka a vinaøe nejsnáze dosaitelná, vytvoøila na valbové formì støechy korunu díla. Zákazy krytin ze slámy, a posléze její nedostatek zpùsobily postupné odumíraní této lehké a esteticky neobyèejnì pùsobivé krytiny a v koneèném dùsledku se projevily zmìnou tvaru støechy. Valbové støechy témìø zcela vymizely a na jejich místo se prosadila sedlová forma s tvrdou pálenou takou, mnohdy pøílinì zatìující obvodové stìny. Zmìnìná forma støechy si vyádala vybudování prkenného títu a podepøení krovové konstrukce sloupky. Nejstarí 11
Vesnice - krajina - lidé
doklady vinohradnické kultury i v této vývojové formì dokládají tìsné sepjetí s krajinou a jejím bohatstvím a s jejími tradièními znaky. Døevìné èásti jsou vyrobeny rukodìlnými technikami z tvrdého døeva z porostù, které obklopují vesnice a v minulosti, pøed scelovacími praktikami byly roztroueny v polích a vinohradech, aby zde skýtaly rolníkovi stín k odpoèinku pøi práci a drobné zvìøi útoèitì. Architektonické a estetické pùsobení vinohradnických staveb, lisoven, sklepù, presúzù je mimoøádné nejen pro krajinu, ale pro sídla samotná. Není to jen umístìní a hmota objektù,ale také zpùsob jejich zednického zpracování, mìkké tvary vstupù, rukodìlnì opracované døevìné èásti. Mimoøádné hodnoty jsou pøièítány øeením vstupu do lisovny nebo do sklepa s výklenkem, udrem (Pruánky, Brumovice, Velké Pavlovice, Kobylí). Prùèelí sklepù v Petrovì je charakteristické svým barokním tvaroslovím, jeho obdoby, avak ne ji tak výrazné, se objevují i na nìkterých jiných místech. K optickému vjemu vinohradnických souborù pøispívá vnìjí úprava lisovny nejèastìji s bílou vápennou lièkou a molkovì modrou podrovnávkou soklu. I kdy výzdoba rostlinnými motivy provedená místními maléreèkami, je povaována za novotvar, její estetické pùsobení je nezvratné. K souboru vinohradnických staveb patøí drobné objekty rozptýlené v krajinì, kaplièky, køíe, zákoutí se stromy s moností setkání a posezení vinaøù a jejich hostù nejen ve sklepì pøi vínì, ale také pøi pohárku venku. Významným krajinotvorným prkem je rovnì ovocné stromoví, vysazované kolem sklepù nebo v sadu nad nimi (Vlènov, Veletiny). Vechny tyto znaky jsou východiskem pøi hodnocení souborù vinných sklepù pro památkovou ochranu. Zatím byly vybrány mimoøádnì hodnotné lokality projevující se odlinými znaky v Petrovì, Pavlovì, Blatnici Veletinách a Vlènovì, ty jsou vládou ÈR prohláeny za vesnické památkové rezervace i v atovì, kde je sklepní ulice souèástí památkové zóny. Doufáme, e dojde k vyhláených dalích vinohradnických souborù a to v Dolních Vìstonicích, Èejkovicích, Hnanicích a v Novém aldorfu. Vechny navrhované lokality jsou významnými sídelními prvky obohacujícími tváø jihomoravské krajiny. Aè nerada, povauji za nezbytné se na závìr zmínit o stínu kraje beze stínù,jak se vínorodá jiní Morava èasto nazývá. Jsou to pøestavby tradièních vinohradnických objektù nebo jejich novostavby. Vìtinì chybí pokora ke krajinì a úcta k hodnotám minulosti. Bezduché tvary, nepatøièný materiál, hmotnost, fádní a nevkusné architektonické øeení jsou nejèastìjími prohøeky. Odhlédneme-li od obkladù, møíí, sklenìných barevných cihel a jiných chataøských zlozvykù, je hlavním rysem tìchto novotvarù pøedevím jejich výka, která v krajinì vinohradù pùsobí násilnì, rozruuje pùvodní hladinu, nedbá na rostlý terén ani na porosty, které patøí k vinohradùm. Èeká nás mnoho odpovìdné misijní a propagaèní práce, a to nejen na poli památkové péèe.
12
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Stavebnì historický prùzkum Národního parku v Podyjí Ing.arch. Zuzana Syrová SÚPP Praha Projekt Spoleènosti pro obnovu vesnice a malého mìsta Stavebnì historický a urbanisticko historický prùzkum NP Podyjí s cílem vytvoøení systému urbanistické stability a geografického informaèního systému zpracoval tým øeitelù - ing. arch. Petru Dostál, ing. arch. Zuzana Syrová a ing. arch. Jiøí Syrový - na základì výbìrového øízení MK ÈR ze dne 22.12.1995 - 31.1.1996 a smlouvy è. 2/1996 o poskytnutí prostøedkù ze státního rozpoètu na podporu vybraných projektù výzkumu a vývoje mezi MK ÈR zastoupeným ing. Josefem Svobodou a SOVAMM zastoupeným ing. arch. Jiøím Syrovým ze dne 24.5.1996 a jejím dodatkem è. 1 za dne 10. 6. 1997 (MK ÈR zastoupeno ing. arch. Janem Kaiglem). Na projektu spolupracoval PhDr. Jan O. Eliá (historické statì) a Martin Kouøil (uivatelský program MAVSERVER pro zobrazování memo poloek v ArcView a digitalizace leteckých snímkù). Výsledný elaborát zahrnuje katastry 13 sídel na území národního parku, resp. jeho ochranného pásma: Èíov, Havraníky, Hnánice, Horní Bøeèkov, Hraditì, Konice, Lesná, Lukov, Maovice, Onov, Podmolí, Popice a Vranov nad Dyjí. Jeho hlavním cílem je vyuití pro potøeby záchrany kulturních hodnot pøi obnovì objektù, územním a stavebním øízení a prohlaování a dokumentace památek. Dalím cílem projektu je pøíkladné poèítaèové zpracování identifikace památkových hodnot území a objektù formou geografického informaèního systému s pøipojenou objektovì orientovanou databází obsahující textovou èást a fotodokumentaci a vytvoøení modelu systému urbanistické stability. Øeené území se jeví jako ideální pro skloubení potøeb ochrany památek a pøírody, které by mìlo vést k uchování resp. rehabilitaci harmonického ivotního prostøedí - pøírodního a stavebního dìdictví. Dùvody pro zpracování stavebnì historického a urbanistického prùzkumu a systému urbanistické stability Pozornost památkové péèe se v øeeném území soustøeïovala dosud pouze na objekty výjimeèné, jako je kostel sv. Volfganga v Hnanicích nebo zámek ve Vranovì. Vedle staveb vysoké architektury je chránìna øada drobných sakrálních objektù, mezi nimi zasluhují pozornost pøedevím pozdnì gotická - renesanèní boí muka, problémem vìtiny z nich zùstává ovem nepøesná prostorová identifikace. Pøestoe se uvaovalo díky unikátnímu souboru podélnì prùjezdných stodol a dalích dochovaných hodnotných vesnických staveb o vyhláení památkové zóny v Popicích, tento zámìr nebyl realizován a bohuel ani zde nebyl nikdy proveden podrobnìjí prùzkum. Øada objektù lidové architektury je dokumentována alespoò v náèrtu v mìø.1:200 v Kurialovì archivu, 5 domù z Èíova a Lukova v mìø.1:25/1:50. Znojemsko obecnì patøí co se týèe lidové architektury k nejménì probádaným oblastem - základní práce Menclovy a Frolcovy je zmiòují pouze okrajovì, ponìkud podrobnìji se jím zabývala ve své diplomové práci a èláncích v Národopisných aktualitách a Èeském lidu na pøelomu 60. a 70.let A. Navrátilová. Z iniciativy správy tehdy jetì chránìné krajinné oblasti bylo sice provedeno nìkolik fotodokumentaèních akcí (arch. Kocourková, VÚVA), které se vak omezily na exteriery (mnohdy bohuel bez pøesnìjí identifikace objektù); arch.Kocourková rovnì zpracovala studie vyuití a úpravy lidových staveb, pøedevím souboru popických stodol. Pøedchozí terénní prùzkumy, které jsme mìli na znojemsku monost provést díky práci na Atlasu lidové architektury (projekt SOVAMM - grant GA ÈR) ukázaly existenci dosud nepodchycených hodnot, z nich zmiòme alespoò unikátní výskyt hlinìných klasicistních nakládaných staveb, dosud nejblíe známých ze Slovenska. Správa NP, která je dle zák. è. 114/ 1992 Sb. o ochranì pøírody a krajiny dotèeným orgánem státní správy i v oblasti stavebního a územního øízení , má v souèasné dobì k dispozici novì vypracovaný architektonický øád, zpracovaný brnìnským Atelierem obnovy vesnice v roce 1994. Tento kategorizuje území jako historicky cenné, ostatní a pro novou zástavbu - objekty jako cenné objekty lidového stavitelství, se zmìnìnými prvky, ostatní, novostavby a proluky. Pokud ovem nebude identifikována jak hodnota území tak objektù a jejich èástí, nemùe se architektonický øád stát efektivním nástrojem pro rozhodování o území a stavební øízení. I z tohoto dùvodu se jevila potøeba stavebnì historického prùzkumu, který by tento zásadní nedostatek odstranil, nesmírnì aktuální a naléhavá. Vzhledem k vyhláení NP Podyjí v roce 1991 a sousedství Rakouska (Evropského spoleèenství a blízkých hranièních pøechodù v Hnánicích a Èíovì) mají nyní obce situované v ochranném pásmu NP zcela odliné pøedpoklady k dalímu rozvoji. Obce mají rozpracovány územní plány sídelních útvarù, postrádají 13
Vesnice - krajina - lidé
územní plány zón a rovnì územnì plánovací podklady pro rozvoj, øízení regenerace a nové výstavby na prostorech oputìných v intravilánu po odsunu Nìmcù. Pro optimalizaci regenerace byl vypracován tento stavebnì historický a urbanisticko historický výzkum, která má splnit tyto cíle: - Provést soupis architektonických a urbanistických hodnot v øeeném území k datu výzkumu. - Stanovit územní systém urbanistické stability, jako plochy vymezující definovaný pøístup k územnímu a stavebnímu øízení. Stanovit regulaèní prvky prostorové regulace, jako i regulace èinností v územním a stavebním rozvoji v rozsahu celého zastavìného území, respektive v celém katastru obcí. - Navrhnout aktualizaci evidence nemovitých kulturních památek - doporuèit návrhy na prohláení vybraných objektù za kulturní památky a plonou ochranu nejhodnotnìjích souborù. Podklady: Indikaèní skici stabilního katastru (182_) v mìøítku 1 : 2880 (Moravský zemský archiv v Brnì), Mapy stabilního katastru (182_) v mìøítku 1 : 2880 (Moravský zemský archiv v Brnì), Originály map stabilního katastru 1 : 2880 z roku 182_ (Ústøední archiv kartografie a geodézie v Praze), Vlastivìda moravská, okres Znojemský, 1904 Vlastivìda moravská, okres Vranovský, 1906 Antonín Kurial: Archiv moravských lidových staveb / Katalog lidové architektury (seznam zamìøení; originály - VUT Brno nepøístupné) Èernobílé letecké snímky Vojenského topografického ústavu z roku 1952 - 1990 v mìøítku 1 : 10000 Spektrozonální letecké snímky NP Podyjí (pøevedené do edých tónù), Správa NP 1991 Evidenèní listy nemovitých kulturních památek, Památkový ústav v Brnì, SUPP v Praze, 1966-1993 Plán péèe o Národní park Podyjí a jeho ochranné pásmo, Správa NP a mìsto Znojmo, 1994 Architektonický øád obcí v národním parku Podyjí, Atelier obnovy vesnice, Brno 1994 Digitální mapy evidence nemovitostí øeeného území, neaktualizovaný stav, 1995, èásteèná aktualizace restituèních nárokù 1995, OU Znojmo Mapové podklady byly doplnìny reambulací situace dle prùzkumu v terénu (záøí 1996-øíjen 1997) Data o stavu památkové péèe resp. ochrany a stávajícím právním stavu byla pøevzata z následujících zdrojù: - Památkový ústav v Brnì, oddìlení evidence a dokumentace. - SUPP - údaje ústøedního seznamu kulturních památek Èeské republiky a evidence prohlaování památek * podrobná bibliografie uvedena u úvodních statí jednotlivých obcí
Stavebnì a urbanisticko historický prùzkum se jednak zabývá urbanistickým vývojem sídla a specifikuje jeho hodnoty z tohoto pohledu, jednak jednotlivými objekty; vybrané objekty (hodnocené alespoò jako hmotovì tradièní) jsou podrobnì popsány a objasnìna jejich stavební historie. Vybrané objekty v hranicích øeeného území a jejich èásti dokumentovány v textu katalogu objektù, který obsahuje následující body: - popis (situace, skladba objektù, dispozice, fasády, støecha, konstrukce, interiery) - stavební historie - hodnocení - památkové zájmy (památka zapsaná v ústøedním seznamu nemovitých kulturních památek pod è.r...... /doporuèení podat MK ÈR návrh na prohláení za kulturní památku) - doporuèení pro obnovu a rekonstrukci - odkaz na starí plánovou a fotografickou dokumentaci (plánová dokumentace více ne poloviny obcí se nedochovala). Byla poøízena minimálnì jedna fotografie kadého katalogizovaného objektu, dle potøeby a moností doplnìná fotodokumentací interieru a vybraných detailù. Ke kadé obci byla zpracována úvodní sta zahrnující tyto body: - historie - situace 14
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
- struèné shrnutí urbanistického vývoje - struèné shrnutí stavebního vývoje - památkové zájmy - závìr Byly poøízeny kopie map stabilního katastru (indikaèních skic, otiskù a originálù). Kopie map SK byly naskenovány a podtaeny pod aktuální katastrální mapy, take mohlo být provedeno jejich porovnání se stávajícím stavem. Systém urbanistické stability V zastavìném území rozliujeme území s historickou urbanistickou strukturou a území zastavìné soudobými zastavovacími schématy. V kadé obci mùeme stanovit území urbanistické stability, které zakládá identitu sídla a je souèástí urbanistického kulturního dìdictví. K vymezení tohoto území, zahrnujícího pøedevím historické jádro sídla, je nejobvyklejí pouít komparaci s mapou stabilního katastru, pøípadnì mladími mapami. Nelze opominout ani urbanistické hodnoty 19. a 20.století, kterých ovem je v øeeném území více ne poskrovnu - mùeme sem pøiøadit snad jen èást Vranova nad Dyjí. Východiskem pro stanovení regulaèních zásad v urbanisticky stabilním území je stavebnì historický prùzkum vech objektù v øeeném území a retrospektivní analýza urbanistické struktury. Pøitom se nejedná pouze o cenné architektury, nebo nemovité kulturní památky chránìné státem, ale o soubor vech dochovaných hodnot místního kulturního dìdictví, které vypovídají o dobì svého vzniku a jsou úplnì nebo zèásti zachovány jako pamì místa. Stejnou roli z hlediska urbanistické struktury hraje zachovaná parcelace nebo její èásti, která je nejspolehlivìjím nástrojem integrace novì navrhovaného zastavovacího plánu do historického sídla. Historický pùdorys obce je tøeba obnovovat vude tam, kde dolo k váným urbanistickým kodám provedením ploné asanace, respektive výstavbou naddimenzovaných objektù neodpovídajících pùvodní urbanistické struktuøe. Na základì urbanistického rozboru jsou definovány urbanistické bloky a prostory: - urbanisticky stabilní - novodobá indiferentní struktura - parcely vyadující urbanistický zásah V hodnocení, které je východiskem k dalímu pøístupu k jednotlivým objektùm, rozliujeme následující typy objektù (s obdobným rozliením pro prùèelí nebo jiné jejich èásti), pro nì uvádíme doporuèené regulaèní zásady: A/ objekty stabilní - konstantní - tj. velmi hodnotné objekty, jejich zachování je bezpodmíneènì nutné. Jsou to výjimeèné, velmi hodnotné stavby, památky chránìné státem nebo objekty zasluhující podání návrhu na prohláení za kulturní památku. Vesmìs objekty, které jsou urèeny k restaurování, jsou nebo budou øádnì stavebnì udrovány a nelze uvaovat o zmìnách jejich dispozièního uspoøádání. (I v pøípadì pøimìøených zmìn funkèního vyuití jednotlivých prostorù). Nelze mìnit jejich prostorové uspoøádání pøístavbami a nástavbami. Prvky výkové a pùdorysné regulace jsou striktnì konstantní, nemìnné. Dále hodnotné objekty, které je nezbytné zachovat. Patøí k nim objekty, u kterých je mono navrhnout prohláení za kulturní památku. I u tìchto objektù je tøeba zachovat prostorový, hmotový i dispozièní rozvrh. Kromì øádné údrby a restaurování lze pøipustit dostavbu objektu, pokud výka høebene a øímsy bude zachována. Rovnì pøimìøená zmìna funkèního vyuití jednotlivých prostorù je moná. Také ostatní doplòující a hmotovì tradièní objekty, jejich zachování je dùleité z hlediska obnovy urbanistické struktury a uchování charakteru místa. Jsou to stavby prùmìrné stavitelské produkce první poloviny tohoto století nebo starí tradièní stavby vìtinou modernizované s naruenou fasádou, jejich hodnota spoèívá v tradièní prostorové skladbì a siluetì stavby (výce høebene a øímsy), zakládají identitu sídla z blízkých i dálkových pohledù. Lze je adaptovat a obnovovat - upravovat jejich fasádu, musí vak zachovávat tradièní prostorový objem. Rovnì pøístavby lze pøipustit v tomto tradièním prostorovém objemu (konstantní výka høebene i øímsy). Objekty kategorie A mohou mít dílèí znehodnocení - fasád, parteru, støech, interiéru, jejich nápravu urèí podrobnìjí regulaèní zásady (katalog objektù). 15
Vesnice - krajina - lidé
B/ objekty indiferentní, tj. neruící objekty, které je mono zachovat, pøípadnì provést jejich úpravu (podle obecných, resp. dále podrobnìji specifikovaných regulaèních zásad). Dále jsou to starí a tradièní stavby pronikavì modernizované nebo novostavby pøimìøené kontextu okolní zástavby. Platí pro nì regulaèní prvky prùmìrné výky øímsy a høebene vzhledem k sousedním stavbám. Lze je v tomto smyslu i nadstavovat a pøistavovat v ulièních a stavebních èarách. Øadíme sem i mnohé stavby znehodnocené. Pøi následujícím stavebním zámìru je tøeba dodret doporuèení k obnovì objektu. Úpravy mají smìøovat k obnovì pøedchozího hodnotnìjího stavu. Pro rehabilitaci znevaøených staveb (jejich prùèelí nebo jiných èástí) je zapotøebí dle monosti vyuít dochovanou starí fotodokumentaci pøípadnì zamìøení. C/ objekty ruící - k pøeøeení nebo výhledovému odstranìní -, tj. ruivé objekty, které je, pokud mají zùstat zachovány, v pøípadì stavebních zásahù nezbytnì nutno upravit (dle obecných zásad platných pro novì navrhované a obnovované objekty, respektive dále podrobnìji specifikovaných regulaèních zásad). Jde vìtinou o novostavby z období edesátých a poèátku devadesátých let. Pøi následujícím stavebním zámìru je tøeba dodret regulaèní prvky jak v pùdorysné osnovì - dostavba do ulièní nebo stavební èáry, tak ve výkové hladinì, aby byl alespoò u dostaveb dosaen tradièní pøíèný øez (prùmìrná výka øímsy a høebene krovu vzhledem k okolním objektùm; u blokù novostaveb je tøeba nepøekroèit nejvyí souèasnou hladinu zastavìní høebenem krovu). Také urbanisticky nebo výraznì architektonicky ruivé, event. i parazitní objekty, které je nutno po doití nebo døíve odstranit. Pøi následujícím stavebním zámìru je tøeba dosáhnout alespoò architektonicky a urbanisticky neruícího stavu. V pøípadì uskuteènìní navrhovaného zámìru (novostavby na jejich místì nebo nového øeení prostoru) nutno architektonicky pøeøeit (podle obecných zásad platných pro novì navrhované a obnovované objekty, resp. podrobnìji specifikovaných zásad). Barevná kála hodnocení fasád je stejná jako u objektù, od velmi hodnotných fasád do velmi ruících. U novostaveb na místì zaniklého objektu je ádoucí optimální obnova prostorového a hmotového uspoøádání zaniklé stavby (viz doporuèení katalogu objektù). Je tøeba, aby projekt vycházel ze znalosti dochované dokumentace; v pøípadì dostateèných podkladù (zamìøení, fotodokumentace) lze provést vìdeckou rekonstrukci. Výka øímsy, výka høebene - pokud není stanovena v katalogu objektù - se v zástavbì proluky nebo pøi rehabilitaci ruivého objektù odvozuje jako prùmìr tìchto výek u sousedních domù, pokud se jedná objekty konstantní nebo indiferentní [(a+b)/2]. V pøípadì, e nelze výku takto odvodit je pro urèení maximální výky høebene závazný pøísluný násobek výky patra = 3,60 m a minimální sklon støechy 45 stupòù. Støení rovina je tvoøena výkou a orientací høebene a výkou okapu. Drobné objekty - plastiky, køíe, boí muka etc., sklepy a ohradní zdi jsou klasifikovány obdobnì jako stavby. V odùvodnìných pøípadech je navrena obnova zaniklých drobných objektù .V pøípadì zaniklých velmi hodnotných dostateènì dokumentovaných objektù lze provést repliku . V pøípadì nevhodnì pøemístìných objektù je dle monosti navren jejich umístìní na pùvodním místì. Poèítaèové zpracování je øeeno jako geografický informaèní systém nad mapou evidence nemovitostí s pøipojenou databází s texty a fotodokumentací. Zdigitalizované plochy podkladu bylo nutno na základì terénního prùzkumu aktualizovat a rozdìlit stavební parcely na objekty informaènì sourodé (obytný dùm, dvorní køídla, pøístavky, stodola, kolna, sklep....); rovnì bylo provedeno potøebné rozliení hodnoty fasád a parteru. Ke kadému objektu grafické databáze je pøipojena textová databáze obsahující základní informace - identifikaèní údaje, hodnocení, etapy stavebního vývoje, datování, autory, existenci starí plánové a fotografické dokumentace, památkové zájmy, doporuèenou regulaci. Tyto údaje umoòují generování tematických map a rychlou základní informaci o objektech a území. Podrobná databáze vybraných objektù - katalog objektù - propojená spoleènými identifikátory obsahuje memopole s popisem, stavební historií, hodnocením, doporuèením pro obnovu, odkazy na starí plánovou a fotografickou dokumentaci. Dalí tabulky obsahují v obecných polích fotodokumentaci aktuální (naskenované fotografie a diapozitivy) a archivní. Geografický informaèní systém byl zpracován programem TopoL pro Windows a pøeveden do programu ArcView jako vrstvy ArcInfo; redakèní úpravy byly provedeny v programu DAK. Jeliko ádný z dostupných GIS neumoòuje pøímé pøipojení databáze s memopoli nebo poli obecnými byl pro zpracování podrobné textové a fotografické databáze pouit 16
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
program FoxPro for Windows 2.6, respective Visual FoxPro 3.0. Ve výsledném øeené zajiuje vzájemnou komunikaci mezi ArcView a FoxPro uivatelský program MAVSERVER. Zpùsob zpracování projektu a popis dat GIS prezentuje na pøíkladu Popic elektronický dokument formátu *.pdf, který je souèástí CD-R sborníkù ze semináøù SÚPP k lidové architektuøe.
Popice, okr. Znojmo - pozdnì klasicistní lisovna
17
Vesnice - krajina - lidé
18
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Spolupùsobení ochrany krajinného rázu a památkové péèe v krajinném prostoru památkové rezervace Jizerka Petr Veteník - Správa Chránìné krajinné oblasti Jizerské hory Názvy minulých organizací SÚ PPOP a KS èi KÚ PPPOP budily navenek dojem propojenosti státní památkové péèe a státní ochrany pøírody, ovem ve skuteènosti tyto sloky resortu a jeho organizací existovaly ve vzájemné izolaci legislativní i odborné. Tento stav jsme si nepøíjemnì uvìdomovali úmìrnì sílícímu vìdomí, e smysl CHKO není pouze v ochranì souboru maloploných chránìných území, ale v komplexní ochranì krajiny na jejím území. Nová organizace a legislativa ochrany pøírody a památkové péèe dosavadní vzájemný vztah nezlepila. Pøitom památková péèe (na jedné stranì) vedle jednotlivých nemovitých památek a mìstských památkových rezervací navrhla a k vyhláení dovedla vesnické památkové rezervace a krajinné památkové zóny a ochrana pøírody (na stranì druhé) se novým zákonem è.114/1992 Sb. o ochranì pøírody a krajiny v obecné poloze rozíøila i na ochranu krajiny, take legislativní i odborné pole pùsobnosti obou institucí se jetì více pøekrývá ne døíve. Pro informaci cituji èást zákona è.114/1992 Sb. o ochranì pøírody a krajiny nevyhnutelnì støetovou s památkovou péèí: - (úvodní ustanovení zákona - § 3 vymezení pojmù písm. k) krajina je èást zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvoøená souborem funkènì propojených ekosystémù a civilizaèními prvky. - památkové objekty a soubory jsou bezesporu civilizaèními prvky. - (obecná ochrana pøírody a krajiny - § 12 ochrana krajinného rázu.odst.1) Krajinný ráz, kterým je zejména pøírodní, kulturní a historická charakteristika urèitého místa èi oblasti, je chránìn pøed èinností sniující jeho estetickou a pøírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisováním a povolováním staveb, mohou být provádìny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvkù, zvlátì chránìných území, kulturních dominant krajiny, harmonické mìøítko a vztahy v krajinì. - památkové objekty se podílejí na kulturní a historické charakteristice místa i oblasti, jsou èasto kulturními dominantami v krajinì; památkové soubory a krajinné památkové zóny se plonì kryjí s èástmi nebo i celými krajinnými prostory ve smyslu místa krajinného rázu; památkové objekty i soubory jsou skladebnými prvky krajinných sloek nebo i krajinné sloky (nìkdy i urèující) krajinných prostorù tvoøí a bývají èasto i kánonem harmonického mìøítka mezi civilizaèními prvky krajiny. Osada Jizerka v CHKO Jizerské hory je pøíkladem pøekryvu zájmù ochrany pøírody a krajiny se zájmy památkové péèe, zájmù legislativních a tedy i odborných (mapa území a celkový fotozábìr osady). Toto území je jedineèné pøírodovìdnì (propojuje maloponá chránìná území), krajináøsky (geomorfologické utváøení, klima, kompozice lesních a nelesních pozemkù, urbanizaèní a architektonický vývoj osady) a památkovì (specifický soubor lidové architektury). Proto ochrana pøírody a krajiny vèlenila území osady do druhé zóny ochrany pøírody v CHKO s pøísným ochranným reimem pro zvládnutí ochrany krajinného rázu místa a památková péèe peèuje o soubor lidové architektury jako památkovou rezervaci. První avízo o dvou kohoutech na jednom smetiti bylo v roce 1993 na stole stavebního úøadu, kdy orgány památkové péèe o ochrany pøírody a krajiny podmiòovaly souhlas s totonou pøístavbou rozdílnou barevností støení krytiny. Dnes je ji mezi obìma institucemi v barevnosti støech shoda. Rozdíl v poslání ochrany pøírody a krajiny a památkové péèe lze dokumentovat na osudu tzv. Hnojového domu èp. 8 (obr.1) pocházejícím a charakterovì zachovaném z epochy vazných trámù a krovù hambalkové soustavy - na Jizerce období dobytkáøské a první sklárny - a byl v prvé hodnotové kategorii památkové rezervace. Dùm vyhoøel.Z hlediska vývoje krajiny zanikl jako ji døíve jiné domy tohoto období, následnì nahrazené vývojovì mladími stavbami z epochy øezaných trámù a pokrokovìjích krovù vaznicové soustavy (na Jizerce éra druhé sklárny a pozdìji). Tento technologický a konstrukèní vývoj zástavby jako krajinné sloky spolutvoøí kulturní a historickou charakteristiku krajinného prostoru. Proto Správa CHKO JH navrhla postienému majiteli v souladu s touto charakteristikou nahradit zaniklé stavení stavbou vývojovì mladí proporènì harmonickou se stávajícími podobnými objekty místní zástavby. Památková péèe ve svém konzervaèním poslání trvala na replice shoøelého domu, která byla realizována, ani zmìnila krajinný ráz místa. Ochrana pøírody a krajiny zde pøirozenì plnì ctila zvlátnost památkovì péèe vùèi obecné ochranì krajiny, protoe se jednalo o objekt památkového souboru. 19
Vesnice - krajina - lidé
Pro své krajináøské posuzování navrených stavebních poèinù u stávajících objektù zástavby osady Jizerka Správa CHKO JH poøídila úèelové charakteristiky konstrukcí a stavebního vývoje jednotlivých staveb. V nìkterých pøípadech se tyto charakteristiky lií od hodnocení památkové péèe. Napøíklad zdìný dùm èp.13 (obr.2) zhruba z 30.let 20.století (na místì domu starího) je památkovì hodnocen jako památkovì hodnotný objekt urèující charakter PR, roubené stavení èp.40 (obr.3) s krovem vaznicové soustavy jako objekt ostatní a roubený dùm èp.25 (obr.4) prokazatelnì podélný dvojdùm jako objekt hmotovì tradièní dotváøející charakter PR. Domníváme se, e nejen pro výkon památkové péèe, ale i pro její zvlátnost vùèi ochranì krajiny, by bylo vhodné podrobnìjí charakterizovat jednotlivé objekty památkového souboru. Výrazným rysem kulturní i historické charakteristiky krajinného prostoru Jizerky je pohledová zjevnost stavebního vývoje jednotlivých objektù stávající zástavby dle úèelové potøeby prolých generací jejich uivatelù. Pøíkladem je sousedící trojice pùvodnì podobných tvarovì prostých chalup ruènì tesaných s hambalkovými krovy èp.31, 32, 33 (spoleèná fotografie). Z nich se èp.32 (obr.5) dochovala prakticky v prvotní úèelové podobì. K èp.33 (obr.6) pøistavìn generaènì i konstrukènì mladí rizalit. Stavení èp.31 (obr.7) prodìlalo nejvíce generaèních i konstrukèních vývojových etap 1. pùvodní stavení 2. pøístavba mladího rizalitu 3. náhrada pùvodního hambalkového krovu krovem vaznicovým pro zobytnìní podkroví 4. pøístavba verandy 5. pøístavba døevníku. Z toho pøístavba verandy je zjevnì architektonicky nesourodá s pøedchozími etapami vývoje stavení a tvarem støechy i polohou komína ignoruje místní klimatické pomìry, zvlátì zimní. Z porovnání architektonického pojetí této pøístavby s tradièními zpùsoby zvìtování obestavìného prostoru, které je té výrazným rysem kulturní i historické charakteristiky krajinného rázu místa - napø. u stavení èp. 41 (obr.13) rozíøení o roubenou komoru se soumìrným naplátováním pùvodního hambalkového krovu, u stavení èp.2 (obr.14) a èp. 35 (obr.15) rozíøení pøízemí s pøekrytím soumìrným vaznicovým krovem, je patrný rozpor pøístavby verandy u èp. 31 (obr.7) s kulturní charakteristikou místa. Pultová pøístavba verandy èp.31 podobnì jako pultovì zastøeené pøístavby a prùbìné vikýøe u èp.36 (obr.8) jsou vesmìs jevem architektonického i konstrukènì funkèního nepochopení místní kulturní specifiky pøi rekreaènì pobytovém zkapacitòování horských stavení od 50. let 20. století. Dalím výrazným rysem kulturní a historické charakteristiky je prostorové vyhovìní úèelu stavby na daném pùdorysu - pokud bylo tøeba patro, budovalo se patro - napø. èp.20 (obr.9) nebo èp.21 (obr.10), pøípadnì pouito mansardy - èp.29 (obr.11), ve v co nejjednoduím funkèním tvaru støech ovìøeném stoletou zkueností s promìnností místního klimatu. Vikýøe byly-li tøeba, byly pouze úzké, co nejménì bránící posunu snìhu po støením pláti. Regulativy územního plánu obce Koøenov umoòují na území osady Jizerka stavìt nové domy na zboøenitích, která nejsou ve støetu s územím maloploných chránìných území nebo se souèasnými lesními pozemky èi nejsou pøekryty jiným urbanizaèním zásahem. Podmínkou stavby je trvalé rodinné bydlení s povoláním èi ivností v místì, nikoliv rekreace. Dále umoòují i stavbu hospodáøského pøísluenství formou stodùlky po vzoru stodol v místì dochovaných - napø. u èp.41 (obr.12) - po odstranìní rùzných hospodáøských provizorií u jednotlivých stavení. Právì u novostaveb se støetává hledisko památkové péèe s hlediskem ochrany krajiny. Ji první zadání stavby na zboøeniti bývalé hospody (zèásti patrové) èp.1 øeí novostavbu rodinného domu s restaurací architektonicky tvarem sedlové støechy jako stavby u historicky pøedcházající obdobné krovù vaznicových a sedlovou støechu dodateènì pro zobytnìní podkroví proniká prùbìnými pultovými vikýøi (obr.16). Toto øeení novostavby odporuje kulturní i historické charakteristice, protoe volí základní tvar sedlové støechy (sám o sobì tradièní) (obr.17), ale úèelu novostavby prostorovì nevyhovující, protoe prùnikem vikýøù vypovídá nepravdivì o stavebním vývoji novostavby a vytváøí výslednì sloitý lámaný støení tvar co do klimatické funkce a údrby problematický. V duchu kulturní a historické charakteristiky se nabízí tyto monosti: 20
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
§ (obr.18) vaznicový krov na zvýené nadezdívce nesoucí sedlovou støechu o sklonu ramen 40° s jednotlivými vikýøi èi støeními okny krytými sedlovými pøístøeky; § (obr.19) mansardová støecha sedlová se støeními okny v mansardové èásti støechy, krytá okapem sedlové èásti støechy; § (obr.20) patro kryté sedlovou støechou o sklonu ramen cca 40°. V hodnocení architektonického návrhu pøedbìného zadání stavby je mezi památkovou péèí a ochrannou pøírody rozpor. Domníváme se, e zvlátnost památkové péèe vùèi ochranì krajiny je zdùvodnìná u objektù památkového souboru. Harmonický vztah pøípadných novostaveb vùèi památkovému souboru osady Jizerka je schopna oetøit ochrana krajinného rázu ve smyslu § 12 zákona è.114/1992 Sb. Správa CHKO jakoto odborná organizace nabízí Památkovému ústavu projednání zde zmínìných sporných a nejasných momentù spolupùsobení pro sjednocení odborných hledisek v podkladech svým výkonným orgánùm. Jako pøíklad uiteènosti názorové shody vzpomenu soulad odborných stanovisek a správních rozhodnutí památkové péèe a ochrany pøírody a krajiny, který zabránil technické regulaci meandrující øíèky Jizerky uvnitø osady. Jizerka (k.ú. Jizerka, obec Koøenov, okres Jablonec nad Nisou)
21
Vesnice - krajina - lidé
obr.1 - Jizerka èp.8
obr.2 - Jizerka èp.13
obr.3 - Jizerka èp.40
obr.4 - Jizerka èp.25
obr.5 - Jizerka èp.32
obr.6 - Jizerka èp.33
obnr.7 - Jizerka èp.31
obr.10 - Jizerka èp.21
22
obr.8 - Jizerka èp.36
obr.11 - Jizerka èp.29
obr.9 - Jizerka èp.20
obr.12 - Jizerka èp.41
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
obr.13 - èp.41
23
Vesnice - krajina - lidé
obr.14 - èp.2
24
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
obr.15 - èp.35
25
Vesnice - krajina - lidé
obr.16 - èp.1 - øeení sedlové støechy jako stavby u historicky pøedcházající obdobné krovù vaznicových a sedlovou støechu dodateènì pro zobytnìní podkroví proniká prùbìnými pultovými vikýøi 26
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
obr.17 - èp.1 - sedlová støecha, historicky navazující, ale úèelu novostavby prostorovì nevyhovující, protoe prùnikem vikýøù vypovídá nepravdivì o stavebním vývoji novostavby a vytváøí výslednì sloitý lámaný støení tvar 27
Vesnice - krajina - lidé
ob.18 - èp.1 - vhodná úprava, vaznicový krov na zvýené nadezdívce nesoucí sedlovou støechu o sklonu ramen 40° s jednotlivými vikýøi èi støeními okny krytými sedlovými pøístøeky 28
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
obr.19 - èp.1 - vhodná úprava, mansardová støecha sedlová se støeními okny v mansardové èásti støechy, krytá okapem sedlové èásti støechy 29
Vesnice - krajina - lidé
obr.20 - èp.1 - vhodná úprava, patro kryté sedlovou støechou o sklonu ramen cca 40°
30
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Vodní mlýny a sídelní krajina Ludìk tìpán Seli jsme se zde, abychom si vymìnili zkuenosti a názory na hodnoty sídlení krajiny, na její prùzkum, dokumentaci a ochranu. Mezi jedineènosti èeské sídelní krajiny patøí díla mlynáøù a sekerníkù, a to v takové míøe, kterou si dosud neuvìdomujeme nebo jsme jí nevìnovali dostateènì vyváenou pozornost. Ve svém pøíspìvku se pokusím vysvìtlit toto tvrzení a naznaèit nìkterá øeení. Obilní mlýny a dalí zaøízení na vodní pohon byly u nás nejèastìjími výrobními stavbami z nezemìdìlských objektù; hned po kostelích a panských sídlech s dvory pùsobily ve vesnické zástavbì nejvýraznìji svou budovou, jezem nebo rybníkem. Právì vodní dílo je mnohde nejstarí stavbou sídla, èasto i støedovìkého pùvodu a jeho hladina pøíznivì ovlivòuje ráz krajiny. Èlovìk dokázal pomocí zaøízení mlýnù spoutat a vyuít vodní a vìtrnou energii, do 19.století jedinou, pokud nepoèítáme pohon ivými tvory. Motory mlýnù vodní a vìtrná kola èasto dominovaly stavebnì a staly se znakem èinnosti. Dalím pøirozeným znakem tohoto výrobního místa jsou vyøazené nebo rezervní mlýnské kameny opøené o budovu, nìkde mlynáøské symboly na títech, prùèelích, vratech, dveøích, a to ve formì stylizovaných paleèních kol, seker, kruítek a úhelnic. Vývoj této symboliky, podobnì jako výèet kamenných desek s texty o zaloení mlýna, z nich nejstarí vysokomýtská je datovaná 1541, je námìt na samostatný referát. Dalím znakem jsou nápisy na budovách mladích mlýnù, od poslední tøetiny 19.století hrdì hlásající, e se jedná o umìlecký èi válcový mlýn. Nìkde nápis provází mlynáøský erb, jeho tít doplòuje s meèem v ruce udatnì bojující mlynáø Jiøík z Doupova. Je velká koda, dnes ji tìko napravitelná, e na vìtinì naeho území nebyla vèas vìnována dostateèná péèe pøi výbìru mlýnù za nemovité kulturní památky a prùzkumu jejich interiérù. V nejniích prostorách starých èeských mlýnù se od støedovìku stavìly tìké dubové hranice pro mlecí sloení a mohutné sloupy stropních prùvlakù. Do zavedení umìleckých mlýnù dotváøely tyto prvky prostor, kde vycházelo melivo od mlecích kamenù a stoup, a byl tedy vystaven na obdiv pøíchozím, hlavnì vak mleèùm, odebírajícím zde produkt mlýna. Sem byla proto upøena hlavní výzdoba, pøekvapivì bohatá, pracná, tvarováním døevìných stavebních èástí i mobiliáøe, a to i u selských mlýnù. Tady se nacházejí nejstarí datované døevìné konstrukce na naem venkovì, jako je napøíklad gotický sloup stropního prùvlaku v Lui, datovaný 1550 nebo 1551, sloup ze stejného období v Moraicích u Heømanova Mìstce; známìjí je hlava svoru hranice v emlièkovì Lhotì s letopoètem 1600, nemluvì o záhadném datování èelního sloupu hranice v Hlohové datem 1360. Bez nadsázky mùeme øíci, e v prùmìru býval mlýn nejvyzdobenìjí veøejnì pøístupnou stavbou ve vsích hned po kostelu èi kapli. Výzdoba odpovídala spoleèenské potøebì a schopnostem tvùrcù, tj. èeských mlynáøù a sekerníkù. Funkce prostoru na nejnií podlaze se od zavedení umìleckých sloení úplnì zmìnila a ten se stal strojovnou mlýna, kam mleè nepøicházel. Nové stroje, vìtinou tovární výroby, mìly místo na tøech vyích podlahách, kde pøíchozího vítaly pouze titìné obrázky a texty, jako napøíklad mlynáøské desatero, bezpeènostní pokyny nebo výstøiky z ilustrovaných èasopisù. V rámci snahy zachovat naí sídelní krajinì alespoò torza typických staveb, jakým byly mlýny a jejich vodní díla, doporuèuji: 1. Pokusit se o prùzkum a zdokumentování posledních zachovalých mlýnic, zejména tam, kde jsou pozùstatky hranice mlecího sloení. 2. Posoudit, zda v daném regionu je mlýn dostateènì zastoupen v evidenci kulturních nemovitých památek, a to i z hlediska jednotlivých typù a regionálních zvlátností. 3. Ovlivòovat a alespoò morálnì podporovat majitele ostatních bývalých mlýnù k takovým úpravám, aby objekt svou stavbou, vodním dílem a správnì volenými a umístìnými symboly kolemjdoucím hlásal svoji pùvodní úlohu v daném místì. 4. Podporovat snahy tìch majitelù mlýnù, kteøí usilují dokonce i o záchranu technologického vybavení, pøípadnì o zpøístupnìní pro veøejnost, jako napøíklad mlýn pana Ing.Novotného v Roztokách u Semil. 5. Podporovat snahy pøi obnovì vodních kol a povaovat je za souèást dotváøející celek jako dominantní a nepøehlédnutelný prvek symbolizující mlýn. Musíme mít na pamìti, e vodní kolo bylo a je nejèastìji obnovovaným celkem vzhledem k ivotnosti 15 a 20 let.
31
Vesnice - krajina - lidé
6. Bìhem období pouívání vodních kol jako motorù, tj. u nás za více ne 700 let, prola kola vývojem, co musíme zohlednit pøi urèení konstrukce obnovovaného vodního kola. Tady je tøeba dbát nìkolika základních podmínek, platných pøedevím u nemovitých kulturních památek: Urèení konstrukce a rozmìrù kola musí vycházet z památkového zámìru, zaøazujícího obnovovanou památku do urèitého èasového úseku a mìl by být souèástí historického technologického prùzkumu. Ten má být u technické památky vdy zpracován vedle prùzkumu stavebnì historického. Nové kolo lze stavìt podle pøedelého jen v pøípadì, e to zmínìný prùzkum potvrdí. Èasto se stává, e vymìòované selé kolo bylo postaveno neodbornì, napø. jen jako kulisa viz. kolo u mlýna ve Støehomi, postavené pøi filmování pohádky. Zpùsob stavby vodních kol se vyvíjel nerovnomìrnì. U vìtích mlýnù, zejména ve mìstech, byl tradièní zpùsob ji bìhem 19.století postupnì nahrazován novìjími typy kol, jako je Sagebienovo, Zuppingerovo, Ponceletovo nebo tzv. míenci. Souèasnì se v tomto prostøedí stále více uplatòovaly kovové èásti kol, pøípadnì se stavìla kola celokovová. Naopak podhortí sekerníci stále stavìli koreèníky a lopaáky tradièním zpùsobem pro mlýny a pily na malých tocích, a to a do poloviny 20.století. Pro tyto postupy máme dostatek podkladù a nejlépe je u nás ovládá sekernická skupina Jiøího Myky ze Studnic na Hlinecku. Po první svìtové válce pøibývá dalích netradièních postupù a kola se staví dá se øíci spíe truhláøským zpùsobem. Tento zpùsob ulehèoval práci vypoutìním døevìných spojovacích prvkù nahrazených spoustou kovových roubù, nebyl nároèný na dimenze materiálu (tj. na íøku foen pro mezikruí, lopatek, svorcù) protoe uplatòoval i materiály meních rozmìrù. V tomto období ji nìkde docházelo k zaoblování lopatek, jejich tvar se pøiblioval oblouku urèeného dle hydrotechnických výpoètù k vìtí úèinosti kola. Stavba zmínìných vodních kol se øídila návody v publikaci Jaroslava Hýbla: Vodní motory, I.díl, Praha 1922. Podle tìchto návodù v souèasnosti staví vodní kola skupina pod vedením pana Frantika Mikyky z Kojetína u Petrovic. Takováto vodní kola mùeme pøipustit v pøípadì, e obnovu mlýna èasujeme do období po první svìtové válce a pozdìji. Historicko technologický prùzkum opíráme pøedevím o vodní knihy, kde je popsán poèet vodních kol, jejich typ, rozmìry a jimi pohánìné stroje. Neménì dùleitá je dokumentace uloená v tzv. vlokách vodních knih, kde bývají uloeny stavební a strojnické výkresy. Vodní knihy jsou dnes umístìny buï ve Státních okresních archivech nebo na referátech pro ivotní prostøedí Okresních úøadù. Uvedené tématice, i s ohledem na potøeby památkové péèe, se podrobnì vìnuje pøipravovaná kniha Dílo mlynáøù a sekerníkù v Èechách, která vyjde v závìru roku 1999.
32
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Prírodno-klimatické podmienky vývoja dediny v oblasti rusínsko-ukrajinského etnika na Slovensku PhDr. Miroslav Sopoliga, DrSc. - Múzeum ukrajinsko-rusínskej kultúry vo Svidníku Èlovek odjakiva nachádza rôzne výrobné prostriedky a ivotné potreby v okolitej prírode, ktoré vo ve¾kej miere ovplyvòujú formovanie spôsobu ivota a kultúry vôbec. Ve¾mi markantne sa to prejavilo v oblasti severovýchodného Slovenska, kde tradièné prvky ¾udovej kultúry ete aj dnes v hojnej miere zachovávajú svoj pôvodný charakter. Predmetom náho záujmu teda sú rusínsko-ukrajinské dediny rozprestierajúce sa kompaktne v slovensko-po¾sko-ukrajinskom pohranièí, poènúc najvýchodnejou obcou Nová Sedlica v okrese Snina a konèiac najzápadnejou Osturòou v okrese Poprad. Zo severu na juh v smere do vnútrozemia toto etnikum zasahuje v írke pribline 10-20 km.1 Jedná sa pribline o 220 lokalít, v ktorých ije viac ako 150 tisíc obyvate¾ov rusínsko-ukrajinského pôvodu, aj keï tatistiky z posledných sèítaní ¾udu uvádzajú iba 30-40 tisíc obèanov ukrajinskej, resp. rusínskej národnosti.2 Skúmaný karpatský región sa vyznaèuje svojou charakteristickou geografickou polohou, pecifickými prírodno-klimatickými podmienkami, pestrým rastlinným a ivoèiným svetom. Celá oblas sa nachádza v horskom a podhorskom pásme na juných svahoch Nízkych a èiastoène Západných Beskýd. Dlhý pás Nízkych Beskýd je charakteristický viacerými drobnými horskými hrebeòmi, ktoré sa navzájom od seba odde¾ujú rieènymi dolinami, smerujúcimi najèastejie smerom na juh. títy len výnimoène prevyujú 1 000 m. V strednej èasti sú ove¾a niie (okolo 600 m). Priestranné doliny, striedanie pásiem mäkkých bridlíc a dolinných nív vytvárali priaznivé podmienky pre ich osídlenie a hospodárske vyuitie. Hrebene Beskýd majú kopulovitý charakter, èo umoòovalo postupné zúrodòovanie pôdy. Z h¾adiska fyzikálno-zemepisného územie tohto regiónu patrí ku karpatskému flyu. 3 Ve¾kú èas plochy územia zaberajú strane s rozliènou dåkou a miernymi sklonmi. Sú pokryté, zvlá v dolných èastiach, mocnými hlinitými delúviami, ktoré v horných pásmach prechádzajú postupne v hlinistokamenisté. Na po¾nohospodársky málo vyuívaných územiach, v dolinách meních tokov a pozdå mrtvých výmo¾ov sú rozírené prevane krovinato-trávnaté porasty. Predhoria boli postupne umelým zásahom èloveka zbavované lesného porastu, ktorý pomaly ustupoval pasienkom, neskôr v niích polohách poliam. Oblasti Nízkych Beskýdov sú bohaté na kvalitnú ohòovzdornú hlinu, èo u z najdávnejích èias podmienilo nielen keramickú výrobu, no do znaènej miery ovplyvnilo aj charakter ¾udového stavite¾stva. Tento materiál sa pouíval najmä na zhotovenie vykurovacích zariadení a komínov v ¾udových obydliach. Karpaty sú bohaté aj na rôzne ïalie prírodné nerasty: rudu, so¾, elezo, farebné kovy, vysokokvalitné druhy andezitov, trachytov a iných hornín.4 Najmä kameò sa najrôznejími spôsobmi vyuíval ako stavebný materiál. V oblasti Chme¾ovej, Vyného Komárnika, Mikovej, Radvane, Sukova, Bukovca a iných lokalít sú známe bohaté loiská nafty. Vo¾ne vyvierajúcu naftu miestne obyvate¾stvo u v minulom storoèí vyuívalo na osvet¾ovanie svojho príbytku a èiastoène aj na konzerváciu dreva. Z najvýznamnejích riek, ktoré pretínajú celé územie a vytvárajú samostatné údolia sú Laborec, Ondava a Top¾a. Sú prítokmi Uhu a patria do siete Tiso-Dunajského povodia. Poprad na západe sa zase vlieva do Dunajca - prítoku Visly, ktorá smeruje k Baltickému moru. K týmto riekam sa zbiehajú menie údolia, ktorými pretekajú bystré horské potoky. Tieto rieky nielene ovplyvnili celkový charakter osíd¾ovacieho procesu a ¾udového stavite¾stva (typy obcí, usporiadanie a orientácia budov, vyuitie vody v stavite¾stve, vznik rôznych vodných technických stavieb), no zohrávali aj iný dôleitý hospodársky význam v ivote tohto ¾udu. Tak napríklad Poprad u od 13.stor. vytváral komunikaèno-obchodnú cestu medzi Po¾skom a Uhorskom. Túto úlohu plnil a do zaèiatku 19. stor.5 Sú údaje o rieènych prístavoch v dávnej minulosti aj na Laborci.6 Základným predpokladom vývozu z karpatských oblastí v prvých storoèiach náho tisícroèia bola bohatá surovinová báza, ktorú poskytovali ve¾ké lesy bohaté na drevo, zver a rudu. Vyváali sa predovetkým koe a kouiny, drevo, drevené uhlie, drevený popol, smola získaná zo stromov, decht (tér), kôra stromov na výrobu farieb, ruda, domáce plátno a pod.7 Je isté, e tieto obchodné interetnické vzahy zanechali urèité stopy aj na vývoji ¾udovej kultúry. Ve¾mi dôleitým èinite¾om, ktorý ovplyvòoval hospodársky ráz tejto krajiny a spôsob ivota obyvate¾stva, teda aj charakter ¾udového obydlia a dediny vôbec bolo podnebie . 33
Vesnice - krajina - lidé
Pozorujeme to najmä v horských terénoch, kde rôzne prístavky vo forme zahát, prevínov z chrbtovej strany domu otoèenej k severu, niektoré druhy podstení, vysoké sedlové, resp. valbové strechy, orientácia domu vzh¾adom na svetové strany a celková organizácia zástavby dvora bola podmienená práve zabezpeèením ochrany obydlia pred chladnými vetrami a snehovými závejmi. Podnebie v spomenutom regióne je mierne kontinentálne. Teplotné pomery v jeho centrálnej èasti, v okolí Bardejova, namerané za obdobie 1931-1960 v roènom priemere sú 7,1oC a amplitúda tu dosahuje 23,5oC (január - 5,5oC; júl 18oC). Teda najteplejím mesiacom je júl a najchladnejím je január. Teploty vo vyích èastiach územia klesajú úmerne s nadmorskou výkou.8 Zrákové pomery predstavujú roèný priemer 750 mm. Najviac daïa spadne vo vegetaènom období, ale vyhovujúcejia by bola vlhkejia jar ako jeseò. Èo sa týka mnostva snehu v jednotlivých èastiach regiónu, nie sú tu podstatnejie rozdiely. V jednotlivých rokoch a obdobiach sú tu znaèné výkyvy z priemerného mnostva snehovej pokrývky 70-80 cm. Najviac snehu je vo vyie poloených horských oblastiach. Oblaènos dosahuje najvyie hodnoty v decembri a najniie v septembri a auguste. Vetry v týchto karpatských oblastiach sú prevane severné alebo severozápadné, èo je spôsobené hlavne orografickými pomermi v rámci východného Slovenska, - zníeným karpatským oblúkom. Z juných smerov najèastejie sa vyskytuje juhovýchodný vietor. Pomerne èasto je aj východný vietor. Západné vetry sa vyskytujú najmenej. Bezveterné situácie sú zriedkavé.9 Celkové klimatické podmienky nie sú tu ustálené, èo spôsobovalo èasté výkyvy vo výsledkoch hospodárenia (neúroda, zníenie chovu dobytka a pod.) a následne malo vplyv aj na rozsahu a kvalitu hospodárskych stavenísk. Èo sa týka pôdy, ktorá bola jedným z rozhodujúcich faktorov v urèovaní charakteru zamestnania, prevaovali tu hnedé lesné, hnedozemné a nívne pôdy. Pôdotvorný proces hnedých lesných pôd sa vyznaèuje tvorbou ílu. Pôda je prevane kamenistá a piesoènatá, najmä vo vyie poloených oblastiach, v stredných a niích pásmach hlinistá. Hlina je rozliènej akosti a farby. Na povrchu je ltá a hlbie hnedo-sivá, hnedoèervená, vápnito-biela, zelenkavá a iná.10 Hnedo-sivú, hnedo-èervenú a bielu hlinu ¾ud hojne vyuíval aj v ¾udovom stavite¾stve, najmä pri úprave stien, dláky, povaly atï. Geologický podklad, konfigurácia terénu, nadmorská výka a klimatické pomery ovplyvnili aj botanickú tvárnos skúmanej oblasti. Takmer 50 % skúmaného územia ete aj dnes pokrývajú lesy, ktoré odpradávna boli takmer nevyèerpate¾ným zdrojom obivy ¾udu. Okrem po¾ovnej zverí v hojnej miere rastú tu maliny, èernice, jahody, rôzne druhy húb a vo vyích oblastiach aj èuèoriedky. Z ovocných stromov najèastejie sa vyskytujú jablone, slivky a hruky. Lesy v karpatskej oblasti u od poèiatkov jej osídlenia poskytovali aj základný materiál - drevo na zhotovovanie spoèiatku primitívnych a neskôr aj zloitejích obydlí, rôznych hospodárskych stavieb, nábytku a náradia. Táto skutoènos po dlhé stároèia bola jedným z rozhodujúcich èinite¾ov vo formovaní ¾udového stavite¾stva. Èo sa týka druhov lesného porastu, v dnenej dobe vo východnejích oblastiach skúmaného regiónu prevaujú listnaté stromy (buk, jela, breza, osika, hrab, brest a pod.) a v západnejích ihliènaté: jed¾a, smrek. Z iných stromov dôleitý význam mali javor, lipa, z ktorých zhotovovali rôzne druhy nábytku a náradia. Ako pomocný materiál v stavite¾stve vo ve¾kej miere sa vyuíval aj lieskovec. V niie poloených oblastiach rastie dub, ktorý taktie nachádzal svoje uplatnenie v ¾udovej architektúre. Je potrebné vak poznamena, e lesy v dnenej podobe v priebehu posledných storoèí zaznamenali znaèné zmeny, ktoré sa týkajú tak rozsahu, ako aj druhov porastu. Na príèine toho bol umelý zásah èloveka do prírody u v prvých fázach osíd¾ovania tohto regiónu a najmä v súvislosti s kolonizáciou v 13.-16.stor. Najlepím svedectvom toho sú mnohé toponimické názvy napovedajúce pôvodné teritoriálne rozírenie jednotlivých druhov stromov: Hrabová Roztoka, Brezovec, Klenová, Topo¾a, Jalová, Humenský Rokytov, O¾inkov, Brestov nad Laborcom, Kalinov, Borov, Rokytovce, Ruská Poruba, Èertiné, Vyný Hrabovec, Bukovce, Breznièka, O¾avka, O¾ava, Jed¾ová, Hrabovèík, Lipová, Dubová, Jedlinky, Hrabské, Ve¾ký (Malý) Lipník, Jarabina, O¾avica, Klenov. Tieto názvy obcí jasne nasvedèujú tomu, e v minulosti tu bolo viac lesov a e prevaovali v nich listnaté druhy stromov. Drevo v ¾udovom stavite¾stve sa pouívalo nielen preto, e sa pomerne ¾ahko zaobstarávalo v okolitých lesoch, ale aj preto, e v budove z takéhoto materiálu sa vytváralo teplé a suché bývanie v zime, ako aj ve¾mi kvalitné hospodárske staveniská súvisiace s ro¾níctvom a chovom domácich zvierat. Treba vak poznamena, e kvalita dreva ako stavebného materiálu nie vade bola rovnaká. Výraznú rolu z tohto h¾adiska zohrávali 34
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
práve miestne prírodné podmienky, ktoré do znaènej miery ovplyvnili aj celkovú tektoniku ¾udových obytných stavieb. Pod¾a druhu pouívaného stavebného materiálu prostým ¾udom skúmanú oblas v podstate môme rozdeli na tri zóny: 1. zóna stavebných materiálov z listnatých stromov (najèastejie buk, zriedkavejie hrab, jela, breza, topo¾, osika a pod.) - okolie Sniny a Medzilaboriec. 2. zóna mieaných stavebných materiálov (z listnatých a ihliènatých stromov) - okolie Stropkova a Svidníka. 3. zóna stavebných materiálov z ihliènatých stromov (jed¾a, smrek) - okolia Bardejova a Starej ¼ubovne. Najhoria situácia bola v spomenutej východnej zóne, kde prevaovali bukové lesy. V niektorých urbárskych lesoch nebol dostatok ani bukového dreva. Preto bohatí gazdovia zaobstarávali si kvalitnejí stavebný materiál aj zo vzdialenejích obcí, alebo iných susedných krajov. To vak v podstate neovplyvnilo celkový charakter ¾udového stavite¾stva v tomto regióne. Najpriaznivejia situácia vzh¾adom na monosti získavania lacného stavebného materiálu bola v západnej èasti skúmaného regiónu (Spi - Zamagurie) bohatej na smrekové lesy. Odber palivového a stavebného dreva bol spoèiatku úplne vo¾ný. Neskôr poddaní plnili za to urèité povinnosti, ktoré sa postupne zvyovali. Drevo sa taktie zaèína vyuíva na priemyselné spracuvávanie a neskôr, najmä v období kapitalizmu, ale aj v súèasnosti, celé èasti lesov sa predávajú na vyaenie rôznym podnikate¾ským drevárskym firmám.11 Znaènou mierou k likvidácii lesných porastov prispeli aj rôzne bane, eleziarske a sklárske hute, ktoré sa tu zakladali u od ranného stredoveku. 12 V prvých rokoch 19.stor. tu zasa bol záujem o rozírenie lúk a pastvísk v súvislosti so zintenzívnením rozvoja chovu dobytka, èo bolo znovu len na úkor lesov. Preto u v II. polovici 19.stor. v snahe zabráni ïalej devastácii lesov ich obhospodarúvanie bolo regulované tátom.13 Vhodnos priaznivých prírodno-klimatických podmienok pre osídlenie a hospodárske vyuitie v spomenutom karpatskom regióne lákala naich predkov u v najdávnejích historických obdobiach. Preto u v starom paleolite nachádzame tu stopy èloveka.14 Z ústupom ¾adovca a postupným oteplením tieto podmienky sa ete zlepujú, a tak u v novej dobe kamennej ekonomika obyvate¾stva skúmanej oblasti sa zakladá na motyènom po¾nohospodárstve a pastierstve.15 A práve tieto druhy zamestnaní boli hlavným zdrojom obivy tohto ¾udu takmer a do polovice 20.stor. Týmto formám zamestnaní sa samozrejme prispôsobovalo aj obydlie a stavite¾stvo vôbec. Po¾nohospodárstvo, pastierstvo a chov zvierat ve¾mi úzko medzi sebou súviseli, navzájom sa prelínali a doplòovali. Ak berieme do úvahy aj drobné remeslá rozvíjajúce sa v tejto oblasti (stolárstvo, tkáèstvo, drotárstvo, koikárstvo, hrnèiarstvo a iné), môme kontatova, e dedinské hospodárstvo bolo kedysi sebestaèným. Priorita jednotlivých foriem hospodárenia bola determinovaná u spomenutými diferenciami v kvalite pôdy a klimatických podmienkach. V niie poloených oblastiach sa upredòostòovala po¾nohospodárska výroba. Najcharakteristickejími obilninami a do zaèiatku tohto storoèia boli ovos, jaèmeò a ra. Z rae sa vyrábala aj stavebná krytina. Ïalej sa tu pestovala kapusta, neskôr aj zemiaky a z technických plodín najrozírenejie boli ¾an a konope, z ktorých ziskávali vlákno na výrobu odevných súèastí. Ete na zaèiatku tohto storoèia tu boli rozírené taktie pohánka (tatarka), bor, tenke¾ a niektoré strukoviny (fazu¾a, bôb). Z kuchynských zelenín najrozírenejie boli cesnák a cibu¾a. Vo vyích horských oblastiach boli priaznivejie podmienky pre chov dobytka. Najväèieho rozmachu zaznamenal najmä vysokohorský chov oviec, a to predovetkým v oblastiach Spiského Zamaguria a Poloninských Karpát (Baranie, Závadka, Osturòa, Jakubany, Litmanová, Príslop, Strigovec, migovec atï.) Z ostatných domácich zvierat tu chovali tie oípané, kozy, a najmä voly a kravy, ktoré sa okrem iného vyuívali aj ako aná sila v po¾nohospodárstve a v ¾udovom transporte. Z domácej hydiny boli to predovetkým sliepky, neskôr husi a kaèice. V súvislosti s chovom spomenutých zvierat vznikli rôzne druhy a formy stavieb (chlievy, matale, ovèiarne, kuríny, rôzne prístreky atï.).
35
Vesnice - krajina - lidé
V nadväznosti na chov dobytka ve¾ký význam malo aj lúène hospodárenie, ktoré sa ve¾mi intenzívne vyvíjalo najmä na Zamagurí (Litmanová, Kamienka, Jarabina, Osturòa). V zamagurských chotároch ete dodnes sa nachádzajú pozostatky letných sezónnych obydlí, matalí a op na uskladnenie sena. Celkove vak dedinské hospodárstvo malo extenzívny charakter. Zamerané bolo predovetkým na zabezpeèenie vlastných elementárnych ivotných potrieb. Nízka produktivita bola do urèitej miery zapríèiòovaná aj tým, e u samotná pôda a podnebie tu boli omnoho horie, ako napríklad v juných krajoch východného Slovenska. Mnohí boli nútení odchádza na sezónne zárobkové práce do po¾nohospodársky rozvinutejích oblastí a ve¾ká èas obyvate¾stva doèasne alebo natrvalo emigrovala do iných tátov, najmä do USA, Kanady, Argentíny, Brazílie, kde vykonávali akú fyzickú prácu v achtách, prístavoch, továròach a pod. Koncom 19. a zaè. 20.stor. vysahovalectvo nadobúda masový charakter. Tak napr. len v rokoch 18811913 zo tyroch východoslovenských úp (Abovskej, ariskej, Spiskej a Zemplínskej) emigrovalo za prácou 348 616 ¾udí.16 Je potrebné poznamena, e návrat mnohých emigrantov do vlasti zanechal ve¾mi vidite¾né stopy aj na vývoji ¾udovej kultúry, zvlá na ¾udovom stavite¾stve. Prírodno-klimatické podmienky mali znaèný vplyv aj na orientácia domu vzh¾adom na komunikáciu ktorá bola závislá od lokálnej geomorfológie: smeru doliny a teda aj ulice, formy pozemku a jeho topografických vlastností. Tak napríklad na vyích svahoch v úzkych dolinách je lepie stava dom boènou (pozdånou) stenou ku komunikácii, pretoe v takomto prípade jeho orientácia títovou stenou k ulici vyaduje si znaène vysoký základ na niveláciu sklonu terénu (niekedy a do 2 m výky). Preto dá sa predpoklada, e v dávnejej minulosti spôsob situovania domu pozdåne k ceste bol prevaujúci. Tomu nasvedèuje aj súèasná situácia v zástavbe obcí vo väèej èasti (východnej a strednej) Lemkovèiny v Po¾sku. Avak v dôsledku odliných podmienok historického vývoja v naej oblasti na prelome dvoch posledných storoèí prevauje u títová orientácia domu k ceste. Na príèine toho bolo v prvom rade u spomínané delenie pôdy, a teda aj zúovanie stavebných pozemkov. Treba poznamena, e ¾ud sa vdy snail zorientova obytný dom tak, aby jeho otvorené steny boli chránené pred studeným severným vetrom. Tradièným typom usadlostí, ktorý prevauje vo východnej a centrálnej èasti skúmaného karpatského regiónu, a to tak na severnej, ako aj na junej strane, je jednotraktový dvor (tzv. dovha chya). Typ viacstavbovej usadlosti je charakteristický pre západné lokality regiónu. Teda v prevanej väèine skúmaných obcí (okolie Sniny, Medzilaboriec, Svidníka a Bardejova) vo väèine usadlostí pre nedostatok a úsporu stavebného materiálu pod spoloèným krovom s obydlím spájali sa aj hospodárske miestnosti a miestnosti pre domáce zvieratá. Len vtedy, ak terén (írka doliny) nedovo¾oval budova hospodárske miestnosti v jednej osi s obytnou èasou, budovali ich buï pod pravým uhlom s obytným domom, alebo paralelne s ním. Výnimkou z tohto pravidla sú najzápadnejie obce predmetnej oblasti (okres Stará ¼ubovòa a Poprad na slovenskej strane a okres Nový Sanè na po¾skej strane), kde bol dostatok kvalitného stavebného materiálu, take hospodárske stavby budovali prevane oddelene od obytného domu. Svojráznymi súbormi ¾udovej architektúry sú charakteristické obce Osturòa a èiastoène Litmanová a Niné Repae, kde hospodárske usadlosti sú uzatvorené stavbami do tvorca v podobe huculských hrad. Takouto organizáciou zástavby dvora sa vytvára samostatne uzavreté hospodárstvo z obytných a hospodárskych miestností s vysokými ohradami skoncentrovanými okolo malého dvora, ktoré nám pripomína miniatúrne opevnenie. Spomenutý dvor je prakticky najrozvinutejou zaznamenanou formou zástavby tradiènej usadlosti a bol podmienený predovetkým ochranou príbytku pred nepriaznivými vplyvmi poèasia v drsných horských klimatických podmienkach a ochranou pred divým zverstvom.17 Súèasný charakter osídlenia skúmaného regiónu je výsledkom dlhodobého pôsobenia mnohých vzájomne súvisiacich a navzájom sa podmieòujúcich èinite¾ov: fyziografických, historických, sociálno-ekonomických, etnických, ale aj prírodno-klimatických.18 Teda aj nai predkovia v rôznych historických obdobiach, vychádzajúc z charakteru svojho zamestnania ikovne vyuívali prírodnú scenériu a vytvárali adekvátne k tomu sídelné formy a jednotlivé typy zástavby dvorov. 36
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Predpokládame teda, e aj väèina skúmaných obcí predstavovala spoèiatku neve¾ké malodvorné samostatné osídlenia, ktoré sa postupne rozrástajú v závislosti od charakteru historického vývoja kraja. Pre skúmaný región je charakteristický ulièný typ osídlenia, ktorý je typický najmä pre východoslovanské oblasti.19 Dá sa predpoklada, e väèina osád naich predkov v poèiatoèných fázach svojho vzniku (13.16.stor.) bola reazového typu, to znamená, e jednotlivé zoskupenia stavieb v horských dolinách boli ve¾mi podobné. Postupným lánovým delením pôdy v dôsledku pribúdania obyvate¾stva a zástavba obcí sa postupne zhusuje a vznikajú ulièné typy osídlení. Lánový systém rozde¾ovania pôdy je typický práve pre kolonizaèné obce, èo potvrdzujú najnovie výskumy aj v iných oblastiach.20 Tento systém delenia pôdy, charakteristický aj pre skúmanú oblas, spoèíva v tom, e jednotlivé pozemky sa tiahnú dlhými pásmi cez obidve strany údolia a v prostriedku lánu pri potoku a ceste majite¾ má postavený dom a hospodárske staveniská. Takéto obce sa vyznaèujú roztiahnutou reazovou zástavbou, èasto a na nieko¾ko km. Najdlhia obec s týmto systémom rozde¾ovania pôdy v naom regióne je Osturòa a meria vye 9 km. Podobný charakter majú aj susedné slovenské obce Jezersko, Malá Franková a Zálesie. Ïalím typom osídlenia, avak v predmetnej oblasti ve¾mi sporadickým, je tzv. sústredený typ obce s nívovým delením pôdy. V takomto prípade obec sa sústreïuje pribline v strede katasra a okolitá pôda sa medzi jednotlivých majite¾ov rozde¾uje na parcely nezávisle od toho, kde majú postavený príbytok. Sústredený typ osídlení vyskytuje sa v naej oblasti najmä na Spii. Charakteristickým znakom týchto obcí je to, e majú viac ulíc alebo ulièiek. Spomenutý typ osídlenia je charakteristický najmä pre slovenské a po¾ské níinné oblasti. V dnenej dobe sústredené obce v jednotlivých prípadoch stretávame aj v stredne a východne poloených lokalitách regiónu. Avak táto skutoènos je zapríèinená ich neskorím historickým vývojom, najmä zmenou spôsobu po¾nohospodárskej výroby, alebo zmenou charakteru zamestnania, a do urèitej miery bola podmienená aj vhodným reliéfom, èie priestrannosou doliny. Pôvodne vak to boli reazové, alebo ulièné typy osídlení. Ako príklad môeme uvies Uliè, Ub¾u, Starinu, Krajnú Po¾anu, Kru¾ovú, Havaj, Stakovce, ariský tiavnik, ktoré dnes predstavujú tzv. spádové obce. Pre podstatnú èas skúmanej oblasti, ako aj pre ukrajinské etnikum v PR, je charakteristický akýsi prechodný typ osídlenia medzi dvoma u spomenutými typmi. Sú to ulièné typy obcí, v ktorých iba èas pôdy je rozdelená na lány nachádzajúce sa oproti príbytku a ostatná pôda je rozdelená nívovým systémom. Lokálne topografické diferencie zapríèinili aj ïalie menej podstatné zvlátnosti v zástavbe obcí. V úzkych dolinách, v ktorých horský potok teèie tesne popri jednom z ich svahov, zoraïovali sa domy obce v jednej línii po tej strane potoka, kde zostával irí priestor medzi ním a ïalím svahom. Medzi potokom a radom stavieb vznikala cesta. Výskyt takýchto obcí je ve¾mi zriedkavý, no o ich existencii svedèia väèie alebo menie èasti jednotlivých dedín (Parihúzovce, Topo¾a, Osadné, Jalová, Ruské, Krivá O¾ka, Niný Komárnik, Niná Jed¾ová). Ak tento priestor medzi horským potokom, teèúcim popri jednom zo svahov doliny a ïalím svahom bol irí, stavali domy v dvoch líniach, medzi ktorými sa vytvárala cesta. Preto potôèik tiekol poza obec (napríklad Ulièské Krivé, Kolonica, Niná Vladièa, Chotèa, Kamienka, Litmanová a iné). V prevanej väèine prípadov vak potok teèie stredom doliny a po jeho obidvoch stranách sú rozostávané budovy, take znovu sa vytvárali dve línie stavieb, pozdå horského potoka, paralelne s ktorým sa tiahla cesta. V tomto prípade pre komunikaèné spojenie s usadlosami nachádzajúcimi sa na druhej strane potoka zriaïoval si ¾ud úzke mostíky, ktoré sa nazývali lavky. Dobytok a volské, alebo konské poahy prechádzali obyèajne cez plytiu èas potoka. K osadám tohto typu môeme zaradi napr. migovec, Klenovú, Kalnú Roztoku, Ruskú Bystrú, Ve¾krop, Vagrinec, Keèkovce, Niný Tvaroec a iné. V niektorých obciach (napr. Nová Sedlica, Zboj), cesty boli dokonca z obidvoch strán potoka, ktoré sa na konci dediny prostredníctvom jednoduchého dreveného mosta spojili. V okolí Bardejova (Becherov, Cige¾ka, Hrabské, Snakov) priestranné doliny umoòovali obyvate¾stvu medzi dvoma radmi domov v intraviláne obce vytvára ete aj tretí rad stavieb zoskúpením väèieho mnostva sýpok. V súèasnom období ïalí rozvoj sídených typov v skúmanej oblasti je u do urèitej miery regulovaný aj tátnymi orgánmi. 1 Etnografický atlas Slovenska. Národopisný ústav SAV. Bratislava 1990, str. 6.
37
Vesnice - krajina - lidé 2 Sèítanie ¾udu, domov a bytov 1980. Slovenská socialistická republika. Slovenský tatistický úrad. Bratislava 1983. tatistická roèenka Slovenska 1991. Slovenský tatistický úrad. Bratislava 1991 3 Podrobnejie pozri Leko, B. - Samuel, O.: Geológia východoslovenského flya. Bratislava 1968. Porov. tie. kolský zemepisný atlas. Ústredná správa geodézie a kartografie. 1956 4 Karni, J. - Vitkoviè, J. : Preh¾ad geomorfologických pomerov východného Slovenska. Geografické práce, roè. 1, è. 1. Bratislava 1970. Ïurkoviè, T.: Geologické práce. Správy 17. Bratislava 1960 5 Halaga, O. R.: Koice - Balt. Výroba a obchod v styku východoslovenských miest s Pruskom (1275-1526). Koice 1975, str. 27, 40-41, 110 6 Tame, str. 103 7 Tame, str. 40-41 8 Dejiny Bardejova, Koice, 1975, str. 18 9 Podrobnejie pozri Atlas podnebia ÈSSR. Praha 1958: Hromadka, J.: Veobecný zemepis Slovenska. In: Slovenská vlastiveda. Bratislava 1943 10 Podrobnejie pozri Karni, J.: Pôdy ariskej kotliny a ich závislos od reliéfu. In: Zborník PI v Preove. Prírodnévesdy, zv. 1. Bratislava 1963: Radzo, V.: Výskum ílov východného Slovenska. Geologické práce, 37. Bratislava 1954 11 Porov. Kavuljak, A. Dejiny lesníctva a drevárstva na Slovensku. Bratislava 1942, str.188 12 Pozri Hoffmann, L. - Stankovský, A.: Z dejín Sniny a okolia. Koice 1966, str. 51-57 Halaga, O. B.: c. d., str. 47-54 13 Apátny, .: Drevorubaèstvo a spôsoby spracovania dreva. In: Horehronie. Kultúra a spôsob ivota ¾udu, Bratislava 1965, str. 276-278 14 Balahuri, V. A. - Hranèak, I.: Novi dani pro zaseleòòa pivnièno-schidnoji èastyny Karpat v davnynu. In: NZ MUK, 8. Svidník, 1977, str.54 15 Tame, str. 55-56 16 Tajták, L.: Východoslovenské vysahovalectvo do prvej svetovej vojny. In: Nové obzory, 3. Preov 1961, str. 221-247 17 Podrobnejie viï: Sopoliga, M.: Narodne ytlo ukrajinciv Schidnoji Slovaèèyny. Bratislava - Preov 1983 18 Pôsobením týchto èinite¾ov v iných národopisných oblastiach sa zaoberajú Niderle, L.: ivot starých Slovanu, oddil kulturní, III., sv. I. Praha 1921, str. 186-195. Ciolek, G.: Wplyw srodoviska geograficznego na formy osadnictwa i budownictwa wiejskiego w Polsce. Lud, 1952, t. XX XIX, Architektura i krajobraz wsi. Warszawa 1958; Persowski, P.: Osady na prawie ruskiem, polskiem, niemeckiem i wloskiem w ziemi Lvówskiej. Lwów 1927; Kovaljov, S.: Geografièeskoje izuèenije se¾skogo rasselenija. Moskva 1960; Sto¾mach, A. Ju.: Istoryènyj rozvytok si¾skych poseleò na Ukrajini. Kyjiv 1964 atï. 19 Ste¾mach, R. JU.: c. d. str. 228 20 Láznièka, Z.: Typy venkovských osídlení v Èeskoslovensku - Práce brnìnské základny ÈSAV, sv. 28, se. 3, 1956. Frolec, V.: Lidová architektúra na Moravì a ve Slezsku. Brno 1974, str. 145
Keèkovce, okr. Svidník - hospodárska usadlos 38
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Osturòa, okr. Poprad - súbor ¾udovej architektúry
Krajné Èierno, okr. Svidník - typický zrubový dom 39
Vesnice - krajina - lidé
Snakov, okr. Bardejov - poh¾ad na èas obce
Inovce, okr. Michalovce - dom s vysokou valbovou strechou 40
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Múzeum kysuckej dediny a historická lesná úvraová eleznica vo Vychylovke symbióza ¾udovej kultúry a techniky Mgr. Mária Húavová - Vychylovka Múzeum kysuckej dediny sa nachádza v severovýchodnej oblasti Kysúc, v bystrickej doline. S jeho výstavbou sa zaèalo v roku 1974. Samozrejme tomu predchádzali mnohé jednania a organizaèné opatrenia a rozsiahly národopisný výskum. Vypracovaný zámer doplnený o predbený výber objektov slúil ako podklad k vypracovaniu urbanisticko-architektonickej túdie národopisnej expozície v prírode. Obidva materiály boli spracované so zrete¾om na jestvujúci stav kultúrnych pamiatok na Kysuciach, ich stav ohrozenia, praktickú monos ochrany in situ alebo ich monos ochrany transférom do vybranej lokality. Výber lokality v dolinke Chmúra bol kompetentnými orgánmi schválený aj napriek tomu, e je excentricky poloená od hlavnej komunikaènej trasy ilina - Ostrava. Je to toti jedna z najvýhodnejích foriem ochrany pamiatok ¾udového stavite¾stva na Kysuciach. Oblas, v ktorej leí Múzeum kysuckej, dediny je moné povaova za charakteristickú pre krajinné makroprostredie povodia rieky Kysuce a obsahuje vetky nezbytné krajinotvorné prvky potrebné k vytvoreniu náznaku sídelnej krajiny - rozsiahle lesné porasty, centrálny vodný tok s prítokmi a charakteristický relief terénu. Aj keï sú v teréne znate¾né zásahy èloveka ako krajinotvorného èinite¾a, je prostredie Múzea kysuckej dediny pomerne málo zdevastované. Za zmienku snáï stojí spomenú takmer desaroèný boj pracovníkov múzea, Pamiatkového ústavu v iline a ochrancov prírody o lokalizáciu komunikácie spájajúcej Kysuce s Oravou.Tento boj sa podarilo zdola úspene a komunikácia je vybudovaná tak, aby boli maximálne minimalizované zásahy do prírodného prostredia. Pod¾a zozbieraného materiálu a veku vybraných objektov bola expozícia èasovo zaradená do 2.polovice 19. a zaèiatku 20.storoèia. Expozícia mala pôvodne prezentova pä typov osídlenia Kysúc: 1. Sústredené osídlenie dolných Kysúc s agrikultúrnou expozíciou 2. Osídlenie horných, stredných a východných Kysúc - ústredia obcí s centrálnymi spoloèenskými objektami /kola, krèma, kostol/ 3. Osídlenie horných a stredných Kysúc - reazový sídelný typ s nadväzujúcou expoziènou skupinou salaníckych objektov 4. Kopanièiarske osídlenie horných Kysúc - rozptýlený sídelný typ. 5. Kopanièiarske osídlenie východných Kysúc - dvory s nadväzujúcou expoziènou skupinou drevorubaèských objektov. V súèasnom období sa Múzeum kysuckej dediny rozkladá na 33 hektárovom území. Má 34 objektov, z ktorých 6 sú sezónne obydlia - tzv. cholvarky, tieto sú pôvodné objekty, ostatných 28 bolo prevezených do Múzea kysuckej dediny z iných obcí Kysúc. Zo spomenutých 5 typov osídlenia je najviac zastúpený 2. a 5. sídelný typ. Vaèina objektov bola prevezená zo zatopenej oblasti, ktorú tvorili dve obce - Rieènica a Harvelka. Spôsob osadenia objektov v teréne prezentuje kopanièiarske osídlenie Kysúc, ktoré sa v mnohých prípadoch vyvinulo zo sezónnych obydlí. Popri hospodárskych a obytných objektoch máme pre návtevníkov sprístupnenú jednu sakrálnu stavbu - Kaplnku zo Zborova nad Bystricou z 1.tvrtiny 19. storoèia, ktorej výzdobu tvorí nástropná ma¾ba neznámeho ¾udového majstra. Vo vei sú dva zvony. Väèí zvon bol odliaty v r. 1834 zvonárom majstrom Kajetánom Zeidlom z Trnavy a mení bol odliaty a v r.1918 v zvonolejárskej dielni v Trenèíne. Kaplnka bola v roku 1994 opä vysvätená a dvakrát do roka sa v nej konajú bohosluby. Súèasou areálu kaplnky je aj starý cintorín zo Zborova nad Bystricou. Charakterizuje cintoríny na Kysuciach, ktorých spoloèným znakom bol bohatý výskyt liatinových kríov. Ïalím zaujímavým objektom prezentujúcim technické pamiatky je Mlyn a píla z Klubiny. Je to stavba, ktorej mlynskú èas tvorí hrazdená kontrukcia, netypická pre oblas Kysúc. Jej charakter je dôkazom reemig41
Vesnice - krajina - lidé
rácie pôvodného obyvate¾stva. Pôvodný majite¾, drotár, sa s uvedeným typom stavieb stretol na cestách za zárobkom najmä v nemeckom prostredí a preniesol ho do domáceho prostredia. Neskorí majite¾ dal k mlynu pristavi gáter s 13 pílami. Na pohon mlyna a píly slúilo koleso, ktorého priemer dosahuje a 5 m. So skúobnou prevádzkou v Múzeu kysuckej dediny sa zaèalo v roku 1981. Vzh¾adom na nepriaznivé klimatické podmienky bola a je prevádzka sezónna, spravidla od polovice mája do konca októbra. U od zaèiatku prevádzky sa snaíme o oivenie tejto expozície, aby sa návtevník cítil ako v ivej dedine a nie ako v màtvej expozícii. Poèas sezóny takmer kadú nede¾u oivujeme objekty ukákami remeselníckej zruènosti z tých remesiel, ktoré v minulosti v naom regióne existovali - napr. indliarstvo, tesárstvo, debnárstvo, pletenie koíkov a ïalie. Pre mladé gazdinky robíme ukáky prípravy jedál z kuchyne starých materí. V rámci uchovania a prezentácie zvykoslovia v spolupráci s folklórnymi skupinami oivujeme a pribliujeme návtevníkom rôzne zvyky a magické úkony, ktoré sprevádzali kadú èinnos, ale aj ivotnú udalos v ivote èloveka. Takto sme realizovali cykly: Svadobný rok na Kysuciach Rok na dedine Tak si tu ijeme Pozdravy od susedov Dedina sa predstavuje a ïalie. Vyvrcholením spoloèenskej sezóny v Múzeu kysuckej dediny v posledných piatich rokoch je podujatie Ospievané Beskydy, spojené s oslavou svätého Huberta - patróna po¾ovníkov. Je to podujatie rozsiahleho charakteru, ktoré okrem po¾ovníckych ukáok /napr. vábenie jeleòa, trubaèi, pasovanie nových po¾ovníkov a pod./, slávnostnej svätej ome, predstavuje prostredníctvom programov folklórnych skupín a remeselníkov jeden deò na dedine. V jednom domèeku lúskajú fazu¾u, v druhom mlátia v stodole obilie, ïalí vykopávajú zemiaky, inde chystajú svadbu a takto je oivený kadý objekt a políèka v Múzeu kysuckej dediny. Neoddelite¾nou súèasou a zároveò aj jedným zo závaných dôvodov situovania Múzea kysuckej dediny do lokality Chmúra je lesná úvraová eleznièka. V období rozmachu lesných elezníc patrila k najvýznamnejím elezniciam na Slovensku. eleznica vznikla v roku 1926 spojením do tej doby dvoch samostatných lesných elezníc - kysuckej z Oèadnice do Chmúry /kataster obce Nová Bystrica, èas Vychylovka/ a oravskej z Lokce do Erdútky / terajej Oravskej Lesnej/. Obe eleznice, ktorých rozchod bol 760 mm, boli vybudované v rokoch 1915-1918 a boli zriadené na odvoz dreva. Kysuckú lesnú eleznicu vybudovala viedenská firma Aktiengesselschaft für Mühlen und Holzindustrie, ktorá chcela lepie vyui exploataèné právo na lesy v oblasti východných Kysúc, ktoré odkúpila v roku 1914 na obdobie 10 rokov od grófa Karelyiho /v roku 1918 potom odkúpila lesy úplne/ . Oravskú lesnú eleznicu vybudoval majite¾ lesov v oblasti povodia Bielej Oravy - Oravský komposesorát z Oravského Podzámku. Príèiny spojenia oboch lesných elezníc boli z ekonomických dôvodov. Kým kysucká lesná eleznica bola z cie¾ovej stanice v Oèadnici napojená vleèkou na Koicko-bohumínsku eleznicu, ktorou sa drevo vyaené v oblasti Bystrickej doliny mohlo prepravova do blízkosti odbytových trhov, oravská lesná eleznica toto spojenie z dôvodov nerealizovania projetkov napojenia tejto eleznice na verejnú eleznicu Kra¾ovanySuchá Hora nemala. Z tohto dôvodu sa riadite¾stvo komposesorátu rozhodlo vybudova spojovaciu eleznicu z Erdútky do Chmúry, ktorou by sa napojila oravská lesná eleznica na kysuckú, a tým by aj eleznica komposesorátu získala priame spojenie so tátnou eleznicou. Spojovacia tra bola vybudovaná v rokoch l9251926. Budovanie spojovacej trate o celkovej dåke 10,5 km bolo rozdelené na dva úseky. Prvý úsek viedol z Gontkuly (kataster Erdútky) do sedla Beskydu, leiaceho na hranici medzi Oravou a Kysucami. Stavba tohto úseku bola bez komplikácií. Technicky nároènejí bol druhý úsek, vedúci z Chmúry do sedla Beskydu. Na tomto úseku stál projektant pred nároènou úlohou - na pomerne krátkej vzdialenosti (vzdunou èiarou je medzi sedlom a Chmúrou vzdialenos 1500 m) musela eleznièná tra prekona znaèné prevýenie (217,69 m). Pritom v nároènom teréne na svahu Beskydu nebola monos rozvitia oblúkov (serpentín) z nedostatku miesta. Preto projektant (projekt bol dielom firmy Dipl.Ing. L. a E. Gál z Ruomberka) zvolil spôsob, ktorý po technickej a ekonomickej stránke bol najmenej nároèný - prekonanie znaèného prevýenia na pomerne krátkom úseku vyrieil pomocou troch vloených úvratí, prièom úvraové boli aj stanice v Chmúre a sedle. Pri 42
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
budovaní tohto úseku spojovacej trate sa tak predilo zdåhavému a nákladnému budovaniu umelých stavieb, pomocou ktorých by sa museli budova oblúky. Spojením kysuckej a oravskej lesnej eleznice vznikla kysucko-oravská lesná eleznica, ktorej hlavná tra viedla z Oèadnice do Lokce. Dåka hlavnej trate bola takmer 61 km. Okrem hlavnej trate boli na eleznici vybudované aj viaceré odboèky, ktoré sa zriaïovali, ruili, predlovali a skracovali pod¾a potreby aby dreva. Najväèiu dåku dosiahla eleznica na konci 20-tych rokov, kedy jej celková dåka bola takmer 110 km. V ïalích rokoch sa ruením a skracovaním odboèiek jej dåka zmenovala. Drevo sa po eleznici zváalo a do zaèiatku 70-tych rokov. eleznica bola zruená rozhodnutím komisie dopravy stredoslovenského KNV v Banskej Bystrici s úèinnosou od 1.1.1969 a demontovaním trate do konca roku 1971. eleznica bola zruená z dôvodov jej nerentabilnosti. Funkciu lesnej eleznice v preprave dreva nahradila automobilová doprava. Pod¾a rozhodnutia u zmieneného odboru dopravy mala by eleznica zruená v celom rozsahu. Priaznivci lesných elezníc z celého vtedajieho Èeskoslovenska a pamiatkové orgány zaèali vyvíja snahu a organizova rozlièné akcie na záchranu najcennejieho úseku eleznice - úvraovej èasti. V dobe ruenia to bol jediný existujúci úvraový systém na naom území a vo svete ojedinelý. K zachovaniu úvraového úseku ako kultúrnej technickej pamiatky viedol aj ïalí dôvod, ktorým bola snaha zachova hmotný doklad dokumentujúci lesnú eleznicu ako typický dopravný prostriedok v lesnej doprave na Slovensku v prvej polovici 20. storoèia, teda u zaniknutú a prekonanú etapu vo vývoji lesnej dopravy. Snaha priaznivcov lesných elezníc a pamiatkárov bola nakoniec úspená. Úsek zruenej eleznice medzi Chmúrou na Kysuciach a Taneèníkom na Orave bol vyhlásený za kultúrnu technickú pamiatku a pri ruení trate bola táto èas zachovaná. Ostatná tra bola demontovaná a èas ruòového a vozòového parku bola zorotovaná. S budovaním expozície v prírode zaèalo Kysucké múzeum aj práce na funkènej obnove existujúceho úseku zruenej eleznice. Okrem ochrany zachovaného úseku Chmúra-Taneèník o dåke 8 km, ktorý bol pri demontovaní eleznice tie naruený, to bola predovetkým rekontrukcia zneseného úseku trate bývalej lesnej eleznice medzi Chmúrou a osadou Kubátkovia, dlhého 2,7 km, ïalej obnova a doplnenie ruòového a vozòového parku. Po ukonèení rekontrukcie spomínaného úseku, vedúceho zèasti cez areál Múzea kysuckej dediny, vznikla Historická lesná úvraová eleznica (HLÚ), ktorú tvorí zachovaný úsek Chmúra-Taneèník bývalej lesnej eleznice a rekontruovaný úsek Kubátkovia-Chmúra. Celková dåka Historickej lesnej úvraovej eleznice je takmer 11 km. Po funkènom obnovení sa 24.5.1980 zaèínajú na trati Historickej lesnej úvraovej eleznici uskutoèòova skúobné jazdy, pri ktorých sa ako ané vozidlá pouívajú historické parné lokomotívy a dieselové lokomotívy. Skúobné jazdy sa uskutoèòovali najmä medzi stanicami Kubátkovia a Múzeum kysuckej dediny. V súèasnom období je eleznièka vyhlásená za národnú kultúrnu pamiatku a je spracovaný návrh na zápis do svetového kultúrneho dedièstva. Pre návtevníkov máme sprístupnených 3,6 km trate, kde je monos vzhliadnu úvraový systém. eleznièka premáva takisto sezónne, od mája do októbra.V pracovné dni, okrem pondelka, premáva s dieselovou lokomotívou, v sobotu a nede¾u parnou trakciou, pod¾a stanoveného cestovného poriadku päkrát za deò. Záverom chceme poukáza na prirodzené spoluitie a vzájomné sa dopåòanie týchto dvoch subjektov dediny a eleznièky. V èase keï eleznièka slúila svojmu pôvodnému úèelu, bola neodmyslite¾nou súèasou dediniek bystrickej doliny. Mnohým z jej obyvate¾ov v èasoch ve¾kej núdze bola ivite¾kou. V súèasnom období sa tento vzah pretransformoval do vzahu eleznièka - návtevník - skanzen. Je to kvalitatívne iná úroveò, ale v iadnom prípade nie ruivá. Naopak, slúi nám a návtevníkom pre poteenie, relaxáciu, ale aj pouèenie.
43
Vesnice - krajina - lidé
Kvalita zástavby na venkovì Doc. Ing. arch. Miroslav Bae, FA ÈVUT, atelier VEGA Praha (Zástavbou v tomto pøíspìvku autor oznaèuje nejen jednotlivé stavby, ale jejich seskupení, urbanistické formace, které vytváøejí, a zámìrnì, nebo samovolnì.)
Úvodem: K probíhající transformaci venkova; známe její cíle? V souèasné dobì je velmi obtíné odhadnout koneènou, novou podobu venkovského osídlení. O tom, e venkov, jeho osídlení, jeho sociální struktura, jeho ambice, jeho oèekávání, problémy, dìdictví dávnìjí i nedávné minulosti procházejí sloitou transformací, není sporu. Co není jisté a jasné, zda se venkovské osídlení ádoucímu cíli pøibliuje, nebo vzdaluje. Co je tím ádoucím cílem? Z ne zcela jasných obrysù tohoto cíle je to nepochybnì standard, úroveò ivotních podmínek srovnatelná s mìstem. Otázkou je, zda i prùvodní jevy tohoto cíle, konkrétní urbanistické uspoøádání, výraz staveb, velikosti parcel, jejich vyuití, vztahy ke starímu osídlení a starí zástavbì musí pøebírat, respektive kopírovat mìstské formace, formy a prostøedí, reflektující mìstský ivotní zpùsob: zda neexistuje dùvod, sledovat i nadále urèitá specifika, která dosavadní vývoj venkova doprovázela. 1. Jsme svìdky mizení specifik venkova? Proè se nám venkov vytrácí pøed oèima? Je to výslednice logických procesù, odraz skuteènosti, e venkov se stává nevenkovským zejména svou zmìnìnou existenèní základnou? Není zde, kromì obivy, nìjaký silný pramen nebo koøeny toho, co venkov èinilo venkovem? Lidské vztahy, blízké sousedství, vìtí sobìstaènost a samostatnost lidí ijících v meních komunitách, pro které byla mìstská centra ménì dostupná, bezprostøední obklopení pøírodou, intenzivnìjí vnímání jejích promìn a souèasnì øádu - to jsou nìkteré z typických, výrazných odliností venkovského zpùsobu ivota. 2. Pøístup k venkovské zástavbì Budeme - li v dalí èásti textu procházet a hodnotit souèasné pøíklady venkovských sídel a jejich zástavby, budeme (zatím) porovnávat tradièní a nové hodnoty z pozic pùvodního øádu. Rozdíly jsou prokazatelné. Pokusme se také posoudit, nebo lépe odhadnout, kde se projevují náznaky nìjakého nového øádu (jakým zpùsobem); pokud ano, pokusme se øíci, v èem jsou jeho principy. Zaènìme v existujících sídlech. 44
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
3. Promìny tradièní zástavby Nedávno minulá doba naznaèila, e usedlosti, statky, soubory obytných a hospodáøských budov nejsou efektivnì vyuitelné, alespoò v nebytových èástech. Hospodaøení se pøesunulo do nových areálù zemìdìlské velkovýroby, obytné budovy byly roziøovány, upravovány, pøestavovány; neuívané chátraly, nebo byly zdemolovány. Tradièní zástavba se promìòovala alespoò kosmetickými úpravami (mìkké omítky vystøídaly tvrdé), nebo, výraznìji, doplòováním chybìjícího pøísluenství (zádveøí, pøedsínì, garáe). Vìtím zásahem bylo doplnìní chybìjící obytné místnosti nebo místností (v podkroví, v dostavbách, nástavbách patra). Zásah mohl být tak podstatný, e pùvodní objekty zmìnily pùvodní orientaci vùèi veøejnému prostoru: orientaci títovou nahradila orientace okapová: objekt se doslova otoèil o devadesát stupòù. Zde ji ovem dochází k závané promìnì celé urbanistické formace. Mezi tradièními objekty, z nich byly témìø vechny postieny vìtí èi mení promìnou, se objevily stavby nové. Velmi smìle ( a èasto necitlivì) pøipomnìly novou orientaci venkova pøiblíení se k mìstu. Vemi svými znaky novostavby kontrastují s dosavadní venkovskou zástavbou: formou, materiálem, umístìním na parcele, mírou vyuití parcely, výkou, atd. Výjimkou nejsou ani rovné støechy. Kromì nìkolika uívaných stereotypù nelze najít nìjaká omezení, V nedávné minulosti to byl zákonem omezený ploný a objemový rozsah rodinného domu. Tato omezení ji padla. Tím pádem je nová zástavba velmi heterogenní. Z tìchto zjitìní lze odvodit hloubku pøesvìdèení dneních venkovanù o dùleitosti, respektive nutnosti zmìny, patrnì i pøesvìdèení o nástupu trvale odliného ivotního stylu a zvyklostí . 4. Charakter nové zástavby Rodinná zástavba za socialismu nebyla zpoèátku podporována ani ve mìstech, ani na venkovì. Systém chtìl øeit potøeby bydlení pomocí nájemních domù a bytù; jejich kapacity, a tím i rozmìry postupnì rostly. Tato nájemní forma bydlení se nevyhnula ani venkovu. Je velký poèet vesnic, které jsou poznamenány výstavbou bytovek, zpoèátku s urèitým zázemím (pomocné stavby pro drobné domácí zvíøectvo a jiné potøeby), pozdìji ji bez tìchto doplòkových staveb. Bytovky, jak se tìmto bytovým domùm zjednoduenì øíká, byly èasto umisovány nahodile na volná místa v obci, bez ohledu na okolí, bez vymezení (ohranièení) parcel. Jejich okolí se vìtinou dodateènì zaplnilo volnì stojícími doplòky nejrùznìjí provenience a úèelu. Dalím novým komponentem celé øady naich vesnic byly skupiny øadových domkù. Existovaly státní nebo drustevní projektové ústavy, které se vìnovaly typizaci této zástavby. Plánované kvóty tìchto domkù se liily pøípad od pøípadu; nevyhýbaly se ani samým støedùm obcí, pokud tam bylo místo. Pokud ne, uvolnilo se demolicí starí zástavby. Parcely tìchto øadových domkù nebyly velké, ale byly vìtinou oplocené. Zaøadily se do výètu staveb, které znaènì kontrastují s pùvodní zástavbou. Postupem doby, jak se (do jisté míry) ustálily pomìry na vesnici s kolektivizovaným zemìdìlstvím, se zaèala prosazovat výstavba individuálních rodinných domkù. V tomto smìru byla po dlouhá léta mnohem výraznìjí výstavba na Slovensku, a a pozdìji v historických zemích státu. Tento druh zástavby navazoval na obdobné rodinné domy, které vznikly v prùbìhu první republiky, zejména v pøímìstských vesnicích. Nestavìli je vìtinou venkované, i kdy to nelze øíci ve vech regionech (napø. na jiní Moravì to byl velmi èastý zpùsob nového bydlení ve venkovských sídel. Svou roli patrnì hrála povaha hospodáøství (vinohrady), kde ilo mnoho lidí bez typického rozsáhlého hospodáøského zázemí. Poèty tìchto rodinných domù i jejich velikost byly znaènì rozdílné. Úspìnost drustva se projevovala i v objemech domù,koncipovaných pro více domácností (více generací). Tyto rodinné domy se od tradièních odliovaly velkým tvarovým bohatstvím, tj. bohatou artikulací svých objemù, ploch i pouitých materiálù. Pøes pøítomnost domù s plochými støechami nakonec pøevládly domy se støechami sklonitými, èasto stanovými, sedlovými, valbovými, a díky sloitìjím pùdorysùm i jejich rùznými kombinacemi. Èastými prvky byly èetné balkony, loggie, pùlené títy, apod. 45
Vesnice - krajina - lidé
Patrnì nejdùleitìjí zmìnou oproti domùm tradièním bylo odtrení základního podlaí, tj. pøízemí, od terénu. Toto uspoøádání diktovala vestavìná gará, umístìná v nejniím podlaí, rùznì zaputìném do terénu s nezbytnou pøíjezdovou rampou, èasto velmi pøíkrou. Hlavní vchod do zvýeného pøízemí byl s terénem spojen vìtinou pøedloeným schoditìm, vystaveným povìtrnosti. Pøíkladem nìkterých uvedených odliností, které výraznì kontrastují s pùvodním charakterem zástavby, je i následující ilustrace cenovì dostupného bydlení, ale s pokraèujícími prvky, o kterých text výe hovoøí. Pøi obdobném ploném a technickém standardu, jaký mìly souèasné rodinné domy ve mìstì (stavìlo se jich hlavnì z poèátku ménì ne na venkovì), byly jednotlivé místnosti jinak zaøízeny a hlavnì jinak vyuívány. Alespoò zde lze vystopovat vìtí odlinosti oproti mìstu: buï v podobì pøetrvávajících venkovských zvyklostí, a nebo v dùsledku meních zkueností s tímto druhem (tj. mìstského) bydlení. Doprovodné potøeby venkovského ivota, pokud pøetrvávají i do souèasnosti (chov drobného zvíøectva, domácí øemeslné aktivity, vìtí nárok na skladování potravin a dalích potøeb) se dají umístit do dobøe dimenzovaných hospodáøských prostor v tradièní zástavbì, dnes èasto nevyuívaných. Pokud se tyto potøeby vyskytují i u venkovských obyvatel nových typù mìstských rodinných domù, projevují se nejrùznìjím zpùsobem dodateèným zaplnìním nebo zastavìním parcely, zejména pokud byla podcenìna její potøebná výmìra (konec 80.let pøinesl oficiální omezení na 400 m2). Tato podruná seskupení druhotných stavebních objemù nejrùznìjího pojetí, kvality a rozsahu dotváøela ten venkov, který byl opomenut nebo odmítnut v novém pojetí bydlení na venkovì. Vzniklá pitoreskní souboudí se musí potýkat zejména s nevhodnì umístìným hlavním objektem v tìiti parcely, zejména pokud byla parcela nedostateènì velká. Proto se pøístavky, pøístøeky apod. objevují podél jejího obvodu, nebo jsou nepøijatelnì nalepovány na volné, neprosklené èásti obvodových zdí pøízemí domu. Zde nachází postupnì své místo kupø. dílna, sklad, udírna, králíkárna, kurník, sklad palivového døeva, pøístøeek pro pøívìsný vozík, dokonce chlívek pro vepøe, kozu, ovce, atp. Dalím kontrastem mezi starou a novou zástavbou je výskyt èi absence vysoké vegetace. Starí zástavba je malebnì (ale úèelnì) doplnìna starými stromy, a ji jde o lípy, jírovce, javory, buky, apod. V podstatì se dnes jedná o výstavní listnaté solitéry nebo jejich skupiny. Nová zástavba je vìtinou prostá tìchto døíve typických obohacení zástavby. Je smutné konstatovat, e odmítání listnatých stromù je spojeno s potøebou úklidu listí na podzim. Ani pìstování ovocných stromù na zahradách rodinných domù není pøesvìdèující. Spíe jsou vysazovány okrasné, ale cizorodé konifery; pøevauje nízká zeleò, trávník, volné plochy k rekreaci, orámované nejrùznìjími typy oplocení. Zde pøevauje drátìné pletivo, kotvené do betonových, ocelových nebo zdìných sloupkù. Ménì se uívaly døevìné prvky. Plaòkové ploty byly patrnì povaovány za pøekonaný symbol nedostatku, chudoby. Dalím kontrastem starého a nového je pojetí vstupù a vjezdù na parcely tradièních obytných stavení. V tradièní zástavbì byla brána a branka ozdobou a vizitkou vlastníka. Po doití pùvodních døevìných vrat a vrátek nastoupily jiné materiály, pøedevím profilovaná nebo válcovaná ocel a plechové výplnì, v jetì horím pøípadì tzv. brusel (pro neznalého zmì nepravidelných tvarù polí ze svaøovaných armovacích profilù). V nové zástavbì se rovnì pøednostnì uplatnila ocel a plech. Nová zástavba nevytváøela a dosud nevytváøí urbanistické soubory, je by vyjadøovaly invenci nebo urèitý øád srovnatelných hodnot k historickým vzorùm. Nová rodinná zástavba má za sebou mj. zkuenost racionálních, ale ne pøíli citlivých øeení dìlnických kolonií. Také zkuenost zahradních mìst, s demokratickým, tj. stejnorodým rozvrhem parcel, který vìtinou nepøekraèuje racionální, pravoúhlé schéma. Navíc tato rozvrení nepociují potøebu vymezit nìjaká omezení, vymezení hranic, atraktivní zmìnu, apod. Schémata mohou pokrývat, obdobnì jako u amerických vzorù, a desítky èi dokonce stovky ètvereèních kilometrù, ani se probudila silná potøeba artikulace tìchto kobercù pomocí veøejných prostor. Adièní postup po jednotlivých domech a také schematický zpùsob dotváøení existujících sídel, popsaný výe, nedovoluje ani nepotøebuje lidtìjí, pøáteltìjí koncepce, jak je urèitì moné oznaèit malebné partie èeských vesnic v minulosti. V tìchto souborech, poznamenaných komercí, se veøejný prostor nenavrhuje patrnì hlavnì z ekonomických dùvodù.
46
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
5. Veobecný nedostatek poøádku Ne vdy jsou výe uvádìné druhotné doplòky vyvolány jen na venkovì a jen venkovským zpùsobem ivota. Ohrazená, soukromá parcela rodinného domu je vdy potenciální moností odkládat nebo uskladòovat vìci, se kterými se majitelé váhají rozlouèit. Na øadì parcel mùeme najít jeden nebo i více automobilových vrakù, rùzné stroje a nástroje, nebo jejich souèásti, stavební materiál, nejrùznìjí torza nefungujících zaøízení, atd. Samy výe uvedené doplòky zástavby na parcele nesou rysy chaotické, nebo alespoò amatérské èinnosti; také, samozøejmì, nedostatku urèitého øádu, regulace, poøádku. V zadních èástech parcel bývaly nebo jetì pøeívají pøestárlé, neoetøované ovocné sady. 6. Diferenciace vesnické zástavby a obyvatel
Ve vesnicích je zpravidla patrná diferenciace obytných stavení: na jedné stranì zchátralá nebo peèlivì udrovaná stavení pùvodní (chalupy), dále upravená, dostavìná a pøestavìná stavení, stále jetì v podstatì pùvodní, tj. stále jetì vycházející z venkovského ducha a pojetí; poslední skupinou je novìjí zástavba mìstského typu, jak byla popsána výe. Hrubì lze vytýèit dalí hranici, kdy se na jedné stranì ocitnou rekreanti, peèující o starý fond a na stranì druhé trvalí obyvatelé, kteøí mají za sebou øadu popsaných promìn svých starích stavení, bydlí stále v bytovkách nebo kteøí dali pøednost mìstským typùm domù. Nelze zapomenout na skupinu chatové výstavby, která vìtinou zaujímá okrajové polohy vesnic. Není to ale pravidlem; chaty mohou zaplòovat lokality za humny, které èasto bezprostøednì navazují na první øadu parcel a stavení. 7. Dalí znaky pùvodních sídel a jejich promìna Vedle obytné a hospodáøské zástavby, tvoøící uzavøené jednotky, byla vesnice charakterizována svým veøejným prostorem, návsí, která byla travnatá, s rybníkem, kostelíkem, kaplièkou, sochami svatých pod skupinami koatých stromù. Do tohoto prostoru ústily brány vìtí èi mení èásti usedlostí, podle typu urbanistické formace sídla. S postupnou degradací funkce tohoto prostoru, tj. jeho frekventovaným vedním i sváteèním uíváním venkovskou komunitou, byly znehodnoceny nejen stavby v tomto prostoru (zavøený kostel, zruená hospoda, fara, bývalý velkostatek v ruinách. Trafostanice umístìné tak, e èasto zastiòují kaplièky. Rybník, dávno bez hus, promìnìný v poární nádr, nebo vyputìný. Nevkusné, èasto pokozené pøístøeky autobusových zastávek. Nevhodné typy stoárù veøejného osvìtlení. Primitivní, neupravená parkovitì, pøípadnì 47
Vesnice - krajina - lidé
odkladitì zemìdìlské techniky. Venkovská komunita se èasto rozpadla, zejména tam, kde zùstávají jen starí lidé bez potøebné energie. Pøímou fyzickou komunikaci nahradilo individuální, pasivní sledování medií se spoleèným koktejlem pro mìsto i venkov. Dìtí je málo; neuèí se v místì. Autobusy je vozí do kol v blízkých mìstech. Pùvodní koly jsou uívány jinak (obecní úøad, mateøská kolka, obchod), pokud je nìjaké tøeba. V tìch pøípadech, kdy je ve vesnici výrazný podíl rekreantù, tj. pøechodnì pøítomných, jsou nejen veøejné prostory, ale celá sídla bìhem týdne prázdná. Vzdálenosti mezi zbylými trvalými obyvateli tak bývají znaèné. Je tím ohroené i døíve typické sousedství, vèetnì monosti a vùle pomoci. Sociální kontrola a døíve typická sousedská starostlivost dostává trhliny. Posoudit, do jaké míry se mùe stát sí telefonních stanic Telecomu jistou náhrakou, je otázkou èasu. Spolu s rozvojem mobilních telefonù vak pøece jen pøedstavuje jakousi sí první pomoci zejména pro osamìlé starí obyvatele malých sídel, zejména odlehlých. Nahradit lidský dotek a porozumìní se jí asi tìko podaøí. 8. Proè se venkov tak snadno vzdal svých specifik? Vrátíme - li se do vzdálenìjí minulosti, venkov se svým konzervativismem, vírou v Boha, vztahem k pùdì atp., znamenal urèitou jistotu, urèitý øád, opøený o iroký rejstøík èinností v exteriéru, v pøírodì. Nevyhnutelnost urèitých pøírodních a následnì pracovních cyklù, pøírodou trestaná zanedbání urèitých ustálených sledù povinností, znamenaly trvalou vázanost lidí na domov, tj. z dneního pohledu mení míru svobody, mení monost odklonu od tìchto daností. Ty ale, jak ji bylo øeèeno, znamenaly souèasnì øád, a vítaný, nebo jen s nechutí pøijímaný. Nedávno uzavøené historické období socialismu venkovany osvobodilo: zbavilo je soukromého majetku, øady dùleitých vztahù, pøedevím k pùdì, k domácím zvíøatùm, a tím i k místu. Zvíøata, která mìla døíve svá jména, své chlévy, svou péèi, se stala anonymními oèíslovanými tvory. Popsané osvobození odcizilo lidi navzájem. Zasáhlo nejen do pùvodních sociálních pomìrù; zasáhlo i do urèitých jistot, odvozených právì ze ivota, spjatého s pøírodními podmínkami a se ivou pøírodou. Tyto bezprostøední doteky vytvoøily specifika venkovského vnímání, mylení a smìøování. Námezdní práce otevøela monosti nebýt vázán otrocky na denní a roèní reim. I toto mùe být pohled na výe uvedené hodnoty. V zemìdìlských drustvech se objevily píchací hodiny. Racionalizace zemìdìlství vak následnì zmenila potøebu venkovských rukou, pozdìji anonymních pracovních sil. Spolu s nabídkou práce ve mìstì to znamenalo dalí trvalé odchody z vesnic. Depopulace venkova pokraèovala. Stále ménì lidí mìlo dùvody uvaovat a pokraèovat v tradièním duchu, typickém pro venkov . S nabídnutým osvobozením tedy odela celá øada jevù, které pøedstavovaly specifiku venkova, zejména, jak bylo výe naznaèeno, v lidských vztazích a (tvùrèích) projevech. Stejný smysl práce, stejná nebezpeèí, obdobná osobní rizika, zkuenosti, dovednosti, atp. - vedly k soudrnosti, ke sdílnosti a k vzájemnému porozumìní. Výchova dìtí byla také poznamenána tìmito bezprostøednì pùsobícími okolnostmi, zejména proitými osobními starostmi, potøebou péèe o ivé tvory. Nepéèe mìla viditelné, konkrétní následky. Neproité zkuenosti také. Nová doba odstranila vìtinu hrozeb: ty se staly abstraktními, lidem se nedostalo osobních zkueností, proitkù. Tím spíe mohli pøijímat jakékoli nabídky; ztratili svou pùvodní jistotu , orientaci, sebevìdomí. 9. Ekologické chování pùvodního venkova Omezené prostøedky a pùvodní ekologické hospodaøení v minulosti vyvolávaly øadu potøebných èinností i výrazù, které do nich byly vkládány, a u lo o náøadí, nástroje nebo tradièní stavby. I tyto skuteènosti, pøedstavující iroké spektrum dovedností a èinností v domì a mimo nìj, byly postupnì nahrazeny nákupem tìchto potøeb, vyrobených prùmyslovì, bez peèeti urèitého místa a urèitých konkrétních lidí. A závislostí na dovednostech jiných a odjinud. Obdobná závislost vystøídala vlastní produkci základních potravin a nabídku nìkterých slueb. Dnes venkov ve dováí z mìst. I zpracovatelský prùmysl, který døíve v malém mìøítku existoval na venkovì, se pøenesl do mìst a podstatnì rozíøil své kapacity a akèní rádius. Rozíøil se okruh dostupných materiálù na stavbu domù. Místní zdroje pøestaly mít urèující charakter, který tak logicky spoluvytváøel identitu konkrétního sídla, nebo regionu. Mediální zdroje totoných informací, totoné dikce jazyka, bezproblémového pøekonání vìtích vzdáleností, monost cestování atp. vedly k rozíøení totoného, ale ménì vyhranìného postoje, a následnì zcela logicky k nahodilým, libovolným volbám.
48
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Tradièní tvorba, dìdìná z mistra na uènì, úsporná ve výrazu i prostøedcích, nicménì typická a invenènì bohatá, byla nahrazena v lepím pøípadì tvorbou na zakázku, bez zaujetí, v horím pøípadì odvarem neuchopených cizích sdìlení, dovedností, atp. Patrnì si dostateènì neuvìdomujeme, e v tìchto mizejících odliných principech tvorby, odliné od té, která vznikala a vzniká ve mìstech, odchází kultura, starí ne kultura mìst. Pùvodní povìdomí spoleèného jednání a vnímání zùstalo paradoxnì pøítomno v napodobování jednou uvedených (a tím pøiblíených) vzorù pro celou komunitu. Jednou realizovaný nesmysl v podobì plotu typu brusel nacházel snadno a bez zvaování dalí imitátory. Toté se dìlo s mnoha dalími atributy, jakými byla kupøíkladu symbolická trojdílná okna, uvedení balkonù, lodií, obkladù soklù, kachlíkových okenních ostìní, atp. spíe jako symbolù, ne jako výsledkù kvalitativního výbìru na základì dlouholetých zkueností. 10. Ve je snadné? Ve, co je zde popisováno, je patrnì znakem narùstající povrchnosti, znakem zdánlivé snadnosti dosahovat nahodile mnoha atributù ivota, z toho celé øady nepotøebných, které byly døíve výsledkem veobecnì pìstované a získané úrovnì kultivace. Pracnì vybudované kulturní ritualizace. Je nutno s politováním konstatovat, e toto probíhající mizení této svébytné kultury a s tím i identity venkova pokraèuje. Je paradoxní, ale bohuel pochopitelné, e zastánci regenerace specifik venkova nejsou vìtinou venkované, ale lidé z mìst, kteøí si na základì nedostatkù mìstského ivota a výhrad k nìmu uvìdomují potenciální monosti alternativy - v podobì ivota v malých venkovských sídlech, obklopených kultivovanou krajinou. Otázkou je, zda nejde jen o intelektuální iluzi, která preferuje aspekty estetické, nikoli existenèní. Zastaví tento nepochybnì destruktivní proces, znehodnocující dosaené hodnoty, spíe lidé z mìst, kteøí se venkova stále jen dotýkají svou obèasnou pøítomností, nebo zbytky povìdomí koøenù, patrných ve snahách venkovského obyvatelstva , které se v nìkterých sídlech pøece jen s úspìchem projevují? 11. Pozitiva nové zástavby Pokud se v textu dosud porovnávaly hodnoty minulé s novì nastolenými, bude tøeba kriticky øíci, èím tato nová, univerzálnì uívaná schémata ochuzují døíve bohaté prostøedí, tj. èím jsou nedostatková, co by patrnì mìla (a mohla) nabízet, atd. Pokud se spoleènost vyvíjí ke stavu, kdy tyto zjevnì chybìjící hodnoty ji nebude vùbec nepociovat, a tudí potøebovat, jde o váný jev, konèící ztrátou kultury, alespoò z hlediska generací, které srovnání jetì mají a mohou svá znepokojení sdìlit. Invaze mìstských zvyklostí je alespoò racionálnì pochopitelná v dùsledku obecného vývoje odliného (nìkdy ádného) vztahu lidí k okolí, jedno, zda jde o okolí mìstské, nebo venkovské. U venkova jsou dùsledky pøece jen závanìjí: pokud venkovské prostøedí není bezprostøední souèástí existence, stává se kulisou, vnímanou spíe v oblasti estetiky, v kulturní rovinì, tedy o polohy, které v ivotním obzoru bìnì vzdìlaných lidí hrají jen okrajovou roli. Zde je nutno øíci, e vstup mìstských obyvatel na venkov tuto kulturní rovinu pøipomíná a pìstuje ji. Na druhé stranì tito lidé sebou pøináejí mìstské sociální chování a postoje, kde velkou roli hraje anonymita, ztráta potøeby sousedství. Zájem tìchto lidí v podobì vlastníkù venkovských nemovitostí nutnì konèí na hranicích jejich parcel. Jaký zájem mùe takový host v krajinì projevit o její osud? Mùe konstatovat, oprávnìnì, ale nezúèastnìnì, e krajina je zdevastovaná, e pøestala být souèástí identity sídla, e pokraèující velkoprodukce není v ádném pøípadì etrná k minulým, kultivovaným podobám pøedmìtných území. Ani projevy tohoto typu patrnì nezmìní stav devastace a pokraèující odcizování lidí k okolí. 12. Migrace na venkov? Nastává nový jev: stìhování mìstských lidí na venkov, tentokrát ji natrvalo. Je- li to dùsledek jenom ekonomických tlakù mladích generací na rodièe (prarodièe), aby uvolnili své byty a odstìhovali se do míst dosavadní rekreace, je otázka. Moná, e se tento trend jetì zvýrazní. Jisté je, e tito noví obyvatelé vzhledem ke své ivotní fázi nebudou strádat pomìry na dnením venkovì tak, jako by dnes strádaly zaèínající rodiny v dùsledku svých oèekávání (nedostatkem pracovních pøíleitostí, slueb, nízkou kulturní, popøípadì spoleèenskou úrovní, atp.). Jisté je, e tito lidé pøes své celoivotní zkuenosti nepøinesou na venkov tolik 49
Vesnice - krajina - lidé
potøebnou míru energie pro jeho obnovu. Je otázkou, do jaké míry najdou v tìchto potøebách spoleènou øeè s místními lidmi. Mezi tìmito novými trvalými obyvateli bude zpravidla mnoho dneních chalupáøù, pøípadnì chataøù. Nebude to ta skupina lidí, která by kupovala a opravovala existující stavby, nebo která by stavìla, a na výjimky, nové domy. Ano, stìhování na venkov nastává i v pøípadì ekonomicky zdatných jedincù, kteøí mohou venkovu více pomoci. Ti vak, bohuel, pøicházejí vìtinou s pøedstavami, které byly charakterizovány výe v textu; vzhledem ke svému sebevìdomí a svým finanèním monostem chtìjí venkovu spíe implantovat svou (libo)vùli. Aplikují èasto své ekonomické dùvody, nabyté v podnikání, pøi posuzování dosavadních hodnot sídel, do kterých vstupují. Tradice, identita, autenticita, respekt ke zbývajícím hodnotám, jsou vìtinou pøekryty pøedsvìdèením o nadøazenosti kriteria ekonomické a technické zpùsobilosti a efektivnosti, které se musí podøídit pasivní, ménì ekonomicky schopné prostøedí. Tato výbava tìchto pøíchozích vede k pøesvìdèení o právu na dominantní postavení pøi konkrétních jednáních v konkrétních sídlech, také pøi prosazování novostaveb v jejich prostorech. Ekonomická zdatnost jakoby zakládala právo rozhodovat zcela individuálnì, co znamená dosti èasto bezohlednì. Dochází k politováníhodným demolicím objektù, které byly v kontextu s okolím; bývají nahrazeny katalogovým domem, který nemùe svou univerzálností a intaktností nahradit znièenou pùvodní stavbu. 13. Nová zástavba a místní samosprávy venkovských sídel Dosavadní sídla a jejich samosprávy jsou povaovány za vhodné lokality k novì chystaným investièním zámìrùm a realizacím, bez ohledu na jejich povahu, rozsah a reálnost. Samosprávy vycházejí tìmto zámìrùm vìtinou vstøíc, pro nadìji, e se sídlo oiví a e jakákoli nová aktivita je na venkovì lepí, ne pokraèující úpadek. Tak vznikají stavby, nebo celé soubory staveb, které hledají laciné pozemky; utilitární vazby na existující sídlo jsou vzhledem k chybìjící nebo málo kapacitní infrastruktuøe pofidérní. Zvaovat míru, rozsah a charakter nového souboru vzhledem k povaze existujícího sídla a k jeho obyvatelùm pøesahuje rámec snah a cílù nových investorù. V této souvislosti se nabízí otázka: kdo je zodpovìdný za dalí osud venkova? Mohou to být lidé, kteøí ztratili vlastní identitu, kteøí obývají prostory, kterým nerozumí, které zdìdili a uplatòují v nich zcela nové pøístupy k ivotu? Je dobré pøipomenout, e pokud nepochopíme, nebo nemùeme pochopit projevy urèité odliné kultury a ivotního zpùsobu, mìli bychom je alespoò respektovat do té doby, kdy k porozumìní dojde. Tento postoj nacházíme ve snahách prohlásit nìkterá sídla za vesnické památkové rezervace, v ménì závaných pøípadech za vesnické památkové zóny. V tìchto vybraných pøípadech jde o zachování urèitých vztahù mezi jednotlivými stavbami, tj. o nenaruování celkù, které pùvodnì vytváøely. V ádném pøípadì nemohou být ani touto cestou zachovány nehmotné, sociální vazby, které tradièní celek doprovázely a vysvìtlovaly. Obnova venkova potøebuje daleko zásadnìjí a zodpovìdnìjí podporu - to je podporu politickou, obdobnou té, kterou uplatòuje Evropská unie ji po øadu let. Je to významná podpora finanèní, nejen k obnovì hmotných statkù (soukromých i veøejných), ale k obnovì ivotních podmínek, tj. podporu pøi snaze o udrení nebo zavádìní pracovních pøíleitostí. Cesta, kterou lze jít okamitì, i za souèasných podmínek sloité transformace, je cesta iroce zaloené osvìty. Je to cesta íøení korektních informací, zodpovìdného posuzování jevù a aktivit, vytváøení alternativ, pøedloených k volbì jednotlivých lidí a komunit. Tato osvìta se netýká jen obyvatel venkova, ale i institucí, které o osudu venkova rozhodují: státní správy, stavebních a dalích úøadù, vládních úøedníkù, Parlamentu a jeho poslancù. Ve høe je mnoho: jde o to, zda dosavadní, historicky trvající a potøebná polarita skonèí, nebo zda bude vhodnì regenerována.
50
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Tváø naí vesnice - jaká bude ? Ing.arch. Marie Pavlasová - Ústav architektury venkova FA VUT Brno Pøi vech úvahách o øeení irokého souboru problémù naeho venkova naráíme na nepopiratelnou skuteènost, e tváø tradièních vesnic se mìní, mìní se i lidé, kteøí zde ijí. Jsme svìdky zániku a pøemìny hodnot vyvíjejících se po staletí a nástupu hodnot nových.Tuto skuteènost je tøeba pøijmout bez zbyteèné sentimentality a romantického oplakávání zanikajících starých objektù. Naprosto vak nelze pøijmout ruku v ruce s tím jdoucí úpadek tradièní stavební kultury, jeho nástup lze vypozorovat ji v prvních letech po druhé svìtové válce. Významnou vlastností naí krajiny a s ní spojených venkovských sídel je rozmanitost. A to jak v oblasti funkèní (bydlení, výroba, volný èas), tak i v oblasti estetické. V dobì, kdy zemìdìlská výroba zamìstnává asi tak do 6 % ekonomicky aktivního obyvatelstva, vak nastupuje vesnice pøedevím jako obytný útvar. V rámci souèasného spoleèenského vývoje zaznamenáváme zvýený zájem o bydlení ve venkovských obcích. A tak k pùvodní rozmanitosti venkovských staveb, která má svùj pùvod v odlinostech topografických, klimatických a regionálnì-kulturních, pøistupuje rozmanitost novodobá, zapøíèinìná irokým spektrem ivotních zvyklostí tìch, kteøí mají zájem na venkovì bydlet a ít. V zájmu zachování harmonického rozvoje, k nìmu vzhled a atraktivita obce nedílnì patøí, je potøeba posoudit, kde jsou hranice této rozmanitosti a jaké zásady tvorby v obytných celcích na venkovì je nutné formulovat a prosazovat. V sázce je toti uchování pamìti vepsané do hmotného prostøedí naí venkovské krajiny. Je mnoho dobrých dùvodù, proè se zabývat i zdánlivì tolik nadstavbovým problémem pøimìøenosti venkovských staveb (obytných i výrobních) svému okolí a krajinì vùbec. Vdy u tvorby pro mìstské prostøedí jsou takové úvahy nedílnou souèástí projektu. A i zde je mnohdy jak odborná obec, tak i veøejnost na pochybách, co a jak. Nato ve vesnicích, kde kromì pøípadné územnì plánovací dokumentace nemají pøísluní èinitelé k ruce nic, co by mohli stavebníkùm nabídnout jako alternativu uniformních, avak komerènì úspìných katalogových projektù domeèkù pro Kena a Barbie. I soudobý venkovský dùm by mìl pøispìt k zachování charakteristického rázu vesnice rozdílného dle jednotlivých oblastí. Situace je o to naléhavìjí, e souèasná technika umoòuje velmi lehce a rychle nejen znehodnotit, ale i úplnì znièit tisícileté dìdictví nesmírné hodnoty. Pocit suverenity, který témìø neomezené monosti pøetváøení venkova vyvolávají, by nemìl pøevládnout nad odpovìdností vùèi kvalitnímu ivotnímu prostoru. V tomto smyslu je nepochybnì velmi potøebné systematicky vychovávat a vzdìlávat pøedevím dìti a mladé lidi, co samo o sobì je úkol nelehký a dlouhodobý. Pøesto si myslím, e situace zdaleka není ztracená.
51
Vesnice - krajina - lidé
52
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
53
Vesnice - krajina - lidé
54
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Souèasný stav a vývojové tendence èeské vesnice a krajiny PhDr. Josef Vaøeka, DrSc. - Ústav pro etnografii a folkloristiku AV ÈR (Zpracováno v rámci grantu GA Akademie vìd ÈR, è. A0058803/1998) Vesnická stejnì jako mìstská sídla jsou nedílnou souèástí krajiny, kultivovaná celá staletí lidskou prací. Badatelé zdùrazòují tìsné a harmonické sepìtí vesnického sídla s pøírodním prostøedím, jeho zástavba vycházela z dostupných materiálù, tradièních technologií a konstrukcí a odráela sociální strukturu dané lokality. V polovinì 20. stol. vak v krátkém èasovém úseku dolo k velkému zlomu nejen ve stavebním, ale i sociálním vývoji naí vesnice. Odborníci vcelku shodnì vidí pøíèinu tohoto zlomu 1) v kolektivizaci a integraci zemìdìlské výroby; 2) v odsunu sudetských Nìmcù z pohranièních území a jazykových ostrovù a v následném osídlování tìchto území èeským obyvatelstvem z vnitrozemí i ze zahranièí a také jinými etniky; 3) v úplné likvidaci nebo naruení stovek obcí, osad a samot v tzv. zátopových oblastech, na územích s dùlní èinností, v rozlehlých vojenských újezdech a v pøíhranièí; 4) ve velkém odlivu obyvatelstva pøedevím z hospodáøsky slabích oblastí do mìst; 5) v nerovnomìrném rozvoji vesnic zavedením tzv. støediskových obcí; 6) v zanedbání stavebního vývoje vesnice spojeného s mechanickým pøenáením mìstských vzorù do tradièního prostøedí vesnice vèetnì pouívání nevhodných materiálù a stavebních prvkù, patných typových projektù pro rodinné domky (napø. tzv. umperák) nebo výstavby patrových bytových domù mìstského typu; 7) v neúmìrném zatíení øady venkovských sídel a jejich komunikací tìkou zemìdìlskou technikou. Pøi posuzování uvedených faktorù, je vedly k úpadku vesnice a ekologie krajiny, je ovem nutno rozliovat mezi jevy, je jsou dùsledkem obecného pokroku a civilizaèního vývoje (napø. vylidòování izolovaných sídel), a jevy zpùsobenými scestnou politikou a dokonce i násilnými akcemi minulého reimu. V prvém pøípadì se nejedná o specifické problémy èeského venkova, ale o jevy obecné, støedoevropské, ba evropské. Koneènì Spolek pro obnovu venkova (zaloený 1993) i jiné organizace stejnì jako Program obnovy venkova, mající zabránit úpadku vesnic, vznikaly pod vlivem bavorského a rakouského pøíkladu. V tomto pøíspìvku se omezím na jevy, je nejsou dùsledkem civilizaèního pokroku, ale radikální diskontinuity. Jádro této diskontinuity tkví v kolektivizaci zemìdìlství, provedené z velké èásti proti vùli rolníkù komunistickou vládou v 50. letech. Kolektivizace negativnì ovlivnila nejen stavební vývoj vesnice, ale hluboce naruila také její sociální strukturu a vztah rolníka k pùdì. Z urbanistického hlediska - jak u bylo mnohokrát konstatováno - panoráma vesnice naruily pøedevím velkokapacitní kravíny a dalí hospodáøské objekty, budované obvykle stranou obce na vyvýeném místì, aby byly pokud mono odevad viditelné; dnes tyto objekty na mnoha místech chátrají a hyzdí obce i krajinu. Státní statky, které se zøizovaly tam, kde nebylo mono zaloit JZD, se obvykle usídlily v bývalých panských dvorech èi jiných památkovì hodnotných areálech, které dokázaly do roku 1990 z velké èásti znehodnotit. Také bývalé rolnické usedlosti stavebnì upadaly, zvlátì jejich hospodáøská èást, kdy sýpky, stodoly, stáje a chlévy po vyvedení dobytka ke spoleènému ustájení pøestaly plnit svou funkci nebo byly naprosto nevhodným zpùsobem doèasnì vyuívány zemìdìlským drustvem. Zapomíná se, e v zemìdìlských obcích, kde se nedaøilo zaloit JZD, byl pro výstrahu i s rodinou vystìhován tzv. kulak, nebo pro jistotu více kulakù se zákazem nejen návratu, ale i vstupu do obce a do okresu. Výsledkem této protiprávní násilné akce byly oputìné, do té doby prosperující statky, na nich hospodaøily nìkdy po staletí celé generace. lo tedy vesmìs o staré usedlosti nacházející se zpravidla v historickém jádru obce. Tím dolo i k vánému architektonickému naruení tohoto jádra, nebo - jak na støedoèeském pøíkladu ukázala Lydia Petráòová - obytná èást tìchto statkù byla ponechána svému osudu a hospodáøské budovy, sice vyuívané JZD, ale neudrované, byly zdevastovány (Petráòová 1996). Zhruba od poloviny 60.let, kdy u byly pomìry v JZD více èi ménì stabilizovány a zabìhl se - alespoò v nìkterých krajích - záhumenkový systém, se podstatnì zvýily pøíjmy zemìdìlcù. Ti se navíc zbavili øady rizik plynoucích ze soukromého hospodaøení a uetøené peníze zvlátì mladá a støední generace zaèala vkládat do modernizace obydlí (vodovod, koupelna, WC) a jeho zvìtování rùznými nástavbami a pøístavbami, pøípadnì do pøestavby nevyuívaných hospodáøských objektù v nové obydlí, gará, dílnu apod. Mnohé tyto 55
Vesnice - krajina - lidé
stavební zásahy, nezbytnì doprovázené roziøováním prùèelních oken, probíhaly ivelnì a bez odborného dohledu. Èetné vesnice znevaøily i tzv. bytovky, vesmìs patrové panelové domy pro více rodin, neorganicky vsazené do vesnického prostøedí podle vzoru mìstského sídlitì. Situace je o to horí, e bytovky se obvykle postavili v obci, kde souèasnì chátraly neobsazené usedlosti a domy. Kolektivizace zemìdìlství negativnì ovlivnila nejen stavební vývoj vesnice a ustálené spoleèenské vztahy, ale i krajinu. Tøetí etapa zemìdìlských drustev, vymezená léty 1970-89, byla ve znamení jejich dalího sluèování spojeného s nevhodným scelováním honù v zájmu pouití velké mechanizace. Tento postup znamenal dalí ekologické zatíení krajiny a zhorení její estetické kvality. Podle ing. arch. Alfreda Knoppa a jeho spolupracovníkù z Ústavu územního rozvoje v Brnì pøispìly ke zmìnì charakteru krajiny zejména tyto faktory: likvidace èetných polních komunikací, likvidace vìtiny luk v katastru obce, technická úprava malých vodních tokù a nedostatek stromù a keøù na jejich bøezích, scelení pozemkù do velkých honù, pøi nìm dolo k likvidaci stromù, keøù, mezí atd., ale i drobných památkových objektù, splachy z nadmìrnì hnojených a chemicky oetøovaných pozemkù, zhutnìní pùdy obdìlávané tìkou mechanizací, situování polních hnoji na nevhodných místech, znehodnocení a sníení vodních zásob atd. Zemìdìlská velkovýroba pøedevím v úrodných èástech státu tak vytvoøila neprùchodnou krajinu velkých honù bez rozptýlené zelenì, kterou protékají napøímené a technicky upravené toky (Knopp a kol. 1994, 15 an.). Je nutno dodat, e autor se neomezuje jen na výèet negativních jevù, ale souèasnì stanovuje cíle, pøedpoklady a tendence obnovy a rozvoje vesnice a urbanistické i architektonické zásady jejího dalího stavebního vývoje (Knopp a kol. 1994, 24 an.). Vysídlení sudetských Nìmcù po roce 1945 zmìnilo nejen etnickou a sociální strukturu pohranièní vesnice, ale èasto i její pùdorysnou osnovu. V drtivé vìtinì pohranièních vsí se poèet obyvatel i domù sníil více ne o polovinu, take z mnohých vesnic zùstala jen torza. Navíc dolo k vánému zásahu do sídelní struktury tìchto oblastí. Pomìrnì hustá a pravidelná sí vesnických sídel, charakteristická pøedevím pro Èechy, proøídla v novoosídleneckém pohranièí zánikem desítek, ba stovek obcí a osad hlavnì v okrese Èeský Krumlov, Karlovy Vary, Prachatice, Tachov, Sokolov a umperk. Podle administrativních lexikonù obcí ÈSR z let 1955, 1960 a 1965 poklesl poèet obcí a osad v pohranièí za první dvì pováleèná desetiletí zhruba o 500 lokalit. Øada vesnic tu také zmìnila svùj název zavedením názvu podobného (Quinau - Kvinov na Kvìtnov, o. Chomutov), ménì èasto té novým pojmenováním vesnice, napø. podle obce, odkud novoosídlenci pøili (Franktát na Nový Malín, o. umperk). Nejvìtí poèet pohranièních vsí, a to pøes 300, zanikl pøevánì v Èechách do roku 1955. V dalích letech se poèet zanikajících vsí postupnì snioval, a se v 70. letech témìø zastavil. Zatímco v letech 1955-60 jetì zmizelo pøes 180 pohranièních lokalit, v období mezi roky 1960-65 u to bylo jen necelých 70 vsí. Vìtinou zanikaly mení osady v rozmezí od nìkolika stavení a zhruba do padesáti domù. Dynamika procesu zanikání vsí pøela v první polovinì 60. let z Èech na severní Moravu, jmenovitì do okresu umperk. Naproti tomu v zemìdìlsky bohatém jihomoravském pohranièí byly osídleny témìø vechny obce. Zanikání vsí není v historickém pohledu ádný mimoøádný jev, avak zde probìhl nesmírnì intenzivnì a ivelnì ve velmi krátkém èasovém úseku jako dùsledek vysídlení nìmeckého etnika a zøízením neúmìrnì irokého vojenského hranièního pásma k ostraze západní státní hranice. I kdyby tyto okolnosti nenastaly, leckteré osady by tu pro svou odlehlost, nevyhovující komunikaèní spojení a nedostatek pracovních pøíleitostí zøejmì postupnì upadaly, avak v ádném pøípadì by nedolo k tak velkému prodìravìní sídelní sítì. Necitlivé ruení a likvidace historických vsí zanechaly hluboké rány v krajinì. Zvlá výmluvným dokladem je oblast Slavkovského lesa (o. Sokolov), kde z celkového poètu 18 lokalit zaniklo na 14 osad. S výjimkou osady Týmov, která byla vymazána z mapy do roku 1955, zanikly ostatní osady a po tomto roce. Naruení staré støedovìké sídelní struktury tohoto kraje se negativnì projevilo v ekonomice oblasti, hlavnì v provozování zemìdìlství pastvináøského typu a v lesnictví, take na pøelomu 50. a 60. let úøední místa rozhodla o zaloení nové osady, obnovení jedné obce a výstavbì sídlitì v Nové Vsi. V roce 1970 byla tedy novì utvoøena obec Rovná (døíve osada Rovná, Ebmeth), kde tehdy ilo 420 obyvatel v 10 nájemních domech. Souèástí obce se v téme roce stala osada Podstrání, postavená u v roce 1961 na zelené louce jako malé sídlitì typizovaných rodinných domkù pro zemìdìlské a lesní dìlníky. Osada leí ve výi 690 m n.m. a v roce 1961 se tam do devíti domù nastìhovalo 21 obyvatel, v roce 1970 v téme poètu domù se poèet obyvatel témìø zdvojnásobil (Vaøeka 1985, 65). Aèkoliv zanikání vsí v novoosídleneckém pohranièí v 50. a 60. letech stálo v protikladu s celkem stabilní sídelní strukturou ve vnitrozemí, i zde dolo - avak zhruba o dvì desetiletí pozdìji - k postupnému odumírání zejména ekonomicky nevýznamných a malých, komunikaènì odlehlých osad, co bylo také jednou z pøíèin 56
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
vytypování tzv. støediskových obcí. Tímto postupem vak nestøediskové obce jetì více ztratily na svém významu. Pøed takøka úplným zánikem se èetné neperspektivní osady ve vnitrozemí stejnì jako v pohranièí zachránily jen díky rekreaènímu vyuívání venkovských staveb chalupáøi. Tento trend není ovem specificky èeský, ale setkáváme se s ním i jinde v Evropì, i kdy se projevuje rùznými formami. K velkému naruení sídelní struktury dolo také v tzv. zátopových oblastech, kde se budovala velká vodní díla (Slapy, Orlík, Staré Hamry, Muov atd.), a v oblastech s dùlní èinností, pøedevím vak v Severoèeském hnìdouhelném revíru a na Sokolovsku, kde byly zlikvidovány nebo narueny touto èinností stovky lokalit vèetnì mìsta Most; zatím poslední obìtí expanzivního postupu tìby je dnes známá obec Libkovice, její likvidace probíhala u v 90. letech a byla dostateènì medializována. V SHR se od 50. let nemìnila jen sídelní struktura oblasti, ale i celá krajina, která - zjizvená obrovskými krátery a kopcovitými navákami - bývá nazývána mìsíèní krajinou. V této staré kulturní krajinì, která jetì v 19. stol. patøila k nejkrásnìjím koutùm Èech, vyrostla pro obyvatele likvidovaných vsí øada nových uniformních sídli vèetnì nového Mostu, musely se zde pøeloit èetné komunikace i øíèní toky a postavily se dalí prùmyslové objekty. Krajina se ve východním Podkrunohoøí zmìnila za necelé pùl století k nepoznání a krunohorské lesy náleejí k nejohroenìjím v Evropì. Na devastaci obcí a krajiny se dále podílely neúmìrnì rozlehlé vojenské prostory a újezdy, které z mapy ÈR doslova vygumovaly sídla v Doupovských horách, v Oderských vrích (Libava) a jinde. Po roce 1989 se podaøilo mnohé negativní trendy, dopadající na vesnici a krajinu, zpomalit nebo dokonce zastavit: týká se to jak tìební èinnosti, i kdy i zde je øada nedoøeených problémù (Kaperské Hory, tìrkovny, tìba vápence ap.), tak vojenských oblastí a újezdù, z nich nìkteré byly zrueny nebo zmeneny. Transformace zemìdìlských drustev panoráma vesnic ani charakter scelené krajiny v podstatì nezmìnila, ale pøece se u tu a tam vrátil do vesnice soukromý rolník s novým vztahem k pùdì a krajinì. Takøka na prahu nového století a tisíciletí se rýsuje i nový problém, toti globalizace vesnice. V souèasné první fázi se týká vesnic leících v bezprostøední blízkosti velkých mìst, pøedevím Prahy. Zámonìjí vrstvy obyvatelstva spojují v nárocích na bydlení pøednosti velkého mìsta, v nìm nali své pracovní i spoleèenské uplatnìní, s výhodami vesnice a stìhují se do nových ètvrtí, vybudovaných na klíè stavebními firmami v satelitních obcích velkomìsta. Tato nová, zpravidla profesionálnì a na vysoké úrovni provedená zástavba vytváøí v napojení na historickou vesnici zcela samostatný urbanistický celek, který s tradièní zástavbou obce nemá u prakticky nic spoleèného. Také sociální sloení obyvatel tìchto nových urbanistických celkù je zcela odliné od pùvodních obyvatel, jejich sociální postavení bývá obvykle podstatnì nií ne pøistìhovalcù. Jak naznaèují první sociologické výzkumy, zatím mezi obìma sociálními skupinami nedochází takøka k ádným kontaktùm a ani se nevytváøejí ádné spoleèenské vztahy. A to pøesto, e nová výstavba pøináí obci øadu výhod, pøedevím vybudování potøebné infrastruktury. Nové urbanistické celky, známé hlavnì z okolí Prahy, splòují základní poadavky moderního, pohodlného a zdravého bydlení, vcelku respektují krajinu nebo alespoò vymezené území zástavby a samy také krajinu ovlivòují a vtiskují území nový charakter. S tradièní architekturou vesnice u vak nemají prakticky nic spoleèného. Zatímco lidová architektura je pomìrnì pøesnì identifikovatelná podle stavebního materiálu, pùdorysné osnovy obydlí a dvora, výzdoby a øady rùzných regionálních znakù, architektura tìchto celkù má univerzální ráz; specifické prvky, které pøípadnì charakterizují tuto zástavbu, nevycházejí zpravidla z regionální stavební tradice, ale z projekèních kanceláøí jednotlivých stavebních firem, vázaných poadavky svých klientù a jejich finanèními monostmi. Tìko je dnes pøedvídat, do jaké míry nové urbanistické celky zmìní v pøítím století stavební a spoleèenskou strukturu èeské vesnice. Jisté je, e tradièní zástavba bude na ústupu a stále více okleována. Vdy u dnes napø. pùvodní nepøestavìná stodola u rolnické usedlosti zaèíná být vzácností, i kdy pøed nìkolika desítkami let byla samozøejmou a nedílnou souèástí i mení usedlosti. Pøesto v globálním pohledu je mono podle odhadu odborníkù na konci 20. stol. zaøadit jetì zhruba 90% staveb na svìtì, co je kolem 800 milionù obydlí, pod pojem lidová architektura. Ta je v tomto globálním chápání definována jako architektura budovaná samotným majitelem nebo kolektivem vycházejícím z místní stavební tradice, spoleèenských norem a zvyklostí - tedy jako architektura bez architektù. I kdy ve svìtì probíhá nesmírná migrace obyvatel z venkova do velkých mìst a jejich blízkého okolí, odborníci z Centra pro venkovská studia na Brookovì univerzitì v Oxfordu pøedpokládají, e i ve 21.stol. bude více ne polovina svìtové populace ít a pracovat v tradièní zástavbì. Vechny formy lidové architektury, kterých je ve svìtovém mìøítku veliká kála, stále tedy pøedstavují nejvìtí sociokulturní aktivity lidstva. 57
Vesnice - krajina - lidé
Význam lidové architektury jako prvoøadého kulturního jevu vedl k mylence vypracování tøísvazkové Encyklopedie lidové architektury svìta (Encyclopedia of Vernacular Architecture of the World, ed. Paul Oliver, Cambridge University Press 1997), na kterou zde závìrem svého referátu upozoròuji. Jde toti o dosud nejvìtí dílo tohoto druhu (obsahuje celkem 2450 stran vèetnì 1700 èernobílých fotografií + 1000 nákresù), na jeho realizaci se pod vedením Dr. Paula Olivera podílelo na 750 odborníkù (vèetnì tøí z ÈR) z více ne 80 zemí. Encyklopedie v 1. svazku sumarizuje teoretické pøístupy k studiu lidové architektury a základní principy kadého stavebního typu v kulturách vech kontinentù. Ve 2. a 3. svazku se tyto principy promítají do specifických kulturních, sociálních a geografických podmínek jednotlivých zemí, øazených podle kontinentù a geografických pásem i uích zemìpisných oblastí. Mimoøádná pozornost je v encyklopedii vìnována právì vztahu mezi pojmy vesnice - krajina - lidé. Tato encyklopedie - existující asi v jediném exempláøi v Èechách - je k dispozici v knihovnì Ústavu pro etnografii a folkloristiku AV ÈR. Poznámky: Je známo, e z ekonomických dùvodù se hlavnì od konce 2.svìtové války vylidòují horské vesnice napø. na Korsice, v Øecku zùstaly oputìné horské vesnice po obèanské válce (1946-49), oputìné a polorozpadlé vesnice jsme vidìli koncem 70.let v severovýchodním panìlsku v horském kraji nedaleko Zaragozy a jinde. Zajímavé doklady o pøemìnì rybáøských vesnic v pøevánì rekreaèní lokality na západním pobøeí védska zjistil A. Gustavsson (Ethnologia Scandinavica, 1980, s.66 an.) Literatura: Knopp, Alfred a kol. 1994: Vesnice. Stavby a krajina mají svùj øád. Ústav územního rozvoje Brno (ed. øada Vesnice, sv.2), Brno Petráòová, Lydia 1996: Zdaøené a nezdaøené restituce v zemìdìlství. In: Pùvodní a noví vlastníci. Strategie nabývání majetku ve støední a východní Evropì, Cahiers du CEFRES 11, Praha Vaøeka, Josef 1985: Sídelní zmìny v novoosídleneckém pohranièí ÈSR. Èeský lid, 72, s.65-71.
58
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Muzeum lidové architektury Zubrnice. Poznámky a zkuenosti v památkové péèi o lidové stavby na pøíkladech obce Zubrnice a Levín PhDr. Frantiek Ledvinka - Muzeum lidové architrektury Zubrnice Jen velmi krátce bych se chtìl s Vámi, zde na tomto fóru, podìlit o nìkolik postøehù a mylenek z praktické památkové péèe, a to na pøíkladech dvou obcí, které v letoním semináøi alespoò z èásti poznáte, Zubrnic a Levína. Obì tyto obce leí pomìrnì nedaleko od sebe, obì tvoøí krajinné dominanty, mají hodnotné památky lidové architektury a jsou na trasách turistických cest. Tím vak jejich podobnost konèí a pøedevím v posledních dvaceti letech se jejich osudy velmi rozcházejí. Zubrnice jsou ve srovnání s Levínem z hlediska historického významu, mnoství a hodnoty dochované lidové architektury a dalích památek témìø bezvýznamné. Mìly vak to tìstí, e v nich, shodou astných náhod, zaèalo vznikat muzeum lidové architektury, èím se zabránilo dalí likvidaci støedu obce a naopak její intravilán byl jetì obohacován transfery o hodnotné drobné stavby pøenáené z terénu. Tím význam Zubrnic z hlediska památkové hodnoty i turistické atraktivnosti neustále stoupá a vìøme, e tento trend se udrí i nadále. Zubrnice také proly obìma fázemi ploné památkové ochrany, tedy vyhláením památkového ochranného pásma a nedávno i vyhláením vesnické památkové rezervace. V Levínì je trend zcela opaèný. Památky jsou zde stále ve velmi alostném stavu. Tím, e øíkám památky, nerozliuji samozøejmì mezi stavbami zapsanými do státního seznamu a nezapsanými - zapsaných je zde bohuel také velmi málo. Na pøíkladu relativnì vzácné lidové stavby èp.84, která byla v tomto roce zboøena, lze dokumentovat i souèasný fyzický úbytek historických staveb. Zbohatlík, který bydlí naproti, tento objekt koupil a nechal zlikvidovat, aby mìl parkovitì pro svá auta. Pøi troe dobré vùle bylo moné tento historický dùm prodat nìjakému chalupáøi, který by jej jistì postupnì uvedl do obstojného stavu. Dále bych mohl také uvádìt vechny ty nevhodné stavební úpravy v minulosti, ale bohuel i v poslední dobì. O tom jste se samozøejmì mohli sami na vlastní oèi pøesvìdèit pøi vèerejí prohlídce obce. V pøípadì Zubrnic mohu snad neskromnì konstatovat, e u objektù ve správì MLA se snaíme postupovat pøi opravách maximálnì citlivì a profesionálnì. Jak moc se nám to daøí se mùete pøesvìdèit pøi odpolední prohlídce areálu muzea. Stále vak máme velké problémy s ostatními památkami a stavbami obce. Tak jako témìø vude i zde postrádáme kultivovaného investora a kvalitního dodavatele. Bohuel èasto se zde setkáváme i s nekvalifikovaným rozhodováním naich památkových orgánù. Dva pøíklady z poslední doby, povolující osadit nevhodná okna, mluví samy za sebe. U èp.32 je díky neprofesionálnímu rozhodnutí postupnì znehodnocován velký dùm s bohatou honosnou fasádou z 2. pol. 19. stol., který byl donedávna v relativnì bezvadném technickém stavu. S poehnáním památkových orgánù je také nièena pøilehlá stodola nevhodným zazdíváním otvorù vrat. Do tohoto zazdìní jsou zabudovány typové dveøe a okno. Pøitom vak bez povimnutí majitele i památkových orgánù zùstává a postupnì se rozpadá zajímavý malý objekt chlévù pro prasata v areálu dvora, a to i pøes to, e dnes u je relativnì málo dochovaných ucelených hospodáøských komplexù a navíc, ve zmiòovaném pøípadì je ve zapsáno v státním seznamu. U velkého domu èp. 62, leícího v dominantním postavení støedu obce, mezi objekty MLA, bylo pøed 14 dny v rozporu s vyjádøením PÚ povoleno osadit nevhodná robustní okna. Myslím si, e oba tyto pøíklady by v památkové rezervaci, umocnìné jetì i pøítomností MLA, nemìly být v ádném pøípadì pøípustné a pøedevím zde by se proto mìlo postupovat maximálnì zodpovìdnì a citlivì. Stále více nabývám pøesvìdèení, e se v památkové péèi musíme také nauèit postupovat v jednání se stavebníky velmi diplomaticky a takticky. Není vhodný jen systém zákazù a pøíkazù a naopak narazíme-li na sebemení odpor, tak pak obvykle jen nae kapitulace a ústup pøed nesmyslnými a nelogickými nápady i pøáním stavebníkù èi majitelù objektù. Pøedevím v rámci naeho pùsobení v terénu je nutné volit taktiku postupné a soustavné výchovy a kultivování vech tìch, kteøí mohou nìjakým zpùsobem ovlivòovat stavební práce a údrbu památkovì hodnotných objektù. Tedy nejen majitelù, ale i stavebních úøadù, pøedstavitelù obcí, a samozøejmì i dodavatelù prací. Dùleité je vyuívat také taktiky cukru a bièe. V pøípadì, e finanènì pøispíváme, musíme dùslednì trvat na svých 59
Vesnice - krajina - lidé
poadavcích, tedy nejen udìlat to a to, ale i v rámci této akce odstranit tøeba i jiné drobnìjí nedostatky z minulosti a ne vrit jetì dalí a dalí chyby do budoucna. Ve samozøejmì záleí na vzdìlání, schopnostech a profesionalitì, ale i lidském pøístupu pracovníkù památkových orgánù. Kadý památkáø by mìl být svým zpùsobem osobností, která dokáe komunikovat, argumentovat a získávat si i respekt. U Zubrnic je nutno brát v úvahu i fakt, e zaèínají být díky muzeu ji dost navtìvovány a mnoha chalupáøùm a stavebníkùm slouí jako vzor pro stavební úpravy a práce. Vechny chyby, kterých se zde ve svých rozhodnutích, vyjádøeních i realizacích dopustíme, se mohou lavinovitì íøit po celém regionu. V zájmu památkové péèe musíme udìlat ve, aby se takto íøily jen dobré pøíklady. Pøitom nás tento zpùsob nestojí ádné finanèní prostøedky a jeho efekt mue být znaèný. V pøípadì dotací bych mìl jetì poznámku k vyuívání pøíspìvkù ze støeního fondu. Osobnì nedoporuèuji, a dávám to naemu plénu k diskusi, pouívat na lidových stavbách cementových nebo pálených taek falcovek èi rùzných tvarù vlnovek, tedy taek, které do sebe pøesnì zapadají a nelze z nich proto vytvoøit plynulé nábìhy støeních vikýøù a vìtrákù (volská oka nebo tìrbinové vìtráky). Bez vikýøù, alespoò zde v severních Èechách, si nedovedu støechy starých objektù pøedstavit. Staèí jenom nahlédnout do rùzných ikonografických dokladù z naich vesnic i malých mìsteèek. Vechny støechy tam najdeme jen s vikýøi. Závìrem jetì k Levínu, který svou bohatou historií, pøedevím hrnèíøskou, má celostátní význam a svým malebným poloením a krajinnou kulisou význam minimálnì regionální. Nezanedbatelné je i relativnì vysoké soustøedìní hodnotných památkových objektù, zaniklá sláva malých lázní apod. Je proto ponìkud podivné a zaráející, e tato obec unikla zájmu památkáøù a postrádá pøedevím plonou ochranu. Jen zápisem vech jeho hodnotných staveb do státního seznamu a vyhláením minimálnì památkové zóny je zde mono zabránit dalí devastaci této velmi hodnotné lokality, perly Èeského støedohoøí, nebo jak já Levínu øíkám severoèeského Betlému. Kdyby z naeho jednání mìla vyjít jen pouhá památková rehabilitace Levína, tak u to by byl obrovský a historický pøínos dneního semináøe.
60
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Denkmal schutz und Denkmalpflege im Freistaat Sachsen (Památková ochrana a památková péèe v Sasku) - Struèný výtah nejdùleitìjích mylenek referátu Dipl.Ing. Siebert Ludwig - Sächsisches Staatsministerium des Innern Dresden - Zpracoval Pavel Bure Po revoluèních událostech v letech 1989-90 a následném sjednocení Nìmecka vzniká nová situace ve vech sférách ivota spoleènosti, památkovou péèi nevyjímaje. Problémy transformace byly asi pøiblinì stejné jako u nás. Lidé se zaèínají více ztotoòovat s místem, kde ijí, získávají intenzivnìjí pocit identity. Nìkteøí se navracejí do historických sídel a staveb. Tento proces se snaí vyuít právì památkáøi, nebo památka je památkou jenom pokud má nìjaké úèelné a smysluplné vyuití. Kromì toho je nezastupitelným úkolem památkové péèe samozøejmì i podrobná inventarizace a dokumentace památkového fondu, která je v souèasnosti prùbìnì uskuteèòována. Vlastní památkovou praxi vak nelze úspìnì provádìt bez existence kvalitního památkového zákona, jen by odráel zásadní politické a ekonomické zmìny celé spoleènosti. Autor sám je jedním z hlavních tvùrcù saského památkového zákona, jeho koneèná podoba je výsledkem obsáhlé dvouleté diskuse s obèany, spolky a sdrueními a pøipomínek rùzných institucí a státních orgánù. V Nìmecku má toti kadá spolková zemì své vlastní památkové zákonodárství, jeho základem je stejnì jako u nás sloka odborná a výkonná. Jako odvolací orgán v systému výkonu státní správy na úseku památkové péèe pùsobí oblastní úøady, které vydávají definitivní rozhodnutí. Mimoøádnì dùleitým pro zachování a péèi o památkové dìdictví je legislativní ustanovení, podle nìho jsou za památku povaovány vechny hodnotné objekty, i kdy nejsou oficiálnì prohláeny kulturními památkami. Pokud je vak stavba èi jiný objekt prohláen za památku, vztahují se na nìj urèitá zákonná naøízení zejména jejich vlastníci mají urèité daòové úlevy a také jim mohou být poskytnuty pøímé finanèní dotace, na druhé stranì je vyadováno posouzení a schválení stavebních úprav, pøípadná demolice je podmínìna zpracováním plánové a fotografické dokumentace. V souèasnosti se také pøipravuje prohláení 100 památkovì chránìných území. Památková péèe vyaduje vysokou spoleèenskou akceptaci, proto v terénu navíc pùsobí dobrovolní pracovníci památkové péèe, kteøí se vyjadøují k územnì plánové dokumentaci i k úpravám jednotlivých památek. Také úzce spolupracují s obecními úøady, na nì je pøenesena v této oblasti èást pravomocí pøi rozhodování. Kadá obec má monost vydávat vlastní vyhláky týkající se památkové péèe ve svém teritoriu. V tomto smìru se snaí pomáhat a aktivnì se podílet zemské úøady památkové péèe. Je to dosti sloitý proces, z nìho lze po zkuenosti vyvodit, e po vysvìtlení a dohodì obèané èasto pochopí a porozumí zámìrùm památkové péèe na rozdíl od nìkterých zastupitelských orgánù, které prosazují své nezøídka úzké zájmy. Na tomto poli èeká pracovníky památkové péèe jetì hodnì sloité práce. Vzhledem k tomu, e vìtina výkonných architektù není schopna projektovat podle poadavkù památkové péèe, osvìdèilo se zøízení doplòkového a speciálního studia památkové péèe, které organizují a nabízejí památkové instituce. Obdobnì i øemeslníci mohou díky prakticky zamìøeným odborným kurzùm získat specializaci v nìkterém z tradièních øemesel, nezbytných pro odpovídající kvalitní regeneraci památkových objektù.
61
Vesnice - krajina - lidé
Veliké zemìdìlské usedlosti v severovýchodní èásti okresu Litomìøice Stavební vývoj a úvaha k souèasnému vyuití. Ingrid Augstenová PÚ v Ústínad Labem Nejstarí dochované stavební objekty jsou zachovány mezi chalupami a jako èásti hospodáøských budov. S vyuitím tìchto objektù zpravidla ji nejsou problémy, slouí k bydlení nebo rekreaci s výjimkou nìkolika staveb, které sice zùstaly zachovány,vlastníci vak o nì nemají nebo nemìli zájem. Patøí mezi nì také Lièenice èp.12, kterých se týkal mùj referát. Záchrana jeho památkové hodnoty je nyní závislá na zápisu do památkového seznamu, abychom mìli právní podklady pro spolupráci s novým vlastníkem Od podání ádosti ji uplynuly dva roky, osud archaických konstrukcí je stále nejasný. Pro zachování celkového rázu krajiny a jednotlivých vesnic zde vak máme problém jiný. Prosperita na konci 18.století a v prùbìhu století 20. nám zanechala /vìtinou torza/ neuvìøitelnì velikých usedlostí a obytných domù, které jsou v poslední dobì vánì ohroeny. Do zaèátku 19.století bývaly vyzdívány pouze zadní èásti pøízemí vèetnì sínì, v jeho prùbìhu, zejména pak kolem poloviny 19.století dolo k masivní výstavbì zdìných obytných domù s bohatou tukovou výzdobou znaèné výtvarné hodnoty.Výzdoba je znaènì rùznorodá, od prostých reliéfù na stavbách døevìných, jetì omazaných hlínou- krásný je pøíklad èp.19 ve Støíovicích, pøes domy s bosáí a tukovými reliéfy ve títech a po obytné domy na úrovni panských sídel, kde výzdoba navazuje na slohovou architekturu /pøíklady jsou napø. ve Vìdlicích, Tìchobuzicích, Raovicích, Kalovicích, Horním Týnci, Robèi i jinde/. Toto bohaté zdobení, vyuívající nové technologie , navazuje na starí, bohaté èlenìní døevìných staveb, kde se výzdoba mohla uplatnit zejména v lomenicích. Nejhohatí zatím dochované lomenice jsou v areálu usedlosti èp. 39 v Tøebuínì /zvlátì lomenice u zadního títu a na výmìnku, Horních Chobolicích na èp.29, na èp.12 v Tìchobuzicích/. Pokud si budeme pøát zachování alespoò èásti tohoto rozmanitého bohatství, bude tøeba nalézt zpùsob, jak tìmto areálùm najít vyuití, ani bychom je likvidovali. Nezanedbatelným problémem pro souèasné vyuití je skuteènost, e domy sice èasto vypadají jako zámky, zachovaly si vak stále klasickou tøídílnou dispozici pouze s tím, e je více komor, ale hlavnì e jednotlivé prostory jsou neobyèejnì veliké.Umístit nad stájemi napøíklad taneèní sál /jak je tomu v jedné usedlosti v Merbolticích, okres Dìèín, nebo v Srdovì/ nevyadovalo s výjimkou omezení poètu komor ádné dalí stavební úpravy/. Máme sice ji øadu fungujících programù na zachování stavební podstaty tìch nejohroenìjích vesnických památek, pokud vak nebude nalezen zpùsob, jak i v budoucnu tyto areály vyuít, je to jen øeení doèasné, které problém neodstraní. Jedním z nejkøiklavìjích pøíkladù je osud usedlosti èp.14 v Sobìnicích, se kterou se mohli mnozí z Vás seznámit pøi exkursi na jednom z minulých semináøù. Usedlost vyuívalo místní zemìdìlské drustvo, jako památka zøejmì nebyla zapsána proto, e pøi pohledu od silnice se jednalo o dva eternitem obloené títy, které se v bohatì zdobeném okolí zdály nezajímavé. Pøitom se jedná o usedlost s roubeným obytným domem s mohutnou baroknì vyøezávanou. podstávkou a øímsou, s rozlehlou èástí chlévù, stájí a komor, bývala zde patrová sýpka se zdìným pøízemím zaklenutým do støedního pilíøe, s hrázdìným patrem a pavlaèí, stodolou, její starí hrázdìná èást je tenýøové konstrukce s jednoduchou stojatou stolicí krovu, dvùr uzavírají dalí stáje a hrázdìný patrový výmìnek.Usedlost byla podle nového zákona celkem bez prùtahu zapsána do seznamu památek, Sobìnice vyhláeny za památkovou zónu, objekt byl dokonce v restituci vrácen jednomu z bývalých majitelù Zde dobré zprávy konèí. Majitel není zemìdìlec, jeho rodina usedlost koupila nìkdy po válce a pravdìpodobnì zde nikdy nestaèili hospodaøit. Zdálo se vak, e má dobrou vùli a snahu, nechal zpracovat projekt na obnovu obytného domu, zajistili jsme statický posudek na stodolu a zbytky sýpky s tím, e tyto objekty se zatím vyklidí a podepøou. Ve schválené, podepsané, orazítkované. Místo opravy obytného domu podle projektu pak byl bìhem necelého mìsíce z obytné èásti vèetnì chlévù a stájí sundán krov, rozmìrná patrová roubená èást vèetnì pøístìnku byla rovnì uøíznutá a demontovaná. Pøedcházely tomu zdánlivì nevinné dotazy typu, jestli by bylo moné svìtnici rozdìlit pøíèkou, jestli 62
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
by tam mohl být prùvlak, jestli hlavní vstup do sínì není moc nízký. Teï je mi jasné, e to byly první pøíznaky toho, e majitelé nebudou umìt s tímto domem a areálem ít. Pøi jednáních po zjitìní katastrofy vylo najevo, e konstrukce nelo na místì podle projektu opravit, e se muselo ve rozebrat, uloit do stájí a pak se to obnoví. Typické je, e zmizení domù nezjistil ani stavební úøad. K dnenímu dni zmizely i fólie, které mìly chránit zdìnou èást, protoe se jednalo jen o konstrukènì nedokonalé provizorium. Novì je zakryt výmìnek, jeho oprava je vak velmi nekvalitní a nebude mít dlouhé trvání. Aby mìl kde bydlet, koupil vlastník tohoto areálu dalí památku, bývalou hospodu èp.54., takovou pøimìøenou vìtí chalupu, kterou èlovìk pøehlédne i bez pøísluné èeledì. Dodnes nedokáu s vlastníkem tìchto nemovitostí mluvit, jedno je mi vak jasné dùvodem demolice nebyla zlá vùle, jen neschopnost èlovìka z panelového domu se vyrovnat s tak obrovským archaickým prostorem, kde svìtnice s pøístìnkem mìla nejspí pùdorysné rozmìry jeho bývalého bytu. Velmi rafinovanì vyøeil problém pøíli rozsáhlého domu bývalý vlastník èp.4 v Dolních Nezlích. Mìl shnilou poslední plnou vazbu rozmìrného obytného domu s chlévy a komorami.. Místo opravy krovu zkrátil dùm, ale tak, e zkrátil pavlaè a pøední èást roubené komory zde postavil. Musím se pøiznat, e jsem musela zkoumat staré fotografie, abych pochopila, co je tam divného.Byl to výjimeènì vlastník, který k danému domu mìl i jakýsi vztah, vyprávìl, e jeho matka zde po válce slouila a e v dobì skliznì chmele vaøila pro 40 lidí.Tak mohl vìdìt zcela bezpeènì, e tu scházející komoru on a jeho paní nebudou nikdy postrádat. Zmiòovaná usedlost èp.39 v Tøebuínì je prùbìnì a trvale obydlena jednou rodinou pracující v zemìdìlství.V dobì rozkvìtu socialistického zemìdìlství jsme neustále bojovali se snahou postavit na místì výmìnku rodinný domek pro syna.Pak zaèal vlastník s optimismem soukromì hospodaøit, povolili jsme pøestavbu veliké stodoly na úplnì moderní chlévy, výmìnek zùstává nadále havarijní, na bydlení je nevhodný a sám o sobì nepotøebný.Klasická zemìdìlská výroba vak ani po radikální modernizaci nemìla úspìch. Ve stodole se nyní chovají akvarijní rybièky. Jak je to se splácením pùjèek a dotací nevím, není zøejmì jistý ani úspìch tohoto podnikání, které v ádném pøípadì neøeí osud výmìnku. Pøíspìvky z havarijního fondu zatím pomáhají pouze oddálit havárii obytného domu se dvìma cennými vyøezávanými títy. Jak jsem zjistila, jetì v 50 letech, po odchodu prvních dosídlencù , se na vesnicích v pohranièí usazovaly vìtí rodiny s pøedstavou, e zde budou trvale ít. Dalí generace vak prakticky nikde nezùstala. Tak se stalo, e veliké obytné domy, tehdy pro rodiny s mnoha dìtmi zajímavé a zakoupené velmi levnì,jsou nyní v nejlepím pøípadì obývané starým manelským párem, vìtinou vak jenom babièkou. Jedinou stavební úpravou, a èasto i údrbou pak byla výmìna oken ve svìtnici za modernìjí, nìkdy jenom postøik fasády bøízolitem. Alespoò èást domu si tak rodina pøivlastnila a pøizpùsobila. Domy nejsou nijak útulné, vytápìt se zpravidla dá pouze svìtnice, a i to jen pøi celodenním provozu. Dìti bývalých vlastníkù mají zpravidla své vlastní, moderní domky, k domovu si nestaèily vytvoøit vztah, take zde netráví ani dovolené, pro rodinnou rekreaci, jako chalupy, se tyto domy dají vyuít jen s velikou dávkou optimismu. Jak je problematické rekreaèní vyuití pøíli velkých domù jsem zjistila v pøípadì jedné známé hereèky. Dùm byl zakoupen zøejmì jako havarijní v dobì, kdy ji mení byly rozebrány. Rodina opravila a uívala pùl domu, ale rozdìlený podél tak, e smìrem k návtìvníkovi byly nová krytina, na odvrácené stranì pak mnoho let úplnì havarijní lepenka. Zadní èást sínì za vstupními dveømi do svìtnice byla napevno oddìlena sololitem.Kdy jsem se tam chtìla podívat, bylo mi øeèeno, e to nejde, protoe tam nechodím, tam se bojím. Docela jsem to pochopila. Obydlí musí chránit, obklopovat a jen málo lidí má dost síly na to, aby usilovnì vyplòovalo a udrovalo prostor, který vlastnì nepotøebuje. Nìkteré nejvìtí domy po 2.svìtové válce u vùbec neslouily bydlení byly zde mení provozovny nebo ubytovny, nyní nepotøebné. Dalím problémem je skuteènost, e jen malá èást tìch opravdu cenných usedlostí je památkovì chránìná nebo na území rezervací a zón. Do seznamu památek podle souèasných metodik samozøejmì patøí. Zatím to vypadá tak, e po skonèení zemìdìlské velkovýroby jsou odsouzené nezadritelnì k zániku. Na tom nic nemìní ani skuteènost, e pro nìkteré se vyuití nalo, e byly zèásti opraveny nebo e byl zatím alespoò odstranìn havarijní stav. Jak ukazuje pøíklad akvarijních rybièek v Tøebuínì, øeení se zatím jen hle63
Vesnice - krajina - lidé
dá, na pravidelnou údrbu si usedlosti tìchto rozmìrù vlastním provozem za souèasných ekonomických podmínek vydìlat nemohou. Mezi dalí pokusy bych zaøadila modernizaci èp.4 v Dolních Nezlích, kde by po zmìnì vlastníka mìlo vzniknout novodobé, moderní bydlení se saunou, keramickou dílnou a velikou klubovou místností. Ovem pro samotnou stateènou dámu. Podobnì je projektováno èp.17 tamté, s mení výrobní kapacitou a exklusivním bydlením. V Raovicích u èp.10 byl odprodán výmìnek, vhodný na rekreaci, ze stodoly vznikly dva rekreaèní domky, stále vak zùstává ohromný obytný dùm obývaný jednou osobou. Rozdìlení usedlosti není navíc dobré øeení, vstup k jednotlivým objektùm je pøes jeden dvùr nebo pøes humna, soukromí ádoucí pro tento zpùsob rekreace schází. Pro obyvatele snad pøijatelný, nekonvenèní, ale pro památkáøe velmi smutný je pøípad centra obce Brníkov, kde zøejmì po restituci byly na parcelách bývalých zemìdìlských usedlostí postaveny pro bydlení nové, moderní bungalovy, které jsou nelogicky lemované stodolami a jinými hospodáøskými budovami.Nejedná se o památkové objekty a zatím nevím, zda obytné èásti nezanikly ji døíve pøi kolektivizaci. Skuteèností je, e z hlediska památkové péèe velmi cenná vesnice ted¡ není ani vesnicí,ani vilovou ètvrtí, ale jakýsi podivný nezaøaditelný útvar,kde prestiní stavebník má bungalov s výhledem ke stodole a na místì bývalého hnojitì. Øeení urbanisticky i stavebnì pøijatelné, pokud se vùbec najde, nebude jednoduché ani jedno. Jednou z cest bude zmìna ivotního stylu, snad domov pro nìkteré z nás bude opìt pracovitìm, namísto noclehárny, kterou po ránu opoutíme. Pak by zde bylo místo pro veliké rodiny. Vidìla bych zde také monost zøízení peèovatelských domù a domovù pro skupiny starích lidí, stáøí v takovém spoleèenství na venkovì by nemuselo být patné.Vyzkouené a dobøe fungující jsou v tomto prostøedí veliké rodiny, které peèují o oputìné dìti. Ideálním a zatím úplnì opomíjeným øeením je v této oblasti agroturistika. Pokud by se v tomto smyslu pøipravil vhodný program se státní podporou, myslím, e by mohly být zachránìny vesnice, nalezena pracovní místa a mnoho budoucích generací by získalo krásné záitky a vztah k venkovu.Venkovní bazén na místì bývalé cisterny, nebo sauna ve stodole, to by nebylo horí ne akvarijní rybky. Pøedpokládám, e pøi spojení dotací do zemìdìlství a cestovního ruchu, pøi odborné pøípravì vèetnì ekonomických úvah o návratnosti investic, zváení rozsahu a kapacit vyuitelných k tomuto úèelu a pøi dobøe promylené podpoøe bylo moné jetì mnohé zachránit. Veliké usedlosti nejsou jen v okrese Litomìøice, chtìla jsem se tohoto problému jen dotknout, a tìím se proto na diskusi i námìty pøi dalích setkáních. Lièenice èp.12 Osada Lièenice je asi 3 km severovýchodnì od Útìka, dùm s archaickou pavláèkou je u prùjezdní vedlejí komunikace. Jedná se o malou patrovou chalupu se zdìným pøízemím, roubeným patrem a malou stodolou postavenou v ose domu za chlévem. Pøedbìnì lze øíci, e roubené patro s archaickou pavlaèí , døevìným roubeným komínem a krovem s jednoduchou stojatou stolicí se støední vaznicí a zavìtrováním pochází z 1.poloviny 18.století. Pøízemní èást vèetnì sínì byla zøejmì vyzdìná na poèátku 19.století, pøistavìna byla i suárna chmele s dalím komínovým prùduchem, pùvodní komín zùstal funkèní a nedotèen. Dalí etapou v prùbìhu 19.století byla pøístavba stodoly. Zápis do státního seznamu dosud nebyl proveden. S ohledem na skuteènost, e nový vlastník plánuje rekreaèní vyuití a e stavební stav se rapidnì zhoruje, bude potøeba urychlenì zajistit alespoò zamìøení a prùzkum. Na prodlení v této vìci mám také podíl, protoe se mi nìkolik let nedaøilo pøesvìdèit starou paní, které domek patøil, aby mne tam pustila. Podobné je to i v Útìku u tzv.ptaèího domku èp.32. Tam jsem se dostala a pøi vyøizování dìdictví. Celý dùm je velmi zajímavý, ojedinìlá je mimo jiné doloitelná konstrukce pavlaèe ve títové stìnì. /Dalí podobnì øeená je na èp.46 z Loubí v okrese Èeská Lípa, který se má stavìt v Zubrnicích./ O èp.32 v Útìku jsem se vak zmínila v souvislosti se záhadným dymníkem. Mezitím jsem zjistila, e dùm patøil v minulosti jedné vìtvi rodiny Leitenbergerù, /kartounky Verneøice, Zákupy/. Pøedpokládám proto, e zbytek konstrukce souvisí s barvením textilu. 64
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Sobìnice èp.14 - stav v r.1996 po demontái krovu a svìtnice
Køeov - mlýn - areál není památkovì chránìn
Sobìnice èp.14 - pohled od silnice - zbytek sýpky
Vìdlice, okr Litomìøice - pøíklad rozvoje hospodáøství v 19.století pøi pohrdání obytných stavení starích usedlostí * památky?
Horní Týnec - náves - malá vesnièka na svazích Èeského Støedohoøí, vìtina objektù je prázdná
Útìk, 1.máje 32 - tìleso dymníku v hospodáøské budovì 65
Vesnice - krajina - lidé
Stav dokumentace lidové architektury v likvidovaných obcích Chomutovska Miriam Skoumalová PÚ v Ústí nad Labem Neustále se zvyující objemy tìby uhlí pøevánì povrchovým dolováním negativnì poznamenaly v druhé polovinì 20.století pùvodní krajinu pod Krunými horami zcela nezvratným zpùsobem. Na místì po tisíciletí formované struktury osídlení vznikly v mnohakilometrové íøi velkolomy, výsypky, odkalitì a nové dopravní koridory. Jiným, stejnì nevratným zpùsobem se negativnì projevila výstavba nových vodních dìl. V jejich zátopovém území navdy zmizela dalí èást kulturní krajiny. Uvedené pøíklady nebyly vak jediným faktorem ovlivòující negativnì strukturu historického osídlení Chomutovska. V pøíhranièní oblasti nebyly po odsunu pùvodního nìmeckého obyvatelstva zcela zámìrnì obnoveny mení sídelní útvary. Oputìná zástavba byla pak z dùvodu obrany státu v 50.letech 20.stol. zdemolována za úèinného pøièinìní armády. Také v pozdìjích letech pøestaly dalí sídelné jednotky administrativnì existovat, ale øada objektù v nich zùstala zachována pro rekreaèní úèely. Uvedenými zpùsoby zaniklo na Chomutovsku okolo 62 sídel, konkrétnìji : a) dùlní èinností 22 sídel b) z vodohospodáøského zájmu 11 sídel c) výstavbou odkali elektráren 5 sídel d) vysídlením - 4 sídla Poøizování dokumentace zaniklých obcí (kromì vysídlených) lze podle dochovaných materiálù rozliit do dvou hlavních skupin : 1.
edesátá léta 20.stol. Z té doby existují elaboráty s velmi struènými dìjinami obce a výpisem literatury, orientaèním popisem nejvýznamnìjích objektù a jejich jednoduchým nekótovaným zamìøením v mìøítku 1:100, pøípadnì 1:50. Na jejich tvorbì se hlavnì podílel kolektiv SÚPPOP pod vedením Doc.Dr. V.Mencla. Jako pøíklad lze uvést obec Bystøice, kdy v roce 1965 byl zpracován jednoduchý textový elaborát uvedeného autora se znaènì struènými popisy venkovských domù a usedlostí. Ani ostatní druhy dokumentace nebyly poøizovány v odpovídajícím rozsahu.Podle nalezené korespondence objednalo tehdejí KSSPPOP v Ústí n.L. zamìøení památkových objektù v Bystøici u Prùmyslové koly stavební v Kadani v rozsahu polohopisu a výkopisu okolí kostela tj. náves s obvodem domù a pod kostelem obvody domù a k silnici ve 1:200; pùdorys sklepù a pøízemí tvrze 1:100, øez kostelem a dvì fasády 1:100; fotografické zamìøení fasád domù zachycených v polohopisu 1:50 kromì èp.5, èp.7 a èp.11. Uvedená tøi popisná èísla byla památkovì chránìná.Jejich podrobnìjí fotografická dokumentace z doby zániku bohuel nebyla poøízena, zamìøení zpracoval SÚPPOP pùdorysy v mìø. 1:50 a 1:200, nìkterá prùèelí a vybrané detaily 1:20. ádost o výpomoc PS v Kadani byla tehdy zdùvodnìna znaèným mnostvím kadoroènì zlikvidovaných míst a nemoností obracet se s objednávkou se na státní ústavy (myleno zøejmì projektové) vzhledem k jejich znaèným úkolùm souvisejícím s novou výstavbou. Obdobnì byla koncipována objednávka fotodokumentace 7 zanikajících obcí na Mostecku. V tomto pøípadì byl také zvolen znaènì zjednoduený systém : volnì stojící objekty 3 zábìry (èelný z ulice, jeden boèní, jeden ze dvora) øadové objekty 1 èelný z ulice, dle monosti 1 ze dvora objekty památkovì chránìné 3 tradièní zábìry rozíøené o 1 pohled interiéru svìtnice Neménì zajímavý je pøíklad obce Chotìnice, která bylá a zboøena pøi výstavbì nechranické vodní nádre. Do státního seznamu nemovitých kulturních památek byl zapsán jen statek è.p.3 stojící na návsi. Podle jednoduchého prùzkumu stál v obci v oblouku Ohøe dvorec, který sousedil se starým mlýnem. Tvoøil dle textu velký ètverhran, vpøedu s uzavøenou budovou chlévù, vpravo obytným stavením, vzadu stodolou, vlevo ji zøíceným barokním pýcharem (z 18.století podle portálku s uima). Obytné stavení
66
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
je patrové, celé zdìné, trojpásmové; ve støedním pásmu je plochostropá síò se schoditìm, za ní èerná kuchyò a schoditì do sklepa. Vpravo a vlevo je po plochostropé svìtnici. Levá (zadní) svìtnice má po vnìjí stranì, obrácené do dvora sousedního mlýna, dvì podélná gotická okna, jich ostìní jsou okosena úzkým ikmým pásem. Na malé kamenné desce, zasazené na dvorním prùèelí ve zdivu zadní svìtnice, je pùvodní letopoèet 1537. Doc.Dr. Mencl zaøadil objekt také do svého díla Lidová architektura v Èeskoslovensku.V nìm uvedl, e je to nejstarí datovaná selská stavba u nás, je u celá kamenná, patrová a v pùdorysu trojpásmová, støední síò byla vak pozdìji pøestavìna a opatøena èernou kuchyní. Bohuel dvorec nebyl chránìný jako památka, proto pøed likvidací nebyla poøízena ádná fotodokumentace, ani zamìøení.Ale ani chránìný statek è.p.5 nebyl zdokumentován, dokonce byl zboøen bez rozhodnutí o uputìní od památkové ochrany. Katalog plánù SÚPP rovnì neuvádí Chotìnice ani v jednom z uvedených pøíkladù. Nutno konstatovat, e mnohem hùøe byly dokumentovány obce nacházející se v zátopových oblastech nechranické, pøíseènické a újezdské vodní nádre ne v oblastech s dùlní èinností, i kdy i tuto lze charakterizovat vzhledem k nenahraditelnosti a neopakovatelnosti jako nedostaèující. 2.
Po uzavøení tzv. trojstranné dohody Po uzavøení Dohody o zajitìní záchrany a dokumentace kulturních památek v Severoèeském hnìdouhelném revíru z 10.8.1972 mezi ministerstvem kultury, federálním ministerstvem paliv a energetiky a Severoèeským KNV se situace v poøizování dokumentace výraznì zlepila. Organizace podøízené FMPE zavazovala dohoda , aby v pøedstihu zaøadily do svých plánù a rozpoètu èástky na záchranu a dokumentaci památek v tìební oblasti podle odhadu pracovníkù památkové péèe. Podle bodu 2. této smlouvy bylo uloeno plnit následující úkoly : · poøídit prùzkumové elaboráty jednotlivých obcí a vybraných objektù vèetnì prùzkumù urbanistických, umìlecko historických a archivních s pøíslunou plánovou a fotografickou dokumentací · provádìt pøi vech likvidacích dotèených obcí bez ohledu na jejich památkovì hodnotu fotografickou dokumentaci · u památkovì chránìných a vybraných objektù · provádìt umìlecko-historický, stavební a jiný potøebný prùzkum · zajistit pøíslunou dokumentaci ( mìøickou, fotografickou, filmovou a dle potøeby i modelovou) · zajistit uloení ohroených movitých památek, významných architektonických èlánkù a vybraných èástí interiérù · pøemístit nemovité památky z likvidovaného území (pøevánì volné plastiky) Bohuel skuteènost se od smluvnì zajitìného rozsahu v øadì pøípadù liila. Pøed likvidací jednotlivých obcí se sice poøizovala filmová a fotografická dokumentace, tisíce fotografií vak zùstalo bez popisu . Historické prùzkumy mìly být ji zpracovávány minimálnì v rozsahu stanoveném ji tehdy známou metodikou SÚRPMO. Bohuel ze zøejmého nedostatku èasu a s vìdomím definitivní likvidace zkoumaného díla (a tím znemonìní následné kontroly) nebyla jim vdy vìnována odpovídající pozornost. To se ovìøilo na objektech, které zmìnou postupu porubní fronty nakonec nebyly zboøeny. Podrobnìjí popisy nejsou obvyklé, v nìkte-rých pøípadech zúené jen na exteriérovou èást objektu. Mìøická dokumentace je pøevánì poøízena ve svìtlotiscích a s minimálním kótováním, take se nachází v souèasné dobì na hranici èitelnosti.I kdy je její vypovídací hodnota nízkou kvalitou zpracování minimální, je nezbytné ji jako jedinou dochovanou zachránit pøed úplným znièením a prodlouit o pár desítek let její ivotnost. Její naprosto nezbytná záchrana závisí na finanèních prostøedcích.V souèasné dobì lze nejjednodueji øeit tento problém tzv. xerokopiemi, které mají údajnì ivotnost okolo 40 let. Mnoství potøebných velkoformátových kopií je znaèné, co z bìného rozpoètu památkového ústavu nelze uhradit. Proto se v souèasné dobì øeí vzniklý problém pomocí institucionálního grantu zabývajícího se vyhledáváním, uspoøádáním a uchováním existující dokumentace zaniklých obcí severovýchodních Èech. Také po evidenèní stránce nebyla v dobì poøizování dokumentaèním materiálùm vìnována potøebná pozornost. Øádné pøírùstkové knihy k jednotlivým sbírkám (fotodokumentace, filmotéka, mìøická dokumentace, stavebnì historické prùzkumy apod.) nebyly vùbec zaloeny, nato øádnì vedeny. Proto také po øa67
Vesnice - krajina - lidé
du lety nebylo vùbec zøejmé, jaký archivní materiál je ze zaniklých obcí v památkovém ústavu uchován a zda je v pouitelném stavu. Lze jen s politováním konstatovat, e v dobì, kdy podkrunohorským koridorem tekly miliardy korun na výstavbu vodních dìl, velkolomù, výsypek atd., nezbylo ani pár tisíc na poøízení kvalitní dokumentace trvalého charakterù. Staèilo aspoò místo svìtlotiskových kopií poøídit mìøickou dokumentaci tiskem. Pøedstavy o zamìøení nejcennìjích památek fotogrammetricky èi stereofotogrametricky se musí navdy zasunout do pøíhrádky nesplnitelných snù a pøání.
68
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Drobné sakrální památky a jejich funkce v krajinì a sídlech umavy a Poumaví PhDr. Lubomír Procházka, CSc. - Støedoèeské muzeum Roztoky u Prahy, PhDr. Vladimír Horpeniak - Muzeum umavy Suice Drobné sakrální památky tvoøí ji od období pozdního støedovìku nedílnou souèást sídlel (jejich intravilánu, ale zejména extravilánu) a krajiny. Krajina byla tìmito objekty obohacena výraznì zejména v období baroka. Nejvìtí èást kaplièek, zvonièek, køíù u cest a v polích, které se dosud v krajinì a sídlech sledované oblasti dochovaly, pochází z druhé poloviny 18. a prvních dvou tøetin 19. století. Boí muka a kamenné køíe vznikaly ji v období støedovìku, o èem svìdèí napø. dochovaná pozdnìgotická Boí muka v Záblatí (okr. Prachatice) nebo v Kaperských Horách - Smetanovì ulici (okr. Klatovy). Ve sledované oblasti byly ve vìtí míøe dokumentovány rùzné typy zdìných kaplièek - se samostatným prostorem, dále v kombinaci se zvonièkou, se zdobenými títovými nástavci, dle jednoduché výklenkové kaplièky, zachované mnohdy s výzdobou obrázky, plastikami èi dalími liturgickými pøedmìty, které a na pár vzácných výjimek (napø. výklenková kaplièka v Èimicích) nejsou ji vybaveny pùvodním inventáøem. Výklenkové kaplièky, které jsou zvlátì zastoupeny v regionu Poumaví, stávaly pøedevím na krajích obcí, pøi rozcestí cest, na okrajích polí i na rozhraních pozemkù. Zde plnily spolu s Boími mukami i úlohu výrazného orientaèního bodu v krajinì a ukazatele cesty. Rozcestí mìlo v ivotì a zvlátì v mysli èlovìka zvlátní význam. Venkovský èlovìk se nejen pøes nì dostával ke svým pøíbuzným, na významné poutní cesty, ale mnohdy se na rozcestích vydával na dalekou cestu trvající i nìkolik let. Úloha zvonièek v ivotì venkovského èlovìka je veobecnì známá, v poslední dobì tyto objekty v prostøedí vesnic pøedstavují spíe objekt architektury èi dominantu návesního prostoru, ke zvonìní mnohde ji více let neslouí. Jde o zajímavé (dnes vìtinou ji opravené) zdìné zvonièky zpravidla ètvercového pùdorysu se samostatným prostorem pro zvoníka, kryté stanovou støechou a ukonèené cibulovou bání. V západní a jiní èásti okresu Prachatice bylo dokumentováno vìtí mnoství kamenných sloupkových Boích muk, od pozdnì støedovìkých a po objekty pocházející z druhé poloviny 18. a 19. století, které mohly být zøejmì produktem jedné kamenické hutì. Vysoké døevìné køíe, stojící na okrajích obcí i v intravilánu byly zachyceny napø. v oblasti Kaperskohorska. Znaèné mnoství kamenných a litinových køíù na kamenných soklech (pøevánì z druhé a tøetí tøetiny 19. století) rùzných typù se dochovalo jak na návsích obcí, tak i v jejich extravilánu (na krajích lokalit, na rozcestí cest, v polích). Jejich význam nebyl pouze církevní èi dùleitý z hlediska duchovního ivota jedince, ale tyto památky døíve pùsobily té jako orientaèní bod a dominanta krajiny. Pøi zkoumání souèasného stavu drobných sakrálních staveb umavy a Poumaví je moné se pøiklonit k názoru prof. Josefa Broe, který tyto objekty studoval ve 30. letech, a jeho poznatky vedly k tvrzení, e jednoduché prosté tvary pøedevím výklenkových kaplièek nacházejících se v krajinì smìrem do hor byly v sídlech umavského podhùøí a v umavském Podlesí vystøídány více objekty slohovými èi ovlivnìnými slohovou architekturou, a tím pádem i zdobnìjími a honosnìji výtvarnì pojatými. Ve vesnických sídlech se vyskytovalo více drobných sakrálních památek ne v krajinì, kde se nacházelo nejen ménì druhù tìchto objektù (pøevánì Boí muka, køíe, výklenkové stavby), které jsou souèástí poutních cest a dále pak kaplièky nad studánkami, které mìly pro venkovského èlovìka význam pøedevím ve spojení s vírou a lidovou obøadností. Na závìr je tøeba uvést, e nìkteré objekty sakrální architektury, které dokumentoval ji na pøelomu 20. - 30.let prof. Josef Bro v okolí Vlachova Bøezí, byly zachyceny terénním výzkumem zhruba v posledních pìti letech. Zvlátní skupinu tvoøí pøedevím výklenkové kaplièky èi kaplièky se zasklenými èi zamøíovanými nikami, které jsou pøímo zasazeny v ohradní zdi èi na hranì meze nebo pole. Jejich jednoduchost architektury èi výtvarného pojetí je v ostrém kontrastu s tím, jak pùsobí na èlovìka i jak je døíve vnímal právì prostý venkovský èlovìk a co pro nìho znamenaly v jeho duchovním ivotì. Pøíznaèné pro tyto drobné sakrální objekty bylo i jejich zasvìcení vìnované jen urèitému, omezenému okruhu svìtcù. Kaplièky, které stávaly na mostech byly vìtinou zasvìceny sv. Janu Nepomuckého, jako i kamenné sochy, které zdobily mosty. Vìtina kaplièek sledovaného regionu je dílem anonymního tvùrce zpravidla lidového stavitele, jeho ovlivnìní architekturou baroka èi klasicismu nebylo mnohdy prokazatelnì výrazné a dominantnì urèující, spíe se øídil vlastními nápady, invencí ve spojení s místní stavební tradicí. Znaèná èást objektù je poplatná tzv. selskému baroku. 69
Vesnice - krajina - lidé
Pøi studiu drobných sakrálních památek zvlátì Kaperskohorska lze té pøihlédnout napøíklad k fotodokumentaci, kterou provádìlo kaperskohorské muzeum ve 30.letech, nebo k místním povìstem, epigrafickým památkám a archívním pramenùm, které osvìtlují vznik a existenci místních kaplièek, Boích muk i køíù. Øadu takových povìstí zaznamenal profesor kaperskohorské reálky Han Kollibabe (Sagen und Marchen aus dem Bohmerwald, Reichenberg 1925). Nejvíce povìstí nebo i písemnì zaznamenaných zpráv lze nalézt pochopitelnì k poutním místùm (napø. Vintíøova skála s kaplí, Dobrá Voda, Kaperské Hory, Straín, Srní, atd.). Zajímavý nápis z let 1690 a 1733 týkající se poutní svatyòky a v ní umístìného obrazu se zachoval v poutní kapli Grantl u Kaperských Hor. Rovnì zajímavými dokumenty jsou i historické mapy, které zaznamenávají kaplièky a Boí muka jako dùleité orientaèní body v krajinì (napø. mapa Zlaté stezky kaperskohorské z roku 1736 zaznamenává elezný kovaný køí nad lokalitou Flusárna, který se dochoval v terénu dodnes (SÚA Praha, mapa z roku 1736, 463/a, b, c, DV 1/3). Regionální badatelka Marie Franková upozornila na dokumenty z farního a vikariátního archivu Kaperských Hor z poèátku 19. století týkající se zajitìní péèe o nìkteré drobné sakrální objekty v okolí. V prùbìhu roku 1810 potvrdili podpisem lidé z Kavrlíku, Dolních Dvorù, Opolence a líbku kaperskohorskému dìkanovi Topperovi prohláení o tom, e oni i jejich potomci budou peèovat o pøísluné køíe a kaplièky v blízkosti jejich bydli. Stejný dìkan je znám té tím, e dal bývalý kaperskohorský kamenný pranýø pøemístit za mìsto a tam jej upravit na Boí muka. Citelné ztráty drobných sakrálních památek zaznamenáváme na umavì zejména v 50.letech naeho století, kdy Boí muka, kaple a kaplièky byly v tomto kraji programovì nièeny. Napøíklad pøísluníci armády náloemi odstranili známou Vintíøovou kapli u Bøezníku i poutní místo Hauswaldkapelle u Srní. Je potìitelné, e po spoleèenských a politických zmìnách naeho èasu mohla být Vintíøova kaple opìt vystavìna do pùvodní podoby (r. 1992) a jedná se rovnì o rekonstrukci Hauswaldské kaple. Na øadì míst umavy dochází dnes k obnovì dalích kaplí, kaplièek, køíù i Boích muk.
70
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Zanikající nerozpoznané roubené stavby na Plzeòsku Tomá Karel - PÚ v Plzni Tento pøíspìvek si klade za cíl seznámit irí odbornou veøejnost s nìkolika pozoruhodnými roubenými objekty, jejich hodnota nebyla vèas rozpoznána a které zanikly èi zanikají jako bìné nepamátkové stavby. Nebýt urèité náhody, zanikly by i bez povimnutí a sebemení dokumentace. Je dalím dokladem známého problému památkové péèe - kriticky nedostateèné úrovnì základního prùzkumu terénu se vemi z toho plynoucími dùsledky. I pøes øadu v souèasné dobì probíhajících prùzkumù bude reálné tento stav napravovat jen velmi pomalu, a tak se musíme smíøit se zánikem øady dalích hodnotných dokladù minulosti. Zejména u venkovských objektù je a bude nejvìtím úskalím právì rozpoznání dochovaných památkových hodnot, ukrytých èasto pod slupkou vedních stavebních úprav, jak bude ostatnì patrno i na následujících pøíkladech. První dva pøíklady jsou ze vsi áhlavy v okrese Plzeò-jih.áhlavy byly pomìrnì velkou vsí se støediskem panství, jádro kolem návsi tvoøily velké statky, pùvodnì roubené. Typické byly pro tuto oblast i roubené samostatné sýpky s klenbou a mohutné kabøince ve títech domù. Tato zástavba byla bìhem minulého století nahrazena klasicistní zdìnou zástavbou plzeòského typu s mohutnými branami. Souèasný charakter zástavby nepùsobí na první pohled pøíli historickým dojmem. Pøesto zde donedávna zùstala zachována øada dokladù starí roubené zástavby, skrytá pod modernizovanými fasádami a ve stínu dvorù, která vytrvale unikala pozornosti odborníkù. Vìtina tìchto dokladù zanikla a v posledním desetiletí. Ve dvoøe bývalé panské hospody stál a do roku 1991 velký roubený pýchar postavený ve svahu s klenutým sklípkem pøístupným zpod nástupní rampy.Suterén byl vyzdìn z lomového kamene a cihel. Roubené stìny byly vèetnì títù a klenby sroubeny z plnì hranìných mohutných tesaných trámù. Pùvodní hlinìná omazávka byla odstranìna z klenby ji døíve,na stìnách byla zachována a drena døevìnými klínky. Krytina byla taková, novodobá.Okosené vazné trámy jednoduchého hambalkového krovu bez podélného zavìtrování nesly fonovou podlahu pùdního patra. Interiér byl osvìtlen drobnými výøezy ve støedech títových stìn s kovaným prutem zaputìným do støedu. pýchar vznikl pravdìpodobnì na pøelomu 18. a 19. století, na mapì stabilního katastru je ji zakreslen. Druhý památkovì hodnotný objekt byl demolován v roce 1996.Jeho starobylou konstrukci odhalila právì a demolice. Do té doby staré obytné stavení statku stojícího proti zámku unikalo pozornosti díky modernizované fasádì a novodobému krovu s nadezdívkou polopatra ze tøicátých let, které spolehlivì skrylo dochovanou historickou podstatu. Ta spoèívala v dochovaném roubeném trojdílném jádru domu tvoøeném v okolí unikátní konstrukcí z mohutných nehranìných trámù o prùmìru 30 a 40 cm. Stìny byly opatøeny mohutnou vrstvou hlinìné omazávky z obou stran. Takto byla sroubena èelní a dvorní stìna a pøilehlé pøíèky sínì. Zadní, boèní stìna a prostor bývalé èerné kuchynì byly vyzdìny z lomového kamene s pøímìsí cihel. Vechny místnosti mìly povalové stropy podpírané ve støedu hranìným a okoseným trámem. Otvory v roubených stìnách byly druhotnì upravovány, ovem u okna svìtnice do dvora bylo dobøe znát pùvodní velikost pøed rozíøením vzhùru podle dochovaných dlabù. Èerná kuchynì byla pøestropena nejpozdìji ji ve druhé polovinì 19.století, ve vnìjí stìnì byl patrný otvor ven vysunuté pece. Dochován byl z této doby i komín s otiskem starího niího krovu. Vzhledem k archaiènosti pouité roubené konstrukce je mono se právem domnívat, e jádro domu patøilo pùvodnì trojprostorové chalupì s jizbou o rozm. asi 6x6m v èele, irokou síní a komorou, snad jetì ze 17.a poèátku 18.století. Toto datování vychází z faktu, e vechny dosud poznané roubené konstrukce ve vsi jsou z hranìných trámù a pocházejí z konce 18. a poèátku 19.století. V období klasicismu dolo k rozíøení domu o druhý zdìný trakt a to vèetnì zastropení a nového krovu. Vzhledem k této úpravì stropù a vyøezání velkých oken v èelní stìnì není mono øíci více k charakteru svìtnice a jejímu monému dýmnému provozu. Dnes z pùvodního statku stojí jetì roubený pýchárek se sklípkem a novodobá kolna, navazující kdysi na obytné stavení. Jen na okraj je tøeba øíci, e kromì zmínìných staveb zanikly v této dobì ve vsi dalí tøi roubené obytné domy, vèetnì jednoho z posledních kabøincù v kraji. Dalí pøíklad je ze stejného okresu, ze vsi Hraditì u Blovic. Zde stál na návsi proti zámku a do poèátku tohoto roku pozoruhodný pøíklad charakterovì malomìstského íøkového klasicistního roubeného domu, stavìného nejspíe pro panského zamìstnance. Omítnutý dùm s valbovou støechou pùsobil dojmem zdìného objektu a to a do sejmutí omítek. Dùm byl trojdílný, dvoutraktový se støední síní prùchozí do dvora. Vyzdìna byla pouze èerná kuchynì s cihelnou valenou klenbou s pìtibokými lunetami, umístìná vlevo za svìtnicí. 71
Vesnice - krajina - lidé
Druhotnì vznikla kuchynì i v pravém dílu, pùvodnì hospodáøském, pro úèely výmìnku.Vìtina výplní otvorù pocházela a z poèátku tohoto století. V domì byla dochována øada pozoruhodných detailù, zejména konstrukce stropù z hranìných trámù na sraz nebo segmentovì vykrojená zárubeò vstupních dveøí, respektive vrat s toènicemi v rozích. Stìny byly dùslednì omazány na døevìné kolíèky. Dochována byla i pùvodní úprava okna s trámovou zárubní a øímsou a podokapní døevìná profilovaná øímsa. Lehký krov se stojatou stolicí byl urèen pùvodnì pro doky. Zjitìní, e je dùm roubený, vedlo vzápìtí majitele k jeho demolici. Poslední z tìchto smutných pøíkladù jetì nemá svùj osud zpeèetìn. Roubený obytný dùm svobodnického dvorce èp.1 v Hlohovièkách v okrese Rokycany se stále jetì rozpadá. I tento objekt unikl památkové evidenci, pøestoe jeho historický charakter je zdaleka patrný i díky svému umístìní v dominantní poloze nad obcí, dnes bohuel v sousedství praseèáku. Jedná se o vzácný doklad klasicistní obytné stavby stojící na pomezí mezi lidovou a standardní architekturou. Dùm má typickou pravidelnou dvoutraktovou trojdílnou dispozici se støední síní. Kromì støední stìny nesoucí kalhotový komín je plnì roubený. Roubení je opatøeno omazávkou uchycenou na pøibíjených lakách. Omazávka byla na vnìjí fasádì upravena do podoby klasického èlenìní s pilastry s èabrakovými motivy, fabionovou øímsou a okenními ambránami. Velké, svìtlé místnosti s omítanými trámovými stropy jsou propojeny dvoukøídlými dveømi. V parádním pokoji jsou v obdélných rámech nástìnné malby romantických krajin. Místnosti byly vytápìny kachlovými kamny. Ze sínì je po schoditi pøístup do valeného sklepa pod støedním dílem i na pùdu. Kvalitní mansardový krov byl pùvodnì kryt indelem, nyní eternitovými ablonami. Dochovány jsou empírové dveøe i okna. Dùm, stojící na vyvýeném tarasu obklopeném pøedzahrádkou v èele hospodáøského dvora je oputìn a vlivem zatékání se zde rozvijí napadení døevomorkou. Tolik neradostný výèet vybraných ztrát na památkovém fondu nevelkého regionu, které oficiálnì ztrátami nejsou, protoe nelo de jure o památky. Z hlediska vìdy patøí k tìm v uvozovkách astnìjím, kde zùstala alespoò jakási dokumentace. Z hlediska naí kulturní krajiny je dalí komentáø zbyteèný.
Hlohovièky, zámeèek èp.1 - pohled na dvorní stranu domu svobodnického dvorce v Hlohovièkách
72
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
schema pùdorysu domu ve áhlavech
73
Vesnice - krajina - lidé
áhlavy - èelní stìna roubeného pýcharu ve dvoøe bývalé panské hospody ve áhlavech
áhlavy - detail roubené dvorní stìny domu ve áhlavech z interiéru svìtnice, v pozadí zámek 74
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Lidová stavební kultura okresu Domalice Mgr. Karel Foud - Památkový ústav v Plzni Ing. Helena Weberová - Okresní úøad Domalice V r. 1998 vydal Okresní úøad Domalice s podporou programu Evropské unie CBC Phare publikaci Lidová architektura - okres Domalice, kterou pøipravili pracovníci Památkového ústavu v Plzni (K.Foud) a referátu kultury OkÚ Domalice (Ing.H.Weberová). Vlastnímu tisku pøedcházel dlouhodobý terénní prùzkum, který pøinesl do té doby mnoho neznámých informací o stavu a vypovídací schopnosti tzv. památek lidového stavitelství ve zkoumaném regionu. V prùbìhu výzkumu bylo kromì jiného poøízeno také velké mnoství fotografií, zachycující stávající stav dokumentovaných staveb po celém okrese Domalice, èítající více ne 200 lokalit. Publikace vedle popisné èásti obsahuje také místopisnou, abecednì øazenou kartotéku vech lokalit leících v oblasti zkoumaného regionu, obsahující základní historické údaje o vsi, obecný popis zástavby a výèet tzv. nejhodnotnìjích staveb. Publikace je první prací v tématické øadì dokumentaèních materiálù zabývajících se nastínìným tématem lidového stavitelství, které by postupnì mìly obsáhnout celou oblast èeského západu po jednotlivých okresech. Okres Domalice leí v západní èásti Èeské republiky pøi hranicích se Spolkovou republikou Nìmecko. Od severu sousedí s okresem Tachov, jeho jiní okraj vymezuje èást okresu Klatovy a státní hranice se SRN, východ lemuje katastrální území okresu Klatovy a Plzeò - jih. V historiografické, populárnì-nauèné a místopisné literatuøe je èasto rozdìlován na Domalicko, Horovotýnsko, Staòkovsko, Kdyòsko, Pobìovicko a pøedevím v minulosti privilegii nadané Chodsko. Okres Domalice je oblastí s rozmanitým krajinným reliéfem podhorského rázu, jemu na západì vévodí pásmo Èeského lesa s pøilehlým Verubským mezihoøím, kde se za památným Verubským prùsmykem ji zaèíná táhnout pásmo lesù hornaté umavy. Severní kraj okresu pøi hranicích s Tachovskem lemuje pùvabné a tajuplné, kopci zvlnìné Sedmihoøí s velkým poètem rybníkù a hlubokými lesy. Rùznorodé, pro zemìdìlské podnikání èasto nevhodné pøírodní a klimatické podmínky, které ovlivòovaly a èasto také urèovaly ivotní styl obyvatel a zpùsob obivy, sehrály spolu s dostupností stavebního materiálu a pøejímáním tradièních, vìkem provìøených stavebních konstrukcí dùleitou roli pøi formování historického lidového stavebního fondu a struktury osídlení kraje pod Èerchovem. Svoji nezamìnitelnou úlohu mìla i pøíslunost stavebníka k etnické skupinì, které se zde, na pomezí mezi èeským a nìmeckým ivlem, støetávaly a vzájemnì ovlivòovaly. Prakticky celý kraj, a na pásmo pohranièního hvozdu, byl osídlen ji od pravìku, jak to dokládají èetné nálezy slovanských sídel a pohøebi kladené do 10. stol., nebo evropsky proslulé mohylové pohøebitì lidu mladí doby bronzové v k.ú. Milavèe a Chrastavice. K r. 1040 se váe první zmínka o Chodech, zachycená ve verované èeské kronice tzv. Dalimila ze 14. stol. Jména historických vsí domalických Chodù se vyskytují prvnì r.1325 v opisu listiny krále Jana Lucemburského, který byl poøízen r.1360. K nejdùleitìjím z privilegií, kterými byli za své hranièáøské sluby nadáni, patøila, na rozdíl od jiných obyvatel regionu, osobní svoboda. Kolem poloviny 17. stol. bylo území v rozsahu souèasného okresu v majetku horovotýnských Trauttmansdorfù, Lamingerù z Újezda sv. Køíe, své dravy zde mìla mìsta Domalice, Pobìovice, Mutìnín, Hostouò, pivoòský kláter a dalí. Èetné války, prùtahy a kvartýrování vojsk a vzájemné boje mezi lechtou s sebou kromì utrpení venkovského lidu pøinesly i zánik mnoha desítek vsí a samot. Øada vesnic zde v prùbìhu vìkù zanikla také v souvislosti se zmìnou zpùsobu hospodaøení, pøi zøizování obor, rybníkù èi hospodáøských dvorù. Nìkterá sídla byla znièena a opìtovnì obnovena na stejném místì, mohla vak být vysazena i v jiné lokalitì pod pùvodním jménem. Soupis zaniklých støedovìkých osad z období 12. - 17. stol.na území okresu Domalice, zpracovaný v r. 1980 ( Romberský, 1980 ) èítá 64 vsí známých z písemných pramenù a dnes ji neexistujících, k nim po r. 1948 pøibylo dalích pìt desítek obcí a samot, srovnaných se zemí v dùsledku výstavby elezné opony. Ve výètu zaniklých sídel na okrese Domalice by mìly figurovat i osady a vsi, jejich existence, pøedevím v 18. a na poèátku 20. století byly podmínìny provozem èetných hutí a skláren. Naruenou strukturu osídlení zaèali v 16. a pøedevím po skonèení tøicetileté války vyplòovat nìmeètí kolonisté, kteøí osídlovali dosud nevyuitou pùdu pøedevím v pohranièním hvozdu. V ji relativnì poklidném 16. století vznikly v lesnatém pohranièí, tehdy patøící k rýzmberskému panství, vsi Hyrov, Hájek, Brùdek a Pomezí. Jejich noví obyvatelé, vesmìs pùvodem z Bavorska, získali nìkteré svobody, které byly velmi podobné privilegiím domalických Chodù. Ve stejném období byla podle pøísných urbanistických zásad vysazena Nová Kdynì, která po èase splynula s pùvodní vsí - Starou Kdyní. 75
Vesnice - krajina - lidé
Ve 2.polovinì 17.století dochází ve válkou zpustoených vsích ke zprovoznìní jednotlivých hospodáøství, posléze i k obnovì celých sídel, èasto, oproti pøedváleènému èasu, vak jen v omezeném rozsahu. Pøed r.1696 zaloili Lamingenové ve Kdyni nejstarí textilní manufakturu v Èechách, která podle nìkterých zpráv datovaných do 18. století zamìstnávala na 7000 lidí. Ve stejném období byla v nedaleké vsi Kout na umavì vystavìna celá kolonie drobných srubù - døevìných dvojdomkù, které byly osazeny textilními dìlníky. U Pocínovic u Kdynì se otevírá dùl na eleznou rudu, kterou je zásobována vysoká pec fungující v místech dnení vsi Pec pod Èerchovem. Hornické domky se stávají základem vsi zvané Orlovice (Silberberg). Do konce 17.stol. vznikají v pohranièním hvozdu dalí vsi, napø. Chalupy (Friedrichstal) nebo Pelechy (Pelechen). Kolem r. 1705 pøizval Jan hrabì ze Stadionu z Horní Falce 12 døevorubeckých rodin, pro které zaloil nové sídlitì - pozdìjí ves Capartice. 17.století je také obdobím konfrontace feudální síly s robotou a nevolnictvím utlaèovaným selským stavem. R. 1666 dolo v Mezholezích ke vzpouøe nevolnického lidu, na kterou o necelé tøi desítky let pozdìji navázaly tzv. chodské rebelie. V èervenci 1693 obsadili vsi odbojných Chodù, domáhajících se svých po staletí respektovaných práv, dragouni a muketýøi pod vedením Fridricha Hory z Ocelovic. V r.1695 byl na plzeòském popraviti obìen jeden z vùdcù povstání - Jan Sladký Kozina z Újezda. Chodové se proti vrchnosti naposledy vzbouøili r.1767, kdy odmítli plnit robotní dávky Stadionùm. Pozvolný nástup barokního slohu, který se nesmazatelnì zapsal do obrazu èeské kulturní krajiny pøestavbou kostelù, tvrzí a zámkù, dal vzniknout celé øadì èasto grandiózních projektù, k nim lze øadit také hospodáøské dvory. 2.polovina 18.století, nesoucí se ve znamení dílèího uvolòování poddanských povinností, které eskalovaly v listopadu 1781 vydáním patentu o zruení nevolnictví v èeských zemích, pøedznamenala mimo jiné také nástup tzv. lidového klasicismu, stavebního slohu, ovlivòujícího stavební tvorbu venkova jetì na poèátku 20.století. Zruení nevolnictví se pozitivnì projevilo na rozvoji zemìdìlské výroby a postupné stavební obnovì a modernizaci poddanských usedlostí. Raabizaèní reformy, realizované v èeských zemích zhruba ve tøech desetiletích na pøelomu 18. a 19.vìku, pøinesly zaloení mnoha nových zemìdìlských vsí na pozemcích zruených církevních øádù, k nim patøil augustiniánský kláter v Pivoni, se dvorem ve dánovì a rozsáhlými pozemky. Výraznìjí zmìny ve zpùsobu hospodaøení, vzájemnì provázaném se stavební vybaveností vsí, nastaly a o celé století pozdìji, kdy levicovì orientovaný státní aparát zaèal v praxi prosazovat mylenku kolektivního zemìdìlství. Idea centrálnì øízené ekonomiky, která padla s listopadem 1989, pøinesla øadu zmìn vèetnì mylenky obnovy venkova, kam bezesporu patøí i ochrana a poznání historického stavebního fondu, èasto nesprávnì nazývaného lidový. Území leící východnì od pomyslné spojnice Holýova, Kolovèe a Kdynì se dodnes honosí výskytem velkého mnoství roubených obytných domù a dalích hospodáøských objektù, z nich zaslouenou pozornost poutají pøedevím pýchary s roubenou klenbou. Nevelké chalupy stavìné ze srubových stìn, pøilehlé k pøevánì zdìným chlévùm, se dvorem uzavøeným stodolou a od návsi bránou, jsou typickým pøíkladem starí zástavby území okresu Domalice leící na pøedìlu Domalicka a Klatovska. Pozvolné nahrazování tzv. spalných objektù zdìnými stavbami, zprvu kamennými, posléze stavìnými z nepálených cihel zvaných vepøovice a od poloviny 19.století i z cihel pálených, s sebou pøineslo øadu zmìn v obrazu venkova. Základní pùdorysná stopa selských dvorù a øazení jednotlivých staveb ve zpravidla ze tøí stran uzavøeném statku, vak i pøes pøirozenou obmìnu stavebních materiálù zùstávalo stejné. Zatímco hospodáøova pozornost byla a dosud upøena hlavnì na kvalitu a zpùsob ustájení chovaného dobytka, obytné stavby vèetnì sýpek zùstávaly dlouho ponechány bez výraznìjích zmìn. Ty se projevily pøedevím v øeení otopného systému stavby. Èerná kuchynì, obecnì situovaná ve støedním traktu za síní zaèala s postupným zavádìním kachlových kamen v obytné èásti ztrácet svoji funkci a z dosavadní jizby se stala svìtnice. Severní èásti okresu, kde z pálených cihel stavìné objekty, èasto s pouitím starích konstrukcí zdìných z kamene, v prùbìhu nìkolika desetiletí v období zhruba od 80. let 19. do 30.let naeho vìku takøka celoplonì pøekryly døevìnou a starí nespalnou stavební produkci pocházející pøedevím z 18. a poèátku 19. století. Tuto èasto razantní zmìnu lze vysledovat prakticky ve vech vsích leících severnì za pomyslnou hranicí vymezenou spojnicí mìsty Pobìovice a Horovský Týn. Obmìnu stavebních materiálù nevyvolával jen pøirozený proces a postupné získávání finanèních prostøedkù, ale i èetné poáry, kterým, díky dosavadnímu pouívání srubových konstrukcí a spalné støení krytiny, podléhaly celé vsi nebo jejich èásti. Svébytná stavební kultura horovskotýnského polopatrového èi patrového domu opatøeného zdobnou fasádou s pseudohistorickými motivy nebo prvky vycházejícími z klasicismu, je dodnes výrazným dokladem vývoje objektù v prostøedí venkova na pøelomu 19. a 20.stol., leících v severních oblastech okresu Domalice. Výraznì to lze 76
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
sledovat napø. ve vsích Semnìvice, Buková, Borovice, Ostromeè, Tasnovice, Svinná, títary a v dalích nejménì deseti obcích leících podél jiních svahù majestátnì se tyèícího Sedmihoøí. Psaníèková pseudorenesanèní sgrafita, pásové bosáe, pilastry, lesény a profilované øímsy jsou spolu s dalími fasádními prvky oproti øeení obvodových pláù starích staveb oproti východní èásti okresu natolik odliné, e jen tìko hledáme koøeny vývoje této svébytné stavební kultury. Rozlehlé domy s polopatrem èi patrem, tolik kontrastující s roubenými chalupami sedlákù z Chodska, Koloveèska nebo Staòkovska, je moné sledovat i ve vsích severozápadnì od Domalic, vesmìs vak jde o oblast leící za etnickou hranicí. Tradièní hmota pøízemního domu se sedlovou støechou a títem obráceným do návsi je charakteristická i pro zbývající èást osídleného území okresu, kde a na výjimky v nepozmìnìné formì pøetrvala do pøelomu 40. a 50.let naeho vìku. Také zde, pøedevím ve 2.polovinì 19.století a na poèátku naeho vìku, dolo k postupnému nahrazování starích, pøevánì døevìných objektù zdìnými konstrukcemi, tradicí daná forma lidového domu vymezená obdélným pùdorysem a pouitím sedlové nebo polovalbové støechy, vak i nadále zùstala respektována. Pouze ojedinìle se zde zaèaly objevovat stavby ovlivnìné výstavbou pøímìstských rodinných domù, jak to mùeme pozorovat a dokladovat pùvodní plánovou dokumentací napø. z okolí Staòkova. Pozvolný zvrat v relativnì poklidném a harmonickém obrazu venkova nastal v souvislosti s likvidací tradièního zpùsobu hospodaøení po r.1948, který vedle rozpadu do té doby fungujícího systému, psychologického útlaku v krajnosti dovedeného a do fyzické likvidace odpùrcù nového poøádku na venkovì, pøinesl do kraje i zánik øady vynikajících historicky cenných lidových staveb. Na jejich místì pak po letech vznikly èasto místu neadekvátní novostavby, které svojí hmotou, netradièním architektonickým pojetím i situováním, vyvolaným pro ves v mnoha smìrech nepøizpùsobenými paragrafy stavebního zákona, vnesly do obrazu venkova nový, zcela cizorodý prvek a chaos. Události spojené s vysídlením nìmeckého etnika obývajícím jetì na poèátku 40.let naeho vìku na 30% území souèasného okresu Domalice a následné dosídlení znamenaly kromì jiného i strukturální zmìnu v národnostním sloení obyvatelstva v regionu. Noví osídlenci pocházeli z Domalicka i Staòkovska, k nim èasem pøibyly dalí skupiny, sloené napø. z Volyòských Èechù. Ji bìhem prvních let èasto problematického hospodaøení nových osadníkù bylo v oblasti za etnickou hranicí zdevastováno, oputìno a následnì demolováno velké mnoství objektù. S nástupem komunistù k moci po únoru 1948 a výstavbou elezné opony na poèátku 50.let bylo jen v pohranièním pásmu zkoumaného regionu programovì srovnáno se zemí na pìt desítek obcí a samot. S nimi zaniklo i velké mnoství pozoruhodných a èasto ojedinìlých objektù, mnohdy chlévního typu, hospodáøských a sakrálních staveb a dalích památek na pùvodní obyvatelstvo. Dnes ji jen dobové fotografie a základy domù zarostlé vegetací pøipomínají èas, kdy zde pulzoval ivot, násilnì pøervaný obecnì známými událostmi, k nim dolo, jako dùsledek váleèného krveprolití a rozhodnutí mocností, v období poloviny 40.let naeho vìku. Chodsko, jedna z nejznámìjích folklórnì - historických oblastí èeského západu, je vymezováno nìkdejími privilegovanými obcemi Klenèí pod Èerchovem a Postøekovem na západì a Pocínovicemi u Kdynì na východì. Oblast domalických Chodù tvoøilo seskupení jedenácti pøíhranièních obcí, zaloených ji ve støedovìku v kraji s procházející zemskou hranicí a s významnými obchodními stezkami. Jména Chodov, Draenov, Újezd, Mrákov, Klíèov, Chodská Lhota, Strá, Tlumaèov a dalí tøi ji výe vzpomenuté vsi dodnes v povìdomí veøejnosti prezentují lidové rebelie, k nim zde dolo na sklonku 17.vìku. Chodsko donedávna také bylo významným nositelem folklórních tradic, svìdèících o ojedinìlosti tohoto nevedního, dnes ji bohuel z valné èásti zaniklého svìta. Právem k nim patøí i historické lidové stavby, z nich pøedevím pýcharové domy poutají zaslouenou pozornost národopisných badatelù i stavebních historikù. Ironií osudu to byla právì oblast domalických Chodù, kde se historické lidové stavby oproti jiným èástem okresu Domalice dochovaly ve velmi omezeném mnoství. Preferování historií provìøených forem obytného domu trojdílné dispozice, nebylo jen výsadou staveb selského stavu, ale i obyvatel mìst a obcí nadaných øadou práv podobných mìstským. Dokládá to mnoství pøíkladù z Domalic, Kdynì, Kolovèe, Pobìovic, Staòkova, Horovského Týna a Hostounì. V Mutìnínì, nìkdejím mìsteèku leícím v pohranièním hvozdu a bolestnì poznamenaném obdobím posledních ètyø desetiletí, je pøeváná èást pùvodní zástavby srovnatelná se stavební produkcí okolních obcí. Výstavba charakteristická pøedevím pro okrajové èásti vìtích sídelních útvarù nadaných mìstským právem se prakticky nelií od objektù realizovaných v prùbìhu posledních dvou století na venkovì. I zde bylo v hojné míøe pouíváno døevo, stavìlo se vak i z kamene, pozdìji vepøovic a pálených cihel. Obliba døeva jako tradièního stavebního materiálu byla rozíøena i mezi relativnì bohatími vrstvami. Pøíkladem zde mohou být dochované nebo 77
Vesnice - krajina - lidé
do nedávné doby známé roubené komory mìanských domù v Domalicích. Roubené objekty leící na jiním pøedmìstí Domalic si nijak nezadají se stavbami, které bychom spíe hledali ve venkovském prostøedí. Pøestoe valná vìtina tìchto objektù patøila drobným ivnostníkùm a námezným silám, i zde vznikala drobná hospodáøství slouící k chovu zvíøat a zabezpeèení by jen omezené zemìdìlské produkce. Také ve Kdyni a v Kolovèi zùstalo zachováno velké mnoství objektù stojících na rozhraní mezi selským a mìanským domem. K historicky cenným stavbám patøí rozlehlý roubený dùm èp.83 ve Starokdyòské ulici ve Kdyni. Mohutná stavba sestavená ze srubových stìn z hranìných trámù je kryta mansardovou støechou. Její vznik je bezesporu spojen se zdejím prùmyslovým podnikáním. Unikátním dokladem objektù produkovaných v lidovém prostøedí jetì na rozhraní 18. a 19.století v oblastech za etnickou hranicí, kde novìjí stavební produkce nebo pováleèné události pøinesly zánik výstavbì poplatné období baroka a ranného klasicismu, je dùm èp.138 na dnením Spojeneckém námìstí v Pobìovicích. Pøízemní stavba obdélného pùdorysu s dodateènì pøistavìným blokem komory, v minulosti snad pece, je kryta výraznì vysokou polovalbovou støechou, nemající svojí disproporcí k svìtlé výce pøízemí obdoby v celém regionu okresu Domalice. títové prùèelí je opatøeno profilovanými paspartami kolem oken a tukovým zrcadlem s nástìnnou malbou. Pozoruhodná stavba, její hodnoty umocòuje pohnutá minulost historického jádra mìsta, kde v uplynulých desetiletích padly za obì nerespektování architektonických kvalit zástavby i pùdorysné stopy celé fronty mìanských domù, je pøíkladem v minulosti jistì irokého rejstøíku staveb produkovaných ve vesnickém prostøedí i v tìsném sousedství urbanistických celkù mìstského charakteru. Vzájemné prolínání stavebních slohù preferovaných v prostøedí venkova i mìsta a tradicí ovìøených dispozic domù se promítla do stavební vybavenosti selských dvorù i hospodáøského zázemí domù ivnostníkù i námezných dìlníkù ve Staòkovì. Staòkov mìstys také byl v období prvních tøech desetiletí po r.1900 vybaven øadou nových domù, které nahradily starí zástavbu. Provedený prùzkum území, tøebae jen orientaèní, umonil poopravit dosavadní znalosti i o vývoji lidových staveb v regionu a také pøipravit seznam lokalit, u kterých lze do budoucna poèítat s prohláením za památkové zóny. Nedílnou souèástí zpracování nashromádìného materiálu je i pøíprava soupisu staveb, u nich lze poèítat s podáním návrhu na prohláení za kulturní památku. Poèítat by se mìlo i s provedením hlubích prùzkumù vytipovaných lokalit, zasluhujících si zvýenou pozornost. Publikovaný materiál lze tedy povaovat pouze za nástin problematiky týkající se stavu poznání lidové stavební kultury zkoumaného regionu - okresu Domalice.
Kdynì, Starokdyòská èp.89 - pøíklad velké roubené stavby, která byla v minulosti souèástí zdejí manufakturní výroby.V souèasné dobì je objekt existenènì ohroen neuváenou novostavbou rodinného domu (v pozadí snímku) 78
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Draenov èp.8 - pýcharový dùm
Borovice èp.3, Domalice - pøíklad výstavby zdìných domù na pøelomu 19. a 20.století v oblasti Horovotýnska, zde opatøených výraznou historizující fasádou 79
Vesnice - krajina - lidé
Vesnická architektura na Broumovsku Ing.arch. Jana Rùièková - Praský památkový ústav Osídlení a hospodáøské pomìry v broumovské kotlinì Broumovská kotlina, její ivotadárnou osou je øeka Stìnava se svými èetnými pøítoky, byla kolonizována ve 13. a 14.století nìmeckými kolonisty a øádem benediktinù bøevnovského klátera. Po darování zemského strychu Police a Broumov králem Pøemyslem Otakarem I. v roce 1213, potvrzuje opatu bøevnovského klátera král Pøemysl Otakar II. v roce 1260 pravomoci k osídlení kraje. Èeská kolonizace probíhala na území pozdìjího Kladského hrabství. Ve støedovìku zde byly zaloeny vsi, jako napø. Pasterka (Paster), Strouný (Pstrana), Slaný (S³one) nebo Chudoba (Kudowa Zdrój). Pøi staré obchodní jantarové stezce na vrchu Homole mìli své hlavní sídlo husité. Hrad pøed dobytím husity patøil náchodskému panství. Støedovìká obchodní cesta pøes broumovskou kotlinu vedla podél Stìnavy, na jihu pøes Tlumaèov (Tlumaczov), který se pøipomíná roku 1348, na severu pøes Miroov (Mieroszóv), zmiòovaný roku 1285. Broumov byl zaloen jako trní osada a správní a hospodáøské centrum bøevnovského klátera v roce 1255. Roku 1348 se stal mìstem. Blízký Radkov (Radków), který se vyvíjel jako støedisko tìby a zpracování kamene, získal mìstská práva v roce 1320. Status královského mìsta (èeského) mu udìlil èeský král Václav IV. v roce 1418. Pøeváná èást sídelní struktury broumovské kotliny má koøeny ve 13. a 14. století. Rozvíjela se pøi vodních tocích, na øece Stìnavì a jejích pøítocích. Støedovìkého zaloení jsou vsi onov (pøipomínaný roku 1300), Boanov (pøipomínaný roku 1256), Hejtmánkovice (pøipomínané roku 1296), Heømánkovice (vznik po roce 1253, pøipomínány roku 1351), Køinice (pøipomínané roku 1255), Martínkovice (pøipomínané roku 1255), Otovice (vznik v polovinì 13.století), Ruprechtice (pøipomínané roku 1351) a Viòov (pøipomínán roku 1355). První písemné zmínky o vsích nalézáme v urbáøi z roku 1406. Tento urbáø zaloil opat Divisius II. (Dionysius). Páter Vincenc Maivald, gymnasijní øeditel v Broumovì pøed 2. svìtovou válkou ve své knize Kniha o vlasti uvádí výtahy z urbáøù z let 1406, 1602, 1631 a 1677. Mladího data vzniku v broumovské oblasti je osada Janovièky (Johanisberg), pøipomínaná roku 1573 a Romitál, pøipomínaný roku 1406. Mezimìstí se pøipomíná té a roku 1408. Renesanèního pùvodu je v torzu zachovaný dvùr v Otovicích, zaloený rytíøem Birkem ve druhé polovinì 16.století a vykoupený pozdìji kláterem. Velký hospodáøský rozvoj broumovského panství v polovinì 17.století zachycuje berní rula z roku 1653. Strukturu osídlení a její charakter v broumovské kotlinì vyobrazil a popsal hospodáøský správce oblasti I.G.Hesselius v urbáøi panství Broumov z roku 1676. Hustota osídlení byla jednou z nejvìtích v Èechách. Èást vyobrazení vesnické zástavby z urbáøe je pøetitìno v publikaci Jaroslava Èechury Broumovská rebelie. Je zde èást Hejtmánkovic, Vernéøovic s hrazeným støedovìkým kostelem a zvonicí, èást Martínkovic a èást vsi onova se statkem rychtáøe Georga Künzela (Güntzela, èesky Jiøího Kincla), satého meèem v Broumovì roku 1680 po odmítnutí poadovaných svobod pro poddané kláterního panství. Jednou z ústøedních postav tvùrcù hospodáøského rozvoje broumovského panství je broumovský a bøevnovský opat Thomas Sartorius (1663-1700)1 , který roku 1682 zaloil plátenický cech. Ten mìl u za pìt let pøes 500 soukeníkù, pøed rokem 1710 u plnou tisícovku. Na kadých est obyvatel pøipadal jeden stav. Velkým zdrojem pøíjmù obyvatel vsí bylo té povoznictví. Dokumentace k výbìru bernì na Broumovsku je k disposici pro studium rozvoje hospodáøství nepøeruenì pro léta 1659 - 17212 . Aèkoliv výe bernì neustále rostla, zvyovalo se i zalidnìní panství a stoupaly ceny agrárních i jiných produktù. Marnì zde pátráme po dluzích èi nedoplatcích. Broumovsko se v druhé polovinì 17.století a první polovinì 18.století hospodáøsky pozvedalo. Dalí vlna rozvoje spojená se stavební èinností doloenou do dnení doby nastává v první polovinì 19.století. Vesnická sídla broumovské kotliny Ve vsích støedovìkého zaloení je dochován pùvodní urbanistický zámìr liniové zástavby podél potokù, vìtinou bez vytvoøení centrálního prostoru návsi. Situování døevìných vesnických kaplí pøed barokní novou výstavbou vesnických kostelù, na nich se z velké èásti podílel K.I.Dientzenhofer ve slubì benediktinù, je doloeno u øady vsí. Ve vsi Otovice stála døevìná kaple ve støední èásti vsi, nahrazena byla barokním zdìným kostelem sv.Barbory, postaveným v letech 1725-27 dle plánù K.I.Dientzenhofera. V Heømánkovicích stojí uprostøed vsi na rozcestí na místì støedovìkého kostela, pøipomínaného v roce 1353, nový barokní zdìný kostel Vech Svatých z roku 1723, dle projektu K.I.Dientzenhofera. Ve vsi onov byl v roce 1681 80
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
pøestavbou zvýen døevìný starý kostel u høbitova. Vì byla, jako kostel, zbudována ze døeva. Nový zdìný barokní kostel byl situován dále od vsi.Vystavìn na návrí, pøi cestì do Broumova, v roce 1727, dle plánù K.I.Dientzenhofera.Ve vsi Vernéøovice je umístìní gotického hrazeného kostela se zvonicí na návrí patrné z vyobrazení z roku 1676 (Urbáø broumovského panství). Barokní centrála kostela sv.Michala, pøipisovaná K.I.Dientzenhoferovi, stojí na rozsáhlém prostranství hrazeného høbitova, v místì pùvodního kostela. U kostela sv.Anny z let 1725-27 ve Viòovì je rovnì autorství pøipisováno K.I.Dientzenhoferovi. Nejstarí døevìná stavba na území Èech se nachází v Broumovì. Je jí kostel P.Marie, zaloený ve druhé polovinì 13.století a pøestavìný po roce 1450. Renesanèní období se stavebnì projevilo ve výstavbì osady Janovièky. Poloroubený kostel, znièený po 2.svìtové válce, byl postaven roku 1672. Z období renesanèní výstavby jsou zachovány zbytky velkého dvora, zaloeného rytíøem Birkem ve druhé polovinì 16.století v Otovicích. Statek byl pozdìji odkoupen pro kláter opatem W.Selenderem. Struktura vesnických sídel a jejich charakter v sedmdesátých letech 17.století je doloen v urbáøi broumovského panství z roku 1676. Ve vyobrazeních lze rozpoznat nejen hmotové èlenìní staveb, ale i konstrukèní typy (hrázdìné èi srubové stavby aj.). Místopisné zpracování èeká na budoucí badatele v oblasti památkové péèe. Z barokních staveb se dochoval pozdnì barokní mlýn v Otovicích a barokní kamenný most u mlýna na Stìnavì v Martínkovicích. Z konce 18.století je napø. zdìná sýpka statku u kostela v Boanovì a dalí stavby. Mohutná stavební èinnost probíhající na území vìtiny vsí Broumovské kotliny koncem 18.století a v první polovinì 19.století dala vzniknout selským statkùm tzv. broumovského typu. Tato klasicistní, plonì rozsáhlá a kvalitativnì na vysoké úrovni vzniklá zdìná zástavba má dosud velkou èást své struktury zachovánu. Byla doplnìna stavbami chalup, døevìné, srubové èi zdìné konstrukce, mlýnù a sítí objektù v krajinì duchovního charakteru, které jsou spolu se solitéry stromù aj. spolutvùrci kulturní krajiny. Statky broumovského typu se nacházejí ve Velké Vsi, onovì, Boanovì, Hejtmánkovicích, Heømánkovicích, Martínkovicích, Otovicích, Romitále a Ruprechticích. Ves Køinice je od roku 1995 vyhláenou památkovou rezervací. Statky broumovského typu zde vznikaly na konci 18.století. Tento stavební typ se udrel v Broumovské kotlinì a do pøelomu 19. a 20.století bez velkých typologických zmìn. Vyvíjelo se architektonické ztvárnìní títù, typ støeních krytin a krovù a smìøování k architektonickým èlánkùm mìstských staveb. Vzájemné ovlivòování architektury mìstských domù v Broumovì a obytných domù na vsích je nepøehlédnutelné a dokládá ne pøíli velké sociální rozdíly mezi obyvateli Broumova a výstavných selských statkù, rycht, mlýnù aj. Tato sociální nivelizace má koøeny ji v poslední ètvrtinì 17.století. V urbáøi z roku 1676 se uvádí, e po potlaèení selské rebelie na Broumovsku byli zbaveni konelského úøadu dva konelé z Romitálu a dva z Velké Vsi. Rebelii vedli rychtáøi onovský, Hejtmánkovický, Vernéøovický a Ruprechtický. Nebyly to tedy poadavky sociálnì slabé vrstvy obyvatelstva, ale poadavky stavu, který si pøál svobodu stavu a svobodu obèanskou. Objekty v krajinì Význam kultovních objektù v krajinì broumovska má v sobì nìkolik rovin. Významnìjí stavby vyznaèují nejen hranice benediktinského panství, ale i duchovní poselství øádu. Symbolika se váe jak k bibli, tak k dávným kolonizaèním dìjinám broumovského klátera, ale i k skrytému významu pohanských kultovních míst pøírodního charakteru. Mimoøádnì architektonicky významná je stavba kaple Hvìzda na høebeni Broumovských stìn od K.I.Dientzenhofera. Kaple P.Marie Snìné na místì døevìného køíe, postavená roku 1733, nesla na vrcholu zastøeení zlacenou hvìzdu viditelnou z Broumova. Ke kapli vedlo po strmém svahu a ve skalách barokní schoditì, dnes v torsu. Cesta z broumovské strany byla vybavena dodnes dochovanou kaplièkou P.Marie Jitøní. Nad Broumovem, smìrem k severu na Plochém vrchu, v blízkosti silného pramene vody (dnes zde je vodojem z let 1.ès.republiky), se na hranì terénní ploiny proti høebeni hor, tyèí empírový pískovcový køí s Kristem a symbolikou promìny Kristovy krve ve víno. Východnì od tohoto køíe u mokøadla na pastvinì (s torzem stoleté vrby) se proti nebi rýsuje pískovcové sousoí Nanebevzetí P.Marie, situované pro pohled proti zapadajícímu slunci. Romitálský úvoz je mimoøádnì krajináøsky pùsobivý záøez v permských horninách, s blízkým porfyrovým lomem s nalezitìm polodrahokamù. Zde na terénní hranì, nad Èerným potokem, nad úvozem, se tyèí 81
Vesnice - krajina - lidé
dvì mohutné lípy (snad nejvyí v kraji), uprostøed nich je pískovcový køí z roku 1780 s Kristem a na soklu s reliéfem P.Marie. Známým objektem v krajinì je kaple z roku 1878 u Vernéøovické studánky, pod horským høebenem, se zbytky køíové cesty v okolí. Uvést mùeme i Klimovy lípy s køíem mezi Køinicemi a Broumovskými stìnami nebo Mariánskou studánku s poutní kaplí P.Marie z roku 1890 východnì od Boanova. Novodobými objekty v krajinì byly výletní restaurace, zachované jen na málo místech. Z pøírodních solitérù stromù, mimo vesnice a objekty v krajinì, lze uvést Smrk u onova, který mìl pøed padesáti lety ètyøi vrcholky a øíkalo se mu Ètyøsmrk Tonyho Berky. V posledních letech se zmìnil ve smrk s pìti vrcholky. Ve výi ramen èinil objem kmene pøed padesáti lety 338 cm. Výe stromu zmìøena 19 m a obvod koruny 64 m. Stál na pozemku Antonína Birkeho z onova (èp.271). V blízkosti stála samota s èp.317. Obyvatelé onova3 Pozitivní demografický vývoj, který je mono plynule sledovat v urbáøích, je úzce spjat s rozvojem tkalcovství - plátenictví, a to od poloviny 17.století po celé 18. a 19.století4 . Pøed hospodáøskou krizí koncem tøicátých let 20.století pracovali textilní dìlníci ve vesnicích pro firmu Polák-Novotný. Starousedlické rody mají doloeny koøeny ji od 16. a 17.století5 . Vystìhovalectví je zaznamenáno v roce 1792, kdy dvì rodiny z onova èítající25 osob pøesídlily do Chorvatska, i mnohé dalí rodiny z ostatních vesnic broumovské kotliny se vystìhovaly. Nová vystìhovalecká vlna je z let 1871-74. Ze vech vesnic se obyvatelé stìhovali do Chile, v poètu 150 osob roènì. Za oceánem zaloili Nový Broumov. Vystìhování Nìmcù po 2.svìtové válce vesnice vylidnilo. Èeské osídlení má rozsah øádovì jedné tøetiny pøedváleèného osídlení. Typologie selských dvorcù v broumovské kotlinì od konce 18.stol. do pøelomu 19. a 20.stol. Charakteristické hmotové rozloení staveb selského dvorce má na protilehlých stranách spoleèného dvora, pøíènì k silnici, pøízemní stavení s obytnou funkcí v pøední èásti (situování podle pøíjezdové cesty od silnice) vzadu chlévy a stáje. Na jedné stranì dvora byla obytná èást selského stavení, na protilehlé stranì dvora obytná èást tzv. výminek pro staré rodièe. Pøi pøední stranì dvora, nejblíe k silnici èi pøístupové cestì, uzavírá dvùr stodola s vjezdem, proti ní ve dvoøe je kolna nebo sýpka. Obytná funkce se vak nìkde uplatòuje i u stavení na pøední stranì vedle vjezdu do dvora. Vjezd není vdy situován v pøední èásti dvora, ale u statkù v prudím svahu bývá zezadu mezi staveními. Kolna otevøená èi uzavøená, pøevánì zdìná, je nìkdy umístìna dále od dvora ( se stejnou orientací). Dvùr je tím více otevøen vnìjímu prostoru. Nedílnou souèástí dvorce je sad. U dvorcù poloených ve svahu je vìtinou situovaný mezi silnicí a dvorcem, nìkdy i stranou dvorce. U statkù situovaných pøi silnici je sad po stranì vzadu. Èást dvorcù mìla na pøední stranì dvora pouze kratí stavení hospodáøského charakteru a vedle zdìnou klenutou bránu s brankou po stranì. Výminek býval stavìn a v druhé fázi výstavby dvorce. Mìl samostatné popisné èíslo, které bylo èíslem o jedno vyím ne èíslo selského stavení. Obytná èást selského stavení se skládala z velké svìtnice, vedlejí svìtnièky a kvelbu. Pro èeleï byly vystavìny podle velikosti dvorce dvì nebo tøi komory. V pøízemí byla spiírna. Nad síní v podkroví byla jetì nìkdy velká svìtnice zvaná lidovì vìtrnice. Tato èást tvoøila u vstupu do stavení rizalit. Sklep i podkroví byly pøístupné schody ze sínì (velmi èasto klenuté). Schoditì do podkroví je èasto neseno toskánskými sloupy. Ve sklepì bývala studna. Vechny statky mìly svoji studnu ve dvoøe. Výminek mìl síò, svìtnici, komoru a spí. Hospodáøská èást stavebnì pøipojená k selskému obytnému stavení mìla stáje pro dva a ètyøi konì. Psí bouda mìla otvor v pískovcové podezdívce pøi obytných èástech stavení. Bývala kamenicky výtvarnì pojednána jako prùèelí domeèku se títem. V kolnách byly povozy a zemìdìlské stroje. Bývalo zde pod støechou uskladnìno krmení pro konì (jeèmen a oves). Stodoly mívaly jeden nebo dva mlaty. Nìkteré mlaty byly døevìné, mnohé vak hlinìné. Pøístupové cesty. Ke statkùm, které od silnice oddìloval potok, vedly cesty pøes kamenný mostek. U statkù poloených ve svahu dále od silnice stávaly pøi cestì køíe s Kristem. Na bohatì zdobeném pískovcovém soklu bývaly zavìeny lucerny. 82
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Fasády selských statkù Broumovska zachované do 90. let 20.stol. Fasády výstavných selských statkù mají architektonicky nároènì øeená prùèelí s mnostvím tektonických èlánkù. Pro volbu bohatství forem byla na jednotlivých fasádách dùleitá jejich orientace k silnici a cestám. Rozdíl mezi hospodáøskými a obytnými èástmi budov nebyl pro øeení fasád významný. Typologicky se vak èásteènì lií. Mohutné zdìné trojúhelné títy sedlových støech mají dvì nebo tøi patra, v nií èásti vdy s vìtím poètem os. títy èlení pilastrový øád s rovným kladím nebo arkádová pole, vìtinou se stlaèenými oblouky pasù. Kombinace obojího èlenìní je èastá, tj. do pravoúhlého rámování jsou vloena ustupující slepá arkádová pole. Vìtina títù má ve vech tøech rozích pùlkruhové okénko; nìkde jsou okénka jen dvì nebo jedno. Na ose títu bývá nika pro soku (patron, svìtec, P.Marie), a to buï ve støední èásti títu nebo níe. Soky v nikách se vesmìs nedochovaly. Okna ve títech mají rùzné typy ambrán a podokenních øíms. Nejèastìji jsou tato okna pravoúhlá na výku, nìkde v kombinaci s úzkými íøkovými okénky ve vyích patrech (vìtrací otvory). Ve vyích patrech títù se vyskytují i úzká okna v pùlkruhových záklencích, vìtinou sdruená do dvojice nebo trojice. Pøi sdruení do trojice bývá støední okno vìtí. Dvojice sdruených okének s pùlkruhovými záklenky se objevují i na dlouhých fasádách stavení ve vysoké pùdní nadezdívce nad pøízemím. Tato vìtrací okénka patøí sýpkám. Ve títech sedlových støech lze vidìt i pravoúhlá okna s pùlkruhovým vlysem v suprafenestøe. Vlys zdobí tuková rozeta. Vstup do klenuté sínì obytné èásti domu a k nìmu pøidruené okno osvìtlující síò bývají èasto zasazeny do mìlkého rizalitu. (U rizalitového køidélka je vstup mimo rizalit a v prostoru rizalitu je pak schoditì.) Mìlký rizalit bývá patrový, ukonèený trojúhelným støením títem. V pøízemí je rizalit èlenìn dvìma arkádovými poli. V patøe rizalitu se èlenìní pouité v pøízemí rozvíjí o dalí èlánky (pilastry a kladí a pod.). Zádveøí má stlaèený záklenek, v ostìní jsou niky se sedátky. Portál, vìtinou pískovcový, má stlaèený oblouk s klenákem. Klenák mívá iniciály stavebníka s datací. Tyto portály byly v klasicismu bohatì polychromovány, dnes jsou patrné ji jen zbytky. (Tvarosloví výzdoby: vìnce, girlandy, dubové ratolesti, stuhy a pod.) Barevnost kombinovala jasnou molkovou modø s bìlobou a jasnou zelení, plochy jsou edé nebo rùové. Zbytky polychromie vstupního portálu do obytné èásti statku má na pøíklad statek èp.263 a 264 v onovì. Ve Vernéøovicích je nad vstupem do fary u kostela znak opatství z r.1835 s vícebarevnou polychromií. Fasády obytných èástí budov bývají èasto èlenìny lezénovými rámci. Hospodáøské èásti budov mají èastìjí èlenìní arkádovými poli se stlaèenými oblouky. Okna obytných místností mívají bohatí rámování oken. Vdy vak byly ambrány barevnì odlieny od plochy fasády. Pùvodní barevnost fasády má klasicistní statek v onovì (JV. od èp.74). Rùové bosované lisény nesou stejnì barevnou pásovou øímsu. Ploché okenní ambrány jsou rùové a suprafenestra má ve vpadlém rùovém obdélném poli zavìeny bílé tukové girlandy. Plocha fasády má hrubì støíkanou omítku edé barvy, kontrastující s hlazeným tukem architektonických èlánkù. Dalí èasto pouívaná klasicistní kombinace barev na fasádách statkù je edá a bílá. Kontrast je opticky podtren povrchovou úpravou hladkého bílého tuku a hrubì støíkané omítky edé barvy. Tento výrazový prostøedek byl uplatnìn K.I.Dientzenhoferem u øady kostelù na Broumovsku a je dosud zachován na fasádách broumovského klátera i na fasádách kostelù mimo broumovskou kotlinu (napø. poutní kostel Panny Marie Pomocné v Teplicích nad Metují). V Broumovì jsou dosud zachovány patrové domy z období barokního klasicismu, které mají tyto dvoubarevné edobílé fasády stejnì tektonizovány jako selské statky. Dvoubarevné a strukturálnì rozliené provedení fasády má napø. selský statek v onovì (na køiovatce hlavní silnice a cesty k Romitálu). Støení trojúhelný tít s hrubì nastøíkanou omítkou edé barvy je rámován lisénem v bílém tuku. Okna mají bílou tukovou ambránu a v suprafenestøe bílý èabrakový motiv. V dolní èásti títu je slepé okno s figurální malbou Nejsvìtìjí Trojice. Fasáda pøízemí je architektonicky a barevnì øeena ve shodì se títem. edobílé barevné øeení fasády má i stodola s vjezdem do selského dvora v onovì è.p. 33 a èp.34. Stodola je z r.1874, obytné stavení z r.1865. Fasáda stodoly je èlenìna arkádovými poli se stlaèenými oblouky, vjezd je zasazen v pravoúhlém poli. Portál vjezdu, pilastry, oblouky arkád a pásová øímsa mají rámování v bílém hladkém tuku, který kontrastuje s edou støíkanou omítkou. Velká èást selských a církevních statkù mìla v 18. stol. i pozdìji fasády nahozeny probarvenou rùovou omítkou, obsahující èervený písek z místních zdrojù. Architektonické èlánky (ambrány, pásové øímsy, pilastry, lisény aj.) byly pøetukovány jemným bílým tukem. Vápenný nátìr architektonických èlánkù byl bílý, 83
Vesnice - krajina - lidé
na plochách rùový. Tak je to napø. na obytném stavení z r.1754 statku u kostela v Boanovì, nebo na statcích èp.263 a 264 v onovì. Klasicistní výzdoba fasád pouívala u obytných èástí pøízemních stavení i nadokenní vlysy s plastickým ornamentem tvoøeným rozetami a rozvilinami. Tyto vlysy bývaly z pálené hlíny jako napø. na statku v Boanovì. Okenice mìly døevìnou møíku s vyøezávanými doplòky. Torzo se zachovalo na pø. u okna ve títu na domì pøi silnici v Boanovì. Pùlkruhová okénka ve títech mìla vìtinou paprskovité nebo vìjíøovité èlenìní. Niky ve títech bývaly zasklené s døevìnými rámy. Bohatì profilovaný a v obrysu vykrajovaný rám niky má statek v onovì. Jedním z efektních architektonických èlánkù hospodáøských stavení selských dvorcù byly toskánské pískovcové sloupy s klenutými pasy. Objevují se jak v exteriéru u otevøených kolen, tak i v klenutých síních, kde nesou schoditì zpøístupòující svìtnici v patøe nad síní. Mimoøádnì architektonicky pùsobivá je kolna statku èp.49 v Boanovì nebo kolna otevøená do dvora statku ve Velké Vsi. Toskánské sloupy má napø. interiér sínì èp.263 a 264 v onovì nebo èp.24 v Bøezové. Toskánské sloupy lze vidìt i v dvoulodích klenutých stájí. Literatura: Gertrud Dimter, Hildegard und Adolf Kahler, Die Gemeinde Schönau. Herausgeber: Heimatkreis Braunau / Sudetenland, e.v. 8550 Forchheim, Paradeplatz 2. Jaroslav Èechura, Broumovská rebelie, NLN,s.r.o., Praha 1997. Milada Vilímková, Stavitelé palácù a chrámù, Krytof a Kilián Ignác Dientzenhoferové, Vyehrad, Praha 1986. 1 2 3 4
podobizna, pøipisovaná Janu Petru Molitorovi, je v Zámecké obrazárnì Lobkowiczù v Mìlníce státní oblastní archiv Zámrsk, Vs Broumov, kniha 216-217 Ves onov leí 5 km východnì od Broumova V roce 1752 zaèali pláteníci zavádìt nové jemnìjí druhy technik tkaní. Od roku 1754 slavil cech ve vesnicích svátek spoleènì. 5 Napø. rodové jméno Birke (Bürke, Bürkhe) se uvádí v Otovicích ve druhé polovinì 16.století, kdy zde rytíø Bürke vlastní dvorec. Urbáø z roku 1602 uvádí v onovì jméno Birke. V popluním výkazu z roku 1676 se mezi uvádìnými jmény sedlákù v Schönau vyskytuje Andreas Bürke. V publikaci Die Gemeinde Schönau pak v letech pøed 2.svìtovou válkou jsou v onovì uvádìni u usedlostí Birke Arnold, Birke Franz, Birke Josef,Birke Adolf, Birke Richard a Birke Anton. Jméno George Güntzel se objevuje v urbáøi z roku 1677, kdy zakupuje rychtáøství v onovì. Dále se objevuje v roce 1680, kdy byl v Broumovì sat v souvislosti s potlaèením selské rebelie. Rodové jméno se pak prùbìnì vyskytuje v dalích stoletích a do let pøed 2.svìtovou válkou. Pøísluníci rozvìtveného starého rodu Erberù jsou zmiòováni v urbáøi z roku 1631. Nìkteøí mìli u jména pùvod, jako napø. Erber z Gabelu (v Orlických horách) nebo rozíøení po praotci Tadeái: Thesa Kalle, Thesa Albin, Thesa Franze. V popluním výkazu z roku 1676 se uvádí Matheus Erbe. V nové dobì se uvádí Erber od lomu, Erber od pískovny, Erber od smrku a dalí. Pùvod rodu Pohlù (Pohl, Pollen, Pole), uvádìných v urbáøi z roku 1602 i 1631, je patrný z oznaèení Pohl z Lena. Pøi tvorbì pøízvisek se uívalo té jmen praotcù, jako Pohl Heinrich Tone, Pohl Naza Bena Albin apod. U bohatì rozvìtveného rodu Pohlù se uvádí i pøízviska Pohl od køíe (u domu stával velký døevìný køí) nebo Pohl od vøetánka apod.
84
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Boanov èp.228, okr Náchod - èást vlevo z r.1900, èást vpravo z r.1862
Boanov èp.49, okr. Náchod - iniciály JL - vlevo schody
onov èp.33 a 34, okr. Náchod - dolní (jiní) èást vesnice s èp.33 a 34, vjezd do dvora má dataci 1874 a iniciály AB (Adolf Birke). Vpravo vpøedu obytná èást z r.1865, foto 1998 85
Vesnice - krajina - lidé
Boanov - statek u kostela - síò z r.1754
onov, okr. Náchod - statek na východní stranì silnice (ve svahu, JV od èp.74) na severní stranì dvora je toto stavení, vøedu obytné, vzadu klenuté stáje, empírová fasáda
Vernéøovice èp.101, okr. Náchod - verneøovická lípa u èp.101, r.1834 86
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
onov èp.250 a 251, okr. Náchod - statek na východní stranì silnice, majitelem byl Richard Birke, (foto 1998)
Bøezová èp.24, okr. Náchod - dùm Aloise Jiráska, v tomto domì pracoval na svých románech z kraje
87
Vesnice - krajina - lidé
88
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Roubené stodoly na území okr. Ústí nad Orlicí (Pøedbìná zpráva z prùzkumu) Radim Urbánek - OkÚ Ústí nad Orlicí, Referát kultury, mládee a tìlovýchovy Úvod Vývoj sídel a utváøení jejich vzhledu výraznì ovlivòují hospodáøské objekty, co platí stejnì jak pro prostøedí vesnické, tak v malých mìstech, pøedevím v jejich pøedmìstských èástech. Z urbanistického hlediska patøí mezi nejvýznamnìjí hospodáøské objekty pøedevím stodoly. Tato skuteènost vyplývá z jejich mnohdy znaènì velké hmoty a z jejich pøímého vlivu na vytváøení charakteru konkrétního sídla místo stodoly v pùdorysné skladbì usedlosti a dále v prostoru vesnice nebo malého mìsta, kde její poloha ovlivòuje výjezdy do polí, umístìní ovocných sadù, vynucuje si budování vjezdù v prùèelí pod patrovými komorami (sýpkami), atd. Ráz sídla se stodolami a bez stodol je zcela nesrovnatelný. Jako pøíklad lze uvést dva protipóly: Dobré u Volar (okr. Prachatice), kde díky alpské formì domu ádné stodoly nejsou a Hrubá Vrbka (okr. Hodonín), resp. z mìstského prostøedí Ústí nad Orlicí s øadou stodol1 . Dùvodem tohoto soupisu je potøeba dokumentovat dnes ji velmi malý zbytek roubených stodol na vymezeném území - zaznamenána existence 41 - a tak o nich obdret základní pøehled. Jeho vyhodnocením získat informace potøebné ke zváení a zdùvodnìní, u kterých objektù pøistoupit k podání návrhu na prohláení za kulturní památku, a tak provést nejnutnìjí kroky vedoucí k jejich právní ochranì. Z hlediska funkce je lze oznaèit za stavby slouící k mlácení a ukládání obilí a vymlácené slámy. Stavebnì lze tyto objekty definovat jako samostatnì stojící stavby, které mohou být vnitøní dispozicí jednoprostorové, tj. tvoøené pouze mlatem, anebo víceprostorové, kdy jsou na jejich mlat, resp. mlaty, z jedné èi obou stran napojeny pøístodùlky, zvané v sledovaném území té perny. Tyto jednotlivé prostory oddìlují roubené nebo bednìné pøíèky, tzv. oplotnì, které vak v nìkterých pøípadech ji neexistují, nebo byly odstranìny v dobì, kdy docházelo ke zmìnì vyuití objektu. Poté, co potøeba provádìt výmlat ji byla malá èi vùbec ádná, zaèaly se stodoly vyuívat pøedevím ke skladování zemìdìlského náøadí a strojù èi rùzných jiných vìcí pouívaných v hospodáøství. Stodola bývala souèástí vìtiny usedlostí2 . Jejich nynìjí poèet, pøedevím stodol roubených, mùeme oprávnìnì pokládat za katastrofální, zvlátì porovnáme-li jej s mnostvím tìchto staveb, tøeba jen v období krátce po II. svìtové válce, kdy je jetì moné nazývat zemìdìlství na vesnici tradièním. Z tohoto dùvodu bylo pøiblinì pøed ètyømi lety zahájeno zjiování stavu roubených stodol na území dneního okresu Ústí nad Orlicí. Vybrané území je mj. té vhodným reprezentantem pohranièních sudetských oblastí. V první fázi je provádìn pouze jejich soupis. V dalích budou vechny tyto stodoly dokumentovány popisnì, fotograficky a mìøicky. Bude zjiována jejich pùvodní stavební plánová a mapová dokumentace. Sledováno bude øeení nosných konstrukcí, pùdorys, zjiován bude jejich stavebnì technický stav. První poznatky a nìkteré souvislosti jsou uvedeny v této zprávì. Protoe se jedná o zjitìní stavu, tedy pøedevím jejich poètu se základním rozliením podle znakù rozeznatelných z vnìjku, není zde vìnována dalí pozornost vazbì krovu, vnitøní dispozici, pøípadným souvisícím tesaøským konstrukcím, které krov vynáejí, atd. Nejstarí roubené stodoly Velká èást dneního orlickoústeckého okresu je územím, kde se stavìly nejstarí roubené stodoly, tj. stodoly polygonální.Bohuel do dnení doby se nezachovala ani jediná3 . Je nám vak známa existence tìchto staveb ve zdejích vesnicích podle kresebných, mapových, fotografických a písemných dokladù. Kresebnì jsou zachyceny napø. polygonální stodola u èp. 78 v Dolní Dobrouèi nebo polygonální stodola v Èeské Tøebové nebo jejím okolí. Obraz polygonální stodoly u èp. 78 v Dolní Dobrouèi je uloen v budovì Obecního úøadu Dolní Dobrouè. Dle informace pamìtníkù zanikla tato stavba poárem ji pøed II. svìtovou válkou. Obraz stodoly v Èeské Tøebové je ve vlastnictví Øímskokatolické farnosti v Èeské Tøebové a nachází se v budovì její fary. Fotograficky jsou dokumentovány polygonální stodoly v Tisové4 . Relativnì pøesný pøehled o rozíøení polygonálních stodol pak získáme z map stabilního katastru5 . Dosud bylo provedeno zjitìní stavu polygonálních stodol na mapách stabilního katastru 103 vsí dneního okresu Ústí n.O.6 . I na nynìjích katastrálních mapách lze najít polygonální stodoly. Jistìe jde o zákresy ji neexistujících staveb, ale jejich pùdorys je na tìchto mapách stále vyznaèen jako stavební parcela7 . 89
Vesnice - krajina - lidé
Dalím prostøedkem k výzkumu roubených stodol je stavební plánová a mapová dokumentace. Mnoho plánù z konce 19. století zachycuje stodoly zdìné, pilíøové a bednìné 8 . Dochované roubené stodoly9 Svým vzhledem je polygonálním stodolám velmi blízká a vývojovì na nì navazuje stodola usedlosti èp. 60 v Sopotnici. Má nízké roubené stìny a strmou jednostrannì valbovou støechu. Je pøíènì prùjezdná s trojdílnou dispozicí (pøístodùlek-mlat-pøístodùlek). Dalí stodoly s nízkými roubenými stìnami, ovem ji kryté sedlovými støechami, se dochovaly ve vsích Boín, Bystøec, Bystøíèek, Èeské Libchavy1 0, Dlouhoòovice, Herbortice (dvì stodoly), Horní Heømanice, Kunvald, Letohrad-Orlice, Línice, Luková, Píseèná (dvì stodoly), Pøívrat (dvì stodoly), Øetová, Sopotnice a Stráná. Tato skupina zahrnuje stodoly, jejich roubené stìny nepøesahují výku pøiblinì 1,5 a 1,7 m. Celkovì 19 stodol. Stodoly s vysokými roubenými stìnami jsou dochovány ve vsích Dolní Èermná, Dlouhá Tøebová, Horní Sloupnice, Lukavice, Øetová, Øetùvka, Sopotnice (dvì stodoly), Stráná, Vlèkov a ve mìstì amberk. Výka roubených stìn stodoly zahrnutých do této skupiny pøesahují výku vymezenou u pøedchozí skupiny stodol. Celkovì 11 stodol. Malé roubené stodoly stojí dodnes ve vsích Bystøec, Dolní Èermná, Koldín, Kunvald, Mladkov (dvì stodoly), Moravský Karlov, Petrovice, Píseèná, Øetová a Sopotnice. Do této skupiny jsou øazeny ty, které mají jeden mlat a jeden pøístodùlek nebo jsou bez pøístodùlku a jejich pùdorys nepøesahuje rozmìr 5 x 5 m. Celkovì 11 stodol. Otazník nad roubenými stodolami V dnení dobì jsou nejvánìjími problémy roubených stodol jejich stavební stav (ve vìtinì pøípadù patný) a vyuití tak, aby jím nebyly tyto objekty dále znehodnocovány a pokozovány. K tomu nutno vzít v úvahu skuteènost, e v pøípadì vìtiny tìchto staveb pak jakékoliv vyuití chybí, pomineme-li jejich uívání k odkládání nepotøebných vìcí a garáování traktorù nebo jiných zemìdìlských strojù. Tyto hospodáøské stavby jsou dùleitou (co vyplývá z jejich pùvodního významu v tradièním zemìdìlství) a zároveò velmi ohroenou souèástí naí hmotné lidové kultury (co zase souvisí s absencí jejich smysluplného vyuití v této dobì). Právì proto je zcela zásadní, spoleènì s vlastníky, hledat pro roubené stodoly nové vyuití, nebo bez nìj se stanou mrtvým dokladem minulých dob, odsouzeným k postupnému zániku. Památková péèe splní svùj úkol ve vztahu k roubeným stodolám (z irího pohledu samozøejmì nejen k nim, ale ke vem památkovì hodnotným objektùm), podaøí-li se jí v dnení dobì chránit tyto stavby zpùsobem, který nebude bránit jejich novému smysluplnému a pøimìøenému uplatnìní. 1 V Ústí n.O. tvoøily zdìné stodoly dlouhou øadu v místì poblí dnení Jilemnického ulice. Jejich demolici dolo v prùbìhu 60. a 70. let 20. století, kdy zde vyrostlo panelové sídlitì pøíznaènì zvané Heèmanda. 2 Pojmem usedlost je zde mínìna usedlost zemìdìlská a to ve vesnickém prostøedí, popø. v okrajových èástech malých mìst 3 Poslední polygonální stodoly na tomto území zanikly v 70. letech naeho století. Jednou z posledních byla stodola u èp. 11 v Kerharticích 4 Autorem nìkolika fotografií poøízených v letech 1892-4, které zachycují lidové stavby na Vysokomýtsku, byl Vratislav Votrubec, èlen národopisného hnutí konce minulého století (podílel se na sbìrech národopisného materiálu v rámci pøípravy Národopisné výstavy èeskoslovanské). Tyto snímky, mezi nimi jsou i fotografie polygonálních stodol, má ve svém depozitáøi Okresní muzeum ve Vysokém Mýtì. 5 Zámìrnì je zde uvedeno, e jde o relativní pøesnost. Na mapách SK jsou nìkteré polygonální stodoly zaznamenány jako obdélné. E. Balá v èlánku Mnohoboké stodoly v indikaèních skicách stabilního katastru, in: Èeský lid, 1964, uvádí tabulku, z ní vyplývá, e na mapách SK obcí Tisová a ichlínek polygonální stodoly zakresleny nejsou. Pøi seznámení se s mapami SK dojdeme ke stejnému závìru. Pøitom v obou obcích existovaly. V Tisové stála u èp. 50 a zboøena byla v roce 1958. Dokladem existence víceboké stodoly v ichlínku je podle E.Baláe publikování její fotografie v brource >>Deutsche Bauernhäuser aus Mähren<<, Olomouc, 1937, na køíd. Pøíloze II (popis. èís. není uvedeno). 6 Víceboké stodoly byly zakresleny ve vsích: Albrechtice, Bìstovice, Èenkovice, Èeské Heømanice, Dlouhá Tøebová, Dobøíkov, Dolní Dobrouè, Horní Dobrouè, Javorník, Lhùta, Lubník (pravdìpodobnì polygonální stodola uzavøená do dvora), Luková, Nìmèice, Rybník, Slatina, Sloupnice, Sruby, Sudislav nad Orlicí, Svatý Jiøí, Vanice, Vlèkov, Vodìrady a Vraclav (celkem 23 lokalit). Naopak k negativnímu zjitìní dolo v pøípadì map stabilního katastru následujících vsí okresu Ústí nad Orlicí: Anenská Studánka, Bìstovice, Bohousová, Brandýs nad Orlicí, Brteè, Buèina, Bystøec, Cotkytle, Èernovír, Èeská Tøebová, Èeské
90
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998 Petrovice, Èervená Voda, Èeské Heømanice, Èeské Libchavy, Dlouhoòovice, Domoradice, Dolní Heømanice, Dolní Houovec, Dolní Tøeòovec, Dbánov, Hejnice, Helvíkovice, Hnátnice, Horní Heømanice, Horní Houovec, Horní Tøeòovec, Hrádek, Hruová, Jamné nad Orlicí, Janovièky, Jehnìdí, Kláterec nad Orlicí, Knapovec, Kníøov, Koldín, Kosoøín, Krasíkov, Kunvald, Lankroun, Libecina, Litice nad Orlicí, Lhùta, Libecina, Lukavice, Mladkov, Mostek, Nìmèí, Nová Ves (u Zámrsku), Orlièky, Orlov, Ostrov, Oucmanice, Pastviny, Petrovice, Píseèná, Pøívrat, Rudoltice, Rvitì, Øetová, Sázava, Seè, Sedlec, Skuhrov, Skrovnice (Malá a Velká), Sopotnice, Svatý Mikulá, edivec, Tatenice, Tìchonín, Tisová, Trpík, Turov, Ústí nad Orlicí, Vermìøovice, Vraèovice, Záchlumí, Zálí, Zámrsk a Záøecká Lhota (celkem 80 lokalit). 7 Konkrétnì lze nalézt pùdorysné vyznaèení polygonálních stodol kupø. na katastrálních mapách vsí Horní Sloupnice a Sruby. Tyto mapy spadají do druhé poloviny 70. let naeho století, ale zachycují stav starí. Ani jedna ze stodol v té dobì ji neexistovala. 8 Existují napø. stavební plány stodol z archivù stavebních úøadù v Brandýse n.O. a Èervené Vodì. Nejde vak o stodoly roubené, ale bednìné. 9 Pro základní rozliení dochovaných stodol byl zvolen velmi jednoduchý zpùsob, který vychází ze zásady, e je tøeba nejprve provést prostý soupis bez dokumentace vyadující v mnoha pøípadech organizaènì sloité (vìtinou v pøípadech, kdy vlastník nebydlí v usedlosti, k ní objekt patøí) zajitìní vstupu do objektu. Po dokonèení soupisu bude následovat dokumentace podrobnìjí, její dùleitou souèástí bude zaznamenání nosné tesaøské konstrukce. Z této dokumentace bude odvozeno vhodnìjí rozliení stodol, které ji nebude zamìøeno pouze na znaky vyplývající z jejich vnìjího vzhledu. 10 Bohuel v listopadu 1998 byla provedena její demolice, po ní ze stodoly zùstalo jen její torzo zakryté provizorní pultovou støechou. Literatura: Balá, E.: Mnohoboké stodoly v indikaèních skicách stabilního katastru, in: Èeský lid, 1964 Balá, E.: Vznik a vývoj polygonálních stodol, in: Èeskoslovenská etnografie 9, 1961 Frolec, V. - Vaøeka, J.: Lidová architektura/encyklopedie, Praha, 1983 Frolec, V.: Lidová architektura na Moravì a ve Slezsku, Brno 1974 Kramaøík, J.: Krovy s høebenovou vaznicí na èeských venkovských stavbách, in: Èeský lid, 1963 Kuèera, M. - Teplý, J.: Buèina - domy a lidé, ObÚ Buèina 1997 Mencl, V.: Lidová architektura v Èeskoslovensku, Praha 1980 tìpán, L.: Chalupy, zemìdìlské a technické stavby lidu na Chrudimsku, KSSPPOP Pardubice 1987 tìpán, L.: Klíè od domova, Hradec Králové 1991 tìpánek, L.: Vývoj stodol irí oblasti Královéhradecka a Orlických hor, in: Vìdecké práce zemìdìlského muzea 5, 1966 tìpánek, L.: Pøíspìvek ke zjitìní a problematice polygonálních stodol na severní Moravì a ve Slezsku, in: Èeský lid 57, 1970 kolektiv: Vysokomýtsko, Vysoké Mýto 1931
91
Vesnice - krajina - lidé
Pøíloha: Polygonální stodoly v okr. Ústí nad Orlicí: L ok a lit a
P olygon á ln í j ed n ost r
Albrechtice
Z p ù sob d olozen í
P ozn á m k a
MSK
1 pìtiboká
ob ou st r a n
2
Bìstovice
6
MSK
1 zdìná
Buèina
1
Vysokomýtsko
na mapì SK není
MSK
pìtiboká (pravd.)
MSK
pìtiboká
Èenkovice
1
Èeské Heømanice
1
Dlouhá Tøebová
4
MSK
Dobøíkov
1
MSK
Dolní Dobrouè
2
9
MSK, Mencl, J
Horní Dobrouè
5
2
MSK
Horní Libchavy
?
?
Mencl
Javorník
3
10
MSK
1
Mencl, J
Kerhartice Lankroun
1+1pravd.
Lhùta
MSK, tìpánek 1
MSK
Lubník
pravd. v rámci ètyøb. dvorù
MSK
Luková
v rámci ètyøbokých dvorù
MSK
Nìmèice
1+?
?
Ostrov
MSK Mencl
Plchùvky
Balá
Rybník
1
MSK
Skoøenice
1
Vysokomýtsko
Slatina
1
3
MSK
Sloupnice (Horní a Dolní)
3
3
MSK, J
4
MSK, J
Sruby Sudislav n. Orl.
1
MSK, Mencl
Svatý Jiøí
1
MSK
Tatenice 1
Tøebovice
1
Vodìrady
Zichlínek
Votrubec, Balá
na mapì SK není
Mencl
Vanice
Vraclav
+1 v rámci dvora
tìpánek
Tisová
Vlèkov
k dispozici jen èást mapy
1
1
MSK
2
MSK
3
MSK MSK Mencl, Balá
77 polygonálních stodol doloeno konkrétnì, nejménì 7 doloeno pravdìpodobnì. Legenda: Balá J Mencl MSK tìpánek
- uvádí Emanuel Balá v èlánku Mnohoboké stodoly v indikaèních skicách stabilního katastru, in: ÈL, 1964 - jinak (napø. na souèasných katastrálních mapách,
) - zmiòuje V.Mencl v díle Lidová architektura v Èeskoslovensku, str. 318 - mapa stabilního katastru - uvádí L.tìpánek v èlánku Pøíspìvek ke zjitìní a problematice polygonálních stodol na severní Moravì a ve Slezsku, in: ÈL 57, 1970 Votrubec - zachycena na fotografiích poøízených v letech 1892-4 Vratislavem Votrubcem Vysokomýtsko - fotografie v publikaci Vysokomýtsko. Stodola z Buèiny zachycena na str. 35 a stodola ze Skoøenice na str. 90.
92
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
1-Velmi dùleitým pramenem k poznání lidových staveb je fotografická dokumentace z období pøípravy národopisné výstavy èeskoslovanské. Snímek zachycuje polygonální stodolu z Vysokomýtska. Foto: Vratislav Votrubec, 1892
2 - Torzo polygonální stodoly z Kerhartic (stávala u usedlosti èp.11), bývalé nemovité kulturní památky r.è.3796. Foto: archiv Památkového ústavu Pardubice, 60.léta 20.století
3 - Stodola obdélného pùdorysu z Výprachtic (stávala u usedlosti èp.162), bývalá nemovitá kulturní památka r.è.4102. Foto: Archiv Památkového ústavu Pardubice, 60.léta 20.století 93
Vesnice - krajina - lidé
04 - Torzo stodoly obdélného pùdorysu z Výprachtic. Detail rybinového spojení trámù roubìní palety vjezdu do tenýøe, který tvoøí zároveò pøechod do oplotnì. Foto: Jiøí Slavík, zaèátek 80.let 20.století
5-Torzo stodoly obdélného pùdorysu z Bystøice. 1995
94
6-stodola obdélného pùdorysu z Èeských Libchav (stojí v areálu èp.30). Díky zpùsobu osazení vjezdových vrat ji lze ozbaèit za paletovou (paleta vjezdu má hloubku pøiblinì 40 cm)
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
7 - Stodola obdélného pùdorysu z Horních Heømanic (stojí u domu èp.43). Nízké roubené stìny, strmá støecha a velmi výrazné zvýení støechy nad vjezdem jí dodávají archaický vzhled. Foto: Urbánek, 1993
8 - Stodola obdélného pùdorysu z Píseèné (stojí u domu èp.66). Dvojnásobný rozmìr pøístodùlku vlevo od mlatu (oproti obvyklému) je dán rozíøením stodoly o kolnu. Foto. Miroslava Cejpová, 1992
9 - K malým stodolám se øadí i tato z dvou dochovaných v Mladkovì (stojí u domu èp.110). V období mezi svìtovými válkami byla zvýena bednìnými stìnami, co souviselo s jejím dalím vyuitím - k uloení sena. Foto: Urbánek, 1995 95
Vesnice - krajina - lidé
10 - O tom, e zmìna vyuití vyvolávala úpravy malých roubených stodol, svìdèí také tato stodola z Petrovic u Lankrouna (stojí u domu èp.30). Kromì zvýení bednìnou stìnou (prostor byl vyuit k uloení sena) byla rozíøena v pravé èásti o kolnu. Foto: Urbánek, 1995
11 - Pùvodní malá stodola obdélného pùdorysu v Bystøeci (stojí u domu èp.115) byla rozíøena o mlat uzavøený pilíøovou konstrukcí s bìdnìnými výplòovými poli. Tato mladí èást na první pohled pùsobí ruivì, ale je tøeba si prohlédnout stodolu z rùzných úhlù ... Foto: Miroslava Cejpová, 1992
96
12 - ...pøi pohledu z druhé strany zvýení støechy nad vjezdem a s tím souvisící bednìné "polopatro" nièím nevyboèují z obvyklého hmotového rámce stodol vybudovaných tradièním stavitelstvím. Foto. Miroslava Cejpová, 1992
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Dalí památkovì hodnotná vesnická sídla v jiních Èechách návrhy na ochranu pod èarou Ing. Stanislav Dvoøák PÚ v Èeských Budìjovicích Blanice, okr. Strakonice Obec Blanice (pùvodnì Velká Blanice) u Bavorova (cca 15 èp.) je pøipomínaná k r.1274 jako ves s farním kostelem sv. Jiljí, kterému byly podøízeny fil. kostely v Bavorovì a Vitìjovicích (pùvodnì Vitìjicích). Obec mìla velký význam pro rod Bavorù za Bavora III. (1289-1318). Zaujímala strategické místo na tehdejí významné køiovatce cest. Po zakoupení panství Romberky (1334) by lo zbudováno mìsto Bavorov s dìkanským kostelem pøi pùvodním románském bavorovském hradu. Tento hrad byl po dostavbì Helfenburka (1360¨) ponechán k úplnému zániku. Rovnì Blanice ztratila v této dobì svùj význam. V místopise kraje Prácheòského najdeme dále informaci o tom, e Petr ze Zázele r.1544 vkládá m.j. do obnovených desek zemských. Z doby zaloení vesnice se dochoval jenom kostel sv. Jiljí, zaloený pùvodnì v 2.polovinì 12.století. Loï byla vak kolem r.1280 nahrazena novou, románský presbytáø pak v l. 138590 za Jana z Romberka pøíènou lodí a novým presbytáøem obdélného pùdorysu s pìti opìráky pro dvì klenebná pole. Pro souèasnost je podstatné to, e vesnice se nám dochovala v konzervovaném rozsahu, i kdy architektura zástavby je dnes výhradnì zdìná a novovìká. Lze zde najít jen málo fragmentù starích, tedy barokních staveb. Pøesto je skladba øady tøí sousedních usedlostí ojedinìlá zejména prùèelím, které typovì navazuje na slohové barokní plánové uspoøádání (viz napø. dvùr èp.176 pøi hradu Borotín u Tábora), kdy prùèelí je tvoøeno postranními títovými objekty a symetrickou slohovì zdobenou vjezdovou branou a brankou v ohradní prùèelní zdi. Atmosféra obce je mimoøádnì intimní. Lze se domnívat, e k tomu pøispívá zejména ta skuteènost, e obec je situována na mírném ostrohu nad øíèkou a není prùjezdná. Silnice zde konèí, chceme-li vak vykroèit alespoò polní cestou smìrem k Bavorovu, nenalezneme ádný mostek pøes øíèku. Zdejí skupinka usedlostí pøi øíèce Blanici napovídá, e zde býval pøes øeku pouze brod. Nepochopením a nedocenìním zdejí urbanistické hodnoty vak v nedávné dobì dolo k nìkolika ruivým stavebním poèinùm, a to postavením 2 rodinných domkù v tìsné blízkosti kostela a rekonstrukci zemìdìlské usedlosti èp.6 v bakelitovém slohu na penzion. Tuto situaci je moné zmírnit zmìnou nátìru na jakýkoliv pastelový. Rovnì tak lze starobylý ráz vsi doplnit dílèími rekonstrukcemi zbytkù pozdnì barokního pýcharu a brány pøi èp.7 a domnìlých zbytkù fary (snad èp.8) s ohradní zdí jejího areálu. Závìrem mùeme øíci, e pøes uvedené nedostatky jsme zde míru urbanistické a historické hodnoty sídla oprávnìni hodnotit jako mimoøádnou a z tohoto dùvodu byla vesnice vytipována k zaøazení do seznamu vesnických památkových rezervací. Únice, okr. Strakonice Ves se nachází 7 km severnì od Strakonic. Velmo Bavor III., jemu náleela, ji podle historických pramenù r.1308 daroval øádu sv. Jana (Johanitským rytíøùm). Znamená to, e ves byla v té dobì ji jistì nìkolik desítek let existující a s prosperujícím zabìhnutým polním hospodaøením. Z toho lze dále odvodit, e ves náleí románské vlnì kolonizace. Dalí zmínka o vsi je datovaná k r.1569, kdy se sdìluje, e ves náleí do tzv. estého rychtáøského panství øádu Johanitù ze Strakonic (celkem jich bylo asi 15). Vesnice není sice pozoruhodná ádnou vyjímìènou slohovou, církevní nebo civilní architekturou, ale je vývojovì zakonzervována od doby kolem r.1900. Hospodáøským a spoleèenským centrem zde nepochybnì byla usedlost èp.1, dnes klasicistního vzhledu, která vak v sobì ukrývá pozùstatky renesanèní dispozice obytného domu, zaklenutá nejen v pøízemí, ale i v patøe. Za vstupem do domu se nachází rozlehlá støedová hala s otevøeným schoditìm do patra. Pozoruhodné jsou i kápì valených kleneb stájí s omítkou ve hrotech vytaenou do krucifixù. Zvlátní je i usedlost èp.6, která hmotou obytného domu vyboèuje z místní typologie a pøipomíná stavby na Jesenicku. Uvedené skuteènosti si jistì zaslouí pozornost a jejich dalí studování bude pouze otázkou èasu. Vesnice je ulicová, prùjezdná, zdá se, e vechny usedlosti jsou trvale obývány. Strategicky výhodná poloha u Strakonic bude asi v budoucnu stimulem pro zahuování a pøestavby objektù, take souèasný cca 100 let konzervovaný stav bude bez monosti urbanistického ovlivnìní ukonèen. Obec má asi 20 èp. Její 97
Vesnice - krajina - lidé
výjimeènost spoèívá nejen v témìø úplné intaktnosti, ale také v tom, e nìkteré objekty jsou zde postaveny z vápencového lomového kamene renì, take vnímavý pøíchozí se tu ocitá v nezvyklém prostøedí. Vesnice byla zaøazena mezi budoucí VPZ.
Blanice èp2 - celkový pohled, ve fasádì patrny nerovnosti postarí tukové výzdobì
Blanice èp.3 - celkovì degradované prùèelí
Blanice u èp.7 - fragmenty zemìdìlské usedlosti
Blanice èp.1 - zdìný plot pøedzahrádky
Blanice - prùhled pøíjezdovou silnicí od jihu
Blanice èp.3 - zemìdìlská usedlost, východní + severní strana 98
Blanice èp.7 - torzo zemìdelské usedlosti
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Blanice - kostel sv.Jiljí, celkový pohled
Blanice èp.3 - tvar vjezdové brány okraden o trojúhelníkový tít a 3 èoèky
99
Vesnice - krajina - lidé
Únice èp.7 - zemìdìlská usedlost
Únice èp.6 - zvlání hmota obytného objektu zemìdìlské usedlosti
Únice èp.7 - celkový pohled
Únice èp.1 - celkový pohled na prùèelí zemìdìlské usedlosti
Únice - jiní, zúená èást návsi 100
Únice èp.1 a 7 - zemìdìlské usedlosti
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Pøíklady obytných staveb lidové roubené architektury na okrese Beroun PhDr. Helena Mevaldová - Národopisné oddìlení Národního muzea v Praze Území okresu Beroun patøilo k oblasti roubeného domu v Èeských zemích a lidové roubené stavby i zde pøedstavovaly a do poloviny minulého století podstatnou èást obytných i hospodáøských stavení. Jejich doklady - dnes ji prakticky ojedinìlé - nacházíme v terénu pøedevím ve dvou oblastech. První se táhne pøi severozápadní hranici okresu, ve vsích leících uvnitø a na okraji køivoklátských lesù. Druhá se rozkládá podél protilehlé jihovýchodní hranice okresu v oblasti pøiléhající k rozsáhlým Brdským lesùm. Tuto skuteènost potvrzuje i studium mapových dokladù (indikaèních skic èi císaøských otiskù z r.1840). V oblasti Køivoklátské vrchoviny a køivoklátských lesù v øadì obcí výraznì pøevaovala roubená architektura (Kublov, Bøezová, Svatá, Èernín - 61 a 76 % staveb ze døeva). Stejnì tak na severních svazích Brd a na jejich úpatí byly stavby ze døeva zastoupeny ve významném poètu (46 - 93 %)1 . Tyto dvì základní oblasti lidových roubených staveb od sebe oddìluje údolí Litavky a jejího pøítoku Stroupinského potoka, kterým od støedovìku procházela hlavní silnice z Prahy pøes Beroun do Plznì a Norimberku, která tvoøí podélnou osu okresu, smìøující od jz k sv. Na ní leí vìtina mìst a prùmyslových støedisek okresu (Beroun, Zdice, ebrák, Cerhovice; v údolí Èerveného potoka Hoøovice a Komárov), kde se zdìná architektura prosadila nejdøíve; Z dosavadního studia mapových podkladù je patrné, e v severovýchodní èásti okresu zdìná architektura pøevaovala ji roku 1840 a e dosahovala a do nìkterých obcí leících v nejjinìjí èásti Èeského krasu (Byko, Vinaøice, Mìòany, Korno, Slavíky, Bítov). Procento zastoupení roubených staveb zde kolísá od 4 % a do 38 %. V jihozápadní èásti okresu - jinì od linie Kublov, Praskolesy, Libomyl a Velký Chlumec - se také podstatnì více stavìlo z nepálených cihel, jak je zøejmé nejen z terénního výzkumu, ale pøedevím ze statistických údajù.2 Roubený dùm na Berounsku patøí k domu Støedoèeské pahorkatiny a povodí Berounky .Je pøízemní, roubený, komorového typu s èernou kuchyní, chlebovou pecí ve svìtnici, s pøedsazenou lomenicí a s kabøincem ve vrcholu sedlové dokové støechy; usedlost trojstranná, títová orientace.3 V povodí Berounky se objevují i vlivy západoèeské a místní dobové prvky (dvì komory za sebou v podélné ose domu, vydìlený pøístìnek u pøední svìtnice, sdruená okna aj.). Mívá - zejména na Berounsku a zvlátì dnes - málo ozdobných prvkù, a je to bednìné, ozdobnì vykrajované, orámování oken nebo zdobnì skládaná lomenice (obvykle ze svisle nebo støechovitì kladených prken tj. rovnobìnì s rovinou støechy). To èiní tento typ domu nenápadným a chudým a nepøíli atraktivním. Na území okresu Beroun jsem jako etnografka Okresního muzea v Berounì v letech 1984 a 1989, (ojedinìle i pozdìji) provádìla výzkum a dokumentaci lidové roubené architektury. Ve 108 ze 138 sídel okresu Beroun tehdy stálo jetì 152 roubených staveb. Z nich vak byla znaèná èást byla jen torzem pùvodní budovy nebo souboru budov. Dokumentována jich byla témìø polovina z nich (více ne 70, zejména lo o zamìøení pùdorysu), ne vdy vak bylo moné provést dokumentaci takovým zpùsobem, jaký jsem si pøedstavovala. Vìtinu staveb - okolo 30 - pøedstavoval trojprostorový roubený dùm nebo roubená svìtnice takového domu. Po 10 stavbách pøedstavovaly dvoutraktový dùm a dùm s vydìleným pøístìnkem u pøední svìtnice (zde zvaný èasto vejstupek), asi 30 staveb pøedstavovala hospodáøská stavení. Do souèasnosti dochované roubené stavby jsou jen zlomkem stavu zachyceného na indikaèních skicách nebo císaøských otiscích map z roku 1840. Z obcí, které mìly v roce 1840 nìkolik desítek lidových roubených staveb, se do souèasnosti dochovaly obvykle dvì, nanejvý est a jedenáct v jedné vsi. K nejzajímavìjím objektùm patøí pochopitelnì ty, které jsou památkovì chránìny. V tomto pøíspìvku se vak chci zamìøit pøedevím na objekty, které v seznamu památek zapsány nejsou a jsou nìèím výjimeèné. O typických objektech zaznamenaných pøi dokumentaci, kterými jsou trojprostorové domy komorového typu, èasto u bez èerné kuchynì a chlebové pece ve svìtnici, se zmíním se jen pøíleitostnì Podbrdsko, rozsáhlé území, jeho osu tvoøí lesnaté pohoøí Brdy a na nì navazující Høebeny, se rozkládá na území okresù Pøíbram, Rokycany a Beroun. Pokud je v tomto pøíspìvku pouito výrazu Podbrdsko, vdy se vztahuje pouze k té jeho oblasti, která je vymezena hranicemi okresu Beroun. Severnìji poloená oblast Podbrdska na okrese Beroun (oznaèení ji odliuje od oblasti Podbrdska v jihozápadním cípu okresu) se z onìch tøí jmenovaných vyznaèuje nejmením poètem místních dobových 101
Vesnice - krajina - lidé
prvkù a nejménì atraktivními stavbami. Èastìji ne na ostatním území okresu zde bylo moné najít roubené domy v koichu, povalové stropy v komorách nebo vnìjí stìny stavby obílené pøímo na trámy (ty ji z terénu prakticky zmizely). Mezi takové typické trojprostorové domy patøil napøíklad jeden z nejstarích datovaných objektù na okrese - dùm ve Lhotce u Lochovic èp.33. Datování 1727 je vyryto na trámu ve svìtnici, dùm vak byl ji v 80.letech uvnitø znaènì pøestavìn (pøesunuty pøíèky v síni a komoøe). Podobných trojprostorových domù je moné zde zaznamenat více (Bìtín 8, Podbrdy 37, Osov 40, Lhotka u Lochovic 25, - se dvìma komorami za sebou). Trojprostorový dùm v koichu v Osovci èp.22 je zajímavý nejen svými malými rozmìry (ve svìtnici 3,80 x 3,97 m ilo a spalo jetì v polovinì tohoto století a 5 lidí), ale zejména konstrukcí títu. Tvoøí ho svislé tyèe proplétané povøísly, tj. slamìnými provazci. Dispozici dodateènì rozvinutou pozdìjí pøístavbou mìl také roubený obytný dùm v Osovci èp.14 (zboøen v 90.letech) s dodateènì pøistavìným zdìným zadním traktem (komora, sklep, kùlna) a se zdìnými hospodáøskými budovami pod jednou støechou. Jednoduchou avak zajímavou dispozici mìl roubený objekt výmìnku u statku v Neumìtelích èp.l8. Dvouprostorová obytná èást, pøedìlená na dvì nestejnì velké prostory ve tvaru L, navazuje pøímo na mlat a stodùlku, vstup do obytné prostory je ze títové stìny - tudy vede chodníèek, zápraí, podél hlavního obytného domu. Výmìnek je orientován kolmo k tomuto domu, zadní okapovou stìnou podél hlavní komunikace, druhá okapová stìna je nádvorní - uzavíral ze ètvrté strany dvùr. V oblasti Køivoklátské vrchoviny a køivoklátských lesù se èastìji ne v oblasti severovýchodního Podbrdska uchovala celá stavení a soubory staveb, lomenice u zachovaných domù jsou podstatnì ozdobnìjí ne u pøedchozí oblasti. Nejtypiètìjí je v tomto smìru obec loukovice, s øadou staveb zapsaných v seznamu památkové péèe. Dále obec Hudlice s domkem J.Jungmanna a dvoutraktovým obytným domem èp.19. Stavbám v tìchto obcích byla také vìnována pozornost v literatuøe.4 Památkovì chránìný objekt je také v Niboru a v Chyòavì èp.85. V této obci také stávala roubená kola s dokovou støechou, zboøená na poèátku 60.let (Její fotografie jsou dochovány). Rozsáhlý roubený dùm s rozvinutým pùdorysem v Bøezové èp.7 je zbytkem rozsáhlého statku, v nìm ji témìø vechny hospodáøské budovy byly pøestavìny na kamenné stavby, roubený výmìnek byl zboøen 1940, doková støecha byla vymìnìna za eternitovou krytinu v r.1937. V dobì dokumentace obsahovala pøední èást domu dvì svìtnice umístìné za sebou, které mìly délku 3,25 m a 3,30 m; pøední nebyla vytápìná, druhá svìtnice mìla na vnìjí stranì kamenné stìny (sousedící s pùvodní èernou kuchyní) zachováno vydutí kamenné pece. Pùvodnì moná obì svìtnice tvoøily jednu místnost, na roubené stìnì není patrné zabudování pøíèky. Ve støední èásti domu byla síò (z ní èást plochy zabíraly schody na pùdu se samostatným vstupem ze dvora), v zadní èásti sínì je kuchynì (pùvodnì èerná kuchynì) s tzv. kalhotovým komínem a s malým novì probouraným oknem. V zadní èásti domu, vlevo od vstupu do sínì se vstupovalo do velké místnosti, v ní údajnì bývala pec (dnes není jasné, zda to byla pùvodnì také svìtnice, nebo jen komora). Za ní byly - vedle sebe v íøi domu - umístìny dvì komùrky. Do pøední se vstupovalo buï ze dvora, nebo ze svìtnice umístìné vlevo od sínì. Do zadní byl pøístup z pøední komory. Ve loukovicích je chránìná celá øada staveb zahrnujících jak celý statek (èp.5), tak obytný dùm (èp.16 - se dvìma komorami za sebou) a patrový pýchárek v pøízemí s kolnou (bývalé è.17, nyní 0514). V této oblasti se jetì v nìkolika objektech vyskytoval trámový záklopový strop. Byl obvykle sloen z pøíèných asi 1 a 1,5 m vzdálených stropnic pøes nì byly kladena prkna - záklopy s vytøídáním na pøesah. Záklopy byly bìnì 30 i více cm iroké se skosenými profilovanými hranami. Pùvodnì byl patrnì vude tmavý, ve 20.letech 20.stol. se zaèal bílit èi lakovat svìtlou barvou, aby bylo ve svìtnici více svìtla (napø. Toèník èp.27 stavení datováno 1802, Bøezová 7). V JZ cípu okresu se tyto stropy ji nevyskytovaly. Èást Podbrska v jihozápadním cípu okresu Beroun nese nejvýraznìjí znaky místních dobových prvkù. Na okrese Beroun je to oblast s nejzajímavìjími lidovými roubenými stavbami, co dokládá i existence vesnické památkové zóny Olená. Charakteristickým rysem u dochovaných staveb je témìø pravidelný výskyt trojdílného domu s rozvinutým pùdorysem. Bìný je pøístìnek (vejstupek) - místnost vydìlená v pøení svìtnici podél její zadní stìny. Velmi èasto se také vyskytují dvì komory seøazené vedle sebe v podélné ose domu, nikoli tedy øazené za sebou. Èerné kuchynì byly èasto prùchozí, umoòovaly prùchod z pøední do zadní 102
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
èásti domu s rozvinutým pùdorysem. Èernou kuchyní se procházelo do sklepa (Olená èp. 8), spíe, vejminku (pùvodnì moná dílna ? - Olená 22, dùm je vak ji zdìný), malé komory (tzv. kvelbíku napø. Olená èp., 66 Kvaò èp.32 Kvaò 45) nebo do chodbièky. Èastý je zde výskyt pavlaèového zápraí, zde zvaného besídka nebo palanda. Toto zápraí probíhá nejen podél nádvorní èásti domu, ale i v jeho títové stìnì. tít je proto silnì pøedsazen pøed títovou stìnu. Tento výrazný konstrukèní prvek se ovem typický i pro sousedící oblast Rokycanska. Vechny tyto místní dobové prvky u obytného domu se spolu s roubenými hospodáøskými stavbami se koncentrují zejména do obcí Olená (èp.1, 2, 5, 8, 12, 13, 22, 23, 36, 37, 66), Zajeèov (spolu s èástí Sv.Dobrotivá - èp.13, 26, 42, 60, døíve památkovì chránìná èp.8,9), Nová Ves (èp. 10, 17, 23, 26, 28, 41, 43), Jivina (èp.1, 2, 12, 13, 17, 18, 34), Kvaò (èp. 10, 32, 45, 53, 41, 33, 31), Kozojedy (èp. 8). Samozøejmì výskyt tìchto charakteristických znakù nekonèí na hranicích okresu Beroun, tento typ domu se vyskytuje i v dalích èástech Podbdska, zejména smìrem na jih a západ od této oblasti. Václav Mencl5 povauje rozvinutý pùdorys a existenci pøístìnku, které jsou charakteristické pro lokální dobovou formu domu v jihozápadní èásti okresu Beroun, za pøíznak relativnì mladého osídlení. Vzhledem k tomu, e domy s rozvinutým pùdorysem lze nalézt i v obcích se starím osídlením, domnívám se, uvedený názor neodpovídá zcela pøesnì skuteènosti. V této èásti okresu vznikalo osídlení postupnì v souvislosti s dolováním elezných i barevných rud, elezáøstvím a lesním hospodaøením vrchnosti, které s ním souviselo. Existují zde proto mladé osady pocházející a z 18.století (Neøeín, Nová Ves), dalí, které vznikly v 17.století (Chaloupky) a v l6.století (Kvaò, Zajeèov); vznik samotných vsí Olená a Jivina je kladen do 14.století.6 Lze pøipustit, e mladí typ domu ovlivnil i pùdorys staveb ve starích obcích. Z øady pøíkladù domù s rozvinutým pùdorysem na tomto místì pøedstavím jen dva. Dùm ve Kvani èp.45 je dvoutraktový. Síò je v zadní èásti pøedìlena nejen ponìkud atypickou zalomenou stìnou, ale i udírnou. Èerná kuchynì se nedochovala. Ze sínì se (vpravo) vchází do svìtnice, odkud pùvodnì vedly dveøe do pøístìnku, do kterého se nyní vstupuje z oddìleného kvelbíku v zadní èásti sínì. Ze sínì se (vlevo) vstupuje do malé zadní komùrky, zatímco pøed ní je vedle sínì umístìn chlév se vstupem ze dvora. Vedle chléva se vchází do mlátku, odkud vedou schodu jak na pùdu, tak do sklepa (umístìny uprostøed mlátku). Sousední roubenou prostoru pøedstavuje kùlna. Dùm má údajnì na trámu na pùdì vroèení asi 1888 (to se mi ale nepodaøilo nalézt). Podobnì rozvinutý pùdorys má i dùm v Horní Kvani èp.32, který má svìtnici s pøístìnkem, síò s prùchozí èernou kuchyní, kudy se vstupuje do komùrky, ze sínì vede vstup do bývalé komory, odkud vede vchod do dalí zadní komory. Pøed touto komorou (u nádvorní stìny) je kùlna.Obdobnì èlenitý dùm v Kvani èp.10 je na stropním trámu datován do r.1795. Pøi dokumentaci lidové roubené architektury, kterou jsem na okrese Beroun provádìla v 80.letech letech (do roku 1989), jsem zjstila, e ve 108 ze 138 sídel na okrese Beroun dosud stojí 152 roubených staveb, vìtinou dochovaných v torzálním stavu. Dokumentováno (alespoò v pùdorysu) jich bylo témìø 70. Vìtinu z tìchto staveb - okolo 30 - pøedstavoval trojprostorový roubený dùm nebo dùm s roubenou svìtnicí, typ bìný i u zdìné architektury. Z dosavadního studia a dokumentace v terénu vyplývá, e roubený dùm na okrese Beroun dosahoval nejvìtího poètu místních dobových prvkù, èlenitosti a tím i nejvìtí zajímavosti v jihozápadním cípu okresu. Zajímavé stavby lze najít i v sousedství køivoklátských lesù, zatímco na ostatním území Berounska nejsou místní lokální prvky nápadné, resp. dochované. I na omezeném poètu objektù, které se dochovaly do souèasnosti (resp. mohly být zdokumentovány), lze vidìt u typu domu Støedoèeské pahorkatiny a povodí Berounky, který je nenápadný, skromný a nepøíli atraktivní ,variabilitu a invenci ,s jakou byla konkrétní stavba pøizpùsobována terénu. 1 Mevaldová H., Pøedbìné výsledky dokumentace lidové roubené architektury na okrese Beroun. Porovnání výsledkù dokumentace se studiem indikaèních skic. in Studie k lidovému stavitelství I. Nejnovìjí poznatky ke studiu vesnického domu l8. a l9.století, sborník pøíspìvkù ze semináøe v Èeském Dubu 9.-10.dubna 1997. Vydalo Okresní muzeum v Klatovech, 1998, str. 2-18 2 Výsledky sèítání lidu, domù a bytù z 1.1.1980. Mevaldová H., Pøedbìné výsledky dokumentace lidové roubené architektury na okrese Beroun. Porovnání výsledkù dokumentace se studiem indikaèních skic. in Studie k lidovému stavitelství I. (Nejnovìjí poznatky ke studiu vesnického domu 18. - 19.století.) Sborník pøíspìvkù ze stejnojmenného semináøe v Èeském Dubu 9.-10.dubna 1997. Vydalo Okr.muzeum v Klatovech, 1998, str. 4-6, mapa 1.
103
Vesnice - krajina - lidé 3 V. Frolec, J. Vaøeka: Lidová architektura, Praha 1983, s. 47 4 Koula Jan: Døevìné domy ve loukovicích, Èeský lid 11, s. 423-426. tìpánek Ladislav: Rodná chalupa Josefa Jungmanna a její stavební vývoj. Èeský lid 58, 1971, è.4, s.239-241. 5 Václav Mencl: Lidová architektura v Èeskoslovensku, Praha 1980, s. 256, 276 6 Statistický lexikon obcí Èeské republiky 1992, Praha 1994, s.84-90), M. Flegl: Osada Neøeín na Hoøovicku v 18.století, Muzejní a vlastivìdná práce 35/ Èasopis pøátel staroitností /105, èís. 3/1997, s.151
severní èást Podbrdska
Lhotka u Lochovic èp.33, - roubený dùm
Osovec èp.14 - roubený dùm 104
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998 Osovec èp.14
Osovec èp.14 - nádvorní stìna, zboøena v 90.letech 20.století (foto 1984)
Neumìtely èp.18 - roubený dùm - výmìnek
105
Vesnice - krajina - lidé
Neumìtely èp.18 - výmìnek, nádvorní stìna - obytná èást
Neumìtely èp.18 - výmìnek, nádvorní stìna - hospodáøská èást
Neumìtely èp.18 - výmìnek 106
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998 jiní Podbrdsko
Olená èp.23, stav v r.1986
Olená èp.23 - tít domu
Olená èp.23 - zadní stìna domu
Olená èp.23 - zadní tít domu
107
Vesnice - krajina - lidé
Kvaò èp.45
Kvaò èp.45 - nádvorní stìna
Kvaò èp.45 - nádvorní stìna
108
Kvaò èp.45 - nádvorní stìna, torzo "besídky" (pavlaèe)
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Horní Kvaò èp.32
Jivina èp.37 - obytný dùm s pavlaèí - "besídkou"
Kvaò èp.41 - dùm s èelní i boèní pavlaèí - "besídkou"
Horní Kvaò èp.32 - zadní stìna domu
109
Køivoklátsko
Vesnice - krajina - lidé
Bøezová èp.7
Bøezová èp.7 - okenice na oknì svìtnice (zadní stìna domu)
Bøezová èp.7 - zbytek tìlesa pece v zadní stìnì domu 110
Bøezová èp.7 - nádvorní stìna
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Veradice
Podbrdy èp.37 111
Vesnice - krajina - lidé
Nesvaèily èp.8
Osovec èp.38 112
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Viim èp.48 (1777)
Podbrdy èp.37 113
Vesnice - krajina - lidé
Urbanistický vývoj Kolodìj Ing. Jan Vinaø - MURUS, spol.s.r.o. Kolodìje, dnes místní èást Prahy, jsou známé spíe z novodobé historie - jako první letní sídlo presidenta Masaryka, dìjitì výslechù Slánského nebo místo, kde Klaus s Meèiarem dohodli rozdìlení Èeskoslovenska. Dnes bych vak na pøíkladu Kolodìj chtìl ukázat, e je moné s velkou podrobností postihnout historický vývoj osídlení, pøestoe historické prameny jsou na informace o vsi pomìrnì skoupé. Základem byla identifikace usedlostí doloených v pozemkových knihách a katastrech spolu s analýzou cest na katastru obce i v irokém okolí, zaloenou na indikaèních skicách a ovìøovanou v terénu. S nepodstatnými výjimkami je moné sledovat zmìny parcelace usedlostí v obci ze souèasnosti do 17.století (do berní ruly) a na základì úvah o funkci cest je moné dojít k pravdìpodobné podobì vesnice ve støedovìku. Tuto analýzu nám v Kolodìjích usnadòují dvì okolnosti: 1. Kolodìje leely na cestì z Prahy na Moravu a jak si ukáeme, jejich vznik s existencí cesty pravdìpodobnì pøímo souvisel. 2. V 18.století dolo v souvislosti s pøestavbou zámku k výraznému zásahu do urbanismu obce. Trasu moravské cesty pøes Kolodìje máme doloenou z nejvyích míst - Karel IV. toti v roce 1359 daroval Kolodìje svému bratru Janu Jindøichovi, markrabìti moravskému, aby mìl pohodlnou pøíleitost prodlévat v jeho blízkosti a úèastnit se vládních porad a dvorských slavností v Praze, právì s podotknutím, e Kolodìje leí pøi cestì na Moravu. Podívejme se na trasu cesty z Prahy na východ, základní fakta o ní uvádí Vilém Lorenc v Novém Mìstì praském (obr. è.1). Silnice na Moravu se vyhýbala Èerným lesùm mezi Øíèany a Kostelcem a lesu Fidrholci a pøecházela øíèku Rokytku, její vysoký pravý bøeh tvoøí okraj praské kotliny poloené níe ne krajina od Prahy na východ. Pøíhodná místa k pøechodu Rokytky v úseku mezi Øíèany a Bìchovicemi jsou u hraditì na Markétì, u Kralovic, u Hájku a dalí právì v Kolodìjích. Zøejmì nejstarí cesta z Prahy na východ se v Uhøínìvsi napojovala na starou cestu, která vedla od Berounky do Polabí, a její smìr je fixován osou pùvodnì románského kostela v Uhøínìvsi, pøecházela pod hraditìm na Markétì Rokytku a pøes kvorec a Tismice vedla do Èeského Brodu, kam vstupovala od jihozápadu Praskou branou a vycházela Kouøimskou branou k jihovýchodu. Trasu moravské cesty pøes Kolodìje není tøeba hledat, její témìø pøímý prùbìh mùeme sledovat Vinohradskou a Èernokosteleckou ulicí pøes tìrboholy, Litonici, Kolodìje, Kvìtnici a do kvorce, kde se napojila na zmínìnou cestu starí (obr. è.2). Prùbìh cesty je témìø v celé délce doloen v indikaèních skicách i v terénu. První zmínka o Kolodìjích je z roku 1346, kdy zde u stála tvrz (obr. è.3). Na vech vyobrazeních má hrad i pozdìjí zámek v Kolodìjích nezvykle vysokou kulatou vì, která byla zboøena a pøi pøestavbì roku 1806. Tvrze stály i u dalích pøechodù moravské cesty pøes potoky: v Litonici na Øíèanském potoce a v Kvìtnici na Výmole (obr. è.4). Zatímco tyto tvrze stály pøímo u potoka, hrad v Kolodìjích byl na vyím pravém bøehu Rokytky a jeho vysoká vì umoòovala pøímý dohled na sousední hrady pøes kopce, které jsou v trase cesty (obr. è.5). Prùbìh cesty v dnením terénu zachycuje letecká fotografie od Litonice. (obr. è.6) V Kolodìjích vedla cesta od brodu pøímo po spádnici na vysoký pravý bøeh Rokytky. K ní se pøipojovaly iroce vyjedìné odboèky ke hradu a spojky k místním a starím cestám, které jsou patrné jetì na mapách stabilního katastru, (obr. è.7) je vidìt, e cesta musela být velmi frekventovaná. Z doby pøed Bílou horou nejsou doklady o existenci jiných objektù ne hradu, pozdìji zámku; je vak velmi pravdìpodobné, e pozdìji doloená kovárna a hospoda èp.29, (obr. è.6) leící na køiovatce vech cest, existovala ji ve støedovìku. Povimnìme si jména Kolodìj, které znamená: ves koláøù. Je zøejmé, e pøi cestì, která spadala prudce ke brodu, nacházeli koláøi èasto uplatnìní. To, e hrad Kolodìje mìl typické obyvatelské jméno, nespornì znamená, e své jméno pøevzal od ji existující vesnice (obr. è.8). Historie vzniku obce je pøipomenuta mluvícím znamením a symbolem øíèky Rokytky, které Kolodìje jako praská místní èást dostaly do znaku. (obr. è.1) Velký výkový rozdíl, který musela cesta pøes Kolodìje pøekonávat, byl patrnì jedním z dùvodù, proè se hledala cesta snazí. Zaèala se uívat nová cesta pøes Bìchovice a Úvaly, která pohodlnì pøechází Rokytku blízko soutoku s Øíèanským potokem a která je i kratí. Tato cesta procházela v délce asi 7 km lesem 114
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Fidrholcem, kde nemohla navázat na starí cesty, proto zøejmì trvalo dlouho, ne vznikla. Pozdní vznik cesty dokládá jednak její neorganické napojení na pùdorys Èeského Brodu, jednak okolnost, e kromì Bìchovic a Úval na ní neleí ádná starí obec, starí vesnice jsou mimo její trasu. Pøedpokládáme, e cesta pøes Úvaly pøevzala funkci cesty pøes Kolodìje u v 16.století. Seøadíme-li události, které mìly vliv na vznik Kolodìj a zmìny tras cest na Moravu, mùeme se pokusit i o jejich datování: · - cesta pøes hraditì na Markétì · 11.stol. - archeologicky doloeno hraditì na Markétì · - první zmínka o Uhøínìvsi · po 1230 - opevnìní Starého Mìsta praského · - pøedpokládaný vznik cesty pøes Kolodìje · - usazení koláøù - vznik vsi Kolodìj · 1276 - 1296 - zaloení Èeského Brodu · poè. 14. stol. - pøedpokládaný vznik tvrze (hradu) v Kolodìjích · 1346 - první zmínka o tvrzi a vsi Kolodìje. · 1359 - první zmínka o cestì z Prahy na východ pøes Kolodìje · - pøedpokládaný vznik cesty pøes Bìchovice (dnení kolínská) · 1489 - 1508 - zánik Litonice · 1532 - zámek v Kvìtnici pustý · 1532 - doloena existence cesty pøes Fidrholec (dnení kolínská silnice) · pøed 1765 - postavena císaøská Vídeòská silnice (dnení kolínská) ***** (obr. è.9) Pøedpokládáme, e stav doloený berní rulou, odráí i situaci v 16.století, kdy ji cesta na Moravu pøes Kolodìje ztratila význam, Kolodìje pøestaly být významnou køiovatkou a postupnì se zaèala zastavovat plocha uvnitø vsi, kterou zabíraly cesty a jejich spojky. V 17.století máme doloeny 4 osedlé grunty a 7 usedlostí pustých, v tereziánském katastru 12 usedlostí. Usedlosti se podaøilo identifikovat, dá se s velkou pravdìpodobností sledovat i parcelace pozemkù. (obr. è.10) Pro vývoj vesnice v baroku má velký význam zjitìní Ing. Jana iky, e v dosud zachované sýpce panského dvora se skrývá salla terrena zámecké zahrady, kterou je mono datovat do tøetí ètvrtiny 17.století. Je více ne pravdìpodobné, e zámecká zahrada mìla geometrickou kompozici, která mohla být vázána na zámek, o jeho podobì v té dobì vak víme jen tolik, e jeho hlavní dominantou byla vysoká støedovìká vì (obr. è.9). (obr. è.11) Na poèátku 18.století dolo k pøestavbì zámku, která znaènì pozmìnila vzhled obce a dosud je urèujícím prvkem její podoby. Souèástí pøestavby byla velkorysá kompozice, která urèila dispozici vlastního zámku s èestným dvorem a novì vytýèila hlavní komunikace, které se mìly pøi pøíjezdu k zámku stát pohledovými osami; kadá z nich zøejmì mìla být ukonèena dominantou vedlejí. Jak upozornil Ing. ika, je i kompozice zástavby panského dvora vztaena k budovì zámku, její souèástí je i budova salla terrenysýpky a navazující zahrady. Kompozice zahrady byla pravdìpodobnì provázána i s jednou z boèních os, jak naznaèuje poloha panské vinárny (èp.20, pozdìjí koly) a domku zahradníka (èp.3). (obr. è.12) Dùvtip a odvahu barokního architekta plnì oceníme teprve tehdy, kdy si uvìdomíme, e celá dùmyslná koncepce byla zaloena na smìru staré cesty od Stupic, inspiraèním zdrojem byla zøejmì mimoøádnì vysoká vì, (obr. è.13) která se stala hlavní dominatou a úbìníkem pohledù. Vysoká vì byla pøi cestì ze Sibøiny vidìt nad vrcholem kopce v ose silnice ze vzdálenosti více ne 1km, (obr. è.11) pøi pøíjezdu ke køiovatce se objevilo i zámecké prùèelí, podle pùvodního plánu mìlo pravdìpodobnì být lemováno dominantami boèních os, cesta k zámku vedla podél budov panského dvora, které moná mìly mít svùj protìjek i na pravé stranì. e souèástí pùvodního konceptu byly i dominanty boèních os, usuzujeme z toho, e v roce 1806 byl v ose silnice od Újezda postaven kostel Povýení svatého Køíe, kam byla pøenesena lokalie z újezdského kostela, který byl souèasnì zboøen. Mylenka pøenesení kostela z Újezda do Kolodìj mìla své opodstatnìní poèátkem 18.století, kdy Újezd, vypálený za tøicetileté války, byl jetì pustý, zùstal tam jenom kostel. V roce 115
Vesnice - krajina - lidé
1783 byl vak Újezd znovu zaloen, dùvodem pro pøenesení kostela do Kolodìj byla tedy spíe realizace starého zámìru. Pøestavbu kolodìjského zámku v letech 1706-1712 podnikl Jan Adam Ondøej z Lichtentejna, byla spojována s lichtentejnským stavitelem Domenicem Martinellim, pøímé doklady pro jeho autorství vak nejsou. Pøestavbu vlastního zámku nejnovìji pøipsal Pavel Vlèek Frantiku Maxmiliánu Kaòkovi, který je vak v Kolodìjích doloen a v roce 1720, kdy Terezie Anna Savojská pokraèovala v pøestavbì zapoèaté svým otcem. Urbanistická kompozice vznikla jistì ji pøi pøestavbì v roce 1706, autorství Martinelliho nelze zatím vylouèit. Jak pøestavba zámku postupovala, není zatím jasné, urèitým vodítkem mùe být nález letopoètu 1779 na trámu v sýpce, který je asi dokladem toho, e tehdy byla salla terrena pøestavìna na pejchar. Dùvodem mohl být zánik sýpky v pùvodním panském dvoøe, který byl v souvislosti se zøízením nových pøíjezdových cest pøemístìn do dnení polohy. Odpovìï na tyto otázky by mìl poskytnout stavebnì-historický prùzkum zámku, který dosud nebyl proveden. Vidíme, (obr. è.14) jak se mìnila struktura osídlení, (obr.è.12) jak stopy minulosti jsou dodnes patrné v pùdorysu obce (obr.è.15), jak velkorysé koncepce minulosti dodnes urèují strukturu nového osídlení (obr.è.16) - v baroku vytýèené cesty byly zastavìny teprve ve 20.století. Historický vývoj obce je kromì jiného obsahem publikace Kapitoly z dìjin Kolodìj, kde budou uvedeny i dalí doklady a literatura. Vydání publikace pøipravuje Místní úøad v Kolodìjích ve spolupráci s Úøadem vlády Èeské republiky, mìlo by k nìmu dojít jetì letos. (Reprodukované mapy jsou v originále barevné.)
116
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
117
Vesnice - krajina - lidé
118
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Kolodìje - stabilní katastr 119
Vesnice - krajina - lidé
znak kolodìj
120
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Sýpka panského dvora
121
Vesnice - krajina - lidé
122
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
123
Vesnice - krajina - lidé
124
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Malá Chuchle jako dobové praské venkovské láznì Mgr. Lubomír Sochor Praský ústav památkové péèe Souèástí obvodu Prahy 5 je také obec Malá Chuchle, v její jihozápadní èásti se nalézá památkovì chránìný soubor objektù, z nich nìkteré náleely k bývalému provozu místních dobových pøedmìstských lázní s vyhláenými procedurami vodoléèby. První písemnou zmínku o Chuchli uèinil ve své kronice Kanovník Vyehradský roku 1132 v souvislosti s noèní pøíhodou tehdejího biskupa Menharta, jen bìhem jednoho noèního ubytování unikl vèas z loe, zavaleného vzápìtí padajícím balvanem. K rozliení Malé Chuchle od Velké dochází písemnì a v polovinì 13.století (r.1264), kdy je tu vzpomínáno pùsobnosti místního knìze. Malá Chuchle, jako ves zaloená jinì od Prahy ve vltavském údolí pøi úpatí strmých kopcù, lemujících zde úzkou levobøení øíèní nivu, byla snad pùvodnì majetkem praského biskupství. V roce 1268 ji zakoupil král a na sklonku 13.století ji vìnoval zbraslavskému kláteru. V prùbìhu15.století, v dobì husitských válek dolo ke konfiskaci majetku, vesnice upadla do drení svìtských vlastníkù. A koncem 16.století se opìt vrací zbraslavskému kláteru. První konkrétní informace o velikosti této obce lze èerpat a z berní ruly r.1654, kde se uvádí pùsobnost 4 hospodáøù, existence zpustlého chalupnického stavení a mlýna (snad pøi èp.5?) pøi horním korytu dneního Lázeòského potoka. Mlýn byl roku 1679 novì vystavìn. Novì zbudován byl v té dobì i panský hostinec Vyskoèilka v severní èásti vsi. V Tereziánském katastru z r.1714 jest záznam o pùsobení 3 hospodáøù a existenci mlýna. Josefinský katastr na konci 18.století zaznamenává pouze 8 usedlostí (3 hospodáøi, mlýn, domkáøi, hostinec, lázeòský dvùr, pastouka). Do r.1797 dolo k zaloení dalích 4 usedlostí. Toho roku jest v Malé Chuchli 12 popisných èísel, v prùbìhu 19.století se tu poèet staveb více ne zdvojnásobil. Vedle pùvodnì pøevánì zemìdìlské èinnosti místních obyvatel tu díky léèivému tzv. Mariánskému prameni, vyvìrajícímu v jihovýchodním úpatí kopce nad vsí, na sklonku 1.poloviny 18.století dochází k zakládání a rozvoji lázeòství, spojeného s vodoléèebnými procedurami. Pramen vyvìrající do tzv. Èertovy strouhy (Lázeòského potoka) se vlastnì stal dalím vývojovým mezníkem v historii místní obydlené lokality. Samotný potok, mírnì meandrovitì smìøující ve smìru západnìvýchodním kolem místní vesnické dominanty, kostelíka Narození Panny Marie, vystavìného v pùvodní podobì barokní na místì pùvodní drobné stavby z doby jetì románské, ústí pøímo do koryta øeky Vltavy.Pùvodní zástavba Malé Chuchle prezentovala typ øadové vsi, vznikající dlouhodobì volnou adicí. Stavení byla situována nestelnomìrnì, s pøiznáním nepravidelné parcelace. Nejednotná ulièní èára byla vyrovnána a pøi výstavbì silnice v 19.století. Znaèná èást pozemkù kolem vsi byla vyuita pro zahradní úèely. Dobové zprávy o místních vodoléèebných lázních se objevují ji roku 1729. Dr.Joann Scrinci, rektor tehdejí praské Ferdinandovy univerzity, r.1760 sepsal o léèivosti místní pramenité vody rozsáhlé pojednání. V souvislosti s místním lázeòstvím, které tu vrcholí kolem poloviny 19.století, získává pro svoji malebnou polohu a rozvíjející se dopravní spojení s Prahou Malá Chuchle na významu jako výletní a sezónní rekreaèní místo. Vyjma kostelíka Narození Panny Marie byla jetì ve ètyøicátých letech 19.století znaèná èást místních usedlostí vystavìna ze døeva, pøípadnì alespoò støení plochy stavení byly kryty døevìným indelem. Panorama Malé Chuchle od jihu je dobovì zobrazeno na malbì (olej na plátnì Rudolfa Kellera z roku 1846 viz. reprodukce z knihy Jiøí Kropáèek, Praské veduty, Praha 1995). Ve 2.plánu tohoto obrazu se rýsuje dominantní silueta kostelíka Narození Panny Marie a lázeòská budova èp.42 vlevo, ve zakomponované v místní vegetaèní zeleni bez dopravních staveb ( tzn. bez eleznièní tratì Západní dráhy, zde zbudované na pøelomu edesátých a sedmdesátých let 19.století), které naruily dosavadní izolovanì bukolickou idylu ivota této vsi, a pøitom zintezívnily návtìvnost lokality. Od koryta Lázeòského potoka severnì poloená památkovì chránìná usedlost èp.4 ( Praha 5 Malá Chuchle, Ul. Zbraslavská è.9, ul. V lázních è.2) byla jetì v roce 1840 na plánu zanesena jako døevìná stavba. Zdìný jednopatrový dùm zbudovaný s jednotraktovou dispozicí je komponován íøkovì v ose severojiní. V rámci pohledu východního probíhá v úrovni jeho 1.patra podélná pavlaè, propojená s okolní zahradou jednoramenným schoditìm. Pohledovì exponované východní prùèelí, v jádru klasicistní, prodìlalo v 1.desetiletí 20.století secesní úpravy (dekorativní tuková výzdoba na arkádì s motivem stuhy a kruhu). Sedlová støecha objektu pøechází v její pravé èásti ve valbu. Obytné stavením obklopené zahradou, je zvenèí chránìno omítanou ohradní zdí, v její jihovýchodní èásti ústí stylová vjezdová brána do areálu. Brána se vyznaèuje 125
Vesnice - krajina - lidé
eliptickým záklenkem, samotný vjezd lemuje ambrána. Postranní pilastry zavruje hmota neorenesanèních kamenných váz. Solitér èp.4 byl zøejmì urèen k obytným a hospodáøským úèelùm. Vskutku stavby provozované pro lázeòské úèely jsou coby nemovité kulturní památky rozesazeny v tìsné blízkosti horního a støedního toku tzv. Èertovy strouhy (Lázeòského potoka) severozápadním, západním a jihozápadním smìrem od místního kostelíka Narození Panny Marie. V jeho tìsné blízkosti se rozkládá v zahradì areál se dvìma bývalými lázeòskými budovami (èp.42, Praha 5 Malá Chuchle, ul. V lázních 3), dnes sídlem Katedry pedagogiky Zemìdìlské univerzity v Praze. Z nich vývojovì starí stavba, zavrená mansardovou støechou svým severním prùèelím uzavírá místní náves námìstíèko uprostøed souboru bývalých chuchelských lázní. Prùèelí této lázeòské budovy (oznaèena jako I) bylo ve 20.století novodobì upraveno (hlazená omítka, novodobá døevìná okna bez lemù ambrán apod..). V ose tohoto hlavního prùèelí se v 19.století nalézal støení tít s hodinami. V jádru tento dùm prezentuje strohou klasicistní architekturu, vzniklou na pøelomu 18. a 19.století. K tomuto se po polovinì 19.století pøistavìla ve smìru jiním jednopatrová lázeòská budova II s architektonicky hodnotným podélným východním prùèelím s plastickým èlenìním fasády ve stylu neorenesance. Mezi nároními rizality probíhá ve fasádní ploe 8 arkádových polí s pùlkruhovými pasy. Do polí jsou osazena okna a 2 vstupy v pùlkruhových záklencích. Arkádové archivolty s profilovanou ambránou a støedním volutovým klenákem (ten zdobí tukové motivy putti) ozvlátòují v plochách cviklù medailonky. Nároní rizality èlení vertikálnì sdruené pilastry. Podélnou hmotu bývalé lázeòské restaurace zavruje valbová støecha. V interiéru objektu se dochovaly zrcadlové klenby. Západní stranu malochuchelské návsi (námìstí), je je plonì souèástí zdejí ulice V lázních, lemují hmoty dalích dvou bývalých lázeòských domù. Bývalou lázeòskou budovu v jihozápadním cípu souboru prezentuje vlevo situovaný jednopatrový dùm èp.44 (Praha 5 Malá Chuchle, V lázních è.5), jeho hmotu o ètvereèném pùdorysu uzavírá silueta jehlancové støechy. Pod objektem z r.1840, v jádru klasicistním, prochází podzemní tola, svádìjící vody Lázeòského potoka do regulovaného do jeho otevøeného støedního toku koryta podél severní obvodové zdi lodi kostelíka. Snad za nejstarí dochovanou lázeòskou stavbu lze oznaèit jednopatrový objekt (èp.45, Praha 5 Malá Chuchle, V lázních 7), sousedící vpravo s pøedchozí popsanou budovou pøi èp.44. V jádru barokní dùm s valbovou støechou se vyznaèuje pohledovì exponovaným prùèelím s nikou, v ní bývala umístìna dobová soka Panny Marie. Toto východní prùèelí pohledovì uzavírá prùhledy na lázeòský soubor od eleznièní trati smìrem západním. V suterénu této budovy se nalézají pùvodní sklepy s barokní valenou klenbou, èásteènì jsou vylámány ve skále. V této stavbì fungovaly do sklonku 19.století tzv. idovské láznì. Ze strany severní uzavírá plochu ulièního námìstíèka bývalého lázeòského souboru v jádru klasicistní jednopatrový obytný dùm (Vila Maria, èp.43, Praha 5 Malá Chuchle, V lázních è.4). Jedná se o solitér bývalé myslivny, stavba s valbovou støechou pùdorysnì ji zasahuje do svaitého terénu blízkého kopce. Pohledovì exponované jiní pìtiosé prùèelí do ulice je rozèlenìno pøízemní øímsou, okenní ambrány kolem okenních otvorù v úrovni 1.patra mají profilaci. Do pravého boèního prùèelí jest vetknut dobový balkón s møíkovým litinovým zábradlím. V pøízemních prostorách bývalé myslivny se nalézají segmentové klenby do traverz, ostatní stropy se vyznaèují tukovými pohledy. Tato stavba slouila do konce 19.století k ubytovacím úèelùm, na letním bytì zde opakovanì dlel básník Jaroslav Vrchlický, jeho zde navtívil sochaø J.V.Myslbek, básník J.S.Machar a dalí osobnosti. Výe jmenované památkovì chránìné budovy spoluvytváøí in situ intaktní soubor dodnes ryze pøedmìstského venkovského rázu, citlivì a stále romanticky zasazeného do místní krajinné scenérie mezi levým bøehem øeky Vltavy a úpatím pøírodních terénních svahù. Tuto lokalitu bude nezbytné v blízké i vzdálené budoucnosti ochránit pøed sebemeními necitlivými stavebními zásahy. Literatura, prameny: F.Hansl, Smíchovsko a Zbraslavsko (Praha 1899) J.Arbes, Okolí Prahy (Praha 1960) Kronika Zbraslavska (Praha 1985) Tomek, Dìjepis mìsta Prahy, 1855, 1 a 4 A.Sedláèek místopisný slovník historický království èeského, 1908 F.Ruth, Kronika Královské Prahy a obcí sousedících (Praha 1995) Stavební vývoj obcí na území Hl.M.Prahy Malá a Velká Chuchle Nemovité kulturní památky hl.m.Prahy, Pøíruèní seznam II.díl, PÚPP, Praha 1990
126
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Bývalá lázeòská budova II.
Praha 5 - Malá Chuchle èp.42, ul. V lázních è.3 - bývalá lázeòská budova II. Detail neorenesanèní fasády v rámci pohledu východního
Bývalá lázeòská budova II. Východní pohled.
Bývalá lázeòská budova II. Pohled od jihu.
Bývalá lázeòská budova II.
127
Vesnice - krajina - lidé
Praha 5 - Malá Chuchle èp.42, ul. V lázních è.3 - bývalá lázeòská budova I. Pohled západní.
Praha 5 - Malá Chuchle èp.42, ul. V lázních è.3 - bývalá lázeòská budova II. Prùèelí s neorenesanèní fasádou.
Praha 5 - Malá Chuchle èp.42, ul. V lázních è.3 - bývalá lázeòská budova I. Pohled severní.
Praha 5 - Malá Chuchle - kostel Narození Panny Marie
128
Praha 5 - Malá Chuchle - kostel Narození Panny Marie
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Èp.44, ul.V lázních 5 a èp.45, ul. V lázních 7 - bývalé lázeòské objekty
Èp.43, ul.V lázních 4 (vila Maria) - bývalá myslivna a èp.45, ul. V lázních è.7
Pohled na èp.44, èp.45 a èp.43
Pohled východní - vpravo Lázeòský potok, v pozadí èp.45 a 43, vlevo kostelík Narození Panny Marie
Jiní pohled na èp.45
Malá Chuchle èp.4, ul. V lázních è.2 - brána do hospodáøského dvora usedlosti, pohled východní
Malá Chuchle èp.4, ul. V lázních è.2 -zahradní prùèelí usedlosti, pohled východní
Malá Chuchle èp.4, ul. V lázních è.2, Zbraslavská è.9 -jiní pohled
129
Vesnice - krajina - lidé
Mezinárodní památkáøský kurz Renesance pro mladé øemeslníky speciální zamìøení : hrázdìné zdivo a jeho stavební, historický a kulturní význam Tomá Efler student FA ÈVUT Projekt Renesance vznikl na podnìt výcarského pracovníka v památkové péèi, pana Menuhina ve spolupráci s nìmeckým, polským, èeským a francouzským støediskem pro památkovou péèi a výchovu nových kvalifikovaných øemeslníkù. Dùvodem byl stálý nedostatek kvalifikovaných øemeslných pracovníkù v oblasti Euroregionu Nisa (hranièní trojúhelník Sasko/Polsko/Èesko) pro rekonstrukci památkových objektù, a to zvlátì hrázdìných staveb, které se zde vyskytují. Proto se pokusilo nìkolik tìchto institucí zabývajících se památkovou rekonstrukcí uspoøádat pracovní a poznávací kurz pro mladé zájemce o tuto oblast. Jeliko projekt byl plnì pod finanèní zátitou Evropské unie, nevyadoval na úèastnících ádný penìní vklad. Celý kurz absolvovalo devìt mladých muù ve vìku kolem 20 let, tøi Èei (tesaø, sochaø, gymnazista), tøi Nìmci (dva tesaøi a kuchaønadenec) a tøi Poláci (dva stavaøi a gymnazista); byli vybráni památkáøskými centry svého státu s ohledem na jejich zájem o práci v památkové péèi. Kurz zapoèal v Nìmecku, v saském mìstì Gorlitz neboli Zhoøelec na nìmecko-polské hranici. Program a pobyt pøímo v historickém jádru mìsta zajistilo zdejí centrum pro památkovou péèi a øemesla (Gorlitzer Fortbildungszentrum fur Handwerk und Denkmalpflege e.V.) pod vedením pana Manfreda Zukunfta. Poèáteèní blok odborných pøednáek smìøoval od veobecných dìjin umìní do problému hrázdìné konstrukce (tepelné a hlukové izolaèní schopnosti, materiál, tesaøské konstrukce, hlinìné a cihlové výplnì...) a jejího vyuití zvlátì v lidových stavbách Euroregionu Nisa. Poté následovala praxe, a to nejprve v restaurátorských dílnách, kde jsme se seznamovali s výplnìmi hrázdìné konstrukce proutím, slámou a hlínou, co jsme pozdìji uplatnili pøi vytváøení nové hrázdìné stìny z nepálených cihel ve venkovském domì v nedaleké vsi Reichenbach. Podnikli jsme té exkurzi po lidových stavbách v okolí (napø. rezervace Ober-Cunnersdorf, skanzen Markersdorf) a ve volném èase jsme mìli monost si dùkladnì prohlédnout zrekonstruované mìstské jádro Gorlitz. Následovaly dva týdny v polské Jelení Hoøe (Jelenia Góra), které zorganizoval místní pracovník v památkové péèi pan Stanislav Jelenski spolu s panem architektem Jackem Jakubiecem, který pracuje na pøestavbì komplexu renesanèní tvrze Czarne u Jelení Hory v mezinárodní památkáøské a ekologické centrum. Po seznámení se s historií a pøítomností tohoto regionu jsme pracovali v samotné tvrzi Czarne na rekonstrukci vyøezávaných trámù a záklopù renesanèního stropu, tzn. èitìní, vymìòování ztrouchnivìlých èástí, konzervaci. Podnikli jsme té spolu s místními památkáøi dvì zajímavé exkurze po polském Podkrkonoí, zamìøené na seznámení se s místní lidovou architekturou a rùznými adaptacemi venkovských zámeèkù a tvrzí, velice pozoruhodné bylo shlédnutí mohutného hrázdìného kostela ve Svídnici (Swidnica). Také v Èechách Muzeum lidových staveb v Zubrnicích pøipravilo program na ètrnáct dní. Øeditel muzea pan PhDr. Frantiek Ledvinka nás seznámil se skanzenem, jeho posláním a lidovou architekturou Èeského støedohoøí a naí hlavní pracovní náplní se stala stavba transferované hrázdìné stodoly pøímo v areálu skanzenu (u mlýna). Zde jsme pod vedením zkuených tesaøù pronikali do rukodìlného opracovávání kmenù speciálními sekyrami, otesávání trámù a technického provedení døevìné konstrukce hrázdìného zdiva. Pouívaly se pokud mono pùvodní trámy, uhnilé èásti byly nahrazovány novými. Té na stavbì podezdívky bylo pouito pokud mono co nejvíce pùvodních pískovcových kamenù. Pøedstavu o umìleckém a technickém vrcholu hrázdìné konstrukce v Èechách jsme si vytvoøili pøi exkurzi na západoèeském Chebsku (Cheb, Salajna, Doubrava, Nový Drahov, Tuøany). Od ostatních lokalit celkovì odliné a malebné prostøedí Zubrnic bylo pøíjemnou zmìnou. Závìreèné dva týdny jsme proili ve Francii, u alsaského Strasbourgu. Byli jsme ubytováni v mení celohrázdìné vesnici Bossendorf nedaleko Strasbourgu. Zde program zajioval poslanec evropského parlamentu, nadený památkáø pan Brenner. Pracovali jsme ve stavební firmì, která je zamìøena na rekonstrukce historických a zvlátì hrázdìných staveb, nebo v alsaských vesnicích i mìstech je jich dosud velké mnoství. Podíleli jsme se tedy na rekonstrukci døevìných konstrukcí na nìkolika stanovitích, pøevánì v krovu, a pokládali jsme té støechu pùvodní krytinou z bobrovek. Bylo zajímavé pozorovat adaptaci památkových staveb pro bìné obytné úèely. Velice silný dojem na nás vak zanechala opakovaná návtìva samotného Strasbourgu s jeho mohutnou gotickou katedrálou a spletí ulièek a vodních kanálù obklopených hrázdìnými mìan130
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
skými domy s bohatou výzdobou. A odtud snad té pochází název celého kurzu, nebo výtvarné provedení hrázdìné konstrukce zde prý vrcholilo právì v renesanci. Jsem velmi rád, e jsem mohl absolvovat tento velice zajímavý a v mnohém pøínosný kurz, který mi umonil seznámení se s památkovou péèí v jiných státech a poznání dnes ji málo vyuívaných øemeslných a sta-
Hrázdìné domy ve Strasbourgu
131
Vesnice - krajina - lidé
vebních postupù. Vìøím, e nabyté vìdomosti, dovednosti i kontakty budeme moci vyuít ve studiu i v budoucí práci. exkurze Merboltice (nìm. Mertendorf, okr. Dìèín) Obec Merboltice se rozkládá v dlouhém pøípotoèním údolí severní èásti Èeského støedohoøí v délce 4 km a na první pohled je zøejmé, e byla zaloena ji v dobì støedovìké nìmecké kolonizace ve 13.století. První zmínky o obci pocházejí z roku 1352 (Merbotonis villa) a v této dobì ji stával v obci farní kostel sv.Kateøiny. Ves patøila k panství hradu Ostrý u Beneova n.Pl., byla tedy vlastnictvím rodu Michalovicù a pozdìji Berkù z Dubé. V 16.století se spolu se sousedními Valkeøicemi dostala do celku panství Konojedy (okr.Litomìøice) v drení vladykù Pojetických z Pojtic. estnácté století pøineslo do kraje protestantismus, pobìlohorské konfiskace roku 1623 vak pøevedly Merboltice a celé panství opìt do rukou Berkù z Dubé, posléze Libtejnských z Kolovrat, a roku 1650 zakoupil panství Konojedy císaøský generál Jan pork. Tøicetiletá válka obec témìø neponièila; Berní rula z roku 1654 zaznamenává v obci 20 selských usedlostí, 7 chalupníkù a 2 zahradníky. Pøelom 17. a 18.století - období rozkvìtu panství- je spjato s osobou osvíceného hrabìte Frantika Antonína porka, iniciátora výstavby východoèeského Kuksu, a zároveò s novou nìmeckou kolonizací 18.století, pøi které jsou zastavìny dosud prázdné obecní pastviny bezprostøednì podél potoka domkáøskými, chalupnickými a øemeslnickými staveními. Roku 1709 byl znovu vybudován kostel sv.Kateøiny v barokním slohu, avak obec patøí v dobì pobìlohorské pod valkeøickou farnost. Tereziánský katastr z roku 1757 uvádí v Merbolticích 532 duí, celkem 40 rozdílných hospodáøù a 72 domù, zatímco roku 1785 zde ji stojí 168 domù s 870 obyvateli. Tehdy je otevøena té jednotøídní kola. Obyvatelé se ivili pøedevím pìstováním obilovin a lnu, který se v chalupách spøádal, a chovem dobytka. A na pøelomu 18. a 19. století se pod vlivem sousedních Verneøic objevují první mechanické pøádelny bavlny. V prùbìhu 19.století dochází k mnoha pokusùm o tìbu skromných zásob hnìdého uhlí v okolí obce. Z rukou hrabìcí rodiny SweertsSporkù panství Konojedy získávají drobnìjí vlastníci a jeho rozloha se zmenuje; v druhé polovinì 19.stol. se Merboltice osamostatòují. Územnì se vak obec od té doby témìø nemìní, r.1855 byla opìt povýena na farní obec a nový kulturní rozkvìt pøinesl konec 19.století, kdy byla postavena nová kola a zakládány rùzné obèanské spolky, napø. pìvecký a turistický. Roku 1900 ilo v 198 domech 965 obyvatel. Za první republiky (r.1925) obec vlastnila potu, tøi prodejny, dvì øeznictví, tøi pekaøství, cukráøství, pìt mlýnù, pilu, sedm hostincù a mnohá dalí øemesla, pùsobil zde i jeden optik. Lidé se jinak ivili pøevánì rolnictvím a drobní domkáøi byli zamìstnáni té na eleznici èi v místní továrnièce èi textilních továrnách Plouènického údolí. Odsun nìmeckého, to jest vekerého obyvatelstva obce roku 1946 znamenal hospodáøský i kulturní zlom ve vývoji celého regionu; dolo k veobecnému úpadku a více ne polovina objektù zanikla neúdrbou a postupnou demolicí. Stejný osud potkal jedinou dominantu obce - barokní kostel; zùstala pouze støedovìká zvonice. Mnoho objektù bylo zachránìno díky sezónním rekreantùm, na starých základech vak vyrùstají nové rekreaèní chaty, které mnohdy nerespektují charakter obce. V souèasné dobì si Merboltice i pøes nízký poèet stálých obyvatel - kolem 100, udrely samosprávu, byla zrekonstruována zvonice a kamenné mostky pøes Merboltický potok a ve staré kole zøízen penzion a obchod, zaèíná se probouzet i kulturní ivot (dìtský výtvarný krouek, turistický spolek, kulièkiáda, obecní noviny...), který je vak spíe podporován rekreanty ne místním obyvatelstvem; problémy jsou s dopravním spojením. Spolu se sousedními Valkeøicemi jsou Merboltice navreny na vyhláení vesnické památkové zóny pro mnoství pomìrnì zachovalých objektù lidového stavitelství zasazených v dosud málo narueném pøírodním a kulturním prostøedí. Merboltice èp.141 (návrh na zápis do seznamu památek) Bývalá selská usedlost ve støedu obce se zachovanou celkovou skladbou hospodáøského dvora. Hlavní stavení je typickým pøíkladem velkého zemìdìlského domu v severní èásti Èeského støedohoøí, reprezentuje patrový roubený tøíprostorový dùm chlévního typu. Ke stavení pøiléhají døevìná kùlna na vozy, velká bednìná stodola zaputìná do svahu se zajímavým øeením entouru umístìného uvnitø a roubená chalupa èp.192 bývalý výminek. Kuriózním technickým zaøízením je zde bývalá lanovka z patra stodoly na pùdu hlavního stavení, která slouila k pøepravì vymláceného obilí k suení v pùdních prostorách. Nejvìtí význam usedlosti vak tkví v zachovalosti mnoha øemeslných i umìleckých detailù. Vyuíván k rekreaci.
132
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Merboltice èp.98 (památkovì chránìn) Starý roubený vodní mlýn v dolní èásti obce.Jedná se o patrové roubené stavení s pùdorysem do háku. Starí jednopatrový dùm zachovává klasické trojdìlení, svìtnice je obklopena bohatì vyøezávanou podstávkou datovanou r.1799, síò je velmi zúena a na místo chlévù je umístìna mlýnice s døevìnou hranicí a kovovým soukolím a pøevody. V patøe na hranici mlýnice jsou posazeny luby pro dvì sloení mlýnských kamenù a v podkroví je uchováno torzo prosévacích strojù. Zajímavá je té malovaná skøínka zasazená ve stìnì horní mlýnice. Na tento starí objekt je kolmo pøipojen dvoupatrový roubený trakt slouící kdysi jako pomocné prostory k mlýnskému provozu èi snad i k ubytování. Na nìm jsou pozoruhodné dvì nad sebou posazené pavláèky. Dnes ji neexistující vodní kolo bylo umístìno v mohutné kamenné lednici ve svahu a bylo pohánìno vodou z rybníka napájeného Merboltickým potrokem. Té mnoho øemeslných a umìleckých detailù. Slouí k rekreaci.
133
Vesnice - krajina - lidé
Aj keï to práve nie sú paláce. PhDr. Martin Mea Slovenské národné múzeum Martin Tento príspevok vznikol z návrhu projektu kompletovania múzeí ¾udovej architektúry v prírode ako jedného zo zdrojov informácií pre uplatòovanie prvkov architektonického dedièstva v rozvoji vidieckych sídel. Motto: Kadý èlovek má svoju pamä, kadý z nás má svoju jedineènú históriu. Spomienky sú nástrojom, ktorým sprítomòujeme základné hodnoty naej jedineènosti a individuality. / Gibson, Fait 1995 Reaching People with Dementia through Reminiscence Work. In Reminiscence.Issue 11, July./ Múzeum je èasou náho mechanizmu spomienok. Skutoène, vïaka tejto potrebe spomínania múzeá majú tak silný, vitálny vplyv na spoloènos. Bez nich a podobných intitúcií, ako sú kninice, archívy by sme postrádali kapacitu kontroly zmien v základoch ivotaschopného vývoja. / ola, Tomislav 1997, Essays on Museums and their Theory. Towards a Cybernetic Museum. Museology Publications1. Helsinki: Finish Museums Associaton s.39-48 / Národopisné múzea v prírode alebo ako sa to viac ujalo u nás múzea ¾udovej architektúry v prírode èi skanzeny tvoria významnú súèas informovania irokej verejnosti o histórii a kultúrnej úrovni naej tradiènej ¾udovej architektúry, bývania ale i najrozírenejích spôsobov obivy, druhoch domáckej pecializovanej výroby i remesiel. Desiatka múzeí v prírode , ktoré vznikli v rozmedzí esdesiatych a sedemdesiatych rokov vytvára solídnu základòu pre takúto prezentáciu. Ba èo viac niektoré pecializované múzea v prírode ako napr. Po¾nohospodárske múzeum v Nitre, Banské múzeum Banskej tiavnici èi Kysucké vo Vychylovke so svojou úzkoko¾ajnou úvraovou eleznièkou poskytujú aj èosi navye. ¼udová architektúra výtvorom vzahu èloveka k svetu relatívne stabilných spoloèenských noriem a to ako lokálnych, regionálnych i etnických spoloèenstiev, je výsledkom optimálneho prispôsobovania potrebám konkrétneho spoloèenstva , obecnejích princípov a poiadaviek na bývanie , vhodnos a ob¾ubu materiálu i stavebných technologií. Vyplýva to z celkovej polohy architektúry ako takej ktorá je výtvorom ¾udskej tvorivej èinnosti, výsledkom komplexnej interakcie èloveka a sveta v ich konkrétnych urèeniach. Názor, e ¾udová architektúra je celkom, ktorého podoba vznikla historickým navàením a dodriavaním stavebných, technických a technologických skúseností, v súèinnosti s uspokojovaním základných potrieb ivota èloveka, aplikácie jeho hodnotových noriem, spolu s plnením potrieb hospodárskej èinnosti v konkrétnom prírodnom prostredí na konkrétnej technickej a technologickej úrovni sa stal východiskom, väèiny koncepcií národopisných múzeí v prírode pri ich zriaïovaní. Predpoklady, e vetky prvky tohoto ivého organizmu získavajú svoju hodnotu a význam z tohoto celku, viedli k snahám o kompletné modelovanie múzejných areálov vyjadrujúcich vzájomný vzah obytných a hospodárskych objektov, technických a spoloèenských stavieb v konkrétnom prírodnom prostredí. Nezanedbate¾ná bola a je aj snaha o prezentáciu sociálnych a etnických javov a procesov tak ako sa v danej dobe ,na danej úrovni etnologického a historického poznania javili ich prejavy v materiálnej kultúre teda stavite¾stve, spôsoboch bývania, preferencii zamestnania, druhov hospodárskych a technických plodín, chove zvierat. Zmeny v ekonomickej situácii, vlastníckych vzahoch na Slovensku koncom tyridsiatych a zaèiatkom pädesiatych, ale i v rokoch esdesiatych spôsobili radikálne kultúrne a hodnotové posuny v regionálnych i miestnych spoloèenstvách, ktoré pod vplyvom industrializácie, zatlaèili tradiènú ¾udovú architektúru do polohy neelaných stavieb. ¼udová architektúra v hodnotových orientáciach ¾udí sa pomaly dostávala do polohy znaku a symbolu biedy a zaostalosti. Proces ústupu tej podoby tradiènej ¾udovej architektúry, ktorej vrchol môme klás do 19. storoèia vak nastal v rôznych krajinách v rôznom období v závislosti od rozvoja priemyslu a miery uplatòovania nových poznatkov a stavebných technológií. Zániku tradièných stavieb zaèali predchádza ich sahovaním do múzeí v prírode múzejníci. Po tokholmskom Skanzene otvorenom roku 1891 to boli desiatky ba stovky múzeí v Európe i inde vo svete. Technická jednoduchos presahovania originálov drevených zrubových stavieb na iné miesto, pomerne bohatá skúsenos s takouto èinnosou v dedinskom prostredí , ale i muzeologická neujasnenos spôsobov prenosu stavieb z iných materiálov podmienila to, e na Slovensku pozornos sa sústredila na záchranu a prenos zrubových stavieb práve na severe krajiny. Takto postupne od roku 1960 vznikali skanzeny v severných okresoch Slovenska. Na junom Slovensku vzniklo takéto múzeum len v Nitre pri Slovenskom po¾nohospodárskom múzeu v areále Agrokomplexu. Nevyváenos prezentácie níinnej hlinenej a horskej drevenej architektúry vyznieva 134
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
aj v najväèom múzeu v prírode Múzeu slovenskej dediny SNM v Martine - Jahodníckych hájoch, ktoré pod¾a pôvodnej koncepcie malo prezentova vetky regionálne typy a varianty ¾udových stavieb z územia Slovenska. Postavené boli len prezentaèné celky drevenej architektúry z regiónov Orava, Kysuce - Podjavorníky a Liptov a Turiec so tyroma tehlovými a jedným ete nedokonèeným kamenným objektom rekontrukcie vozovne z Mokovca. Priamo v týchto regiónoch okrem Turca medzièasom vznikli podobné múzea. Na finanèné monosti poèas výstavby i po omedzení financovania výstavby tejto expozície, ktorú paradoxne ako keby u nik nepotreboval /usudzujúc pod¾a výky finanèného príspevku na celé Etnografické múzeum, ktorého je MSD pecializovanou expozíciou / muselo SNM a Múzeum slovenskej dediny reagova vypracovaním nieko¾kých variantov rieenia. Líili sa koncepciou, mierou zachovávania èi repektovania pôvodnej hmoty objektu èi dokonca vedeckými optimalizáciami typických variantov jednotlivých regionov, èo bolo zloenie jedného objektívne neexistujúceho objektu do expozièného objektu sumarizujúceho viacero princípov charakteristických pre daný region. Jednotlivé varianty rieenia MSD sa líili aj investiènou a technickou nároènosou realizácie. Vetky vak mali spoloèné to, e boli snahou o vytvorenie uceleného múzea, ktoré by èo najlepie a najplnie prezentovalo nielen tradiènú ¾udovú architektúru Slovenska, ale ako národopisné múzeum v prírode v prostredí reálnemu ivotu najpodobnejom prezentovalo takmer celý komplex materiálnej ¾udovej kultúry i duchovnej kultúry v jej materializovaných prejavoch, myslím tým rodinné a výroèné zvykoslovie, predstavy a vedomosti ¾udu. Snahou bola a je aj vytvori podmienky pre prezentáciu folklóru, niekde viac inde menej so snahou o udranie zdania prirodzeného priebehu a prostredia takýchto prezentácií èo naráa vak na problém pozície a miesta diváka a jeho monosti sledova takýto priebeh v reálnom prostredí exteriéru a interiéru tradièných ¾udových stavieb. Prax ukazuje , e aj tu musia ís múzejníci, ale i folklórne súbory a dedinské folklórne skupiny do kompromisu. Podobná bola i genéza ostatných múzeí v prírode. Od pôvodných koncepcií, ktoré sa tvorili hlavne z h¾adiska prezentácie vetkých variantov obytných domov, hospodárskych stavieb, sakrálnej architektúry, technických stavieb i drobnej architektúry, pod vplyvom rôznych akostí sa v realizácii postupne ustúpilo a výsledok je takmer vo vetkých múzeach kompromisom chceného a moného. Je prirodzené, e tieto aspekty pri kadodennej èinnosti a prevádzke múzeí v prírode akosi unikajú zo zorného uhla verejnosti. Mnohý návtevník sa kochá nad harmóniou a krásou tradièného stavite¾stva nad jednoduchosou a funkènosou stavieb i ich èastí, oceòuje úsilie a prácu, ktorá sa skrýva za terajou podobou naich múzeí v prírode. Nostalgicky sa zamý¾a nad jasnými a definitívne vytvarovanými podobami ¾udových stavieb, ktoré sa do tejto polohy dostali tým, e prezentujú ukonèený proces, z dneného poh¾adu jasne definovaný a jednoduchý. Tento proces vak zïaleka nebol taký pre svojich súèasníkov, tak ako nám nie je jasný výsledok odkazu naej doby, naeho súèasného stavite¾stva pre budúce generácie. Ten môme len tui alebo predvída práve na základe analógie s minulosou, porovnávaní, analýzy fungovania èi nefunkènosti zákonitostí spoloèenských vzahov a spoloèenského chovania. Nie vdy sa nám pri prezentácii tradiènej ¾udovej architektúry darí vysvetli to èo malo by prirodzenou súèasou expozícií a èo nie vade sa podarilo dotiahnu do zdarného konca tak aby, u samotná intalácia bez slov mala takúto výpovednú hodnotu. Mám na mysli vytvorenie zdania konkrétnych truktúr dedinského osídlenia, filozofiu jednoduchosti a funkènosti, harmónie tvarov a proporcií. Súèasnos naich obcí a dnená výstavba nám jednoznaène podsúva mylienku, e nae úsilie nie vdy je pochopené. Nekritické napodobovanie mestských víl v rokoch esdesiatych i následných a dnes aj cudzích vzorov v stavite¾stve náho vidieka, zabudnutie èi vedomé odvrhnutie starých osvedèených hodnôt prináa rozpaky a èasto i vnútornú nespokojnos i samotného stavebníka. Tá nemusí by vdy slovne deklarovaná. Prejavuje sa èasto podvedomou nespokojnosou, pocitom disharmónie, nesúladu. Múzea v prírode sú jedným z prostriedkov ako ukáza , motivova cestu spä k tvorbe stavieb a prostredia, ktoré konvertuje prírodnému prostrediu Slovenska, námu cíteniu a skúsenostiam. Nemyslím, e ¾udová architektúra je len nepouite¾ná história ,je to skúsenos ba nieèo viac. Architekt Peter Pástor, hovorí , e ¾udová architektúra nie je záleitosou týlu, ale postoja k ivotu. Urèite sa nezamý¾al nad touto otázkou z pozície etnológa a mono mal na mysli iné aspekty, ale v tejto krátkej vete vyjadril Pástor aj divergenciu vplyvov, ktoré podmieòovali vznik a rozvoj tradiènej ¾udovej architektúry a skúmaním i interpretáciou, ktorých sa zaoberá etnológia ako jednou z mnohých otázok podmieòujúcich pecifiká kultúrnych a spoloèenských procesov ako procesov, v ktorých sa prejavuje etnicita toho - ktorého èloveka èi spoloèenstva. Tieto spoloèenské javy a procesy, zväèa neuvedomelé, nachádzajú svoj odraz v pecifikách chovania ,ale i konkrétnych, materializovaných prejavoch architektúry, bývania, výtvarného prejavu ,odevu, stravy, zamestnaní, duchovného ivota zvykoslovia a najmä folklóru. Otázkou postoja k ivotu, a ivot èloveka okrem biologického je ivotom spoloèenským, je aj súèasná výstavba. Mnohé z komplexu vplyvov, ktoré formovali podobu ¾udovej architektúry u nie sú aktuálne a tak 135
Vesnice - krajina - lidé
dnes sa zdá, e je to okrem postoja k ivotu aj otázka týlu. Postoj k ivotu v spoloènosti je vak u nieèo iné, repektovanie èi negovanie spoloèenských záujmov, záujmu iného jedinca alebo stotonenie sa na úkor vlastnej týlovosti hoc aj s priemerným, ale osvedèeným a uznávaným postupom v záujme repektovania urèitých irích spoloèenských noriem a záujmov - to je záleitosou postoja k ivotu. Aj o tom hovoria etnológovia, keï hovoria o zmenných podmienkach ivota súèasného spoloèenstva. Dvakrát nevstúpi do tej istej rieky, hovorí antický filozof, súèasou kultúry a ¾udovej zvlá nie je len progres, ale i regres. Ako nám ukazujú etnologické a historické výskumy archaické prvky v ¾udovej kultúre nie vdy sú výsledkom kontinuity od starodávnych èias alebo výsledkom tradicionalistického týlu ivota, èi ak chcete postoja k ivotu. Sú aj výsledkom, nutnosou vyplývajúcou zo zmenných, zhorených podmienok, pauperizácie èi schudobnenia ako dôsledku geometrického nárastu obyvate¾stva na rovnakom území a aritmetického nárastu bláh. Výsledkom je návrat k osvedèeným a jednoduchím, menej nároèným formám, èi u bývania, odevu architektúry, ale i hospodárenia. Ani archaiènos slovenskej ¾udovej architektúry nebola zlatou niou, ktorá sa tiahla naou históriou, ale spôsobila ju v mnohých regionoch bieda, malá úrodnos pôdy, málo zeme vhodnej na obrábanie, ale i sociálny útlak, vojny, epidémie. Jej sila a pôsobivos je práve v tom, e za týchto podmienok vyselektovala uitoèné od zbytoèného, praktické od nepraktického ba vari i pekné od nevkusu. A tu by som nadviazal na inú mylienku Petra Pástora kde upozoròuje, e cie¾om súèasnej generácie v projektovaní a výstavbe nových objektov by nemalo by vytváranie nových rán na tele naich obcí a miest, ale ich zace¾ovanie. Tam by pod¾a mòa mali architekti pôsobi trocha ako katalyzátor kriticky zhodnotených poznatkov svojich z podôb a funkcií tradiènej ¾udovej, ale i týlovej mestskej architektúry a ich vyuitím vedome tvori tak povediac optimálnu adaptáciu k tvorbe takého prostredia, ktoré nám v prípade tradiènej ¾udovej architektúry trvalo celé stároèia. A k tomuto zace¾ovaniu rán , dúfam, budú prispieva aj informácie získavané o tradièných stavbách nedávnej minulosti v múzeach v prírode. Máme na Slovensku desa múzeí ¾udovej architektúry a tým okrem vzneených cie¾ov a krásnych reminiscencií na bezproblémovú minulos ivota naich predkov, ktoré vzbudzujú u návtevníkov, napriek mnohým úspechom k dokonalosti chýba ete dos. V ïalom období v záujme pravdivej a plnoobsiahlej prezentácie hodnôt tradiènej ¾udovej architektúry, spôsobom ich prezentácie v múzeach, ako prameòov poznávania a uchovávania regionálnych pecifík , ale i príkladov modelovnia krajiny, vzájomného vzahu architektúry a prírody, názorných dokladov vyuívania stavebných a estetických princípov pouívaných v tradiènej ¾udovej architektúre bude potrebné urobi nieko¾ko programových opatrení, ktoré budú takémuto ich poslaniu nápomocné. Vetkým nateraz existujúcim múzeam v prírode a nieko¾ko výnimiek, ktoré vïaka svojej polohe nepociujú aktuálnu potrebu, chýba úplne, alebo aspoò dostatoèné návtevnícke zázemie. Chýbajú vhodné pracovné priestory pre lektorskú slubu, ale i údrbu a konzerváciu, ktorá je rok od roku nároènejia a nákladnejia. Rok od roku sú aj starie aj objekty i predmety intalované v interiéroch domov i kostolov, stodôl, sýpok i v objektoch technických stavieb. Sú postavené najmä pre návtevníka a pracovníci múzeí nielen, e sú tlaèený k tomu , ale i robia vetko pre to aby ich prilo èo najviac, ale z toho vyplýva, aj e objekty a predmety sú vystavené náporu zvedavých a èasto veteèných návtevníkov, ktorí vïaka spôsobu intalácie zabúdajú, e sú v múzeu. Roène nieko¾ko desiatok tisíc ¾udí prejde prahy domcov, èi kostolov, otvára dvere, sadá na lavièky. Ihlièkové opätky s nástojèivosou idla sa vpichujú do hlinených i drevených podláh. Aj keï èasto projektované tou poslednou plánovanou èasou na realizáciu ostali pracovne, depozity a sklady , ale i pokladne, sociálne zariadenia, zariadenia poskytujúce sluby stravovacie, atne a úschovne batoín a to nehovorím o takom konforte ako by bola monos vytvori priestor èi miestnosti pre opateru malých detí, ktorým ete návteva múzea mnoho neprináa. To vetko sa stáva vïaka stále sa zniujúcim rozpoètom nereálnym. Áno, zachraòovala sa architektúra, stavali sa expozície, rýchlo sa zachraòovali èasti inventáru, ktorých dnená cena sa vyplhala do nieko¾konásobných èiastok. ia¾ nie je vetko tak ani v expozièných èastiach ako si predstavovali architekti i etnografi - tvorcovia týchto expozícií. Odborno prezentaèná stránka prezentácie si iada vypracova nové koncepcie zoh¾adòujúce reálne monosti, ukonèenia výstavby prezentaènej èasti jednotlivých múzeí , tak aby neutrpela prezentácia a boli èo najefektívnejie vyuité vetky spoloènosou investované prostriedky do výskumu, dokumentácie, projektov a výkupu stavieb, pozemkov, inventára. Po roku 1992 je èasto potrebné vyjasni majetkoprávne vzahy vzh¾adom na retitúcie a doteraz nevyrovnané retituèné nároky na pôdu, ktorá bola síce vykúpená pre potreby múzeí, ale nerealizovala sa výstavba do vydania retituèného zákona. Tieto pozemky tvoria perspektívu výstavby. Múzea sami svoje èasto vhodné a atraktívne podmienky nie sú schopné èi lepie povedané nemajú monos vzh¾adom na charakter týchto 136
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
zariadení vytvori. Javí sa nutnosou vytvori pre múzea ako tátne organizácie legislatívne normy umoòujúce vstup podnikate¾ských subjektov na základe zmluvy o spolupráci èi iných zmluvných záväzkov, kde by zisk podnikate¾ského subjektu, èi zisk múzea z takejto spolupráce mohol by vyuívaný na jeho výstavbu a prevádzku, kultúrno výchovnú a výstavnú èinnos. To vetko èo tu vyie odznelo je tie problematika múzeí v prírode. Iná stránka ich dneka. Je to nieèo z toho èo si aj v tejto oblasti múzejnej èinnosti uvedomujeme a kladieme pred seba ako nieèo potrebné pre dosiahnutie èi priblíenie sa k cie¾u , ktorým je zachováva dokumenty naej kultúry a súèasne odovzdáva hodnoty tradiènej ¾udovej architektúry, bývania i prostredia tak, aby vetky tieto informácie vo vzájomnom súlade postupne vytvárali v kadom návtevníkovi pevné vedomie existencie dávno vypracovaných hodnôt. Hodnôt, z ktorých sa dá èerpa, aj keï v iných materiáloch a na inej, vyej úrovni nárokov na tandard bývania. Marginálnou otázkou pre múzea a múzea v prírode zvlá je ako to spravi, ako prezentova minulos, aby moderní súèasní ¾udia sa identifikovali s minulými skutoènosami, aby videli vo vèerajích problémoch svoje vlastné? Objektívne kultúrne procesy je aké riadi. Môeme sa snai ich do urèitej ovplyvòova. Môme hodnoti, h¾ada a nachádza spoloèenské a v tom aj etnické funkcie tradiènej ¾udovej architektúry, jej hodnoty a miesto v historickom vývine architektúry a remesla, jej vplyv na národnú kultúru v rôznych smeroch umenia, ale len ïalí ivot nám ukáe èi naa èinnos a hodnotenia ovplyvnia spôsoby výstavby a tvorbu ivotného prostredia, usmernia hodnotový systém a jeho prejavy v súèasnej výstavbe. ivot nám ukáe èi sa pohybujeme len v terminologickej sieti pojmov a kontrukcií spoloèenských vzahov a funkcií vytvorených etnografiou a teóriami architektúry a výtvarného umenia. Doterajie výskumy konkrétnych výsledkov stavebnej aktivity potvrdzujú skôr to, e jej reálna podoba je odrazom zmien spôsobu ivota pri neustálom fungovaní tých istých zákonitostí, ktoré vyvolávali vznik typu architektúry, ktorý dnes nazývame tradièná ¾udová architektúra. Deje sa to pod inými vplyvmi a za iných podmienok informovanosti ako sa formovala podoba a hodnoty tradiènej ¾udovej architektúry. Èlovek, jeho psychika a mechanizmus spoloèenských vzahov, zdá sa, funguje stále rovnako, nezávislo od obsahu, ktorý sa mení pod¾a konkrétnej historickej situácie, vývoja vedy, techniky, veobecných poznatkov, mení sa miera závislosti na spoloèenských normách, minimalizovali sa monosti spoloèenského sankcionovania. To vetko v èase formovania sa tradiènej ¾udovej architektúry ako ju poznáme fungovalo v úplne inej miere. Reálne zmeny spôsobu ivota, a tie sú nepopierate¾né, vyvolávajú iné potreby, iria informovanos umoòuje uplatnenie irej kály vplyvov, zmena spôsobu ivota vyvoláva zmeny funkèného uplatnenia ako celých stavieb tak ich èastí. Avak vedome uplatòovanie celého komplexu kultúrného odkazu, ktorý nám zachováva tradièná ¾udová architektúra môe zohráva bezpochyby tie významnú úlohu. Hlavne vtedy, keï väèina súdnych ¾udí pochopí nielen toto, e aj takýto môe by jedineèný príspevok nás obyvate¾ov malého Slovenska do kultúry Európy, ako sa dnes z ob¾ubou hovorí, ale hlavne príspevok pre seba, ako príspevok kadého z nás k tvorbe pekného, harmonického a jedineèného prostredia svojho domova i naej domoviny .
137
Vesnice - krajina - lidé
Zapojení studentù FA VUT v Brnì do akce stavba pro venkov Doc.Ing.arch. Jarmila Ledinská, CSc. VUT FA v Brnì V roce 1997 se shromádilo na 250 ádostí z obcí Èech, Moravy a Slezska na konkrétní pomoc týkající se zlepení jejich urbanistického vzhledu nebo architektonické úpravy jednotlivých objektù. V rámci koncepce irí pomoci malým nejmením obcím se zúèastnila 4.roèníku výe zmínìné akce øada studentù rùzných roèníkù z FA a FS Praha a VUT Brno i z FZ Lednice. V seznamu prací ohodnocených cenou, odmìnou a pochvalou najdeme 29, pod kterými jsou podepsáni studenti naí fakulty. Jejich projekty se napø. týkaly rekonstrukce statku pro agroturistiku, kovárny pro penzion, obøadní sínì pro faru, návrhù hasièské zbrojnice, sportovního areálu, obecního úøadu, obytného satelitu a urbanistického øeení areálu vinných sklípkù, nebo úprav návsi èi místní zelenì. Akce ukázala to, e i studenti niího bakaláøského stupnì pøistupovali k jednotlivým zakázkám zodpovìdnì a uèili se profesionálnì vystupovat jak vùèi potencionálním klientùm, tak i vùèi veøejnosti. Mezi ocenìnými je i prezentovaná studie Barbory Táborské ze 3.roèníku, která se zabývala novým vyuitím jednotøídní koly postavené roku 1912 v Luèicích u Bìlotína, leících na hranici okresù Pøerov a Nový Jièín. Studentka pochází ze spádové obce Bìlotín, kam se svými 114 obyvateli a ètyøiceti usedlostmi dvorcového uzavøeného nebo polouzavøeného typu spadají i Luèice. Dobøe je obeznámena s místními pomìry, a proto iniciovala u starosty aktivní pøístup obce k akci stavba pro venkov s poukazem na totální absenci shromaïovacího prostoru, který by umonil prohloubit sousedskou pospolitost této malé obce, která byla ve svém osmiletém plynulém vývoji bìhem posledních padesáti let dvakrát postiena: a to v roce 1946 odsunem 98% starousedlých Nìmcù a v nedávné dobì rozhodnutím o vybudování jaderné elektrárny v Blahutovicích, po kterém následovala stavební uzávìra a vylidòování. V øadì variant se studentka snaí pøi maximálním zachování pùvodního exteriéru, dispozice i hmoty objektu pøinést námìty na jeho zhodnocení, pøièem prioritou je pro ni vytvoøení kvalitního shromaïovacího prostoru pro slavnostní pøíleitosti (jubilea, svatby, schùze, volby, aj.) doplnìného prodejnou, prodejnou s obèerstvením, èítárnou a knihovnou, klubem pro mláde a zájmové skupiny. Obnovuje tradièní spojení hospody s víceúèelovým sálem, s bytem provozovatele, ubytováním turistù navtìvujících blízkou CHKO Poodøí. Novì se objevuje kuelna, venkovní posezení a taneèní parket i zákoutí pro táborák. Studentka neopomnìla ani citlivou úpravu nejbliího okolí, tj. veøejného obecního pozemku, kam náleí pøístupová cesta k budovì koly, umístìní parkovitì a technického zázemí vlastního objektu. Vhodným øeením zelenì napomohla i stísnìnì situované kapli k jejímu reprezentativnìjímu vyznìní. Poctivé zamylení nad jednou malou obcí a jednou nefunkèní kolièkou je dokladem toho, e i nìkolik studentských výkresù mùe pøispìt k novému pohledu a zmìnì názoru místních obyvatel.
Luèice - rekonstrukce objektu bývalé koly kuelna - pùdorys
Luèice - rekonstrukce objektu bývalé koly pohled severní 138
Luèice - rekonstrukce objektu bývalé koly perpektiva
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Axonometrie
Pùdorys 1.NP - varianta E
139
Vesnice - krajina - lidé
Pùdorys podkroví - 2.varianta
Pùdorys podkroví - 1.varianta
Pùdorys 1.NP - varianta D 140
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Pùdorys 1.NP - varianta B
Pùdorys 1.NP - varianta A
Pùdorys 1.NP - varianta C 141
Vesnice - krajina - lidé
142
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Exkurze struèný popis trasy s komentáøem o navtívených i míjených lokalitách: Co uvidíme na místì: Zubrnice stará kolonizaèní návesní ves v údolí Luèního potoka, 290 m n.m., zmiòována r.1352, dolní èást zcela znièena povodní r.1729, obec byla r.1995 prohláena památkovou rezervací lidové architektury Muzeum lidové architektury Èeského støedohoøí zpøístupnìno pro veøejnost r.1988, tvoøí ho na místì obnovené i pøenesené objekty lidového stavitelství, technické, výrobní i sakrální stavby, èást z nich expoziènì vyuita, budování muzea stále pokraèuje Kostel sv.Maøí Magdalény na návsi, pùvodnì gotický, baroknì pøestavìn r.1723 s mladí hranolovou vìí a sakristií Socha sv.Jana Nepomuckého pøed kostelem, z r. 1723 na bohatì profilovaném mohutném soklu eleznièní tra Velké Bøezno Útìk s nádraím tra z r.1890 procházející údolím kolem obce byla r.1978 zruena, úsek Velké Bøezno Zubrnice a historické nádraí èásteènì obnoveno poøádání pøíleitostných rekreaèních jízd Roubené chalupy a zdìné klasicistní domy dokumentují lidové stavitelství regionu a rozvoj chmelaøství a ovocnáøství v 19.století
Horní Vysoké - malá kolonizaèní ves poblí Levína, 387 m n.m., zmiòována r.1374, proslavila se jako láznì Jeleè (Geltschbad) zaloené poèátkem 19.století Fr.Kittelem a pozdìji rozíøené dr. Mayerem vodoléèba chladnou (max 9oC) a mírnì radioaktivní vodou, po Jeseníku nejstarí láznì tohoto typu v tehdejí Rakouské monarchii, nejvìtí popularitu zaily na pøelomu 19. a 20.století, zanikly v prùbìhu II.svìtové války. Empírové lázeòské domy nìkolik budov vanových a sluneèních lázní z 19.století, zejména pùvodnì spoleèenský síòový dùm bývalých lázní (tzv. Zdravotník) empírový z r.1841, dnes slouí jako penziony, rekreaèní a stravovací zaøízení Øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18. 19.století.
143
Vesnice - krajina - lidé
Levín - starobylé malebné horské mìsteèko situované v krásné poloze v mìlkém sedle pod bývalým hradem výrazná krajinná dominanta, dálkové pohledy, 436 m n.n.,zmiòováno r.1352, r.1544 mìstysem, r.1791 vyhoøelo, od støedovìku hrnèíøská tradice zachována cechovní peèe z r.1402, tzv. levínská keramika, ve 20.století postupný zánik (dnes pracuje ji jen jedna dílna) Zøícenina hradu na vrchu nad obcí nevelké zbytky støedovìkého hradu neznámého pùvodu patrnì ze 13.století, na jeho místì stojí barokní zvonice z r.1699, s barokním patrem z r.1838 a støechou z r.1899. Kostel Povýení sv.Køíe centrální stavba na návsi z r.1788 podle návrhu T.Grubera, po poáru obnoven r.1798, cenné zaøízení (gotická socha Piety z 15.století, obraz Kristova hlava od V.Mánesa, u J vchodu zazdìný klenební svorník ze 13.století s reliéfem lva tzv. levínský kocour a nìkolika znaky, patrnì nápisem ve staroslovanské cyrilici, nìkdy vykládány jako germánské runy, keltské písmo apod.). Radnice èp.1 zdìná patrová budova s mansardovou støechou a víkou z r.1793. Kampelièka èp.79 zdìná patrová budova s mansardovou støechou z poèátku 19.století. Øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.-19.století, v nìkterých dochovány zbytky hrnèíøských pecí, v èp.10 dosud v provozu.
144
Levín v 19.stol
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Exkurze: Horní Vysoké Loveèkovice horská kolonizaèní ves, 437m n.m., zmiòována r.1396, kaple z poèátku 19.století, øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.-19.století (èp.31 hrázdìná stodola) Touchoøiny - horská kolonizaèní ves, 410m n.m., zmiòována r.1391, barokní kostel sv.Prokopa zboøen v 70.letech 20.století, øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.-19.století. Homole - horská kolonizaèní ves, 375m n.m., zmiòována r.1407, nad vsí klasicistní kostel sv.Pia V. z r.1787, øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.-19.století (èp.7 stará kola z r,1826, èp.17 bývalý mlýn aj.). Lhota pod Pannou - horská kolonizaèní ves, 337m n.m., zmiòována r.1321, øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.19.století (prohlídka).
Bláhov - starobylá horská ves, 390m n.m., zmiòována ji r.1167, kaple z r.1865, øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.-19.století (napø. èp.11, 18 aj) Loveèkovice Verneøice - údolní vysoko poloená kolonizaèní ves, 493m n.m., zmiòována r.1352, od r.1497 mìstys a r.1522 mìsto s podlouhlým obdélným námìstím, rozvoj cechovních øemesel a domáckého prùmyslu, v 18. a 19.století bouølivý rozvoj prùmyslu (r.1770 kartounka J.J.Leitenberger, r.1797 pøádelna, pozdìji textilní manufaktura, v okolí tìba hnìdého uhlí v meních nalezitích), ve 20.století dochází k celkovému úpadku (prohlídka). Kostel sv.Anny pùvodnì gotický z 2.pol. 14.století, pøestavován kolem r.1565, pak po poárech baroknì po r.1709 a rokokovì po r.1774, pøeneseny sem nìkteré sochy ze zboøených kostelù v okolí Fara obnovena po poáru r.1774 Kana s barokní sochou sv.Floriána na námìstí Textilní manufaktura na J okraji, klasicistní z poloviny 19.století, poblí bývalá dìlnická kolonie Na námìstí a v okolí mìstské empírové domy z poloviny 18.století, dále øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.-19.století.
145
Vesnice - krajina - lidé
Verneøice v 19.stol
Valkeøice - dlouhá údolní øadová kolonizaèní ves (vznikla splynutím Erkeøic a Pertoltic), 400m n.m., zmiòována r.1363, stávala zde dnes zaniklá tvrz, od poloviny 17.století vlastnili ves porkové (prohlídka). Kostel sv.Barbory na místì støedovìkého kostela postaven barokní v 1.polovinì 18.století, r.1975 zboøen, zùstal zde pouze høbitov se schoditìm a kaplí - pozdnì barokní z 2.poloviny 18.století. Fara barokní z r.1704, na prùèelí socha sv.Barbory, na pilíøích plotu sochy Piety a sv.Jana Nepomuckého. Letohrádek barokní, v letech 1701 a 1710 dal postavit a rozíøit hrabì Fr.Ant.pork, zèásti snesen r.1721 na stavbu kostela, zbytek znehodnocen po r.1808 pøi adaptaci na pøádelnu, letohrádek spojovala s kostelem lipová alej. Nad høbitovem nechal hrabì pork postavil døevìnou stavbu, v ní se hrálo divadlo (asi první v S Èechách). Øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.-19.století (napø. usedlost èp.1). Merboltice - dlouhá údolní øadová kolonizaèní ves, 413m n.m., zmiòována r.1352 (prohlídka) Kostel sv.Kateøiny pùvodnì z 2.poloviny 14.století, pøestavìn baroknì r.1708 a renovován r.1896, r.1975 zboøen, zbyla pouze barokní hranolová zvonice s bednìným 2.patrem renovovaná r.1896. Mimoøádné mnoství zachovalých pozoruhodných roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.-19.století (napø. bývalý mlýn, èp.117 s døevìným komínem, èp.14, 22 141 192 aj.), návrh na památkovou zónu lidové architektury.
146
Sborník pøíspìvkù z celostátního semináøe poøádaného v Zubrnicích ve dnech 14. - 16. záøí 1998
Horní Police - kolonizaèní ves v údolí Plouènice u andova, 252m n.m., zmiòována r.1273 jako majetek Berkù z Dubé a do r.1612, poté náleela k zákupskému panství, poèátkem 18.století rozsáhlá stavební èinnost (prohlídka). Zámek na místì støedovìkého dvorce postaven v 1.polovinì 18.století barokní dvoukøídlý zámek, pozdìji pøemìnìn na správní budovu a pak na pivovar Poutní areál s kostelem Navtívení Panny Marie postaven na návrí na místì pùvodního gotického kostela v l.1684-1734 litomìøickými architekty Giuliem a poté Octaviem Broggiem, skládá se ze vstupní vìe z r.1722, dìkanství a kostela obklopeného ze tøí stran ambity proèlenìnými 7 kaplemi, kolem r.1522 nalezena na bøehu Plouènice údajnì zázraèná døevìná gotická soka P.Marie na místì nálezu postaven r.1722 mariánský sloup, od té doby se stala Horní Police poutním místem, pozdìji soka umístìna na hlavní oltáø (podle povìsti zachránila pøed smrtí Matìje Hosera ze Zákup, zajatého r.1639 védy, jeho okovy jsou v ambitu) Øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.-19.století. andov - kolonizaèní ves v údolí Plouènice, 263m n.m., zmiòována r.1282, v 15.století povýena na mìstys, dnes prùmyslové mìsteèko (slévárny). Kostel sv.Bartolomìje barokní z 1.poloviny 18.století, loï z r.1775, poblí sochy sv.ebestiána a sv.Antonína Paduánského z 18.století. Smírèí køí na okraji námìstí Øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.-19.století Frantikov nad Plouènicí - ves v údolí Plouènice zaloená r.1708 Thuny v souvislosti s rozvojem textilní výroby, 216m n.m. Dìlnická kolonie z r.1890 za vsí Øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.-19.století. Hrad Ostrý (Scharfenstein) zøícenina ranì gotického hradu na èedièovém ostrohu nad Plouènicí poblí obce, postaven ve 13.století Markvartici (zachován zbytek válcové vìe), dále se v drení støídali Michalovici, Berkové z Dubé, Valdtejnové a Vartenberkové, od r.1515 oputìn. Beneov nad Plouènicí - pùvodnì osada v podhradí hradu Ostrý vzniklá ve 13.století, zmiòována r. 1283, r.1392 povýena na mìsto, jméno získalo po Beneovi z Michalovic, je rozloeno na svahu nad øekou Plouènicí kolem obdélného námìstí a pøilehlých ulic, v 19.století rozvoj prùmyslu (papírna, pøádelna, tkalcovna), 210m n.m., mìstská památková zóna. Horní zámek pozdnì gotický, postaven na místì starí stavby v 1.polovinì 16.století. Dolní zámek komplex 3 budov, 2 postaveny Salhauseny ve stylu saské renesance v 16.století, 1 je neorenesanèní z r.1878 Dùm Starschedelù èp.51 pozdnì gotický, z poèátku 16.století, pøestavìn koncem 18.století Dùm Konojedù èp.52 goticko-renesanèní z poloviny 16.století, od r.1705 pitál Dùm Schönfeldù èp.71 pùvodnì renesanèní ze 16.století, pøestavìn r.1615 Bývalá radnice èp.17 pùvodnì renesanèní, nìkolikrát pøestavována Fara èp.70 pùvodnì renesanèní, pøestavìna pozdnì baroknì Kostel Narození Panny Marie na místì starího kostela ze 14.století, postaven v letech 1483-1557 pozdnì goticky, nìkolikrát upravován v 17.-19.století, trojlodí se síovou klenbou Kaple Bolestné P.Marie barokní z r.1749, proti kostelu Kaple Nejsvìtìjí Trojice barokní z r.1710 147
Vesnice - krajina - lidé
Mariánský sloup na námìstí, barokní z 1.poloviny 18.století se sochou Immaculaty Dìlnická kolonie u silnice v Terezínském údolí Øada roubených, hrázdìných a zdìných lidových staveb z 18.-19.století na pøedmìstích. Dìèín Staré Mìsto jedna ze souèástí ètvrtí mìsta Dìèína, z pùvodní osady se ji témìø nic nedochovalo (prohlídka) Dùm èp.33 velký roubený z 18.století, zachován roubený komín Kaple nejsvìtìjí Trojice barokní z 1.poloviny 18.století Kamenný most pøes Plouènici renesanèní z let 1964-69 (patrnì stavitel .Hölle a kameník H.Frauch), na nìm sousoí sv.Jana Nepomuckého, sv.Václava a sv.Víta z r.1714 od M.J.Brokofa. Dìèín (vlak, autobus) Ústí nad Labem (vlak, autobus)
148