J. GOTH: JAPONSKÁ KRAJINA

J. GOTH: JAPONSKÁ KRAJINA.

éÍSLO 8.

Anna Pertoldouá:

ROČN(K ll.

1925.

C E ST O U D O B A R MY.

Země krásná, pohádková, lid bezsta­ typy a kroj e. V době dešťů však a polních rostný, hravý, umělecky založený - j ak prací se každý zdržuj e poblíže svého do­ nazývati však j eho zemi? Francouzi j i mova, i když tr-eba ani mnoho nepracuj e. Když j sme to zj istili, vzali j sme na radu píší Birma, Angličani píší Burma, domo­ rodci pak dokonce píší Mra-ma - a j ak mapu. Prohlíželi j sme Bengálský záliv, vyslovuj í ? Těžko říci, protože j ej ich hlás­ který j sme měli pl-eplouti, abychom se ky zní docela ·j inak nežli naše. Nej spíše dostali z Indie do Barmy. Bengálský by se to dalo j eště pr-irovnati ke zvuku záliv má moře místy velmi hluboké; a mj ama nebo ňama. Přes to však myslím, číslice měřených hloubek byly tak vy­ že bude pl-ec nej správnější čísti v češtině soké*) , že kdykoliv pak j sem usínala, podle anglického "Barma", a podle této zdálo se mi, že pluj i po vodě v malé lo­ v}·slovnosti i psáti, ovšem českým pravo­ dičce a cítila j sem, že dno moi·ské j e tak, ach tak bezmezně hluboké, že to pře­ p isem. Pr-išlo to, j ak se mi zdálo, samo sebou, sahuj e všechny představy. A mívala j sem že j sme se rozhodli tam j eti a pi·ec, když stej ný pocit, j ako k dyž j sme chodívali za nyní o tom uvažuj i, vidím, že to nebylo dětství na procházku za město a zastavili tak samozř-ejmé, nýbrž že bylo mnoho se u větší, dobře ohrazené, černé louže, plné p odivných černých brouků, o níž se pohnutek, které nás k tomu pr-iměly. Když j sme se rozhodli j eti do Barmy, 1-íkalo, že j e bezedná a j íž se podle toho bylo naší první starostí zvěděti, kdy j e také říkalo "Bezedné j ezírko". Ta "beze­ nej vhodnější doba prohlédnouti si tuto dnost" na mne vždy činila veliký doj em. zemi. A právě, j ako by Orientálec čtoucí A netušila j sem, že až se budeme vraceti o ruchu v evropských lázeňských městech z Barmy, že záludný cyklon nás bude byl zklamán, když by tam zavítal v zimě, pronásledovati a pohrávati si s naší lodí, tak i my bychom byli málo viděli, kdy­ j ako by nás chtěl poslati k tomu nad po­ bychom byli phj eli tam v době dešťů myšlení hlubokému dnu. nebo v době polních prací. Nej vhodnější Na to j sem ovšem nernyslela, když doba shlédnouti Barmu j e doba nábožen­ jsem v Kalkuttě vstupovala na anglickou ských slavností, s nimiž j sou spoj eny poštovní loď Arankolu. V tu chvíli se i všechny radovánky domácího obyva­ telstva. V této době Barmani putují * Největší měřená hloubka vBengálském zál. j e i z nej odlehlej ších vesnic k slavným 5000' 1524 m; ale bezprostr-eclně proti ganžské klášterům a dagobám, kde se rozvíj í deltě jsou místa označená na přesných námořních mapách j ako "swatch of no grouncl" bezedné jindy nebývalý život a ruch, v němž bahno, j ež nedovoluje normá lní olovnicí zjistiti pr-íchozí Evropan může snadno studovati hloubku skutečného dna. =

Sirým světem.

22

moj e mysl soustředila na povrch vody hrdly. Veslal-i na těchto lodích si dávaj í a na břehy. Když loď vyplula z kalkutt­ takt zpěvem, z kterého j e r ozuměti j en ského přístavu, pátraly moj e zraky na refrénu obsahujícímu slovo "Rám", nebo všechny strany, aby uzřely na svobodě j méno j iného boha, které vždy silněj i žij ícího krokodila. Řeka Huglí, po níž vysloví. Slovo to j e zároveň povelem, aby j sme pluli, j e j edno hrdlo delty i"eky všichni veslaH současně zabrali vesly. Gangy. Huglí j e splavná i pro veliké Rušno a milo j e mezi lodičkami říze­ parníky až po Kalkuttu a spoj uj e Kal­ nými pl"ičinlivými a pilnými veslal"i, které kuttu ležící vlastně ve vnitrozemí s mo­ potkáváme j eště daleko za Kalkuttou. i·em. Huglí bývala pověstna množstvím A poj ednou si všímám, že po hladině krokodilů, j ichž několik tam spatl"il na vodní běží j edna dlouhá vlnka za jinou své první cestě a že loď dostává po Indii i můj pravidelný, ký­ manžel. Čím více vavý pohyb j sme se však blí­ to j sme již na. žili k moři, tím skutečném mol-i. menší byla moj e Na hladině širé naděj e, že pl-e­ mol-ské pláně, ce j eště spatí"ím otvíraj ící se k j i­ sladkovodního hu do dalekého krokodila a utě­ neznáma, vidím šovala j sem se, zakotvený men­ že snad tedy ší, bíle natí"ený spatl"ím alespoň parník, phpomí­ ohromného kro­ naj ící starší typy kodila žijícího válečných lodí, v ústí indických od něhož právě 1-ek, j enž si libuj e odrazil bílý člun, i ve slané vodě; poháněný prud­ ovšem, není-li kými nárazy ve­ přiliš hluboká.· sel osmi veslařů Oba a mír-ící př"ímo druhy "Po vodě pluly ploché lodi podobné pra micím." krokodilů j sem k naší lodi. Vtom totiž viděla v Kaj iž naše loď za­ lkuttě v zoologické zahradě, a byla stavuj e a za chvíli bílý člun přiráží bych j e ráda viděla i na svobodě ; to se mi u boku naší lodi. Na mou otázku vysvět­ však nepodai"ilo. Bylo mi řečeno, že i tam, luj e mi lodní důstoj ník, že zakotvený kde j ich bývalo nejvíce, j sou nyní již parník j e pilotská loď. Vtom j iž tak:é se­ skoro vyhubeni. Náhradou za krokodila stupuj e po provazovém žebříku do člunu byl mi život na 1-ece, která svou ohromnou pilot, j enž vedl Arankolu bahnitým a pís­ hladinou podobá se skoro mol"i. Jen čitým řečištěm í·eky Huglí, j ejíž břehy nízké, k obzoru se ztrácející břehy a voda a ostrůvky se mění skoro každým deštěm na povrchu úplně klidná, z níž tu a tam tak, že se v ní vyzná j en t en, kdo věnoval j ej ímu pozorování celý svůj život. Piloti trčí ostrůvky, ruší ilusi mol-e. Po vodě pluly ploché lodi podobné konaj ící službu na pilotské lodi vracej í se pramicím, naložené vysoko senem nebo - obyčej ně během čtyřiceti osmi hodin­ slamou, že se podobaly velikému plovou­ na lodích j edoucích do Kalkutty, j ež dmu stoh u . Na některých lodích měli vedou proti proudu, což j e j eště obtíž­ narovnány pytle se zrním, nebo balíky nější a zdlouhavější než plavby po proudu. Záhy po vyplutí na širé mor-e pi"icházejí bavlny a j uty, j ež vezli do Kalkutty z ostrovů tvol-ených j inými ganžskými lodní důstoj níci a zvou nás ke hrám,

339

kterých mívaj í na angli-ckých lodích celou řadu. Házejí na př. malé sáčky naplněné pískem na šikmé prkno rozdělené na políčka, nebo honí kolem po celé palubě dřevěné kotoučky, odrážejíce j e di-evěnou

Když jsme se však po třídenní plavbě blížili k barmskému bi-ehu, zanechali i oni hry a opíraj íce se o zábradlí, u pl-eně hleděli ve stranu, kde se měla obj eviti pevnina. Bylo mlhavé ráno a země se rýsovala na

Čluny domorodců na Huglí.

paličkou, při čemž platí stej ná pravidla j ako pl-i golfu. Jiná hra j e házení kr oužků z lana spletených do škopíčku na větší vzdálenost a pod. Angličani j sou velice hraví lidé a nemohli pochopiti, že nás baví více prohlížeti lodní mapy a své knihy, nežli odrážeti dl-evěné kotouče.

obzoru j en j ako šedivý proužek. Pak se dalo do deště a ačkoliv j sme se pevnině blížili, zmizel nám i šedivý pruh země. Poj ednou však zadul vítr, vysvitlo slunce a před námi ze svěží zeleně probleskl zlatý kužel, tyčící se směle a maj estátně do ohromné výše. Třpytil se v záři slu-

34 0 neční j ako druhé vycházející slunce. Všichni j sme zmlkli. - - Jací j sou to lidé, tihle Barmani, když dovedou se sj ednotiti a postaviti pomník tak velko­ lepý, který hlásá svým Upytem a ohrom­ ností daleko až do mol-e j ejich úctu, lásku a vděčnost svému učiteli - Budhovi? Šve-dágon, který nám zál"il vsUíc, byl prý postaven pí·ed 2500 lety. Stoj í na kopečku vypínaj ícím se 50 m nad město. Vlastní stavba dagoby je ohromný kužel,

Zlat)· kužel dagoby Šve-dágon.

112 m vysoký, celý silně pozlacený pra­ vým zlatem . Zbožní Barmani kupuj í lístky tepaného zlata a obětuj í j e tím způ­ sobem , že je lepí na dagoby a sochy Budhovy. Vršek dagoby je ozdoben slunečníkem . Barmani mu Hkaj í "hti". Je to vlastně filigránská koruna z želez­ ného plechu, silně pozlacená. Hti na Šve­ dágonu daroval pl"edposlední barmský král Min-do-min; j e prý vykládáno draho­ kamy, což však pro oslňuj ící lesk a ne­ smírnou v:)rši nelze rozeznati.

Čím více j sme se blížili rangunskému pr-ístavu, tím více nám vstr-íc zál"ila da­ goba a teprve když j sme zaj el i mezi ohromné budovy a nádrže petrolej ové, zmizela nám s očí. Každý si dovede pl"ed­ staviti, s j akými pocity j sme vystupovali v Ranguně na barmskou půdu, když nás daleko až na mol"e vítala tak velikolepá podívaná. O Barmě j sem věděla, že j e větší než Německo pl'ed válkou a že se rozkládá od 28 ° se v. šíí·ky až téměl" k rovníku. Ačkoliv Indie a Barma na severu souvisí, pl"ece se nelze z Indie do Barmy téměl" j inak do­ stati nežli po mor-i. Mezi oběm:t zeměmi jsou totiž vysoké hory, j ež j sou jak svým útvarem, tak i tvrdostí h ornin tak velikou pi-ekážkou i moderním technickým pro­ str-edkům, že by se to nevyplatilo stavěti tamtudy ani silnic ani železnic. Teprve v nej nověj ší době pomýšlejí Angličani z důvodú strategických toto spoj ení u::.kutečniti bez ohledu na peněžní ná­ klady. Tyto hory, s četnými rovnoběž­ nými hí-bety pl:-edhor, s úrodnými, podél­ nými údolími, skláněj í se do roviny Dolní Barmy. Ale i tato rovina j e j ako rozříz­ nutá pohoi-ím rozděluj ícím úvodí dvou nej větších barmských 1-ek, Irravaddy a Sal vínu. Nej nádherněj ší horskou scenerii však skýtá Tenasserim, tvor-ící dlouhý výběžek na j ih ovýchodě, kde Barma sousedí se Siamem. V těchto nádherných horách, zejména poblíže města Maulminu u ústí r-eky Sal­ vínu, je plno jeskyií., které v dávných do·­ bách pl:-eměnili si budhističtí mniši podle vzorú indických v kláštery a chrámy a vyzd obili j e nástěnnými řezbami, sochami i dagobami . Dolní Barma a zejména delta r-eky Irravaddy, rozrývaj ící širé lány labyrin­ tem ramen v nepl"eh.ledné množství ostro­ vů a ostrůvků, j e úrodná rovina, plodící bez veliké námahy rolníků bohatou žeň rýže nejrozmanitějších druhů. Barmská příroda j e přímo pohádková: na severu tropické pralesy, na j ihu úrodné roviny, všude veliké, nezdolné r-eky s dra­ vými proudy, hučícími vodopády a divo­ kými slapy a víry. K tomu se poj í pozoru-

Bctdhistick)' chrám u l\Iaulminu.

Jeskynní chrám s ozdobn�·m stropr.m.

342

hodnosti lákající Evropana, j ako: zbytky starobylých měst, bahenní sopky, petro­ lej ová zřídla, doly na zlato a ru­ bíny.

obráží v pohádkách a pověstech, opra­ clajících každé město i vesnici, každý klášter a dagobu, ba každé místečko této okouzluj ící země .

Chrám Šve-dágon .

V horách severní Barmy dcluj í také na čarovný kámen džad, j emuž pi'ipisují na celém Východě mcc, že pl-ináší štěstí tomu, kdo jej nosí na svťm těle. A v této velikolepé a bohaté pr-írodi" žij e lid veselý a bezstarostný, se spole­ čenskými f"ády plnými snášenlivosti a vlídnosti, se slavnou minulostí, jež se

Plodnost země činí lid poněkud líným, ale j akási nedbalost prýštící z této boha­ tosti země zvyšuj e j en půvab j ej ího lidu ve shonu moderní doby. Je pr-irozeno, že j sem toužila poznati tento lid, j eho zvyky, radosti i žalosti, stavby i umění a že j sem pospíchala s lodi pr-íma do jeho stl-edu .

343 D.

Master s:

P R AC E P O T A P E C E. Bez potapěče hledání pokladů pod vodou bylo by nemožné. O dborník v tom ohledu může dělati nejlepší plány, opatřiti si nej ­ moderněj ší a vědeckou výstroj , ale konec konců je to potapěč, který dílo provádí a na odvaze, odhoc1lanosti a obratnosti, potapěčově závisí úspěch výpravy. Po.. topiti se do hloubky pěti sáhů čili 30 stop (9 ·15 m) je úkol, na který stačí průměrný člověk bez nesnází ; většina lidí by také byla schopna ponořiti se do hloubky 60 stop (18·3 m), j sou-li v dobrém tě­ lesném stavu. Ale v hloubce 15 nebo 20 sáhů (27·5-36·6 m) nebo více j e tělo podrobeno výj imečnému napětí a proto je zapotřebí výj imečných lidí. Nehl edě k četným nebezpečím, potá­ pění v hlubině j e velmi namáhavé a zřídka se naj dou lidé s takovým tělesným fon­ dem, aby mohli ponořovati se 100 stop a hlouběj i. Potapěč hlubinný musí býti trainován j ako atlet, dokonale zdravých plic, srdce i údů a v bezvadné kondici. Tuční potapěči maj í malou vyhlídku, že by dosáhli velikých hloubek; proto nej lepší potapěči j sou obyčej ně štíhlí muži bez j · ediné unce zbytečného tuku a se svaly tuhými j ako ocel. Fysické napětí, j emuž j e podrobeno srdce i tělo j iž prostě pouhým ponořením do oněch velikých hloubek, málokdo si dovede představiti. Vyžaduje to, aby lid­ ské tělo podrobilo se tlaku Hi, čtyři i pět­ kráte vHšímu než je tlak atmosférický a to znamená očekávati, že tělo vydrží tři, čtyři nebo pětkráte větší napětí, než pro j aké bylo stvořeno. Je to tak, j ako kdyby­ chom žádali na voze, určeném pro náklad 15 q, aby unesl náklad 6 tun. Na voze by­ chom toho nevyžadovali. A přece na lid­ ském těle nej en vyžaduj eme podobné výkony, ale tělo skutečně je provádí, aniž by se zhroutilo. Dokonalého potapěče nalézti j e téměř tak nesnadno j ako nalézti plavce, který dovede zdolati průliv La Manche. Když se j edná o skutečnou práci ve hloubce

100 stop a více, napětí potapěčova těla j e vskutku daleko větší, neboť j eho ná­ maha spotřebuj e tolik kyslíku, že j eho srdce je nuceno pracovati se zvýšenou rychlostí, aby kyslík dosadilo. Po celý čas ovšem potapěč dýchá stlačený vzduch a tak vněj ší tlak moře j e vyrovnáván tla­ kem vzduchu uvnitř těla. Zat ím, co tíha moře snaží se vmáčknouti ho dovniU, stlačený vzduch tlačí se ven a tak tlak vzduchu uvnitř vyrovná vnější tlak vody, takže potápeč může pracovati v úplném bezpečí pod masou vody, která by ne­ chráněného člověka rozmáčkla na placku. Dýchání stlačeného vzduchu nej en namáhá plíce, ale vede také k tomu, že tělo naplní se přebytečným dusíkem. Dusík snadno vytvoří malinké bublinky plynu a tyto bublinky, dospějí-li k srdci, mohou způsobiti smrt potapěčovu anebo ph­ voditi ono obávané ochrnutí, kterému se 1-íká mrtvice potapěčů, onemocněni, které činí dolej ší část těla potapěčova úplně bezvládným. Je dosti podivné, že není to při sestupu, kdy toto nebezpečí ohrožuj e potapěče, ale j en při vzestupu. Vystoupí-li nahoru příliš náhle, nadbytek dusíku v krvi shlukne se j ako drobné bublinky v láhvi sodovky a ihned j e život ohrožen. Bublinky vzni­ kaj í tím, že tlak vody zvenčí těl a náhle se zmenšil proti tlaku vzduchu uvniH těla a následkem toho dusík snaží se uniknouti právě j ako sodovka snaží s e uniknouti, když páka sifonu j e stlačena. Tlak uvniU těla nemůže se přizpúsobiti dosti rychle klesaj ícímu tlaku zvenčí a výsledkem toh0 j sou tyto bublinky. K u varování se tohoto nebezpečí j e nutno, aby potapěč pracující ve velikých hloubkách vystupoval nahoru velmi zvol­ na. Může sjeti po laně do hloubky 120 stop v několika vteřinách, ale zdrží-li se na'dně déle než půl hodiny, nesmí vystou piti v čase kratším než 57 minut, chce-li od­ vrátiti nebezpečí. Smí vystoupiti až na 40 stop v osmdesáti vteřinách, čili j edn11 ·

344

stopu za vteřinu. Pak musí čekati a cvičiti rukama i nohama na lanu po pět minut, než vystoupí o dalších 10 stop na l.Íroveň 30 ·stop. Zde musí sečkati opět 15 minut a prováděti ony cviky, pomocí kterých zbavuje svaly pl:-ebytku dusíku. Vystoupiv o dalších 10 stop musí čekati 25 minut a pak teprve smí vystoupiti na hladinu. Ztrávil-li by potapěč hodinu v hloubce 200 stop,· musil by po čtyři hodiny vy­ stupovati k hladině, chce-li se vyhnouti osudným následkům. Výjimečný potapěč, který je schopný !':estoupiti do této hlu­ biny, neměl by však zůstati na dně déle než 12 minut. To je bezpečný čas a pak múže vystoupiti nahom ve 32 minutách. Dr. ]. S. Haldane a Dr. A. E. Boycott provedli některé pozoruhodné pokusy s potápěním pro britskou admiralitu r. 1906, při kterých Commander * Damant a Mr. A. Catto dosáhli rekordní hloubky 210 stop. Jednou byl pan Catto po dvacet minut nucen zápasiti o život následkem zapletení provazců, aJ e na štěstí se vy­ prostil a nestalo se mu nic. Jako výsledek těchto pokusú byly sestaveny tabulky ukazující čas, po který člověk může bez­ pečně setrvati v určitých hloubkách a udávající lhůty, ve kterých má vystupo­ vati k hladině i hloubky, v nichž musí sečkati, aby tlak uvnitř těla přizpůsobil se tlaku vody zevně. Podle těchto tabulek postupuje se po celém světě a nčinily po­ t apěčství jedním z nejbezpečněj�ích za­ městnání, třeba že potapěč neustále vy­ sazen je vážným nebezpečím. Potápění bylo věru tak nebezpečné, že bylo zapoti·ebí mimořádných bezpeč­ nostních opatření s tím výsledkem, že potapěč kráčející dnes po dně oceánu může býti daleko bezpečnější než člověk přecházející Piccadilly, dík znamenité prá­ ci Dra Haldana, Dra Boycotta a Dra Leo­ narda Hilla. Nikdy nebýval rytíř pečlivěji na turnaj oblékán, než dnešní potapěč před sestupem do hlubin. Na dně mořském je zima a proti chladnu potapěč obléká teplé vlněné "' Stupeň hodnosti v britském loďstvu, mezi poručíkem a kapitánem.

sweatry a ponožky, někdy třeba 2-3· sweatry a 2-3 páry tlustých ponožek. Když je navlečen ve vlněné spodní prádlo, navléká se mu potapěčský oblek právě jako se kdysi rytíl-i navlékalo brnění za starých dob. PE této věci zachovává se jistá obi-adnost. Především přivazují se pečlivě na ramena polštářky jako podložka phlby, pak jeden pomocník pomůže mu do kaučukového potapěčského obleku a otevl-e potapěči těsné manžety, by jimi prostrčil mce. Potapěč pak usedne, zatím co pomocník utáhne mu vnitr-ní límec obleku a phpraví rúzné šrouby k upev­ nění přílby. Al e dHve než tato je upev­ něna, vsunou se nohy do bot, z nichž každá má 16liberní olověný podešev. Právě tak pečlivě nasazuje se potapěči pHlba, neboť jeho život závisí na j ejím náležitém upevnění. Vzduchová roura musí býti vedena ze zadní části přílby pod ramenem k přední části těla, kde jí může snadno dosáhnouti a přece se mu neplete do cesty. Vzduchové pumpy a zá­ klopky v přílbě s nejvyšší pečlivostí se vyzkoušejí, zdali správně pracují. Pak potapěč vstoupí na žebr-ík vedoucí pl-es palubu a olověné závaží vážící 40 liber phváže se mu na prsa a druhé podobné phpevní se mu na zádech, aby mohl klesnouti ke dnu. Sklo jeho helmy se za­ šroubuje a pumpa se uvede v činnost, po­ tapěč mávne rukou na znamení, že vše je v pořádku a pomocník prohlédnuv ještě vše naposledy potapěči klepne na vrch přílby, aby věděl, že může sestoupiti. Od té chvíle život potapěčův je v mkou pomocníkových, který nikdy nedá z ruky signálový provazec ani vzduchovou rouru, dokud potapěč nevystoupí opět na hla­ dinu; nahmatává potapěče na konci roury právě jako rybář nahmatává rybu na konci vlasu, vytahuje uvolněnou rouru, aby se nezapletla mezi skaliska a trosky a zase ji povoluje dle toho, Jak to potapěč potřebuje. Podmořský telefon zajisté zmenšil ne­ bezpečí potapěčovo, neboť nyní může domluviti se s lidmi v člunu a sděliti jim, čeho potřebuje a jak mu je. Není-li cosi v pořádku a zamotají-li se j eho provazce,

345

může to oznámiti nahoru a jiný potapěč tapěčského kostymu, až r. 1837 došel k oné může mu býti rychle poslán na pomoc. podobě obleku, jíž se držíme i dnes. Rúzní V době poměrně nedávné bylo zapotřebí lidé dodali různá zdokonalení, ale Siebeův signalisovati pomocí provazce a vzduchové tvar je jediný, kterého se obecně užívá a roury, při čemž určitý počet trhnutí zna­ firma Siebe, Gorman a spol ., kterou za­ menalo různé věci dle zásad všeobecně ložll, je dnes největší svého druhu na světě. Vynálezci po dlouhou dobu zabývali se potapěči uznávaných. Když potapěč chtěl poslati nějaké zvláštní sdělení, musil dáti problémem potapěčského úboru, který by znamení, aby mu poslali dolů břidlicovou dovoloval potapěči ponořiti se do jakékoli tabulku a na tu napsal své sdělení. Byl to hloubky bez nebezpečí. Největší nebez­ zdlouhavý a obtížný zpúsob, který zastaral pečí ovšem je, že bude rozdrcen tlakem vynálezem podmořského telefonu, se­ strojeným proslu­ lým inženýrem R. H. Davisem, ředi­ telem firmy Siebe, Zorman a spol . Po celé věky lidé potápěli se za hou­ bami a perlami, zůs­ távajíce většinou na dně ne déle než dvě minuty. Již zá sta­ rých dob byli si vědomi, jaké ;výho­ dy by poskytoval vynález, který by umožnillidem vydr­ žeti pod vodou znač­ nou dobu a lámali Potapěč spouští se do vody. si hlavu již před stoletími s potapěčskými obleky. Tyto prvotní vynálezy vody a k př·ekonání tohoto nebezpečí ne­ byly však velmi nedokonalé, jen jakýsi jeden vynálezce navrhoval sestrojiti úbor sud s otvory ku prostrčení paží, nebo zase celý z kovu, s ohebnými klouby. Tyto kovový válec kryjící tělo až k pasu, kde úbory vypadají nemotorné a po tapěč byl připevněn ke koženým kalhotám. vypadá v nich s píše jako rytíř v brnění. Velmi zvláštní a podivuhodné připadají Jiný druh ú boru hojně užívaného umožňuje potapěči sestoupiti v mělké dnešním očím. Neméně zvláštní a rozhodně podivu­ vodě, aniž by b yl odkázán na obvyklou hodněj ší je moderní potapěčský oblek, vzduchovou rouru a pumpu. V takových který se vyvinul z obleku, který vynalezl úborech potapěč nosí jisté chemikalie, i ež Augustus Siebe r. 1819. Po 18 let Siebe nejenom čistí vzduch, který dýchá, ale dělal pokusy se svým prvním typem po- také dodávají mu čerstvý kyslík.

Jan Havlasa:

ZAZ R ACN A ST EZKA. V Riu de J aneiro, v dubnu Hl21.

Nic mně není tak protivno, jako pře­ hánění. Proto nazývám tu stezku jenom zázračnou. Její začátek je volným krokem devadesátpět vteřin od venkovských dve­ ří našeho domu. Jako většina zázračných věcí, tato stezka je neviditelna ještě na pět krokú, ba i na krok. Je neviditelna také s verandy našeho domu pro cizí lidi.

rozhled, a bezmála tolikéž nad čtvrtí La­ ranj eiras, to jest Oranžovníkové sady. Ten hi·eben skoro vodorovný, jenž jest odnoží Corcovada, jmenuje se Morro de Dona Martha. To zní v portugalštině dost pěkně, ale česky to znamená jen Vršek paní Marty, což je skutečně jméno ne­ důstojně všední pro takovou stezku, a

"Ten hřeben skoro vodorovný jmenuje se lVIorro de Dona Martha . . .

Tolik krásy je vidět s verandy našeho domu, že ostatně nikoho ani nenapadne, aby se díval na úbočí po jedné straně zahrazující výhled. Pro mne však stezka nadarmo se snaží být nenápadnou : zra­ kem zkušeným rozeznám na bujném rost­ linstvu, kudy stoupá ten chodníček k hře­ benu, jenž vlastně jest odnožím nápadné a podivínské hory rijské, Corcovada, to jest Hrbáče neboli Kriváně. Na úbočí této hory stojí náš dům dvě stě dvacet metrů nad mořem, tolikéž nad zálivem, na nějž se s verandy otvírá čarokrásný

"

napadlo mne, že snad proto je tak ostý­ chavá a ukrývá se na úbočí zrakům vše­ tečným. A těch je dost, neboť opodál našeho domu končí se jedna z nesčetných tratí pouliční elektrické dráhy, a to právě tam, odkud by kamenem na stezku do­ hodil, ovšem, kdyby se o ní vědělo. Tím však není vyčerpáno dodavatelství vše­ tečných lidí zdola z města sem k nám do této vzdušné čtvrti rij ské, jež úředně i li­ dově slove Silvestre. U konečné stanice elektrické dráhy je také stanice ozubené dráhy lanové, jež dole pod naším domem

347

.,Tam stezka j e vysekána rovnou do nahého kamene . . .

vyjíždí rovnou k vrcholku hory Corcovada náramným náklonem do výše sedmi set metrů. Po jedné straně opodál této dvojí stanice je tedy náš dům, po druhé straně

" • • •

"

stejně blízko je maličká restaurace nad propast posazená, a tam chodívají se najíst párky milenců j akož i lidé normální, cizince v to počítajíc.

nejbližší předměty záj mu jsou visutá traf lanové dráhy a náš clům

• • • "

Jak se v té restauraci jí, nevím, ale nebo cestující člověk, i zželelo by se mu, j eden z našich psů tam občas chodí, aby že by tolik vábení měl nechat oslyšeno si trochu pozměnil kuchyni, a tak soudím, a pl"ehlédnuto, i jal by se šlapat jarým že obstojně. Je známo, že milenci s oblibou krokem do tajemných výšek. krmívají různá zvíl"ata, zvláště dámy to Pr-esvědčil by se ovšem brzy, že šlapání rády činí snad proto, že to otvírá jejich a krok nejsou vždy přiměr-ené projevy průvodcům líbezné perspektivy do mož­ energie určené k tomu, aby jeho pře­ ného budoucna, kdy táž něžná ručka bude misťování jednak úspěšně pl"ekonalo zákon krmit manžela, a tak náš pes Bingabu ani gravitační, jednak sledovalo vždy vyšší největšími výprasky nedá se odvrátit cíle. N a té stezce nutno skákat jako koza, od toho, aby aspoň dvakráte týdně ne­ hned zase plazit se jako had, potom ba­ utekl do oné restaurace, kde je hýčkán lancovat jako provazolezec a opět škrábat snivými dámami a kde obětavě dojídá se a drápat jako do pražské elektriky, beefsteaky po lidech žijících v té době a to ještě někdy ta stezka člověku ujede hlavně na lásce. Ostatně ti lidé mají vedle pod nohama a sedne si mu na nos. Na našeho psa a pohledů do vlastních očí také štěstí takové pHhody stanou se spíše na nádherné panorama pl·ed sebou, a tak místech opaUených kluzkou travou a ani nelze se divit, že netuší, jaké rozkoše sevřených bujným rostlinstvem s obou jsou jim utajeny rovnou za zády, kde stran, avšak jsou v tomto směru na po­ počíná se ta stezka. váženou i ta místa skalnatá, a to hlavně V pozadí kryté verandy je tam ještě proto, že pod nimi není chvilku nic, než několik stolů na ·volném vzduchu, ale krásný pohled a potom najednou nějaký přece pl·ed sluncem chráněných besídkou neprostupný pl"edmět, na němž bylo by z úponkovitých rostlin, jež bývá pokryta možno rozlousknout si hlavu a rozluštit oranžovými trubkami skvělé bignonie, největší tajemství existence. První takové místečko naskytne se pak jsou tam dva nehonosné schůdky, ale poněvadž vedou mezi balvany ob­ hned asi dvacet metrů nad restaurací, jež rostlé všelikou zelení a za nimi zdánlivě však v té chvíli není už v dohledu, nýbrž rovnou do neprostupné stěny bujné vege­ zůstala za rohem, lze-li užíti tohoto ozna­ tace, prozrazující vysoko nad hlavou, čení o vystrčeném skalním boku a o zá­ že vlastně jenom kryje prudký, skoro clonách rostlinstva. Tam stezka je vy­ kolmý sráz horský, nikoho nenapadne, sekána rovnou do nahého kamene a ještě aby tam šel ukájet turistickou nebo j a­ jen diskretním náznakem, a pod ní zeje koukoli jinou vášeň. Nikoho nenapadne, šedivá skluzavka do zelené nicoty. To by aby tam vůbec nahlédl, neboť, kdyby na­ nebylo nic tak divného a podobné úkazy se najdou třebas v Hlubočepích u Prahy, hlédl . . . Viděl by pl"edně, že to není žádné pode­ ale j enom v trópech je možno, aby takové zřelé ústraní, nýbrž začátek nějaké útlé skalní strže byly přece kolonisovány ne­ a stydla vé cestičky, jež poskakuje si odbytnou vegetací. Kde jaká štěrbina vzhůru, pořáde vzhůru. Viděl by dále, v přervaném vrstvení skal, kde jaká rýha, že ta stezka běží odvážně po samém okraji kde jaká ssuť, všude zachycuje se vzpí­ srázu, pl'·es kluzké balvany, přes mokřiny navý, tvrdošíjný a chamtivý život rost­ ověšené brčálově zelenými tradescantiemi, linstva, jež samo si prst sehrání a vy­ pl·es mechy a hned zase přes kakty, ne­ tvol"uj e, jak jeho požadavky rostou. Přidbajíc nebezpečenství napravo ani nalevo. . spívá k jejich úspěchu i to, že brasilské A viděl by posléze, že tam nahoře stezka prahorniny jsou často v nejvyšším stupni mizí nikoli jako bezradná sl epá ulička, rozkladu, na pohled důkladný kámen, ale nýbrž jako orel v oblacích, ovšem, v obla­ rýpnete do něho a shledáte, že je to jako cích hlavně zelených, ale též jinak zbar­ másl o. Není tomu tak v této části stezky, vených podle toho, co právě kvete. To rula vyhřezlá z těla vrchu j e tvrdá docela všechno by tedy viděl ten zamilovaný podle pl"edpisů, a přece o kousek dále je

349

vidět, jak obklíčena jsouc stromy, křo­ vinami a bylinami se všech stran, nemůže se ubrániti jejich zájezdúm a vpádúm, aj istě za nějaký ten rok se pokryje vlnami zeleně všeho druhu do té míry, že z po­ vzdálí se dívajíce, předpokládali byste v těchto místech pořádný nános živné púdy a nikoli nahou skálu pouze tu i tam rozežíranou kor·eny a vlhkem. Ale stačí ovšem zas nějaký větší a vytrvalejší lijavec, abyste jednoho krásného dne spatřili najednou vykousnutou, nahou plochu skály tam, kde včera byl zdánlivý prales, jenž sesul se se zelenou lavinou do propasti tak lehce, jako by život nebyl nic než píseň, kterou lze kdykoli přetrhnouti a znova intonovati, a jako by katastrofy nebyly nic, než chvilky zapomnětlivosti někoho, kdo má pWiš mnoho na práci. Z tohoto místečka je pohodlně viděti do úvalu sevřeného v lůně dvou pásem, jež Serra de Cari oca vyhání směrem k zá­ livu, a nejbližší předměty zájmu jsou visutá trať lanové dráhy, nakloněným mostem se vznášející nad hlubinou, sta­ nice dráhy a náš dům sedící na jedné z četných odnoží, jež zvyšují dojem tro­ pické hýi'ivosti a bujnosti rostlinného ži­ vota, jímž úval je naplněn jako zdýma­ jídmi se vlnami, co chvíli se vyčeřujícími jinými odstíny zeleně a jinými barvami květů. I na tomto kousku nahé skály obehnaném vegetací zuby nehty se drží­ cí svého nezaručeného podkladu je po­ zorovati co měsíc nějaké jiné uspol'ádání barevných efektů. Teď kvetou stromiska, jejichž kořeny obchvacují balvany, až je třímají v hr-:ti: fialově, jsou-li to tibu­ chiny z mnohotvárné tropické rodiny me­ lastomataceí, žlutě, jsou-li to cassie, bíle, je-li to nějaká cordia, a růžově, je-li to cejba s kmenem zeleným a zrádně ostna­ tým. A zase kvetou liány, jež vidíte vždy jako lana rozvěšeny na vykloněných ko­ runách stromových : levandulově, je-li to kterási bignonie, a nakadel'enou žlutí, je-li to jedna z malpigií, a jásavou radostí, je-li to jedna z vzácnějších passifl ór. A opět při zemi něco zajásá barvou, kakty nebo bromelie, orchideje nebo nějaké pronikavě modré kl'ižatky, ale když tam

přijdete o měsíc později, už Uebas jeden ten strom zase zmizel, a j edna liána spadla a celý záhon se země jako by zlými ča­ rami byl vyfouknut. Když. překonala závrať a po kamenném boku se přesmekla, stezka si poskočí ne­ vázaně a pi·es balvany se vyšplhá k ja-

"V tomto stavu jsem si kořínek vyfotografoval ... ''

kýmsi Thermopylám, o nichž se nemohu rozhodnout, do jaké míry jsou dílem ru­ kou lidských nebo dravých potůčků po každém lijáku pádících po úbočí a vy­ rývajících nová korýtka. Nejspíše tu pů­ sobily obě tyto síly, ale hlavní tedy jest, že v těchto místech zvětralá skála je jako perník, a že za největšího vedra je tu příjemný chládek, tak krásně to tam

35 0

protahuje, až pot na těle zestydne a zuby zadrkotají ve vlastní lebce tak zvučně, že bezděky se ohmatáte, nejste-li už melancholickým kostlivcem. A právě tam, kde stezka se loučí s chládkem a opět se tetelí pod žhavým sluncem, vyfotografo­ val j sem si j ednou maličký doklad toho,

"Jako desítimetrová záclona splývaj í ty úpon­ kovité rostliny • • • "

jak umíněné je tu rostlinstvo a jak si do­ vede vypomoci v nouzi. Nic, než malinký stromeček, jenž se byl zachytil j ako sémě v nepatrné kap­ sičce na boku větrající skály, vyrostl te­ noučkým kmenem těsně přitlačeným ke kolmému srázu, shledal, že byl osudem bídně ošálen, a že mu blahobyt v té mělké

dírce zrovna nekyne, nejméně už co vláhy se týče, a poněvadž se nemohl sebrat a odejít, aspoň vyslal kořínek, aby se po­ ohlédl po nějakém lepším prameni výživy a hlavně po místečku, kde bylo by možno si sednout a klidně se napít. Jak ten ko­ i"ínek zařídil, aby se dostal šej drem k j edi­ nému místu, kde černá, živná prsť stále mokvala pi·ebytečným mokrem, nelze přesně zjistit, ale můžeme se dohadnout, že lezl velmi opatrně, phlínavě, a že cestou se důkladně zajišťoval, aby ne­ sklouzl, až tedy asi po čtyřech metrech takového putování dostal se tam, kam byl vyslán, i bezodkladně se zapustil do země, pi·estal se křečovitě držet srázu, ba do­ konce časem se napial jako struna. V tom­ to stavu j sem si kořínek vyfotografoval, a poohlédnu-li se j"aksi pod vlivem této podívané, spaUím i podle stezky mnohé doklady toho, že případ není nikterak vzácný ani výjimečný. Podle nich soudíc, buď si kořínek vyžene v místě nového za­ puštění do země také nový kmen a nechá původní stromeček zahynout ve starém, nevýhodném stanovišti, anebo časem tento kořen vzduchu a světlu vystavený zdřevnatí, zesílí a korou se pokryje tak sugestivně, že na první pohled byste v něm vůbec koi·ene nepoznali a jen byste se divili, co to, že ten strom u paty se tak podivně vyklání a o čtyři metry výše zdánlivě znova se zapouští do země, jako by měl dvojí koi"eny a stál rozkročmo. Nepochybně stromoví velikáni, jejichž koruny v místech se spoj ují nad našimi hlavami v klenbu vzorkovaně prolamo­ vanou a přece trochu nás chránící před nejhorším úpalem, osvědčili by se ne­ méně zajímavými, než ten malilounký stromeček, j enž tak obratně si dovedl vy­ pomoci a částečně tedy překonal i osud připoutaného Promethea rostlinstvu vy­ kázaný pHrodou, ale podrost při stezce je teď všude tak hustý, že málokdy lze jím prohlédnouti byť j enom na půl metru, a tak většina kmenů se nám zjevuj e leda až tak vysoko, že rozmanitá dobrodruž­ ství z jejich mládí, zaznamenaná v jejich vzrůstu a hlavně při jejich úpatí, zůstávají nám utajena. Ostatně tato houština, nyní

3 5I

dokonale nám zakrývající i pohled do údolí a do čtvrti Laranj eiras, ač na po­ hled zdála by se býti pralesem, je ve sku­ tečnosti porostlinou nikoli pouze druhot­ nou, nýbrž snad po desáté, po dvacáté vyhnanou z této př-ebohaté, pl-eúrodné půd y, na níž chodníček dovede se utopit v přl valech vegetace za pouhý týden, a kde každé místečko mění svou stylisaci v j edi­ ném měsíci tak dokonale, že je zapotřebí míti zrak již vycvičen, abyste pi-i pr-íští

záclonu dříve zelenou barevnými vzorky neví dané krásy. Jak vůbec některá ta liána mohla se dostat až do vý§e dvaceti metrů, v níž nyní se kreslí osaměle, zřejmě rostouc do výšky a tedy nesplývajíc s kmenem? Do­ vedete na první pohled pochopit liánu, jež s takové výšky visí volně do vzduchu: vyšplhala se po kmeni a potom její lano s koruny se vysmeklo, hledajíc podpory pro další vzrůst. Ale jsou liány poměrně

"Ale j sou liány průměrně tenké, j ež zdola prázdnem se připínaj í k nebetyčným korunám

vycházce neminuli místečko, na němž při předešlé jste si povšimli nějaké podrob­ nosti, kterou byste rádi sledovali v jejím přirozeném vývoj i. Dnes nějaký kmen se rýsuje hladce proti obloze, vyčnívaje mírným výklonem nad houštinu, a když po několika týdnech si naň opět vzpo­ menete pro nějakou příčinu a pátráte po něm, posléze jej objevíte v takové spoustě lián, že celý ten kout nabyl jiného rázu. Jako desítimetrová záclona splývají ty úponkovité rostliny s kmene a koruny k houštinám, a dvacatero jiných lián po­ užívá této příležitosti, aby odevšad zdola šplhaly k slunci, v době květu zpestřujíce

•• • "

tenké, jež zdola prázdnem se pi-ipínají k nebetyčným korunám, ba dokonce cestou k takové koruně vysílají výhonky, jež v různých výškách se zaji stily na niž­ ších větvích nebo na jiných menších stro­ mech okolních . Stačí opět jen se porozhlédnout, a na všech stranách uvidíte, jaké jsou způsoby těchto lián. Buď nějaký stromeček jimi byl udušen, posléze zahynul a v jejich ob­ jetí shnil i se vylámal, ale poněvadž zatím liána byla zachycena i na vyšších koru­ nách, taková záclona zůstane potom ve volném vzduchu, jako by se byla zázračně dostala do takové výšky. Anebo se liány

352

vysoukají po svislých lanech jiných úpon­ že v těch místech byl jsem mokrý už jako kovitých rostlin. Jsou zde také mnohé pudlík, a poněvadž tehdy byl udýchán rostliny ve výškách žijící epifyticky na a upocen vždycky už i ten náš pes Bin­ větvích stromů a spouštějící k zemi gabu, je zřejmo, že moje opomenutí nelze vzdušné kořeny, jež opět jsou vítanou pl-i počísti jenom na vrub mé botanické pr-íležitostí všemu úponkovitému rostlin­ nedbalosti. Ba šel ,i sem dokonce tak daleko, že nemo­ stvu, aby se po­ ha kdysi po­ zvedly nad nízký znati jednu z pa­ podrost a zajis­ lem, vytrhl jsem tily si co nejvíce si ji i s kořenem světla a vzduchu, než vítr shodí ony a odnesl domů, což nebyl podnik rostliny s jejich nepatrného dosa­ hřadu a přeruší hu v tom pl-íšer­ spojení mezi vět­ ném vedru, jak ví a zemí. Viděl ostatně i e vidět jsem dokonce li­ ánu přes dva me­ i na pr-íslušném snímku, kde ka­ try dlouhou, jež bát z čínského zpovzdálí zdála surového hedvá­ se proti všem bí byl ještě k to­ zákonům gravi­ tace viset svým mu i surově pro­ pocen, že pak zeleným, tenkým ohebným šlahou­ už nebyl by ho vzal na sebe ani nem od země do kosmického pro­ čínský kuli. Tato moje námaha ne­ storu, a když přišli jsme až byla nadarmo, neboť pr-ítel, bra­ k ní, shledali silský botanik, jsme, že šplhá po zvláště potom pavučině. k nám phšel za Mezi těmi splý­ v avými závěsy tím účelem a jmé­ no této roztomilé l iál). a někde rov­ palmičky se mnou nou u stezky je vidět co chvíli sdělil, jenom že na neštěstí si teď osamělé i sesku­ na ně nemohu pené palmy, je­ vzpomenout. jichž koruny rozrovnou u stezky je vidět co chvíli osamělé Většina palem hrnují okolní seskupené palmy ovšem je rozmě­ houštinu anebo rů takových, že jež se zvedají nad les. Jsou to vesměs palmy domorodé, ani olbr-ím z pohádky by se s nimi z nichž většina .i est opatr-ena na clmn­ netahal , nehledíc k tomu, že ošemetně delatých dřících i na listech důkladný­ píchají, ba ta místa, jež jsou jimi zkrášlena, mi ostny, a vzal jsem si práci, abych obyčejně jsou dokonale nepi"ístupna, ač v Martiovi zjistil aspoň jednu z nich, ostatní rostlinstvo ustupuje od palem totiž Astrocaryum Ayti, ale je jich tam co nejuctivěj1, takže často vzniká kolem po čertech mnoho a každá jiná, a tak takové skupiny maličká chodbička pro mne toto zaměstnání omrzelo tím spíše, člověka pr-íliš plná ostnatých úkladů, aby ... . .

• • . "

Liány podle stezky vedoucí na Morro de Dona lVIartha. S trým

sv�tem,

23

354

švitohlú, a to pú­ se čímkoli dal do ní zlákati. I mnohé sobí někdy dojem, jako by náhle po bambusy podle stez­ ky bující se vy­ větvi poskakoval značují sklonností něj a ký pestrý květ. Sedmibarevnícek, k nemístné pichla­ sette cores, je ze vosti, a poněvadž všech nejskvělej ší, j e v tom napodobí i j eho zeleň a modl­ nej eden strom, kel", liána a bylina, nej­ a žluť a oranžová barva sálají v slunci moudl-ejší ze všeho je nepouštět se stez­ kovovou teplotou . .,vytrhljsem palmuskoi·enema oclnesldomú." ky a všetečně A jejich hlasy nevnikat do zní j ako neum­ houští, leda dlévající vych­ jde-li s námi za­ vívání kovové, hradník opatr-e­ vysoko naladě­ ný mocným né struny něž­ jataganem, ného, neozna­ j ehož několik čitelně clojhna­ rozmachú stačí, jícího timbru. abvchom mohli Jiný pramen sáhnouti po ně­ lesních popěv­ j aké té rostlince kú je černý ptá­ nebo květu, jenž ček s červenou j inak, ač zí-ej mě hlavičkou, mi­ ·viditelný a Ue­ mol-ádně krot­ ký v phrovnání ba jen metr vzdálen, pl-ece k j iným těm by zústal nedo­ ptákům, a nad sažitelným . hlavou pold-i­ Drnčení hmy­ kují někdy celá zu, zvláště ne­ hej na velikých únavné koncer­ zelených pa­ tování ldísú, i e poušků, j iž ně­ stálým dopro­ kolikráte denně vodem na této táhnou vysoko stezce, na níž nacllegací, sly­ doposud neza­ šitelní svým hlédli j sme jedi­ vi·eskem už teh­ dy, kdy ještě se ného hada, ač jistě není jich ani neobj evili pohdku. Hlasy v dohledu. A ptačí a často clo této produk­ ce dl-íve nebo velmi zpěvné později vždy znějí pl-i tom j ako solisté a zasáhne i roz­ sbory ph or­ tomiJá zdejší chestru, občas opička zvaná zahlédneme ně­ mico, jejíž sig­ kterého z těch , .. , aspoň k bndoYě českosloY. vyslanectví lze dohl éclnouti.'' nály je velmi

Vyhlídka z budovy býv. čsl. vyslanectví v Riu de Janeiro.

často slyšet i z naší zahrady do n;:� šich světnic. Je to melancholické, prodloužené píská­ ní střídané v případě hádky nebo po­ plai�ení s krátkými hvízdavými výkl-iky. Na úbočí Corcovada i podl e stezky ve­ doucí na hí"eben Dony Marthy je častým tento zvuk a nejednou pl-iblížíme se k těm­ to opičkám cestujícím po stromových korunách a bambusovvch trsech osaměle, · v párcích, v rodinách i v celých hejnech. Tato opička černošedé barvy a s dlouhým ocasem černě a bělošedě pruhovaným měřívá průměrně čtyricet centimetrů, z čehož dobrá polovice připadá na ocas, a třebas patřila k opicím drápkatým, nutno prohlásiti, že i ty drápky na jejích prstech působí spíše dojmem nehtů, ač ovšem ani zdaleka v tom smyslu, jako ten jediný nepoch ybný nehet na palcích, jež vypadají jako miniaturní palečky čer­ nošské, pečlivou manikurou v pořádku udržované. Al e v j ed.nom nesouhlasím s našimi př-írodopisy, jež o těchto opičkách prohlašují, že "činí spíše dojem veverek, kdyby nebylo komického opičího obliče­ jíčku". Nic nemůže být pravdy vzdále­ nější, než toto tvrzení čerpané asi z dojmu nabytého u klece. Všechny pohyby a zvy­ ky těchto hmyzožravých a také ovocem se živících opiček jsou tak vysloveně opičí, že mne nikdy nenapadlo vůbec je přirovnávat k veverkám. Jejich obratnost ve šplhání, jejich zvyk dojíti až k samému tenoučkému konecku bambusu nebo vě­ tévky a potom jej ještě rozhoupati, než mrštně skočí na nejbl ižší strom nebo jiný stvol bambusový, jejich pobíhání po so­ lidních větvích, na nichž celé hejno po­ i·ádá valnou hromadu, jejich tahání mlá­ ďat za sebou při útěku, jejich nesmírná zvědavost, jejich dojemná láska rodinná, to vše je právě tak opičí, jako jejich sku-

tečně komické obličejíčky s bílými ště­ tičkami kotletek po obou stranách. Jsou to také náramní labužníci a· podle svých zkušeností s těmito opičkami, jež občas chováme v zajetí, i·ekl bych, že za největší pochoutku na celém světě pokládají ve­ liké, šťavnaté pavouky, j ež rozlouskávají a potom pomaloučku, v dlouhých inter­ valech pojídají s takovou rozkoší, že pozorujíce jejich mlaskavý úchvat, málem dostali byste také chuť zkusiti to aspoň s jedním pavoukem. Rozhodně podle té stezky měli byste k tomu pi'í ležitost aspoň jednou z;a mi­ nutu, poněvadž co chvíli vidíte ohromné pavučiny mezi stromy a keři napiaté, ba často �e musíte i shýbati, abyste prošli pod nějakým takovým vzdušným tkalcem a lovcem někdy živě zbarveným, ba jako­ by s květy a motýly o cenu závodícím pestrými vzorky, jimiž je zkrášlen. Ale ne­ majíce sklonností opičích v tomto směru a po pr-ípadě již dosti obeznámeni s touto částí stezky, abyste mohli bez zastávek překonati rozdíl sto dvaceti metrů výšky mezi hí"ebenem Dony Marthy a začátkem stezky, v pouhých desíti minutách se ocitnete v místech, kde náhle stezka vy­ klouzne z hlubin rostlinstva a s hřebene se rozhlédne po kraj i průlomem v zelené zdi. Průlom není dosti veliký, abyste viděli celý úval, ale aspoň k budově česko­ slovenského vyslanectví lze dohlédnouti, a za ní se přes sedlo mezi dvěma vršky otvírá pohled na jinou část města a na zákruty četných zátok, jimiž veliký záliv se zahryzává do pobřeží. A ještě dále se leskne oslnivě hladina zálivu a docela na obzoru svi"t je přepažen mohutným pás­ mem Varhanového pohorí, dosahujícího až pi·es 2300 m Výšky a nápadným Prstem Božím ukazujíc�m k modrému nebi.

357 Fr.

v.

Th. :

V O R E M P O T I G R I D U. Přeložil prof. B. Doldk.

Seděli jsme ph západu slunce v turecké kavárne u mostu a oddávali se požitku nevylíčitelné barevné nádhery večera . Pl"ed námi se tlačily a strkaly pestré da­ vy lidu, aby dostihly brány, nežli bude uzaví·ena, v dálku klidně plynul Tig�·is a proti nám zalévalo slunce nejžhavějším purpurem zříceniny starého Ninive. V po­ zadí mohutným obloukem zvedaly se za­ sněžené hory Kurdistanu. Pozvolna mě­ nila se červeň v zár-ivou žluť oranžovou, ta ustoupila tajemné popelavé šedi a na ulicích lomoz zvolna zmlkal. Zrána oznámil nám Abdallah, že vor bude před polednem hotov a že s večerem odplujeme. Sli jsme se podívati na vor, kelek, právě když jej dodělávali . Odjezd byl ustanoven na jedenáctou hodinu tu­ reckon, tedy hodinu před západem slunce. Náš vor byl sestaven z 250 nadmutých skopovic. Podivovali jsme se, s j akou ne­ uvěřitelnou rychlostí je nafukovali Ara­ bové, naši. lodníci, podivovali jsme se i je­ jich plicím. Kdy7, kůži nafoukli, rychle sevřeli .. otvor, měchv svázali vrbovými pruty do l-ad. Vor měl deset i-ad, v k<.iždé 25 měchů, které tvoí·ily plochu 602 m a poskytovaly dosti místa nám a našim sluhům. Na svázané měchy se položí nej­ prve jakási mr-íž z chrastí, rákosí a ten­ kých bidel, na ně vrstva tlustých prken, fošen; měchy leží tak, aby bylo lze shora dosáhnouti jejich ústí a nafouknouti je, kdyby cestou povolily. Na fošnové po­ dlaze stál náš stan a byl pohodlně zařízen. Druhá podlaha z ohoblovaných prken, pokrytá tlustými slaměnými rohožemi a koberci chránila nás před vodou pod námi. Bylo třeba dáti pozor na vodu, neboť ačkoliv byly měchy prvního dne úplně nadmuty a podlaha % m nad vodou, splaskly za plavby, narážejíce o kameny a o písečný nános, a poněvadž se mohly jen kraj ní měchy znovu nadmouti, klesal náš stan na prohnutých místech níže a

níže, takže jsme ph pr-íjezdu do Bagdadu byli jen 10 cm rťad vodou. Kdyby byla cesta trvala déle, vor by byl musil býti rozebrán a znovu skládán. Stan měl dvojité stěny z plátna a plsti a byl teplý i za nejchladnějších nocí. Pí·ed svým stanem jsme upravili malou, volnou verandu, za ním jiný stan z vrbo­ vých prutů, krytý plstěnými pokrývkami, pro své sluhy. Vedle druhého stanu byla nekrytá kuchyně, zároveň obvyklé místo plavců, čtyr· Arabů, z nichž dva a dva ve dne v noci měli veslovati, ale zpravidla všichni čtyři seděli klidně pohromadě a povídali si. A nám to nevadilo, neboť čtyr-i veliká vesla, upevněná v rozích voru na kozách, nebyla k ničemu, leda ke kor­ midlování. Cena voru r-ídí se podle počtu koží. Jed­ na kúže stála tehdy asi 5 piastrú; za muž­ stvo a di·evěné podlahy se neplatí mnoho. Podnikatel neobchoduj e špatně, neboť všechno dí-íví prodá v Bagdadu mnohem dráže, než je koupil v Mosulu, kdež blízký Kurdistan dává hojnost dr-íví, měchy pak osuší, naloží na dva mezky a doveze zpět. Odpoledne jsme se ještě prošl; městem na rozloučenou, nosiči nám potom do­ pravili k Tigridu zavazadla, velmi ob­ i emná, s tuctem kuřat a několika džbány mosulského vína, nápoje nehrubě ušlechti­ lého. N a voru koul-ili j sme ještě z čibuku se svými chaldejskými hostiteli a pi'i zá­ padu slunce jsme odrazili. Několik oka­ mžiků ještě záhly minarety mosulské v červáncích, potom se setmělo a bylo slyšeti jen jednotvárné šplouchání vesel . V noci probudil nás prudký náraz; náš vor se ohnul, jako by se lámal, a mužstvo se vzrušilo. N arazili jsme v peí·ejích na skálu, odbyli jsme to však jen leknutím; náš kelek nebyl nijak poškozen a noční klid nebyl pak ničím rušen. Kdy7, jsme se ráno probudili, spatr-ili jsme mohutnou pyra­ midu Nimrodovu. Vor zamířil ku bí·ehu ;

za % hodiny dorazili j sme k pyramidě, vystoupili na ni, a tu teprve j sme stáli uprcsti·ed rozvalin starého Ninive, j ak jsme si j e pl"edstavovali. Rozhled v ti­ chém, svěžím vzduchu byl nevýslovně krásný. Pod námi se rozpínaly odkryté paláce králův asyrských se stěnami mra­ morem zdobenými; málo kroků dále táhl

Keleky a čluny na Tigridu.

Xenophon se svými 10.000 ; ph Tigridu zvedají se vrchoviny k Babylonii, na se­ veru a na východě tvoří hory tisícileté rozhraní mezi Semity a Arij ci. Vzduch byl tak čistý, že jsme na dalekých perských hranicích úetelně poznávali zasněžené hory. Mosul byl zakryt vrchy. Ticho ranní, sotva oživené zpěvem ptáčete, jí­ malo velebností a dlouho j sme zírali s vrcholu pyramidy na kouzelný obraz pod námi a k olem nás. Paláce Nimrodovy byly za vedení Layardova podle plánu vykopány; trosky

byly odstraněny, základy úplně odhaleny. Nálezů bylo takové množství, že j en kusy nejlépe uchované byly zaslány do Anglie, ostatní ponecháno na místě. Síně vy­ kládané mramorem a zdobené reliefy stojí tu j eště nyní jako pl"ed 2500 lety a Ivi a býci téže doby sUeží vstup k nim. Zlomky klínov)rch nápisů j sou tu pohozeny a lze nalézti mnoho pěkně uchovaných veli­ kých nápisů a skulptur. Když se náš vor zase hnul, phblížili j sme se k druhému prahu. Star-í Asyrové tu nepochybně k účelům zavodňovacím úídili. hráz, pi·es jejíž trosky se Htí voda asi 1 m hluboko. Našemu voru bylo to hračkou; j ako ol"echová skol"ápka sjel s vodopádem a nám se nic nephhodilo, leč že polévka se nám trochu smísila s vo­ dou Tigridu. Mužstvo ovšem žádalo po šťastné pl"íhodě obvyklý bakšiš. S večerem j sme dopluli k ústí velikého Zabu, j ehož šedomodré vlny ženou se tr·emi rameny, oddělenými pískem, do Tigridu takovou prudkostí, že zatlačuj í j eho žluté proudy k pravému bl"ehu a že se náš vor jen s ná­ mahou probil zase doprostí"ed koryta . 'Krajina byla druhého dne pustá a smutná. Na pravém bl"ehu nízké holé pahrbky, na levém rovina, jen zřídka vesnice, prozrazující se melounovými poli ph pobr·eží. Mužstvo naše nedalo si nikdy uj íti té pi"íležitosti, aby nevyšlo na lup, a vrátilo se vždy v radostné náladě s na­ kradenými plody, a zhltalo j ich neobyčej né množství. Jinak pl-ísně zachovávali naši Arabové nal"ízený půst měsíce ramadanu * a nepožili od východu do západu slunce ani sousta. Výjimku s melouny odůvod­ ňovali zchytralým yýkladem; říkali: pro­ rok nám zapověděl za dne jísti a píti; dobrý meloun rozplyne se témě!· na j a­ zyku, není tedy ani sně den, ani vypit, není tedy zapověděn. Novinkou byla nám vodní čerpadla podél vesnic při řece a u dolního toku, v krajině hustěji zalidněné, postavená téměř nepr·erušenou řadou až k Bagdadu. * t. j . devátý měsíc staroarabského roku, měsíc Mohamedova osvícení ; proto stanovil na tento mčsíc posty, asi podle křesťanského ná­ boženství.

"Z pol.Ji·ežní vesnice připl avala k n ám Arabka . . .

Na několik kroků od řeky j e nádrž, spo­ j ená prokopávkou s i·ekou; nad nádrží j e hřídel na dvou kládách, s něho na dvou motouzech visí měch do vody. Kúú za­ táhne za hl-ídel, měch naplněný vodou se vyšine vzhúru a vylij e vodu do potrubí. Cestujícím jsou tato čerpadla pramenem nudy; j ednotvárné pohyby pr-ístrojú, j ichž

Jonášova hrobh;a na zříceninách Ninive

u

l\Io­

sulu .

lze po stech viděti naj ednou, nej en:unavuj í zrak a ducha, nýbrž i sluch trápí příšerným skřípotem, vrzáním nikdy nenamazaných kol, která kromě toho pracuj í pro chlad většinou j en za noci. V noci j sme přepluli vtok Malého Zabu a narazili v různých peřejích zase na ka­ mení, takže několik měchů se roztrhlo a několik j ich zplasklo. Kraj ina byla příštího dne skoro stejná, vlevo rovina, vpravo holá, červenožlutá pahorkatina . Před po­ lednem j sme dostihli starých hranic asyr­ sko-babylonských; řeka proráží pahorka-

tinu na pravém bí-ehu a vstupuj e do ro­ viny, j e však svými břehy dosti sevřena, ačkoli v asi za j arních povodní z nich vy­ stupuj e a zaplavuj e kraj inu. Průrva hranic j menuj e se "el Fattha", otvor. Na levém břehu prýštil naftový pramen, pokrýval hladinu vodní na hodiny daleko mazlavou, zelenavou vrstvou a napáj el vzduch pro­ nikavým zápachem. Za kelekem šířil se j eště dlouho nádherně Hpytný vějíř nafty a asfaltu, odporně páchnoucí. . Následuj ícího j itra j sme oblékli nej ­ svátečnější šaty cestovní. Ještě před sví­ táním j sme pi'istali, asi na půl cestě mezi Mosulem a Bagdadem, u městečka Tekritu, kdež se zpráva o našem pr-íchodu blesku­ rychle rozšífila . Když j sme otevl'eli stan, byli téměř· vešker-í mužští obyvatelé, skoro 600, shromážděni, sedíce stupňovitě na břehu. Nejstarší a nej vznešenější ovšem na nejlepších místech. Dopl'áli j sme zvě­ davému národu pozorovati podrobnosti ranního oblékání Evropanů ; dívali se s nerušenou vážností, j ako na nějaký státní výkon. My jsme v nebohém hnízdě nespatřili než dvě osamělé palmy datlové, první, j ež se nám ukázaly. Použili j sme zastávky, abychom doplnili své zásoby skopovým masem a drúbeží a vyměnili mužstvo. Naši noví čtyři veslai'i byli právě tak pol-ádní a sti'ídmí j ako di·ívěj ší, j enže se j eště méně namáhali, cesty tedy pomalu ubývalo a ač jsme se zprvu domnívali, že budeme za čtyři až pět dnů v Bagda dě, smíhli jsme se j iž s týdenním cestováním. Hned za městem Samarou přišla k nám na vor zvláštní návštěva ; z pobřežní ves­ nice pi'iplovala k nám Arabka s plným košem fazolí, peníze za své dosti prostřední zboží dala d0 úst a plovala nazpět. K plo­ vání použila prostého a praktického pří­ stroj e: dvou nadmutých měchů, spoje­ ných motouzem pod pažemi, takže j i lehce nesly. Dolej i po proudu na březích více oživených viděli j sme často tento způsob plování a některé vesnice měly tak své čilé spoj ení po vodě. Ale i přes hustěj ší osídlení púsobí tu bl'ehy smutným doj ­ mem a věčný skl'ípot vodních čerpadel také nijak nerozveseluj e.

Konečně se splnila naše touha po sku­ tečném palmovém háj i ; u vesnice Taadij e rozkládal se při řece pěkný palmový lesík. Vyšli j sme na břeh, postáli j sme pod pal­ mami a prošli se lesíkem. Po pravdě i·e­ čeno, požitek nebyl veliký. Skutečně krásný j e palmový háj , j e-li tak hustý, že jím sluneční paprsky nepronikají, a široký, kam oko dohlédne - vlastnosti, které zde j eště scházely. Ale datle zde koupené byly šťavnaté a vonné. Hned po žních naplňují se j imi měchy a datle se stlačí tak, aby se utvořila šťavnatá hmota, promíšená j ádry. Nemá sice lákavého vzhledu, ale má mnohem j emněj ší chut než j ednotlivě sušené datle, které brzy di·evnatí a pozbývají vůně. Odtud byly břehy j edinou i·adou vesnic a palmových lesíků, příj emná změna po j ednotvárných dnech od Mosulu až sem. Blízkost Bag­ dadu prozrazovaly čluny plující s dHvím a roštím po Tigridu. Čluny j sou stavěny zvláštním způsobem. Okrouhlý vrbový koš 2 m průměru, s okraj em dovnitř zvý­ šeným, natl'ený uvnitř a zevně asfaltem, až j e úplně nepropustný, i e nejprostším plavidlef!l, j aké si lze pl'edstaviti. Do asfaltu vlepené lasturky roztomile zdobí čluny, z nichž některé mají i plachty; j e­ j ich vesly a kormidly jsou srdcovité lo­ paty. V noci zvedl se proti nám čilý vítr, který na slabém proudu ztěžoval nám plavbu, rušenou i tím, že náš vor nárazy na skaliny a písečné násypy byl poškozen, takže nám voda šplounala za noci pod hlavami. Abychom nemařili času opravou, slíbili j sme lodníkům bakšiš, aby si po­ pílili, a skutečně veslovali čilej i. Odpoledne konečně oznámil nám druhý náš sluha, rodák bJ.gdad�ký, že budeme povozem dl'íve ve městě, zavazadla že doj dem po vodě. N edůvěl'ovali j sme mu, vždyť nebylo o městě stopy, a i ak si zde p!·ed�taviti d1pravu povozy ? Ale potom j sme mu přece uvěřili, vystoupili na kraji hustého palmového lesa a d1.li se vésti. Po krátkém pochodu došli j sme d1 malého města, j ehož ulicemi proudil čilý život ; byli jsme v Ka �emu, předměstí bagdad­ ském, ale hodinu j eště od města. Náhle

za ohbím cesty otevl'el se p!·ed námi po­ hled dosud ncvídaný, s nej krásněj ší me­ šitou, pohled opravdu pohádkový. Veliké nádvoH obklopovalo čty!·hran­ nou stavbu, j ejíž stěny a kopule všecky byly pokryty Upytnými, pestrými dlaž­ dičkami, a v j ej íchž čtyl'ech rozích tyčily se čtyři zdobné minarety. Mešita j e z nej -

Nakloněný minaret mosulské mešity.

posvátněj ších poutních šiitských chrámů, * j imiž oplývají bl'ehy Eufratu a Tigridu; v ní odpočívají kosti vnuka j ediné pra­ vého kalifa Aliho*. Všichni poutníci, j doucí z Persie do Kerbely, se tu zasta* Přivrženci kalifa Aliho, zvaní "šia" , šiité, žádali po j eho smrti, aby kalifát zůstal v rodu Mohamedově neboli v rodině Aliho, který byl synovec a soudruh Mohamedův a manžel j eho dcery Fatimy; r. 656 byl zvolen kalifem, ale zavražděn, dříve nežli byl všeobecně u znán. K j eho hrobu v Kufě se konají slavné pouti každého roku .

vuj í ; ve městě bydlí Peršané, jej ichž fana­ tismus j sme brzy poznali. Ještě j sme stáli v němém obdivu u brá­ ny chrámového nádvor-í, když tu horlivý šiit srozumitelnými posunky nás vybízel, abychom svatyni ušeUili svých pohledu, nechceme-li zažíti nepHjemností. Rádi' by­ chom byli v mešitě viděli více, ale nebylo radno vyzývati fanatismus. Putovali j sme tedy dále rušnými uli­ cemi, až j sme na konci malého bazaru * nalezli povoz, který nám prúvodce náš slíbil. Byla tu opravdová pouliční dráha anglického pú vodu. Vystoupili j sme na plošinu a vúz se hnul k Bagdadu. Prúvodčí jako by nám byl chtěl phpomenouti, že nejsme v Evropě , ale v Asii, snažil se nás napáliti ph placení a vymáhal ještě bak­ šiš. Nám, kteH j sme zvyklí cestujícím *

trhu .

evropské pouliční dráhy, zdála se společ­ nost ve voze neobyčejně divná: Arabové ve volných pláštích s kapucemi, Peršané s vysokými, špičat}•mi čepicemi a vozka Beduin . Jeli j sme palmovým lesem vysoko nad Tigridem, odkud byl nádherný roz- . hled na r·eku, na venkovské domky a na zahrady na protěj ším bi"ehu, když se vrcholky palem zachvívaly v purpurovém světle zapadajícího slunce. Za púl hodiny j sme stanuli pl"ed branou Bagdadu na horním loďkovém mostě, \·stoupili do onoho podivného člunu z \Tboví, natře­ ného asfaltem, a zvolna nesly nás vlny Tigridu k pohostinému dcn:u, clo něhož jsme měli vejíti. Slunce již zapadlo, ale obloha záhla j ako plamm a vpravo a vlevo skvělo se svými minarety a palma­ mi nádherné město kalifú. V duchu pl"e­ nášeli jsme se do Evropy a vzpomínali Benátek a Kanálu Grande.

Stuart H. G itlmore:

S UC H A G U I L L O T I N A. St. Lament I eží 30 mil vzhúru po i"ece ve francouzské Guayaně a není nic j iného, než trestanecká stanice. Rozlehlá, j ako by byla pi"íliš zatížena ponižujícím úkolem pokoušeti se o doj emný celek, j itr-í se pod rozpáleným do běla sluncem skupina vybledle rudých a bílých budov z cihel a kamene, pomník pochybenéh o a pi"e­ vráceného systému, jednou j iž opuště­ ného, ale opět zavedeného národem za­ svěceným svobodě, rovnosti a bratrství. Naše phstání bylo zlověstné. S nábi·eží pestrý zás+up se závistivě díval na muže, ktei"í mohou volně pi"icházeti a odcházeti. Zažloutlí zimnicí, vyhublí po léta trva­ jícím vysazením úpornému horku, tre­ stanci určení ke skládání lodního nákladu z.írali pr-íliš j asnýma očima nemocných zpod velikých kloboukú z hrubé slámy. Jejich tvái"e byly zlé, postavy většinou shrbené pod tíhou beznaděj né práce a utrpení . KoJ em nich stáli jej ich hlídači

,. plátěných nebo khakiových uniformách, s helmami a černými ovinovačkami. l\iapa Jižní Ameriky ukazuj e Guayany j alw Hi malé barevné skvrny uprosti" cd severního .pobl-eží veliké pevniny. A nej ­ : Uíj e francouzská Guayana menší z tě -::h čili Cayenne, ve S\'ětě pověstná hlavnP svým známým štiplavým pepi·em, který dostal j méno od provincie, odkud pochází nel- o sna d od malebného, ač špinavého hlavního města francouzské trestanecké kolonie. Jen úzká pobl-ežní rovina je obyvatelná nebo schopná vzdělávání za dnešních poměrú. Tropické zimnice i"ádí po celých dvanáct měsíců a vyžadují četné oběti mezi černochy i domorodci (In diány Kariby), právě j ako bělochy, olupujíce je o energii poti"ebnou k útoku na neviídnou a nepoddaj nou dLungli, která pokrývá vnitrozemí. Systém, prová­ děný od konce 1 8 . stol., totiž transportovati obsah francouzských žalál"ů a pařížských

brlohů do země, kde i nej odolněj ší musí těžce zápasiti, aby se udrželi na z1vu, vedl ke vzniku zchátralé a ničemné bílé populace. R. 1 9 1 5 bylo v St. Lament 6000 vězňú, ale tento počet pro nedostatečnou a špat­ nou stravu se zmenšil na 1 500 r. 1 922 , když j s em s jedním pHtelem tam dorazil, abych dozíral nad pracovmm táborem

__ - --- - ·

soudy. :t\ež se smějí vrátiti do Francie, nebo vyhledati j iné země, musí zaplatih výlohy spojené s jej ich souzením a de­ portací a ušethti si dostatečnou částku na cestu do země, kam mají namíl-eno. Zde by se zdálo, že j e j iskhčka naděj e, že se vrátí do rodného kraj e, nebo jim bude možno začíti nový život v nové zemi, ale j en v teorii. Je nanej výš těžko pro

/---­ -

----

"zahlédli j sme osamělou postavu r ybařící . . . . . "

a nad úízením městečka na horním toku i-eky Maroni , pro inženýry a dělníl,y, ktei-í měli dolovati na zlato ve službách veliké firmy v New Yorku. Za války a po pl-íměr-i nedostatek lodí zabránil Francii vyslati do kolonie více trestanců. Je však rr..ožné, že těch 10.000 vězňú, kter-í r. 1 920 čekali na transport, j sou nyní na cestě pl-es Atlantik -- ne do země budoucnosti, ale země významně zvané "la guillotine �eche" (suchá guillotina) . Mimo lidi skutečně uvězněné v tresta­ necké osadě St. Laurent j e tu vždy několik set tak řečených libérés, kteH byli pro­ puštěni, ale j sou odsouzeni zůstati v Guay­ aně po dobu určenou francouzskými

•

libérés nalézti stálé zaměstnání ve fran­ couzské Guayaně, a kdyby se takové zaměstnání i sehnalo, jej ich zbědovaný tě­ lesný stav činí je neschopnými vykoná­ vati tělesnou práci po delší dobu. Proto j en zl-ídka nastř-ádají si něco a obyčej ně možno je viděti, kterak se potloukají beznaděj ně, neschopni za platiti účet vlády za své odsouzeni k vyhnanství. Je to výsměch , nazývati j e .. osv ohozenými" . Zdi jej ich vězení jen se rozšíhly. Jiná Uída bývalých trestancú j sou relégués. Tito lidé jsou mimo vězení, ale musí ztráviti zbytek života v Guayaně, hlásíce se v pi"edepsaných lhůtách, právě jako tibérés, u poli cie. Tito ubožáci vedou

bídnou existenci, po měsíce praženi slun­ lov ryb a zvěře hlavně ho živí. Vzali j sme cem a po týdny promáčeni na kůži l ij áky, ho do svých služeb j ako př"edního lovce rok co rok, spíce na cestách nebo na ob­ a rybáře a vykonával své povinnosti tak vodu vesnic, živíce se často odpadky, dobře, že brzy dostal od domorodců když j ej ich žebrácké umění j im nevynáší, přezdívku Caiman - "aligátor" pomíj eni dokonce i černochy, kteří opo­ neboť aligátor považován j e za j ednoho vrhují bělochem, j enž ztratil povýšenost z nej zručněj ších rybái·ů v potocích džun­ své ·kasty. Není divu, že mnozí j sou při­ gle. Pernet stal se podstatnou částí táborové váděni zpět do káznice pro krádež potra­ vin, nutných k živobytí. Snad sami vítají výstroj e. Když nebyl s námi na nim­ zpětné při vedení, j ežto j im vláda ne­ rodských výpravách, obyčej ně bušil do opatří žádného zaměstnání a tak daleko kovadliny v naší dílně. Bý-.ral kcl ysi ko­ vářem, dříve než se dostal do konfliktu od pobi·eží není žádných plantáží. Během času zaměstnával j sem u Fo­ s francouzským zákonem a byl stej ně restiere, našeho Pej dále posunutého tá­ užitečný j ako kovopracovník i j ako lovec. bora na řece Maroni, více než 100 libérés č.asem však musil nám dávati phklad a relégués. Než jsem vzal na sebe nové své "zmizení po francouzsku". Bylo to tehdy, povinnosti, bylo mi vypravováno o zrád­ kdy lovci lidí, t. j . gendarmes, vyslani nosti a všeobecné ničemnosti trestanců pátrat po uprchlých trestancích , phšli do a byl j sem varován, abych j e nezaměst­ tábora. Tu Pernet, včas varován, uklouzl nával. Mnozí z nich však ukázali se zruč­ do houštin a tam zůstal, dokud nebyl nými dělníky a vykonali dobrou práci při vzduch opět čistý. Dvakrát byl j iž opět budování města na okraj i džungle . .Jen chycen a zase unikl. v j ediném phpadě zj istil j sem nepoctivost. Byl nanej výš vznětlivé povahy, ob­ Bylo to tehdy, když j eden relégué okradl zvláště když se mu podařilo dopíditi se uprchlého trestance, svého spolupracov­ tajie, domorodého rumu, který j e možno níka. Většina držela se poctivosti a dělala opaUiti si téměi· u všech celních stanic na dobrotu, aspoň pro ten čas. Mzda, kterou i"ece, půl litru za dva franky, a který j e j sem nabízel, byla výj imečně dobrá ; úžasně silný. Když byl střízliv, poslouchal lidé viděli v ní nepochybně možnost na­ slepě. Že jsme mu úplně důvěi"ovali, možno střádati si tolik peněz, aby mohli za­ posouditi z toho, že jsme ho j menovali platiti vládě a odj eti do Ameriky - pro nočním hlídačem ve Forestiěre, vyzbro­ ně země neobmezené pl"íležitosti, právě j ivše ho winchesten:kou opakovačkou a tak, j ako kdysi milovaná Francie, byla dvěma psy míšenci j ako pomocníky. Po většině z nich nenáviděnou představou. týdny spával v kůlně obklopené ostnitým "Liberté! Egalité! Fraternitél" říká valí drátem, maj e kolem sebe výstroj a zásoby s hořkým sarkasmem, proklínaj íce ta v ceně tidců dolarů; a přece nikdy nic patrie. nescházelo. Mohlo by se namítati, že J e dosti zvláštní, že Francouz, k němuž věděl, že ukradené zboží není možno pro­ j sem měi nej větší důvěru, byl j akýsi dati, ale tomu tak není, neboť po ná­ Pernet, uprchlík ze St. Laurent. Setkal strojích a zbraních vždy byla poptávka j sem se s ním kdysi, když jsem pátral u celních stanic na francouzském břehu po zlatě s j iným Američanem. Když j sme Maroni, kde scházívali se prospektoři *), veslovali v domorodém kanoe proti prou­ sběratelé kaučuku a podobné panstvo. du i·eky Maroni několik mil od Forestiere, Kdysi zvečera nalezl j sem Perneta zahlédli j sme osamělou postavu rybařící sedícího o samotě na břehu a dívajícího s nějakých skalin. Když j sme se přibližo­ se na velikou tropickou i"eku zaplavenou vali, vytáhl právě nonchalantně velikou nádherou měsíce. Usedl j sem vedle něho rybu podobající se ohromnému candátu. Byl phstupný člověk a seznali j sme, že * hledači ztata, naftových pramenů a j . •

a dověděl j sem se, že žil blízko u Be­ sanc;onu, v j ihovýchodní Francii se ženou a svnkem. Dvakráte byl odsouzen pro drobněj ší krádeže, ale pak se obrátil a stal se kovářem. V době, kdy se mu živnost dobře dahla, měl to neštěstí, že koupil sud koňaku, který, j ak se ukázalo, byl kradený, ačkoli on namítal, že o tom nevěděl. Při přelíčení j eho dvě pr·edešlá odsouzení mu přitížila a s novou obžalobou dostačila, aby byl doživotně deportován do morové země čtyři tisíce mil od do­ mova. Vid�] j sem, j ak slzy třpytily se mu na tvár-i, když mluvil o své ženě a hochu, kter-í stále j eště naň čekají, j ak doufal, a srdce bolelo mne nad vyhnancem, který snad j ich nikdy neuvidí. Jeh0 j ediná naděj e na návrat byla, podaří-li se mu uniknouti opětnému chy­ cení po pět let. Kdyby toho docílil, stal by se svobodným člověkem. Tak zní francouzský zákon . Jeden gendarme prý vvmáhá na něm dvacet franků za mlčení ph každé návštěvě u Forestiere. Ježto lovec lidí dostává za každého dyceného uprchlíka j en deset franků, byl o to dosti výnosné zar-ízení pro rameno zákona. Lovec lidí ve francouzské Guaynně j e nelítostn�' j ako ten typ, líčený v povíd­ kách " Chaloupka strýčka Toma" a j iných.

Člun trestance tajně zhotoven)· na útěk.

Má také své krvelačné psy, ale j sou to lidé, nikoliv zvíl-ata. Lovci lidí maj í zvyk konati obchůzky v j istých o bvodech, kde se uprchlíci nejvíce zdržují, podél bl-ehů větších řek a na okraj i houštin . Několi­ kráte ve Forestiere hostili j sme j ednoho z těchto slidičů, Guillaume Denlisa a j eho

dva pomocníky, kteří byli spolehliví věz­ ňové ze St. Laurent. Obyčej džungl e mne nutil nabídnouti potravu a přístr-eší, kdykoli někdo z těchto lidí byl zastižen v-ečerem v blízkosti tábora. Kdysi po výborné večer-i Denlis stal se hovorným, když j sme seděli pokuh1-

Baráky deportovaných ve věznici.

j íce s lahví koňaku (poskytnutou gen­ darmem) před námi. Pověděl nám něco ze svého zaměstnání a svých cílů. Dívaj íce se na tohoto typického bfJurgeo?·s, uctivého a poněkud phhlouplého, ztěžka bychom u věřili historkám o j eh o neohroženosti v chytání "špatných lidí". Byl yždy hotov k činu, ukazuj e automatickou pistoli, tesák užívaný hlavně k prosekávání džungle a těžkou pušku. Denlis živil se z poplatků za chycení trestanců, deset franků na } lavu za chy­ cené v džungli a padesát franků za kor-ist dopadenou n a moři. Dúvěrně mi sdělil, že j eště dvě l éta a bude mu možno j íti na odpočinek. Bohatství založené ovšem na bídě. A přece povoláví Denlisovo a j eho chování nebylo horší, než tisícú j iných lidí v tropech . Mravní hodnoty pl'eh odnocuj í se na rovníku. Denlis popisoval své odborné metody s j istou pýchou. Znal Maroni dokonale, neboť stopoval trestance po j ejím toku dvacet let. Za dne bylo obyčej ně snadno zj istiti blízkost něj akého uprchlíka podle nařezaného rákosí, poskytujícího materiál k pr-ístřeškům nebo hrubým vozům. Za soumraku veslovával se svými pomocníky po řece, absolutně tiše, pátraj e po ohníčku, který si zpravidla obyvatel houštin roz-

dělává, aby si uval-il pokrm, zaplašil šelmy a obí-ál se, neboť pod lesní klenbou po západu slunce rozhostí se chlad. Když shlédl oheň, tiše phrazil ku bí-elm a zavolal na uprchlíka, aby se vzdal, míl-e nařl puškou, nebo pistolí. Kdyby ten člověk se pokusil uniknouti, byl by str-elen bez milosti. Kdyby oba pomocníci vystoupiv­ še na bi"eh k zjištění výsledku shledali, že to je smrtelná rána , hleděli by raně­ nému odejmouti jen nějaké znamení k zjištění totožnosti, bez něhož by ne­ mohli činiti nároku na odměnu deseti franků. Spoj ilo-li se několik uprchlíků dohromady, Denlisovi pomocníci chodí­ vali na bi·eh a sbratr-ovali se s nimi, získá­ vali jejich důvěry a phlákali je k čeka­ jícímu kanoi ; pak náčelník už se s nimi vypoi-ádal. Uprchlíci zpravidla zaměr-í do džungle, jakmile uklouzli svým strážím. V<"zeií.ská práce a vězeií.ský život jsou tak nesnesi­ telné, že raději čelí množství rebezpečí džungle, než aby snášeli nekonečnou oídu káznice. Většina z nich je oblečena naprosto nepr-iměřeně ; na těle pytlovinu a na hlavách veliké, slaměné· klobouky. Zpravidla jsou bosi a proto ve smrtelném nehezpečí na lesních stezkách . Francouz­ ská vláda určuje každoročně částku dosta­ tečnou k ošacení všech trestanců v Guaya­ ně, ale osadní úi"ady používají pytlů od brambor, bez ceny, ze kterých se impro­ visují hrubé obleky. Podobně je tomu s potravou. Lidé jsou často krmeni shni­ lým masem, červivou rýží a zkaženými brambory. Když tito parioYé uniknou do lesů, bosí, neozbroj ení, s těly zchátralými nedostatečnou potravou a těžkou prací, mají pi·ed sebou na sta mil téměř· ne­ proniknutelné džungle, než mohou cl o­ stihnouti Venezuelv nebo Brasilie. Taková cesta j ě do krajnos ti nebez­ pečná i pro dokonale vystrojeného pro­ spektora, nebo \'ýzkumnou Yýpravu. Pro uprchlíka znamená to témě!· jistou smrt. Nohy vypovědí nejdr-íve službu, rozdrá­ sány trny, které nejenom zraňují, nýbrž i prudce infikují. Zimnice číhají v miasma­ tických *) močálech a krev ssající upíi:·i *

pln_)•ch choroboplodn)·ch bacilů,

nejsou v noci nepatrnou obtíží. Hmyz nepopi·eje špatně chráněnému uprchlíku klidu. Nelítostní domorodci jsou hotovi za vražditi ho pro nějaké peníze, které snad má u sebe a za cenu deseti franků, která je pro ně velikou výhrou. Může býti také zas Helen ze strachu. PJ:-ežij e-li to, obyčejně je po krátké době ochoten dáti se znova chytiti. Několik takových nešťastníkú pokry­ tých otevi-erými ranami, pr-ivleklo se do našeho tábora, s nohami zabalenými v ha­ drech a strašlivě oteklými, zpravidla pů­ sobením hrozného druhu cizopasníka ohavnél10 roztoče známého všem ven­ kovským obyvatelům této části světa. Zavrtává se clo chodidel a do prstů u no­ hou a klade tam vaj íčka, z nichž vylíhlé larvy musí se vyl-íznouti z živého masa. Tito uprchlíci zaphsahali mne, abych je poslal dolů po i"ece do vězeií.ské nemocnice. Vzpomínám si jen jednoho pr-ípadu, že jeden muž se dostal do Francie pi·es Brasi­ lii. Byl deportován pro za vraždění milence své ženy, byl však členem velmi zámožné rodiny v Marseilles, která nějakým způ­ sobem tajně mu zaslala peníze. Najal si černochy z houštin, aby ho transportovali po potocích a 1-ekách k 1-ece Amazonce, asi čtyi·i sta mil daleko. Pak se dostal do Para, kde si vyjednal pi·epravu obchodním parníkem do Marseilles. Jakmile tam clo­ j el, odebral se hned do domu své matky, které byl velmi oddán a jež ho rovněž vr·ele milovala ; bylť její jediný syn. Ne­ učinil pokusu skrýti se. Když byl úi"ady dopaden, dovolilo se mu zůstati u matky na čestné slovo, až do odjezdu pr-íští tre­ stanecké lodi do Guayany. Tento člověk udělal tu cestu tr-ikrát. Nyní stal se vše­ obecně uznaným mistrem v útěku a po­ licie ráda vypravuje o jeho výkonech a nenamáhá se valně, aby ho chytila. Není nic zvláštního, že trestanecký sy­ stém francouzské Guayany většinu mužů, kter-í mu podléhají, učiní dokonale bru­ tálními. Drsný režim vězení se zrcadlí v tom, kterak se vězňové chovají mezi sebou. Vraždí a trýzní bratry v utrpení a v pi·ípadě útěku celé skupiny není ne­ obvyklé, že jeden z mužú bývá za vražděn,

" T i to uprchlíci zaphsahali m ne, ab\·ch JC poslal dolu cl o vczeúské ncmocnicc . " '

protože má peníze nebo protože se zpožďuj e slabostí a tím vysazuj e svou družinu nebezpečí býti chycenu. Když se Denlis kdy�i zvečera zastavil ve Forestiere na cestě do St. Laurent, kde měl býti phtomen guillotinování čtyrmužů, usvědčených z vraždy spolutre-

chyceni a v několika hodinách odsouzeni k smrti. Po vynesení rozsudku odsouzenci se j en sdělí, že byl shledán vinným; kdy bude popraven, neurčí se pl-edem. Je umístěn do samovazby v malinké cele, která j e o málo větší než výklenek ve zdi, ztuchlá a k udušení. V této pravé rakvi zůstanP, , až se podrobnosti j eho pr-ípadu zašlou do Francie a rozsudek se potvrdí obyčej ně telegraficky. Krátce pl-ed rozedněním v den popravy stráž vej de do cely a oznámí odsouzenci, že musí zeml-íti v pěti mi · nutách. Zpravidla toto sdělení j e přij ato lhostejně. Snad odsouzenec, když byl držen incomunicado po týdny, povaiuj e guillotine sanglante (krvavou) za lepší než guillotine seche, čili smrt za živa. Má-li býti více lidí popraveno na jednou, ten, který první lehne pod nůž, j ešťasten, že nemusí býti svědkem stínání svých druhů. Kat očekává oběť mlčky. H.ycble j e tělo přivázáno k prknu a hrdl o připevněno Nemocní trestanci ve věznici, v dolejši polovině dl-evěného kruhu ; pak stance, vypravoval j ej ich historii. Zdá. se, j e překlopen pod ostří. Knoflík se stiskne že j e zvykem vězňú, uschovávati j akékoli a hořejší část sklapne na své místo; druhý peníze, které si získaj í krádeží nebo hrou, knoflík a nůž bleskem sletí dolů. Hlava v malém, aluminiovém pouzdře, které se padne do koše. Kat popadne j i za vlasy ukrývá s nej větší opatrností, neboť peníze a zvedne vzhůru příšernou tu trofej volaj e j sou zakázány a strážcové ihned se j ich zmocní, j ak na ně přij dou. V tomto pří­ padě bylo známo čtyr-em z vězňú, že j eden z ostatních n astřádal si 2000 frankú, celé j mění ve zdech St. Laurenta, znamenaj ící vysvobození z vězení a z Guayany. Dávali naj evo velikou pHvětivost k plutokratovi a n avrhli mu plán útěku, j ehož on se ochotně chtěl účastniti. Pod ochranou noci pět mužú uniklo strážím a dostihlo holandského bi·ehu Maroni - 1-eka j e hranicí mezi francouzskou a holandskou Guayanou - přepluli j i na vorech svá­ zaných z rákosí. Čtyi-i spiklenci vrhli se Deportovaní j ako dělníci. pak na pátého h estance a utloukli h o kl acky. Několik dní n ato j eho tělo, strašně zohavené, bylo vyloveno z 1-eky. Bylo , ,Justice est faitel" (Spravedlnost j e vy­ teměi· ve dví rozpoltěno ranami tesáků konána!) Trup a hlava se rychle hodí do rákosového koše a Mademoiselle Guil­ pr-i hledání aluminiového pouzdra, skry­ tého uvnitř. Čtynístek byl shlédnut Ka­ lotine j e připravena k obj etí j iného mi­ riby v džungli blíže Albiny a udán fran­ lence. Celá operace vyžaduj e j en několika couzské policii. .Všichni byli rychle znova vtel-in.

Denlis prohlásil, že ti čtyři muži budou odpraveni v méně než třech minutách. Naléhal, abych byl přítomen té slavnosti. Odmítl jsem. Netoužil jsem spatřiti vý­ kon takové "spravedlnosti". Když jsem po prvé přišel do Guayany, byl tehdejší kat čtvrtý, který zastával toto místo v šesti měsících. Jeho tři před­ chůdci byli otráveni. Jako oni, byl také vybrán z odsouzenců. V odměnu za j eho katovské služby vláda zmírní jeho vlastní

dosti rychle a že dlouhá cesta do Vene­ zuely j e maření času. Když se hanebná loď objevovala stále . v St. Laurent po přestávkách pouhých deseti dnů, a když bylo pozorováno, že veliký počet tre­ stanců mizí beze stopy, staly se vězeňské úl·acly podezřívavými. Černošský kapitán byl také mimo to podezřiván, že pašuj e opium. Pohyby schooneru byly střeženy. Konečně j edné noci ta rota byla dopadena, když házela do moře, dvacet mil od i po-

Konečně rota byla dopadena . . .

trest a platí mu 100 fr. za každou osobu, která " kýchne do koše" . Poslední lidé, kterí byli v St. Laurent guillotinováni, j ak mi bylo sděleno, byli čtyři černoši, v elitel a mužstvo m alého schooneru. Tato loď dojížděla každého druhého měsíce po několik let do St. Laurent, aby na oko prostředkovala styk s · Trinidadem. Ale později se dokázalo, že po delší čas se velitel zabýval pomá­ háním uprchlíkům - až do j isté míry. Mezi vězni bylo o něm známo, že dopra­ vuje lidi do některého pobřežního města Venezuely za 500 fr. za kus. Posléze však kapitán rozhodl, že nevydělává peníze Sir)'m světem.

břeži, těla deseti zavražděných trestanců. Vinn�ci byli pohnáni pi-ed soud v St. Lau­ rent a při výslechu doznali, že zabili přes 100 uprchlíků, j ejichž zatížené mrtvoly pak pohřížili do vln. První trestanecká osana v Cayenne byla zřízena r. 1763. Její historie byla krátká, nezdar úplný . Téměř všichni ze 14.000 osob, bahna pařížského, odsouze­ ných k vyhnanství na tato nehostinná pobřeží, zahynuli. Deportace byly znovu zaháj eny r. 1797, kdy bylo vypovězeno 16 poslanců a většinu z nich potkal stejný osud. Následujícího roku 500 politických vězt'íů bylo sehnáno na toto morové místo 24

37 0

Nového Světa. Formálně bylo Cayenne prohlášeno za trestaneckou osadu císařem Napoleonem III. r. 1854. Pobouřené ve­ řejné mínění brzy nato vymohlo zmírnění plánu, takže j en Arabové, Anamci a j iní tma:ví obyvatelé osad byli deportováni do Guayany. Bílí byli obraceni ku břehům Nové Kaledonie. Ale tento úrodný ostrov brzy vyžadoval průkopníky lepšího druhu a roku 1884 bylo opět zahájeno vypovídání do Guayany. Francouzská Guayana staví se nepi-átelsky vůči těm, kdož by j i chtěli civilisovati, proraziti j ejími lesy a načíti j ejí

nesmírné poklady dřív1 a zlata. Kraj potře­ buj e k svému otevi·ení svobodných osad­ níků. Cayenne nikdy s e nestane šťastnou a produktivní državou francouzské repub­ liky, dokud ohavný systém deportační ne­ bude zrušen a osada se nestane domovem probudilých Francouzů, podporovaných francouzským kapitálem a pyšných na svou novou vlast a j ej í možnosti. Francie j e téměř j ediná země, která j eště deportuj e zločince. Bylo by daleko milosrdněj ší popraviti všechny trestance, než vydati j e "suché guillotině" cayennské.

]osef ]irsík:

O H L U B O MO R SK Y C H R Y B Á C H. Nej neschůdněj ší pohor-í, "bílá hrůza" polárních kraj in, vyprahlé pouště, všecka talo místa více méně j iž prozkoumal člo­ věk, všude t8 m spočinul a j iž lidská noha. Badavý lidský duch vymyslil prosH-edky, jimiž dostal se do nej nepřístupnějších míst souše, ale nevymyslil doposud způ­ sobu, j ak dostal by se do hlubin oceánů. Jen tu a tam pomocí rozmanitě sestroj e­ ných vlečných sítí a j iných přístroj ů zmocňuj e se člověk po částech taj emství hlubin . Dlouho mělo se za to, že hlubiny oceánů jsou naprosto pusté a neoživené pro obrovský tlak tisíců atmosfér a nedostatek s větla. Mělo se za to, že moře j est oživeno toliko do hloubky 600 m, kterouž dom­ něnku vyslovil znamenitý anglický zool og Edvard l'orbes, neboť do této hloubky dosahují sluneční paprsky. Domněnka ta však s vynalezením hlubinné vlečné sítě byla vyvrácena a ukázalo se, že živo­ čišstvo dosahuj e v oceánech hloubky až 5000 m, kde j est j iž absolutní temno a teplota vody okrouhle kolem 1 ' C. Dno oceánů v takovýchto hl oubkách pokryto j est zvláštním bahnem, které dle složení, převládaj í-li zbytky té nebo oné skupiny živočichů, nese dl e toho j méno, j ako na př.

bahno globigerinové, pteropodové a p. Bahno toto j est směsí pemzy a sklovitých skoř-ápek rozmanitých mikroskopických prvoků zdržuj ících se při povrchu moře. Hromadí se v obrovských masách v hloub­ kách v oceánu Atlantickém, Pacifiku a Indickém, kde pokrývá na dně plochu 58 milionů km2• Mimo to leží zde, j ako v nesmírném pohřebišti zbytky různých mořských živočichů. Loď Challenger, vy­ pravená britskou vládou za účelem pro­ zkoumání mořských hlubin, na j edno za­ tažení vlečné sítě vylovila 600 žraločích zubů, 100 sluchových kůstek velrybích a spousty j iných kos tí. Co by v takovém pohřebišti mohlo žíti - namane se pochybovačná otázka! A pl-ece! Jsou to rozmanití korýši, hlavo­ nožci, ostnokožci a především ryby, kteříž živočichové j sou na nesmírný tlak a tem­ notu zde panuj ící uzpůsobeni. Podivuhodná tato zvířata skýtaj í tak bizarní formy, j aké v žádném j iném pro­ středí phroda nevytvořila. Představme si, že tlak, v těchto hlubinách působící, činí 900 atmosfér, a že panuj e tam tak neproniknutelná tma, j ako by hloubky tyto naplněny byly smolou. živočichové těchto míst opatřeni j sou orgány samo-

37 1

statně vydávaj ícími světlo. U některých těchto hlubomořských ryb lemuj í tyto orgány vydávaj ící rozmanité barevné svět­ lo j ednou i více řadami boky a břicho. U j iných zase září, j ako reflektory na hlavě nebo na zvláštních přívěscích, které se obloukovitě skláněj í před hlavu. Také

skvrnami pod očima a smaragdovými světly na hlavě. Potíže těchto výzkumů hlubinných ryb spočívaj í hlavně v té okolnosti, že j akmile se tyto ryby vyl oví z hlubiny, záření těchto barev, které, když ryby byly povytaženy do hloubky oku j iž pi"ístupné, bylo j eště patrné, v nej vrch-

Hluhomořské ryby vylovené knížetem monack)rm : Pachycara obesa (4780 m) Barathrites iris (3465 m) Leucochlamys cryptothalmus (5000 m, slepá) .

oki"ele, čelisti, paprsky ploutví a kraj ina ocasní pl outve j sou opaUeny "světélky". Nej rozmanitěj ší barvy světel od krvavě červené, pl-es žlutou, modrou až fialovou, mihotaj í se v těchto hlubinách. Zaj ímavo j est, že tyto ryby mohou pomocí nervů světla rozsvěcovati a zhášeti . Zj ev tento pozorován byl u ryby Fchiostoma, která má za každým okem trojhranné modře zá­ r-ící světlo . . Jiná pak ryba, u které byl týž zj ev pozorován, pati"í do rodu Mala­ costeus, vyznačuj e se rubínově zái"ícími

něj ších vrstvách pak pomíjí, ryby zma­ látní a změnou tlaku někdy praskaj í a mrou. Záření toto dodnes j est biologickou zá­ hadou, j ak se stanoviska biologického účelu, tak také vzniku tohoto světla. Tam, kde umístěn j est reflektor na předu hlavy, j ako na př. u ryby Aethro­ psora effulg ens, která znázorněna j est na našem obrázku, 1Íčel j eh o j est zj evný. Slouží j ako pomocný orgán při vyhledá­ vání potravy. Kde však umístěna j sou

372

světla na břiše a ploutvích, nelze se vše­ obecně o biologickém účelu těchto vyslo­ viti. Některé hlubinné ryby, j ako na př. Ba­ rathronus bicolor, Leucochlamys crypto­ thalmus z hloubky 5000 m, j sou úplně slepé, takže záření u nich nemá toho vý­ znamu j ako v předcházej ícím případě. Zde by se dalo zar-ízení vyložiti, j ak mnozí vykládaj í, j ako prostředek k vábení ko­ řisti a potravu pak asi rozeznávaj í hma­ tem. Německý profesor Karel Khun , vůdce německé hlubomor·ské výpravy, pozoroval, že tyto hlubomořské orga­ nismy trpí asi při nesnadném získávání potravy často hladem, neboť během vy­ tažen í vlečné sítě druh druha požíval. Také se domnívá, že ono osvětlení ně­ kterých míst na těle má význam při vzá­ j emném vyhledávání pohlaví v době roz­ množování. Názor, že by s větélkování sloužilo k zastrašení, není dobře opod­ statněn, protože většina hlubinných ryb j e tak dobl"e ozbroj ena rozmanitými často z tlamy vyčnívaj ícími zuby a p. , že by se i bez zastrašuj ícího světélkování dob1·e ubránila, j ako na př. ryby Stomias, Astro­ nesthes a Malacosteus maj í tlamu ne­ smírně velikou, vyzbroj enou dlouhými, dovnitr- obrácenými zuby. Nej klasičtěj ší případ takovéto straši­ delně vyhlížející ryby phnáší náš obrázek. ] e to Saccopharynx pelecanoides. Pří­ šerná tato ryba má tělo dlouhé a úzké, zakončené nitkovitým vláknem, zubatá široká ústa a požěrák se žaludkem j e vyklenut v podobě spodní části pelikáního zobáku, ovšem mnohem věgích rozměrů. Zažívací ústroj e j ej í � stěny tělní j sou tak roztažitelny, že může -- což se zdá neuvěřitelným - polknouti rybu větší než j e sama. Mimo tuto rybu phnáší náš obrázek pr-íslušníka téhož rodu, rybu Saccopharynx ampulaceus, která právě pozřela kořist širší než j est sama a střevo s kol"istí j est mocně na břišní straně vy­ klenuto, takže vidíme konturu polknuté ryby. U ryby Melanocetes zauj ímaj í ústa tři čtvrtiny těla. U ryby Labichthis j sou čelisti v podobě udicpvitých výběžků silně ozubených s hmatovými bradavka­ mi, oznamuj í tak zvířeti v této úplné tmě

pl"íchod kořisti. Jiné podobné orgány hmatové u těchto hlubinných ryb, sloužící ke konstatování kor-isti, j sou rozmanité šňůrovité přívěsky na spodní čelisti, nebo monstrosně prodloužené paprsky břišních plout ví. Rok od roku s novými vynálezy, roz­ manitých zařízení k hlubomořskému lovu, seznamuj e se člověk s těmito nej ­ bizarněj šími tvary, které kdy pl"íroda ve své nevyzpytatelné tvůrčí vynalézavosti sestroj ila. Biologie ovšem, j ako na pl". způsob tl- ení, . rozmnožování těchto po­ hádkových zvíl"at, zůstává nám dodnes naprostou záhadou . Znamenitým oceánografem - byl mo­ nacký kníže, který svými výpravarní a výz­ kumy obohatil značně vědomosti o hlubo­ mol"ských organismech. Obj evil sám ně­ kolik hlubinných ryb, na př. rybu Grimald­ ichthys profundissimus v hloubce 6035 m, která j est uložena v oceánografickém mu­ seu v Monte Carlu, jím r. 1906 založeném. Zde spatr-uj eme z j eho výprav získané hlubomořské ryby Barathrites iris z hloub­ ky 3465 m, Pachycara obesa z hloubky 4780 m a zmíněnou j iž slepou rybu Leucochlamys cryptopthalmus z hloubky 5000 m. Všecky tyto ryby vyznačuj í se splynulým lemem ploutevním po h1·betě a pod bhchem tím způsobem, j ako vidíme na našem obrázku u Saccopharynx pelle­ canoides Z některých hlubomol"ských tvorů zná­ me j enom části, a o j ej ich velikosti činíme toliko dohady. Pl-i Nové Zemi na pL bouří vyvržená ramena hlavonožce Archi­ teuthis princeps ukazuj í na exemplál"e výj imečně až 30 m veliké, dle kterých dá se souditi, že j ej ich oko j est asi tak velké j ako lidská hlava. Zaj isté úctyhodný orgán zrakový, nej větší v r-íši živočišné. ] edná se zde asi o velmi staré exemplál"e, neboť v této skupině obj evuj e se, j ako u našeho zahradního hlemýždě a někte­ rých mlžů, j ako na př. zévy obývaj ící Indický oceán, zj ev zvaný Gigantismus, j evící se za určitých okolností neukonče­ ným vzrůstem. V Číně, což se uvádí v souvislost s tímto zj evem, zachováno bylo několik velmi

Různé formy hlubomor·sk)'ch ryb : 1) Saccopharynx pelecano1des. 2) Saccopll arynx ampulaceus - s kořistí ve sHevě, odkudž pozřená ryba prowítá, 3) Hlubinná ryba 3 . řádu Althroporra - s reflekt. mezi očima, 4) Hlubinná ryba 3. řádu Ceratias s "lampičkou " na násadci na hlavě,

374

starých rytin, znázorňujících boj rybá1·ů s nesmírnými hlavonožci. Z toho j est

vidno, že uplyne j eště slušrá řada let, než pronikneme taj emstvím hlubin oceánů.

]. Dobiáš-Libenický:

N A KR A J I MO N G O L I E . . P o prvé s e na mě zamračil, když j sem četl v novinách o prohlášení j akési so­ větské burjatské republiky, z čehož j sem usoudil, že nepřej e politickým novotám, zkrátka, že j e asi hodně konservativní. Teď se zase zřej mě zlobí, když vidí v roze­ vřeném 1. čísle II. roč. "Širým Světem" obrázek šamanistického obětiště "obo", protože ví, že zrovna takový obrázek se skrývá j iž dávno v mem skromném zá­ pisníku. Pripomíná mi s němou výčitkou, že to bude j iž bezmála pět let, co stojí na mém psacím stole a marně čeká, brzo-li se j iž rozkývám a vzpomenu si také na j eho rodné končiny v pustinách asij ských, na tiché, záludné hory v sousedství Mon­ golie, kde vládnou dobří i zlí duchové horští, j ež nutno ctíti a jimž nutno oběti přinášeti. On ví též, že j sem tam kdysi spáchal smělou svatokrádež, uloupiv

z burjatského "obo" dva kusy plátěných modliteb posvěcených šamanem a urče­ ných mocným bohům hor. Vzal j sem j ej tedy s vrchní přihrádky psacího stolu, oprášil s úctou a pohleděv na j eho ctihodné paty, četl j sem tam po­ známku : Čita, 5.fiii. 1920. Zamyslil j sem se a vzpomínal. Možná, že j est mu sebe lépe ozdobené a modlitbami ověšené "obo" lhostej ným, vždyť to může být některý z bohů budhi­ stických, není-li to dokonce sám božský Budha! Kudy as vedla dříve j eho božská pouť ? Kdo vyrval ho z důstoj ného bož­ ského klidu, kolik ústrků a ponížení musil prožíti, když procházel špinavýma ru­ kama hrabivých čínských trhovců, než dostal se konečně do hlubin mého evakuač­ ního kufru? Tam spočinul nakonec mezi četnými balíčky tabáku, cigaret a papiros.

3 75

Podnikl pak dlouhou pozemní cestu k vý­ chodu říší svých oddaných vyznavačů, plavil se mnohými mol-i, až dostal se na­ posledy do neznámého, cizího světa, do světa neznabohů uprostřed Evropy. Teď hledí na mě s přihrádky psacího stolu ve svém rudém a zeleném hávu, s dlouhými vlasy volně po zádech splý­ vaj ícími, se zlatým vějíl-em v rukou, přivírá unaveně oči a konstatuj e se za­ dostiučiněním, že konečně j iž píši - a dokonce o něm. Bylo to koncem února 1920, když lou­ čili j sme se ne právě s pHliš těžkým srdcem se soudruhy bolševiky v Irkutsku a měli j sme odj eti k východu. Na rozloučenou pročítali j·sme j eště spoustu sovětských novin vylepených na vagonech bolše­ vického propagačního vlaku, j enž stál v sousedství vlaku našeho. Klamáni j souce soustavným lhaním našeho "Deníčku", j ehož redaktoři žij íce v blahobytu a pře­ pychu, .nemínili vůbec nikdy opustiti Sibiř, zvěděli j sme teprve ze sovětských novin pravdu o světě. Rudá bolševická revoluce zachvátila j iž prý téměř celý svět, j en na Sibiři potloukaj í se j eště j akési ozbrojené bandy tuláků,, j ménem Cechoslováci, a ve své hloupé umíněnosti nechtějí uznat světový rozmach sovětské· moci. Však to také prý s nimi smutně skončí. Ještě j edna "přísná" prohlídka vagonů a naši revisoři zjistivše, že se žádná Ňura či Natáša neskrývá pod spodními pryčna­ mi vagonů, dali milostivé svolení k od­ j ezdu. Lokomotiva "Praha", krásně vy­ leštěná, třpytící se v paprscích slunce, vesele houká. Ještě poslední "s bohem" a už se Htíme s úžasnou rychlostí tunely po březích Baj kalu. Na stanicích všude plno voj ska: Cechoslováci, Semenovci, .Japonci a znovu Semenovci, Japonci a Cechoslováci - až do omrzení. Konečně Ci ta! Středisko "umíraj ícího království" mocného atamana Semenova, město, j ež sice j eště hýr-í a veselí se, ale j ehož lesk a sláva j iž blednou tou měrou, j ak blíží se sovHská voj ska k východu. Stojíme na stanici Cita 2 . , půl hodiny od města. Semenovci rádi by nám vj eli -

do vlasů, proto máme věčnou pohotovost. Konečně se cosi povídá, že brzy q_dj edeme. Proto j eště rychle do města! Spočítal j sem svoj i peněžní hotovost a s potěšením j sem seznal, že mám několik tisíc sibiř-ských rublů. V Irkutsku sice jimi polepovali rudoarmej ci stěny svých teplušek, neboť tam už neplatily, ale v Zabaj kalí bylo možno za ně j eště dost nakoupit. Spěchám s př-ítelem Hlavsou do města. Je sice už Mezen, ale sněhu j eště všude plno a mráz po ránu hezky štípe. Teprve k poledni se trochu otepluj e a sníh taj e. Ulice j sou plny voj ska, zlaté nárameníky důstoj níků však pl·evládají a ubohý řa­ dový Semenovec nestačí zvedati ruku ke štítku. Kavárny a restaurace j sou pře­ plněny, vždyť j e nutno co nej rychlej i utratit peníze, které co nevidět budou j en bezcenným papírem. Lehké saně, drožky, automobily míhaj í se všemi směry. Na rohu ulice obj evil se elegantní kočár se spřežením ušlechtilých koní; na kozlíku j aponský voJ ák a za ním na sedadle j ak kouzelný zj ev z pohádky sličná j aponská dáma vyšší postavy, prostovlasá, s ty­ pickým j aponským účesem, oděná j en v lehké barevné kimono, usměvavě děku­ j ící na četné pozdravy. Zdaleka slyšitelný šum, shon a křik prozrazuj e nám bazar. Proplétáme se rychle tlupami lidí a procházíme všemi směry rozlehlé, přeplněné tržiště, j ež zmítá se a šumí j ak neklidné j ezero. Jaká pestrá směsice národů a j azyků! Rusi, Japonci, Cíňané, Burj ati, Mongoli, ti všichni zde hlučí, khčí, hádají se, až nám j de hlava kolem. Nemáme mnoho času, prohlížíme vše zběžně, vyptáváme se na ceny. Starší Cíňan čili Chóďa, j ak se tu všeobecně Cíňanům Hká, nosí cosi v dře­ věné krabici a neustále vyvolává: "Léhá, léébááá!" Myslil j sem nejprve, že chce česky volat "chleba", ale přesvědčil j sem se, že předmětem j eho obchodu byla smažená ryba. Prošli j sme j iž témě!- celý bazar, když j sem náhle stanul pl-ed j edním krámkem, téměř ohromen tím, co j sem spatřil. Snad j sem dokonce zapomněl pře­ kvapením zavřít ústa, neboť přítel vida mě státi v němém úžase, přispěchal ke

mně a teď j sme se dívali vyj eveně oba. S pultu blaženě se usmívajícího Chóďy patřila na nás nezapomenutelná tvá!· s "kai· serbartem". vznešená tvář nebožtíka Fran· tiška Josefa Posledního. Tvrďák s kam­ zičí štětkou na ctihodné hlavě, v obleku alpského lovce s nahými koleny a puškou v ruce, seděl tento slavný monarcha na pařezu a díval se udiveně na tlupu asij­ ských barbarů. Zrovna takový obrázek viděl j sem kdysi v kterémsi ročníku Lo­ vecké Besídky! Jak se j en dostal tento vznešený korunovaný lovec až sem na kraj Mongolie, do kraj e taj emných zlých du­ chů, které j en moudrý šaman může usmířiti vhodnou obětí? Tuše neklamně dobrý obchod šklebil se Chóďa stále příj emněj i a pokyvuj e hlavou prohodil : "Da, da, chalasó impelátol! " * Usmíváme s e také, ale přítel chce cosi nepěkného říci. Drbnul j sem do něho, aby raděj i mlčeL Nebeřme Číňanovi j eho ilusi, však se s ním něj ak dohodneme! Prohlížíme ostatní zboží v j eho "obcho­ dě", vyložené na dvou deskách. Kromě "imperátora", j enž visel v černém laciném rámci na svislé lati, měl Chóďa v obchodě j eště několik krabiček krému, asi tři hry amerických karet, pár bílých ženských střevíčků, staré voj enské jízdecké boty, z nichž j edna byla ozdobena vyleštěnou ostruhou ; na lati visely j eště dvě špinavé košile a pod nimi v dřevěné, těsné kleci stepní skřivan, zimou se krčící. Zamrkav významně očima, vytáhl Chóďa odkudsi zpod papírů asi tucet "šibko šanga karti­ nek", totiž pornografických pohlednic, j ichž j sou Číňané i Japonci velcí milovníci. Z krabice, j i ž j sme obj evili pod papírem, zírala na nás zubožená tvář cara Alexan­ dra Osvoboditele s uraženým uchem a odřeným nosem. V koutku téže krabice krčila se malá sádrová barevná soška j akéhosi bůžka. "Burj atskij bóg," vy­ světloval lhostej ně Chóďa uražen trochu, že se j eště neptám po ceně krásného obrazu rakouského císaře. A hned vedle sošky skrývá se j iná zajímavá drobnůstka, pěkná velká mušle zavinutce tygrovaného * V

špatné ruštině : "Ano. ano, dobrý císař , "

s mosazným držadlem, zpracovaná j ako těžítko. "Skólko? " * ptám se Číňana a ukazuj i na obě drobnosti. Chóďa krčí rameny, škrábe se za ušima a j de k sousedovi, s nímž klidně rozmlouvá, nás si nevšímaj e. A když se ho j eště j ednou zhurta ptám, odpovídá: "Bóg, impelátol i stucka pj ať sot lublej . " * * Co dělat ? Chóďa m i chce mermomocí vnutit imperátora a j eví malou ochotu prodat druhé dvě věci. Odcházíme tedy k nedalekému krámku a vybíráme všeli­ j aké drobnosti. Právě se chystám platit vybrané zboží, když mě kdosi škube ze­ zadu nesměle za plášť. Tuším, kdo j e to a obracím se. Majitel France Osipa usmívá se opět laskavě a táhne mě zpět. Nabízí mi imperátora, bůžka i mušli o stovku laciněj i! Domluvili j sme se nakonec p!·ece. Vzal j sem si burj atského bůžka s mušlí a za­ platil j sem za obě věci 200 rublů. Pro i m­ perátora si přij du zítra, neboť mně chybí peněz, abych takovou drahocennost mohl dnes zaplatit. Chóďa sice přijímá můj slib, usmívá se však j aksi nuceně, neboť mi asi nevěří a když j sem mu na rozloučenou podal ruku, zesmutněla tvář j eho nadobro. Patrně ho j iž vzrešený potentát v krámě mrzel a chtěl se ho zbavit - tak asi, j ako my j sme kdysi toužívali po čemsi po­ dobném v bývalé Austrii. Pohlédnuv na hodinky, pobídl j sem přítele k návratu, neboť bylo j iž po po­ ledni. S burj atským "bohem" v kapse a spoléhaj e v j eho mocnou ochranu, spě­ chám ke 8tanici . Již zdaleka slyšíme j akési podezřelé hrkání a strkání vozů, pískání a hučení a právě, když se nám zj evilo v dohledu hlavní nádraží, vidíme, že j a­ kýsi voj enský vlak opouští stanici. Zdá se mi skoro, že poznávám naše teplušky. Což náš vlak odj íždí? Jest to opravdu náš vlak! Dali j sme se do běhu. Bratři kývají nám ironicky na pozdrav, šklebí se škodo­ libě ve dvei"ích teplušek a volaj í "s bo­ hem". * **

Kolik" ? "

::Bůžek, imperátor i věcička pět set rublů."

377

Mohutnými skoky dostal j sem se na násep a běžím několik vteřin podle vlaku ve směru j ízdy. Vtom se blíží vagon s plošinou pro brz­ dar·e. Chytám se železného držadla na stěně vagonu a vyskakuj i na stupátko. Vousatý ruský železničář podává mi po­ mocnou ruku a v nej bližším okamžiku oddychuj i již volně na plošině. Vlak uhání j iž téměr· plnou rychlostí! Děkuj i Rusovi

a podávám mu kr?-bičku j aponských papi ros. Zapaluj eme si oba papirosy a už j sme dobrými přáteli. Vlak žene se rychle k východu krásným, lesnatým, dosud zasněženým údolím řeky Ingody a slunce nás na plošině příj emně zahřívá. Pro­ hlížíme si sošku burjatského boha a Rus mi s úsměvem přisvědčuj e: "Ano, ano, to on vás zachránil, že j ste nezůstal v Čitě. Jste teď pod j eho ochranou!"

K B A R E V N E P R ! L O Z E. Japonská krajina. Japonské ostrovy leží v monsunové oblasti . To znamená, že mají teplé, ne-li horké období s hoj­ nými dešti, takže se ktaj ten mění v jakýsi dusný, vlhký skleník, kde možno pěstovati mnoho tropických plodin a zvláště rýži. Rýže poskytující tu mnohonásobnou úrodu j edině umožňuje husté zalidnění těchto kraj ů . Rýžová pole na j al-e světle zelená. jsou vlastně j ednotlivé oddělené nádrže vodní, padoky, do j ej ichž rozmělněné půdy bahnu podobné sázejí se rýžové sazenice. Práce ta je velmi namáhavá, ale rolníkovi vděčná. Paclok se musí pi·ipraviti oráním pluhem, který v Japonsku táhnou lidé. Jak ten pluh vypadá, vidíme na obrázku, neboť si ho sedlák nese na zádech. Funkci našich hrabí zastupuje nál-adí docela jiné podoby, jak vidíme v rukách rolníka sedícího na okraji čajovníkové plantáže . Na plantáži sbíraj í ženy s keřů drobné lístky, j ež se nejen suší a praží, ale různým způsobem zpracovávaj í na čaj . Japonský čaj jde nejvíce do Ameriky a nemá vynikající j akosti, ale přes to v životě japonském j e vedle r}·že a ryb hlavní poživatinou. Čajovníkové keře potl-ebují hojně vláhy, ale která musí stékati, aby se půda nezměnila v měkké bahno. Proto se zřizují sady na slunných stráních, kdežto nižší polohy na místě našich luk zabírají "padoky" , Jejich vodní plochy lesknou se v záři prudkého slunce a vydechuj í vodní páry, které pak naplňují j ako lehký modravý opar ovzduší a nedovolují předmětům vystoupiti ostrými ob­ rysy. Proto v modravém oparu zanikají lesnaté stráně sopečného pohol-i, a táhlé vesnice, shluky to dřevěných stavení krytých buď siln)•mi došky z rýžové slámy anebo šindelem,

jak vidíme na selském stavení v popředí obrazu u cesty. Di·evěné domky snadno odolávají otřesům země, j ež v Japonsku j sou pravidelným zjevem. Jenom prudké záchvěvy působí škody na příbytcích lehce zbudovaných, ale za to vystavených nebezpečí požáru ; zděné j sou j enom vchody do sklepení, kam se v rychlosti při nebezpečí požáru nahází všechno nářadí a uzavl-e železnými dvel-mi . Ze dřeva j sou zbudovány i chrámky stoj ící jako u nás na význačných místech, kdežto sochy na našich rozcestích nahrazují šintoistické posvátné brány, zasvěcené duchům. Di·evo j e umělecky zpracováno a lakováno, kteréžto umění j e v Japonsku j iž od tisíciletí velmi pokročilé a na mnohých mřížovích pracovali umělci celý život. Stejně umělecky prováděny jsou různé ozdobné sošky, skřínky, mísy, porculánové nádobí, vázy a pod . , j ež j sou před­ mětem vývozu, ačkoliv levnější druhy napodo­ buj e i evropský průmysl skoro nerozeznatelně. Jinak j aponská domácnost nemá mnoho nábytku rázu evropského, j elikož se leží na rohožích, v zimě se ohřívá na ohřívadle na­ plněném, dřevěným uhl.ím, skříně j sou n eznámy, nanej výše truhly, v nichž se ukládá šat. Každá domácnost má zde svůj oltářík. Pokoj e nejsou j ako u nás pravidelně rozdělené, j elikož vnitřní stěny příbytků j sou z papíru a dají se zasuno­ vati, čímž se rozloha místností mění, ba vznikají i otevřené vzdušné verandy do ulice, roztomilých parků a sádečků ze zakrnělými stromky, zvláště sosnami. Japonec j e veliký milovník přírody a v době květů stromů konají se velké národní slavnosti. Dívky se učí zvláště vázání květin do kytic . S N.

Italsk� lrredentlstlcké projevy na Maltě a starosti Francie s Italy v Tunisu ukazují, že Italie dosáhnuvši uspokoj ení na severu proti Rakousku připoj ením Tyrolska a Přímoří i s obvvatelstvem j inonárodním, obrací nyní svou p� zornost k j iným cílúm. Jeden z nich j e l\Ialta, kde obyvatelstvo sice nemluví spisovnou italštinou, ba velmi odlišným nářečím, j akousi směsí z mnoha j azyků, j ako na příklad z arabštiny, a přece se zajímá o italštinu. ltalsh;ý j azyk připustila britská správa ostrova do nejnižších tříd obecných škol. Část obyvatelstva :!\{alty sympatisuj e zj evně s Italií, než roz­ vážlivé živlv i nakloněné Italii, vidí, že by při­ pojení I;; této zemi přineslo ostrovu značné nevýhody. Ostatně j ediný pohled na připoj enou mapl;;u nás poucí, že Vel. Britanie nil;;dy se nezřekne této osamělé výspy z důvodů stra­ tegických. J eť Malta opěrn)'lll piiH·em britského systému střežícího cestu do Indie. Do tohoto systému náleží Gibraltar, Malta a Kypr neho Egypt . Kypr hlídá syrské pobřeží, odkud vede

nej kratší cesta přes Mesopotamii do Indie, Egypt ovládá zase Suezský průplav a vstup do Rudého moře. Obyvatelé Malty j inak velmi přelidněné j sou roztroušeni po celém Středomoří j ako drobní obchodníci nepo zelenáři a zemědělci. Požívaj í ochrany britských úřadi1 j ako občané Vel. Britanie a maj í tak přístup do všech skoro osad britských. I do Australie j e připouštěj í bez námitek. Domácí obyvatelstvo žij e pak z velkých příjm,ů z britské posádky a má při tom volný dovoz potravin všeho druhu z Italie, j ejíž lira nevyrovná se anglické libře v kupní síle. Mnoho Malťanů žije nyní v protilehlém Tunisu. Vedle nich čítá tamější kolonie na 90.000 Italů hlavně ze Sicílie. Ti dělají zase vážné starosti francouzské vládě, která se snaží j e přinutiti, aby přijali francouzské občanství,

čímž by se posílila francouzská menšina v počtu 55.000 duší proti skoro dvoumilionové většině maursko-berberské. V onom počtu Francouzů nejsou ovšem samí rození Francou zi mluvící francouzsky, protože Francie pokládá každého, kdo se narodil na půdě francouzského státu, za Francouze, třeba by byl Ital, Bretonec, Arab, �paněl a pod . Ale Italie dlouho j iž sní o Tunisu j ako nejvhodněj ší zemi pro kolonisaci itn.lskou a pro Tunis také koncem let osmdesátých při­ stoupila k troj spolku s Německem a Rakou sko­ Uherskem. Proto Italové se brání pi"ijmouti francouzské občanství, aby tím neposilovali posíci francouzskou v Tunisu, l;;de se stále hlasitěj i domáhaj í domorodci úplné neodvislosti od Francie . Hnutí ono j e také živeno bolše­ vickými agenty. Nyní se j edná o novou ústavu pro Tunis. Kdežto domorodci žádají rozsáhlé hlasovací právo, navrhuje Francie systém vo­ litelů, kteří se pak dají snadněj i získati pro Francii než ony massy podléhaj ící agitátorům. Držbou Tunisu zaj išťuj e si Francie podobnou posíci ve Středozemském moři j ak Maltou Vel. Britanie - ovládá tak průliv sicilský a chrání zase s východu vstup do západního bassinu Středomoří, přes něj ž musí dopravovat v pří­ padě války černošské voj sl;;o z Afriky. Palestina, o j ej ímž obyvatelstvu a o otevřen í palestinské židovské university j sme podali v našem časopise zprávu, prožila koncem bi·ezna veliké vzrušení při příležitosti návštěvy lorda Balfoura, politického tvůrce Palestiny jako národního židovského státu . Jel tam zaháj iti učení na j erusalemské universitě. Příchod j eho dal podnět k veliké manifestaci Arabů a křesťa­ nů palestinských, kteří usilovně se staví na odpor přeměně Palestiny na stát židovský . O příčinách toho j sme mluvili zde nedávno . Protože se čekaly ostré demostrace se strany devadesátiprocentní většiny obyvatelstva, po­ slala tam britská vláda předem voj enské oddíly a četnictvo bylo zesíleno. Jako proj ev protestu zůstaly arabské a křesťanské krámy zavřeny , ba ani židovské ze strachu před bouřemi neote­ vřeny. Ulice v Jerusalemě byly liduprázdny, jen četnické patroly projížděly městem. Na

3 79 krámech vlály černé prapory a stuhy, pouze Řekové slavící náhodou národní svátek vy­ věsili i·ecký národní prapor. Nežidovské školy stávkovaly a arabský učitelský ústav v J erusa­ lemě střežen policií, aby nedošlo k ohlašovaným nepokoj ům. Ve "Skalním chrámě" dokonce mluvil po prvé křesťan v arabské mešitě! Jinak byl proj ev důstojný a zároveň rozhodný. Britská vláda j e ve zřejm)rch rozpacích, jak donutit .arabské obyvatelstvo, aby upustilo od svého odporu . Učinila tři pokusy zaříditi vládu slo­ ženou z domácích živlů, ale Arabové buď neiHi vůbec k volbě, nebo se jmenovaní zástupci ne­ dostavili k j ednání. K informaci podotýkáme, že Balfour j e židovského vyznání, podobně j ako správce Palestiny Samuel Herbert. Jestliže cesta Balfourova po Palestině minula celkem klidně, jak si liboval anglický tisk, došlo při Balfourově návštěvě v Damaš �u lc útoku Arabů na hotel, v němž Balfour bydlel a j en s největší námahou prchl Balfour do Bejrutu. O polsko-německou hranici. Německý návrh na povinnost arbitráže na úpravu hranic vý­ chodních vzbudil přirozeně velké vzrušení, protože tím Německo naznačilo, že má v úmyslu vbrzku přikročiti ke změně hranic. Po větší rozpravě ve veřejném tish;u vykrystalisoval se z německého návrhu plán Německa, aby došlo ke korektui-e hranic na dvou místech : v "kori­ doru" gdanském a v Horním Slezsku. Horní Slezsko bylo, jak známo, rozděleno dosti uměle, talcže na př. Bytom zůstala sice Německu, ale j ej í okolí se tří stran s Katovicemi a velkou částí hornoslezské pánve pl-iděleny Polsku . Tím do­ stalo se Polsku velmi cenného ústupku a Ně­ mecko zase ztratilo velmi vydatné zbroj iště válečné se železárnami, koksovnami a doly .na výborné uhlí a zinek. Rozdělení Horního Slezska, po stránce národnostní naprosto nemožné, bylo navrženo československou arbitráží a provedeno vyslaneckou radou a schváleno Společností národů . Polsko žádalo celé Hor. Slezsko a ukazovalo, že už přídělem karvínské pánve Československu z Těšínska bylo pošl�ozeno a připraveno o cenný zisk. Kdyby se j ednalo znovu o dělení Hor. Slezska za lepší mezinárodní posice Německa nebo dokonce kdy by mohlo z j akéhokoli důvodu diktovati navrácení Hor. Slezslca, může se snadno rozvinouti znova spor o karvínskou pánev mezi Polskem a Českoslo­ venskem. S tohoto hlediska j est nutno sledovati

vývoj polskoněmeckého poměru. Ale ten bude přece druhořadý, protože na prvním místě bud e řešení otázky Gdanského koridoru. Jak vidime z mapky a z polohy šipek zanesených, křižuj í se tu vpravdě zájmy Polska a Německa. Celá veliká republika polská visí jen na úzkém pruhu mořského pobřeží a nejnepříznivěj ší j e ta okol­ nost, že přístav v ústí hlavní polské i·eky Visly, Gdansk, ne ní polským, nýbrž německým městem. Polácí tu tvoří sotva 8% obyvatelstva a proto , aby Gdansk nebyl ani polským ani říšslw­ německým, byl prohlášen za samostatné území pod ochranou Společnosti národů. Tu zastupuj e britský komisař, j enž má plné ruce práce, aby řešil různé spory mezi Polskem a samostatn)•m Gdanskem. Gdansk totiž j e povinen propouštěti volně polské zboží od moře anebo k moři, trpěti, aby Polsko volně prováželo poštu, ba zřídilo si poštovní úřady pro zásilky pro Polsko. Poláci šli však dále a před dvěma měsíci si rozvěsili po Gdansku poštovní schránky své pošty . Schránky byly však Němci zničeny na záldadě

tvrzení gdanské vlády, že Polsko si může při­ j ímati sice zásilky pro Polsko vlastní; nikoliv snad obstáravati poštovní styk s ostatním svě­ tem, což náleží gdanské poště. Z toho vznikly žaloby a Polsko to u britského zástupce pro­ hrálo. V otázce gdanské j e vůbec Vel. Britanie vůči Polsku velmi citlivá chtějíc z Gdanska vytvořiti mezinárodní . přístav pod svou hege­ monií. Proto chrání Gdanska proti Polsku usilu­ j ícímu o nadvládu nad Gdanskem. Ochranou samostatnosti Gdansku zavděčuj e se arci nejenom Němcům v Gdansku , ktcl-í pi·es

všechnu nepřízeií Polsky těží ze zeměpisné po­ lohy svého města v ústí hlavní polsl�é řeky, nýbrž získává vděku i říšských Němců, kteř-í spoléhají, že j ednou bude Gdansko pilířem mostu spojuj ícího hlavní území říše s V)•chod­ ními Prusy. Je to snaha tak stará, co existuj e Prusko a ta právě také mnoho přispěla k dělení Polska. Zmocniti se koridoru Gdanského j e asi prvním cílem německé politiky toužící po opravě míru versaillského. Spoj ením V}·ch .

vrátila ve % na dvanáct. Odtud zase plyne zá­ j em Polska o zabezpečení transitu · Českoslo­ venskem, j ak z Rakouska pro válečný materiál, tal� pro vývoz hornoslezského, tedy nám konku­ renčního uhlí polského do Rakouska a Italie . Aby se Polsko vymanilo z onoho gdanského područí, buduj e na vlastním polském pobi·eží své přístavy v Pucku , Helu a hlavně ve Gdvni (Gdynia) . Francie podporuj e tyto plány půj ­ čkami na vybudování námohlÍ base, j ež by se

Gdansk. Prus s 1-íší zesílí se tlak na východ a styk s Lit­ vou, která se vůči Polsku chová tal;;é nedůvěřivě. Ale Poláci musí viděti v Gdansku svůj hlavní nerv spoj ení se světem. Za polskoruské války nemohli ani docíliti, aby Gdansk dovolil do­ pravu válečného materiálu z Francie, což při neblahém odepření transitu pře·s Československo se strany naší mohlo býti katastrofální. Na štěstí porážka rudé armády toto nebezpečí od-

hodila také Francii pro cel)• Balt. Tím vzbuzuje rozčilení u Němců i u sovětské vlády a zajisté budí žárlivost Vel. Britanie, která se snaží přes polské žaloby na různých místech zapustiti kořeny. Je to zvláště Gdansk, pak litevské a lotyšské přístavy. Tak otázka Gdanského koridoru rozvinuj e celou řadu dalších problémů a proto přirozeně zájem o j akékoliv řešení je veliký.

--

Sjezd geografú v Káhiře. Dne 1 . dubna za­ háj en byl mezinárodní zeměpisn\- kongres v Ká­ Jlii·e pocl ochranou Zeměpisné Unie založené v Druselu 1 922. Pi·ecl válkou konaly se mezi­ národní kongresy v rozdílných zemích, poslední desátý kongres konal se v Římě. Pak rozhodnu­ tím Mezinárodní Badatelské Rady, která se krátce po ukončení války utvořila, bylo poi·á­ llání starých kongresli změněno a všechny bu­ doucí kongresy byly spoj eny s Mezinárodní Zeměpisnou Unií. Káhirský kongres j est první · poválečný sjezd a spadá do oslavy výročí za­ ložení Královské Geografické Společnosti Egyptské chedivem Ismailem r. 1875 . Tehdy byla j eště Afrika "temnou pevninou", ačkoliv právě r. 1 875 H . M. Stanley zahájil objevnou cestu po Kongu. Ismail paša zamýšlel učiniti z Káhiry křižovatku různ)•ch v)•prav odcháze­ j ících a vracejících se z Afriky. Společnost byla financována Ismailem pašou , který j í věnoval krásnou knihovnu. Prvním presidentem j ej ím byl cestovatel dr. Schweinfurth, j emuž j eho 89 let stáří brání, aby bral účast na oslavě v}·­ ročí této organisace . Z j iných cestovatelů uložili část sv)•ch zpráv do archivu Společnosti zejména Stanley, Schweinfurth, Burton, Norclenskjolcl, Junker, Gessi, Mason, Stone a Chaillé-Long . :0Tyněj ší král Fuad horlivě podporuj e Společnost a také osobně zahájil j ednání kongresové . Z Československa j e přítomen dr. V . Švambera , prof. zeměpisu na Karlově universitě. O průběhu kongresu přineseme pl'íště zprávy. Museum 20.000 let staré. V j eskyni Montespan na horní Garonn ě ve Francii tušilo se dlouho cosi skrytého. Ale dlouho se nikdo neodvážil k smělému činu proniknouti do hlubin vodních a poku!"iti se tak vniknouti clo zadní části je­ skyně; neboť přední část j ejí se uzavímla stro­ pem, který se sklánH k hladině vodní a to hlu­ boko pod j ej í povrch. Teprve roku minulého mladý přírodopisec prof. Norbert Casteret po­ nořil se hluboko clo vody a odvážil se neznámé cesty hlubinami vodními, chtěj e vniknouti do druhé části j eskyně, již tušil. Odvážný pokus j eho vskutku se skončil úspěchem a to přímo neočekávaným. Neboť našel v j eskyni vodou

po tisíciletí uzamčené pravé poklady archeo­ logické : sochy z hlíny vytvoi·ené člověkem na počátku čtvrtohorního období a clo zdí vyryté obrysy zvířat, dávno j iž ve Francii vyhynulých ; celkem se našlo asi padesát reliefov)•ch obrazú na plochách j eskynních a na třicet soch z hlíny. Tedy hotové museum umělecké, tím vzácněj ší, že výtvarní umělci žili alespoň 20 tisíc let před námi. Odvážný nálezce Norbert Caste­ ret, kterému bude teprve 30 let, odmítl dar francouzské vlády, která mu nabídla věci uvnitl· j es�ně. Jeskyně prohlášena za národní pomník. Ku. Nové výletnf mfsto u Neapole - jícen Vesuvu

Pí·ed l�ráth;ou dobou získal Neapol nové v)•letní místo - j ícen Vesuvu . Vesuv se tyčí asi 1 5 km ve vzdušné čái·e ocl Neapole a j eví se j ako ko­ molý kužel. V tomto temeni nalézá se kráter o průměru asi 900 m a hloubce asi 200 m . Příkré j eho stěny j sou utvořeny z popelu, balvanú a lávov)•ch toků. Na těchto stěnách j e viděti, j ak si tu dešťová voda udělala cesty, j ež j sou místy naplněny sněhem. Napravo ocl budovy lanové dráhy r. 1 906 zničené leží nová budova. Slezeme-li do kráteru, j e pohled příšerně kou­ zeln}·. Stěny j sou před námi skoro svislé. Na černě a žlutě sklovité půdě kráteru se zvedá menší kráter asi 80 m vysok)•, j enž prudce pra­ cuj e , temně duní, a za slabého chvění vypouští každých 5 min . bílé kotouče par stoupající až clo výše 400 m a při tom vyhazuj e žhavé bal­ vany velké j ako hlava i větší, j e ž pak s rachotem padají zpět do kráteru. Od doby, co se půda kráteru asi o 100 rn zvýšila, stal se kráter pi·í­ stupněj ší. V j ednom rnístě může se docela po­ hodlně sestoupiti, ovšem občasný sesuv kamení ohrožuj e návštěvníka. Pro toto n ebezpečí žá­ daj í průvodci za průvod clo kráteru pět lir pří­ platku . Dole j e ovšem příšerný pohled . Ze spoclu sálá stále prudký žár a oblaka par ztěžují dýchání. Před námi leží černé - jsou-li vy­ haslé - anebo žhavé, citronově žluté balvany lávy. Jakmile za n ěkolik dní chloridy (nikoliv síra) zvětrají, kamení zčerná. Tu a tam j e viděti žhavě žluté trhliny, ve kterých klokotá láva mající až 10000 C , která syčíc vytéká. Nú-

vštěva j e spoj ena tedy s nebezpečím a j ediné nejmenší zlo, které nás může potkati, j sou propálené podešve. Mý. Důležitý objev v Postojenských jeskynlch. Do nitra Postoj enských j eskyň staví ltalie dráhu, která má dovézti 150 návštěvníků až na úpatí Kalvarie . Přitom bylo nutno provrtati část skály hned u samého vchodu do j eskyně. Při kopání přišlo se na vrstvu hlíny, starou tisíce let. Vrstva ta j e pokryta j inou vápencovou . Ve středu této hlinité vrstvy nalezly se zbytky kostí, které napustili nejprve klihem, aby se na vzdu­ chu nerozpadly, a zkoumali j e; kosti náležely zví!·atům již dávno vyhynulým. Byly nalezeny zuby slona, lebky hyeny, čelisti levha1-ta, j elena obrovského, lebka obrovského medvěda j es­ kynního. Kosti tyto pocházejí z doby před 35.000 l ety, kdy tato místa (nyní podzemní) byla porostlá hustými lesy a obři zemského živočišstva a zvířata vodní se tu rvali o panství na kusu země. Vykopávky se vedou pilně dále . (Corriere della Sera.) Mý. Třl roky na pustém ostrově. Právě se vrátil do Anglie anglický duchovní Martyn Rogers se ženou a dítětem ze vzdáleného ostrova Tristan da Cunha, daleko v jižním. cípu Atlantského oceánu, j eště jižněji než ostrov Sv. Heleny, na němž ukončil svůj smělý let veliký císař Fran­ couzů Napoleon. Mr. Rogers právě před třemi roky odejel na ostrov Tristan da Cunha j ako misionář, učitel a lékař pro zaj ímavou obec lidí, žijících na nejosamělejším ostrově britském. . Ostrov osadil asi před sty lety j akýsi William Glass, j ehož potomci j sou dnešní ostrované; jsou tedy dnešní obyvatelé v počtu asi 140 ve­ směs mezi sebou spříznění a pokrevenské vztahy se zvětšují j eště stále tím, že nern.ají příležitosti k výběrovému křížení. Bude tedy jistě za­ jímavou otázkou pro lékaře a sociology, do j aké míry se uplatňuj í příznaky degenerace a jiné zjevy zákonů dědičnosti . Když zmíněný misi­ onář a j eho žena na ostrov přij eli, trpělo oby­ vatelstvo j eho nedostatkem všeho druhu ; po 15 měsíců byli odkázáni pouze na brambory, na maso, hlavně rybí, ptačí vejce a to j eště někdy v míi·e n edostatečné. A když již zdraví rodiny misionái·ovy bylo vážně ohroženo, zastavila se náhodou loď, j ejíž kapitán J . V. Jones kdysi před 14 lety se byl u ostrova zastavil. S lodí j eho odejel Mart:-,'11 Rogers do Anglie s peticí od ostrovan ů, aby alespoň j ednou , do roka přij íž-

děla pravidelně loď k ostrovu a přivážela poštu a nejnutnější prostředky životní. Obyvatelstvo j e pokoj né a celkem veselé přes to, že si těžce rn.usí dobývati prostředky životní; domy mají z kamene, střechy ze dřeva ztroskotaných lodí a krytba na střechách j e z trávy. Ženy j sou velmi obratné v pletení a předení. Všichni ostro­ vané lnou s láskou k půdě, nechtějí opustiti ostrov, ač mnohdy těžce strádají hladem a různými nemocemi, hlavně obtížemi žaludeč­ ními, j ež povstávají nepravidelnou stravou. K tomu pak přistupují duševní útrapy, po­ cházející z nej istoty příštího zásobení, neboť lodi se dosud zastavovaly j en náhodou, takže nikdy se nevědělo, který měsíc, nebo zda vůbec v roce pi·ij ede loď s moukou a jinými nezbytnost­ mi. Jedinou touhou j ej ich j e pravidelné poštovní spoj ení. Misionář by I zároveii náčelníkem skautů na ostrově; vlajku j im daroval sám Sir George Baden-Powell a poslal ji po skautu Marrovi, účastníku poslední Shackletonovy výpravy antarktické. Po předčasné smrti polárního cestovatele (u ostrova Jižní Georgie) loď Quest na zpětné cestě se zastavila u ostrova Tristan da Cunha, takže vlajka mohla býti odevzdána. Mr. Rogers má j istě velmi mnoho cenných zku šeností, napíše-li j e v knize, bude kniha patřiti mezi nej zajímavější četbu se stanoviska země­ pisného i po rn.noha stránkách jiných. V země­ pisní knihovně vyjde v brzku kniha líčící ná­ vštěvu tohoto ostrova, R. du Baty : 15.000 mil v kocá'l?ce opuštěnými moři. Ku. Majitelka největši ranche v Texasu Henrietta King zemřela 1 . dubna ve stáří 93 let v městě Kingsvillu. Jako žena kapitána Richarda Kinga, voj áka a dobytkó.l-e, žila nejprve v j ednoduché chatě v dobách, kdy se j eště Indiáni a dobro­ druzi potloul�ali Texasem. Během doby statek se rozšiřoval a patří k němu j eden a čtvrt milionu akrů púdy podle Mexického golfu . Středem j eho j est městečko Kingsville o 2250 obyvatelích , hlavně dělníků a deputátníků ranche paní Kingové. Lékařská věda ve starém Egyptě. Profesor egyptologie James Breasted našel na zadní straně proslulého lékařského papyru Edvína Smitha z roku 1600 před Kristem kapitolu s ná­ zvem , .Kterak proměniti starce v 20Ietého mladíka". Překlad ne ní dosud ukončen, protože se vyskytly obtíže s technickými termíny, ale prof. Breasted již dostatečně ukázal, že dílo ·

má medicínskou cenu. V textu není narážky na nějakou magii anebo šarlatánství. Pisatel dobře věděl, že paralysa j edné strany těla byla způ­ sobena afekcí na druhé straně mozku. Pozoro­ val, že údy těla j sou i·ízeny z rozličných částí mozkov)·ch . Tak, když celá Evropa byla j eště ve stavu barbarství, byla j iž známa lokalisace mozkové činnosti, kterou moderní věda lé­ kařská poznala teprve po úsilí j edné neb dvou lidských generací. Proto prof. Breasted pro­ hlásil, že tento papyrus j e nejdůležitějším ob­ j evem pro lákařskou vědu, která byla nám za­ chována ze starého Egypta. Původnl Eskymáci, Dánský arktický cesto­ vatel Knucl Rasmussen, který se vrátil z arktické v)•pravy trvaj ící tři léta, prohlásil, že obj evil

původní vlast Eskymáků . "Našli j sme několik kmenú, které nikdy před tím neviděly bělochy . Já j ako rozený Grónlanďan velmi dobře ovlá­ dám j azyk eskymácký a shledal j sem, že roz­ liční kmenové užívaj í s malými úchylkami téhož j azyka. Ony kmeny, které j sme objevili v pú­ vodních sídlech, j sou mnohem primitivnější než ty, které se během sta let stěhovaly do Grónska. Jejich hlavní potravou j est maso sobú a ryb a dosud užívaií luků a šípů při lovu . J e to zdravý a velmi pohostiný lid . Žijí v létě ve stanech a v zimě, kdy teplota klesne pocl 50 stupňů mrazu, ebývaj í v sněhových chyších. Musí cestovati několik set mil, chtějí-li navští­ viti nejbližší obchodní stanici Hudsonské spo­ lečnosti."

PŘEKLADY DO ČE ŠTINY. Je známo, že se u nás překládá mnoho z cizích jazyků, což konečně není samo sebou velkým hříchem, přeldádá-li se rozumně, s náležitým výběrem a vkusem. Nevyhýbají se tomu ani světové literatury; anglická, francouzská i ně­ mecká mají skoro všechno, co je · hodnotné v literaturách ostatních, přeloženo. Pr-ispívá se tím podstatně k j ednotnosti názorů světové vzdělanosti . Rozhoduj e tu však v)·běr a způsob, j ak se překládá . Nebude se tedy na př. přeldádati spis psaný cizím duchem o národu nám blízkém jako jsou na př. Srbové. Při tom v zeměpisné knize nutno dbáti ustálené české anebo slovan­ ské nomenldatury. Na to naši překladatelé velmi hl-eší a třebaže nesčetněkrát píší na pl-. o Baltském mor-i, užívaj í soustavně přeldadu německého Ostsee V)•chodní moře. Je to opravdu odsouzení hodná ležérnost, když schází prostě základní vědomosti ze zeměpisu českého. Poukazujeme zde na j eden spis, přímo školský pi·ípad, jak přeldad j e škodlivý spíše než užitečný a skutečný pak balast konkurující dobrým a úČelným překladům. Naklaclatelství "Orbis" vydalo pfeklad knihy =

Hermanna Wendela "Z iihoslovanského světa", pol-ízený Josefem Pelíškem. Nechci kritisovati přímo knihu samu, ač se mi zdá zbytečné a i škodlivé, nutit českého čtenáře, aby se díval na j ihoslovanské věci brýlemi německého socialisty, třebas i byl upřímným přítelem slovanských národů. Kromě toho kniha byla psána pro informaci německého čtenái·e, j emuž bylo nutno mnohé pověděti z gruntu, kdežto pro českého čtenáře, informovaného vlastní literaturou a denním tiskem, j e tu leccos zbyteč­ ného. Tak na př. zbytečné a téměl" naivní v české knize j e stálé uvádění italských, ně­ meckých a tureckých názvů místních v závor­ kách vedle jmen jihoslovanských (str. 79., 89. 120., 324 . , 328 . , 330. a j .) . To bylo potřebno pro německého čtenáře, neznalého slovanského j ihu a zvláště jihoslovanského místního názvo­ sloví, ale nikoli pro českého čtenáře . Na str. 82 . j sou dokonce j ména j ihoslovanská v zá.vorh;ách za německými. Na př. Cilli (Celj), Marburg (Maribor) . Přímo směšně působí : Smederevo (Semendria) str. 302. Kdo dnes se u nás stará. o zastaralý název "Semendria" ! Pl-i vší lásce autorově k slovanskému světu -

-

slov! Některá místa takřka sváděj í, aby si j e čtenář přeložil d o němčiny pro snazší poroz­ umění. Příklad, ač ne právě z nejhorších na str; 1 69 . : "Tento široko daleko došedší ohlasu zlý čin . . . ". Nebo : " . . . Srbové, Chorvati a Slovinci pozvolně na své součástky se rozklá­ daj ící habsburské říše setřásli stará násilí, utvořili . . . " (str. 1 1 . ) . Časté matení é a é př'ičítám nedbalému tisku , který jinde, přehozením cel}·ch řádků, činí tekst nesrozumitelný (str. 1 32 . , 296. a j .) . Z věcné neznalosti pi·ekladatelovy vznikaj í pak chyby j iného rázu. Špatným čtením ně­ meckého tekstu vzniklo "Organisacij a" místo "Organizacij a" (str. 64. a 126.); generál Vezovié místo Vesovié (str. 75 .), Leš místo Lj eš (str. 320.) Místní jméno "Soka" sldoňuj e neporozuměním " Soka místo " Sokola" (str. 169 . ) , "k Sisaku" místo k Sisku (str. 323.) . Píše " Stepan" místo "Stjepan" (str. 21 . a 53 . ) . Ale nejhorší zlo pře_ldad tropí tím, že s e jeho původce nesnažil poznati trochu j ihoslovanský zeměpis a jihoslovanskou nomenklaturu. Píše "Gottschee" (str. 82 . a 323 .) a neví patrně, že se slovinsky říká " Kočevj e", píše "Kiisten­ dil" místo " C'ustendil" (str. 147., 151 . a j .) , Monastir místo Bitolj e (str. 29. a 40.), Syrmie místo Srěm (str. 47. , 83 . , 85.), Maria Theresiopol místo Subotica (str. 29 .), Ůskiib (str. 29 .) místo Skoplj e . Překladatel neví, že j ezera "Wortheské" a "Plattenské" (str. 100. a 132.) maj í staré správné názvy slovanské "jezero Vrbské a j ezero Blatenské" . Užívá názvu "kolonista" (dalmatsl;;ý dědičný pachtýř) (str. 1 6 . , 17., 1 22 . , 123.), ač J e zaveden v naší odborné literatuře název "Kolon" (viz Dr. Dvorský, Přímořské země, str. 4'1.). A jak se zdá, i ta němčina není překladateli vždy dost j asná. Píše v "Petermannsových Mitteilungen" (str. 230 .), nepoznav, že "s" j e zde genitivní přípona (něm . Petermanns Mitteilungen) . Překlad celkově činí dojem, že p. pi·ekladateli země SHS j sou španělskou vesnicí. Jako by o těch věcech nikdy ničeho nečetl a u takového autora, j ako p. Pelíšek, vtírá se přesvědčení, že propújčil své jméno práci cizí. Překlad vznikl patrně na zakázku , nikoli z lásky k věci, a narychlo. Kniha v nepoclařeném rouše českém pi'ispěj e j en k zmatení pojmi! o Jugoslavii. V. Hk.

vykukuj e z knihy kopýtko německé propagandy, německé obchodní agitace . Na str. 36. autor s chutí uvádí j ihoslovanské výroky, namířené proti Dohodě a zvláště proti Francii a hned pH tom plaiduj e pro obchodní spoj ení s Ně­ meckem a Rakouskem po vyloučení obchod­ ních styků s Francií. Podobně se přimlouvá za obchodní styky j ihoslovansko-německé na str. 304. - 305. Myšlenl;;a ·slovanského dorozumění, nebo dokonce nějaké slovanské j ednoty, se \Vendlovi pl"irozeně nehodí, to jsou mu "kouřivé slovanské mlhy" (str. 220. v čl. o Jovanu Skerliéovi) . Zdůrazňui e příliš a výlučně literární a kulturní styky jihoslovansko-německé, o j i­ n)'ch nic! (Str. 233., 239., 299. a j .) Než nechci mluviti o knize H. \Vendela j ako spíše o překladu Pelíškově. K pi·ekladu každému j e zapotřebí Hí věcí: 1 . znát dobře jazyk, ze kterého pi·eldf.dám; 2. j eště lépe znáti jazyk, clo něhož přeldádám a 3. odborně a plně roz­ uměti dílu po stránce obsahové. Z těch tří požadavků překladatel vyhověl pouze prvnímu. Jeho znalost češtiny je dosti chatrná. Tekst se hemží chybarní a germanismy, jakých by se dobrý stilista a překladatel dopustit neměl. Na pi·. "vyjmut" (Str. 1 25.), "pakli" v první nebo j ediné podmínkové větě v souvětí (str. 106 . , 141 . , 206., 267.), "idee" místo "ideje" (str. 62., 164.), "hladovící" (str. 43 . , " šedivící" (str. 277.), "prosazení" ideálu (str. 188.), "Hercego­ vinci" a "hercegovinský" vlivem němčiny místo "Hercegovce" a "hercegovský" (str. 135. a 136.), "ekumenský" (str. 132.) místo ekume­ nický. Pi·eldadatel píše vymřou místo vyrnrou (str. 95 . ) ; Štýrsko, štýrský místo Štyrsko, štyrský (str. 102 - 3 . . ), Aachy (str. 12.), "hori­ sontální" vlivem německého pravopisu místo "horizontální" (str. 61.) ; skloňuj e "o Aresovi" (str. 264.) ; "otázka zůstává mu nezodpovědě­ nou" (str. 1 1 2 . ) . Jména na -ista (socialista, imperialista atd.) mají míti nominativ množný na -isté, nikoli na -isti. (Str. 73. , 86.) Ještě r. 1924 p. překladatel neumí skloňovat subst. "Bratislava", píše genitiv "Bratislav1:" (str. 333 . ) . Rovněž nečesM je psaní velkýrní písmeny na začátku všech slov při názvech, složených z několika slov, na př. "Bělehradský Úvěrní ústav" (str. 313.) . Dále germanismus "dal se slyšeti", (98 . ) ; "vysoká" cena (str. 33.) ; "Sand­ žal;; Novi Pazar" (str. 68.) místo sandžak novo­ pazarsk)' atd . A což ten krásný německý pořad .

.

Vychází měsíčně kromě července a srpna. Redaktor prof. dr. S t a n i s l a v N i k o l a u. Tiskem a nákladem Unie v Praze. -

·