Masarykova univerzita, Fakulta informatiky
Městská krajina – Obrazy Kroměříže Bakalářská práce
Pavel Ševčík 2008
Prohlášení Prohlašuji, že tato bakalářská práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně. Všechny zdroje, prameny a literaturu, které jsem při vypracování používal nebo z nich čerpal, v práci řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj.
Vedoucí práce: Mgr. Jiří Víšek
2
Poděkování Rád bych poděkoval Mgr. Jiřímu Víškovi za vedení mé práce, cenné rady a čas věnovaný výběru snímků a tvorbě fotografických příloh. Také projevuji díky za vstřícnost a trpělivost, která provázela celé období tvorby této práce.
3
Shrnutí Práce se zabývá tvorbou fotografického souboru s tématikou městské krajiny. Dále popisuje metody napodobení speciální fototechniky pomocí grafického programu Adobe Photoshop. Při pořizování snímků jsem vkládal před objektiv tabulku skla, čímž jsem dosáhl netradiční výtvarné podoby fotografií a částečně je tak přiblížil vzhledu piktorialistických „fotografických obrazů“. V práci hodnotím jednotlivé grafické postupy úprav fotografií, diskutuji jejich klady a zápory a celkově rozebírám otázku editace snímků v počítači oproti „čisté“ (neupravované) fotografii.
4
Klíčová slova městská krajina, obrazy Kroměříže, černobílá digitální fotografie, speciální fotografická technika, fototechnika, TILT/SHIFT objektivy, SOFT objektivy, Lensbaby, Adobe Photoshop, hloubka ostrosti, rovina ostrosti, Depth Of Field Generator
5
Obsah 1
Úvod...........................................................................................................................7
1.1
Fotografie a městská krajina.............................................................................................. 7
1.2
Stručný popis kapitol .......................................................................................................... 8
2
Volba tématu.............................................................................................................9
2.1
Použitá fotografická technika............................................................................................. 9
3
Vysvětlení používaných pojmů .............................................................................10
3.1
Fotografická terminologie ................................................................................................ 10
3.1.1
Bokeh .............................................................................................................................................10
3.1.2
Vinětace..........................................................................................................................................11
3.1.3
Hloubka ostrosti .............................................................................................................................11
3.2
Speciální fotografická technika........................................................................................ 12
3.2.1
TILT/SHIFT objektivy ...................................................................................................................12
3.2.2
Lensbaby ........................................................................................................................................15
3.2.3
SOFT objektivy ..............................................................................................................................16
3.3 3.3.1
Pojmy z grafického programu Adobe Photoshop........................................................... 17 Rychlá maska .................................................................................................................................17
4
Postupy napodobení fototechniky v Adobe Photoshop CS3 ..............................18
4.1
TILT/SHIFT objektivy ..................................................................................................... 18
4.1.1
SHIFT objektiv, korekce perspektivy.............................................................................................18
4.1.2
TILT objektiv, horizontální rovina ostrosti ....................................................................................20
4.1.3
TILT objektiv, vertikální rovina ostrosti ........................................................................................21
4.2
Objektivy Lensbaby .......................................................................................................... 23
4.2.1
Lensbaby, pomocí Kruhového rozostření.......................................................................................23
4.2.2
Lensbaby, pomocí Rozostření objektivu ........................................................................................25
4.2.3
Lensbaby, kombinovaná metoda ....................................................................................................27
4.2.4
Srovnání fotografií po aplikaci uvedených postupů .......................................................................28
4.3
SOFT objektivy.................................................................................................................. 29
4.3.1
SOFT objektivy, změkčení celé plochy fotografie .........................................................................29
4.3.2
SOFT objektivy, změkčení okrajů fotografie .................................................................................30
4.4
Přidání vinětace ................................................................................................................. 31
5
Přídavné moduly do Adobe Photoshop ................................................................33
5.1
Depth Of Field Generator PRO ...................................................................................... 33
6 7
Shrnutí grafických postupů...................................................................................35 Závěr........................................................................................................................36 Použitá literatura ...................................................................................................37 Příloha .....................................................................................................................38
6
1 Úvod 1.1
Fotografie a městská krajina
Již od svého počátku se fotografie začala dělit podle různých žánrů. Jednotliví fotografové se specializovali na snímky s určitým tématickým zaměřením a udávali tak rozdělení tohoto oboru na menší frakce. Z počátku byla většinová část tvořena portrétisty a krajináři. Postupem času získala velkou oblibu reportáž, hlavně díky svému dokumentárnímu přínosu. Koncem 19. století zaznamenala vzestup i tzv. městská krajina. V Evropě převládala ve fotografované scéně příroda nacházená v městských prostranstvích (zvláštní stromy, skrytá zákoutí, aleje či parky), typickými motivy v Americe se staly silnice a město, jako moderní prvek (vývěsní štíty, reklamy, automobily, křižovatky). Městská krajina dokázala zachytit vývoj, růst a kulturní proměny města v čase. Stala se tak neodmyslitelnou součástí fotografických směrů. [14] V šedesátých letech 19. století se na scéně objevil nový umělecký směr – piktorialismus, který dosáhl největšího rozmachu začátkem 20. století a posléze začal odeznívat s nástupem nové věcnosti a nové objektivity. Piktorialismu dal název britský fotograf Henry Peach Robinson, který se věnoval teoretické fotografii a tento pojem použil ve své práci Pictorial Effect in Photography vydané v Londýně roku 1869. V tomto směru jde o snahu přiblížit fotografii malbě či grafice, snímky s tímto zaměřením se nazývaly „fotografické obrazy“. Aby toho bylo možné docílit, fotografové používali montáže a hodně pracovali s negativem. Speciálním odvětvím byl tzv. puristický piktorialismus. Autoři tohoto zaměření odmítali jakkoli zasahovat do negativů a usilovali tak o „čistou“ fotografii. Přitom se stále snažili napodobit obrazy a malby, ale atmosféra snímku vznikala při jeho pořizování a ne pozdější manipulací s materiálem ve fotokomoře. Více než ostatní tedy využívali netradičních fotografických technik a speciálních objektivů. Šlo o měkce kreslící objektivy (viz. kapitola 3.2.3) nebo byly před objektiv umístěné další optické členy (zvláštní čočky, sklo,…). Puristický piktorialismus byl jednou z nejnáročnějších fotografických disciplín a vyžadoval nejen zručnost při pořizování snímků, ale také dostatečné teoretické znalosti o světle, fotografickém materiálu apod. Často fotografovaným motivem byl portrét, akt, krajina a město. Mezi nejznámější světové postpiktorialistické fotografy patří Američan Keith Carter. K fotografování používá velkoformátové či středoformátové kamery s měchovou konstrukcí (viz. kapitola 3.2.1), fotografické papíry potahuje seleniem a paladiem, kterými ovlivňuje tónování obrazu. V jeho snímcích je často ostrá jen malá část obrazu, ty jsou pak emotivnější a divák je více vtažen do snímku. Mezi starší autory patří mimo jiné Američan Clerence White (člen skupiny Photo-Secession), či Němec Nicola Perscheid (vynálezce měkce kreslícího objektivu, který se vyráběl od roku 1925). I když se v meziválečné době piktorialismus vyčerpal nástupem moderní fotografie, začínají být v současné době piktoriální postupy opět aktuální.
7
1.2
Stručný popis kapitol
V následující kapitole Volba tématu popisuji důvody, které mě vedly ke konkrétnímu zaměření mé práce. Jak jsem postupoval, jakou techniku jsem použil při fotografování snímků a proč. Ve třetí kapitole jsem vysvětlil pojmy používané v dalším textu. Zaměřil jsem se převážně na fotografickou terminologii a popis speciálních objektivů. Tento úsek slouží k lepšímu pochopení následných úprav fotografií. Ve čtvrté části Postupy napodobení fototechniky v Adobe Photoshop CS3 jsou vytvořené metody pro imitaci efektů konkrétních objektivů. Jednotlivé kroky úpravy jsou vysvětlené a doplněné ilustracemi. Další kapitola představuje kvalitní přídavný modul do programů řady Adobe Photoshop. Následuje shrnutí uvedených postupů a Závěr, ve kterém celkově hodnotím svou práci.
8
2 Volba tématu Ačkoli studuji obor Aplikovaná informatika, vždy mě to více táhlo do Ateliéru grafického designu a multimédií, kde jsem se věnoval mimo jiné i fotografii. V Kroměříži, odkud pocházím, je celá řada fotografů, amatérských i profesionálních. Mnoho z nich se věnuje právě fotografování města, které je velmi bohaté na architekturu, má krásné zahrady a zajímává zákoutí. V přehršli snímků se však velmi těžko rozeznávají jednotliví autoři, nehledě k tomu, že tématika obrázků je velmi podobná. Často se jedná o snímky klasických ikon města (zámek, rotunda, kostely, altánky v parcích) v prosluněném dni. I když mají správnou kompozici a pěkné světlo, mě tyto fotografie připadají všechny stejně „pohlednicové“ (bez větší kreativity autora). Má snaha tedy směřovala k vybočení od standardních obrázků a vytvoření něčeho více originálního a osobitého. Netradiční fotografie si žádají netradiční postupy. Při konzultaci s vedoucím práce jsme se dohodli o vkládání skla před objektiv, čímž vznikne zajímavé zrcadlení fotografované scény. Aby fotografie nepůsobily příliš nepřehledně a chaoticky, rozhodl jsem se pohrávat si s hloubkou a rovinou ostrosti (jako někteří postpiktorialističtí autoři). Jelikož moje fotografické vybavení na provedení snímků ne vždy stačilo, pomohl jsem si grafickým programem. Při hledání postupů různých úprav v knihách či na internetu jsem zjistil, že ucelený soubor pro úpravy tohoto zaměření vlastně chybí. Našel jsem pouze jednu metodu pro napodobení TILT objektivů (viz. kapitola 3.2.1). Ta mi posloužila jako pomyslný odrazový můstek pro tento typ objektivů, ostatní postupy jsem již tvořil zcela sám. Snažil jsem se vytvořit kompaktní sérii postupů pro různé druhy speciální fototechniky. Také jsem usiloval o to, aby každá metoda byla použitelná i zvlášť, bez znalosti ostatních technik. Při tvorbě fotografické kolekce mi byly velkou inspirací snímky českého velikána Josefa Sudka, hlavně soubor Okno mého ateliéru. [1]
2.1
Použitá fotografická technika
Při fotografování snímků jsem používal vlastní technické vybavení, jelikož je dobře znám a jsem zvyklý s ním pracovat. Jedná se o digitální jednookou zrcadlovku Nikon D50, z mých objektivů jsem použil zoom Nikkor 18-55 mm F3,5-5,6G AF-S DX a pevný Nikkor 50 mm F1.8 AF D. Neobešel bych se bez stativu Manfrotto 718B DIGI. Před objektiv jsem vkládal skleněnou tabulku o rozměrech 55 x 10 cm. Použil jsem také cirkulární polarizační filtr Hama, díky kterému jsem mohl korigovat průhlednost skla a tím viditelnost zrcadlených částí obrazu. U několika fotografií jsem využil přechodových filtrů řady Cokin, kterými jsem upravil jasový rozsah fotografie.
9
3 Vysvětlení používaných pojmů 3.1
Fotografická terminologie
3.1.1
Bokeh
Bokeh označuje plochu na fotografii, která se nachází mimo rovinu ostrosti. Popisuje způsob rozostření, vzhled a estetickou kvalitu těchto míst. Jednoduše řečeno, jedná se o neostré části obrazu. Bokeh je nejvíce ovlivněn použitým objektivem, závisí na celé jeho konstrukci (počet čoček, kvalita skla, světelnost, počet a tvar lamel clony) a na použité cloně při fotografování snímku. Každý objektiv má tedy jiný bokeh, proto je velmi těžké, až nemožné, napodobit konkrétní rozostření pomocí počítačového programu. Bokeh nelze vyjádřit čísly, jelikož míra estetiky rozostření je subjektivní záležitostí. Někomu se konkrétní neostrost líbí, jinému ne. Kvalita bokehu se alespoň obecně odhaduje pomocí vzhledu difrakčních kroužků. Difrakční, neboli rozptylové, kroužky vznikají v rozostřené ploše z malých bodů o vysokém jasu (zrcadlení slunce na rozvlněné hadině, lesknoucí se listy apod.). V ideálním případě mají tvar kruhu s měkkým okrajem. V praxi se ovšem více setkáváme s eliptickým či mnohoúhelníkovým tvarem (většinou 6 až 8–úhelníky) podle počtu lamel clony a clonového čísla. [5]
Obr. 3.1
Na obrázku 3.1 je fotografie s výrazným bokehem. Snímek byl pořízen základním objektivem Nikkor 18-55 mm F3,5-5,6G AF-S DX při zaclonění na F5.6. V pravém horním rohu jsou dobře patrné difrakční kroužky eliptického tvaru.
10
3.1.2
Vinětace
Vinětace je optická vada objektivů. Jedná se o nestejnoměrné rozložení světla na snímku, což se projevuje nižším jasem v okrajových částech obrazu. Vinětací je postižena většina objektivů, i když některé jen nepatrně. Nejvíce se tato vada projevuje u širokoúhlých a zoom objektivů. Je způsobena fyzikálními zákonitostmi a optickými vlastnostmi světelných soustav (pohltivost materiálu čoček), ale také konstrukcí objektivu. Na mnohých fotografiích působí vinětace rušivým dojmem, jinde je uměleckým záměrem a snímku prospívá. Pomocí grafických programů pro úpravu fotografií se efekt vinětace snadno potlačí, nebo naopak zesílí.
Obr. 3.2 Fotografie s přidanou silnou vinětací
3.1.3
Hloubka ostrosti
Hloubka ostrosti vyjadřuje rozdíl vzdálenosti nejbližšího a nejvzdálenějšího předmětu, které se ještě na výsledné fotografii lidskému oku jeví jako ostré. Její velikost je ovlivněna několika faktory (ohnisková vzdálenost objektivu, clona, vzdálenost fotografovaného předmětu). Větší zaclonění způsobuje větší hloubku ostrosti. Naopak s rostoucí ohniskovou vzdáleností a s přibližováním předmětu k objektivu se hloubka zmenšuje. V praxi se tedy docílí největší hloubky ostrosti použitím širokoúhlého objektivu a vysokým clonovým číslem. Celá plocha fotografie bude ostrá a prokreslená, i když bude zachycovat scénu o rozsahu sta metrů. Při makrofotografii, za použití teleobjektivu, může být hloubka ostrosti jen několik desetin milimetru.
11
Obr. 3.3 Vlevo malá hloubka ostrosti, vpravo velká
3.2
Speciální fotografická technika
3.2.1
TILT/SHIFT objektivy
Tyto objektivy umožňují restituci (narovnání) sbíhajících se linií a bezkonkurenční práci s hloubkou ostrosti. Používají se na všech typech jednookých zrcadlovek (35 mm SLR, středoformátové i velkoformátové přístroje). Jejich funkce se dají nejlépe vysvětlit na velkoformátových aparátech s měchovou konstrukcí (Obr. 3.4).
Obr. 3.4 Velkoformátová kamera Shen Hao HZX45-IIA a možnosti polohování tohoto typu přístrojů
3.2.1.1 SHIFT Korekce sbíhavosti linií (SHIFT) je velkým problémem pro profesionální fotografy architektury. Tento problém efektivně řeší pouze velkoformátové kamery, jelikož objektivy pro kinofilmové přístroje mají nedostačující rozsah vyosení. Ve středním formátu vyrábí např. HASSELBLAD tzv. FLEX body1, ale ani tyto nejsou řešením pro veškeré fotografické situace. Metoda opravy sbí1
FLEX body – tělo fotoaparátu s malou měchovou konstrukcí
12
havosti linií se nazývá „šiftování“ (Shifting), což znamená vyosení jedné ze standard2 při zachování její paralelnosti (rovnoběžnosti s druhou standardou). Horizontálním (laterálním) šiftováním provádíme korekci horizontálně se sbíhajících (rozbíhajících) linií. Vertikálním (mediálním) šiftováním pak opravujeme linie, které konvergují (divergují) výškově. Míra úprav sbíhavosti závisí na míře vyosení přední a zadní standardy. Dále se dá ovlivňovat i mírným porušením rovnoběžnosti standard. Obrázek 3.5 ukazuje rozdíl v zaznamenání perspektivy, při snímání stejné scény za použití obyčejného nastavení přístroje a při šiftování.
Obr. 3.5 Vlevo klasický způsob snímání scény, vpravo šiftování
Šiftování ovšem není řešení pouze pro správnou perspektivu v architektonických fotografiích, dokážeme pomocí něj vyfotit téměř nemožné situace. Například fotografování objektu nacházejícího se za nežádoucí překážkou. V interiérové fotografii dokážeme čelně zaznamenat pokoj se zrcadlem, aniž by byl fotograf s přístrojem v zrcadle vidět.
Obr 3.6 Fotografování zrcadla bez odrazu fotografa a přitom s rovnými liniemi; objekt již není překážkou
2
Standardy – přední a zadní stěna velkoformátového přístroje; rovina čočky a rovina snímání (filmu)
13
3.2.1.2 TILT a SWING U normálních typů přístrojů se kontrola hloubky ostrosti nastavuje zacloněním. Na většině těchto objektivů je pak možné její rozsah přečíst. Hloubka ostrosti v předmětové rovině ovšem nebývá často dostatečně velká ani při použití maximální clony. U velkoformátových kamer se tento problém často řeší úhlovou změnou polohy standard. Natáčení (SWING) a náklon (TILT) se nazývá kipování a je další silnou stránkou této speciální fotografické techniky. Pomocí kipování můžeme korigovat hloubku ostrosti, konkrétně sklon roviny ostrosti, přičemž se využívá Scheimpflugova principu3 (též Scheimpflugova podmínka či zákon). Podle této podmínky je snímaná předmětová rovina s maximální ostrostí tehdy, když je v jedné přímce protínající roviny fotografovaného objektu a roviny přední a zadní standardy. Jinak řečeno, když se rovina snímání, rovina čočky a rovina fotografovaného předmětu protnou v jediné ose. Při klasickém způsobu snímání je zaostřovací rovina (rovina čočky) rovnoběžná s rovinou předmětovou. Díky polohování standard můžeme tyto roviny ztotožnit. Dokonce je možné natáčet zaostřovací rovinu libovolnými směry v prostoru a docílit tak neuvěřitelných efektů.
Obr 3.7 Klasické snímání scény (nahoře), proostření scény pomocí tiltování (dole)
Kontrola procesu kombinace TILT a SWING (a SHIFT) vyžaduje množství praktických zkušeností a hodně času na přípravu aparátu na expozici. U starších modelů je nepříjemnou nutností opětovné ostření při každé změně polohy standardy. Použití moderních přístrojů s mikrometrickým posunem a jejich propojení s počítačem proces značně usnadňuje. Tento postup se i přes svou náročnost vyplácí a v některých fotografických odvětvích (reklamní fotografie,…) je nenahraditelný. 3
Scheimflugův princip – je ve fotografii znám již od počátku 20. století. Původně se využíval k omezení distorze obrazu při fotografování země z balónu ke kartografickým účelům. [8]
14
3.2.2
Lensbaby
Hlavní odlišností Lensbaby od klasické techniky je jeho optická vlastnost, kdy je při fotografování část zaostřené roviny ostrá a část rozostřená (až rozmazaná). Při snímání scény běžným objektivem je zaostřené pásmo prokreslené po celé ploše obrazu. Fotograf s Lensbaby ovládá ostrou část obrazu a má možnost ji ve fotografii libovolně umístit. Tento princip se hodí převážně pro portrétní a kreativní fotografickou činnost.
Obr. 3.8 Lensbaby 2.0 a sada základních clon
Konstrukčním základem je pružný plastový měch, ve kterém je vsazena jednoduchá optika. Lensbaby Original (prvotní verze Lensbaby) má pouze jednu skleněnou čočku. Novější modely již mají dvojčlen, který zajišťuje lepší kvalitu obrazu. Tyto objektivy mají pevnou ohniskovou vzdálenost (cca 50 mm), světelnost4 původního modelu je F2.8, u novějších pak F2.0. Lensbaby neobsahuje žádnou elektroniku a veškeré činnosti jsou tedy manuální. Kvůli absenci zaostřovacího kroužku (typy Original a 2.0) se ostření provádí prodlužováním a zkracováním měchu. Přitahováním měchu k aparátu zaostřujeme do dálky, oddalováním od těla přístroje pak na kratší vzdálenosti (rozsah se pohybuje okolo 30 cm do nekonečna). I clonění je zde jinak než je zvykem u ostatních přístrojů. Clony s různým průřezem (čím menší otvor, tím větší clonové číslo) se manuálně vkládají do objektivu. Tyto vlastnosti však činí práci s Lensbaby velmi náročnou až nepraktickou. Tento problém řeší novější modely, které velmi usnadňují obsluhu objektivu. [9]
Obr. 3.9 Lensbaby 3G a Lensbaby Composer 4
Světelnost – minimální možné zaclonění objektivu
15
Lensbaby 3G, neboli „The Control Freak“, disponuje třemi držáky se závity, díky kterým je možno aretovat polohu objektivu a jemně ji dolaďovat. Má také jednoduchý ostřící prstenec pro jemné doostření. Díky těmto technickým prvkům, lze snáze přefotografovat statickou scénu do požadované podoby. Posledním modelem tohoto objektivu je Lensbaby Composer, který se odchyluje od svých předchůdců. Natáčení předního členu již není prací měchové konstrukce, ale čočka je umístěna na speciální polokouli. Součástí je též plnohodnotný ostřící prstenec. Systém clonění je ovšem u všech modelů stejný (clony se vkládají ručně do objektivu). Výhodou je možnost zhotovení vlastních clon, které již nemusí mít klasický kruhový otvor. Tvar clony může být prakticky libovolný a jeho podoba se odrazí ve vzhledu difrakčních kroužků bokehu.
3.2.3
SOFT objektivy
SOFT (nebo také SOFT FOCUS) značí skupinu tzv. měkce kreslících objektivů. Používají se převážně v portrétní nebo umělecké fotografii. Mají speciální konstrukci, která zaručuje změkčení obrazu buď v celém jeho rozsahu, nebo v zesilujícím efektu od středu k okrajům.5 Změkčení se projevuje zahlazením detailů, zmírněním kontrastu, rozptýlením světla a vytvořením jemného mlhavého přechodu. Na první pohled se neliší od obyčejných objektivů, jeho jedinečné vlastnosti zajišťují převážně optické členy konstrukce. Speciální objektivy tohoto typu vyrábí Nikon. Na rozdíl od ostatních SOFT objektivů umožňují regulovat celkové rozostření obrazu a míru změkčení okrajů. Slouží k tomu DC (Defocus Control) prstenec, který na základě změny stupně sférické aberace6 ovládá rozostření popředí, pozadí i okrajů. Díky tomu lze lépe oddělit zaostřený objekt od pozadí, které je rozostřeno a odděleno od objektu jemným přechodem. Tato funkce nabízí užitečnou regulaci kvality rozostření bokehu. S těmito objektivy ale nedosáhneme efektu změkčení fotografie po celé její ploše. Měkce kreslící objektivy jsou ovšem nákladnou záležitostí, což je při malém rozsahu jejich použití odrazujícím faktorem, i když disponují velmi kvalitní optikou. Velmi podobného efektu změkčení se dá dosáhnout použitím difúzních filtrů nebo čoček upevněných na klasický objektiv.
Obr. 3.10 Nikon 135 mm F2 AF DC-Nikkor D A; na schématickém zobrazení je červeně označen DC prstenec 5
Rozsah změkčení – historické objektivy změkčovaly obraz v celé jeho ploše rovnoměrně, některé současné modely změkčují pouze okraje fotografie, a proto jsou spory o jejich zařazení mezi SOFT objektivy 6 Sférická aberace – odchylka směru toku světelných paprsků procházejících okraji čoček optické soustavy od směru toku paprsků, které procházejí poblíž optické osy této soustavy
16
3.3
Pojmy z grafického programu Adobe Photoshop
3.3.1
Rychlá maska
Rychlá maska je silný nástroj Adobe Photoshop pro práci s výběrem. Oproti ostatním nástrojům (laso, rychlý výběr, kouzelná hůlka,…) má několik výhod. Jednou z nich je možnost pracovat se selekcí pomocí štětce, gumy, přechodu a ostatních funkcí určených pro editaci normální vrstvy. Tím se značně rozšiřují možnosti selektivních úprav obrazu. Na rychlou masku lze též aplikovat jakýkoli z palety filtrů nabízených programem. Díky tomu lze dosáhnout výběru, který by normálními nástroji nebyl možný. V neposlední řadě je užitečnou vlastností fakt, že uživatel „vidí“ svůj výběr. Pokud se jedná o selekci s prolnutými okraji (měkký přechod do ztracena), zobrazení klasickou výběrovou čarou (tzv. „pochodujícími mravenci“) neposkytuje dostatečný přehled o hranicích výběru. Přepnutím do režimu rychlé masky se výběr v ploše zobrazí poloprůhlednou barevnou vrstvou. Maska je vlastně černobílý obraz, kde černá je neprůhledná (nepropustná) a bílá je zcela transparentní. Přidáváním černé tedy z výběru ubíráme, bílou barvou selekci rozšiřujeme. Odstíny šedé jsou částečně průsvitné, podle toho, jak tmavé nebo světlé jsou.
Obr. 4.5 Klasické zobrazení výběrovou čarou (vlevo) a stejný výběr ukázán rychlou maskou (vpravo)
17
4 Postupy napodobení fototechniky v Adobe Photoshop CS3 Je mnoho možností popisu postupu práce v grafickém programu. Proto jsem se na začátku musel rozhodnout, který z nich bude nejvhodnějším. Rozhodování ovlivnila cílová skupina, pro kterou jsou postupy tvořeny, a styl vedení jednotlivých kroků úprav. Zaměřil jsem na mírně (až středně) pokročilé uživatele, fotografy, kteří používají Adobe Photoshop spíše ke standardním úpravám fotografií (úrovně, barevná tonalita, kontrast,…) a zvládají orientaci v programu. Postupy jsou relativně více rozepsané, pro lepší pochopení prováděných akcí. Aplikované filtry (nebo nástroje) mají charakterizované vlastnosti a nastavení, aby popisovaná metoda nebyla jen výčtem čísel a posloupností příkazů. Tento druh popisu vede k osvojení a pochopení používaných technik a nástrojů. Formu vedení jsem zvolil mírně příkazovou a po jednotlivých krocích. Zde jsem čerpal ze svých zkušeností s různými postupy, které jsem v minulosti zkoušel. I když to může znít méně formálně, je pro uživatele mnohem efektivnější styl „udělej to, pomocí onoho, které najdeš tam“, než např. „tento filtr v kombinaci s druhým filtrem dokáže při vhodném nastavení takovýto efekt“. Pro lepší názornost jsem vybrané kroky doplnil obrázky (kopiemi obrazovky). Ty také zlepšují přehlednost a usnadňují pochopení a návaznost jednotlivých kroků. Pojmy přímo z programu (názvy funkcí, nástrojů,…) jsou vyznačeny kurzívou.
4.1
TILT/SHIFT objektivy
4.1.1
SHIFT objektiv, korekce perspektivy
Korekce sbíhavosti linií je běžnou úpravou digitálních fotografií. Díky časté potřebě se dostala do základních funkcí některých fotografických editorů. Jedním z nejrozšířenějších je Zoner Photo Studio 10. Náprava perspektivy zde zabere jen několik okamžiků. Adobe Photoshop neobsahuje přímou funkci pro tyto úpravy, velmi dobře se k nim však dají použít transformační nástroje. 1. Po otevření fotografie zobrazte Pravítka (Zobrazení/Pravítka). Z nich „vytáhněte“ vodící linky, které usnadní přehled o míře zkreslení perspektivy. Podle těchto pomocných čar se budou sbíhající se linie lépe rovnat. Vrstva Pozadí se nedá transformovat, proto ji buď duplikujte (Vrstva/Duplikovat vrstvu), nebo na ni poklikejte a potvrzením okna, které se objeví, ji převedete na normální vrstvu. 2. Nyní zvolte Libovolnou transformaci (Úpravy/Libovolná transformace) a najeďte kursorem na jeden z rohů fotografie. Zmáčkněte Ctrl + Shift + Alt a přemísťujte roh potřebným směrem, díky stlačené trojkombinaci kláves se zachová rovnoběžnost protilehlých stran a posunování se projeví stejnou měrou na druhé polovině obrazu (docílíte tak symetrické úpravy). Srovnejte linie podle vodících linek a transformaci potvrďte.
18
Na obrázku 4.1 jsou znázorněny možnosti transformace obrazu. Jednou z variant je roztažení horní části fotografie s dolní stranou ponechanou beze změny. Nevýhodou toho postupu může být velké poškození původní kresby snímku, jelikož program musí dopočítávat chybějící obrazové údaje. Pokud se chceme vyhnout zvětšování části fotografie, další možností je přitahovat spodní rohy k sobě. Zde nedojde k poškození kresby, jelikož zmenšování je pro grafický program snadnější proces. Touto metodou ovšem vzniká nutnost ořezu (někdy příliš velkého) nebo značného retušování. Ve většině případů je tedy nejvhodnější použít kombinaci těchto postupů. Mírně oddálit horní rohy snímku a stejně přiblížit rohy dolní. Touto variantou docílíme pouze malého ořezu (retuše) a nepatrného zkreslení. Rozbíhavost linií se řeší stejným způsobem, ale s opačnou transformací. Korekce perspektivy je rychlou a snadnou záležitostí, ztrátě obrazových informací se však nikdy nevyhneme. Obraz se bude přepočítávat nebo ořezávat a šiftování tedy nelze plnohodnotně nahradit.
vodící linky ukazují sbíhavost liní
metoda oddálení horních rohů
metoda přiblížení spodních rohů
kombinovaná metoda Obr. 4.1
19
4.1.2
TILT objektiv, horizontální rovina ostrosti
Tato technika je známá jako Fake model photography7, neboli falešná fotografie modelu. Je jednoduchá, rychlá a dostatečně efektivní. Může být dobrým základem pro kreativní úpravy fotografií. Výhodou je použití pouze jednoho filtru, díky čemuž není postup překombinovaný a „přeplácaný“ efekty. Filtr poskytuje kvalitní rozostření podobné reálné neostrosti. Nevýhodou je absence kruhových (či eliptických) difrakčních kroužků, což může snižovat estetické působení bokehu. 1. Otevřete vybranou fotografii. Přepněte se do režimu rychlé masky stiskem klávesy Q. Poté nastavte barvu popředí a pozadí na základní paletu (černá popředí, bílá pozadí), rychle toho docílíte klávesou D. Zvolte nástroj Přechod, v rozšířené nabídce tohoto nástroje zvolte jeho cylindrickou variantu (Zrcadlený přechod) a barvu přechodu Popředí do pozadí. 2. Nyní vytvořte rychlou masku nové roviny ostrosti. Klikněte na místo, které má být nejvíce ostré, a táhněte přechod na okraj požadované ostrosti. Přechod nemusí být stoprocentně horizontální, lehká odchylka neuškodí, mnohdy naopak pomůže vytvořit reálnější vzhled. Pokud požadujete přesný vodorovný gradient, držte při vytváření klávesu Shift.
Obr. 4.2 Příklad vytvořené masky
3. Stisknutím Q opustíte režim rychlé masky a vrátíte se tak to standardního zobrazení. Selekce již nebude zobrazena graficky, ale klasickou výběrovou čarou. Vybraná oblast bude rozostřována. V nabídce Filtrů otevřete skupinu Rozostření a zvolíte Rozostření objektivu. 4. Následuje nastavení filtru. Požadovaný výsledek je ovšem subjektivní záležitostí, avizované hodnoty jsou použitelné pro většinu snímků a měly by být brány jako výchozí pozice pro případné doladění. Základ vzhledu je dán nastavením Clony. Určuje se Tvar clonového otvoru, což je vlastně počet lamel clony. Filtr nabídne geometrické tvary počínaje trojúhelníkem a osmiúhelníkem konče. Nejvíce rozšířené jsou šesti a osmiúhelníky. Toto nastavení stanovuje podobu případných difrakčních kroužků. Poloměr určuje otevřenost clony. Čím 7
Fake model photography – technika úpravy, díky které vypadá snímek reálného prostředí (většinou městského motivu) jako makrofotografie malého modelu. [11]
20
vyšší číslo, tím většího rozostření dosáhneme. Průměrná míra neostrosti se pohybuje mezi hodnotami 55 – 60. Zakřivení ostří a Natočení ponecháme v základním nastavení na nule. Jas zrcadlových světel nastavíme na 35 a prahovou hodnotu budeme držet co nejvýše. Jen málokdy se dostaneme pod 250. Pokud je fotografie světlejší, vznikaly by velké plochy o přílišném jasu.
Obr. 4.3 Nastavení filtru a výsledek po jeho aplikaci
5. Posledním krokem může být přidání vinětace či fotografického zrna.
4.1.3
TILT objektiv, vertikální rovina ostrosti
Základní postup je samozřejmě stejný jako u předchozího případu. Liší se umístěním roviny ostrosti a postup je rozšířen o optickou deformaci obrazu způsobenou velkou odchylkou roviny ostrosti od „normálního“ stavu. Bokeh, který filtr vytvoří, je jemný a kvalitní, jeho nedostatkem je chybějící možnost vytvoření kruhových nebo eliptických difrakčních kroužků. První body byly mírně zjednodušeny, jelikož podrobný postup je popsán v minulém případě. Přesto ale zůstává celkem detailní, protože návody by měly být jasné i samostatně (nezávisle na čtení ostatních postupů). 1. Otevřete vybranou fotografii. Zvolte nástroj Přechod (jeho zrcadlenou variantu) a paletu barev na černou a bílou (základní nastavení pomocí klávesy D). V režimu rychlé masky (klávesa Q) udělejte gradient pro rovinu ostrosti kliknutím na požadované nejostřejší místo a tažením přechodu po místo úplné neostrosti. Pro čistě vertikální přechod držte klávesu Shift během vytváření masky. Mírná odchylka od přesně svislého směru však nevadí, naopak bývá přínosem. 2. Opusťte režim rychlé masky a na vzniklou selekci, která je nyní vyznačena klasickou výběrovou čarou, aplikujte filtr Rozostření objektivu (Filtr/Rozostření/Rozostření objektivu). Nejdůležitějšími parametry jsou Tvar (určující vzhled rozptylových kroužků) a Poloměr
21
(udávající míru rozostření) v nastavení Clony. Nejběžnějšími tvary pro většinu objektivů jsou šestiúhelník a osmiúhelník. Průměrná hodnota Poloměru je v rozmezí 50 – 60.
Obr. 4.4 Rychlá maska a aplikovaný filtr
3. Po použití filtru neodznačujte vybranou část. Výběr invertujte (vytvořte doplněk) stiskem kláves Ctrl + Shift + I nebo pomocí horního menu Výběr/Doplněk. Tím docílíte selekce zaostřené roviny. Nyní duplikujte aktivní vrstvu a v tomto duplikátu smažte vybranou část (klávesa Delete). Výběr můžete odznačit. Dosáhli jste nyní stavu, ve kterém máte vrstvu s fotografií upravenou pomocí rozostřovacího filtru a ve druhé vrstvě neostré části fotografie s měkkým prolnutím do průhlednosti. 4. Dalším krokem bude rozdvojení nezaostřených linií, což umocní celkový efekt a pocit z netypické fotografie. Pomocí Obdélníkového výběru vyberete jednu rozostřenou část. Za předpokladu, že rovina ostrosti není uprostřed, ale ve zlatém řezu, bude vybírán ten větší díl obrazu. Po výběru zvolte nástroj Přesun. Pomocí toho nástroje budete deformovat daný kus fotografie. 5. V nastavení nástroje potvrďte zobrazování Transformačního rámečku. Najeďte kurzorem na jeden z označených rohů snímku, zmáčkněte Ctrl a táhněte roh směrem od fotografie. To samé pak na druhé straně. Transformaci potvrdíte a odznačíte výběr. V nastavení vrstvy určíte hodnotu Krytí na 25 – 50%.
22
Obr. 4.5 Deformace rozostřené části a finální vzhled po jejím zprůhlednění
6. Nakonec můžete přidat vinětaci, případně fotografické zrno.
4.2
Objektivy Lensbaby
4.2.1
Lensbaby, pomocí Kruhového rozostření
Tento postup je rychlý a přitom účinný. Využívá dvou různých efektů jediného filtru. Výhodou je snadné použití a kvalitní výsledek, který je dostatečně podobný efektu Lensbaby. Nevýhodou je možný vznik artefaktů (u částí blíže ke středu snímku), které prozrazují grafické úpravy a mohou tak kazit výsledný dojem z fotografie. Tento nepříjemný jev ovšem není příliš častý a dá se poměrně snadno opravit (retuší nebo gumou). 1. Otevřete vybranou fotografii a duplikujte vrstvu Pozadí. Přepněte se do režimu rychlé masky (klávesa Q). Poté nastavte barevnou paletu na základní barvy (černá popředí, bílá pozadí). Vyberte nástroj Přechod, v jeho rozšířené nabídce zvolte kruhovou variantu a barvu přechodu Popředí do pozadí. 2. Udělejte přechod rychlé masky. Klikněte na místo, které má být nejostřejší, a táhněte přechod na okraj požadované ostrosti. Prokreslená oblast lensbaby nemívá přesně cirkulární vzhled, proto použijte nástroj Štětec pro doladění masky. Nastavte základní kruhový tvar
23
štětce s velkým hlavním průměrem a s nulovou tvrdostí okrajů. Černou barvou dokreslete masku do požadované podoby. Krytí štětce může být kolem 50% nebo méně, pro plynulost přechodu je lepší více poloprůsvitných vrstev než jedna vrstva plná.
Obr. 4.6 Původní fotografie a vytvořená rychlá maska
3. Opusťte režim rychlé masky. Na vybranou část se bude aplikovat filtr (Kruhové rozostření), který při dvojím použití napodobí optické zkreslení objektivu lensbaby. Z hlavní nabídky filtrů zvolte Rozostření/Kruhové rozostření. V prvním kroku nastavte Míru na hodnotu 5 a metodu rozostření na variantu Otočit. Kvalitu ponechejte střední. Použijte filtr a opět jej otevřete pro další aplikaci. Tentokráte rozostřujte pomocí metody Přiblížit s mírou o něco málo větší než prve. Doporučená hodnota je 6 až 9. Opět při zachování střední kvality filtr použijte.
Obr. 4.7 První a druhá aplikace filtru
4. Selekci neodznačujte. Vrstvu s vytvořeným efektem duplikujte, k výběru udělejte doplněk stiskem Ctrl + Shift + I, případně z menu Výběr/Doplněk. V duplikované vrstvě odstraňte vybranou část fotografie klávesou Delete. Nyní můžete opustit výběr. Vraťte se na dříve upravenou vrstvu a nastavte její Krytí na 25%, to zajistí jemnější přechod do neostrosti. 5. Nakonec můžete upravit vzhled přidáním vinětace a fotografického zrna.
24
4.2.2
Lensbaby, pomocí Rozostření objektivu
Tento postup je složitější, avšak výsledný bokeh je jemnější a přirozenější. Pro lensbaby není příliš typický, ale přesto za určitých podmínek možný. Výsledkem tohoto postupu je kvalitní rozostření s mírným kruhovým rozmazáním. Nevýhodou je však možný ořez fotografie a větší pracnost. 1. Otevřete vybranou fotografii. Přepněte se do režimu rychlé masky stiskem klávesy Q. Poté nastavte barvu popředí a pozadí na základní paletu (černá popředí, bílá pozadí). Vyberte nástroj Přechod, v jeho rozšířené nabídce zvolte variantu Kruhový přechod a barvu Popředí do pozadí. Vytvořte přechod rychlé masky kliknutím na místo, které má být nejvíce ostré, a tahem přechodu na okraj požadované ostrosti. Prokreslená oblast lensbaby nemívá čistě kruhový vzhled, pro doladění masky použijte nástroj Štětec. Nastavte základní kruhový tvar štětce s větším hlavním průměrem a s nulovou tvrdostí okrajů. Černou barvou dokreslete masku do požadované podoby. Krytí štětce nastavte na 50% či méně, pro plynulost přechodu je lepší více poloprůsvitných vrstev než jedna vrstva plná. 2. Opusťte režim rychlé masky a na vybranou část použijte filtr Rozostření objektivu z nabídky Filtr/Rozostření. Tvar clony zvolte dle vlastního uvážení. Jelikož má lensbaby možnost clon různých tvarů, není problém experimentovat s trojúhelníkem či jinými, pro ostatní objektivy méně klasickými, tvary clony. Pokud se ovšem chcete držet standardního vzhledu, zvolte šestiúhelník nebo osmiúhelník. Jezdec Poloměru nastavte mezi 55 a 60. Ostatní clonové hodnoty ponechejte na nule. Jas zrcadlových světel zvolte v rozmezí 30 – 40, Práh pak nechejte na nejvyšších hodnotách (254 nebo 255). Při nižším Prahu je riziko přepálených ploch.
Obr. 4.8 Vytvořená rychlá maska a následně aplikované Rozostření objektivu
3. Po aplikaci filtru selekci neodznačujte. Duplikujte upravenou vrstvu a k výběru udělejte doplněk (Ctrl + Shift + I nebo přes menu Výběr/Doplněk). Další úpravy se budou provádět na tomto duplikátu, s dříve upravenou vrstvou se již nebude manipulovat. Vybranou část nyní smažte a opusťte výběr, zbude tedy vrstva obsahující pouze bokeh. Pomocí gradační křivky (Obraz/Přizpůsobení/Křivky) zvyšte intenzitu v jasových částech histogramu, ale
25
vyvarujte se přepalů. Díky tomu se zvýrazní difrakční kroužky, aby byly lépe patrné následující úpravy.
Obr. 4.9 Nelineární úprava gradační křivky (zvýšená intenzita jasové části)
4. K této vrstvě nyní vytvořte dvě kopie. Jednu z nich vyberte a přepněte se do módu Libovolné transformace pomocí Ctrl + T (nebo Úpravy/Libovolná transformace). Vrstvu jednoduše natočte o jeden až dva stupně. Transformaci potvrďte a proveďte stejně s druhou vrstvou, jen v opačném směru. Toto naklonění způsobí kruhové rozmazání s rostoucím poloměrem od místa zaostření. Obou pootočeným vrstvám snižte krytí na 20 – 30%.
Obr. 4.10 Rotace první a druhé vrstvy
5. Díky rotaci vrstev, ty už nyní nepokrývají 100% rozměru fotografie. Vznikly úzké trojúhelníkové pásky, které díky neostrosti nemusí být vidět, občas jsou ale stále patrné. Nejjednodušší možností, která je eliminuje, je ořez. Pokud ten nepřipadá v úvahu, dají se zahladit pomocí Retušovacího štětce, Klonovacího razítka, Gumy s měkkým okrajem, či další transformací vrstvy. Ta je ovšem až poslední možností, jelikož pozmění vzhled rozmazání a je to větší zásah do struktury obrazu než předchozí varianty.
26
6. Pro doladění vzhledu je možné přidat vinětaci nebo fotografické zrno.
4.2.3
Lensbaby, kombinovaná metoda
Následující metoda kombinuje filtry použité v předchozích dvou případech. Výsledný efekt je dle mého názoru nejlepší a nejpodobnější klasickému Lensbaby. Přitom je jednoduchý a rychlý. 1. Otevřete vybranou fotografii. Klávesou Q se přepněte do režimu rychlé masky a nastavte barvu popředí a pozadí na základní paletu (černá popředí, bílá pozadí). Vyberte nástroj Přechod a zvolte jeho kruhovou variantu, barvu přechodu pak na nastavenou paletu (Popředí do pozadí). Vytvořte masku kliknutím na místo, které má být nejostřejší, a tahem přechodu na okraj požadované ostrosti. Jelikož prokreslená oblast lensbaby nemívá čistě kruhový vzhled, dolaďte masku pomocí Štětce. Tomu nastavte základní kruhový tvar, dostatečně velký průměr a nulovou tvrdost okrajů. Černou barvou dokreslete masku do požadované podoby. Krytí štětce nastavte na 50% či méně, pro plynulost přechodu je lepší více poloprůsvitných vrstev než jedna vrstva plná.
Obr. 4.11 Původní fotografie a vytvořená rychlá maska
2. Klávesou Q se vrátíte do normálního režimu. Na vybranou část fotografie aplikujte Kruhové rozostření (Filtr/Rozostření/Kruhové rozostření). Filtr nabídne dvě varianty rozostřování, z nich vyberte Přiblížit, kvalitu ponechejte střední. Míru zvolte mezi 13 – 20, dle toho jak silného zkreslení chcete dosáhnout. 3. Nyní se efekt podobá spíše rozmazání nežli neostrosti. Proto je potřeba filtr, který napodobí bokeh. Výběr tedy neodznačujte, na stejnou část jako prve nyní použijte Rozostření objektivu (Filtr/Rozostření/Rozostření objektivu). Tvar clony zvolte podle vlastního vkusu. Lensbaby má možnost clon různých tvarů, proto není problém experimentovat s méně klasickými clonami (např. trojúhelník, či čtverec). Pokud se chcete držet standardního vzhledu, zvolte šestiúhelník nebo osmiúhelník. Poloměr rozostření doporučuji menší, za nejpřijatelnější považuji hodnoty v mezích 30 – 50. Zakřivení a Natočení ponechejte na nule. Jas nastavte na 35 a Práh na 253 – 255. Práh značně zesvětluje a slévá místa vyššího jasu, při nižších hodnotách snadno vznikají velké přepálené plochy.
27
Obr. 4.12 Aplikace prvního a druhého filtru
4. Jelikož už nebudou aplikovány další filtry, můžete odznačit výběr. Posledním krokem je přidání vinětce, případně fotografického zrna.
4.2.4
Srovnání fotografií po aplikaci uvedených postupů
původní fotografie
metoda kruhového rozostření
metoda rozostření objektivu
kombinovaná metoda Obr. 4.13 Srovnání výsledků jednotlivých metod
28
4.3
SOFT objektivy
Měkce kreslící objektivy se používají hlavně při portrétní fotografii, nic ale nebrání jejich užití i v ostatních odvětvích. Dříve byly často využívány i k fotografování parků a života v nich. Pro názornost budu metodu ilustrovat originálním barevným snímkem, i když ve výsledném souboru jsou všechny fotografie černobílé. Na barevném obrazu je efekt více patrný a působí výtvarněji, takže odchylka od čistě černobílého vzhledu není závadou.
4.3.1
SOFT objektivy, změkčení celé plochy fotografie
Tento způsob úprav lze aplikovat na veškeré fotografie, jelikož změkčení světla nezávisí na fotografované scéně. Metoda je snadná a rychlá, výsledný efekt je v poměru ke své jednoduchosti více než dostačující. Následujícím postupem se změkčí celý rozsah obrazu, čímž je výsledný efekt podobný typickým měkce kreslícím objektivům. 1. Otevřete vybranou fotografii a duplikujte vrstvu Pozadí (Vrstva/Duplikovat vrstvu). Z nabídky filtrů vyberte možnost Rozostření/Gaussovské rozostření. Poloměr nastavte mezi 20 – 35, podle toho, jak moc chcete obraz změkčit. Po použití filtru nastavte krytí vrstvy na 25%. 2. K rozostřené vrstvě opět vytvořte duplikát. Jako režim prolnutí této kopie zvolte Měkké světlo, krytí ponechejte na 25%. Tento způsob překrytí vrstev ovšem zvyšuje barevnou sytost a kontrast fotografie.
Obr. 4.14 Originální fotografie a překrytí dvěma novými vrstvami (krok 1. a 2.)
3. Pro zachování barevné tonality snímku je nutné poslední vrstvu desaturovat (Obraz/Přizpůsobení/Desaturace). Tím se změní barevná vrstva na obraz v odstínech šedé, díky čemuž bude režim prolnutí ovlivňovat pouze světelné vlastnosti a ne barevnost fotografie. Denaturace většinou sníží i kontrast, čímž se vyřeší i druhý problém.
29
4. Pokud chcete dosáhnout ještě většího změkčení, duplikujte vrstvu Pozadí. Tento duplikát umístěte nad ostatní vrstvy a aplikujte na něj Gaussovské rozostření, tentokráte s Poloměrem 15. Krytí vrstvy nastavte na 35%, prolnutí ponechejte Normální.
Obr. 4.15 Fotografie po denaturaci vrstvy a následné zesílení změkčení
4.3.2
SOFT objektivy, změkčení okrajů fotografie
Tento postup má stejný základ jako předchozí technika. Střed fotografie ovšem zůstává ostrý a prokreslený, změkčují se pouze okrajové části. To napomáhá zdůraznit střed obrazu, který je od pozadí více oddělen. Hodí se převážně pro portrétní fotografie. 1. Otevřete vybranou fotografii a duplikujte vrstvu Pozadí (Vrstva/Duplikovat vrstvu). Zvolte nástroj Eliptický výběr a Změkčení okrajů nastavte na 200 – 250 pixelů. Vyberte středovou část obrazu s dostatečnou rezervou a výběr poté invertujte (Ctrl + Shift + I nebo přes menu Výběr/Doplněk). Máte tedy vybrané okrajové části obrazu. Pro změkčení použijte Gaussovské rozostření (Filtr/Rozostření/Gaussovské rozostření). V tomto filtru se nastavuje jediná hodnota – Poloměr. Jeho velikost je přímo úměrná síle efektu, zvolte jej v rozmezí 20 – 35. Filtr aplikujte a krytí vrstvy nastavte na 25%, režim prolnutí ponechejte Normální.
Obr. 4.16 Původní snímek s vybranou částí a aplikace Gaussovského rozostření (zatím se 100% krytím)
30
2. Selekci neodznačujte. Vytvořte duplikát rozostřené vrstvy a typ jeho prolnutí nastavte na Měkké světlo. Aby nedocházelo ke zvyšování saturace a tím ke zkreslení barevných vlastností fotografie, vrstvu desaturujte (Obraz/Úpravy/Desaturace). Tím se vrstva odbarví na odstíny šedé a prolnutí již nebude ovlivňovat tonalitu barev. 3. Díky prokreslenému středu fotografie nemusí být efekt dostatečně patrný. Pro dosažení většího změkčení duplikujte vrstvu Pozadí a tento duplikát umístěte nad ostatní vrstvy. Na výběr, který označuje stále stejnou oblast, použijte filtr Gaussovské rozostření, tentokráte s Poloměrem 15. Krytí vrstvy nastavte na 35 – 50%, prolnutí ponechejte Normální.
Obr. 4.17 Desaturovaná vrstva s Měkkým prolnutím a výsledná fotografie po zesílení změkčení
4.4
Přidání vinětace
Zesílení či potlačení vinětace je jednou z nejrozšířenějších úprav ve světě digitální fotografie. Vinětace se totiž projevuje téměř na každé fotografii, i když někdy (u kvalitní optiky a vysoce světelných objektivů) jen velmi nepatrně. Při zesilování této optické vady jde vlastně o ztmavení okrajových částí fotografie, zvláště pak rohů. Při potlačení tyto části naopak zesvětlujeme. Adobe Photoshop nabízí několik možností, jak provést ztmavení (případně zesvětlení), ale bylo by zbytečné zde všechny uvádět. V tomto případě platí, že nejjednodušší možnost je také nejlepší. Nejlépe regulovatelný a nejméně ztrátový proces je úpravou histogramu pomocí Úrovní či gradační Křivky. 1. Otevřete fotografii a zvolte nástroj Eliptický výběr. Změkčení jeho okrajů nastavte na hodnotu 200 – 250 pixelů, což zajistí jemný přechod selekce. Udělejte výběr obsahující skoro celou plochu fotografie, kromě tenkých okrajů a rohových částí. K tomuto výběru vytvořte doplněk (inverzi) pomocí Ctrl + Shift + I (nebo přes menu Výběr/Doplněk). 2. Nyní máte dvě možnosti, jak vybranou část snímku ztmavit, s téměř totožným výsledkem. Je na vás, zda zvolíte cestu editace Úrovní (Úpravy/Přizpůsobení/Úrovně) nebo úpravu
31
Křivek (Úpravy/Přizpůsobení/Křivky). Při modifikaci Úrovní posunujete jezdec uprostřed vodorovné osy histogramu doprava. Tím se posunuje celková tonalita do tmavších tónů. U přizpůsobování gradační křivky klikněte a její střed a táhněte směrem k pravému dolnímu rohu. Výsledný efekt je shodný s předchozím.
Obr. 4.18 Vlevo úprava histogramu, vpravo úprava křivek
32
5 Přídavné moduly do Adobe Photoshop Adobe Photoshop je grafický program s obrovskými možnostmi. Rozsah jeho schopností lze ještě zvětšit přidáním dalších modulů, které se doinstalují do rozhraní od Adobe. Existuje celá řada rozšíření, které práci s programem mnohem více zefektivní. Tyto moduly bývají úzce zaměřené na jedno odvětví editace obrazu, ale o to větší kvalitu výstupu mohou nabízet.
5.1
Depth Of Field Generator PRO
Při tématice úprav hloubky a roviny ostrosti musím zmínit Depth Of Field Generator PRO (nebo také DOF PRO). Tento plug-in (přídavný modul) z „dílny“ Richarda Rosenmana se specializuje na generování hloubky ostrosti. Produkuje velmi jemný bokeh a možnosti nastavení značně převyšují „obyčejné“ Rozostření objektivu, což je nejlepší filtr s tímto zaměřením, který Photoshop nabízí. Nejenže zvládá klasické gradienty hloubky ostrosti, možností je i použití jakýchkoli černobílých obrázků z počítače jako mapy, podle které se hloubka vygeneruje. Výhodou je, že tato mapa může vznikat delší dobu a nezávisle na fotografii, narozdíl od rychlé masky, která je spoutaná se snímkem a na detailnější práci se nehodí. Se správnou maskou a nastavením může scéna pořízená s velkým zacloněním vypadat jako reálná fotografie s minimální hloubkou ostrosti. Vytvoření realistické masky ovšem vyžaduje dobrou prostorovou představivost a zručné ovládání programu.
Obr. 5.1
33
Na obrázku 5.1 je zobrazeno rozhraní DOF PRO Generator. Červeně jsem vyznačil hlavní bloky nastavení, popíšu jejich vlastnosti a jak pomocí nich vytvořit požadovaný efekt. •
Depth – v této části se nastavuje hloubka ostrosti. Na výběr je několik přechodů (lineární, kruhový, zrcadlený) nebo možnost nahrání vlastní mapy (Depth Map) pomocí Load. Tlačítko Invert obrací přechod (z mapy udělá negativ), další tlačítka mění režim zobrazení náhledu. Jezdce ovládají světelné vlastnosti.
•
Aperture – určuje vlastnosti clony. Opět je možné vybrat si ze základních geometrických tvarů, nebo vložit clonu vlastní. Díky této možnosti mohou mít difrakční kroužky jakýkoli tvar, což se hodí pro imitaci Lensbaby. Oproti Adobe Photoshop je v nabídce i clona kruhového tvaru, což je pro estetiku bokehu velkým přínosem. Size je otevřenost clony, čím vyšší číslo, tím více se rozostřuje. Aberr (aberace) je další vlastnost, která velmi zreální vytvořený bokeh. Rozptylové kroužky s mírnou aberací působí mnohem přirozeněji.
•
Highlights – ovládá zkreslení v jasových částech obrazu. Treshold (prahová úroveň) by se měl držet v co nejvyšších hodnotách, jinak snadno vzniknou přepaly.
•
Grain – umožňuje vložit zrno s různými vlastnostmi. Rozostření sice ztratí svou jemnost, ale fotografie se může více podobat kinofilmovému snímku.
Obr. 5.2
34
6 Shrnutí grafických postupů Používání grafických programů přináší mnoho výhod. Možnost vyfocení snímku bez přemýšlení nad clonou a světlem s vědomím, že „se to pak nějak upraví“, je lákavá, ale správný postup to není. Úpravy fotografií v grafických editorech by měly sloužit jen k nezbytným zákrokům, případně k doladění cíleného uměleckého záměru autora. Metody, které jsem zde uvedl, pomohou takovýto záměr realizovat. Oblíbenost netradičních fotografií je vysoká, ale stejně tak cena příslušné speciální techniky. Spousta fotografických nadšenců jistě raději zvolí cestu softwarových úprav obrazu, nežli nákup drahého příslušenství. Základem je ale stále kvalitní fotografie. I před modifikací v počítači je nutno mít dobrý snímek. Výše napsané grafické postupy poskytují velmi dobrý obrazový výstup. Ale nehledě k tomu, jak podobné jsou fotografiím pořízených skutečnou technikou, nikdy je nemohou zcela zastoupit. Faktory působící na vznik snímku v okamžiku focení jsou nahraditelné a nelze je opožděně simulovat. Kvalita kresby je také čistší, pouhé úpravy úrovní či lehká barevná korekce ji nepoškozují. Částečnou výjimkou může být Lensbaby (hlavně Lensbaby Original), jelikož nedisponuje tak kvalitní optikou a nelehce se ovládá. Autor pak musí často přikročit ke zmenšení fotografie, pro dosažení lepší kresby snímku. To ovšem nemění nic na faktu, že počítačový efekt nebude nikdy tak reálný jako „pravá“ fotografie. Když zhodnotím uvedené postupy imitace speciální fotografické techniky, pro většinu uživatelů bude výsledný efekt dostačující. Kvalita filtrů v Adobe Photoshop je na vysoké úrovni, rozostření je jemné a rozsah „zaclonění“ v programu převyšuje reálné možnosti objektivu. Značnou nevýhodou je absence difrakčních kroužků kruhového či eliptického tvaru, které by dodaly bokehu o něco skutečnější vzhled. Tento neduh se dá vyřešit pomocí DOF Pro Generatoru, který umožňuje vložení jakéhokoli tvaru clony. Celkový výstup je kvalitnější, ale časově náročnější (hlavně při velkém rozostřování) a pořízení tohoto přídavného modulu není zdarma.
35
7 Závěr Při tvorbě bakalářské práce se mi podařilo vytvořit ucelený soubor návodů pro napodobení speciální fotografické techniky v programu Adobe Photoshop CS3. Postupy jsem několikrát předělával a vylepšoval, aby poskytovaly co nejreálnější výsledky. Zjistil jsem, že i po dlouhodobé praxi s tímto programem, se stále mám co učit. Prostudoval jsem množství teoretických materiálů o fotografické technice, což mi přineslo nové znalosti z tohoto oboru a velmi mi to pomohlo při vytváření těch správných metod editace obrazu. Vyfotografoval jsem kolekci netradičních fotografií z kroměřížského prostředí, čímž se mi podařilo vybočit z masy stále se opakujících „pohlednicových“ snímků většiny současných kroměřížských autorů. Experimentoval jsem s technikou fotografování, což mě velmi bavilo, i když to bylo motoricky náročné. V některých případech jsem velmi ocenil pomocnou ruku druhé osoby. Věřím, že moje práce má kulturní i praktický přínos. Že postupy zde uvedené pomohou v realizaci uměleckých záměrů fotografických experimentátorů a doufám, že sbírka fotografií neupadne v zapomnění.
36
Použitá literatura [1]
Sudek, J.: Okno mého ateliéru. Torst, Praha 2007.
[2]
Pinďák, M.: Fototechnika. Rubico, Olomouc 2000.
[3]
Willmore, B.: Velká kniha k Adobe Photoshop CS2. Computer Press, Brno 2007.
[4]
Cheung, W.: Černobílá fotografie. Computer Press, Brno 2006.
[5]
Dolejší. T.: Co je to bokeh a jak ovlivňuje vzhled fotografií? [online]. Fotorádce.cz 2007 [cit. 2008-10-20]. Dostupné z WWW: http://www.fotoradce.cz/bokeh-ve-fotografii.php
[6]
Megapixel s.r.o.: Slovník pojmů [online]. Megapixel s.r.o. 2007 [cit. 2008-10-20]. Dostupné z WWW: http://www.megapixel.cz/slovnik
[7]
Papuánec.: Velkoformátové přístroje II – snímací technika [online]. PALADIX foto-on-line 2001 [cit. 2008-11-29]. Dostupné z WWW: http://www.x-pozice.cz/clanky/velkoformatovepristroje-ii-snimaci-technika.html
[8]
Hložánek, M.: Přístrojová technika v oftalmologii. ART et FACT, Praha 2006
[9]
Filipi, D.: Lensbaby - objektiv pro hračičky [online]. Fotografovani.cz 2007 [cit. 2008-12-01] Dostupné z WWW: http://www.fotografovani.cz/art/forec_prislus/lensbaby-lensbabiesobjektiv-p.html
[10] Libich, J.: Co musí umět každý objektiv, aby fotky stály za to. Podrobný průvodce [online]. MAFRA a.s. 2007 [cit. 2008-12-03]. Dostupné z WWW: http://technet.idnes.cz/co-musi-umet-kazdy-objektiv-aby-fotky-staly-zato-podrobny-pruvodce-11m-/tec_foto.asp?c=A071108_120848_tec_foto_jlb [11] Phin, Ch.: Fake model photography [online]. Christopher Phin 2005 [cit. 2008-08-05]. Dostupné z WWW: http://recedinghairline.co.uk/tutorials/fakemodel/index.html [12] Rosenman, R.: Depth Of Field Generator Pro [online]. Rosenman Richard 2006 [cit. 2008-08-05]. Dostupné z WWW: http://www.dofpro.com [13] Zahradnický, J.: Pohled pod poličkou – Keith Carter [online]. PALADIX foto-on-line 2003 [cit. 2008-12-05]. Dostupné z WWW: http://www.paladix.cz/clanky/pohled-pod-poklickukeith-carter.html [14] Cílek, V.: Krajina a paměť [online]. ARCHiNET 2004 [cit. 2008-12-06]. Dostupné z WWW: http://www.archinet.cz/index.php?mode=article&art=16671&sec=10019&lang=cz
37
Příloha Původní fotografie (po převodu do černobílé) a snímky upravené výše uvedenými postupy
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
