Vermikulit v zahradnictví

Vermikulit v zahradnictví Vermikulit v hydroponii Definice: Pěstování plodin bez půdy, kdy se místo půdy používají roztoky minerálních solí, které rostlina obvyklá čerpá z půdy. Většina hydroponních systémů skutečně používá anorganické substráty v kombinaci s roztokem živin. Jeden z prvních substrátů byl pravděpodobně písek společně se štěrkopískem. Vermikulit se začal používat v mnoha systémech od konce 40. let do let 60. Připojená Technická zpráva, se zabývá „vermukuloponií“. Dnes se v hydroponii používá jako anorganický substrát strusková vlna a perlit. Mnoho aplikací jako například pěstování rajčat pod sklem, komerční skleníky používá velké množství jak struskové vlny tak perlitu v balíkách. Jsou to jakoby ploché „tašky“ nebo „párky“ zabalené v plastu, které se používají společně se zasazovanou plodinou, přičemž se často využívá sazenic, které vyrostly pomocí techniky bloků, o které je zmínka v předešlé části. Do tohoto systému a skleníků se přidává tekuté hnojivo a přísun živin se kontroluje počítačem tak, aby se dosáhlo optimálních výsledků.

Technická zpráva Mandoval Limited z roku 1962 Během posledních dvou let si svět zemědělství začal stále více a více uvědomovat komerční možnosti hydroponie (pěstování s menším množstvím půdy) převážně z důvodu úspěšných pokusů v Kuvajtu. Kuvajtský projekt a další hydroponní programy po celém světě jsou úspěšné díky prvotním experimentům profesora Gericke z university University of California, který byl pravděpodobně první, který si před třiceti lety uvědomil možnosti pěstování rostlin bez půdy. Jeho publikace „The Complete Guide to Soilless Gardening“ – „Kompletní průvodce zahrádkářství s menším množstvím půdy“ je stále ještě považována za standardní práci. Americké vojenské jednotky byly první, které vyvinuly hydroponni ve velkém měřítku. Kromě malých jednotek na ostrovech v Tichém oceánu založily zemědělské družstvo s asi 80 akry u Tokia, aby mohly své vojenské síly v Japonsku zásobovat čerstvým ovocem a zeleninou. Od té doby se úspěšně zavedly tyto komerční projekty ve Spojených státech, Švédsku, Jihoafrické republice a karibském ostrově Aruba. Některé malé hydroponie se také založily ve Spojeném království pro specializované pěstování karafiátů.

Tel: +420 381 549 115 Mobil:+420 602 395535 e–mail: [email protected]

Mnohem hodnotnější vývoj provedl během posledních několika let Maxwell Bentley v Jihoafrické republice. Jeho dvě publikace "Soilless Gardening for flat and Home“ – „Zahradničení s menším množstvím půdy“ a „Growing Plants Without Soil“ – „Pěstování rostlin bez půdy“ (Bendon Books of Johasnnesburg) jsou užitečné publikace jak pro komerční tak domácí pěstitele. Prvotní hydroponní stanice jako například ty, které vyvinul pan Gericke, se skládaly z malé nádrže odolné vodě, která obsahovala roztok živin, nad kterým jsou rostliny v zavěšeném květníku s pilinami nebo podobným materiálem. Z toho se pak vyvinulo používání malých kamínků, aby se podložily kořínky rostlin a udržely se živiny. Tento vývoj logicky vedl k použití exfoliovaného vermikulitu. Vermikulit, díky své celulární struktuře, zajišťuje základní přírodní provzdušňování. Mimoto je to lehký, sterilní a chemicky netečný materiál a kvůli jeho izolačním vlastnostem efektivně chrání kořínky rostlin před extrémní teplotou. Mezi výhody hydroponních systémů, které využívají vermikulit , které předložil Dr. Bentley, se lze zmínit o těchto: K hydroponii lze použít půdu, která by byla jinak docela nevhodná pro zemědělství, například poušť, zerodované oblasti nebo dokonce i polární oblasti. Požadavky na vodu jsou pouhým zlomkem, pravděpodobně jedna dvacetina požadavků, které si klade běžné zemědělství. Ekonomika práce – tvrdí se, že dva lidé postačí na jednu nádrž s výjimkou období sklizně. Dosahují se také větší výnosy na akr než s jakoukoli jinou formou zemědělství.

Komerční hydroponické stanice se v podstatě skládají z betonové nebo azbestocementové nádrže asi 50 stop dlouhé, 4 stopy široké a 1 stopu 6 palců hluboké. Stěny nádrže jsou mírně skloněné k jedné straně a je v nich uloženo zařízení na roztok živin, které je na horním konci. V nádrži je vermikulit nebo směs vermikulitu a dalších plniv podle místních podmínek. Celý systém je chráněn proti slunci nebo větru polyetylénovými deskami nebo jemným sítem. Záhony lze úplně zakrýt sklem nebo polyetylénem jako skleník a se zahříváním nebo klimatizací lze pěstovat po celý rok. V Kuvajtu bylo zvykem dovážet čerstvé ovoce a zeleninu z Libanonu a dalších výrobních center. Vysoké náklady inspirovaly nedávné výzkumy. Pokusy provedly jak státní experimentální družstvo zemědělské divize State Experimental Farm Agricultural Division of the Public Works Department a Kuvajtská společnost Kuwait Vermiculite Company. Plocha státního zemědělského družstva je asi 4 550 čtverečních yardů a dohlíží na ni pan Subhi Attar pod vedením pana Yaha Ghannam. Společnost Kuwait Vermiculite Company má plochu asi 2 000 čtverečních yardů, která je známá pod jménem Eskimo Hydroponic Garden - Eskymácká hydroponická zahrada a založil ji pan W. Whitman z Ameriky s mnohaletou zkušeností s komerční hydroponií ve své zemi. V tomto státním družstvu je šest betonových hydroponních záhonků naplněno buď vermikulitem nebo hrubým štěrkem nebo směsí obou. Záhony se zavlažují z nádrže s vodou. Družstvo vyprodukovalo mnoho druhů květin a zeleniny včetně rajských jablíček, o kterých se říká, že jsou 13 stop vysoké.


Pokusy se prováděly v zahradě Eskimo Hydroponic Garden na více než padesáti různých květinách a zeleniny. Ukázalo se, že nejziskovější zeleninou jsou rajská jablíčka a okurky. Říká se, že výnos okurek překračuje 50 tun na akr a rajská jablíčka dosahují výnosu až 80 tun na akr. Výzkumy ukazují, že v Kuvajtu je také velmi významný trh pro řezané květiny. Otestovalo se celkem devět různých kombinací vermikulitu a štěrku nebo písku. Místní podmínky pravděpodobně ovlivní konečný výběr plniva a Bentley například navrhuje, aby se jako standardní médium pro záhony použil čistý vermikulit, který se položí na základ promytého štěrku a písku. Kromě hydroponických pokusů v nádržích nebo na záhonech se také hodnotil vliv přidávání vermikulitu do půdy venku. Neupravená místní půda má několik vlastností, které jsou nutné pro výrobu zdravých rostlinek. Neobsahuje téměř žádný vzduch a je tak nepropustná, že při zavlažování se velká část vody vypaří ještě předtím, než stačí proniknout do půdy. Přidávání vermikulitu do půdy tento stav vylepší a voda začne pronikat do půdy, přičemž do velké míry zlepší vlastnosti, které vodu zadržují, a procento vzduchu v půdě. Zavlažovat se tedy nemusí každý den ale jen každé čtyři až pět dnů. Tam, kde se musí používat poloslaná voda, znamená to, že méně zavlažování zmírní usazování solí v půdě.


Vermikulit v zahradnictví Směsi v blocích Směsi v blocích jsou vynálezem, který vznikl v důsledku stoupajícího trendu v oblasti automatizace a zvýšené efektivity na poli maloobchodního zahradnického trhu od počátku 60. let. Směsi v blocích jsou směsi vermikulitu a občas perlitu se zahradnickou rašelinou, dříve nazývané „kompostové bloky.“ Bloky jsou ve tvaru kvádru o velikosti kolem 3 až 5 cm. Výzkumy společnosti Vermiculite Products (Sales) company ve Velké Británii používaly tvar válce, kterému se říkalo „vermipots“ – vermikvětníky“. Patenty: •

British Patent No. 1,015,132 (1965)

Výtah/shrnutí Zdokonalení květníků se zeminou, kompostem nebo podobně. Používají se květníky na sazenice s kompostem, vermikulitem a jílem včetně směsi známé pod značkou „vermipeat“ – „vermirašelina. Květníky „vermipots“ jsou květníky na sazenice, v nichž je vytvarovaný kompost, který má na sobě zvláštní vnější obal z termoplastického tenkého materiálu, který se vysráží na kolmé stěny. Ty jsou z vermikulitu/rašeliny, uříznuté na délku a sazenice rostou ve volném kompostu. Tento systém je výhodný, jelikož není třeba již další květník a umělé hnojivo je namícháno s dalšími přísadami a na rozdíl od tradičních metod jílu nebo plastických květníků a volného kompostu se mnoho ušetří. Systém „vermipot“ má velké množství vermikulitu (50-70% podle objemu), který velmi dobře fungoval, ale nyní se již nepoužívá. Současné směsi v blocích obsahují kolem 15-30% vermikulitu podle objemu a jsou užitečné jak pro růst sazenic tak pro zakořenění řízků. Výhody vermikulitu: 1. 2. 3. 4. 5.

Podporuje provzdušňování. Podporuje odvod vody. Usnadňuje navlhčování bloků. Zabraňuje, aby velké výkyvy teplot poškozovaly sazenice/řízky. Vyrovnává množství živin ve směsi.

Dnes se díky využití vysoce kapacitních automatických strojů na výrobu bloků, semínek v kuličkách a zařízení na přímý výsev vyvinulo rozmnožování a růst rostlinek na vysoké úrovni. Vermikulit je pro tyto systémy velice důležitý.


Vermikulit v zahradnictví Mikro rozmnožování Je to obecný termín pro několik aplikací. a)

Zvětšování cibulí

b)

Růst „sazenic“ ze semen v patentovaných truhlíkách s kontejnery.

c)

Všechny procesy na rozmnožování regulovaném sterilním prostředí.

semen

nebo

zakořenění

řízků

v malém

Ve zvláštní části jsou informace o použití vermikulitu v a) a b). Aplikace c) je velmi obecná a vermikulit lze použít samotný nebo v kombinaci s jinými médii na výrobu požadovaného stabilního mikroklima pro růst. Sterilní exfoliovaný vermikulit je vysoce vhodné růstové médium pro tyto aplikace.


Vermikulit v zahradnictví Směsi pro květníky Exfoliovaný vermikulit se často používá do kompostu pro květníky, kde díku tomu dochází k dobrému provzdušňování a lepšímu zadržování vody. Vermikulit pracuje jako zásobník vody a usnadňuje zvlhčování. Vermikulit prodlužuje čas mezi zaléváním a díky intovýměně usnadňuje absorpci nadbytečných živin, které přes vlasové kořínky pomalu uvolňuje do rostliny. V květnících ve skleníku a závěsných košících se často používá poměr 1:1 podle objemové směsi vermikulitu a rašeliníkové rašeliny, zatímco poměr 1:3 podle objemové směsi je vhodný pro pokojové rostliny a jednoleté květiny. Vermikulit se často přidává do předem namíchaných secích nebo květníkových kompostů v poměru 20 – 25% podle objemu, aby se zušlechtily vlastnosti růstového média. Komposty s vermikulitem/rašelinou/bezjílovité se úspěšně používají u pokojových rostlin a prokázalo se, že jsou zvláště vhodné pro africké fialky, begonie, gloxínie, netýkavky a mnoho dalších rostlin, které jsou obzvláště citlivé na zalévání. Tyto směsi jsou vhodné pro všechny typy a velikosti kontejnerů se správným odvodem vody. Optimálních výsledků lze dosáhnout pravidelnou dodávkou výživy. Směs se ale nedoporučuje pro rostliny, které nesnáší vápenec jako například rododendrony, azalky atd.


Vermikulit v zahradnictví Zakořenění řízků Jde o tradiční využití vermikulitu a vermikulitu/rašeliny. Řízky z rostlin lze vysazovat přímo do vermikulitu a při zalévání ho zásobovat i živinami v tekuté formě. Je ale obvyklejší použít směsi vermikulitu/rašeliny v poměru mezi 25/75 až 50/50 vermikulitu vůči rašelině podle objemu. Růstové médium vermikulit/rašeliníková rašelina stimuluje růst kořenů a rostliny rychle zakotví a rychle přijímají živiny. Směs 50/50 je vhodná pro měkké řízky v otevřeném prostoru nebo pod plastickými kryty, ale na léto se doporučuje, aby se maximálně 25% zavlažovalo mlžným systémem. Předtím než se zasadí řízky, mělo by se růstové médium vermikulit/rašelina dobře zalít a řízky by se měly zasadit bez jakéhokoli upěchování. Tato technika je nejpřijatelnější pro druhy rostlin, které rychleji zakořeňují. Pro druhy s pomalejším zakořeňováním přidejte méně vermikulitu a více perlitu. Po zasazení řízků by se měly truhlíky nebo květníky uchovávat v teple a na světle mimo přímé slunce a dostatečně zalévat. Růstové médium vermikulit/rašelina je ideální pro zakořeňování měkkých řízků jako například Africké fialky, begónie, fuchsie, pelargónie, chryzantémy. Zakořeňování do bloků vermikulit/rašelina O tomto jsme se již zmínili v části „Vermikulit v zahradnictví – směsi v blocích. V tomto systému se automaticky vytvarované bloky vermikulitu/rašeliny o velikosti asi 50 – 60 mm ve tvaru čtverce používají k zakořeňování řízků pro pěstování k prodeji. Další systémy využívají menší čtvercové bloky o velikosti 30 – 40 mm, které lze poté zasadit do květníku nebo volného kompostu.


Vermikulit k zapouzdřování semen Tento systém se začal používat na počátku šedesátých let minulého století. Zlepšuje rychlost klíčení a usnadňuje mechanické vysazování široké škály semen. V následující části jsou užitečné základní informace o technikách vysazování semen, které se testovaly na University of Arizona v USA. Zpráva č. 69-166: Ekologické systém přesného vysazování, B.L. Harriot z University of Arizona Prezentovaná v roce 1969 na výroční schůzi American Society of Agricultural Engineers – Americká unie zemědělských inženýrů. Shrnutí: Úvodní testy Experimenty na poli byly zaměřeny na vyšetřovací metody přesného vysazování salátu a iniciovala je experimentální stanice Arizona Experiment Station v roce 1964. Během prvních třech let práce se prověřovalo přes 60 variant záhonů, systémů ošetření semen, zakrytí semen, úpravy půdy a kompostu s chlévskou mrvou. Všechny tyto aplikace v sobě zahrnovaly kombinace holých semen, semen potažených jílem, papírových pásků, umělých pásků, vermikulitových a perlitových krytů, krytů z ropného koksu, mrvy z ropného koksu a pojiv z polyvinylacetátu. Jeden z prvních závěrů odvozených z prvních experimentů byl, že nehledě na použitou techniku pro přesné vysazování salátu, je třeba mít záhon s rovnoměrněji rozloženou strukturou než je u běžně připraveného záhonu. Druhý závěr byl, že systém přesného vysazování salátu nebo další drobné zeleniny by měl splňovat tyto specifikace: 1. 2. 3. 4.

Přesná vzdálenost jednotlivých semínek v řadě. Přesná kontrola hloubky vysazování. Stejné prostředí pro klíčení. Plocha bez tvrdnoucího povrchu pro každou sazenici.

Nejstálejších výsledků klíčení a vzejití rostliny během prvotních pokusů se dosáhlo, pokud se nahá semena vysadila od sebe do hloubky 1/2´´ do rýh ve tvaru „V“ a pokryla se sypkým vermikulitem, který se stabilizoval pojivem z polyvinylacetátu. Ačkoli se s touto metodou dosáhlo výborných výsledků co do počtu, systém nebyl výhodný, jelikož semena se musela vysadit jednotlivě a kromě toho se musel použít vermikulit a spojit ho pojivem ve spreji. Systém byl drahý a objemný kvůli velkému množství vermikulitu a pojiva. Pomocí tablet z vermikulitu se výhody tohoto systému zachovaly a nevýhody eliminovaly. S nápadem zapouzdřit jednotlivá semena do vytvarovaného stlačeného vermikulitu pro přesné vysazování přišel R. E. Rothfelder ze společnosti California Zonolite Company. Ačkoli se tvarům ze stlačeného vermikulitu začalo říkat kuličky, kapsle, oplatky, atd., současný tvar a proces výroby dal tomuto výrobku název „vermiculite seed tablet“ – vermikulitové tablety se semenem.


Výroba tablet Povodní vzorec pro směs tablet stanovil 10 dílů vermikulitu (Průmyslový #4), 2 díly vody a 1 díl polyvinylacetátu podle váhy. Smíchaly se PVA a voda a poté se tato směs důkladně smísila s vermikulitem. Směs lze poté formovat do různých tvarů ve kompresní lisovací formě. Zjistilo se, kompresní poměr 4:1 je dostatečný, aby mohl vzniknout stabilizovaný tvar a semena se uvnitř tablety neporušila. Kompresní poměr 4:1 s výše uvedenou směsí vyvinul tlak o velikosti asi 100 psí na semena uvnitř stlačeného vermikulitu. S tlaky nad 125 psí se vyvinuly velmi stabilní výrobky, ale snížila se životaschopnost semen salátu uvnitř tablet. Lisovací forma se nejprve z části naplní směsí vermikulitu a semeno se umístí libovolně podle přání. Poté se dutina lisovací formy zcela vyplní a směs se stlačí. Při posledním kroku se vermikulit s tabletou semene vytlačí z dutiny lisovací formy. I když jsou tablety dost stabilizované, musí se, ihned po vytvarování, nechat uschnout, než ztvrdnou natolik, aby se s nimi mohlo manipulovat. Tablety byly z experimentálních důvodů vyrobeny pomocí jednozápustkového lisu. Komerčně by se mohly vyrábět vysokorychlostním mnohonásobným lisem, rotačním zápustkovým lisem se systémem vakuové jehly, kdy by se semena mohla vkládat jednotlivě a do správné pozice. Zařízení tohoto typu bylo vyvinuto pro farmaceutický průmysl. Konfigurace tablet První experimenty s vermikulitovými tabletami se semenem na stanici Arizona Experimental Station se provedly během jara 1966. Původní tablety měly průměr 3/8´´o délce 3/8´´ a byly ve tvaru válečků. Ačkoli původním záměrem konfigurace tablet bylo zajistit pouze přesné vysazování a vzdálenost, prvotní testy ukázaly, že lze plochu bez tvrdého povrchu lze dosáhnout tak, že se tablety vysadí na povrch půdy. To vedlo k několika pozorovacím experimentům s velikostí a tvarem tablet a orientací vysazování tablet. Testovaly se tvary válečků, kuliček a kuželek. Ačkoli by tvary kuliček vyloučily problémy s orientací u mechanických sázecích zařízeních, neměly byste pod kontrolou hloubku semene kvůli rozpínání stlačeného vermikulitu. Tablety se obvykle vysazovaly do suchého záhonu a pole se poté zavlažilo. Jelikož tablety absorbovaly vlhkost, roztáhly se na asi 150% své původní velikosti. K malé expanzi dochází v všech směrech kromě směru komprese. Neorientované kuličky se tudíž rozpínají do nahodilých směrů ,a tak nelze dodržet přesné umístění semen. Přesnou hloubku semen lze kontrolovat, jestliže se tablety orientují tak, že směr expanze je vždy stejný ve vztahu k povrchu záhonu. Prvotní experimenty ukázaly, jak je orientace tablet důležitá, a tak se následné testy již omezily jen na tvar kuželky a disku, které se dají snadno orientovat. Tablety ve tvaru komolé kuželky měly průměr 1/2´´ v základně, se sklonem 800 a byly 5/16´´ vysoké. Semeno se umístilo 1/16´´ od malého konce kuželky a ty se pak vysadily obráceným směrem, přičemž základna kuželky byla v rovině s povrchem půdy. Tudíž hloubka vysazeného semene byla 1/4´´. Když tablety ve tvaru kuželky absorbovaly vlhkost, rozpínaly se kolmo na povrch půdy. První tablety ve tvaru disku měly průměr 1/2´´ a byly 3/16 silné. Pozdější experimenty pracovaly s tabletami, které měly průměr 3/4´´ a byly 1/4´´ silné.


Výsledky experimentů Většina experimentů s tabletami se prováděla se salátem, jelikož tato plodina je v Arizoně velice důležitá a v této oblasti mají neustálé problémy s přesností vysazování. Na většině komerčních pozemcích se salátem se 85% - 97% semen množí v laboratorních podmínkách. To lze do určité míry vylepšit selekcí a ošetřením semen. Kvůli vysoké teplotě záhonů v pouštních oblastech jihozápadu lze očekávat, že vzejde pouze 40% - 50% při standardní metodě s rostlinkami vyrostlých z nahých semen. Během jara vzejde obvykle 60% - 70%. Četné experimenty ve sklenících a na poli od roku 1966 ukázaly, že významně většího počtu vzejití rostlinek lze dosáhnout, jestliže se salát pěstuje systémem vermikulitových tablet se semeny. Semena vzcházela lépe a stejnoměrněji z tablet ve tvaru disku než z tablet ve tvaru kuželky. Vypadá to, že k tomu dochází díky určitému vrstvení ve vermikulitu během lisování. Zdá se, že na růst sazenic působí méně odporu ve směru rovnoběžném s vrstvami než ve směru kolmém. Pokud je tableta ve tvaru disku, sazenice roste rovnoběžně s vrstvami. Z tohoto důvodu se experimenty po roce 1967 zaměřily na tablety ve tvaru disku. Systém sázení tablet nejen že rozmísťuje rostliny tak, aby si nevadily a aby nedocházelo k poškozování při třídění, ale také zajišťuje stejné prostředí pro klíčení a vzejití každé jednotlivé rostliny. Jestliže se tablety ještě navíc k tomu zavlažují rozstřikováním, je konečný porost a jednorázová sklizeň mnohem lepší. Zavlažování rozstřikem také zvyšuje populaci rostlinek na širokých záhonech o 50%. Experimenty se salátem na širokých záhonech od tablety až po vzrůst byly zahájeny na stanici Arizona Experimental Station v roce 1967. Informace o konečném porostu, jednotnosti a jednorázové sklizní jsou v tabulce 2, která obsahuje tři vysazovací doby. Kapacitu tohoto systému si lze snadněji představit, když si uvědomíme, že dokonce i s relativně chudým porostem a jednotností byl výnos nad komerční průměry a s dobrým porostem a jednotností byl výnos více než dvakrát takový jako komerční průměry. Shrnutí výsledků Vzejití rostlinek salátu z vermikulitových tablet Termín vysazení 1966 – jaro 1966 – podzim 1966 – podzim 1967 – jaro 1967 – jaro 1967 – podzim 1967 – podzim 1968 – podzim 1969 – jaro 1969 – jaro

Konfigurace tablety 3 /8 x 3/8 váleček 1 /2 x 5/16 kužel 1 /2 x 3/16 disk 1 /2 x 3/16 disk 1 /2 x 5/16 kužel 1 /2 x 3/16 disk 1 /2 x 3/16 disk 3 /4 x 1/4 disk 1 /2 x 3/16 disk 3 /4 x 1/4 disk

Typ zavlažování do brázdy do brázdy do brázdy do brázdy do brázdy do brázdy skrápěním skrápěním skrápěním skrápěním


Vzejití (%) 80 55 60 92 89 59 83 73 89 95

Další reference týkající se zapouzdřování semen Odkazy na literaturu 13/36: Vzejití semen ze zapouzdřených a potažených semen salátu Zemědělství v Kalifornii 1970, červen, svazek 24(7) strany 10-12 Shrnutí tohoto článku. Bylo vyzkoušeno několik potahů. a. b. c.

Semena zapouzdřená v lisovaných tabletách z vermikulitu Semena potažená jílem Semena nepotažená

Všeobecný závěr tohoto článku zní, že vermikulitové tablety zpomalovaly vzejití sazenic a jejich byl vývoj byl slabý a opožděný. Orientace tabletek měla významný vliv na růst sazenic. Poznámky z jiných zdrojů 1.

Germains, (GB) Ltd, Wisbech, Anglie

Tato společnost experimentovala se strukturou vermikulitu při potahování tablet, ale zjistila, že materiál 250 + Mikron je neuspokojivý. Je možné, že jemnější materiál bude vhodnější. Poznámka ze souboru ze roku 1974. 2.

Státní výzkumná stanice pro zeleninu National Vegetable Research Station, Warwick, England

Experimenty s vermikulitem, které se týkaly zapouzdřování semen, nebyly úspěšné. Měly ale úspěch s kapalinovým vrtáním, kdy se alginát s vodou společně se semenem sází do předem připraveného otvoru v půdě. Poznámka v souboru z roku 1974. Příklady patentů Britské patenty Číslo 1,313,234: Potahování semen pomocí vermikulitu a syntetického polymeru. Číslo 1,313,234: Potahování semen společně s vnitřním potahováním porézních částeček (obzvláště vermikulitu) a vnějším potahováním stejných porézních částeček a organických pojiv.


Americké patenty Číslo 3,555,730: Kapsle se semeny a metoda výroby, 1971. F.M.C. Corporation California USA. Využívá slisované směsi vermikulitu a pojiv se semeny vysazenými do vroubkovaných kapes. Číslo 3,690,034: Ekologické semenné buňky, 1972 APTEK Industries, New York, USA. Semena jsou uložena v měkké vrstvě s vermikulitem a organickými pojivy. Kanadské patenty Číslo 844.830, 1970 (a americký patent číslo 3,316,676 1967) Kanadský patent je v podstatě stejný jako americký patent, ale týká se klíčení semen kde je semínko, vermikulit a umělé hnojivo v polyethylenoxidové fólii, která praskne, jakmile se dostane do kontaktu s vodou.


Vermikulit v zahradnictví Klíčení semen Exfoliovaný vermikulit se často používá při klíčení semen. Díky jeho možnosti pojmout vodu a poskytnout dostatek vzduchu je vermikulit vhodným médiem pro přímý kontakt se semeny. Pokud se vermikulit používá samostatně, musí se sazenice zásobovat slabým roztokem hnojiva, hned jak se objeví první lístky. Velká semena se smíchají s vlhkým vermikulitem a uzavřou do malého polyethylenového sáčku a nechají se v teplém prostředí, dokud nezačnou klíčit. Sazenice se pak mohou vysázet po jedné do malých květníků nebo truhlíků s vhodnou zeminou. Vypěstované sazenice se pak jednoduše vyjmou, aniž by se poškodila křehká síť kořenů. Přesadí se i s přichycenými částečkami vermikulitu na kořenech, takže dochází k minimálnímu porušení kořenů. Směsi vermikulitu a rašeliny pro klíčení semen mají obvykle velký obsah vermikulitu, který zajišťuje dobré provzdušnění a přísun vody. Poměr je obvykle 50/50, ale může být až 75/25 podle objemu. Doporučuje se do těchto směsí přidávat kombinovaná hnojiva. Pokud se ke klíčení semen používají směsi vermikulitu a rašeliny v truhlíkách, měly by se truhlíky naplnit vlhkou směsí přesně pod jejich okraj. Semena by se měla vysévat řídce, pravidelně a střední a velká semena by se měla pokrýt čistým vermikulitem anebo dalším množstvím směsi vermikulitu a rašeliny. Malá semena se nemusejí zakrývat. Semena zalévejte rozprašovací násadkou na hadici a zakryjte je, aby se udržovala stálá teplota až do vzklíčení. Až semena vyklíčí, měl by se truhlík přemístit na plné světlo, ale ne na přímé slunce. Je třeba pravidelně zalévat. Vermikulit a směsi vermikulitu a rašeliny podporují rychlý růst sazenic po jejich vzklíčení a při vypichování a vysazování do květníků si nevyžadují takovou kontrolu. Vermikulit se také může použít na venkovní záhony a semena budou lépe vzcházet a záhon bude stále prodyšný. Viz také informace o směsích vermikulitu a rašeliny v blocích. Následující článek z London Gardeners Chronicle, Londýn z 26. července 1967 se zabývá využitím kompostu z vermikulitu a rašeliny pro semena. Klíčení gesneriad – tropická bylina s jednosouměrnými květy Russell. C. Mott* pojednává o lehké rašelinové směsi Peat-lite a fluorescenčních světlech při klíčení semen gesneriad. Cornell. Lehká rašelinová směs Peat-lite A vznikla při experimentech se směsí bez zeminy, které se prováděly po dobu čtyř let na Oddělení pěstování okrasných rostlin a ornamentálního zahradnictví a zeleniny na universitě Cornell. Směs A pro výsev semen se testovala v tropických sklenících a z několika možných kombinací směsí se osvědčila jako skvělá směs pro klíčení semen rodu Gesneriaceae.


Složky této směsi byly vybrány, protože jsou snadno k dispozici, jejich složení je jednotné, a mají jisté fyzikální a chemické vlastnosti, které jsou důležité pro růst rostlin. Německý nebo kanadský rašeliník je vhodnější než domácí. (Jiný rašeliník by se neměl používat.) Domácí rašeliník často obsahuje velká množství živin a dalších látek v neznámém množství a je obvykle až moc zetlelý na to, aby měl patřičné strukturální a odvodňovací vlastnosti. Vermikulit je slídnatý materiál, který byl zahřán na 1 400 °F. Musí se použít zahradnický druh vermikulitu – ne izolační materiál. Vermikulit má poměrně vysokou kapacitu výměny kationů, což znamená, že může přechovávat a uvolňovat živiny. Živiny a voda jsou přechovávány v talířovitých strukturách částic. Vermikulit má také dobré pufrační vlastnosti, které zabraňují rychlé změně pH. Tento materiál také obsahuje jisté množství draslíku a hořčíku, které je pak k dispozici rostlinám při jejich růstu. Vermikulit také obsahuje malé množství vápníku. Směs Cornell Peat-lite A, která se doporučuje jako hmota na klíčení semen, by měla být namíchána takto: Roztrhaný německý nebo kanadský rašeliník: Vermikulit: Dusičnan amonný 20% práškový super-fosfát Vápenec, nejlépe dolomitový

½ bušlu ½ bušlu ¾ unce 1½ unce 3¾ unce

Přísady důkladně smíchejte a poté postříkejte vodou z konvice. Přidejte dostatek vody, aby směs neprášila. Dále směs promíchávejte, dokud nebude rovnoměrně vlhká. Aby směs byla čistá, doporučuje se ji zpracovávat na čistém povrchu, protože přísady jsou sterilní a skladované v polyetylénových sáčcích. Použijte umyté a sterilizované květníky o velikosti přibližně 3 palců. Během zkušebních období ve sklenících se na směsi v plastikových květnících objevily řasy, což se při pokusech ukázalo jako škodlivé. Pro usnadnění setí těch nejjemnějších semínek složte podélně karton papíru o velikosti 3 krát 5 palců a na povrch kompostu zasejte řídce semena. Povrch kompostu ještě předtím, než začnete sít, zpevněte. Jemná semínka nepřikrývejte. Překryjte květináč se semínky malým polyetylénovým sáčkem. Umístěte květináč do nádoby s čistou vodou, čímž zajistíte zvlhčování směsi spodním zaléváním. Poté květináč vyndejte a postavte do pokoje o teplotě 65°F – 75°F asi 6 – 8 palců od fluorescenční trubice. Dávejte dobrý pozor, aby hmota během klíčení nevyschla. Toto kritické období se často přehlíží a špatná semínka jsou pak omluvou pro uschlá embrya. Po naklíčení semínek, nechte sazenice růst přikryté polyetylénovým sáčkem, dokud se neobjeví první pravé lístky. Až vyroste druhá sada lístků, přesaďte sazenice do jednotlivých květníků. Fluorescenční světla jsou prospěšná během zimního období, kdy je méně světla a dny jsou krátké. Během růstu sazenic se doporučuje 16-ti hodinové osvícení. Světla se ovládají levnými píchacími hodinami. Kombinace chladných a teplých bílých fluorescenčních trubic umístěných 6 – 8 palců nad květináči se ukázala jako velmi dobrá. Nicméně zimní měsíce nejsou nejlepším obdobím pro klíčení semínek.


Na závěr doporučené podmínky pro úspěšné klíčení semínek a jejich růst. 1. 2. 3. 4. 5.

Směs Cornell Peat-lite A pro výsev semen. Polyetylénový sáček pro zachování vlhkosti. Teplota 65°F – 75°F. 16-ti hodinový den. Umístění květináčů se sazenicemi 6 – 8 palců od zdroje světla.

*Russell C. Mott. Výzkumný pracovník, Oddělení pěstování okrasných rostlin a ornamentálního zahradnictví, Cornell University, Ithaca, New York. Reprodukováno zásluhou „The Gloxinian“ Vydání 17. č. 1.


Vermikulit v zahradnictví Směsi pro sazenice ve tvaru klínu Toto je moderní metoda v klíčení sazenic a mikro rozmnožování. Neustálá snaha stále zvyšovat efektivitu zahrádkářského trhu přinesla nové výrobky – jedním z nich jsou směsi ve tvaru klínu se sazenicemi. Jde o vytvarované umělé truhlíky o velikosti 50 cm x 30 cm, ve kterých je uloženo 200 – 300 pyramidovitých důlků se základnou o velikosti 11/2 – 2 cm ve tvaru čtverce, které se snižují směrem dolů, kde je otvor pro odvod vody. Tyto truhlíky se automaticky zčásti naplní jemně prosátou směsí rašeliny s vermikulitem (obvykle směs 50/50 podle objemu). Truhlík je patentovaný a velmi často se označuje jako systém „výroby sazenic“ v truhlíkách s mnoha přihrádkami. Po vysetí se truhlík pokryje vrstvou vermikulitu třídy střední. Oseté truhlíky (jedno semeno na jednu přihrádku) se uloží na světlo a do výšky stolu do skleníku, kde se přísně sleduje teplota, vlhkost, zavlažování a hnojení. Systém je vhodný pro všechny typy mechanizace a pro větší školky, celý proces mísení média, plnění truhlíků, setí, zakrytí, prvotní zavlažování. Dokonce i skládání truhlíků na palety pro transport do skleníků je plně automatické. Sazenice, které rostou touto metodou, jsou velmi silné a nesmírně vhodné pro mechanizovaný systém vysazování ven. Tento typ procesu se někdy označuje jako „wedge mix“ – „směs v klínku“ kvůli zúžené stavbě buňky a také jako metoda vermikulitových „plugs“ – „klínků, kuželek, válečků“ díky sazenicím, které se v nich vysazují ven.


Vermikulit v zahradnictví Secí komposty Exfoliovaný vermikulit v kompostech podporuje rychlejší klíčení, zlepšuje růst sazenic a nevyžaduje tolik kontroly, když se rostliny vypichuje nebo sází do květníků. Semínka by se měla vysévat na dobře zalitou a odvodněnou směs stejných dílů vermikulitu a rašeliníkové rašeliny v poměru 1:1 podle objemového poměru mísení. Vermikulit se běžně přidává do hotových namíchaných kompostů určených pro květníky v poměru 1:2. Podíl vermikulitu lze zvýšit, když se vysévají větší semena s pomalejším klíčením. Semena by se měla vysévat řídce a rovnoměrně a ne příliš hluboko. Měla by se lehce přikrýt mírně vlhkým vermikulitem. Vždy by se měl dodržovat postup na letáčku o klíčení. Sazenice se lehce vyjímají z vermikulitovo rašelinového kompostu a nedochází k poškození jemných kořínků. Přemísťovat by se měly s maximální opatrností. Vysévání semen ven Když se sází semena do těžké půdy nebo do náročných venkovních podmínek, lze klíčení značně zlepšit, jestliže se vrstva vermikulitu/směsi vermikulitu/rašeliny rovnoměrně nasype na dno secího řádku ještě před setím. Vysejte semínka a pokryjte je buď vermikulitem nebo směsí vermikulitu/rašeliny. Vermikulit snižuje vytváření krusty na povrchu a udusávání půdy, jelikož na semínka se přímo nedává žádná půda. Klíčení se urychluje a je možné sázet hlouběji. Tato technika se používala pro plodiny jako například karotka, celer, brokolice, salát a květiny.


Vermikulit v zahradnictví Zvětšování cibulí Jde o úplně nový vývoj v zahradnictví, kde proces tradičně pěstovaných cibulí byl pomalý a k vypěstování cibulí k prodeji na trhu by bylo třeba tak rok nebo dva. Pomocí metody zvětšování se malé „odřezky“ z cibule transplantují do pytlů s vermikulitem, kde se musí udržovat v teple, dokud se nevytvoří cibule nová. Sterilní vermikulit, který zadržuje vlhkost a má izolační vlastnosti, je tudíž ideálním médiem. Tento proces nyní v pečlivě kontrolovaném prostředí používají pěstitelé pro rychlé znásobení zásob. Cibule se hlavně používají pro rychlou produkci kopií nově vypěstovaných druhů cibulí určených pro rozmnožování spíše než pro prodej cibule určené do maloobchodu.

.


Použití vermikulitu jako nosiče pro pesticidy Použití exfoliovaného vermikulitu jako nosiče nebo činidla bytnění se vyvinula v USA na konci 40. let minulého století. Mezi typické pesticidy patří insekticidy, herbicidy, desinfekční prostředky a nemacotidy, které se dávkují v množství několika kilogramů na akr. Aktivní přísady pesticidů jsou vysoce koncentrované a je velmi těžké určit přesné dávkování na plochu. Exfoliovaný vermikulit slouží jako vhodný nosič a činidlo bytnění pro takové pesticidy a tudíž ho mohou snadno používat i běžní uživatelé, kteří nejsou až takovými odborníky, jako například menší družstva a uživatelé v domácnosti. Hotový výrobek je obvykle ve formě suchého granulátu, který se jednoduše nasype na celou plochu a tím se pod kontrolou uvolňují aktivní přísady. Společnost W.R. Grace vyrábí specifickou třídu zpracovaného vermikulitu, který lze aplikovat jako zemědělský chemický nosič. Obchodní značka tohoto výrobku je „VERXITE“. Společnost M.S. Koos and Son z Wisconsinu v USA vyrábí širokou škálu zemědělských směsí včetně produktů na péči o trávník, které v sobě obsahují pesticidy. Příklady (používá se od roku 1960) Hubič hmyzu v trávnících Ničí mravence, housenky snovačů v drnech, blechy písečné, housenky můr, vojnice, škvory, krtonožky obecné, komáry v trávě, brouky. Aktivní složky: Technický chlordan (Ekvivalent 2,76% oktochloro – 4,7 metano –tetrahydroindan a 1,84% příbuzných sloučenin)

4,6%

Inertní složky:

95,40%

Hubič pampelišek Aktivní přísady Soli alkanolaminu (skupiny etanolu a izopropanolu) 2, 4 kyselina dichlorfenoxyoctová, minimálně 2,48% ekvivalentu 1,5% 2, 4 kyselina dichlorfenoxyoctová Hubič trávy rosičky Aktivní složky: Di-Sodium Methyl Arsenate Hexahydrate Inertní složky:


minimálně 2,5% 97,5%

Ochrana před trávou rosička Dimethyl Ester kyseliny tetrachlortereftalové (Dasthal) Inertní složky:

5,75% 94,25%

Mezi inertní složky patří vermikulit, obvykle jemně namletý. Společnost N.S.Koos používala ve svých formulacích velké množství vermikulitu PMC. Další příklady: Složení přípravku na hubení komárů Asociace Vermiculite Association vydala v roce 1967 toto složení: Základní složení pro dávku 1000 liber 265 liber vermikulitu 360 liber směsi Triton 290 liber uhličitanu vápenatého 85 liber Pařížské zeleně

Prvotřídní vermikulit PMC se proseje přes síto 10, aby se odstranily všechny větší částečky. Olej Triton Oil je z 97% procent emulgovatelný olej a ze 3% je to Triton N-101 podle objemu. Pařížská zeleň je 90% silný. Uhličitan vápenatý je mramorový prach prosátý přes síto 200.

Postup 1.

Dejte požadované množství vermikulitu do rotačního bubnu a jak se bude buben točit, přidávejte k vermikulitu směs Triton-Oil. Přebytek z čerpadla nasměrujte zpět do směsi, aby se olej a triton neoddělovaly.

2.

Přidejte mramorový prach a dobře promíchejte.

3.

Přidejte správné množství Pařížské zeleně.

4.

Mixujte, dokud nebude směs stejnobarevná. (asi 8 – 10 minut).

Všechny složky se musí přidávat do rotujícího bubnu. Namíchat jednu dávku trvá asi 40 minut. Vyrobí se něco málo přes 71/2% silný prostředek. Ten se přidával do larvicidních testů proti Aedes Taeniorhynchus při dávkování 15 liber na akr. Výborných výsledků dosáhla FLORIDA BOARD OF HEALTH, BUREAU OF ETOMOLOGY1 - pan J. A. Mulrennan, ředitel, ve spolupráci s doktorem A. J. Rogers, ředitel výzkumné laboratoře West Florida Arthropod Research Laboratory, Panama City na Floridě. Výše uvedené zdroje publikovaly specifikace olejů, emulgátoru, mramorového prachu a Pařížské zeleni v Oběžníku číslo 3 ze 7. října 1959. Odkazy na literaturu 13/35 Věda o plevelu, svazek 19, vydání 1, leden 1971, strany 79-81 1

Rada Floridy pro otázky zdravotnictví – kancelář entomologie


Aktivovaná uhlíkovo-vermikulitová směs na zvyšování selektivity herbicidů Výtah V tomto článku se směs aktivovaného uhlíku a vermikulitu použila ke zvýšení snášenlivosti okurek a rajských jablíček na herbicid „SIMAZINE“. Okurky se při pokusech zasadily přímo do skleníku a rajčata do skleníku a na pole. Snášenlivost okurek na DCPA a NITRALIN se zvýšila v pokusech na poli. Patenty V našich souborech jsme našli tyto výtahy: Americký patent US patent 2,419,073: Metoda regulace parazitů v půdě O. H. Hammer (Dow Chemical Co., Midland, Mich.) 4-15-47 Směs pro sterilizaci půdy sousedících rostlin se skládá ze směsi exfoliovaného vermikulitu a ethylenchloridu nebo jiných těkavých kapalinových halonuhlovodíků. Chem. výtah, svazek 41, číslo 14, červenec 20, 1947, Sbírka 4610b Anglický patent UK Patent 1,002,977: Granulované pesticidové směsi Granulované pesticidové směsi jsou náhražkami, bez prachu a volně proudící, které se skládají z absorbovaného křemičitého nosiče, například částeček expandovaného vermikulitu nebo perlitu, kde každá částečka má průměr nejméně 150 mikronů, do které se vstřebal pesticid, který lze buď rozpustit v kapalinovém pojivu a pokud je to nutné, v povrchově aktivním činidlu jako například sulfonát alkylbenzenu, anebo s nimi může emulgovat. Zmíněné pesticidy obsahují bandan, chlordan, 1-n-butyl-3-[3,4/dichlorfenyl]-1-methylurea.2-methoxy-3,6-kyselina dichlorbenzoová, pentachlorfenol, atd. Například 6 liber technického acetátu fenylrtuťnatého se přidá do 73 liber polyetylén glykolu-600 při 800C. Po ochlazení na 500C se vše nastříká na 450 liber expandovaného vermikulitu prosátého přes síto 60 a směs se míchá 5 minut. Tato směs účinně reguluje růst trávy rosička po jejím vyhubení. 19.11.62 Scott & Sons Co., O.M.


Obecné shrnutí výzkumné práce zemědělské fakulty The Scottish Agricultural College (S.A.C.) pro společnost Mandoval Limited ohledně použití vermikulitu v zahradnických růstových médiích, které neobsahují rašelinu Toto shrnutí připravilo technické centrum Mandoval Limited Technical Centre z výzkumných návrhů a konečné zprávy, kterou vypracoval doktor Chris Smith z centra pro zahradnické substráty Horticultural Substrate Centre při zemědělské fakultě the Scottish Agricultural College (S.A.C.) Auchincruive AYR KA6 5HW. Úvod k S.A.C. S.A.C. byla založena v roce 1990, ale její počátek se datuje k přelomu století, kdy byly založeny tři oblastní zemědělské fakulty v Aberdeenu, Edinburghu a Auchincruivu. V současné době je S.A.C. velká, moderní organizace, která zaměstnává přes 1300 osob, které pracují ve třech hlavních studijních centrech, 25 poradních úřadech, 8 veterinárních centrech a 7 zemědělských družstvech. S.A.C. poskytuje vzdělání a školení, speciální výzkum a vývoj, odborné poradenství a konzultační služby v mnoha oborech. Kopii původní zprávy můžete získat z:

Palabora Europe Ltd. Vermiculite Sales Department 1A Guildford Business Park, Guildford, Surrey GU2 8XG England

Tel.: ++ 01483 242100 Fax: ++ 01483 242101


Vznik Vermikulit a směsi do květníků Od konce 60. let minulého století, kdy se začaly používat rašelinové směsi do květníků, stal se vermikulit jejich běžnou součástí. Prvotní vývoj, například směsi z lehké rašeliny vyrobené universitou Cornell University, USA, a okamžité používání těchto směsí po celém světě způsobilo, že se vermikulit stal základní složkou rašelinových směsí. Rašelina – dominantní substrát Rašelina je stále ideálním substrátem pro směsi do květníků další růstová média díky svým vlastnostem. Za posledních 25 let se rašelinové směsi do květníků staly standardem pro téměř všechny zahradnické plodiny, počínaje rajskými jablíčky ze skleníku a rostlin na záhonech a konče okrasnými stromy a keři. Rašelina zůstává nejběžnějším substrátem, který se používá jako složka do všech zahradnických růstových médií. Nedávno ale se ale dominantní postavení rašeliny otřáslo z několika důvodů: Dostupnost a kvalita rašeliny V některých zemích jako například v USA a Austrálii mohou být místní zásoby a kvalita rašeliny nespolehlivé, a proto začali pěstitelé v některých oblastech a sektorech používat alternativní substráty – hlavně založené na kompostovaných organických odpadech jako například kůry ze stromů, piliny a zetlelé listí. Při hledání konkrétně v Kanadě a severní Evropě (Skandinávie a bývalý Sovětský svaz), se muselo zahradnictví vyrovnat se změnami v kvalitě rašeliny. Ekologické obavy Zachování mokřin – Rašelina si ve svých přirozených podmínkách uchovává přirozené prostředí mokřiny, které je jedinečné a má významnou hodnotu z hlediska zachování. Ekologické skupiny v mnoha evropských státech nyní vedou kampaň proti těžení v rašeliništích za účelem zahradnictví, aby se uchovaly ztrácející se zdroje. Například ve Velké Británii, Německu a Švýcarsku je na zahradnictví vyvíjen tlak, aby se vyvinuly a používaly alternativy rašeliny jako substrátu a růstového média. Znečištění – Zahradnické podniky velmi hojně používají umělá hnojiva a chemikálie na ochranu plodin. V mnoha zemích si legislativa týkající se ekologie vynucuje, aby pěstitelé vyvinuli techniky, které budou ekologicky šetrné. Zkoumání zahradnického růstového média bez obsahu rašeliny Nyní se vyvíjejí různé alternativy rašeliny pro účely růstu v zahradnictví. Ačkoli mnoho jich již bylo uvedeno na trh jako amatérské výrobky, několik se jich podařilo prodat profesionálním pěstitelům. To je jistá známka toho, že výrobci stále cítí, že výrobky postrádají stálost a kvalitu. Kokosové vlákno (dřeň kokosového vlákna), dřevní vlákno a kůra jsou substráty, které pravděpodobně zaznamenají úspěch na základě současných výsledků. Mají ale také nedostatky, které jejich využití omezují. • • •

Hrubá textura (vysoké AFP) Živiny se snadno vymývají (slabá ochrana živin) Rychle vysychají (malé zadržování vody).


Je pravděpodobné, že vermikulit by mohl vylepšit chování těchto substrátů. Obzvláště jemnější třídy vermikulitu by mohly vylepšit retenci jak vody tak živin. Zahradnictví není povšechně informováno o široké škále využití vermikulitu. Pokud by se využily různé třídy, řada věcí by se dala vylepšit, zejména by se mohly vylepšit fyzikální vlastnosti směsí (tj. provzdušňování a retence vody). Postupy Po dobu 6 měsíců se hodnotila růstová média s vermikulitem na polovytrvalých jednoletých rostlinách. Tyto rostliny jsou vhodné pro podzimní výsev a mají krátké produkční období (3 – 5 měsíců), čímž umožňují relativně rychlé hodnocení funkčnosti vermikulitu. Selekce vhodných substrátů/směsí vermikulitu Pro tuto studii se vybraly tři substráty bez rašeliny: kokosové vlákno (dužina z kokosových vláken), kompostované dřevní vlákno a jemná odleželá kůra z borovice. Všechny tři materiály jsme získali od předních výrobců růstových médií ve Velké Británii, které je nyní používají ve svých výrobcích nebo je zkoumají z důvodů výrobních linek, které se chystají vybudovat. Materiály mají neutrální až mírně kyselé pH, s výjimkou draslíku, nízkou úroveň vodou extrahovatelných živin. Kokosové vlákno má dobré fyzikální vlastnosti s vysokou kapacitou pro zadržování vody (WHC) a adekvátní porositu (AFP) pro pokojové rostliny. Dřevní vlákno má adekvátní fyzikální vlastnosti - jeho WHC a AFP jsou mírně nižší než optimální hodnoty. Jemná kůra je mnohem hrubší a má relativně nízké WHC a pokud by se neupravila, rostliny by vyžadovaly častější zalévání než u předchozích dvou substrátů. Z každého substrátu se připravilo pět nebo šest směsí s různými třídami vermikulitu a stanovily se fyzikální vlastnosti směsi. Vybraly se třídy vermikulitu, které by nejlépe zlepšovaly nedostatky v charakteristikách každého substrátu, a vytvořily se směsi v poměru až 50% podle objemu. Vlivy přidávání vermikulitu na fyzikální vlastnosti třech pokusných substrátů Tabulka 1 – Kokosové vlákno Třídy vermikulitu 100% kokosové vlákno Střední Jemné Prvotřídní Mikron Střední Prvotřídní

Přídavek (% objemu) 25 25 25 25 50 50

Kapacita zadržování vody (%) 80,0 75,3 77,8 78,8 79,3 67,8 72,5


Porosita vyplněná vzduchem (%) 11,8 10,5 10,1 9,4 7,4 13,4 8,2

Tabulka 2 – Dřevní vlákno Třídy vermikulitu 100% dřevní vlákno Střední Jemné Prvotřídní Mikron Střední Prvotřídní

Přídavek (% objemu) 25 25 25 25 50 50

Kapacita zadržování vody (%) 73,6 70,9 72,4 74,4 76,1 61,9 70,3

Porosita vyplněná vzduchem (%) 9,2 11,1 10,0 9,0 6,3 14,6 9,0

Kapacita zadržování vody (%) 59,0 61,0 61,5 61,5 63,3 65,6

Porosita vyplněná vzduchem (%) 15,4 11,9 11,7 13,8 13,3 9,4

Tabulka 3 – Jemná kůra Třídy vermikulitu 100% jemné kůra Jemné Prvotřídní Jemné Prvotřídní Mikron

Přídavek (% objemu) 25 25 50 50 50

Shrnutí výsledků Přidávání vermikulitu ve většině případech významně zvýšilo kapacitu zadržování vody (WHC) dřevního vlákna a jemné kůry, ale ve většině případech snížilo WHC kokosového vlákna. Ve všech případech se ukázalo, že čím jemnější vermikulit, tím efektivněji zadržoval vodu v substrátu. V téměř všech případech snížilo přidání vermikulitu porositu naplněnou vzduchem (AFP). Opět platilo, že čím jemnější vermikulit, tím zřetelnější byl vliv vermikulitu. Přidávání umělých hnojiv do testovacích směsí Než se do směsi přidal vápenec a umělé hnojivo, analyzovalo se devět testovacích směsí na obsah živin rostlin. Posuzoval se také celkový obsah užitných kationů. Přidávání vermikulitu mělo malý vliv na pH kokosového vlákna, ale mírně se zvýšilo pH dřevního vlákna a jemné kůry. Slanost a úroveň vodou extrahovatelného draslíku všech tří substrátů se mírně snížily vlivem přidání vermikulitu. V porovnání s rašelinou obsahují všechny tři substráty bez rašeliny významné množství užitečných kationů. Kokosové vlákno obsahuje jak pozoruhodné množství draslíku – živiny rostliny, tak nějaký sodík. Obsah sodíku je nepříznivý, protože to není živina pro rostlinu. Avšak jeho přítomnost přispívá k celkové slanosti směsi, tudíž již není nutné přidávat další umělé živiny. Tak jako kokosové vlákno, tak dřevní vlákno i kůra obsahují pozoruhodné množství draslíku, ale mají malé množství sodíku, které je podobné rašelině. Dřevní vlákno obsahuje malé množství hořčíku, naopak kůra ho má více než rašelina nebo kokosové vlákno. Jak se předpokládalo, přidávání vermikulitu do substrátů bez rašeliny zvyšuje obsah užitného hořčíku.


Pro každou směs substrátu se vypočetlo, kolik se musí přidat základních umělých hnojiv, aby se zajistila téměř stejná úroveň extrahovatelných živin v každém růstovém médiu použitém při pokusech. Je pozoruhodné, že úroveň extrahovatelného dusíku a fosforu byla nižší u jemné kůry než u kokosového nebo dřevního vlákna nehledě na přítomnost vermikulitu ve směsi. Jak se očekávalo, úroveň extrahovatelného hořčíku je vyšší ve směsích s vermikulitem díky výměně hořčíku vermikulitu za jiné přidávané kationy. Růstové pokusy a.

Druhy testů

K pokusům se vybraly popelky, prvosenky a macešky jako druhy, které vyrůstají pod ochranou podzimu. Popelky se pěstovaly v květníku jako obvykle. Macešky a prvosenky se běžně pěstují v chladných sklenících na konci podzimu/na začátku zimy, aby se mohly použít na jaře k výsadbě na záhony. Ale v těchto pokusech jsme pěstovaly rostliny rychleji ve vyhřívaných sklenících, aby se urychlilo hodnocení chování testovacího růstového média. b.

Informace o pěstování

Mladé rostlinky pěstované v malých rašelinových válečcích se zasadily do testovacího média do květníků o velikosti 1 litr. Rostlinky se pěstovaly na pletivu na teráskách ve skleníku, kde se udržovala minimální teplota 150C a ventilační průduchy byly nastaveny tak, aby uvnitř byla maximální teplota pod 250C. Růst se nijak chemicky nereguloval. Po osmi týdnech se hodnotily macešky. Potom se seřízly na 1 cm nad úroveň substrátu. Množství opět vyrostlých rostlinek se poté hodnotilo po dalších 10 týdnech. Pokusy s popelkami skončily po 12 týdnech a s petrklíči po 18 týdnech. c.

Zalévání a vyživování

Rostlinky se jednou denně zalévaly nebo dostávaly tekuté hnojivo podle potřeby. Pečlivě se kontrolovalo, aby rostlinky nebyly přelité, tj. aby docházelo k minimálnímu odvodu a tudíž odluhování. Rostlinky se zalévaly prvních deset dnů po vysazení do květníku a poté dostávaly tekuté hnojivo. Hnojivo: Popelky: 150 mg/1 N, 60 mg/1 P2O5, 200 mg/1 K2O Macešky a prvosenky: 100 mg/1 N, 40 mg/1 P2O5, 135 mg/1 K2O d.

Experimentální design

Každý testovací druh se testoval odděleně: Deset stejných květníků na testovací směs se náhodně uspořádalo (10 x 10). Celkem tedy 100 květníků. e.

Hodnocení rostlin

Rostliny se hodnotily jak subjektivním posuzováním vlastností rostliny tak stanovením konečného výnosu na konci každého pokusu.


Po čtyřech týdnech se hodnotila velikost rostliny systémem buď 1 (nejmenší rostlina) ku 3 (největší rostlina) nebo 1 ku 5 podle množství odchylek ve velikosti rostliny. Při každé příležitosti se rostliny třídily tak, že se vybíraly zástupci každé skupiny (tři nebo pět rostlin) a ty se použily jako kontrolní zástupci, na základě kterých se pokus hodnotil. Po osmi týdnech se hodnotily rostliny macešky a prvosenky stejným způsobem. U popelek byly rozdíly nejen ve velikosti rostlin, ale také ve velikosti a barvě listů. Všechny tři parametry se hodnotily podobně jako výše uvedená technika. Po dvanácti týdnech se prvosenky hodnotily znovu a stejně. Popelky dozrály a hodnotila se velikost rostliny, velikost listu a barva listoví. Rostliny se sklidily a změřil se výnos v čerstvém a suchém stavu. Po osmnácti měsících se provádělo závěrečné hodnocení macešky (výnos v čerstvém a suchém stavu) a prvosenky (velikost rostliny a výnos v čerstvém a suchém stavu). Závěr Přidávání vermikulitu do všech třech substrátů bez rašeliny významným způsobem nezlepšilo chování substrátů ve většině případech. U macešek se významně vylepšil růst rostlin během prvních osmi týdnů pokusu, když se do jemné kůry přidával prvotřídní vermikulit nebo vermikulit mikron. Tak to pokračovalo až do konce pokusu. Podobný vývoj se ukázal u popelek a prvosenek v prvních osmi týdnech růstu. Jelikož se tento vliv nedá vysvětlit, že by byl způsoben živinami, je možné, že k tomu došlo díky zvýšené kapacitě zadržet vodu ve směsi s kůrou s přídavkem vermikulitu. U popelek a macešek se přidáním vermikulitu vylepšilo chování kokosového vlákna. U směsí s kokosovým vláknem došlo k zanedbatelnému vlivu na fyzikální vlastnosti (AFP nebo WHC) v důsledku přidávání vermikulitu a tím pádem nejsou jasné pravděpodobné důvody pro tento vývoj. Pouze v jediném případě se projevil jasný vliv vermikulitu, kdy došlo ke zhoršení chování substrátu – když se 25% médium přidalo k dřevnímu vláknu. K tomu docházelo u popelek a macešek po celou dobu pokusu a u prvosenek k tomu došlo až po osmi týdnech. Vliv byl podstatný u macešek po osmi týdnech růstu. Pro tento vliv neexistuje zjevné vysvětlení, které by se dalo přičíst živinám. Přidávání vermikulitu snížilo kapacitu zadržovat vodu v dřevním vláknu (3%). K žádným významným rozdílům nedošlo v chování kokosového vlákna, dřevního vlákna nebo směsí s rašelinou. Směsi s jemnou kůrou vždycky podávaly nejslabší výsledky a vliv byl často významný. Tento vliv lze vysvětlit na faktu, že jemná kůra má nejhorší základní vlastnosti ze substrátů, které se vybraly pro tuto práci, a zejména má nízkou kapacitu zadržování vody. Ve směsi bylo pH vyšší než optimální hodnota pro růst rostlin. Předpokládalo se, že přidávání vermikulitu vylepší vlastnosti jako například zadržování vody a živin. Je pochopitelné, že vermikulit měl největší vliv, když se použil s jinými substráty. Jeho vliv s kokosovým vláknem a dřevním vláknem, které byly blíže optimální hodnotě v kombinaci se substrátem pro květníky, nebyl jasně pozitivní. Rozdíly v chování růstového média byly nejlépe definovány v pokusech s maceškami a popelkami. To jsou rychle rostoucí rostliny a jsou tudíž náročnější na podmínky dobrého růstového média a zásobování živinami.


Tato práce skýtá slibné výhody, které lze získat přidáváním vermikulitu do růstových médií bez rašeliny. Výsledky nejsou ale natolik jasné, aby potvrdily účinnost využití vermikulitu. Pokusy s růstem se prováděly v pečlivě kontrolovaných experimentálních podmínkách, ve kterých se sledovala dodávka vody a živin, téměř květník od květníku a každodenně. Rostliny proto nebyly vůbec vystaveny stresu. Pečlivě se sledovalo, aby nedocházelo k nedostatku vody, což vede ke stresu z vláhy, nebo k přelévání, které vede k vyluhování živin a/nebo k podmáčení. Takové pečlivé vedení je neobvyklé v komerčních školkách a dokonce i výjimečné u amatérských zahradníků, kteří pěstují rostliny v květnících. Je logické očekávat, že výhody v chování růstového média díky přidávání vermikulitu by byly výraznější, kdyby se rostlinky pěstovaly více na jaře a v létě a kdyby byly vystaveny menšímu stresu. Doporučuje se proto, aby se růstová média bezrašelinová/vermikulitová dále hodnotila v takových podmínkách. Technické Centrum Mandoval Limited Tabulka 4 – Pokus s popelkou – hodnocení rostliny Všechny hodnoty jsou střední hodnoty 10 duplikátů Doba od vysazení do květníku

4 týdny Velikost rostliny

Ukazatel

(Hodnoc eno od 1 do 5)

8 týdnů Velikost rostliny

Velikost listu

12 týdnů Barva

(Hodnoceno od 1 do 3)

Velikost Velikost rostliny listu

Barva


Substrát Kokosové vlákno Žádné Jemné 30% Prvotřídní 30% Dřevní vlákno Žádné Střední 25% Prvotřídní 50% Jemná kůra Žádné Prvotřídní 30% Mikron 50% Rašelina

3,8 3,8 3,5

1,4 1,7 1,6

2,2 2,1 1,9

2,2 2,8 2,5

1,9 1,9 2,0

2,0 2,0 2,0

2,2 3,0 2,6

4,0 3,9 3,6

2,1 1,9 1,9

1,9 2,1 2,1

2,7 3,0 2,8

2,2 2,1 2,4

1,8 2,2 2,3

2,4 2,9 2,6

3,1 3,0 2,6 4,2

1,3 1,4 1,6 1,8

2,2 2,0 1,3 2,3

3,0 2,7 2,3 2,7

2,0 2,3 2,4 2,1

2,4 2,1 2,1 2,0

2,9 2,7 2,5 2,5


Tabulka 5 – Pokus s maceškou – hodnocení rostliny Všechny hodnoty jsou střední hodnoty 10 duplikátů Doba od vysazení do květníku Ukazatel

4 týdny

8 týdnů

12 týdnů

Hodnocení velikosti Hodnocení velikosti rostliny rostliny (Hodnoceno od 1 do 3) (Hodnoceno od 1 do 5)

Výnos v suchém stavu (g)


2,5 3,0 2,8

3,8 4,1 4,3

3,1 3,4 3,6

2,7 2,3 2,6

4,2 3,2 4,0

3,2 2,4 3,7

1,5 2,2 2,3 2,7

2,2 3,2 3,4 4,0

2,3 3,3 3,3 3,4

Tabulka 6 – Pokus s prvosenkou – hodnocení rostliny Všechny hodnoty jsou střední hodnoty 10 duplikátů Doba od vysazení do květníku

Ukazatel

4 týdny

8 týdnů

12 týdnů

18 týdnů

18 týdnů

Velikost rostliny

Velikost rostliny

Velikost rostliny

Velikost rostliny





Výnos v suchém stavu (g)

2,2 2,1 2,1

3,3 3,8 3,0

3,2 3,6 3,1

3,4 3,4 3,2

4,5 4,5 4,1

1,9 1,9 2,2

3,0 2,7 3,3

3,1 2,2 3,1

3,6 2,3 2,9

4,1 3,0 3,7

1,2 1,6 1,5 2,3

2,6 2,8 2,8 3,5

2,6 3,8 3,0 3,3

3,5 3,7 3,1 3,5

3,9 4,4 4,1 4,5



Vermikulit v zahradnictví

Recommend Documents