VERŠE PRO LETNÍ POHODU

VERŠE PRO LETNÍ POHODU Vesnice Nejvýše, nejvýše kohoutí hlas a dole pod ním stodůlka přede, hlaholí úl, jalůvka teskní a řinčí kovář, po vršcích jabloní, hrušní špačkové letí: a to je ves.

Však čtvero pamětnic, čtvero lip kronikářek, to také je varta. V dnech dobrých i ve zlých bývaly s námi.

Cesta je z měkoučkých šlápot po zvířatech, kocábky kachní a husí po mochnách plují, a pak je tu ještě paleček v ústech a ve druhé ruce svěšený prut, snad celou ves hlídá jen tahle varta, jen tenhle jediný košiláček: a to je mír.

A zvonička opodál, třeba ji obrost lopuchů, šťovíků lesík, to také bdící je oko a úzkostný hlas: od ohně, bože, nás chraň a krupobití.

Měšický zpravodaj - 1

Fráňa Šrámek

SLOVO REDAKCE ČTENÁŘŮM Editorial Milí čtenáři, vážení spoluobčané. Tak nám ta „okurková sezóna“ začala docela stylově. Okurkovou aférou, jak se patří. Španělské okurky z toho vyšly nevinně, jakési výhonky taky, a jaký je skutečně zdroj nebezpečné nákazy, se časem snad dozvíme, teď, když vzniká tento úvodník – 6. června – se to ještě neví. K něčemu byl ale tento poprask přece jen dobrý, kromě poznatku, že zeleninu a  ovoce je dobré před požitím dobře umýt, o rukou ani nemluvě. Připomíná nám to ale jednu velmi podivnou skutečnost. Statisíce kamionů brázdí Evropu sem a  tam, aby nám dovezly do obchodů ovoce a zeleninu. Banány a pomeranče – budiž, ty nikde blízko nerostou. Ale proč musíme dovážet zeleninu a ovoce kdoví odkud, když si to můžeme vypěstovat sami, a líp, tak nad tím zůstává rozum stát. Rajčata ze Španělska, česnek z Číny, brambory z Egypta, ředkvičky z Itálie, však si na štítcích v marketu přečtěte, odkud co ještě. A kdyby to aspoň bylo k zdravému jídlu, ale to ne. Na pohled krása, ale jsou to v podstatě chemické sloučeniny („je to vyhnané práškama“, říkaly naše babičky). Naše ovocnářství a zelinářství skomírá, naše širé rodné lány pokrývá řepka, co skončí v benzinu a naftě, kde není řepka, rostou šmoulí hrady, a zbytek pokryjí solární panely. Jsme my to zvláštní národ... Nad mediálním rozruchem kolem nebezpečné epidemie se leckdo může i radovat. Aféra totiž překrývá, alespoň na čas, různé jiné skandály a  nepěknosti, stejně jako tomu bylo s nedávnou likvidací Usámy. Na chvíli se třeba zapomene, že si neumíme vládnout, že jsme zase špatně volili. Že státní dluh dosahuje 1,5 biliónu, a že tedy každý z nás kromě svých soukromých dluhů ještě dluží asi 150 000 Kč, které jednou budeme muset zaplatit, a bude to velmi bolet. Že nás stát za naše peníze nechrání před zločinem. Že zákon přeje zločincům (viz případ majitele sběrny, který v hrůze a strachu o život střelil po zlodějích a šel za to rychle sedět, nebo příběh zahradníka, kterému o majetek a o život beztrestně usiluje ruský mafián). Je něco špatně v  tomto národě, v  této společnosti. A  co navíc, polovina lidí zřejmě ztratila historickou paměť. V jedné nedávné anketě Českého rozhlasu totiž právě polovina tázaných by pustila komunisty do vlády. Více slov snad netřeba. Teď ale na toto všechno na chvíli zapomeňme, protože nás čeká příjemnost. Za pár dnů nastane super – víkend, zdvojený víkend, protože po neděli, pokud si vezmete v pondělí volno, budou následovat dva státní svátky za sebou. Protože se nám do tohoto Zpravodaje nevešla rubrika „Slavná výročí“ nebo přesněji – nikdo ji nenapsal, tak si alespoň na tomto místě pár slovy připomeňme ony dva významné dny českého národa. Je velmi příjemné mít uprostřed parného léta dva dny odpočinku, ale ty dva svátky nemají co do svého významu příliš logiku. Vzpomínáme výročí upálení Jana Husa, ale příčí se mi napsat „oslavujeme“. Oslavovat něčí popravu, když ji zároveň odsuzujeme, je dost protismyslné. Proč raději neslavit výročí Husova narození? Ale je už to taková tradice, která nabyla na významu za první republiky. Nacisté slavit Husa zakázali, po válce oslavy ožily, pálily se vatry na kopcích, u nás to bylo na kopečku Horna. Komunisté sice Husa, byť to byl kněz, tolerovali, jeho jménem přece bylo zaštítěno husitské revoluční hnutí, ale svátek zrušili, byl to jen významný den, a teď už to zase je den volna. Leč kopeček Horna už není, vatra se nepálí. Měšický zpravodaj - 2

Podobné je to s tím druhým svátkem, Cyrila a Metoděje, 5. července. To je svátek také církevní. Jejich misie byla sice významnou událostí pro slovanskou kulturu, byť se týkala hlavně Velké Moravy, přinášela východní křesťanství a dlouho to nevydrželo. Pro věřící křesťany je významnějším dnem třeba Velký pátek, nebo i  svátky svatodušní, a  ty dny pracovního volna nejsou. To je ale věc diskuse a názoru a raději s tím moc nehýbejme, to se neosvědčuje. Teď už se ale podívejme, co si v  dnešním čísle můžeme přečíst. V  rubrice „Zprávy z  radnice“ upozorňujeme na informaci o  rekonstrukci silničního můstku přes Makovku na  silnici do Líbeznic. Dlouho očekávaná akce přinese tu příjemnou věc, že bude bez přerušení schůdný chodník od líbeznické školy do Měšic. A snad se změní k lepšímu i stále rozbitý úsek úzké silnice v těch místech. Co ale na celé akci je velmi málo pochopitelné, jsou náklady a délka stavby. Můstek dlouhý asi 7 m, široký zrovna tak, přes potok široký necelý metr, bude stát mnoho milionů, a silnice bude uzavřena do listopadu. Nezdá se vám to taky příliš? I na této malé ukázce je vidět, proč se stát stále zadlužuje a proč na nic nejsou peníze. „Slovo starosty“, a  výtah ze Závěrečného účtu obce za rok 2010 jsou další částí tohoto bloku. A tady si musím trochu postěžovat. Na těchto místech by mělo být daleko víc zpráv o  činnosti Zastupitelstva obce. Informace o  činnosti obecní samosprávy jsou stěžejním úkolem tohoto listu. Dáváme sice vždy po nějaké době, po půl roce nebo po roce dohromady zprávy z práce zastupitelstva podle zápisů ze zasedání, to ale není ono. To by měli psát zastupitelé jako příspěvky o práci svých výborů. Když čtete Líbeznický zpravodaj, tak tam to takto je. Co článek, to zpráva o některé oblasti činnost ZO, podepsaná předsedou příslušného výboru. Stejně tak další články jsou od zástupců spolků, o jejich činnosti. U nás tomu tak není. A výsledkem je, že pod články nacházíte stále několik stejných jmen. A to není dobře. Přejděme k dalším pravidelným rubrikám. Je léto, doba výletů a tak jeden takový opět nabízíme – tedy spíš inspiraci k němu. Na hradě Karlštejn byl snad už každý, možná už ve školním věku. Ale méně z nás už asi vyrazilo do krásné přírody v okolí hradu, a to dnes nabízíme. Další vycházka, ta virtuální hlubinami času, nás dnes přivede do druhé poloviny 60. let 20. století. Malá knižní recenze, nebo zprávička o odhalení pamětního panelu na zámku, i to najdete na dalších řádcích. Pak už následuje rubrika se zprávami ze společenského, kulturního a  sportovního života. Ta má dvě části. Jednak jsou to zprávy o tom, co se už odehrálo, jaké akce proběhly a s jakým úspěchem. Části druhou jsou pozvánky. Tam se dozvíte, co se bude dít v obci zhruba do podzimu. Nebudu tuto část podrobněji rozvádět, všechno najdete tam, v druhé polovině listu. Ani dnes nechybí recepty, rady zahrádkářům, a  řada hezkých obrázků z  událostí za poslední dva měsíce. Co dnes v listě nenajdete, je rubrika „Neslavná výročí“. Našlo by se jich dost, zde si telegraficky připomeňme aspoň dvě. V červnu to bylo výročí likvidace obce Lidic nacisty, na to by se zapomenout nemělo. V květnu uplynulo 90 let od založení KSČ, k tomu slov netřeba. Pokud v listě najdete ještě něco, co jsem nezmínil, tak to je dobře, a nejspíš se to objevilo po uzávěrce. Měšický zpravodaj - 3

Skončíme upozorněním na to, čím obvykle Zpravodaj začíná. Je to pár řádek veršů pro  letní pohodu. Báseň je poetickým obrázkem vesnice, ale takové, jak už ji dávno neznáme. Jak by ne, když autorem je Fráňa Šrámek. Příjemnou dovolenou za krásných letních dnů, pozor na E–COLI, a  školákům záviděníhodný počátek prázdnin přeje za redakční radu, vydavatele a tiskárnu Vladimír Novák

Slovo starosty Vážení spoluobčané, v návaznosti na minulé vysvětlení situace, okolo části pokáceného lesa u  přejezdu trati směrem na Hovorčovice, Vám přiblížím pokračování uvedené kauzy. S  majitelem lesa pokračuje správní řízení. Ze zákona má povinnost do dvou let les obnovit. Na náš podnět zahájil Krajský úřad Středočeského kraje řízení o zařazení všech lesů v našem katastrálním území do lesů zvláštního určení. Do této kategorie lze zařadit lesy, u kterých veřejný zájem na zlepšení a ochranu životního prostředí nebo jiný oprávněný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí lesa je nadřazen funkci produkční. Doufáme, že se tímto podaří lesy ochránit před nadměrným kácením a dále je zachovat pro naše potomky. V  řešení problému likvidace vody z  pole nad tratí směrem na Hovorčovice, zvítězil selský rozum. ČD a.s. zrealizovaly propustek pod tratí, Krajská SÚS obnovila příkopy a je na obci, aby obnovila propustek pod ulicí U Remízku. Voda pak odteče do dešťové kanalizace obce. Protože se v poslední době množí krádeže (motory z ledniček ve dvoře s odpady, měděné okapové svody z budovy pečovatelských bytů a ze soukromých RD) prosím, buďte všímaví a nahlaste podezřelé skutečnosti obecní policii na tel. 723 737 027, Policii České republiky na tel. 974 881 700 nebo 158. Zdravím, přeji hodně zdraví a hezké prožití prázdnin, Petr Lanc.

Informace z radnice Stručná informace ze Závěrečného účtu obce Měšice za rok 2010 Skutečné příjmy činily obce po konsolidaci činily 30.433.334,32 Kč Skutečné výdaje po konsolidaci činily 34.563.788,82 Kč K 31.12.2010 skončilo hospodaření obce po konsolidaci s převahou výdajů nad příjmy ve výši 4.130.454,50 Kč. Tento rozdíl se zafinancoval z úspor z minulých let. Tolik ve zkratce nejdůležitější údaje ze Závěrečného účtu obce Měšice za rok 2010. S podrobným Závěrečným účtem se můžete seznámit na Internetových stránkách obce, na Úřední desce nebo je k nahlédnutí na OÚ. Obecní úřad Měšický zpravodaj - 4

Rozbouraný můstek v Revoluční ulici směrem ke škole Určitě jste zaznamenali, že je ulice Revoluční neprůjezdná. Kraj začal po dlouhých letech ve kterých se obec snažila o  dosažení opravy můstku přes líbeznický potok a  propojení chodníku k líbeznické škole, s jeho generální opravou. I  když tato oprava bude stát několik miliónů korun, projekt vůbec nepočítal s  tím, že tuto komunikaci používají hojně děti k pěší dopravě do školy nebo občané k návštěvě lékaře. I přes několikeré upozornění ze strany obce, že požadujeme vybudovat přes potok provizorní přemostění pro pěší po dobu stavby, ani projektant ani investor tyto požadavky neakceptovali a proto obec na své náklady (cca 20 000,- Kč) musela provizorní dřevěnou lávku zaplatit sama. Při takovém objemu finančních prostředků, které nové přemostění stojí, je to velká ostuda investora (Kraje), že to obec nechal zaplatit. Oprava a dopravní uzávěra by měla trvat asi do konce měsíce října 2011. OÚ Informace o zápisu do mateřské školy K zápisu se dostavilo čtyřicet zákonných zástupců dětí. Z kapacitních důvodů mohlo být na školní rok 2011/2012 zapsáno dvacet dětí. Celková současná kapacita školy je 52 dětí. Výběrové řízení bylo realizováno bodovým systémem. Nejvíce bodů získaly děti předškolní, děti matek pracujících se sociálním znevýhodněním, pracujících v pomáhajících profesích a  se současně přítomnými sourozenci. Zbývající počet dětí, které měly stejný počet bodů, byly rozděleny podle věku. Nejmladší nebyly přijaty. Dále děti, jejichž rodiče nemají trvalé bydliště v obci Měšice a jejichž matky nepředložily potvrzení o zaměstnání, nebo do jeho nástupu. Snaha byla o  dosažení co nejspravedlivějšího systému. Přesto chápu, že se nelze ubránit pocitům zklamání a vzniklým komplikacím v rodinách za situace, kdy dítě nebylo do  mateřské školy přijato. Vím, že je to slabá útěcha, ale bude déle u  maminky. Nikdy v jeho dalším životě vám nebude již „ patřit“, jako v předškolním věku. Daria Fialová – ředitelka mateřské školy Slova díků V tomto školním roce odchází do jistě zaslouženého důchodu ředitelka naší Mateřské školy paní Daria Fialová. Děkuji ji tímto za její činnost, kterou přispěla k výchově našich malých občánků, jménem svým i  jménem obce Měšice. Péčí o  děti působila i  na život v jejich rodinách a tím i život v celé obci. Ještě jednou děkuji a přeji hodně zdraví a spokojenosti v dalším životě. Petr Lanc – starosta obce A ještě jedno poděkování Po devíti letech vedení MŠ Měšice odchází paní ředitelka Daria Fialová do penze. Prožila jsem s ní bez jednoho roku celou její měšickou karieru. Přemýšlím, zda je 9 let málo, nebo mnoho. V pohledu dospělce jsou to roky. Z pohledu předškolního školství jsou to tři generace vypiplaných mrňátek, ze kterých ti první už přemýšlí o střední škole, - tedy věk úctyhodný. Paní ředitelka nepřišla jako direktivní reorganizátorka, ale vplula do měšického dění i školky jednoduše a se smíchem jí vlastním. Čekal ji přechod do právní subjektivity, Měšický zpravodaj - 5

tvorba školního vzdělávacího plánu, proměna interiéru, práce s dětmi, zaměstnanci, rodiči, s obcí. Pěkné sousto pro obra, natož pro ženu sotva dosahující 155 cm. První dva organizační úkoly zhodnotila již dvakrát kladně školní inspekce. Proměna interiérů měla několik fází. Při poslední se jednalo o rozšíření MŠ o jednu třídu. Paní ředitelka proměnila vnitřní školku v milé, nekřiklavé prostředí. Zařizování praktickým nábytkem, doplňování hraček a didaktických pomůcek, bylo vždy její vášní. Překvapovala mne zejména tím, že se nestala „profesně slepou.“ Časté inovace mne dráždily, neboť jsem konzervativní. Pokaždé se však potvrdila její schopnost vnímat věci nově. Činnosti s  dětmi měla jako ředitelka omezené krátkým časem. S  dětmi byla ráda. Říkala, že práce s nimi je jediná, která má smysl. Zaměřovala se u nich na vnitřní prožívání, a i po tolika letech praxe stála v úžasu nad jejich schopností vyjadřovat pocity. Lecos si zaznamenávala. Byla k nim vždy laskavá, stejně jako k zaměstnancům. Tou jsem byla i  já. Zajímala se o  každého zvlášť. Nepopulární zprávy a  požadavky na další neohodnotitelnou práci sdělovala laskavě a s úsměvem, vážila si každé nadstandardní práce, kterou se snažila ocenit. Největší cenou je bezpečné, přátelské a  tvůrčí prostředí, které se paní Darie Fialové podařilo v mateřské škole pro mne vytvořit. Paní ředitelko, DĚKUJI. Barbora Konopásková

TIP NA VÝLET KARLŠTEJN (Srbsko, Sv. Jan pod Skalou) Oblast našeho dnešního výletu je poněkud vzdálenější než obvykle, ale je z Prahy snadno dostupná vlakem nebo autem. Nabízí se vám prohlídka kulturní památky, nebo putování přírodou, nebo i  oboje. Předkládáme několik alternativ cestování k  výběru. Lze je i  kombinovat, krátit, prostě podle chuti, časových možností a dostatku sil. Prvotním cílem cesty a zároveň východiskem pěší vycházky je jednak Karlštejn – obec a  hrad, nebo také Srbsko. Obě místa leží na železniční trati z Prahy do Berouna, výchozí stanice je Praha – Smíchov. Automobilisté mohou použít silnici z  Prahy podél Berounky přes Radotín, Dobřichovice, Řevnice, na kterou odbočí ze strakonické R 4 v Lahovicích. Začneme Karlštejnem, vyhlášeným to turistickým cílem. Z  nádraží Karlštejn jdeme po  žluté turistické značce po mostě přes Berounku a  ulicemi obce ke hradu, je to asi 1,5 km. Kdo přijel autem, zaparkuje na centrálním parkovišti v dolní části obce u Berounky, blíž ke hradu se přijet nedá. Přijdeme ke vstupu do hradu a zde máme na výběr: zvolit prohlídku hradu, nebo vyrazit rovnou od rozcestníku turistických cest na vycházku do Srbska, kterou si za chvíli popíšeme. Teď si povíme pár slov o hradu, ke kterému jsme přišli. Hrad Karlštejn, zvaný též králem hradů, vybudoval, jak je známo, v letech 1348 – 1365 Karel IV., král český a císař římský. Hrad byl určen k uložení královských pokladů, jako svatých relikvií a  korunovačních klenotů. Původně gotická stavba byla v  průběhu věků mnohokrát přestavována, dnešní podoba je z konce 19. století. Nejcennějším prostorem je Měšický zpravodaj - 6

kaple sv. Kříže, kam je přístup návštěvníků limitován. K dalším pozoruhodnostem hradu patří mohutné hradby a Velká věž. Ještě si můžeme jmenovat budovu purkrabství, palác s kaplí sv. Mikuláše a věž s kostelem Panny Marie. Zvolíte-li prohlídku hradu, je nutno počítat s  velkým množstvím návštěvníků a  tedy s časovým zdržením. Na II. prohlídkový okruh je třeba se objednat předem, jak, to si povíme na konci. Pokud máme prohlídku za sebou, nebo jsme ji vynechali, vyhledáme u brány rozcestník značených cest, a  odtud můžeme vyrazit na pěší vycházku krásnou přírodou s  cílem v Srbsku. Bude trvat necelé dvě hodiny po nenáročných značených cestách. Ze Srbska se pak lze vrátit do Karlštejna vlakem, je to hned příští stanice ve směru na Prahu. Vyjdeme po červené značce a  asi po čtvrthodině přijdeme k  rozcestí „Dub sedmi bratří“. Odtud opět po červené přicházíme do přírodní rezervace Karlštejn, kde se nachází řada vzácných rostlinných druhů. Dojdeme ke Králově studni, a  asi po dalších 500 m dorazíme k  dalšímu rozcestí značených cest Kubrychtova bouda, kde je informační středisko ChKO Český kras. Zde změníme barvu značení, odbočíme vlevo, a  po žluté značce Bubovické vodopády podél Bubovického potoka dojdeme do Srbska. Kdo přijel do Srbska rovnou, ať už autem nebo vlakem, může popsanou cestu absolvovat v opačném směru do Karlštejna (to je ovšem do kopce), a vlakem se vrátit do Srbska k autu nebo zpět do Prahy. Jako jiná alternativa putování ze Srbska se nabízí návštěva turisticky atraktivního místa zvaného Svatý Jan pod Skalou. Chceme-li tam ze Srbska jít pěšky, bude nám to trvat asi dvě hodiny, procházka to je nenáročná, po značených cestách. Vyjdeme po žluté značce cestou již prve popsanou, ke Kubrychtově boudě. Odtud budeme asi za hodinu v cíli. Jdeme vlevo po červené značce, proti proudu potoka, cestou narazíme na Bubovické vodopády, a posléze přijdeme do obce Svatý Jan pod Skalou. O  tomto místě si teď povíme podrobněji. Obec vznikla kolem poutního místa, když zde počátkem 14. století byl vybudován klášter u jeskyně sv. Ivana. V  17. století zde byl postaven kostel narození sv. Jana Křtitele, v  blízkosti jehož jsou tři jeskyně. Od kláštera vede červeně značená odbočka ke kříži na vysoké skále, ta je nad údolím 180 m vysoko a je tedy odtud pěkný výhled. Skončili jsme na Sv. Janu a naskýtá se otázka, co dál, jak se vrátit zpět. Pohled na Svatý Jan z vyhlídky od kříže. Měšický zpravodaj - 7

Pokud jste sem nepřijeli rovnou autem což je také jedna z možností, pak můžeme použít autobusu MHD k metru B do Stodůlek. Kdo nechal auto v Srbsku, musí pochodovat dál po modré značce asi tři čtvrtě hodiny do Vráže na železniční zastávku a odtud se vrátit vlakem přes Beroun do Srbska, případně Karlštejna nebo Prahy. Trochu komplikované, že, ale ten výlet za to jistě stál. Nakonec pár praktických rad. Nemáte-li s sebou dobrou turistickou mapu, pak dobře sledujte turistické značení, abyste náhodou nepřehlédli náhlé odbočení značky. Cesty jsou sice nenáročné, ale jste v krajině údolí a kopců, takže můžeme někde čekat i prudká stoupání nebo klesání. Je potřeba dobrá vhodná obuv. Možností občerstvení je cestou dost. Popis otevírací doby hradu by zabral spoustu místa, protože ta se liší podle roční doby i měsíce. Snad jen že zavřeno je v únoru, otevřeno je denně kromě pondělí, v červenci a srpnu každý den, zpravidla od 9 do 17 hodin, v létě i déle. Ostatní podrobné informace, jako třeba výši vstupného a podobně najdete na www.hradkarlstejn.cz, telefon: 311 681 617. Rezervaci, která je nutná na II. okruh, kde je kaple sv. Kříže, objednáte na telefonu 274 008 154.

PŘEČETLI JSME ZA VÁS O jiných Měšicích Publikací o měšické historii a památkách není mnoho, a když se objeví nějaká nová, zaslouží si naši pozornost. Ta, kterou máme teď na mysli, je zvláštní tím, že pojednává o jiných Měšicích, než jsou ty naše - o těch u Tábora. Knížka vyšla už v  roce 2005, k  nám do redakce se dostala zásluhou účastníků nedávného zájezdu do Tábora - Měšic, kteří ji dovezli jako dárek obecní knihovně. Jinak bychom se o  ní ani nedozvěděli, jako většina takovýchto regionálních publikací je ke koupi právě jen tam. Autorkou publikace je Christiane Berwid - Buquoyová, dcera současného majitele měšického zámku. Spoluautorů je víc, a tak má knížka několik samostatných kapitol. Čtení je to vesměs poutavé a zajímavé i poučné, najdeme tu mnoho objevných faktů. Zajímavostí je i to, že knížka je dvojjazyčná, česko - německá. To vše by ale ještě nebylo důvodem, proč o tomto čistě regionálním díle zdánlivě jen místního významu psát. Knížka je pro nás zajímavá něčím jiným. Ne všichni naši obyvatelé vědí, že existují v Čechách ještě jedny (jenom) Měšice, ty, které jsou dnes součástí města Tábor. Tím méně by někoho napadlo, že tyto dvě obce by v historii měly kromě stejného názvu něco společného. A  opravdu měly. Právě to publikace naznačuje na několika příkladech. To základní podobné je, že na obou místech je barokní zámek. Ten náš je pravda sice rokokový, jako barokní je často označován, ale budiž, rokoko má k baroku blízko. Takže dva zámky stejného jména. Je nasnadě, že by mohlo docházet k záměnám, nepřesnostem, mystifikacím, jak v praktickém životě, tak v historických nebo místopisných pojednáních. A skutečně k nim docházelo v minulosti a dochází k nim i v současnosti. Pro nás je ještě zajímavější jiný objev. Zakladatelem či prvním majitelem táborských Měšic je jakýsi Zdislav z Měšic. Ten přišel na Táborsko v roce 1296, a přišel tam už s tímto Měšický zpravodaj - 8

přívlastkem - „z Měšic“, a tím osada získala název. Protože v té době v českém království žádné jiné Měšice než ty středočeské nebyly, musel přijít právě odtud. A  to je v  historii našich Měšic novinka, to jméno se tam nikdy neobjevilo. Právě v  té době je v  měšické historii značná mezera - první zmínka je z roku 1294, a pak dlouho nic. A najednou je tu ten pan Zdislav, od jehož osoby by se další pátrání mohlo odvíjet. V knize je o našich Měšicích pár zmínek, je tam i snímek našeho zámku. Měšice jsou tu identifikovány jako „u Pakoměřic“, což je převzato ze starší historické literatury. Pakoměřice byly skutečně původně sídlem zdejšího nosticovského panství. Měšice se jím staly až po výstavbě nového zámku. Název „panství pakoměřické“ ale přetrval. Kromě podrobné historie zámku Tábor - Měšice si v knížce přečteme i různé příběhy a legendy. Velmi podrobně se dozvídáme o historii rodu Berwid - Buquoyů a jejich vztahu k Táborsku. A najdeme tu i osvěžující perličku o zazděné služce Anně, i s úvahou, zdali náhodou nebyla zazděna zde v Měšicích u Prahy. Christiane Berwidová - Buquoyová: Tábor – Měšice (250 stran, Berlin 2005) -red-

Zde dle slibu z  minulého čísla Zpravodaje zveřejňujeme báseň složenou účastnicí zájezdu v autobusu při cestě z Měšic do Měšic: VÝLET Z MĚŠIC DO MĚŠIC U ÚŘADU RÁNO LÍDA STOJÍ, OPOZDILCE PĚKNĚ HONÍ. BUSING JE UŽ PŘIPRAVEN, ROZJET SE PŘES ČESKOU ZEM. U TÁBORA V MĚŠICÍCH VÍTAJÍ NÁS CHLEBEM SOLÍ A MÍSTNÍ STAROSTA SE TAK TROCHU BOJÍ. VYBRAL TOTIŽ MALOU HOSPODU A NENACPEM SE DO VCHODU. NAKONEC VŠECHNO DOBŘE DOPADLO A POHOSTILI NÁS ZADARMO. POTOM HRABĚ BUKVOJ SENIOR UKÁZAL ZÁMEK I SVOU ZBROJ. U DOMEČKU S ORLOJEM POZDRAVIL NÁS I PAPOUŠEK POTOM BYL ČAS NA GÁBLÍK A NA PIVA DOUŠEK. NAKONEC PROHLÍDKA KRÁSNÉHO HUSITSKÉHO MĚSTA A PO ROZLOUČENÍ S PRŮVODKYNÍ, DOMŮ CESTA. SUPER TÝME DĚKUJEME VÁM I VŠEM OKOLO, RÁDI SE PŘIPOJÍME K DALŠÍ AKCI NANOVO. Autor: Palasová - účastnice výletu

Měšický zpravodaj - 9

Za Dobrovským do Měšic podruhé Není mnoho významných osobností svým životem nějak spojených s  Měšicemi. Na  spočítání by nám stačily prsty jedné ruky, a ještě by nám nějaký zbyl. Tou jednou vzácnou výjimkou, kterou se obec může chlubit, je Josef Dobrovský. Tento významný český filolog, teolog, historik, představitel národního obrození, zakladatel slavistiky působil na měšickém zámku jako vychovatel dětí hraběte Nostice. Byl ještě mladý, narodil se roku 1753 a  nejvýznamnější epocha jeho života a díla stála ještě před ním. Dá se ale říci, že Nosticové mu jeho celoživotní vědecké dílo umožnili tím, že mu poskytli zázemí a materiální zabezpečení. Že Dobrovský nějakou dobu na zámku Měšice žil, se sice v  historických pojednáních o  jeho osobě a  rodu Nosticů uvádí, ale do obecného povědomí to příliš neproniklo. Platí to i  o  měšické obci. Nestál nám ani za to pojmenovat po něm nějakou ulici, natož za   pamětní desku nebo dokonce bustu. V  letech komunistického vládnutí to snad byl i záměr. Komunisté neměli rádi šlechtu a církev, a jméno Dobrovského bylo spojeno s obojím – u šlechticů pracoval, a byl teolog, kněz. Tohle opomenutí se pokusíme alespoň zčásti napravit. Zásluhou Matice české, sekce Národního muzea v Praze jsme získali pamětní desku, spíše to je informační panel, s obrázky a podrobným textem o životě a díle Josefa Dobrovského. Národní muzeum takové desky rozmisťuje v různých lokalitách republiky a rozšiřuje tím obecnou znalost o významných osobnostech z historie regionů. Mají na to přidělený grant a ve spolupráci se samosprávami obcí tabule umísťují zpravidla venku na příhodných důstojných místech. My jsme se rozhodli desku umístit v interiéru zámku, kde je lépe chráněna před vlivy počasí a útoky mentálně zaostalých tvorů. Desku najdete ve vstupní hale zámku. Tam také došlo 25. června k jejímu slavnostnímu odhalení. Stalo se tak neokázale, a přece slavnostně, za přítomnost několika desítek účastníků, hlavně ze zájezdu matice české i z řad dalších zájemců, příznivců místní historie. K  obohacení přispěla i  odborná přednáška paní PhDr. Evy Ryšavé. Desku si můžete prohlédnout i  kdykoliv jindy, je hned za vchodem do vstupní haly zámku vlevo vedle schodiště. A až se vaše děti ve škole budou učit o Dobrovském, pošlete tam i je. Zároveň si tak připomeneme, že „modrý abbé“, jak se mu říkalo, se narodil 18. srpna před 258 léty, a roku 1829 v Brně zemřel. -nk-

Měšický zpravodaj - 10

TOULKY MĚŠICKOU MINULOSTÍ, díl XLI. Úvod: Pomalu, ale neúprosně plynoucí řeka času nás donesla do druhé poloviny šedesátých let 20. století. Tady se zase na  chvilku zastavíme, a budeme zkoumat, jak šel život v naší vesnici. Dnes  to budou roky 1965 a 1966, o kterých si něco povíme. Dnešní pětačtyřicátníci se tehdy narodili, pětapadesátníci chodili do školy, a my, ještě starší (65 let a výše) si tu dobu, byť už jen nedokonale, pamatujeme. A  jak se v  našem cestování časem bude odstup od současné doby zmenšovat, bude pamětníků přibývat, a může se stát, že dojde ke střetům mezi historickými údaji z archivů a mezi realitou příslušné doby, jak se uchovala v  myslích těch, kteří ji prožívali. Nezapomeňme totiž, že  se pohybujeme v období socializmu, v této podivné době, kdy se jednak utajovalo skoro všechno, skutečnost se lakovala na růžovo, a na věrohodnost tehdejších zápisů, výkazů a hlášení se příliš nedá spoléhat. Jenže právě z takových pramenů čerpáme, jiné nejsou. Co je psáno, to je dáno, což ovšem neznamená, že bychom něco nemohli zpochybnit za pomoci pamětníků událostí doby. Nepoužitelné jsou ovšem informace typu „říkali to chlapi v hospodě“, ty jsou zpravidla věrohodné ještě méně. Napsalo se toho o šedesátých letech už hodně, a ještě napíše. I v úvodech minulých třech dílů jsme se tím námětem zabývali. Nebudeme tudíž nosit příliš dřeva do lesa, ale jednu věc je třeba zdůraznit znovu. Neustálým opakováním pojmu „zlatá šedesátá“ se zvolna vytváří představa, že šlo o jakousi světlou epochu komunistického vládnutí. Že by život v té době byl šťastnější a byla tu naděje na změnu, to je pravda jen z malé části, ale o tom jsme si už povídali minule. Jak to tedy bylo doopravdy, pokusíme se stručně znovu připomenout. Potíže socialistického hospodářství rostou, pro občana se to projevuje zhoršováním služeb, zásobování, dopravy. Socializace a kolektivizace jsou na vrcholu, a už není komu co sebrat - o všechno už přišli továrníci, obchodníci, šlechta, církve, živnostníci, rolníci. Elita národa je zčásti za hranicemi, zčásti ve vězení. Objevují se tudíž ze strany mladších intelektuálů ekonomů snahy o liberální reformy ekonomiky, ovšem jen dílčí. Soudruzi v politbyru dobře vědí, že se musí něco udělat, i jistá usnesení v tom duchu jsme uslyšeli, ale radikální řez, který by něco řešil, ten nepřipustí. Zároveň se na politické scéně objevují první náznaky soubojů o moc, které vyvrcholí o dva roky později. Mírné politické uvolnění, které nastalo, je pouze relativní. Ve srovnání s  terorem padesátých let to byla úleva. Ale je to asi tak, když ptáčkovi v malé klícce, ve tmě, pořídíte klec větší, více světla a trochu pestřejší potravu. Svobodu ale nemá. Celkovou situaci té doby (ale i předchozí a pozdější) vystihuje humorná nadsázka, kterou si pro odlehčení dovolím ocitovat. Je to definice sedmi divů Československé socialistické republiky. Zde jsou: 1) Není nezaměstnanost, všichni mají práci. 2) Všichni mají práci, ale nikdo nepracuje. 3) Nikdo nepracuje, ale plán se plní. 4) Plán se plní, ale všeho je nedostatek. 5) Všeho je nedostatek, ale všechno se dá sehnat. 6) Všechno se dá sehnat, přesto všichni kradou. 7) Všichni kradou, ale nikde nic nechybí ... Byl tu prostě socializmus, který dostával různé přívlastky, to aby byl dojem, že se něco mění a  vylepšuje. Byl reálný, rozvinutý, s  lidskou tváří (ten neprošel) a  ani už nevím, Měšický zpravodaj - 11

jaký ještě. Ale jeden zde byl stále, na to by se nemělo zapomínat. Totiž socializmus policejní. V  té době ministerstvu vnitra podléhalo 300  000 lidí, o  závratné výši rozpočtu můžeme jen spekulovat. Přesto rostla kriminalita. A to proto, že veřejných policistů („esenbáků“) a kriminalistů ubývalo, zato rostl aparát státní tajné policie, rozvědky a podobných institucí. Každý z  nás měl svého referenta, který nás nevyhledával, on na nás jen čekal. Nebylo v systému StB škatulky, do které by kdokoliv z nás nepasoval. A to nemluvíme o agentech, spolupracovnících, těch bylo asi zrovna tolik, jako všech „vnitráků“. Teď po tomto neradostném čtení si asi čtenář řekne: No a jako kdyby dnes bylo všechno v pořádku? Jistě, není, jsou tu podobnosti až nápadné, těch sedm divů, zase jiných, tu máme taky, třeba je někdo zformuluje, To je ale jiná kapitola, na jindy. My se dnes ještě telegraficky podíváme zpět, co se dělo doma i ve světě, abychom se dostali do obrazu doby. 1965: 17. - 19. ledna schválilo vedení KSČ nový systém plánování a řízení ekonomiky ČSSR. - Na MS v hokeji v Tampere získává mužstvo ČSSR stříbro. - Prezidentem Egypta byl zvolen generál Nasser. - 17. června Dunaj zaplavil Žitný ostrov na jižním Slovensku. Zničeno bylo 3 400 obytných domů, zaplaveno 80 000 ha půdy. - Ekonom Ota Šik kritizuje na zasedání ÚV KSČ metody řízení hospodářství. - 1. října byl v Indonésii zmařen pokus o  komunistický puč. - Atlet Ludvík Daněk 12. října ve Stockholmu překonal SR v  hodu diskem výkonem 65,22 m. - 10. listopadu rozhodl A. Novotný o změnách v čs. vládě a dalších orgánech. 1966: Na XXXIII. sjezdu KSSS byl do čela strany zvolen L. I. Brežněv. Odmítl chruščovovskou liniii a  prakticky rehabilitoval Stalina. - 2. června přistála na Měsíci americká sonda Surveyor 1. - V Praze skončil XII. sjezd KSČ, trvá krize ve vedení strany. - Na MS ve fotbale v Anglii 11. - 30. 7. zvítězila Anglie. - 12. srpna byla v Číně zahájena „Velká proletářská kulturní revoluce.“. - 25. října byla v ČSSR zákonem zmírněna cenzura, ale prakticky bezvýznamně. - 6. listopadu: rýsuje se konflikt mezi SSSR a Čínou. Tím jsme si v kostce ozřejmili, jak vypadal svět kolem nás, a vrátíme se k účelu našeho seriálu - mapování historie obce. Část čtyřicátá první: Život obce krátce před společenskými změnami na konci šedesátých let (1965, 1966). Dnešní díl má trochu jiné uspořádání než ty minulé. Pro větší přehlednost a  úsporu místa nebudeme každý sledovaný rok probírat zvlášť, ale v každé tématické kapitolce si oba roky spojíme do jednoho celku. Začneme demografickými ukazateli. V  roce 1965 měla obec 777 obyvatel a  222 popisných čísel, čili registrovaných budov. Obě jsou to hezká čísla, ale o rok později už tomu bylo maličko jinak. Lidí trochu přibylo (783), domečků zůstalo stejně (222). Složení obyvatel podle pohlaví a věku bylo následující (čísla v závorkách platí pro rok 1966): Mužů bylo 399 (361), žen 378 (422). Dětí do 15 let bylo 111 (156), obyvatel ve věku nad 60 let bylo 203 (203). K  demografickým údajům patří i  struktura zaměstnanosti obyvatel. Zaměstnáni jsme tehdy museli být všichni, na to byl zákon. V průběhu let se pomalu mění charakter obce z převážně zemědělského na zemědělsko-průmyslový. Zemědělskou výrobu reprezentuje už výhradně Státní statek, ten má kolem 90 zaměstnanců, a ne všichni žijí v obci. Ostatními většími zaměstnavateli v obci jsou Plastimat, Elektromontážní závody, Zemědělský výkupní Měšický zpravodaj - 12

podnik (silo), nemocnice OÚNZ, Uhelné sklady, lahůdkářská výrobna Jednota. Z  menších zaměstnavatelů jmenujme dvě prodejny potravin, jedna průmyslového zboží, dvě hospody (vše Jednota, LSD), školy, pošta aj. Převážná většina obyvatel však za prací dojíždí, převážně do průmyslových závodů v oblasti Letňan, Čakovic a Kbel, méně do Neratovic, Vodochod a  podniků a  úřadů v  hlavním městě. Souhrnně Prodejna průmyslového zboží Jednota (60. léta) řečeno, největší skupina obyvatel je zaměstnána v průmyslu a službách. Z  oblasti zemědělské výroby si řekneme pár údajů z  výsledků hospodaření Státního statku. Soukromí zemědělci v té době už v obci prakticky nejsou, a pokud někdo vlastní zemědělskou půdu, tak to byly jen malé pozemky a pro vlastníka to nebyl zdroj obživy. Jaké tedy byly, příkladně v roce 1965, některé výnosy: obiloviny 29,8 q/ha, cukrovka 206 q/ha, kukuřice 349 q/ha, pícniny 94 q/ha. Produkce mléka (1965): 511 129 l, maso hovězí 1 163 q, vepřové 837 q. Přibližně stejné údaje platí i pro rok 1966. Je zajímavé, podívat se na ceny produktů, nejspíše se jedná o ceny výkupní, nikoliv o náklady. Tak na př. mléko 2,13 Kčs/litr, maso hovězí 10,44 Kčs/kg, maso vepřové 11,14 Kčs/kg. Tyto ceny se velmi podobají tehdejším cenám maloobchodním, a tudíž výroba potravin musela být ztrátová a dotovaná státem. Zemědělství už opustíme a podíváme se na společenský a kulturní život obce. V roce 1965 v obci působily tyto organizace (dříve a opět dnes spolky): Sokol, Požární sbor, Svaz zahrádkářů, Osvětová beseda, Myslivecká společnost, odbočka ČSČK (Červený kříž), Svaz čs. sovětského přátelství a  Výbor žen. Můžeme sem přiřadit i Sbor pro občanské záležitosti, jehož činnost tehdy zajišťoval Výbor žen. V roce 1965 bylo uspořádáno několik společenských akcí. V lednu to byl Společenský večer KSČ a Výboru žen, ples Požárníků a dětský karneval, vše v Sokolovně. V listopadu to pak byl Společenský večer Výboru žen, a zakončení Měsíce čs.- sovětského přátelství s filmem „Pruhovaná plavba“. V  následujícím roce se 16. března slavil MDŽ (Den žen), a při karnevalu se děti radovaly 20. února v  Sokolovně. Na závěr „Měsíce přátelství“ se promítaly sovětské filmy. Možná je vhodné vysvětlit, co to byl ten Měsíc přátelství. Obec Baráčníků Jednalo se o  propagandistickou akci s  přednáškami, besedami, filmovými a divadelními představeními, vše k oslavě Sovětského svazu a jeho výročí socialistické říjnové revoluce, které se slavilo v listopadu. Květnová výročí se oslavovala už zaběhnutým tradičním způsobem. 1. máj v Líbeznicích, 9. květen (Den vítězství) shromážděním s projevy u pomníků, a následným promítnutím vhodného filmu v Sokolovně. Měšický zpravodaj - 13

Ke kultuře patří i  kino a  knihovna. V  roce 1965 mělo kino 120 představení, tedy nejméně 2 x do týdne, na která přišlo 6936 diváků, tržba 19 190 Kčs, největší za poslední roky. Televize, tehdy už celkem běžná součást života, ještě návštěvnost kina moc nesnížila, byť nabídka filmů nebyla úplně prvotřídní. O  rok později mělo kino 113 představení se 7 140 diváky, tržba byla 21 509 Kčs. Kino bylo oblíbené u všech věkových skupin - stále ještě jeho návštěva patřila ke společenským událostem. Knihovna v roce 1965 i v roce následujícím vykazovala tradičně dobré výsledky. Jedná se samozřejmě o obecní, veřejnou knihovnu, i když ani není uvedeno, jak se zrovna přesně jmenovala. V  roce 1965 měla ve fondu 5  955 svazků. Za rok knihovnu navštívilo 2195 (1774) čtenářů, kteří si vypůjčili 6124 (5120) knih. Registrovaných čtenářů bylo 207 (190). V závorce jsou čísla za rok 1966. Činnost knihovny ovšem nespočívala jen v  půjčování knih. Plnila, a  musela plnit, i společensko - kulturní a informační funkci. Různé besedy, výstavky, nástěnky, propagace sovětské a  politické literatury, to vše k  příznivému hodnocení shora musela knihovna vykazovat. Tyto aktivity byly ovšem poplatné komunistickému režimu, což nic nemění na tom, že si vyžadovaly mnoho času a neplacené práce. Vedení obce sice dobré výsledky knihovny přijímalo za své, ale nikdy je dostatečně neocenilo. Knihovna byla pro tehdejší národní výbory spíše něčím nedůležitým, ba někdy i na obtíž. V roce 1955 proto knihovník Josef Rytíř dopisem z 1. 9. 1965 oznámil svou rezignaci, protože obec neplnila vůči němu své závazky (nevyplacení odměn atd.). Měl skončit k 31. 12. ale jak je z výše uvedených údajů zřejmé, knihovna pracovala i v roce 1966 a z výkazů není zřejmé, kdo ji tedy vedl. Možná dále pan Rytíř a  ve výkazech MNV jeho jméno nestálo ani za zmínku. Někdo ze čtenářů třeba bude vědět, jak to bylo. Na poli kultury a společenského dění ještě chvíli zůstaneme. Svaz zahrádkářů v roce 1965 uspořádal úspěšnou výstavu ovoce a květin, a dále 6 odborných přednášek a 3 besedy se členy s  filmem. Výbor žen připravil celkem 7 zájezdů - do divadel a  za českými památkami. Nelze vynechat také úspěšnou činnost Sboru pro občanské záležitosti - tu obstarávaly hlavně členky Výboru žen. Tak zvaná Osvětová beseda samostatně neudělala nic, což svědčí o zbytečnosti této uměle shora vytvořené, dnes bychom řekli virtuální instituce. Rovněž ČSM (Svaz mládeže) se přes veškeré úsilí VO KSČ k žádné činnosti nedobral. Nelze se divit. Chodit na schůze připomínající politické školení a  na brigády, to mladé lidi nijak nelákalo, a nic jiného se nenabízelo. V roce 1966 opět Svaz zahrádkářů uspořádal výstavu a přednášky a Výbor žen asi 7 zájezdů. Budova v socialistické péči Toho roku také uspořádal dohlížecí výbor družstva (sýpka Státního statku) - 1965 Jednota v rámci Měsíce přátelství jeden estrádní a jeden kulturní večer. Při té příležitosti si lze vybavit pohled do minulosti, kdy se zde pořádaly tak zvané Mezinárodní družstevní dny, bývalo to v areálu Sokolovny s různým programem a atrakcemi. Tuto vzpomínku ale odvál čas a není to nijak zdokumentováno, škoda. Měšický zpravodaj - 14

Takto se tady žilo kulturně a  společensky, a  teď se budeme zajímat o  to, co se dělo ve školství. Škola národní měla v roce 1965 tři třídy. V té první bylo 17 žáků, ve čtvrté 18 a v páté 21. V roce 1966 zde byly třídy 3., 4., a 5., se 17, 18 a 27 žáky. Učitelkami byly paní Toušková, Havlíčková a Soukupová. Ředitelstvím škola příslušela k ZDŠ Líbeznice, ředitelem byl Václav Vacek. Školu mateřskou navštěvovalo v  roce 1965  24 dětí, měla 7 učitelů a  zaměstnanců. V následujícím roce došlo ke změně obsazení funkce ředitelky. Paní Buldovou, která odešla do Líbeznic, vystřídala paní Vokounová. Zbývá nám ještě sport a  tělovýchova, ale s  tím budeme hotovi raz dva, protože to žádná sláva nebyla. Sport se zde neprovozoval žádný. Základní tělovýchovu provozovala TJ Sokol, ale cvičit chodil pouze dorost, cvičilo také žactvo, v zimě v sále Sokolovny, v létě na hřišti v areálu Sokolovny. Poslední pravidelnou statí je výstavba a rozvoj obce. Jak jsme naznačili minule, od teď už žádná výstavba ani rozvoj nebude rozhodnutím strany a  vlády a s tichým souhlasem lidosprávy. Takže zde budeme hotovi také velice rychle. Za dva roky se k  žádné větší investici nepřistoupilo. Za zmínku stojí jen výstavba autobusové čekárny v  místě „u  pomníku“. Nevzhledná stavba zasahující do přilehlé zahrady byla Původní budova mateřské školy - 60. léta vybudována brigádnicky za 8 000 Kčs. Dále byla obnovena fasáda na budově MNV natřením socialistickou šedí. Jinak byly jako „rozvoj obce“ vykazovány jen běžné údržbové práce, jako malování místností, údržba veřejného osvětlení, úklid ulic a  podobně. Povrchová dešťová kanalizace nebyla dosud dokončena. Na nádraží byla adaptována čekárna. Ještě také byl „opraven“ Líbeznický potok (Makovka) v délce asi 900 m, a to velmi nevhodným neodborným způsobem. Delší by byl seznam návrhů, které se neuskutečnily, jako třeba oprava zdi kolem hřiště. Vyčerpali jsme tak zvané „povinné“ rubriky, ale život je pestrý a přináší různé události, příznivé i neslavné. Zalovíme v tomto souboru a některé skutečnosti si připomeneme. V prvé řadě je třeba zmínit čin, který - aniž by si to tehdy byl někdo připustil zasáhl do budoucí, tedy dnešní tváře obce. Výnosem ministerstva školství ze dne 5. června 1965 byla zrušena přírodní rezervace „U Křížku“ a byla zřízena nová - „Malá Bažantnice“. Tím byla zrušena jakákoliv ochrana lesa „Na Křížku“, a jak je zřejmé, přijdeme o něj. Mimochodem, ta Malá Bažantnice byla rezervací už dávno předtím, což zřejmě ministerský úředník nevěděl nebo zapomněl. Poté celých 45 let nikdo neusiloval o  udělení nějakého stupně ochrany přírody tomuto vzácnému lesíku. Lhostejnost se opět nevyplatila. Lhostejnost nás všech. Ještě jedno nesmyslné rozhodnutí tehdy v  roce 1965 padlo. Naštěstí mělo výdrž jen pár dnů. 3. července byl uzavřen průchod areálem nemocnice (nádvořím zámku). Dnešní Zámecká ulice spojující dvě části Měšic - Hlavní a  Měšickou ulicí se tím stala neprůchodnou. Měšický zpravodaj - 15

Zajímavostí technickou bylo zvýšení napětí na lince vysokého napětí z  220 kV na 400  kV. Nikdo tehdy neprotestoval, nikoho by tehdy ani nenapadlo si u  vedení postavit dům. Do služeb obce pro denní úklid ulic byl přijat pan Alois Fical. Na jeho obtížnou a svědomitou práci si mnozí z nás ještě pamatujeme. A nakonec už jen pár drobných zajímavostí, střípků z denního života: Stále se hledal kronikář. Získán a schválen byl pan Vlastimil Kmoch, ten ale tuto činnost nezahájil. - Uhelné sklady v roce 1965 měly tržbu 220 000 Kč. - Pro jižní Slovensko postižené povodní byla vypsána veřejná sbírka, vybralo se 1  600 Kčs. - V  roce 1966 přišlo k  odvodu 7 branců ročníku 1948. - Obilí se sklízí už jen kombajny. - Byly zjištěny špatné hygienické podmínky v místních „Pohostinstvích“ (hospodách). Pro úplnost ještě „Černá kronika“: 3. června a  9. listopadu 1965 došlo k  smrtelným úrazům. Obětem bylo 42 a 18 let. O jménech pomlčíme, proč dnes jitřit staré rány. A nakonec - a to už je doopravdy konec dnešní procházky časem - si dáme výsledky hospodaření obce v těch dvou letech, čili rozpočet. 1965: příjmy 157 108,- Kčs, výdaje 135 855,- Kčs 1966: příjmy 193 184,- Kčs, výdaje 156 371,- Kčs A víc se nám sem už doopravdy nevejde. Takže se příště sejdeme za dva měsíce, a nejspíš si budeme povídat o „osudovém“ roce 1968, nebo třeba taky o něčem jiném, kdož teď ví. Pokračování příště Vladimír Novák

příspěvky čtenářů Louka V Měšicích mám mnoho oblíbených míst, jedním z nich je louka za zámkem. Jako pražské, sídlištní dítě jsem si myslela, že louky jsou jen romantická fikce. Někdo má v oblibě dokonalost monokulturního trávníku bez chyb, jiný zase divokou pestrobarevnost nekosené trávy. Je to věc osobního vkusu, patřím k těm druhým. S radostí jsem zjistila, že louka za zámkem je ušetřena pozornosti pravidelného kosení a  k  procházení slouží jen vyšlapaná cestička. Zaměstnání mi umožňuje pozorovat proměny louky  od jara až do zimy. Zjara vytahuji pohledem první lístky z  pomrzlé trávy, abych se mohla těšit na první sněženky a  petrklíče. Snažím se odhadnout i  množství květin. Není to pokaždé stejné. V květnu nastupují „vorlíčky“ (nejsem botanik, ráda se na květiny dívám). Do nich rozkvétají kopretiny s pryskyřníky, šťovíky. Vysoká tráva, její klasy, dozrává a je čas na konci června k  senoseči. Proč až tehdy? Protože všemu lučnímu kvítí i  travám dozrála semena! Pádem na zem chystá svoji novou podívanou napřesrok. Pokud se zachová cyklus kosení až po odkvětu. Proč o  tom píši? Chodím s  dětmi na louku od jara. Už tříleté děti rozeznají několik druhů květin. Pamatování si jejich názvů slouží zejména jejich jazykové paměti. S radostí objevují krásu, pestrost a fantazii přírody. Díky květům mají velkou šanci pozorovat hmyz. Měšický zpravodaj - 16

Nadstavbou je zjišťování kdo, pro koho roste a žije (systém potravní pyramidy). Že jsem součástí takového celku se stává nejvyšším zjištěním. Louka poskytuje i  uvolnění. Čerstvě tříletou Elišku inspirovala k  tanci bez hudby a  předepsaných kroků. Ostatní děti si hrály pod stromy, nemohla nikoho napodobit. S úsměvem poletovala celou hodinu jako motýlek. Ohromný zážitek! Letos jsme se s  dcerou těšily na barevné variety vorlíčků. Poupata slibovala záplavu květů… Louka je pokosena. Šly jsme zachránit alespoň pokosené květy. Plné náruče nám umožnily naaranžovat květinu nebývalých rozměrů a barev. Slétají se k ní motýli a včely se čmeláky. Slouží. Po odkvětu však nevzniká tobolka plná semen. Nedostaly šanci dozrát. Už vím, že napřesrok bude na louce květů málo. Povedlo se mi najít i luční orchidej. Podle listů, květ byl posečen. Závidím „liryovníku tulipánokvětému“, nemusí mít strach o  své květy, rozkvetl letos také dřív. Mohl by odborník určit správný čas kosení? Zjistím to. Třeba se příští rok vše v dobré obrátí. Barbora Konopásková Pionýrem 48 hodin aneb „malým disidentem“ proti své vůli – část druhá První část mého vyprávění končila začátkem sedmdesátých let min. stol. v  době kdy jsem začal chodit do prvního ročníku střední školy. Politicky přituhovalo, všichni se poučovali z krizového vývoje společnosti, hromadně odsuzovali Pražské jaro 68 a báli se jeden druhého. Já jsem měl za sebou „kariéru“ černé ovce, protože mě někdo ve třetí třídě (v mých devíti letech) při oslavách 1. máje sprostě ukradl Pionýrský prapor, který jsem měl jako zvolený praporečník bránit a střežit s nasazením života. Byl jsem za to hned druhý den exemplárně potrestán a vyloučen z Pionýrské organizace. Ve školním roce 1969 – 70 jsem tedy začal studovat 1. ročník střední školy. Naneštěstí jsme dostali za soudruha třídního profesora politického převlékače kabátů, který se potřeboval zavděčit nové nastupující politické garnituře a dělal vše pro to, aby se zapomnělo, že měl v 68. roce nějaký názor, za který se nyní trestalo. Začal tedy obnovovat na škole SSM (socialistický svaz mládeže), který do té doby pracoval velice špatně. My jako prváci a  bažanti jsme byli pro něho snadná kořist. Ve škole jsme se teprve seznamovali a rozhlíželi se˝, kde co a jak funguje a chodí. Ještě pro úplnost musím říci, že soudruh profesor byl Slovák, který se usilovně snažil mluvit česky, ale většinou mluvil československy. Velice připomínal majora Terazkyho z Černých baronů. Ne postavou, ale řečí. Soudruh profesor nás již druhý den naší školní docházky informoval, že všichni musíme jednotně vstoupit do SSM, a že připraví hromadnou přihlášku. Protože já od mládí nemám rád takové to organizované a hromadné vstupování někam, tak jsem se zeptal, jestli tam také mohu vstoupit, když jsem byl vyloučen ve třetí třídě z Pionýra. Sám jsem to myslel víceméně jako srandu a ani jsem netušil, že to taková sranda není. Netušil to ani soudruh profesor, protože se na mě obořil. „Čo to tárátě také hovadiny, kolko Vám bolo tehdá rokou“! Popravdě jsem řekl že 9. „No vidíte“, přešel do českoslovenštiny, „přece to už nikto nevie a nepametá“. Měšický zpravodaj - 17

Jak velice se mýlil poznal za několik týdnů, když se na školu vrátila hromadná přihláška celého 1. ročníku, kam mě také pochopitelně napsal. V ročníku nás bylo 26. 25 spolužáků bylo přijato, jen mé jméno bylo vyškrtnuto a do SSM jsem nebyl přijat. Soudruh profesor šel na kobereček k soudruhu řediteli. Když se vrátil pozval mě do kabinetu a tam mě nadával, proč jsem mu neřekl, že jsem byl vyloučený z  Pionýra za ztrátu Pionýrského praporu. Řekl jsem mu, že jsem mu to řekl, ale že to odbyl slovy, že si to už nikto nepametá. „No jo kurňa, ale neřekl jste, že jste potratil štandartu a to je iná“! Já jsem však pořád i po těch letech nemohl pochopit takovou obrovskou závažnost svého provinění. Na škole jsem se stal populární. Celý učitelský sbor se chodil nenápadně dívat na toho nového prvňáka, který ztratil v devíti letech prapor a jako jediný snad z celé školy nebyl přijat do SSM. Měl jsem mezi profesory i příznivce, kteří mi fandili, ale skrytě, protože se všichni tehdy báli. O jejich sympatiích jsem se dozvěděl až po letech na třídních srazech. Školu jsem tehdy úspěšně dostudoval. I když jsem to u soudruha třídního profesora neměl lehké. Nemohl mě zapomenout, že mojí vinou nebyl stoprocentně úspěšný při verbování nových členů SSM. Po škole jsem nastoupil na vojnu. I zde se historie s mým zapojením do práce svazáků a členů mládežnických organizací opakovala. Ani tady velitel roty neuvěřil mému tvrzení, že mě nevemou za člena, protože jsem byl vyloučen v 9 letech z Pionýra. I on poslal mou přihlášku a  i  on byl za tu neuváženost popotahován u  svého nadřízeného. Vojnu jsem tedy absolvoval i  přes své středoškolské vzdělání a  po rodičích dělnících s  výborným proletářským původem s hodností vojína. Nastoupil jsem do svého prvního zaměstnání. Zase jsem jako napotvoru „kápnul“ na snaživou soudružku Růženu, vedoucí komunistické buňky na pracovišti. I ona si chtěla u vedení udělat co nejvíce „čárek“ za získání nových dušiček, tenkrát se říkalo kandidátů – čekatelů na členství v KSČ. Přišla za mnou hned brzy po mém nástupu a začala mě hned tykat (to tehdy soudruzi běžně dělali). „Hele Jirko seš mladej, po vojně, študovanej, rodiče máš dělnickýho původu, ideální reference, já tě napíšu jako kandidáta a  budeš zařazenej jako kádrová rezerva na vedoucí funkce“. Po všech svých předchozích zkušenostech a hlavně, Komunistická strana, to už byla jiná káva, tam jsem jít nikdy nechtěl, jsem řekl: „nezlobte se paní Růženo, já jsem byl vyloučen z Pionýra a nikdy mě už potom nikam nevzali“. „Co to kecáš za blbosti“, rozohnila se paní Růžena. „Komunistická strana na takovéhle nesmysly nekouká, my potřebujeme novou krev a  za dětský provinění se nemstíme. My umíme odpouštět. Já jsem si jistá, že si tě na ústředí prosadím“! Neprosadila. Opět mě naštěstí nevzali. Asi komunistická strana odpouštět neuměla a  co  vím jistě, paní Růžena mě neodpustila nikdy. Přišla o  „čárku“ za nezískanou duši a o pověst bodré, neomylné a neodbytné náborářky. Od té doby jsem měl klid a  pohodu na rozdíl od svých spolupracovníků, kteří měli velký problém s paní Růženou s její neutuchající snahou rozšířit členskou základnu ve své stranické buňce. Časem přišla Sametová revoluce a  já několikrát změnil zaměstnání. Nikde se mě již naštěstí neptali jestli někam nechci vstoupit. A taky jsem nikdy nikam nevstoupil. Ne proto, že mě vyloučili z Pionýra, ale protože jsem nechtěl. Měšický zpravodaj - 18

Teď mě napadá, že jsem vlastně před vámi svými spoluobčany před komunálními volbami zatajil, že mě v  9 letech vyloučili z  Pionýra. Možná že bych dnes nebyl místostarostou. Tak se tedy omlouvám a dodatečně se k tomu přiznávám, já jsem opravdu za ty léta už na to naštěstí zapomněl. Přeji Vám všem hezké léto, Jiří Bejlek Ze života mateřské školy Po dlouhé zimě jsme s radostí očekávaly příchod jara a Velikonoc. S dětmi jsme vyrobili velikonoční výzdobu – zápichy, odlitky ze sádry, namalovaly kraslice, do hrnečků zasadily semínka trávy a v rámci estetické výchovy vyzdobily nejenom třídu, ale i vstup ikebanou. Do oken daly truhlíky s  květinami, které jsme zalévaly, sledovaly růst rostlinek a radovaly se z každé vykvetlé kytičky. Po velikonočních svátcích nás ale čekalo nepříjemné zjištění – naše truhlíky někdo ukradl! Tímto bych chtěla „poděkovat“ lupiči, že mi zkazil několikatýdenní práci s  dětmi, kdy jsem je učila seznamovat nejen s přírodou, ale i s morálními hodnotami. Je smutné, že ve čtyřech letech jejich života je musím naučit novým pojmům – zloděj, lupič, krádež. Ještě smutnější je, že kdosi ucpal komín k plynovému kotli. To již je asi zcela mimo chápání čistého dětského světa, ale i mého a všech zaměstnanců mateřské školy. Ing. Katarína Tichá, učitelka I. oddělení Jak připravit děti na vstup do mateřské školy? Omlouvám se, že opět opakuji to samé. Ale rady PhDr.  Simony Hoskovcové jsou výstižné, dovolím si je opět citovat. Následující řádky patří rodičům dětí, které od září 2011 do mateřské školy teprve nastoupí. 1) Na počátku nástupu je možné zkrátit pobyt dítěte a  pobýt s  ním v  MŠ. Ale toto období zbytečně neprodlužovat a dítěti vymezit: „Budu sem chodit jen ze začátku, než se rozkoukáš...“ 2) Mluvte s dítětem o tom, co se ve školce dělá a jaké to tam je, vyhněte se negativním popisům např.: „Počkej, tam tě naučí poslouchat.“ Existuje celá řada knih, např. leporelo: „Co se děje ve školce“. 3) Zvykejte dítě na odloučení – když se potřebujete někam vzdálit, ujistěte jej, že se může na vás spolehnout, že se vrátíte. 4) Veďte dítě k samostatnosti zvláště v hygieně, oblékání, jídle. Nebude pak zažívat špatné pocity, že něco nezvládá, nebo neumí. Mělo by samostatně jíst, obléknout se (p. učitelky pomohou se zipy, ml. dětem zavážou tkaničky apod.), používat WC a kapesník. 5) Dejte najevo, že rozumíte jeho případným obavám z nástupu, ale ujistěte ho, že mu věříte, že to zvládne. 6) Pokud bude plakat, buďte přívětiví a rozhodní. 7) Dejte dítěti něco důvěrného (hračku z domova, maminčin šátek apod.). 8) Plňte své sliby, např. když řeknete, že přijdete pro dítě po obědě. Měšický zpravodaj - 19

9) Udělejte si jasno, jak prožíváte nastávající situaci vy, děti dovedou velmi snadno vycítit úzkost rodičů. 10) Za pobyt ve školce neslibujte odměny. Přidá se k tomu ještě strach, že selže a že ji nedostane. 11) Při nástupu promluvte s p. učitelkou o potřebách svého dítěte a možnostech postupné adaptace. Naše mateřská škola nabízí možnost spoluúčasti dětí, které ještě MŠ nenavštěvují, na kulturních akcích. Uskuteční se v průměru 1 x měsíčně. P. učitelky vám rády sdělí, kdy se budou konat. Těšíme se na vaše děti, za kolektiv mateřské školy, Daria Fialová - ředitelka školy

Následujíci článeček vám přinášime jeko informaci o  vašich právech při návštěvě zdravotnického zařízení. Článek napsala starostka obce Zdib, sama lékařka. Třeba vám tento její příspěvek pomůže při jednání s neochotným zdravotnickým personálem. Kde nám pomůžou? Čas od času slyší občané středočeských obcí nejisté nebo dokonce odmítavé reakce pracovníků pražských nemocnic, pokud tam přijíždějí s akutními problémy. Takové reakce ale nejsou na místě. Zde je vysvětlení, které může posloužit i jako obrana před případným odmítnutím, či neochotou: Svobodnou volbu zdravotnického zařízení garantuje všem občanům zákon č.  20/1966  Sb., o  péči o  zdraví lidu. Tento zákon jmenovitě uvádí i  případy, kdy je tato svobodná volba zdravotnického zařízení omezena, a to například v případě osob ve výkonu trestu, v případě závodní preventivní péče a v případě, že tak stanoví orgán ochrany zdraví v rámci epidemiologických opatření apod. Mezi vyjmenovanými důvody nefiguruje místo bydliště pacienta. Přesněji je právo na výběr lékaře, respektive zdravotnického zařízení upraveno zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Zdravotnické zařízení, které si pojištěnec zvolil, může ošetření či péči odmítnout pouze v  případě, že by tím způsobilo překročení únosné míry zatížení, a to by vedlo k nemožnosti poskytnout kvalitní péči svým pacientům. Odmítnout nesmí nikdy, jde-li o neodkladnou péči. Každé odmítnutí pacienta navíc musí být lékařem písemně potvrzeno. Odmítání pacientů na pracovištích Lékařské služby první pomoci (LSPP) z  důvodu místa bydliště je tedy v rozporu se zákonem. Lékař by mohl odmítnout pouze z důvodu neúměrného zatížení, které by mu bránilo v poskytnutí kvalitní péče. Navíc musí pacientovi předložit v písemné podobě důvody odmítnutí. MUDr. Markéta Hellerová starostka Zdib Měšický zpravodaj - 20

Po delším čase jsme opět sáhli do archivu vzpomínek profesora Oskara Andryska, primáře nemocnice v Měšicích a vydali se s ním na dalekou cestu, tentokrát až do daleké Asie.

JAPONSKO Zajímal jsem se o  tu trochu exotickou zemi delší čas, ale kontakt nastal až po mém zájmu o diagnostiku a terapii rakoviny žaludku. Asi na tento záměr měl vliv můj táta, který na ni zemřel, když mi táhlo na patnáctý rok a má dlouhá spolupráce s gastroenterology. Karcinom žaludku je, abych tak řekl, národní choroba Japonců a oni taky nejen bádají, ale i sledují, co se v této oblasti děje. Jak popisuji jinde, začalo to diagnostikou slizniční infiltrace nádorem pomocí radiofosforu. Pak postupně zájem o  terapii a  taky uplatnění poměrně účinného protinádorového antibiotika japonského původu Mitomycinu C. Zkrátka v r. 2005 jsem byl po kontaktech u nás pozván do Japonska trochu přednášet a trochu poznávat tuto zajímavou zemi. Ten rok byla Světová výstava Expo v Kjotu a tak se pozvání do Tokia spojilo s  návštěvou této výstavy. Už cesta byla zajímavá. Dnes se většinou z Evropy létá přes Sibiř, tenkrát to z obavy ze špionáže Sovětský Svaz nepovolil a  z  Prahy jsem letěl nejprve do Londýna, odtud do hlavního města Aljašky Anchorage a odtud na letiště Narita v Tokiu. Ta Aljaška mne moc potěšila. Od dětství jsem miloval cesty polárníků k  severnímu a  později i  k  jižnímu pólu a  asi v  jedenácti adaptoval sáňky na polární cestu, upevnil prostěradlo jako plachtu, sehnal kompas a napsal dopis rodičům, že se ze Severu vrátím později. Odjel jsem ze Strašnic na sever a rodiče mne chytli až v Hrdlořezech. Tentokrát stačilo jet na letiště v Ruzyni a na mou polární pouť jen sentimentálně vzpomenout. Při přeletu Grónska jsem dokonce viděl několik psích spřežení, jak tam dole jedou zasněženou krajinou, pak přistáli v Anchorage a při letové přestávce koupil několik diapozitivů z této země, jako iglu s Eskymáky a dostal jsem i ochutnat Pemican, tolik popisovaný jako strava polárníků. No, asi by mne polární choutky pustily, nebylo to vůbec dobré. V Tokiu pečlivě doveden do hotelu, dobře ubytován a pak další dny cestoval po hlavním ostrovu Honšu Osaka, Nara, ... a  navštěvoval tamní kouzelné zahrady se šíntoistickými svatyněmi. Bál jsem se vzít si nabízený svitek s  osobní věštbou, protože jsem ho hned neuměl přečíst. Pokud je věštba příznivá, svitek si mám schovat, nepříznivou hned hodit do ohniště, které ve věštírně bylo pro tyto účely provozováno. Několik dojmů z Tokia - jdu do obchodního domu a  tam po všech prostorech hudba a  poznávám Smetanovu Vltavu. Pak jdu po ulici a  před sebou slyším dva Rusy, jak se dohadují, kde se dá koupit elektronika levněji. Měl jsem trochu vztek na tuto národnost, která nás špiclovala doma a tak jsem jim rusky řekl, že nejlepší pokúpky elektroniky jsou ve čtvrti Akihabara, což je pravda, ale ten úděs, že jsou sledováni a někdo dokonce rozumí jejich jazyku, byl pro mne satisfakcí za letitý patronát jejich rozvědčíku v naší zemi. Na tokijské universitě pracoval jako děkan filosofické fakulty můj letitý přítel, biřmovací kmotr, jesuita a nynější děkan theologické fakulty naší university v Praze prof. ThDr. Ludvík Armbruster. Trochu složité bylo ho najít. Když jsem získal adresu jeho zdejšího bydliště, ptám se ve vrátnici japonské jeptišky, ale ona říká, že takový pán tam nebydlí. Pak jsem si Měšický zpravodaj - 21

vzpomněl, že Japonci neznají slova s několika souhláskami a obratem se zeptám, zda tam skutečně páter Arumuburusuteru nebydlí a ona nadšeně říká, že ano a jestli jsem jeho krajan, že bude mít velkou radost. Ach jo. Setkání po čtyřiceti letech bylo radostné a nezapomenutelné. Když ve čtyřicátém osmém odejel studovat do Říma, neměl jsem s ním kontakt až tady v Tokiu. Nevěřitelnou dohru měl návrat přes Anchorage. Z Tokia jsem odlétal 5. června odpoledne a  na Aljašce jsem překvapeně potkával americké vojáky ve slavnostní uniformě, vlajky a ozdoby. Nejprve musím ale v letové přestávce ulevit svým útrobám po sedmi hodinách letu. Na WC v letadle jsem ještě přes dost nalétaných hodin ještě dodnes nebyl. Blížila se půlnoc a já vběhl na pánský box úlevy, začnu močit a vtom všude včetně WC americká hymna. Co teď? Čepici jsem neměl tak – mám přerušit vyměšování, upravit se a v pozoru po přerušené akci uctít hymnu? Ne. Budu pokračovat, ale mimoděk v pozoru. Navíc mám se držet za srdeční krajinu jako američtí prezidenti? Ne, to by nějaký příchozí mohl myslet, že se o mně pokouší infarkt a odvléci mne na ošetřovnu bez dokončení prvotní akce. Pak jsem po středoevropském stylu s levou rukou angažovanou v základní akci, salutoval v pozoru pravou, až hymna dozněla a já se mohl upravit. Jestli mne někdo viděl, nevím, ale asi z toho mohl být taky trochu překvapen. Pak jsem sebral všechny astronomické znalosti o směru otáčení země a příhodu vyřešil tak, že jsme proti srsti přeletěli datumovou čáru a na Aljašce přistáli na večer předchozího Dne nezávislosti při jehož konci se hrála americká hymna. Inu nejsem námořník ani letec a tak jsem ten posun a jeho neobvyklé uctění zažil poprvé. Z archivu vzpomínek profesora Andryska s jeho svolením redakčně upravil a zveřejnil, Jiří Bejlek

OKÉNKO MĚŠICKÉHO ZAHRÁDKÁŘE Vážení přátelé zahrádkáři, dnes si něco povíme o malinách. Maliník je naší nejstarší ovocnou rostlinou. Jeho plodem je matně červené, někdy i  žluté souplodí peckoviček. Lahodné maliny se pěstují na mnoha zahradách. Keře maliníku však rostou i planě v přírodě a jejich plody jsou z nutričního hlediska nejhodnotnější. Maliny mají jemnou sladkou chuť. Dají se z nich připravit chutné zavařeniny, dezerty a zmrzlina. Léčivé účinky malin - pomáhají při zrakové únavě, šerosleposti a očních onemocněních - dodávají vlasům lesk a zesilují je - ovlivňují pružnost a hebkost kůže - pomáhají při krvácení z nosu a dásní - mírní obtíže ledvin a močového měchýře - pomáhají při silném krvácení během menstruace Měšický zpravodaj - 22

Maliny obsahují velice mnoho biotinu. Tento vitamín krásy z  komplexu vitamínu B, obsahuje síru, která je důležitá pro zdraví a vzhled kůže, nehtů a vlasů. Malinová kůra může zlepšit zdraví, stačí po několik dnů jednou denně sníst jakýkoliv pokrm s malinami. Maliny mají ovšem jednu nevýhodu, nelze je dlouho skladovat, protože jsou velice choulostivé a  snadno plesniví. Jsou navíc náchylné k  otlačení a  dokonce i  v  lehkých přepravních košíčcích rychle kašovatí. Maliník Rubus L., podrod Ideobatus, zahrnuje tři nejvíce rozšířené druhy a to R. Ideaus L., R. spectabilis Purch. Tyto druhy se považují za  nejvýznamnější a daly vznik kulturním odrůdám maliníku zahradního. R. Idaeus L. Subsp. vulgatus Arch. Pochází z  Evropy a  západní Asie a  R. Idaeus L. Subsp. strigosus Focke ze Severní Ameriky. R occidentalis L. a R. spectabilis Purch (maliník velkokvětý) pocházejí také ze Severní Ameriky. Historie pěstování maliníku je datována do  středověku. Maliník začali pěstovat a  zušlechťovat mniši v  klášterních zahradách. Údajně se do Evropy první zušlechtěné formy maliníku dostaly za křižáckých válek z přední Asie. K významným pěstitelům patřila Anglie, kde se v 50. letech minulého století pěstovaly především odrůdy Malling Promise a  Malling Exploit. Ještě v  80. letech minulého století se pěstovaly na  větších plochách v řadě západoevropských států, ale také v Polsku a Maďarsku. Zahradní maliník se rozšířil v oblastech mírného pásma a roste až do 60° severní šířky. U nás ho lze pěstovat až do nadmořské výšky 800 m. Pro relativně pozdní dobu květu nejsou květy poškozovány pozdními jarními mrazíky. Mrazuvzdornost do značné míry závisí na stavu porostu a výživě. Pokud mají buňky letorostů dostatečné množství zásobních látek, přezimující výhony jsou dobře vyzrálé, nejsou mechanicky poškozené a  jsou v  dobrém zdravotním stavu, je předpoklad pro dobré přezimování a vývoj v dalším roce. Kulturním druhům rodu Rubus L. se nejlépe daří na středně těžkých, propustných, vlhčích a  humózních půdách. Hloubka ornice by měla být alespoň 25 cm. Vhodné jsou půdy hlinité a hlinitopísčité. Hladina spodní vody může dosáhnout až 0,75 m pod povrchem jelikož má maliník mělkou kořenovou soustavu, která je ale široko rozložena. Pro pěstování maliníku nejsou vhodné těžké jílovité půdy a zamokřené půdy. V takových půdách letorosty a jednoleté výhony maliníku nedostatečně vyzrávají a  jsou náchylnější k  houbovým chorobám. Výhony potom špatně přezimují, na jaře nevyraší, nerozvětvují, neobrůstají plodonosným obrostem, postupně zasychají až zcela odumřou. Nesnáší ale ani půdy lehké a  vysychavé, kde jsou letorosty slabé a krátké.

Měšický zpravodaj - 23

Při pěstební technologii se doporučuje porost mulčovat organickou hmotou (sláma, tráva atd.) a  zároveň obohacujeme i  půdu o  organickou hmotu. Maliník poměrně dobře snáší i kyselejší půdy, ale důležitý je dostatek srážek, případně doplňková závlaha. V době dozrávání nemá rád dlouhodobé deště. Maliník má dvouletý životní cyklus. Plodí na výhonech, které vyrostly v předchozím roce. Tyto výhony po přezimování na jaře rozvětvují, kvetou plodí a po sklizni odumírají, zatímco v průběhu vegetace vyrůstají nové výhony ze spících pupenů na kořenech a kořenovém krčku. Na rostlině maliníku se proto setkáváme s výhony jednoletými (po sklizni už dvouletými) a výhony letošními. Plody z jednoletých výhonů sklízíme opakovanými sběry v červenci. Některé odrůdy plodí už ve vrcholových částech letorostů. Hospodářsky významná sklizeň je od druhé poloviny léta až do zámrazu. Tyto výhony v dalším roce po přezimování, kdy už jsou jednoleté, znovu rozkvétají, plodí a po sklizni odumírají. Takové odrůdy nazýváme remontantní. Sklizeň remontantních odrůd je ve druhém roce obvykle malá. Vlivem plodnosti dlouho do podzimu dřevo nedostatečně vyzrává, oslabené výhony v době vegetačního klidu často namrzají, na jaře zasychají a bývají více poškozeny houbovými chorobami i škůdci. Proto je ve středoevropských klimatických podmínkách vhodnější nechat na plodnost pouze letošní výhony-letorosty a po odplození je z porostu odstranit. Nové výhony v dalším roce dříve vyrůstají, kvetou i plodí. Při zakládání porostu na zahrádce dáváme přednost výsadbovému materiálu, který byl vyprodukován ve specializovaných ovocnářských školkách. Dosud tomu tak není, a proto je častým jevem, že pěstitelé nejsou s  výnosy a  kvalitou plodů spokojeni. Zklamání je ve  většině případů způsobeno nevyhovujícím zdravotním stavem výsadbového materiálu. Také je důležité pozemek zbavit všech druhů vytrvalých plevelů, protože v pásech porostu malin nelze tak dokonale zpracovat půdu. Nejvhodnější předplodiny jsou jeteloviny a luskoviny. Přinášejí do orniční vrstvy velké množství živin, zejména dusík a z hlubokých vrstev půdy vynášejí vápník a fosfor. Z  vhodných odrůd pro pěstování v  Čechách je možno jmenovat například z  jednouplodících, CANBY -USA, GATINEAU – Kanada, GRANÁT – odrůda byla vyšlechtěna ve Výzkumném ústavu ovocných a okrasných dřevin v Bojnicích, Slovensko. LLOYD GEORGE – pochází z Anglie. MÁJA – je to první česká odrůda. Byla vyšlechtěna na ŠS Velké Losiny, zde ji také udržují. BULHARSKÝ RUBÍN – Bulharsko, VETEN – Norsko, ZEVA II – Švýcarsko. Odrůdy remontantní: ADA – Bojnice, Slovensko, HERITAGE – USA, LJULIN – Bulharsko, MEDEA – Slovensko. Na závěr recept pro osvěžení a naše zdraví. Malinový jogurt 250g malin, 1 kelímek biojogurtu, 1 lžíce citronové šťávy Maliny pečlivě přebereme a  opereme jen pokud je to nezbytné. Smícháme biojogurt s citronovou šťávou a vmícháme maliny. Naplníme do misek. Přeji mnoho pěstitelských úspěchů, Miroslav Šmoranc Měšický zpravodaj - 24

KUCHAŘKA NAŠÍ VESNICE

Nastává čas grilování a  tak uvádím jeden velmi jednoduchý, ale výborný recept. Jedná se o ŠPEKÁČKY V KABÁTKU Budeme potřebovat: 8 špekáčků, pálivou mletou papriku, 8 plátků slaniny, 1 cibuli, 100 g plátkového sýra, grilovací koření, olej na potření. Oloupané špekáčky podélně rozřízneme. Mezi půlky vložíme plátek sýra, který obalíme v pálivé paprice a přidáme dvě kolečka cibule. Špekáčky přitiskneme, obtočíme plátkem anglické slaniny a na obou stranách spíchneme párátkem. Potřeme olejem, posypeme grilovacím kořením a  grilujeme po každé straně 3 minuty. Špekáčky můžeme dělat i v troubě. Podáváme s chlebem nebo brambory. Teď si upečeme něco sladkého i když tento recept je oproti předchozímu trochu složitější, ale výsledek je báječný. TVAROHOVÝ TUNEL S BANÁNEM Těsto: 4 vejce a 4 lžíce cukru moučka vyšleháme do pěny, vmícháme 4 lžíce polohrubé mouky s 2 lžícemi kakaa a 1 lžící strouhané čokolády. Náplň: 13 dkg změklého másla a 13 dkg cukru moučku vyšleháme, přidáme 50 dkg tvarohu ve vaničce a vyšleháme hladký krém. Těsto pečeme na plechu s pečícím papírem v předehřáté troubě na 180°C asi 10 minut. Piškot je tenký. Stáhneme i s papírem na studenou podložku a necháme vychladnout. Formu na srnčí hřbet vyložíme potravinářskou fólií. Z  korpusu si odkrojíme pruh na přikrytí, zbytkem plátu vyložíme formu a  přečnívající kousky odřízneme. Prohlubeň vyplníme do  poloviny tvarohovým krémem, po celé délce položíme banány a  doplníme krémem až po okraj. Přiložíme odříznutý plát a mírně přitlačíme. Já jsem ještě přikryla pečícím papírem a zatížila prkénkem. Necháme v ledničce ztuhnout aspoň půl dne. Potom formu převrátíme na tác, odstraníme fólii a polijeme čokoládovou polevou. Dobrou chuť, přeje Lála

Měšický zpravodaj - 25

ZE SPORTU A KULTURY

VÍKEND PLNÝ ZÁBAVY Vážení občané, 13.5. - 15.5.2011 proběhl víkend plný zábavy pro velké i  malé, který se opravdu vyvedl. Počasí nám bylo během všech tří dnů celkem nakloněno a i když jsme v neděli během dětské kolopiády pár kapek deště schytali, nemělo to chybu. V pátek 13.5. to odstartoval country bál na kterém nás bavila bezva country – folková kapela ,,Daltonové“ a mimo tance a zábavy si kdokoliv z přítomných mohl zkusit osedlat elektrického býka, který byl součástí programu country bálu. Některé velmi povedené fotografie již brzy můžete vidět na naší nové webové stránce, která se právě připravuje. Některé záběry, hlavně pádů z  elektrického býka, ale i  několik velmi zvláštních stylů osedlávání býka, za shlédnutí opravdu stojí :-) V sobotu 14.5. se pokračovalo v zábavě a to hledáním Měšické psí miss a missáka. Tato akce probíhala na louce u měšického zámku především proto, aby se mohli na soutěžící pejsky dívat i pacienti Měšické LDN, kterým jsme k tomu ještě věnovali hudební dárek. Přišla jim zahrát a zazpívat harmonikářka Elena. Nakonec se do soutěže přihlásilo rovných 20 pejsků a  tak odborná porota v  čele s  paní MVDr.  Marii Brožovou (hlavní porotkyně mezinárodních výstav psích teriérů), měla opravdu z čeho vybírat. Po promenádě, ukázce poslušnosti a  zvládnutí překážkové tratě bylo rozhodnuto. Pohár Měšický psí missák nakonec získali dva psí sourozenci a  pohár Měšická psí miss získala krásná a  šikovná fenka. Nutno podotknou, že všichni tři vítězové jsou z Měšic, přestože k našemu překvapení se účastnili i psíci z okolních obcí. Vítězové si odnesli poháry a psí dobroty, ale odměnu za účast samozřejmě dostali všichni soutěžící pejskové. V  neděli 15.5. opět v  areálu Měšického zámku proběhla „Měšická dětská kolopiáda “, na které děti od 2 do  15 let soutěžily v  různých disciplínách na svých ,,vozidlech“ a tak jako předešlý den získali věcné ceny ti nejlepší, ale nakonec všichni účastníci dostali dárek za účast a  to dětské řidičáky. Po celou dobu nás doprovázel zpívající DJ Bacara a  nakonec nám přijel zatančit talentovaný, jedenáctiletý Adam Kmenta, alias Majkl Jakson, který se účastnil několika televizních soutěží Měšický zpravodaj - 26

a  byl jak řekla jedna z  přítomných holčiček „hustéj“. Že opravdu není jednoduché tančit jako Majkl si vyzkoušela i  naše hlavní rozhodčí, která si při napodobování Adamových (Majklových) kroků málem zlomila nohy :-) Každopádně to byl fičák – víkend plný zábavy a  legrace pro velké, malé i  čtyřnohé a  příští rok pro Vás něco podobného určitě zase vymyslíme. Děkujeme za Vaší přízeň a účast, protože bez Vás by to opravdu nešlo a zároveň Vás nyní informujeme a zveme na další super akce které chystáme. PŘIPRAVUJEME: 16.7. 2011 MEGA DANCE PÁRTY – DJ Bazi, super muzika + jeden párty koktejl zdarma. 26.8.– 28.8.2011 MĚŠICKÝ DĚTSKÝ MINI TÁBOR – do tohoto mini dětského tábora, který bude probíhat v obci Měšice se mohou přihlásit rodiče (rodiny) s nejmenšími dětmi, dále děti do 15 let bydlící a žijící v Měšicích. Tábor bude probíhat dle klasických táborových zvyků a pravidel (zkušení táborový instruktoři ) + super zábavný program pro všechny účastníky. Informace, instrukce a  místo přijímání závazných přihlášek, najdete koncem měsíce června ve svých poštovních schránkách. 28.8.2011 SBOHEM PRÁZDNINY – odpoledne plné zábavy pro děti i  dospělé s překvapením. 10.9.2011 SLUNCE SENO MĚŠICE – výlet do Hoštic u Volyně, setkání s … 18.9.2011 MĚŠICKÝ BLEŠÁK – máte něco co už nepotřebujete?, dětské oblečení, zahradní nástroje, elektrospotřebiče, knihy, CD, DVD, nádobí, hračky… Možná se to hodí někomu jinému, budete mít možnost přijít a  za pár kaček se toho zbavit. 15.10.2011 MĚŠICKÁ ZABIJAČKA – od rána zabijačkové dobroty, pestrý doprovodný program… 31.12.2011 ILVESTROVSKÉ MEGA PÁRTY Krásné léto, hodně sluníčka a naviděnou na akcích, Měšický zabijačkový tým Sponzoři zábavného víkendu: BEKA MOVING, ROMADO S.R.O., EKO VAN S.R.O, AUTO 666 S.R.O, AUTODOPRAVA DANA SOUČKOVÁ, NEMOCNICE MĚŠICE, MASICO s.r.o. Děkujeme Měšický zpravodaj - 27

17. Vejšlap povodím Mratínského potoka V sobotu 21. května se uskutečnil 17. Vejšlap povodím Mratínského potoka. V předvečer pochodu to bylo ještě s velkým otazníkem. Strhla se velká bouřka a silně pršelo,už jsem se pomalu smiřovala s tím, že na pochod nepůjdu. V sobotu se ale obloha vyjasnila a tak jsme mohli vyrazit. Začátek i konec Vejšlapu byl na hřišti v Líbeznicích. Sešlo se nás tam požehnaně, i když „kolaři“ začínají převládat. Je to logické. Rodiny, které začínaly chodit s dětmi v kočárku, s nimi už dnes jezdí na kolech. Pěších účastníků bylo asi 50 a na kolech 132. Šli jsme směr Beckov – Hoštice –Vodochody – Máslovický přívoz – Máslovice a zpět. Počasí nám přálo a tak se nám šlapalo příjemně. Ve Vodochodech jsme u hřiště odbočili asi 3 km dlouhou cestou k přívozu. Byla to dlouhá cesta, ale na konci jsme byli odměněni krásným výhledem na romantickou krajinu podél Vltavy. Opravdu to stálo za tu námahu. Všem vřele doporučuji. Když jsme si dostatečně odpočinuli a  pokochali výhledem, vydali jsme se Máslovickou naučnou stezkou strmě do kopce. Stezka končila v Máslovicích na náměstí. Ten kdo chtěl, mohl navštívit Muzeum másla. Z  Máslovic jsme se vydali na zpáteční cestu – směr hřiště Líbeznice. V  cíli jsme obdrželi občerstvení a  diplom. (Už jich mám doma pěknou řádku). Děkuji všem, kdo tyto Vejšlapy připravuje a těším se již na další. Za měšickou skupinu, Anna Raková XIII. ročník tradičních rybářských závodů V  sobotu 21. května již nemohli místní rybáři dospat. Všichni se těšili na další tentokrát již XIII. ročník tradičních rybářských závodů. Počasí v den závodu přálo. Svítilo sluníčko a bylo teplo. Možná to bylo i tím, že tentokrát byly závody o týden později než v dřívějších letech. Kapacita míst na chytání byla skoro vyčerpána. Přihlásilo se cca 72 borců. I  v  letošním roce byly připraveny pro vítěze krásné poháry a medaile a pro vítěze z řad měšických závodníků i putovní pohár pro největší „Měšickou vydru“. Pro letošní závody byla připravena i změna pravidel, která se týkala druhů ryb, které byly uznány pro započítání do úlovkového závodního lístku. Pro měření se nepočítala bílá ryba, ale uznávala se pouze ušlechtilá ryba a  karas. Tím jsme vzali vítr z  plachet vítězům  dřívějších ročníků, kteří na tom našem malém rybníčku chytali na šestimetrové pruty a honili metry ryb na deseticentimetrových ploticích.

Měšický zpravodaj - 28

Během závodů ryby docela braly (i když opět jak - komu) a chytly se i pěkné kousky. Překvapením se stal Pavel Žižka, který se po dlouhé době, kdy se podílel hlavně na organizaci závodů, opět chopil prutů a všechny podrtil. Vyhrál oba poháry. Jak pro celkového vítěze, tak i putovní pohár pro „Měšickou vydru“. Stal se tak po loňském vítězi Jirkovi Vondráčkovi, druhým držitelem tohoto poháru pro rok 2011. Nejdůležitější však opět nebylo kdo vyhrál, důležitější bylo, že se všichni dobře pobavili. I ostatní závodníci, kteří se umístili na dalších místech, převzali tradičně pěkné ceny a  spokojeně slibovali, že  příští rok zase určitě přijdou. Dopolední závody skončily a  na večer bylo přichystáno přátelské posezení u  kytary. Sice se citelně ochladilo, ale to skalní účastníky neodradilo a  přišli příjemně posedět a pokecat. Jen je škoda, že jich nebylo přece jen více. Vždyť jsou závody jen jednou za rok. Na závěr se sluší ještě poděkovat všem obětavým pořadatelům, kteří již od pátku vše chystali a v neposlední řadě všem sponzorům, kteří přispěli na pěkné ceny. Petrův zdar a příští rok na viděnou se těší Jiří Bejlek Dětský den 2011 V sobotu 28. května se za podmračeného dne konal u Kruhu VIII. ročník Dětského dne. Pro měšické děti ho k  jejich svátku opět za podpory obce, rybářů a  sponzorů připravilo několik stále stejných nadšenců. Již od rána u Kruhu makali až se z nich kouřilo, aby vše odpoledne klaplo. Připravovalo se občerstvení, všechna sportoviště, ozvučení a  desítky dalších věcí nezbytných pro uskutečnění akce takového rozsahu a  za takové účasti lidí (jen zaregistrovaných dětí bylo letos 220 + nepočítaně dospělých) Průběh dětské oslavy se odehrával podle osvědčené osnovy, která se skládala ze sportovní části a  části zábavné. V  té sportovní děti ze sebe vydávaly při sportovních výkonech maximum, aby si zasloužily co nejlepší ohodnocení a získaly hodně dětských papírových peněz, které proměnily za hodnotné ceny. O  zábavu se starala reprodukovaná hudba, Obecní policie s  ukázkou své výstroje a vybavení a v neposlední řadě nepostradatelní vodochodští hasiči s cisternou plnou pěny a líbezničtí s čerpadlem na pozdější konečnou očistu dětí. O plný žaludek a občerstvení se perfektně starali Láďa s Drážou, Lálou, Ivou, Lenkou a dalšími obětavci. Sportovní část tradičně bezchybně zorganizovala pí Honsová za pomoci pí Rakové, ochotných rodičů a starších dětí. Toník Knetl připravil tak dokonalé bludiště, že jsme při jeho stavbě sami zabloudili. Milan Abík se svým synem Michalem celou akci ozvučil a ještě stačil obsluhovat střelnici se vzduchovkami.

Měšický zpravodaj - 29

Jeden z vrcholů, které děti netrpělivě očekávaly, bylo konečné slosování všech účastníků dle věkových kategorií a  celkového vítěze a  pochopitelně hasičská pěna. Slosování proběhlo za netrpělivého mačkání slosovatelných vstupenek v  dětských dlaní a  zklamaných povzdechů, „já zase nic“ a  na druhé straně šťastných výkřiků: „to číslo mám já, hurá“! A  co pěna? To je kapitola sama pro sebe. Nadšení s jakým do ní všechny děti vlétly to se nedá popsat. To se musí vidět. Určitě byla pověstnou třešničkou na dortu této vydařené akce. Závěrem bych chtěl ještě jednou poděkovat všem již výše jmenovaným a omlouvám se těm, na které jsem nechtěně zapomněl. Velký dík patří také všem sponzorům a  obci za podporu, bez které by se tato vydařená akce nemohla uspořádat. Jiří Bejlek Pozvání na XV. ročník - Prakyáda Měšice 2011 Pořadatelé zvou všechny příznivce, stálé i nové účastníky nebo jenom fandy na již XV. ročník této oblíbené „sranda akce - Prakyáda Měšice 2011“, která se koná tradičně každoročně třetí sobotu  měsíce srpna, což  letos připadá na 20. 8. 2011 od 8:30 u rybníčku „Kruh“. Zúčastnit se mohou všichni, kterým bylo 18 let, mají srdce kluka, vlastní prak a  smysl pro legraci. Pochopitelně vítáme i  všechny ženy, pro které je připravena zvláštní kategorie. Bohaté občerstvení po celou dobu trvání závodů a hodnotné ceny jsou samozřejmostí. Přihlásit se můžete během týdne před soutěží v  restauraci U  Václava, nebo přímo na místě do ukončení 1. kola. Startovné je 100,- Kč. Přijďte si zasoutěžit a vyhrát, nebo se „historicky znemožnit“, vezměte s sebou i své známé a děti a pokud se nezadaří a nebude z toho cena, tak si určitě odnesete bezvadné zážitky, dobrou náladu a možná potkáte i nové přátele. Někteří se takto sejdou již po patnácté. Malí kluci, kteří v  začátcích pomáhali sbírat kuličky,již dávno sami závodí a vodí s sebou své děti, které je ve sbírání nahradily. Přijďte tedy podpořit svou účastí tradici této akce, aby si v budoucnu mohli zasoutěžit i vaše děti. Takovýchto akcí, kde nejde jenom o peníze, ale hlavně o pobavení, a lidí, kteří jsou ochotni vše připravit, bohužel rychle ubývá. Važme si jejich obětavosti a nadšení. Tak ještě jednou: Sobota 20. srpna od 8:30 u rybníčku Kruh!! Na viděnou se těší organizátoři a mnohokrát již historicky znemožněný, ale stále v úspěch pevně věřící, Jiří Bejlek

Měšický zpravodaj - 30

Zápis na školní rok 2011/12 e Registrujt se včas!

4Školička Na Vyhlídce Praha 9 – Prosek

4Školička Čertův vršek Praha 8 – Libeň

4Profesionální soukromá předškolní zařízení

4Rodinné prostředí ve vilách se zahradou

4Pro děti od 18 měsíců 4Každý den od 8.00 do 18.00 h 4Zkušený personál s pedagogickým a zdravotnickým vzděláním

www.skolka-jesle.cz tel. 736 754 066

Měšický zpravodaj - 31

Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - červen 2011. Ročník 8, číslo 3. Vychází v nákladu 700 výtisků. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Anna Raková, Drahoslava Myšáková, Lálka Langmayerová. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO, případně zaslat na e-mail: [email protected]. Důležitá telefonní čísla: Obecní úřad - 283 980 330 Obecní policie - 723 737 027 Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Toto číslo vyšlo 30. června 2011, příští číslo vyjde v srpnu 2011. Distribuováno zdarma. Měšický zpravodaj - 32