Verše k učeni 1. 1 Moj. 1,1-3 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. 2 Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel

.Verše k učeni 1. 1 Moj. 1,1-3 2. 3. 4.

1 Moj. 1,27 1 Moj. 1,31 1 Moj. 2,7

5.

1 Moj. 3,15

6. 7.

1 Moj. 6,6 1.Moj. 6,7

8. 9. 10. 11. 12. 13.

1.Moj. 6,8 1.Moj. 7,7 1.Moj. 8,22 1 Moj. 9,4 1.Moj.12,3 1.Moj. 26,5

14. 1.Moj. 39,5 15. 1.Moj. 50,20 16. 2.Moj. 4,11 17. 2.Moj. 7,1 18. 2.Moj. 12,14 19. 2 Moj. 14,14 20. 2 Moj. 15,2 21. 2.Moj. 18,22 22. 2.Moj. 19,4 23. 2 Moj. 20,1-17

24. 2.Moj. 23,28 25. 2.Moj. 29,38-40

26. 2.Moj. 31,3-5

27. 2.Moj. 31,13

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. 2 Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se Duch Boží. 3 I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý. I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“, proroctví Ga 4,4 Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. Řekl: „Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“ Ale Noe našel u Hospodina milost. Před vodami potopy vešel Noe a s ním jeho synové i jeho žena a ženy jeho synů do archy. Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“ Jen maso oživené krví nesmíte jíst. Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ To proto, že Abraham uposlechl mého hlasu a dbal na to, co jsem mu svěřil: na má přikázání, nařízení a zákony.“ A od té chvíle, co ho Egypťan ustanovil ve svém domě nade vším, co měl, žehnal Hospodin jeho domu kvůli Josefovi. Hospodinovo požehnání bylo na všem, co měl, v domě i na poli. Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid. Hospodin mu však řekl: „Kdo dal člověku ústa? Kdo působí, že je člověk němý nebo hluchý, vidící nebo slepý? Zdali ne já, Hospodin? Hospodin řekl Mojžíšovi: „Pohleď, ustanovil jsem tě, abys byl pro faraóna Bohem, a Áron, tvůj bratr, bude tvým prorokem. Tento den pro vás bude památný. Budete jej slavit jako Hospodinovu slavnost, budete jej slavit ve všech svých pokoleních - to je věčné ustanovení. Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet.“ Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou. On je můj Bůh, a já ho velebím, Bůh mého otce, a já ho vyvyšuji. Oni budou soudit lid, kdykoli bude třeba. Každou důležitou záležitost přednesou tobě, každou menší záležitost rozsoudí sami. Ulehči si své břímě, ať je nesou s tebou. Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě. Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý. Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Nezabiješ. Nesesmilníš. Nepokradeš. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví. Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“ Pošlu před tebou také sršně, aby před tebou vyhnali Hivejce, Kananejce i Chetejce. Toto pak budeš přinášet na oltáři: každodenně dva jednoroční beránky. 39 Jednoho beránka přineseš ráno a druhého beránka přineseš navečer. 40 A k prvnímu beránkovi též desetinu éfy bílé mouky zadělané čtvrtinou hínu vytlačeného oleje a jako úlitbu čtvrtinu hínu vína. Naplnil jsem ho Božím duchem, totiž moudrostí, důvtipem a znalostí každého díla, 4 aby uměl dovedně pracovat se zlatem, stříbrem a mědí, 5 opracovávat kameny pro vsazování a obrábět dřevo ke zhotovení jakéhokoli díla. (Danovci) „Promluv k Izraelcům: Dbejte na mé dny odpočinku; to je znamení mezi mnou a vámi pro všechna vaše pokolení, abyste věděli, že já Hospodin vás posvěcuji.

1

28. 2.Moj. 31,17 29. 2.Moj. 32,32 30. 2.Moj. 33,15-16

31. 2.Moj. 33,20 32. 2.Moj. 33,21-23

33. 2.Moj. 34,28 34. 2.Moj. 40,36 35. 3.Moj. 18,22 36. 3.Moj. 18,23 37. 3.Moj. 19,24 38. 3.Moj. 19,28 39. 3.Moj. 19,31 40. 3.Moj. 19,34 41. 3.Moj. 20,27 42. 3.Moj. 21,10 43. 3.Moj. 23,6 44. 3.Moj. 23,11 45. 3.Moj. 23,15 46. 3.Moj. 23,24 47. 3.Moj. 23,27 48. 3.Moj. 23,39 49. 3.Moj. 25,2 50. 3.Moj. 25,10 51. 3.Moj. 25,20-21 52. 4.Moj. 6,24-26 53. 4.Moj. 7,11 54. 4.Moj.11,25 55. 5.Moj. 4,32 56. 5.Moj. 6,6-8

57. 5.Moj. 8,3 58. 5.Moj. 10,20 59. 5.Moj. 12,9-10

Je to věčné znamení mezi mnou a syny Izraele. V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, ale sedmého dne odpočinul a nabral dech." Můžeš jim ten hřích ještě odpustit? Ne-li, vymaž mě ze své knihy, kterou píšeš!“ 15 Mojžíš mu řekl: "Nemá-li s námi jít tvá přítomnost, nikam nás odsud nevoď! 16 Jak by se jinak poznalo, že máš ve mně a v mém lidu zalíbení, než když půjdeš s námi? Právě to mě i tvůj lid odliší od každého lidu na povrchu země." Dále pravil: „Nemůžeš spatřit mou tvář, neboť člověk mě nesmí spatřit, má-li zůstat naživu.“ Hospodin pravil: „Hle, u mne je místo; postav se na skálu. 22 Až tudy půjde moje sláva, postavím tě do skalní rozsedliny a zakryji tě svou dlaní, dokud nepřejdu. 23 Až dlaň odtáhnu, spatříš mě zezadu, ale mou tvář nespatří nikdo.“ A byl tam s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chleba nepojedl a vody se nenapil, nýbrž psal na desky slova smlouvy, desatero přikázání. Kdykoli se oblak z příbytku zvedl, vytáhli Izraelci ze všech svých stanovišť. Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou. Je to ohavnost. Nebudeš obcovat s žádným dobytčetem a neznečistíš se s ním. Ani žena se nepostaví před dobytče, aby se s ní pářilo. Je to zvrhlost. Čtvrtého léta bude všechno jejich ovoce posvěceno k oslavě Hospodina. Nebudete svá těla zjizvovat pro mrtvého ani si dělat nějaké tetování. Já jsem Hospodin. Neobracejte se k duchům zemřelých a nevyhledávejte vědmy a neposkvrňujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh. Ten, kdo bude s vámi přebývat jako host, bude vám jako domorodec mezi vámi. Budeš ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli hosty v zemi egyptské. Já jsem Hospodin, váš Bůh. Muž či žena, v nichž by byl duch zemřelých nebo duch věštecký, musejí zemřít. Ukamenují je. Jejich krev padni na ně.“ Kněz, přední mezi svými bratry, na jehož hlavu byl vylit olej pomazání a který byl uveden v úřad, aby oblékal kněžské roucho, nebude mít vlasy na hlavě neupravené a neroztrhne své roucho. Patnáctého dne téhož měsíce začne Hospodinova slavnost nekvašených chlebů; po sedm dní budete jíst nekvašené chleby. Podáváním nabídne snopek Hospodinu, aby ve vás našel zalíbení; druhého dne po dni odpočinku jej nabídne kněz podáváním. (slavnost prvotin) Potom si odpočítáte ode dne po dni odpočinku, ode dne, kdy jste přinesli snopek k oběti podávání, plných sedm týdnů. (slavnost prvotiny chlebů) „Mluv k Izraelcům: Prvního dne sedmého měsíce budete mít slavnost odpočinutí s pamětným vytrubováním a bohoslužebným shromážděním. (slavnost troubení) Desátého dne téhož sedmého měsíce bude den smíření. Budete mít bohoslužebné shromáždění; budete se pokořovat a přinesete ohnivou oběť Hospodinu. (Jom Kipur – návrat Krista – smíření – dva kozly) Nuže, patnáctého dne sedmého měsíce, když sklidíte zemskou úrodu, budete po sedm dnů slavit slavnost Hospodinovu. Prvního dne bude slavnost odpočinutí i osmého dne bude slavnost odpočinutí. (stánky) „Mluv k Izraelcům a řekni jim: Až přijdete do země, kterou vám dávám, bude země slavit odpočinutí, odpočinutí Hospodinovo. Padesátý rok posvětíte a vyhlásíte v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás léto milostivé, kdy se každý vrátíte ke svému vlastnictví a všichni se vrátí ke své čeledi. Snad řeknete: Co budeme jíst sedmého roku, když nebudeme sít ani sklízet žádnou úrodu? 21 Na můj rozkaz sestoupí na vás šestého roku mé požehnání, takže vydá úrodu na tři roky. Hospodin tě požehná a ochrání tě, Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv, Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.‘ a Áron levity nabídne Hospodinu jako obětní dar synů Izraele, aby konali službu Hospodinu. . Hospodin sestoupil v oblaku, promluvil k němu a odebral z ducha, který byl na něm, a dal jej těm sedmdesáti starším. Sotva na nich duch spočinul, prorokovali, ale potom už nikdy. Mojžíš vyčítá Bohu Izrael 70 starších pomáhá nést břemeno Jen se ptej na dřívější časy, které byly před tebou, od chvíle, kdy Bůh stvořil na zemi člověka. Ptej se od jednoho konce nebes ke druhému, zda se stala tak veliká věc anebo bylo o něčem takovém slýcháno. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Pokořoval tě a nechal tě hladovět, potom ti dával jíst manu, kterou jsi neznal a kterou neznali ani tvoji otcové. Tak ti dával poznat, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst. Hospodina, svého Boha, se budeš bát, jemu budeš sloužit, k němu se přimkneš a v jeho jménu budeš přísahat. Dosud jste totiž nevešli do místa odpočinutí a neujali se dědictví, které ti dává Hospodin, tvůj Bůh. 10 Ale až

2

60. 5.Moj. 19,16-17 61. 5.Moj. 29,17 62. 5.Moj. 30,11 63. 5.Moj. 30,14 64. Jozue 1,9 65. Jozue 5,13-15

66. Jozue 9,4 67. Jozue 10,11 68. Jozue 10,13 69. Jozue 24,15

70. Soudců 8,23 71. Soudců 14,5-6

72. Rút 1,15-17

73. 1.Sam. 3,9 74. 1.Sam. 8,6-7

75. 1.Sam. 15,22 76. 1.Sam. 16,14 77. 2.Sam. 15,3-4

78. 2.Sam. 15,6 79. 2.Sam. 22,26-27 80. 1.Král. 18,21 81. 1.Král. 19,11-12

82. 2.Král. 6,16-17

83. 1.Par. 14,11

přejdete Jordán a usadíte se v zemi, kterou vám přiděluje do dědictví Hospodin, váš Bůh, až vám dá odpočinutí ode všech vašich okolních nepřátel, takže budete sídlit bezpečně, Povstane-li proti někomu zlovolný svědek, aby ho nařkl z odpadnutí od Hospodina, 17 postaví se oba muži, kteří mají spor, před Hospodina, před kněze a soudce, kteří tam v těch dnech budou, Ať není mezi vámi muž ani žena, čeleď ani kmen, jejichž srdce by se dnes odvrátilo od Hospodina, našeho Boha, takže by šli sloužit bohům těch pronárodů. Ať není mezi vámi kořen plodící jed a pelyněk. Přikázání, které ti dnes vydávám, není nad tvé síly, není ti nijak vzdálené! 21st. Naopak, to slovo je ti velmi blízké - je ve tvých ústech a ve tvém srdci. Jen je plň! 21st. Nepřikázal jsem ti snad: Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš?“ Když byl Jozue u Jericha, rozhlédl se, a hle, naproti němu stojí muž a má v ruce tasený meč. Jozue šel k němu a zeptal se ho: „Patříš k nám nebo k našim protivníkům?“ 14 Odvětil: „Nikoli. Jsem velitel Hospodinova zástupu, právě jsem přišel.“ I padl Jozue tváří k zemi, klaněl se a otázal se: „Jaký rozkaz má můj pán pro svého služebníka?“ 15 Velitel Hospodinova zástupu Jozuovi odpověděl: „Zuj si z nohou opánky, neboť místo, na němž stojíš, je svaté.“ A Jozue tak učinil. Vymyslili si tedy také lest, že půjdou a budou se vydávat za poselstvo. Vložili na osly vetché pytle a zpuchřelé, popraskané a svazované vinné měchy, Když před Izraelem utíkali a byli na bétchorónské stráni, vrhal na ně Hospodin z nebe balvany až do Azeky; tak umírali. Těch, kteří zemřeli po kamenném krupobití, bylo více než těch, které Izraelci pobili mečem. A slunce zmlklo a měsíc stál, dokud lid nevykonal pomstu nad svými nepřáteli. To je zapsáno, jak známo, v Knize Přímého. Slunce stálo v polovině nebes a nepospíchalo k západu po celý den. Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“ Ale Gedeón je odmítl: „Nebudu vaším vladařem, ani můj syn nebude vaším vladařem. Nad vámi bude vládnout Hospodin!“ I sestoupil Samson s otcem a matkou do Timnaty. Když přišli k timnatským vinicím, vyskočil náhle proti němu řvoucí mladý lev. 6 Tu se ho zmocnil duch Hospodinův, že jej holýma rukama roztrhl jako kůzle. Otci ani matce nepověděl, co udělal. Noemi jí řekla: „Hle, tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Vrať se také, následuj svou švagrovou!“ 16 Ale Rút jí odvětila: „Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. 17 Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt.“ Proto Samuelovi řekl: "Jdi spát, a když tě zavolá, řekni: ‚Mluv, Hospodine; tvůj služebník poslouchá.'" Samuel si tedy šel lehnout na své místo. Ale Samuelovi se to nelíbilo, že řekli: „Dej nám krále, aby nás soudil.“ I modlil se Samuel k Hospodinu. 7 A Hospodin Samuelovi odpověděl: „Uposlechni lid ve všem, co od tebe žádají. Vždyť nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nad nimi nekraloval. Tu řekl Samuel: „Líbí se Hospodinu zápalné oběti a obětní hody víc než poslouchat Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než obětní hod, pozorně rozvažovat je víc než tuk beranů. Duch Hospodinův odstoupil od Saula a přepadal ho zlý duch od Hospodina. Abšalóm mu řekl: „Pohleď, tvá záležitost je dobrá a správná, ale od krále nemůžeš čekat vyslyšení.“ 4 A Abšalóm dodával: „Kdybych já byl ustanoven v zemi soudcem, zjednal bych spravedlnost každému, kdo by ke mně se svým sporem a právní záležitostí přišel.“ Tímto způsobem se Abšalóm choval k celému Izraeli, který přicházel ke králi k soudu. Tak Abšalóm lstivě získával srdce izraelských mužů. Ty, Pane, s věrným nakládáš věrně, k oddanému se chováš oddaně, 27 s čistým člověkem čistě naložíš, od zvráceného se však odvracíš. Tu přistoupil Elijáš ke všemu lidu a řekl: „Jak dlouho budete poskakovat na obě strany? Je-li Hospodin Bohem, následujte ho; jestliže Baal, jděte za ním!“ Lid mu neodpověděl ani slovo. Hospodin řekl: „Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem.“ A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. 12 Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný. Odvětil: „Neboj se, protože s námi je jich víc než s nimi.“ 17 Potom se Elíša modlil: „Hospodine, otevři mu prosím oči, aby viděl!“ Tu Hospodin otevřel mládenci oči a on uviděl horu plnou koní a ohnivých vozů okolo Elíši. Vystoupili tedy do Baal-perasímu a tam je David pobil. David prohlásil: „Bůh jako prudké vody prolomil mým

3

84. 2.Par. 5,12-14 85. Ezdráš 8,21 86. Nehemiáš 6,9 87. Nehemiáš 8,9

88. Job 1,5

89. Job 1,7; 2,2 90. Job 1,21 91. Jób 3,25 92. Job 5,17 93. Jób 12,7-10

94. Job 19,17 95. Job 19,20 96. Job 26,7-9 97. Job 26,13 98. Job 28,28 99. Job 38,22 100. Jób 40,4 101. Žalm 2,4 102. Žalm 2,11 103. Žalm 4,8 104. Žalm 5,6 105. Žalm 14,2 106. Žalm 19,8-9

107. Žalm 22,2 108. Žalm 22,8 109. Žalm 22,19 110. Žalm 22,25 111. Žalm 23,1-6

112. Žalm 24,1 113. Žalm 27,10 114. Žalm 32,1 115. Žalm 32,2 116. Žalm 34,8 117. Žalm 34,9 118. Žalm 34,21 119. Žalm 37,5

prostřednictvím řady mých nepřátel.“ Proto pojmenovali to místo Baal-perasím (to je Pán průlomu) …..a s nimi bylo sto dvacet kněží troubících na pozouny. … 13 I naplnil oblak ten dům, dům Hospodinův, 14 takže kněží kvůli tomu oblaku nemohli konat službu, neboť Boží dům naplnila Hospodinova sláva. Tam u řeky Ahavy jsem vyhlásil půst, abychom se před svým Bohem pokořili a vyprosili si u něho pro sebe, pro své dítky i pro všechen svůj majetek přímou cestu. Ti všichni nás chtěli zastrašit. Říkali si: „Upustí od díla a ono se neuskuteční.“ „Proto nyní, Bože, posilni mé ruce!“ Nehemjáš, který byl místodržícím, a kněz Ezdráš, znalec Zákona, a levité, kteří vysvětlovali lidu Zákon, řekli všemu lidu: „Dnešní den je svatý Hospodinu, vašemu Bohu. Netruchlete a neplačte.“ Všechen lid totiž plakal, když slyšel slova Zákona. Když uplynuly dny hodokvasu, Jób pro ně posílal a posvěcoval je. Za časného jitra obětoval oběti zápalné za každého z nich; říkal si totiž: „Možná, že moji synové zhřešili a zlořečili v srdci Bohu.“ Tak činil Jób po všechny dny. Hospodin se satana zeptal: "Odkud přicházíš?" Satan Hospodinu odpověděl: "Procházel jsem zemi křížem krážem." a pravil: „Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“ čeho jsem se tolik strachoval, to mě postihlo, dolehlo na mě to, čeho jsem se lekal. Věru, blaze člověku, jehož Bůh trestá; kázeň Všemocného neodmítej.18 On působí bolest, ale též obváže rány, co rozdrtí, vyléčí svou rukou. Avšak dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví, 8 poučí tě i křoviska země, mořské ryby vyprávět ti budou. 9 Kdo z nich všech by nevěděl, že ruka Hospodinova to učinila 10 a že v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora. Můj dech se oškliví i mé ženě, vlastním dětem páchnu. Jsem vyzáblý, kost a kůže, vyvázl jsem jenom s kůží kolem zubů. On roztáhl sever nad pustotou, nad nicotou zavěsil zemi, vody zabaluje do oblaků, mračno pod nimi se neprotrhne; trůn zahaluje, rozprostírá nad ním oblak. Jeho duch dal nebesům velkolepost, jeho ruka proklála útočného hada. a řekl člověku: ‚Hle, bát se Panovníka, to je moudrost, vystříhat se zlého, toť rozumnost.‘ Přišel jsi někdy ke skladům sněhu, spatřil jsi sklady krupobití, které si šetřím pro časy soužení, pro den války a boje? "Nejsem vůbec nic, nevím, co bych odpověděl. Můžu jen mlčet. Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu. Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní. Před tvýma očima neobstojí zpupní, v nenávisti máš všechny zlosyny. Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli. Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří. 9 Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo. Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám. proroctví - Mt 27,46 Kolemjdoucí ho uráželi; potřásali hlavou. proroctví - Mt 27,39 Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv. proroctví - Mt 27,35 Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal. Žalm Davidův. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů. Davidův; žalm. Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí. I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme. Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt. Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepočítá, v jehož duchu není záludnosti. Hospodinův anděl se položí táborem kolem těch, kteří se bojí Boha, a bude je bránit Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu. (Jod) Ochraňuje všechny jeho kosti, nebude mu zlomena ani jedna. proroctví – Jan 19,33.36 Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.

4

120. Žalm 37,11 121. Žalm 37,25 122. Žalm 39,2 123. Žalm 42,2 124. Žalm 46,2-3 125. Žalm 51,12 126. Žalm 51,13 127. Žalm 51,19 128. Žalm 52,3 129. Žalm 53,2a 130. Žalm 59,9 131. Žalm 69,22 132. Žalm 77,14 133. Žalm 85,11 134. Žalm 91,11-12 135. Žalm 91,14 136. Žalm 97,11 137. Žalm 103,2-3 138. Žalm 103,7 139. Žalm 105,15 140. Žalm 112,1 141. Žalm 112,7 142. Žalm 115,17 143. Žalm 117,1-2 144. Žalm 118,8 145. Žalm 118,18-19 146. Žalm 118,22 147. Žalm 119,105 148. Žalm 119,142 149. Žalm 119,165 150. Žalm 127,1-2

151. Žalm 127,3 152. Žalm 127,4-5 153. Žalm 133,1 154. Žalm 139,7 155. Žalm 139,8 156. Žalm 139,12 157. Žalm 139,13 158. Žalm 139,16 159. Žalm 145,18 160. Žalm 146,4 161. Žalm 147,13 162. Žalm 147,15 163. Žalm 150,1-6

Ale pokorní obdrží zemi a bude je blažit dokonalý pokoj. Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb. Řekl jsem si: Budu dbát na svoje cesty, abych se jazykem neprohřešil. Budu držet na uzdě svá ústa, dokud budu před sebou mít svévolníka. Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože! Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená. 3 Proto se bát nebudeme, byť se převrátila země a základy hor se pohnuly v srdci moří. Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber! Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš! Chlubíš se, hrdino, vlastním zlem? Boží láska je tu každý den! 21st. Bloud si v srdci říká: „Bůh tu není.“ Ty se jim však, Hospodine, směješ, všechny pronárody jsou ti k smíchu. Do jídla mi dali žluč, když jsem žíznil, dali mi pít ocet. proroctví – Mt 27,34 Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako Bůh náš? Láska a pravda se spolu setkají, spravedlnost a pokoj se políbí. 21st. On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách. 12 Na rukou tě budou nosit, aby sis o kámen nohu neporanil; Dám mu vyváznout, neboť je mi oddán, budu jeho hradem, on zná moje jméno. Poctivým lidem světlo vychází, radost je dána upřímným. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje Své cesty Mojžíšovy poznat dal, synům Izraele své skutky ukázal. Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte Haleluja. Blaze muži, jenž se bojí Hospodina, jenž velikou zálibu má v jeho přikázáních! Nemusí se bát zlé zprávy, jeho srdce pevně doufá v Hospodina. Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha. Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpěvem, 2 neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost je věčná! Haleluja. Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v člověka. Hospodin mě přísně potrestal, smrti mě ale nevydal! 19 Otevřete mi brány spravedlnosti, ať jimi projdu vzdát Hospodinu dík! Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným. proroctví - Mk 12,10, Skutky 4,11 Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku. Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda. Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou. Šalomounova poutní píseň. Nestaví-li dům Hospodin, marně se namáhají, kdo jej stavějí. Nechrání-li město Hospodin, marně bdí jeho ochránci. 2 Marné je, abyste časně vstávali a zůstávali vzhůru do noci. Proč byste jedli chléb bolesti? Bůh svoje milé spánkem obdařil! Děti jsou dědictví od Hospodina, plod lůna je přece odměna. 21st. Tak jako šípy, jež hrdina třímá, jsou děti zplozené zamlada. 5 Blaze člověku, jenž jich má plný toulec - takový nebude zahanben, až bude s protivníky jednat před soudem! Poutní píseň, Davidova. Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně ! Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. Ty jsi vytvaroval každou moji buňku, v děloze mé matky tkáně formoval. Báječně jsi všechno složil dohromady; dokonale jsi to všechno vymyslel, člověk nad tím v němé úctě jenom žasne. Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize, dny, tak jak se vytvářely, dřív, než jediný z nich nastal. Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, kdo ho volají opravdově. Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své jeho plány. On upevnil závory v tvých branách, požehnal tvým synům v tobě. Na zem vysílá svůj výrok, rychle běží jeho slovo. Haleluja. Chvalte Boha v jeho svatyni, chvalte ho i na obloze, již sklenul svou mocí, chvalte ho za jeho bohatýrské činy, chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost! Chvalte ho zvukem polnice, chvalte ho harfou a citerou, chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunami a flétnou, chvalte ho zvučnými cymbály, chvalte ho cymbály dunivými! Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina! Haleluja.

5

164. Přísloví 2,6 165. Přísloví 2,16 166. Přísloví 3,5-6 167. Přísloví 3,11-12 168. Přísloví 3,28 169. Přísloví 4,18 170. Přísloví 6, 16-19 171. Přísloví 6,20 172. Přísloví 6,22 173. Přísloví 9,10-11 174. Přísloví 11,22 175. Přísloví 12,1 176. Přísloví 12,10 177. Přísloví 13,3 178. Přísloví 13,20 179. Přísloví 13,24 180. Přísloví 14,12 181. Přísloví 14,27 182. Přísloví 15,3 183. Přísloví 16,6 184. Přísloví 16,18 185. Přísloví 17,1 186. Přísloví 17,6 187. Přísloví 17,17 188. Přísloví 18,10 189. Přísloví 18,21 190. Přísloví 19,2 191. Přísloví 19,14 192. Přísloví 19,17 193. Přísloví 19,20 194. Přísloví 19,23 195. Přísloví 20,1 196. Přísloví 20,11 197. Přísloví 20,22 198. Přísloví 23,13-14 199. Přísloví 23,20 200. Přísloví 25,9 201. Přísloví 27,15 202. Přísloví 27,19 203. Přísloví 28,9 204. Přísloví 28,13 205. Přísloví 29,17 206. Přísloví 30,8-9 207. Přísloví 31,8-9 208. Přísloví 31,25 209. Přísloví 31,30 210. Kazatel 2,26 211. Kazatel 3,11 212. Kazatel 4,6 213. Kazatel 4,9-10 214. Kazatel 4,11-12 215. Kazatel 4,17

Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst. Moudrost tě ochrání před cizí ženou, před cizinkou, která se lísá svými řečmi, Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu, nespoléhej se na vlastní rozumnost. Na každém kroku snaž se jej poznávat, on sám tvé stezky urovná. Neodvrhuj, můj synu, Hospodinovo kárání, neprotiv se jeho domlouvání. 12 Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje, jako otec synu, v němž nalezl zalíbení. Neříkej bližnímu: „Přijď jindy“ když právě teď mu můžeš pomoci. Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den. Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je mu ohavností: 17 přezíravé oči, zrádný jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev, 18 srdce osnující ničemné plány, nohy rychle spěchající za zlem, 19 křivý svědek, který šíří lži, a ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry. Dodržuj, můj synu, otcovy příkazy, a matčiným poučováním neopovrhuj. Povedou tě, kamkoli půjdeš, když budeš ležet, budou tě střežit, procitneš a budou s tebou rozmlouvat. Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost. 11 Neboť skrze mne se rozhojní tvé dny, přibude ti let života. Zlatá ozdoba na sviňském rypáku je krásná žena bez špetky rozumu. 21st. Kdo miluje napomenutí, miluje poznání, kdežto kdo domluvy nenávidí, je tupec. Spravedlivý cítí i se svým dobytkem, kdežto nitro svévolníků je nelítostné. Kdo hlídá svoje ústa, svou duši opatruje, na povídavé rty přijde záhuba. Kdo chodí s moudrými, bude moudrý, kdo kamarádí s tupci, ztroskotá. Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas. Cesta se člověku může zdát správná, nakonec však bývá cestou ke smrti. Bázeň před Hospodinem je zdroj života, pomůže uniknout léčkám smrti. Oči Hospodinovy jsou na každém místě, pozorně sledují zlé i dobré. Milosrdenstvím a věrností se usmiřuje provinění a bázeň před Hospodinem odvrací od zlého. Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí. Lepší je suchý kus chleba v klidu než dům plný masa a sváru Korunou starců jsou vnuci, ozdobou synů otcové. V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení. Pevná věž je Hospodinovo jméno, k němu se uteče spravedlivý jak do hradu. V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se jeho plodů. Nadšení bez poznání nestačí, zbrklý se dopouští mnoha chyb. Dům a majetek lze zdědit po otcích, ale prozíravá žena je od Hospodina. Kdo pomáhá chudým, půjčuje Hospodinu; on sám mu jeho dobrodiní odplatí. Poslechni radu, přijmi i trest, abys byl napříště moudrý. Bázeň před Hospodinem vede k životu; nasycen přečkáš noc a nic zlého tě nepostihne. Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun; kdo se v něm kochá, ten moudrý není. I na dětech se podle chování pozná, jak čistá a upřímná je jejich povaha. Nikdy neříkej: „Tu křivdu pomstím,“ čekej na Hospodina - ten ti pomůže Nepřipravuj chlapce o trest! Nezemře, když mu nabiješ holí. 14 Nabiješ mu holí a jeho život vysvobodíš od podsvětí. Nebývej mezi pijany vína, mezi žrouty masa, Spor se svým bližním když vyřizuješ, neodhaluj cizí tajemství. Neustálé zatékání vody v době dešťů a svárlivá žena jsou totéž; Jako se na vodě zrcadlí tvář, tak srdce člověka na člověku. Odvrací-li se někdo od slyšení Zákona, i jeho modlitba je ohavností. Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování. 22.11.10 Trestej svého syna, připraví ti odpočinek, zpříjemní ti život. Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, 9 tak abych přesycen neselhal a neřekl: „Kdo je Hospodin?“ ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha. Otevři ústa za ty, jimž hlas chybí, a za práva všech bezmocných. Otevři ústa, suď spravedlivě, zastaň se chudých a ubohých. Síla a krása jsou jejím oděvem, s úsměvem vyhlíží další den. Klamný je půvab a krása pomíjí; žena, jež Hospodina ctí, si chválu zaslouží. Svého oblíbence Bůh obdaří moudrostí, umem a radostí; hříšníku ale svěří úkol hromadit a kupit, co potom musí zanechat Božímu oblíbenci. On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. Lepší na dlaň odpočinku než hrstě plné pachtění a honby za větrem. Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění. Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl. Také leží-li dva pospolu, je jim teplo; jak se má však zahřát jeden? 12 Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba. A nit trojitá se teprv nepřetrhne! Dej si pozor na každý krok, když jdeš do Božího domu. Pohotovější buď k slyšení než k přinášení obětí jak hlupáci; ti ani nevědí, že činí něco zlého.

6

216. Kazatel 5,4 217. Kazatel 5,17 218. Kazatel 7, 4-5 219. Kazatel 7,8 220. Kazatel 7,15 221. Kazatel 7,16-17 222. Kazatel 7,26 223. Kazatel 9,4 224. Kazatel 9,5-6

225. Kazatel 10,1 226. Kazatel 12, 7 227. Kazatel 12,13 228. Kazatel 12,14 229. Píseň 5,2-3

230. Píseň pís. 5,4 231. Píseň pís. 7,7-11

232. Píseň pís. 8,7 233. Izajáš 1,18 234. Izajáš 2,2 235. Izajáš 4,1 236. Izajáš 5,20 237. Izajáš 5,21 238. Izajáš 6,6-8 239. Izajáš 7,14 240. Izajáš 8,19 241. Izajáš 9,5 242. Izajáš 9,13-14 243. Izajáš 11,1-2 244. Izajáš 14,11 245. Izajáš 14,17 246. Izajáš 24,5 247. Izajáš 25,9 248. Izajáš 26,3 249. Izajáš 26,9-10

250. Izajáš 28,21 251. Izajáš 30,21

Lépe je, když neslibuješ, než když slíbíš a nesplníš. Hle, co jsem shledal: Je dobré a pěkné, aby člověk jedl a pil a měl se dobře při veškerém klopotném pachtění pod sluncem v časných dnech života, které mu dal Bůh, neboť to je jeho podíl. Srdce moudrých je v domě truchlení, srdce hlupáků v domě zábavy. 5 Lépe je slyšet důtku od moudrého než poslouchat opěvování od hlupáků, Lepší je zakončení věci než její počátek, lepší je trpělivost nežli povýšenost. To všechno jsem viděl ve dnech své pomíjivosti: Spravedlivý hyne i při své spravedlnosti a svévolník dlouho žije i při své zlobě. Nebuď příliš spravedlivý ani nadmíru moudrý; proč by ses měl zničit? 17 Nebuď příliš svévolný a nebuď jako pomatenec; proč bys umíral, než vyprší tvůj čas? A přicházím na to, že trpčí než smrt je žena, je-li léčkou, je-li její srdce síť a ruce pouta. Kdo je Bohu milý, unikne jí, hříšník jí však bude lapen. Kdo tedy bude vyvolen? Všichni, kdo žijí, mají naději. Vždyť živý pes je na tom lépe než mrtvý lev. Živí totiž vědí, že zemřou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta. 6 Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje. Vonná mast zasmrádne mrtvými mouchami, trocha nerozumu přebije spoustu moudrosti. A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal. Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí. Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé. Spím, ale srdce mé bdí. Slyš, milý můj klepe: „Otevři mi, sestro má, přítelkyně má, holubice má, má bezúhonná, vždyť mám hlavu plnou rosy, v kadeřích krůpěje noční.“ 3 „Svlékla jsem šaty, mám je zas oblékat? Umyla jsem si nohy, mám si je zašpinit?“ Můj milý prostrčil otvorem ruku a celé mé nitro se zachvělo před ním. Jak krásná, jak líbezná jsi, lásko, při hrách milostných! 8 Postavou se podobáš palmě a svými prsy hroznům datlí. 9 Řekl jsem: „Vystoupím na palmu, abych se zmocnil plodů.“ Tvé prsy ať jsou hrozny révovými, dech tvého chřípí ať jablky voní, 10 patro tvých úst ať je jako nejlepší víno. Jedině pro mého milého stéká, plyne i ve spánku ze rtů. 11 Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně. Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví. Kdyby za lásku chtěl někdo dávat všechno jmění svého domu, sklidil by jen pohrdání. Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny pronárody. Sedm žen se chytí jednoho muže v onen den. Řeknou: „Budeme jíst vlastní chléb a odívat se vlastními šaty, jenom ať se jmenujeme tvým jménem, zbav nás naší potupy.“ Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké! Běda těm, kdo jsou moudří ve vlastních očích a rozumní sami před sebou. Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů. V ruce měl žhavý uhlík, který vzal kleštěmi z oltáře, 7 dotkl se mých úst a řekl: „Hle, toto se dotklo tvých rtů, tvá vina je odňata a tvůj hřích je usmířen.“ 8 Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: „Koho pošlu a kdo nám půjde?“ I řekl jsem: „Hle, zde jsem, pošli mne!“ Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh). proroctví – Mat 1,23 Řeknou vám: „Dotazujte se duchů zemřelých a jasnovidců, kteří sípají a mumlají.“ Což se lid nemá dotazovat svého Boha? Na živé se má ptát mrtvých? Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ Proto Hospodin odsekl od Izraele hlavu i ocas, palmovou ratolest i sítinu v jediný den. 14 Stařec a vznešený jsou ona hlava a prorok učící klam je onen ocas. I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. 2 Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. Do podsvětí byla svržena tvá pýcha, hlučný zvuk tvých harf. Máš ustláno na hnilobě, přikrývku máš z červů." Svět měnil v poušť, bořil jeho města, vězně nikdy nepropouštěl domů." Zhanobena je země svými obyvateli, neboť přestoupili zákony, změnili nařízení, porušili věčnou smlouvu. V onen den se bude říkat: „Hle, to je náš Bůh. V něho jsme skládali naději a on nás spasil. Je to Hospodin, v něhož jsme skládali naději, budeme jásat a radovat se, že nás spasil.“ Člověka s pevným postojem chráníš dokonalým pokojem, vždyť spoléhá se na tebe. Má duše v noci po tobě touží, můj duch ve mně za úsvitu tebe hledá. Když vykonáváš své soudy na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti. 10 Dává-li se milost svévolníku, spravedlnosti se nenaučí; v zemi správných řádů bude jednat podle, na Hospodinovu důstojnost nebude hledět. Jako na hoře Perasímu povstane Hospodin, chvět se bude země jak v dolině Gibeónské. Vykoná své dílo, dílo jemu nevlastní, udělá svou práci, práci jemu cizí. a na vlastní uši uslyšíš za sebou slovo: „To je ta cesta, jděte po ní,“ ať budete chtít doprava nebo doleva.

7

252. Izajáš 35,5-6 253. Izajáš 40,8 254. Izajáš 40,11 255. Izajáš 40,12 256. Izajáš 40,28-31

257. Izajáš 41,10 258. Izajáš 41,13 259. Izajáš 42,2-4 260. Izajáš 42,8 261. Izajáš 44,3 262. Izajáš 44,6 263. Izajáš 44,22 264. Izajáš 45,7 265. Izajáš 46,10 266. Izajáš 48,18 267. Izajáš 48,22 268. Izajáš 49,15-16 269. Izajáš 52,12 270. Izajáš 53,4 271. Izajáš 53,5 272. Izajáš 53,6 273. Izajáš 53,9 274. Izajáš 53,12 275. Izajáš 54,17

276. Izajáš 55,6 277. Izajáš 56,6-7

278. Izajáš 58,6-8

279. Izajáš 58,12 280. Izajáš 58,13-14

281. Izajáš 59,17

Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. 6 Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat. Na poušti vytrysknou vody, potoky na pustině. Usychá tráva, kvítí uvadá, slovo našeho Boha však věky přetrvá. (1 Petr 1, 24) Jak pastýř pase své stádo, beránky svou paží shromažďuje, v náručí je nosí, březí ovečky šetrně vede.“ proroctví - Mt 12,15.20 Kdo shrnul vody do hrsti a nebe prsty rozměřil? Kdo prach země vsypal do mírky, kdo vložil hory na váhy a zvážil je i s pahorky? Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému. Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí, klopýtají. ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení Neboj se, já jsem s tebou, nestrachuj se - já jsem tvůj Bůh. Posilním tě a podpořím, podepřu tě svou spravedlivou pravicí. Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, který tě bere za ruku a říká: Neměj strach, já sám ti pomáhám! Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. 3 Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy. 4 Neochabne, nezlomí se, dokud na zemi soud nevykoná. I ostrovy čekají na jeho zákon.“ proroctví - Mt 12,15-19 Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám. Já vyleji vody v místa zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi. Já vyleji svého ducha na tvé potomstvo a své požehnání na ty, kteří z tebe vzejdou. Toto praví Hospodin, král Izraele, jeho vykupitel, Hospodin zástupů: „Já jsem první i poslední, kromě mne žádného Boha není. Zaženu tvou nevěru jak mračno a jako oblak tvé hříchy. Navrať se ke mně, já tě vykoupím.“ Já formuji světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím pohromu. Já Hospodin to všechno působím. Já od počátku oznamuji konec a odedávna, co teprv nastane. Říkám: "Má vůle stane se, udělám vše, co se mi chce." Jen kdybys dal pozor na má přikázání, byl by tvůj pokoj jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny, tvého potomstva by bylo jako písku a těch, kteří vzejdou z tvého lůna, jako jeho zrnek; nebylo by vyťato a zahlazeno přede mnou jeho jméno.“ Nemají pokoj svévolníci,“ praví Hospodin. „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. 16 Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále. Nemusíte však odcházet nakvap, nemusíte se dávat na útěk, protože Hospodin půjde před vámi, Bůh Izraele bude též uzavírat váš průvod. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. proroctví - Lk 22,37 Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. proroctví – Mt 27,57 Proto mu dám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky.“ On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných. proroctví – Mt 27,38 a 27,50 Žádná zbraň vyrobená proti tobě se nesetká se zdarem, každý jazyk, jenž proti tobě povstane na soudu, usvědčíš ze svévole. Toto je dědictví Hospodinových služebníků, jejich spravedlnost je ode mne, je výrok Hospodinův.“ Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko. Cizince, kteří se k Hospodinu připojí, aby mu sloužili, aby Hospodinovo jméno milovali a byli mu služebníky, všechny, kdo chrání sobotu před znesvěcením a drží se mé smlouvy – 7 ty všechny přivedu na horu své svatosti a oblažím je ve svém domě modlitby. Jejich zápaly a jejich oběti dojdou zalíbení na mém oltáři a můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy. Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? 7 Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? 8 Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva. Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům. Jestliže v den odpočinku upustíš od svých pochůzek, od prosazování svých zálib v můj svatý den, nazveš-li den odpočinku rozkošným, svatý den Hospodinův přeslavným, budeš-li jej slavit tak, že se vzdáš svých cest, že přestaneš hovět svým zálibám a nepovedeš plané řeči, tu nalezneš rozkoš v Hospodinu „a já ti dovolím jezdit po posvátných návrších země a z dědictví tvého otce Jákoba tě budu živit.“ Tak promluvila Hospodinova ústa. Oděl se spravedlností jako pancířem a na hlavě má přilbu spásy, oděl se rouchem pomsty, jako pláštěm zahalil se rozhorlením.

8

282. Izajáš 61,1 283. Izajáš 65,1 284. Izajáš 65,17 285. Izajáš 65,20 286. Izajáš 65,21-22

287. Izajáš 66,16-17

288. Izajáš 66,23 289. Izajáš 66,24 290. Jer. 1,12 291. Jer. 6,2 292. Jer. 6,16 293. Jer. 7,18 294. Jer. 9,16 295. Jer. 9,19 296. Jer. 9,22-23

297. Jer. 9,24-25

298. Jer. 15,19b 299. Jer. 17,5 300. Jer. 17,7 301. Jer. 17,9-11

302. Jer. 17,14 303. Jer. 18,6 304. Jer. 19,3 305. Jer. 23,23 306. Jerem. 23,29 307. Jer. 29,11-13

308. Jer. 31,15 309. Jer. 31,29-30 310. Jerem. 51,9 311. Jer. 51,25 312. Ezechiel 4,6 313. Ezechiel 9,6

Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, proroctví – Sk 10,38 Dal jsem odpověď těm, kdo se neptali, dal jsem se nalézt těm, kdo mě nehledali. Řekl jsem: „Hle, tady jsem, jsem tady,“ pronárodu, který nevzýval mé jméno. „Hle, já stvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl. Nikdy už tam nebude dítě, které zemře v několika dnech, ani stařec, který by se nedožil plnosti věku, protože bude mladíkem, kdo zemře ve stu letech. Ale hříšník, byť stoletý, bude zlořečen. Vystavějí domy a usadí se v nich, vysázejí vinice a budou jíst jejich plody. 22 Nebudou stavět, aby se tam usadil jiný, nebudou sázet, aby z toho jedl jiný. Dny mého lidu budou jako dny stromu. Co svýma rukama vytvoří, to moji vyvolení sami spotřebují. Ohněm totiž a mečem povede Hospodin soud s veškerým tvorstvem. Mnoho bude těch, jež Hospodin skolí. 17 „Ti, kdo se v zahradách posvěcují a očišťují po vzoru jednoho, který je uprostřed, ti, kdo jedí maso z vepřů a to, co je hodno opovržení, dokonce myši, společně zajdou,“ je výrok Hospodinův. O každém novoluní, v každý den odpočinku, přijde se sklonit veškeré tvorstvo přede mnou, praví Hospodin. Až vyjdou, spatří mrtvá těla mužů, kteří mi byli nevěrní. Jejich červ neumírá, jejich oheň neuhasne; budou strašlivou výstrahou všemu tvorstvu.“ Hospodin mi řekl: „Viděl jsi dobře. Bdím nad svým slovem, aby se uskutečnilo.“ Líbeznou a rozkošnou dceru sijónskou umlčím. Toto praví Hospodin: „Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se na stezky věčnosti: Kde je ta dobrá cesta? Vydejte se po ní a vaše duše naleznou klid. Ale oni řekli: ‚Nepůjdeme.‘ Synové sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy hnětou těsto, dělají obětní koláč pro královnu nebes a přinášejí úlitby jiným bohům, aby mě uráželi. Toto praví Hospodin zástupů: „Pochopte to a zavolejte plačky, ať přijdou! Pošlete pro moudré ženy, ať přijdou! „Slyšte, ženy, slovo Hospodinovo, nechť vaše ucho přijme slovo z jeho úst. Své dcery učte bědování, jedna druhou žalozpěvu. Toto praví Hospodin: „Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí, ať se bohatýr nechlubí svou bohatýrskou silou, ať se boháč nechlubí svým bohatstvím. 23 Chce-li se něčím chlubit, ať se chlubí, že je prozíravý a zná mne; neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství a vykonávám na zemi soud a spravedlnost; to jsem si oblíbil, je výrok Hospodinův.“ „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy potrestám všechny, kteří se obřezávají, a přesto jsou neobřezaní: 25 Egypt, Judu, Edóma, Amónovce, Moába a všechny, kdo si vyholují skráně a sídlí na stepi, neboť všechny tyto pronárody jsou neobřezané. I celý dům izraelský má neobřezané srdce!“ Budeš-li pronášet vzácná slova, nic bezcenného, budeš mými ústy. Oni se musejí obrátit k tobě, ty se k nim neobracej. Toto praví Hospodin: „Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina. Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu. „Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná? 10 Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám ledví, já každému splatím podle jeho cesty, podle ovoce jeho skutků.“ 11 Koroptev sedí na vejcích, ale mladé nevyvede. Tak ten, kdo nabude bohatství nespravedlivě, v půlce života je opustí a skončí jako bloud. Uzdrav mě, Hospodine, a budu zdráv, spas mě a budu spasen, neboť ty jsi můj chvalozpěv. "Cožpak nemohu naložit s vámi jako ten hrnčíř, dome izraelský? je výrok Hospodinův. Hle, jste v mých rukou jako hlína v rukou hrnčířových, dome izraelský. Volej: ‚Slyšte slovo Hospodinovo, králové Judy i obyvatelé Jeruzaléma! Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, dopustím na toto místo takové neštěstí, že to nikomu, kdo o tom uslyší, nepřestane znít v uších Jsem Bůh, jenom když jsem blízko? je výrok Hospodinův; jsem-li daleko, Bůh už nejsem? Není mé slovo jako oheň, je výrok Hospodinův, jako kladivo tříštící skálu?“ Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti. Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem. Toto praví Hospodin: „V Rámě je slyšet hlasité bědování, přehořký pláč. Ráchel oplakává své syny, odmítá útěchu, protože její synové už nejsou.“ proroctví - Mt 2,18 V oněch dnech už nebudou říkat: ‚Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby,‘ 30 nýbrž každý zemře pro vlastní nepravost. Každému, kdo jí nezralé hrozny, budou trnout zuby.“ Léčili jsme Babylón, ale k vyléčení není. Opusťte jej, pojďme každý do své země! Soud nad ním se dotýká nebes, až do oblak sahá.“ „Chystám se na tebe, horo zkázy, je výrok Hospodinův, horo zkázy pro celou zemi! Napřáhnu na tebe svou ruku, svalím tě ze skal, změním tě v horu – spáleniště. Až skončí tyto dny, lehneš si podruhé, a to na pravý bok, a poneseš nepravost domu judského po čtyřicet dní; ukládám ti za každý rok jeden den. Starce, mladíka, pannu, děti i ženy zabíjejte, šiřte zkázu. Nepřistupujte však k nikomu z těch, na nichž je znamení. Začněte od mé svatyně!“ I začali od starších, kteří byli před domem.

9

314. Ezech. 16,49-50

315. Ezechiel 18,4 316. Ezechiel 22,26 317. Ezechiel 28,13

318. Ezechiel 33,11 319. Ezech. 34,15-16

320. Ezechiel 36,26 321. Ezechiel 37,5-6 322. Ezechiel 43,7

323. Daniel 6,26-27

324. Daniel 7,25 325. Daniel 8,14 326. Daniel 9,27 327. Daniel 12,4 328. Ozeáš 2,16 329. Ozeáš 2,25 330. Ozeáš 4,12 331. Ozeáš 6,6 332. Ozeáš 11,1 333. Ozeáš 13,4 334. Ozeáš 14,3-4

335. Ozeáš 14,5 336. Jóel 1,4-6

337. Jóel 2,12-13a 338. Jóel 2,23 339. Jóel 2,24-25 340. Jóel 3,1 (2,28) 341. Jóel 3,2 342. Ámos 3,3 343. Ámos 3,8 344. Ámos 5,4 345. Ámos 8,11 346. Abdijáš 1,4 347. Micheáš 4,4

Hle, toto byla nepravost tvé sestry Sodomy; pýcha, sytost chleba a sebejistý klid, který měla i se svými dcerami. Ale ruku utištěného ubožáka neposilovala. 50 Povyšovaly se, páchaly přede mnou ohavnost, a tak jsem je odstranil, jak jsem uznal za vhodné. Hle, mně patří všechny duše, jak duše otcova, tak duše synova jsou mé. Zemře ta duše, která hřeší. Její kněží znásilňují můj zákon a znesvěcují moje svaté věci. Nerozlišují svaté od nesvatého, neseznamují s rozdílem mezi nečistým a čistým, přehlížejí mé dny odpočinku, jsem mezi nimi znesvěcován. Byl jsi v Edenu, zahradě Boží, ozdoben všemi drahokamy: rubínem, topasem, jaspisem, chrysolitem, karneolem, onyxem, safírem, malachitem a smaragdem. Tvé bubínky a flétny byly zhotoveny ze zlata; byly připraveny v den, kdy jsi byl stvořen. Řekni jim: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít, dome izraelský?“ Sám budu pást své ovce a dám jim odpočívat, je výrok Panovníka Hospodina. 16 Ztracenou vypátrám, zaběhlou přivedu zpět, polámanou ovážu a nemocnou posílím, kdežto tučnou a silnou zahladím. Budu je pást a soudit." A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Toto praví Panovník Hospodin těmto kostem: Hle, já do vás uvedu ducha a oživnete. 6 Dám na vás šlachy, pokryji vás svalstvem, potáhnu vás kůží a vložím do vás ducha a oživnete. I poznáte, že já jsem Hospodin." A řekl mi: „Lidský synu, viděl jsi místo, kde je můj trůn, místo, kde je podnož mých nohou. Tam chci navěky přebývat uprostřed synů Izraele. Ani dům izraelský ani jeho králové už neposkvrní mé svaté jméno svým smilstvem a mrtvými těly svých králů ani svými posvátnými návršími. Tehdy král Darjaveš napsal všem lidem různých národností a jazyků, bydlícím po celé zemi: „Rozhojněn buď váš pokoj! 27 Vydávám rozkaz, aby se v celé mé královské říši všichni třásli před Danielovým Bohem a obávali se ho, neboť on je Bůh živý a zůstává navěky, jeho království nebude zničeno a jeho vladařská moc bude až do konce. Bude mluvit proti Nejvyššímu a bude hubit svaté Nejvyššího. Bude se snažit změnit doby a zákon. Svatí budou vydáni do jeho rukou až do času a časů a poloviny času, Řekl mi: „Až po dvou tisících a třech stech večerech a jitrech dojde svatyně spravedlnosti.“ Vnutí svou smlouvu mnohým v jednom týdnu a v polovině toho týdne zastaví obětní hod i oběť přídavnou. A ty, Danieli, udržuj ta slova v tajnosti a zapečeť tuto knihu až do doby konce. Mnozí budou zmateně pobíhat, ale poznání se rozmnoží.“ Proto ji přemluvím, uvedu ji na poušť, budu jí promlouvat k srdci. Vseji jej pro sebe do země, Neomilostněné budu milostiv, těm, kdo Nejsou-lid-můj, řeknu: “Tys můj lid,“ a on řekne: „Můj Bože!“ Můj lid se doptává svého dřeva, jeho hůlka mu předpovídá; tak jej zavádí duch smilstva. Smilstvím se odvrací od svého Boha. Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly. Když byl Izrael mládenečkem, zamiloval jsem si ho, zavolal jsem svého syna z Egypta. proroctví - Mt 2,13-15 Ale já jsem Hospodin, tvůj Bůh, už z egyptské země. Nepoznal jsi Boha kromě mne; mimo mne jiného zachránce není. Vezměte s sebou tato slova, obraťte se k Hospodinu, řekněte mu: „Promiň nám všechnu nepravost, přijmi nás laskavě, když chceme oběti býčků nahradit svými rty. 4 Ašúr nás nezachrání, na oře nevsedneme a výrobku svých rukou nebudeme už říkat: ‚Náš Bože!‘ U tebe přece nalézá sirotek slitování.“ Jejich odvrácení uzdravím, rád si je zamiluji, neboť můj hněv se od nich odvrátil. Co zbylo po housenkách, sežraly kobylky, co zbylo po kobylkách, sežrali brouci, co zbylo po broucích, sežrala jiná havěť. 5 Vystřízlivějte, opilci, a plačte! Kvílejte, všichni pijani vína, že je vám mladé víno odtrženo od úst. 6 Vždyť na mou zemi vytáhl pronárod mocný a nesčíslný; má zuby lví, tesáky jako lvice. (zj.) Nyní tedy, je výrok Hospodinův, navraťte se ke mně celým srdcem, v postu, pláči a nářku. 13 Roztrhněte svá srdce, ne oděv, Jásejte, synové Sijónu, radujte se z Hospodina, svého Boha, neboť vám dá učitele spravedlnosti a jako na začátku vám sešle hojnost dešťů podzimních i jarních. Humna budou plná obilí, lisy budou přetékat moštem a čerstvým olejem. 25 Tak vám nahradím, co po léta požíraly kobylky a brouci, různá havěť a housenky, mé veliké vojsko, které jsem na vás posílal. I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. (Skutky 2,17) Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha. Půjdou spolu dva, jestliže se nedohodli? Lev řve, kdo by se nebál? Panovník Hospodin mluví, kdo by neprorokoval? Toto praví Hospodin domu izraelskému: Dotazujte se mne a budete žít! Hle, přicházejí dny, je výrok Panovníka Hospodina, kdy pošlu na zemi hlad, ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě, nýbrž po slyšení slov Hospodinových. I když sis založil hnízdo vysoko jak orel a položil je mezi hvězdy, strhnu tě odtud, je výrok Hospodinův. Každý bude bydlet pod svou vinnou révou, pod svým fíkovníkem, a nikdo ho nevyděsí. Tak promluvila ústa

10

348. Micheáš 5,1 349. Micheáš 6,8 350. Micheáš 7,19 351. Nahum 1,7 352. Abakuk 2,14 353. Abakuk 3,17-18

354. Sof. 1,14-15

355. Ageus 1,4-5 356. Ageus 1,6 357. Ageus 1,9 358. Ageus 1,9 359. Ageus 2,6-8 360. Zacharjáš 2,12 361. Zacharjáš 3,10 362. Zacharjáš 4,6 363. Zacharjáš 9,9 364. Zacharjáš 11,12 365. Mal. 1,6-8

366. Malachiáš 2,14 367. Mal. 2,16 368. Malachiáš 3,2-3

369. Mal. 3,6-7

370. Mal. 3,8 371. Mal. 3,16-18

372. Mal. 3,20-21 373. Matouš 3,8 374. Matouš 4,1 375. Matouš 4,4 376. Matouš 5,3-10

Hospodina zástupů. (podobné 1kr. 5,5) A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných. proroctví - Mt 2,1 Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem. Opět se nad námi slituje, rozšlape naše nepravosti. Do mořských hlubin vhodíš všechny jejich hříchy, Hospodin je dobrý, je záštitou v den soužení, zná se k těm, kteří se k němu utíkají. Země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, jako vody pokrývají moře. I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, 18 já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat k chvále Boha, který je má spása. Veliký den Hospodinův je blízko, je blízký a převelice rychlý. Slyš, Hospodinův den je tady! Zoufale volá bohatýr do boje. 15 Onen den bude dnem prchlivosti, dnem soužení a tísně, dnem ničení a zkázy, dnem tmy a temnot, dnem oblaku a mrákoty, „Je snad čas k tomu, abyste si bydleli v domech vykládaných dřevem, zatímco tento dům je v troskách? Nyní toto praví Hospodin zástupů: Vezměte si k srdci své cesty! Sejete mnoho, a sklízí se málo. Jen jezte, nenasytíte se; jen pijte, žízeň neuhasíte; jen se oblékejte, nezahřejete se. Kdo se dává najmout za mzdu, ukládá ji do děravého váčku.“ Pachtíte se za mnoha věcmi a máte z toho málo. Co přinesete domů, já rozvěji. Proč se to děje? je výrok Hospodina zástupů. Protože můj dům je v troskách, zatímco vy se staráte každý jen o svůj dům. Protože můj dům je v troskách, zatímco vy se staráte každý jen o svůj dům. Proto nebe nad vámi zadrželo rosu a země zadržela svoji úrodu. „Toto praví Hospodin zástupů: Ještě jednou, a bude to brzy, otřesu nebem i zemí, mořem i souší. 7 Otřesu všemi pronárody, a přijdou s tím nejvzácnějším, co mají; a naplním tento dům slávou, praví Hospodin zástupů. 8 Mé je stříbro, mé je zlato, je výrok Hospodina zástupů. Toto praví Hospodin zástupů, který mě poslal pro svoji slávu k pronárodům, které vás plenily: Kdo se vás dotkne, dotkne se zřítelnice mého oka. Onoho dne pak, je výrok Hospodina zástupů, pozvete jeden druhého pod vinnou révu a pod fíkovník.“ Nato mi řekl: „Toto je slovo Hospodinovo k Zerubábelovi: Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů. Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. proroctví - Mt 21,1-11 Řekl jsem tedy: „Pokládáte-li to za dobré, vyplaťte mi mzdu; ne-li, nechte být.“ Tu mi odvážili jako mzdu třicet šekelů stříbra. proroctví - Mt 26,15 Syn ctí svého otce a služebník svého pána. "Jsem-li Otec, kde je úcta ke mně? Jsem-li Pán, kde je bázeň přede mnou, praví Hospodin zástupů vám, kněží, kteří zlehčujete mé jméno. Ptáte se: »Čím zlehčujeme tvé jméno?« 7 Přinášíte na můj oltář poskvrněný chléb a ptáte se: »Čím jsme tě poskvrnili?« Tím, že říkáte, že Hospodinův stůl není třeba brát vážně. 8 Když přivádíte k oběti slepé zvíře, to není nic zlého? Když přivádíte kulhavé a nemocné, to není nic zlého? Jen to dones svému místodržiteli, získáš-li tak jeho přízeň a přijme-li tě, praví Hospodin zástupů. Ptáte se proč? Proto, že Hospodin je svědkem mezi tebou a ženou tvého mládí, vůči níž ses zachoval věrolomně, ačkoli je to tvá družka a žena podle smlouvy. Nenávidím rozvod! praví Hospodin, Bůh Izraele. Nenávidím ho jako plášť potřísněný násilím, praví Hospodin zástupů. Chraňte se tedy a nebuďte nevěrní. 21st. Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno. 3 Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro. I budou patřit Hospodinu a spravedlivě přinášet obětní dary. „Já, Hospodin, jsem se nezměnil, ani vy jste nepřestali být syny Jákobovými. 7 Už za dnů svých otců jste se odchýlili od mých nařízení a nedbali jste na ně. Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám, praví Hospodin zástupů. Ptáte se: ‚Jak se máme vrátit?‘ Smí člověk okrádat Boha? Vy mě okrádáte. Ptáte se: ‚Jak tě okrádáme?‘ Na desátcích a na obětech pozdvihování. Tehdy ti, kteří se bojí Hospodina, o tom rozmlouvali; Hospodin to pozoroval a slyšel. A byla před ním sepsána pamětní kniha se jmény těch, kteří se bojí Hospodina a mají na mysli jeho jméno.17 „Ti budou, praví Hospodin zástupů, v den, který připravuji, mým zvláštním vlastnictvím, budu k nim shovívavý, jako bývá shovívavý otec k synu, jenž mu slouží.“ 18 Potom uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a svévolníkem, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu sloužit nechce. Ale vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích. Rozběhnete se a budete poskakovat jako vykrmení býčci, 21 rozšlapete svévolníky, že budou jako popel pod chodidly vašich nohou v ten den, který připravuji, praví Hospodin zástupů. Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem vycházejícím z Božích úst. „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.

11

377. Matouš 5,16 378. Matouš 5,17 379. Matouš 5,18-19

380. Matouš 5,20 381. Matouš 5,22 382. Matouš 5,25-26

383. Matouš 5,28 384. Matouš 5,32 385. Matouš 5,37 386. Matouš 5,46 387. Matouš 5,48 388. Matouš 6,1 389. Matouš 6,3-4 390. Matouš 6,5-8

391. Matouš 6,9-11 392. Matouš 6,14-15 393. Matouš 6,19-21

394. Matouš 6,22-23 395. Matouš 6,24 396. Matouš 6,25 397. Matouš 6,31-34

398. Matouš 7,8, 399. Matouš 7,11 400. Matouš 7,20 401. Matouš 7,21-23

402. Matouš 8,11 403. Matouš 8,16-17 404. Matouš 8,19-20 405. Matouš 8,26 406. Matouš 9,6-8

Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám,: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.19 Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým. Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského. Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu. Dohodni se se svým protivníkem včas (tachu), dokud jsi s ním na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi, a byl bys uvržen do vězení. 26 Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře. Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci. Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku, mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží. Vaše slovo buď ‚ano, ano – ne, ne‘; co je nad to, je ze zlého. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. 6 Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. 7 Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. 8 Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. Náš denní chléb dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí také váš nebeský Otec vám, jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení. Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. 20 Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. 21 Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo. 23 Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma? Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku. Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. 34 Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. (Lukáš 11,10) Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí! (Lukáš 11,13) A tak je poznáte po jejich ovoci. Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. 22 Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘ 23 A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘ Pravím vám, že mnozí od východu i západu přijdou a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království nebeském; Když nastal večer, přinesli k němu mnoho posedlých; i vyhnal duchy svým slovem a všechny nemocné uzdravil, 17 aby se naplnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚On slabosti naše na sebe vzal a nemoci nesl.‘ Jeden zákoník přišel a řekl mu: „Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ 20 Ale Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ Řekl jim: „Proč jste tak ustrašeni, vy malověrní?“ Vstal, pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho. Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ 7 On vstal a odešel domů. 8 Když to uviděly zástupy, zmocnila se jich bázeň a chválili

12

407. Matouš 9,14-15

408. Matouš 9,28-29 409. Matouš 10,8 410. Matouš 10,16 411. Matouš 10,19 412. Mt 10,28-31

413. Matouš 10,32.33 414. Matouš 10,37-39

415. Matouš 10,40-42

416. Matouš 11,28 417. Matouš 11,29-30 418. Matouš 12,5 419. Matouš 12,7 420. Matouš 12,8 421. Matouš 12,31-32

422. Matouš 12,33-37

423. Matouš 12,40 424. Matouš 12,43-45

425. Matouš 12,46-50

426. Matouš 13,3-8

427. Matouš 13,10-12

428. Matouš 13,16 429. Matouš 13,17 430. Matouš 13,44 431. Matouš 15,12-13

Boha, že dal takovou moc lidem. Tehdy k němu přišli Janovi učedníci a ptali se: „Jak to, že my a farizeové se postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?“ 15 Ježíš jim řekl: „Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom se budou postit. A když vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: „Věříte, že to mohu učinit?“ Odpověděli mu: „Ano, Pane.“ 29 Tu se dotkl jejich očí a řekl: „Podle vaší víry se vám staň.“ (milné spojení s Jobem 3,25) Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte. Posílám vás jako ovce mezi vlky, proto buďte chytří jako hadi a nevinní jako holubice. (Lukáš 10,3) A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit. A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle. Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. U vás pak jsou spočteny i všecky vlasy na hlavě. Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců. Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi. Kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi. Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden. Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden. Kdo nalezne svůj život ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej Kdo přijímá vás, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal. Kdo přijme proroka, protože je to prorok, obdrží odměnu proroka; kdo přijme spravedlivého, protože je to spravedlivý, obdrží odměnu spravedlivého. A kdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchto nepatrných, protože je to učedník, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu.“ Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. 30 Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“ A nečetli jste v Zákoně, že kněží službou v chrámě porušují sobotu, a přesto jsou bez viny? Kdybyste věděli, co znamená ‚milosrdenství chci, a ne oběť‘, neodsuzovali byste nevinné. Vždyť Syn člověka je pánem nad sobotou.“ Proto vám pravím, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno. 32 I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím. Zasaďte dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci. 34 Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. 35 Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé. 36 Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu. 37 Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“ Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale nenalézá. 44 Tu řekne: `Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.´ Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklizený. 45 Tu jde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám, a vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší, než začátky. Tak bude i s tímto zlým pokolením." Ještě když mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku a chtěli s ním mluvit. 47 Někdo mu řekl: „Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“ 48 On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“ 49 Ukázal na své učedníky a řekl: „Hle, moje matka a moji bratři. 50 Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.“ …. „Vyšel rozsévač rozsívat. 4 Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je. 5 Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi. 6 Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. 7 Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je. 8 A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet. Učedníci k němu přistoupili a řekli: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ 11 On jim odpověděl: „Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno. 12 Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, a neslyšeli. Nebeské království je, jako když člověk najde poklad ukrytý v poli. Znovu ho ukryje a pak jde, s radostí prodá všechno, co má, a koupí to pole. Tu přišli učedníci a řekli mu: "Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli to slovo?"13 Ale on jim odpověděl: "Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna.

13

432. Matouš 16,3

A ráno: ‚Dnes bude nečas, slunce vychází do mraků.‘ Vzhled oblohy umíte posoudit, a znamení časů nemůžete? 433. Matouš 16,13-17 Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?" 14 Oni řekli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků."15 Řekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?" 16 Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého."17 Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. 434. Matouš 16,18-20 A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. 19 Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“ 20 Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš. 435. Matouš 16,21-23 Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. 22 Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“ 23 Ale on se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“ 436. Matouš 17,20 Amen, říkám vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete téhle hoře: „Přejdi odsud tam,“ a ona přejde a nic pro vás nebude nemožné. 437. Matouš 18,3 a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. 438. Matouš 18,7 Běda světu, že svádí k hříchu! Svody sice nutně přicházejí, ale běda tomu, skrze koho přijdou. 439. Matouš 18,10 Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce. 440. Matouš 18,15-18 Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. 16 Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď´.17 Jestliže ani potom neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník. 18 Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi. 441. Matouš 18,19 Říkám vám také, že pokud se dva z vás na zemi shodnou ohledně čehokoli, za co by prosili, stane se jim to od mého nebeského Otce. 442. Matouš 18,20 Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ 443. Matouš 18,21-22 Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?“ 22 Ježíš mu odpověděl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“ 444. Matouš 19,12 Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop.“ 445. Matouš 19,28 Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy, tehdy i vy, kteří jste mě následovali, usednete na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct pokolení Izraele. 446. Matouš 19,29 A každý, kdo pro mé jméno opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole, získá stokrát více a obdrží za dědictví věčný život. 447. Matouš 21,13 řekl jim: "Je psáno: `Můj dům bude zván domem modlitby´, ale vy z něho děláte doupě lupičů." 448. Matouš. 21,28-31 „Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici!‘ 29 On odpověděl: ‚Nechce se mi.‘ Ale potom toho litoval a šel. 30 Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane.‘ Ale nešel. 31 Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?“ Odpověděli: „Ten první!“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království. 449. Matouš 22,8-10 Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; 9 jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘ 10 Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky. 450. Matouš 22,14 Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“ 451. Matouš 22,21 „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ 452. Matouš 23,9 A nikomu na zemi nedávejte jméno‚ Otec‘: jediný je váš Otec, ten nebeský. 453. Matouš 24,5 Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat ‚já jsem Mesiáš ‘ a svedou mnohé. 454. Matouš 24,6-8 Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec. 7 Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech. 8 Ale to vše bude teprve začátek bolestí. 455. Matouš 24,9 Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno. 456. Matouš 24,12 a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých. 457. Matouš 24,13 Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. 458. Matouš 24,14 A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec. 459. Matouš 24,20 Modlete se, abyste se nemuseli dát na útěk v zimě nebo v sobotu. 460. Matouš 24,22 A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.

14

461. Matouš 24,24 462. Matouš 24,35 463. Matouš 24,37 464. Matouš 24,42 465. Matouš 25,1-2 466. Matouš 25,13 467. Matouš 25,31-33

468. Matouš 25,35-36

469. Matouš 26,39 470. Matouš 26,41 471. Matouš 27,44 472. Matouš 27,60 473. Matouš 27,65-66 474. Matouš 28,1-3

475. Matouš 28,4 476. Matouš 28,18 477. Matouš 28,19.20

478. Marek 1,35 479. Marek 3,21 480. Marek 4,9 481. Marek 4,26-29

482. Marek 5,19-20

483. Marek 6,12-13 484. Marek 9,1 485. Marek 9,29 486. Marek 9,38-40

487. Marek 9,42-48

488. Marek 9,49-50 489. Marek 13,35 490. Marek 16,16 491. Marek 16,17-20

Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noeho: Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. 2 Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu. Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; 32 a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, 33 ovce postaví po pravici a kozly po levici. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, 36 byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.´ Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ Stejně ho tupili i povstalci spolu s ním ukřižovaní. a položil je do svého nového hrobu, který měl vytesán ve skále; ke vchodu do hrobu přivalil veliký kámen a odešel. Pilát jim odpověděl: „Zde máte stráž, dejte hrob hlídat, jak uznáte za dobré.“ 66 Oni šli, zapečetili kámen a postavili k hrobu stráž. Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. 2 A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, odvalil kámen a usedl na něm. 3 Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví. Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ Ráno vstal dlouho před rozedněním a šel ven. Odešel na opuštěné místo a tam se modlil. Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl. A řekl: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“ Dále řekl: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země; 27 ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak. 28 Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu. 29 A když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň.“ Ale Ježíš mu to nedovolil a řekl: „Jdi domů ke své rodině a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval.“ 20 Ten člověk odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili. I vyšli a volali k pokání; 13 vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je. Někteří z vás, jak tu stojíte, se ještě dočkají mocných projevů Božího království." Řekl jim: „Takový duch nemůže vyjít jinak než modlitbou.“ EKU Tento druh démonů nemůže vyjít jinak než skrze modlitbu a půst.21st. Jan mu řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil.“ 39 Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned nato zlořečit. 40 Kdo není proti nám, je pro nás. „Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. 43 Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného, 44 kde červ jejich neumírá a oheň nehasne. 45 A svádí-li tě k hříchu noha, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla, 46 kde červ jejich neumírá a oheň nehasne. 47 A jestliže tě svádí oko, vyloupni je; lépe je pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, 48 kde‚ jejich červ neumírá a oheň nehasne‘. 49 Každý bude solen ohněm. 50 Sůl je dobrá; ztratí-li však svou slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji.“ Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno; Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky;

15

492. Lukáš 1,35 493. Lukáš 1,46-48 494. Lukáš 3,9 495. Lukáš 3,16 496. Lukáš 6,24-25 497. Lukáš 6,26 498. Lukáš 6,27-28 499. Lukáš 6,31 500. Lukáš 6,35-36 501. Lukáš 6,37 502. Lukáš 6,38 503. Lukáš 6,39-41

504. Lukáš 9,26 505. Lukáš 9,56 506. Lukáš 10,2 507. Lukáš 10,19 508. Lukáš 10,20 509. Lukáš 10,27 510. Lukáš 11,13 511. Lukáš 11,23 512. Lukáš 11,27-28 513. Lukáš 12,3 514. Lukáš 13,18-21

515. Lukáš 14,13-14 516. Lukáš 14,28 517. Lukáš 14,33 518. Lukáš 15,7 519. Lukáš 15,31-32 520. Lukáš 16,10 521. Lukáš 16,12 522. Lukáš 16,17 523. Lukáš 17,4 524. Lukáš 17,20-21

525. Lukáš 17,24

18 budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“ 19 Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží. 20 Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními. Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Maria řekla: „Duše má velebí Pána 47 a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, 48 že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“ Na to Jan všem řekl: „Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Ale běda vám bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo. 25 Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat. Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům. Vám, kteří slyšíte, však říkám: Milujte své nepřátele! Buďte dobří k těm, kdo vás nenávidí, 28 žehnejte těm, kdo vás proklínají, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají. Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi. (Matouš 7,12) Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. 36 Buďte milosrdní jako je milosrdný váš Otec. Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte a bude vám dáno. Dobrá míra, natlačená, natřesená a vrchovatá se octne ve vašem náručí. Jakou mírou měříte, takovou vám bude zase odměřeno. Řekl jim také podobenství: „Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy? Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém vlastním oku nepozoruješ? Kdo se stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů. Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit.“ A šli do jiné vesnice. Žeň je obrovská, ale dělníků málo. Proto proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň. Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí. (Zj.) Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí, a Miluj svého bližního jako sám sebe. Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“ Kdo není se mnou, je proti mně; a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje. Když toto mluvil, zvolala jedna žena ze zástupu: „Blaze té, která tě zrodila a odkojila!“ 28 Ale on řekl: „Blaze těm, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.“ Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech. Řekl: „Čemu se podobá Boží království a k čemu je přirovnám? 19 Je jako hořčičné zrno, které člověk zasel do své zahrady; vyrostlo, je z něho strom a ptáci se uhnízdili v jeho větvích.“ 20 A dále řekl: „K čemu přirovnám Boží království? 21 Je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí.“ Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé. 14 Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“ Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby? Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem. Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují. On mu řekl: ‚Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. 32 Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘„ Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké. Jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co vám právem patří? Spíše pomine nebe a země, než aby padla jediná čárka Zákona. A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: ‚Je mi to líto,‘ odpustíš mu!“ Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat; 21 ani se nedá říci: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi!“ Jako když se zableskne a rázem se osvětlí všecko pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude Syn

16

526. Lukáš 18,7-8 527. Lukáš 18,10-13

528. Lukáš 18,25-30

529. Lukáš 21,25 530. Lukáš 21,34 531. Lukáš 22,15-16 532. Lukáš 22,26-27

533. Lukáš 22,46 534. Lukáš 23,43 535. Jan 1,1-5

536. Jan 1,11 537. Jan 1,12-13 538. Jan 1,14 539. Jan 1,17 540. Jan 1,29 541. Jan 3,3 542. Jan 3,14-15 543. Jan 3,16 544. Jan 3,18 545. Jan 3,30 546. Jan 4,18 547. Jan 4,24 548. Jan 4,25-26 549. Jan 4,34 550. Jan 4,36 551. Jan 5,11 552. Jan 5,14 553. Jan 5,17 554. Jan 5,19 555. Jan 5,30 556. Jan 5,39

člověka ve svém dni. Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? 8 Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“ „Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. 11 Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. 12 Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.‘ 13 Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným.‘ 14 Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý člověk vešel do Božího království."26 Ti, kdo to slyšeli, řekli: "Kdo tedy může být spasen?"27 Odpověděl: "Nemožné u lidí je u Boha možné."28 Petr řekl: "Hle, my jsme opustili, co bylo naše, a šli jsme za tebou."29 On jim řekl: "Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království,30 aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný." Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. (zj.) Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past. Tehdy jim řekl: "Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu trpět. 16 Říkám vám, že už ho neokusím, dokud nedojde naplnění v Božím království." Avšak vy ne tak: Kdo mezi vámi je největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží. 27 Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží. Řekl jim: „Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.“ Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti dnes, budeš se mnou v ráji." Na počátku bylo slovo, to slovo bylo u Boha, to slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všecko povstalo skrze ně a bez něj nepovstalo nic, co jest. Vněm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, 15 aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. On musí růst, já však se menšit. Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“ Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“ Žena mu řekla: „Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko.“ 26 Ježíš jí řekl: „Já jsem to – ten, který k tobě mluví.“ Ježíš jim řekl: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo. Ten, kdo žne, získává odplatu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radoval rozsévač i žnec. Odpověděl jim: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!“ Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!“ On však jim odpověděl: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn. Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.“ Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.

17

557. Jan 6,27-29

558. Jan 6,37-40

559. Jan 6,56-58

560. Jan 6,64-68

561. Jan 6,70 562. Jan 7,16-17 563. Jan 7,37-39

564. Jan 8,10-11 565. Jan 8,31 566. Jan 8,32 567. Jan 8,44 568. Jan 8,51 569. Jan 8,56-57 570. Jan 8,58 571. Jan 9,2-3 572. Jan 9,41 573. Jan 10,7 574. Jan 10,9 575. Jan 10,10 576. Jan 10,14-18

577. Jan 10,27-28 578. Jan 11,15 579. Jan 11,25 580. Jan 11,28-29 581. Jan 12,24 582. Jan 12,27-28 583. Jan 12,31 584. Jan 12,32 585. Jan 12,35 586. Jan 12,49 587. Jan 13,34

Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“ 28 Řekli mu: „Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?“ 29 Ježíš jim odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.“ Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven, 38 neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal; 39 a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den. 40 Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den." Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. 57 Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne. 58 To je ten chléb, který sestoupil z nebe – ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky.“ Ale někteří z vás nevěří." Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí. 65 A řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce." 66 Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili. 67 Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?" 68 Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. „Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel.“ Ježíš jim odpověděl: „Mé učení není mé, ale toho, kdo mě poslal. 17 Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe. V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! 38 Kdo věří ve mne, ‚proudy živé vody poplynou z jeho nitra,‘ jak praví Písmo.“ 39 To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven. Ježíš se zvedl a řekl jí: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“ 11 Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži. Amen, amen, pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky.“ Váš otec Abraham zajásal, že spatří můj den; spatřil jej a zaradoval se.“ 57 Židé mu řekli: „Ještě ti není padesát, a viděl jsi Abrahama?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem.“ Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ 3 Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu.“ Řekl jim tedy Ježíš znovu: „Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, 15 tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. 16 Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř. 17 Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. 18 Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“ Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou 28 a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!“ Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Je tu Mistr a volá tě.“ 29 Jak to Marie uslyšela, rychle (tachu) vstala a šla k němu. Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu. Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel. 28 Otče, oslav své jméno!“ Z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ Nyní se koná soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě.“ Ježíš jim řekl: „Ještě jen na malou chvíli je světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci. Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.

18

588. Jan 13,35 589. Jan 14,1 590. Jan 14,2-3 591. Jan 14,6 592. Jan 14,15 593. Jan 14,26 594. Jan 14,27 595. Jan 15,1-2 596. Jan 15,5 597. Jan 15, 9 598. Jan 15,10-11 599. Jan 15,15 600. Jan 15,16 601. Jan 15,26 602. Jan 16,1-3

603. Jan 16,7 604. Jan 16,8-11 605. Jan 16,12 606. Jan 16,13 607. Jan 16,21-22

608. Jan 16,33b 609. Jan 17,3 610. Jan 17,5 611. Jan 17,17 612. Jan 18,36 613. Jan 19,21-22 614. Jan 19,31 615. Jan 20,6-7 616. Jan 20,11-12 617. Jan 20,21-23

618. Skutky 1,7 619. Skutky 1,26 620. Skutky 2,34 621. Skutky 2,38 622. Skutky 2,45

Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým." „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí ! „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. 2 Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. 11 To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.“ Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. To jsem vám pověděl, abyste se nedali svést. 2 Budou vás vylučovat ze synagóg; ano, přichází hodina, že ten, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha. 3 To s vámi budou činit, protože nepoznali Otce ani mne. Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám. On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud: 9 Hřích v tom, že ve mne nevěří; 10 spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte; 11 soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen. Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli. Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. Žena, když rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svět přišel člověk. 22 I vy máte nyní zármutek. Uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“ A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět. Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“ Židovští velekněží řekli Pilátovi: „Neměls psát ‚židovský král‘, nýbrž ‚vydával se za židovského krále‘.“ 22 Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“ Poněvadž byl den přípravy a těla nesměla zůstat přes sobotu na kříži - na tu sobotu totiž připadal veliký svátek Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, 7 ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu 12 a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ 22 Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. 23 Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; Potom jim dali losy a los padl na Matěje; tak byl připojen k jedenácti apoštolům. David nevstoupil na nebe, ale sám říká: 'Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval.

19

623. Skutky 2,47 624. Skutky 4,11-12 625. Skutky 5,3 626. Skutky 5,15 627. Skutky 5,19-20 628. Skutky 5,29 629. Skutky 5,32 630. Skutky 5,41 631. Skutky 6,7 632. Skutky 7,51 633. Skutky 8,36-37

634. Skutky 8,39 635. Skutky 9,5 636. Skutky 9,40 637. Skutky 12,9-11

638. Skutky 12,23 639. Skutky 13,47-48

640. Skutky 15,28 641. Skutky 16,6-7 642. Skutky 16,14-15

643. Skutky 16,31-33

644. Skutky 17,31 645. Skutky 19,12 646. Skutky 19,15 647. Skutky 19,19 648. Skutky 20,29-30 649. Skutky 26,24 650. Řím. 1,25 651. Římanům 1,28 652. Řím. 2,13 653. Řím. 2,14-16

Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse. Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“ Ale Petr mu řekl: „Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole? Dokonce vynášeli nemocné i na ulici a kladli je na lehátka a na nosítka, aby na některého padl aspoň Petrův stín, až půjde kolem. Anděl Páně však v noci otevřel dveře vězení, vyvedl apoštoly ven a řekl: 20 „Jděte znovu do chrámu a zvěstujte lidu ta slova života.“ Petr a apoštolové odpověděli: „Boha je třeba víc poslouchat než lidi. My jsme svědkové toho všeho a s námi Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“ A oni odcházeli z velerady s radostnou myslí, že se jim dostalo té cti, aby nesli potupu pro jeho jméno. Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také mnoho kněží přijalo víru. Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové. Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ 37 Filip mu řekl: „Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání.“ On mu odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“ Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou. Zeptal se: "Ale kdo jsi, pane?" Pán mu odpověděl: "Já jsem Ježíš a ty mne pronásleduješ v mých učednících. Je to stejné, jako bys chtěl hlavou rozbít zeď." Saul zlomený hrůzou řekl: "Pane, čekám na tvoje rozkazy." Petr poslal všechny z místnosti; pak poklekl, pomodlil se, obrátil se k mrtvé a řekl: „Tabito, vstaň!“ Ona otevřela oči, a když spatřila Petra, zvedla se na lůžku. (Joppe) Petr následoval tedy anděla ven z vězení, ale nebyl si jist, zda to všechno je skutečnost; myslel si, že má vidění. 10 Prošli první stráží, pak druhou, a přišli k železné bráně, která vedla do města; ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli ven, prošli jednou ulicí a tu mu náhle anděl zmizel. 11 Teprve nyní se Petr vzpamatoval a řekl: „Teď už vím, že Pán opravdu poslal svého anděla, vysvobodil mne z ruky Herodovy a uchránil od toho, co si přál židovský lid.“ A tu jej postihl anděl Páně za to, že si přivlastnil čest patřící jen Bohu: zemřel rozežrán červy. Vždyť Pán nám přikázal: ‚Ustanovil jsem tě, abys byl světlem pohanům a nesl spásu až na sám konec země.‘“ 48 Když to pohané uslyšeli, radovali se a velebili slovo Páně; ti pak, kteří byli vyvoleni k věčnému životu, uvěřili. 49 A slovo Páně se šířilo po celé krajině. Toto jest rozhodnutí Ducha svatého i naše: Nikdo ať vás nezatěžuje jinými povinnostmi než těmi, které jsou naprosto nutné: Poněvadž jim Duch svatý zabránil zvěstovat Slovo v provincii Asii, procházeli Frygií a krajinou galatskou. 7 Když přišli až k Mysii, pokoušeli se dostat do Bithynie, ale Duch Ježíšův jim to nedovolil. Poslouchala nás i jedna žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, která věřila v jediného Boha. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval. 15 Když byla ona a všichni z jejího domu pokřtěni, obrátila se na nás s prosbou: „Jste-li přesvědčeni, že jsem uvěřila v Pána, vejděte do mého domu a buďte mými hosty;“ a my jsme její naléhavé pozvání přijali. Oni mu řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“ 32 A začali jemu i všem v jeho domácnosti zvěstovat slovo Boží. 33 Ještě v tu noční chvíli se jich ujal, očistil jim rány a hned se dal se všemi svými lidmi pokřtít. (Pavel a Sílas ve věznici s nohami v kládě oslavují Boha, zemětřesení, dveře vězení otevřeny) Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých.“ Lidé dokonce odnášeli k nemocným šátky a zástěry, kterých se dotkl, a zlí duchové je opouštěli. Ale zlý duch jim řekl: „Ježíše znám a o Pavlovi vím. Ale kdo jste vy?“ Nemálo pak těch, kteří se zabývali magií, přinesli své knihy a přede všemi je spálili. Jejich cena se odhadovala na padesát tisíc stříbrných. Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. 30 I mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu. Když se Pavel takto hájil, zvolal Festus: „Jsi blázen, Pavle, mnoho vědomostí tě připravuje o rozum!“ vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli – on budiž veleben na věky! Amen. Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. Před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo zákon slyší; ospravedlněni budou, kdo zákon svými činy plní. Jestliže národy, které nemají zákon, samy od sebe činí to, co zákon žádá, pak jsou samy sobě zákonem, i když

20

654. Řím. 3,20 655. Řím. 3,23 656. Řím. 3,31 657. Řím. 5,3-4

658. Řím. 5,8 659. Řím. 5,9 660. Řím. 5,13 661. Řím. 5,19-20

662. Řím. 6,14 663. Řím. 6,16 664. Řím. 6,23 665. Řím 7,2 666. Řím. 7,12 667. Řím. 7,15 668. Řím. 8,1-3

669. Řím. 8,8 670. Řím. 8,14 671. Řím. 8,18 672. Řím. 8,26 673. Řím 8,28 674. Řím. 8,29-30

675. Řím 8,31-32 676. Řím 8,38-39

677. Řím. 9,1 678. Řím. 9,8 679. Řím. 9,21 680. Řím. 10,9 681. Řím. 10,13-15

682. Řím. 11,11 683. Řím. 11,16-21

684. Řím. 11,29

zákon nemají. 15 Tím ukazují, že to, co zákon požaduje, mají napsáno ve svém srdci, jak dosvědčuje jejich svědomí, poněvadž jejich myšlenky je jednou obviňují, jednou hájí. 16 Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto. Vždyť ze skutků zákona ‚nebude před ním nikdo ospravedlněn‘, neboť ze zákona pochází poznání hříchu. Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy. To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme. A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje. A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon. Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými. K tomu navíc přistoupil zákon, aby se provinění rozmohlo. A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost, Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí. Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti. Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu manželovi; když však muž zemře, je zproštěna zákona manželství. Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré. Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, 2 neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. 3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích. Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. 15 Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena. Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Ty, které předem znal, totiž předurčil, aby přijali podobu jeho Syna, aby se tak stal prvorozeným mezi mnoha sourozenci. 30 A které předurčil, ty také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil. Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu svatém, dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené. Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním? Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. ‚každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen‘. 14 Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval? 15 A jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni? Je přece psáno: ‚Jak vítaný je příchod těch, kteří zvěstují dobré věci! Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, aby nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů. Je-li první chléb zasvěcen, je svatý všechen chléb; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve. 17 Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy, 18 nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe! 19 Řekneš snad: Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován. 20 Dobře. Byly vylomeny pro svou nevěru, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se! 21 Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe! Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná. (EKU) Když Bůh něco daruje, nebere to zpět; když

21

685. Řím. 11,32 686. Řím. 11,33-36

687. Řím. 12,1-2

688. Řím. 12,6-8

689. Řím. 12,15 690. Řím. 12,20 691. Řím. 13,7 692. Řím. 13,8-9

693. Řím. 14,1-3

694. Řím. 14,5 695. Řím. 14,7-12

696. Řím. 14,17 697. Řím. 14,18 698. Řím. 14,20-21 699. Řím. 14,22-23

700. Řím. 15,1 701. Řím. 15,3 702. Řím. 16,1-2 703. Řím. 16,17 704. Řím. 16,20 705. 1.Kor. 1,17 706. 1 Kor.1,18-25

707. 1.Kor. 1,31 708. 1 Kor. 2,9 709. 1.Kor. 2,10 710. 1.Kor. 2,11

někoho povolá, sám to neruší. (SNC) Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval. Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! 34 ‚Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?‘ 35 ‚Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?‘ 36 Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen. Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. 2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou. 7 Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí. 8 Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Pro vás však platí: když má nepřítel hlad, dejte mu najíst, když má žízeň, dejte mu napít. Tím dosáhnete toho, že se za své jednání zastydí. Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest. Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon. 9 Vždyť přikázání ‚nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš‘ a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: ‚Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.‘ Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech. 2 Někdo třeba věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen rostlinnou stravu. 3 Ten, kdo jí všecko, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí; vždyť Bůh jej přijal za svého. Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení. Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu, 8 umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu. 9 Vždyť proto Kristus umřel i ožil, aby se stal Pánem i mrtvých i živých. 10 Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží. 11 Neboť je psáno: ‚Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.‘ 12 Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu. Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého. Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží. Nenič kvůli pokrmu Boží dílo! Ano, všecko je čisté, zlé však je, když někdo pohoršuje druhého tím, co jí. 21 Je tedy dobré nejíst maso a nepít víno a nedělat nic, co je tvému bratru kamenem úrazu. Tvé přesvědčení ať zůstane mezi tebou a Bohem. Blaze tomu, kdo sám sebe neodsuzuje, když se pro něco rozhodl. 23 Ten však, kdo pochybuje, byl by odsouzen, kdyby jedl, neboť by to nebylo z víry. A cokoli není z víry, je hřích. (EKU) 22 Své přesvědčení však nezrazujme; Bůh o něm ví. Budeme šťastni a bez výčitek, když uposlechneme hlas svého svědomí. Neřídit se jím a zapřít své přesvědčení je hřích. (SNC) My silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě. Vždyť Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž podle slov Písma: ‚Urážky těch, kdo tě tupí, padly na mne.‘ Doporučuji vám naši sestru Foibé, diakonku církve v Kenchrejích. 2 Přijměte ji v Pánu, jak se sluší mezi věřícími, pomáhejte jí, kdyby vás v něčem potřebovala, neboť i ona byla pomocnicí mnohým i mně samému. Prosím vás, bratří, abyste si dali pozor na ty, kdo působí roztržky a chtěli by vás svést od učení, které jste přijali. Vyhýbejte se jim! Bůh pokoje brzo srazí satana pod vaše nohy. Milost Ježíše, našeho Pána, buď s vámi. Kristus mě totiž neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium, ovšem ne moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu. Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. Je psáno: ‚Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘ Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé. jak je psáno: `Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu´. A jak je psáno: ,Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kteří Ho milují. Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží. Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch

22

711. 1.Kor. 2,14 712. 1.Kor. 2,15 713. 1 Kor. 3,17 714. 1.Kor. 3,18 715. 1.Kor. 4,5 716. 1.Kor. 5,7 717. 1.Kor. 6,2-3 718. 1.Kor. 6,7 719. 1.Kor. 6,9 720. 1.Kor. 6,12 721. 1.Kor. 6,13 722. 1.Kor. 6,17 723. 1.Kor. 6,18 724. 1.Kor. 6,19-20 725. 1.Kor. 7,3-5

726. 1.Kor. 7,11 727. 1.Kor. 7,14 728. 1.Kor. 7,19 729. 1.Kor. 7,27 730. 1.Kor. 7,29 731. 1.Kor. 8,13 732. 1.Kor. 9.13-14 733. 1.Kor. 9,16-17 734. 1.Kor. 9,20-22

735. 1.Kor. 9,25 736. 1.Kor.10,1-4EKU

737. 1.Kor. 10,2 SNC 738. 1.Kor. 10,12-13

739. 1.Kor. 10,24-27

Boží. Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem. Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen. Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy. Ať nikdo sám sebe neklame. Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým. Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha. Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. Což nevíte, že Boží lid bude soudit svět? Jestliže budete soudit svět, nejste snad schopni rozsuzovat takové maličkosti? 3 Nevíte, že budeme soudit anděly? Tím spíše věci všedního života! Již to je vaše prohra, že se vůbec mezi sebou soudíte. Proč raději netrpíte křivdu? Proč raději nenesete škodu? Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, Všechno je mi dovoleno‘ – ano, ale ne všechno prospívá. ‚Všechno je mi dovoleno‘ – ano, ale ničím se nedám zotročit. Jídlo je pro žaludek a žaludek pro jídlo; Bůh však jednou učiní konec obojímu. Tělo však není pro smilstvo, nýbrž pro Pána, a Pán pro tělo. Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch. Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu. Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! 20 Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha. Muž ať prokazuje ženě, čím je jí povinen, a podobně i žena muži. 4 Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu. 5 Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volni pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás satan nepokoušel, když byste se nemohli ovládnout. A když už odejde, ať zůstane neprovdána nebo se s mužem smíří; a muž ať ženu neopouští. Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece svaté! Nezáleží na tom, zda je někdo obřezán nebo není, ale na tom, zda zachovává Boží přikázání. Máš ženu? Nechtěj se s ní rozejít. Jsi bez ženy? Žádnou nehledej. Chci říci, bratří, toto: Lhůta je krátká. Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli, A proto: je-li jídlo kamenem úrazu pro mého bratra, nechci už nikdy jíst maso, abych nepřivedl svého bratra k pádu. Což nevíte, že ti, kteří slouží ve svatyni, dostávají ze svatyně jídlo, a ti, kteří přisluhují při oltáři, mají podíl na obětech? 14 Tak i Pán ustanovil, aby ti, kteří zvěstují evangelium, měli z evangelia obživu. Nemohu se chlubit tím, že kážu evangelium; nemohu jinak, běda mně, kdybych nekázal.17 Kdybych to činil ze své vůle, mám nárok na odměnu; jestliže jsem byl povolán, plním svěřený úkol. Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem - i když sám pod zákonem nejsem. 21 Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona - i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. 22 Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé. Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný. Chtěl bych vám připomenout, bratří, že naši praotcové byli všichni pod oblakovým sloupem, všichni prošli mořem, 2 všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem, 3 všichni jedli týž duchovní pokrm 4 a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. a všichni společně s Mojžíšem prošli mořem, v němž pohřbili svoji otrockou minulost. A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl. 13 Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého! 25 Jezte všechno, co se prodává v masných krámech, a pro své svědomí se nepotřebujete na nic ptát. 26 `Hospodinova je země i její plnost.´ 27 Pozve-li vás někdo z nevěřících a chcete tam jít, jezte všechno, co vám předloží, a pro své svědomí se na nic neptejte.

23

740. 1.Kor. 10,31 741. 1.Kor. 11,1 742. 1.Kor. 11,7 743. 1.Kor. 11,23-30

744. 1.Kor. 12,4-6 745. 1.Kor. 12,8-11

746. 1.Kor. 12,21-25

747. 1.Kor. 12,26-27 748. 1.Kor. 12,28 749. 1.Kor. 12,31 750. 1.Kor. 13,1-3

751. 1 Kor. 13,8 752. 1 Kor. 13,9 753. 1 Kor. 13,11 754. 1 Kor. 13,13 755. 1.Kor. 14,4 756. 1.Kor. 14,12 757. 1.Kor. 14,19 758. 1.Kor. 14,20 759. 1:Kor. 14,22 760. 1.Kor. 14,23-25

761. 1.Kor. 14,28 762. 1.Kor. 14,33 763. 1.Kor. 14,35 764. 1.Kor. 14,39-40 765. 1.Kor. 15,5-6 766. 1.Kor. 15,19 767. 1.Kor. 15,43-44 768. 1.Kor. 15,51-53

Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží. Jednejte podle mého příkladu, jako já jednám podle příkladu Kristova. Muž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem slávy Boží, kdežto žena je odleskem slávy mužovy. Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, 24 vzdal díky, lámal jej a řekl: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“ 25 Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“ 26 Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. 27 Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. 28 Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije. 29 Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení. 30 Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají. 31 Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; 5 rozdílné služby, ale tentýž Pán; 6 a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, 9 někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, 10 někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. 11 To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. Oko nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě!" Ani hlava nemůže říci nohám: "Nepotřebuji vás!" 22 A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné, 23 a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme, 24 jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest, 25 aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý. Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním. 27 Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů. A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení. Usilujte o vyšší dary! A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu: Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. 2 Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. 3 A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno. Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska. Kdo ve vytržení mluví jazyky, mluví k svému užitku, ale kdo mluví prorocky, mluví k užitku církve. Tak i vy: když tak horlivě usilujete o duchovní dary, snažte se, abyste měli hojnost těch, které slouží růstu celé církve. ve shromáždění však – abych poučil i druhé – raději řeknu pět slov srozumitelně než tisíce slov ve vytržení. Bratří, ve svém myšlení nebuďte jako děti. Ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí. Mluvení jazyky není tedy znamením k víře, nýbrž k nevěře, prorocká řeč však nevede k nevěře, nýbrž k víře. Kdyby se celá církev sešla ve shromáždění a všichni by mluvili ve vytržení a přišli by tam lidé nezasvěcení a nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte? 24 Budou-li všichni mluvit prorocky a přijde tam člověk nevěřící nebo nezasvěcený, bude vším, co slyší, souzen a usvědčován, 25 vyjdou najevo věci skryté v jeho srdci, takže padne na kolena, pokoří se před Bohem a vyzná: „Vskutku je mezi vámi Bůh!“ Kdyby neměli vykladače, ať ve shromáždění mlčí, každý ať mluví ve vytržení jen pro sebe a před Bohem. Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. Jako ve všech obcích Božího lidu, Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění. A tak, bratří moji, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky. 40 Všechno ať se děje slušně a spořádaně. ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.6 Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci. 44 Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní. Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, 52 naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. 53 Pomíjitelné

24

769. 1.Kor. 15,56 770. 2.Kor. 3,3 771. 2.Kor. 3,7-9

772. 2.Kor. 3,13-16

773. 2.Kor. 3,17 774. 2.Kor. 4,16 775. 2.Kor. 4,17-18 776. 2.Kor. 5,7 777. 2.Kor. 5,10 778. 2.Kor. 5,17 779. 2.Kor. 5,20 780. 2.Kor. 5,21 781. 2.Kor. 6,3 782. 2.Kor. 6,7 783. 2.Kor. 6,14 784. 2.Kor. 8,1-2 785. 2.Kor. 8,9 786. 2.Kor. 8,13-15

787. 2.Kor. 9,7 788. 2.Kor. 11,2 789. 2.Kor. 12,2-4

790. 2.Kor. 12,7-9

791. 2.Kor. 13,5 792. 2.Kor. 13,8 793. 2.Kor. 13,13 794. Gal. 1,8 795. Gal. 1,10 796. Gal. 1,15-16 797. Gal. 2,20 798. Gal. 3,3-5

tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona. Je přece zjevné, že vy jste listem Kristovým, vzniklým z naší služby a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na živých deskách lidských srdcí. Jestliže smlouva literami vytesaná do kamene sloužila smrti, a přece byla nastolena s oslňující slávou, takže synové Izraele nemohli pohlédnout na tvář Mojžíšovu pro její pomíjivou zář – 8 oč slavnější bude služba Ducha! 9 Byla-li služba vedoucí k odsouzení slavná, oč ji převyšuje služba spravedlnosti! Nepočínáme si jako Mojžíš, který zahaloval svou tvář závojem, aby synové Izraele nespatřili konec té pomíjející záře. 14 Avšak jejich myšlení na tom ustrnulo. Až do dnešního dne zůstává onen závoj při čtení staré smlouvy a zůstává skryto, že je zrušen v Kristu. 15 A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj. 16 Avšak ‚když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn‘ Pán je Duch, a kde je Duch Páně, tam člověk již není otrokem zákona. SNC A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme. Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy 18 nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné. žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme. Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré, či zlé. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. (hříchem = smírčí oběť za hříchy – Iz.53,10) Nikomu nedáváme v ničem příležitost k pohoršení, aby tato služba nebyla uvedena v potupu, Jsme vyzbrojeni spravedlností k útoku i k obraně. Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou? Chceme vám povědět, bratří, jakou milost dal Bůh církvím v Makedonii. Tak se osvědčily v mnohém soužení, že z jejich nesmírné radosti a veliké chudoby vzešla jejich bohatá štědrost. Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli. Nejde o to, aby se jiným ulehčilo a vy byli přetíženi, nýbrž abyste na tom byli stejně: 14 váš přebytek pomůže nyní jejich nedostatku, aby zase jindy jejich přebytek přišel k dobru vám ve vašem nedostatku; tak nastane vyrovnání, 15 jak je psáno: ‚Kdo měl mnoho, tomu nic nepřebylo, a kdo málo, neměl nedostatek.‘ Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť ‚ radostného dárce miluje Bůh‘. Vždyť vás žárlivě střežím Boží žárlivostí; zasnoubil jsem vás jedinému muži, abych vás jako čistou pannu odevzdal Kristu. Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe; zda to bylo v těle či mimo tělo, nevím – Bůh to ví. 3 A vím o tomto člověku, že byl přenesen do ráje – zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví –4 a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit. A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval. 8 Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, 9 ale on mi řekl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte. Což nechápete, že Ježíš Kristus je mezi vámi? Ledaže jste před ním neobstáli! Vždyť nic nezmůžeme proti pravdě, nýbrž jen ve jménu pravdy. Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým. Bůh, který mě oddělil už v matčině lůně a povolal mě svou milostí, se ale rozhodl, 16 že mi zjeví svého Syna, abych ho kázal mezi pohany. Nespěchal jsem se tehdy poradit s žádným člověkem, Jsem ukřižován s Kristem. Nežiji už já - Kristus žije ve mně! To jste tak pošetilí? Začali jste žít z Ducha Božího, a teď spoléháte sami na sebe? 4 Tak veliké věci jste prožili

25

799. Gal. 3,10-13

800. Gal. 3,14 801. Gal. 3,24-26

802. Gal. 3,28 803. Gal. 4,6-7 804. Gal. 4,9 805. Gal. 4,13-14 806. Gal. 4,19 807. Gal. 4,21-24

808. Gal. 4,26 809. Gal. 4,29-31

810. Gal. 5,6 811. Gal. 5,16 812. Gal. 5,17-18 813. Gal. 5,22-23 814. Gal. 6,1 815. Gal. 6,2 816. Gal. 6,7 817. Gal. 6,9 818. Gal. 6,10 819. Efez. 1,12 820. Efez. 1,13-14

821. Efez. 2,9 822. Efez. 2,20 823. Efez. 4,5-6 824. Efez. 4,7 825. Efez. 4,11-12 826. Efez. 4,15 827. Efez. 4,26-27 828. Efez. 4,30 829. Efez. 5,4 830. Efez. 5,11-14

nadarmo? A kdyby jen nadarmo! 5 Ten, který vám udílí Ducha a působí mezi vámi mocné činy, činí tak proto, že plníte zákon, nebo proto, že jste slyšeli a uvěřili? Ti však, kteří spoléhají na skutky zákona, jsou pod kletbou, neboť stojí psáno: ‚Proklet je každý, kdo nezůstává věren všemu, co je psáno v zákoně, a nečiní to.‘ 11 Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: ‚Spravedlivý bude živ z víry.‘ 12 Zákon však nevychází z víry, nýbrž praví: ‚Kdo bude tyto věci činit, získá tím život.‘ 13 Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: ‚Proklet je každý, kdo visí na dřevě.‘ To proto, aby požehnání dané Abrahamovi dostaly v Ježíši Kristu i pohanské národy, abychom zaslíbeného Ducha přijali skrze víru. Zákon byl naším vychovatelem. Vzdělával nás a vedl ke Kristu, abychom v něj uvěřili, přijali ho za svého Spasitele a tak byli před Bohem ospravedlněni. 25-26 Ale nyní, po příchodu Kristově, již nejsme svěřeni tomuto vychovateli, protože jsme se stali Božími dětmi. SNC Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče. 7 A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z moci Boží i dědic. Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni. Jak to, že se zase navracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví? Víte,že jsem byl nemocen,když jsem u vás poprvé zvěstoval evangelium.14Vy jste se však ode mne neodvrátili s ošklivostí, ačkoli to pro vás bylo pokušením, ale přijali jste mne jako posla Božího, jako Krista Ježíše. Znovu vás v bolestech rodím, dokud nebudete dotvořeni v podobu Kristovu. Odpovězte mi vy, kteří chcete být pod zákonem: Co slyšíte v zákoně? 22 Čteme tam, že Abraham měl dva syny, jednoho z otrokyně a druhého ze ženy svobodné. 23 Ten z otrokyně se narodil jen z vůle člověka, ten ze svobodné podle zaslíbení. 24 Je to řečeno obrazně. Ty dvě ženy jsou dvě smlouvy, jedna z hory Sínaj, která rodí děti do otroctví; to je Hagar. Ale budoucí Jeruzalém je svobodný, a to je naše matka. Ale jako tenkrát ten, který se narodil pouze z těla, pronásledoval toho, který se narodil z moci Ducha, tak je tomu i nyní. 30 Co však říká Písmo? ‚Vyžeň otrokyni i jejího syna, neboť syn otrokyně nebude dědicem spolu se synem svobodné.‘ 31 A proto, bratří, nejsme syny otrokyně, nýbrž ženy svobodné. V Kristu Ježíši nezáleží na tom, je-li někdo obřezán či ne; rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou. Říkám vám: Žijte Duchem, a nepodlehnete tělesným sklonům. B21 Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete. 18 Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem. Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení. Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův. Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas. A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry. My, kdo jsme složili naději v Kristu, se tedy stáváme jeho chválou a slávou. V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého 14 jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, 6 jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech. Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, 12 aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla, Místo toho máme mluvit pravdu v lásce a v každém ohledu růst v Krista, který je hlavou. Hněváte-li se, nehřešte. Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce 27 a nedopřejte místa ďáblu. A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. Vést sprosté, hloupé a dvojsmyslné řeči se nepatří; vy máte vzdávat Bohu díky! Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem. 12 O tom, co oni dělají potají, je odporné i jen mluvit. 13 Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde. 14 A kde se

26

831. Efez. 5,18-19 832. Efez. 5,24 833. Efez. 5,28 834. Efez. 6,1 835. Efez. 6,2 836. Efez. 6,4 837. Efez. 6,11-12 838. Efez. 6,14-17

839. Filip, 1,4 840. Filip. 1,6 841. Fil. 1,21-24

842. Filip. 2,3 843. Filip. 2,13 844. Filip. 3,7 845. Filip. 3,13-16

846. Filip. 4,4-9

847. Filip. 4,12 848. Filip. 4,13 849. Filipským 4,19 850. Kolos. 1,15-16

851. Kolos. 1,28 852. Kolos. 2,11 853. Kolos. 2,12 854. Kolos. 2,14 855. Kolos. 2,16-17 856. Kol. 3,12 857. Kolos. 3,13-14 858. Kolos. 3,16 859. Kolos. 3,20 860. Kolos. 3,21 861. Kolos. 4,2 862. 1.Tesal. 1,4-5

rozjasní, tam je světlo. Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus. A neopíjejte se vínem, což je prostopášnost, 19 ale plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům. Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Děti, poslouchejte své rodiče, protože to je spravedlivé před Bohem ‚Cti otce svého i matku svou‘ je přece jediné přikázání, které má zaslíbení: Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. 12 Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, 15 obuti k pohotové službě evangeliu pokoje‘ 16 a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. 17 Přijměte také ‚přilbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘. a v každé modlitbě za vás všechny s radostí prosím; a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista. Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. 22 Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, 23 táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; 24 ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás. v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; 11.11.10 Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí. Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. 16.11.10 Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, 14 běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši. 15 Kdo je dokonalý, ať smýšlí jako my; a jestliže v něčem smýšlíte jinak, i to vám Bůh objasní. 16 Jen k čemu jsme již dospěli, toho se držme. Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! 5 Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. 6 Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. 7 A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. 8 Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. 9 Čemu jste se u mne naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili, to čiňte. A Bůh pokoje bude s vámi. Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek. Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu. Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši. On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření,16 neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. Jeho zvěstujeme, když se vší moudrostí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu. V něm jste obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou; obřízka Kristova je odložením celého nevykoupeného těla. S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. Nikdo tedy nemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete, nebo kvůli svátkům, kvůli novoluní nebo sobotám. 17 To všechno je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus. Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. 14 Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. Děti, poslouchejte ve všem své rodiče, protože se to líbí Pánu. Otcové, neponižujte své děti, aby nemalomyslněly. V modlitbách buďte vytrvalí, bděte a děkujte Bohu. Víme přece, bratří Bohem milovaní, že patříte k vyvoleným, 5 neboť naše evangelium k vám nepřišlo pouze v

27

863. 1.Tesal. 2,4 864. 1.Tesal. 4,6 865. 1.Tesal. 4,7-8 866. 1.Tesal. 4,16-18

867. 1.Tesal. 5,2-3 868. 1.Tesal. 5,12-13 869. 1.Tesal. 5,14-15 870. 1.Tesal. 5,16-17 871. 1.Tesal. 5,18 872. 1.Tesal. 5,19-22 873. 1.Tesal. 5,23 874. 2.Tesal. 1,6-8

875. 2.Tesal. 1,9 876. 2.Tesal. 2,3-4

877. 2.Tesal. 2,5-8

878. 2.Tesal. 2,9-11

879. 2.Tesal. 3,6 880. 2.Tesal. 3,11-12

881. 1.Tim. 1,5 882. 1.Tim. 1,8 883. 1.Tim. 1,15 884. 1.Tim. 2,5 885. 1.Tim. 2,12 886. 1.Tim. 3,2-3 887. 1.Tim. 3,8-13

888. 1.Tim. 3,15 889. 1.Tim. 4,1-3

slovech, ale v moci Ducha svatého a v přesvědčivé plnosti. Víte, jak jsme si kvůli vám počínali, když jsme byli u vás. Bůh nás uznal za hodné svěřit nám evangelium, a proto mluvíme tak, abychom se líbili ne lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce. Respektujte manželský svazek svého bližního; kdo by ho rozvracel, neujde trestu. To opakuji znovu a se vší vážností. (SNC) Bůh nás přece nepovolal ke špinavosti, ale ke svatosti a čistotě. 8 Kdo těmito hodnotami pohrdá, nepohrdá člověkem, ale samotným Bohem, dárcem svatého Ducha. (SNC) Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; 17 potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. 18 Těmito slovy se vzájemně potěšujte. Sami přece dobře víte, že den Páně přijde, jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat ‚je pokoj, nic nehrozí‘, tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou. Žádáme vás, bratří, abyste uznávali ty, kteří mezi vámi pracují, jsou vašimi představenými v Kristu a napomínají vás. 13 Velmi si jich važte a milujte je pro jejich dílo. Žijte mezi sebou v pokoji. Klademe vám na srdce, bratří, kárejte neukázněné, těšte malomyslné, ujímejte se slabých, se všemi mějte trpělivost. 15 Hleďte, aby nikdo neoplácel zlým za zlé, ale vždycky usilujte o dobré mezi sebou a vůči všem. Stále se radujte, 17 v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. Plamen Ducha nezhášejte, 20 prorockými dary nepohrdejte. 21 Všecko zkoumejte, dobrého se držte; 22 zlého se chraňte v každé podobě. Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. A je spravedlivé, že Bůh všem, kteří vás utiskují, odplatí útiskem, 7 a vás utiskované spolu s námi vysvobodí, až se zjeví Pán Ježíš z nebe se svými mocnými anděly, 8 aby v plameni ohně vykonal trest na těch, kteří neznají Boha, a na těch, kteří odpírají poslušnost evangeliu našeho Pána Ježíše. Jejich trestem bude věčná záhuba ‚daleko od Pána a slávy jeho moci‘, Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože nenastane, dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk nepravosti, Syn zatracení. 4 Ten se postaví na odpor a ‚povýší se nade všecko, co má jméno Boží‘ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce ‚usedne v chrámu Božím‘ a bude se vydávat za Boha. Nevzpomínáte si, že jsem vám to říkal, ještě když jsem byl u vás? 6 Víte přece, co zatím brání tomu, aby se ukázal dříve, než přijde jeho čas. 7 Ta nepravost již působí, ale jen skrytě, dokud nebude odstraněn z cesty ten, kdo tomu brání. 8 A pak se ukáže ten zlý, kterého Pán Ježíš ‚zabije dechem svých úst‘ a zničí svým slavným příchodem. Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky 10 a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. 11 Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži. Přikazujeme vám, bratří, ve jménu Pána Ježíše Krista, abyste se stranili každého bratra, který vede zahálčivý život a nežije podle naučení, která jste od nás převzali. Teď však slyšíme, že někteří mezi vámi vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není. 12 Takovým přikazujeme a vybízíme je ve jménu Pána Ježíše Krista, aby žili řádně a živili se vlastní prací. Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. Víme, že zákon je dobrý, když ho někdo užívá správně Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného přijetí: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě, Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést. Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, 3 ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný. Rovněž jáhnové mají být čestní, ne dvojací v řeči, ne oddaní vínu, ne ziskuchtiví. 9 Mají uchovávat tajemství víry v čistém svědomí. 10 Ať jsou nejdříve vyzkoušeni, a teprve potom, když jim nelze nic vytknout, ať konají svou službu. 11 Právě tak ženy v této službě mají být čestné, ne pomlouvačné, střídmé, ve všem věrné. 12 Jáhni ať jsou jen jednou ženatí, ať dobře vedou své děti a celou rodinu. 13 Konají-li dobře svou službu, získávají si důstojné postavení a velkou jistotu ve víře v Krista Ježíše. pro případ, že bych se opozdil, abys věděl, jak je třeba si počínat v Božím domě, jímž je církev živého Boha, sloup a opora pravdy. Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí

28

890. 1.Tim. 4,4-5 891. 1.Tim 4,7-8 892. 1.Tim. 4,16 893. 1.Tim. 5,1-2 894. 1.Tim. 5,8 895. 1.Tim. 5,23 896. 1.Tim. 6,6-10

897. 1.Tim. 6,12 898. 2.Tim. 1,7 899. 2.Tim. 1,8-9

900. 2.Tim. 2,5-6 901. 2.Tim. 2,13 902. 2.Tim. 2,15-16a 903. 2. Tim. 2,19 904. 2.Tim. 3,8-9

905. 2.Tim. 3,12 906. 2.Tim. 3,16 907. 2.Tim. 4,2 908. 2.Tim. 4,3 909. 2. Tim 4,7 910. 2.Tim. 4,20 911. Titovi 1,6 912. Titovi 1,15 913. Filem. 1,8-9 914. Žid. 1,14 915. Židům 3,7-8 916. Žid. 4,1-3

917. Žid. 4,8-11

démonskými naukami, 2 jsou pokrytci, lháři a mají vypálen cejch na vlastním svědomí. 3 Zakazují lidem ženit se a jíst pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu. Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním. 5 Vždyť je to posvěceno Božím slovem a modlitbou. Bezbožné a dětinské báje odmítej. Cvič se ve zbožnosti. 8 Cvičení těla je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná pro všechno a má zaslíbení pro život nynější i budoucí. Dávej pozor na své jednání i na své učení. Buď v tom vytrvalý. Tak posloužíš ke spasení nejen sobě, ale i svým posluchačům. Proti staršímu člověku nevystupuj tvrdě, nýbrž domlouvej mu jako otci, mladším jako bratrům, 2 starším ženám jako matkám, mladším jako sestrám, vždy s čistou myslí. Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící. Nenuť se pít vodu, ale kvůli svému žaludku a kvůli svým častým nemocem mírně užívej vína. Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství. Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také si nic nemůžeme odnést. Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím. Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby. Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení. Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky. Bůh nám nedal ducha strachu, ale ducha síly, lásky a rozvahy. Proto se nestyď za svědectví našeho Pána ani za mě, jeho vězně, ale v Boží síle se mnou snášej útrapy pro evangelium. 9 Vždyť on nás spasil a povolal svatým povoláním; ne díky našim skutkům, ale díky jeho vlastnímu záměru a milosti, kterou nám v Kristu Ježíši udělil před začátkem věků. A kdo závodí, nedostane cenu, nezávodí-li podle pravidel. 6 Také rolník musí nejprve těžce pracovat, než sklidí úrodu. Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe. Usiluj o to, aby ses před Bohem osvědčil jako dělník, který se nemá zač stydět, protože správně zvěstuje slovo pravdy. 16 Bezbožným a planým řečem se vyhýbej. Ovšem pevný Boží základ trvá a nese nápis ‚Pán zná ty, kdo jsou jeho‘ a ‚ať se odvrátí od nespravedlnosti každý, kdo vyznává jméno Páně‘. Jako Jannés a Jambrés odporovali Mojžíšovi, tak i ti falešní učitelé odporují pravdě. Jsou to lidé se zvrácenou myslí, kteří ve víře selhali. 9 Ale s jejich úspěchy už je konec. Jejich zaslepenost bude všem stejně zjevná jako oněch dvou. A všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Erastos zůstal v Korintu. Trofima jsem nechal v Milétu, protože byl nemocen. Mají to být lidé bezúhonní, jen jednou ženatí, mají mít věřící děti, kterým se nedá vytknout nevázanost a neposlušnost. Čistým je všechno čisté. Ale poskvrněným a nevěřícím nic není čisté. Jak jejich rozum, tak jejich svědomí jsou poskvrněny. Ačkoli bych ti v Kristu mohl směle nařídit, co máš udělat, 9 pro lásku raději prosím, já, Pavel, vyslanec a nyní i vězeň Krista Ježíše. Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení? Proto, jak říká Duch svatý: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, 8 nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den pokušení na poušti, Střezme se, aby o někom z vás neplatilo, že v čase, dokud zaslíbení trvá, promeškal vstup do Božího odpočinutí. 2 I nám se přece dostalo zaslíbení jako těm na poušti. Ale zvěst, kterou slyšeli, jim neprospěla, když ji vírou nepřijali. 3 Neboť do odpočinutí vcházíme jen my, kdo jsme uvěřili, jak bylo řečeno: ‚Přísahal jsem ve svém hněvu: Do mého odpočinutí nevejdou!‘ To řekl Bůh, ač jeho odpočinutí trvá od chvíle, kdy stvořil svět. Kdyby byl Jozue již uvedl lid do odpočinutí, nemluvil by Bůh o jiném, pozdějším dnu. 9 Tak má Boží lid pravý sobotní odpočinek teprve před sebou. 10 Neboť kdo vejde do Božího odpočinutí, odpočine od svého díla, tak jako Bůh odpočinul od svého. 11 A tak usilujme, abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti.

29

918. Žid. 4,4 919. Žid. 4,12 920. Žid. 4,13 921. Žid. 4,16 922. Žid. 5,7 923. Žid. 5,14 924. Žid. 6,4-6

925. Žid. 7,7 926. Žid. 7,25 927. Žid. 8,10 928. Žid. 8,13 929. Žid. 9,9 930. Žid. 9,15 931. Žid. 9,22 932. Žid. 9,27-28 933. Žid. 10,19-20 934. Žid. 10,24 935. Žid. 10,25 936. Žid. 10,26-27 937. Žid. 10,34-35 938. Žid. 11,1 939. Žid. 11,6 940. Žid. 11,7 941. Žid. 11,9-10 942. Žid. 11,27 943. Žid. 12,5-7

944. Žid. 12,14 945. Žid. 12,15 946. Žid. 13,1-4

947. Žid. 13,5-6

948. Žid. 13,8

O sedmém dni je přece v Písmu řečeno: `I odpočinul Bůh sedmého dne od všeho svého díla.´ Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel. Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného. Kdo byli už jednou osvíceni a okusili nebeského daru, kdo se stali účastníky Ducha svatého 5 a zakusili pravdivost Božího slova i moc budoucího věku, 6 a pak odpadli, s těmi není možno znovu začínat a vést je k pokání, protože znovu křižují Božího Syna a uvádějí ho v posměch. A není sporu, že větší žehná menšímu. Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně. Nuže, toto je smlouva, kterou po těch dnech uzavřu s domem Izraele, praví Hospodin: Své zákony vložím do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Pak budu jejich Bohem a oni mým lidem. Žid. 10,16 Když Bůh mluví o nové smlouvě, říká tím, že první je zastaralá. Co je zastaralé a vetché, blíží se zániku. To bylo podobenstvím pro nynější čas, neboť dary a oběti, které se tam přinášely, nemohly dokonale očistit svědomí toho, kdo je obětuje; Proto je Kristus prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od Boha povoláni, přijali věčné dědictví, které jim bylo zaslíbeno – neboť jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy. Podle zákona je totiž téměř všechno očišťováno krví a bez prolití krve není odpuštění vin. A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud, 28 tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají. Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně 20 cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony – to jest obětováním svého těla. Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův. Jestliže svévolně hřešíme i potom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, 27 ale jen s hrozným soudem a ‚žárem ohně, který stráví Boží odpůrce‘. Vždyť jste trpěli spolu s uvězněnými a s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé. 35 Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna. Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají. Noe věřil, a proto pokorně přijal, co mu Bůh oznámil a co ještě nebylo vidět, a připravil koráb k záchraně své rodiny. Svou vírou vynesl soud nad světem a získal podíl na spravedlnosti založené ve víře. Věřil, a proto žil v zemi zaslíbené jako cizinec, bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, pro které platilo totéž zaslíbení, 10 a upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh. Věřil, a proto vyšel z Egypta a nedal se zastrašit královým hněvem; zůstal pevný, jako by Neviditelného viděl. Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny: ‚Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá. 6 Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.‘ 7 Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána. Dbejte na to, ať nikdo nepromešká Boží milost; ať se nerozbují nějaký jedovatý kořen, který by nakazil mnohé. Bratrská láska ať trvá; 2 s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud – tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly.3 Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. 4 Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh. Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: ‚Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.‘ Proto smíme říkat s důvěrou: ‚Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?‘ Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky.

30

949. Žíd. 13,17 950. Jakub 1,2-3 951. Jakub 1,5 952. Jakub 1,6-8

953. Jakub 1,11 954. Jakub 1,12 955. Jakub 1,18 956. Jakub 1,19-20 957. Jakub 1,26 958. Jakub 2,5-7

959. Jakub 2,8-9 960. Jakub 2,10 961. Jakub 2,14-17

962. Jakub 2,18 963. Jakub 2,19 964. Jakub 3,1 965. Jakub 3,6-9

966. Jakub 3,14-15 967. Jakub 3,17 968. Jakub 4,4 969. Jakub 4,5 970. Jakub 4,7 971. Jakub 4,10-11 972. Jakub 4,13-14

973. Jakub 5,12 974. Jakub 5,13 975. Jakub 5,16 976. Jakub 5,19-20 977. 1. Petr 1,5

Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat. Kéž to mohou činit s radostí, a ne s nářkem; to by vám nebylo na prospěch. Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. 3 Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána. Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. 7 Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane; 8 je to muž rozpolcený, nestálý ve všem, co činí. vzejde slunce a svým žárem spálí trávu, květ opadne a jeho krása zajde. Tak i boháč se vším svým shonem vezme za své. Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce, když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kteří Ho milují. Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření. Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; 20 vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná. Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? 6 Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláčejí vás před soudy? 7 Nemluví právě oni s pohrdáním o slavném jménu, které bylo nad vámi vysloveno? Korunou Božích přikázání je láska. Jednáte správně, posloucháte-li příkaz Písma: "Miluj svého bližního právě tak, jako miluješ sebe!" 9 Nadržovat jednomu a přehlížet druhého je podle tohoto zákona hřích. Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem. Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad,“ ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá Někdo však řekne: „Jeden má víru a druhý má skutky.“ Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích. Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho. Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzeni s větší přísností. I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem. 7 Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem, 8 ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu. 9 Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě. Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě. 15 To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská. Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím. Či myslíte, že nadarmo je psáno: ‚Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil?‘ Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. Pokořte se před Pánem, a on vás povýší. 11 Bratří, nesnižujte jeden druhého. Kdo snižuje nebo odsuzuje bratra, snižuje a odsuzuje zákon. Jestliže však odsuzuješ zákon, neplníš zákon, nýbrž stavíš se nad něj jako soudce. A nyní vy, kteří říkáte: „Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat“ –14 vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí! Především nepřísahejte, bratří moji, ani při nebi ani při zemi ani při ničem jiném. Vaše ‚ano‘ ať je vždy ‚ano‘ a ‚ne‘ ať je ‚ne‘, abyste nepropadli soudu. Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu! Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. Bratří moji, zbloudí-li kdo od pravdy a druhý ho přivede nazpět, 20 vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů. I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní

31

978. 1.Petr 1,18

979. 1.Petr 2,2-3 980. 1.Petr 2,9 981. 1.Petr 2,15 982. 1.Petr 2,16 983. 1. Petr 2,24 984. 1.Petr 3,1-5

985. 1.Petr 3,15-16

986. 1. Petr 3,17 987. 1.Petr 3,18 988. 1.Petr 4,7 989. 1.Petr 4,8 990. 1.Petr 4,10 991. 1.Petr 4,17 992. 1.Petr 5,5 993. 1 Petr 5,7-8 994. 2.Petr 1,5-11

995. 2.Petr 1,21 996. 2.Petr 2,14-17

997. 2. Petr 3,3-4

998. 2.Petr 3,9-13

999. 2.Petr 3,15-16

oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista. Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny. a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; 3 vždyť jste ‚okusili, že Pán je dobrý‘! Vy však jste `rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu´, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Boží vůle je, abyste svým dobrým jednáním umlčovali hloupé řeči nevědomých. Jste svobodni, ale ne jako ti, jimž svoboda slouží za plášť nepravosti, nýbrž jako služebníci Boží. On ‚na svém těle vzal naše hříchy‘ na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu, můžete je beze slov získat svým jednáním, 2 když uvidí váš čistý život v bázni Boží. 3 Pro vás se nehodí vnější ozdoba – splétat si vlasy, ověšovat se zlatem, střídat oděvy – 4 to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné. 5 Tak se kdysi zdobily svaté ženy, které doufaly v Boha. Podřizovaly se svým mužům, Zasvěťte svá srdce Pánu Kristu a buďte připraveni podat odpověď každému, kdo se vás zeptá na důvod vaší naděje. 16 Vždy ovšem s vlídností a úctou a s dobrým svědomím, aby se ti, kdo vás pomlouvají, zastyděli, že napadali váš poctivý život v Kristu. Pamatujte, že dopustí-li Bůh, abyste trpěli, pak je lepší trpět pro dobro než pro zlo! Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem. Všemu nadešel konec. Proto se vzpamatujte a probuďte se k modlitbám ... Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů. Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti. Přišel totiž čas, aby soud začal od domu Božího. Jestliže začíná od vás, jaký bude konec těch, kteří se Božímu evangeliu vzpírají? Stejně se i vy mladší podřizujte starším. Všichni se oblečte v pokoru jeden vůči druhému, neboť ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost‘. Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží. Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil. Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, 6 k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, 7 ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku. 8 Máte-li tyto vlastnosti a rozhojňují-li se ve vás, nezůstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista nečinní a bez ovoce. 9 Komu však scházejí, je slepý, krátkozraký a zapomněl na to, že byl očištěn od svých starých hříchů. 10 Proto se, bratří, tím více snažte upevňovat své povolání a vyvolení. Budeteli to činit, nikdy neklopýtnete. 11 Tak se vám široce otevře přístup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha. Oči mají plné cizoložství a nepřestávají hřešit, svádějí nepevné duše, srdce mají vycvičené v hrabivosti; jsou to synové prokletí. 15 Opustili přímou cestu a zbloudili, když se dali na cestu Balaáma, syna Beórova, kterému se zalíbila mzda za nepravost 16 ale byl pokárán za své provinění. Němá oslice promluvila lidským hlasem, a tak zabránila prorokovu bláznovství. 17 Takoví lidé jsou jako prameny bez vody, mračna hnaná bouří; je pro ně připravena nejčernější tma. Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, 4 a budou se posmívat: „Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření.“ Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.10 Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud. 11 Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, 12 dychtivě očekáváte příchod Božího dne! V něm se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem. 13 Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. A vězte, že ve své trpělivosti vám Pán poskytuje čas ke spáse, jak vám napsal i náš milý bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána. 16 Mluvil tak o tom ve všech svých listech. Některá místa jsou v nich těžko srozumitelná a neučení a neutvrzení lidé je překrucují, jako i ostatní Písmo, k vlastní záhubě.

32

1000. 1.Jan. 1,5 1001. 1.Jan. 1,8-10

1002. 1.Jan. 2,4-5 1003. 1.Jan. 2,6 1004. 1 Jan. 2,9-11

1005. 1.Jan. 3,6 1006. 1 Jan. 3,14-15 1007. 1.Janova 3,16 1008. 1.Jan. 3,18 1009. 1.Jan. 3,21-22 1010. 1.Jan. 3,23 1011. 1.Jan. 4,1 1012. 1.Jan. 4,2 1013. 1.Janova 4,8 1014. 1.Jan. 4,12 1015. 1.Jan. 4,17 1016. 1.Jan. 4.18 1017. 1.Jan. 4,19 1018. 1.Jan. 4,20 1019. 1.Jan. 5,3-4 1020. 1021. 1022. 1023. 1024.

1.Jan. 5,7 1.Jan. 5,14 3.Janova 1,2 3.Jan. 1,4 Juda 1,4

1025. Juda 1,9 1026. Juda 1,22-23 1027. Zjevení 1,7 1028. 1029. 1030. 1031.

Zj. 2,4 Zj. 2,7 Zj. 2,11 Zj. 2,17

1032. Zj. 2,28b 1033. Zj. 3,5 1034. Zj. 3,10 1035. Zj. 3,12

A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není. Kdo říká: ‚Poznal jsem ho,‘ a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy. 5 Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme. Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on. Kdo říká, že je v světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě. 10 Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle a není nikomu kamenem úrazu. 11 Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí; neví, kam jde, neboť tma mu oslepila oči. Kdo v Synu zůstává, nehřeší; kdo hřeší, ten ho neviděl ani nepoznal. My víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme své bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. 15 Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah - a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě. Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry. Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem. Moji milí, jestliže nás srdce neobviňuje, máme svobodný přístup k Bohu; 22 oč bychom ho žádali, dostáváme od něho, protože zachováváme jeho přikázání a činíme, co se mu líbí. A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal. Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa. Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha; Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. 11.11.10 V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu – neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě. Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. My milujeme, neboť on první miloval nás. Řekne-li někdo: "Já miluji Boha", a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká, 4 neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra. Nebo tři jsou, kteříž svědectví vydávají na nebi: Otec, Slovo, a Duch Svatý, a ti tři jedno jsou. Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí. Milovaný, především si přeji, abys ve všem prospíval a byl zdráv, tak jako prospívá tvá duše. Nemám větší radost, než když slyším, že moje děti žijí v pravdě. Vloudili se totiž mezi vás někteří bezbožní lidé, zapsaní už dávno k odsouzení, kteří zaměňují milost našeho Boha v nezřízenost a zapírají jediného vládce a našeho Pána Ježíše Krista. A přece sám archanděl Michael, když se přel s ďáblem o Mojžíšovo tělo, neosmělil se vynést nad ním zatracující soud, ale řekl: Potrestej tě Hospodin. S těmi, kdo pochybují, mějte slitování; 23 zachraňujte je z hořícího ohně. Mějte slitování i nad jinými, ale s obezřetností, ať se vám oškliví i jejich plášť, poskvrněný hříchem. Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení země. Tak jest, amen. Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života v Božím ráji.“(Efez) Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Kdo zvítězí, tomu druhá smrt neublíží."(Smyrna) 15.11.10 Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze skryté many; dám mu bílý kamének, a na tom kaménku je napsáno nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává." (Pergamos) 15.11.10 Tomu, kdo zvítězí, dám hvězdu jitřní. (Thyatir) 15.11.10 Kdo zvítězí, bude oděn bělostným rouchem a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž přiznám se k němu před svým Otcem a před jeho anděly. (Sard) Protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tě i já v hodině zkoušky, která přijde na celý svět a prověří obyvatele země. Kdo zvítězí, toho učiním sloupem v chrámě svého Boha a chrám již neopustí; napíšu na něj jméno svého Boha a jméno jeho města, nového Jeruzaléma který sestupuje z nebe od mého Boha, i jméno své nové. (Filadelfie)

33

1036. Zj. 3,15-22

1037. Zj. 5,11-12 1038. Zj. 6,11 1039. Zj. 6,15-16 1040. Zjevení 7,3 1041. Zj. 7,9 1042. Zj. 12,6 1043. Zj. 12,7 1044. Zj. 12,12 1045. Zj. 12,17 1046. Zj. 13,5 1047. Zj. 13,8 1048. Zj. 13,9-10 1049. Zj. 14,6-11

1050. Zj. 14,12 1051. Zj. 14,13 1052. Zj. 16,13-14

1053. Zj. 16,15 1054. Zjevení 18,2 1055. Zj.18,4 1056. Zjevení 19,10 1057. Zjevení 20,1-3

1058. Zj. 20,5-6

1059. Zj. 20,11-14

1060. Zj. 21,4 1061. Zj. 21,7

Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech. Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl. Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání. Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“ ...viděl jsem a slyšel hlas mnoha andělů. Byly jich miliony a miliardy a volali mocným hlasem: Hoden je ten zabitý Beránek přijmout moc a bohatství, moudrost a sílu, slávu, chválu a čest! Tu jim všem bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, aby měli strpení ještě krátký čas, dokud jejich počet nedoplní spoluslužebníci a bratří, kteří budou zabiti jako oni. Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní – jak otrok, tak svobodný, všichni prchali do hor, aby se ukryli v jeskyních a skalách, 16 a volali k horám a skalám: „Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránkovým!“ „Neškoďte zemi, moři ani stromoví, dokud neoznačíme služebníky našeho Boha na jejich čelech!“ Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. Žena pak uprchla na poušť, kde jí Bůh připravil útočiště, aby tam o ni bylo postaráno po tisíc dvě stě šedesát dní. A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Proto jásejte, nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte! Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá.“ Drak v hněvu vůči té ženě rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu potomstvu, proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova. A bylo jí dáno, aby mluvila pyšně a rouhavě a měla moc po čtyřicet dva měsíce. budou před ní klekat všichni obyvatelé země, jejichž jména nejsou od stvoření světa zapsána v knize života, v knize toho zabitého Beránka. Kdo má jít do zajetí, půjde do zajetí. Kdo má zemřít mečem, musí mečem zemřít. Teď musí Boží lid osvědčit trpělivost a víru.. Tu jsem viděl jiného anděla, jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium obyvatelům země, každé rase, kmeni, jazyku i národu. 7 Volal mocným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť nastala hodina jeho soudu; poklekněte před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.“ 8 Za ním letěl druhý anděl a volal: „Padl, padl veliký Babylón, který opojil všechny národy svým smilstvím a dal jim pít z poháru hněvu.“9 Za nimi letěl třetí anděl a volal mocným hlasem: „Kdo kleká před šelmou a před její sochou, kdo přijímá její cejch na čelo či na ruku, 10 bude pít víno Božího rozhorlení, které Bůh nalévá neředěné do číše svého hněvu; a bude mučen ohněm a sírou před svatými anděly a před Beránkem. 11 A jeho muka neuhasnou na věky věků a dnem ani nocí nedojde pokoje ten, kdo kleká před šelmou a jejím obrazem a nechal si vtisknout její jméno. Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši. A slyšel jsem hlas z nebe: „Piš: Od této chvíle jsou blahoslaveni mrtví, kteří umírají v Pánu. Ano, praví Duch, ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi.“ A hle, z úst draka i z úst dravé šelmy a z úst lživého proroka vystoupili tři nečistí duchové, podobní ropuchám. 14 Jsou to duchové ďábelští, kteří činí zázračná znamení. Vyšli ke králům celého světa, aby je shromáždili k boji v rozhodující den všemohoucího Boha. Hle, přicházím jako zloděj. Blaze tomu, kdo bdí a střeží svá roucha, aby nechodil nahý a nebyla vidět jeho hanba. Zvolal mohutným hlasem: „Padl, padl veliký Babylón a stal se doupětem démonů, skrýší všech nečistých duchů a každého zlověstného a nenáviděného ptáka; A slyšel jsem jiný hlas z nebe: "Vyjdi, lide můj, z toho města, nemějte účast na jeho hříších, aby vás nestihly jeho pohromy. jsem padl na kolena k jeho nohám. Ale on mi řekl: „Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratři, kteří vydávají svědectví Ježíšovi. Před Bohem poklekni!“ Kdo vydává svědectví Ježíšovi, má ducha proroctví. Tu jsem viděl, jak z nebe sestupuje anděl, který má v ruce klíč od propasti a veliký řetěz. 2 Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, 3 na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas propuštěn. Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší. - 6 To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let. A viděl jsem veliký bělostný trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho pohledem zmizela země i nebe a už pro ně nebylo místa. 12 Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách. 13 Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů. 14 A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera. … a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo pominulo. Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem. 15.11.10

34

1062. Zjevení 21,23 1063. Zjevení 21,25 1064. Zjevení 22,9 1065. Zj. 22,16 1066. Zj. 22,17 1067. 1068. 1069. 1070. 1071. 1072.

Zjevení 22,21 Sírach. 20,12 Sírach. 20,31 Sírach. 21,8 Sírach. 28,12 Sírach. 32,8

To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva Boží a jeho světlem je Beránek. Jeho brány zůstanou otevřeny, protože stále trvá den, a noci tam už nebude. Ale on mi řekl: „Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří proroci a ti, kdo se drží slov této knihy. Před Bohem poklekni!“ Já, Ježíš, posílám svého posla, aby vám to dosvědčil po všech církvích. Já jsem potomek z rodu Davidova, jasná hvězda jitřní.“ A Duch i nevěsta praví: „Přijď!“ A kdokoli to slyší, ať řekne: „Přijď!“ Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života. Milost Pána Ježíše se všemi. Někdo kupuje mnoho za málo, jiný to zaplatí sedminásobně. Lepší je člověk, který skrývá svou hloupost, než člověk, který skrývá svou moudrost. Kdo staví svůj dům z cizího majetku, jako by na zimu sbíral kameny. Jiskra vzplane, když na ni foukáš, zhasne, když na ni plivneš; přitom obojí vychází z jedněch úst. Buď v řeči stručný, málo slovy pověz mnoho, buď jako ten, kdo ví, přitom však mlčí.

Verše k učeni část 3. – dlouhé texty 1. 3.Moj. 26,2-13 Dbejte na mé dny odpočinku a mějte v úctě mou svatyni. Já jsem Hospodin. 3 Jestliže se budete řídit mými nařízeními, dbát na má přikázání a plnit je, 4 dám vám ve vhodném čase vydatné deště, země vydá svůj výnos a stromoví na poli ponese ovoce. 5 Výmlat bude trvat až do vinobraní a vinobraní zas až do setby. Najíte se svého pokrmu dosyta a budete sídlit ve své zemi bezpečně. 6 Zemi daruji pokoj a nikdo vás nebude děsit, když budete spát. Učiním také přítrž řádění zlé zvěře v zemi a vaší zemí nebude procházet meč. 7 Budete pronásledovat své nepřátele, takže padnou před vámi mečem. 8 Pět z vás jich bude pronásledovat sto a sto z vás jich bude pronásledovat deset tisíc. Tak padnou vaši nepřátelé před vámi mečem. 9 Obrátím se k vám a způsobím, že se rozplodíte a rozmnožíte. Svou smlouvu s vámi upevním. 10 Budete jíst starou úrodu z loňska, dokud loňskou neodstraníte kvůli nové. 11 Zřídím si mezi vámi příbytek a nezprotivíte se mi. 12 Budu procházet mezi vámi a budu vám Bohem a vy budete mým lidem. 13 Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás vyvedl z egyptské země, abyste tam nebyli otroky. Rozlámal jsem břevna vašeho jha, abyste mohli chodit zpříma.“

2. Žalm 119,89-101 Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo. 90 Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí. 91 Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci. 92 Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul. 93 Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život. 94 Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji. 95 Svévolníci na mě čekají, aby mě zahubili, já se snažím porozumět tvým svědectvím. 96 Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor. (Mém) 97 Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím. 98 Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje. 99 Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích. 100 Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám. 101 Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova. 3. Jeremjáš 9,1-5 Kéž bych měl na poušti místo, kde mohou pocestní přenocovat. Mám opustit svůj lid a odejít od nich? Neboť jsou to samí cizoložníci, shromáždění věrolomných. 2 „Napínají svůj jazyk jako luk, klamem, a ne pravdou se zmocňují země. Neboť jdou od zla ke zlu a ke mně se neznají, je výrok Hospodinův. 3 Střezte se svého druha, na žádného bratra nespoléhejte, neboť každý bratr je samý úskok a každý druh utrhá, kudy chodí. 4 Kdekdo chce svého druha přelstít a neřekne pravdu. Učí svůj jazyk mluvit jen klam, vyčerpávají se nepravostmi. 5 Bydlíš uprostřed lsti; ve své lsti se mě zdráhají poznat, je výrok Hospodinův.“ 6 Proto praví Hospodin zástupů toto: „Hle, budu je tříbit a budu zkoumat, jak bych měl naložit s dcerou svého lidu. Knihy Starého zákona: Genesis50, Exodus40, Leviticus27, Numeri36, Deutoronomium34, Jozue24, Soudců21, Rút4, 1.Samuelova31, 2.Samuelova24, 1.Královská22, 2.Královská25, 1.Paralipomenon29, 2.Paralipomenon36, Ezdráš10, Nehemiáš13, Ester10, Job42, Žalmy150, Přísloví31, Kazatel12, Píseň písní8, Izaiáš66, Jeremiáš52, Pláč Jeremiášův5, Ezechiel48, Daniel12, Ozeáš14, Joél3/4, Ámos9, Abdiáš1, Jonáš4, Micheáš7, Nahum3 , Abakuk3, Sofonijáš3, Ageus2, Zachariáš14, Malachiáš3. Knihy Nového zákona: Matouš28, Marek16, Lukáš24, Jan21, Skutky28, Římanům16, 1.Korinstkým16, 2.Korinstským13, Galatským6, Efezským6, Filipským4, Koloským4, 1.Tesalonickým5, 2.Tesalonickým3, 1.Timoteovi6, 2.Timoteovi4, Titovi3, Filemonovi1, Židům13, Jakub5, 1.list Petrův5, 2.list Petrův3, 1.list Janův5, 2.list Janův1, 3.list Janův1, Juda1, Zjevení22. Jména, rodokmeny a příbuzenské vztahy 1. Kain – Chanoch – Irad - Mechujael – Matušael – Lámech si vzal Adu (Jábal stany a pastevci, Jubal citery a píšťaly) a Cilu (Tubal-Kain kovář bronzu a železa) Naama 2. Noe – Jáfet, Sem, Cham; Jáfet – Gomer (Aškenáz, Rifat, Togarma), Magog, Madaj, Javan (Eliša, Taršiš, Kitejští, Rodanští – přímořské národy), Tubal, Mešek a Tiras; Sem – Elám, Ašur, Arpakšád (šelach zplodil Hebera (Peleg, Joktan (Almodada, šelefa, Chasarmaveta, Jeracha, Hadorama, Uzala, Diklu, Obala, Abimaela, šebu, Ofira, Chavíla, Jobaba)), Lud a Aram (úc, Chul, Geter, Mešek); Cham – Habeš (Seba, Chavíla, Sabta, Raema (šeba, Dedan), Sabteka), Egypt (hebr.Kúš) (Ludské, Anamské,

35

Nimrod vystavěl Bábel, Uruk, Akkad, Kalne v zemi šineár; v Asýrii vystavěl Ninive, Rechobot-ír, Kelach, Resen) , Put , Kanaán (Sidon, Chet, Jebusejce, Emorejce, Girgašejce, Hivejce, Arkejce, Sinejce, Aravdejce, Semarejce, Chamatejce); 3. Terach – Haran – Milka, Jiska, Lot – dvě dcery; Terach – Náchor s Milkou – Betúel – Lában, Rebeka, Terach – Abraham, Izák 4. Jákobovy synove – 1 Moj. 30 – Rubén, Simeon, Lévi, Juda, Dan, Neftali, Gád, Ašér, Isachar, Zabulon, Josef, Benjamin, Dina 5. Lévi až Mojžíš (2.Moj 6) - Lévi 137 , Kehat 133, Amram 137 s Jochebet, Mojžíš 120 a Áron; 1.Par. 6k – Lévi, Kehát, Jishar, Kórach Lehabské, Naftuchské, Patruské, Kasluchské (Filistíni), Katforské,

6. Prorokyně: Miriam 2.Moj 15,20; Deborah Sd 4,4, Chulda 2.Kr.22,14; Izajášova žena 8,3; Anna Lk 2,36; Filipovy dcery Sk.21,8-9 7. Rodokmen od Adama po Noeho (1 Moj 5); od Noeho po Abrahama (1 Moj 10); od Abrahama po Ježíše (Matouš 1) Adam 930, Set 912, Enóše 905, Kénan 910, Mahalel 895, Jered 962, Henoch 365, Metuzalém 969, Lámech 777, Noe 950, Šém 100+500, Arpakšád 35+403, Šelach 30+403, Heber 34+403, Peleg 30+209, Reú 32+207, Serúg 30+200, Náchor 29+119, Terach 70+135, Abraham 175, Izák 180, Jákob 147, Josef 110, Juda, Fares, Chesrom, Aram, Aminadab, Naason, Salmón s Rachab, Boaz, Obéd z Rút, Isaj, David, Salamoun z ženy Urijášovi, (1) Roboám (17), (2) Abia (3), (3) Asaf (41), (4) Jóšafat (25), (5) Joram (8), (10) Uziáš (52), (11) Jótam (16), (12) Achaz (16), (13) Ezechiáš (29), (14) Manase (55), (15) Ámos(n) (2), (16) Joziáš (31), (19) Jechoniáš, Babylonské zajetí, Salatiel, Zorobabel, Abiud, Eljakim, Azór, Sádok, Achim, Eliud, Eleazar, Mattan, Jákob, Josef, Ježíš. 14 od Abrahama po Davida, 14 od Davida po babylonské zajetí, 14 od babylonského zajetí po Krista.

8. Králové Judska – (6) Ochoziáš (1), (7) Atalja (6), (8) Joas (40) (v 7 letech kraloval), (9) Amaziáš (29), (17) Joachaz (3měs), (18) Joakim (3měs10dní), (20) Sedechiáš (11) – šedou barvou je doba kralování 9. Králové Izraele – Jeroboam I. (23), Nádab (2), Báza (24), Ela (2), Zamri (7dní), Amri (12), Achab (22), Ochoziáš (2), Joram (12), Jehu (28), Joachaz (17), Joas (16), Jeroboam II. (41), Zachariáš (6měs.), Sallum (1 měs.), Menahem (10), Pekachia (2), Pekach (20), Ozee (9) 10. Ježíšovy učedníci – Mt 10,2-3: Jména těch dvanácti apoštolů jsou: první Šimon (rybář, upřímný a otevřený) zvaný Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův, jeho bratr Jan (rybaři, synové hromu), Filip (přivedl k Ježíši Natanaela), Bartoloměj (urozený člověk s excelentní morálkou), Tomáš, celník Matouš (výběrčí daní, jehož všichni jeho bratři Židé nenáviděli), Jakub Alfeův, Juda Lebeus Tadeáš, Šimon Zélota (politický rebel) Kananejský a Iškariotský Jidáš, který ho pak zradil (pokladník, jediný nebyl z Galileje). Potopa 1 Moj 7 a 8 - 17.2. 600 roku Noeho začalo pršet, 150 dní stály vody, 17.7. Archa spočinula na hoře Ararat a vody ustupovaly až do 10 měsíce, 1.10. se objevily první vrcholky hor, po 40dnech otevřel okno (vypouštěl krkavce), po 7 dnech vypustil znovu již po druhé holubici, po dalších 7 dních se holubice již nevrátila, 1.1.601 roku Noeho vody vysychají, 27.2. země suchá Egypské rány – 2 Moj 7-11 7k zkažení vod, z Nilu vyleze mnoho žab; 8k prach se promění v komáry, mouchy; 9k dobytčí mor, vředy, krupobití; 10k kobylky, temnota; 11k smrt všeho prvorozeného Soudci: Otniel (40)(3,7-11), Ehúd (80) (3,12-30) a Šamgar (3,31), Barák a prorokyně Debóra (40)(4-5), Gedeon (40)(6-9), Tóla (Puy, Dód,Isachar)(23) )(10,1-2) a Jair (20)(10,3-17), Jiftách (6)(11,1-12,7), Ibsán(7) )(12,8-10) a Elón(10) )(12,11-12) a Abdón(8) (25)(12,1315), Samson (20)(13-16). Pisatele Žalmu: David, Šalamoun, Azaf, Héman, Mojžíš, synové Chore, Etan Archanděl Gabriel: Daniel 8,16 (vysvětlení vidění), Lukáš 1,19 (Zachariáš), Lk 1,26 (Marie) Archanděl Michael: Juda 1,9; Zjevení 12,7 Čtyři mládenci v Babylónu: Daniel – Belšasar; Chananjáš – š adrach; Míšael – Méšak; Azarjáš – Abed-négo

Daniel 2 – Mocnosti – Babylon -605-539, Medo-Persie -539–331, Řecko -331-168, Řím -168- +476 Králové Babylóna: Nabuchodonozor, Evil-Merodach, Belšasar Králové Persie: Cyrus II, Cambyses II, Darius I, Xerxes I, Artarxerxes I, Darius II, Artarxerxes II Císaři Říma: Princiát Octaviana Augusta (-27-+14), Tiberius (14-27), Caligula (37-41), Claudius (41-54), Nero (54-38), Flavius Vespasianus (67-79), Titus (79-81), Domitianus (81-96), Nerva (96-68), Traianus (98-117), Hadrian (117-138), Antonius (138-161) Palestina: Herodes Veliký židovským králem (-37-+4), Herodes Antipas tetrarchou v Galileji (-4-+6), Judea pod přímou vládou Říma, spravovaná prokurátory (PR) (6-41), Hannas velekněz (6-15), Kaiafas velekněz (18-36), Pontius Pilatus PR (26-36), Herodes Agrippa I. Král židů (41-44), Palestina pod Římem (4), Felix Antonius PR (52-60), Porcius Festus (60-62), 66-67 židovská válka; 70 pád Jetuzaléma, 72/73 zlomení posledního odporu (Masada). Nemocní mnoho let: Eneáš chromý 8 let Sk 9,33; žena s krvácením 12 let Lk.8,43; ohnutá žena 18 let Lk.13,11; nemocný 38 let Jan 5,5 Zjevení 2-3 – sbory Efez, Smyrna, Pergamos, Thyatira, Sardy, Filadelfie, Laodikej Zjevení 4 – trůn, 24 starců, 4 bytosti podobné lvu, býku, člověku a letícímu orlu. Zjevení 6 – bílý jezdec – do smrti apoštolů rok 100, červený jezdec – 100-313 – krveprolití – období také Smyrna, černý jezdec 313 – 538 (321 nedělní zákon) dochází k míšení evangelia, Contantin nařídil přijmout křesťanství, sinavý jezdec 538-1798 – temný středověk – církev zemřela, lidé se dožívají 37 let Židovský kalendář: Nisan 30, Lyyar 29, Sivan 30, Tammuz 29, Av 30, Elul 29, Tishri 30, Kheshvan 30, Kislev 30, Tevet 29, Shevat 30, Adar 29 Biblické mince a váhy Groš 0,25gr Luk. 12,6 1/16 denáru (assarion) Ger 0,55-0,8gr. 1/20 šekela – zrnko svatojánského chleba Denár 4gr=Drachma (stříbra)–denní mzda pracovníka Beka 5-8gr. půl šekela 2 Moj 38,26

Obsahové míry Darik 8gr. zlatá mince Hřivna 0,5kg = 50-60 šekelů = 100 drachem Luk 19,13 (mana-řecky)

Hřivna 30kg = 6000 drachem = 60 man

36

Log 0,5l 1/72batu Choinix 1litr 1/36batu Kab 2l 1/18 efa Omer 3,5l 1/10 efa 2M 16,18

Didrachma 8gr, dvojdrachma, chrámový poplatek Šekel 11 - 16gr.,4Moj.18,16, zlato 16-20x vetší hodnota Kesita 16gr.,1 Moj 33,19,Jozue 24,32,Job 42,11=1 ovce Groš stříbra16gr, Mat.17,27, 4drachmy, chrám.poplatek 2 osob (statér-řecky) Funt 325gr. Jan 12,3 (litra-řecky)

Mt.25,15, Mt.18,24 (talantom-řecky) Cent = 60 man 2Moj.37,24 (kikar)

Halíř 0,5 kodrantu Mar.12,42 (lepton), Mt.5,26 kondrates=1/4ossaria

Délkové míry

Plošné míry

Dlaň 8,3 cm 1/12 metru 1/6 lokte (telach) Půl lokte 25 cm (zeret) Loket 50 cm (amma) Siaha 1,85m 1/100 stadionu Trstina 3m asi 6 loktů Hon 185m 1/8 římské míle (stadion-řecky) Luk 24,13 Římská míle 1,5km

Hon-Iz.5,10 kus pole, který zryje pár volů za den (semed)

Hin 6l 1/6efa 2.Kr. 7,1 a miera Mt 13,33 Sat 12l 1/3 efa Efa 36l Ezech.45,10(suchá)=MíraJan 2,6=Bat(tekutá) Chomer 360l = Kor Korec 12x 360l Ez. 7,22

Reformátoři – Vicleff 1320 - 31.12.1384, Jan Hus – 1370 - 6.7.1415 Kostnice, Martin Luther 10.11.1483 - 18.2.1546 luteráni, evangelíci, Kalvín 10.7.1509 – 27.5.1564, Wesley17.6.1703 – 2.3.1791 sobotní škola, metodisté, Whitfield – křest ponořením – baptisti, William Miller 1782-1849 - adventisti

37