Universita Karlova Filosofická fakulta Katedra psychologie
Verbal overshadowing efekt Bc. Soňa Bulínová, Laura Bechyňová, Gabriela Míková
Vedoucí práce: doc. PhDr. Ilona Gillernová, CSc. PhDr. Václav Mertin
Soutěžní kategorie: Bc.
Praha 2014
Prohlašujeme, že jsme tuto práci zpracovali samostatně a řádně jsme citovali použité prameny a literaturu. Děkujeme za vedení práce doc. Gillernové a Dr. Mertinovi, a také za podporu Mgr. Vrankovi a Mgr. Rubínové. V neposlední řadě všem respondentům, kteří se účastnili našeho výzkumu.
V Praze dne 11. 3. 2014
Obsah Abstrakt ................................................................................................................................................... 4 Abstract ................................................................................................................................................... 4 1
Úvod ................................................................................................................................................ 5
2
Vlivy působící na paměť................................................................................................................... 6
3
Očitá svědectví ................................................................................................................................ 6
4
Zkreslování vzpomínek .................................................................................................................... 7
5
Verbal overshadowing efekt ........................................................................................................... 8
6
Schoolerovy experimenty ................................................................................................................ 9
7
Ověření verbal overshadowing efektu na českém vzorku ............................................................ 10
7.1
Vzorek ....................................................................................................................................... 10
7.2
Metoda a analýza ...................................................................................................................... 10
7.3
Výsledky ..................................................................................................................................... 11
8
Diskuze........................................................................................................................................... 15
Přílohy.................................................................................................................................................... 18
Abstrakt Studie věnující se praktickému využití teoretických poznatků o paměti patří k podnětným příspěvkům na poli forenzní psychologie. Stěžejním tématem našeho výzkumu je verbal overshadowing effect, jehož autorem je Jonathan W. Schooler. Replikujeme jeho experiment a porovnáváme získané výsledky. V teoretické části zmiňujeme vlivy, které působí na paměť, dotýkáme se problematiky očitých svědectví a jejich možného zkreslení. Uvádíme další autory zabývající se tímto tématem a nastiňujeme jejich hlavní přínos v této oblasti. Součástí je i popis metodologie, kterou jsme v rámci studie využili. V závěru práce porovnáváme naše výsledky se závěry, ke kterým dospěl Jonathan W. Schooler. Tím zjišťujeme, zda je verbal overshadowing efekt platný. Velikost efektu nám ukazuje, zda jsou jeho dopady zanedbatelné, či naopak významné pro praxi při vyslýchání svědků. Klíčová slova: verbal overshadowing efekt, očité svědectví, paměť, zkreslování vzpomínek
Abstract Studies dealing with the practical application of theoretical knowledge about memory, belong to inspiring contributions in the field of forensic psychology. The central theme of our research is verbal overshadowing effect, written by Jonathan W. Schooler. We replicated his experiment and compared the results obtained. In the theoretical part we mention influences that act on the memory, touch on the issue of eyewitness testimony and their potential biases. We present some other authors on this topic and outline their main contribution in this area. Our work also includes a description of the methodology we have used in the study. In conclusion, we compare our results with the conclusions reached by Jonathan W. Schooler, so we can determine whether the verbal overshadowing effect is valid. Size effect shows us that its effects are negligible, or vice versa relevant to practice in the witness interrogation.
Key words: verbal overshadowing effect, eyewitness testimony, memory, false memories
4
1
Úvod František Koukolík (1995) říká, že paměť je obydlí s mnoha místnostmi. Často se s
někým dostáváme do situace, kdy na jednu a tutéž událost, kterou jsme prožili společně v jednu chvíli na jednom místě, máme odlišné vzpomínky, ačkoli si oba myslíme, že ji sdělujeme pravdivě a přesně. Vnímání je přeci jen subjektivně podbarvený proces. V našem výzkumu replikujeme experiment z 90. let Jonathana W. Schoolera, nynějšího profesora v Santa Barbaře v Kalifornii, který se zabývá studiem paměti, vědomím, vztahy mezi jazykem a myšlením. Pro naši práci jsou významné především jeho teoretické podklady a výzkumy vztahující se k verbal overshadowing efektu, který říká, že slovní opakování viděného podnětu může zhoršit vybavení vizuálních detailů. Např. popis viděného obličeje pachatele může snížit schopnost rozpoznání té konkrétní osoby. Téma jsme si vybrali zejména proto, že je velmi aktuální a spekuluje se o jeho účinnosti. Sám autor přiznává, že neví, co se stalo s jeho daty a jak je možné, že prvně významný efekt, náhle při replikacích ztrácí svou hodnotu. Dodává, že mu to přineslo velké zklamání a frustraci. Obecně je velmi důležité replikovat výzkumy, aby se tak předešlo falešným či zkresleným datům (Lehrer, 2010). Proto se nyní provádí sběr dat na několika univerzitách, aby mohlo dojít k potvrzení či vyvrácení jeho hypotézy. V naší kvantitativně zaměřené práci používáme originální materiály - video simulované bankovní loupeže a řadu fotografií možných pachatelů. V teoretické části se věnujeme vlivům působícím na paměť, které mohou zhoršit zapamatovávání či vybavování, dále verbalizaci viděného, výzkumům Jonathana W. Schoolera a dalším autorům zabývajících se velmi podobnými tématy. Zaměřujeme se na zkreslování vzpomínek a očitá svědectví. V části praktické popisujeme použitou metodologii, postup při sběru dat a konečně výsledky. Máme dvě hypotézy výzkumu:
popis viděného pachatele snižuje míru jistoty respondenta
respondenti experimentální skupiny častěji určí pachatele chybně Našim cílem je potvrdit předpoklady, které výše uvádíme a které následně
porovnáváme se Schoolerovým závěrem. 5
2
Vlivy působící na paměť Paměť je schopnost zaznamenávat životní zkušenosti (Plháková, 2008), které by bez
ní tvořily jen roztříštěné puzzle. Na paměť má vliv mnoho faktorů, mezi které patří např. situační kontext, časový interval či emoce. Lépe si pamatujeme pozitivně či negativně nabité situace než ty neutrální (Atkinson, 2003). Na emoční vzpomínky působí mj. noradrenalin a adrenalin, společně s amygdalou, která se podílí na tvorbě emočně významných obsahů deklarativní paměti (Koukolík, 1995). Ovšem u vysoce emoční situace může naopak dojít k útlumu, člověk si tak není schopen na událost vzpomenout, či ji zcela vytěsní (Plháková, 2008). To názorně ilustruje Yerkes-Dodsonova křivka, která říká, že např. stres působí do jisté míry pozitivně, tedy napomáhá paměti, ale v určitém bodě se to překlopí a působí rušivě (Čírtková, 2009). V neposlední řadě negativné účinky zapříčiňují drogy či alkohol (Atkinson, 2003).
3
Očitá svědectví Podle Aleny Plhákové (2008) jsou očitá svědectví výpovědi osob, které byly svědky
např. trestného činu. Svědci, kteří jsou opakovaně vyslýcháni, si do doby, než vystoupí v soudní síni, urovnají své vzpomínky do koherentního a logického příběhu, který ale nemusí být zcela přesný. Mozek totiž nesnáší mezery (Fraser, 2012), a tak je zaplní subjektivním zkreslením. Podle Ludmily Čírtkové (2009) lze předpokládat, že svědek líčí děj tak, jak si jej opakováním upevnil ve své paměti, když o události opakovaně hovořil ve svém okolí. Spousta experimentů ukázala, jak nespolehlivé některé výpovědi jsou. Výpověďmi se zabývá forenzní psychologie, kterou zajímá, co se s informací děje od okamžiku jejího vzniku až po okamžik, kdy je sdělena u výslechu. U svědků může dojít k tzv. vzpomínkové mezeře, uvědomované či neuvědomované, kdy dotyčný líčí incident útržkovitě, neúplně, či např. odmítá-li vyslýchaná osoba informace jiného svědka proto, že si na ně sama nevzpomíná (Čírtková, 2009). Právní systém sestává z velké části právě na výpovědích očitých svědků. Ovšem způsob, jakým jsou vedeny výslechy, může kolikrát zmást vyslýchaného natolik, že si nemůže vzpomenout, co se vlastně stalo, a sdělí směs toho, co doopravdy viděl, a toho, jaký význam pro něj událost měla (Hayes, 2003). Velký vliv mají sugestivní otázky, samotná osobnost 6
vypovídajícího, jeho aktuální psychický stav, pozornost, profesní zaměření a v neposlední řadě subjektivní význam vnímané události a vztah vnímajícího k oné události (Čírtková, 2009). Elisabeth Loftus ukázala, že je to právě očité svědectví, které určuje, zda porota či soudce prohlásí, že je obžalovaná osoba vinna. Dobrý dojem vyvolává svědkova vysoká míra sebedůvěry, ačkoli podává jen útržkovitou výpověď. Ročně může být odsouzeno až deset tisíc lidí kvůli mylné svědecké výpovědi (Loftus, Ketcham, 1991). Autorka mnoha důležitých experimentů sumarizuje podmínky zesilující negativní efekty dodatečných informací, mezi které patří např. časový interval mezi incidentem a dodatečnou informací nebo zhoršené podmínky pro vnímání incidentu (Loftus, 1989).
4
Zkreslování vzpomínek Zkreslování neboli distorze vzpomínek nastává, když se snažíme vybavit si z
dlouhodobé paměti nějaký údaj. S ohledem na to, že preferujeme spíše logické a smysluplné informace než střípkovité a chaotické, se pak vzpomínka mění na úkor přesnosti (Plháková, 2008). Podle Františka Koukolíka (2002) vzpomínky nejsou doslovnou reprezentací proběhlých událostí, ale jejich vznik je závislý na řadě vlivů, ať už současných, tak minulých, kde se potvrzuje to, že vybavování je proces rekonstruktivní. Experimenty orientující se na výzkum očitých svědectví se velmi zabývala i Elisabeth Loftus. Závěry, které učinila na základě svých studií, napomohly v praxi vyšetřovatelům při zacházení se svědeckými výpověďmi. Elisabeth Loftus začínala s experimenty, které se zaměřily na přesnost detailů, které si lidé pamatují jako svědci dopravních nehod. Svým výzkumem potvrdila, že je možné zkreslit vzpomínky na určitou událost u očitých svědků zavádějícími otázkami a podáním mylných informací. Využila video s fingovanou autonehodou, kterou promítla probandům. Ti pak byli na tuto událost dotazováni, ovšem forma otázek se lišila v použití určitého slovesa. Lidé, kteří byli dotazováni na to, jak rychle jela vozidla v době, kdy do sebe narazila, uváděli menší rychlost než lidé, kterým tato otázka byla položena se slovesem napálit. Zároveň druhá skupina měla vyšší tendenci potvrzovat, že se na videu objevilo rozbité sklo, i když ve skutečnosti v ukázce žádné nebylo (Loftus, 2003).
7
Paměť a naše přesné vybavování vzpomínek inspirovala i další výzkumníky k experimentům, snažícím se vysvětlit různé aspekty tohoto fenoménu. Zajímavým příspěvkem v této oblasti je i práce Ira Hymana, Troye Husbanda a Jamese Billingse, kteří se zabývali možností vytvoření falešných vzpomínek u probandů v mysli. Probandi, kteří byli konfrontováni s vymyšlenou vzpomínkou, následně uváděli, že si na danou událost pamatují a ještě přidávali další podrobnosti. Byli si jisti „svými vzpomínkami“, které se ve skutečnosti nestaly, což je velmi důležité a zároveň znepokojující zjištění pro praxi (Hyman, Husband, Billings, 1995). Příklady výzkumů bychom našli nepřeberné množství, mezi velmi zajímavé patří například studie poukazující na problematiku určování zdroje našich vzpomínek, experimenty zaměřující se souvislost jistoty a přesnosti výpovědi či vliv emocí na naše pozdější vybavování (Crombag, Wagenaar, Koppen, 1996; Roediger, Wixted, Desoto, 2012; Damme, Smets, Reisberg, Heuer, Hertel, Fivush, 2013).
5
Verbal overshadowing efekt Obecně je známo, že slovní opakování zlepšuje zapamatování materiálu a jeho
pozdější vybavení. V 90.letech ale přišel Jonathan W. Schooler s podezřením, že slovní opakování viděného podnětu může zhoršit vybavování vizuálních detailů. Zhoršenému vybavování z paměti díky opakování toho, čeho jsme byli svědky, se zabývá právě verbal overshadowing efekt. Možnosti vysvětlení se mohou lišit, nicméně Jonathan W. Schooler předpokládá, že již při popisu dochází k (byť nechtěnému) zkreslení našich vzpomínek a zároveň k jejich „upravování“ v naší mysli. Pro vyšetřovatele by tato hypotéza v praxi znamenala zpochybnění svědkovy výpovědi ohledně určení pachatele po dřívějším výslechu, doptávali-li by se na detaily viděné události. Jonathan W. Schooler se snažil svoji hypotézu od roku 1990 potvrdit a svá měření několikrát opakoval. Nicméně velikost efektu v dalších replikacích byla výrazně menší než v originální studii, a nebyla tedy potvrzena. Kromě zopakování tohoto experimentu, Jonathan W. Schooler přistoupil k modifikacím své první studie s důrazem na různé proměnné (Schooler, 1990).
8
John Brigham a Roy Malpass (1985) doložili, že v případě, kdy je identifikovaná osoba jiné rasy než je rasa svědka, může dojít ke zkreslení a svědectví je slabé, i na to bral Jonathan W. Schooler později ohled. Nyní probíhá mezinárodní replikační studie na univerzitách, což zajistí mnoho objektivních respondentů a kvalitní sběr dat. V Praze tuto revizi zajišťuje psychologická laboratoř PLESS.
6
Schoolerovy experimenty Jak jsme již uvedli, Jonathan W. Schooler (1990; 1997) svůj prvotní výzkum několikrát
modifikoval, aby tak zachytil vliv různých proměnných. Zde představujeme nejvýznamnější z nich. Ve druhém experimentu vyjádřil hypotézu, že stejně jako popis obličeje pachatele může pouhé představování si pachatele zhoršit pozdější identifikaci. Experiment probíhal za stejných podmínek jako původní pokus, jen respondenti byli rozděleni do 3 skupin – dvě experimentální (jedna popisovala pachatele, druhá si pachatele vizualizovala) a jednu kontrolní. Jeho hypotéza se nepotvrdila, skupina představující si pachatele v 58 % určila správně pachatele, oproti popisující skupině, která správně určila pachatele pouze ve 27 %. Je tedy možné předpokládat, že vizualizace obličeje neovlivňuje negativně pozdější identifikaci pachatele. Ve čtvrtém experimentu byly opět použity stejné materiály jako v předchozích experimentech. Jedna experimentální skupina popisovala pachatele, druhá experimentální skupina měla za úkol co nejpřesněji napsat to, co bylo během bankovní loupeže řečeno. Kontrolní skupina plnila nesouvisející úkol, vypisovala státy a hlavní města. Byla vyjádřena hypotéza, zda popis slovně vyjádřeného může stejně jako popis pachatele nějak ovlivnit následnou
identifikaci.
Ani
tato
hypotéza
se
nepotvrdila,
výsledky
identifikace
experimentální skupiny popisující řečené se nijak významně nelišily od kontrolní skupiny. V pátém experimentu byl sledován vliv dvoudenního odstupu od zhlédnutí videa na identifikaci pachatele. Byly opět použity stejné materiály jako v 1., 2. a 4. experimentu. Respondenti byli rozděleni na dvě skupiny – popisující obličej pachatele a popisující řečené. 9
V tomto experimentu nebyla použita kontrolní skupina. Popis viděného a řečeného nenásledoval hned po zhlédnutí videa, ale identifikace byla uskutečněna až za dva dny. Cílem bylo zjistit, zda větší časový odstup bude mít vliv na zlepšení výsledků identifikace u skupiny, která popisovala obličej. Jonathan W. Schooler vycházel z hypotézy, že popis viděného deformuje originální paměťovou stopu, a také, že časový odstup nesníží tuto deformaci způsobenou popisem viděného. Ani časový odstup neměl vliv na zlepšení výsledků identifikace, skupina popisující pachatele měla horší výsledky při identifikaci než skupina, která popisovala slyšené (Schooler, 1990; Dodson, Johnson, Schooler, 1997).
7
Ověření verbal overshadowing efektu na českém vzorku
7.1
Vzorek Pro naši práci jsme si zvolili kvantitativní výzkum. Měli jsme vzorek, který se skládal z
52 respondentů, 20 mužů a 32 žen, které jsme náhodně rozdělili do dvou skupin, aniž by o tom byli informováni. Průměrný věk byl 35 let. Většina našich respondentů absolvovala vysokou školu s různým zaměřením a pocházela z města. Zde jsme se odchýlili od původního Schoolerova experimentu, jež sbíral data od studentů ve věku 18-25 let, z toho důvodu, že jsme chtěli mít respondenty, kteří nebudou mít přímou zkušenost a znalosti o verbal overshadowing efektu, a mít nestudentskou populaci.
7.2
Metoda a analýza Data jsme sbírali na osobních setkáních, kde jsme zadali instrukce a více s
respondenty nemluvili, abychom je nikterak nevyrušovali. Výzkum byl zastřešen obyčejným názvem „Studie vnímání a paměti“, abychom nic neprozradili. Experiment byl spuštěn v powerpointové prezentaci na počítači, postupovali jsme přesně podle Schoolerových pokynů. Respondenti nejprve zhlédli krátké video simulované bankovní loupeže. Video jsme přeložili do českého jazyka, aby nedošlo k nedorozumění, ačkoli co lupič říkal, nebylo podstatné pro výzkum jako takový. Na řadu přišlo dvacetiminutové vyplňování křížovky - nesouvisející činnost, která měla znemožnit připomínání si videa. Ostatně, i ve skutečnosti lidé nejsou ihned vyslýcháni, čekají např. na
10
příjezd policie. Poté respondenti experimentální skupiny měli za úkol 5 minut popisovat lupiče, kterého viděli ve videu, kdežto kontrolní skupina dostala za úkol vypsat 50 zemí a jejich hlavní města. Oběma skupinám byl následně promítnut tzv. line up (viz Přílohy), tedy řada osmi tváří, kde měli probandi vybrat toho, o kom byli přesvědčeni, že je pravý pachatel, a zaznamenat to na papír, který měli k dispozici. Bylo možné uvést, že pachatel není přítomen. Svůj výběr stvrdili mírou jistoty na škále 1 - 7. Původně Jonathan W. Schooler zvolil devítibodovou škálu, ale vzhledem k menšímu vzorku jsme se snažili zúžit rozptyl odpovědí. V samotném závěru respondenti odpovídali na otázky jako pohlaví, věk, zda mají nějakou oční vadu (žádný z našich respondentů ji neměl) a zda již slyšeli o verbal overshadowing efektu, což v našem případě nebylo ani jednou.
7.3
Výsledky Našeho experimentu se zúčastnilo 52 lidí. V tabulce (viz Tabulka 1) vidíme, že
kontrolní skupina převažovala ve správných odpovědích (42,3 % > 34,6 %), a experimentální skupina naopak převažuje v odpovědích nesprávných (65,4 % > 57,7 %). Ačkoli tento výsledek značí potvrzení naší hypotézy, nemůžeme říct, že tento rozdíl je signifikantní, abychom mohli uvažovat o vážnějších dopadech v praktickém životě.
Tabulka 1 Výsledky experimentální a kontrolní skupiny Skupiny Odpovědi Správně Nesprávně
Experimentální 34,6 % 65,4 %
Kontrolní 42,3 % 57,7 %
Celkem
100,0 %
100,0 %
Celkem 38,45 % 61,55 %
Abychom prokázali platnost našich hypotéz, sebraná data jsme statisticky zpracovali v programu SPSS pomocí chí-kvadrát testu nezávislosti (viz Tabulka 2) : χ2(1) = 0,325, p= 0,569. Dosažená hladina významnosti je vyšší než zvolená hladina významnosti 0,05 (0,569 > 0,05). Rozdíl mezi skupinami ale nebyl statisticky významný, a tudíž jsme v replikaci nezískali důkaz ve prospěch existence verbal overshadowing efektu. 11
Tabulka 2 Chí-kvadrát test nezávislosti
Pearson Chi-Square Continuity Correctionb Likelihood Ratio Fisher's Exact Test Linear-by-Linear Association N of Valid Cases
Value
df
Asymp. Sig. Exact Sig. (2- Exact Sig. (1(2-sided) sided) sided)
,325 ,081 ,325
1 1 1
,569 ,776 ,568 ,776
,319
1
,388
,572
52
Jonathan W. Schooler (1990) došel k následujícím závěrům - 38 % respondentů z experimentální skupiny správně vybrali lupiče, kdežto u respondentů z kontrolní skupiny to bylo 64 % lidí, kteří vybrali správně. χ2(1) = 5,93, p < 0,05, to pro něj znamenalo potvrzení jeho hypotézy. Průměrná hodnota zvolené jistoty (viz Figura 1) u kontrolní skupiny v našem experimentu byla v případě správně zvolené odpovědi vyšší (6,09) než u skupiny experimentální, tedy té, která verbalizovala pachatele. Experimentální skupina častěji (5,17) volila vyšší míru jistoty v případech špatné odpovědi než kontrolní skupina (4,80). Zde také potvrzujeme hypotézu, že popis viděného pachatele snižuje míru jistoty respondenta (5,03 > 5,34). Ovšem vidíme, že rozdíl 0,31 není zásadní.
12
7 6 5 4
Experimentální sk.
3
Kontrolní sk.
2 1 0 Správně
Špatně
Figura 1. Průměrná hodnota jistoty odpovědi v našem experimentu
U Schoolerova původního experimentu (vit Figura 2) z roku 1990 byly výsledky podobné. Kontrolní skupina si byla jistější (8,18) ve svých správně zvolených odpovědích než experimentální skupina (7,53). Pokud respondenti uvedli špatnou odpověď, výsledky průměrné jistoty se také lišily. Respektive kontrolní skupina, která nepopisovala pachatele, uváděla průměrně nižší hodnotu jistoty (5,93) oproti experimentální skupině (6,3). Průměry jsou vyšší z důvodu rozsáhlejší Schoolerovy škály jistoty, kterou si zvolil od 1 do 9.
9 8 7 6 5
Experimentální sk.
4
Kontrolní sk.
3 2 1 0 Správně
Špatně
Figura 2. Průměrná hodnota jistoty odpovědi v původním experimentu (Schooler, 1990) 13
Podivuhodný je fakt, že lidé si byli velmi jistí svou volbou. Na následujícím grafu (viz Figura 3) vidíme, jaké procentuální zastoupení měly jednotlivé míry jistoty škále 1-7 a jak počet lidí s vyšší mírou jistoty stoupal.
35,00% 30,00% 25,00% 20,00%
Správně Špatně
15,00%
Celkem
10,00% 5,00% 0,00% 1
2
3
4
5
Figura 3. Míra jistoty v závislosti na odpovědi
14
6
7
8
Diskuze V naší práci věnované verbal overshadowing efektu jsme zkoumali dvě hypotézy.
První z nich říká, že popis viděného pachatele snižuje míru jistoty respondenta, druhý, že respondenti experimentální skupiny častěji určí pachatele chybně. První hypotéza se potvrdila (5,03 > 5,34), druhá hypotéza také (65,4 % > 57,7 %), ale výsledky nejsou signifikantní. Verbal overshadowing efekt, ačkoli je hojně citován, bohužel není v českých pramenech zastoupen tolik, jak bychom očekávali. Pracovali jsme tedy zejména s originálními zdroji a dalšími prácemi, které se týkají podobné problematiky. Domníváme se, že pro signifikantnější výsledky by byl třeba větší počet respondentů (N > 52). Malý počet respondentů se v percentuálním výsledku na první pohled ztratí, ale sami jsme se přesvědčili, že data jsou velmi těsně u sebe. Dalším bodem diskuze je škála jistoty, kterou měl Jonathan W. Schooler v roce 1990 nastavenou od 1-9, ale my jsme použili pouze škálu 1-7, a to z toho důvodu, že jsme chtěli předejít přílišné roztříštěnosti míry jistoty, a sedmibodová škála se nám zdála jako dostačující. Jednou ze Schoolerových podmínek zúčastnění se experimentu byl věk, který byl omezen na 18-25 let. Náš průměrný věk byl 35 let. Chtěli jsme se vyhnout studentům (zejména studentům psychologie), abychom si tím zajistili co nejobjektivnější výsledky vzorku běžné populace. Tím nechci tvrdit, že studenti do ní nepatří, ale přeci jen je to úzká, blíže specifikovaná skupina mladých lidí. Domníváme se, že by to nemělo mít zásadní vliv na průběh experimentu. Respondenti i tak byli nevědomě rozděleni do dvou skupin, ve kterých jsme s nimi postupovali podle přesných pokynů. Poslední graf výše, který znázorňuje zvyšující se míru jistoty, ať už respondent odpověděl špatně nebo správně, je velmi znepokojující. Ukazuje, že lidé si stojí za svým rozhodnutím, ačkoli ne vždy je dobré. To může mít negativní dopad na výpovědi a trestní řízení. Zde vidíme prostor k dalším výzkumům.
15
Seznam použité literatury Atkinson, R. (2003). Psychologie. Praha: Portál.
Brigham, J. C., Malpass, R.S. (1985). The role of experiance and contact in the recognition of faces of own and other-race persons. Journal of Social Issues, 41(3), 139–155.
Crombag, H., Wagenaar, W., Koppen, P. (1996). Crashing memories and the problem of ‘source monitoring’. Applied Cognitive Psychology, 10(2), 95–104.
Čírtková, L. (2009). Forenzní psychologie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk.
Damme, I., Smets, K., Reisberg, D., Heuer, F., Hertel, P., Fivush, R., Sales, J. (2013). The Power of emotion versus the power of suggestion: memory for emotional events in the misinformation paradigm. Emotion, 242–271.
Dodson, C. S., Johnson, M. K., Schooler, J. W. (1997). The verbal overshadowing effect: Why descriptions impair face recognition. Memory and Cognition, 25, 129–139.
Fraser, S. (2012). Why eywitnesses get it wrong [online]. [cit. 2014-03-11]. Dostupné z: http://www.ted.com/talks/scott_fraser_the_problem_with_eyewitness_testimony
Hayes, N. (2003). Aplikovaná psychologie. Praha: Portál.
Hyman, I., Husband, T., Billings, J. (1995). False memories of childhood experiences. Applied Cognitive Psychology, 9(3), 181–197.
Koukolík, F. (1995). Mozek a jeho duše. Praha: Makropulos.
Koukolík, F (2002). Lidský mozek: funkční systémy: normy a poruchy. Praha: Portál.
16
Lehrer, J. (2010). The Truth Wears Off: Is there something wrong with the scientific method? The New Yorker – Annnals of science [online]. [cit. 2014-03-11]. Dostupné z: http://psychology.okstate.edu/faculty/jgrice/psyc3214/TruthWearsOff.pdf
Loftus, E. (1989). Distortion in eyewitness memory from post-even infromations. In: Criminal behavior and the justice system. Loesel, F. Springer: Berlin.
Loftus, E. (2003). Make-believe memories. American Psychologist, 58(11), 867–873.
Loftus, E. F., Ketcham, K. (1991). Witness for the defense: The accused, the eyewitness, and the expert who puts memory on trial. New York: St. Martin’s Press.
Plháková, A. (2008). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.
Roediger, H. L., Wixted, J. H., Desoto, K. A. (2012). The curious complexity between confidence and accuracy in reports from memory. In L., Nadel, W. P., SinnottArmstrong. Memory and law, 84–118.
Simons, D. J., Rubínová, E., Vranka, M., Bahník, Š. (2014). RRR-Schooler-Literakova [online]. [cit. 2014-03-11]. Dostupné z: Open Science Framework, https://osf.io/ikuh7
Schooler, J. W., Engstler-Schooler, T. Y. (1990). Verbal overshadowing of visual memories: Some things are better left unsaid. Cognitive Psychology, 17, 36–71.
17
Přílohy
Figura 4. Line up možných pachatelů [online]. [cit. 2014-03-15]. Dostupné z: https://osf.io/6i2fb/
18
