VŠEOBECNÁ VNITŘNÍ SPRÁVA STUDIJNÍ TEXTY PRO PŘÍPRAVU NA ZVLÁŠTNÍ ČÁST ÚŘEDNICKÉ ZKOUŠKY

VŠEOBECNÁ VNITŘNÍ SPRÁVA STUDIJNÍ TEXTY PRO PŘÍPRAVU NA ZVLÁŠTNÍ ČÁST ÚŘEDNICKÉ ZKOUŠKY

OBSAH

Úvod

str. 3

Zvláštní část úřednické zkoušky

str. 4

1. Matrika a sbírka listin

str. 5

2. Státní občanství

str. 11

3. Manželství

str. 15

4. Státní hranice

str. 21

5. Volby v České republice

str. 29

6. Aktivní a pasivní volební právo

str. 37

7. Výkon státní správy na úseku voleb a činnost volebních orgánů

str. 44

8. Přestupková agenda

str. 50

9. Vidimace a legalizace

str. 57

10. Agenda sdružování v politických stranách a v politických hnutích

str. 61

11. Agenda veřejných sbírek

str. 65

12. Státní symboly České republiky

str. 69

13. Cestovní doklady

str. 77

14. Základní registry

str. 83

15. Rejstřík politických stran

str. 89

16. Občanské průkazy

str. 92

17. Ochrana obyvatelstva a integrovaný záchranný systém

str. 99

18. Povolování pobytu cizinců a postavení uprchlíků

str. 111

19. Evidence obyvatel

str. 118

20. Rodná čísla

str. 124

Autoři

str. 129

Všeobecná vnitřní správa

Stránka 2

ÚVOD Tato publikace je učební pomůckou pro přípravu na zvláštní část úřednické zkoušky pro obor státní služby „Všeobecná vnitřní správa“. Autoři studijních textů se snažili srozumitelnou, přehlednou a systematickou formou podat sumář stěžejních informací k jednotlivým zkušebním otázkám. Cílem příručky je pomoci získat základní orientaci v problematice. Nenahrazuje studium příslušných právních předpisů nebo dokumentů. Texty neprošly jazykovou korekturou. Publikaci tvoří 20 kapitol, jejichž názvy se shodují se zadáním zkušebních otázek zvláštní části úřednické zkoušky pro obor státní služby „Všeobecná vnitřní správa“. V závěru kapitol je k dispozici seznam právních předpisů, odborné literatury a webových stránek, které se vztahují k obsahu příslušného studijního textu. Život naší společnosti se postupně proměňuje. Ani naše legislativa nemá stabilní charakter. S tím je třeba počítat a při studiu nahlížet do aktuálních znění právních předpisů.


Stránka 3

ZVLÁŠTNÍ ČÁST ÚŘEDNICKÉ ZKOUŠKY Státní zaměstnanec je povinen úspěšně vykonat úřednickou zkoušku. Úřednická zkouška je tvořena částí obecnou a částí zvláštní. Zvláštní část úřednické zkoušky se koná po úspěšném vykonání obecné části úřednické zkoušky, a to ústně před zkušební komisí. Účelem zvláštní části úřednické zkoušky je ověřit, zda má státní zaměstnanec potřebné vědomosti a schopnosti a je dostatečně odborně připraven pro výkon státní služby na služebním místě, na které byl zařazen nebo jmenován. Zkušební komise má 3 členy. Členem zkušební komise nesmí být ten, u něhož lze s ohledem na jeho poměr ke zkoušenému pochybovat o jeho nepodjatosti. Zkoušený koná zvláštní část úřednické zkoušky formou ústních odpovědí na 3 zkušební otázky, které si vylosuje ze seznamu 20 zkušebních otázek. Zvláštní část úřednické zkoušky trvá zpravidla nejdéle 60 minut. Zahrnuje přípravu, která trvá nejméně 15 minut, nejvíce však 30 minut. Zkoušený může při úřednické zkoušce používat nekomentované úplné znění mezinárodní smlouvy, právního předpisu nebo služebního předpisu. Zkoušený, který se ve zvláštní části úřednické zkoušky hodnotí výrokem „vyhověl“ alespoň u 2 ze 3 vylosovaných zkušebních otázek, se ve zvláštní části úřednické zkoušky celkově hodnotí výrokem „vyhověl“; v opačném případě se hodnotí výrokem „nevyhověl“. Zkoušený se dále ve zvláštní části úřednické zkoušky hodnotí výrokem „nevyhověl“, pokud v průběhu zkoušky použije nedovolenou pomůcku, pokud od zkoušky odstoupí nebo pokud se ke zkoušce bez řádné omluvy nedostaví. Zkušební komise seznámí zkoušeného s hodnocením úřednické zkoušky po jejím vykonání. Úřednickou zkoušku upravuje: 

zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě,



vyhláška č. 162/2015 Sb., o podrobnostech úřednické zkoušky,



metodický pokyn náměstka Ministra vnitra pro státní službu č. 3/2015, kterým se stanoví podrobnosti k provádění a organizaci úřednické zkoušky.


Stránka 4

MATRIKA A SBÍRKA LISTIN

Doporučená osnova otázky: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Matrika Působnost na úseku matrik Matriční úřady Údaje zapisované do matričních knih Příslušnost matričního úřadu k zápisu matriční události do matriční knihy Matriční doklad a doslovný výpis z matriční knihy Sbírka listin Doba uložení matričních knih a sbírek listin

1. Matrika Matrika je státní evidence a) narození, uzavření manželství, vzniku registrovaného partnerství (dále jen „partnerství“) a úmrtí fyzických osob na území České republiky, b) narození, uzavření manželství, vzniku partnerství a úmrtí, k nimž došlo v cizině, jde-li o státní občany České republiky (dále jen „občan“), a c) uzavření manželství, k nimž došlo v cizině, byl-li život snoubence přímo ohrožen a nejde-li o občany, bylo-li manželství uzavřeno před velitelem námořního plavidla plujícího pod státní vlajkou České republiky nebo velitelem letadla zapsaného v leteckém rejstříku v České republice. Matrika se dělí na a) matriku narození, pro kterou se vede kniha narození, b) matriku manželství, pro kterou se vede kniha manželství, c) matriku partnerství, pro kterou se vede kniha partnerství, a d) matriku úmrtí, pro kterou se vede kniha úmrtí.


Stránka 5

2. Působnost na úseku matrik Působnost na úseku matrik vykonávají 

Ministerstvo vnitra,



krajské úřady, v hlavním městě Praze, ve městech Brně, Ostravě a Plzni magistráty těchto měst (dále jen „krajský úřad“),



obecní úřady obcí s rozšířenou působností (dále jen „úřad s rozšířenou působností“),



matriční úřady (viz dále).

3. Matriční úřady Matričními úřady jsou obecní úřady, v hlavním městě Praze úřady městských částí, v územně členěných statutárních městech úřady městských obvodů nebo úřady městských částí a pro území vojenských újezdů újezdní úřady, které určí a jejich správní obvody vymezí Ministerstvo vnitra prováděcím právním předpisem. → Seznam všech matričních úřadů v České republice a vymezení jejich správních obvodů je uveden v příloze č. 1 vyhlášky č. 207/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Matriční úřad vede a) matriční knihy (tj. knihu narození, knihu manželství a knihu úmrtí), b) sbírky listin. Matriční úřad příslušný k přijetí prohlášení o vstupu do partnerství (dále jen „registrující matriční úřad“) vede knihu partnerství. → Seznam registrujících matričních úřadů v České republice a vymezení jejich správních obvodů je uveden v příloze č. 4 vyhlášky č. 207/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

4. Údaje zapisované do matričních knih Do matričních knih se zapisují 

matriční události (narození, uzavření manželství, vznik partnerství, úmrtí),



matriční skutečnosti (např. rozvod manželství, zrušení partnerství, osvojení, určení otcovství, změna jména nebo příjmení a další skutečnosti, jimiž se mění a doplňují zápisy v matriční knize).


Stránka 6

Zápisy se provádějí rukopisně dokumentním inkoustem do předem svázaných knih. Matriční události, matriční skutečnosti, změny a opravy se od 1.1.2006 souběžně vedou pomocí výpočetní techniky. Údaje v matričních knihách jsou neveřejné. Z provedených zápisů v matričních knihách jsou vydávány rodné, oddací nebo úmrtní listy, a doklady o registrovaném partnerství. V případě, že matriční událost občana nastala v cizině, k zápisu do matriční knihy je příslušný Úřad městské části města Brna, Brno-střed (zvláštní matrika).

5. Příslušnost matričního úřadu k zápisu matriční události do matriční knihy a. Narození a úmrtí 

K zápisu narození či úmrtí je příslušný matriční úřad, v jehož správním obvodu se fyzická osoba narodila nebo zemřela.



K zápisu narození či úmrtí je příslušný matriční úřad, v jehož správním obvodu byla narozená nebo zemřelá fyzická osoba nalezena.



K zápisu narození či úmrtí je příslušný matriční úřad, v jehož správním obvodu došlo k vyložení fyzické osoby z dopravního prostředku.



K zápisu rozhodnutí soudu o prohlášení fyzické osoby za mrtvou je příslušný Úřad městské části Praha 1.

b. Uzavření manželství 

K zápisu uzavření manželství je příslušný matriční úřad, v jehož správním obvodu došlo k uzavření manželství.



K zápisu manželství uzavřeného v případě, že byl život snoubence přímo ohrožen, v cizině před velitelem námořního plavidla plujícího pod státní vlajkou České republiky nebo velitelem letadla zapsaného v leteckém rejstříku v České republice a nejde-li o občany, je příslušný Úřad městské části Praha 1.

c. Partnerství 

K zápisu partnerství je příslušný registrující matriční úřad.

6. Matriční doklad a doslovný výpis z matriční knihy Matriční doklad obsahuje údaje zapsané v matriční knize, vydává se na předepsaném tiskopise a je opatřen zvláštními zajišťovacími prvky proti jeho padělání a pozměnění.


Stránka 7

Rodným listem se prokazuje narození, oddacím listem se prokazuje uzavření manželství, dokladem o partnerství se prokazuje vznik partnerství a úmrtním listem se prokazuje úmrtí. → Vzory matričních tiskopisů jsou uvedeny v příloze č. 2 vyhlášky č. 207/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 

Za vydání stejnopisu matričního dokladu se hradí správní poplatek ve výši 100,- Kč.

Matriční úřad vydá matriční doklad, nebo povolí nahlédnout do matriční knihy a činit výpisy z nich v přítomnosti matrikáře a) fyzické osobě, které se zápis týká, nebo členům její rodiny (manžel, partner, rodiče, děti, prarodiče, vnuci a pravnuci), jejím sourozencům a dále zmocněncům těchto osob, b) pro úřední potřebu státních orgánů nebo výkon přenesené působnosti orgánů územních samosprávných celků, c) statutárním orgánům církví nebo duchovním jimi zmocněným, jde-li o matriční knihy vedené těmito církvemi do 31. prosince 1949, d) fyzické osobě, která prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jejích práv před orgány státu nebo před orgány územních samosprávných celků. 

Za nahlédnutí do matriční knihy nebo sbírky listin se hradí správní poplatek ve výši 20,- Kč za každou matriční událost.

Doslovný výpis z matriční knihy obsahuje všechny údaje zapsané v matriční knize v původním i pozměněném znění. Doslovný výpis z matriční knihy se vydává a) fyzické osobě, které se zápis týká, nebo členům její rodiny, jejím sourozencům a dále zmocněncům těchto osob, b) pro úřední potřebu státních orgánů nebo výkon přenesené působnosti orgánů územních samosprávných celků, a lze jej pořídit i kopií matričního zápisu. 

Za vydání doslovného výpisu z matriční knihy se hradí správní poplatek ve výši 15,- Kč za první stránku a 5,- Kč za každou i započatou stránku, je-li kopie pořizována na kopírovacím zařízení nebo na tiskárně počítače.


Stránka 8

7. Sbírka listin Sbírku listin tvoří listiny, které slouží jako podklad pro zápis matričních událostí a matričních skutečností do matriční knihy (např. hlášení o narození, protokol o uzavření manželství, list o prohlídce zemřelého atd.). Matriční úřad vede pro knihu narození, knihu manželství a knihu úmrtí a registrující matriční úřad pro knihu partnerství sbírku listin za každý kalendářní rok samostatně. Matriční úřad předává sbírku listin za kalendářní rok nadřízenému úřadu (krajský úřad nebo úřad s rozšířenou působností) do konce února následujícího roku.

8. Doba uložení matričních knih a sbírek listin Matriční knihy zůstanou uloženy po provedení posledního zápisu u matričního úřadu: a) kniha narození po dobu 100 let, b) kniha manželství po dobu 75 let, c) kniha partnerství po dobu 75 let, d) kniha úmrtí po dobu 75 let. Druhopisy matričních knih a sbírky listin zůstanou uloženy po provedení posledního zápisu v prvopisu matriční knihy u úřadu s rozšířenou působností nebo krajského úřadu: a) jde-li o zápisy narození, po dobu 100 let, b) jde-li o zápisy manželství, po dobu 75 let, c) jde-li o zápisy partnerství, sbírky listin po dobu 75 let, d) jde-li o zápisy úmrtí, po dobu 75 let. Po uplynutí stanovené doby se matriční knihy, druhopisy matričních knih a sbírky listin předají k archivaci příslušnému státnímu oblastnímu archivu.

Základní právní předpisy: 

Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o matrikách)



Vyhláška č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů


Stránka 9

Další doporučené související právní předpisy: 

Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o registrovaném partnerství)



Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník



Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém



Vyhláška č. 300/2006 Sb., kterou se provádí zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, a kterou se mění vyhláška č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Základní studijní literatura: 

HENYCH, Václav. Zákon o matrikách s komentářem. Plzeň: Aleš Čeněk, 2015. ISBN 978-80-7380-525-8.



DAUBNEROVÁ, Alena. Matriční činnost po účinnosti nového občanského zákoníku. Praha: Linde, 2013. ISBN 978-80-7201-930-4.



JEŽKOVÁ, Jaroslava. Matrika v praxi. Liberec: AZ KORT, s.r.o.

Užitečné webové stránky: 

http://www.mvcr.cz/clanek/obcan-na-urade-82997.aspx



http://www.brno-stred.cz/zvlastni-matrika-zapis-matricni-udalosti


Stránka 10

STÁTNÍ OBČANSTVÍ

Doporučená osnova otázky: 1. Co je to státní občanství? 2. Nabývání státního občanství České republiky a) Nabývání státního občanství ze zákona b) Nabývání státního občanství udělením c) Nabývání státního občanství prohlášením 3. Pozbývání státního občanství České republiky 4. Prokazování státního občanství České republiky

1. Co je to státní občanství Žádný stát nemůže existovat bez svých státních občanů. Státní občanství je vztah státu a fyzické osoby, který je trvalý a neomezený místem. Zakládá práva a povinnosti mezi státem a fyzickou osobou, která je státním občanem tohoto státu, jako je právo volební nebo právo na diplomatickou či konzulární ochranu.

2. Nabývání státního občanství České republiky Jak fyzická osoba nabyde státní občanství České republiky? Nejčastěji se tak stane, když se narodí českým rodičům. Existují ale i další způsoby nabytí českého státního občanství. a) Nabývání státního občanství České republiky ze zákona Pokud jsou naplněny právní skutečnosti stanovené zákonem, nabývá fyzická osoba státní občanství České republiky automaticky. Dané situace se týkají pouze dětí a převážně vychází z principu tzv. práva krve, kdy se státní občanství odvozuje od rodičů. Nevede se žádné správní řízení a nehradí se žádné správní poplatky. Existují tyto způsoby „automatického“ nabytí státního občanství: jedná se o nabývání: 

narozením


Stránka 11



určením otcovství



osvojením státním občanem České republiky



nalezením na území České republiky



v souvislosti se svěřením do náhradní péče. b) Nabývání státního občanství České republiky po předchozím „řízení“

1) Nabývání státního občanství České republiky udělením Cizinci, kteří mají jiné státní občanství, nebo jsou státoobčanskými bezdomovci, mohou požádat o udělení státního občanství České republiky. O udělení státního občanství rozhoduje Ministerstvo vnitra. Na udělení není právní nárok. Žadatelé o udělení státního občanství musí splnit 8 zákonných podmínek: 

musí mít po určitou dobu povolen trvalý pobyt,



musí se po určitou dobu skutečně zdržovat na území České republiky,



musí být trestně bezúhonní,



musí prokázat znalost českého jazyka,



musí prokázat znalost českých reálií,



musí prokázat, že neporušují veřejnoprávní povinnosti v České republice,



musí prokázat zdroje a výši svých příjmů,



nesmí být závislí na sociálních dávkách.

Zákon zná důvody, na základě kterých je možné žadatelům o udělení státního občanství České republiky některé z podmínek prominout. Žadatelé dále nesmí ohrožovat bezpečnost státu a musí být integrovaní do české společnosti. Dále existují zvláštní způsoby udělení státního občanství pro osoby, které představují významný přínos pro Českou republiku a pro některé skupiny dětí. Pokud je žádosti o udělení státního občanství České republiky vyhověno, vystaví Ministerstvo vnitra listinu o udělení státního občanství České republiky a osoby starší 15 let musí složit státoobčanský slib, ve kterém slíbí věrnost České republice.


Stránka 12

2) Nabývání státního občanství České republiky prohlášením Některé skupiny cizinců mohou nabýt státní občanství České republiky zjednodušenou formou, tzv. prohlášením. O prohlášení rozhodují krajské úřady. Prohlašovatelé mají po splnění podmínek nárok na nabytí státního občanství. Tato prohlášení jsou upravena v § 31 až 36 zákona o státním občanství České republiky, V současnosti mohou za splnění podmínek stanovených v zákoně činit prohlášení tyto osoby: 

bývalí čeští a českoslovenští státní občané (tedy osoby, které v minulosti pozbyly české nebo československé státní občanství),



osoby, které byly k 31.12.1992 státními občany Československé federativní republiky a nebyly státními občany České republiky ani Slovenské republiky,



osoby, jimž byl neoprávněně vydán doklad prokazující české státní občanství, ale které byly v dobré víře, že státními občany České republiky jsou,



osoby ve věku 18 – 21 let, které na území České republiky žijí alespoň od 10 let věku a po určitou dobu se zde zdržují.

Prohlášení je také možno činit za děti, které jsou svěřené do některé z forem náhradní péče. O jejich prohlášení rozhoduje Ministerstvo vnitra.

3. Pozbývání státního občanství České republiky V současnosti mohou státní občané pozbýt státní občanství pouze jediným způsobem a sice tak, že se vzdají státního občanství České republiky. Mohou tak učinit pouze tehdy, kdy je záruka, že po pozbytí státního občanství České republiky se z nich nestanou osoby bez státního občanství (tzv. státoobčanští bezdomovci neboli apatridé). Pro učinění prohlášení je proto třeba, aby státní občan České republiky splnil zároveň všechny následující podmínky: 

trvale se zdržuje v cizině,



není v době učinění prohlášení přihlášen v České republice k trvalému pobytu



a zároveň je státním občanem jiného státu nebo žádá o nabytí cizího státního občanství a prohlášení o vzdání se státního občanství České republiky činí v souvislosti s nabytím tohoto cizího státního občanství.

Prohlášení o vzdání se státního občanství České republiky se činí před zastupitelským úřadem nebo krajským úřadem.


Stránka 13

4. Prokazování státního občanství České republiky Státní občanství České republiky lze prokázat těmito doklady: 

občanským průkazem České republiky,



cestovním dokladem České republiky,



osvědčením o státním občanství České republiky, které není starší než 1 rok, (toto osvědčení vydá na žádost krajský úřad)



listinou o nabytí nebo udělení státního občanství České republiky ne starší 1 roku.


Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky – čl. 12 Nabývání a pozbývání státního občanství České republiky stanoví zákon. Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.



Evropská úmluva o státním občanství (76/2004 Sb.m.s.)



Zákon č. 186/2013 Sb. o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů


Vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (po dohodě s MV) č. 433/2013 Sb., o prokazování znalosti českého jazyka a českých reálií pro účely udělování státního občanství České republiky (§ 78).



Vyhláška MV č. 191/2014 Sb. o vzorech dokladů podle zákona o státním občanství České republiky – přísně zúčtovatelné tiskopisy a ochranné prvky.



Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém


http://www.mvcr.cz/clanek/obcan-na-urade-82997.aspx?q=Y2hudW09OA%3d%3d


Stránka 14

MANŽELSTVÍ

Doporučená osnova otázky:

1. Co je to manželství a jak vzniká 2. Uzavření manželství a) před orgánem veřejné moci (občanský sňatek) b) před orgánem církve nebo náboženské společnosti (církevní sňatek) 3. Doklady potřebné k uzavření manželství 4. Uzavření manželství před zastupitelským úřadem České republiky v cizině 5. Uzavření manželství státního občana České republiky v cizině 6. Uzavření manželství v případě ohrožení života 7. Uzavření manželství zmocněncem 8. Příjmení po uzavření manželství 9. Správní poplatky na úseku uzavření manželství

1. Co je to manželství a jak vzniká? Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Manželství vzniká svobodným a úplným souhlasným projevem vůle muže a ženy, kteří hodlají vstoupit do manželství (dále jen „snoubenci“), že spolu vstupují do manželství. Sňatečný obřad je veřejný a slavnostní; činí se v přítomnosti dvou svědků.

2. Uzavření manželství Snoubenci mnohou projevit vůli, že spolu vstupují do manželství v České republice, před orgánem veřejné moci nebo před orgánem církve nebo náboženské společnosti. a) Projeví-li snoubenci vůli, že spolu vstupují do manželství, osobně před orgánem veřejné moci provádějícím sňatečný obřad v přítomnosti matrikáře, jedná se o občanský sňatek. Sňatečný obřad se uskutečňuje na místě, které k tomu určí orgán Všeobecná vnitřní správa

Stránka 15

veřejné moci provádějící sňatečný obřad. Matriční úřad může povolit na základě žádosti snoubenců uzavření manželství na kterémkoli vhodném místě ve svém správním obvodu nebo mimo dobu stanovenou radou obce. Jedná-li se o občanský sňatek, zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o matrikách“), stanoví, kdo je orgánem veřejné moci provádějícím sňatečný obřad. Snoubenci tak projeví vůli, že spolu vstupují do manželství před - starostou, místostarostou nebo pověřeným členem zastupitelstva obce, městské části hlavního města Prahy, městského obvodu nebo městské části územně členěného statutárního města, které jsou matričním úřadem, a to pouze ve správním obvodu tohoto matričního úřadu, - starostou nebo místostarostou obce, městské části hlavního města Prahy, městského obvodu nebo městské části územně členěného statutárního města, které nejsou matričním úřadem, je-li jeden ze snoubenců přihlášen k trvalému pobytu v jeho správním obvodu, a to pouze ve správním obvodu této obce, městské části hlavního města Prahy, městských obvodů nebo městských částí územně členěných statutárních měst, - primátorem hlavního města Prahy, náměstkem primátora hlavního města Prahy nebo pověřeným členem zastupitelstva hlavního města Prahy, jakož i před primátorem statutárního města, náměstkem primátora statutárního města nebo pověřeným členem zastupitelstva statutárního města, a to pouze ve správním obvodu hlavního města Prahy nebo statutárního města. b) Projeví-li snoubenci vůli, že spolu vstupují do manželství, osobně před orgánem církve nebo náboženské společnosti, jedná se o církevní sňatek. Projev vůle snoubenců je možné učinit jen před orgánem 21 církví nebo náboženských společností, registrovaných ve smyslu zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů, kterým byla přiznána zvláštní práva, tj., mj., konat obřady, při nichž jsou uzavírány církevní sňatky. Sňatečný obřad se uskutečňuje na místě určeném vnitřními předpisy oprávněné církve. Má-li být uzavřen církevní sňatek, musí snoubenci nejprve předložit oddávajícímu osvědčení vystavené příslušným matričním úřadem, v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno. Osvědčení musí obsahovat potvrzení o tom, že snoubenci splnili všechny požadavky stanovené zákonem pro uzavření manželství. Od vydání tohoto osvědčení do sňatečného obřadu nesmí uplynout více než šest měsíců. Byl-li uzavřen církevní sňatek, je oddávající povinen do tří pracovních dnů od uzavření manželství doručit matričnímu úřadu, v jehož správním obvodu bylo manželství uzavřeno, protokol o uzavření manželství s uvedením skutečností podle jiného právního předpisu. Všeobecná vnitřní správa

Stránka 16

Pokud je snoubenec neslyšící, němý nebo nemluví nebo nerozumí česky, je nutná při prohlášení o uzavření manželství přítomnost tlumočníka. Účast tlumočníka zajišťuje jeden ze snoubenců na vlastní náklady, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Bez přítomnosti tlumočníka nelze prohlášení o uzavření manželství v těchto případech učinit. Nejde-li o tlumočníka jmenovaného ministrem spravedlnosti nebo předsedou krajského soudu, musí fyzická osoba, která je schopna zajistit překlad do českého jazyka, složit slib do rukou matrikáře, a to ve znění slibu podle zákona o znalcích a tlumočnících.

3. Doklady potřebné k uzavření manželství O provedení sňatečného obřadu snoubenci požádají orgán veřejné moci, v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno, a předloží doklady osvědčující jejich totožnost a způsobilost k uzavření manželství. Zákon o matrikách stanoví, jaké doklady je třeba předložit. Orgán veřejné moci může předložení stanovených dokladů prominout, je-li jejich opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou. Doklad není třeba matričnímu úřadu předložit, pokud si skutečnost v něm uvedenou matriční úřad může ověřit z jím vedené matriční knihy, ze základního registru obyvatel, z informačního systému evidence obyvatel, z informačního systému cizinců, z informačního systému evidence občanských průkazů nebo z informačního systému evidence cestovních dokladů.

4. Uzavření manželství před zastupitelským úřadem České republiky v cizině Státní občan České republiky (dále jen „občan“) může mimo území České republiky uzavřít manželství také před diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem České republiky. Uzavření manželství na zastupitelském úřadu České republiky v zahraničí se řídí českým právním řádem. Snoubenci předkládají tytéž doklady, jako při uzavření manželství v České republice a navíc, snoubenec, který je občanem, nebo snoubenec, který je osobou bez státního občanství, jíž byl povolen trvalý pobyt na území České republiky podle zvláštních právních předpisů, předkládá při uzavření manželství před zastupitelským úřadem České republiky v cizině také vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství. Vysvědčení vydá na žádost občana nebo na žádost bezdomovce, který má povolen pobyt na území České republiky podle zvláštních právních předpisů, matriční úřad podle místa trvalého pobytu, popřípadě posledního trvalého pobytu občana na území České republiky před odchodem do ciziny, a pokud takový pobyt nikdy neměl, Úřad městské části Praha 1. Všeobecná vnitřní správa

Stránka 17

Občan nemůže uzavřít manželství na zastupitelském úřadu cizího státu v České republice.

5. Uzavření manželství občana v cizině Občan může uzavřít manželství také v cizině. Doklady, které je třeba k uzavření manželství předložit, vyplývají z právních předpisů daného cizího státu. Občan prokazuje svoji totožnost a státní občanství platným dokladem, dále zpravidla předkládá svůj rodný list a vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství (viz výše), opatřené náležitým vyšším ověřením a úředním překladem do cizího jazyka.

6. Uzavření manželství v případě ohrožení života Je-li život snoubence přímo ohrožen, snoubenci projeví vůli, že spolu vstupují do manželství před starostou, místostarostou nebo pověřeným členem zastupitelstva obce, městské části hlavního města Prahy, městského obvodu nebo městské části územně členěného statutárního města nebo úředníkem zařazeným do obecního úřadu, a to na kterémkoli místě i bez přítomnosti matrikáře a není třeba předložit doklady jinak potřebné k uzavření manželství. To platí obdobně i pro církevní sňatek. Mimo území České republiky může sňatečný obřad provést také velitel námořního plavidla plujícího pod státní vlajkou České republiky nebo velitel letadla zapsaného v leteckém rejstříku v České republice a je-li alespoň jeden ze snoubenců státním občanem České republiky rovněž velitel vojenské jednotky České republiky v zahraničí.

7. Uzavření manželství zmocněncem Jsou-li pro to důležité důvody, může krajský úřad, v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno, na žádost snoubenců povolit, aby projev vůle jednoho ze snoubenců o vstupu do manželství za něj učinil jeho zmocněnec. Plná moc musí obsahovat údaje osvědčující totožnost a další rozhodné skutečnosti týkající se obou snoubenců a zmocněnce a prohlášení o příjmení. Musí v ní být rovněž uvedeno, že snoubencům nejsou známy překážky, které by jim bránily uzavřít manželství, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že zvážili uspořádání budoucích majetkových poměrů, svého bydlení a hmotné zajištění po uzavření manželství. Plná moc vyžaduje písemnou formu a podpis na ní musí být úředně ověřen. Všeobecná vnitřní správa

Stránka 18

8. Příjmení po uzavření manželství Snoubenci při sňatečném obřadu prohlásí, že a) příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, b) si oba svá příjmení ponechají, nebo c) příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, a ten, jehož příjmení nemá být příjmením společným, bude ke společnému příjmení na druhém místě připojovat své dosavadní příjmení.

9. Správní poplatky na úseku uzavření manželství a)

Uzavření manželství mezi snoubenci, kteří nemají trvalý pobyt na Kč 3.000,území České republiky

b)

Uzavření manželství mezi snoubenci, z nichž pouze jeden má trvalý Kč 2.000,pobyt na území České republiky

c)

Vydání povolení uzavřít manželství mimo stanovenou dobu nebo Kč 1.000,mimo úředně určenou místnost

d)

Vydání vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství Kč 500,v cizině nebo s cizincem


zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ČÁST DRUHÁ RODINNÉ PRÁVO)



zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů


vyhláška č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů



zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů



zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů



zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém


Stránka 19


Hrušáková, Králíčková, Westphalová a kol.: Občanský zákoník II, Rodinné právo (§ 655 – 975), Nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014

Další doporučená studijní literatura: 

Václav Henych: Zákon o matrikách s komentářem, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., Plzeň 2015



Jaroslava Ježková: Svatební obřad od A do AZ aneb Jak správně oddávat?; AZ KORT, s. r. o., Liberec



Alena Daubnerová: Matriční činnost po účinnosti nového občanského zákoníku, Praha, Linde, 2013, ISBN 978-80-7201-930-4

Užitečné webové stránky: http://www.mvcr.cz/clanek/obcan-na-urade-82997.aspx?q=Y2hudW09Mw%3d%3d


Stránka 20

STÁTNÍ HRANICE

Doporučená osnova otázky: I. Obecná právní úprava správy státních hranic České republiky: 1. Pojmové vymezení správy státních hranic 2. Správa státních hranic podle zákona o státních hranicích 3. Správa státních hranic podle mezinárodních smluv o státních hranicích II. Změna průběhu státních hranic: 1. Ústavní východiska (článek 11 Ústavy) 2. Smlouvy o změnách průběhu státních hranic 3. Ústavní zákony o změnách státních hranic I. OBECNÁ ÚPRAVA SPRÁVY STÁTNÍCH HRANIC ČESKÉ REPUBLIKY 1. Pojmové vymezení správy státních hranic Obor správy státních hranic je v právním řádu České republiky vymezen v souvislosti se stanovením působnosti Ministerstva vnitra v ustanovení § 12 odst. 1 písm. j) zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (vyměřování státních hranic, jejich udržování a vedení dokumentárního díla). Speciálním zákonem upravujícím podrobně podmínky výkonu správy státních hranic je zákon č. 312/2001 Sb., o státních hranicích a o změně zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o státních hranicích). Na základě uvedených zákonných úprav je možné konstatovat, že správou státních hranic se rozumí výkon státní správy při určování, vytyčení a vyznačení státních hranic, jejich udržování a kontrole, geodetickotechnickém zajišťování a udržování zřetelnosti jejich průběhu, jakož i při vedení, resp. správě hraničního dokumentárního díla. Zvláštností správy státních hranic je, že stát ji může vykonávat jen ve věcech, které nemají bezprostřední dosah na suverénní práva druhého (sousedního) státu. Rozhodnutí, jež se týkají přímo státních hranic, musejí být přijímána zpravidla oběma státy společně. V tomto smyslu jsou rozhodující mezinárodní smlouvy o státních hranicích, které mimo jiné konstituují společné orgány k zajištění uzavřených smluvních závazků (hraniční komise). Všeobecná vnitřní správa

Stránka 21

2. Správa státních hranic podle zákona o státních hranicích Zákon o státních hranicích zejména a) vymezuje základní pojmy v oboru správy státních hranic ( § 2), b) upravuje základní zásady pro průběh státních hranic, včetně jejich vyznačení v terénu (§ 3 a 4), c) stanoví působnost Ministerstva vnitra jako příslušného ústředního orgánu státní správy (§ 8), d) upravuje práva a povinnosti fyzických nebo právnických osob v souvislosti s výkonem správy státních hranic, včetně úpravy povinností a práv vlastníků příhraničních pozemků (§ 9 až 11) , e) stanoví náhrady za majetkové újmy nebo za omezení využívání nemovitostí (§ 16), f) stanoví správní delikty (§ 18), g) upravuje v rámci novely „přestupkového“ zákona skutkové podstaty přestupků na úseku správy státních hranic (§ 19) Zákon o státních hranicích vymezuje v ustanovení § 2 základní používané pojmy (např. „státní hranice“, „hraniční dokumentární dílo“, „hraniční vodní tok“). Podle tohoto vymezení „ státní hranice oddělují výsostné území České republiky od území sousedních států jak na zemském povrchu, tak i svislým směrem ve vzdušném prostoru i pod zemským povrchem, v nadzemních i podzemních stavbách a zařízeních“. Stěžejní část zákona o státních hranicích je možné spatřovat v úpravě základních zásad průběhu a vyznačení státních hranic ( § 3 a 4); přitom se zejména stanoví, že průběh státních hranic musí být zřetelný, jednoznačný a musí být vyznačen hraničními znaky. Současně se určují dva základní typy vyznačení státních hranic, vyznačení přímé (hraniční znaky jsou osazeny přímo v čáře státních hranic) a vyznačení nepřímé (hraniční znaky jsou osazeny střídavě v párech po obou stranách čáry státních hranic). Nepřímé vyznačení státních hranic se používá např. po obou stranách hraničního vodního toku, hraniční cesty nebo hraničního příkopu. Zařízení upozorňující na průběh státních hranic podle § 5 zákona (oválné a obdélníkové tabule – viz příloha zákona o státních hranicích) mají pouze informativní charakter a nejsou součástí vyznačení státních hranic podle hraničního dokumentárního díla. Ustanovení § 7 zákona o státních hranicích obsahuje instituty „hraniční pruh“ a „volná kruhová plocha“, které zajišťují zřetelnost průběhu státních hranic; současně přispívají k ochraně hraničních znaků. V souladu s mezinárodními dohodami, jimiž je Česká republika vázána, se stanoví základní náležitosti hraničního pruhu a volné kruhové plochy. Šíře 1m stanovená pro hraniční pruh a poloměr volné kruhové plochy současně vychází z požadavku minimalizovat zásah do vlastnických práv na nezbytně nutnou míru, zároveň odpovídá mezinárodním závazků přijatým Českou republikou.


Stránka 22

V § 8 zákona o státních hranicích je konkretizována působnost Ministerstva vnitra v oblasti správy státních hranic, a to v intencích obecného stanovení působnosti obsaženého v § 12 odst. 1 písm. j) kompetenčního zákona. Přitom jsou vymezeny základní úkoly, které Ministerstvo vnitra vykonává při správě státních hranic. Vymezení působnosti Ministerstva vnitra při správě státních hranic respektuje skutečnost, že výkon zeměměřických činností na státních hranicích je podle § 3a písm.g) zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, v působnosti Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (Zeměměřického úřadu), který tyto činnosti vykonává v dohodě s Ministerstvem vnitra jako správcem hraničního dokumentárního díla. V § 9 a 10 zákon o státních hranicích upravil oprávnění fyzických a právnických osob zajišťujících provádění správy státních hranic, a to při důsledném respektování ústavní ochrany vlastnického práva, jakož i odvozených užívacích práv. Na to navazuje zásada stanovená v § 11, podle níž jsou vlastníci nemovitostí povinni umožnit stanovenou činnost, strpět nezbytná omezení nebo se zdržet určených činností (např. umístění hraničního znaku na pozemku). Zákon o státních hranicích obsahuje rovněž úpravu deliktů na úseku správy státních hranic. V § 18 vymezuje skutkové podstaty správních deliktů na úseku státních hranic, v § 19 zahrnuje přímou novelizaci „přestupkového“ zákona, která obsahuje skutkovou podstatu přestupků na úseku správy státních hranic. 3. Správa státních hranic podle mezinárodních smluv o státních hranicích Mezinárodní smlouvy, které určují státní hranice České republiky, je možné v zásadě rozdělit do tří skupin. V první jsou mezinárodní mírové smlouvy z období po první světové válce, druhou skupinu tvoří smlouvy uzavřené někdejším Československem s jeho sousedními státy (období 1918 až 1992), třetí skupina zahrnuje smlouvy uzavřené po vzniku České republiky jako samostatného subjektu mezinárodního práva. Do poslední skupiny, která je nejvíce „aktuální“ z hlediska současného výkonu správy státních hranic, náležejí následující smlouvy: - Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o společných státních hranicích ze dne 4. ledna 1996 ve znění smlouvy ze dne 13. května 2010 (č. 316/1999 Sb., č. 33/2011 Sb.m.s.) - Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích ze dne 17. ledna 1995 (č. 181/1996 Sb.) - Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o společných státních hranicích ze dne 3. listopadu 1994 ( č. 266/1997 Sb.) - Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o společných státních hranicích ze dne 21. prosince 1973 ve znění smlouvy ze dne 26. října 2001 a smlouvy ze dne 3. listopadu 2011 (č. 95/1975 Sb., č. 83/2004 Sb.m.s., č. 96/2012 Sb.m.s.) Všeobecná vnitřní správa

Stránka 23

Uvedené smlouvy obsahují závazky především na úseku průběhu a vyznačování státních hranic, jakož i ochrany a udržování hraničních znaků. Za Českou republiku plní tyto závazky Ministerstvo vnitra ve spolupráci s Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním. V institucionálním slova smyslu tyto smlouvy vytvářejí hraniční komise složené z delegací obou smluvních států jako orgány pro realizaci společné správy státních hranic v těch věcech, které se dotýkají obou sousedících států. K plnění této úlohy smlouvy svěřují hraničním komisím i potřebná oprávnění, především na úseku vyznačení státních hranic a jejich údržby. Činnost českých delegací hraničních komisí zabezpečuje (personálně, organizačně, materiálně) Ministerstvo vnitra.

II. ZMĚNA PRŮBĚHU STÁTNÍCH HRANIC 1. Ústavní východiska (článek 11 Ústavy) Podle článku 11 Ústavy tvoří území České republiky nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem. Toto ustanovení, které vyjadřuje princip nedílnosti státního celku, současně podmiňuje případnou změnu státních hranic přijetím ústavního zákona. Podoba tohoto ustanovení odpovídá české (československé) ústavní tradici, v zásadě v nezměněné podobě platí již od první československé ústavy. Ústavní úprava změn státních hranic respektuje skutečnost, že státní hranice jsou jedním ze základních atributů státnosti a současně vyjadřují i kontinuitu české státnosti. Státní hranice oddělují výsostné území České republiky od území sousedních států jak na zemském povrchu, tak svislým směrem ve vzdušném prostoru i pod zemským povrchem, v nadzemních i podzemních stavbách a zařízeních (§2 zákona č. 312/2001 Sb., o státních hranicích a o změně zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o státních hranicích)). Změna státních hranic však nikdy nemůže být jednostrannou záležitostí, v relaci k sousednímu státu může být přijata pouze příslušnou mezinárodní smlouvou. Obecně lze tedy konstatovat, že realizace změny průběhu hranic České republiky vyžaduje: a) schválení smlouvy o změnách průběhu státních hranic s konkrétním sousedním státem, b) přijetí ústavního zákona, který schvaluje změnu průběhu státních hranic podle smlouvy uvedené v písm. a).

2. Smlouvy o změnách průběhu státních hranic Česká republika poté, kdy vznikla jako samostatný subjekt mezinárodního práva (1. ledna 1993), uzavřela následující smlouvy o změnách průběhu státních hranic: Všeobecná vnitřní správa

Stránka 24

-

-

Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o změnách průběhu společných státních hranic ze dne 26. října 2001 (č. 83/2004 Sb.m.s.), Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o změně průběhu společných státních hranic v prostoru dálničního mostu na hraničním přechodu Rozvadov-Waidhaus ze dne 13. července 1995 (č.75/2005 Sb.m.s.) Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou ze dne 3. listopadu 2011 o změnách průběhu společných státních hranic v hraničních úsecích X a XI, jakož i o změnách Smlouvy mezi ČSSR a Rakouskou republikou o společných státních hranicích ze dne 21. prosince 1973, ve znění Smlouvy ze dne 26. října 2001.

Shora uvedené smlouvy obsahovaly dílčí změny průběhu společných státních hranic se sousedními státy. Jejich uzavření bylo důsledkem zpravidla vodohospodářských opatření prováděných za účelem zabránění povodňovým škodám nebo ke zlepšení průtokových poměrů. Dalšími důvody pro tyto změny byly i jiné věcné a celospolečensky relevantní důvody, jako např. výstavba a údržba komunikací, obslužnost staveb. V české smluvní praxi mají tyto smlouvy do značné mír ustálenou podobu a jsou standardně založeny na dvou základních principech. Smluvní státy si tzv. oddělené plochy (tj. plochy určené ke vzájemnému předání) předávají jak ve smyslu územní suverenity, tak i z hlediska vlastnictví v soukromoprávním smyslu. Oddělené plochy, které jsou předmětem předání, mají ve svém souhrnu stejnou výměru (tzv. nulové řešení); tím je zaručeno respektování již uvedeného principu nedílnosti státního celku. Vlastní změny průběhu státních hranic jsou zapracovány v geodeticko-technických přílohách „změnových“ smluv, standardně tyto přílohy obsahují popis státních hranic, plán státních hranic, situační plán (se seznamem ploch) a seznam souřadnic. Sjednání smluv o změnách průběh státních hranic předchází rozsáhlá příprava potřebných podkladů. Jde zejména o výběr lokalit (pozemkových parcel), přípravu katastrálních podkladů (výpisů z listů vlastnictví, snímků katastrálních map, oddělovacích geometrických plánů) a zabezpečení opatření k zajištění vlastnického práva České republiky k těm pozemkům, které jsou předmětem předání druhému státu. Současně je třeba prověřit, zda se na předávaných pozemcích nevyskytuje infrastruktura, která svou povahou vylučuje zahrnutí těchto pozemků do „změnové“ smlouvy (např. vodovodní, energetická vedení, zařízení pro obranu státu, ložiska vyhrazených nerostných surovin). Po vstupu v platnost smlouvy o změnách průběhu státních hranic musejí smluvní státy zajistit vyznačení nového průběhu státních hranic „v terénu“. Smlouvy o změnách průběhu státních hranic jsou tzv. prezidentskými smlouvami, k jejichž ratifikaci prezidentem republiky je třeba souhlasu obou komor Parlamentu nebo souhlasu daného v referendu. Ústavní projednání těchto smluv (projednání ve vládě a v obou komorách Parlamentu) probíhá koordinovaně s věcně korespondujícím ústavním zákonem o změně státních hranic.


Stránka 25

Česká republika uzavřela rovněž jednu zcela nestandardní smlouvu zahrnující změny státních hranic, kterou je Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o společných státních hranicích ze dne 4. ledna 1996 (č. 316/1999 Sb.). Tato smlouva promítla v celé agendě státních hranic rozdělení někdejšího společného federativního státu. Právní i věcné složitosti této smlouvy, kdy připravované změny byly předmětem intenzivní politické a veřejné diskuse, jakož i mediální pozornosti, vyžadují zvláštní výklad a přesahují obecný rámec této otázky. 3. Ústavní zákony o změnách státních hranic Ústavní zákony o změnách státních hranic vycházejí z požadavku obsaženého v článku 11 Ústavy, podle něhož území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem. Ústavní zákony představují ústavní formu schválení změn státních hranic, které vyplývají z již sjednaných mezinárodních smluv o změnách průběhu státních hranic. Obsah i forma ústavních zákonů o změnách průběhu státních hranic odpovídají ústavním zvyklostem, které se staly standardními již v období první republiky. Ústavní zákony, které upravují státní hranice, jsou součástí ústavního pořádku podle článku 112 odst. 1 Ústavy. Česká republika přijala od svého vzniku jako subjektu mezinárodního práva tyto ústavní zákony o změnách státních hranic: - ústavní zákon č. 74/1997 Sb., o změnách státních hranic se Slovenskou republikou - ústavní zákon č. 76/2004 Sb., o změnách státních hranic s Rakouskou republikou - ústavní zákon č. 633/2004 Sb., o změnách státních hranic se Spolkovou republikou Německo - ústavní zákon č. 235/2012 Sb., o změnách státních hranic s Rakouskou republikou Gestorem přípravy ústavních zákonů o změnách státních hranic, jakož i mezinárodních smluv o změnách průběhu státních hranic je Ministerstvo vnitra (odbor všeobecné správy), které postupuje v úzké součinnosti s Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním a dalšími dotčenými rezorty.

Základní právní předpisy: -

ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (článek 11, článek 112 odst. 1) ústavní zákon č. 76/2004 Sb., o změnách státních hranic s Rakouskou republikou


Stránka 26

-

-

-

-

ústavní zákon č. 633/2004 Sb., o změnách státních hranic se Spolkovou republikou Německo ústavní zákon č. 235/2012 Sb., o změnách státních hranic s Rakouskou republikou zákon č. 312/2001 Sb., o státních hranicích a o změně zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o státních hranicích) zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (kompetenční zákon) Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o změnách průběhu společných státních hranic ze dne 26. října 2001 (č. 83/2004 Sb.m.s.) Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o změně průběhu společných státních hranic v prostoru dálničního mostu na hraničním přechodu Rozvadov-Waidhaus ze dne 13. července 1995 (č.75/2005 Sb.m.s.) Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou ze dne 3. listopadu 2011 o změnách průběhu společných státních hranic v hraničních úsecích X a XI, jakož i o změnách Smlouvy mezi ČSSR a Rakouskou republikou o společných státních hranicích ze dne 21. prosince 1973, ve znění Smlouvy ze dne 26. října 2001 Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o společných státních hranicích ze dne 4. ledna 1996 ve znění smlouvy ze dne 13. května 2010 (č. 316/1999 Sb., č. 33/2011 Sb.m.s.) Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích ze dne 17. ledna 1995 (č. 181/1996 Sb.) Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o společných státních hranicích ze dne 3. listopadu 1994 ( č. 266/1997 Sb.) Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o společných státních hranicích ze dne 21. prosince 1973 ve znění smlouvy ze dne 26. října 2001 a smlouvy ze dne 3. listopadu 2011 (č. 95/1975 Sb., č. 83/2004 Sb.m.s., č. 96/2012 Sb.m.s.)


ústavní zákon č. 74/1997 Sb., o změnách státních hranic se Slovenskou republikou



Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o hraničním dokumentárním díle společných státních hranic ze dne 3. června 1999 (č. 37/2002 Sb.m.s.)



zákon č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů


Stránka 27


Václav Pavlíček, Jiří Hřebejk: Ústava a ústavní řád České republiky, komentář, 1. dílÚstavní systém. Linde Praha a.s., 1998



Čestmír Čepelka, Pavel Šturma: Mezinárodní právo veřejné, Eulex Bohemia, Praha, 2003



Jaroslav Sovinský: Státní hranice Československa a České republiky, Všehrd, Praha 2005



Karel Klíma a kolektiv: Encyklopedie ústavního práva, ASPI a.s., Praha 2007


Aleš Gerloch, Jiří Hřebejk, Vladimír Zoubek: Ústavní systém České republiky, 3. vydání, Praha 1999



Miroslav Potočný: Mezinárodní právo veřejné, Zvláštní část, 2. doplněné vydání, C.H. Beck, Praha 1999


www. statnihranice.cz


Stránka 28

VOLBY V ČESKÉ REPUBLICE

Doporučená osnova otázky: 1. 2. 3. 4.

Druhy voleb konané v České republice Volební systém jednotlivých druhů voleb Délka funkčního období Počet členů volených zastupitelských sborů

1. Druhy voleb konané v České republice 1 a) Všeobecné, řádné volby (volby konané po uplynutí ústavně stanoveného volebního období, ve kterých se obnovuje složení všech zastupitelských sborů určitého druhu); - konají se ve lhůtě počínající 30 dnem před uplynutím volebního (funkčního) období a končící dnem jeho uplynutí, - vyhlašuje je prezident nejpozději 90 dnů před jejich konáním, - konají se na území České republiky ve dvou dnech, kterými jsou pátek a sobota; v některých případech i v zahraničí, pak i ve čtvrtek dle posunu času.  volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (jedna z komor Parlamentu; 200 poslanců) - konají se ve volebních krajích, kterými jsou vyšší územní samosprávné celky; - konají se na území ČR i v zahraničí; zvláštní volební okrsky v zahraničí jsou podřazeny pod volební kraj určený losem Státní volební komisí.  volby do Senátu Parlamentu České republiky (jedna z komor Parlamentu, 81 senátorů) - konají se ve volebních obvodech pouze na území České republiky (stanoveny v příloze k zákonu č.247/1995 Sb.); v případě, že počet obyvatel v některém volebním obvodu poklesne nebo se zvýší o 15% oproti průměrnému počtu obyvatel připadajícímu na jeden mandát v ČR, změní se území volebních obvodů (změna se provádí pouze v letech, kdy jsou vyhlášeny volby do Senátu).  volby do zastupitelstev krajů (kraj je vyšší územní samosprávný celek, je spravován zastupitelstvem) - konají se ve všech krajích (kromě hlavního města Prahy).  volby do zastupitelstev obcí (dle Ústavy se ČR člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky) Všeobecná vnitřní správa

Stránka 29

- konají se ve všech obcích, městysech, městech, městech se zvláštním postavením, hlavním městě Praze, městských obvodech a městských částech.  volba prezidenta České republiky (prezident je hlavou státu, je volen přímo) - koná se v posledních 60ti dnech volebního období úřadujícího prezidenta, nejpozději však 30 dnů před uplynutím volebního období úřadujícího prezidenta; - volbu vyhlašuje předseda Senátu nejpozději 90 dnů před jejím konáním (není-li funkce předsedy Senátu obsazena, vyhlašuje ji předseda Poslanecké sněmovny); - volba se koná na území České republiky i v zahraničí; území České republiky tvoří jeden volební obvod.  volby do Evropského parlamentu (orgán Evropské unie) - konají se v posledním roce funkčního období Evropského parlamentu; - vyhlašuje je prezident na základě rozhodnutí Rady Evropské unie nejpozději 90 dnů před jejich konáním; - území České republiky tvoří jeden volební obvod. 1 b) Mimořádné, další volby  předčasné volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky - byla-li Poslanecká sněmovna rozpuštěna, konají se volby do 60 dnů po jejím rozpuštění; - vyhlašuje je prezident nejpozději 50 dnů před jejich konáním; - lhůty pro některé úkony volebního procesu se zkracují.  opakované volby do Senátu Parlamentu České republiky - konají se, jestliže žádný z kandidátů nebyl ve volebním obvodu zvolen nebo shledá-li soud návrh na neplatnost voleb opodstatněným; - vyhlašuje je prezident a stanoví den jejich konání tak, aby se konaly nejpozději 90 dnů poté, kdy nastal pro ně důvod; - lhůty pro některé úkony volebního procesu se zkracují.  opakované hlasování do Senátu Parlamentu České republiky - koná se, shledá-li soud návrh na neplatnost hlasování opodstatněným; - vyhlašuje ho prezident do 30 dnů poté, kdy mu bylo oznámeno, prostřednictvím Ministerstva vnitra, usnesení soudu.  doplňovací volby do Senátu Parlamentu České republiky - konají se, zanikne-li v průběhu volebního období mandát senátora; - vyhlašuje je prezident, aby se konaly v příslušném volebním obvodu nejpozději 90 dnů poté, kdy zanikl mandát senátora; - senátor je volen na zbytek volebního období, které příslušelo původně zvolenému senátorovi, nekonají se v posledním roce před uplynutím volebního období senátora; - lhůty pro některé úkony volebního procesu se zkracují.  dodatečné volby, dodatečné hlasování do zastupitelstva kraje - konají se, pokud soud shledá oprávněným návrh na neplatnost hlasování nebo neplatnost voleb, anebo nedosahuje-li počet získaných mandátů alespoň poloviny počtu členů zastupitelstva kraje; Všeobecná vnitřní správa

Stránka 30

- vyhlašuje je ministr vnitra do 30 dnů poté, kdy mu bylo oznámeno usnesení soudu nebo v případě malého počtu získaných mandátů do 30 dnů po uveřejnění celkových výsledků voleb Státní volební komisí.  nové volby do zastupitelstva kraje - konají se, sníží-li se počet členů zastupitelstva kraje v témže volebním období o více než polovinu oproti počtu stanovenému zákonem a nejsou-li náhradníci; - vyhlašuje je ministr vnitra do 30 dnů po zaslání návrhu ředitele krajského úřadu; - v posledních 6 měsících funkčního období zastupitelstev krajů se nové volby nekonají.  opakované volby do zastupitelstva obce - konají se, pokud soud shledá oprávněným návrh na neplatnost voleb; - vyhlašuje je ministr vnitra do 30 dnů poté, kdy mu bylo oznámeno usnesení soudu.  opakované hlasování do zastupitelstva obce - koná se, pokud soud shledá oprávněným návrh na neplatnost hlasování nebo okrsková volební komise neodevzdala zápis o průběhu o výsledku hlasování ve volebním okrsku; - vyhlašuje ho ministr vnitra do 30 dnů poté, kdy mu bylo oznámeno usnesení soudu nebo v případě neodevzdání zápisu do 30 dnů po uveřejnění celkových výsledků voleb Státní volební komisí.  dodatečné volby do zastupitelstva obce - konají se v případě, kdy souhrnný počet kandidátů uvedených na všech registrovaných kandidátních listinách nedosahuje nadpoloviční většiny počtu členů zastupitelstva obce, který má být volen, popřípadě je menší než 5; - vyhlašuje je ministr vnitra do 30 dnů po uveřejnění celkových výsledků voleb Státní volební komisí.  nové volby do zastupitelstva obce - konají se  jestliže se počet členů zastupitelstva obce sníží o více než polovinu oproti počtu určenému podle zákona a nejsou-li náhradníci,  jestliže se počet členů zastupitelstva obce sníží pod hranici 5 a nejsou-li náhradníci,  dojde-li ke vzniku nové obce, dojde-li ke vzniku nové městské části nebo nového městského obvodu,  dojde-li k rozpuštění zastupitelstva obce podle zvláštního právního předpisu; - vyhlašuje je ministr vnitra do 30 dnů po obdržení návrhu starosty dotčené obce prostřednictvím krajského úřadu; - v posledních 6 měsících funkčního období zastupitelstev obcí se nekonají; Opakované volby, opakované hlasování, dodatečné a nové volby do zastupitelstev obcí se konají v jednom dni.  nová volba prezidenta České republiky - koná se, pokud nedošlo ke zvolení prezidenta nebo zvolený kandidát zemřel před složením slibu nebo odmítl složit slib nebo složí slib s výhradou; Všeobecná vnitřní správa

Stránka 31

- vyhlašuje ji předseda Senátu nejpozději do 10 dnů poté, kdy k tomu nastal důvod, a stanoví den konání tak, aby se konala nejpozději 90 dnů po vyhlášení.  opakovaná volba prezidenta České republiky - koná se, shledal-li soud návrh na neplatnost volby prezidenta opodstatněným; - vyhlašuje ji předseda Senátu nejpozději do 10 dnů poté, kdy k tomu nastal důvod, a stanoví den konání tak, aby se konala nejpozději 90 dnů po vyhlášení.  opakování části volby prezidenta České republiky - koná se, shledá-li soud návrh na neplatnost volby prezidenta opodstatněným; - vyhlašuje ji předseda Senátu nejpozději do 10 dnů poté, kdy nastal k tomu důvod, a zároveň nejpozději 30 dnů před prvním úkonem, který se má opakovat; - volební orgány postupují od úkonů, které označil soud ve svém rozhodnutí jako ty, jež byly důvodem pro opakování části volby prezidenta, a úkonů s nimi bezprostředně souvisejících. 2. Volební systém jednotlivých druhů voleb  Obecně Volebním systémem rozumíme způsob, jakým jsou přidělovány kandidátům mandáty (funkce) s ohledem na výsledek hlasování. Na způsobu jeho určení pak v podstatné míře závisí konečný volební výsledek (Václav Pavlíček a kolektiv, Ústavní práva a státověda I. díl, Praha, Linde 2007). Teorie a praxe voleb rozlišuje dva hlavní modely volebních systémů – většinový a poměrného zastoupení.  Systém poměrného zastoupení - mandáty se přidělují kandidujícím politickým subjektům poměrně podle počtu platných hlasů, které obdržely od voličů; pro vlastní určení výsledku hlasování se používají pak dvě základní metody výpočtu, a to pomocí volebního čísla či volebního dělitele; nástrojem bránícím přílišné rozdrobenosti politické scény jsou tzv. uzavírací klauzule. Podle zásad poměrného zastoupení se konají v ČR volby do: - Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, - zastupitelstev krajů, - zastupitelstev obcí, - Evropského parlamentu.  Většinový volební systém - zvolen je ten kandidát, který získá více hlasů než kterýkoli jiný protikandidát. V České republice je zaveden systém, kdy kandidát musí získat nadpoloviční většinu odevzdaných platných hlasů; v případě, že se tak nestane, je zahájeno druhé kolo, do kterého postoupí 2 nejúspěšnější kandidáti. Podle zásad většinového systému se konají v ČR: Všeobecná vnitřní správa

Stránka 32

- volby do Senátu Parlamentu České republiky - zvolen je kandidát, který obdržel nadpoloviční většinu odevzdaných platných hlasů; v případě, že se tak nestane – je šestý den zahájeno druhé kolo, ve kterém proti sobě stojí dva kandidáti, kteří se umístili na prvních dvou místech, - zvolen je ten, kdo získá ve druhém kole více odevzdaných platných hlasů; v případě rovnosti rozhodne los. - volba prezidenta České republiky - prezidentem je zvolen ten kandidát, který získal nadpoloviční většinu všech platných hlasů oprávněných voličů, není-li takový kandidát, koná se do 14 dnů druhé kolo volby, do kterého postupují 2 kandidáti, kteří obdrželi nejvíce odevzdaných platných hlasů, - zvolen je ten kandidát, který získal ve druhém kole nejvyšší počet platných hlasů, je-li takových kandidátů více, prezident není zvolen. 3. Délka funkčního období  Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky - poslanci jsou voleni na dobu 4 let  Senát Parlamentu České republiky - senátoři jsou voleni na dobu 6 let, přičemž každé 2 roky se volí třetina senátorů  Zastupitelstvo kraje, zastupitelstvo obce - funkční období zastupitelstva je čtyřleté; jen zákon stanoví, za jakých podmínek se vyhlásí nové volby do zastupitelstva před uplynutím jeho funkčního období  Prezident České republiky - volební období trvá 5 let  Evropský parlament - funkční období činí 5 let 4. Počet členů volených zastupitelských sborů  Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky - 200 poslanců  Senát Parlamentu České republiky - 81 senátorů, každé 2 roky se volí třetina (27) senátorů  Zastupitelstvo kraje (určuje se dle zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení)) - zastupitelstvo se skládá z členů zastupitelstva, jejichž počet v kraji je následující  do 600 000 obyvatel (45 členů)  nad 600 000 do 900 000 obyvatel (55 členů)  nad 900 000 obyvatel (65 členů),


Stránka 33

- rozhodující pro stanovení počtu členů zastupitelstva kraje je počet obyvatel kraje k 1. lednu roku, v němž se konají volby (zveřejní krajský úřad na úřední desce a ve Věstníku nejpozději do 2 dnů od jeho stanovení).  Zastupitelstvo obce (určuje se dle zákona č. 128/2000 Sb., obecní zřízení) - je složeno z členů zastupitelstva obce, jejichž počet na každé volební období stanoví v souladu se zákonem zastupitelstvo obce nejpozději do 85 dnů přede dnem voleb, zastupitelstvo obce při stanovení počtu členů zastupitelstva obce přihlédne zejména k počtu obyvatel a velikosti územního obvodu,  do 500 obyvatel (5 až 15 členů)  nad 500 obyvatel do 3 000 obyvatel (7 až 15 členů)  nad 3 000 do 10 000 obyvatel (11 až 25 členů)  nad 10 000 do 50 000 obyvatel (15 až 35 členů)  nad 50 000 do 150 000 obyvatel (25 až 45 členů)  nad 150 000 obyvatel (35 až 55 členů) - rozhodující pro stanovení počtu členů zastupitelstva obce je počet obyvatel obce k 1. lednu roku, v němž se konají volby (oznámí se na úřední desce obecního úřadu nejpozději do 2 dnů po stanovení počtu), - neurčí-li zastupitelstvo jinak, volí se počet členů zastupitelstva podle počtu členů zastupitelstva obce v končícím volebním období, - dojde-li ke vzniku nové obce, sloučení obcí nebo k oddělení části obce, určí počet členů Ministerstvo vnitra.  Evropský parlament Pravidla týkající se složení Evropského parlamentu určuje Lisabonská smlouva. Podle těchto pravidel (čl. 14 odst. 2 Smlouvy o EU) je nejvyšší možný počet poslanců Evropského parlamentu stanoven na celkem 751. Každá země musí být reprezentována nejméně 6 poslanci, nejvyšší možný počet poslanců z 1 země je 96. Při rozdělení křesel je nutno dodržovat zásadu sestupné poměrnosti. To znamená, že čím více má daná země obyvatel, na tím větší počet křesel má nárok, ale zároveň tím více obyvatel je zastupováno jedním poslancem. Pro volební období 2014 – 2019 stanovila Evropská rada počet zástupců volených do Evropského parlamentu v jednotlivých zemích svým rozhodnutím (2013/312/EU). Na Českou republiku připadlo 21 křesel v Evropském parlamentu (v letech 2009-2014 to bylo 22 křesel). Toto rozhodnutí bude pro další volby přezkoumáno.


Stránka 34


Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky



Listina základních práv a svobod



Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů



Zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů



Zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů



Zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů



Zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta)


Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů



Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky



Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecné zřízení)



Zákon č. 129/2000., o krajích (krajské zřízení)



Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze



Mezinárodní smlouvy  Všeobecná deklarace lidských práv (zejm. čl. 21)  Dodatkový protokol k Evropské úmluvě č. 209/1992 Sb., (zejm. čl.3)  Smlouva o fungování Evropské unie ve znění Lisabonské smlouvy (čl. 20 a 22)  Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (č. 120/1976 Sb.)

Základní studijní literatura:  Václav Pavlíček a kolektiv: Ústavní právo a státověda I. díl , Praha, Linde, 2007  Marek Autoš: Principy voleb v České republice, Praha, Linde, 2008  Marek Autoš, Jan Wintr (eds.): Volby, demokracie, politické svobody, Praha, Leges, 2010 Všeobecná vnitřní správa

Stránka 35


http://www.mvcr.cz/volby.aspx - stanoviska MV k volbám



http://portal.gov.cz/app/zakony/?path=/portal/obcan/ předpisů na portálu veřejné správy


-

vyhledávání

právních

Stránka 36

AKTIVNÍ A PASIVNÍ VOLEBNÍ PRÁVO


Ústavní principy volebního práva Kdo má právo volit v jednotlivých druzích voleb Kdo může být zvolen v jednotlivých druzích voleb Aktivní a pasivní volební právo cizinců ve volbách v České republice (občané EU, cizinci ze třetích zemí) 5. Vysvětlení pojmu „volný mandát“ 1. Ústavní principy volebního práva - čl. 2 odst. 1 Ústavy – princip zastupitelské demokracie, lid je zdrojem veškeré státní moci, vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní - dle čl. 5 Ústavy je politický systém založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů - Hlava Druhá Ústavy – upravena moc zákonodárná  čl. 15 – moc zákonodárná náleží Parlamentu, který se skládá ze dvou komor, a to Poslanecké sněmovny a Senátu  čl. 16 – Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, volených na dobu 4 let; Senát má 81 senátorů volených na dobu 6 let – každé dva roky se volí třetina senátorů  čl. 17 – lhůta pro konání voleb (volby do obou komor se konají ve lhůtě počínající třicátým dnem před uplynutím volebního období a končící dnem jeho uplynutí; byla-li Poslanecká sněmovna rozpuštěna, konají se volby do šedesáti dnů po jejím rozpuštění)  čl. 18 – způsob hlasování, principy volebního práva a volební systém (volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásad poměrného zastoupení; volby do Senátu se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásad většinového systému)  čl. 18 odst. 3 – zakotvení aktivního volebního práva (právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let)


Stránka 37

 čl. 19 – zakotvení pasivního volebního práva (do Poslanecké sněmovny může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 21 let; do Senátu může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 40 let)  čl. 20 – další podmínky výkonu volebního práva, organizaci voleb a rozsah soudního přezkumu stanoví zákon  čl. 21, čl. 22 – neslučitelnost funkcí (nelze být členem obou komor Parlamentu, či zastávat např. funkci prezidenta, soudce) - Hlava Třetí Ústavy – upravena moc výkonná  čl. 54 odst. 2 – prezident je volen v přímých volbách  čl. 55 – volební období prezidenta trvá pět let a začíná složením slibu  čl. 56 – volební právo a způsob hlasování (tajné hlasování, všeobecné, rovné a přímé volební právo); zvolení (nadpoloviční většina platných hlasů, není-li takového kandidáta, koná se za 14 dnů druhé kolo, do kterého postupují dva nejúspěšnější kandidáti; prezidentem je zvolen kandidát, který obdržel ve druhém kole volby nejvyšší počet platných hlasů, je-li takových kandidátů více, prezident není zvolen a do deseti dnů se vyhlásí nová volba); návrh na zvolení (každý občan ve věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice 50 000 oprávněných voličů; navrhovat může také nejméně 20 poslanců či 10 senátorů); aktivní volební právo (každý občan ČR, který dosáhl 18 let), lhůta pro konání voleb (volba se koná v posledních šedesáti dnech volebního období úřadujícího prezidenta republiky, nejpozději však třicet dnů před uplynutím volebního období úřadujícího prezidenta republiky; uvolní-li se úřad prezidenta republiky, koná se volba prezidenta republiky do devadesáti dnů); vyhlášení volby (předseda Senátu (popř. předseda PS) nejpozději 90 dnů před jejím konáním, uvolní-li se úřad prezidenta tak nejpozději do 10 dnů a zároveň nejpozději do 80 dnů před jejím konáním)  čl. 57 – pasivní volební právo (zvolen může být ten, kdo je volitelný do Senátu a nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou)  čl. 63, odst. 1, písm. f) – vyhlášení voleb (prezident vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a Senátu) - Hlava Sedmá Ústavy – upravena územní samospráva  čl. 102 – členové zastupitelstev jsou voleni tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva; funkční období je čtyřleté; další podrobnosti stanoví zákon - Listina základních práv a svobod – Hlava Druhá (Lidská práva a základní svobody), oddíl druhý – Politická práva  čl. 21 (1) Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. (2) Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem. Všeobecná vnitřní správa

Stránka 38

(3) Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon. (4) Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. Ústavní principy (zásady) volebního práva - všeobecné – právo volit mají všichni bez ohledu na rasu, pohlaví, sociální původ atd., avšak s ohledem na podmínky stanovené zákonem – např. věk - rovné – 1 volič = 1 hlas, hlasy voliče mají stejnou váhu - přímé – volič hlasuje osobně, zastoupení není přípustné - tajné – nikdo není oprávněn zjišťovat, pro koho volič hlasoval; volič musí upravit hlasovací lístek v prostoru určeném pro úpravu hlasovacích lístků, použít úřední obálku atd.

2. Kdo má právo volit v jednotlivých druzích voleb (aktivní volební právo) - čl. 18 odst. 3 Ústavy – právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let - každý volič může v týchž volbách hlasovat pouze jednou Parlament České republiky - voličem je státní občan České republiky, který alespoň druhý den voleb dosáhl věku nejméně 18 let, ve druhém kole voleb do Senátu může volit i občan, který alespoň druhý den konání druhého kola dosáhl věku nejméně 18 let Zastupitelstvo kraje - do zastupitelstva kraje, může volit státní občan České republiky, který alespoň druhý den voleb dosáhl věku nejméně 18 let a je přihlášen k trvalému pobytu v obci, která náleží do územního obvodu kraje Zastupitelstvo obce - do zastupitelstva obce (hlavního města Prahy) může volit občan obce, je-li státním občanem České republiky, alespoň v den voleb, a konají-li se volby ve dvou dnech, druhý den voleb, dosáhl věku nejméně 18 let, je-li v den voleb v této obci (hlavním městě Praze) přihlášen k trvalému pobytu - za stejných podmínek může volit i státní občan jiného státu v případě, že právo volit mu přiznává mezinárodní úmluva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv (v současné době se jedná pouze o Smlouvu o přistoupení ČR k Evropské unii, tudíž volební právo v komunálních volbách mají jen občané EU). - do zastupitelstva městského obvodu nebo městské části města se zvláštním postavením, anebo městské části hlavního města Prahy má právo volit ten volič, který je v den voleb přihlášen k trvalému pobytu v tomto městském obvodu nebo městské části


Stránka 39

Prezident České republiky - právo volit má státní občan České republiky, který alespoň druhý den voleb dosáhl věku nejméně 18 let, ve druhém kole volby prezidenta může volit i občan, který alespoň druhý den konání druhého kola volby prezidenta dosáhl věku 18 let Evropský parlament - na území České republiky má právo volit každý občan České republiky, který alespoň druhý den voleb dosáhl věku nejméně 18 let, a dále občan jiného členského státu EU, který alespoň druhý den voleb dosáhl věku 18 let a je po dobu nejméně 45 dnů přihlášen k trvalému pobytu nebo k přechodnému pobytu na území České republiky Překážky aktivního volebního práva (volič má volební právo, ale pro překážku ho nemůže vykonat)  zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu  omezení svéprávnosti k výkonu volebního práva  zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu výkonu trestu odnětí svobody (zastupitelstvo kraje, zastupitelstvo obce)  služba vojáka z povolání v zahraničí (zastupitelstvo kraje a obce)

3. Kdo může být zvolen v jednotlivých druzích voleb (pasivní volební právo) - každý může v týchž volbách kandidovat pouze jednou. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky - čl. 19 odst. 1 Ústavy – každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 21 let; § 25 zákona č. 247/1995 Sb. – každý volič, který alespoň druhý den voleb dosáhl věku nejméně 21 let a není u něho ve dnech voleb překážka ve výkonu volebního práva (omezení svéprávnosti k výkonu volebního práva) Senát PČR - čl. 19 odst. 2 Ústavy – každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 40 let; § 57 zákona č. 247/1995 Sb. – každý volič který alespoň ve druhý den voleb dosáhl věku nejméně 40 let a není u něho ve dnech voleb překážka ve výkonu volebního práva (omezení svéprávnosti k výkonu volebního práva) Zastupitelstva krajů a obcí - členem zastupitelstva může být zvolen každý volič, u kterého není překážka ve výkonu volebního práva (omezení svéprávnosti k výkonu volebního práva a zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu výkonu trestu odnětí svobody) - členem zastupitelstva městského obvodu nebo městské části územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy může být zvolen ten volič, u kterého není překážka ve výkonu volebního práva (viz výše) a který je v den voleb v tomto městském obvodu nebo městské části přihlášen k trvalému pobytu Všeobecná vnitřní správa

Stránka 40

Prezident České republiky - čl. 57 Ústavy – občan, který je volitelný do Senátu, u kterého není překážka pasivního volebního práva (omezení svéprávnosti k výkonu volebního práva); nesmí být zvolen více než dvakrát za sebou Evropský parlament - na území České republiky může být zvolen každý občan České republiky a každý občan jiného členského státu EU, který je na území České republiky nejpozději druhý den voleb po dobu nejméně 45 dnů přihlášen k trvalému pobytu nebo k přechodnému pobytu na území České republiky, alespoň druhý den voleb dosáhl věku 21 let, není omezena jeho svéprávnost k výkonu volebního práva - jde-li o občana jiného členského státu EU, nesmí být v členském státě, jehož je státním občanem, zbaven práva být volen do Evropského parlamentu, je-li zároveň občanem více členských států, nesmí být zbaven práva být volen do Evropského parlamentu ani v jednom z nich.

A4. Aktivní a pasivní volební právo cizinců ve volbách v ČR (občané EU, cizinci ze třetích zemí) Nikoli všichni cizinci, ale pouze občané jiných členských států EU, mají právo volit a být voleni ve volbách do Evropského parlamentu a ve volbách do zastupitelstev obcí konaných na území České republiky. Toto právo jim vyplývá z čl. 20 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, který stanoví, že občané Unie mají právo volit a být voleni ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách v členském státě, v němž mají bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu. Blíže je právo volit a být volen upraveno směrnicemi 93/109/ES a 94/80/ES, které jsou transponovány do příslušných volebních zákonů. V souladu se směrnicemi je zapotřebí, aby takový občan EU projevil svou vůli hlasovat ve volbách do Evropského parlamentu na území České republiky tím, že požádá v zákonem stanovené lhůtě o zápis do seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu. Také v případě voleb do zastupitelstev obcí je možnost hlasovat ve volbách podmíněna předchozí žádostí takového občana EU o zápis do dodatku stálého seznamu voličů. V roce 2014 Krajský soud v Brně rozhodl o doplnění dodatku stálého seznamu voličů o občana Slovenské republiky s přechodným pobytem, tím mohl na základě rozhodnutí soudu ve volbách do zastupitelstva obce rovněž hlasovat. Ve zmíněném usnesení krajský soud argumentoval přímým účinkem práva EU. Státní volební komise se přiklonila k argumentaci soudu a doporučila, aby občanům EU s přechodným pobytem na celém území České republiky bylo umožněno na základě jejich žádosti zapsání do dodatku stálého seznamu voličů, a tím volit v komunálních volbách.


Stránka 41

5. Vysvětlení pojmu „volný mandát“ Ve všech demokratických zemích má poslanec tzv. volný mandát, tzn., že svá práva a povinnosti poslance vykonává podle vlastní vůle a vlastního svědomí, bez nutnosti podřizovat se jakýmkoli pokynům a příkazům (Václav Pavlíček a kolektiv, Ústavní právo a státověda, I. díl, Linde, Praha, 2007)  Parlament České republiky Mandát poslance i senátora je volný. To se odráží ve znění slibu podle čl. 23 odst. 3 Ústavy. Podle čl. 26 Ústavy „Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy.“ Ze svého mandátu nejsou odvolatelní, mají širokou indemnitu a oplývají značnou imunitou.  Zastupitelstva krajů a obcí I mandát člena zastupitelstva (obce i kraje) je reprezentativní. Podle zákona č. 128/2000 Sb. a zákona č. 131/2000 Sb., vykonává člen zastupitelstva svůj mandát osobně a v souladu se svým slibem a není přitom vázán žádnými příkazy. Obdobně i podle zákona č. 129/2000 Sb., zastupitel není povinen řídit se pokyny jednotlivých voličů, mandát vykonává v zájmu všech občanů kraje. Člena zastupitelstva není možné voliči odvolat.  Evropský parlament Volný mandát vyplývá z Aktu z roku 1976 o volbě poslanců Evropského parlamentu na základě přímého a všeobecného volebního práva. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto Aktu poslanci Evropského parlamentu hlasují osobně. Nejsou vázáni žádnými příkazy a nezastávají vázaný mandát.

Základní právní předpisy:  Ústavní Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky  Listina základních práv a svobod  Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů  Zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů  Zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů  Zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta)  Zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů


Stránka 42

Další doporučené související právní předpisy:  Směrnice 93/109 EC, kterou se stanoví pravidla pro výkon práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu občanů Unie, kteří mají bydliště v některém členském státě a nejsou jeho státními příslušníky  Směrnice 94/80/ES, kterou se stanoví pravidla pro výkon práva volit a práva být volen v obecních volbách pro občany Unie s bydlištěm v členském státě, jehož nejsou státními občany

Základní studijní literatura:  Václav Pavlíček a kolektiv: Ústavní právo a státověda, I. díl, Praha, Linde, 2007  Václav Pavlíček a kolektiv: Ústavní právo a státověda, II. díl, Praha, Leges, 2011


http://www.mvcr.cz/volby.aspx


Stránka 43

VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY NA ÚSEKU VOLEB A ČINNOST VOLEBNÍCH ORGÁNŮ

Doporučená osnova otázky: 1. 2. 3. 4. 5.

Struktura volebních orgánů Státní volební komise (postavení v systému volebních orgánů, její složení a úkoly) Princip sestavování okrskových volebních komisí a jejich úkoly Stěžejní úkoly Českého statistického úřadu ve volbách Úhrada výdajů volebních orgánů na volby

1. Struktura volebních orgánů Volební orgány zajišťují přípravu, organizaci, provádění, zjišťování a vyhlašování výsledků voleb; činnost volebních orgánů je výkonem státní správy; zaměstnanci kraje zařazení do krajských úřadů a zaměstnanci obce zařazení do pověřených obecních úřadů mohou vykonávat činnosti podle volebních zákonů, pouze pokud mají osvědčení o způsobilosti na úseku voleb. Taxativní vymezení volebních orgánů a jejich hlavní, stěžejní úkoly:  Státní volební komise  koordinuje přípravu, organizaci, průběh a provedení voleb  Ministerstvo vnitra  metodicky řídí organizační a technickou přípravu, průběh a provedení voleb  Ministerstvo zahraničních věcí (pro volby do PČR, prezidenta, EP)  metodicky řídí organizační a technickou přípravu, průběh a provedení voleb mimo území ČR  Český statistický úřad  zajišťuje systém zjišťování výsledků voleb i jejich zpracování  krajský úřad (vyjma voleb do S) - v hlavním městě Praze Magistrát hlavního města Prahy (pro volby do PS, ZO, prezidenta, EP)  registrace kandidátních listin pro volby do PS, ZK, kontrolní činnost


Stránka 44

 pověřený obecní úřad v sídle volebního obvodu, v hlavním městě Praze úřad městské části v sídle volebního obvodu, a ve městech Brno, Ostrava a Plzeň magistráty těchto měst (pro volby do S)  registrace přihlášek k registraci pro volby do S  pověřený obecní úřad - v hlavním městě Praze úřad městské části, ve městech Brno, Ostrava a Plzeň úřad městské části nebo městského obvodu (pro volby do PČR, EP) - ve městech Brno, Ostrava a Plzeň úřad městské části nebo městského obvodu (pro volby do ZK) - v hlavním městě Praze Magistrát hlavního města Prahy, ve městech Brno, Ostrava a Plzeň magistráty těchto měst (pro volby do ZO - zde i funkce registračního úřadu pro obce, kde nejsou na obecním úřadě zřízeny alespoň 2 odbory) - v hlavním městě Praze a ve městech Brno, Ostrava a Plzeň úřad městské části nebo městského obvodu s více než 10 stálými volebními okrsky, jinak magistrát tohoto města (pro volbu prezidenta)  přebírací místo ČSÚ  obecní úřad v obcích, v nichž rada obce zřídila alespoň 2 odbory obecního úřadu, a v obcích, v nichž je pověřený obecní úřad, v hlavním městě Praze úřad městské části, v němž rada městské části zřídila alespoň 2 odbory, ve městech Brně, Ostravě a Plzni úřad městské části nebo městského obvodu (pro volby do ZO)  registrační úřad pro volby do ZO  obecní úřad, městský úřad, magistrát územně nečleněného statutárního města, - úřad městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města a úřad městské části hlavního města Prahy (pro volby do PČR, ZO, prezidenta, EP) - ve městech Brno, Ostrava, Plzeň úřad městské části nebo městského obvodu (pro volby do ZK)  zajišťuje volební místnosti, vede seznamy voličů, vydává voličské průkazy  starosta obce, primátor statutárního města, které není územně členěno, a v územně členěných statutárních městech starosta městské části nebo městského obvodu - v hlavním městě Praze starosta městské části (vyjma voleb do ZK)  informace pro voliče, distribuce hlasovacích lístků, úkoly ve vztahu k okrskovým volebním komisím  zastupitelský úřad a konzulární úřad České republiky, s výjimkou konzulárního úřadu vedeného honorárním konzulárním úředníkem (pro volby do PČR, prezidenta, EP)  zajišťuje informace pro voliče, volební místnosti, vede zvláštní seznam voličů, vydává voličské průkazy  okrsková volební komise  zajišťuje hlasování, sčítá hlasy Všeobecná vnitřní správa

Stránka 45

 zvláštní okrsková volební komise (pro volby do PS, prezidenta)  zajišťuje hlasování, sčítá hlasy mimo území ČR  tajemník pověřeného obecního úřadu (pro volbu prezidenta)  plní úkoly obecního úřadu, pokud nejsou splněny ve stanovené lhůtě  ředitel krajského úřadu, ředitel Magistrátu hlavního města Prahy (vyjma voleb do ZK)  plní úkoly, pokud je neplní starosta  starosta stojící v čele pověřeného obecního úřadu (pro volby do EP)  plní úkoly, pokud je neplní starosta

2. Státní volební komise - stálý volební orgán zřízený na základě zákona č. 130/2000 Sb.; jednací řád Státní volební komise je upraven ve vyhlášce č. 152/2000 Sb. - předsedou SVK je ministr vnitra, další členy a náhradníky SVK (z MV, ČSÚ, MF, MZV, MS, MO, MZ, MPSV a Kanceláře prezidenta republiky) jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra vnitra - pro účely organizačně technického zabezpečení činnosti SVK zřizuje ministr vnitra sekretariát, tvořený zaměstnanci Ministerstva vnitra Úkoly - koordinuje přípravu, organizaci, průběh a provedení voleb - vykonává dohled nad zabezpečením úkonů nezbytných pro organizačně technické provádění voleb - losuje čísla, kterými budou označeny hlasovací lístky (pro volby do PS, zastupitelstev krajů, prezidenta, EP) - určuje losem, kterému volebnímu kraji jsou podřazeny zvláštní volební okrsky v zahraničí (pro volby do PS) - vyhotovuje zápis o výsledku voleb do PS - vyhlašuje a uveřejňuje celkové výsledky voleb sdělením ve Sbírce zákonů - předává osvědčení o zvolení poslancem PS, EP, senátorem - předává celkové výsledky voleb příslušné komoře Parlamentu, EP, předsedovi Senátu (popř. předsedovi PS) - vydává povolení k přítomnosti dalších osob při sčítání hlasů okrskovou volební komisí - schvaluje zápis o výsledku voleb do EP na území ČR vyhotovený ČSÚ - informuje EP o tom, že podle právní úpravy ČR zanikl mandát poslance EP, zvoleného na území ČR


Stránka 46

3. Princip sestavování okrskových volebních komisí a její úkoly Úkoly (hlavní) - dbá o pořádek ve volební místnosti, - zajišťuje hlasování a dozírá na jeho průběh, - sčítá hlasy a vyhotovuje zápis o průběhu a výsledku hlasování. Členství (jediný volební orgán sestavený ze zástupců kandidujících subjektů) - státní občan ČR starší 18 let, popř. státní občan jiného členského státu, jemuž právo volit přiznává mezinárodní úmluva, kterou je ČR vázána a je přihlášen k trvalému pobytu v obci na území ČR (volby do zastupitelstva obce) či občan jiného členského státu EU (volby do Evropského parlamentu) - u kterého nenastala překážka výkonu volebního práva - není kandidátem pro příslušné volby. Sestavení, vznik a zánik členství - starosta obce stanovuje s přihlédnutím k počtu voličů ve volebním okrsku do 60 dnů přede dnem voleb minimální počet členů okrskové volební komise, a to tak, aby počet členů byl nejméně 6 (5 – pro volby do PČR, prezidenta, EP), s výjimkou volebních okrsků do 300 voličů, kde může být okrsková volební komise čtyřčlenná - každý kandidující subjekt, jehož kandidátní listina byla zaregistrována (v případě volby prezidenta občan, který je oprávněn navrhnout kandidáta a jím podaná kandidátní listina byla zaregistrována, dále politické strany, politická hnutí, koalice, která má zastoupení v Poslanecké sněmovně nebo Senátu, nebo ta, která nemá zastoupení v Parlamentu, ale získala v posledních volbách alespoň 1 mandát v územně příslušném zastupitelstvu kraje) může delegovat nejpozději 30 dnů přede dnem voleb 1 člena a 1 náhradníka do okrskové volební komise (není-li dosaženo minimálního počtu členů – jmenuje členy starosta) - okrsková volební komise je schopná se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina všech jejích členů s právem hlasovat - první jednání OkVK svolá starosta - komise na svém prvním zasedání určí losem ze svých členů předsedu a místopředsedu - zapisovatel – jmenován starostou nejpozději 20 dnů před prvním zasedáním okrskové komise; člen komise s hlasem poradním - vznik členství okamžikem složení slibu - zánik členství dnem ukončení činnosti okrskové volební komise, úmrtím, vzdáním se funkce, odvoláním nebo ve dnech voleb nepřítomností člena bez souhlasu komise.


Stránka 47

4. Stěžejní úkoly Českého statistického úřadu ve volbách - vypracovává závazný systém zjišťování a zpracování výsledků voleb a zajišťuje vyhotovení příslušného programového vybavení pro účel zpracování a poskytování výsledků voleb - zabezpečuje technicky, organizačně i personálně systém zpracování výsledků voleb - zpracovává celkové výsledky voleb, podklady pro zápis Státní volební komise a údaje o celkových výsledcích voleb do Senátu a předává je neprodleně Státní volební komisi - vyhotovuje zápisy o výsledku voleb a předává je neprodleně krajskému úřadu nebo pověřenému obecnímu úřadu v sídle volebního obvodu - provádí školení určených členů okrskových volebních komisí k systému zjišťování a zpracování výsledků hlasování - vydává okrskovým volebním komisím nebo Ministerstvu zahraničních věcí písemný doklad ve formě počítačové sestavy osvědčující, že výsledky z volebního okrsku nebo zvláštního volebního okrsku byly do dalšího zpracování převzaty bezchybně - vyhotovuje registry a číselníky kandidátů a kandidujících politických stran, politických hnutí a koalic, sděluje případné duplicity na kandidátních listinách a přihláškách k registraci - řeší stížnosti na funkci technických zařízení a příslušného programového vybavení, použitých při zpracování výsledků voleb

5. Úhrada výdajů volebních orgánů na volby - činnost volebních orgánů je výkonem státní správy - činnost spolu s náklady na volby je plně hrazena ze státního rozpočtu, finanční prostředky spojené s přípravou a konáním voleb jsou vedeny v kapitole státního rozpočtu Všeobecná pokladní správa - při vynakládání výše uvedených oprávněných výdajů se postupuje podle směrnice Ministerstva financí č.j. MF-62 970/2013/12-1204 ze dne 19. 12. 2013 o postupu obcí a krajů při financování voleb

Základní právní předpisy:  Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů Všeobecná vnitřní správa

Stránka 48

 Zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů  Zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů  Zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta)  Zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů  Vyhláška č. 152/2000 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů  Směrnice MF č.j.: 62 970/2013/12-1204 o postupu obcí a krajů při financování voleb (uveřejněna ve Věstníku vlády pro orgány krajů a orgány obcí č. 1/2014)


http://www.mvcr.cz/volby.aspx - stanoviska MV k volbám


Stránka 49

PŘESTUPKOVÁ AGENDA

Doporučená osnova otázky: I. Co je přestupek: 1. Pojem přestupek 2. Jaké jsou formy zavinění 3. Sankce za přestupek II. Kdo může spáchat přestupek: 1. Věk 2. Příčetnost 3. Okolnosti vylučující odpovědnost za přestupek

I. CO JE PŘESTUPEK 1. Pojem přestupek Přestupek můžeme definovat jako jeden z druhů správních deliktů. Správním deliktem se rozumí protiprávní jednání fyzické nebo právnické osoby, jež je postižitelné v oblasti správního trestání orgány veřejné správy. Správní delikty se člení na přestupky, jiné správní delikty, správní disciplinární delikty a správní pořádkové delikty. Na rozdíl od ostatních správních deliktů byla provedena legální definice přestupku, a to v zákoně o přestupcích (viz § 2). O přestupku tak lze hovořit jako o tzv. správním deliktu „pojmenovaném“. Podle zákona o přestupcích je přestupkem zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin. Přestupek je tak v zákoně o přestupcích vymezen jednak pozitivně (jaké jednání je přestupkem) a negativně (kdy se nejedná o přestupek). Všeobecná vnitřní správa

Stránka 50

V pozitivním vymezení je pojem přestupku vyjádřen formálním a materiálním znakem. Formální znak přestupku zahrnuje jak obecné zákonné znaky společné všem přestupkům (např. věk, příčetnost, zavinění), tak typové znaky, tj. znaky skutkové podstaty přestupku. Materiálním znakem se rozumí společenská škodlivost, tj. nebezpečnost činu pro společnost. Aby se jednalo o přestupek, musí být formální a materiální znak splněn současně. Negativním vymezením přestupku stanovuje zákon o přestupcích vztah k jiným správním deliktům a trestným činům, neboť zájem společnosti může být vedle přestupkového jednání porušen jednáním mající znaky trestného činu či jiného správního deliktu. Smyslem negativního vymezení přestupku je vyloučení možnosti dvojího potrestání za jeden a týž čin. Rozdíl mezi přestupkem a jiným správním deliktem spočívá ve složce zavinění. Zavinění můžeme definovat jako vnitřní psychický stav pachatele k protiprávnímu jednání a jeho následku. Zatímco v případě odpovědnosti za přestupek je zavinění pojmovým znakem přestupku (srov. definice přestupku - „přestupkem je zaviněné jednání…“), tedy se vždy zkoumá složka zavinění, odpovědnost za správní delikt je založena bez ohledu na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost). Dalším rozdílem je skutečnost, že přestupku se může dopustit pouze fyzická osoba, kdežto jiného správního deliktu se může dopustit fyzická osoba při výkonu své podnikatelské činnosti (fyzická podnikající osoba), tak právnická osoba. Pro odlišení přestupků a trestných činů je určující stupeň společenské škodlivosti. Přestupkem je způsobena škoda menší než nepatrná, kdežto u trestného činu se vyžaduje škoda vyšší než nepatrná. 2. Jaké jsou formy zavinění Zákon o přestupcích rozlišuje dvě formy zavinění: 

zavinění úmyslné  úmysl přímý  úmysl nepřímý



zavinění z nedbalosti  nedbalost vědomá  nedbalost nevědomá Úmysl přímý = pachatel chtěl svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem (příklad - Pan T. ukradne v obchodě knihu. -> pachatel ví, že se tak dopustí krádeže a chce tak učinit). Úmysl nepřímý = pachatel věděl, že svým jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem, a pro případ, že jej poruší nebo ohrozí, byl s tím srozuměn (příklad - Pan T. dá facku panu K. a při tom mu rozbije brýle. Pan T. chtěl dát facku panu K., přičemž


Stránka 51

věděl, že když pan K. nosí brýle, může důsledkem úderu do obličeje dojít k jejich rozbití a byl s tím srozuměn.) Nedbalost vědomá = pachatel věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí (příklad - Pan T. ví, že jeho pes je agresivní povahy a že napadá lidi, nicméně spoléhá na to, že pes tentokrát na vycházce nikoho nepokouše a nedá mu náhubek, načež pes pokouše kolemjdoucího). Nedbalost nevědomá = pachatel nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl (příklad - Pan T. venčí svého psa, který se za běžných okolností chová krotce, bez náhubku, přičemž pes v důsledku úleku pokouše kolemjdoucího. -> Pan T. nevěděl, že psa zrovna na dnešní procházce něco vyděsí a dojde k pokousání, ač jako majitel psa měl a mohl vědět, že se pes v jistých situacích chová nepředvídavě, tudíž měl psovi dát z preventivních důvodů náhubek). K odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, jestliže zákon o přestupcích nebo jiný zákon výslovně nestanoví, že je třeba úmyslného zavinění. 3. Sankce za přestupek Sankce je právním následkem přestupku. Může být uložena pouze na základě zákona za spáchaný přestupek jeho pachateli. Sankce má represivní, výchovný i preventivní charakter. Zákon o přestupcích stanoví pět druhů sankcí, jež lze uložit za spáchaný přestupek - napomenutí, pokuta, zákaz činnosti, propadnutí věci a zákaz pobytu. Napomenutí je nejmírnější sankcí a nelze ji uložit spolu s pokutou. Ostatní sankce lze uložit samostatně nebo s jinou sankcí. Ukládání sankcí za přestupek a rozhodování o jejich výši se děje ve sféře volného správního uvážení v mezích zákona. Při určení druhu sankce a její výměry správní orgán musí přihlédnout k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům, k okolnostem, za nichž byl spáchán, k míře zavinění, k pohnutkám a k osobě pachatele, zda a jakým způsobem byl pro týž skutek postižen v disciplinárním řízení. V případě, že správní orgán ve společném řízení projedná více přestupků téhož pachatele, uloží úhrnnou sankci podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji postižitelný (tzv. princip absorpce). Vedle sankce lze za přestupek jeho pachateli uložit i ochranné opatření. Účelem ochranných opatření je preventivní působení na pachatele přestupku s cílem zamezit nebo zabránit mu v pokračování porušování zájmů společnosti. Uložení ochranných opatření je možností správního orgánu, nikoliv jeho povinností. Podle zákona o přestupcích ochrannými opatřeními jsou omezující opatření a zabrání věci. Všeobecná vnitřní správa

Stránka 52

Omezující opatření spočívá v zákazu navštěvovat určená veřejně přístupná místa nebo místa, kde se konají veřejné sportovní, kulturní nebo jiné společenské akce. Zákon o přestupcích pak taxativně stanoví za jaký přestupek a na jak dlouhou dobu lze pachateli omezující opatření uložit. Omezující opatření lze uložit pachateli přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, proti pořádku ve státní správě a proti pořádku v územní samosprávě, proti veřejnému pořádku, proti občanskému soužití, nebo proti majetku, a to nejdéle na dobu jednoho roku. Omezující opatření lze uložit pouze se sankcí. O zabrání věci lze rozhodnout za současného splnění tří zákonných podmínek, a to, jestliže nebyla uložena sankce propadnutí věci, jedná se o věc, která byla ke spáchání přestupku užita nebo určena, anebo byla přestupkem získána nebo byla nabyta za věc přestupkem získanou, a vyžaduje-li to bezpečnost osob nebo majetku anebo jiný obecný zájem. Zákon o přestupcích stanoví, že o zabrání věci je správní orgán oprávněn rozhodnout, jestliže věc náleží pachateli, kterého nelze za přestupek stíhat, nebo nenáleží pachateli přestupku nebo mu nenáleží zcela. Smyslem institutu zabrání věci je nejen zamezení možnosti dalšího páchání přestupku s konkrétní věcí, která byla ke spáchání přestupku užita nebo určena, ale také odejmutí prospěchu ze spáchaného přestupku. O zabrání věci nelze rozhodnout, jestliže od jednání majícího znaky přestupku uplynuly dva roky. Zabrání věci nelze rovněž uložit, je-li hodnota věci v nápadném nepoměru k povaze přestupku. Vlastníkem zabrané věci se stává stát.

II. KDO MŮŽE SPÁCHAT PŘESTUPEK 1. Věk Za přestupek není odpovědný, kdo v době jeho spáchání nedovršil patnáctý rok svého věku (ustanovení § 5 odst. 1 PřesZ). Jednání, které je přestupkem, musí mít svého nositele – subjekt, který jedná. Obecným znakem přestupku je proto rovněž odpovědná osoba – pachatel. Tou je pouze fyzická osoba, která má deliktní způsobilost. Deliktní způsobilost fyzické osoby (a tedy způsobilost být pachatelem deliktu) je obecně vázána na dosažení rozumové a volní vyspělosti. Ta je dána věkem fyzické osoby a její schopností, z hlediska duševního stavu, rozpoznat protiprávnost svého jednání a své jednání ovládat (příčetnost). Základními podmínkami odpovědnosti fyzické osoby za přestupek tudíž jsou - dosažení zákonem stanoveného věku - příčetnost Shrnuto: Obecně - naplnění všech znaků skutkové podstaty přestupku. Všeobecná vnitřní správa

Stránka 53

Co se týče odpovědnosti fyzických osob - dosažení věku 15 let (den následující po 15. narozeninách…) 2. Příčetnost Za přestupek není odpovědný, kdo pro duševní poruchu v době jeho spáchání nemohl rozpoznat, že jde o porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem, nebo nemohl své jednání ovládat. Odpovědnosti se však nezbavuje ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl, byť i z nedbalosti, požitím alkoholu nebo užitím jiné návykové látky (ustanovení § 5 odst. 2 PřesZ). Příčetností se rozumí způsobilost (schopnost) být z hlediska duševního stavu osobou odpovědnou za přestupek. Tedy být schopen rozpoznat škodlivost svého jednání. Jde tedy o stav, kdy duševní porucha fyzické osoby způsobuje nedostatek její rozumové (intelektuální) schopnosti nebo schopnosti ovládací (volní). Duševní porucha musí existovat v době spáchání přestupku a mezi duševní poruchou a nedostatkem rozumové nebo ovládací schopnosti musí být příčinný vztah v tom smyslu, že nedostatek některé z těchto schopností byl způsoben právě duševní poruchou. Nepříčetnost však může být vyvolána požitím alkoholu nebo užitím jiné návykové látky. V takovém případě pachatel není zbaven odpovědnosti. Je odpovědný za přestupek, který v tomto stavu spáchal, pod podmínkou, že si jej i sám zavinil, byť i z nedbalosti. Nepříčetnost je otázkou právní. Její posouzení proto náleží správnímu orgánu, který vede o přestupku řízení. Zbavení svéprávnosti (tzv. způsobilosti k právním úkonům) soudem není pro posouzení otázky nepříčetnosti samo o sobě rozhodující. Shrnuto: Není odpovědný, kdo pro dušení poruchu v době spáchání nemohl rozpoznat porušení/ohrožení společensky chráněného zájmu, nebo nebyl schopen ovládat své jednání; odpovídá ten, kdo se, byť i z nedbalosti do stavu nepříčetnosti sám uvedl – drogy, alkohol. 3. Okolnosti vylučující odpovědnost za přestupek Přestupkem není jednání (ustanovení § 2 odst. 2 PřesZ), jímž někdo odvrací a) přiměřeným způsobem přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem (nutná obrana) nebo b) nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněného zákonem, jestliže tímto jednání nebyl způsoben zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil, a toto nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak (krajní nouze), Tzn. Jednání, které sice má znaky přestupku, ale není protiprávní a tudíž je dovolené, přestupkem není. Okolnosti, které takovou situaci způsobují, se označují jako okolnosti vylučující protiprávnost. Všeobecná vnitřní správa

Stránka 54

Nutná obrna - k nutné obraně je oprávněn každý, nejen ten, kdo je útokem sám ohrožen, tedy i osoba odlišná od napadeného. K tomu, aby se jednalo o nutnou obranu, musí útok přímo hrozit nebo trvat, útok nemůže být pouze připravován. Dále lze odvracet jen útok, který trvá, nikoli ten, který byl již dokončen. Přiměřenost se posuzuje z hlediska intenzity útoku a obrany, a z hlediska újmy hrozící z útoku a újmy způsobené v obraně, a to se zřetelem ke všem okolnostem případu a k tomu, jak se vzhledem k těmto okolnostem jevil útok osobě, která se bránila. Protože jednání v nutné obraně je dovolené, není vůči němu proto nutná obrna přípustná (např. pachatel krádeže se nemůže hájit tím, že vlastníka věci, který mu bránil věc odcizit, poškodil na zdraví v nutné obraně). Obrana není také přípustná proti plnění zákonem stanovených povinností (např. bránit toho, kdo vzbuzuje veřejné pohoršení, proti služebnímu zákroku policisty). Shrnuto: Nutná obrana: 

musí se jednat o útok faktický, ne fiktivní



útok musí být veden na zájem chráněný zákonem



útok musí přímo hrozit nebo trvat



útok musí být odvracen přiměřeným způsobem



odvrací (i ve prospěch jiného)



následek = škoda způsobená jednáním v nutné obraně může být i vyšší než hrozila, ale musí být přiměřená

Krajní nouze - také v krajní nouzi může jednat každý, nejen ten, jehož se nebezpečí týká. Při krajní nouzi jde tedy o stav, kdy je zde nebezpečí pro dva zákonem chráněné zájmy, přičemž jeden z těchto zájmů je možné chránit jen tím, že se poruší nebo ohrozí zájem druhý (např. v zájmu záchrany života řidič motorového vozidla překročí dovolenou rychlost). To je ale možné jen za splnění těchto zákonných podmínek: - nebezpečí pro zájem chráněný zákonem musí být skutečné, reálné a musí hrozit přímo, bezprostředně; přitom je nerozhodné, jaký je jeho zdroj a čím bylo vyvoláno (živelnou pohromou, zvířetem, jednáním člověka), - způsobený následek (škoda způsobená jednáním v krajní nouzi) nesmí být zřejmě stejně závažný než ten, který hrozil; měl by proto být méně závažný; jde vlastně o to vybrat ze dvou zel to menší, - nebezpečí nebylo možné v dané situaci odvrátit jinak; v této podmínce je vyjádřen požadavek odvrátit nebezpečí pokud možno bez porušení zákonem chráněného zájmu; přitom je třeba brát v úvahu jen ty možnosti jednajícího, které mohl reálně využít a jimiž bylo možné hrozící nebezpečí odvrátit včas a v dané konkrétní situaci, to je za daných objektivních a subjektivních okolností, nikoli vůbec.


Stránka 55

Shrnuto: Krajní nouze: 

musí se jednat o odvracení nebezpečí



nebezpečí je směřováno proti zájmu chráněného zákonem



nebezpečí musí přímo hrozit



ke krajní nouzi je oprávněn kdokoliv, tedy i ten, jehož zájmy v konkrétním případě ohroženy nejsou



odvrací (i ve prospěch jiného)



při odvracení nebezpečí nesmí být způsoben zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil;



škoda způsobená jednáním v krajní nouzi může být jen menší a za podmínky, že nebezpečí nešlo odvrátit jinak.


Zákon č. 200/1990 Sb., zákon o přestupcích



Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád

Doporučená studijní literatura: 

Zákon o přestupcích a přestupkové řízení, komentář, Jemelka/Vetešník, vydání 2, C. H. Beck, 2013



Správní právo Obecná část, Dušan Hendrych a kol., 6. vydání, C.H.Beck, 2006

Užitečné webové stránky: http://www.mvcr.cz/


Stránka 56

VIDIMACE A LEGALIZACE

Doporučená osnova otázky: 1. 2. 3. 4. 5.

Pojem vidimace a legalizace Provedení a vyznačení vidimace a legalizace Kdy se neprovede vidimace a legalizace Správní poplatky za provedení vidimace a legalizace Kdo může provádět vidimace a legalizaci

1. Pojem vidimace a legalizace Vidimace - vidimací se ověřuje, že opis nebo kopie (dále jen „vidimovaná listina“) se doslova shoduje s předloženou listinou Legalizace - legalizací se ověřuje, že žadatel listinu před ověřující osobou vlastnoručně podepsal nebo podpis na listině uznal za vlastní

2. Provedení a vyznačení vidimace a legalizace Vidimace a legalizace se provádí na žádost. Před provedením legalizace podpisu musí žadatel ověřující osobě předložit platný doklad totožnosti. Evidence vidimací a legalizací se vede ve svázané ověřovací knize. Vzor tiskopisu ověřovací knihy je stanoven ve vyhlášce č. 36/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Vidimací ani legalizací se nepotvrzuje správnost ani pravdivost údajů uvedených na listině, která je vidimována nebo na které je legalizován podpis, ani jejich soulad s právními předpisy. Úřad za obsah listiny neodpovídá. Vidimace se na vidimované listině nebo na listu pevně s ní spojeném vyznačí ověřovací doložkou a otiskem úředního razítka. Po provedení vidimace se vidimovaná listina označí tak, aby text na ní nemohl být po provedené vidimaci doplňován. Způsob označení vidimované listiny stanoví vyhláška č. 36/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Všeobecná vnitřní správa

Stránka 57

Legalizace se na listině nebo na listu pevně s ní spojeném vyznačí ověřovací doložkou a otiskem úředního razítka. Je-li legalizován podpis žadatele na listině, která je nedílnou součástí souboru listin, jednotlivé listy se pevně spojí do svazku, požádá-li o to žadatel, jehož podpis je legalizován, způsob spojení listin stanoví vyhláška č. 36/2006., ve znění pozdějších předpisů. Vzory ověřovacích doložek jsou uvedeny v příloze č. 2 až 4 vyhlášky č. 36/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

3. Kdy se neprovede vidimace a legalizace Vidimace se neprovede: 

je-li předložená listina, z níž je vidimovaná listina pořízena, listinou, jejíž jedinečnost nelze vidimovanou listinou nahradit, zejména občanský průkaz, cestovní doklad, zbrojní průkaz, řidičský průkaz, vojenská knížka, služební průkaz, průkaz o povolení k pobytu cizince, rybářský lístek, lovecký lístek nebo jiný průkaz, vkladní knížka, šek, směnka nebo jiný cenný papír, los, sázenka, protest směnky, geometrický plán, rys nebo technická kresba,



je-li předložená listina, z níž je vidimovaná listina pořízena, psána v jiném než českém nebo slovenském jazyce a neovládá-li ověřující osoba jazyk, v němž je listina psána a není-li současně předložena v úředně ověřeném překladu do jazyka českého; to neplatí, byla-li kopie listiny pořízena ověřující osobou na kopírovacím zařízení, a to na náklady žadatele,



je-li předložená listina, z níž je vidimovaná listina pořízena, opatřena viditelným zajišťovacím prvkem, jenž je součástí obsahu právního významu této listiny, například hologramem; to neplatí, je-li kopie listiny pořízena ověřující osobou na kopírovacím zařízení, a to na náklady žadatele,



je-li předložená listina již ověřenou vidimovanou listinou, v jejíž ověřovací doložce je uveden údaj o tom, že listina, z níž byla vidimovaná listina pořízena, obsahovala viditelný zajišťovací prvek, jenž je součástí obsahu právního významu této listiny,



je-li předložená listina, z níž je vidimovaná listina pořízena, opatřena plastickým textem nebo otiskem plastického razítka,



jsou-li v předložené listině, z níž je vidimovaná listina pořízena, změny, doplňky, vsuvky nebo škrty, které by mohly zeslabit její věrohodnost,



jestliže se vidimovaná listina doslovně neshoduje s předloženou listinou, z níž byla pořízena,



není-li z předložené listiny, z níž je vidimovaná listina pořízena, patrné, zda se jedná: o prvopis, již ověřenou vidimovanou listinu, listinu, která je výstupem z autorizované konverze dokumentů, opis anebo kopii pořízenou ze spisu, nebo stejnopis písemného


Stránka 58

vyhotovení rozhodnutí anebo výroku rozhodnutí vydaného podle zvláštního právního předpisu. Legalizace se neprovede: 

je-li legalizován podpis na listině, která je psána v jiném než českém nebo slovenském jazyce a není-li současně předložena v úředně ověřeném překladu do jazyka českého,



jde-li o legalizaci podpisu ověřující osoby, která legalizaci provádí,



je-li podpis vyhotoven jinými písmeny než písmeny latinské abecedy,



jde-li o legalizaci podpisu na listině, která neobsahuje žádný text,



nebyl-li předložen platný doklad totožnosti.

4. Správní poplatky za provedení vidimace a legalizace Za provedení vidimace se vybere správní poplatek 30,- Kč, za každou i započatou stránku (položka č. 4 písm. a) Sazebníku správních poplatků uvedeného v příloze zákona č. 634/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Za provedení legalizace se vybere správní poplatek 30,- Kč, za každý podpis (položka č. 5 písm. a) Sazebníku správních poplatků uvedeného v příloze zákona č. 634/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V zákoně č. 634/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jsou uvedeny možnosti osvobození od správního poplatku, u položky č. 4 a položky č. 5 v Sazebníku správních poplatků uvedeného v příloze tohoto zákona jsou pak uvedeny ještě další možnosti osvobození od správního poplatku.

5. Kdo může provádět vidimaci a legalizaci Dle zákona č. 21/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mohou provádět vidimaci a legalizaci: 

krajské úřady,



obecní úřady obcí s rozšířenou působností,



obecní úřady (úřady městských částí, úřady městských obvodů) – seznam všech obecních úřadů, které mohou provádět vidimaci a legalizaci, je stanoven v příloze č. 1 vyhlášky č. 36/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů



újezdní úřady,



držitel poštovní licence (Česká pošta),



Hospodářská komora České republiky.


Stránka 59

Dle tohoto zákona mohou provádět dále vidimaci a legalizaci starosta a místostarosta obecního úřadu. Dle zákona č. 358/1992 Sb. mohou provádět vidimaci a legalizaci notáři a dle vyhlášky č. 272/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, velitel lodi plující pod vlajkou České republiky.


zákon č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování), ve znění pozdějších předpisů



vyhláška č. 36/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu, ve znění pozdějších předpisů



zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů


zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů



zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů



vyhláška č. 272/2000 Sb., o ověřování pravosti podpisu nebo shody opisu nebo kopie s listinou velitelem lodě


http://svs.institutpraha.cz/ – Slovník nejčastěji používaných pojmů ve veřejné správě



http://www.mvcr.cz/clanek/obcan-na-urade-82997.aspx?q=Y2hudW09MTQ%3d


Stránka 60

AGENDA SDRUŽOVÁNÍ V POLITICKÝCH STRANÁCH A V POLITICKÝCH HNUTÍCH


Vymezení pojmu a cíle činnosti politických stran a politických hnutí Jaké politické strany a politická hnutí nemohou vznikat a vyvíjet činnost Vazba na základní registry Pozastavení činnosti a rozpuštění politických stran a politických hnutí

1. Vymezení pojmu a cíle činnosti politických stran a politických hnutí Dle zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 424/1991 Sb.“), jsou politické strany a politická hnutí (dále též „strana a hnutí“) právnickými osobami, které vznikají registrací Ministerstvem vnitra. Citovaný zákon neobsahuje definici strany a hnutí. Pojmové znaky strany a hnutí lze však dovodit z Ústavy ČR, Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jakož i z jednotlivých ustanovení zákona č. 424/1991 Sb. Podle čl. 5 Ústavy ČR je politický systém České republiky založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů. Podle čl. 20 odst. 2 Listiny mají občané zaručené právo sdružovat se ve stranách a hnutích včetně jejich zakládání. Ustanovení § 1 zákona č. 424/1991 Sb., v návaznosti na čl. 20 odst. 2 Listiny, pak charakterizuje stranu a hnutí jednak tím, že jsou sdružením fyzických osob (tj. občanů České republiky starších 18 let), a jednak posláním strany a hnutí, čímž je výkon politického sdružovacího práva, který slouží občanům k jejich účasti na politickém životě společnosti, zejména pak na vytváření zákonodárných sborů a orgánů vyšších územních samosprávných celků a orgánů místní samosprávy. K tomuto cíli uskutečňují odpovídající aktivity, jejichž hranice jsou právně vymezeny v § 4 zákona č. 424/1991 Sb. Cíle strany a hnutí jsou povinnou náležitostí jejich stanov.


Stránka 61

2. Jaké politické strany a politická hnutí nemohou vznikat a vyvíjet činnost Podle § 4 zákona č. 424/1991 Sb. nemohou vznikat a vyvíjet činnost strany a hnutí: a) které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů státu, b) které nemají demokratické stanovy nebo nemají demokraticky ustanovené orgány, c) které směřují k uchopení a držení moci zamezujícímu druhým stranám a hnutím ucházet se ústavními prostředky o moc nebo které směřují k potlačení rovnoprávnosti občanů, d) jejichž program nebo činnost ohrožují mravnost, veřejný pořádek nebo práva a svobodu občanů.

3. Vazba na základní registry Zákonem č.111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů, byly zřízeny 4 základní registry, a to: 1. základní registr obyvatel (tzv. „registr obyvatel“) 2. základní registr právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci (tzv. „registr osob“) 3. základní registr územní identifikace, adres a nemovitostí (tzv. „registr územní identifikace“) a 4. základní registr agend orgánů veřejné moci a některých práv a povinností (tzv. „registr práv a povinností“). Na základě výše citovaného zákona je Ministerstvo vnitra editorem, který zapisuje prostřednictvím agendového informačního systému referenční údaje týkající se strany a hnutí do registru osob a provádí změny zapsaných údajů. Jako editor je tak odpovědné za to, že jím zapsané referenční údaje, tzn. název strany a hnutí, jejich sídlo, datum vzniku, údaje o statutárním orgánu a datum zániku strany a hnutí, jsou v souladu s údaji uvedenými v dokumentech, na jejichž základě jsou údaje do registru osob zapsány.


Stránka 62

4. Pozastavení činnosti a rozpuštění politických stran a politických hnutí Činnost strany a hnutí může být pozastavena nebo mohou být rozpuštěny toliko rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, a to z důvodů taxativně stanovených v § 13 odst. 6 a § 14 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb. Důvodem k pozastavení činnosti strany a hnutí je: 

porušení základních principů sdružování se ve stranách a hnutích vyjádřených v § 1 až 3 zákona (např. umožnění členství ve straně a hnutí občanům mladším 18 let či nucení ke členství ve straně a hnutí),



vyvíjení nedovolené činnosti specifikované v § 4 zákona (viz bod 2 osnovy),



porušení zásady oddělení strany a hnutí od státu, nerespektování zákazu jejich ozbrojení a zřizování ozbrojených složek, jakož i zákazu zakládání a organizování činnosti stran a hnutí na pracovištích (§ 5 zákona),



neustavení statutárního orgánu v zákonné lhůtě 6 měsíců od vzniku strany a hnutí (§ 6 odst. 5 zákona),



porušení zákonných ustanovení týkajících se hospodaření strany a hnutí (§ 17 až 19 zákona), upravujících mimo jiné povinnost strany a hnutí předložit Poslanecké sněmovně k informaci každoroční výroční finanční zprávu v termínu do 1. 4.,



vyvíjení činnosti v rozporu se stanovami strany a hnutí.

Při pozastavení činnosti může strana a hnutí činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku. Návrh na pozastavení činnosti nebo rozpuštění strany a hnutí podává vláda ČR a neučiní-li tak do 30 dnů od doručení podnětu, může návrh podat prezident republiky. Dojde-li rozhodnutím Nejvyššího správního soudu k pozastavení činnosti strany a hnutí, mají stanovenou jednoroční lhůtu k tomu, aby odstranily stav, který byl důvodem pro pozastavení jejich činnosti. Jestliže i po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí soudu o pozastavení činnosti strany nebo hnutí trvají skutečnosti, pro které byla jejich činnost pozastavena, mohou být strana nebo hnutí zrušeny rozhodnutím soudu o jejich rozpuštění. O znovuobnovení činnosti rozhoduje na základě žaloby strany a hnutí Nejvyšší správní soud, s výjimkou znovuobnovení činnosti pozastavené z důvodů neustavení statutárního orgánu nebo nepředložení výroční finanční zprávy, kdy se činnost strany a hnutí považuje za řádně obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem (tzn. Ministerstvem vnitra v případě neustavení statutárního orgánu strany a hnutí a Poslaneckou sněmovnou Všeobecná vnitřní správa

Stránka 63

v případě nepředložení výroční finanční zprávy). Vzhledem k tomu, že strana a hnutí mohou při pozastavení činnosti činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu, nemohou se zúčastnit voleb konaných v době omezení jejich činnosti. Pozastavit činnost strany a hnutí nebo je rozpustit nelze však v době ode dne vyhlášení prezidentem republiky celostátních voleb všech typů až do desátého dne po posledním dni těchto voleb (tzv. ochranná lhůta). Toto pravidlo neplatí, jestliže je činnost strany a hnutí v rozporu s § 4 (viz výše bod 2.).


Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v platném znění






Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů


Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů


Ústavní právo České republiky, I. díl, Jan Filip, Masarykova univerzita v Brně, 1997


www.mvcr.cz (Služby pro veřejnost – Rady a služby – Občanské aktivity – bod 6. Registrace politických stran a politických hnutí)


Stránka 64

AGENDA VEŘEJNÝCH SBÍREK

Doporučená osnova otázky: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Definice veřejné sbírky Kdo je oprávněn konat veřejnou sbírku Který orgán vydává osvědčení o veřejné sbírce Osvědčení o konání veřejné sbírky Jakými formami se provádí veřejné sbírky Kontrola nad vykonáváním veřejných sbírek porušení povinnosti plynoucích ze zákona o veřejných sbírkách

1. Definice veřejné sbírky Veřejnou sbírkou je získávání a shromažďování dobrovolných peněžitých příspěvků od předem neurčeného okruhu přispěvatelů pro předem stanovený veřejně prospěšný účel, zejména humanitární nebo charitativní, rozvoj vzdělání, tělovýchovy nebo sportu, nebo ochrana kulturních památek, tradic nebo životního prostředí, jedná se o demonstrativní výčet zaměření veřejné sbírky, kdy jedna veřejná sbírka může kombinovat ve svém účelu několik těchto oblastí. Sbírku není možné pořádat k účelu, který je v rozporu s bezpečností státu, ochranou veřejného pořádku, ochranou majetku nebo ochranou práv a svobod druhých. Za veřejnou sbírku pak nejde v případech, shromažďování finančních prostředků, které konají politické strany nebo politická hnutí, spolky, společnosti, svazy, hnutí, jakož i odborové organizace mezi svými členy za účelem dosažení prostředků k plnění svých úkolů a v případech shromažďování finančních prostředků církvemi a náboženskými společnostmi, k církevním a náboženským účelům, pokud se koná v kostelech, modlitebnách a jiných místech určených k provádění náboženských úkonů, bohoslužeb a obřadů. Veřejnou sbírkou také není shromažďování předmětů či ji jiných věcí materiálních povahy, ačkoliv jsou určeny pro předem stanovený veřejně prospěšný účel.


Stránka 65

2. Kdo je oprávněn konat veřejnou sbírku Veřejnou sbírku je oprávněna konat za podmínek stanovených zákonem o veřejných sbírkách pouze obec, kraj, městská část hlavního města Prahy nebo jiná právnická osoba. Právnická osoba může konat sbírku v případě, že má na území České republiky sídlo, nebo, jde-li o právnickou osobu, jejíž sídlo je na území jiného členského státu Evropské unie, jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace, má-li na území České republiky umístěnou organizační složku. Nadto je třeba doplnit, že žádný zákon nezakazuje fyzické osobě přijímat finanční dary za jakýmkoliv účelem, avšak v takovém případě se nejedná o veřejnou sbírku podle zákona o veřejných sbírkách, ale o soukromoprávní ujednání, které není nijak kontrolovatelné ze strany orgánů veřejné správy, a na rozdíl od příspěvku do veřejné sbírky je třeba každý dar přiznat v daňovém přiznání z příjmů.

3. Který orgán vydává osvědčení o veřejné sbírce Krajský úřad příslušný podle sídla právnické osoby, v hlavním městě Praze Magistrát hlavního města Prahy, v případě konání veřejné sbírky krajem Ministerstvo vnitra.

4. Osvědčení veřejné sbírky a rozhodnutí Místně příslušný krajský úřad posoudí oznámení o konání veřejné sbírky. Pokud oznámení splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem a nejsou-li shledány důvody pro to, že sbírku nelze konat, osvědčí právnické osobě datum přijetí jejího oznámení. Na základě tohoto osvědčení je možno začít propagovat a konat veřejnou sbírku. Osvědčení se vydává do 30 dnů ode dne splnění náležitostí oznámení. V případě důvodů hodných zvláštního zřetele (například zmírnění následků ozbrojeného konfliktu, živelní pohromy nebo ekologické nebo průmyslové havárie) lze navrhnout zahájení sbírky i ve lhůtě kratší než 30 dnů od přijetí oznámení, v takovém případě krajský úřad tyto důvody přezkoumá a osvědčením právnické osobě potvrdí datum přijetí jejího oznámení a stanoví den zahájení sbírky s přihlédnutím ke lhůtě navržené právnickou osobou V případě, kdy příslušný krajský úřad zjistí, že účel oznámené sbírky je v rozporu se zákonem o veřejných sbírkách nebo že právnická osoba, která konání sbírky oznámila, nesplnila jiné podmínky stanovené tímto zákonem, rozhodne rozhodnutím ve správním řízení, že sbírku nelze konat. Proti tomuto rozhodnutí se oznamovatel může odvolat.


Stránka 66

5. Jakými formami se provádí veřejné sbírky Sbírky se konají jedním nebo více z těchto způsobů: 

shromažďováním příspěvků na předem vyhlášeném zvláštním bankovním účtu zřízeném pro tento účel u banky, a to po dobu uvedenou v oznámení o konání sbírky;



sběracími listinami;



pokladničkami, které zapečetí obecní úřad, v jehož územním obvodu budou pokladničky rozmístěny, „putovní pokladničky“, které mohou být použity ve správních obvodech více obecních úřadů, pečetí obecní úřad, v jehož správním obvodu má právnická osoba konající sbírku sídlo. Pokladničku je třeba zabezpečit proti ukradení a možnému otevření. Otevření pokladničky se pak provádí na obecním úřadě, který pokladničku zapečetil za přítomnosti alespoň 1 zaměstnanec obce zařazeného do obecního úřadu;



prodejem předmětů, jestliže je příspěvek zahrnut v jejich ceně, kdy příspěvek do veřejné sbírky musí být dopředu stanoven a nemusí to být celá cena předmětu, je-li to možné nebo účelné vyznačí se na předmětech zřetelně výše tohoto příspěvku;



prodejem vstupenek na veřejná kulturní nebo sportovní vystoupení anebo jiné všeobecně přístupné akce pořádané za účelem získání příspěvku, jestliže je příspěvek zahrnut v ceně vstupenek;



dárcovskými textovými zprávami prostřednictvím telekomunikačního koncového zařízení;



složením hotovosti do pokladny zřízené právnickou osobou;



jiným způsobem na žádost právnické osoby, o tomto jiném způsobu rozhoduje rozhodnutím příslušný krajský úřad, který posoudí navrhovaný jiný způsob z hlediska transparentnosti získávání příspěvků do sbírky a zabezpečení jejich využití a z hlediska souladu s jinými právními předpisy a veřejným pořádkem

6. Kontrola nad vykonáváním veřejných sbírek Příslušný krajský úřad, který veřejnou sbírku osvědčil, provádí kontrolu veřejné sbírky kdykoliv. Každá právnická osoba předloží ke kontrole vyúčtování veřejné sbírky po skončení jejího konání, kdy správní orgán kontroluje využití příspěvků na účel veřejné sbírky. Průběžně se kontrolují sbírky, které jsou konány podobu delší než jeden rok, kdy je povinností právnické osoby předkládat průběžné vyúčtování jednou za rok, k předem stanovenému termínu.


Stránka 67

7. Porušení povinností plynoucí ze zákona o veřejných sbírkách Konání veřejné sbírky bez oznámení příslušnému správnímu orgánu může být ve správním řízení sankcionováno jako správní delikt pokutou až do 500.000 Kč. Porušení všech povinností stanovených zákonem o veřejných sbírkách je trestáno jako správní delikt nebo přestupek, za který mohou být ukládány pokuty až do výše 500.000 Kč. Porušení povinností stanovených zákonem o veřejných sbírkách, nebo neplnění podmínek stanovených v oznámení o konání veřejné sbírky, může také vést k rozhodnutí o dočasném zastavení konání sbírky; nezjedná-li právnická osoba ve lhůtě stanovené rozhodnutím příslušného krajského úřadu nápravu, příslušný krajský úřad dodatečně rozhodne, že sbírku nelze konat.

Základní právní předpisy:

 Zákon č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů


http://www.mvcr.cz/


Stránka 68

STÁTNÍ SYMBOLY ČESKÉ REPUBLIKY

Doporučená osnova otázky: 1. Základní právní úprava státních symbolů ČR 2. Základní pravidla užívání státní vlajky ČR 3. Základní pravidla užívání „úředního razítka“

1. Základní právní úprava státních symbolů ČR a) Čl. 14 Ústavy ČR (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) Toto ustanovení vyjmenovává státní symboly ČR a zároveň stanoví, že podmínky jejich užití stanoví zákon. To znamená, že užívání státních symbolů ČR má být regulováno právním předpisem na úrovni zákona. V podzákonných předpisech lze užívání státních symbolů upravovat jedině v případě, že jde v podstatě o bližší „technickou“ specifikaci jejich užití, přičemž základní pravidla užití státních symbolů ČR v určitých situacích stanoví zákon. b) zákon č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, ve znění zákona č. 154/1998 Sb. (dále jen „zákon o státních symbolech“) Zákon o státních symbolech přesně vymezuje jednotlivé státní symboly ČR. V přílohách k tomuto zákonu jsou symboly vyobrazeny; v případě státní hymny je uveden notový záznam s textem. Státní symboly ČR jsou: a) velký státní znak b) malý státní znak c) státní barvy d) státní vlajka e) vlajka prezidenta republiky (tzv. prezidentská standarda) f) státní pečeť g) státní hymna


Stránka 69

K písmenům a) a b) Podle platné právní úpravy má Česká republiky 2 státní znaky, a to velký a malý. Velký státní znak tvoří čtvrcený štít, v jehož prvním a čtvrtém červeném poli je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve druhém modrém poli je stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve třetím zlatém poli je černá orlice se stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými trojlístky a uprostřed s křížkem, se zlatou korunou a červenou zbrojí. Poznámka: Pro účely zkoušky není nutno znát přesný popis velkého státního znaku – postačí následující vymezení: Velký státní znak tvoří čtvrcený štít, v jehož prvním a čtvrtém červeném poli je tzv. český lev, ve druhém poli je tzv. moravská orlice (stříbrno-červeně šachovaná) a ve třetím poli tzv. slezská orlice (černá). Vyobrazení velkého státního znaku:

Malý státní znak tvoří červený štít, v němž je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Poznámka: Zbrojí se z heraldického hlediska rozumí drápy a zobák.


Stránka 70

Vyobrazení malého státního znaku:

K písmenu c) Státní barvy jsou bílá, červená, modrá v uvedeném pořadí. K písmenu d) Státní vlajka se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky vlajky k její délce je 2:3. Vyobrazení státní vlajky

K písmenu e) Vlajka prezidenta republiky (neboli standarda prezidenta ČR nebo prezidentská standarda) je bílá, s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole je velký státní znak. Pod ním je bílý (stříbrný) nápis PRAVDA VÍTĚZÍ na červené stuze podložené žlutými (zlatými) lipovými ratolestmi.


Stránka 71

Vyobrazení vlajky prezidenta republiky

Poznámka: Pro účely zkoušky není nutno znát popis vlajky prezidenta republiky. K písmenu f) Státní pečeť tvoří velký státní znak podložený lipovými ratolestmi po stranách, kolem něhož je opis "ČESKÁ REPUBLIKA". Pečetidlo státní pečeti uchovává prezident republiky. Vyobrazení státní pečeti

Poznámka: Pro účely zkoušky není nutno znát popis státní pečeti.


Stránka 72

K písmenu g) Státní hymnu tvoří první sloka písně Františka Škroupa a Josefa Kajetána Tyla "Kde domov můj". c) zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o užívání státních symbolů“) Zákon o užívání státních symbolů vymezuje základní pravidla pro užívání státních symbolů ČR. Pokud jde o užívání státních barev, nalezneme v tomto zákoně pouze obecné pravidlo týkající se všech státních znaků ČR, a to, že je lze užívat jen vhodně a důstojně (§ 1 odst. 2 zákona o užívání státních symbolů). Nic podrobnějšího tento ani jiný zákon ve vztahu ke státním barvám nestanoví. V zásadě podle zákona o užívání státních symbolů platí, že státní znaky mohou užívat jen tzv. oprávněné osoby (zjednodušeně řečeno vykonavatelé veřejné/státní moci), a to za podmínek a způsobem stanoveným tímto zákonem. Státní vlajku a státní hymnu mohou užívat i všechny ostatní subjekty, činí-li tak vhodným a důstojným způsobem. Při užívání státní vlajky je přitom nutno respektovat pravidla upravená tímto zákonem (blíže k tomu viz níže v samostatném oddílu). Vlajku prezidenta republiky může užívat toliko prezident republiky, a to jen zákonem stanoveným způsobem. Státní pečeť se užívá zejména k pečetění mezinárodních smluv a na pověřovacích listinách diplomatických zástupců. Poznámka: Užívání státních symbolů ČR upravuje i mnoho dalších právních předpisů na vnitrostátní i mezinárodní úrovni.

2. Základní pravidla užívání státní vlajky ČR Státní vlajka se užívá v některých situacích povinně, jindy dobrovolně. V obou těchto případech je však nutno dodržovat pravidla pro vyvěšování vlajky (umístění, orientace barev atd. – viz níže). Státní vlajku vyvěšují povinně oprávněné osoby uvedené v § 2 odst. 1 pod písmeny a) až s) zákona o užívání státních symbolů (zjednodušeně – jde o většinu vykonavatelů veřejné správy) na budovách, v nichž sídlí, při příležitosti státních svátků a při příležitostech celostátního významu, zejména v den smutku nebo v den státního smutku, vyhlášených vládou. Vlajková výzdoba začíná zpravidla v 16 hodin dne předcházejícího a končí v 8 hodin Všeobecná vnitřní správa

Stránka 73

dne následujícího po dni vymezeném v předchozí větě. Při právě uvedených příležitostech lze namísto státní vlajky použít její napodobeninu s odlišným vzájemným poměrem šířky a délky. Vyvěšení státní vlajky při jiných příležitostech je dobrovolné. Vyvěšují-li se současně se státní vlajkou státní vlajky jiných států, umístí se státní vlajka vždy na nejčestnější místo; to je z čelního pohledu na objekt - vlevo při vyvěšení 2 státních vlajek, - uprostřed při vyvěšení lichého počtu státních vlajek, - v prostřední dvojici vlevo při vyvěšení sudého počtu státních vlajek, - první zleva, případně i poslední v řadě, při vyvěšení většího počtu vlajek než 5. Obdobně se použijí tato pravidla při vyvěšení státní vlajky s jinými vlajkami, tedy např. vlajkami krajů, podnikovými vlajkami/prapory atp. Při užívání státní vlajky musí být dodržena tato pravidla: - při vodorovném umístění směřuje modrý klín vpravo při čelním pohledu na objekt, na němž je vlajka umístěna; bílá barva je vždy nahoře, - při svislém umístění je při čelním pohledu na objekt, na němž je státní vlajka umístěna, bílá barva vždy vlevo a modrý klín směřuje vždy dolů, - státní vlajka se vyvěšuje jen na čelní straně budovy, - státní vlajka se umísťuje vždy v předsednictvu shromáždění, žerď pro státní vlajku se umísťuje vlevo od řečnického pultu při čelním pohledu na tento pult, - státní vlajka nesmí být použita k zahalení pomníku nebo desky, jež mají být odhaleny, - vlajková žerď nesmí být opatřena žádnými ozdobami a kromě státní vlajky na ni nesmí být upevněna žádná jiná vlajka, - státní vlajka se vztyčuje a snímá bez přerušování; při vztyčování a při snímání se státní vlajka nesmí dotýkat země, - při užití státní vlajky na znamení smutku se státní vlajka spustí na půl žerdi, - při smutečních obřadech nesmí být státní vlajka spouštěna spolu s rakví do hrobu nebo žároviště, - na státní vlajce nesmí být žádný text, vyobrazení, obraz, znak nebo odznak, kytice, smuteční závoj a nesmí být svazována do růžice, - státní vlajka nesmí být používána v poškozeném nebo znečištěném stavu. Poznámka: Zkoušena bude toliko znalost „vytučněných“ pravidel. Správní trestání: Porušení pravidel pro vyvěšování české státní vlajky může být buď přestupkem podle § 13 odst. 1 zákona o užívání státních symbolů (je-li spácháno fyzickou Všeobecná vnitřní správa

Stránka 74

osobou bez souvislosti s podnikatelskou činností) nebo správním deliktem podle § 13a odst. 1 písm. c) nebo d) téhož zákona (je-li spácháno fyzickou osobou podnikající nebo právnickou osobou).

3. Základní pravidla užívání „úředního razítka“ Úřední razítko je razítko, na němž je vyznačen malý státní znak, je kulatého tvaru o průměru 20 mm, 25 mm nebo 36 mm; malý státní znak je vyobrazen uvnitř kruhu, na jehož obvodu je označení oprávněné osoby, popřípadě i označení její organizační součásti a sídla (§ 6 odst. 1 zákona o užívání státních symbolů). Otisk úředního razítka je jednobarevný. Barva otisku není platnými právními předpisy stanovena. Úřední razítko mohou používat pouze oprávněné osoby s výjimkou sportovců (viz § 2 odst. 1 zákona o užívání státních symbolů), ovšem i tyto osoby jsou v užití úředního razítka poměrně významně limitovány. Otisk úředního razítka se užívá především na rozhodnutích a jiných listinách osvědčujících důležité skutečnosti, vydávaných oprávněnými osobami při výkonu státní moci, který jim byl svěřen zákonem nebo na základě zákona; případně na jiných listinách/dokumentech, o nichž tak stanoví zákon. Otisk úředního razítka nepatří zejména na obecně závazné vyhlášky obcí, různé samosprávné dokumenty (faktury, korespondence apod.), nepatří ani na běžnou úřední korespondenci typu odpovědi na dotazy apod. Postih: Správní: Neoprávněné užití úředního razítka může být buď přestupkem podle § 13 odst. 1 zákona o užívání státních symbolů (je-li spácháno fyzickou osobou bez souvislosti s podnikatelskou činností) nebo správním deliktem podle § 13a odst. 1 písm. a) téhož zákona (je-li spácháno fyzickou osobou podnikající nebo právnickou osobou). Trestní: Neoprávněná výroba, opatření si nebo přechovávání úředního razítka je trestným činem podle § 349 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.


Stránka 75


čl. 14 Ústavy ČR



zákon č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky



zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů


zákon č. 254/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů


http://www.mvcr.cz/clanek/statni-symboly-ceske-republiky.aspx


PAVLÍČEK, V., HŘEBEJK, J. Ústava a ústavní řád České republiky: komentář. 1. díl. Ústavní systém. Linde. Praha 1998. – komentář k čl. 14 Ústavy



SEDLÁČEK, P. Symboly České republiky. Úřad vlády České republiky, Praha 2007. (http://www.vlada.cz/assets/urad-vlady/udalosti/symboly-katalog_1.pdf)



EXNER, P., FOJTÍK, P. SVOBODA, Z. Vlajky, prapory a jejich používání – základní pravidla pro vyvěšování vlajek na území České republiky. Druhé, aktualizované vydání, LIBEA, s.r.o., Liberec 2013.


http://www.mvcr.cz/clanek/odbory-odbor-vseobecne-spravy.aspx


Stránka 76

CESTOVNÍ DOKLADY

Doporučená osnova otázky: 1. Vydávání cestovních pasů se strojově čitelnými údaji a s nosičem dat s biometrickými údaji (e-pas) a) kdo a kde může podat žádost o vydání e-pasu b) kde a za jak dlouhou dobu lze e-pas vyzvednout c) kdo může e-pas převzít 2. Je povinnost nebo právo mít cestovní pas a jaká je doba platnosti cestovních pasů 3. Jaké jsou druhy cestovních dokladů a příklad právních předpisů, které upravují oblast cestovních dokladů a) cestovní doklady se strojově čitelnými údaji b) cestovní doklady bez strojově čitelných údajů

1. Vydávání cestovních pasů se strojově čitelnými údaji a s nosičem dat s biometrickými údaji (e-pas) Cestovní pas občana České republiky je veřejná listina, která umožňuje občanovi překračovat státní hranice České republiky. Doklad rovněž slouží k prokazování údajů zapsaných v něm, zejména jména a příjmení držitele, jeho rodného čísla, data narození a skutečnosti, že je státním občanem České republiky. Z hlediska prokazování totožnosti pak je významnou součástí uvedeného dokladu i podoba držitele. Územní platnost cestovního pasu je do všech zemí světa. Z důvodu ochrany před paděláním cestovní pas obsahuje řadu ochranných prvků. a) kdo a kde může podat žádost o vydání e-pasu Žádost o vydání e-pasu může podat občan České republiky, který dosáhl věku 15 let s tím, že do zletilosti musí občan připojit písemný souhlas zákonného zástupce s jeho ověřeným podpisem.


Stránka 77

Za občana mladšího 15 let podává žádost jeho zákonný zástupce, v některých případech může podat žádost rovněž pěstoun, osoba, které byl občan mladší 15 let svěřen do péče, nebo ředitel zařízení pro výkon ústavní výchovy. Byl-li občan mladší 15 let na základě soudního rozhodnutí svěřen do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, může podat žádost ředitel tohoto zařízení. V případě, že nežádá zákonný zástupce, ale pěstoun nebo ředitel uvedeného zařízení, je třeba připojit k žádosti souhlas zákonného zástupce s jeho ověřeným podpisem. Z povinnosti připojit souhlas zákonného zástupce existuje výjimka, a to v tom případě, že opatření tohoto souhlasu je spojeno s překážkou těžko překonatelnou. Pokud se jedná o souhlas zákonného zástupce, postačuje souhlas jednoho z rodičů. Držitelem cestovního pasu může být i občan, jehož svéprávnost je omezena na základě rozhodnutí soudu a toto omezení je v takovém rozsahu, že osoba není způsobilá k podání žádosti. V takovém případě podává žádost soudem určený opatrovník. Další případem, kdy osobně nežádá občan starší 15 let je tehdy, podává-li za něj žádost podpůrce na základě smlouvy o nápomoci nebo člen domácnosti, jejichž oprávnění k zastupování občana bylo schváleno soudem. Žádost o vydání e-pasu se podává u obecního úřadu obce s rozšířenou působností a v hlavním městě Praze u úřadu městské části, který je určen Statutem hlavního města, podle místa trvalého pobytu občana. 1)Jestliže občan nemá aktuálně trvalý pobyt na území České republiky, je příslušný pro vydání cestovního pasu obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu měl žadatel místo posledního trvalého pobytu v České republice. 1) Pokud občan neměl trvalý pobyt v České republice nebo takový pobyt nelze zjistit, je příslušný k řízení pro vydání cestovního pasu Magistrát města Brna. 1) V praxi nastávají však i případy, že občan potřebuje podat žádost mimo území České republiky, tedy v zahraničí. V těchto případech se podává žádost o vydání e-pasu u zastupitelského úřadu, s výjimkou konzulárního úřadu vedeného honorárním konzulárním úředníkem. b) kde a za jak dlouhou dobu lze e-pas vyzvednout Vyhotovený e-pas lze převzít u obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle místa trvalého pobytu občana a v zahraničí u zastupitelského úřadu, s výjimkou konzulárního úřadu vedeného honorárním konzulárním úředníkem. 1) Lhůta pro vydání e-pasu je obecně 30 kalendářních dnů od podání žádosti. V případech, že je žádost podána v zahraničí u zastupitelského úřadu, je lhůta pro vydání 120 dnů. 1) Všeobecná vnitřní správa

Stránka 78

c) kdo může e-pas převzít Cestovní pas přebírá občan České republiky starší 15 let vždy osobně u příslušného orgánu, který cestovní pas vydal. 1) Za občana mladšího 15 let zajišťuje převzetí cestovního pasu zákonný zástupce popřípadě osoba, které byl občan mladší 15 let svěřen do péče. Je-li občan mladší 15 let umístěn v zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, kam byl umístěn na základě soudního rozhodnutí, převezme cestovní pas ředitel takového zařízení. Zákon rovněž umožňuje převzetí cestovního pasu u osoby mladší 15 let Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Je-li držitel cestovního pasu omezen na základě rozhodnutí soudu ve své svépravnosti v rozsahu neumožňující převzetí cestovního pasu, převezme cestovní pas soudem určený opatrovník. Cestovní pas může rovněž převzít i podpůrce na základě smlouvy o nápomoci nebo člen domácnosti vybavený soudem schváleným oprávněním k zastupování občana. 1)

2. Je povinnost nebo právo mít cestovní pas a jaká je doba platnosti cestovních pasů Být držitelem cestovního pasu je právo každého občana České republiky, které je zaručeno ústavou (LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD). Svoboda pohybu a pobytu je zaručena. Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území ČR, má právo svobodně je opustit. Není tedy povinností být držitele platného cestovního pasu. Právo být držitelem cestovního pasu může být omezeno pouze na základě zákona, a to v případě, bylo-li občanovi na základě trestněprávních předpisů uloženo omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí a vydání cestovního pasu bylo občanovi odepřeno nebo bylo rozhodnuto o odnětí již vydaného cestovního pasu. E-pas se vydává občanům ve věku do 15 let s dobou platnosti na 5 let, občanům starším 15 let s dobou platnosti na 10 let; dobu jeho platnosti nelze prodloužit. Cestovní pas bez strojově čitelných údajů má dobu platnosti 6 měsíců.1)


Stránka 79

3. Jaké jsou druhy cestovních dokladů a příklad právních předpisů, které upravují oblast cestovních dokladů V České republice je vydáváno hned několik druhů cestovních dokladů, k jejichž vydání jsou příslušné různé úřady a i jejich územní a časová platnost je rozdílná. Jedná se o následující doklady: a) cestovní pas, který je vydáván ve dvou variantách, a to se strojově čitelnými údaji a nosičem dat s biometrickými údaji a bez strojově čitelných údajů a bez nosiče dat s biometrickými údaji 1) b) diplomatický pas, c) služební pas, d) cestovní průkaz, e) náhradní cestovní doklad Evropské unie; f) jiný cestovní doklad na základě mezinárodní smlouvy. Uvedené doklady se v praxi dělí na cestovní doklady se strojově čitelnými údaji a nosičem dat s biometrickými údaji a cestovní doklady bez strojově čitelných údajů a bez nosiče dat s biometrickými údaji. a) cestovní doklady se strojově čitelnými údaji Cestovní doklady obsahující strojově čitelné údaje a nosič dat s biometrickými údaji jsou vydávány v souladu s normami pro bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních dokladech vydávaných členskými státy EU. Ve strojově čitelných údajích jsou především údaje o vydávajícím státu, typu dokladu, jménu a příjmení držitele, číslo dokladu včetně doby platnosti a kontrolní číslice. V nosiči dat s biometrickými údaji je údaj o zobrazení obličeje a o otiscích prstů rukou. Do této kategorie dokladů patří: 

cestovní pas určený pro občany České republiky,



diplomatický pas, který vydává Ministerstvo zahraničních věcí a je určen zejména pro prezidenta republiky, poslance a senátory, členy vlády, soudce Ústavního soudu, předsedy Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, prezidenta


Stránka 80

Nejvyššího kontrolního úřadu a dále diplomatické pracovníky Ministerstva zahraničních věcí, 

služební pas je vydáván v působnosti Ministerstva zahraničních věcí a jeho držiteli mohou být podle zákona zejména nejvyšší státní zástupce, náměstci ministrů a ostatní náměstci představitelů opravňujících být držiteli diplomatického pasu a dalším zaměstnancům při plnění pracovních úkolů v zahraničí.

b) cestovní doklady bez strojově čitelných údajů Do kategorie cestovních dokladů bez strojově čitelných údajů zahrnujeme: 

cestovní průkaz, který je vydáván občanovi České republiky v zahraničí zastupitelským úřadem za splnění podmínky, že nemá k dispozici jiný cestovní doklad (například při ztrátě nebo odcizení cestovního dokladu v zahraničí), uvedený doklad slouží k jednotlivé cestě k návratu do České republiky nebo v případě, že občan je vyhoštěn z území jiného státu; jeho časová platnost je nejvýše 6 měsíců,1)



náhradní cestovní doklad Evropské unie je vydáván v zahraničí zpravidla zastupitelským úřadem jiného členského státu EU,



jiný cestovní doklad na základě mezinárodní smlouvy vydává občanovi obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle místa trvalého pobytu. Do této kategorie lze zahrnou i pro účel prokazování totožnosti v rámci Schengenského prostoru nebo v zemích stanovených mezinárodní smlouvou občanský průkaz.

________________________________________________________________________ 1) Text byl vypracován podle platné právní úpravy ke dni 1. října 2015, přičemž je třeba v této souvislosti upozornit, že probíhá legislativní proces upravující tuto záležitost odchylně.

Základní právní předpisy:  

Zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, v platném znění Nařízení Rady (ES) č. 2252/2004, o normách pro bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech vydávaných členskými státy (přímo aplikovatelný předpis Evropské unie), ve znění Nařízení EP a Rady (ES) č. 444/2009


Stránka 81



 

Vyhláška č. 415/2006 Sb., kterou se stanoví technické podmínky a postup při pořizování a dalším zpracovávání biometrických údajů obsažených v nosiči dat cestovního dokladu, v platném znění Vyhláška č. 400/2011 Sb., kterou se provádí zákon o občanských průkazech a zákon o cestovních dokladech, v platném znění Sdělení MZV č. 96/2015 Sb., o zveřejnění seznamu států, do nichž lze překročit vnější hranici s občanským průkazem


Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění



Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, v platném znění



Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění



Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, platném znění



zákon č. 11/2009 Sb., o základních registrech, v platném znění


http://www.mvcr.cz


Stránka 82

ZÁKLADNÍ REGISTRY

Doporučená osnova otázky: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Základní registry veřejné správy Správa základních registrů Informační systém základních registrů Referenční údaje a editor Jednotlivé registry veřejné správy Přínosy základních registrů veřejné správy Povinnosti vyplývající ze zákona o základních registrech Možnosti přístupu k referenčním údajům

1. Základní registry veřejné správy Základní registry veřejné správy (dále jen „základní registry“) představují jeden ze základních pilířů elektronizace veřejné správy, eGovernmentu. Právním základem vzniku základních registrů je zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech (dále jen "zákon o základních registrech"), který nabyl účinnosti dnem 1. července 2010. Zákon o základních registrech ustanovuje jednotlivé základní registry a jejich správce, vymezuje jejich obsah, způsob zápisu údajů, vedené subjekty, poskytování údajů a s tím spojená práva a povinnosti. Základní registry jsou dosud největším informatickým projektem veřejné správy, který kdy byl v České republice realizován. Podnětem ke vzniku základních registrů bylo usnesení vlády č. 197 ze dne 28. února 2007, kterým vláda přijala „Strategii Efektivní veřejné správy a přátelské veřejné služby“ (Smart Administration) pro období 2007 – 2015. Realizace projektů základních registrů, stejně jako další projekty eGovernmentu (např. projekt CzechPOINT), je financována ze strukturálních fondů Evropské unie.


Stránka 83

2. Správa základních registrů (§ 6) Správa základních registrů je: 

správním úřadem se sídlem v Praze, který je podřízen Ministerstvu vnitra



účetní jednotkou a je součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra



správcem informačního systému základních registrů

V čele Správy základních registrů stojí ředitel, který je jmenován ministrem vnitra. 3. Informační systém základních registrů (§ 2, písm. f)

Obr. 1: Fungování základních registrů (Zdroj: www.szrcr.cz) Informační systém základních registrů (dále je "ISZR") je definován § 2 písm. f) zákona o základních registrech. ISZR je informační systém veřejné správy, jehož prostřednictvím je zajišťováno sdílení dat mezi jednotlivými základními registry navzájem. Jinými slovy, ISZR je definován jako jediné a referenční rozhraní pro přístup k základním registrům (subjekt nevstupuje do základních registrů napřímo, ale skrze ISZR). Prostřednictvím tohoto rozhraní jsou poskytovány eGON služby pouze těm subjektům, které na ně mají v registru práv a povinností oprávnění, a ISZR zaznamenává logy o jejich využívání. 4. Referenční údaje a editor (§ 4) Základní registry obsahují referenční údaje, referenční vazby, identifikátory fyzické osoby (IFO) a další údaje. Referenční údaj je státem garantovaný správný údaj obsažený v základním registru, který orgán veřejné moci (OVM) využívá při své činnosti a to, aniž by ověřoval jeho správnost. Všeobecná vnitřní správa

Stránka 84

Editor je zodpovědný za to, že jím zapsané referenční údaje jsou v souladu s údaji uvedenými v dokumentech, na jejichž základě jsou údaje do příslušného základního registru zapsány. Editor zapíše referenční údaj do základního registru nebo provede jeho změnu bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 3 pracovních dnů ode dne, kdy se o vzniku nebo o změně skutečnosti, kterou referenční údaj popisuje, dozví; editor referenční údaj zapisuje do základního registru prostřednictvím agendového informačního systému (AIS). 5. Jednotlivé registry veřejné správy (§ 3) Základní registry jsou čtyři: 1. základní registr obyvatel (dále jen "registr obyvatel") - ROB 2. základní registr právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci (dále jen "registr osob") - ROS 3. základní registr územní identifikace, adres a nemovitostí (dále jen "registr územní identifikace") - RÚIAN 4. základní registr agend orgánů veřejné moci a některých práv a povinností (dále jen "registr práv a povinností") - RPP REGISTR OBYVATEL (HLAVA II) V registru obyvatel jsou vedeny referenční (ale i další) údaje o občanech a cizincích s povolením pobytu v ČR, jako jsou jméno, příjmení, datum a místo narození a úmrtí, státní občanství. Správcem registru obyvatel je Ministerstvo vnitra. REGISTR OSOB (HLAVA III) V registru osob se vedou referenční (ale i další) údaje o právnických osobách, podnikajících fyzických osobách, orgánech veřejné moci, a i o nekomerčních subjektech (spolky, církve atd.), jako jsou obchodní firma nebo název, datum vzniku, datum zániku, právní forma, záznam o zřízení datové schránky, statutární orgán (referenční vazbou do ROB), právní stav, adresa sídla (referenční vazbou do RÚIAN), datum zahájení a ukončení provozování činnosti v provozovně, adresa místa provozovny (referenční vazbou do RÚIAN), status veřejné prospěšnosti, datum povolení zápisu statusu veřejné prospěšnosti a datum odnětí nebo pozbytí statusu veřejné prospěšnosti. Správcem registru osob je Český statistický úřad.


Stránka 85

REGISTR ÚZEMNÍ IDENTIFIKACE (HLAVA IV) Registr územní identifikace je veřejným seznamem a obsahuje údaje o území státu, území regionu soudržnosti, území vyššího územního samosprávného celku, území kraje, území okresu, správní obvod obce s rozšířenou působností, správní obvod obce s pověřeným obecním úřadem, území obce, území vojenského újezdu, správní obvod v hlavním městě Praze, území městského obvodu v hlavním městě Praze, území městské části v hlavním městě Praze, území městského obvodu a městské části územně členěného statutárního města, katastrální území, území základní sídelní jednotky, stavební objekt, adresní místo a pozemek v podobě parcely a další. Mezi referenční údaje patří identifikační údaje, údaje o vazbách na ostatní územní prvky, údaje o druhu a způsobu využití pozemku a jeho technickoekonomické atributy, údaje o typu a způsobu ochrany nemovitosti a adresy. Správcem registru územní identifikace je Český úřad zeměměřický a katastrální. REGISTR PRÁV A POVINNOSTÍ (HLAVA V) Registr práv a povinností obsahuje údaje o působnosti orgánů veřejné moci, oprávnění přístupu k jednotlivým údajům na základě zákonného zmocnění, dále obsahuje informace o změnách provedených v těchto údajích. Slouží pro bezpečné a oprávněné využívání dat občanů a subjektů vedených v základních registrech na základě ohlášených agend. V RPP jsou vedeny referenční údaje o agendách orgánů veřejné moci a o právech a povinnostech osob. Správcem registru práv a povinností je Ministerstvo vnitra. 6. Přínosy základních registrů veřejné správy Přínos základních registrů odráží cíle celého projektu. Jedním z těchto cílů je vytvoření centrálních registrů veřejné správy, jejichž pomocí bude možné sdílet data v rámci veřejné správy. K dalším cílům uveďme vytvoření předpokladů pro optimalizaci a sjednocení procesů veřejné správy. Data v základních registrech jsou aktuální a garantována státem, tudíž při jejich využívání již úředník nemusí ověřovat jejich správnost (zodpovědnost za správnost údajů je přenesena z občana a úředníka na stát). Základní registry umožňují bezpečné a transparentní využívaní údajů v nich uložených. Těmito cíly je směřováno na efektivní výkon veřejné správy a občan má možnost kontrolovat, jak je s jeho údaji nakládáno (prostřednictvím služby Výpis využití údajů z registru obyvatel, případně z registru osob).


Stránka 86

7. Povinnosti vyplývající ze zákona o základních registrech Ze zákona o základních registrech plynou mimo jiné dvě základní povinnosti. První povinnost již byla zmíněna výše (povinnosti Editora). Druhá povinnost vyplývá z § 5 (Využívání referenčních údajů základního registru). Orgán veřejné moci využívá při své činnosti referenční údaje obsažené v základních registrech v rozsahu, v jakém je oprávněn tyto údaje využívat, a to aniž by ověřoval jejich správnost. Od osob, po kterých je jiným právním předpisem doložení takových údajů požadováno, je OVM oprávněn požadovat poskytnutí takových údajů pouze pokud: 

nejsou v základním registru obsaženy



jsou označeny jako nesprávné



vznikne oprávněná pochybnost o správnosti referenčního údaje



jsou nezbytné pro bezpečnostní řízení podle jiného právního předpisu

8. Možnosti přístupu k referenčním údajům Uživatelé mohou přistupovat k referenčním údajům třemi způsoby, a to prostřednictvím: 1. 2. 3.

CzechPOINTu datové schránky agendového informačního systému

Jednotlivé způsoby přístupu k referenčním údajům mají svá specifika a každý je určen jinému účelu a jiným uživatelům.



Další doporučené související předpisy: 

Vyhláška č. 359/2011 Sb., o základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí


Stránka 87



Usnesení vlády ČR č. 197/2007 (Základní cíle Strategie Efektivní veřejná správa a přátelské veřejné služby (Smart Administration) v období 2007 – 2015



Nařízení vlády č. 161/2011 Sb., ze dne 25. května 2011 o stanovení harmonogramu a technického způsobu provedení opatření podle § 64 až 68 zákona o základních registrech


Příručka pro kraje a obce - JAK NA ZÁKLADNÍ REGISTRY


www.szrcr.cz



www.mvcr.cz/clanek/zakladni-registry-zakladni-registry.aspx



https://www.youtube.com/user/ZakladniRegistry/videos?view=1


Stránka 88

REJSTŘÍK POLITICKÝCH STRAN

Doporučená osnova otázky: 1. Rejstřík politických stran a politických hnutí 2. Význam rejstříku politických stran a politických hnutí 1. Rejstřík politických stran a politických hnutí Rejstřík politických stran a politických hnutí (dále jen „rejstřík stran a hnutí“) je veřejným seznamem, do kterého se zapisují nebo vyznačují zákonem stanovené údaje týkající se stran a hnutí. Je každému přístupný a každý má právo do něj nahlížet, pořizovat si z něj kopie a výpisy. Jeho součástí je i sbírka listin, která obsahuje: 

stanovy,



usnesení o ustavení orgánů,



usnesení o změně stanov,



usnesení o zrušení strany a hnutí.

Rejstřík stran a hnutí vede Ministerstvo vnitra na základě § 9 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění zákona č. 340/2000 Sb., (dále jen „zákon č. 424/1991 Sb.“), od 1. ledna 2001. Vzhledem k této skutečnosti je u stran a hnutí registrovaných Ministerstvem vnitra ke dni 31. prosince 2000 v rámci historie údajů uveden stav platný k 1. 1. 2001 a jeho následné změny. Úplnou historii vedených údajů obsahuje rejstřík stran a hnutí v případě těch stran a hnutí, které vznikly po 1. lednu 2001. Elektronická verze rejstříku stran a hnutí je zveřejněna na webových stránkách Ministerstva vnitra (www.mvcr.cz, Služby pro veřejnost - Seznam politických stran). Do rejstříku stran a hnutí se zapisují tyto údaje: 

název, zkratka a sídlo strany a hnutí s uvedením dne a čísla registrace,



den registrace změny stanov,



zánik strany a hnutí s uvedením dne a právního důvodu výmazu.


Stránka 89

Dále se do rejstříku stran a hnutí vyznačují tyto údaje: 

identifikační číslo strany a hnutí,



jméno, příjmení, datum narození a adresa místa pobytu osob, které jsou statutárním orgánem strany a hnutí nebo jeho členy, s uvedením způsobu, jakým jednají jménem strany a hnutí,



pozastavení činnosti strany a hnutí,



zrušení strany a hnutí,



vstup do likvidace vč. jména, příjmení, data narození a adresy místa pobytu likvidátora,



zahájení insolvenčního řízení, rozhodnutí o úpadku, rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, rozhodnutí, jímž se insolvenční řízení končí, jméno, příjmení (obchodní firma) a sídlo insolvenčního správce.

Do rejstříku stran a hnutí se zapíše nebo vyznačí také změna nebo zánik skutečností výše uvedených.

2. Význam rejstříku politických stran a politických hnutí Zavedením rejstříku stran a hnutí byl vytvořen prostor pro uplatnění veřejné informovanosti o zásadních skutečnostech týkajících se stran a hnutí. Uplatňuje se tak princip obdobný v případě jiných právnických osob. Okruh údajů vedených v rejstříku stran a hnutí odpovídá okruhu údajů o právnických osobách zapsaných v ostatních rejstřících.


Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v platném znění






Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů


Stránka 90




www.mvcr.cz (Služby pro veřejnost – Seznam politických stran)


Stránka 91

OBČANSKÉ PRŮKAZY

Doporučená osnova otázky:

1. Vydávání občanských průkazů a) kdo a kde může podat žádost o vydání občanského průkazu b) kde a za jak dlouhou dobu lze občanský průkaz vyzvednout c) kdo může občanský průkaz převzít 2. Je povinnost nebo právo mít občanský průkaz, jaká je doba platnosti občanských průkazů a) doba platnosti občanských průkazů se strojově čitelnými údaji b) doba platnosti občanských průkazů bez strojově čitelných údajů c) kdo má povinnost mít občanský průkaz d) kdo má právo mít občanský průkaz 3. Jaké údaje se zapisují do občanského průkazu

1. Vydávání občanských průkazů Občanský průkaz občana České republiky je veřejná listina, kterou občan prokazuje údaje v něm zapsané, zejména jména a příjmení držitele, jeho rodného čísla, data a místa narození, adresu trvalého pobytu a v neposlední řadě skutečnost, že je státním občanem České republiky. Z hlediska prokazování totožnosti pak je významnou součástí uvedeného dokladu i podoba držitele. V rámci České republiky jsou vydávány občanské průkazy ve třech variantách. Nejrozšířenějším typem je občanský průkaz se strojově čitelnými údaji. Druhým typem občanského průkazu je občanský průkaz se strojově čitelnými údaji a s kontaktním elektronickým čipem, který umožňuje širší využití a jeho masivnější rozšíření se očekává v nadcházející době. Oba tyto druhy občanských průkazů jsou vyráběny nejmodernějšími technologiemi centrálním způsobem personifikace a z důvodu ochrany před paděláním obsahují řadu ochranných prvků.


Stránka 92

Třetím typem je občanský průkaz bez strojově čitelných údajů, který je personifikován na příslušném obecním úřadě obce s rozšířenou působností. Tento druh obsahuje vlepovanou fotografii a vydává se pouze v zákonem stanovených případech, a to z důvodu 

technických závad na zařízení nebo v důsledku katastrof a jiných mimořádných událostí, které mají za důsledek nemožnost zabezpečení zpracování a výroby občanských průkazů se strojově čitelnými údaji bez ohledu na to, zda obsahují či neobsahují elektronický čip,



vydání občanského průkazu bezprostředně po nabytí státního občanství udělením, 1)



vydání občanského průkazu v souvislosti s výkonem volebního práva,



ztráty, odcizení, poškození nebo zničení občanského průkazu a občan o jeho vydání požádá. a) kdo a kde může podat žádost o vydání občanského průkazu O občanský průkaz žádá občan starší 15 let osobně.

Za občana, jehož svéprávnost je omezena tak, že není způsobilý požádat o vydání občanského průkazu, podává žádost opatrovník nebo jiný zákonný zástupce, pokud mu nebyl opatrovník ustanoven. Další osobou, která může za občana staršího 15 let požádat o vydání občanského průkazu je podpůrce na základě smlouvy o nápomoci nebo člen domácnosti, a to za předpokladu, že oprávnění k zastupování občana bylo schváleno soudem. Platná právní úprava zná i případy, kdy může požádat o vydání občanského průkazu za občana jiná osoba. Této možnosti lze ale využít pouze tehdy, pokud lze použít fotografii a podpis z evidencí, od jejichž pořízení neuplynula doba delší než 1 rok od vydání dokladu, pro jehož účely byla pořízena. V tomto případě se nevyžaduje plná moc, avšak se musí v žádosti uvést identifikační údaje žádající osoby. Vydat občanský průkaz lze i občanu České republiky mladšímu 15 let, přičemž o tento občanský průkaz je oprávněn požádat zákonný zástupce (zpravidla rodič). Vedle zákonného zástupce může o vydání občanského průkazu požádat též pěstoun nebo osoba, které byl občan mladší 15 let svěřen do péče, anebo ředitel zařízení pro výkon ústavní výchovy. Obdobně může požádat též ředitel zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které pečuje na základě soudního rozhodnutí o občana mladšího 15 let.


Stránka 93

V uvedených případech je nezbytnou náležitostí souhlas zákonného zástupce s jeho úředně ověřeným podpisem, který se nevyžaduje, jestliže zákonný zástupce vyjádřil svůj souhlas a žádost podepíše před obecním úřadem obce s rozšířenou působností, u něhož se žádost podává. Souhlas zákonného zástupce se nevyžaduje, pokud je jeho opatření spojeno s překážkou těžko překonatelnou. 1) O vydání občanského průkazu se strojově čitelnými údaji a s kontaktním elektronickým čipem a občanského průkazu se strojově čitelnými údaji může občan požádat u kteréhokoliv obecního úřadu obce s rozšířenou působností a v hlavním městě Praze u úřadu městské části, která je určena Statutem hlavního města Prahy. Není zde tedy vyžadována místní příslušnost podle adresy trvalého pobytu. Zavedením nových moderní technologií je umožněno podat žádost v elektronické podobě místně příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností na stanoveném formuláři za splnění podmínek, jednak že lze použít digitalizovanou fotografii občana a jeho podpis z evidence občanských průkazů nebo z evidence cestovních dokladů, jestliže od vydání dokladu, pro jehož účel byly pořízeny, neuplynula doba delší než 1 rok a nedošlo k podstatné změně podoby občana, a dále pak že žádost se zasílá prostřednictvím datové schránky. Není-li žádost doručena prostřednictvím datové schránky, musí být opatřena uznávaným elektronickým podpisem. Obě stanovené podmínky musí být splněny zároveň. V případě žádosti o vydání občanského průkazu bez strojově čitelných údajů má občan možnost podat žádost pouze u místně příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu je občan hlášen k trvalému pobytu. Pokud občan nemá trvalý pobyt na území České republiky, je příslušný k vydání občanského průkazu obecní úřad obce s rozšířenou působností podle místa posledního trvalého pobytu na území České republiky. Neměl-li občan trvalý pobyt na území České republiky, nebo jej nelze zjistit, vydávajícím úřadem je Magistrát města Brna.1) V případě občana, který nabyl státní občanství udělení, je příslušný k vydání občanského průkazu bez strojově čitelných údajů obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle místa trvalého pobytu občana. Jestliže občan nemá nebo neměl trvalý pobyt na území České republiky, je v těchto případech příslušný k vydání uvedeného druhu občanského průkazu Úřad městské části Praha 1. 1) b) kde a za jak dlouhou dobu lze občanský průkaz vyzvednout Občan si může při podání žádosti o vydání občanského průkazu se strojově čitelnými údaji a občanského průkazu se strojově čitelnými údaji s kontaktním elektronickým čipem zvolit obecní úřad obce s rozšířenou působností, u kterého občanský průkaz převezme. Všeobecná vnitřní správa

Stránka 94

Pokud tak neučiní je povinen převzít občanský průkaz u obecního úřadu obce s rozšířenou působností, který je příslušný k jeho vydání, tedy v místě trvalého pobytu. Zákonná lhůta pro vydání těchto občanských průkazů je 30 kalendářních dnů od podání žádosti a v případě, že žádost byla podána na nepříslušném obecním úřadu, počíná tato 30 denní lhůta běžet ode dne, kdy žádost byla příslušnému obecnímu úřadu předána. V praxi se vyskytují případy, kdy se občan nemůže dostavit k převzetí občanského průkazu osobně, například z důvodu výkonu vazby, výkonu trestu odnětí svobody, soudem nařízeného ústavního léčení, ústavní výchovy nebo ze závažných dlouhodobých zdravotních důvodů. V těchto případech předání občanského průkazu zabezpečuje obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu se zdržuje. Občanský průkaz bez strojově čitelných údajů se přebírá pouze u obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle místa trvalého pobytu. Zákonná lhůta pro vydání je 15 kalendářních dnů ode dne podání žádosti. c) kdo může občanský průkaz převzít Občanský průkaz přebírá občan České republiky starší 15 let vždy osobně. Za občana mladšího 15 let zajišťuje převzetí občanského průkazu zákonný zástupce popřípadě osoba, které byl občan mladší 15 let svěřen do pěstounské péče. Je-li občan mladší 15 let umístěn v zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, kam byl umístěn na základě soudního rozhodnutí, převezme občanský průkaz ředitel takového zařízení. U občana, který je omezen na základě rozhodnutí soudu ve své svéprávnosti v rozsahu neumožňující převzetí občanského průkazu, převezme občanský průkaz soudem určený opatrovník. Občanský průkaz může rovněž převzít i podpůrce na základě smlouvy o nápomoci nebo člen domácnosti vybavený soudem schváleným oprávněním k zastupování občana. 1) 2. Je povinnost nebo právo mít občanský průkaz, jaká je doba platnosti občanských průkazů a) doba platnosti občanských průkazů se strojově čitelnými údaji Občanský průkaz se strojově čitelnými údaji a občanský průkazu se strojově čitelnými údaji a s kontaktním elektronickým čipem má obecnou platnost 10 let ode dne jeho vydání. Všeobecná vnitřní správa

Stránka 95

Z této obecné lhůty jsou však vyloučeny občanské průkazy občanů, kteří ke dni vydání občanského průkazu nedovršili věk 15 let. V těchto případech je doba platnosti 5 let. Dobu platnosti nelze prodloužit, ale naopak ze zákonem stanovených důvodů nebo na základě rozhodnutí příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností lze platnost občanského průkazu skončit.1) b) doba platnosti občanských průkazů bez strojově čitelných údajů Doba platnosti občanských průkazů bez strojově čitelných údajů je stanovena různě v závislosti na důvodech jeho vydání. Dobu platnosti 6 měsíců má občanský průkaz, který se vydává z důvodu, že došlo k technické závadě na zařízení zabezpečující výrobu občanských průkazů v době delší než 7 kalendářních dnů, nebo z důvodu katastrofy nebo jiné mimořádné události, kdy nelze vydávat občanský průkaz se strojově čitelnými údaji a občanský průkazu se strojově čitelnými údaji a s kontaktním elektronickým čipem. Platnost 3 měsíců je u občanských průkazů vydávaných v případě, kdy je žádost podána bezprostředně po nabytí státního občanství udělením.1) S dobou platností na 1 měsíc se vydává občanský průkaz na žádost občana, a to v případě ztráty, odcizení, poškození či zničení občanského průkazu nebo v souvislosti s výkonem volebního práva. c) kdo má povinnost mít občanský průkaz Občanský průkaz je povinen mít každý občan České republiky, který dosáhl 15 let, má trvalý pobyt na území České republiky a nebyla omezena jeho svéprávnost. d) kdo má právo mít občanský průkaz Občanský průkaz má právo mít občan České republiky, který nedosáhl věku 15 let. Dále pak občan, který na území České republiky nemá adresu místa trvalého pobytu a má zájem být držitelem tohoto dokladu, což je praktické zejména v situacích, kdy pobývá ve státech Schengenského prostoru. Rovněž právo mít občanský průkaz, aniž by zákon stanovil takovou povinnost, má občan, který je rozhodnutím soudu omezen ve svéprávnosti.


Stránka 96

3. Jaké údaje se zapisují do občanského průkazu Údaje zapisované do občanského průkazu se rozdělují na dvě základní kategorie, a sice povinné údaje a nepovinné údaje. Povinnými údaji jsou jednak údaje identifikující držitele dokladu, kterými jsou zejména jméno, popřípadě jména, příjmení, pohlaví, státní občanství, datum, místo a okres narození, rodné číslo, adresa místa trvalého pobytu. Dále se zapisují údaje vztahující se k vlastnímu dokladu, jimiž jsou datum vydání a skončení platnosti, číslo a občanského průkazu, označení úřadu, který jej vydal. U občanských průkazů se strojově čitelnými údaji a občanských průkazu se strojově čitelnými údaji a s kontaktním elektronickým čipem se dále zapisuje strojově čitelná zóna obsahující kód dokladu, kód vydávajícího státu, číslo dokladu, kontrolní číslice, datum narození, pohlaví, datum platnosti, státní občanství, celková kontrolní číslice, příjmení, jméno, popřípadě jména držitele dokladu. Dále do těchto typů občanských průkazů je zapsán 2 D kód, který obsahuje číslo občanského průkazu. Občanský průkaz, který obsahuje kontaktní elektronický čip, uvádí v tomto čipu číslo občanského průkazu, aplikace pro zjištění kapacity čipu a údaje, které stanoví zvláštní právní předpis. Nepovinnými údaji zapisovanými do občanského průkazu je informace o rodinném stavu nebo registrovaném partnerství. Na žádost občana lze též jako nepovinný údaj zapsat označení absolventa vyšší odborné školy, akademický titul, stavovské označení, titul absolventa vysoké školy, „docent“, „profesor“ nebo vědeckou hodnost. Vedle shora uvedených údajů je možné ještě do úředních záznamů zapsat nezkrácenou podobu jména, popřípadě jmen a příjmení. Dále pak občanský průkaz obsahuje podobu a podpis držitele uvedeného dokladu. ___________________________________________________________________________ 1) Text byl vypracován podle platné právní úpravy ke dni 1. října 2015, přičemž je třeba v této souvislosti upozornit, že probíhá legislativní proces upravující tuto záležitost odchylně.


Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, v platném znění


Stránka 97



Vyhláška č. 400/2011 Sb., kterou se provádí zákon o občanských průkazech a zákon o cestovních dokladech, v platném znění





Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, v platném znění






Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, v platném znění



Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, v platném znění


http://www.mvcr.cz


Stránka 98

OCHRANA OBYVATELSTVA A INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM

Doporučená osnova otázky: 1. Vymezení základních pojmů 2. Opatření ochrany obyvatelstva a) Varování a vyrozumění b) Evakuace c) Ukrytí d) Nouzové přežití e) Dekontaminace f) Individuální ochrana 3. Koncepce ochrany obyvatelstva 4. Integrovaný záchranný systém a) Základní složky IZS b) Ostatní složky IZS c) Stálé orgány pro koordinaci složek IZS d) Úrovně koordinace složek IZS při společném zásahu 5. Dokumentace IZS a) Havarijní plán kraje b) Vnější havarijní plány c) Ostatní dokumentace IZS

1. Vymezení základních pojmů V zákonu č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jsou mimo jiné vymezeny tyto základní pojmy: Integrovaný záchranný systém (IZS) jako koordinovaný postup jeho složek při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací (ZaLP). Mimořádná událost jako škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy, a také havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí a vyžadují provedení ZaLP. Všeobecná vnitřní správa

Stránka 99

Záchranné práce jako činnost k odvrácení nebo omezení bezprostředního působení rizik vzniklých mimořádnou událostí, zejména ve vztahu k ohrožení života, zdraví, majetku nebo životního prostředí, a vedoucí k přerušení jejich příčin. Likvidační práce jako činnosti k odstranění následků způsobených mimořádnou událostí. Ochrana obyvatelstva jako plnění úkolů civilní ochrany (ve vazbě na Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949), zejména varování, evakuace, ukrytí a nouzové přežití obyvatelstva a další opatření k zabezpečení ochrany života, zdraví a majetku obyvatelstva.

2. Opatření ochrany obyvatelstva a) Varování a vyrozumění Varování obyvatelstva je jedním ze základních opatření ochrany obyvatelstva. Včasné a správné varování a informování obyvatelstva spolu s vyrozuměním orgánů krizového řízení a složek IZS je základní podmínkou úspěšné realizace opatření ochrany obyvatelstva v území ohroženém mimořádnou událostí nebo krizovou situací. Varování je souhrn organizačních, technických a provozních opatření zabezpečující včasné předání varovné informace o reálně hrozící, nebo již vzniklé mimořádné události ohroženému obyvatelstvu. K varování slouží varovný signál „všeobecná výstraha“ (kolísavý tón po dobu 140 sekund, který se může 3x po sobě opakovat v cca 3 minutových intervalech). Bezprostředně po zaznění varovného signálu musí následovat tísňová informace, obsahující údaje o zdroji, povaze a rozsahu nebezpečí a nutných opatřeních k ochraně života, zdraví a majetku. Tato informace může být předávána také cestou hromadných sdělovacích prostředků. Souběžně s varováním probíhá vyrozumění (předání informací o hrozící nebo již vzniklé mimořádné události) příslušných orgánů veřejné správy (orgánů krizového řízení podle krizového zákona), složek IZS a právnických osob podle havarijního nebo krizového plánu. Pro zabezpečení varování a vyrozumění je na území ČR zřízen jednotný systém varování a vyrozumění (JSVV), který je tvořen vyrozumívacími centry (celostátní, krajská, územní a místní úroveň), telekomunikačními sítěmi a koncovými prvky varování a vyrozumění. Koncovými prvky varování jsou rotační (elektromechanické) sirény, elektronické („mluvící“) sirény (viz. obr. č. 1) a místní informační systémy (obecní rozhlasy).


Stránka 100

Obr. č. 1 Rotační a elektronická siréna K vyrozumění slouží zejména telefonní spojení (pevná i mobilní síť), rádiové spojení (rádiové sítě složek IZS), osobní svolávací přijímače (pagery), sirény a místní informační systémy (svolání jednotek požární ochrany) nebo elektronická pošta. Jedenkrát měsíčně (zpravidla první středu ve 12.00 hod) probíhá ověřování provozuschopnosti koncových prvků JSVV akustickou zkouškou spuštěním zkušebního tónu (nepřerušovaný tón v délce 140 s; poznámka: zkušební tón není varovným signálem). Konkrétní opatření jsou uvedena v plánu varování obyvatelstva a v plánu vyrozumění, které jsou součástí havarijního plánu kraje nebo vnějšího havarijního plánu. b) Evakuace Evakuace jako další ze základních opatření ochrany obyvatelstva představuje souhrn opatření zabezpečujících přemístění osob, hospodářského zvířectva nebo věcných prostředků v daném pořadí priority, z prostoru ohroženého mimořádnou událostí na jiné území. Z hlediska rozsahu evakuačních opatření lze evakuaci rozdělit na: -

objektovou (jeden, nebo několik objektů, administrativních budov, technologických provozů); plošnou (obyvatelstvo části, nebo celého urbanistického celku nebo území); krátkodobou (charakter ohrožení nevyžaduje dlouhodobé opuštění domova, pracoviště apod., zpravidla do 24 hod); dlouhodobou (charakter ohrožení vyžaduje dlouhodobý, více než 24 hodinový pobyt mimo evakuované objekty).

Pro evakuované obyvatelstvo se následně zajišťuje náhradní ubytování a stravování, pro zvířata ustájení a pro věci uskladnění. Evakuace se vztahuje na všechny osoby v místech Všeobecná vnitřní správa

Stránka 101

ohrožených mimořádnou událostí s výjimkou osob, které se budou podílet na záchranných pracích, na řízení evakuace, nebo budou vykonávat jinou neodkladnou činnost. Evakuace se přednostně plánuje pro tyto skupiny obyvatelstva: -

děti do 15 let; pacienty ve zdravotnických zařízeních; osoby umístěné v sociálních zařízeních; osoby zdravotně postižené a pro doprovod výše uvedených osob.

Konkrétní opatření jsou uvedena v plánu evakuace obyvatelstva, který je součástí havarijního plánu kraje nebo vnějšího havarijního plánu. Zvláštnosti provádění evakuace v rámci povodňové ochrany a zvláštnosti provádění evakuačních opatření v zónách havarijního plánování jaderných elektráren stanoví prováděcí vyhláška k zákonu o IZS. c) Ukrytí V případě vzniku mimořádné události s únikem nebezpečných látek lze využít jako jedno z opatření tzv. improvizované ukrytí, při kterém se využívá přirozených ochranných vlastností staveb. Obyvatelstvu se doporučuje nevycházet ven, nevětrat a podle možností utěsnit okna, dveře a další otvory v bytech (budovách). Pouze v případě vojenského ohrožení (při vyhlášení krizových stavů „stav ohrožení státu“ nebo „válečný stav“) by byly využívány stálé úkryty nebo svépomocí budovány (upravovány) tzv. improvizované úkryty. Konkrétní opatření jsou uvedena v plánu ukrytí obyvatelstva, který je součástí havarijního plánu kraje nebo vnějšího havarijního plánu. d) Nouzové přežití Nouzové přežití představuje soubor činností a postupů věcně příslušných orgánů a dalších zainteresovaných subjektů (právnických i fyzických osob), prováděných s cílem minimalizovat negativní dopady mimořádné události na zdraví a životy postiženého obyvatelstva. Opatření nouzového přežití navazují na evakuaci obyvatelstva z postiženého území nebo jsou realizována přímo v prostoru ohroženém následky mimořádné události. Zahrnuje nouzové ubytování, zásobování potravinami a pitnou vodou, nouzové dodávky energií, základní služby obyvatelstvu a organizování humanitární pomoci. Všeobecná vnitřní správa

Stránka 102

V působnosti Hasičského záchranného sboru České republiky (HZS ČR) jsou k zabezpečení nouzového přežití obyvatelstva plánována opatření a připraven materiál. Na centrální úrovni jsou to tzv. materiální základny humanitární pomoci s celkovou kapacitou pro 1500 osob (viz obr. č. 2), další kapacitou disponuje Armáda ČR. Na úrovni HZS kraje to jsou kontejnery nouzového přežití (pro 25 až 50 osob) a další soupravy materiálu k okamžitému nebo následnému použití (náhradní oblečení, deky, přikrývky, prostředky pro výdej teplých nápojů apod.)

Obr. č. 2 Rozvinutá materiální základna humanitární pomoci K soustřeďování a dočasnému uskladnění materiálu humanitární pomoci poskytovaného z ČR do zahraničí, nebo k příjmu materiálu ze zahraničí slouží Národní základna humanitární pomoci ve Zbirohu (součást HZS ČR). Konkrétní opatření jsou uvedena v plánu nouzového přežití obyvatelstva, který je součástí havarijního plánu kraje. e) Dekontaminace Dekontaminace je soubor metod, postupů, organizačního zabezpečení a prostředků k odstranění nebezpečných látek (kontaminantu), nebo snížení jejich obsahu na bezpečnou úroveň. Podle způsobu provedení se dekontaminace dělí na suchou, polosuchou a mokrou. Suchý způsob znamená ometání a otírání zamořených objektů, kartáčování nebo vyklepávání zamořené výstroje a jiných textilních materiálů, odsávání nebo ofukování proudem vzduchu, odstranění zamořené povrchové vrstvy (včetně svlečení kontaminovaného oděvu, odstranění vrstev zeminy, sněhu, dřeva atd.), nebo izolace zamořeného povrchu jeho překrytím nezamořeným materiálem (hlínou, pískem, deskami, foliemi atd.). Polosuchý způsob dekontaminace probíhá za využití suché hasící pěny. Mokrý způsob představuje např. smývání radioaktivních látek vodou nebo organickými rozpouštědly, mytí a praní ve vodných roztocích mýdla nebo saponátů, případně chemické čištění oděvů. Všeobecná vnitřní správa

Stránka 103

Dekontaminace se plánuje: -

s využitím stacionárních zařízení (umývárny, plavecké stadiony, mycí linky); s využitím mobilních prostředků HZS ČR nebo Armády ČR; s využitím improvizovaných prostředků.

Stanoviště dekontaminace osob a stanoviště dekontaminace techniky HZS ČR viz obr. č. 3. Konkrétní opatření jsou uvedena v plánu dekontaminace, který je součástí vnějšího havarijního plánu.

Obr. č. 3 Stanoviště dekontaminace osob a stanoviště dekontaminace techniky f) Individuální ochrana K individuální ochraně obyvatelstva před účinky nebezpečných škodlivin při mimořádných událostech se využívají prostředky improvizované ochrany (PIO) dýchacích cest, očí a povrchu těla. Jedná se o jednoduché pomůcky, které si občané připravují svépomocí z dostupných prostředků, a které omezeným způsobem nahrazují standardní PIO. Při stavu ohrožení státu a válečném stavu se provádí výdej PIO pro vybrané kategorie osob, a to: -

dětské ochranné vaky pro děti do 1,5 roku; dětské ochranné kazajky pro děti od 1,5 do 6 let; dětské ochranné masky pro děti od 1,5 do 18 let; ochranné masky pro osoby umístěné ve zdravotnických a sociálních zařízeních; ochranné masky pro doprovod výše uvedených osob.

K zabezpečení výdeje PIO se stanovuje jejich množství a struktura podle počtu dětí neumístěných ve školských zařízeních a podle projektované kapacity školských zařízení a lůžkové kapacity zdravotnických, sociálních a obdobných zařízení se zálohou 10 % a dále se Všeobecná vnitřní správa

Stránka 104

provádí: -

výběr a příprava prostorů pro uskladnění PIO; příprava personálu zabezpečujícího výdej PIO.

Konkrétní opatření jsou uvedena v plánu individuální ochrany, který je součástí havarijního plánu kraje nebo vnějšího havarijního plánu.

3. Koncepce ochrany obyvatelstva Podle zákona o IZS zpracovává Ministerstvo vnitra koncepci ochrany obyvatelstva, kterou předkládá k projednání a schválení vládě ČR. V aktuálně platné Koncepci ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030 jsou vyhodnoceny požadavky kladené na složky a subjekty řešící ochranu obyvatelstva z pohledu současných existujících hrozeb a ochrana obyvatelstva je v ní vymezena jako „Plnění úkolů v oblasti plánování, organizování a výkonu činností za účelem předcházení vzniku, zajištění připravenosti na mimořádné události a krizové situace a jejich řešení; ochranou obyvatelstva je dále plnění úkolů civilní obrany (viz Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949).“ Ochrana obyvatelstva je tedy širokou „multiresortní“ disciplínou, kterou není možné vysvětlovat a řešit jen jako plnění úkolů civilní ochrany, zejména varování, evakuaci, ukrytí a nouzové přežití obyvatelstva (ve vazbě na Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949), ale jako soubor činností a úkolů odpovědných orgánů veřejné správy, právnických a podnikajících fyzických osob a také občanů, které vedou k zabezpečení ochrany života, zdraví, majetku a životního prostředí, v souladu s platnými právními předpisy. Úkoly jednotlivých orgánů jsou nepřenositelné a jejich plnění vyplývá z konkrétních ustanovení právních předpisů. Jako příklad je možné uvést: -

varování, evakuaci, ukrytí a nouzové přežití obyvatelstva v gesci HZS ČR; zabezpečení veřejného pořádku v gesci Policie ČR; ochrana života a zdraví obyvatel v gesci Ministerstva zdravotnictví a krajů; zvládaní povodňových rizik v gesci Ministerstva životního prostředí, Ministerstva zemědělství a jednotlivých povodňových orgánů; zajištění funkčnosti státní správy a samosprávy při mimořádné události nebo krizové situaci v gesci jednotlivých orgánů veřejné správy a další.

Tento výčet je pouze příkladným a nepředstavuje taxativní výčet všech působností při přípravě na mimořádné události a krizové situace a jejich řešení.


Stránka 105

4. Integrovaný záchranný systém IZS se použije v přípravě na vznik mimořádné události a při potřebě provádět současně ZaLP dvěma anebo více složkami IZS. Působením základních a ostatních složek v IZS není dotčeno jejich postavení a úkoly stanovené zvláštními právními předpisy (např. zákon o požární ochraně, zákon o Policii ČR, zákon o zdravotnické záchranné službě). Složky IZS jsou při zásahu povinny se řídit příkazy velitele zásahu, popřípadě pokyny starosty obce s rozšířenou působností (ORP), hejtmana kraje nebo Ministerstva vnitra, pokud provádějí koordinaci ZaLP. Složka IZS zařazená v příslušném poplachovém plánu IZS kraje je povinna při poskytnutí pomoci jinému kraji o tom informovat místně příslušné operační a informační středisko IZS. Při provádění ZaLP prací za nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu se složky IZS řídí pokyny Ministerstva vnitra. Za stavu nebezpečí se složky IZS na území příslušného kraje řídí pokyny hejtmana kraje. Personál a prostředky základních a ostatních složek IZS jsou za válečného stavu označeny mezinárodně platnými rozpoznávacími znaky pro zdravotnickou službu, duchovní personál a civilní ochranu. a) Základní složky IZS Základními složkami IZS jsou: -

HZS ČR a jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje jednotkami požární ochrany; poskytovatelé zdravotnické záchranné služby; Policie ČR.

Základní složky IZS zajišťují nepřetržitou pohotovost pro příjem ohlášení vzniku mimořádné události, její vyhodnocení a neodkladný zásah v místě mimořádné události. Za tímto účelem rozmísťují své síly a prostředky po celém území ČR. b) Ostatní složky IZS Ostatními složkami IZS jsou: -

vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil (konkretizováno Dohodou o plánované


Stránka 106

-

pomoci na vyžádání, uzavřenou mezi MV–GŘ HZS ČR a MO-GŠ AČR a dále Ústředním poplachovým plánem IZS); ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory (např. Vězeňská služba ČR, obecní policie); ostatní záchranné sbory (např. Báňská záchranná služba); orgány ochrany veřejného zdraví (hygienická služba); havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby (energetika, komunikační a informační systémy apod.); zařízení civilní ochrany (zřizovaná obcemi, právnickými osobami nebo podnikajícími fyzickými osobami podle zákona o IZS); neziskové organizace a sdružení občanů, která lze využít k záchranným a likvidačním pracím (Horská služba, Vodní záchranná služba, Spelologická záchranná služba, Svaz záchranných brigád kynologů, Český červený kříž, ADRA, Hand for Help apod.).

Ostatní složky IZS poskytují při ZaLP plánovanou pomoc na vyžádání na základě písemných dohod, které s nimi mohou uzavírat: -

jednotlivé základní složky IZS; obecní úřady ORP; krajské úřady; Ministerstvo vnitra.

V době krizových stavů se stávají ostatními složkami IZS také poskytovatelé akutní lůžkové péče, kteří mají zřízen urgentní příjem. c) Stálé orgány pro koordinaci složek IZS Stálými orgány pro koordinaci složek IZS jsou operační a informační střediska IZS, kterými jsou operační střediska HZS kraje a operační a informační středisko GŘ HZS ČR. Operační a informační střediska IZS jsou povinna: -

přijímat a vyhodnocovat informace o mimořádných událostech; zprostředkovávat organizaci plnění úkolů ukládaných velitelem zásahu; plnit úkoly uložené orgány oprávněnými koordinovat ZaLP; zabezpečovat v případě potřeby vyrozumění základních i ostatních složek IZS a vyrozumění státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků podle dokumentace IZS.

Operační a informační střediska IZS jsou oprávněna: -

povolávat a nasazovat síly a prostředky HZS ČR a jednotek požární ochrany, dalších


Stránka 107

-

složek IZS podle poplachového plánu IZS nebo podle požadavků velitele zásahu; při tom dbají, aby uvedené požadavky nebyly v rozporu s rozhodnutím příslušného funkcionáře HZS ČR, hejtmana kraje, nebo Ministerstva vnitra při jejich koordinaci ZaLP; vyžadovat a organizovat pomoc, osobní a věcnou pomoc podle požadavků velitele zásahu; provést při nebezpečí z prodlení varování obyvatelstva na ohroženém území, pokud zvláštní právní předpis (např. atomový zákon nebo zákon o prevenci závažných havárií) nestanoví jinak.

d) Úrovně koordinace složek IZS při společném zásahu Koordinací složek IZS při společném zásahu se rozumí koordinace ZaLP prací včetně řízení jejich součinnosti. Koordinace složek při společném zásahu je prováděna: -

na taktické úrovni velitelem zásahu v místě nasazení složek a v prostoru předpokládaných účinků mimořádné události; na operační úrovni operačním a informačním střediskem IZS; na strategické úrovni starostou ORP, hejtmanem kraje, nebo Ministerstvem vnitra a ostatními správními úřady v případech stanovených zákonem o IZS.

5. Dokumentace IZS a) Havarijní plán kraje Havarijní plán kraje se zpracovává pro řešení mimořádných událostí, které vyžadují vyhlášení třetího nebo zvláštního stupně poplachu. Havarijní plán kraje zpracovává HZS kraje v součinnosti s krajským úřadem a dalšími dotčenými subjekty za použití: -

analýzy vzniku mimořádných událostí a z toho vyplývajících ohrožení území kraje; podkladů poskytnutých právnickými osobami a podnikajícími fyzickými osobami; podkladů poskytnutých dotčenými správními úřady, obecními úřady, složkami IZS.

HZS předá složkám, správním úřadům a obcím, které plní úkoly z havarijního plánu kraje, výpisy pro rozpracování jejich činnosti pro případ vzniku mimořádné události. Havarijní plán kraje se člení na informační část, operativní část a plány konkrétních činností. Obsahuje textové dokumenty doplněné grafickou dokumentací (mapy, grafy, schémata). Konkrétní obsah stanoví prováděcí vyhláška k zákonu o IZS. Všeobecná vnitřní správa

Stránka 108

Havarijní plán kraje a jeho aktualizace projednává bezpečnostní rada kraje a schvaluje hejtman kraje. b) Vnější havarijní plány Vnější havarijní plány se zpracovávají pro zóny havarijního plánování jaderných zařízení podle atomového zákona, nebo pro zóny havarijního plánování objektů zařazených do skupiny B podle zákona o prevenci závažných havárií. Vnější havarijní plán zpracovává HZS kraje ve spolupráci s dotčenými obecními úřady ORP. V případě, že zóna havarijního plánování zasahuje území více krajů, zabezpečuje koordinaci zpracování vnějšího havarijního plánu a společné řešení mimořádné události ten HZS kraje, na jehož území se zdroj nebezpečí nachází. Vnější havarijní plán se člení na informační část, operativní část a plány konkrétních činností. Obsahuje textovou část a grafickou část (mapy, grafy, schémata, rozmístění sil a prostředků, způsoby vedení ZaLP, směry možností šíření radioaktivních látek při radiační havárii apod.). Konkrétní obsah stanoví prováděcí vyhláška k zákonu o IZS a prováděcí vyhláška k zákonu o prevenci závažných havárií. Vnější havarijní plán a jeho aktualizace projednává bezpečnostní rada kraje a schvaluje hejtman kraje. V případě, že zóna havarijního plánování nepřesahuje správní obvod jedné ORP, projednává vnější havarijní plán bezpečnostní rada ORP a schvaluje ho starosta ORP. c) Ostatní dokumentace IZS Do dokumentace IZS dále patří: -

dohody o poskytnutí pomoci; dokumentace o společných ZaLP a statistické přehledy; dokumentace o společných školeních, instruktážích a cvičení složek IZS; typové činnosti složek IZS při společném zásahu; územně příslušný poplachový plán IZS, kterým je o Ústřední poplachový plán IZS, o poplachový plán IZS kraje.


Stránka 109


Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů



Vyhláška č. 328/2001 Sb., o podrobnostech integrovaného záchranného systému, ve znění pozdějších předpisů



Vyhláška č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva


Vyhláška č. 226/2015 Sb., o zásadách pro vymezení zóny havarijního plánování a postupu při jejím vymezení a o náležitostech obsahu vnějšího havarijního plánu a jeho struktuře


Martínek, B. a kol.: Ochrana obyvatelstva (Modul E). Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2006



Skalská, K., Hanuška, Z., Dubský, M.: Integrovaný záchranný systém a požární ochrana (Modul I). Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2010



Kolektiv autorů: Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2014


www.hzscr.cz – stránky Hasičského záchranného sboru České republiky


Stránka 110

POVOLOVÁNÍ POBYTU CIZINCŮ A POSTAVENÍ UPRCHLÍKŮ

Doporučená osnova otázky: 1. Pobyt cizinců a) v režimu zákona o azylu b) v režimu zákona o pobytu cizinců na území České republiky 2. Rozdělení pobytů podle zákona o pobytu cizinců a) Přechodný pobyt b) Trvalý pobyt 3. Postavení uprchlíků a) § 12 a, b b) § 13 – sloučení rodiny c) § 14 – humanitární důvody d) § 90 – mandátní uprchlíci UNHCR 4. Pobyt uprchlíků na území ČR a) Žadatel o mezinárodní ochranu b) Držitel mezinárodní ochrany c) Státní integrační program

1. Pobyt cizinců Česká republiky striktně odděluje pobyt cizinců, kteří požádali o udělení mezinárodní ochrany nebo kterým byla některá z forem mezinárodní ochrany udělena podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákona o azylu“) a pobyt podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „cizinecký zákon“). a) pobyt cizinců v režimu zákona o azylu Na cizince, kteří na území pobývají v režimu zákona o azylu, se nevztahuje cizinecký zákon, pokud to tento zákon sám nestanoví.


Stránka 111

Mezinárodní ochrana má dvě formy: azyl a doplňkovou ochranu. 

azyl – status přiznaný bez časového omezení zejména z důvodu politického pronásledování nebo odůvodněného strachu z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině; postavení cizince s uděleným azylem je de facto rovné postavení cizince s trvalým pobytem na území;



doplňková ochrana – status přiznaný na dobu určitou (minimálně na 1 rok) z důvodu hrozby skutečného nebezpečí vážné újmy (zejména hrozba trestu smrti, mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání) v případě návratu cizince do země svého původu.

b) pobyt cizinců v režimu cizineckého zákona Za cizince se považuje fyzická osoba, která není občanem ČR, včetně občana EU. Cizinecký zákon z hlediska postavení cizinců rozlišuje cizince, kteří jsou: 

občany třetích států;



občany EU a rodinnými příslušníky občanů EU, kteří sami jsou občany EU;



rodinnými příslušníky občanů EU, kteří sami nejsou občany EU;



podle těch ustanovení cizineckého zákona, které se vztahují na občany EU se posuzují rovněž podmínky pobytu občanů států Švýcarsko, Norsko, Lichtenštejnsko, Island.

2. Rozdělení pobytů podle zákona o pobytu cizinců Cizinecký zákon rozlišuje pobyt cizinců na území ČR na pobyt přechodný a trvalý. a) přechodným pobytem se rozumí: pobyt bez víza – zejména jde o pobyt na základě nařízení Rady (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni a pobyt na základě nařízení vlády. pobyt na základě krátkodobého víza uděleného na základě vízového kodexu - podmínky udělování krátkodobého víza, důvody jeho neudělení, podmínky prodloužení doby pobytu na krátkodobé vízum a důvody zrušení jeho platnosti stanoví tzv. vízový kodex (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 810/2009 o kodexu Společenství o vízech); krátkodobé vízum uděluje zastupitelský úřad ČR v zahraničí. pobyt na základě dlouhodobého víza - pokud cizinec hodlá na území ČR pobývat déle jak 3 měsíce, je v zásadě jeho vstup na území a oprávnění k pobytu řešeno prostřednictvím Všeobecná vnitřní správa

Stránka 112

dlouhodobého víza – jde o národní typ dlouhodobého pobytového oprávnění; o udělení dlouhodobého víza cizinec žádá na zastupitelském úřadu ČR v zahraničí; o žádostech o udělení dlouhodobého víza rozhoduje Ministerstvo vnitra. pobyt na základě povolení k dlouhodobému pobytu - povolení k dlouhodobému pobytu je v zásadě pobytovým oprávněním, které je vydáváno Ministerstvem vnitra cizincům – občanům třetích států, kteří na území ČR pobývají na základě dlouhodobého víza a hodlají tu pobývat i po uplynutí platnosti tohoto víza tedy déle jak 6 měsíců (tato doba bude prodloužena na 12 měsíců novelou zákona o azylu, která mění i zákon o pobytu cizinců, tato novela by měla být účinná do konce tohoto roku) a trvá-li stejný účel pobytu; český cizinecký zákon dále upravuje tzv. speciální druhy povolení k dlouhodobému pobytu (např. studium, sloučení rodiny, modrá karta atd.), jejichž základ je většinou v příslušných směrnicích EU – o tyto druhy povolení k dlouhodobému pobytu lze žádat i přímo na zastupitelském úřadu ČR v zahraničí. pobyt na základě povolení k přechodnému pobytu (rodinných příslušníků občanů EU, kteří sami nejsou občany EU) – občané EU mohou na území ČR pobývat bez jakéhokoli omezení pouze s povinností ohlásit policii místo pobytu na území ve lhůtě do 30 dnů ode dne vstupu na území; pokud bude občan EU pobývat déle jak 3 měsíce, má právo (nikoli však povinnost) požádat Ministerstvo vnitra o vydání potvrzení o přechodném pobytu na území. Rodinný příslušník občana EU, který sám není občanem EU (občan třetího státu) a hodlá na území pobývat po dobu delší než 3 měsíce společně s občanem EU, je povinen požádat Ministerstvo vnitra o vydání povolení k přechodnému pobytu na území, a to ve lhůtě do 3 měsíců ode dne vstupu na území – na základě žádosti je mu pak Ministerstvem vnitra vydána tzv. „Pobytová karta rodinného příslušníka občana EU“. pobyt na základě výjezdního příkazu - výjezdní příkaz je speciální druh dokladu, který opravňuje cizince k přechodnému pobytu na území ČR po dobu (nejdéle 60 dnů), která je nezbytná k provedení neodkladných úkonů, a k vycestování z území. b) trvalý pobytem je: trvalý pobyt občanů třetích států - povolení k trvalému pobytu je nejvyšším pobytovým statusem - pobytovým oprávněním bez časového omezení své platnosti, základním druhem povolení k trvalému pobytu pro občany třetích států je trvalý pobyt udělovaný po 5 letech předchozího pobytu na území; cizinecký zákon dále připouští získání povolení k trvalému pobytu i bez předchozího pobytu na území (humanitární důvody, důvody hodnými zvláštního zřetele nebo zájmem ČR); o vydání povolení k trvalému pobytu rozhoduje Ministerstva vnitra. trvalý pobyt občanů EU a jejich rodinných příslušníků - občanu EU nebo jeho rodinnému příslušníkovi uděluje Ministerstvo vnitra povolení k trvalému pobytu na základě žádosti nejčastěji po 5 letech jejich přechodného pobytu na území ČR; v případě rodinného Všeobecná vnitřní správa

Stránka 113

příslušníka občana EU lze udělit povolení k trvalému pobytu již po 2 letech jeho přechodného pobytu, pokud byl aspoň 1 rok rodinným příslušníkem občana ČR; rovněž lze udělit povolení k trvalému pobytu i bez předchozího pobytu na území (humanitární důvody, důvody hodnými zvláštního zřetele nebo zájmem ČR). trvalý pobyt cizinců svěřených do náhradní výchovy - pokud je cizinec mladší 18 let pravomocným meritorním rozhodnutím příslušného orgánu svěřen do náhradní výchovy fyzické osobě s trvalým pobytem na území ČR nebo ústavu, který se nachází na území ČR, vznikne tomuto cizinci ze zákona oprávnění k trvalému pobytu na území ČR – o přiznání tohoto oprávnění tedy Ministerstvo vnitra ani jiný orgán nerozhoduje, neboť vzniká ze zákona již nabytím právní moci příslušného rozhodnutí. 3. Postavení uprchlíků Definice uprchlíka dle české právní vychází z čl. 43 Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o právním postavení uprchlíků, tzv. Ženevské konvence. a) §12 a,b §12 zákona o azylu stanoví, že azyl udělí ministerstvo cizinci, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že a) cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Při přiznání postavení uprchlíka se nečiní rozdílu mezi těmi, kteří získali azyl dle ustanovení čl. 43 Listiny nebo na základě definice Ženevské úmluvy. K pozitivnímu vymezení kritérií pro udělení azylu přistupují negativní podmínky, které osobu vylučují z možnosti ochrany, přestože splňuje podmínky stanovené v §12 zákona o azylu, resp. čl. 1A Ženevské úmluvy. b) § 13 – sloučení rodiny V souladu s principem jednoty rodiny udělí, podle § 13 zákona o azylu, ministerstvo azyl manželu azylanta nebo jeho dětem mladším 18 let a dále též rodičům azylanta mladšího 18 let. Přiznání tohoto azylu je vázáno na návrh oprávněného. Zákon pojímá rodinu v zúženém smyslu.


Stránka 114

c) § 14 – humanitární důvody Ministerstvo může na základě §14 zákona o azylu udělit azyl žadatelům, kteří sice nesplňují požadavky Ženevské úmluvy, přesto ale potřebují ochranu z naléhavých humanitárních důvodů. Podle důvodové zprávy je za takový důvod považován zdravotní stav nebo vysoký věk. Udělení tohoto azylu je založeno na správním uvážení a nelze o něj přímo žádat. d) § 90 – mandátní uprchlíci UNHCR Na základě §90 azylového zákona může Česká republika udělit cizinci azyl bez předchozího řízení, pokud je uznán uprchlíkem dle mezinárodní smlouvy rozhodnutím UNHCR za podmínky dodržení zásady spravedlivého rozdělení břemene se smluvními státy Ženevské úmluvy. 4. Pobyt uprchlíků na území ČR Pobyt uprchlíků na území ČR se odehrává ve dvou odlišných režimech, které jsou dány konkrétními fázemi azylového řízení. a) Žadatel o mezinárodní ochranu Od okamžiku projevení úmyslu žádat v ČR o mezinárodní ochranu až do skončení řízení pobývá uprchlík v režimu tzv. žadatele o mezinárodní ochranu. V tomto režimu podléhá pobyt uprchlíka zejména ustanovením zákona o azylu. Uprchlík se může po dobu řízení zdržovat v některém z azylových zařízení – tzv. přijímací a pobytová střediska – zřizovaných a provozovaných Správou uprchlických zařízení MV. Zde má zajištěno ubytování a stravu (buď formou kolektivního stravování, nebo samostatného stravování, na nějž čerpá finanční příspěvek). Dále zde jsou k dispozici různé volnočasové aktivity, vzdělávání atd. V případě, že nemá zájem v tomto zařízení pobývat, má každý uprchlík, po skončení přijímací fáze řízení, možnost bydlet mimo zařízení MV, nicméně tento pobyt je realizován na vlastní náklady žadatele o mezinárodní ochranu, což znamená, že nemá možnost čerpat žádné sociální dávky a po dobu prvních 12 měsíců (tato lhůta se bude novelou ZOA měnit na 6 měsíců) pobytu v postavění žadatele o mezinárodní ochranu nemůže uprchlík pracovat. Po celou dobu řízení o udělení mezinárodní ochrany je každý uprchlík účastníkem veřejného zdravotního pojištění – nemá-li vlastní příjem, tak jako pojištěnec státu. b) Držitel mezinárodní ochrany V případě úspěšného ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany, kdy je uprchlíkovi udělen azyl, nebo doplňková ochrana, musí uprchlík neprodleně opustit pobytové středisko a má možnost využít ubytování v dalším ze zařízení MV – Integračním azylovém středisku Všeobecná vnitřní správa

Stránka 115

(IAS). Toto středisko slouží osobám, kterým byla přiznána mezinárodní ochrana a které vstoupily do Státního integračního programu a požádaly o dočasné ubytování v IAS. Doba strávená v IAS (12 měsíců s možnou prolongací na 18 měsíců – tato lhůta se bude novým usnesením vlády v r. 2015 měnit na 6 měsíců, max. 12 měsíců) slouží především k osvojení českého jazyka a získání samostatného bydlení a zaměstnání. Ubytování v IAS je zpoplatněno. Práva a povinnosti osob s přiznanou mezinárodní ochranou jsou na trhu práce, v sociální a zdravotní oblasti stejná, jako práva a povinnosti občanů ČR. Pracovníci středisek spolu s pracovníky z neziskových organizací klientům IAS v případě jejich zájmu mohou poskytnout potřebné poradenství a asistenci. c) Státní integrační program Pro usnadnění integrace osob s udělenou mezinárodní ochranou je zákonem o azylu definován tzv. Státní integrační program (SIP), který v §§ 68-70 zákona o azylu stanoví rozsah služeb, které stát poskytuje osobám s MO. Jedná se zejména o bezplatný jazykový kurz organizovaný MŠMT ČR (§70) a dále pomoc při zajištění bydlení (§69). Podrobné podmínky realizace SIP jsou pravidelně aktualizovány v rámci usnesení vlády, kterým jsou vydávány zásady pro realizaci SIP. Současné době je platné usnesení vlády č. 543/2008 ve znění pozdějších upravujících usnesení vlády č. 321/2010 a č. 818/2013. Uprchlík, kterému je udělen azyl nebo doplňková ochrana se na území ČR nachází ve stejném postavení jako cizinec s povoleným trvalým pobytem, tedy má všechna práva a povinnosti na úrovni občana České republiky s výjimkou práva volebního, služby v ozbrojených sborech a dalších profesích, k jejichž výkonu je třeba státní občanství ČR.


Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR



Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů



Zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců



Zákon č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na území ČR



Zákon č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic ČR



Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex)


Stránka 116



Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951, ve znění Newyorského protokolu z roku 1967


Zákon č. 500/1994 Sb., správní řád



Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní



Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti



Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích



Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád



Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník



Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky



Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce



Zákon č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích



Usnesení vlády č. 543/2008, ve znění pozdějších předpisů


Uherek Z. a kol.: Analýza státního integračního programu pro azylanty. Etnologický ústav AV ČR v.v.i., Praha 2012


www.mvcr.cz – stránky Ministerstva vnitra



www.cizinci.cz – stránky MPSV pro cizince



www.imigracniportal.cz



https://ec.europa.eu/migrant-integration



www.suz.cz – stránky Správy uprchlických zařízení MV ČR



http://aa.ecn.cz/img_upload/213998dd557a6ecf241d80d7748bd811/postaveni_uprc hliku.pdf - Právní postavení uprchlíků s ohledem na nový zákon o azylu Radka Jelínková, Ekologický právní servis


Stránka 117

EVIDENCE OBYVATEL

Doporučená osnova otázky: 1. Informační systém evidence obyvatel a) obsah údajů a vymezení subjektu údajů b) zápis údajů c) doba uchovávání údajů 2. Trvalý pobyt a) vznik trvalého pobytu b) zánik a rušení trvalého pobytu

1. Informační systém evidence obyvatel Informační systém evidence obyvatel je jedním ze základních informačních systémů veřejné správy. Údaje v něm vedené využívá převážná většina státních i samosprávných orgánů působících v České republice. Agendový informační systém evidence obyvatel je jedním z pěti editačních informačních systémů zapisujících údaje o fyzických osobách do základního registru obyvatel. a) obsah údajů a vymezení subjektu údajů Informační systém evidence obyvatel vede údaje o 

státních občanech České republiky,



osobách, které pozbyly státní občanství České republiky,



cizincích, kteří jsou matkou, otcem, popřípadě jiným zákonným zástupcem, manželem, registrovaným partnerem nebo dítětem občana České republiky vedeného v informačním systému evidence obyvatel, tato skupina fyzických osob je označována jako vedlejší osoby.

Údaje vedené v informačním systému evidence obyvatel lze rozdělit do tří skupin 

osobní údaje subjektu údajů, tedy občana České republiky, o němž jsou údaje vedeny. Jedná se především o

 jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení, Všeobecná vnitřní správa

Stránka 118

 datum a místo narození,  pohlaví,  rodné číslo,  státní občanství, popřípadě více státních občanství,1)  adresa místa trvalého pobytu, případně též doručovací adresa, tady adresa, na kterou mají být doručovány písemnosti podle zvláštního právního předpisu, datum počátku trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České republiky,  rodinný stav, datum a místo uzavření manželství, datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení manželství za neplatné, datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o neexistenci manželství, datum zániku manželství smrtí jednoho z manželů, nebo datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu manželství,  datum, místo a okres vzniku partnerství, datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o neplatnosti nebo o neexistenci partnerství, datum zániku partnerství smrtí jednoho z partnerů, nebo datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení jednoho z partnerů za mrtvého, nebo datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o zrušení partnerství,  datum a místo úmrtí nebo den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného uveden jako den, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti, nebo datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného, anebo den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti, popřípadě jako den, který nepřežil, a datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého,  agendový identifikátor fyzické osoby pro agendu evidence obyvatel. U některých osob jsou pak vedeny ještě další údaje jako například skutečnost, že fyzická osoba má zákaz pobytu, že bylo vydáno rozhodnutí soudu o omezení nebo zrušení rozhodnutí o omezení svéprávnosti, rozhodnutí soudu o schválení smlouvy o nápomoci nebo zastoupení členem domácnosti. Dále jsou vedeny údaje o skutečnosti, že osoba byla osvojena. Tento údaj zpravidla není předmětem výdeje jiným subjektům. 

údaje o tzv. vedlejších osobách, jimiž jsou otec, matka, popřípadě jiný zákonný zástupce, manžel nebo partner a dítě, a to v rozsahu

 jméno, popřípadě jména, příjmení,  rodné číslo nebo datum narození, nemá-li vedlejší osoba rodné číslo přiděleno,  agendový identifikátor fyzické osoby, pokud mu byl přidělen. Je-li jiným zákonným zástupcem dítěte právnická osoba, vede se název a adresa sídla.


Stránka 119



provozní údaje informačního systému v rozsahu

 záznamu o poskytnutí údajů, konkrétně o datu a hodině výdeje a komu byly údaje poskytnuty  záznamy o přístupech do informačního systému, které obsahují kód agendy, uživatelské jméno oprávněné osoby vykonávající agendu a označení subjektu, pro jehož účel se údaje poskytují, den, měsíc, rok a čas zpracování, agendový identifikátor fyzické osoby pro agendu evidence obyvatel, obyvatele, jehož údaje jsou poskytovány, nebo jiný údaj, který je pro vyhledání tohoto obyvatele rozhodující, přičemž vyhledání příslušného obyvatele se uskuteční prostřednictvím dalších obyvatel, pro něž je rozhodující údaj společný, důvod a konkrétní účel přístupu do informačního systému. V informačním systému se o všech v něm vedených údajích zpracovávají a vedou rovněž jejich změny, a to včetně dat, ke kterým tyto změny nastaly, jsou-li správci informačního systému známa. Rovněž jsou vedeny poznámky ke zpracovávaným údajům. b) zápis údajů Zapisovateli údajů do informačního systému evidence obyvatel jsou 

krajský úřad, který zapisuje údaje o fyzických osobách, u nichž došlo k nabytí státního občanství nebo k pozbytí státního občanství,1)



obecní úřad obce s rozšířenou působností, který zapisuje u vedlejších osob údaje u občanů, kteří nabyli státní občanství, provádí zjišťování správnosti údajů a opravu údaje, jestliže byl údaj nesprávný,1)



matriční úřad, který zapisuje většinu základních údajů k subjektu údajů, zejména v souvislosti s narozením občana, uzavřením jeho sňatku nebo registrovaného partnerství nebo úmrtím,1)



obecní úřad základního typu, někdy též označovaný jako ohlašovna, zapisuje údaje související s trvalým pobytem a zákazem pobytu,1)



soud prvního stupně, který zapisuje do informačního systému údaje, jde-li o rozhodnutí o rozvodu manželství nebo zrušení partnerství, anebo o rozhodnutí o neplatnosti či neexistenci manželství nebo partnerství, anebo jde-li o rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého nebo nezvěstného.


Stránka 120

Zapisovatelé jsou povinny zapsat údaje do informačního systému bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 3 pracovních dnů ode dne, kdy se o vzniku nebo změně skutečnosti související se zapsaným údajem dozví. Zapisovatel údajů do informačního systému evidence obyvatel odpovídá za správnost zapisovaného údaje. c) doba uchovávání údajů Údaje v informačním systému se uchovávají po dobu 75 let ode dne úmrtí občana nebo jeho prohlášení za mrtvou. U osob, které pozbyly státní občanství České republiky, se vedou údaje v samostatné části informačního systému ve stavu ke dni pozbytí státního občanství a jsou v informačním systému uchovávány po dobu 75 let ode dne pozbytí státního občanství. Záznamy o poskytnutí údajů z informačního systému se uchovávají po dobu 10 let. 2. Trvalý pobyt Praxe zná dva typy trvalých pobytů, evidenční a ohlašovací. V České republice je systém evidenční, což znamená, že každý občan, pokud pobývá na území České republiky, by měl mít adresu trvalého pobytu. Tato adresa má charakter evidenční, což znamená, že na této adrese nemusí fakticky pobývat. Občan může mít pouze jednu adresu trvalého pobytu. Ta musí být v objektu, který je podle stavebních předpisů kolaudován pro účely bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci. Zvláštním typem trvalého pobytu je adresa v sídle obecního úřadu. Z přihlášení k trvalému pobytu nevyplývají pro občana žádná práva k objektu ani k vlastníkovi nemovitosti. a) vznik trvalého pobytu Trvalý pobyt vzniká několika způsoby. Při narození občana vznikne trvalý pobyt ze zákona automaticky, a to na adrese trvalého pobytu matky. Není-li matka občankou České republiky, je určující adresa trvalého pobytu otce. Nelze-li adresu rodičů zjistit, je adresou trvalého pobytu sídlo obecního úřadu, v jehož správním obvodu se občan narodil. Obdobně se postupuje i v případech utajovaných porodů občanů České republiky. Změnu adresy trvalého pobytu občan hlásí pouze v místě nového pobytu. Při tomto ohlášení je občan povinen předložit řádně vyplněný přihlašovací lístek a platný občanský průkaz, u něhož nebyla oddělena vyznačená část OP v důsledku předchozí změny trvalého pobytu. Zároveň musí občan doložit, že je vlastníkem nebo oprávněným uživatelem nemovitosti nebo jeho části (bytu). Pokud tuto skutečnost nemůže doložit, je nezbytný Všeobecná vnitřní správa

Stránka 121

souhlas osoby, která je oprávněna prostor určený k přihlášení užívat. Právní úprava trvalých pobytů řeší i případy, kdy občan ukončil pobyt v cizině a vrací se zpět do České republiky nebo po nabytí státního občanství. Změnu adresy trvalého pobytu u občanů mladších 15 let může učinit zákonný zástupce nebo pěstoun. Zákonný zástupce realizuje změnu adresy trvalého pobytu i jemu svěřené osoby, jestliže jí byla omezena svéprávnost v tom směru, že nemůže v této záležitosti jednat. Za občana může adresu trvalého pobytu ohlásit i podpůrce na základě smlouvy o nápomoci nebo člen domácnosti, jehož oprávnění k zastupování bylo schváleno soudem. b) zánik a rušení trvalého pobytu Adresa trvalého pobytu zaniká automaticky okamžikem nahlášení nové adresy trvalého pobytu, aniž by občan musel zánik trvalého pobytu hlásit. Další formou zániku trvalého pobytu je ukončení trvalého pobytu na území České republiky na základě rozhodnutí občana. Pro splnění právních důsledků takového rozhodnutí musí být splněny zákonem předepsané náležitosti. Trvalý pobyt lze zrušit rozhodnutím obecního úřadu, v jehož správním obvodu je adresný bod, jehož se zrušení týká. Zrušit adresu trvalého pobytu lze v těchto případech 

zápis o trvalém pobytu byl proveden na základě neplatných, pozměněných nebo padělaných dokladů nebo na základě nesprávně nebo nepravdivě uvedených skutečností,



objekt nebo jeho vymezená část, na jehož adrese má občan hlášen trvalý pobyt, zanikl, byl odstraněn nebo je podle jiných právních předpisů nezpůsobilý k bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci,



zaniklo nebo vůbec nevzniklo užívací právo občana k objektu nebo jeho vymezené části, v níž má občan adresu trvalého pobytu, a zároveň tento objekt nebo jeho část fakticky neužívá.

Nabytím právní moci rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu vzniká občanovi trvalý pobyt na adrese obecního úřadu, který rozhodnutí vydal. ___________________________________________________________________________ 1) Text byl vypracován podle platné právní úpravy ke dni 1. října 2015, přičemž je třeba v této souvislosti upozornit, že probíhá legislativní proces upravující tuto záležitost odchylně.


Stránka 122


Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, v platném znění



Vyhláška č. 296/2004 Sb., kterou se provádí zákon o evidenci obyvatel, v platném znění



Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o spolupráci na úseku evidence obyvatel a rodných čísel ze dne 20. ledna 2014





Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, v platném znění









Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, v platném znění


http//www.mvcr.cz


Stránka 123

RODNÁ ČÍSLA

Doporučená osnova otázky: 1. Jaká je struktura rodného čísla a jakými doklady lze rodné číslo prokázat a) kolikamístné je rodné číslo a co vyjadřují jednotlivé dvojice čísel b) doklady, kterými lze prokázat rodné číslo 2. výdejová místa 3. změna rodného čísla a) kdy se provádí změna rodného čísla b) kdy se neprovádí změna rodného čísla 4. využívání rodných čísel

1. Jaká je struktura rodného čísla a jakými doklady lze rodné číslo prokázat Rodné číslo v původní podobě bylo osobním číslem, které se zapisovalo do občanského průkazu jako jeho číslo. Z tohoto důvodu se také rodná čísla do roku 1953 přidělovala pouze osobám starším 15 let, a to v souvislosti s vydáním prvního občanského průkazu. Zároveň však rodné číslo bylo využíváno pro účely kartotéky sociálního zabezpečení a v současné době v elektronické podobě je využíváno ve všech důležitých informačních systémech, jimiž jsou například registr pojištěnců vedený Českou správou sociálního zabezpečení, registr vedený Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a agendový informační systému evidence obyvatel, občanských průkazů a cestovních dokladů vedený Ministerstvem vnitra. Od 1. ledna 2003 jsou rodná čísla vedená v registru rodných čísel, jehož správcem je Ministerstvo vnitra. a) kolikamístné je rodné číslo a co vyjadřují jednotlivé dvojice čísel Obecně platí, že struktura rodného čísla v části před lomítkem vyjadřuje poslední dvě číslice roku narození, druhé dvojčíslí vyjadřuje měsíc narození, které je u žen zvýšené o 50 a třetí dvojčíslí vyjadřuje den narození.


Stránka 124

Zákon však stanoví, že pokud by došlo k vyčerpání všech koncovek za lomítkem pro jeden kalendářní den, měsíc a rok narození, budou vygenerována rodná čísla ve struktuře před lomítkem v následující podobě. První dvojčíslí vyjádří poslední dvě číslice roku narození, druhé dvojčíslí vyjádří měsíc narození, které u mužů bude zvýšené o 20 a u žen zvýšené o 70 a třetí dvojčíslí vyjádří den narození. Rodná čísla se fyzickým osobám narozeným před 1. lednem 1954 přidělují v devitimístné struktuře, přičemž koncovka rodného čísla za lomítkem je třímístná. Takto přidělovaná rodná čísla nemají žádný kontrolní mechanismus. Z těchto důvodů byla zavedena nová struktura rodných čísel, a to v tom smyslu, že koncovka za lomítkem je čtyřmístní, tedy rodné číslo je desetimístné a splňuje kontrolu dělitelnosti jedenácti beze zbytku. Třímístní či čtyřmístná koncovka je rozlišujícím znakem obyvatel narozených v tomtéž kalendářním dnu. V obou případech však platí, že totéž rodné číslo nesmí být přiděleno více fyzickým osobám, tudíž fyzická osoba je nositelem nejvýše jednoho rodného čísla. b) doklady, kterými lze prokázat rodné číslo Rodné číslo lze prokazovat dokladem o přiděleném rodném čísle, kterým je rodný list, oddací list, doklad o partnerství nebo úmrtní list, na němž je uvedeno rodné číslo nositele rodného čísla nebo samostatný doklad o přiděleném rodném čísle vydaný a potvrzený příslušným výdejovým místem nebo doklad o přiděleném rodném čísle vydaný Českou správou sociálního zabezpečení před 1. lednem 2003. Dále lze prokázat rodné číslo občanským průkazem, cestovním dokladem, pokud je v něm uvedeno rodné číslo anebo průkazem o povolení k pobytu cizince, potvrzení o přechodném pobytu na území České republiky občana Evropské unie, průkaz o pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie a průkaz o povolení k trvalému pobytu občana Evropské unie, nebo průkazem povolení k pobytu azylanta anebo průkazem oprávnění k pobytu osoby požívající doplňkové ochrany.

2. výdejová místa Rodná čísla přidělují výdejová místa, přičemž nejvýznamnějším výdejovým místem je matriční úřad, který přiděluje rodná čísla všem fyzickým osobám narozeným na území České republiky. V případě narození občana České republiky v zahraničí je výdejovým místem zvláštní matrika se sídlem v Brně. Dalším důležitým výdejovým místem je Ministerstvo vnitra, Všeobecná vnitřní správa

Stránka 125

které přiděluje rodná čísla cizincům s povolením k pobytu na území České republiky, a to podle zákona o pobytu cizinců. A dále pak Ministerstvo vnitra, které přiděluje rodná čísla cizincům, kteří o přidělení rodného čísla požádají pro splnění podmínek podle zvláštních právních předpisů. Těmi jsou například cizinci, kteří nemají na území České republiky povolenou žádnou formu pobytu, avšak na území České republiky pracují, studují. Dále pak přiděluje rodná čísla fyzickým osobám, pro které o přidělení rodného čísla požádá Česká správa sociálního zabezpečení nebo okresní správa sociálního zabezpečení, nebo cizincům, kterým byla na území České republiky udělena mezinárodní ochrana formou azylu nebo doplňkové ochrany. A v neposlední řadě přiděluje rodná čísla pro potřeby policie, celní správy a zpravodajských služeb podle zvláštních právních předpisů.

3. Změna rodného čísla a) kdy se provádí změna rodného čísla Změna rodného čísla se v souladu se zákonnou úpravou provede v případě, že totožné rodné číslo bylo přiděleno dvěma nebo více nositelům rodného čísla nebo bylo přiděleno chybné rodné číslo. Dále pak se změna rodného čísla provede, jestliže došlo k osvojení, nebo došlo ke změně pohlaví. 1) b) kdy se neprovádí změna rodného čísla Zákonná úprava však připouští výjimky, kdy se neprovede změna rodného čísla, a to i s ohledem, že rodné číslo, které osoba užívá, jí nebylo nikdy přiděleno. V prvním případě se jedná o 2 nebo více osob téhož pohlaví, narozených téhož dne, měsíce a roku téže matce, přičemž došlo k chybnému přepisu rodného čísla do osobních a úředních dokladů a dalších listin, provedeným orgány veřejné moci vzájemnou záměnou rodných čísel těchto fyzických osob. V tomto případě však musí být splněna podmínka toho, že každá z fyzických osob písemně prohlásí, že nežádá provedení změny užívaného čísla na nové rodné číslo. Změna rodného čísla v druhém případě se neprovede tehdy, kdy fyzická osoba užívá rodné číslo, o němž vznikly pochybnosti, že jeho číselná podoba byla vytvořena nesprávným přepisem rodného čísla provedeným orgány veřejné moci do osobních a úředních dokladů a dalších listin. V takovém případě musí být však splněny dvě podmínky, a to, že se neprokáže, že užívané číslo je rodným číslem jiné fyzické osoby, a druhou podmínkou je, že fyzická osoba písemně prohlásí, že nežádá provedení změny užívaného čísla na nové rodné číslo.


Stránka 126

4. využívání rodných čísel Rodné číslo je jedním ze základních osobních údajů, a tudíž je nutné při využívání rodného čísla postupovat v souladu se zákonnými podmínkami, a to nejen v souvislosti se zákonem č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, ve znění pozdějších předpisů, ale i v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. První z citovaných zákonů stanoví, že rodná čísla lze využít jen, jde-li o činnost ministerstev, jiných správních úřadů, orgánů pověřených výkonem státní správy, soudů, vyplývající z jejich zákonem stanovené působnosti, nebo notářů pro potřebu vedení Centrální evidence závětí, nebo tak stanoví-li zvláštní zákon, anebo se souhlasem nositele rodného čísla nebo jeho zákonného zástupce. Přičemž souhlas nositele rodného čísla nebo jeho zákonného zástupce se doporučuje vyžadovat písemně, a to pro případ následného prokazování oprávněnost využívání rodného čísla. Zákon dále stanoví, že pro využívání rodných čísel se rodným číslem rozumí i jakákoliv kombinace čísel vyjadřující den, měsíc, rok narození a třímístnou nebo čtyřmístnou koncovku rodného čísla, z níž je možné dovodit identifikaci fyzické osoby. ___________________________________________________________________________ 1) Text byl vypracován podle platné právní úpravy ke dni 1. října 2015, přičemž je třeba v této souvislosti upozornit, že probíhá legislativní proces upravující tuto záležitost odchylně.


Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, v platném znění



Vyhláška č. 296/2004 Sb., kterou se provádí zákon o evidenci obyvatel, v platném znění



Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o spolupráci na úseku evidence obyvatel a rodných čísel ze dne 20. ledna 2014





Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, v platném znění








Stránka 127


http//www.mvcr.cz


Stránka 128

AUTOŘI

1. Matrika a sbírka listin Mgr. Jitka Sedlačiková 2. Státní občanství Mgr. Bc. Klára Lukášová 3. Manželství JUDr. Jana Hálová 4. Státní hranice JUDr. Pavel Mikeš 5. Volby v České republice JUDr. Jitka Červenková 6. Aktivní a pasivní volební právo JUDr. Jitka Červenková 7. Výkon státní správy na úseku voleb a činnost volebních orgánů JUDr. Jitka Červenková 8. Přestupková agenda Mgr. Iveta Maršová, Mgr. Petra Siekliková 9. Vidimace a legalizace Ing. Nicol Nováková 10. Agenda sdružování v politických stranách a v politických hnutích Mgr. Ivana Vosecká 11. Agenda veřejných sbírek Mgr. Zuzana Šrámková 12. Státní symboly České republiky JUDr. Jitka Morávková 13. Cestovní doklady Mgr. Monika Stiebitzová, JUDr. Zdeněk Němec 14. Základní registry Ing. Jaroslav Vobr 15. Rejstřík politických stran Mgr. Ivana Vosecká 16. Občanské průkazy Mgr. Monika Stiebitzová, JUDr. Zdeněk Němec 17. Ochrana obyvatelstva a integrovaný záchranný systém plk. Ing. Ivan Koleňák 18. Povolování pobytu cizinců a postavení uprchlíků Mgr. Jindřiška Sedláková, Pavel Dymeš Všeobecná vnitřní správa

Stránka 129

19. Evidence obyvatel Mgr. Monika Stiebitzová, JUDr. Zdeněk Němec 20. Rodná čísla Mgr. Monika Stiebitzová, JUDr. Zdeněk Němec

Vydal Institut pro veřejnou správu Praha v září 2015. První vydání. Všeobecná vnitřní správa

Stránka 130

VŠEOBECNÁ VNITŘNÍ SPRÁVA STUDIJNÍ TEXTY PRO PŘÍPRAVU NA ZVLÁŠTNÍ ČÁST ÚŘEDNICKÉ ZKOUŠKY

Recommend Documents