Venkovní učebna – využití školní zahrady pro rozvoj polytechnických dovedností
Jméno účastníka:
Autorka: Ing. Markéta Lážnovská Odborné korektury: Mgr. Jiří Stejskal, Mgr. Tomáš Toula
Venkovní učebna – využití školní zahrady pro rozvoj polytechnických dovedností
Obsah Úvod 5 Možnosti zahrady jako venkovní učebny 5 Bezpečnostní normy 7 Vzdělávací cíle – očekávané výstupy 9 Sezonní možnosti 10 Aktivity 10 Použitá literatura, odkazy 13
5
Úvod Některé dnešní děti vyrůstají v dokonalém domácím pohodlí a znají lépe technický svět počítačů než nejbližší přírodu. Je důležité, aby se děti již odmalička pohybovaly venku přirozeně, beze strachu, bezpečně. Svůj vztah k přírodě si vytváříme již v dětství. Přináší nám hluboké prožitky z volnosti pohybu, z úžasu nad objevovaným světem, z vnímání krásy, z pocitů radosti nad novým a krásným. Děti se učí poznáváním, přímými zkušenostmi. Smyslová výchova dětí v předškolním věku je velmi důležitá. Ve věku 3–6 let děti vnímají věci kolem sebe a utváří si k nim vztahy, vnímají jejich fyzikální vlastnosti, zdvihají je, staví na sebe, pozorují jejich padání, rozpouštění, odtékání, pohyb ve větru. Využívají při tom velmi složitý nástroj – ruku, tvořenou velkým množstvím svalů, které se děti učí používat. Díky ruce a možnostem, které přírodní učebna skýtá, si vytvářejí nové neuronové cesty a zároveň získávají základ pro další nástroje poznávání. Je tedy velmi vhodné, aby děti v tomto věku měly možnost pracovat s vodou – přelévaly, namáčely, vysoušely, a při tom správně uchopovaly ať už drobné kamínky, větvičky nebo ouška hrnků, konviček a další používané předměty. Při práci venku děti zkoumají i nasákavost materiálů. Dále pracují se sypkými materiály, které jim jemně masírují svaly v dlaních a na hřbetech rukou. Tyto svaly jsou velmi potřebné například pro nácvik správného úchopu tužky. Pobyt v přírodě je pro děti základní životní potřebou. Psychologové a pediatři varují: nedostatečná možnost kontaktu s venkovním prostředím ohrožuje zdravý dětský vývoj v mnoha ohledech. Podílí se na nedostatečné imunitě, snížené pohyblivosti, přibývající obezitě, ale stejně tak i na ubývající schopnosti improvizace a manuální zručnosti. Potlačuje též plné rozvinutí sociálních schopností a přispívá k problémovému chování včetně typických abnormalit, jakými jsou hyperaktivita, impulzivita nebo problémy se soustředěním. Mnohdy je předškolní zařízení jediné, které dítěti umožní pobyt venku. Rodiče nemají vždycky čas dítě doprovodit ven. Nechat je venku samotné se z pochopitelných důvodů obávají. Nechat dítě doma je totiž pohodlnější i „bezpečnější“. Není divu - česká veřejná prostranství nejsou až na výjimky pro dětskou hru nijak zvlášť připravena. Rodiče se nebojí jen úrazů, svou roli hraje i smog, rušná doprava a v neposlední řadě nebezpečí číhající ze strany drogových dealerů a pedofilů. Čím dál více dětí je tak odkázáno na zábavu v uzavřené místnosti, jíž dnes nezřídka již od útlého věku dominuje televize a počítač. To ale může mít pro dětskou duši katastrofální následky. Děti pro svůj zdravý vývoj potřebují prostředí s podněty, které je motivují k poznávání a působí na všechny jejich smysly. Vizuální a akustické podněty přijímané pasivní formou jsou velmi nedostačující. Přírodní učebna skýtá naštěstí velké bohatství akustických, hmatových, vizuálních i čichových podnětů.
Možnosti zahrady jako venkovní učebny Děti a pedagogové mohou být nedílnou součástí života v zahradě. Pedagogové mohou využít prostor školní zahrady k tvorbě nových materiálů a pomůcek v rámci environmentálních programů. Děti mohou pedagogy pozorovat a spolupracovat s nimi, získají tak povědomost o velké škále polytechnických dovedností a mohou si řadu z nich přímo vyzkoušet a osvojit. Aktivity venku mohou pak pedagogové lépe propojit s aktivitami uvnitř. Přirozeně se tak umožní dětem pobývat venku a vnímat a zažít ekologické souvislosti již od útlého věku v předškolním zařízení. Zahrada jako venkovní učebna se stane nedílnou součástí výukového prostoru, který se tím několikanásobně zvětší. Každá zahrada je jiná a je živým organismem ve městě i na vesnicích. Může být místem pro zkoumání přírodních materiálů a zákonitostí, prostorem pro setkávání, volnou hru i praktickou dílnou, ostrovem pro relaxaci a sebereflexi. Vědečtí pracovníci z oboru pediatrie a psychologie potvrzují ve svých studiích, že pobyt dětí venku je zanedbávanou, přesto však nejdůležitější součástí zdravého psychomotorického vývoje.
6
Zdůrazňují především potřebnost přímého kontaktu dětí s přírodou během spontánního a dospělými neorganizovaného pobytu v ní. Připomínají, že současný uspěchaný a téměř výhradně na výkon orientovaný životní styl je v přímém rozporu s lidskou přirozeností, která pro normální fungování potřebuje také dostatek prostoru pro sebereflexi a relaxaci. „Nejde o to, aby děti pobyt venku vnímaly jen jako jeden z bodů v nabídce možné zábavy, nýbrž aby kontakt s přírodou braly jako základní životní potřebu srovnatelnou s potřebou jídla či spánku. Pokud se naši potomci nesžijí se svým nitrem už v dětském věku a nenajdou přístup k vnitřním zdrojům, které jim pomohou překonávat běžné obtíže a krize, vzniká vysoká pravděpodobnost pro jejich zásadní problémy v dospělém věku. Smutné statistiky týkající se např. deprese, mentální anorexie, workoholismu či nárůstu sebevražd svědčí o tom, že lidé ztrácejí cestu k takovýmto obnovujícím zdrojům. Jedním z nejdůležitějších, a přitom nejdostupnějších, zůstává příroda,“ vysvětluje profesor Louv. Dopřejme dětem, aby byly často venku, a choďte ven také společně, a to za každého počasí. Pojmenovávejte rostliny a živočichy, kteří žijí v okolí vašeho domova, a dohledávejte informace o tom, co k svému životu potřebují. Všímejte si proměny přírody v koloběhu ročních období a nechte ji na sebe působit. Je prokázáno, jak obnovení pouta s přírodou uzdravilo i vztahy mezi lidmi, resp. vztah člověka k sobě samému. Četné výzkumy týkající se vztahu prostředí a kriminality prokázaly, že v prostředí plném zeleně existuje méně fyzického násilí a více vnitřní harmonie. Dotazníkové šetření pocitu bezpečí rovněž ukázalo, že lidé žijící v domech obklopených stromy mají větší pocit bezpečí i smyslu pro prostředí, ve kterém žijí. Často dnes slýcháme, že moderní člověk se přírodě odcizil, a je to pravda, zároveň jde ale o tvrzení plné protimluvů. Člověk sám je přece součástí přírody, a dokud dýchá a přijímá potravu, zůstává na prostředí, v němž žije, existenčně závislý. Kvalitu prostředí i ekologického myšlení určuje náš postoj k nim a ten se rodí v domácím prostředí. Je úkolem rodičů, aby vztah k přírodě dokázali svým dětem zprostředkovat již od raného věku a sami jim šli dobrým příkladem. Pokud se o to pokusí, nezřídka vyřeší i celou řadu svých vlastních problémů.„Kdyby se nám jako společnosti podařilo ozdravit vztah dětí k přírodě a naučit je, jak venkovního prostředí využít pro životní inspiraci i relaxaci, zásadně bychom přispěli k ozdravení světa, ve kterém žijeme,“ zasazuje problém do širších souvislostí americký publicista Richard Louv, autor publikace Last Child in the Woods (Poslední dítě v lese). Jeho kniha nedávno rozpoutala v západních zemích živou debatu na téma ztráty vztahu nejmladší generace k přírodě a možných následků tohoto faktu pro budoucnost.„Hra ve venkovním prostředí umožňuje dětem postupnou integraci s celým světem živé i neživé přírody, ale přináší i další zisky. Jako příklad uveďme výsledky týmu švédských vědců, který sledoval děti ze speciálních mateřských školek fungujících na principu ‚venku za každého počasí‘. Děti tam trávily maximum času na zahradě nebo na hřišti školky. Po několika letech se ukázalo, že tyto děti byly méně nemocné než jejich vrstevníci a jejich pohybové dovednosti byly lepší. Oproti dětem z běžných mateřských školek byly jejich hry kreativnější i daleko různorodější – byly tedy přínosnější pro jejich osobní vývoj, protože více rozvíjely představivost, emocionální cítění a sociální dovednosti. A nakonec, zisk z pobytu venku se projevil i v duševní sféře – děti disponovaly větší mentální výkonností a byly schopné se více koncentrovat než jejich vrstevníci, kteří venku tolik času netrávili,“ popisuje psycholog Marek Franěk z katedry ekonomie a managementu Univerzity Hradec Králové. „Umělé vizuální a akustické informace, přestože mohou být bohaté, neodpovídají tomu, jak svět ve skutečnosti vypadá a jak se akusticky projevuje. Dítě má k dispozici jen umělecký a technický obraz, který se nutně vyznačuje zjednodušením a stylizací. Dítě si tak o světě vytváří neúplný a zkreslený obraz a dochází k omezování jeho představivosti, kreativity, emocionality i sociálního chování,“ vysvětluje Marek Franěk.
7
„Pro svůj zdravý vývoj si děti potřebují vyzkoušet spoustu činností. Dělají je spontánně, a pokud jsou podmínky života přirozené, samy nacházejí ve svém okolí dost podnětů a předmětů. Učí se vlastnostem věcí, chápou váhu, míry, objem, gravitaci…“ R.Wild, Svoboda a hranice, láska a respekt Zahrada jako ohraničený prostor živé přírody nabízí tedy: - rozvoj sociálních, psychických a motorických dovedností dětí - zlepšení mikroklimatu v místní lokalitě - možnost zakusit, poznat a pochopit přírodní zákonitosti nejen dětem, ale i jejich rodičům a prarodičům, pedagogům - ukázat možnosti znovuvyužití dešťové vody a bioodpadů - možnost zvýšit estetické a ekologické vnímání - prostor pro získání polytechnických dovedností – pěstování, chovu, řemeslných dovedností Je tudíž prostorem pro pozorování, zkoumání, hledání souvislostí (tedy učení), prostorem pro volný pohyb a spontánní hru, prostorem pro vlastní realizaci, používání fantazie, uplatnění všech smyslů.
Bezpečnostní normy Pobyt dětí mimo území mateřské školky se řídí vyhláškou č. 410/2005 a trvá zpravidla maximálně 2 hodiny denně, mělo by k němu docházet v dopoledních hodinách, a to za každého počasí. Smí být vynechán nebo zkrácen pouze za mimořádně nepříznivých klimatických podmínek. Prakticky to znamená, že pobyt venku může být zkrácen jen za velmi nepříznivých klimatických podmínek, například zhorší-li se během vycházky dramaticky počasí, a to vždy dle uvážení učitelky, která bude okamžitě reagovat na danou situaci (nárazový vítr nebo nárazový déšť, bouřka, teplota pod –10 °C a dále vyhláška č. 410/2005). Pokud počet dětí nepřevyšuje dvacet, postačí, když na ně při vycházce dohlíží jedna učitelka. V případě vycházky zasahující do silničního provozu (a s ohledem na bezpečnost dětí) je učitelka povinna obléci dětem reflexní bundy, a to vždy dětem na začátku a na konci útvaru. Rodiče jsou povinni dítěti docházejícímu do MŠ zajistit vhodné oblečení dle ročního období a dle klimatických podmínek každého dne (nepromokavé bundy, nepromokavé kalhoty, pevná a vodě odolná obuv – vše jednoduše dítětem obléknutelné, v zimním období zateplené, v letním období dostatečně vzdušné, savé). Dále je rodič povinen zajistit dostatečné množství náhradního oblečení pro případné převlékání dítěte z mokrého nebo zašpiněného oblečení. V době jarního, letního a podzimního příznivého počasí bude MŠ zajišťovat dle možností delší pobyt dětí venku, a to jak v době řízených činností (dopoledne), tak v době volných her (např. pobytem na zahradě školky).
Základní práva dětí přijatých k předškolnímu vzdělávání a) na kvalitní předškolní vzdělávání v rozsahu uvedeném v bodě 1. tohoto školního řádu, zaručující optimální rozvoj jeho schopností a rozvoj jeho osobnosti, b) na zajištění činností a služeb poskytovaných školskými poradenskými zařízeními v rozsahu stanoveném ve školském zákoně, c) na fyzicky i psychicky bezpečné prostředí při pobytu v mateřské škole. Při vzdělávání mají dále všechny děti práva, které jim zaručuje Listina lidských práv a Úmluva o právech dítěte.
8
9
Vzdělávací cíle – očekávané výstupy • formovat dítě ekologicky gramotné a také aktivně projevující a obhajující své postoje • usilovat o tvorbu a osvojování sociálních norem ve prospěch udržitelnějšího způsobu života • vzbuzovat „poptávku“ po méně konzumních, duchovnějších a také radostnějších způsobech života • podporovat zdravý životní styl prostřednictvím zdravého stravování, dostatku příležitostí k pohybovým aktivitám v přírodním terénu • rozvíjet elementární základy environmentálního chování dětí • vytvořit podnětné prostředí vedoucí k aktivnímu učení prostřednictvím experimentování, zkoumání, vlastní činností na zahradě, hrou v přírodě • aktivně zapojit dětí a rodičů do výchovných ekologických aktivit • zajistit spolurozhodování pedagogů, dětí i rodičů o nových záměrech, činnostech, akcích v oblasti environmentálního vzdělávání a výchovy • iniciovat spolupráci s ekocentry, středními a vysokými školami, institucemi pro další vzdělávání pedagogických pracovníků • využít možnosti zařazovat do jídelníčku EKO potraviny a produkty bez nebezpečných hnojiv, barviv, konzervantů, plodiny z vlastní zahrady, dětmi pěstované, včetně většího zařazení ovoce a zeleniny v různých formách a úpravách. Důležitou podmínkou pro splnění těchto cílů je dovybavení MŠ vhodnými pomůckami (lupy, mikroskopy, přírodní materiály, oblečení do deště a sněhu, pracovní náčiní a nářadí, ochranné pomůcky).
Ke vzdělávacím cílům dále patří: - vytvořit u dětí odpovědný postoj k životnímu prostředí – aktivně chránit přírodu - osvojování si elementárních poznatků o přírodě - získávání poznatků, týkajících se vody na Zemi, významu čistoty vod a ovzduší pro život - poznávání a odhalování krás a tajů přírody
Očekávané výstupy: - poznatky o životě ptáků, vodních živočichů, o stromech a rostlinách ve volné přírodě - poznatky o planetě Zemi, o významu půdy pro růst rostlin - poznatky o vodě, její výskyt ve volné přírodě, význam pro život - poznatky o koloběhu vody v přírodě - poznatky o vlastnostech vzduchu, jeho význam v přírodě a pro život - poznatky o materiálech našeho prostředí, o třídění odpadu - pochopení vlivu lidské činnosti na prostředí - povědomí sounáležitosti se světem - poznatky, co a jak se vyrábí ze dřeva, z papíru, vrbových prutů, jílu Děti pečují o rostliny a živočichy, šetří vodou, hospodaří s bioodpady, poznávají, jak se pracuje s ručním nářadím na zahradě, v dílně. Mají znalosti o stromech, keřích, plodech, houbách, rostlinách, živočiších, o významu půdy, koloběhu vody v přírodě, o nakládání s odpadem a podobně.
10
Sezonní možnosti Školní rok začíná podzimem, krásným obdobím plným barevných změn, teplotních skoků, vůní a pohybů. Ve venkovní učebně mohou děti využít prostory přístřešků nebo volné plochy a věnovat se celé řadě činností, ať už jde o práci s pilkou a kladívkem, výrobu budek a krmítek, výrobu truhlíků a plůtků, práce na záhonu se zahradním nářadím, zaplétání vrbových prutů, košíkaření a výrobu vysokých záhonů (vysokým záhonem může velký truhlík či obří květináč, ale i ohrazený kousek pozemku s vrstvou zeminy, navršenou do určité výšky nad terén), stavbu kompostérů a přípravu záhonů na zimu, výrobu hmyzích domků a další činnosti. Venkovní prostředí prohloubí ekologické povědomí a environmentální zodpovědnost dětí, což je v předškolním věku velmi důležité. U dětí se tak posílí jejich kladný vztah k přírodě, pocit sounáležitosti s ní a potřeba ji chránit. Je dobré podpořit netradiční formy výuky v oblasti environmentálního vzdělávání dětí prostřednictvím přeměny tradiční zahrady na ekologickou zahradu. Děti mohou poznávat a lisovat místní rostliny, tvořit z nich obrázky, koláže. Mohou tak vytvořit celou knihu a zároveň pozorovat život v zahradě v průběhu celého roku. K zimnímu období patří hojnost času tráveného v domácím prostředí. Za okny bývá chladno a nevlídno, doma naopak teplo a útulno. Přesto i v tomto ročním období platí, že pobyt na čerstvém vzduchu je blahodárný, ba životně důležitý – pro dospělé, a ještě více pro děti. Děti se mohou v zimě zaměřit na pohybové aktivity – kotouly, skoky, lezení, přeskoky. Také mají možnost pozorovat a měřit fyzikální vlastnosti sněhu, ledu, atd. Zima je též vhodným obdobím k pozorování zvěře – za zvířaty se musí dojít, doběhnout, děti mohou spolu pedagogem zhotovovat krmítka, mohou si zkusit ruční výrobu papíru, vyrábět roční kalendáře a koláže z přírodnin. S jarem přichází další pozorovací období – vylézají drobní živočichové z kompostu, půdy, probouzí se pupeny rostlin. Děti mohou pozorovat, pracovat s fotoaparátem, kreslit či malovat v plenéru. Sbírají se první jedlé byliny a rostliny na saláty, vysévají semena a připravuje záhon. S přicházejícím létem děti plodiny sbírají, třídí, pojmenovávají a používají, například k jídlu, na čaje, k batikování nebo při výrobě keramiky (otisky). Je čas na tvorbu z jílu, např. stavby pícek, na výsadbu vrbových staveb (stavby z vrbových prutů zasazené do země, které samy rostou).
Aktivity PODZIM: • Pochopit koloběh listové hmoty – fotosyntéza • Umět samostatně vyjádřit své pocity, city – hmatové vjemy, chuťové, čichové a sluchové vjemy • Plody podzimu – ochutnávka, sběr > Barevný kruh: děti hledají na zahradě listy, květy, ovoce nebo zeleninu v barvách kruhu > Přiřazování: děti pomocí karet přiřazují obrázky s textem ke skutečným plodům, listům, květům (přírodninám) > Vůně: děti čichají k plodům a hledají plodinu v zahradě > Chuť: plod se rozkrojí a ochutnává – popis chutí, přirovnání > Vaření – pečení – sušení – mražení > Výroba barev: výběr barevných plodin a jejich zpracování (strouhání, krájení, lisování atd.) k získání barevných šťáv, s jejichž pomocí děti venku v zahradě malují obrazy > Hra na barvy • Pohybové a dramatické ztvárnění barev a měsíců v roce > Rok: děti sedí v kruhu na bobku > Píseň o měsících: děti vyskočí a podle přiřazeného měsíce si vyberou barevné šátky > Barevné měsíce – tanec všech šátků > Říkadla a tance
11
> Práce s kruhem a dvanácti výsečemi – popis měsíců > Péče o stromy a keře, jejich výsadba a prořezávání > Seznámení s rostlinou – hra na kořeny, kmen a listy > Kořeny. Sají vodu a stříkají ji do trubiček – kmene > Kmen. Drží větve a pohybuje jimi, lezou po něm veverky a jiná zvířátka – maňásci, papírová zvířátka > Listy: Děti sedí na listech vystřižených z papíru nebo filcu, učitelka jim popisuje princip fotosyntézy: dá každému dítěti tři pingpongové míčky, dva bílé a jeden žlutý, znázorňující oxid uhličitý (CO2). Děti míchají míčky v misce s vodou a hrají si na „listovou továrnu“, kde tajně vyrábějí kyslík a cukr. Oba produkty fotosyntézy – kyslík (bílé míčky) a kostky cukru z dosud ukryté misky – děti nosí doprostřed na zelené plátno s rostlinou v květináči. Učitelka dětem vysvětlí, že cukr využije rostlina ke svému růstu, zatímco kyslík slouží nám lidem (ale i zvířatům) – potřebujeme jej k dýchání. • Výroba moštu z jablek či hrušek > Strouhání a krájení > Lisování > Ochutnávka > Zasetí semen (jadérek, pecek)
ZIMA: • Pochopit koloběh vody v přírodě, důležitost vody • Umět samostatně vyjádřit své city, pocity, přání • Vyšlapávat libovolný obrazec v souvislé ploše sněhu • Stavět ze sněhu a přírodnin
Možnosti: • Pohybem si dramaticky ztvárníme koloběh vody v přírodě > Studánka: děti sedí v hloučku na bobku > Horský potok: děti běží v zástupu, přeskakují a vyhýbají se překážkám (kamenům) > Rybník: děti stojí v hloučku, ruce nad hlavou, pomalu se vlní v pase – líně se vlnící hladina > Řeka: děti běží ve dvojicích, potom ve trojicích v zástupu – řeka se rozšiřuje > Moře: děti utvoří 3 řady cca po 7, chytnou se za ruce a rytmicky se pohybují vpřed a vzad, pohyb doprovázejí šuměním > Vypařování: děti leží na zádech se zavřenýma očima, po chvíli se zvolna zvedají a stoupají si na špičky – slunce ohřívá vodu, ta se mění v páru a stoupá vzhůru > Mrak: děti utvoří kruh a chytnou se za ruce, kruh se zvolna otáčí a přemísťuje – na moři se tvoří vítr a žene mraky na pevninu > Déšť: pohyb kruhu se zastaví, děti se pustí, zvednou ruce nad hlavu, sedají si na bobek a zase vstávají, prsty napodobují pohyb kapek • Na balicí papír děti kolektivně či po skupinkách malují vodu. Děti nanášejí temperové barvy štětcem, houbičkou, zmačkaným mikrotenovým sáčkem, … • Jednoduchým pokusem ve třídě (např. na topení) zjistíme, jak se led nebo sníh mění na vodu. Děti budou mít možnost názorně poznat a porovnat, že při zahřívání se sníh rozpouští rychleji. Pokusem také zjistíme, jak se voda postupně odpařuje (pozorujeme celý týden) • Při pobytu venku realizujeme některé výtvarné hry > Sestavování mozaiky z kamínků > Sestavování obrazců z různých přírodnin > Vyšlapávání různých obrazců do sněhu (podle sněhových podmínek) > Stavění sněhuláků, iglú, …
12
• Z batikovaného plátna si vytvoříme komunikační plochu, pod kterou ukryjeme různé předměty, nejlépe přírodniny. Děti hmatem poznávají, co je ukryto pod plátnem. Plátno nám poslouží jako výborná motivace: vymýšlíme, co vše může být v zimě přikryto sněhovou přikrývkou. • V kroužku si s dětmi povídáme o zvířátkách, o tom, jak žijí v zimě. Děti vyjadřují své myšlenky, co by zvířátkům v zimě přály. • Prakticky si vyzkoušet přípravu ovčího rouna > praní > sušení a česání > spřádání na kolovratu > mokré a suché plstění Výroba a zavěšování ptačích budek, krmítek krmení zvěře pozorování ptactva Pozorování života rostlin Fyzikální měření – teplota, vlhkost, mocnost sněhu, …
JARO – LÉTO: • Pochopit příběh semene a probouzejícího se života • Pozorovat a zaznamenávat probouzející se živočichy – pozorování ptáků a hmyzu • Umět samostatně vyjádřit své city, pocity, přání • Stavět z přírodnin • Vyzkoušet si práci s látkami v jednotlivých skupenstvích – s hlínou, pískem, vodou, kameny… • Pohybem, pozorováním, hmatem a čichem poznávat různé biotopy a jejich vlastnosti > Semínko: pohybem doplněná báseň o zemi, dešti, slunci, Bohu – děti sedí v hloučku na bobku či kolenou, mají hlavu schovanou do dlaní (semínko). (1) Všechno, co roste ze země, chutná a voní příjemně. (2) Děkujeme ti, sluníčko, že nám dáváš teplíčko, (3) děkujeme ti, deštíčku, že nám dáváš vodičku, (4) děkujeme ti, země milá, že jsi v sobě zrnko skryla a nám darovala, (5) děkujeme ti, Bože náš, že nám tohle všechno dáš. > Při recitování prvního verše děti znázorňují pohyb semínka, které klíčí a roste – mají spojené ruce a pomalu si klekají. Při recitování druhého verše si třou dlaně o sebe – teplo. U třetího verše znázorní prsty déšť, u dalšího pohladí trávu – koberec nebo jinou podložku – a nakonec opíší rukama velký kruh. > Výsev semínek > Ptáčci a jejich hnízda – výroba hnízd z proutí a jejich rozmístění po zahradě, pozorování a čištění budek > Květy: barevné paletky (nalepování barevných okvětních plátků na papír) – hledání barev, přiřazování ovoce a zeleniny k jednotlivým barvám > Stromy: výsadba stromu a výroba fenologického kalendáře (fenologie dělí roční cyklus do deseti období, čímž se periodickým procesům v přírodě přibližuje mnohem víc než tradiční kalendář se čtyřmi ročními obdobími) > Při pobytu venku realizujeme většinu výtvarných aktivit, ochutnávky čajů z květů a plodů. Na závěr několik slov o dětském vnímání. Zkusme se s dětmi zastavit a podívat se znovu na zázraky přírody jejich očima. Učme se od nich touze po poznání, schopnosti pozorovat a zůstat nezaujatý. Vždy hleďme, aby se mohly rozvíjet v bezpečném prostředí a díky respektujícímu přístupu dospělých objevovat, poznávat a tak se učit.
13
Použitá literatura, odkazy KAPUCIÁNOVÁ, Magdalena, Lesní mateřské školy: magisterské práce. Praha:Universita Karlova v Praze, 2010 MÁCHALOVÉ, Hana, Biptop lesa a jeho využití v mateřské škole, magisterská práce, Praha, Universita Karlova v Praze, 2012 JANČAŘÍKOVÁ, Kateřina, Ekolístky, Karmelitánské nakladatelství 2009 MONTESSORI, Maria, Tajuplné dětství, Triton 2009 http://www.ekopsychologie.cz/ http://www.montessoricr.cz/principy-montessori-pedagogiky/ http://www.msmt.cz/dokumenty/vyhlasky-ke-skolskemu-zakonu http://www.tzb-info.cz/pravni-predpisy/vyhlaska-c-410-2005-sb-o-hygienickych-pozadavcich-na-prostory-a-provozzarizeni-a-provozoven-pro-vychovu-a-vzdelavani-deti-a-mladistvych
EXPEDICE „Světozor“ si klade za cíl podpořit profesní rozvoj pedagogických pracovníků mateřských škol vzdělávajících podle platného rámcového vzdělávacího programu v oblastí kompetencí vztahujících se k polytechnické výchově, posílení didaktických dovedností a osobnostně sociálního rozvoje. Projekt je určen pedagogickým pracovníkům Jihočeského kraje.
Vydáno v roce 2014 jako studijní materiál v rámci projektu EXPEDICE „Světozor“ (CZ.1.07/1.3.00/48.0073) financovaného z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost a státního rozpočtu ČR.
