Dobrý den kluci a holky, dostává se Vám do rukou letos druhé číslo časopisu Štěpík. Přiznám se za všechny, že vychází trošku opožděně, ale důvody jsou zřejmé – stále se něco děje a my nevíme, co ještě všechno přidat. Proto nás omluvte, některé články nejsou úplně aktuální, ale snad se zase tak nestalo, alespoň zavzpomínáme. Přeji příjemné počtení a doufám v další spolupráci se stávajícími i novými redaktory. Adriana Hejníčková Ve Štěpánově dne 22. února 2016
REDAKCE: ÚVODNÍ STRANA – autora hledáme, vyhrál naši interní soutěž o nejlepší mandalu, chceme ho oslovit a poprosit o další náměty na naši titulní stranu; STĚPINY Z HISTORIE, KONĚ – Tereza Kolaříková; ZPRÁVY ZE ŠKOLY – Kateřina Andrýsková, Tereza Urbášková; ZPRÁVY Z KNIHOVNY – Anna Cigánková; ZPRÁVY Z VÝUKY CIZ´9CH JAZYKŮ – Jana Wengrynová; AZYL KAIRA – Zuzana Burgetová; HITPARÁDA – Viktorie Nováková; TECHNICKÁ PODPORA – Michal Janota; KOREKCE – Adriana Hejníčková.
VŠEM ZAPOJENÝM ZE SRDCE DĚKUJI! JSEM NA VÁS HRDÁ!
2
Naše Školní Knihovna (Čítárna) Dříve, když jsme poprvé viděli knihovnu, byla opuštěná a chtěla spravit. Tak jsme si s paní učitelkou Hejníčkovou a Denčou Gálovou řekly, že ji spravíme, aby tam mohli chodit děcka. Koupili jsme nový koberec, polštářky, knížky a teď ještě chceme nabarvit šteláře na bílo. Školní knihovna určitě zažila mnoho věcí, protože ty knihy, které tam jsou, jsou dost staré a i obaly na knížkách mají takovou zažloutlou barvu. Knihovna ještě ale musí vydržet, proto ji spravujeme. Knihy mám dost ráda. A tam je na výběr hromadu knížek od dobrodružných po encyklopedie! V knihovně je strašně útulně, protože koberec, který tam je a ty polštářky jsou prostě boží. Vždycky, když tam s Denčou zapisujeme nové knížky, já z těch polštářků vytvořím pyramidu a skočím do ní, ale neříkejte to paní učitelce Hejníčkové. Školní knihovna se mi teď, jak ji spravujeme, docela zalíbila a je tam dost sranda a ještě když si čteš, tak je to paráda teda alespoň já, když čtu, tak čtu knížky, které se mi líbí a nečtu je proto, že musím, jinak bych dostala 5 ze čtenářského deníku. Knihovna je tvaru obdélníku a je tam krásný koberec, který jsme tam teď koupili. Je tam dost štelářů a knížek dle svého výběru, které si můžete i půjčit domů. Hned vedle knihovny má paní učitelka Zacharová kabinet. V knihovně je také umyvadlo, jako v každé třídě, ale nesmí se tam jíst. Sice tam nemáme stůl a židle, ale máme hromadu polštářků, na které si můžete sednout. Na zeď chceme pověsit mandaly, protože je jen bílá a zůstaly tam háčky po obrazech. Knihovna určitě zažila mnoho věcí, jak jsem vám říkala a doufám, že ještě zažije a vy si tam budete chodit číst a půjčovat knížky. Anna Cigánková, 7. A
3
Jazykově vzdělávací pobyt Londýn – 22. – 28. listopadu 2015 Stejně jako mnoho jiných škol dostala i naše škola možnost zavítat letos na podzim do Spojeného království Velké Británie a Severního Irska za účelem zlepšit si svou angličtinu a poznat reálie kolébky tohoto jazyka. Na cestu jsme vyrazili v předposlední listopadovou sobotu – dvacet žáků s komunikační znalostí angličtiny a čtyři učitelé. Jelikož je Anglie ostrovní stát, dopravit se až tam nebylo zdaleka jednoduché. Naštěstí jsme měli příležitost poznat veškeré způsoby zdolání Lamanšského průlivu, do království jsme pluli lodí (někteří to odnesli lehkou „mořskou nemocí“) a zpět jsme zdolali eurotunel s nadějí, že nepotkáme žádné rybičky tváří v tvář. V pondělí ráno nás přivítal slunečný Londýn, kde jsme jako první poznali krásný a neskutečně technicky „vychytaný“ Tower Bridge. Jedná se o most, který se při proplutí velkých lodí sklápí. Procházkou jsme dále poznali čtvrť City, jež je hlavním finančním centrem, Tate Gallery, která nabízí pohled na moderní umění, a katedrálu sv. Pavla – ta nám připomněla vzhledem její předobraz (baziliku sv. Petra v Římě). Bonbónkem na dortu toho dne se stal hrad Tower, kde jsme zhlédli anglické korunovační klenoty, zbraně anglických králů a spoustu dalších zajímavých exponátů souvisejících nějak s historií království. Den zakončila projížďka lodí po Temži, která nás přesvědčila o velkoleposti tohoto hlavního města. Další den nás autobus zavezl na hrad Windsor, který se pyšní titulem „druhý největší doposud obývaný hrad na světě“. Nejvíce nás zde zaujal palác pro panenky, který byl vytvořen pro babičku nynější královny Alžběty II. Najdete v něm veškeré funkční vybavení v miniaturní podobě. Ve městě Windsor si zároveň děti nakoupily vysněné bonbóny Harryho Pottera „jelly beans“, jejich pojídání bavilo pak žáky několik hodin. Ten den odpoledne jsme ještě stihli prohlídku Přírodovědeckého muzea, kde na nás opět dýchl duch staré Anglie v podobě typických gotických architektonických prvků. Sbírky muzea nám připomněly ohromné přírodní bohatství naší planety. Středa se stala prvním školním dnem našich studentů, zlepšili si svou angličtinu v londýnské jazykové škole pod vedením zkušených lektorů. Angličtina z úst rodilých mluvčích je zcela jiný zážitek, ovšem musím s hrdostí říci, že žáci 4
neměli sebemenší problém se dorozumět. Byli ze své úspěšnosti nadšeni a těšili se na další (poslední) den kurzu, na jehož konci dostali certifikát o absolvování. Středeční odpoledne jsme strávili procházkou kolem Buckinghamského paláce, kde jsme obdivovali trpělivost královských stráží, které bez mrknutí oka hlídají hodiny a hodiny sídlo královny. Ve navštívili
čtvrtek čtvrť
odpoledne
Greenwich,
jsme
kde
se
nachází Královská observatoř s „nultým poledníkem“, u něhož se všichni poctivě vyfotili,
jak
stojí
jednou
nohou
na
západní polokouli a druhou na východní. V pátek jsme se s Británií rozloučili výhledem na Londýn z tzv. London Eye; jedná se o ruské kolo, z něhož člověk zažívá neopakovatelné pohledy na hlavní město. Cestou jsme se ještě pokochali Westminsterskou katedrálou (nejstarší kostel v Londýně, probíhají zde korunovace anglických králů), Downing Street (sídlo premiéra) a Trafalgarským náměstím, kde nás překvapili nevšední kejklíři. Poslední zastávkou byla hlavní nákupní ulice Oxford Street – tam jsme utratili poslední peníze za dárky pro své blízké. Celý zájezd byl nesmírně náročný – existovali jsme stovky kilometrů od domova v neznámém prostředí, každodenně jsme měli nabitý program a zvykali jsme si na tradice rodin, u nichž nás ubytovali. A tak nakonec musím nás všechny pochválit, že jsme to bez větších problémů zvládli. Zároveň mě těší, že nás společné zážitky budou provázet po celý další život.
Adriana Hejníčková
5
Azyl Kaira Se sněhem a s novým rokem 2016 přišli nové věci i do našeho útulku. Ve vánoční den otevřených dveří u nás kromě trvalých psých obyvatel byli i dva hafani na hotelu. Náš útulek totiž funguje také jako psí hotel, takže když budete potřebovat z jakéhokoliv důvodu na nějakou dobu pohlídat svého psa a nebudete mít nikoho, kdo by to udělal, náš psí útulek-hotel je Vám plně k dispozici. Vánoce se u nás letos velice vydařili, pejsci dostali plno dárků v podobě granulí, konzerv, pamlsků, hraček a dek a náležitě si je užili. Nero zvládl roztrhat už nejmíň tři plyšáky (nutno podotknout, že to zrovna nejsou nejlepší hračky, ale jsme za ně všem moc vděční). Kromě našeho trvalého obyvatele Belgického ovčáka Nera, který by už měl mít také brzo nového majitele, dvou psích hotelových návštěvníků a několika zatoulaných psů, kteří se hned vrátili domů, se k nám ale také dostal nový trvalý psí nájemník, který teď čeká na nového majitele. Zhruba pětiletý kříženeček pojmenovaný Bohuš byl ve velmi špatném stavu odchycen ve Štěpánově na Dolní ulici. Vypadá to, že toho má opravdu hodně špatného za sebou a dlouho se toulal po lese, z čehož má ještě teď trauma a není v úplně dobrém psychickém stavu. S potěšením ale můžu říct, že se stále zlepšuje. Poté, co se dostal z toho nejhoršího (vystříhání bodláků ze srsti a zbavení klíšťat) a pár dní se zotavoval, ukázalo se, že je to velice milý, klidný, mazlivý a krásný pes. Jediný problém je, že má špatné jedno oko a je nejspíš slepý. Jinak je to ale opravdu úžasný pes a moc by potřeboval novou milující rodinu.
6
A druhého obyvatele naší odchytky už znáte z minula…
Belgický ovčák Nero je stále u nás, ale zdá se, že už brzo bude mít nového páníčka. Tak mu držte palce, tohle jsou možná jeho poslední fotky v našem časopisu v rubrice Azyl Kaira.
HAF HAF!!
Tak zase příště!
Více na : www.kaira.cz
7
Zuzana Burgetová 8.A
Soutěž v anglické konverzaci Dne 12. 1. 2016 proběhla soutěž v anglické konverzaci pod vedením p. učitelky Zuzany Šupíkové. První částí byl poslech a doplnění chybějících informací do textu a druhou částí byla konverzace s p. učitelkou na jedno téma, které jsme si vylosovali. Témat bylo šest. V soutěži byly dvě kategorie - žáci 6. a 7. tříd a žáci 8. a 9. tříd. Z mladší kategorie 6. a 7. tříd se na třetím místě umístil Jakub Souček, na druhém místě Jana Šindlerová a na prvním místě Anna Cigánková. Ze starší kategorie žáků 8. a 9. tříd se na třetím místě umístil Marian Vrba, na druhém místě Viktorie Nováková a na prvním místě Jana Wengrynová. Soutěž mě bavila, nejdříve jsem sice nechtěla jít, ale pak jsem našla odvahu a užila si ji i společně s přáteli, spolužáky a paní učitelkou. Jana Wengrynová, 9. A
8
Střepiny z historie Štěpánova Vánoce a Silvestr Letos byly Vánoce a Silvestr trošku ohrožené z důvodů, které všichni dobře známe. Ale věřím, že jste si je užili a dostali to, co jste si přáli. Jsou to svátky klidu a míru na počest narození Ježíška. V různých zemích nosí dárky různé kouzelné bytosti (Santa, Ježíšek atd.), ale v podstatě to je jedna bájná bytost s mnoha podobami a jmény. Počínaje první sváteční nedělí až k samotnému Štědrému dni jsou to taky svátky nakupovaní. Silvestr je oslavou nového roku. Rachejte a světlice místy rozzáří noc, chvílemi se poklidnou nocí rozezní zvuk petard. O návštěvách příbuzných, babiček a podobně raděj mluvit nebudu, to totiž patří ke svátkům! Na slavnostní tabuli nesmí chybět nějaká ryba, nejčastěji kapr nebo amur či pstruh, bramborový salát a přípitek . Poté ke stromečku... Dříve jsme věřili, že dárky nosí Ježíšek, ale pak někteří nachytali rodiče anebo nám pravdu někdo řekl, ať tak či onak dnes už tomu nikdo nevěří, ale i přesto si to užijeme jako malé děti, kterým svítily očíčka jako hvězdičky, když uviděly ty dárky! Krásný nový rok 2016!
Tereza Kolaříková, 8. A
9
Mikuláš ve škole – 4. 12. 2015 Dne 4. 12. 2015 se na naší škole pořádala Mikulášská nadílka, které se ujali žáci devátého ročníku. A tak se po třetí vyučovací hodině vydali čtyři čerti, čtyři andílci a jeden Mikuláš na tradiční procházku po třídách. Jako první jsme se vypravili do prvních tříd, kde jsme se setkali s žáky převlečené za andílky. Některé děti nám řekly básničku a za to jsme je obdarovali sladkostmi. Následovala druhá třída, kde jsme potkali samé čertíky. Dokonce i čerti si připravili básničky, i jim šla odměna rovnou do kapsy. Ve třetí třídě už jsme pár zlobivých dětí stáhli do pekla, ale následně jsme je paním učitelkám zase vrátili. Další návštěva vedla do páté třídy, to jsme si na chodbu zatáhli nemálo zlobivců. Páťáci dostali perníky a my jsme pokračovali v cestě do čtvrtých tříd. Překvapila mě 4. A, která nám zazpívala anglickou písničku, neboť zrovna měli hodinu angličtiny. Nakonec jsme mohli projít i druhý stupeň, ale jen tak na oko. Samozřejmě, že všechny děti a nejen zlobivci dostali na obličej černou značku od všech čertů. Byl to super den - celé ty roky, co jsem tady na škole, jsem se těšila, až budu moct taky chodit. Je pravda, že v dnešní době už se děti tolik nebojí, ale i tak jsem si to užila a věřím, že i mí spolužáci i ostatní si to užili stejně. Tereza Urbášková, 9. A
10
Příběh dlažební kostky... „Au!“ vykřikla jsem jedno mrazivé ráno, když mě zastihla strašlivá bolest. Já a moje sestřičky a bratříčkové jsme brečeli. Nějací divní tvorové, později jsme se dozvěděli, že lidé, nás ořezávali. Vypadli jsme z naší milované skály na zem. Dostala jsem zvláštní tvar. Myslím, že krychle. Naložili mě do velikého auta a auto se rozjelo. Drncalo to, všichni jsme plakali a báli se. Cesta byla strašně dlouhá. „Auto zastavuje!“ zaječela jsem. Všichni napjatě čekali, co bude dál. Dveře auta se otevřely a nás ochromilo jasné světlo. „Není to nebe?“ zeptala se moje sestřička Olivie. Nikdo jí neodpověděl. Nikdo nic nevěděl. Za chvíli nás lidé vyložili a já se mohla rozhlédnout, kde to vlastně jsem. Bylo to zvláštní místo. Přede mnou trčely veliké budovy, pomalu až k nebesům. Všude chodili lidé. Každý byl jiný. Malý, velký, muž či žena, zlatovlasý nebo modrooký… Tito tvorové se mi líbili. Za chvíli se setmělo a já poprvé spatřila nebe. Noční nebe plné zvláštních blikajících a svítících teček. Tu noc jsem nespala. Celou noc jsem pozorovala oblohu a přemýšlela, proč zrovna já? Ráno nás lidé vzali a usadili do zmrzlé země. Studilo to. Měla jsem odtud krásný výhled. Přede mnou byl dům, bydlela v něm jedna malá holčička, měla kočárek s panenkou a každý den okolo mne projížděla a zpívala si. Mela krásný hlas a já ji ráda poslouchala. Čas plynul a z téhle malé holčičky se stala krásná dívka. Dlouhé zlaté vlásky jí splývaly až po pás. Už nechodila s kočárkem, ale zpívala si pořád. Někdy šla sama a někdy s kamarádkou nebo kamarádem. Jednou ale nepřišla. Čekala jsem celý den, ona nikde. Druhý den také ne. Objevila se až po měsíci. Málem jsem jí nepoznala. Žádné vlasy, oči měla rudé od pláče, ale snažila se smát. Seděla na železném vozíku se dvěma koly a mířila k domovu. Za ní stál její táta a musel ji tlačit. Nevěděla jsem, co se stalo. Děsilo mě to. Plakala jsem. Ráno ji táta vyvezl před dům a ona si zase zpívala. Nádherně jako dřív. Až teď jsem se soustředila na slova, která zpívala, a né na melodii. Píseň byla velmi smutná. Zpívala o „druhé straně a jiném životě za bránou“. Píseň mne rozbrečela, i když jsem nechápala pravý její význam. Tento den to bylo naposledy, kdy jsem ji spatřila. Snažila se usmívat, ale bylo to pro ni těžké. Další ráno přišel před dům její ubrečený tatínek a byl velice smutný. „Ona umřela!“ došlo mi. Od tohoto dne jsem zde ležela dalších sto roků, ale podobné děvčátko jsem už nikdy nespatřila. Byla jsem už rozpadlá a téměř na pokraji svých sil. Lidé si toho všimli a ráno mne vyndali a naložili na vůz. Bylo tam spoustu dalších dlažebních kostek jako jsem já. Odvezli nás na skládku dlažebních kostek, kde jsem poslouchala životní příběhy ostatních kostek, než jsem se rozpadla. Před očima jsem uviděla záblesk mé skály, poprvé spatřenou noční oblohu a tvář dívenky s kočárkem. Pak jsem uviděla jen věčnou tmu…. Kateřina Andrýsková, 9. A 11
…a jeden další „malý“ příběh:
Cyril a Metoděj – film
kino Metropol, 27. 1. 2016, žáci 9. ročníku Tento film byl přínosný zejména pro naši generaci, abychom si přiblížili poselství Konstantina a Metoděje. Metoděj byl v Římě uznán za biskupa Velké Moravy. Také díky Konstantinovi a Metodějovi jsme možná právě teď samostatný stát a nejsme pod Franskou říší. Kdyby je kníže Rostislav nepozval, aby nám vymysleli písmo „hlaholici“, tak teď možná mluvíme všichni německy. Měli bychom dát velké díky zejména Konstantinovi, který učinil pro nás, co učinil. Metoděj se svým bratrem ušli dlouhou cestu plnou nebezpečí, která je přiváděla k vyčerpání. Cyril umřel na suchý kašel. Metoděj musel pokračovat sám, aby Velké Moravě pomohl. Tato cesta pro něj nebyla lehká. Moc bych chtěla poděkovat tvůrcům tohoto filmu za nápad přiblížit nám tyto dva muže, kteří hlavně Velké Moravě, ale i Čechám přinesli lepší život. Sabina Kvapilová, 9. A (dopis na olomoucké arcibiskupství - zasloužili se o realizaci tohoto filmu; jeden z mnoha děkovných) Zdroj (obrázek): www.euserver.parlamentnilisty.cz
12
…odpověď pana arcibiskupa:
13
XIV. ŠKOLNÍ SVATOVALENTÝNSKÝ PLES V pátek 12. února 2016 se ve štěpánovské sokolovně konal již XIV. školní ples, a protože se blížil svátek svatého Valentýna, pojali jsme výzdobu sálu i celkového ducha plesu v jeho atributech. Žáci naší školy pod vedením paní učitelky Pluskalové vytvořili všelijaké srdíčkové ozdoby v růžových a červených barvách, společně je pak umístili do prostor tančírny tak zajímavě, že nejeden tanečník žasl nad originálním zpracováním jednotlivých srdcí – každé mělo svůj příběh. Již podruhé, a troufám si říct, že tradičně, vtiskla plesu báječnou atmosféru skupina Sirius svou skutečně profesionálně zpracovanou hudbou. Každého dokázala odpoutat ze židle, a ten, kdo právě nemohl tančit, alespoň podupával v rytmu hudby. Samotný ples odstartovala hudební formace naší školy Štěp. Zazpívali čtyři písničky z aktuální či stálé hudební scény. Dalším vstupem se připomněl náš někdejší žák naší školy, Jakub Soušek se svou partnerkou Kateřinou Oherovou. Zatančili nám pásmo latinskoamerických tanců. Předskokany jim tentokrát dělali mladší kolegové z téže taneční školy, Adam Oherek s partnerkou Julií. Naše skvělá školní kuchyně připravila množství dobrot, které pak během večera doslova mizely před očima. Slyšela jsem také pozitivní kritiku: „Už dlouho jsme se na plese takhle nepřejedli!“ Faktem je, že kdyby nám pití a pochutiny neprodávaly srdečné paní barmanky, tolik by nám možná nechutnalo! Ještě musím doplnit, že chlebíčky a jednohubky vytvořily žákyně osmého ročníku pod laskavým dohledem naší paní zástupkyně Petry Novákové. Pořadatele čili ochranku nám opět zajistil SDH Štěpánov. Tuto spolupráci ani nemusím komentovat, je bezproblémová, vstřícná a milá, zkrátka báječná. Stejně tak musím poděkovat velkému množství sponzorů, kteří se zasloužili o mnoho hodnotných dárků, jež jsme si s radostí odnášeli z oblíbeného losování o ceny. Školní ples není pro žáky a učitele jen zábava, ale především příležitost vydělat pro Nadaci školy nějaké peníze, které se jinde shání jen těžko. Loni jsme z výtěžku z plesu nakoupili nové žíněnky do tělocvičny, letos bychom chtěli revitalizovat naši knihovnu. Proto všem s úctou děkuji, zejména panu řediteli za vlídný dohled, paní učitelce Šupíkové za její šlechetnost při přípravě losování o ceny, panu školníkovi za jeho praktické rady i technickou pomoc a mnoha dalším, dá se říci, že takřka všem zaměstnancům školy. Všichni totiž museli přiložit ruku k dílu, aby se vše povedlo, jak se myslím stalo. Ještě jeden velký dík na závěr. Má milovaná devátá třída mi pomohla nachystat sál a následně ho i uklidit. Celou dobu mi byla oporou. Pokud jste s někým dennodenně, nepotřebujete ani slova a všichni se doplňujete, aby vše probíhalo hladce, s láskou a bez problémů. Stejně tak obdivuji bývalé žáky školy Pepu Součka a Honzu Hřivnu, kterým její další osud není lhostejný a kteří mi celou dobu stáli po boku. Adriana Hejníčková 14
15
Hitparáda 1.Adele – Hello (26) 2.Justin Bieber – Sorry (25) 3.Sharkass – Fly To The Blue Sky (13) 4.David Guetta – Bang My Head (8) 5.DJ Snake – Middle (3)
Novinky 1.Pink – Today's The Day (14) 2.Drake – Hotline Bling (7) 3.Jasmine Thompson – Do It Now (2), Twenty One Pilots – Stresse Out
Vypracovala: Victoria Nováková, 8. A
16
