Večery u kapucínů
Cyklus benefičních akcí, které se konají první středu v měsíci (mimo letní prázdniny) od 19 hodin v prostorách kláštera bratří kapucínů v Praze na Hradčanech. Svým dobrovolným darem v libovolné výši můžete podpořit každý měsíc jinou instituci podle výběru bratří kapucínů. www.veceryukapucinu.cz
Výtěžek dobrovolného vstupného ze zářijové benefice podpoří křesťanskou organizaci
Mezinárodní vězeňské společenství, přispívající ke snižování recidivních chování (www.prisonfellowship.cz).
Večery u kapucínů 6. ročník 2015/2016 53. benefice v prostorách kláštera bratří kapucínů v Praze na Hradčanech středa 2. září 2015 v 19.00
Do hlubin i výš s Deepers Program: Dům bez času (Milan Císař) Myš (Vojtěch Roupa) Letní (Jan Prančl / Alice Hekrdlová) O lásce a lahvích (Jan Prančl) Já v Tobě a Ty ve mně (Milan Císař) Samá voda (Jan Prančl) Stín (Klára Kabátová / Martin Čumpelík) Honba za štěstím (Milan Císař) Convolvulus (Jan Prančl)
----------------------
Měsíční (Petra Sotonová) Nádražní (Jan Prančl) Lifetime (Milan Císař)
Deepers jsou mladá, převážně akustická kapela z Prahy. Skupina vznikla na počátku roku 2013 ze členů celorepublikového pěveckého sboru Bohemiachor; brzy po svém vzniku se začala orientovat na čistě autorský repertoár, na němž se podílí hned několik členů skupiny. Pro tvorbu Deepers je charakteristická žánrová pestrost, energický projev a propracované čtyřhlasé vokály. V poslední době se kapela snaží obohatit zvuk např. o elektrické kytary, a také definitivně ustálit svoje personální obsazení. Pokud vše dobře dopadne, v roce 2016 budou Deepers točit svou první desku. V současnosti Deepers vystupují ve složení: Veronika Czesaná – zpěv, ukulele; Milan Císař – kytary, zpěv; Jan Prančl – kytary, zpěv; Michal Winter (stálý host) – baskytary; Vojtěch Roupa j. h. – saxofony, klarinet, zpěv; Stanislav Amcha j. h. – perkuse. Kontakty: bandzone.cz/deepers https://www.facebook.com/deepers.cz?fref=ts
Milan Císař (*1980): Milan je muzikant už od útlého dětství. Nejdříve se věnoval hře na kytaru, absolvoval dva hudební cykly na ZUŠ a poté tři roky na konzervatoři v Teplicích obor klasická kytara u profesora Františka Jiroše. Od gymnázia se věnuje také sborovému zpěvu. Od roku 2003 zpívá v pražském sboru Kakofon a od roku 2004 v celorepublikovém sboru Bohemiachor. Zpíval také v kapelách Rozmazaně a IT. Absolvoval kurzy zpěvu u Marty Töpferové a Anny Cisneros v rámci Czech Jazz Workshop a navštěvoval hodiny sólového zpěvu u Pavly Fendrychové na konzervatoři Jaroslava Ježka. Od roku 2007 pořádá každý měsíc pravidelná setkání muzikantů, tzv. TabadiJam. V lednu 2013 byl iniciátorem založení kapely Deepers, pro kterou skládá písně a působí jako manažer. Jako své hudební vzory Milan uvádí Marsyas, Vlastu Redla, Nerez, Bratry Ebeny a Hradišťan, ze zahraničí k nim patří Sting, Glan Hansard, Damien Rice, Jamie Cullum a Cat Stevens. Milan je šťastně ženatý a letos se mu narodila dcera.
Jan Prančl (*1986): Honza, povoláním botanik, je s hudbou konfrontován od tří let, kdy začal jezdit s rodinou na letní hudební kurzy pod vedením nedávno zesnulého Pavla Jurkoviče. Od sedmi let hrál v ZUŠ na zobcové flétny (několik let nenáviděno), v jedenácti pak dostal svou první kytaru, která se záhy stala jeho osudem. Prstové techniky nadšeně zkoušel na skladbách Karla Plíhala a později Tommy Emmanuela, nezapomněl však ani na druhou, bigbítovou část svého muzikantského srdce, která mu velí, že kytaře je občas potřeba pořádně nařezat. Postupem času prošel několika sbory a hudebními soubory (od sdružení renesanční hudby po hardrockovou kapelu), dosud zpívá v Bohemiachoru a jako zástupce sbormistra ve sboru Kakofon, pro který napsal také několik a capella úprav (v roce 2011 zvítězil v aranžérské soutěži na festivalu Jirkovský Písňovar). I v Deepers je Honza hlavním aranžérem vokálů, zároveň má v kapele oficiálně přidělenou funkci „hladinkáře“.
Veronika Czesaná (*1982): Koketuje s hudbou – stejně jako ostatní kolegové z Deepers – také už od útlého dětství. Když ji jako čtyřletou poprvé vzala učitelka v mateřské školce do kuchyně, aby zpívala kuchařkám při práci písničky ze Semaforu a Osvobozeného divadla, považovala to nejdříve za podivný omyl, ale kuchařky pak vyžadovaly tyto malé pěvecké performance v kuchyni celkem pravidelně a nikdo při tom neutrpěl zánět středního ucha, až tedy Veronika pochopila, že to s tím zpěvem „možná nebude tak špatné“. Později, cca v první třídě, pak prozřela, že má navíc zřejmě hlásek i „docela zvučný“, protože když se na táboře ztratil v lese malý Honzík, na základě naprosté shody všech přítomných vedoucích měla jméno ztraceného dítka v hlubinách lesa vyvolávat právě ona, aby pátrací halekání „rozřízlo tmu“ i na veliké vzdálenosti. Veronika ale patřila dlouho do kategorie „stydlínů“, a tak uplynulo pár let koncertování pouze doma v koupelně, než se Veronika poprvé rozhodla nabídnout svoje hlasivky i někomu jinému než jen sprchové hlavici – a to ve školním muzikálu během ročního pobytu na střední škole v USA a také v místním sboru. Poté, co se dostatečně otrkala v Americe, založila zpět v Čechách na gymnáziu s kamarády blues-funkovou kapelu, která fungovala několik let. Ke konci vysoké školy se jí pak opět zastesklo po nějakém vokálním vyžití a v roce 2010 založila a-capella soubor Všelijak, který se postupně z původně asi 7 členů rozrostl na 18ti-hlavé rozvrkočené těleso, které vesele, hravě a úspěšně působí dodnes a je jedním z hlavních zdrojů Veroničiných životních radostí. V kapele Deepers je Veronika nováčkem, ale snaží se s „kucíma“ držet krok i dech. :)
Michal Winter (*1983): Své hudební počátky datuje na první stupeň základní školy, kdy byl rodiči proti své vůli přihlášen do ZUŠ na obor Klasická kytara. Zde se pak „trápil“ více než rok, než rodiče uznali, že jeho nechuť stát se kytarovým virtuózem se takto opravdu nezlomí. Zvláště maminka to těžce nesla. Uplynulo pár roků letargie, avšak s příchodem puberty přišel i větší zájem o hudbu. Byli to tehdy nejspíše Beatles (a zvláště Paul McCartney), kteří ho zaujali natolik, že se rozhodl, tentokráte již zcela dobrovolně, se do ZUŠ vrátit. Po krátké době přidal ke klasické kytaře i baskytaru a postupně začaly přicházet první kapely
a zkušenosti. Dnes je Michal členem hned několika hudebních uskupení různých žánrů, přičemž v některých z nich hraje již dlouhá léta. V Deepers působí jako stálý host od jara 2014.
Vojtěch Roupa (*1985): Zatím nevyučen školou života, zato řádně studovaný teoretik nočního spánku hraje v Deepers na dechové nástroje. Mimoto skládá a píše písně jak pro Deepers, tak pro svůj vlastní autorský projekt Potichu. Je také členem kapely Discoballs. Má za sebou spolupráci s nemálem interpretů (Anna Polívková, Marcela Březinová, Mario Boa, Bára Zmeková, Iby Pop, Sirotčinec...). V postním období přichází o smysl pro humor, který střídá s chutí na pivo a párek v rohlíku.
Stanislav Amcha Bubeník a perkusista – absolvoval nejdřív Pražskou konzervatoř v oboru fagot a po půlročním angažmá v mariánskolázeňském symfonickém orchestru už konečně sběhl navždy ke svému nejoblíbenějšímu a nejhlučnějšímu hudebnímu nástroji. Od té doby si zahrál se spoustou zajímavých hudebních těles i těl, jako jsou například: Šum Svistu, Vesna Caceres, muzikály Rusalka, Kudykam, Mamma Mia, Petr Kotvald, Helena Vondráčková, Burma Jones, Caribe, Nightwork, orchestr F. Slováčka, G. Broma a dalšími.
Mezinárodní vězeňské společenství je mezidenominační křesťanské sociální hnutí, u nás působí od roku 2010. Vzniklo jako zastřešení služby několika přátel, kteří mnoho let pravidelně navštěvovali věznice. V roce 2011 se toto společenství stalo součástí největší dobrovolnické organizace na světě v oblasti vězeňství: Prison Fellowship Intenational, která sdružuje 127 zemí světa. Jaké jsou cíle MVS? Cíle vycházejí z potřeb konkrétních lidí, kterých se zločin dotýká, a také z potřeb věznic. Tam nejvíce chybí smysluplné využití času během výkonu trestu. Chybí často i možnost učení se, chybí někdy i obyčejná lidská důstojnost a udržení si schopnosti rozhodování, vytváření správných odpovědí na podněty, chybí vedení k uznání viny a přijetí odpovědnosti za minulá jednání. Neexistuje účinná prevence kriminality během výkonu trestu. Sedm z deseti propuštěných se vrací do vězení zpět. Chybí práce s rodinami odsouzených, které jsou ve velmi těžké životní situaci, ale i práce s oběťmi trestných činů. A především je tu obrovská mezera v péči po výstupu z výkonu trestu, kterou v tuto chvíli jako dobrovolníci suplujeme svými penězi a časem. Komu se MVS věnuje? Jsou to oběti trestných činů, odsouzení, propuštění, rodiny všech, zejména děti, a také zaměstnanci justice.
Jak vypadá práce s odsouzenými? Ve třech věznicích probíhá kurz „Příprava na propuštění“. V něm pečují naši dobrovolníci o asi 90 klientek a klientů po dobu většinou jednoho roku. Jsou to vesměs lidé, kteří nemají po propuštění kam jít, nebo se nechtějí vracet do míst, odkud přišli. Jsou to sociálně slabí lidé, různého věku, s různě dlouhými tresty. Smyslem kurzu je osvojení nového náhledu na realitu, získávání dovedností a schopností, které povedou k tomu, aby se vězni už nevraceli zpět do věznic. Zejména se jedná o změnu hodnotového žebříčku odsouzených. Nestačí nalézt bydlení a nasměrovat k práci. Vždyť jejich řemeslo bývá výnosnější. Proto je úloha křesťanů ve věznicích nepostradatelná: křesťané mají pevné hodnotové ukotvení, které mohou předávat. Do věznic jezdí MVS každý měsíc na skupinová setkávání a v mezidobí zajišťuje službu dopisování, zasílání nárokových balíčků. Vězňům shání i hygienické potřeby a literaturu. Hledáme pro ně také třeba učebnice a výtvarné potřeby, nebo potřeby pro ruční práce, aby se čemukoliv učili a nezaháleli. Jak probíhá pomoc po propuštění? Často je zapotřebí počkat na propuštěného před branou věznice. Zejména u dlouhých trestů je to nezbytností. Když vyjde člověk po 7, 10, či 12 letech, neumí už jet ani tramvají, bojí se v metru, i ve vlaku. Není schopen komunikovat správně s úřady a je ve velkém nebezpečí, že se buď zase vrátí zpět věznice, a to často i úmyslně (po dlouhých letech už někteří nechtějí žít jinde), nebo hrozí nebezpečí bezdomovectví (např. při nepřijetí rodinou, při necitlivém přístupu na úřadech, při nenalezení lékaře… – propuštění situaci snadno vzdávají a mají pocit beznaděje), nebo hrozí ukotvení v bývalé subkultuře, která je přijme s otevřenou náručí, nabídne alkohol a drogy a vše pokračuje dál. Nejtěžším obdobím jsou první měsíce po propuštění, kdy se čeká někdy po mnoho týdnů na dávky hmotné nouze. V tuto chvíli dobrovolníci suplují roli státu a hradí ubytování, léky a potraviny, aby klienti nezůstali na ulici a bez prostředků a nerecidivovali. Co to je Klub Dvě Ryby? Jedná se o nízkoprahové centrum pro setkávání propuštěných, jejich rodin a v zimě i bezdomovců, vždy první a druhé pondělí v měsíci, v Lidické ulici 18, Praha 5, v prostorách Armády Spásy, která vybavený suterén MVS pronajímá. Mnoho klientů považuje klubové přátele za svou náhradní rodinu. Je tam opravdové přijetí, vzájemnost, modlitby, poradenství, společné večeře, zpívání, dary oblečení, hygieny… Jak pracují s propuštěnými mentoři? Mentorem se může stát každý zralý křesťan. MVS pracuje mezidenominačně a ve službě je Ježíš na prvním místě, teologické otázky rozdílností jdou zcela stranou. Není na ně čas, a pokud někdy ano, mentoři vnímají odlišnosti jako obohacení, nikoliv jako prostor k přesvědčování o vlastní pravdě. Platí tu pravidla úcty a respektu. Mentor se setkává s klientem po propuštění, čeká na něj u věznice, nebo na nádraží. Pomáhá mu při spolupráci se sociálním kurátorem, pomáhá obejít úřady, nalézt lékaře, před výstupem mu připravuje ubytování a směruje klienta do organizací, které nabízejí
práci. Mentor je i na telefonu, a propuštěný jej může prozvonit (klientům dáváme starší mobily). Mentor se setkává s klientem na kávu, v Klubu, nebere klienta k sobě domů, ale je mu k dispozici v rozumných mezích. Zve jej také do svého církevního společenství, pokud má klient zájem. Jak MVS pečuje od rodiny? Jedná se různé typy pomoci, ale na prvním místě je to pomoc dětem odsouzených. Ty jsou neviditelnými oběťmi zločinu a jsou kriminálním prostředím a posléze odloučením od rodiče velmi poškozovány. Nesou i sociální propad rodiny, kdy tatínek, či maminka chybí a nejsou výděleční. Těmto dětem posíláme vánoční dárky jménem rodiče, který je ve vězení a spolu s jeho osobním dopisem. Vloni jsme odeslali 417 dárků a projekt Andělský strom letos poběží již pátým rokem. Jak vypadá pomoc obětem? V minulosti jsme vedli klub pro oběti. V tuto chvíli probíhá pilotní projekt Building Bridges, ve kterém se setkává skupina nesouvisejících obětí a pachatelů uvnitř věznice. Projekt probíhá současně v 7 zemích Evropy za stejných podmínek a je monitorován dvěma výzkumnými centry v zahraničí. V projektu je 12 účastníků a 4 facilitátoři. Je to projekt tzv. restorativní (tedy usmiřující) justice. Pachatel v něm přijímá plnou odpovědnost za svůj čin a oběť může startovat své uzdravení. Projekt končí oslavou, kdy pachatelé i oběti před pozvanými významnými hosty sdělují své pocity a mluví o tom, co se v projektu nového naučili. Pachatelé mají možnost symbolicky odškodnit oběti, se kterými se seznámili. Projekt máme postavený na biblické postavě Zachea, který po setkání s Ježíšem nahradil svým obětem vše čtyřnásobně a půlku jmění daroval chudým. K čemu slouží koncerty ve věznicích? Dobu trestu je třeba maximálně využít. Do věznic jezdí kapely a berou s sebou „úspěšné“ propuštěné, tedy ty, kteří si našli práci, vytrvali v ní, založili rodinu a mohou teď svědčit o tom, jak to uskutečnit a dodávat naději odsouzeným lidem. Bývají to lidé věřící. Zakotvili, obrátili se, změnili se. Mnohdy jsou tito obrácení lidé i podnětem pro věřící křesťany, pro samotné mentory, protože i nám se může stát, že jsme mdlí a máme pocit, že změna není možná. Jaké jsou plány MVS? MVS chce v budoucnosti rozšiřovat pomoc všem, kterých se zločin dotýká. Chce zapojovat stále více farností, sborů a dobrovolníků, a bránit tak účinně recidivním chováním, snižování počtu bezdomovců. Odsouzení nejsou ve výkonu navždy, vracejí se do společnosti, a ta jim často zavírá dveře. Je třeba ovlivňovat celou rodinu, protože zejména děti odsouzených jsou v nebezpečí, že jejich budoucnost nebude jiná. Je dobré také říkat křesťanům, aby se do pomoci zapojovali, a učit je pomáhat bezpečně. Balbínova 550/10, 120 00 Praha 2 – Vinohrady,
[email protected], tel: 602 308 210 Číslo účtu: 243511614/0300
Přijměte pozvání na 54. benefici v prostorách kláštera bratří kapucínů v Praze na Hradčanech středa 7. října 2015 v 19.00
Vážně i nevážně Výběr klasické hudby 20. a 21. století a populární hudby 60.–90. let Účinkuje:
Mužská vokální skupina VOSK
Svým dobrovolným příspěvkem podpoříte sdružení
Cesta 121, které pomáhá stárnoucím kněžím a kněžím v nouzi. (www.cesta121.cz)
Navštivte Večery u kapucínů na facebooku a přidejte se! www.facebook.com/veceryukapucinu
