Veřejné podpory v cestovním ruchu dle práva EU

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Veřejné podpory v cestovním ruchu dle práva EU Diplomová práce

Vedoucí práce: doc. JUDr. Martin Janků, CSc.

Bc. Kateřina Jančová

Brno 2012/2013

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu diplomové práce doc. JUDr. Martinu Janků, CSc. za odborné vedení, cenné připomínky a čas, který mi věnoval. Dále chci poděkovat všem, kteří se mnou ochotně konzultovali problematiku diplomové práce, především zástupcům Regionálních rad a ÚOHS.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: „Veřejné podpory v cestovním ruchu dle práva EU“ vypracovala samostatně s použitím literatury uvedené v seznamu a pod vedením vedoucího diplomové práce. V Brně dne 7. května 2013

_______________________

Abstract JANČOVÁ, K. State aid in tourism under the aspect of EU law. Diploma thesis. Brno, 2013. This diploma thesis deals with the issue of state aids under the aspect of European Union law focusing on tourism financial support. The thesis is based on the analyse of primary and secondary legislation of state aid in the EU law and discusses the exceptions applicable to public financial support of tourism in the Czech Republic. The thesis also analyses the motives leading to the financial support of tourism, with an emphasis on its economic benefits. The main part of the thesis, however, is represented by the analysis of tourism support from the seven regional operational programs. The aim of this part is to assess the adequacy of the financial support of tourism by these programs and to suggest practical recommendations for their improvement. Keywords State aid, tourism, economy of tourism, tourism public policy, European Union, structural funds, regional operational programs.

Abstrakt JANČOVÁ, K. Veřejné podpory v cestovním ruchu dle práva EU. Diplomová práce. Brno, 2013. Diplomová práce se zabývá problematikou veřejné podpory pod aspektem evropského práva se zaměřením na podporu cestovního ruchu. Práce vychází z analýzy primární a sekundární právní úpravy veřejné podpory v právu EU a rozebírá výjimky platné pro veřejnou podporu cestovního ruchu v ČR. V práci jsou také analyzovány motivy k podpoře cestovního ruchu s důrazem na jeho ekonomické přínosy. Stěžejní částí práce je však analýza podpory cestovního ruchu ze sedmi regionálních operačních programů. Cílem této části je zhodnotit adekvátnost nastavení podpory cestovního ruchu v uvedených programech a na základě zjištěných skutečností navrhnout praktická doporučení na jejich optimalizaci. Klíčová slova Veřejná podpora, cestovní ruch, ekonomika cestovního ruchu, politika cestovního ruchu, Evropská unie, strukturální fondy, regionální operační programy.

Obsah

9

Obsah 1

2

Úvod a cíl práce

15

1.1

Úvod ................................................................................................................. 15

1.2

Cíl práce ............................................................................................................ 16

Literární rešerše

17

2.1

Výklad pojmu veřejná podpora ........................................................................ 17

2.2

Znaky veřejné podpory ..................................................................................... 18

2.3

Instituce dohledu v oblasti veřejných podpor ................................................... 20

2.4

Průběh řízení o podporách ................................................................................ 22

2.4.1 2.4.1.1 2.4.1.2 2.4.1.3

Řízení před Komisí EU ............................................................................ 22 Notifikační řízení Řízení o protiprávní podpoře a zneužití podpory Řízení týkající se existujících režimů podpor

23 23 24

2.4.2

Řízení před soudy EU .............................................................................. 25

2.4.3

Úloha národních soudů ............................................................................ 26

2.5

Vymezení cestovního ruchu ............................................................................. 27

2.6

Ekonomika cestovního ruchu ........................................................................... 28

2.6.1

Poptávka po cestovním ruchu .................................................................. 28

2.6.2

Nabídka cestovního ruchu ........................................................................ 29

2.6.3

Cestovní ruch jako součást spotřeby obyvatelstva ................................... 30

2.6.4

Cestovní ruch ve vztahu k odvětvové struktuře národního hospodářství 31

2.6.5

Ekonomické přínosy cestovního ruchu .................................................... 33

2.6.5.1 2.6.5.2 2.6.5.3

2.6.6 2.7

Cestovní ruch a jeho účast na tvorbě příjmů státního rozpočtu Cestovní ruch a zaměstnanost Cestovní ruch a rozvoj územních celků

34 36 36

Ekonomické ztráty cestovního ruchu ....................................................... 37

Politika cestovního ruchu ................................................................................. 39

2.7.1 2.7.1.1 2.7.1.2

Koncepce politiky cestovního ruchu ........................................................ 40 Liberální politika cestovního ruchu Konceptuálně dogmatická politika cestovního ruchu

40 41

10

Obsah 2.7.1.3

Pragmatická politika cestovního ruchu

41

2.7.2

Cíle politiky cestovního ruchu .................................................................. 42

2.7.3

Nástroje politiky cestovního ruchu ........................................................... 43

2.7.4

Nositelé politiky cestovního ruchu ........................................................... 43

2.8

Politika cestovního ruchu v České republice .................................................... 44

2.8.1 2.8.1.1 2.8.1.2 2.8.1.3 2.8.1.4

2.8.2 2.9

Nositelé politiky cestovního ruchu v ČR .................................................. 44 Veřejně-právní instituce Ministerstvo pro místní rozvoj Česká centrála cestovního ruchu Soukromě-právní instituce

45 45 45 46

Nástroje veřejného sektoru pro podporu cestovního ruchu ...................... 46

Cestovní ruch České republiky v kontextu členství v Evropské unii ............... 48

2.9.1

Politika Evropská unie a cestovní ruch..................................................... 49

2.9.2

Orgány Evropské unie ve vztahu k problematice cestovního ruchu ........ 49

2.9.3 ruchu

Důsledky členství České republiky v Evropské unii pro oblast cestovního .................................................................................................................. 51

3

Materiál a metody

53

4

Vlastní práce

55

4.1

Veřejná podpora v primárním právu EU........................................................... 55

4.1.1

Článek 107 SFEU ..................................................................................... 55

4.1.2

Článek 108 SFEU ..................................................................................... 55

4.2

Veřejná podpora v sekundárním právu EU ....................................................... 56

4.3

Veřejná podpora v české právní úpravě ............................................................ 58

4.4

Výjimky platné pro veřejnou podporu cestovního ruchu v ČR ........................ 59

4.5

Analýza významu cestovního ruchu pro hospodářství ČR ............................... 60

4.5.1

Vliv cestovního ruchu na HDP ................................................................. 61

4.5.2

Vliv cestovního ruchu na zaměstnanost ................................................... 61

4.5.3

Devizové příjmy z cestovního ruchu ........................................................ 62

4.6

Analýza podpory cestovního ruchu z regionálních operačních programů ........ 63

4.6.1 4.6.1.1

Územní analýza podpory cestovního ruchu.............................................. 65 Rozložení podpory v krajích (NUTS III)

66

Obsah

11 4.6.1.2 4.6.1.3 4.6.1.4 4.6.1.5

4.6.2 4.6.2.1 4.6.2.2

5

Rozložení podpory v regionech (NUTS II) Atraktivita kraje a počet podpořených projektů Velikost kraje a počet podpořených projektů Shrnutí výsledků územní analýzy

Věcná analýza podpory cestovního ruchu................................................ 71 Obsahová charakteristika podpořených projektů Charakter podpořených aktivit ve vztahu k právnímu statutu žadatele

Diskuse 5.1

68 69 70 71

74 76

78

Zhodnocení výsledků analýz veřejné podpory v cestovním ruchu................... 78

5.1.1

Problematické otázky podpory infrastruktury v cestovním ruchu ........... 78

5.1.2

Problematické otázky podpory služeb v cestovním ruchu ....................... 80

5.2

Návrhy vhodných způsobů úpravy chování dotčených subjektů ..................... 80

6

Závěr

82

7

Použitá literatura

85

8

Internetové zdroje

88

9

Právní předpisy

90

A

Průměrná návštěvnost krajů ČR

93

B

Velikost kraje a počet podpořených projektů

94

C

Regionální mapa intenzity veřejné podpory 2007 - 2013

95

D

Seznam použitých zkratek

96

12

Obsah

Seznam obrázků

13

Seznam obrázků Obr. 1 Obr. 2 Obr. 3 Obr. 4 Obr. 5 Obr. 6 Obr. 7 Obr. 8 Obr. 9 Obr. 10 Obr. 11 Obr. 12

Rozdělení činností a produktů ve vztahu k cestovnímu ruchu ....................... 32 Vliv cestovního ruchu na ekonomiku ............................................................. 34 Vliv cestovního ruchu na HDP ....................................................................... 35 Postavení politiky cestovního ruchu v politickém systému ............................ 40 Vývoj produktu cestovního ruchu v České republice v letech 2003 - 2011 ... 61 Zaměstnanost v cestovním ruchu v České republice v letech 2003 - 2011 .... 62 Výše alokovaných prostředků z ERDF pro regionální operační programy .... 63 Těsnost vazby mezi počtem projektů a návštěvností kraje ............................. 69 Těsnost vazby mezi počtem projektů a velikostí kraje ................................... 70 Počet podpořených podnikatelských subjektů v krajích ČR .......................... 73 Struktura podpořených ubytovacích zařízení ................................................. 79 Mapa maximální povolené míry veřejné podpory v regionech NUTS II ....... 95

14

Seznam tabulek

Seznam tabulek Tab. 1 Tab. 2 Tab. 3 Tab. 4 Tab. 5 Tab. 6 Tab. 7 Tab. 8 Tab. 9

Mapa regionální státní podpory pro období 2007 - 2013 ................................ 60 Vývoj devizových příjmů, výdajů a salda z cestovního ruchu v letech 2005 - 2010 [v mil. Kč] .................................................................................. 62 Podpora cestovního ruchu v jednotlivých ROP .............................................. 64 Územní rozložení podpory cestovního ruchu.................................................. 65 Struktura příjemců dotací dle právního statutu ............................................... 72 Struktura projektů dle charakteru podpořených aktivit ................................... 75 Vztah mezi charakterem podpořených aktivit a právním statutem žadatele ... 77 Vývoj návštěvnosti v krajích ČR v letech 2000 - 2006................................... 93 Vztah mezi počtem podpořených projektů a populační velikostí kraje .......... 94

Úvod a cíl práce

15

1 Úvod a cíl práce 1.1

Úvod

Právní úprava a kontrola veřejné podpory byla dříve poměrně opomíjenou oblastí komunitárního soutěžního práva oproti problematice kartelů a zneužití dominantního postavení, i když byla součástí soutěžní politiky již od podepsání Římských smluv před více než padesáti lety. Až do konce 80. let 20. století prakticky neexistovala jednotná právní regulace postupu udělování veřejných podpor, konkrétní případy pak byly závislé na zdlouhavých jednáních mezi Komisí a členskými státy. Situace se začala měnit až koncem 90. let. Evropský komisař pro hospodářskou soutěž Mario Monti (1999 – 2004) již postavil požadavek striktní kontroly státních podpor do popředí zájmu Evropské unie. Na zasedání Evropské rady ve Stockholmu v březnu 2001 se členské státy zavázaly ke snížení rozsahu státních podpor ve vztahu k HDP do roku 2003 a k přesměrování podpory směrem k horizontálním cílům společného zájmu, především k posílení ekonomiky a sociální soudržnosti, podpoře zaměstnanosti, ochraně životního prostředí a podpoře výzkumu a vývoje. Nová éra veřejných podpor přinesla řadu změn. Především bylo nutné zavést účinný procedurální rámec k zajištění transparentnosti podpor a právní jistoty zúčastněných. Vzrůstající význam veřejných podpor zdůrazňovala rovněž komisařka pro hospodářskou soutěž Neelie Kroesová (2004 – 2010) během jejíž působnosti ve funkci byl přijat akční plán státní podpory, zahrnující komplexní reformu pravidel státní podpory pro následujících roky. Veřejná podpora je v Evropské unii obecně zakázána. Přesto je však v určitých případech její poskytnutí možné, a to tehdy, existuje-li právní titul (výjimka) k jejímu legálnímu poskytnutí. Mezi tyto výjimky patří převážně: poskytnutí podpory v souladu s pravidly de minimis, regionální podpora či vyrovnávací platby za výkon veřejné služby. Uvedené výjimky platí také pro podporu cestovního ruchu, který dle stanoviska Evropské unie hraje významnou úlohu v rozvoji většiny evropských regionů. Z pohledu národní ekonomiky je podpora cestovního ruchu žádoucí převážně kvůli pozitivním účinkům na regionální rozvoj, trh práce, podporu podnikání, kulturu, diverzifikaci činností ve venkovských oblastech apod. Tato práce se zabývá veřejnou podporou v cestovním ruchu pod právem Evropské unie a její literární rešerše je koncipována do dvou tematických částí. První objasňuje problematiku veřejné podpory, uvádí její definiční znaky, instituce dohledu nad podporami a rovněž průběh řízení o podporách. Ve druhé části je pozornost obrácena k odvětví cestovního ruchu, je zde zdůrazněna nejen legitimita jeho podpory, ale také negativní aspekty, jež provázejí rozvoj cestovního ruchu. Pro komplexnost odborné čás-

16

Úvod a cíl práce

ti bylo nutné seznámit se také s koncepcemi politiky cestovního ruchu a jejími nositeli v České republice, stejně tak s postojem Evropské unie k cestovnímu ruchu a důsledky, jež ze členství v EU plynou pro cestovní ruch ČR. O literární rešerši se opírá praktická část této práce, která je taktéž rozdělena do dvou částí. Nejprve je rozebrána judikatura Evropské unie v oblasti veřejných podpor se zaměřením na podporu cestovního ruchu, následně se pozornost obrací na analýzu sedmi regionálních operačních programů, jež jsou financovány ze strukturálních fondů EU a jejichž přínos pro cestovní ruch České republiky je zásadní. Téma veřejných podpor je mi osobně velmi blízké. V rámci studijní praxe jsem se setkala s problematikou grantového poradenství a řízení projektů v různých operačních programech a v tomto oboru bych chtěla působit i nadále. Dalším motivem pro volbu uvedeného tématu pro mě bylo propojení roviny ekonomické s rovinou právní, jelikož jsem se s oblastí veřejných podpor setkala také při studiu na Právnické fakultě MU. V neposlední řadě mě motivovala aktuálnost řešené problematiky.

1.2

Cíl práce

Hlavním cílem práce je posoudit adekvátnost nastavení veřejné podpory pro cestovní ruch v České republice. Z důvodu obsáhlosti problematiky bude práce zaměřena na podporu cestovního ruchu z fondů Evropské unie, konkrétně na podporu v rámci regionálních operačních programů. Na základě zjištěných skutečností budou v práci vyvozena praktická doporučení pro dotčené subjekty. Mezi dílčí cíle práce patří zmapování legislativy Evropské unie v oblasti veřejných podpor a popsání jejich dopadů na politiku ochrany hospodářské soutěže v České republice. Práce se dále bude zabývat regulací poskytování státních podpor v kontextu současné evropské i české právní úpravy, vymezí pojem „státní (veřejná) podpora“, její nejčastější formy, příčiny neslučitelnosti s vnitřním trhem a výjimky, kdy je přípustné veřejnou podporu poskytnout. Práce se také zaměří na roli institucí EU v řízení o podporách. V neposlední řadě bude v práci provedena analýza významu podpory cestovního ruchu z hlediska ekonomického a sociálního.


17

2 Literární rešerše 2.1

Výklad pojmu veřejná podpora

Odborná literatura zabývající se problematikou veřejné podpory někdy též užívá pojmu „státní podpora“, jako přesnějšího překladu anglického pojmu „State aid“1, případně se lze setkat s pojmem státní subvence. Předpisy práva EU užívají pojmu státní podpora, český právní řád hovoří o veřejné podpoře. Uvedené pojmy lze považovat za synonyma. Tichý2 definuje státní podporu, jako opatření pocházející z veřejných prostředků, při jehož realizaci dochází ke zvýhodnění příjemce. Pojem státní podpora v tomto smyslu zahrnuje jakékoli intervence, přímé či nepřímé, poskytovatelem nemusí být pouze stát, může jít také o jiné územní celky. V případě C 323/82 Intermills je pojem stát chápán rovněž jako regionální, lokální či místní samospráva3. Běhan4 pojmy státní a veřejná podpora běžně zaměňuje, při výkladu se odkazuje na článek 1075 odst. 1 Smlouvy. Jurčík6 užívá pojmů „státní podpora“, „státní pomoc“ a „veřejná podpora“ jako ekvivalentů. Veřejnou podporu považuje za jeden z nejúčinnějších nástrojů podpory národních ekonomik, z mezinárodního pohledu však nebezpečnou pro hospodářskou soutěž. Kincl7 považuje pojem veřejná podpora za výstižnější než státní podpora, neboť značí, že veřejná podpora nemusí být poskytována pouze centrálními orgány státu. Hendrych8 spatřuje pod pojmem veřejná podpora peněžní nebo jiné hmotné plnění, jež je poskytováno nositeli veřejné moci (stát, územní samospráva, nebo jimi kontrolované subjekty) a kterému neodpovídá přímé protiplnění ze strany podporovaného subjektu.

1

Doslovný překlad: „státní pomoc“. TICHÝ, L. Evropské právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 565-566. ISBN 978-80-7400-333-2. 3 Viz judikát ESD C-323/82 Intermills. 4 BĚHAN, P. Komunitátrní právní úprava zneužití dominance, kartelových dohod a veřejných podpor a její vývoj ve světle rozhodovací praxe. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2008. 276 s. ISBN 978-8087071-670. 5 Bývalý článek 87 Smlouvy o ES 6 JURČÍK, R., a kol. Právní úprava veřejné podpory v České republice: včetně úplného znění zákona o veřejné podpoře s komentářem a související judikatury. Praha: Linde, 2001. 210 s. ISBN 80-861-3128-9. 7 KINCL, M. Veřejná podpora v Evropské unii. 1. vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2004, s. 9. ISBN 807273-097-5. 8 HENDRYCH, D. Právnický slovník. 3.vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. 1459 s. ISBN 978-80-7400-059-1. 2

18


Ze zahraniční literatury lze zmínit například výklad Vesterdorfa a Nielsena9, kteří uvádí, že státní podpora je opatření poskytované státním orgánem ze státních (veřejných) zdrojů, přinášející přímo či nepřímo ekonomické či finanční výhody, jichž by za normálních okolností příjemce nedosáhl. Polský autor Bartniczak10 ve svém článku hovoří o státní podpoře jako nástroji rozvoje jednotlivých členských států unie, který však při nekontrolovatelném poskytování může velmi negativně ovlivnit hospodářskou soutěž.

2.2

Znaky veřejné podpory

Zákaz veřejné podpory vyplívající z primárního práva EU, konkrétně článku 107 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen SFEU), není absolutní.11 Protože článek 107 SFEU pouze stručně vymezuje definiční znaky veřejné podpory, je nutné při jejím konkrétním posuzování zohlednit rozhodovací praxi Komise a případy řešené Evropským soudním dvorem. Janků12 považuje za klíčový judikát pro vymezení znaků veřejné podpory rozsudek v případu Tubemeuse.13 Neslučitelnost veřejné podpory se společným trhem se vztahuje na opatření splňující kumulativně následující kritéria: • Využití státních prostředků – Pravidla regulující veřejnou podporu se vztahují pouze na případy, kdy dochází k využití státních prostředků, přičemž státními prostředky jsou míněny rovněž prostředky krajů, obcí, státních podniků, veřejných bank a nadací atd.14 Poskytnuté podpory mohou mít řadu podob, není nutné, aby došlo k přímému transferu státních prostředků. K využití státních prostředků a poskytnutí podpory tak dochází i v případě osvobození od daně či jiných poplatků

9

VESTERDORF, P. L., NIELSEN, M. U. State aid law of the European Union. 1st edition. London: Sweet & Maxwell, 2008, p. 11. ISBN 978-1-847-03749-7. 10 BARTNICZAK, B. Granting regional state aid in Poland [online]. c2010 [cit. 2013-02-08]. Dostupný z WWW: 11 Podrobný rozbor právní úpravy veřejné podpory je součástí vlastní práce. 12 JANKŮ, M., MIKUŠOVÁ, J. Veřejné podpory v soutěžním právu EU. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 22. 13 Viz judikát ESD C-142/87 ze dne 21. března 1990. 14 Vademecum on State aid rules. [online]. c2008, [cit. 2012-11-29]. Dostupné z WWW: .


19

apod.15. Běhan16 uvádí, že samotná forma státní podpory je zcela nevýznamná, podstatné je pouze její finanční krytí, a to ze státního rozpočtu nebo z jiných veřejných zdrojů. O veřejnou podporu se bude jednat také v případě, kdy je podpora poskytnuta z rozpočtu EU (fondy EU)17. • Hospodářská výhoda – Základním znakem pro posouzení, zda určité opatření zakládá veřejnou podporu, je poskytnutí hospodářské výhody. Je nutné zohlednit, zda příjemce podpory získal zvýhodnění oproti ostatním subjektům na trhu, aniž by za to musel poskytovateli odvést odpovídající protiplnění.18 Posouzení, zda skutečně došlo k realizaci hospodářské výhody, není snadné, je třeba zohlednit rozhodovací praxi Komise a ESD. Běhan19 uvádí příklad, kdy stát poskytuje podniku zvýhodnění za účelem nápravy špatné hospodářské situace, kterou sám stát vyvolal. V tomto případě nelze hovořit o státní podpoře ve smyslu čl. 107 odst. 1. Pro posouzení existence výhody využívá Komise rozsáhlé ekonomické analýzy. Janků20 v souvislosti s posuzováním ekonomických výhod veřejných podpor zmiňuje dvě užívané metody, a to: princip soukromého investora - market economy investor principle (MEIP) a princip soukromého věřitele. Princip soukromého investora vyplývá z judikatury ESD21 a jeho podstata tkví v posouzení, zda by soukromý investor působící v běžném tržním prostředí za stejných podmínek poskytnul podniku odpovídající plnění. Pokud by investor odmítl investici realizovat, lze hovořit o veřejné podpoře.22 Princip soukromého věřitele je zakotven v rozsudku ESD ve věci Tubacex23 a používá se pro případy úvěrových transakcí, kdy se posuzuje spíše doba návratnosti poskytnutých prostředků než zisk. Princip soukromého investora tak v těchto případech není vhodnou hodnotící metodou.24 • Selektivita – O veřejné podpoře lze hovořit pouze tehdy, je-li toto opatření selektivní, tzn. dle čl. 107 odst. 1, „dochází k zvýhodnění určitých podniků nebo urči-

15

JANKŮ, MIKUŠOVÁ. 2012 op. cit., s. 27. BĚHAN 2008 op. cit., s. 206. 17 Veřejná podpora [online]. c2012, [cit. 2012-11-29]. Dostupné z WWW: . 18 JANKŮ, MIKUŠOVÁ 2012 op. cit., s. 23. 18 Viz judikát ESD C-42/93, Spain v Commission. 19 BĚHAN 2008 op. cit., s. 206 - 209. 20 JANKŮ, MIKUŠOVÁ 2012 op. cit., s. 23 -26. 21 Viz judikát ESD C-42/93, Spain v Commission. 22 VESTERDORF, NIELSEN 2008 op. cit., s. 307. 23 Viz judikát ESD C-342/96. 24 JANKŮ, MIKUŠOVÁ 2012 op. cit., s. 26. 16

20


tých odvětví výroby“. Podle Jurčíka25 je „selektivita“ základním rozlišovacím prvkem mezi státní podporou a tzv. „obecnými opatřeními“, která jsou aplikovatelná na všechny firmy a odvětví v daném státě. Jurčík dále uvádí, že pokud orgány spravující podporu disponují volností při rozhodování o tom, komu ji poskytnout, nebo pokud je podpora realizována pouze na vybraném území státu (např. regionální podpora), lze hovořit o naplnění kritéria selektivity. • Vliv na hospodářskou soutěž a obchod – posledním, avšak neméně důležitým znakem veřejné podpory, vyplývajícím z článku 107 odst. 1 SFEU, je její schopnost narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy. K naplnění tohoto znaku postačuje, aby se příjemce podpory účastnil hospodářské činnosti a působil na společném trhu.26 Komise určila kategorie podpor, které dle jejího názoru nemají schopnost narušit hospodářskou soutěž mezi členskými státy, nařízením o podporách malého rozsahu27 a nařízením o blokových výjimkách28.

2.3

Instituce dohledu v oblasti veřejných podpor

Stěžejním orgánem s hlavní pravomocí při dohledu nad státními podporami je jednoznačně Evropská komise. Význam její pozice vyplývá přímo z primárního práva EU, rozhodovací pravomoc Komise je zakotvena v článcích 107 odst. 3 písm. e), 108 odst. 1, 108 odst. 2 a 108 odst. 3 SFEU.29 Dle článku 107 odst. 3 písm. e) SFEU je Komise oprávněna navrhovat kategorie podpor podmíněně slučitelných se společným trhem. Článek 108 SFEU v prvním odstavci zakotvuje vyšetřovací pravomoc Komise ve vztahu k režimům podpor existujících v členských státech, druhý odstavec zmocňuje Komisi k rozhodování o zrušení neslučitelné či zneužívané veřejné podpory. Třetí odstavec článku 108 SFEU zakládá informační povinnost členského státu ve vztahu ke Komisi. Z ustanovení vyplývá, že členský stát musí včas informovat Komisi o záměru poskytnout nebo upravit podporu a vyčkat s její realizací, dokud Komise ve věci nerozhodne. Ustanovení článku 108

25

JURČÍK 2001 op. cit., s. 19-20. Vademecum on State aid rules [online]. c2008 [cit. 2012-11-29]. Dostupné z WWW: 27 Nařízení Komise (ES) č. 1998/2006 ze dne 15. prosince 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy na podporu de minimis. 28 Nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách). 29 BĚHAN 2008 op. cit., s. 255. 26


21

odst. 3 má přímý účinek, což umožňuje subjektům dotčeným poskytnutím neoprávněné podpory dovolávat se nápravy u vnitrostátních soudů. V dubnu roku 2009 vydala Komise oznámení o prosazování právní úpravy státní podpory vnitrostátními soudy30, jež nahradilo oznámení o spolupráci mezi vnitrostátními soudy a Komisí z roku 199531. Oznámení zdůrazňuje klíčovou roli vnitrostátních soudů v procesu vymáhání práva státních podpor, tato role je však odlišná od úlohy Komise. V oznámení se uvádí, že zatímco hlavní úlohou Komise je zkoumat slučitelnost opatření podpory se společným trhem32, úloha vnitrostátních soudů závisí na předmětném opatření podpory a na skutečnosti, zda bylo opatření oznámeno a schváleno Komisí. Vnitrostátní soudy zasahují v případech, kdy podpora nebyla oznámena vůbec, nebo došlo k její realizaci ještě před schválením Komise. V uvedené situaci chrání vnitrostátní soudy práva jednotlivců dotčená neoprávněným poskytnutím podpory33. Vnitrostátní soudy hrají rovněž významnou úlohu při vymáhání rozhodnutí o navrácení neslučitelné podpory. Vnitrostátní soudy mohou při vymáhání práva státních podpor požádat Komisi o spolupráci. Spolupráce může mít dvě odlišné formy, a to následující: • Vnitrostátní soud může požádat Komisi o poskytnutí příslušných informací. • Vnitrostátní soud může požádat Komisi o stanovisko ve věci uplatnění pravidel státní podpory.34 Smlouva o fungování Evropské unie přiznává ve věci státních podpor zvláštní kompetence Radě, konkrétně v článcích 107 odst. 3 písm. e), 108 odst. 2 a 109. Z ustanovení článku 107 odst. 3 písm. e) a článku 109 SFEU vyplývá legislativní pravomoc Rady. Článek 108 odst. 2 přiznává Radě pravomoc za mimořádných okolností rozhodnout jednomyslně na žádost členského státu o slučitelnosti podpory s vnitřním trhem. Pokud již Komise zahájila řízení v příslušné věci, toto řízení se staví až do vyjádření Rady. Rada musí rozhodnout do tří měsíců, jinak se oprávnění k rozhodnutí vrací Komisi. V České republice plní v oblasti veřejné podpory důležitou úlohu Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, jehož pravomoci jsou vymezeny zákonem č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů. ÚOHS působí jako koordi-

30

Oznámení Komise o prosazování právní úpravy státní podpory vnitrostátními soudy, (2009/C 85/01) Oznámení o spolupráci mezi vnitrostátními soudy a Komisí v oblasti státní podpory, (95/C 312/07) 32 viz. Čl. 108 odst. 2 SFEU 33 Viz. judikatura ESD, např. judikát ESD C-368/04, Transalpine Ölleitung in Österreich. 34 Application of State aid law by national courts [online]. c2012 [cit. 2012-12-28]. Dostupné z WWW: 31

22


nační orgán mimo oblast zemědělství a rybolovu, monitoruje proces udělování veřejných podpor a poskytuje poradenské služby. ÚOHS rovněž spravuje centrální registr podpor malého rozsahu.35

2.4

Průběh řízení o podporách

Základní procesní pravidla vztahující se k veřejné podpoře jsou obsažena v článku 108 SFEU, podrobněji pak v jednotlivých nařízeních Rady a Komise.36 Cílem článku 108 odst. 3 SFEU je dle výkladu ESD rozdělení pravomocí mezi Komisi a národní soudy. Komise má právo zkoumat existující režimy podpor a náleží jí výlučná pravomoc k posuzování slučitelnosti podpory se společným trhem, vyjma případů mimořádných okolností, kdy dle článku 108 odst. 2 pododstavce 3 rozhoduje namísto Komise Rada. Rozhodne-li Komise o zrušení či úpravě podpory a dotyčný stát se jejímu rozhodnutí ve stanovené lhůtě nepodrobí, je Komise, případně jiný zainteresovaný stát, oprávněna předložit věc přímo Soudnímu dvoru Evropské unie. Národní soudy mají, jak dále uvádí Janků37 důležitou funkci při dozoru nad dodržováním opatření poslední věty článku 108 odst. 3 SFEU. Jde o tzv. „pozastavovací klauzuli“, podle níž musejí národní soudy zabezpečit, aby nedošlo k realizaci podpory, dokud Komise ve věci finálně nerozhodne. Národní soudy rovněž provádí výkon rozhodnutí Komise. 2.4.1

Řízení před Komisí EU

Základní procesní pravidla obsažená v článku 108 SFEU byla v březnu roku 1999 konkretizována přijetím nařízení Rady (ES) č. 659/199938, které specifikuje prováděcí pravidla k článku 108 SFEU (dříve článek 93 Smlouvy o ES) a shrnuje dosavadní rozhodovací praxi Komise a ESD do jednotného dokumentu. Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 rozlišuje čtyři typy řízení, a to: 1.

Řízení o povolení nové podpory (notifikační řízení)

2.

Řízení o protiprávní podpoře

3.

Řízení o zneužití podpory

35

Veřejná podpora [online]. c2012 [cit. 2012-12-28]. Dostupné z WWW: 36 BĚHAN 2008 op. cit., s. 253. 37 JANKŮ, MIKUŠOVÁ. 2012 op. cit., s. 101. 38 Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES; publikováno v Úředním věstníku L 83, 1999.


4.

23

Řízení o existující podpoře

Jak uvádí Běhan39, jedná se ve všech případech o řízení správní se všemi jeho podstatnými náležitostmi. Dle článku 26 nařízení 659/1999 je Komise povinna zveřejnit své rozhodnutí v Úředním věstníku, přičemž nesmí dle článku 24 tohoto nařízení zveřejnit informace, jež jsou předmětem profesního tajemství. V roce 2004 přijala Komise nařízení č. 794/200440, které stanovuje prováděcí pravidla týkající se formy, obsahu a dalších podrobností oznámení a výročních zpráv uvedených v nařízení Rady (ES) č. 659/1999. 2.4.1.1 Notifikační řízení Na základě článku 2 nařízení 659/1999 musí být Komise dotyčným členským státem s dostatečným předstihem informována o záměru poskytnout novou podporu. Oznámení musí obsahovat všechny relevantní informace, Komise může v případě potřeby dle článku 5 tohoto nařízení požádat o jejich doplnění. Je třeba podotknout, že ne všechny podpory podléhají oznamovací povinnosti. Některé režimy podpor jsou při splnění náležitostí stanovených v obecném nařízení o blokových výjimkách41 vyňaty z oznamovací povinnosti. Na základě článku 9 odst. 1 obecného nařízení o blokových výjimkách pak musí členský stát do dvaceti pracovních dnů od poskytnutí „vyňaté“ podpory předložit souhrn informací o tomto opatření. Jedná-li se o bagatelní podporu, dle nařízení de minimis, není vyžadován ani zmíněný souhrn informací.42 2.4.1.2 Řízení o protiprávní podpoře a zneužití podpory O protiprávní podporu se jedná tehdy, jestliže byla poskytnuta v rozporu s článkem 108 odst. 3 SFEU, tzn., neproběhla notifikace a schválení Komisí. Řízení, týkající se protiprávní podpory, je upraveno v článcích 10 – 15 nařízení 659/1999. Má-li Komise k dispozici informace o možné protiprávní podpoře, je povinna tyto informace prozkoumat bez ohledu na jejich zdroj43. Komise může na členském státu požadovat poza-

39

BĚHAN 2008 op. cit., s. 254. Nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES; publikováno v Úředním věstníku L 140, 2004 41 Nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách). 42 JANKŮ, MIKUŠOVÁ 2012 op. cit., s. 145. 43 Článek 10 odst. 1 nařízení 659/1999. 40

24


stavení nebo navrácení veškeré protiprávní podpory do doby, než rozhodne o slučitelnosti podpory se společným trhem44. Jestliže členský stát neuposlechne příkaz Komise k pozastavení nebo navrácení podpory, je Komise oprávněna předložit záležitost přímo Soudnímu dvoru Evropské unie45. Jak uvádí Běhan46 příkaz k navrácení podpory není možné zaměňovat se samotným rozhodnutím Komise o navrácení podpory. Příkaz k navrácení podpory je nepříliš často používané opatření, které poskytuje Komisi prostor k rozhodnutí, zda je protiprávní podpora slučitelná se společným trhem. Rozhodne-li Komise v případě protiprávní podpory záporně, tzn., o navrácení podpory, musí členský stát vykonat nezbytná opatření, aby příjemce podporu včetně přiměřených úroků určených Komisí navrátil47. Promlčecí lhůta ve věci navrácení podpory činí deset let48. Od protiprávní podpory je třeba odlišit zneužitou podporu, která sice byla schválena Komisí, avšak příjemce ji použil v rozporu se schvalovacím rozhodnutím. Komise může v případě zjištění zneužití podpory zahájit formální vyšetřovací řízení49. 2.4.1.3 Řízení týkající se existujících režimů podpor Dle článku 1 písm. b) nařízení 659/1999 se rozlišuje pět kategorií existujících podpor, a to: • podpory, které existovaly v původních členských státech před vstupem Smlouvy v platnost a režimy podpor existující v přistupujících členských státech; • podpora, která byla schválena Komisí či Radou; • podpora, u níž Komise do dvou měsíců po jejím oznámení nepřijala rozhodnutí; • podpora, u níž uplynula promlčecí lhůta deseti let; • podpora, která původně nevytvářela podporu a stala se podporou až následkem vývoje společného trhu bez toho, že by byla členským státem pozměněna. Řízení týkající se existujících režimů podpory je upraveno v článcích 17 - 19 nařízení 659/1999. Při zkoumání existujících režimů podpory Komise spolupracuje s příslušným členským státem, získává od něj potřebné informace a dojde-li k předběžnému názoru,

44

Článek 11 nařízení 659/1999. Článek 12 nařízení 659/1999. 46 BĚHAN 2008 op. cit., s. 264 47 Článek 14 nařízení 659/1999. 48 Článek 15 nařízení 659/1999. 49 Článek 16 nařízení 659/1999. 45


25

že existující režim podpory je neslučitelný se společným trhem, umožní členskému státu ve lhůtě jednoho měsíce předložit své vyjádření50. Komise dále posoudí předložené informace a dospěje-li k názoru, že existující režim podpory skutečně není v souladu se společným trhem, vydá doporučení s návrhem vhodných opatření pro dotyčný členský stát. Doporučení může navrhnout úpravu režimu podpory, implementaci procesních požadavků či zrušení dotyčného režimu podpory v případě, kdy úprava vedoucí ke slučitelnosti není možná51. Návrh vhodných opatření ze strany Komise není právně závazný.52 Pokud se členský stát rozhodne přijmout navrhovaná opatření, uvědomí o tom Komisi a tímto rozhodnutím je již vázán. Pokud dotyčný členský stát nepřijme navrhovaná opatření a Komise trvá na jejich nezbytnosti, zahájí Komise formální vyšetřovací řízení53. 2.4.2

Řízení před soudy EU

Nejrozsáhlejšími kompetencemi v oblasti veřejné podpory disponuje Komise, ani její rozhodnutí však nejsou nezvratitelná. Právo EU připouští sodní přezkum rozhodnutí Komise, a to konkrétně v případě žaloby na zrušení rozhodnutí Komise, v případě žaloby na nečinnost Komise a žaloby na náhradu škody.54 Žaloba na zrušení rozhodnutí Komise je upravena v článku 263 SFEU a dle článku 256 SFEU o ní v prvním stupni rozhoduje Tribunál. Proti rozhodnutí Tribunálu je možné podat opravný prostředek přímo k Soudnímu dvoru. Žalobu proti nečinnosti Komise mohou dle článku 265 SFEU podat členské státy, případně ostatní orgány unie, v prvním stupni ve věci rozhoduje rovněž Tribunál (čl. 256 SFEU). Dle článku 268 SFEU má Soudní dvůr Evropské unie právo rozhodovat spory o náhradu škody podle článku 340, který stanoví, že Unie nahradí škody způsobené jejími orgány při výkonu funkce. Případy týkající se veřejné podpory se mohou dostat k ESD také přes národní soudy, které mohou ESD položit předběžnou otázku ohledně platnosti a výkladu sekundární legislativy Unie v souladu s článkem 267 SFEU.55 Samozřejmě i Komise se může obrátit na ESD, a to v případě, že členský stát nedodržuje ustanovení SFEU, ve věci veřejných podpor. Dle článku 108 odst. 2 SFEU

50

Článek 17 nařízení 659/1999. Článek 18 nařízení 659/1999. 52 BĚHAN 2008 op. cit., s. 263. 53 Článek 19 nařízení 659/1999. 54 KINCL, M. 2004 op. cit., s. 92. 55 VESTERDORF, NIELSEN 2008 op. cit., s. 331-332. 51

26


může Komise v případě, že členský stát neuposlechne její rozhodnutí ve věci veřejné podpory, předložit věc přímo Soudnímu dvoru Evropské unie. Posledním druhem žaloby v souvislosti s veřejnou podporou je žaloba podaná členským státem proti jinému členskému státu kvůli neplnění povinností vyplývajících ze Smluv dle článku 259 SFEU.56 2.4.3

Úloha národních soudů

Systém dohledu nad veřejnými podporami je záležitostí jak Komise, tak národních soudů, jejich role jsou však odlišné. Zatímco role Komise spočívá v nepřetržitém dohledu nad podporami a přezkoumávání jejich slučitelnosti se společným trhem, role národních soudů spočívá v určení, kdy dotyčné opatření skutečně naplní znaky veřejné podpory a podléhá tak povinné notifikaci Komisí dle článku 108 odst. 3 SFEU.57 Vnitrostátní soudy mají stejně jako Komise pravomoc podávat výklad pojmu veřejná podpora v souladu s rozhodnutími ESD58. Úloha národních soudů spočívá rovněž ve výkonu tzv. „pozastavovací klauzule“ což znamená, že vnitrostátní soudy mají za úkol zasáhnout v případě, kdy orgán členského státu udělil podporu, aniž dodržel povinnost pozastavit výkon opatření dle článku 108 odst. 3 SFEU, podle nějž nesmí členské státy provést zamýšlené opatření podpory, dokud Komise nepřijme ve věci konečné rozhodnutí. V tomto případě spočívá úloha vnitrostátních soudů v ochraně jednotlivců, jejichž práva byla dotčena neoprávněným uskutečněním podpory. Další úlohou vnitrostátních soudů je vymáhání rozhodnutí o navrácení podpory v případě, že Komise dojde k závěru, že neoprávněně poskytnutá není slučitelná se společným trhem.59 V neposlední řadě mohou národní soudy, jak uvádí Janků60, přímo aplikovat ustanovení jakékoliv blokové výjimky přijaté v souladu s článkem 109 SFEU. Na základě přímého účinku lze nařízení o blokových výjimkách přímo aplikovat u vnitrostátních soudů, v případě nejasností může národní soud položit předběžnou otázku ESD.

56

JANKŮ, MIKUŠOVÁ 2012 op. cit., s. 149. TOSATO, G. L., BELLODI, L. EU competition law: volume I, procedure : antitrust - mergers - state aid. 1st edition. Cornwall: Claeys & Casteels, 2006. p. 384. ISBN 90 776440 40. 58 Např. rozsudek Soudního dvora ve věci C-78/76, Steinike & Weinlig (1977), Sb. rozh. s. 595, bod 14. 59 Oznámení Komise o prosazování právní úpravy státní podpory vnitrostátními soudy, 2009/C 85/01 60 JANKŮ, MIKUŠOVÁ 2012 op. cit., s. 181-192. 57


2.5

27

Vymezení cestovního ruchu

Cestovní ruch je považován za složitý socioekonomický jev, jenž zasahuje do mnoha ekonomických i mimoekonomických oblastí společnosti. S tím samozřejmě souvisí i problematika jeho přesného definování.61 Jak uvádí Malá62, účelem prvních definic cestovního ruchu z počátku 20. století bylo odlišit cestovní ruch od širšího pojmu cestování. Původní definice cestovního ruchu kladly důraz na odlišné aspekty, např.: nepravidelnost cest, vztahy mezi lidmi zúčastněnými na cestovním ruchu, ekonomickou stránku cestovního ruchu či na aspekt přepravy. Požadavek na sjednocení základních pojmů souvisejících s cestovním ruchem byl vyslyšen až v červnu roku 1991, kdy byla na Mezinárodní konferenci o statistice cestovního ruchu, pořádané Světovou organizací cestovního ruchu (WTO) v Ottawě, přijata tato definice63: „Cestovní ruch (turismus) je činnost osoby cestující na přechodnou dobu do místa mimo její běžné prostředí, a to na dobu kratší, než je stanovená, přičemž hlavní účel cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě.“ Jak dále uvádí Malá64, toto vymezení cestovního ruchu vylučuje cesty v rámci trvalého bydliště, pravidelné zahraniční cesty, dočasné přistěhování za účelem výkonu práce a dlouhodobé migrace. Jak uvádí Palátová65, v roce 2008 byla výše uvedená definice WTO revidována do následující podoby: „Cestovní ruch je činnost osob cestujících do míst a pobývajících v místech mimo své obvyklé prostředí po dobu kratší, než je stanovena, za jakýmkoliv hlavním účelem (obchod, trávení volného času nebo jiný osobní účel) jiným než být zaměstnán rezidentním subjektem v navštíveném místě.“ Tato definice obsažená v dokumentu Mezinárodní doporučení pro statistiku turismu (IRTS 2008) zpřesnila a rozšířila výklad pojmu hlavní účel cesty. Pro příklad současné ucelené definice cestovního ruchu lze citovat Výkladový slovník cestovního ruchu,66 jenž definuje cestovní ruch jako (2012, s. 83) „komplexní společenský jev, zahrnující aktivity osob cestujících mimo jejich obvyklé prostředí nebo pobývajících v těchto místech ne déle než jeden rok za účelem zábavy, rekreace, vzdělávání, pracovně či jiným účelem, i aktivity subjektů poskytujících služby a produkty těmto

61

PALATKOVÁ, M., ZICHOVÁ, J. Ekonomika turismu: turismus České republiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. s. 11. ISBN 978-80-247-3748-5. 62 MALÁ, V. Cestovní ruch: vybrané kapitoly. 1. Vyd. Praha: VŠE, 1999. s. 7. ISBN 80-7079-443-7. 63 WORD TOURISM ORGANIZATION. Colection of tourism expenditure statistics [online]. Madrid> WTO, 1995 [cit. 2013-02-11]. Dostupný z WWW: . 64 MALÁ 1999 op. cit., s. 12. 65 PALATKOVÁ, ZICHOVÁ 2011 op. cit., s. 12. 66 ZELENKA, J., PÁSKOVÁ, M. Výkladový slovník cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Linde Praha, 2012. s. 83. ISBN 978-80-7201-880-2.

28


cestujícím osobám“. Z uvedené definice vyplývá, že cestovní ruch je třeba chápat komplexně, na jedné straně z pohledu poptávky účastníků cestovního ruchu na druhé straně s pohledu poskytovatelů služeb cestovního ruchu, tedy ze strany nabídky. Některé publikace místo pojmu „cestovní ruch“ užívají synonymum „turismus“.

2.6

Ekonomika cestovního ruchu

Odborné publikace hovoří o cestovním ruchu, jako o významném ekonomickém činiteli. Palatková a Zichová67 však uvádějí, že při hodnocení významu cestovního ruchu je nutné zohlednit nejen jeho zřetelné pozitivní aspekty, ale i aspekty negativní projevující se ve vlivu na fyzické a sociokulturní prostředí. Němčanský68 rovněž upozorňuje na skutečnost, že i když se hovoří o ekonomice cestovního ruchu, neznamená to v žádném případě odklon od interdisciplinárního charakteru cestovního ruchu. Dle výkladového slovníku cestovního ruchu se ekonomie cestovního ruchu69(2012, s. 112) „zabývá vztahy mezi poptávkou cestovního ruchu a nabídkou cestovního ruchu, tvorbou cen v cestovním ruchu, předpoklady pro vznik trhu cestovního ruchu a faktory, které ovlivňují fungování trhu cestovního ruchu“. Z uvedené definice vyplývá, že ekonomiku cestovního ruchu určuje vzájemný střet nabídky a poptávky po cestovním ruchu. 2.6.1

Poptávka po cestovním ruchu

Němčanský70 (1999, s. 152) definuje poptávku po cestovním ruchu jako „ochotu účastníka cestovního ruchu zaměnit jisté množství statků cestovního ruchu za jisté množství peněz“. Z uvedené definice vyplývá, že účastník cestovního ruchu bude vynakládat peněžní prostředky na statky cestovního ruchu jen, když mu tyto statky přinesou jistý subjektivní užitek. Mezi poptávkou po statcích cestovního ruchu a jejich cenovou hladinou panuje nepřímo úměrný vztah, pokud hovoříme o domácím cestovním ruchu, v případě zahraničního cestovního ruchu je poptávka v obráceném poměru k zahraniční kupní síle peněz. V případě aktivního cestovního ruchu, tj. příjezdů zahraničních účastníků, ovlivňuje poptávku po cestovním ruchu také vzájemný směnný devizový kurz příslušných zemí. Nezanedbatelný je rovněž vliv příjmů a majetkových poměrů na poptávku po ces-

67

PALATKOVÁ, ZICHOVÁ, 2011 op. cit., s. 12 NĚMČANSKÝ, M. Odvětví cestovního ruchu: vybrané kapitoly I. díl. 1. Vyd. Karviná: Slezská univerzita v Opavě, 1999. s. 152. ISBN 80-7248-034-0. 69 ZELENKA, PÁSKOVÁ 2012 op. cit., s. 70 NĚMČANSKÝ 1999 op. cit., s. 152. 68


29

tovním ruchu. V této souvislosti rozlišuje Němčanský71 tři kategorie statků uspokojující existenční, vyšší a luxusní potřeby, přičemž uvádí, že růst příjmů umožňující krytí vyšších potřeb má nejvýraznější vliv na cestovní ruch. Němčanský72 dále konstatuje, že elasticita poptávky po cestovním ruchu je nižší v případě relativně nízkých a vysokých příjmů a vyšší v případě příjmů průměrných. Poláček73 (1980, s. 5) uvádí následující definici poptávky po statcích cestovního ruchu: „Pro vznik poptávky po službách cestovního ruchu je rozhodující ekonomická úroveň dané země (rozvinuté výrobní síly, vysoká úroveň osobních příjmů, relativní nasycení spotřebitelské poptávky v oblasti základních potřeb) a nevyhnutelné sociální předpoklady, jmenovitě dostatečný fond volného času“. Z uvedené definice lze dovodit další nezbytný předpoklad pro vznik poptávky po službách cestovního ruchu, jímž je dostatečný fond volného času. 2.6.2

Nabídka cestovního ruchu

Nabídka cestovního ruchu je dle Výkladového slovníku CR74 (2012, s. 362) dána „maximálním množstvím produktu cestovního ruchu na trhu cestovního ruchu, které má určitý subjekt v úmyslu prodat za danou cenu“. Vztah mezi cenovou hladinou a nabízeným množstvím produktu cestovního ruchu je zde přímo úměrný. Dle Němčanského75 se však nabídka cestovního ruchu vyznačuje určitými specifiky, jimiž jsou silná vázanost na místo a vysoká kapitálová náročnost. Ryglová76 v této souvislosti hovoří o nutnosti dlouhodobého podnikání v cestovním ruchu a vysoké závislosti nabídky cestovního ruchu na přírodních a historických atraktivitách. Tomu odpovídá i definice Poláčka77 (1980, s. 5), který uvádí, že „pro vznik nabídky cestovního ruchu jsou rozhodující přírodní a kulturně-historické předpoklady (podnebí, přírodní krásy, kvalita prostředí, kulturní hodnoty) a hospodářsko-organizační předpoklady (vzdálenost místa poptávky a nabídky, organizace dopravní sítě, organizace materiálně-technické základny atd.)“.

71

NĚMČANSKÝ 1999 op. cit., s. 68 NĚMČANSKÝ 1999 op. cit., s. 153 73 POLÁČEK, M. Cestovný ruch. IN RENDOŠ, L. a kol. Ekonomika sluzieb a CR. Bratislava: Rektorát Vysokej školy ekonomickej v Bratislavě, 1980, s. 5-14. 74 ZELENKA, PÁSKOVÁ 2012 op. cit., s. 362 75 NĚMČANSKÝ 1999 op. cit., s. 154 76 RYGLOVÁ, K. Cestovní ruch: soubor studijních materiálů. 3. Vyd. Ostrava: KEY Publishing, 2009. s. 16. ISBN 978-80-7418-28-6 77 POLÁČEK, M. Cestovný ruch. IN RENDOŠ, L. a kol. Ekonomika sluzieb a CR. Bratislava: Rektorát Vysokej školy ekonomickej v Bratislavě, 1980, s. 5-14. 72

30


Jak uvádí Malá78, cestovní ruch je třeba chápat ve dvou rovinách, a to jako významnou součást spotřeby obyvatelstva a jako významnou součást národní ekonomiky, přičemž tyto roviny nelze od sebe oddělovat. 2.6.3

Cestovní ruch jako součást spotřeby obyvatelstva

Cestovní ruch hraje ve spotřebě obyvatelstva významnou úlohu a dá se očekávat, že tato úloha dále poroste. Významné postavení cestovního ruchu je dle Malé79 dáno funkcemi, které cestovní ruch plní ve vztahu k obnově pracovních sil člověka (rekreačně zdravotní funkce), k osobnostnímu rozvoji (kulturně poznávací funkce), ke zlepšení zdravotního stavu (zdravotní funkce) a k získání a výměně zkušeností a informací (vědeckoinformační funkce). Cestovní ruch zaujímá významné postavení ve struktuře volného času obyvatelstva a rovněž působí na utváření životního stylu. Kučerová80 píše o odlišnosti spotřeby v rámci cestovního ruchu oproti jiným odvětvím. Většina potřeb v cestovním ruchu je uspokojována prostřednictvím služby místo zboží, cíle spotřeby jsou velmi rozmanité a jejich saturací roste životní standard jedince. Dalším rysem je převaha realizace spotřeby statků cestovního ruchu v rámci volného času a uspokojování potřeb v cestovním ruchu mimo místo bydliště. Kučerová dále rozlišuje mezi společenskou spotřebou a individuální spotřebou. Zatímco společenská spotřeba je charakteristická pro nižší sociální třídy a pro nedemokratické režimy u individuální spotřeby produkce cestovního ruchu je tomu naopak. Palatková a Zichová81 uvádějí dvojí vyjádření spotřeby, a to hmotné vyjádření a hodnotové vyjádření. Příkladem hmotného vyjádření spotřeby v cestovním ruchu je např. počet návštěvníků určité destinace, příkladem hodnotového vyjádření např. celkové spotřební výdaje, které lze dále členit na přímé a nepřímé. Přímé výdaje hrazené z finálních důchodů mají bezprostřední souvislost s účastí na cestovním ruchu, jsou to náklady na ubytování, stravování apod. Nepřímé výdaje jsou určeny na předměty dlouhodobé spotřeby mající víceúčelový charakter, tj. náklady na pořízení fotoaparátu, sportovního náčiní apod. Postavení cestovního ruchu ve spotřebě obyvatelstva lze dle Malé82 vyjádřit: • počtem účastníků cestovního ruchu,

78

MALÁ, V. Cestovní ruch: vybrané kapitoly. 1. Vyd. Praha: VŠE, 1999. s. 71. ISBN 80-7079-443-7. MALÁ, V. Základy cestovního ruchu. 1. Vyd. Praha: VŠE, 2002. s. 91. ISBN 80-245-0439-1. 80 KUČEROVÁ, I. Ekonomika se zaměřením na cestovní ruch. 1. Vyd. Praha: Idea Servis, 1997. s.78. ISBN 80-85970-14-7. 81 PALATKOVÁ, ZICHOVÁ, 2011 op. cit., s 48. 82 MALÁ, V. Základy cestovního ruchu. 1. Vyd. Praha: VŠE, 2002. s. 92. ISBN 80-245-0439-1. 79


31

• procentuálním zastoupením cestovního ruchu ve volném čase obyvatelstva, • sumou výdajů na cestovní ruch a jejich strukturou, • procentuálním zastoupením výdajů na cestovní ruch na celkových výdajích obyvatelstva. Jak uvádějí Palatková a Zichová83 měření spotřeby v cestovním ruchu je předmětem statistického monitoringu, přičemž celkové výdaje na cestovní ruch a jejich struktura jsou sledovány v satelitním účtu cestovního ruchu. 2.6.4

Cestovní ruch ve vztahu k odvětvové struktuře národního hospodářství

Cestovní ruch má v národním hospodářství specifické postavení související s jeho mnohooborovostí a průřezovostí. Jak uvádí Malá84 (s. 93, 2002) „na rozvoji cestovního ruchu participuje celá řada odvětví národního hospodářství a oborů lidské činnosti, které svými výkony zabezpečují účast na cestovním ruchu“. Metodický manuál satelitního účtu ČR85 rozlišuje mezi charakteristickými činnostmi cestovního ruchu, činnostmi souvisejícími s cestovním ruchem a nespecifickými činnostmi. Charakteristické činnosti cestovního ruchu jsou na cestovním ruchu silně závislé, jsou to činnosti, které by při nedostatku účastníků cestovního ruchu přestaly ve většině zemí existovat, nebo by se jejich spotřeba rapidně omezila. Neexistence cestovního ruchu by u činností souvisejících s cestovním ruchem vedla k poklesu produkce, přičemž tyto činnosti se mohou v jednotlivých státech odlišovat. Poslední kategorie nespecifických činností je na cestovním ruchu závislá pouze v minimální míře.

83

PALATKOVÁ, ZICHOVÁ, 2011 op. cit., s 80. MALÁ 2002 op. cit., s. 93. 85 Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/metodika_tabulky_satelitniho_uctu_cestovniho_ruchu/$File/metod_ tsa.pdf 84

32

Obr. 1


Rozdělení činností a produktů ve vztahu k cestovnímu ruchu

Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování

Dle Malé86 lze rozlišit dvě skupiny odvětví národního hospodářství, a to odvětví s bezprostředním vztahem k cestovnímu ruchu a odvětví s nepřímým vztahem k cestovnímu ruchu. Odvětví s bezprostředním vztahem k cestovnímu ruchu uspokojují potřeby účastníků cestovního ruchu přímo, jde např. o odvětví poskytující ubytovací, stravovací či zprostředkovatelské služby. Do této kategorie spadají rovněž odvětví poskytující služby účastníkům cestovního ruchu v rámci své doplňkové činnosti, např. obchod, kultura, pojišťovnictví. Do druhé skupiny odvětví s nepřímým vztahem k cestovnímu ruchu lze zařadit odvětví, jejichž segmentem nejsou přímo účastníci cestovního ruchu, tato odvětví však vytvářejí všeobecné podmínky pro rozvoj cestovního ruchu v dané oblasti. Typickým 86

MALÁ 2002 op. cit., s. 93.


33

představitelem těchto odvětví je stavebnictví. Při hodnocení významu cestovního ruchu v národním hospodářství je nezbytné zohlednit i tato odvětví. 2.6.5

Ekonomické přínosy cestovního ruchu

Jak uvádí Hesková87(2011, s. 166) „cestovní ruch představuje z ekonomického hlediska souhrn aktivit s cílem prodat služby a zboží, které jsou jako výsledek promítnuté v produktech cestovního ruchu“. Na jedné straně stojí účastníci spotřebovávající produkty cestovního ruchu a na straně druhé podniky nabízející produkty cestovního ruchu za účelem dosažení zisku. V současné době lze konstatovat, že cestovní ruch tvoří velmi významnou součást národních ekonomik, některé státy jsou na cestovním ruchu naprosto závislé. Hesková88 uvádí, že význam cestovního ruchu v národních ekonomikách je ještě posilován multiplikačními efekty, jež působí na akceleraci rozvoje ekonomiky a poukazuje na výraznou stimulační úlohu cestovního ruchu. Multiplikační efekt cestovního ruchu vyjadřuje dle Fialové89 skutečnost, že cestovní ruch vyvolává zisky nejen ve vlastním odvětví, ale také v odvětvích produkujících výrobky a služby, které účastníci cestovního ruchu spotřebovávají. Cestovní ruch rovněž umožňuje existenci služeb, které by pro případný nízký počet stálých obyvatel v dané destinaci nemohly úspěšně fungovat. Dle Výkladového slovníku cestovního ruchu90 (2012, s. 358) vyjadřuje multiplikační efekt v cestovním ruchu skutečnost, že „cestovní ruch v daném místě přináší nejen příjem od návštěvníků přímo poskytovatelům služeb cestovního ruchu, ale podněcuje i rozvoj dalších služeb bezprostředně spjatých s uspokojováním potřeb návštěvníků, ale i aktivity s cestovním ruchem jen nepřímo související“. Díky multiplikačnímu efektu vznikají další výdaje, které se stávají příjmy místních rozpočtů, podniků a mají pozitivní vliv na kupní sílu místních obyvatel. Cestovní ruch je provázen mnoha pozitivními aspekty pro národní i místní ekonomiky, je zdrojem příjmů, pracovních míst, podnikatelských příležitostí a jedním z činitelů ovlivňující rozvoj územních celků. Jakubíková91 v tomto kontextu zmiňuje, že stejně jako ekonomické prostředí působí na cestovní ruch, působí i cestovní ruch na

87

HESKOVÁ, M. Cestovní ruch: pro vyšší odborné školy a vysoké školy. 2. vyd. Praha: Fortuna, 2011. s. 166. ISBN 978-80-7373-107-6. 88 HESKOVÁ 2011 op. cit., s. 167. 89 FIALOVÁ, D. Cena za cestovní ruch: přínosy versus ztráty. 1. Vyd. Praha: P3K, 2012. s. 16. ISBN 978-80-87186-81-7. 90 ZELENKA, PÁSKOVÁ 2012 op. cit., s. 358. 91 JAKUBÍKOVÁ, D. Marketing v cestovním ruchu: jak uspět v domácí i světové konkurenci. 2. Vyd. Praha: Grada Publishing, 2012. s. 124. ISBN 978-80-247-4209-0

34


ekonomické prostředí, což se projevuje ve vlivu cestovního ruchu na ekonomický růst, zaměstnanost, platební bilanci státu, příjmy obyvatel apod.

Obr. 2

Vliv cestovního ruchu na ekonomiku

Zdroj: Výkladový slovník cestovního ruchu, vlastní zpracování

2.6.5.1 Cestovní ruch a jeho účast na tvorbě příjmů státního rozpočtu Pozice cestovního ruchu v ekonomice dané země je těsně spjata s velikostí příjmů, jimiž se toto odvětví podílí na tvorbě hrubého domácího produktu dané země. Cestovní ruch, jako dynamicky se rozvíjející odvětví, významně přispívá k tvorbě HDP a tím i státního rozpočtu. Dle Palatkové a Zichové92 je nutné při hodnocení významu cestovního ruchu dle ukazatele HDP vycházet z relativního podílu cestovního ruchu v dané ekonomice, tzn. porovnat HDP vytvořený v odvětví cestovního ruchu s celkovým HDP. Jak uvádí Hesková93 podíl cestovního ruchu na tvorbě HPD je určen: • velikostí příjmů z cestovního ruchu, • strukturou hospodářství, • velikostí příjmů ostatních hospodářských odvětví.

92 93

PALATKOVÁ, ZICHOVÁ, 2011 op. cit., s 88. HESKOVÁ 2011 op. cit., s. 166.


35

Povinností producentů služeb cestovního ruchu je odvádět daně, které se stávají příjmy státního rozpočtu. Nejdůležitější postavení zde mají daně z příjmů, specifické jsou v souvislosti s cestovním ruchem místní poplatky, např. poplatek z ubytovací kapacity či poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt. Příjmy státního rozpočtu se rovněž zvyšují prostřednictvím přímých a nepřímých daní, jež odvádějí podnikatelské subjekty určitou měrou participující na cestovním ruchu. Jak dále uvádí Hesková94, příjmy ze zahraničního příjezdového cestovního ruchu tvoří devizové příjmy a jejich velikost je ukazatelem atraktivity dané země. Dle WTTC (World travel & tourism council)95 má odvětví cestovního ruchu na tvorbu HDP vliv přímý, nepřímý a indukovaný. Uvedené vlivy znázorňuje následující obrázek.

Obr. 3

Vliv cestovního ruchu na HDP

Zdroj: WTTC, vlastní zpracování

94

HESKOVÁ 2011 op. cit., s. 168. World travel & tourism council [online]. c.2012, [cit. 2013-02-10]. Dostupný z WWW: . 95

36


2.6.5.2 Cestovní ruch a zaměstnanost Vliv cestovního ruchu na zaměstnanost je dalším významným ukazatelem postavení cestovního ruchu v národní ekonomice. Za přínos cestovního ruchu pro zaměstnanost lze dle Fialové96 považovat skutečnost, že cestovní ruch vytváří pracovní místa napříč profesemi a využívá i sezónní nekvalifikovanou pracovní sílu. Palatková a Zichová97 rozlišují v souvislosti s cestovním ruchem zaměstnanost přímou (pracovní místa v průmyslu cestovního ruchu), nepřímou (pracovní místa v nepřímých odvětvích) a indukovanou (pracovní místa vzniklá díky výdajům osob zaměstnaných v přímých a nepřímých odvětvích cestovního ruchu). Malá98 pod pojmem přímá zaměstnanost rozumí zaměstnanost v podnicích, jejichž služby jsou určeny výhradně či převážně účastníkům cestovního ruchu, ale řadí sem i zaměstnanost v podnicích doplňkových služeb. Obecně se autoři shodují, že kvantifikovat celkový vliv cestovního ruchu na zaměstnanost je velmi obtížné. 2.6.5.3 Cestovní ruch a rozvoj územních celků Vliv cestovního ruchu na rozvoj územních celků nelze opomenout. Jak uvádějí Ryglová a kol.99 obce (NUTS 5) a kraje (NUTS 3)100 odpovídají za všestranný rozvoj svého území. Povinností krajů je vypracovávat programy rozvoje, jejichž součástí jsou programy rozvoje cestovního ruchu. Obce jsou v souladu s plány rozvoje povinny budovat na svém území infrastrukturu, včetně turistické a podporovat investice zacílené na řešení konkrétních problémů cestovního ruchu. Za účelem podpory cestovního ruchu v daném území, provozuje většina obcí s rozšířenou působností turistické informační centrum. Foret a Foretová101 popisují význam cestovního ruchu pro územní celky v přínosech ekonomických a komunikačních. Ekonomický rozměr významu cestovní-

96

FIALOVÁ 2012 op. cit., s. 24. PALATKOVÁ, ZICHOVÁ, 2011 op. cit., s. 91. 98 MALÁ, 2002 op. cit., s. 94-95. 99 RYGLOVÁ, K., BURIAN, M., VAJČNEROVÁ, I., Cestovní ruch: podnikatelské principy a příležitosti v praxi. 1. Vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 46-47. ISBN 978-80-237-4039-3. 100 NUTS - z francouzského „La Nomenclature des Unités Territoriales Statistiques“; česky tzv. „územně statistické jednotky“. Jedná se o mezinárodní standard zavedený Statistickým úřadem Evropských společenství. NUTS slouží ke statistickým účelům a pro potřeby programování v rámci strukturálních fondů. Klasifikace NUTS obsahuje celkem 6 úrovní (dle počtu obyvatel a rozlohy). 101 FORET, M., FORETOVÁ, V. Jak rozvíjet místní cestovní ruch. 1. Vyd. Praha: Grada Publishing, 2001. s 47-48. ISBN 80-247-0207-X. 97


37

ho ruchu spatřují v přímých zdrojích od domácích a zahraničních turistů, tzn. ve výši útraty účastníků cestovního ruchu v daném území, a nepřímých zdrojích, tzn. cestovní ruch, jako tvůrce pracovních příležitostí a mezd, přispívá k růstu spotřeby a investic. Nepřímým zdrojem jsou rovněž daně a poplatky, jež tvoří významnou součást příjmů veřejných rozpočtů. Komunikační význam cestovního ruchu pak spatřují v propagaci a budování pozitivní image oblasti. Cestovní ruch pomáhá oslovit potenciální investory, partnery či zákazníky a napomáhá tak hospodářskému rozvoji daného území. Vystoupil102 uvádí, že postavení a rozvoj územních celků z hlediska cestovního ruchu je podmíněn faktory na straně nabídky v podobě lokalizačních (přírodní a kulturně historické atraktivity) a realizačních (vybavenost infrastrukturou pro účastníky cestovního ruchu) faktorů a faktory na straně poptávky, tzn. selektivní faktory cestovního ruchu, kam řadí např. faktory demografické, ekonomické či sociální. Malá103 v této souvislosti dodává, že v oblastech s vysokou kvalitou přírodních a kulturně historických atraktivit se cestovní ruch dostává do pozice dominantního činitele rozvoje území s významnými ekonomickými přínosy, jež podle ní vycházejí z: • • • • •

výdajů účastníků cestovního ruchu na daném území, příjmů z daní a poplatků, jež se stávají součástí místních rozpočtů, vytváření pracovních, podnikatelských a investičních příležitostí, zkvalitňování místní infrastruktury (ubytovací, sportovně-rekreační, dopravní), stimulaci rozvoje dalších ekonomických aktivit, oživování tradic, řemesel apod.

2.6.6

Ekonomické ztráty cestovního ruchu

I když jsou přínosy cestovního ruchu pro národní ekonomiku značné, pro komplexnost je nutné zmínit také negativní ekonomické a infrastrukturální efekty, jež bývají mnohdy opomíjeny. Jak uvádí Pásková104 za negativní ekonomické vlivy lze považovat nerovnoměrnost rozložení příjmů, čímž dochází k posilování sociální nerovnosti v destinaci. Zaměstnanost vyvolaná cestovním ruchem bývá často sezónní, nekvalifikovaná a v mnoha případech vykonávaná cizinci. Infrastruktura budovaná za účelem podpory cestovního ruchu často nerespektuje charakter místa a pro místní obyvatele může být nedostupná.

102

VYSTOUPIL, J., ŠAUER, M., Geografie cestovního ruchu České republiky. 1. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2011. s. 181. ISBN 978-80-7380-340-7. 103 MALÁ 2002 op. cit., s. 95. 104 PÁSKOVÁ, M. Udržitelnost rozvoje cestovního ruchu. 2. Vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2009. s. 57 ISBN 978-80-7435-006-1.

38


Pásková105 dále hovoří o ekonomických únicích, kdy v souvislosti s nutností importovat určité zboží, služby nebo finanční prostředky z jiných států dochází k poklesu příjmů státu, na jehož území se produkt cestovního ruchu realizuje. Jako příklad uvádí mezinárodní hotelové řetězce, které importem zboží a služeb snižují zisky místních producentů. Řešením zmíněných úniků by bylo větší zapojení místních obyvatel a podniků do poskytování služeb cestovního ruchu, čímž by se finanční prostředky udržely v dané destinaci. Dalším negativním jevem cestovního ruchu je tzv. turistická inflace. Dle Výkladového slovníku cestovního ruchu106 (2012, s. 231) ji lze definovat jako: „snížení vnitřní kupní síly obyvatelstva destinace cestovního ruchu vlivem rozvoje cestovního ruchu, který vede k místnímu zvýšení cen“. Fialová107 v této souvislosti hovoří o několikanásobném zvýšení cen nejzákladnějšího zboží v turisticky atraktivních lokalitách a o sezónním nárůstu cen. Další hrozbou pro udržitelný cestovní ruch je tzv. efekt turistické pasti. Výkladový slovník cestovního ruchu jej definuje jako108 (2012, s. 129): „negativní působení neregulovaného cestovního ruchu, který svými podnikatelskými aktivitami znehodnocuje svůj vlastní kapitál“. Efekt turistické pasti lze tak popsat jako sebedestruktivní jev, kdy v důsledku nekontrolovatelného nárůstu turismu na určitém území, začne docházet k destrukci turistických atraktivit a daná oblast ztrácí předpoklady pro svůj udržitelný rozvoj. S problematikou efektu turistické pasti souvisí tzv. turistická ghetta. Jafari109 uvádí, že turistická ghetta vznikají v souvislosti s masivním rozvojem cestovního průmyslu, kdy určitá oblast je primárně určena pro turisty a vytrácí se zde kontakt mezi účastníky cestovního ruchu a místními obyvateli. Návštěvníci turistických ghett, kteří téměř nepřijdou do kontaktu s místními obyvateli a kulturou, nevynakládají své prostředky na nákup lokálního zboží a služeb a tím pádem nepřináší ekonomické benefity místním obchodníkům.

105

PÁSKOVÁ 2009 op. cit., s. 57. ZELENKA, PÁSKOVÁ 2012 op. cit., s. 231. 107 FIALOVÁ 2012 op. cit., s. 34. 108 ZELENKA, PÁSKOVÁ 2012 op. cit., s. 129. 109 JAFARI, J. Encyclopedia of Tourism. 1st edition. London: Routledge, 2003. p. 253. ISBN 0-41530890-9 106


2.7

39

Politika cestovního ruchu

Dle Zelenky a Páskové110 (2012, s. 428) politika cestovního ruchu představuje „systematickou činnost sledující vytyčené cíle a spočívající v komplexním plánování, usměrňování (regulaci) a tvorbě reality cestovního ruchu prostřednictvím různých nástrojů a nositelů (státních, soukromých)“. Z uvedené definice lze odvodit hlavní komponenty politiky cestovního ruchu, jimiž jsou: cíle, nástroje a nositelé politiky cestovního ruchu. Jinou definice přináší Němčanský111 (1999, s. 167), jež rozumí politikou cestovního ruchu „vědomou podporu a tvorbu cestovního ruchu, kterou uskutečňují ovlivňováním daností relevantních pro cestovní ruch různá společenství“. Pojmem společenství rozumí Němčanský veřejno-právní instituce, soukromě-právní instituce a zájmová sdružení, jež jsou nositeli politik cestovního ruchu. Ze zahraničních autorů lze uvést Edgella112et al. (2008, p. 7), jež cituje ve své publikaci Turism policy and planning definici Goeldnera a Ritchieho z roku 2006. Z této definice vyplývá pohled na politiku cestovního ruchu jako na systém pravidel, regulací, cílů a strategií, v němž se prostřednictvím kolektivního a individuálního rozhodování vytváří podoba dlouhodobého vývoje cestovního ruchu v rámci destinace. Dle Tittelbachové113 je nutné přistupovat k politice cestovního ruchu interdisciplinárně, tzn., je nutné zohledňovat související odvětví, ale současně také specifika odvětví cestovního ruchu oproti ostatním hospodářským odvětvím. Těmito specifiky jsou převažující veřejnoprávní charakter nositelů politiky cestovního ruchu a silná závislost kvality produktů cestovního ruchu na množství, často nespolupracujících subjektů a celkové image destinace.

110

ZELENKA, J., PÁSKOVÁ, M. Výkladový slovník cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Linde Praha, 2012. s. 428 ISBN 978-80-7201-880-2. 111 NĚMČANSKÝ 1999 op. cit., s. 167. 112 EDGELL, D., et al. Tourism policy and planning. 1. edition. Oxford: Routledge, 2008. p. 7. ISBN 978-0-7506-8557-3. 113 TITTELBACHOVÁ, Š., Turismus a veřejná správa. 1. Vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 11-12. ISBN 978-80-237-3842-0.

40


Obr. 4

Postavení politiky cestovního ruchu v politickém systému

Zdroj: Tittlebachová (2011, s. 12), vlastní zpracování

2.7.1

Koncepce politiky cestovního ruchu

Dle Zelenky a Páskové114 je pro zařazení politiky cestovního ruchu do určité koncepce významný poměr váhy státních nositelů k jiným nositelům politiky cestovního ruchu, zejména soukromému sektoru. Mezi základní koncepce politiky cestovního ruchu patří: liberální, konceptuálně dogmatická a pragmatická politika cestovního ruchu. 2.7.1.1 Liberální politika cestovního ruchu Jak uvádí Žák115 (2002, s. 404) „liberalismus je systém politických, ekonomických, sociálních hodnot a zásad, založený na preferování politické a ekonomické svobody, na respektování individua a soukromého vlastnictví“. Při aplikaci liberální politiky je tak role státu významně omezena, a to např. na vytváření legislativního rámce či zahraniční

114

ZELENKA, PÁSKOVÁ 2012 op. cit., s. 428. ŽÁK, M., a kol. Velká ekonomická encyklopedie. 2. Vyd. Praha: Linde, 2002. s. 404. ISBN 80-7201381-5. 115


41

politiky. Dle liberálních koncepcí přísluší státu zabezpečování rovných podmínek pro uplatnění tržních sil a dohled nad správným fungováním samoregulačního tržního mechanismu. Koncepce liberální politiky cestovního ruchu z této obecné definice liberalismu vychází. Jak uvádí Tittelbachová116 (2011, s. 15) v případě liberální politiky cestovního ruchu vytváří stát pouze rámcové podmínky pro soukromý sektor, k nimž patří především podmínky legislativní, ekonomické a společenské. Stát vytváří základní předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu a zasahuje do něj jen v případech, kdy to vyžadují jiné státní politiky, např. ochrana životního prostředí a kde se vyskytuje možnost tržního selhání. Příkladem zemí s liberální politikou cestovního ruchu jsou dle Zelenky a Páskové117 USA a Velká Británie. 2.7.1.2 Konceptuálně dogmatická politika cestovního ruchu Jak uvádí Zelenka a Pásková118 v případě konceptuálně dogmatické politiky je cestovní ruch užíván jako nástroj rychlého ekonomického rozvoje. Němčanský119 uvádí, že koncepčně - dogmatická politika cestovního ruchu je opakem politiky pragmatické a její charakter lze označit jako nátlakový. Ukázkou dogmatismu je podle něj např. strnulá dělba práce mezi státem a soukromými subjekty či mezi jednotlivými nositeli státní politiky cestovního ruchu. Dle Tittelbachové120 hraje v této koncepci rozhodující úlohu při rozhodování o zaměření politiky cestovního ruchu stát. Konceptuálně dogmatická politika cestovního ruchu je podle Tittelbachové typická pro třetí země, jež staví důležitost odvětví cestovního ruchu nad ostatní hospodářská odvětví, na druhou stranu však, jak uvádí Zelenka a Pásková121, tuto koncepci aplikují také vyspělé země se silným postavením vlády, např. Rakousko, SRN, ale i Evropská unie. 2.7.1.3 Pragmatická politika cestovního ruchu Dle Slovníku filozofických pojmů současnosti (2011, s. 190)122 je pragmatismus „filozofický směr, který chápe pravdu z hlediska užitečnosti, úspěšnosti, praktičnosti a vyhovování zájmům člověka“. Z uvedené definice lze vyvodit podstatu pragmatismu, jíž je

116

TITTELBACHOVÁ 2011 op. cit., s. 15. ZELENKA, PÁSKOVÁ 2012 op. cit., s. 428. 118 ZELENKA, PÁSKOVÁ 2012 op. cit., s. 428. 119 NĚMČANSKÝ 1999 op. cit., s. 174. 120 TITTELBACHOVÁ 2011 op. cit., s. 15. 121 ZELENKA, PÁSKOVÁ 2012 op. cit., s. 428. 122 OLŠOVSKÝ, J. Slovník filozofických pojmů současnosti. 3. Vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 190. ISBN 978-80-247-3613-6. 117

42


důraz na praktičnost a vhodnost z hlediska konkrétní situace. Ze stejných zásad bude vycházet i pragmatická politika cestovního ruchu. Němčanský123 uvádí, že pragmatický přístup k politice cestovního ruchu spočívá v jednání na základě právě teď vzniklé situace, je charakteristický jistou mírou nekoncepčnosti a elasticity. Tittelbachová124 charakterizuje pragmatickou politiku tak, že stát nevypracovává konkrétní koncepci rozvoje cestovního ruchu a opatření přijímá až v případě vzniku problému dle aktuální potřeby. Výhody pragmatické politiky spočívají v rychlosti možné reakce, nízkých správních nákladech, flexibilitě a efektivitě zásahů. Nevýhodou je nemožnost stabilizace odvětví cestovního ruchu bez dlouhodobého plánu a riziko opožděného řešení problému. V případě pragmatické koncepce je dle Zelenky a Páskové125 kladen důraz na komunální úroveň a soukromý sektor. Příkladem státu s pragmaticky zaměřenou politikou cestovního ruchu je Švýcarsko. Někteří autoři rozlišují více koncepcí, např. Zelenka a Pásková126 dodávají ještě integrovanou politiku cestovního ruchu, kdy se cestovní ruch stává záležitostí celkové ekonomické politiky a Williams a Balaz127 se odkazují na Freyerovo rozlišení koncepcí politiky cestovního ruchu jako marketingové úlohy a politiky cestovního ruchu jako univerzálně plánovací úlohy. 2.7.2

Cíle politiky cestovního ruchu

Podle Tittlebachové128 závisí stanovení cílů politiky cestovního ruchu na politickém systému země a na jejím společensko-ekonomickém uspořádání. Cíle politiky cestovního ruchu vycházejí ze státem uplatňované koncepce politiky cestovního ruchu, z historického vývoje a aktuálních potřeb. Z vertikálního hlediska lze cíle dělit na lokální, nadregionální, národní a nadnárodní, přičemž jednotlivé cíle by měly být v souladu a musí zde platit podmínka reálnosti, měřitelnosti a realizovatelnosti. Účelem horizontálního členění cílů je předejít konfliktům politiky cestovního ruchu s politikami souvisejícími a umožnit tak jejich bezproblémovou realizaci.

123

NĚMČANSKÝ 1999 op. cit., s. 173. TITTELBACHOVÁ 2011 op. cit., s. 15. 125 ZELENKA, PÁSKOVÁ 2012 op. cit., s. 428. 126 ZELENKA, PÁSKOVÁ 2012 op. cit., s. 428. 127 WILLIAMS, A., BALAZ, V. Tourism in transition: economic chase in central europe. 1st edition. London: I. B. Tauris, 2000. p. 39. ISBN 1-86064-579-8. 128 TITTELBACHOVÁ 2011 op. cit., s. 19. 124


43

Cíle politiky cestovního ruchu se dle Němčanského129 stanovují na různých stupních, u veřejně-právních institucí prostřednictvím právních usnesení, u soukromých subjektů formou soukromě-právních dohod. Cíle se dále dělí na hlavní a dílčí, jež musejí napomáhat k realizaci cíle hlavního. Cruz130 uvádí nejčastěji užívané oblasti cílů politiky cestovního ruchu, a to: ekonomické, sociální, ekologické a správní. 2.7.3

Nástroje politiky cestovního ruchu

K dosažení cílů politiky cestovního ruchu využívají její nositelé řadu nástrojů. Němčanský131 poukazuje na nutnost vhodně zvolených nástrojů, přiměřenosti cíle a nástrojů a jejich vzájemný soulad. Nástroje politiky cestovního ruchu se vyvíjí v souladu s politickým a hospodářským uspořádáním země a s technickým pokrokem. Dle obsahu nástrojů Němčanský rozlišuje: • • • •

ekonomické nástroje - veřejné podpory, příspěvky, daňová zvýhodnění, sociálně-komunikativní nástroje - např. výzvy politiků, právní nástroje - různé formy regulace cestovního ruchu, zdravotnické nástroje - např. poznatky o léčebných účincích lázeňského cestovního ruchu, • policejní nástroje - kontrola dodržování zákonů.

Palatková a Zichová132 rozlišují nástroje politiky turismu na nástroje podporující poptávku a nástroje k podpoře nabídky. Z jiného úhlu pohledu rozlišují stejně jako Němčanský nástroje ekonomické např. ve formě dotací, mimoekonomické, kam řadí legislativní normy, nástroje technicko-právní (např. kategorizace ubytovacích zařízení) a nástroje organizační (např. výzkumy cestovního ruchu). 2.7.4

Nositelé politiky cestovního ruchu

Palatková133 za nositele politiky cestovního ruchu pokládá veškeré organizace veřejného, soukromého a neziskového sektoru, jež se podílejí na naplňování politiky cestovního ruchu na všech úrovních, a to mezinárodní, národní, regionální a místní.

129

NĚMČANSKÝ 1999 op. cit., s. 167. CRUZ, Z. Principles of Tourism: part II. 1st. edition. Manila: Rex Bookstore, 2005. 229 p. ISBN: 978971-23-4387-2. 131 NĚMČANSKÝ 1999 op. cit., s. 169. 132 PALATKOVÁ, ZICHOVÁ, 2011 op. cit., s 174. 133 PALATKOVÁ, M. Marketingový management destinací. 1. Vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 77. ISBN 978-80-247-3749-2. 130

44


Tittelbachová134 (2011, s. 17) na základě Velkého sociologického slovníku (1996) uvádí následující definici: „nositelé politiky turismu jsou subjekty, které se podílejí na formulaci kritérií politiky turismu, určování cílů a stanovení postupů umožňujících cíle dosahovat při využití nástrojů na jejich dosažení, stanovení postupů a účinné mobilizaci prostředků k realizaci cílů“. Nositelé politiky cestovního ruchu si v souladu s uvedenou definicí vždy vytyčují cíl, jehož má být dosaženo a charakter tohoto cíle (veřejný zájem/privátní zájem) odvisí od právní formy vlastnictví daného nositele. Němčanský135 rozlišuje následující kategorie institucí, jež mohou být nositeli politiky cestovního ruchu: • veřejně-právní instituce - stát, kraje, EU, • soukromě-právní instituce - profesní svazy, zájmová sdružení, • dobrovolné zájmové skupiny a akční sdružení. Z hlediska územního pak dodává následující členění: • • • •

nositelé mezinárodní politiky - např. WTO, nositelé národní politiky - národní centrály cestovního ruchu, nositelé regionální a místní politiky - sdružení, obce, nositelé profesní politiky - asociace cestovních kanceláří apod.

2.8

Politika cestovního ruchu v České republice

Politika cestovního ruchu má v České republice významné postavení. Jak uvádí Tittelbachová136, stát stanovuje hlavní cíle politiky cestovního ruchu, pravidla jejich naplňování a vytváří legislativní rámec upravující činnosti v odvětví cestovního ruchu. Na státní politiku cestovního ruchu pak navazují politiky regionální a místní. 2.8.1

Nositelé politiky cestovního ruchu v ČR

Nositelů politiky cestovního ruchu je v České republice celá řada. Jak již bylo uvedeno výše, Němčanský rozlišuje tři kategorie nositelů politiky cestovního ruchu: veřejněprávní instituce, soukromě-právní instituce a dobrovolné zájmové skupiny a akční sdružení. Dle míry účasti na rozhodování lze nositele politiky cestovního ruchu rozlišit na

134

TITTELBACHOVÁ 2011 op. cit., s. 17. NĚMČANSKÝ 1999 op. cit., s. 171. 136 TITTELBACHOVÁ 2011 op. cit., s. 63. 135


45

nositele rozhodování a nositele vlivu na rozhodování, kam se řadí různá zájmová sdružení a asociace137. 2.8.1.1 Veřejně-právní instituce Dle Tittelbachové138 jsou veřejně-právní nositelé hlavními tvůrci politiky cestovního ruchu a jako takoví odpovídají za její realizaci. Subjekty veřejné správy mají za úkol nalézt odpovídající způsob spolupráce se subjekty soukromými, jejichž význam pro rozvoj cestovního ruchu je nezanedbatelný. Nejvýznamnějšími veřejně-právními nositeli politiky cestovního ruchu na národní úrovni jsou: Ministerstvo pro místní rozvoj a Česká centrála cestovního ruchu – CzechTourism, na regionální úrovni jsou to kraje, na úrovni místní obce a města. 2.8.1.2 Ministerstvo pro místní rozvoj Ministerstvo pro místní rozvoj je metodickým a koordinačním orgánem pro veškeré subjekty působící v oblasti cestovního ruchu, přičemž nejdůležitější nástroj pro jeho činnost v této oblasti představuje střednědobý strategický dokument Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR, v současnosti zpracovaný na období 2007-2013. Ministerstvo pro místní rozvoj si klade za cíl vytvářet příznivé podmínky pro rozvoj cestovního ruchu, spolupracuje s řadou mezinárodních organizací působících v oblasti cestovního ruchu a je rovněž realizátorem projektů ze strukturálních fondů EU, jež napomáhají rozvoji cestovního ruchu v ČR.139 2.8.1.3 Česká centrála cestovního ruchu Česká centrála cestovního ruchu – CzechTourism je od svého založení v roce 1993 příspěvkovou organizací Ministerstva pro místní rozvoj. Mezi hlavní oblasti činnosti CzechTourismu patří propagace České republiky jako atraktivní turistické destinace na domácím i zahraničním trhu, včetně propagace konkrétních specifických odvětví cestovního ruchu. CzechTourism má v současnosti 26 zahraničních zastoupení a dvě vlast-

137

HOLEŠINSKÁ, A., a kol. Politika cestovního ruchu: teoreticko-metodologická východiska [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2005, [cit 2013-02-20]. Dostupný z WWW: . 138 TITTELBACHOVÁ 2011 op. cit., s. 78. 139 Cestovní ruch [online]. c2013, [cit 2013-02-24]. Dostupný z WWW: .

46


ní informační centra v ČR. CzechTourism je rovněž členem Evropské komise cestovního ruchu (ETC).140 2.8.1.4 Soukromě-právní instituce Dle Tittelbachové141 je úkolem soukromého sektoru naplnit strategie vytvořené sektorem veřejným. Jednotlivé organizace se významnou měrou podílejí na realizaci koncepce politiky cestovního ruchu a iniciují její další vývoj. Mezi soukromě-právní nositele politiky cestovního ruchu lze řadit profesní svazy, zájmová sdružení a podnikatelská sdružení142, konkrétně například: Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR,143 Asociace cestovních kanceláří ČR,144 Asociace hotelů a restaurací České republiky145 apod. 2.8.2

Nástroje veřejného sektoru pro podporu cestovního ruchu

Podpora cestovního ruchu ze strany veřejného sektoru, jak uvádějí Galvasová a kol.146, spadá z hlediska věcného a kompetenčního do oblasti regionální politiky. Tomu odpovídá i systém nástrojů používaný k rozvoji cestovního ruchu, jež lze ztotožnit se standardními nástroji regionální politiky. Wokoun a Mates147 rozlišují následující nástroje regionální politiky: 1.

Nástroje nefinanční • administrativní nástroje: legislativní rámec, • institucionální nástroje: instituce, projekty a programy: využívání zdrojů EU, • věcné a jiné nefinanční nástroje: poradenství, propagace.

2.

Nástroje finanční • neinvestiční a investiční pobídky: finanční transfery, dotace, granty, úvěry, záruky,

140

Informace o CzechTourism [online]. c2005-2013, [cit. 2013-02-24]. Dostupný na WWW: . 141 TITTELBACHOVÁ 2011 op. cit., s. 83. 142 HOLEŠINSKÁ, A., a kol. Politika cestovního ruchu: teoreticko-metodologická východiska [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2005, [cit. 2013-02-20]. Dostupný z WWW: . 143 Zkráceně SOCR ČR, dostupné z WWW: . 144 Zkráceně ACK ČR, dostupné z WWW: . 145 Zkráceně AHR ČR, dostupné z WWW: . 146 GALVASOVÁ, I., a kol. Průmysl cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2008. s. 211. ISBN 978-80-87147-06-1. 147 WOKOUN, R., MATES, P. Management regionální politiky a reforma veřejné správy. 1. vyd. Praha: Linde, 2006. 106-107 s. ISBN 80-7201-608-3.


47

• kapitálové podílnictví, • daňová zvýhodnění: slevy na daních, slevy na zákonném pojištění, • rozpočtová zvýhodnění: mimořádné dotace. Jak uvádí Galvasová148 pomocí administrativních nástrojů vytváří veřejná správa základní rámec pro fungování odvětví cestovního ruchu. Vedle péče o dodržování legislativních norem je pro veřejnou správu zásadní činnost koncepční. Koncepční dokumenty vytvořené subjekty veřejné správy definují cíle v oblasti cestovního ruchu a kroky k jejich dosažení. K dosažení cílů, jež jsou obsahem koncepčních dokumentů, pak slouží nástroje finanční, v nichž dominantní postavení zaujímají dotace a granty. Nejvýznamnějším koncepčním dokumentem v oblasti cestovního ruchu v ČR je Koncepce státní politiky cestovního ruchu v České republice, v současnosti zpracovaná na období 2007 - 2013. Koncepce definuje opatření vedoucí k naplnění cílů státní politiky v oblasti cestovního ruchu, přičemž mezi základní cíle patří zvýšení konkurenceschopnosti, zaměstnanosti a hospodářského růstu. Priority Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007 – 2013, jsou následující:149 • Priorita 1: Konkurenceschopnost národních a regionálních produktů cestovního ruchu • Priorita 2: Rozšiřování a zkvalitnění infrastruktury a služeb cestovního ruchu • Priorita 3: Marketing cestovního ruchu a rozvoj lidských zdrojů • Priorita 4: Vytváření organizační struktury cestovního ruchu Koncepce je harmonizována s programovacím obdobím Evropské unie, přičemž pro období 2007 – 2013 jsou pro využití fondů EU relevantní tyto programy: Integrovaný operační program (IOP), Regionální operační programy (ROP), Programy přeshraniční spolupráce a Program rozvoje venkova (PRV). Uvedené programy představují hlavní nástroje realizace Koncepce.150 Jak již bylo výše uvedeno, typickými finančními nástroji k podpoře cestovního ruchu jsou dotace. Halásek151 (2004, s. 105) v souladu s další odbornou literaturou defi-

148

GALVASOVÁ 2008 op. cit., s. 211. Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007 – 2013 [online]. c2007, [cit. 2013-0224]. Dostupný z WWW: . 150 Programovací období 2007 – 2013 (Pro využití fondů EU) [online]. c2009, [cit. 2013-02-24]. Dostupný z WWW: . 151 HALÁSEK, D. Rozhodování ve veřejném sektoru. 1. vyd. Ostrava: VŠB-Technická univerzita Ostrava, 2004. s. 105. ISBN 80-248-0570-7. 149

48


nuje pojem „dotace“ ve smyslu „nenávratných finančních prostředků, které jsou poskytovány vyšší úrovní správy místním správám za účelem stimulace poskytování vybraných statků“. Nenávratný charakter dotace značí skutečnost, že pokud dojde ke splnění podmínek, za nichž byla dotace poskytnuta, nevznikne příjemci dotace závazek vůči poskytovateli. Jak uvádí Galvasová152 dotace lze členit z několika hledisek např. dle účelu, výše, nároku na přidělení apod. Dotace mohou být poskytnuty ze státního rozpočtu, státních fondů, rozpočtu Evropské unie, rozpočtu krajů a obcí případně dalších subjektů. Galvasová dále uvádí, že vyvstane-li potřeba podpořit určité odvětví (např. odvětví cestovního ruchu), je třeba zpracovat dotační program, v němž jsou alokovány prostředky určené pro daný účel. Dotační program obsahuje dotační titul či tituly vztahující se k tématům programu a obsahující soustavu pravidel a kritérií pro hodnocení projektů. Na kritéria hodnocení projektů jsou dle Pekové153 kladeny určité požadavky, především by měla být objektivně vyjádřitelná, snadno zjistitelná, v určitém období neměnná a neměla by být příliš detailní.

2.9

Cestovní ruch České republiky v kontextu členství v Evropské unii

Území Evropské unie, jež je v současné době tvořeno 27 členskými státy disponujícími rozmanitými atraktivitami, má v evropském i světovém měřítku na trhu cestovního ruchu významné postavení. Dle sdělení Komise 2006/0134154 zastává cestovní ruch významnou pozici v rozvoji většiny evropských regionů a je významným zdrojem pracovních příležitostí. Na druhou stranu, sílící konkurence mimoevropských regionů s nabídkou nových destinací a aktivit je, jak uvádí Novácká155, pro klasickou Evropu významnou hrozbou. Přístup Evropské unie k cestovnímu ruchu se dle Novácké postupně vyvíjel, od přístupu chápajícího cestovní ruch jen jako součást jiných činností až po přístup uplat-

152

GALVASOVÁ 2008 op. cit., s. 231-232. PEKOVÁ, J. Hospodaření a finance územní samosprávy. 1. vyd. Praha: Management Press, 2004. s. 299. ISBN 80-7261-086-4. 154 KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ. Obnovená politika EU v oblasti cestovního ruchu: Vstříc silnějšímu partnerství pro evropský cestovní ruch [online]. Brusel: Komise Evropských společenství, 2006 [21. 2. 2013]. Dostupný z WWW: . 155 NOVÁCKÁ, L. Cestovní ruch a Evropská unie. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2011. s. 5. ISBN 978-80-7452-016-7. 153


49

ňovaný v současnosti, jež cestovní ruch vnímá jako nástroj rozvoje regionu a zvyšování životní úrovně obyvatelstva, vždy však při zachování podmínek udržitelnosti. 2.9.1

Politika Evropská unie a cestovní ruch

Politika Evropské unie v oblasti cestovního ruchu patří k relativně mladým disciplínám. Za jeden z prvních významných dokumentů týkající se problematiky cestovního ruchu lze dle Malé156 označit „Doporučení Rady týkající se činnosti vlády na podporu cestovního ruchu z 20. 7. 1965“. Významnější pozornost však začala být věnována politice cestovního ruchu až v 80. letech 20. století, kdy v souvislosti s rostoucím ekonomickým významem cestovního ruchu vyvstala potřeba řešit určité otázky cestovního ruchu na celoevropské úrovni. Palatková157 však uvádí, že i přes snahu začlenit cestovní ruch do komplexu politik Evropské unie, zůstalo řešení problematiky cestovního ruchu spíše dílčí záležitostí bez koncepčního přístupu. Za významný mezník v oblasti politiky cestovního ruchu považuje Palatková rok 2006, kdy bylo Evropským parlamentem odsouhlaseno „Sdělení Komise - Obnovená politika EU v oblasti cestovního ruchu - Vstříc silnějšímu partnerství pro evropský cestovní ruch ze 17. 3. 2006“158. Jak tento dokument uvádí, hlavním cílem obnovené evropské politiky cestovního ruchu je „zdokonalit konkurenceschopnost odvětví evropského cestovního ruchu a vytvořit více lepších pracovních příležitostí prostřednictvím udržitelného růstu cestovního ruchu v evropském i světovém měřítku“. Právní základ evropské politiky v oblasti cestovního ruchu byl, jak uvádí Novac159 ká , ustanoven až vstupem Lisabonské smlouvy v platnost. Nová úprava je obsažena v článku 195 SFEU, z nějž vyplývá, že stěžejní roli v odvětví cestovního ruchu hrají jednotlivé členské státy. Úloha Unie spočívá zejména v podpoře konkurenceschopnosti podniků v tomto odvětví a spolupráce mezi členskými státy. 2.9.2

Orgány Evropské unie ve vztahu k problematice cestovního ruchu

Hlavními orgány Evropské unie ve vztahu k odvětví cestovního ruchu jsou Evropská rada, Rada Evropské unie, Evropská komise, Evropský parlament a Evropský soudní dvůr.

156

MALÁ, V., a kol. Cestovní ruch a Evropská unie. 1. Vyd. Praha: VŠE, 2000. s. 11. ISBN 80-2450084-1. 157 PALATKOVÁ, M. Mezinárodní cestovní ruch. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 190. ISBN 978-80-247-3750-8. 158 Dostupné z WWW: . 159 NOVÁCKÁ 2011 op. cit., s. 56.

50


Evropská rada, složená z vrcholných představitelů členských států, určuje zásadní směry politiky Evropské unie. Rada Evropské unie, řeší problematiku cestovního ruchu v rámci úseku „Rada pro konkurenceschopnost“, v níž je za Českou republiku gestorem Ministerstvo průmyslu a obchodu a v oblasti cestovního ruchu je spolugestorem Ministerstvo pro místní rozvoj. Radě přísluší v oblasti cestovního ruchu přijímat právní předpisy na návrh Komise, těch však, jak uvádějí Houška a Petrů160, není mnoho, jelikož legislativa v cestovním ruchu povětšinou spadá do působnosti členských států. Zásadní úloha Rady tak spočívá v posuzování a hodnocení dokumentů Komise pro oblast evropského cestovního ruchu. Evropská komise má v oblasti cestovního ruchu významné postavení. Jak uvádějí Houška a Petrů161 Komise je vnitřně členěna na generální ředitelství (označovaná zkratkou DG), přičemž odvětví cestovního ruchu spadá do kompetence generálního ředitelství pro „podnikání a průmysl“, konkrétně do jeho oddělení cestovního ruchu. Hlavní úlohou Komise v oblasti cestovního ruchu je příprava strategických dokumentů, přičemž pro cestovní ruch jsou stěžejní následující: • Sdělení Komise „Společná práce pro budoucnost cestovního ruchu v Evropě“ • Sdělení Komise „Základní orientace na udržitelnost evropského cestovního ruchu“ • Sdělení Komise „Obnovená politika EU v oblasti cestovního ruchu: Vstříc silnějšímu partnerství pro evropský cestovní ruch“ • Sdělení Komise „Agenda pro udržitelný a konkurenceschopný evropský cestovní ruch“ Evropský parlament, jak uvádí Malá162, vykonává působnost v oblasti cestovního ruchu v rámci Výboru pro dopravu a cestovní ruch. Do kompetence Výboru pro dopravu a cestovní ruch spadá tvorba právních předpisů v rámci spolurozhodovacího postupu a spolupráce s členskými státy při přípravě politik cestovního ruchu163.

160

HOUŠEK, P., PETRŮ, Z. Cestovní ruch v působnosti orgánů EU. 1. Vyd. Praha: VŠE, 2010. s. 11. ISBN 978-80-245-1645-5. 161 HOUŠEK, PETRŮ 2010 op. cit., s. 22. 162 MALÁ 2000 op. cit., s. 31. 163 TRAN Doprava a cestovní ruch [online]. C2013, [cit. 2013-02-26]. Dostupný z WWW: .


2.9.3

51

Důsledky členství České republiky v Evropské unii pro oblast cestovního ruchu

Pro oblast cestovního ruchu měl vstup České republiky do Evropské unie 1. května 2004 významné dopady. Dle Palatkové a Zichové164 lze význam vstupu spatřovat především v následujících oblastech: • možnost čerpání finančních prostředků pro podporu cestovního ruchu z fondů EU, • právní dopady - nutnost implementace směrnic do právního řádu ČR apod., • nárůst standardizace - důraz na evropské normy. Z uvedených oblastí je pro rozvoj cestovního ruchu v České republice stěžejní možnost využití finančních prostředků z fondů Evropské unie, především ze strukturálních fondů. Vedle strukturálních fondů lze využít také prostředků Fondu soudržnosti, jež je určen na podporu chudších států s HDP na obyvatele nižším než 90 % průměru EU.165 Čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů do jednotlivých členských států je zajištěno prostřednictvím národních operačních programů. Jak uvádějí Holeček, Uhnavá a Zvara166 podpora cestovního ruchu se v České republice uskutečňuje především prostřednictvím regionálních operačních programů (ROP), Novacká167 vyzdvihuje význam Integrovaného operačního programu (IOP), jehož prioritní osou 4 je „Národní podpora cestovního ruchu“. Pro podporu cestovního ruchu lze však, díky jeho průřezovosti, využít i dalších operačních programů. V České republice se v současném programovacím období 2007 - 2013 jedná o 26 operačních programů, a to168: • 8 tematických operačních programů (Integrovaný operační program, OP Podnikání a inovace, OP Životní prostředí, OP Doprava, OP Vzdělání pro konkurenceschopnost, OP Výzkum a vývoj pro inovace, OP Lidské zdroje a zaměstnanost, OP Technická pomoc),

164

PALATKOVÁ, ZICHOVÁ 2011 op. cit., s. 192-193. Typy strukturálních fondů [online]. C2005-13, [cit. 2013-02-28]. Dostupný z WWW: . 166 HOLEČEK, J., UHNAVÁ, M., ZVARA, J. Cestovní ruch a jeho postavení v regionální politice. In Regionální politika v ČR: Efekty a nové výzvy. 1. vyd.. Brno: GaREP Publishing, 2009. s. 168-180, 188 s. ISBN 978-80-904308-3-9. 167 NOVÁCKÁ 2011 op. cit., s. 81. 168 Operační programy v ČR[online]. C2005-13, [cit. 2013-02-28]. Dostupný z WWW: . 165

52


• 7 regionálních operačních programů (OP pro jednotlivé regiony soudržnosti s výjimkou hlavního města Prahy, konkrétně ROP Severozápad, Jihozápad, Střední Čechy, Severovýchod, Jihovýchod, Střední Morava, Moravskoslezsko), • 2 operační programy pro Prahu (OP Praha Konkurenceschopnost, OP Praha Adaptabilita), • 9 operačních programů evropské územní spolupráce.

Materiál a metody

53

3 Materiál a metody Kapitola „Vlastní práce“ je koncipována do tří logicky navazujících celků, které byly zpracovány s využitím odlišných vědeckých metod a materiálů. První část se zabývá rozporem právní úpravy veřejné podpory. Autorka zde použila metody deskripce a analýzy a aplikovala je při rozboru legislativy Evropské unie, rozhodnutí Evropského soudního dvora a taktéž české právní úpravy. Při práci s právními předpisy bylo rovněž využito metody historické pro vykreslení vývoje příslušné právní úpravy. Materiálem pro uvedenou část byla především aktuálně platná legislativa, pro práci s předpisy využila autorka kromě tištěných zdrojů také právní informační systémy ASPI169a Beckonline. Další zdroj informací představovaly webové stránky Evropské komise170 a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže171. Druhá část práce se zaměřuje na význam podpory cestovního ruchu z hlediska přínosů pro hospodářství ČR. Tato kapitola se opírá o výzkum sekundárního charakteru, data pro analýzu pochází z databáze World Travel & Tourism Council a Českého statistického úřadu. V této části práce autorka využila metodu analýzy při práci s daty o cestovním ruchu ČR a komparace při porovnání situace v ČR a jiných evropských zemích. Data byla zpracována s využitím programu Microsoft Office Excel. Ve třetí a zároveň stěžejní části práce byla provedena analýza podpory cestovního ruchu z regionálních operačních programů. Data pro uvedenou část byla získána ve spolupráci s jednotlivými regionálními radami regionů soudržnosti, doplňkovým zdrojem informací byly webové stránky příslušných regionálních operačních programů a databáze Českého statistického úřadu. Analýza provedená v této kapitole je rozdělena na dvě části, nejprve je provedena územní analýza podpory cestovního ruchu, následně analýzy věcná. V části „územní analýza“ je, jak už název napovídá, použita analytická metoda, rovněž se zde pracuje s intuitivně navrženými hypotézami, které jsou autorkou následně ověřovány. V části „věcná analýza“ je pro práci s podpořenými projekty využito především metody deskripce. Data pro tuto část byla ještě doplněna o informace zjištěné z internetových zdrojů, především Regionálního informačního servisu172. Data v obou částech práce byla zpracována pomocí programů Gretl a Microsoft Office Excel. Pomocí metody syntézy byla fakta vzešlá z provedených analýz dána do vzájemných souvislostí a vazeb, na jejichž základě byla navržena praktická doporučení.

169

ASPI - Automatizovaný systém právních informací Dostupné z WWW: . 171 Dostupné z WWW: . 172 Dostupné z WWW: < http://www.risy.cz/cs>. 170

54

Materiál a metody

V celé vlastní části diplomové práce byly použity zdroje získané do dne 31. 3. 2013.

Vlastní práce

55

4 Vlastní práce 4.1

Veřejná podpora v primárním právu EU

Primární právní úprava veřejné, resp. státní podpory je obsažená v článcích 107 až 109 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen SFEU), specifická úprava pak v článku 42 SFEU pro sektor zemědělství a v článku 93 SFEU pro oblast dopravy. Stěžejní normou zakotvující veřejnou podporu v primárním právu EU jsou články 107 a 108 SFEU. Článek 109 SFEU lze považovat za zmocňovací ustanovení. 4.1.1

Článek 107 SFEU

Článek 107 SFEU v prvním odstavci vymezuje znaky veřejné podpory takto: „Podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem, nestanoví-li Smlouvy jinak“. Z uvedeného článku lze dovodit definiční znaky, jež musejí být naplněny, aby se skutečně jednalo o veřejnou podporu neslučitelnou s vnitřním trhem. K realizaci veřejné podpory dojde tehdy, pokud bude určitému podniku/podnikům či určitému odvětví poskytnuta ze státních prostředků výhoda (v jakékoli formě), která má schopnost narušit hospodářskou soutěž a negativně ovlivnit obchod mezi členskými státy. Podpora, jež kumulativně naplňuje uvedené znaky je zakázána. Absolutní zákaz veřejných podpor však článek 107 SFEU nezakládá, tudíž mu nelze dovodit přímý účinek. V druhém odstavci vymezuje podpory slučitelné s vnitřním trhem, v třetím odstavci pak podmíněně slučitelné s vnitřním trhem. Janků173 v této souvislosti hovoří o podporách povolených a podmíněně povolených. S konečnou platností o neslučitelnosti podpory rozhoduje vždy až komise. 4.1.2

Článek 108 SFEU

Článek 108 SFEU stanovuje pravidla pro notifikaci a schválení podpory. V prvním odstavci upravuje činnost Komise, která je oprávněna zkoumat režimy podpor v členských státech a navrhovat jim vhodná opatření za účelem rozvoje vnitřního trhu. V druhém odstavci článku 108 SFEU jsou upraveny pravomoci Komise v případě zjištění neslučitelné podpory. Třetí odstavec článku 108 zakládá informační povinnost členského státu vůči Komisi o záměru poskytnout nebo upravit podporu. Tento článek má přímý účinek

173

JANKŮ, MIKUŠOVÁ 2012 op. cit., s. 33

56

Vlastní práce

umožňující jednotlivcům bezprostředně se na něj dovolávat u vnitrostátních soudů, jak bylo dovozeno v rozhodnutí ESD ve věci Lorenz174.

4.2

Veřejná podpora v sekundárním právu EU

Na primární právní úpravu veřejné podpory v právu EU navazují konkretizující právní akty sekundárního práva stanovující především175: • procesní pravidla, týkající se rozhodování o slučitelnosti veřejné podpory se společným trhem; • blokové výjimky ze zákazu veřejných podpor – stěžejní je především tzv. obecné nařízení o blokových výjimkách176; • horizontální pravidla – např. pravidla upravující pokyny k regionální podpoře, podpoře výzkumu a vývoje či ochraně životního prostředí; • pravidla pro poskytnutí státní podpory na služby obecného hospodářského zájmu; • pravidla pro poskytování podpor zanedbatelného významu, tzv. podpora de minimis. Stěžejním předpisem pro zjednodušení celého procesu udělování výjimek ze zákazu veřejné podpory je nařízení Komise č. 800/2008 o blokových výjimkách. V následujícím textu bude provedena analýza tohoto ustanovení. Obecné nařízení o blokových výjimkách (GBER)177deklaruje určité kategorie podpor slučitelných se společných se společným trhem v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES (dnes články 107 a 108 SFEU). Toto nařízení v preambuli zmocňuje Komisi k prohlášení, že určité kategorie podpor jsou při splnění příslušných podmínek slučitelné se společným trhem a nevztahuje se na ně oznamovací povinnost. Obecné nařízení o blokových výjimkách snižuje administrativní náročnost při poskytování veřejné podpory, tím že rozšiřuje kategorie podpor, jež nemusejí být předem oznamovány Komisi. Podpora splňující podmínky GBER může být bez odkladu poskytnuta, členské státy poté pouze informují Komisi prostřednictvím jednoduchého in-

174

Viz judikát ESD C-120/73 Lorenz Legislativa veřejná podpora - Evrpská unie [online]. c 2006–2012 [cit. 2012-11-29]. Dostupné z WWW:< http://www.compet.cz/legislativa/verejna-podpora/evropska-unie/> 176 Nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách) 177 V originále General Block Exemtion Regulation (zkráceně GBER), použitelné od 29. srpna 2008 do 31. prosince 2013 175

Vlastní práce

57

formačního dokumentu. Podpory vymezené v GBER mají vést k růstu konkurenceschopnosti Evropy, podpoře zaměstnanosti a hospodářského rozvoje bez způsobilosti narušit hospodářskou soutěž.178 V prvním článku první kapitoly GBER jsou stanoveny oblasti působnosti, na něž se nařízení o blokových výjimkách použije. Jsou to tyto kategorie podpor: • regionální podpora; • podpora pro malé a střední podniky (investiční podpora, podpora zaměstnanosti, podpora na poradenské služby a účast na veletrzích); • podpora pro nové podniky založené ženami-podnikatelkami; • podpora na ochranu životního prostředí; • podpora ve formě rizikového kapitálu; • podpora na výzkum, vývoj a inovaci; • podpora na vzdělávání; • podpora pro znevýhodněné a zdravotně postižené pracovníky. Veřejná podpora ve prospěch výše uvedených oblastí je slučitelná se společným trhem. Obecné nařízení stanoví maximální výši podpory pro každou kategorii. Nařízení o blokových výjimkách má stěžejní význam pro malé a střední podnikání, na něž se vztahují všechny kategorie podpor a navíc i kategorie specificky navržené pouze pro tuto oblast.179 Pro zajištění transparentnosti a účinného dohledu nad poskytováním podpor, vyjmutých v souladu s obecným nařízením o blokových výjimkách z oznamovací povinnosti, by v souladu s odstavcem 5 preambule tohoto nařízení mělo každé jednotlivé opatření podpory obsahovat odkaz na příslušné ustanovení konkrétní kategorie podpory obsažené v druhé kapitole tohoto nařízení a na příslušné vnitrostátní právní předpisy. Státní podpora, na niž se nařízení o blokových výjimkách nevztahuje, nadále podléhá oznamovací povinnosti (odstavec 7 preambule tohoto nařízení). O podpoře cestovního ruchu se obecné nařízení o blokových výjimkách zmiňuje ve třech případech. Stěžejní je odstavec 14 preambule GBER, podle nějž odvětví ces-

178

Politika EU pro státní podpory: Obecné nařízení o blokových výjimkách [online]. c2008 [cit. 2012-1129]. Dostupné z WWW: 179 Aktualizace: Obecné nařízení o blokových výjimkách [online]. c2008 [cit. 2012-11-29]. Dostupné z WWW:

58

Vlastní práce

tovního ruchu hraje významnou roli v národním hospodářství a má všeobecně pozitivní účinek na regionální rozvoj. Proto by režimy regionálních podpor zaměřených na činnosti související s cestovním ruchem měly být dle tohoto ustanovení vyňaty z oznamovací povinnosti. V GBER jsou dále stanoveny určité kategorie podpor a zvláštní odvětví, na něž se blokové výjimky nevztahují. V souvislosti s cestovním ruchem je pak ve čtvrtém odstavci prvního článku první kapitoly tohoto nařízení stanoveno, že „režimy zaměřené na činnosti v oblasti cestovního ruchu se nepovažují za režimy zaměřené na zvláštní odvětví“. Z uvedeného vyplývá, že veřejná podpora činností souvisejících s cestovním ruchem je při splnění stanovených podmínek slučitelná se společným trhem a je vyňata z oznamovací povinnosti. Pro vymezení pojmu „činnosti související s cestovním ruchem“ se dle článku 2 odstavce 25 GBER použije statistická klasifikace ekonomických činností (NACE)180. Do „činností souvisejících s cestovním ruchem“ se řadí: • NACE 55: Ubytování; • NACE 56: Stravování a pohostinství; • NACE 79: Činnosti cestovních agentur, kanceláří a jiné rezervační a související činnosti; • NACE 90: Tvůrčí, umělecké a zábavní činnosti; • NACE 91: Činnosti knihoven, archivů, muzeí a jiných kulturních zařízení; • NACE 93: Sportovní, zábavní a rekreační činnosti.

4.3

Veřejná podpora v české právní úpravě

Před vstupem České republiky do Evropské unie nahrazoval činnost Komise v řízení o podporách Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který posuzoval možnosti poskytnutí podpory dle zákona č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře181. Nabytím účinnosti tohoto zákona dne 1. května 2000 byla v českém právním řádu zakotvena definice pojmu „veřejná podpora“. Zákon o veřejné podpoře sloužil k posuzování slučitelnosti veřejných podpor se závazky, které pro Českou republiku vyplývaly z Evropské dohody podepsané v roce 2000 za účelem přípravy ČR na vstup do EU. Zákon č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře byl po vstupu ČR do EU zrušen zákonem č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona

180

Klasifikace ekonomických činností: (CZ-NACE) [online]. c 2012 [cit. 2012-11-29]. Dostupné z WWW: 181 Dostupný na: http://www.uohs.cz/cs/legislativa/verejna-podpora.html

Vlastní práce

59

o podpoře výzkumu a vývoje. Tento stručný zákon obsahující pouze 13 paragrafů v úvodu vymezuje základní pojmy, přičemž se při výkladu „veřejné podpory“ již odkazuje na článek 107 SFEU. Rovněž je zde stanovena působnost státních orgánů v oblasti veřejné podpory, především pak ÚOHS. Zákon dále upravuje problematiku evidence podpor malého rozsahu, řízení před Komisí, postup při navrácení veřejné podpory a stanovuje výši pokut za přestupky a správní delikty za porušení oznamovacích a jiných v zákoně vymezených povinností.

4.4

Výjimky platné pro veřejnou podporu cestovního ruchu v ČR

Podpora cestovního ruchu v České republice se ve velké míře uskutečňuje prostřednictvím Strukturálních fondů (ERDF182 a ESF183), přičemž největší objem prostředků pro cestovní ruch pochází z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF). Tyto prostředky jsou určeny na infrastrukturní projekty v cestovním ruchu, podporu inovačního potenciálu podnikatelů, na rekonstrukci památek, sportovních areálů apod. Prostředky ESF lze využít pro podporu aktivit v oblasti zaměstnanosti v cestovním ruchu. Pro využití zdrojů evropských fondů má Česká republika na programovací období 2007 - 2013 schváleno 26 operačních programů, z nichž jsou pro podporu cestovního ruchu významné především regionální operační programy pro regiony soudržnosti (NUTS II). Významný je také Integrovaný operační program a programy Přeshraniční spolupráce. Díky rozmanitosti odvětví cestovního ruchu lze však využít i prostředků dalších operačních programů.184 Na možnost čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů se rovněž vztahují pravidla pro veřejnou podporu. Tato skutečnost vyplývá z nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 o strukturálních fondech, jež uvádí, že akce financované fondy musí splňovat povolené míry veřejné podpory a pravidla pro souběh podpory. Veřejná podpora projektů je obecně zakázána. Pro regionální operační programy, na něž je v této práci zaměřena největší pozornost, však platí výjimky, na jejichž základě lze veřejnou podporu poskytnout. Jedná se o tyto tři výjimky: regionální investiční podpora, notifikovaná podpora a služby obecného hospodářského zájmu, přičemž nejčastěji spadají výjimky pod regionální investiční podporu.

182

Evropský fond pro regionální rozvoj Evropský sociální fond 184 Fondy EU [online]. c 2013 [cit. 2013-03-19]. Dostupné z WWW: . 183

60

Vlastní práce

Regionální investiční podpora je poskytována na základě Nařízení Komise (ES) č. 1628/2006185 o použití článků 87 a 88 Smlouvy na vnitrostátní regionální investiční podporu ze dne 24. října 2006. Na základě tohoto nařízení jsou určité kategorie podpor, jež jsou v souladu s mapou poskytování regionální podpory186, slučitelné se společným trhem a nevztahuje se na ně oznamovací povinnost. Toto nařízení také uvádí, že činnosti související s cestovním ruchem by měly být, při splnění stanovených povinností, vyňaty z oznamovací povinnosti. Cílem vnitrostátní regionální podpory je, dle uvedeného nařízení, pomáhat hospodářskému rozvoji znevýhodněných regionů prostřednictvím podpory investic, zaměstnanosti a diverzifikace hospodářských činností. Tab. 1

Mapa regionální státní podpory pro období 2007 - 2013

Region NUTS II

Limit regionální investiční podpory (pro velké podniky)187

1. 1. 2007 - 31. 12. 2010 1. 1 2011 - 31. 12. 2013 40 % 40 % CZ02 Střední Čechy 36 % 30 % CZ03 Jihozápad 40 % 40 % CZ04 Severozápad 40 % 40 % CZ05 Severovýchod 40 % 40 % CZ06 Jihovýchod 40 % 40 % CZ07 Střední Morava 40 % 40 % CZ08 Moravskoslezsko Zdroj: EUR-Lex, vlastní zpracování

4.5

Analýza významu cestovního ruchu pro hospodářství ČR

Dříve než bude zaměřena pozornost na stěžejní část této práce, analýzu podpory cestovního ruchu z regionálních operačních programů, je třeba posoudit její legitimitu, tzn. zhodnotit význam cestovního ruchu pro hospodářství České republiky.

185

Dostupné z WWW: . 186 Mapa regionální podpory je schválena Komisí pro každý členský stát. 187 U investičních projektů se způsobilými náklady nepřesahujícími 50 milionů EUR je tento limit navýšen v případě středních podniků o 10 procentních bodů a v případě malých podniků o 20 procentních bodů, jak je vymezeno doporučením Komise ze dne 6. května 2003, týkající se definice velmi malých, malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20. 5. 2003, s. 36).

Vlastní práce

4.5.1

61

Vliv cestovního ruchu na HDP

Z analýz provedených Světovou radou cestování a cestovního ruchu - World Travel & Tourism Council (WTTC) vyplývá, že odvětví cestovního ruchu vytvořilo v roce 2012 prostředky ve výši 112,4 mld. Kč, což představuje 2, 9 % HDP České republiky. Budeli uvažován i nepřímý vliv cestovního ruchu, pak byl celkový podíl cestovního ruchu na HDP 335, 1 mld. Kč (8,7 % HDP). Při porovnání výše uvedených údajů s dalšími evropskými zeměmi je situace v České republice následující. Podíl cestovního ruchu na HDP v České republice odpovídá evropskému průměru (2, 9 % HDP), budou-li uvažovány i nepřímé efekty cestovního ruchu, pak je Česká republika nad evropským průměrem (8,2% HDP). V roce 2013 se očekává růst přímého vlivu cestovního ruchu na HDP o 0,8 %.

Obr. 5

Vývoj produktu cestovního ruchu v České republice v letech 2003 - 2011


4.5.2

Vliv cestovního ruchu na zaměstnanost

V roce 2012 zaměstnávalo odvětví cestovního ruchu 262 tis. osob, což odpovídá 5,4 % celkové zaměstnanosti v ČR. Zahrne-li se i nepřímá a indukovaná zaměstnanost, pak vytvořil sektor cestovního ruchu 534 tis. pracovních míst, což představuje 10, 9 % celkové zaměstnanosti v ČR. Zaměstnanost v odvětví cestovního ruchu je v ČR nad evropským průměrem (2,8 %).

62

Obr. 6

Vlastní práce

Zaměstnanost v cestovním ruchu v České republice v letech 2003 - 2011


4.5.3

Devizové příjmy z cestovního ruchu

Význam odvětví cestovního ruchu pro českou ekonomiku lze doložit také na vývoji devizových příjmů z cestovního ruchu. V roce 2007 dosahovaly devizové příjmy z aktivního cestovního ruchu 133 772, 3 mil. Kč. Od tohoto roku devizové příjmy z cestovního ruchu mírně klesají, naopak výdaje domácích turistů v zahraničí rostou, saldo devizových příjmů z cetsovního ruchu však stále dosahuje kladných hodnot. Tab. 2

Vývoj devizových příjmů, výdajů a salda z cestovního ruchu v letech 2005 - 2010 [v mil. Kč]

2005

2006

2007

2008

Devizové příjmy

112 234, 4

124 744, 2

133 772,3

130 738,2

Devizové výdaje

57 777,6

62 174, 3

73 450,3

77 518,2

77 160,1

77 518,2

Saldo

54 456,8

62 569, 9

60 322,0

53 220,0

45 309,8

49 847,6

Zdroj: MMR, vlastní zpracování

2009

2010

122 469,9 127 433,0

Vlastní práce

4.6

63

Analýza podpory cestovního ruchu z regionálních operačních programů

V současné době existuje v České republice 7 regionálních operačních programů (ROP) určených pro regiony soudržnosti NUTS II, jež pokrývají celé území republiky s výjimkou hlavního města Prahy. Tyto programy jsou financovány z fondů EU v rámci cíle „Konvergence“, jež je zaměřen na podporu regionů NUTS II, jejichž hrubý domácí produkt na obyvatele je nižší než 75 % průměru HDP EU 25 na obyvatele188. Pro období 2007 - 2013 je v regionálních operačních programech alokováno 4, 66 mld. EUR. Každý ze sedmi ROP je samostatně řízen Regionální radou příslušného regionu soudržnosti, výše prostředků vyčleněná z ERDF pro jednotlivé ROP se liší, dle „zaostalosti“ jednotlivých regionů. Nejvíce prostředků je alokováno v ROP Severozápad (762,77 mil. EUR), nejméně v ROP Střední Čechy (571, 72 mil. EUR), rozdíl mezi nejvíce a nejméně podpořeným regionem soudržnosti tak dosahuje 191, 05 mil. EUR.189

Obr. 7

Výše alokovaných prostředků z ERDF pro regionální operační programy

Zdroj: MMR, vlastní zpracování

188

HDP na obyvatele je měřeno paritní kupní sílou za referenční období 2000-2002. Regionální operační programy [online]. c.2007-2013, [cit. 2013-03-21]. Dostupný z WWW: . 189

64

Vlastní práce

I přes samostatnost jednotlivých regionálních operačních programů je jejich zaměření obdobné. Potřeba rozvoje cestovního ruchu se v rámci prioritních os, případně oblastí podpory vyskytuje u všech ROP. Tab. 3

Podpora cestovního ruchu v jednotlivých ROP

Prioritní osa

4. Udržitelný rozvoj cestovního ruchu 3. Cestovní ruch 2. Cestovní ruch 3. Rozvoj cestovního ruchu 2. Rozvoj udržitelného cestovního ruchu 2. Podpora prosperity regionu 3. Cestovní ruch

Oblast podpory

2.2. Rozvoj cestovního ruchu

Region soudržnosti NUTS II

Předpokládaná výše podpory v mil. EUR

Podíl na daném ROP (%)

Severozápad

167,8

22

Severovýchod

169,9

25

Střední Čechy

118,3

20,7

Jihozápad

145,8

23

Jihovýchod

134

18,6

Moravskoslezsko

74,4

10,1

Střední Morava

143,1

21,3

Zdroj: webové stránky jednotlivých ROP, vlastní zpracování

Jak vyplývá z výše uvedené tabulky, nejvyšší objem prostředků na podporu cestovního ruchu byl vyčleněn v ROP Severovýchod (169,9 mil. EUR), a to i v případě, že zohledníme celkovou sumu prostředků alokovanou v jednotlivých programech (23 % z celkové alokace ROP SV). Na podporu cestovního ruchu bylo naopak nejméně prostředků určeno v regionu soudržnosti Moravskoslezsko (74,4 mil. EUR), což je také

Vlastní práce

65

jediný region, kde není cestovní ruch přímo samostatnou prioritní osou a je podporován až jako jedna z oblastí podpory v rámci prioritní osy 2 „Podpora prosperity regionu“. 4.6.1

Územní analýza podpory cestovního ruchu

Základem pro hodnocení podpory cestovního ruchu v rámci ROP je v této práci územní analýza aktivity žadatelů. Analýzu lze zpracovávat pro různé úrovně územních celků, v této práci je analýza provedena na úrovni krajů, jež jsou pro potřeby regionálních programů seskupovány do regionů soudržnosti NUTS II. Data pro analýzu byla získána prostřednictvím Regionálních rad jednotlivých regionů soudržnosti. Nejvyší počet podpořených projektů vykazuje Jihočeský kraj (192), následovaný krajem Jihomoravským (148) a Zlínským (122). Průměrná částka alokavaná na projekt z veřejných zdrojů se u uvedených krajů pohybuje kolem 13 mil. Kč. Naopak nejméně schválených projektů bylo v kraji Libereckém (44), Královéhradeckém (57) a Ústeckém (58), na druhou stranu tyto projekty získaly výrazně vyšší prostředky, průměrná dotace se v Libereckém a Královéhradeckém kraji pohybuje kolem 20 mil. Kč, v kraji Ústeckém pak dosahuje dokonce 30 mil. Kč, což představuje maximum mezi uvedenými kraji. Tab. 4

Územní rozložení podpory cestovního ruchu

Kraj

Počet podpořených projektů

Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Zdroj: ROP, vlastní zpracování

88 192 91 61 58 44 57 63 80 148 110 122 92

Průměrná výše finančních prostředků alokovaných na projekt (Kč) 23 106 807 12 520 868 13 585 415 26 880 506 30 031 035 19 581 162 20 218 297 20 236 962 14 544 251 14 704 240 11 221 793 12 407 401 15 329 622

66

Vlastní práce

4.6.1.1 Rozložení podpory v krajích (NUTS III) V následujících odstavcích autorka podrobněji rozebírá územní rozložení podpory v jednotlivých krajích v ČR, přičemž zvýšená pozornost byla kladena na projekty převyšující částku dotace 50 mil. Kč. Nejvyšší objem podpory směřoval ve Středočeském kraji do jižní a jihovýchodní části území. Konkrétně šlo o okresy Sedlčany a Kutná Hora, přičemž na území okresu Kutná Hora byl realizován také nejdražší projekt Středočeského kraje „Adaptace areálu Jezuitské koleje v Kutné Hoře pro potřeby cestovního ruchu“ (dotace 188,7 mil. Kč). Vysokou alokaci podpory vykazuje také okres Mladá Boleslav nacházející se v severní části Středočeského kraje. Na jeho území byly realizovány celkem tři projekty převyšující dotaci 50 mil. Kč. Nejnákladnějším projektem bylo zřízení muzea v Dobrovici190 (165 mil. Kč), další projekty byly zaměřeny na budování infrastruktury pro cestovní ruch (In-line park Bezděz a navazující projekt Multifunkční turistické centrum). V Jihočeském kraji byly z hlediska nároků na výši dotace realizovány nejrozsáhlejší projekty na území okresů České Budějovice a Český Krumlov, tzn. ve střední a jižní části kraje. Vůbec nejdražším projektem na území Jihočeského kraje byla výstavba Relaxačního a regeneračního centra v Hluboké nad Vltavou. Dotaci převyšující 140 mil. Kč získala soukromá společnost KARDIOCENTRUM VYSOČINA CZA s.r.o. Vysoké dotace směřovaly rovněž na zimní sportovně-rekreační infrastrukturu (Skiareál Lipno 88 mil. Kč; Juniorcentrum Slupečná - 50 mil. Kč) a na výstavbu hotelového a wellness zařízení (Buquoyské rezidence v Nových Hradech). V Plzeňském kraji směřovaly nejvyšší částky podpory do střední a západní části území. Nejrozsáhlejší projekty byly realizovány v okrese Plzeň-město a v západní části kraje v okrese Domažlice. Podpořena byla převážně výstavba sportovně-rekreační infrastruktury (Centrum vodní zábavy Kdyně - 113 mil. Kč; Zimní stadion Plzeň - 100 mil. Kč), nejvyšší dotace směřovala do plzeňské zoologické zahrady (124 mil. Kč). Nejrozsáhlejší dotace v Karlovarském kraji byly alokovány do východní části území, konkrétně do okresu Karlovy Vary. Z hlediska výše dotace dominují mezi podpořenými aktivitami infrastrukturní projekty, především sportovně-rekreační (Ski areál Klínovec - celkem191 291 mil. Kč, Lyžařský areál Plešivec - 202 mil. Kč), kulturněhistorické (Becherova vila - 77 mil. Kč) a rovněž projekty zaměřené na lázeňskou infrastrukturu (lázeňský dům Čajkovskij - 103 mil. Kč). Poměrně vysoké hodnoty dotací vykazují také projekty západní části Karlovarského kraje (Aš, Cheb).

190 191

Muzeum cukrovarnictví, lihovarnictví, řepařství a města Dobrovice. Etapa jih (118 mil. Kč) + etapa sever (173 mil. Kč).

Vlastní práce

67

Podpora pro cestovní ruch směřovala v Ústeckém kraji převážně do severní a severozápadní části území. Typická zde byla podpora kulturně-historické infrastruktury a ubytovacích zařízení. Vůbec nejdražším projektem byla rekonstrukce Muzea města Ústní nad Labem s dotací převyšující 337 mil. Kč. Vysoké částky zde směřovaly také na podporu českého vinařství (Svatostánek českého vinařství - 141 mil. Kč) a pivovarnictví (Chrám chmele a piva - 211 mil. Kč). Z hlediska územního rozložení podpory je v Libereckém kraji patrná dominance střední části území, konkrétně okresu Liberec. Nejvyšší hodnoty dotace vykazují projekty zaměřené na sportovně-rekreační (Rekreační a sportovní areál Obří sud Javorník 99 mil. Kč) a ubytovací infrastrukturu (hotel Antonie - 80 mil. Kč, Dům Pohody - 69 mil. Kč). Vysoké dotační částky plynuly také do západní části území kraje do okresu Česká Lípa. Rozdělení podpory na území Královéhradeckého kraje lze označit za rovnoměrné, přesto mírně převažovala podpora jižní části území (okres Hradec Králové). Typická je podpora hotelové infrastruktury, především luxusních komplexů (Lázeňský resort Strom života - 135 mil. Kč, hotel Tereziánský dvůr - 68 mil. Kč, hotel Rajská zahrada - 51 mil. Kč) a infrastruktury sportovně-rekreační (cyklostezka Hradec Králové - Josefov - Kuks - 86 mil. Kč). Nejvyšší objem podpory směřoval v Pardubickém kraji do severní části území, konkrétně do okresu Ústí nad Orlicí. Nejdražším projektem byla výstavba „Centra turistického ruchu Dolní Morava“ s dotací 204 mil. Kč. Realizátorem tohoto rozsáhlého projektu byla soukromá společnost Sněžník a.s. Charakteristická byla také podpora kulturně-historické infrastruktury (Vojenské muzeum Králíky - 65 mil. Kč, středověká tvrz Orlice - 56 mil. Kč). Významné částky veřejné podpory mířily také do jihovýchodní části území Pardubického kraje (okres Svitavy). Kraj Vysočina je charakteristický poměrně rovnoměrným rozložením podpory na svém území. Z pohledu maximální výše dotace byl nejúspěšnější jih území (okres Třebíč) díky realizaci projektu rekonstrukce Zámku Třebíč (164 mil. Kč). Vysoké částky putovaly také do města Bystřice nad Pernštejnem (Centrum zelených vědomostí - 115 mil. Kč) a jihlavské zoologické zahrady (100 mil. Kč). Významnou podporu získal také okres Havlíčkův Brod (projekt „Rozšíření běžeckých tras na Novoměstsku“ - 98 mil. Kč). Pro územní rozložení podpory v Jihomoravském kraji je charakteristická zvýšená alokace prostředků do okresů Brno-město a Brno-venkov. Podpořena byla především výstavba luxusních hotelových komplexů (Maximus Resort - 50 mil. Kč, Hotel Thermal Mušov, Thermal Pasohlávky) a doprovodné infrastruktury („Thermal Pasohlávky - páteřní technická a dopravní infrastruktura Pasohlávky“ - 99 mil. Kč). Vůbec nejdražší projekt v Jihomoravském kraji byl realizován na území obce Pasohlávky (okres Brno-

68

Vlastní práce

venkov). Jedná se o výstavbu aquaparku Moravia Thermal, na niž obdržela společnost ŽS Real, a.s. dotaci ve výši 331 mil. Kč. Pro Olomoucký kraj je typická podpora severní části území. Nejvyšší dotace směřovaly do okresu Jeseník a Šumperk a jednalo se o podporu celoroční a zimní sportovně-rekreační infrastruktury (aquapark Jeseník - 79 mil. Kč, lyžařský areál Kouty - 100 mil. Kč). Významně podpořeno bylo také území okresu Olomouc (např. Olomoucký hrad - 60 mil. Kč). Ve Zlínském kraji směřovaly nejvyšší dotace do střední a východní části území (okresy Zlín a Vsetín). Nejnákladnější projekty byly realizovány na území města Luhačovice a jejich zaměření úzce souvisí s lázeňským potenciálem města (městská plovárna - 81 mil. Kč, wellness hotel Alexandria - 83 mil. Kč). Vysoké dotace putovaly také na podporu sportovně-rekreační infrastruktury ve východní části Zlínského kraje (lyžařský areál Kohútka - Javorníky - 55 mil. Kč). Moravskoslezský kraj je charakteristický poměrně rovnoměrným rozložením podpory, nejrozsáhlejší projekty však byly realizovány v jeho severní části. Nejdražší projekt byl kulturního charakteru a jednalo se o rekonstrukci výstavní budovy a vznik nové expozice Slezsko. Projekt byl realizován na území okresu Opava za dotaci 98 mil. Kč. Finančně nákladné projekty byly realizovány také v okresech Bruntál (Wellness centrum Bruntál - 56 mil. Kč), Karviná (GolfPark Darkov - 50 mil. Kč) a Ostrava (návštěvnické centrum v ZOO Ostrava - 67 mil. Kč). V jihovýchodní části Moravskoslezského kraje (okres Frýdek-Místek) byla vysokou dotací podpořena hotelová infrastruktura (Hotel Čeladná - 96 mil. Kč). 4.6.1.2 Rozložení podpory v regionech (NUTS II) Další fáze územní analýzy zohledňuje rozdíly mezi mírou podpory krajů sdružených pod jednotlivé regiony soudržnosti NUTS II. Největší rozpětí mezi počtem podpořených projektů vykazuje region Jihozápad. Zatímco v Jihočeském kraji bylo podpořeno 192 projektů s průměrnou hodnotou 12 mil. Kč, v Plzeňském kraji se dostalo podpory jen 91 projektům s průměrnou hodnotou 13,5 mil. Kč, rozpětí mezi uvedenými kraji je tedy 101 projektů. Poměrně vysoké rozdíly v alokaci podpořených projektů vykazuje také region soudržnosti Jihovýchod. Na území Jihomoravského kraje bylo podpořeno 148 projektů, zatímco v kraji Vysočina jen 80 projektů, rozpětí je zde 68 projektů. Naopak nejmenší rozdíly vykazuje region Severozápad, kde je mezi „úspěšnějším“ Karlovarským krajem (61 projektů) a „méně úspěšným“ Ústeckým krajem (58 projektů) rozdíl pouze tří projektů. Poměrně vyrovnaná situace je také v regionu Střední Morava, kde je mezi Zlínským (122 projektů) a Olomouckým krajem (110 projektů) rozpětí 12 projektů.

Vlastní práce

69

4.6.1.3 Atraktivita kraje a počet podpořených projektů Je otázkou do jaké míry koresponduje počet podpořených projektů s atraktivitou daného kraje. Atraktivitou je pro účely této práce míněna průměrná návštěvnost uvedeného kraje v letech 2000 - 2006, tedy v období předcházejícím počátku realizace programů. Dalo by se očekávat, že kraje s vysokou návštěvností a s tím související vyšší závislostí na cestovním ruchu (zaměstnanost, rozpočtové příjmy) budou vykazovat vyšší projektovou aktivitu než kraje s nižší návštěvností.

Obr. 8

Těsnost vazby mezi počtem projektů a návštěvností kraje

Jak vyplývá z výše uvedeného grafu, těsnost vazby mezi počtem projektů a návštěvností kraje není příliš silná, což potvrzuje i Pearsonův korelační koeficient = 0,363 (nepříliš těsný vztah). Na území nejnavštěvovanějšího Královéhradeckého kraje bylo podpořeno pouze 57 projektů, což je dokonce o 6 projektů méně než na území nejméně navštěvovaného Pardubického kraje. Ostatní kraje již vykazují úměrnější vztah mezi sledovanými veličinami, např. turisticky vysoce vyhledávané kraje Jihomoravský a Jihočeský patřily ve sledovaném období k nejvíce podporovaným (148 a 192 projektů). Hypotézu o vyšší projektové aktivitě turisticky vyhledávanějších krajů však nelze potvrdit.

70

Vlastní práce

4.6.1.4 Velikost kraje a počet podpořených projektů Dalším hlediskem analýzy je vztah mezi velikostí kraje a počtem podpořených projektů. Velikost kraje je v této analýze vyjádřena počtem obyvatel daného kraje v roce 2007, čili v roce počátku realizace regionálních programů. Dá se předpokládat, že populačně silné kraje budou vykazovat vyšší projektovou aktivitu a s tím související také vyšší počet schválených projektů, než kraje s nižším počtem obyvatel. Tato hypotéza je postavena na předpokladu, že kraje s vyšším počtem obyvatel disponují větší podnikatelskou základnou, tedy více potenciálními žadateli a současně většími zdroji lidského kapitálu, jež jsou pro rozvoj odvětví cestovního ruchu nezbytné.

Obr. 9

Těsnost vazby mezi počtem projektů a velikostí kraje

Vazba mezi počtem podpořených projektů a populační velikostí příslušného kraje není nijak silná, Pearsonův korelační koeficient = 0,296 poukazuje na nepříliš těsný vztah. Dva populačně největší kraje Moravskoslezský a Středočeský vykazují nízký počet podpořených projektů (92; 88), oproti tomu „poloviční“ Jihočeský kraj má na kontě 192 projektů. Ani v tomto případě nelze potvrdit stanovenou hypotézu a lze konstatovat, že populační velikost kraje nemá téměř žádný vliv na počet realizovaných projektů.

Vlastní práce

71

4.6.1.5 Shrnutí výsledků územní analýzy Výše provedená územní analýza poukázala na následující skutečnosti. Nejvyšší částky veřejné podpory byly alokovány do větších měst, především krajských, naopak poněkud opomíjeny byly venkovské oblasti. Tato skutečnost však není nijak překvapující, velká města disponují větší podnikatelskou základnou, infrastrukturou i atraktivitami potřebnými pro rozvoj cestovního ruchu a s tím pak samozřejmě souvisí jejich větší úspěšnost při získávání veřejných prostředků. Analýza dále ukázala na značné rozdíly v podpoře krajů sdružených pod jednotlivé regiony soudržnosti, nejvíce patrná je tato skutečnost u regionů Jihozápad a Jihovýchod. Analýza nepotvrdila hypotézy o závislosti počtu podpořených projektů na turistické atraktivitě ani populační velikosti kraje. Nelze tedy říci, že by menší a méně navštěvované kraje byly v přístupu k dotacím nějak znevýhodněny. Jistou problémovou oblastí, na kterou analýza poukázala, je nedostatečná spolupráce krajů při tvorbě projektů. Projekty jsou v naprosté většině realizovány na území jednoho kraje, chybí strategická spolupráce, z níž by měl prospěch celý region (např. společné propagační aktivity). 4.6.2

Věcná analýza podpory cestovního ruchu

Na územní analýzu cestovního ruchu bude navázáno věcnou analýzou zaměřenou na strukturu příjemců podpory z ROP a charakter podpořených projektů. Údaje o příjemcích podpory byly získány v rámci spolupráce s Regionálními radami jednotlivých regionů soudržnosti. Příjemci pak byly, v souladu s vymezením způsobilých žadatelů pro příslušné prioritní osy, roztříděni do šesti základních kategorií dle právního statutu. V některých případech nebylo možné identifikovat právní statut přímo ze seznamu příjemců, v této situaci využila autorka práce internetové zdroje.

72

Vlastní práce

Tab. 5

Struktura příjemců dotací dle právního statutu

Charakter příjemce

Počet podpořených projektů

Obec192 Kraj NNO193 Podnikatelský subjekt Zájmové sdružení Příspěvková organizace

Podíl (%)

Výše dotace z veřejných zdrojů (Kč)

Průměrná hodnota projektu (Kč)

413 60 118 534

34,13 4,96 9,75 44,13

5 251 116 546 1 215 933 389 1 204 993 826 9 723 919 927

12 714 568 20 265 556,5 10 211 812 18 209 588

42

3,47

346 872 692

8 258 880

43

3,55

491 386 522

11 427 593,5

Zdroj: ROP, vlastní zpracování

Nejvyšší objem prostředků z veřejných zdrojů získaly podnikatelské subjekty. Doposud jim byla udělena podpora na 534 projektů, což představuje 44 % všech podpořených projektů. Celková výše dotace z veřejných zdrojů dosahuje téměř 10 mld. Kč, průměrná hodnota projektu byla cca. 18 mil. Kč. Z hlediska možnosti narušení hospodářské soutěže je třeba věnovat zvýšenou pozornost právě podnikatelským subjektům, jejichž primárním cílem je maximalizace zisku a prosazení se v sílící konkurenci. V následujícím textu bude tedy věnována pozornost podpoře podnikatelských subjektů. Nejvíce podpořených podnikatelských subjektů bylo v kraji Jihočeském (94), Zlínském (78) a Olomouckém (72), nejméně naopak v kraji Libereckém (15) a Pardubickém (19). Rozdíl mezi nejvíce podpořeným Jihočeským krajem a nejméně podpořeným Libereckým krajem je 79 projektů, což při uvažování průměrné hodnoty projektu činí cca. 1,5 mld. Kč.

192 193

Včetně svazků obcí (mikroregionů) Nestátní nezisková organizace

Vlastní práce

Obr. 10

73

Počet podpořených podnikatelských subjektů v krajích ČR

Skupinu podnikatelských subjektů lze označit za poměrně různorodou, a to především z hlediska velikosti zastoupených subjektů. Příjemci podpory z regionálních programů mohli být dle právní formy podnikání živnostníci, obchodní společnosti, případně družstva. Osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění, stejně jako veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a společnosti s ručením omezeným, lze pokládat za drobné podnikatele, jejichž podpora by z hlediska způsobilosti k narušení soutěže neměla být nebezpečná. Naopak podpora akciových společností, jež sice splňují podmínku malého a středního podnikání, ale současně mnohdy disponují značnými kapitálovými možnostmi je z hlediska ochrany hospodářské soutěže diskutabilní otázkou. Celkem bylo v dosavadním průběhu programovacího období podpořeno 117 projektů akciových společností, což představuje 22 % z celkového počtu podpořených projektů. Akciové společnosti obdržely dotace v objemu cca. 3,5 mld. Kč (36 % celkové alokace pro podnikatelské subjekty). Nejvyšší objem podpory pro akciové společnosti směřoval na sportovně-rekreační infrastrukturu (aquapark Moravia Thermal, golfové hřiště GolfPark Darkov, Golf Resort Kravaře, Golf Konopiště, ski areály Synot, Kohútka, Kopřivná, Slupečná), dále na výstavbu a rekonstrukci lázeňské infrastruktury (Lázně Bělohrad, Lázně Luhačovice, Konstantinovy lázně) a na výstavbu a rekonstrukci ubytovacích zařízení (hotel Sladovna, Maximus Resort, hotel Na Pivovaru Jevišovice, Buquoyská rezidence v Nových Hradech). Většina podpory pro akciové společnosti směřovala na infrastrukturní projekty, výrazně nižší částky byly alokovány na propagační aktivity (Zažij

74

Vlastní práce

golfový život - propagace golfové turistiky v Jihomoravském kraji, propagace Skiareálu Kašperské Hory, Léčebné lázně Jáchymov - vytvoření propagačních materiálů). Druhé místo v počtu podpořených projektů zaujímají s podílem 34 % obce. Ty získaly dotace v celkové výši přesahující 5 mld. Kč a podpořily z nich 413 projektů s průměrnou hodnotou 12,7 mil. Kč. Obce a podnikatelské subjekty byly v dosavadním programovacím období nejúspěšnějšími žadateli. Poměrně vysoký počet projektů (118) byl schválen také nestátním neziskovým organizacím, z nichž nejčastěji byla podpořena občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti a církevní organizace. Výrazně nižší počet podpořených projektů (60) vykazují kraje, ty však na druhou stranu získaly v průměru nejvyšší objem podpory na projekt (přes 20 mil. Kč). Nejméně projektů (43) realizovaly příspěvkové organizace (muzea, zoologické zahrady) a zájmová sdružení (42). V případě zájmových sdružení šlo nejčastěji o různé sportovní kluby, agentury cestovního ruchu, kulturní sdružení apod. 4.6.2.1 Obsahová charakteristika podpořených projektů Dalším hlediskem věcné analýzy je v této práci charakter podpořených projektů. Podpořené aktivity byly autorkou práce rozděleny dle zaměření do dvou hlavních kategorií, a to na podporu orientovanou na infrastrukturu a na podporu orientovanou na služby. Tyto hlavní kategorie byly dále rozčleněny na třináct specifických oblastí v souladu s vymezením možných oblastí podpory a členěním užívaným v odborné literatuře. Zařazení projektů do příslušných kategorií bylo provedeno dle názvu projektu uvedeného v seznamech příjemců podpory, v případě nejasností byl charakter projektu dohledán pomocí internetového portálu RISY.cz194. Některé projekty byly zaměřeny na podporu více aktivit současně, v těchto případech byl zohledněn převažující charakter projektu.

194

Regionální informační servis, dostupné z WWW: .

Vlastní práce Tab. 6

75

Struktura projektů dle charakteru podpořených aktivit

Charakter podpořené aktivity

Počet projektů

Podíl (%)

Dotace z veřejných zdrojů (Kč)

212

17,52

5 090 542 074

24 011 991

25

2,07

751 691 160

30 067 646

Infrastruktura - kulturně-historická

Průměrná hodnota projektu (Kč)

-

lázeňská

-

sportovně-rekreační

283

23,39

4 976 992 752

17 586 547

-

ubytovací zařízení

337

27,85

5 845 987 402

17 347 144

-

stravovací zařízení

6

0,5

86 613 807

14 435 635

-

ZOO

13

1,07

541 829 391

41 679 184

-

doprovodná195

48

3,97

715 746 377

14 911 383

42

3,47

170 734 523

4 065 108

156

12,89

728 395 718

4 669 203

Služby - komplexní marketingová strategie -

propagace

-

nové produkty CR

25

2,07

88 818 708

3 552 748

-

organizace CR

18

1,49

171 762 780

9 542 377

-

TIC196

24

1,98

246 602 807

10 275 117

-

informační systémy

21

1,74

66 097 486

3 147 499

Zdroj: ROP, risy.cz, vlastní zpracování

Z hlediska charakteru podpořených aktivit jednoznačně dominovaly infrastrukturní projekty nad projekty orientovanými na služby. V jednotlivých regionech soudržnosti bylo podpořeno celkem 924 infrastrukturních projektů, zatímco projektů orientovaných na

195 196

Dopravní, technická a doplňková infrastruktura. Turistické informační centrum

76

Vlastní práce

služby bylo podpořeno jen 286 (rozdíl 638 projektů). Mezi infrastrukturními aktivitami zaujímají první místo projekty zaměřené na výstavbu, rozšíření a rekonstrukci ubytovacích zařízení. Na tyto projekty bylo alokováno bezmála 6 mld. Kč, z nichž bylo podpořeno celkem 337 ubytovacích zařízení s průměrnou velikostí grantu 17,3 mil. Kč. Vysoké granty směřovaly také na kulturně-historickou a sportovně-rekreační infrastrukturu. V případě kulturně-historické infrastruktury šlo nejčastěji o podporu muzeí, hradů, zámků a církevních památek. Podpora sportovně-rekreační infrastruktury dosahuje výše cca. 5 mld., z toho čtvrtina (1,3 mld. Kč) směřovala na zimní infrastrukturní projekty (nejčastěji výstavba, modernizace a rozšíření lyžařských areálů). Zbývající prostředky byly určeny převážně na budování a modernizaci cyklistických a turistických stezek, sportovně rekreačních center, koupališť a aquaparků. U měkkých projektů orientovaných na podporu služeb je průměrná hodnota dotace výrazně nižší než u projektů infrastrukturních. Nejvíce měkkých projektů bylo orientováno na propagační aktivity (propagace krajů, měst, specifických forem turismu a vybraných turistických destinací), o poznání méně projektů (3,5 %) obsahovalo komplexní marketingovou strategii, což poukazuje na hrozbu přílišné roztříštěnosti a necelistvosti projektů uvedeného zaměření. Velmi nízký počet projektů byl orientován na rozšíření turistické nabídky formou tvorby nových produktů cestovního ruchu a opomíjena byla také podpora organizace cestovního ruchu (destinační management, profesionální partnerství a spolupráce v cestovním ruchu). 4.6.2.2 Charakter podpořených aktivit ve vztahu k právnímu statutu žadatele Poslední část věcné analýzy v této práci dává do souvislosti charakter podpořených aktivit a právní statut žadatele o dotaci. Údaje o počtu projektů uvedené v následující tabulce byly získány propojením dat z předchozích analýz.

Vlastní práce Tab. 7

77

Vztah mezi charakterem podpořených aktivit a právním statutem žadatele

Charakter Infrastruktura kulturně - historická lázeňská sportovněrekreační ubytovací zařízení stravovací zařízení ZOO doprovodná Služby komplexní marketingová strategie propagace nové produkty CR organizace CR TIC informační systémy Celkem

Obec

Kraj

102 5 141 8 1 6 19

12

5

NNO

Podnikatelský subjekt

44

30

2

22

17

20 106

13

1

6

Zájmové sdružení

Příspěvková organizace

2 1

4

1 3

321 4 2 22

15

3

3

6

8

7

69 10 11 15 10

32 1

15 3 2 1 3

13 3 1

5 1

1 2

22 7 4 4 3

2

3 1

412

60

114

535

45

44

4

Zdroj: ROP, risy.cz, vlastní zpracování

Jak vyplývá z výše uvedené tabulky, absolutně nejvyšší počet projektů byl realizován podnikatelskými subjekty. Jejich projekty měly převážně infrastrukturní charakter, přičemž je zde vidět jasná dominance dvou typů projektů. Z celkového počtu 535 projektů bylo 60 % zaměřeno na výstavbu a rekonstrukci ubytovacích zařízení, 20 % pak na sportovně-rekreační infrastrukturu. Pro obce, jež jsou v počtu podpořených projektů na druhém místě, jsou charakteristické rovněž infrastrukturní projekty. Konkrétně obce nejčastěji investovaly do sportovně-rekreační a kulturně-historické infrastruktury. V případě měkkých projektů lze za rozsáhlejší investice považovat také projekty zaměřené na propagační aktivity. U neziskových organizací je patrná orientace na kulturněhistorickou infrastrukturu a propagační aktivity, jež spolu se sportovně-rekreační infrastrukturou převažují také u zájmových sdružení. Situace v případě příspěvkových organizací (převážně muzea) není nijak překvapivá, převažují zde projekty určené k podpoře kulturně-historické infrastruktury, což odpovídá předmětu činnosti těchto žadatelů.

78

Diskuse

5 Diskuse 5.1

Zhodnocení výsledků analýz veřejné podpory v cestovním ruchu

Jak již bylo dříve uvedeno, každý regionální operační program je samostatným dokumentem, jež reaguje na specifické potřeby daného regionu, to platí i pro oblast podpory cestovního ruchu. Na druhou stranu však lze nalézt mnoho společných rysů uvedených programů. Výzvy vyhlášené pro oblast podpory cestovního ruchu v rámci jednotlivých ROP měly obdobné zaměření, jež lze shrnout do následujících kategorií: rozvoj infrastruktury cestovního ruchu a rozvoj služeb v cestovním ruchu. Nakolik byla podpora uvedených kategorií vyvážená a jaké problémy vyplynuly z provedené analýzy, je obsahem následujících podkapitol. 5.1.1

Problematické otázky podpory infrastruktury v cestovním ruchu

Hlavním problémem, na který poukázala provedená analýza, je nevyvážený charakter podpořených aktivit. Zrealizované infrastrukturní projekty byly zaměřeny převážně na podporu ubytovacích zařízení (37 % infrastrukturních projektů), které však nejsou primárním motivem pro návštěvu příslušné destinace. Tím je především přírodní a kulturně-historický potenciál, jež vytváří základnu pro rozvoj cestovního ruchu daného územního celku. Dalším problémem souvisejícím s podporou ubytovacích zařízení je poměrně vysoká míra podpory luxusních komplexů (čtvrtina projektů charakteru „hotel“ byla orientována na čtyřhvězdičkové hotely), jež jsou však určeny jen pro klientelu vysokých příjmových kategorií. Tyto komplexy navíc často poskytují klientům kompletní služby (stravování, wellness, golf), ti pak nemají motiv vynakládat své peněžní prostředky mimo komplex a nepřináší tak prospěch dalším subjektům cestovního ruchu v dané destinaci (tzv. turistická ghetta). Mezi podpořenými aktivitami téměř úplně chyběla podpora kempů (1 %), chat a chatových osad (6 %), tedy ubytovacích zařízení pro nižší příjmovou kategorii obyvatelstva.

Diskuse

Obr. 11

79

Struktura podpořených ubytovacích zařízení

Dalším problémem, je otázka možnosti narušení hospodářské soutěže. Analýza poukázala na vysokou míru podpory podnikatelských subjektů, mezi nimiž čtvrtinu tvoří kapitálově silné akciové společnosti, jejichž podpora je diskutabilní otázkou. Projekty podnikatelských subjektů byly zaměřeny převážně na podporu ubytovacích zařízení a sportovně-rekreační infrastruktury. Převážně v případě ubytovacích zařízení, jež jsou provozována čistě za účelem maximalizace zisku, vyvstává otázka, zda je jejich podpora ve veřejném zájmu a zda podporou silných společností nedojde jen k přesunu zákazníků z jednoho „nepodpořeného“ zařízení do druhého „podpořeného“. Analýza provedená v této práci také poukázala na nízkou podporu specifických forem cestovního ruchu, a to především venkovské turistiky a agroturistiky. Finanční prostředky alokované na projekty směřovaly převážně do větších měst, podpora venkovských oblastí byla velmi nízká. S nízkou mírou podpory venkovských oblastí pak souvisí přílišná centralizace cestovního ruchu, která může mít velmi negativní vliv na kvalitu produktu cestovního ruchu ve větších střediscích (devastace krajiny apod.). Minimální byla také podpora v současnosti populárních forem cestovního ruchu, jako je gastronomický cestovní ruch či vinařská a pivní turistika. Problematická je také otázka respektování principu udržitelného rozvoje cestovního ruchu. Ekologicky šetrné formy cestovního ruchu neměly mezi podpořenými aktivitami významné zastoupení, stejně tak nebyl brán zřetel na možnost využít obnovitelné zdroje energie např. v případě projektů na výstavbu ubytovacích zařízení.

80

Diskuse

5.1.2

Problematické otázky podpory služeb v cestovním ruchu

Také podpora služeb v cestovním ruchu vykazuje jistou nevyváženost. Z provedené analýzy vyplynulo, že 55 % podpořených projektů bylo orientováno na propagační aktivity, pouze 15 % obsahovalo komplexní cílené marketingové kampaně. Za nedostatečnou lze označit podporu tvorby nových produktů cestovního ruchu, destinačního managementu, zavádění ICT technologií a doprovodných informačních systémů a v neposlední řadě také podporu turistických informačních center, která hrají v systému řízení cestovního ruchu nepostradatelnou roli. Dalším problémem podpory služeb v cestovním ruchu je častá nekoordinovanost a s tím související duplicita realizovaných aktivit. Tento problém souvisí především s propagačními aktivitami, kdy dochází k podpoře stejného území a prakticky stejné nabídky v rámci několika projektů (žadateli jsou např. kraj, město, mikroregion). Problematické je i nekonkrétní zacílení podpory. Propagační i marketingové aktivity jsou často realizovány celoplošně bez adekvátně vymezeného cílového segmentu, určeného na základě kvalitního marketingového výzkumu. Nekonkrétnost provází také tvorbu produktů cestovního ruchu, nevytváří se ucelené „produktové balíčky“, těžiště těchto projektů spočívá opět převážně v podpoře propagačních aktivit.

5.2

Návrhy vhodných způsobů úpravy chování dotčených subjektů

Analýza podpory cestovního ruchu provedená v této práci poukázala na určité problematické oblasti, jež byly rozvedeny v předchozí kapitole. Na základě zjištěných skutečností by autorka práce doporučila Regionálním radám příslušných regionů soudržnosti následující změny v nastavení regionálních operačních programů: • Omezit výstavbu nových ubytovacích zařízení, především luxusních komplexů kapitálově silných společností. Žádoucí je naopak podpora ubytovacích zařízení dostupných i pro nižší příjmové skupiny obyvatel (kempy, bungalovy, chatové osady). • Zvýšit podporu strategických projektů zaměřených na rozvoj a modernizaci sportovně-rekreační infrastruktury (cyklostezky, lyžařská střediska, aquaparky a wellness centra s celoročním využitím pro cestovní ruch). • Zaměřit podporu na šetrné formy cestovního ruchu (venkovská turistika, ekoturistika, agroturistika) a zvýšit míru podpory venkovských oblastí (decentralizace). • Věnovat více pozornosti klíčovým atraktivitám cestovního ruchu v daném regionu (památky UNESCO, lázeňská infrastruktura, turistické stezky). • Omezit podporu „rozdrobených“ projektů propagačního charakteru.

Diskuse

81

• Zvýšit míru podpory projektů orientovaných na komplexní marketingové strategie (podporovat pouze provázané marketingové kampaně). • Zintenzivnit podporu rozvoje turistických informačních center, jež jsou pro propagaci nabídky dané destinace stěžejní. • Podpořit vznik nových ucelených produktů cestovního ruchu s důrazem na „moderní“ zážitkový cestovní ruch (vinařská, pivní, gastronomická turistika). • Podporovat projekty zavádění nových informačních technologií. • Zvýšit míru podpory projektů přesahujících hranici krajů, tzn. podporovat projekty s pozitivním dopadem na území dvou a více krajů. Příkladem dobré praxe je projekt „Folklorní kaleidoskop Jižní Moravy a Vysočiny“ či projekt „Královská věnná města známá, ale nepoznaná…“, jež má dopad na území Královéhradeckého a Pardubického kraje.

82

Závěr

6 Závěr Veřejná podpora je jedním z nejvíce diskutovaných nástrojů soutěžní politiky. Je provázena značnými výhodami, přičemž stěžejní je její vliv na podporu hospodářského rozvoje či financování služeb obecného hospodářského zájmu, na druhou stranu je však velmi nebezpečná z hlediska způsobilosti k narušení hospodářské soutěže. A právě nebezpečí narušení hospodářské soutěže staví veřejnou podporu do popředí zájmu Evropské unie. Veřejná podpora je v Evropské unii obecně zakázána. V určitých případech, dá-li k tomu Komise souhlas, je však její poskytnutí možné. Není však v moci Komise zkoumat každý jednotlivý případ poskytnutí podpory zvlášť, a tak na základě zobecněných zkušeností (judikatura soudů EU, rozhodovací praxe) přistoupila Komise v roce 2008 k zjednodušení celého systému schvalování veřejných podpor vydáním nařízení o blokových výjimkách (GBER). Toto nařízení deklaruje určité kategorie podpor slučitelných se společným trhem a tím pádem vyňatých z oznamovací povinnosti. Jednou z kategorií podpor, na niž se GBER použije, je regionální podpora, pod níž se řadí i podpora cestovního ruchu. Jak vyplývá z GBER režimy regionálních podpor zaměřených na cestovní ruch, by měly být pro svůj pozitivní vliv na národní hospodářství a regionální rozvoj, vyňaty z oznamovací povinnosti. Dle statistik EU se 50 % podpory v cestovním ruchu odehrává právě v kontextu regionálních rozvojových programů. Problematika veřejné podpory v cestovním ruchu je velice složitá a rozsáhlá. V České republice existuje řada programů zaměřených na podporu cestovního ruchu. Ze státního rozpočtu je financován Národní program podpory cestovního ruchu (programové období 2010-2013), velmi významná je pro cestovní ruch také možnost čerpání prostředků ze Strukturálních fondů EU. Podpora ze Strukturálních fondů EU je v České republice rozložena do 26 operačních programů, přičemž pro podporu cestovního ruchu jsou nejvýznamnější regionální operační programy a Integrovaný operační program. Regionální operační programy jsou pro podporu cestovního ruchu na místní úrovni stěžejní. V České republice je jich aktuálně sedm a jejich zaměření je velmi obdobné, především se jedná o podporu rozvoje infrastruktury a služeb cestovního ruchu, jsou zde tedy podporovány především individuální projekty regionálního významu. Oproti tomu podpora cestovního ruchu v rámci 4. prioritní oblasti IOP „Národní podpora cestovního ruchu“ je zaměřena na podporu rozvoje veřejných služeb v oblasti cestovního ruchu na národní úrovni. Na rozdíl od podpory z regionálních operačních programů není žádná z prioritních os IOP zaměřena na přímou podporu infrastruktury cestovního ruchu. Obě prioritní osy v rámci IOP mají národní a systémový význam. Pro vyšší rozmanitost a nebezpečí ohrožení hospodářské soutěže byla tato práce zaměřena na podporu cestovního ruchu z regionálních operačních programů.

Závěr

83

V souladu s hlavním cílem předkládané práce byla stěžejní pozornost věnována analýze podpory cestovního ruchu z regionálních operačních programů. Než však bylo možné přistoupit k samotné analýze, bylo nutné prostudovat a rozebrat zakotvení pravidel veřejné podpory v evropské i české právní úpravě. Jednalo se především o rozbor základních ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie (čl. 107-109), navazujících sekundárních právních aktů, zejména nařízení Komise č. 800/2008 o blokových výjimkách a v neposlední řadě zákona č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje. Velmi důležitá je kapitola shrnující výjimky platné pro veřejnou podporu cestovního ruchu v ČR, v případě regionálních operačních programů se nejčastěji jedná o výjimku „regionální investiční podpora“. Před samotnou analýzou podpory cestovního ruchu z regionálních operačních programů, byla v souladu s dílčími cíly práce provedena analýza významu cestovního ruchu pro hospodářství ČR. Z analýzy vyplynulo, že odvětví cestovního ruchu se významnou měrou podílí na tvorbě HDP a pracovních míst v České republice. Také saldo devizových příjmů z cestovního ruchu dosahuje vysokých kladných hodnot, což svědčí o oblíbenosti České republiky u zahraničních návštěvníků (Česká republika je výrazně příjezdovou zemí). Podporovat odvětví cestovního ruchu se tak s pohledu národní ekonomiky jeví jako velmi žádoucí. Analýza podpory cestovního ruchu z regionálních operačních programů byla rozdělena na dvě části: územní a věcnou. Data pro analýzu byla získána v průběhu měsíců února a března 2013. Je však důležité zmínit, že se stav projektů neustále vyvíjí, průběžně jsou schvalovány nové projekty, některé jsou naopak rušeny, a tak lze analýzu provedenou v této práci považovat pouze za průběžnou. Hlavním problémem, na nějž poukázala územní analýza, byla nedostatečná spolupráce žadatelů při tvorbě projektů. Naprostá většina projektů měla dopad pouze na území jednoho kraje, chyběla strategická spolupráce na území celého regionu soudržnosti. Analýza také poukázala na nízkou míru podpory venkovských oblastí. V souvislosti s věcnou analýzou bylo objeveno podstatně více problémových oblastí. U infrastrukturních projektů se jednalo především o nevyvážený charakter podpořených aktivit, velká část projektů byla orientována na podporu ubytovacích zařízení, vysoké částky směřovaly na podporu luxusních hotelových komplexů. Z hlediska nebezpečí narušení hospodářské soutěže vyvstala také otázka legitimity podpory kapitálově silných akciových společností, které představovaly čtvrtinu ze všech podpořených podnikatelských subjektů. Analýza také poukázala na nízkou míru podpory specifických a ekologicky šetrných forem cestovního ruchu. Také podpora služeb v cestovním ruchu byla charakteristická vysokou nevyvážeností. Většina projektů byla orientována na propagační aktivity, komplexní a provázané marketingové kampaně byly realizovány

84

Závěr

v daleko nižší míře. Velmi nedostatečná byla podpora tvorby nových produktů cestovního ruchu, destinačního managementu, informačních systémů a turistických informačních center. Hodnocení programů podpory cestovního ruchu, jež bylo provedeno v této práci, představuje informativní a inspirativní nástroj pro národní i regionální autority, občany i další zainteresované subjekty. Doufám, že výsledky práce přispějí k zlepšení efektivity a výkonnosti regionálních a dalších budoucích operačních programů zaměřených na podporu cestovního ruchu.


85

7 Použitá literatura BĚHAN, P. Komunitátrní právní úprava zneužití dominance, kartelových dohod a veřejných podpor a její vývoj ve světle rozhodovací praxe. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2008. 276 s. ISBN 978-808-7071-670. CRUZ, Z. Principles of Tourism: part II. 1st. edition. Manila: Rex Bookstore, 2005. 229 p. ISBN: 978-971-23-4387-2. EDGELL, D., et al. Tourism policy and planning. 1. edition. Oxford: Routledge, 2008. 422 p. ISBN 978-0-7506-8557-3. FIALOVÁ, D. Cena za cestovní ruch: přínosy versus ztráty. 1. Vyd. Praha: P3K, 2012. 58 s. ISBN 978-80-87186-81-7. FORET, M., FORETOVÁ, V. Jak rozvíjet místní cestovní ruch. 1. Vyd. Praha: Grada Publishing, 2001. 178 s. ISBN 80-247-0207-X. GALVASOVÁ, I., a kol. Průmysl cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2008. 262 s. ISBN 978-80-87147-06-1. HALÁSEK, D. Rozhodování ve veřejném sektoru. 1. vyd. Ostrava: VŠB-Technická univerzita Ostrava, 2004. 166 s. ISBN 80-248-0570-7. HENDRYCH, D. Právnický slovník. 3.vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. 1459 s. ISBN 97880-7400-059-1. HESKOVÁ, M. Cestovní ruch: pro vyšší odborné školy a vysoké školy. 2. vyd. Praha: Fortuna, 2011. 223 s. ISBN 978-80-7373-107-6. HOLEČEK, J., UHNAVÁ, M., ZVARA, J. Cestovní ruch a jeho postavení v regionální politice. In Regionální politika v ČR: Efekty a nové výzvy. 1. vyd.. Brno: GaREP Publishing, 2009. 188 s. ISBN 978-80-904308-3-9. HOUŠEK, P., PETRŮ, Z. Cestovní ruch v působnosti orgánů EU. 1. Vyd. Praha: VŠE, 2010. 275 s. ISBN 978-80-245-1645-5. JAFARI, J. Encyclopedia of Tourism. 1st edition. London: Routledge, 2003. 683 p. ISBN 0-415-30890-9. JAKUBÍKOVÁ, D. Marketing v cestovním ruchu: jak uspět v domácí i světové konkurenci. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2012. 313 s. ISBN 978-80-247-4209-0. JANKŮ, M., MIKUŠOVÁ, J. Veřejné podpory v soutěžním právu EU. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, 290 s. ISBN 978-80-7400-430-8. JURČÍK, R., a kol. Právní úprava veřejné podpory v České republice: včetně úplného znění zákona o veřejné podpoře s komentářem a související judikatury. Praha: Linde, 2001. 210 s. ISBN 80-861-3128-9.

86


KINCL, M. Veřejná podpora v Evropské unii. 1. vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2004, 145 s. ISBN 80-7273-097-5. KUČEROVÁ, I. Ekonomika se zaměřením na cestovní ruch. 1. Vyd. Praha: Idea Servis, 1997. 153 s. ISBN 80-85970-14-7. MALÁ, V. Cestovní ruch: vybrané kapitoly. 1. Vyd. Praha: VŠE, 1999. 83 s. ISBN 807079-443-7. MALÁ, V. Základy cestovního ruchu. 1. Vyd. Praha: VŠE, 2002. 98 s. ISBN 80-2450439-1. MALÁ, V., a kol. Cestovní ruch a Evropská unie. 1. Vyd. Praha: VŠE, 2000. 174 s. ISBN 80-245-0084-1. NĚMČANSKÝ, M. Odvětví cestovního ruchu: vybrané kapitoly I. díl. 1. Vyd. Karviná: Slezská univerzita v Opavě, 1999. 274 s. ISBN 80-7248-034-0. NOVÁCKÁ, L. Cestovní ruch a Evropská unie. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2011. 128 s. ISBN 978-80-7452-016-7. OLŠOVSKÝ, J. Slovník filozofických pojmů současnosti. 3. Vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 333 s. ISBN 978-80-247-3613-6. PALATKOVÁ, M. Marketingový management destinací. 1. Vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 207 s. ISBN 978-80-247-3749-2. PALATKOVÁ, M. Mezinárodní cestovní ruch. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 221 s. ISBN 978-80-247-3750-8. PALATKOVÁ, M., ZICHOVÁ, J. Ekonomika turismu: turismus České republiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 205 s. ISBN 978-80-247-3748-5. PÁSKOVÁ, M. Udržitelnost rozvoje cestovního ruchu. 2. Vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2009. 298 s. ISBN 978-80-7435-006-1. PEKOVÁ, J. Hospodaření a finance územní samosprávy. 1. vyd. Praha: Management Press, 2004. 375 s. ISBN 80-7261-086-4. POLÁČEK, M. Cestovný ruch. IN RENDOŠ, L. a kol. Ekonomika sluzieb a CR. Bratislava: Rektorát Vysokej školy ekonomickej v Bratislavě, 1980, 215 s. RYGLOVÁ, K. Cestovní ruch: soubor studijních materiálů. 3. Vyd. Ostrava: KEY Publishing, 2009. 187 s. ISBN 978-80-7418-28-6. RYGLOVÁ, K., BURIAN, M., VAJČNEROVÁ, I., Cestovní ruch: podnikatelské principy a příležitosti v praxi. 1. Vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 213 s. ISBN 978-80-237-4039-3. TICHÝ, L. Evropské právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, 953 s. ISBN 978-80-7400333-2.


87

TITTELBACHOVÁ, Š., Turismus a veřejná správa. 1. Vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 196 s. ISBN 978-80-237-3842-0. TOSATO, G. L., BELLODI, L. EU competition law: volume I, procedure : antitrust mergers - state aid. 1st edition. Cornwall: Claeys & Casteels, 2006. 705 p. ISBN 90 776440 40. VESTERDORF, P. L., NIELSEN, M. U. State aid law of the European Union. 1st edition. London: Sweet & Maxwell, 2008, 368 p. ISBN 978-1-847-03749-7. VYSTOUPIL, J., ŠAUER, M., Geografie cestovního ruchu České republiky. 1. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2011. 315 s.. ISBN 978-80-7380-340-7. WILLIAMS, A., BALAZ, V. Tourism in transition: economic chase in central europe. 1st edition. London: I. B. Tauris, 2000. 352 p. ISBN 1-86064-579-8. WOKOUN, R., MATES, P. Management regionální politiky a reforma veřejné správy. 1. vyd. Praha: Linde, 2006. 351 s. ISBN 80-7201-608-3. ZELENKA, J., PÁSKOVÁ, M. Výkladový slovník cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Linde Praha, 2012. 768 s. ISBN 978-80-7201-880-2. ŽÁK, M., a kol. Velká ekonomická encyklopedie. 2. Vyd. Praha: Linde, 2002. 887 s. ISBN 80-7201-381-5.

88

Internetové zdroje

8 Internetové zdroje Aktualizace: Obecné nařízení o blokových výjimkách [online]. c2008 [cit. 2012-11-29]. Dostupné z WWW: . Application of State aid law by national courts [online]. c2012 [cit. 2012-12-28]. Dostupné z WWW: . BARTNICZAK, B. Granting regional state aid in Poland [online]. c2010 [cit. 2013-0208]. Dostupný z WWW: . Cestovní ruch [online]. c2013, [cit 2013-02-24]. Dostupný z WWW: . Fondy EU [online]. c 2013 [cit. 2013-03-19]. Dostupné z WWW: . HOLEŠINSKÁ, A., a kol. Politika cestovního ruchu: teoreticko-metodologická východiska [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2005, [cit 2013-02-20]. Dostupný z WWW: . Informace o CzechTourism [online]. c2005-2013, [cit. 2013-02-24]. Dostupný z WWW: . Klasifikace ekonomických činností: (CZ-NACE) [online]. c 2012 [cit. 2012-11-29]. Dostupné z WWW: . KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ. Obnovená politika EU v oblasti cestovního ruchu: Vstříc silnějšímu partnerství pro evropský cestovní ruch [online]. Brusel: Komise Evropských společenství, 2006 [21. 2. 2013]. Dostupný z WWW: . Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007 – 2013 [online]. c2007, [cit. 2013-02-24]. Dostupný z WWW:
Internetové zdroje

89

cestovni-ruch/Cestovni-ruch/Koncepce-Strategie/Koncepce-statni-politikycestovniho-ruchu-v-CR-na>. Legislativa veřejná podpora - Evrpská unie [online]. c 2006–2012 [cit. 2012-11-29]. Dostupné z WWW:< http://www.compet.cz/legislativa/verejna-podpora/evropskaunie/>. Operační programy v ČR[online]. C2005-13, [cit. 2013-02-28]. Dostupný z WWW: . Politika EU pro státní podpory: Obecné nařízení o blokových výjimkách [online]. c2008 [cit. 2012-11-29]. Dostupné z WWW: . Programovací období 2007 – 2013 [online]. c2009, [cit. 2013-02-24]. Dostupný z WWW: . Regionální operační programy [online]. c.2007-2013, [cit. 2013-03-21]. Dostupný z WWW: . TRAN Doprava a cestovní ruch [online]. C2013, [cit. 2013-02-26]. Dostupný z WWW: . Typy strukturálních fondů [online]. C2005-13, [cit. 2013-02-28]. Dostupný z WWW: . Vademecum on State aid rules. [online]. c2008, [cit. 2012-11-29]. Dostupné z WWW: . Veřejná podpora [online]. c2012 [cit. 2012-12-28]. Dostupné z WWW: . Veřejná podpora [online]. c2012, [cit. 2012-11-29]. Dostupné z WWW: . WORD TOURISM ORGANIZATION. Colection of tourism expenditure statistics [online]. Madrid> WTO, 1995 [cit. 2013-02-11]. Dostupný z WWW: .

90

Právní předpisy

9 Právní předpisy Nařízení Komise (ES) č. 1998/2006 ze dne 15. prosince 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy na podporu de minimis. Dostupné z WWW: . Nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES; publikováno v Úředním věstníku L 140, 2004 Dostupné z WWW: . Nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách). Dostupné z WWW: . Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES; publikováno v Úředním věstníku L 83, 1999. . Oznámení Komise o prosazování právní úpravy státní podpory vnitrostátními soudy, (2009/C 85/01) Dostupné z WWW: . Oznámení Komise o prosazování právní úpravy státní podpory vnitrostátními soudy, 2009/C 85/01 Dostupné z WWW: . Oznámení o spolupráci mezi vnitrostátními soudy a Komisí v oblasti státní podpory, (95/C 312/07) Dostupné z WWW: . Smlouva o fungování EU, konsolidovaná verze. Dostupné z WWW: .

Právní předpisy

91

Zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje. Dostupné z WWW: .

92

Právní předpisy

Přílohy

Průměrná návštěvnost krajů ČR

93

A Průměrná návštěvnost krajů ČR Tab. 8

Vývoj návštěvnosti v krajích ČR v letech 2000 - 2006

2000 Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování

965 604 937 999 457 661 550 936 393 458 840 134 966 028 322 987 380 515 910 762 416 560 464 245 637 488

2001 884 933 920 097 467 099 576 148 488 994 830 177 1 018 510 312 970 370 511 901 582 392 761 443 704 667 422

2002 674 262 796 265 442 741 615 551 445 871 870 801 1 004 370 284 249 371 774 817 457 416 110 474 026 667 652

2003 834 240 936 338 495 122 532 402 385 204 796 138 966 265 307 180 390 167 1 050 316 450 855 520 872 656 808

2004 851 612 1 067 843 517 256 563 709 353 122 754 776 955 513 338 289 392 067 1 022 646 419 246 522 425 597 291

2005 770 670 1 023 289 469 280 589 838 385 056 768 061 972 391 329 395 389 135 1 056 307 414 910 488 766 596 130

2006 767 477 1 101 216 487 927 669 905 392 388 802 499 982 077 353 089 407 720 1 069 258 430 839 508 557 609 436

Průměrná návštěvnost 821 257 969 007 476 727 585 498 406 299 808 941 980 736 321 166 385 984 975 475 420 183 488 942 633 175

94

Velikost kraje a počet podpořených projektů

B Velikost kraje a počet podpořených projektů Tab. 9

Vztah mezi počtem podpořených projektů a populační velikostí kraje

Kraj

Počet projektů

Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Zdroj: ČSÚ, ROP, vlastní zpracování

88 192 91 61 58 44 57 63 80 148 110 122 92

Populační velikost kraje (rok 2007) 1 187 032 631 387 557 313 305 620 825 523 432 109 550 523 508 921 512 555 1 135 421 640 508 590 000 1 249 323

Regionální mapa intenzity veřejné podpory 2007 - 2013

95

C Regionální mapa intenzity veřejné podpory 2007 - 2013

Míra podpory: Malý/Střední/Velký podnik [%]

Obr. 12

Mapa maximální povolené míry veřejné podpory v regionech NUTS II

Zdroj: Official Journal of the European Union, vlastní zpracování

96

Seznam použitých zkratek

D Seznam použitých zkratek CR

Cestovní ruch

ČSÚ

Český statistický úřad

ERDF

European Regional Development Fund (Evropský fond pro regionální rozvoj)

ESD

Evropský soudní dvůr

ESF

European Social Fund (Evropský sociální fond)

ETC

European Travel Commission (Evropská komise cestovního ruchu)

EU

Evropská unie

GBER

General block exemption regulation (Obecné nařízení o blokových výjimkách)

IOP

Integrovaný operační program

IRTS

International Recommendations for Tourism Statistics (Doporučení ke statistice v turismu)

NUTS

Nomenclature des Unites Territoriales Statistique (Nomenklatura územních statistických jednotek)

ROP

Regionální operační programy

SFEU

Smlouva o fungování Evropské unie

ÚOHS

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

WTO

World Tourism Organisation (Světová organizace cestovního ruchu)

WTTC

World travel & tourism council (Světová rada pro cestovní ruch)

Veřejné podpory v cestovním ruchu dle práva EU

Recommend Documents