(veřejná správa)
státní panovnická
samospráva
církevní správa
centrální
územní
(země,kraje,župy)
předmětná
(horní,mincovní)
územní
profesní (cechy, bratrstva, profesní komory)
obec
zájmová
vyšší územní celky
„zvláštní“ (univerzity)
(kraje, župy, země)
(církevní)
?? 623–659 ??
Snad
kmenový svaz rodová kmenová struktura počátky (přechodné) „knížecí“ družiny
poč. 9. stol. – 906 Mojmír I. 830 – 846 Cyril a Metoděj 863 – 864 Vazalský – Manský systém (ekvivalent – Hradského)
Zakon sudnyj ljudem (Soudní zákon pro laiky)
Dux (Rex)
Nomokánon optimates (urození)
milites (bojovníci)
nestálé centrum lokální správa – hrady (hradiště)
úřady: župan dvorský (správce dvora) taverník (správce financí) číšník stolník
Počátky církve:
svěcení kněží není „vlastní“ správa (působení při „hradech“, „dvorech“)
Dux – Rex –
kníže král
optimates milites
hradský systém –
Dvorské sjezdy: šlechta církev (vysoký klerus) Břetislav I. (1034 – 1055) Dekret 1035 – Hnězdno patrimonialní dědičná držba půdy
hradský soudce vladař
(obyvatelstvo v okolí hradu)
Nařízení vyhlášená v roce 1039 nad hrobem sv. Vojtěcha v polském Hnězdně Břetislavem I. Cílem Hnězdenské statuty bylo obecné přijetí pravidel křesťanské morálky. Obsahovala nařízení týkající se manželských svazků a např. požadovala monogamii a nerozlučitelnost manželství. Zakazovala krčmy a nedělní trhy. Vraždy měly být stíhány.
camerarius
komorník – správce pokladny
renátor
lovčí – lesník – správce lesů
iudex
soudce
marescaelus
maršálek – podkoní
palatinus
správce paláce
Církev
Řezno – biskupství (Regensburg) 895–973 Papež
973 biskupství v Praze podřízeno arcidiecézi v Mohuči (Mainz)
Arcibiskupství Archipresbyterové – hradští kněží arcikněží
Biskupství
Kláštery Řády
1085 – král – Vratislav I.
První polovina 9. století Bořivoj I.: 867/8–888/9
1158 – král – Vladislav II. (I.)
ad personam
1198 – král – Přemysl I. Otakar – dědičně
Úprava vztahu „Čechy – Říše“ Zlatá bula sicilská – Zlatá bula Karla IV. –
1212 (Fridrich II.) 1356
„Vládní struktura“ Čechy – knížectví a pak království Morava – údělná knížectví (od roku 1029 připadla Čechám) Markrabství (1182–1918)
Povýšení Moravy na markrabství bylo pokusem Friedricha I. Barbarossy o narušení integrity českého státu v období jeho úpadku, kdy do dlouhodobých bojů o ústřední vládu v zemi byli vtahováni římští panovníci. Spor mezi Bedřichem, synem krále Vladislava, a moravským údělníkem Konrádem Otou řešil Friedrich I. Barbarossa rozdělením státu mezi oba Přemyslovce. Čechy přiřkl Bedřichovi a Moravu, povýšenou na markrabství, Konrádu Otovi jako říšské léno. Knínskou dohodou 1186 však uznal Konrád Ota svrchovanost pražského knížete. Od té doby představovalo označení markrabství již jen titul Moravy, aniž by se jednalo o říšskou marku. Císař Karel IV. v roce 1348 vymezil postavení Moravy v rámci českého státu. Zachoval její rozdělení na tři lenní útvary (markrabství, biskupství a opavské vévodství) a ustanovil jejich podřízenost české koruně.
• Soubor správních a majetkoprávních ustanovení jež stabilizovaly český stát na konci 12 stol. a v průběhu 13 stol. • V roce 1189 se sjeli velmožové a preláti českého státu na hradišti v Sadské na kolokviu, aby "vyslechli Statuta vévody Oty" pro Čechy. • V roce 1222 vyhlásil Přemysl I. pro Znojemsko a Bítovsko právní řád zvaný Statuta Konráda Oty. • Pokus o kodifikaci dosavadního zvykového práva. Představují pokus o posílení panovnické moci. • Ve sféře majetkového práva výslovně potvrzují držbu nemovitostí šlechtou a zavádějí dědické právo pro dcery v případě, že zůstavitel nezanechal syny.
•Statuta sehrála asi podobnou roli jako dobové dokumenty ústavního typu v Evropě jako např. Magna charta v Anglii (1215) a Zlatá bula v Uhrách (1222), když zajišťovala stabilitu vlastnictví a omezovala tak moc státu. •Okruh základních požadavků české šlechty, jenž je znám již z doby panování Vladislava II. ve 12. století, je zastoupen ve Statutech a definitivně vyjádřen v Inauguračních diplomech krále Jana (1310, 1311). Východiskem byl důraz kladený na princip spravedlnosti. Nikdo nesměl být postihován proti žádnému právu a každému mělo být jeho právo nezkráceně zachováno. Proto měly být důvěryhodné osoby z celého okolí přítomny řízení, ať již na vyšší (provinční soudy) anebo nižší úrovni (soud vilika). •Bylo by zjednodušující tvrdit, že řízení bylo formalistické a v rukou úředníků. Celá řada opatření Statut míří proti zneužití moci úředníků. •Statuta dávala prostor pro další rozvoj právní kultury. Se zloději přistiženými při činu se sice jednalo velmi příkře, byli pověšeni na nejbližším stromě bez ohledu na osobní statut (urozenost či postavení státního úředníka). Statuta však zaručovala, že vdově po pověšeném zůstala třetina jeho majetků. Ostatní majetek připadl majiteli panství nebo panovníkovi. •Statuta se snažila zmírnit svévolné a kruté praktiky starší doby. Pokud stopy nějaké krádeže (např. na cestách) ukazovaly na určitou ves, kde se mohl pachatel skrývat, neměla být tato vesnice násilně trestána, jako to bylo dříve. Tato nařízení byla většinou také v zájmu církevní vrchnosti.
Následnictví: 1055 – Seniorát (Břetislav I.). 1216 – Primogenitura (Přemysl I. Otakar). 1341 – Právo (neprovdaných) žen v případě neexistence mužského potomka. 1348 – Právo volit krále v případě vymření dynastie.
Zemský hejtman (zastupuje panovníka) vlastně místodržící komorník – finance sudí písař – zemské desky nejvyšší purkrabí
Dvorské
Zemské
úřady maršálek (záležitosti šlechtické cti) sudí (lenní věci) kancléř (správa dvorské kanceláře – pečeť) stolník číšník dveřník
analogie centrální rychtáři (fojtové) – vesnický soud
colloquia generále (dvorské sjezdy) – zemský sněm zemský soud královská rada
13 krajů: Pražský (Kouřimský) (xx) Bechyňský Písecký Boleslavský Čáslavský
Slánský Prácheňský Rakovnický Hradecký
Žatecký Plzeňský Litoměřický Chrudimský
Krajské sněmy iudices provinciales (krajští soudci) – purkrabí
soudní výkonná
Královská – spravuje
a) formálně – král b) fakticky – komoří (podkomoří)
Věnná Poddanská Horní – královský mincmistr
Dozor: podkomoří jmenuje „městskou radu“ consules (konšelé) rychtář purkmistr primas, primator – první z purkmistrů v roce městský soud Cechy – cechovní privilegia Bratrstva – mimo územní celky
Právní vzory k zakládaní českých měst jsou Norimberské a Magdeburské.
Zlatá bula Karla IV., základní zákon (ústava) Svaté říše římské, platný v řadě ustanovení do roku 1806. Obsahuje 31 kapitol, zpracovaných v intencích politických záměrů Karla IV. Byla vyhlášena na říšských sněmech a to v roce 1355 v Norimberku a v roce 1356 v Metách. Stanovila většinový princip při volbě římského krále, určovala hlasovací řád při volbě, českému králi zajišťovala první místo mezi KURFIŘTY. Zaručovala soudní svrchovanost Českého království, zakazovala zcizování kurfiřtských území.
