Vedoucí práce: Prof. PhDr. Ladislav Daniel, Ph.D

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Filozofická fakulta Katedra dějin umění

TOMÁŠ NAVRÁTIL III. ročník – prezenční studium

Obor: Dějiny výtvarných umění

Slavnost v lázních Lucase van Valckenborch z Hrádku u Nechanic

Bakalářská práce

Vedoucí práce: Prof. PhDr. Ladislav Daniel, Ph.D.

OLOMOUC 2011

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a pouţil jen uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci dne 17. 05. 2011 ………………………………. Tomáš Navrátil

Rád bych poděkoval svému vedoucímu práce Prof. PhDr. Ladislavu Danielovi, Ph.D. za jeho cenné rady a připomínky. Vřelé díky patří i zaměstnancům státního zámku Hrádek u Nechanic, jmenovitě Haně a Ivanovi Šenkovým a Mgr. Petru Noskovi.

OBSAH OBSAH ....................................................................................................................4 I. ÚVOD ...................................................................................................................7 II. UMĚLECKO-HISTORICKÝ VÝZKUM...........................................................9 II.1. Historie bádání .............................................................................................9 II.2. Ţivot a dílo Lucase van Valckenborch .......................................................13 II.3. Popis obrazu „Picí kúra v lázních Schwalbach“ ........................................18 II.4. Rozbor obrazu „Picí kúra v lázních Schwalbach“ .....................................23 II.5. Jiná díla na téma léčivý pramen ve Schwalbachu ......................................26 III. ZÁVĚR ............................................................................................................39 SUMMARY ...........................................................................................................40 POZNÁMKOVÝ APARÁT ..................................................................................41 BIBLIOGRAFIE ....................................................................................................45 PRAMENY ............................................................................................................47 PŘÍLOHY ..............................................................................................................48 ANOTACE ............................................................................................................60

-7-

I.

ÚVOD Nedaleko královského města Hradec Králové se na nepatrném návrší nad

městečkem skrývá pod korunami stromů romantická stavba zámku Hrádek u Nechanic. Toto letní sídlo, které bylo postaveno pro rodinu Harrachů v 19. století, v sobě ukrývá mnoţství cenných exponátů dovezených ze všech koutů Evropy. Mezi nejcennější patří bezesporu zdejší obrazová sbírka zahrnující díla z období 15. – 19. století. Jako dlouholetý průvodce na zámku mám velmi vřelý vztah ke zdejším vystaveným dílům. Především se jedná o rozměrné plátno umístěné v pánské herně s názvem Slavnost v lázních Schwalbach (nebo Picí kúra v lázních Schwalbach) od dvorního malíře arcivévody Matyáše Lucase van Valckenborch. Stručné informace o tomto obraze jsme mohli získat pouze v katalozích výstav, kam byla Slavnost v lázních zapůjčena. Podrobnější studie o tomto díle nebyla nikdy publikována a ani se nikdo tak významnému dílu nevěnoval. Cílem této práce je tedy podrobný popis a rozbor díla a především srovnání s jinými obrazy stejného tématu, které Lucas van Valckenborch během své malířské kariéry vytvořil. V první kapitole se práce zabývá shrnutím dosavadního bádání v české literatuře o malířské rodině Valckenborch a o jejich dílech nacházejících se v českých sbírkách. Následují údaje o ţivotě a díle malíře Lucase van Valckenborch. Hlavní část je věnována popisu a rozboru stěţejního díla Slavnost v lázních Schwalbach, které Lucas van Valckenborch vytvořil aţ na sklonku svého ţivota. Závěrečná kapitola zahrnující většinu bakalářské práce se věnuje podrobnému popisu a srovnání s dalšími díly na téma Léčivý pramen ve Schwalbachu. Hrádek u Nechanic můţeme povaţovat za nejpozoruhodnější stavbu české architektury 19. století. Samotný zámek i exponáty umístěné v jeho salónech jsou, bohuţel, v povědomí široké veřejnosti málo známé. V této práci se snaţím odkrývat

-8příběh jednoho z nejvýznamnějších děl holandského malířství 16. století, které se nachází ve sbírkách hradů a zámků České republiky.

-9-

II.

UMĚLECKO-HISTORICKÝ VÝZKUM

II.1.

Historie bádání

Zájem o dílo početné malířské rodiny Valckenborch se od počátku 70. let v českých zemích značně rozrostl díky novým objevům a poznatkům na danou problematiku. Ještě roku 1967 si v úvodu katalogu pro výstavu Flámské krajinářství 16. a 17. století Jaromír Šíp postěţoval, ţe ve fondu jak Národní galerie, tak i v depozitářích státních hradů a zámků, není zastoupeno ani jedno dílo Lucase a Martena Valckenborch nebo Jacoba a Abela Grimmera. 1 Avšak jiţ roku 1971 bylo objeveno Lucasovo dílo Léto na zámku Častolovice a o něco později Lubor Machytka poprvé připisuje autorství Valckenborchovi i u Slavnosti v lázních Schwalbach

2

[1] ze státního zámku Hrádek u Nechanic v katalogu

Setkání s mistry pro výstavu málo známých obrazů Východočeského kraje.

3

Ta se

konala ve Východočeské galerii v Pardubicích v roce 1973. Expozice si dávala za cíl seznámit návštěvníky s dosud neznámými díly od méně známých malířů. Snaţila se ukázat rozmanitost nizozemského malířství a také prezentovat bohatost českých sbírek. Machytka v úvodu katalogu řeší neprobádanost zámeckých depozitářů a nedostatek odborných pracovníků, kteří by se věnovali jak restaurování uměleckých děl, tak i jejich zařazení do příslušného kontextu doby. V galerii se sešly malby ze známých zámků východočeského kraje. Byla zde zastoupena holandská díla z velmi významné opočenské obrazárny, ale i z mobiliářů zámků Hrubý Rohozec či Náchod. Lubor Machytka, co se týče nových objevů, na první místo staví obraz ze zámku Hrádek u Nechanic, Valckenborchovu Picí kúru v lázních Schwlabach. 4 V krátkém odstavci k danému dílu stručně popisuje základní biografické údaje malíře a řadí obraz do jeho pozdní tvorby, tedy do druhé poloviny osmdesátých let 16.

- 10 století. Rozpoznává v postavě s Řádem zlatého rouna arcivévodu Matyáše a také se zmiňuje o příbuznosti s dílem v majetku Uměleckohistorického muzea ve Vídni s názvem Rudolf II. u léčivého pramene.

5

[5] Z dalších vystavených děl si jmenujme

například rozměrnou Krajinu s Cephalem a Procridou zámku Náchod nebo Zvěstování

7

6

od Alexandra Keirinxe ze

flámského malíře Martena de Vose z opočenských

sbírek. Přední znalkyně historie a kultury Nizozemí 15. a 16. století Jarmila Vacková se poprvé věnuje problematice rodiny Valckenborch v článku pro časopis Umění z roku 1972 s názvem „Obrazový cyklus od Fredericka van Valckenborch,“

8

Stejně jako

v následujícím roce Machytka i Vacková řeší otázku neúplné a sloţité mozaiky celku nizozemského malířství v našich i světových sbírkách. V sedmdesátých letech 20. století se literatura obracela na stále stejné malíře a na stejná prezentovaná díla. Chyběly reprodukce maleb méně známých umělců a také monografie malířů. Podobný problém postihl rozvětvenou rodinu Valckenborch a tento hendikep se Jarmila Vacková snaţí dohnat právě ve zmíněné stati. Obrací se na německého historika Alexandera Wieda, který se tématem dlouhodobě zabývá a později v roce 1990 vydává rozsáhlou monografii Lucas und Marten van Valckenborch. 9 Článek z časopisu Umění pojednává o cyklu čtyř rozměrných pláten ze zámku Jaroměřice nad Rokytnou, které představují alegorie čtyř světadílů a jsou připisovány, i kdyţ s otazníkem, Fredericku van Vaclkenborch, synovci Lucase, u kterého je autorství cyklu vyloučeno, zvláště díky benátskému tintorettovskému způsobu malby, jenţ byl typický pro mladší generaci rodu. 10 V závěru článku letmo Jarmila Vacková přidává i další díla Valckenborchů zastoupených v českých sbírkách. Jedná se o Masný a rybí trh, který byl v Moravské galerii v Brně restaurován a je taktéţ připisovaný Frederickovi. nacházelo rozměrné plátno s názvem Zahradní slavnosti

12

11

Na zámku Ţleby se

přiřazené pravděpodobně

- 11 bratru Fredericka Gillisovi van Valckenborch a dnes je ve sbírce častolovického zámku. Dále dvě alegorie Léta a Podzimu ze zámku v Novém Městě nad Metují plátno

z

Hrádku

u

Nechanic,

které

Vacková

ještě

13

přiřazuje

„valckenborchovskému frankfurtskému slohu na stupni Joose de Winghe,“ Slavnost v parku.

2

a konečně

14

pouze

s názvem

[1] Ze stejného zámku je ještě zmiňována série Ročních období,

15

reprezentovaná postavami Lásky, Práce, Cti a Bolesti, kterou taktéţ přiřazuje stejné ruce. Časopis „Umění“ roku 1974 uveřejnil další článek věnovaný Lucasi van Valckenborch s názvem „Tempores anni Lucase van Valckenborch“ od Hany Seifertové. 16 Rozsáhlá stať psaná v němčině se zabývá frankfurtským pobytem malíře a v té době vzniklých děl. Jde o fragmenty pravděpodobně čtyř různých cyklů Ročních období. K těmto roztroušeným souborům Seifertová přidává častolovickou Alegorickou scénu nesoucí Lucasův monogram LVV a je datovaná do roku 1592.

17

Drobnější

detaily, jako je ovoce nebo zelenina, jsou připisovány spolupracovníku Valckenborcha olomouckému rodákovi Georgu Fleglovi, který právě ve Frankfurtu vstupuje do malířovy dílny. Hana Seifertová upozorňuje hlavně na rozměrnou kytici ve váze, která nezůstala bez odezvy u mladších děl Valckenborchova okruhu.

17

Cykly byly zřejmě

oblíbeny a stávají se vzorem pro další varianty Lucasovy dílny. Je známá například série „Ročních období“ Fredericka van Valckenborch,

18

která svým pojetím zapadá

právě do Lucasova konceptu. 19 Slovenská galerie v Bratislavě se můţe pochlubit také dvojicí pláten, které odkoupila ze soukromé sbírky v roce 1977. Na obrazech s názvy Léto

20

a Podzim

21

byla objevena po restaurování typická Lucasova signatura. K příleţitosti opravy děl byla roku 1985 uspořádána výstava s názvem „Lucas van Valckenborch (1535 – 1597)“ pod kurátorským dohledem Karola Vaculíka, který také sepsal krátký katalog na dané téma. 22

- 12 Podruhé se rodinou Valckenborch Jarmila Vacková zabývá v roce 1989, kdy vydává rozsáhlou a dodnes v české literatuře nepřekonanou knihu s názvem Nizozemské malířství 15. a 16. století v československých sbírkách.

23

Díky tomuto vydání konečně

došlo ke zveřejnění mnoha dosud nepublikovaných děl široké veřejnosti. Závěr knihy je věnován právě okruhu rodiny Vaclkenborch, počínaje Lucasovými dvěma obrazy Předjaří a Podzim z Moravské galerie v Brně.

24

Pokračuje popisem hrádecké Picí kúry

v lázních Schwalbach 2 [1] a končí dříve zmiňovaným souborem alegorií čtyř světadílů ze zámku Jaroměřice nad Rokytnou.

10

Zajímavostí ovšem je, ţe Vacková cyklus

přiřazuje nyní o čtyři roky mladšímu Gillisovi van Valckenborch. jeden detail v díle s názvem Germánie.

26

25

Upozorňuje na

Kavalír, který podává ţeně pohár, drţí

odznaky císařství a nese portrétní rysy ještě mladého arcivévody Matyáše. „Z toho můžeme soudit, že zakázka mohla vzniknout v pozdějších devadesátých letech 16. století ve Frankfurtu a právě zde Gilles, na rozdíl od svého bratra Fredericka, trávil život od roku 1586 až do své smrti. Pokud by obrazy souvisely s objednávkou Matyáše, mohlo být motivem jeho rakouské místodržitelství, jímž ho pověřil bratr Rudolf v roce 1593.“ 27

Roku 1997 se v Praze konala velkolepá výstava s názvem „Rudolf II. a Praha: Císařský dvůr a rezidenční město jako kulturní a duchovní centrum střední Evropy.“ Na několika místech města včetně Praţského hradu, Letohrádku královny Anny nebo Valdštejnské jízdárny byla vystavena řada významných malířských obrazů. Nechyběla zde ani díla Lucase van Valckenborch, který je s osobou Rudolfa II. úzce spjat. Do expozice byla zapůjčena jak hrádecká Picí kúra v lázních Schwalbach,

2

[1] tak i jeho

vídeňská verze z Uměleckohistorického muzea, dále například brněnská roční období nebo Malá hostina 28 ze Slezského muzea v Opavě. Dvoudílný rozsáhlý katalog vznikl pod vedením Elišky Fučíkové. 29 Kniha ale neobsazuje příliš mnoho informací k našemu tématu. Pouze stručně zmiňuje vystavené obrazy a jejich dřívější stav bádání.

- 13 Poslední publikace, která vyšla v českých zemích a zabývá se daným tématem, je stejnojmenný katalog k unikátní výstavě „Tance a slavnosti 16. – 18. století“

30

Ojedinělý projekt se konal ve Valdštejnské jízdárně v Praze od konce roku 2008 aţ do května 2009. Editorkou knihy, která byla oceněna prvním místem v soutěţi Nejkrásnější kniha roku 2008 v kategorii katalogů, je Andrea Rousová.

31

Jako kurátorce výstavy se

jí podařilo soustředit výjimečná díla z depozitářů českých hradů a zámků, Národní galerie, či Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Mezi vystavenými exponáty nechyběla ani díla Valckenborchů. Katalog je nejaktuálnějším zdrojem informací o Lucasově Picí kúře v lázních Schwalbach. 2 [1] Povětšinou se autorka obrací na jiţ dříve zmiňované knihy a články. Především se jedná o spisy Jarmily Vackové a o monografii Alexandera Wieda. Druhé vystavované dílo z tohoto malířského okruhu je Gillisova Slavnost v parku 32 ze Šternberské rodové sbírky zámku Častolovice. Všichni badatelé prakticky odkazují na jedinou dostupnou monografii od Alexandera Wieda. Dodnes se tak stává nepřekonanou prací, která se zabývá ţivotem a dílem rodiny Valckenborch. Nikdo se v českých zemích příliš do hloubky tématem nezabýval, přestoţe v našich sbírkách se nachází opravdu bohaté zastoupení obrazů vytvořených malířskou rodinou van Valckenborch.

II.2.

Život a dílo Lucase van Valckenborch

Jméno

jako

Valckenberge,

Valckenberch,

Valkenborch,

Valckenborch,

Valkenborgh, Falckhenberg, Valckenburg, Falckenburgh, Falckenburg, Falckenburger se nám od roku 1417 objevuje v nejrůznějších kronikách především v Mechelských, Antverpských, Frankfurtských a Norimberských.

33

Později obecně uznávaná podoba

Valckenborch se ustálila díky plným podpisům Martena van Valckenborch.

- 14 Rodina Valckenborch byla velmi rozvětvená, podobně jako tomu bylo například u více známé rodiny Breugelů. Prvním důleţitým členem rodiny byl Laureys van Valckenborch, který je poprvé zmiňovaný roku 1400. Dřívější zástupci byli povětšinou ševci a pekaři, tudíţ bez větších úspěchů, které by mohly kroniky zaznamenat. Největší rozkvět rodiny probíhal mezi lety 1560 aţ 1635, kdy vzešli tři generace úspěšných malířů. O sestavení sloţité genealogie se zaslouţilo několik odborníků J. A. Goris (1925), Walter Karl Zülch (1932 a 1935), Hyacinthe Coninckx (1933) a Heinz Fredericks (1955).

33

Často obsahovaly jisté chyby a mezery, které poté doplnil v roce

1971 C. C. van Valkenburg (nejednalo se o ţádného příbuzného rodiny Valckenborch). Z něho také vychází Alexander Wied, při sestavení rodokmenu ve Vackenborchově monografii. 34 Na počátku malířské kariéry rodiny stojí tři bratři Lucas I., Marten I. a Quinten, pokračují Martenovi synové Frederik I., Gillis I. a Martin III. Poslední z nich byl velmi významným portrétistou, avšak dochoval se pouze jediný obraz s názvem Vítězný pochod Sesostriů z Historického muzea ve Frankfurtu nad Mohanem. O dílech Quinetna se zmiňuje aukce, která probíhala ve dnech 14. a 15. března 1953 v Amsterodamu, kdy byl jistým Paul Brandtem vydraţen obraz od Quintena van Valckenborch, který se poté neznámo kam vytratil. 33 Dále se o Quintenovi dovídáme z Wiedova rodokmenu 35 jako o nejstarším z bratrů narozeném mezi lety 1532 – 33. Rodným městem rodiny Valckenborch byl Löwen ve Flandrech. V první biografické práci z roku 1604 od Karla van Manderna se uvádí Mecheln, ale tato informace byla pozdějšími historiky umění vyloučena. Prostřední bratr Marten se narodil někdy mezi lety 1534 – 1535 a Lucas, jako nejmladší, kolem roku 1535. Také bychom mohli uvaţovat, ţe se narodili jako dvojčata. Ostatně takto to uvádí historik Hubert Devoghelaere. 36 Tato myšlenka však nebyla nikdy potvrzena.

- 15 Oba vstupují do malířského cechu. Marten 13. srpna 1559 a Lucas 26. srpna 1560. Přibliţně ve shodném věku 25 let se oba stávají mistry malířského cechu v Mecheln. O tom u koho se učili a jak probíhalo jejich studium, nevíme nic. 3. prosince 1563 má jiţ Marten svého ţáka Gysbrechta Jasperse 37 a Lucasův první učeň Jaspar van der Linden je poprvé zmiňován 30. srpna 1564. Později se cesty obou bratrů začnou rozcházet. Marten odchází roku 1564 do Antverp, aby do roku 1568 mohl učit jejich nejmladšího bratra Geraarda malířství. Lucas zůstává do roku 1568 v Mechelnu. Narodí se mu syn Marten II., ale jméno matky nám je neznámé. „Po dramatických událostech nezdařeného kalvinistického povstání Lucas roku 1566 stihne zavčasu opustit svou vlast, dříve než jednotky vévody z Alby překročí nizozemské hranice.“

33

Odchází do exilu v Lutychu a začíná malovat

několik pohledů na město Lutych. Mezi obrazy vzniklé v té době patří: Pohled na Lutych, 38 Krajina se selským tancem 39 nebo Krajina s řekou a pasáky vepřů. 40 Dlouho Lucas van Valckenborch v Lutychu nepobýval. Místní arcibiskup obnovil edikt, podle kterého se ve městě nesměli zdrţovat cizinci déle neţ dva roky. V roce 1570 se jiţ nachází v Cáchách, kde se opět setkává se svým bratrem Martenem, který roku 1573 získává občanství v tomto městě. Přesně nám není známo, kdy se Lucas navrací do Antverp. Jistým pilířem můţe být letopočet 1575. Z té doby pochází Zimní krajina, 41 na kterém je zobrazena zamrzlá řeka Schelde s obrysem Antverp v mlţném oparu. Zdá se, ţe se Lucasovi v Antverpách velmi dařilo. „Roku 1579 je povolán do služeb mladého arcivévody Matyáše, který se stává díky politickému manévru vévody von Aerschot nizozemským místodržícím.“

42

Lucas van Valckenborch pro něj vytváří několik děl, především se jedná o portréty, ale navrhl i uniformy pro Matyášovu gardu. V roce 1581 Matyášova role v Nizozemí skončila a vrací se zpět do Rakouska. Další z důvodů byl jeho dluh 55 000 guldenů, kvůli kterému byl dva měsíce drţen v Kolíně. Poté, co za něj jeho bratr Rudolf II. dluh

- 16 zaplatil, se Matyáš 9. dubna 1582 přesouvá do Lince. Patrně s ním přichází do Lince i Lucas, i kdyţ nevíme přesně kdy a ani jeho pobyt není jistě doloţen. Patrně se zde objevil kolem roku 1582, protoţe v Nizozemí nastávala neklidná situace. Antverpy opouští roku 1584 i jeho bratr Marten, který se od roku 1586 usazuje ve Frankfurtu a ţije zde aţ do své smrti, tedy do roku 1612. Především jsou to Lucasova díla s pohledem na Linec, která nám dávají jistotu, ţe navštívil Horní Rakousy. Arcivévoda Matyáš zůstal v Linci v nemilosti svého bratra Rudolfa II. Aţ roku 1587 se oba dva usmiřují a Matyáš konečně získává Řád zlatého rouna. Mezi umělci, kteří pracovali na arcivévodově dvoře, byl Lucas van Valckenborch nejvýznamnější. Z dalších umělců si jmenujme Philippa Höniga z Welsu, který se podílel na výzdobě komnat. Dále pak zlatotepce Carla Renftela a Gottfrieda Korbera nebo Paula Reischiga, který byl dvorním řezbářem. Jejich díla se nám do dnešních dnů bohuţel nedochovala. Jediná zachovalá je kniha s náboţenskými tématy, zhotovená pro Matyáše od kaligrafisty Daniela Meltzera. Obsahuje dvě miniatury a kalendář na rok 1590. Poslední jméno, které Alexander Wied 43

v Lucasově monografii zmiňuje je řezač skla Caspar Lehman. O tom, zda-li byl

členem arcivévodova dvora nejsou zachovány ale ţádné dokumenty. Většina děl, které pro Matyáše Lucas vytvořil jsou dnes v majetku Uměleckohistorického muzea ve Vídni. Lucas van Valckenborch díky svému nizozemskému původu přináší do Německa především styl Bruegelovské malby. „Lucas o měsíc staršího Pietra Bruegela st. musel znát nebo alespoň jeho díla, protože na něj viditelně navázal. Mohl je spatřit buď v roce 1566, kdy je k únoru jedno čerstvě hotové dílo zaznamenáno v domě Nicolaase Jongelincha v Antverpách a ty opouští Lucas až ve druhé polovině roku. Druhá možnost se nabízí při druhém pobytu mezi lety 1574 – 1581. Tehdy Breugelova série propadá městu, neboť v roce 1594 je darována arcivévodovi Ernstovi. Jelikož o ní před tím chybí zprávy, je možné, že se nenacházela v majetku Matyáše.“ 44

- 17 Z častých Lucasovým cest musela vzniknout řada děl, která představují konkrétní místa, jeţ navštívil. Bohuţel často se nepodařila přímo lokalizovat. Největší problém nastává při identifikaci řady obrazů se shodným tématem krajiny s vysokou pecí. Dalo by se soudit, ţe se jedná o oblast kolem štýrského pohoří, ale některá díla vznikla ještě za pobytu v Nizozemí. Tento námět byl rovněţ běţný u starších malířů jako je například Henri met de Bles nebo Lucas Gassel. V prvním pololetí roku 1587 odcestoval arcivévoda Matyáš do Dánska a patrně se Lucas dostal do přízně Matyášova bratra Ernsta, který zastával pozici císařského místodrţícího ve Vídni a Lucasovi udělil frankfurtské občanství. Kdyţ arcivévoda Ernst odcestoval do Bruselu, zakoupil od Lucase několik maleb, které by mu mohly připomínat Rakousko. Mezi těmito díly je Pohled na Linec a Císařská procházku lesem 45

pravděpodobně z let 1593 – 1595, protoţe poslední číslice je na obraze nečitelná.

46

Z té doby pochází i Císař Rudolf II. u léčivého pramene, 5 [5] kde i přes malé rozměry obrazu je moţné vysledovat podoby tří bratrů. Lucasovi se velmi daří. Jeho díla se dostávají do všech koutů střední Evropy, především do sbírek bohatých šlechticů. Lucas van Valckenborch musel být i častým návštěvníkem Prahy. Do dnešních dnů se dochoval Pohled na Prahu

47

a je vyloučené,

aby maloval dle cizí předlohy. Díky Matyášově daru arcivévodovi Ferdinandovi se roku 1580 Lucasova díla dostávají i do Tyrolska na zámek Ambras. Především se jednalo o miniatury, kterých měl Ferdinand velkou sbírku. Tři krajiny se také nacházely ve sbírce Hanse Eckharta Rosenberga, který byl nelegitimním synem Maxmiliána III. Roku 1594 se jiţ značně nemocný a zestárlý van Valckenborch stěhuje do Frankfurtu, kde v té době pracovala řada nizozemských emigrantů. Přesný datum nám stále uniká, protoţe zde se prameny velmi rozcházejí. V tu dobu k němu do dílny přichází olomoucký rodák Georg Flegel a společně vytvářejí několik významných děl. Především se jedná o významné dílo Léto,

48

ve kterém Flegel spolupracoval hlavně na

- 18 zobrazení nejrůznějšího ovoce a zeleniny. V posledních letech svého ţivota je Lucasova dílna velmi činná a vzniká velká řádka děl. V roce 1596 přichází za svým otcem do Frankfurtu Marten II. O tom, kde se předešlé roky zdrţoval, nemáme ţádné zprávy. Získává frankfurtské občanství a 18. května 1596 se ţení s Elizabeth Quickelenbergovou, která mu porodila syna Lucase II. a jeho kmotrem se stal Marten I. Marten II. poté opouští Frankfurt a usazuje se ve Vídni, kde roku 1597 umírá. Jeho syn Lucas II. umírá bezdětný ve Vídni v roce 1625. Lucas na počátku roku 1597 zřejmě ještě hojně maluje. Za poslední jeho hotové dílo se povaţuje Picí kúra v lázních Schwalbach,

2

[1] která se dnes nachází

v harrachovských sbírkách na zámku Hrádek u Nechanic. Krátce před svou smrtí se zaslouţí o získání frankfurtského občanství pro Georga Flegela. Lucas van Valckenborch umírá 2. února 1597 a je pohřben na hřbitově sv. Petra ve Frankfurtu.

II.3.

Popis obrazu „Picí kúra v lázních Schwalbach“

Rozměrný obraz s názvem Picí kúra v lázních Schwalbach 2 [1] je dílem Lucase van Valckenborch. Jedná se o olej na plátně s rozměry 109 x 183 cm. Malba není signována, ale podle malířského rukopisu jej jednoznačně můţeme přiřadit právě Lucasovi. Dílo je vsazeno do úzkého černého rámu a na jeho zadní straně se po novém potaţení nedovídáme, zda nesl nějaké informace. Obraz můţeme rozdělit do dvou aţ tří plánů, které na sebe aţ jakýmsi kulisovitým způsobem navazují. První plán je rozlehlá kamenná terasa na úpatí hory nad městečkem. Na ní se schází nejvyšší společnost tehdejší doby. Místo poskytuje dokonalé moţnosti k odpočinku, konverzaci a radovánkám aristokracie. Hlavní prostor obehnaný kamennou zdí, je tvořen léčivým pramenem. Místo je dláţděné čtvercovými dlaţdicemi.

- 19 Po levé straně vyvěrá z kamenné niky pramen, ke kterému vede několik stupňů schodiště. Samotná nika je zaklenuta obloukem na vyvýšené zídce a na ní je postavena řada skleněných pohárů, které slouţily panstvu k pití léčivé vody. Jedná se o číše typických tvarů doby, které jsou buď mělké miskovité, či vysoké s uzávěry podobající se vznešeným korbelům. Jejich stopky a úchytky jsou bohatě zdobeny stříbrem a zlatem a líbivě se blyští a lesknou do okolí. Celý prostor působí dojmem středověké zříceniny. Jsou vidět polorozpadlé zdi, pokřivená různě se točící schodiště, která navozují jakousi tajemnou romantickou atmosféru. K prameni sestupuje mladá sluţebná. Je oděna do červené řasené sukně převázané bílou zástěrou. Červený opasek stahuje bílou halenu s vysokým límcem. Hlavu pokrývá bílý čepec, který jí ale nezahaluje celou a tak divák má moţnost spatřit její hnědé aţ rezavé vlasy staţené do drdolu. Dívka napouští vodu do sklenice, kterou drţí ve své pravé ruce. V levé má připravený ještě prázdný pohár. Sama se na pramen nedívá. Její pohled zaujala přicházející společnost v přední části obrazu. Nejvyšší aristokracie postává v zadní části od pramene. Jedná se o skupinku vysoce postavených poddaných. K hlavní skupině po levé straně přichází malý chlapec, oděný do zeleného kabátce a kalhot prošívaných zlatou nebo ţlutou nití. Na nohou má bílé punčochy a obut je do prostších světlých střevíců. Nemá ţádnou pokrývku hlavy, takţe jsou mu dobře vidět krátké blonďaté vlasy s kudrnatou ofinou. Chlapec bude patrně páţetem ze šlechtického rodu. V levé ruce třímá stříbrný dţbánek a v druhé drţí naplněnou číši s vodou, kterou podává muţi. Muţ se po této sklenici natahuje svojí pravou rukou, ale chlapce si nevšímá, protoţe je ponořen do rozhovoru s jiným muţem. Tento vysoce postavený aristokrat má na sobě bohatě zdobený purpurový kabátec prošitý stříbrnou nití. Na něm je přehozena hnědá vesta a přes levé rameno splývá černý plášť rovněţ protkaný zlatou nití. Ve stejné barvě jako je kabátec jsou i úzké kalhoty. Na jeho střevíce bohuţel nevidíme, protoţe muţ stojí za zídkou pramene. Krk mu

- 20 obepíná vysoký nařasený bílý límec a na hlavě s mladistvou fousatou tváří je posazený vysoký klobouk s černým perem a malou krempou. Jeho společník se širokým kloboukem zdobeným bílým pštrosím perem je zahalen do širokého zeleno-hnědého pláště. I on má kolem krku bílé okruţí. Tvář kavalíra vidíme z profilu a je porostlá delším hnědým plnovousem. Druhá skupinka dvou hovořících muţů je rozdílně oblečená. Podle jejich červených dlouhých plášťů můţeme soudit, ţe se jedná o polské šlechtice. Postava na levé straně drţí v ruce maršálskou hůl. Plášť, který je sepnut sponou u krku zahaluje zelený oděv s balónovitými kalhotami. Hlavu zdobí opět odlišná pokrývka hlavy - nízký čepec s vysokým perem. Muţ je bezvousý a zaujatě hovoří s kníratým muţem, který je rovněţ zahalen do rudého pláště a má stejnou čepici. Nyní se dostáváme k ústřední skupině šesti postav, které nutí diváka k bliţšímu prozkoumání. Společnost naslouchá prostřednímu muţi oděnému do nákladných a honosných šatů. Šlechtic má podle německé módy kalhoty dosahující pod kolena. Jeho zlacený kabátec halí purpurová kazajka bez rukávů. Kolem krku má pověšený Řád zlatého rouna, nejvyšší ocenění Habsburské dynastie. Mladistvá vousatá tvář se příjemně usmívá. Jako u ostatních je rovněţ kolem krku bílý límec a na hlavě sedí černý klobouk s perem a krempou. Aristokratovi naslouchají dvě ţeny se sklenicemi léčivé vody. Jsou oblečeny do dlouhých vyšívaných šatů. Ţena stojící po jeho pravé ruce má přes ramena přehozen černý saténový pláštík bohatě vyšívaný zlatou nití. Pravá ruka drţí bílý kapesníček. Šaty druhé dámy jsou zakryté černým dlouhým pláštěm a bílá košile má prostříhané rukávy. Tento způsob oblečení by mohl odpovídat také německé módě. Za touto skupinkou postav stojí další trojice mladých gentlemanů s bílým okruţím kolem krku. Klobouky těchto muţů jsou podobné jako u předchozích kavalírů. Další čtyřčlenná skupina by moţná mohla představovat rodinu. Malá dívenka podává své matce květinu z košíčku, který má zavěšený na ruce. Šlechtična má po boku

- 21 starší dámu a svého manţela. Všechny postavy jsou oblečeny v dobových oděvech. Dívka má dlouhé šaty tyrkysové barvy, mladá dáma zvolila červeno-černou kombinaci a její toaletu doplňují výrazné řetízky s přívěsky kolem krku. Starší dámě s šedými vlasy pokrývá hlavu nezbytný klobouk zvláštního talířovitého tvaru. Oblečení pána je podobné oděvům ostatních muţských postav na obraze. Vysoký klobouk s krempou, bílé okruţí kolem krku, kabátec s bohatými rukávy a pláštík splývající k zemi. Skupina lidí spolu konverzuje a navozuje dojem poklidné atmosféry. Poslední skupinka v této řadě je trochu více vzdálená od hlavní a nachází se v pravém rohu kamenné zdi kolem pramene. Dáma v růţových šatech s vysokým límcem podává naplněnou sklenici sedící ţeně v černém oblečení. Vedle nich stojí kavalír rovněţ v černém. Všichni tři spolu rozmlouvají. Dvojice muţe a ţeny se svým oděvem značně liší od ostatních. Nabízí se myšlenka, ţe se jedná o příslušníky nizozemské šlechty, kde byla tato móda nejčastěji uţívána. V levém rohu obrazu v úplném popředí sedí na kamenné zídce další hovořící postavy. Jedná se o dvě ţeny s dítětem a dvojici muţů. Jejich obličejové typy, stejně jako oblečení, se vesměs opakují jako u dříve zmíněných figur a jen v drobných detailech se obměňují. Největší pozornost na sebe upoutává mladý kavalír stojící na úpatí schodiště vedoucí na dláţděnou terasu. Klidný obličej je porostlý jemným světle hnědým plnovousem a na hlavě má posazen vysoký klobouk zdobený krempou a brkem. Muţ je bohatě oblečen do košile s prostříhávanými rukávy, vysokého nařaseného límce, na který se upíná karmínový lehce průsvitný plášť. Balónové kalhoty jsou bohatě zdobeny a prošívány zlatou nití. Kolem pasu je připnutý široký pás nesoucí černou pochvu s kordem. Na nohou má nataţeny černé punčochy a stejné barvy jsou i střevíce, které nesou pozlacené zdobení kolem kotníků. Šlechtic, jako správný gentleman kyne rukou a

- 22 uvádí dámu do prostoru lázní, ta za ním vystupuje po schodech doprovázena psem a dvojicí společníků. Jednotlivé stupně schodiště obtáčejí masivní, mechem, kapradím a křovím porostlou skálu. Ne jejím úpatí se tyčí strom, jehoţ kmen zakrývá pohled na drobnou gotickou kapli. Ta je dvoupatrová a připomíná pouze jakýsi presbytář nedokončeného kostela s vysokými lomenými okny s kruţbou a úzkými vnějšími opěráky. Divákovi ale zůstává skrytý přístup k této kapli, která tak působí jako nedosaţitelná stavba na vrcholu skaliska. Na druhou terasu nad pramenem vede další schodiště, po kterém stoupá pár a jako kdyby nás uváděl do dalšího světa aristokratických radovánek. V niţší části se lidé věnují pouze rozhovorům a pití léčivé vody. Vyšší prostora podobající se lesoparku nabízí trochu ţivější zábavu. Po levé straně od dámy stoupající vzhůru po schodech, sedí na trávě pravděpodobně matka s dcerou a vijí společně věnečky z květin. Dívenka je oblečena do světle růţových šatečků a své matce v černém přináší různé květiny natrhané po okolí. Na opačné straně od přicházejícího páru se prochází další dvojice muţe a ţeny. Společně se drţí za ruce. Kavalír má na sobě tyrkysový plášť splývající aţ ke kolenům a dáma lehký černý pláštík sahající po pás. Oba jsou k divákovi otočení zády. Kousek od nich sedí dvě dvorní dámy, které opět vijí věnce. V prostřední části lesoparku stojí rodinka, které sluţebnictvo nabízí mísu plnou koláčů. Dáma má na sobě dlouhé oranţové šaty, přes které je přehozen černý plášť sahající aţ k zemi. Krk je ozdoben vysokým bílým límcem. Její manţel je v balónovitých kalhotách, prošívaném kabátku a na hlavě je posazený vysoký cylindrovitý klobouk s krempou. Dívka v zelených šatičkách dámě podává květinu, kterou právě utrhla a chce ji své matce ukázat. Těsně za touto skupinou tancují a hrají rozverní dudáci. Oba dva poskakují a jakoby narušovali poklidnou atmosféru v lesoparku. Nikdo z přítomných hostů si jich ale nevšímá.

- 23 V pozadí druhého plánu je velké bludiště s mnoţstvím arkád, jeţ navozují dojem přírodního renesančního paláce. Řada hostů právě směřuje k této atrakci. Jak jsou tyto postavy oblečené, je uţ velmi obtíţné rozeznat, protoţe jsou namalovány v jen slabých náznacích. Za labyrintem se nachází pouze rozlehlý les. Třetí plán obrazu tvoří rozlehlé údolí obklopené z několika stran vysokými skalisky. Pod kopcem s lázeňským pramenem vidíme patrně uměle vytvořený obdélníkový rybník. Mohl by slouţit jako zásobárna vody pro nedaleký mlýn, který ale na obraze nevidíme. Na břehu roste řada stromů a keřů nejrůznějších druhů a kolem rybníka je rozlehlá louka, na které se pasou krávy. Jednu právě dojí venkovská ţena. Paseka je ohraničena keříky, za kterými vidíme řeku nebo uměle vytvořený vodní příkop s mostkem spojujícím oba břehy. Voda obklopuje i katedrálu s gotickým presbytářem a vysokou věţí na východní straně. Před kostelem je vidět velký dům, který patrně sloţí jako fara. Okolní menší domky budí dojem malé vesnice. V pozadí se rozprostírá široké údolí poseté drobnými skupinkami stromů. Po levé straně na vysoké skále můţeme rozeznat siluetu hradu pyšně hledícího do údolí.

II.4.

Rozbor obrazu „Picí kúra v lázních Schwalbach“

Léčivý pramen ve Schwalbachu Lucas van Valckenorch nemaloval poprvé. Tímto tématem se začal zabývat, jiţ na počátku 80. let 16. století. Dnes jsou nám známy celkem čtyři plátna, které jsou kompozičně i tématicky shodná, jejichţ rozbor bude zpracován v následující kapitole. Literatura dílo pojmenovává často rozdílnými názvy. Poprvé Lubor Machytka v katalogu Setkání s mistry

3

označuje malbu jako Slavnost v lázních.

2

[1] Avšak jiţ

Jarmila Vacková 23 popisuje obraz jako Picí kúra v lázních Schwalbach 2 [1] a k tomuto

- 24 zařazení bych se i já osobně více přikláněl.

Slavnost jako taková se na malbě

neodehrává, spíše zde vidíme skupinky klidně hovořících aristokratů, kteří si vychutnávají účinky léčivé vody a v rozlehlé zahradě vyjí věnečky z květin. Náznakem bujarého veselí jsou pouze tancující dudáci. Alexander Wied 9 přináší ještě jeden název, který patrně nejpřesněji vyjadřuje dění na obraze: Arcivévoda Matyáš u léčivého pramene. 2 [1] Schwalbach se nachází na západě Německa v oblasti Hesensko, asi 20 km severozápadně od města Wiesbaden. V 16. století byl vyhledávaným cílem tehdejší aristokratické společnosti. Tamější pramen nazývaný „Borenbrunnen“ byl velmi vyhledávaný pro svůj obsah ţelezitých a uhličitých kyselin, které byly vhodné například k léčení ţaludečních nemocí. Není přesně doloţené, zda-li se zde Rudolf II. se svými bratry léčil, avšak k místu měli vřelý vztah. Hlavní dění je situováno v okolí léčivého pramene. Skupina vysoce postavených šlechticů postává vedle sebe a ze sklenic upíjí vodu. Hlavní pozornost je věnována nejvýznamnějšímu hostu v lázních – arcivévodovi Matyáši. Zda se skutečně jedná o arcivévodu, se většina badatelů shoduje. Nese typické znaky mladistvé habsburské tváře. Kolem krku má pověšený Řád zlatého rouna a díku tomu můţeme i přesněji odhadnout dobu vzniku díla. Matyáš totiţ toto nejvyšší habsburské ocenění získal aţ poněkud později a to roku 1596. Tudíţ obraz nemohl vzniknout dříve před tímto datem a také nemohl být namalován po lednu 1597, protoţe zpráva o Valckenborchově pohřbu se datuje 2. únorem 1597.

49

Je moţné také uvaţovat, ţe obraz přeci jen vznikl o něco

dříve a poté, co byl Valckenborch informován o Matyášově povýšení, tento řád druhotně domaloval. Wied se však ještě zmiňuje o třech moţných dílech, kterým by odpovídal letopočet 1597. Pokud bychom chtěli hledat malířův jakýsi vyspělý styl, „jakási drsnost a volnost a narušení skalní struktury,“

50

je moţné jej vysledovat ve

dvou obrazech z Bruselu a Prada označované jako Pobřežní krajina s uzdravením

- 25 Gadarských.

51, 52

Dokonalá pečlivost vyvedená do nejmenších detailů s jemně

propracovanou krajinou je naopak ukázána v Jarní krajině s elegantní společností

53

[10] ze soukromé sbírky ve Švédsku. Díla jsou přímo signována a datována tímto rokem, ale je moţné, ţe vznikly i dříve a Lucas je v lednu pouze doplnil signaturou. Lucas van Valckenborch zobrazil Matyáše v dalším ze svých děl a to v obraze s názvem Arcivévoda Matyáš při vinobraní.

54

[8] Obraz je taktéţ datovaný rokem 1597,

ale arcivévoda zde jiţ nenese Řád zlatého rouna a také je oděn do méně honosného obleku. I zde můţeme uvaţovat o tom, ţe malba vznikla ještě před Picí kúrou, 2 [1] ale zde řád nebyl druhotně domalován. Patrně obraz slouţil méně reprezentativním účelům neţ Picí kúra ve Schwalbachu.

2

[1] V levém dolním rohu je dáma a jeden sluţebník,

které arcivévodovi nabízejí hrozny a Matyáš si právě bere jeden trs z koše ţeny, na kterou se se zalíbením dívá. Tento motiv, ale zrcadlově obrácený, vyuţil Lucas jiţ dříve v malbě Vinobraní.

55

[9] Stejný postoj, který zaujímá Matyáš ve Vinobraní, můţeme

nalézt i v jiném Lucasově díle. V prostřední části Podzimní krajiny 56 lze vidět skupinku postav, která stojí kolem aristokrata v honosných šatech a ten je stejně namalován jako arcivévoda Matyáš při vinobraní. Ostatní postavy v Picí kůře, 2 [1] které jsou honosně oděny do drahých šatů, jistě představují konkrétní osoby, které mohly arcivévodu doprovázet. Zub času, ale i příliš drobné podobizny mají na svědomí jejich věčnou anonymitu. Lucas van Valckenborch často své postavy vyuţíval i na jiných dílech. Ne jinak tomu je i na Picí kúře v lázních Schwlabach. zobrazují léčivý pramen

46,57

2

[1] Prakticky na všech obrazech, které

se nachází sedící ţena v černých šatech s bílým čepcem a

límcem, které na klíně sedí malý bílý psík jehoţ ţena přívětivě hladí. Tuto kompozici jiţ Valckenborch vyuţil dříve, ale našel jsem i kompozici, která byla na Pitné kúře 2 [1] pouţita poprvé a malíř ji později ještě zopakoval. Jedná se o skupinu rodiny, která na Picí kúře

2

[1] postává napravo od arcivévody Matyáše. Kuriozitou můţe být, ţe

- 26 skupinka se nachází ještě jednou na samotné Picí kúře

2

a to ve druhém plánu, kde

můţeme vidět opět bohatě oděnou dámu, která si bere od své dcery kvítek a její manţel ve vysokém klobouku jí pokládá ruku na rameno. K rodině přichází pár sluţebníků nabízející čerstvě upečené koláče. Stejná rodina se nachází i na Jarní krajině s elegantní společností.

53

[10] Ţena si opět bere koláč, který jí nabízí usmívající se sluţebná.

Dívenka stejně třímá košík s květinami a jednu z nich podává své matce. Manţel oděný do honosných šatů má poloţenou ruku na rameni své choti. Zřejmě se zde nenachází matka dámy. Ta byla vystřídána dámou mladší, která má ale shodný talířovitý klobouk na hlavě. Hlubší ikonografický obraz díla není moţný. Z prakticky nulových dochovaných informací můţeme pouze hledat shodné skupinky postav vyuţitých Lucasem van Valckenborch na jiných obrazech. Následující kapitola se bude dopodrobna zabývat čtyřmi díly se shodnými tématy. Jedná se o společnost shromáţděnou kolem lázeňského pramene ve Schwlabachu.

II.5.

Jiná díla na téma léčivý pramen ve Schwalbachu

Lucas van Valckenborch se lázněmi Schwalbach zabýval vícekrát. Během jeho malířské kariéry vzniklo několik obrazů menších rozměrů, které zachycují bohatou a různorodou společnost v okolí léčivého pramene. Kompozičně jsou díla shodná. Jednotlivé scény jakoby za sebou kulisovitým způsobem navazují a budí dojem divadelní scény. Ačkoli ve způsobu zpracování jsou si podobné, v detailech se velmi liší a to jak v seskupení jednotlivých návštěvníků lázní, tak i ve skladbě přírody v okolí. Za první verzi tohoto cyklu povaţujeme vedutu představující Lázeňské město Burdscheid u Cách.

58

Obraz je namalován na dřevě a je větších rozměrů 51 x 65 cm.

- 27 Dílo je signováno a opatřeno datem 1570 a nachází se v majetku Musées Royaux des Beaux-Arts de Belgique v Bruselu. Bohuţel podoba tohoto obrazu mi není známá. V monografii Alexandera Wieda

7

se nachází pouze drobný katalogový odkaz a

neobsahuje potřebnou reprodukci k moţnému bliţšímu srovnání. Základní kompozice je shodná – daleký průhled do krajiny překrývá skalisko v prvním plánu s pramenem nebo potůčkem. Druhá verze je datována dobou někdy po roce 1593. 9, 23, 30, 31 Císař Rudolf II. u léčivého pramene 5 [5] pochází ze sbírek Uměleckohistorického muzea ve Vídni. Má jiţ menší rozměry jak předchozí verze a to 24,5 x 40 cm a je namalovaná olejem na dubové dřevo. Původ obrazu není přesně znám, přestoţe máme o něm více informací na rozdíl od jiných Valckenborchových děl. Pochází patrně ze sbírky arcivévody Arnošta, ze které se dostal do Rudolfínských sbírek a poté do obrazové kolekce arcivévody Leopolda Wilhelma. 9 Valckenborch v tomto díle poloţil základní kompozici pro pozdější verzi z Hrádku u Nechanic. V prvním plánu se nachází rozměrné skalisko, které obklopuje dláţděnou terasu s léčivým pramenem. K němu po schůdcích sestupuje sluţebná, která je zde ale oděna ve více honosný šat, patrně se jedná o dvorní dámu. Oblečena je do zelených šatů s úzkým okruţím. Její pozornost zaměstnávají pouze křišťálové sklenice postavené na kamenné zídce nad tekoucí vodou. Po jedné se právě natahuje, aby ji mohla naplnit léčivou tekutinou, další sklenice jiţ naplněné jsou postaveny po její levé ruce. Samotný pramen je zde zobrazen o něco níţe neţ na pozdější verzi, protoţe dvorní dáma je viděna pouze po ramena, kdeţto sluţebnou vidíme skoro celou. Hlavní skupinka hovořící společnosti je zde více roztroušena. Valckenborch návštěvníky lázní poté více seřadil do jedné řady za pramenem. Trojice v levém rohu terasy se skládá z páru a jednoho muţe. Ten je oblečen do černého oděvu, který splývá po celém jeho těle, bílý je jen kruhový límec a v černé je i vysoký kulový klobouk.

- 28 Hraje na mandolínu a svým uměním jakoby vytvářel příjemnou atmosféru hovořícímu páru. Podle oděvu můţeme oba zařadit do měšťanské vrstvy. Dáma má typický krátký pláštík pošitý koţešinou, který jí sahá po pás. Velmi tenké okruţí nezakrývá celý krk a nepatrný klobouček se skoro ztrácí. Modré šaty jsou z poloviny zakryté pláštěm a sahají aţ po zem. V pravé ruce drţí bílý kapesník a levou rukou se dotýká muţe. Její společník se typově shoduje s kavalírem na hrádeckém díle, který hovoří s muţem, jenţ přebírá od páţete sklenici s vodou. Obě postavy mají společný světlý delší plnovous a hnědozelený plášť jim zakrývá většinu těla. Na tomto díle je ale zobrazen zepředu, takţe jsou mu vidět nafialovělé kalhoty po kolena a bílé punčochy. V levé ruce třímá pozlacený kord, který je vloţen do pochvy připevněné na opasku. Ústřední trojice postává těsně nad schodištěm vedoucím k prameni. Prostřední muţ představuje samotného Rudolfa II., kterého doprovázejí jeho dva bratři Arnošt a Matyáš. 59 [6] O identifikaci postavy jako císaře se ale vedou spory. Alexander Wied 60 i Jarmila Vacková

59

muţe takto označují, ale Eliška Fučíková přináší jiný poznatek.

„Muž s Řádem zlatého rouna může být Rudolf II., ale také arcivévoda Arnošt, se kterým si byl císař nápadně podoben. Jeho návštěva lázní Schwalbach byla rovněž pravděpodobnější než císařova; Rudolf II. se už tehdy nevydával z Prahy na tak daleké cesty. V roce 1594 nechal arcivévoda vyplatit Lucasovi ve Frankfurtu třicet šest zlatých za pohled na Linec a o několik měsíců později dokonce dvě stě tolarů za nespecifikovaná díla. Se sbírkou obrazů arcivévody Arnošta se mohly Valckenborchovy obrazy dostat do rudolfínských sbírek a při jejich dalším dělení později k arcivévodovi Leopoldu Wilhelmovi.“

61

Není nám tedy přesně jasná totoţnost oněch postav, ale

obecně se přijímají právě jako Rudolf II. se svými bratry. Tuto tezi by bylo moţné potvrdit i tvrzením Jarmily Vackové 59, ţe všechny tři postavy se drţí za ruce. Ani jedna z postav takto ale nečiní. Rudolf II. jednou rukou třímá kord a druhou drţí bílou květinu. Další muţ hladí levou rukou hnědého psa po hlavě a pravou ruku má lehce

- 29 pozvednutou s dlaní otočenou dopředu. Šlechtic stojící po pravici císaře Rudolfa II. si jednou rukou přidrţuje koţešinový pláštík a druhou má volně poleţenou na rukojeti kordu. Z toho vyplývá, ţe informace Jarmily Vackové je tedy mylná a nepodloţená. Jasný důkaz o třech bratrech dodnes chybí a přesná totoţnost zůstává nadále otazníkem, ale nadále budou v této práci za bratry povaţováni. Všichni tři muţi jsou oděni podle španělské módy. Císař má na sobě kabátec zbarvený do rezava, přes který je přehozený pláštík. Krátké vyztuţené kalhoty volně přecházejí do téţ narezavělých punčoch a na nohou jsou černé střevíce. Krk zdobí naškrobené okruţí a na hlavě je posazen cylindrovitý klobouk s krempou. Stejný klobouk mají i jeho společníci. Oba bratři jsou oblečení v podobný oděv, který je obměňován pouze v barvách. Muţ s drobným knírkem stojící po Rudolfově pravé ruce bude patrně Arnošt, protoţe druhá postava nese více portrétní rysy Matyáše. Arcivévoda je oblečen do světle ţlutého kabátce a tutéţ barvou mají i kalhoty sahající ke kolenům. Přes levou ruku je přehozená koţešina. Arnošt hledí na přicházející páţe, které nese sklenici vody, aby se muţ mohl občerstvit. Páţe je namalováno ve stejné poloze, která byla zopakována na hrádecké Picí kúře.

2

[1] Chlapec je silně vykročen pravou nohou

dopředu, jakoby dělal gesto poklony. Třetí šlechtic bude arcivévodou Matyášem. Stojí po levici svého bratra Rudolfa. Oděv má stejný jako Arnošt, pouze zbarven je do fialova. Levou rukou se dotýká hlavy loveckého psa a hovoří s psovodem, který je oblečen do lehké bílé košile s nabíranými rukávy a límečkem, přes kterou je přehozena červená vesta. Toto sestavení osob vedle sebe pouţil ještě jednou Lucas van Valckenborch někdy během devadesátých let v úplně shodném řešení na obraze Císařská procházka lesem,

62

[12] který je v soukromém drţení. Alexander Wied zde taktéţ postavy

označuje jako císaře Rudolfa II. s bratry arcivévody Arnoštem a Matyášem. Všichni tři jsou oblečeni do stejného oděvu ve shodných barvách. Liší se pouze v drobných

- 30 detailech. Rudolf II. je zde vyobrazen naprosto stejně, tedy s Řádem zlatého rouna, levou ruku má volně poloţenou na kordu a pravou drţí bílou květinu. Podobně tak bylo učiněno i u Matyáše, který je opět ponořen do rozhovoru s psovodem a sám přitom hladí psa po hlavě. Arnošt zde jiţ ale nepřijímá sklenici s vodou, ale přidrţuje kord a dívá se na postavu starce, který hubuje dívenku nesoucí košík s květinami. Alexander Wied vidí ve staříkovi se šedivými vlasy a propadlými tvářemi autoportrétní rysy samotného Lucase van Valckenborch. 63 Za ústřední trojicí obrazu Císař Rudolf II. u léčivého pramene

5

[6] se nachází

početnější skupinka hovořících muţů. Můţeme zde rozeznat například polského šlechtice v červeném s maršálskou holí, který byl rovněţ pouţit u pozdější verze, ale v jiném postoji. Poslední muţ v řadě zcela vpravo, za kterého vidíme pouze hlavu, protoţe je jinak celý zakryt kamennou zdí, by také odpovídal postavě z Picí kúry, 2 [2] která hovoří se šlechticem beroucím si od páţete sklenici. Hlava s dlouhým plnovousem zobrazena z profilu je shodná s hlavou měšťana s širokým kloboukem ozdobeným velkým pštrosím perem. Poslední aristokratická společnost se soustředila před zídkou ohraničující léčivý pramen. V pozadí se nachází jeptiška a hovoří s muţem s hustým šedým knírkem, který je oblečen do černého oděvu s bílým límcem. Vedle nich postává šlechtic v honosných šatech podle španělské módy. Kolem krku má pověšený medailon na zlatém řetězu. Jeho oblečení budí dojem drahého materiálu. Honosné okruţí zdobí krk a na hlavě je posazen cylindrovitý klobouk se zlatou obroučkou. Přes ramena má upevněn fialový pláštík, který sahá skoro aţ k zemi. Muţ právě pije ze sklenice a naslouchá dvěma dámám, které před ním hovoří. Dáma po levé straně má dlouhé růţové šaty s bez rukávů doplněné růţovým pláštěm. Druhá ţena posedává na zídce. Na klíně má psíka a je oblečena do černých šatů. Tato dvojice je shodná s dámami v Picí kúře. 2 [2] Za sedící ţenou stojí ještě jeden hovořící pár. Podle oděvu je patrné, ţe se jedná téţ o členy

- 31 šlechtického rodu. Muţ je opět v černém pláštíku s vysokým kulovým kloboukem a ţena v bílých aţ světle ţlutých šatech má rovněţ černý plášť a na hlavě vysoký klobouk s krempou. Přední část obrazu těsně před vstupem na terasu, co se týče sloţení společnosti, je přímo protikladná. Jakoby zde Valckenborch chtěl metaforicky vyjádřit rozdílnost dvou skupin – chudých a bohatých, kteří se na místě, jako je léčivý pramen mohou společně bez problému sejít. Na tomto místě se také dílo nejvíce liší od pozdější Picí kúry ve Schwalbachu.

2

[5] Právě ona chudina a prostý venkovský lid byli nahrazeni

vznešenou společností. Hlavním důvodem jistě bude, ţe hrádecká verze byla zhotovena přímo na objednávku a tudíţ by se pravděpodobně toto protikladné řešení nehodilo. Vznešený kavalír v bohatě zdobeném oděvu nahradil venkovana, který má o své pravé rameno opřeny vidle se dvěma hroty. Jeho oblečení přesně odpovídá oděvu venkovana na konci 16. století. „Při sedláckých povstání byl jeden z požadavků možnost nosit červený plášť, který byl do té doby výsadou pro rytíře a doktory. Po tomto svolení byl povolený plášť na způsob malé šuby bez límce a jeho součástí směl být jen zmenšený baret. Mužské nohavice mají zvýrazněný poklopec a na nohou jsou tzv. „hubaté boty.“ 64

Kolem pasu má připevněnou černou koţenou brašnu. Sedlák hovoří s lovcem, který

mu právě předvádí svůj úspěšný úlovek. Ten má na sobě hnědý kabát, zelené kalhoty po kolena a bílé punčochy. Jeho tvář je vousatá a prošedivělá, na hlavě má baret a oběma rukama drţí mrtvého zajíce. V nůši, kterou má před sebou, vidíme další ulovenou zvěř. Jedná se především o drobné ptactvo, jako jsou například koroptve. Gesto ruky, kterou ukazuje sedlák, by mohlo naznačovat i téma rozhovoru a to odkud tak vydatný úlovek pochází. Muţ s vidlemi ukazuje na vzdálené místo pod kopcem s léčivým pramenem. Za sedlákem posedává na trávě pod křovím ţebrácká rodina. [7] Malý chlapec je zcela nahý a přes sebe má přehozený pouze roztrhaný rubáš a na hlavě pomačkaný baret. Přes pravou ruku má přehozený košíček a v levé své matce přináší patrně

- 32 získanou almuţnu. Hlava ţeny je obalena špinavou rouškou. Její otylejší tělo je oblečeno do bílé rozepnuté haleny a červené sukně, ze které jí vykukuje bílá spodnička. Hledí na přicházejícího chlapce a sama se škrábe ve svém levém podpaţí. U nohou je postaven koš, který bude pravděpodobně naplněn jediným majetkem této rodiny. Shrbený stařec sedící vedle je oblečen do hnědého kabátu, červených kalhot po kolena a roztrhaných punčoch. Z kotlíku jí dřevěnou lţící pokrm, ale od jídla byl vyrušen přicházejícím dítětem, na které se upřeně dívá. Opět jsem tuto kompozici objevil i na jiném díle pocházejícím z roku 1595 s názvem Posvícení.

65

[13] I na tomto obraze

můţeme najít ţebráckou rodinu, jak posedává před čtvercovou studnou. Za nimi se odehrává vesnická slavnost. Prostý lid vesele tančí před místním hostincem, někteří konverzují a jiní se oddávají jídlu a pití. Trojice ţebráků je postavena mimo toto dění a jsou namalování shodně jako v kompozici Císař Rudolf II. u léčivého pramene. 5 [7] Poslední postava nacházející se v předním plánu je šlechtična stoupající po schodech k léčivému prameni. Tato vznešená dáma se vůbec nezajímá o povalující se ţebráky, kolem kterých právě prochází. Oblečena je do zlatých šatů, přes které má přehozen černý saténový plášť sahající aţ po zem. Sukni si mírně nadzvedává, aby se nezašpinila, protoţe cesta k lázním není vydláţděná a tvoří ji pouze kus skaliska a sešlapaná půda. Nízký límec doplňují kolem krku ještě četné šperky a v uších se třpytí náušnice. Na hlavě je posazený nízký elegantní klobouk. Z jejího obličeje vyzařuje pýcha a odhodlání. Podobnou šlechtičnu můţeme nalézt i na Picí kúře,

2

[1] ale zde

Valckenborch nezopakoval přesně podobu ţeny a také se liší oblečením. Druhý plán obrazu se také značně liší od pozdější verze. Jistě to zapříčiňuje to, ţe Picí kúra 2 [1] byla vytvořena jako rozměrná kompozice, proto další plán dovoloval větší hloubku, neţ jak je tomu u Císař Rudolf II. u léčivého pramene. 5 [5] Opět nás do lesoparku uvádí dvojice. Dáma je naprosto shodně namalována jako ţena nacházející se na spodní terase, která naslouchá muţi hrajícím na mandolínu. Jediným rozdílem mezi

- 33 postavami je odlišná barva sukně. Její společník má na sobě světle fialový oblek s pláštěm a na hlavě opět cylindrovitý klobouk. Domnívám se, ţe tuto dvojici lépe Valckenborch vyřešil aţ na Picí kúře.

2

[1] Zde pár pouze staticky postává na

mezistupni schodiště, kdeţto v pozdějším obraze nás dvojice přímo uvádí do lesoparku tím, ţe jsou oba vykročeni a muţ hovořící k dámě se svým gestem zdviţené ruky ţenu přímo vítá v zahradě a ukazuje jí krásy tohoto místa. V popředí se nacházejí dva mohutné buky, pod kterými sedí další pár. Dáma v černých šatech má na klíně rozloţený arch papíru. Patrně si na něm načrtávala místní lázně a muţ, který se k ní právě naklání, její kresby obdivuje. Sám je oblečen rovněţ do černého obleku, přes který má přehozenou hnědou vestu. Oba dva mají na hlavách klobouk se shodnou pozlacenou ozdobou, ale ţenina pokrývka je niţší. I zde se setkáváme s přírodním bludištěm. Je sestříhané tak, aby nabízelo co nejvíce moţných vstupů do labyrintu. Před ním postává vznešená šlechtična se svojí druţinou. Dáma je v červených šatech doplněných zlaceným zdobením. Právě ji upravují dvě sluţebné stojící po její pravé a levé ruce. Tomuto zkrášlování přihlíţejí dva kavalíři, kteří hovoří za jejími zády a patrně budou její osobní stráţí. Samotná dáma hodně upoutává pozornost kolemjdoucích lidí. Přímo k ní se přibliţuje muţ s berlemi. Ten by byl jediným příkladem toho, ţe do lázní se přijíţdělo i ze zdravotních důvodů, především na rehabilitaci a odpočinek po zranění. Z příliš malého pojetí obrazu není přímo jasné, zda muţi chybí jedna noha. Jeho postoj by tomu nepatrně nasvědčoval. Je přímo vykročený dopředu a opírá se pouze o své berle a zadní noha se pouze špičkou boty dotýká země. Pacienta doprovází i potřebný společník. Oba jsou oblečeni do hnědých plášťů a nízkých klobouků s pérem. Poslední skupinka, která se přibliţuje k šlechtičně je sloţena ze dvou dam a jednoho muţe. Opět jsou oblečeni do drahých honosných šatů a společně navzájem mezi sebou konverzují.

- 34 Poslední společnost z druhého plánu jsou patrně měšťané bavící se poslechem vesničana, který hraje na dudy. Elegantní dáma se drţí za ruku s kavalírem. Oba jsou oblečeni do nafialovělých šatů. Muţ má přes ramena pláštík, který sahá pouze ke kolenům a na hlavě málo nepatrnou čapku. Společně s ţenou jsou otočení k muţi, zahaleném v černém plášti. Trojice se zájmem naslouchá poskakujícímu dudákovi v šedém oblečení. K celé skupině ještě přichází sluha nesoucí dva vysoké korbely. Ten je oblečen do červeného kabátce a jeho kalhoty mu drţí kšandy. Další skupinky lidí vidíme v úplném pozadí obrazu před vstupem do samotného lesa. Tyto většinou dvojice jsou namalovány pouze v jemných náznacích, a proto nám nedovolují bliţší prozkoumání. Malé rozměry obrazu by ani nedovolovali větší detailnost těchto osob. Celý lesopark je poset listnatými povětšinou dubovými stromy. Tu a tam se objevují drobné smrčky. Celek působí jako kopec s velmi strmým srázem, který není nikterak ohraničen, a tak se návštěvníci zdrţují pouze v okolí přírodního bludiště. Třetí plán obrazu je namalován pouze v náznacích. V popředí těsně pod kopcem se rozkládá velký renesanční zámek s vodním příkopem. Několikapatrová bílá budova s výraznými

štíty

je

obklopena

menšími

budovami,

které

patrně

slouţily

k hospodářským účelům. Vše je skryto za mohutnou hradební zdí, která má na nároţí válcovou věţ. Z druhé strany pak vykukuje dvouvěţí kostela či kaple. Soubor staveb se mírně zrcadlí ve vodní hladině příkopu. Na jeho protější straně vidíme krásnou zámeckou zahradu. Přísně geometricky střiţené keře vytvářejí rovněţ iluzi labyrintu. Mezi zelení občas prosvítají červené květiny. Přístup k příkopu brání velmi vysoké štíhlé listnaté stromy. Za celým zámeckým komplexem se rozkládá malá vesnička. Domy mají vysoké štíty a obléhají břeh kolem umělých kanálů. Ty protékají v geometricky rovných korytech celým okolím. Vytváří se tak drobné ostrovy luk a polí lemované na březích vysokými listnáči. Pokud budeme zrakem sledovat vodní hladinu, dostaneme se aţ k velkému kamennému mostu a k vesnici s kostelíkem. Vše se nachází

- 35 na úpatí další hory tvořené masivní skálou. Zadní část volně splývá do jednoho málo identifikovatelného celku. Opět můţeme vidět povětšinu zatopené louky a v samotném horizontu pak větší město, které je tvořené řadou domů a vysokými kostely. Celý třetí plán při Picí kúře 2 [4] Valckenborch přepracoval a prakticky se v ţádném detailu spolu neshodují. Podobnosti můţeme nalézt pouze ve tvarech jednotlivých skalisek. Obraz Císař Rudolf II. při picí kúře

5

[5] se jistě na první pohled zdá shodný

s pozdější verzí ze zámku Hrádek u Nechanic Picí kúra v lázních Schwalbach, 2 [1] ale po bliţším prozkoumání jednotlivých detailů je zřejmá jejich odlišnost. Občas je moţné vysledovat shodné kompozice v jednotlivých postavách či skupinkách, ale celkově byl obraz Vackenborchem hodně přepracován. Hlavním rozdílem jsou bezpochyby rozměry obou děl. Vídeňská verze pravděpodobně slouţila pouze k soukromější prezentaci, a proto má pouze komornější pojetí neţ hrádecký obraz, který svými rozměry dospívá k monumentálnímu dílu vhodné do reprezentačních prostor zámeckého sídla. V roce 1596 vzniká další verze, která zobrazuje dění kolem léčivého pramene ve Schwalbachu. Obraz pocházející z Herzog Anton Ulrich-Museum ve Braunschweigu nese název Lázně Schwalbach nebo Krajina s léčivým pramenem 57 [14] a je namalován olejem na dubovém dřevě s rozměry 26,5 x 34,7 cm. Pravděpodobně byl obraz věnován Juliovi z Braunschweigu, který byl blízkým přítelem císaře Rudolfa II. a arcivévody Matyáše. 66 Jiţ na první pohled je zřejmá odlišnost od předchozích verzí, avšak po bliţším prozkoumání zjistíme, ţe celková kompozice byla pozměněna, ale postavy se povětšinu opakují z předešlých děl, především z Císař Rudolf II. u léčivého pramene.

5

[5]

Nesetkáváme se zde se zděnou lázeňskou prostorou, ale pramen zde vyvěrá přímo ze skály, ke kterému byly vytvořené malé schůdky. Celý prostor byl kolem vydláţděn, aby byl k prameni jednodušší přístup. O napouštění vody do sklenic se opět stará dvorní dáma oblečená do dlouhých šatů s pláštíkem a bílým límcem. Bohuţel mi je známá

- 36 pouze černobílá reprodukce, a proto nebudu moci popsat jistě bohatou barevnost obrazu. Ţena nabízí právě jednu sklenici muţi ve vysokém klobouku s vestou a košilí, která má prostříhané rukávy. Kalhoty mu sahají po kolena, ale zdá se, ţe na lýtkách nemá typické bílé punčochy. Vedle něj postává pijící muţ ve vysokém cylindrovitém klobouku s bohatým oblečením a medailonem připevněným na dlouhém zlatém řetězu. Jeptiška hovořící s muţem, která stojí za šlechticovými zády i trojice postav dámy ve světlých šatech s černým pláštíkem a její dva společníci otočení divákovi zády s černým pláštíkem, bílým okruţím a vysokým kloboukem s perem, byli vyjmuti právě z vídeňského obrazu s císařem Rudolfem II. Stejně tak se opakuje i pravá část obrazu. Opět zde máme dámu ve světlých šatech drţící dţbán vody, která nyní vítá přicházející šlechtičnu. Dáma si rovněţ nadzvedává sukni, aby se neumazala, ale její výraz jiţ vyzařuje přátelství a radost z uvítání. Na zídce sedí dáma v černých šatech s bílým límcem a čepcem a na klíně jí sedí bílý psík. Od přibíhajícího páţete přijímá sklenici s vodou a nevšímá si starce v čapce, který se jí snaţí prodat hrušky ze svého koše. Za skalkou můţeme vidět ţenu v šátku nesoucí veliký koš s jablky, který má posazený na hlavě. [15] Druhý plán se víceméně shoduje s vídeňskou verzí. Nenacházíme zde jiţ přírodní labyrint a k lesoparku nevede kamenné schodiště, ale jen ušlapaná cestička. Pod vzrostlými duby sedí dvojice, která si prohlíţí skici nakreslené ţenou. Měšťanská dvojice dáma s kapesníčkem v ruce a její společník naslouchají muţi v černém hrajícím na mandolínu. Opět tedy se jedná o postavy shodné s dílem Císař Rudolf II. u léčivého pramene 5 [5] z majetku Uměleckohistorického muzea ve Vídni. Třetí plán obrazu se v přední části proměnil v cestu, vedoucí právě k prameni. Prochází se zde drobné skupinky lidí a míří přímo k malé vesničce, která je oddělena řekou a spojena jednoduchým dřevěným mostem. Po levé straně se rozprostírá vznešený renesanční zámek s vysokým palácem, kostelem či kaplí a vodním příkopem. Chybí

- 37 zde, na rozdíl od vídeňského obrazu, okrasná zahrada. Široká řeka se stáčí k další osadě a pak volně přechází do sítě umělých kanálů ohraničujících jednotlivá pole a louky s pasoucím se skotem. V dalekém pozadí je v náznacích zobrazeno město s alespoň třemi kostely. Celé údolí je ze všech stran kryté sérií rozlehlých skalisek a kopců. Alexander Wied

67

ve své monografii odkazuje na práci Heinze Friederichse, který se

v roce 1960 obrazem zabýval a na základě topografických podkladů identifikoval krajinu v pozadí právě jako lázně ve Schwalbachu u řeky Aar. Přesto ţe Valckenborch do této kompozice nepřinesl nic nového a pouze zopakoval jiţ dříve pouţité prvky, působí dílo příjemnějším a sjednocenějším dojmem. Nevyzařuje z něj jistá chaotičnost, kterou díky velkému mnoţství postav způsobuje například vídeňský obraz. I toto dílo bylo pravděpodobně určeno pro soukromou prezentaci, za coţ odpovídá i malý rozměr díla. Dále by v chronologickém pořadí pokračovala Picí kúra v lázních Schwalbach

2

[1] ze zámku Hrádek u Nechanic. Tato kompozice si bere patrně ty nejlepší prvky z dřívějších maleb a spojuje je do jednoho monumentálního díla. Poslední nám známé dílo, které zobrazuje lázně ve Schwalbachu, je v majetku P. P. M. de Boer v Amsterodamu. 69 [17] Dřevěná deska o rozměrech 23,3 x 30,8 cm bude patrně pouze dobře provedenou dílenskou kopií.

70

Opět je nám nabídnuta vydláţděná

terasa obehnaná kamennou zdí. V jejím středu vytéká pramen z niky, u kterého postává sluţebná a napouští do skleněných pohárů léčivou vodou. Společnost stojící za nikou je poskládaná shodně jako na Picí kúře,

2

[1] nicméně znatelnost arcivévody Matyáše se

vytratila. Postavy jsou oděny povětšinu pouze do tmavých aţ černých šatů. V popředí můţeme vidět bohatě oblečeného kavalíra, jak uvádí dámu se svými společníky do prostoru lázní. Druhý plán je opět shodný s plánem z Picí kúry.

2

[1] Společnost se volně

prochází po lesoparku a většina z nich si dává za cíl přírodní labyrint. Obraz je celkově

- 38 vyšší neţ předešlá díla, proto stromy zde dosahují aţ abnormálních velikostí oproti postavám, které postávají vedle mohutných kmenů. Za jedním ze stromů můţeme vidět i gotickou kapli, která zaplňuje dříve volný prostor se strmým srázem. Pozadí tvoří daleký pohled do údolí s obdélným rybníkem těsně pod kopcem. Nenacházíme zde ale ţádné město či vesnici. Celek tvoří pouze směsice luk a drobných lesíků. Obraz kompozičně nepřináší nic nového, patrně vznikl aţ po smrti Valckenborcha a byl vytvořen některým z jeho ţáků. Obrazy kromě tématu spojuje i samotné kompoziční zpracování. Kromě společnosti, která se shromáţdila kolem léčivého pramene, se ještě jedná o krajinné pozadí. S tím se můţeme setkat i u jiných Valckenborchových děl. Alexander Wied zmiňuje především mistrovské dílo Skalnatá krajina s vysokou pecí a poutníky

71

z Vídně. V popředí v ose obrazu malíř umístil na okraj skalního masivu právě vysokou pec, kterou v Picí kúře

2

vystřídala gotická kaple. Z dalších takto podobných děl

můţeme uvést Skalnatou krajinu s lovci a vysokou pecí Ulrich-Musea

v Braunschwaigu

nebo

Skalnatou

72

z majetku Herzog Anton

krajinu

s vysokou

pecí

73

z Madridského Prada. Všechna představená díla nám ukazují, jak se malíři velmi rádi vraceli ke svým oblíbeným tématům. I kdyţ Valckenborchovým nejčastějším tématem byla roční období. Také záleţelo na poţadavcích objednavatele. Téma lázní ve Schwalbachu bylo patrně vytvářeno pro ty, kteří s tímto místem měli úzký vztah a jistě jej několikrát navštívili, ať uţ to byl arcivévoda Matyáš nebo pro nás přesně nedoloţený císař Rudolf II.

- 39 -

III.

ZÁVĚR Během vzniku této práce jsem narazil na několik problémů, které jsem se snaţil

vyřešit. Především se jedná o samotný název díla. Nejvhodnější je varianta Picí kúra v lázních Schwalbach a takto je dílo i během celé práce označováno. Základním přínosem je shledání, ţe Lucas van Valckenborch velmi rád a často vyuţíval své postavy do více děl. Stejné figury nacházíme dokonce i na jednom díle. Ačkoliv je maloval ve stejných kompozicích, často se měnil jejich význam daný hlavním tématem obrazu. Další bádání by se pravděpodobně zaměřilo na provenienci obrazu. Vše by záviselo na prozkoumání vídeňských archivů, které vlastní materiály o rodině Harrachů a jejich sbírkách.

- 40 -

SUMMARY In my bachelor thesis I am giving detailed characterization of the Picí kúra v lázních Schwalbach painting by Lucas van Valckenborch. The main part of my thesis offers full-scaled description of the painting. The momentous part of the paper deals with the painting in proportion to other similar works by Lucas van Valckenborch.

- 41 -

POZNÁMKOVÝ APARÁT 1

Lubor Machytka, Nová instalace obrazárny Hrádku u Nechanic, Památky a příroda 2, 1977, s. 321 – 330.

2

Lucas van Valckenborch, Picí kúra v lázních Schwalbach (Slavnost v lázních Schwalbach), olej, plátno, 109 x 183 cm, Státní zámek Hrádek u Nechanic.

3

Lubor

Machytka,

Setkání

s mistry:

výstava

málo

známých

obrazů

z východočeských zámků (kat. výst.), Pardubice 1973. 4

Machytka (pozn. 2), č. k. 37.

5

Lucas van Valckenborch, Císař Rudolf II. u léčivého pramene (Císař Rudolf II. při picí kúře), olej, dub, 24,5 x 40 cm, Kunsthistorisches Museum, Vídeň.

6

Alexander Keirincx, Krajina s Cephalem a Pocridou, olej, plátno, 114 x 175 cm, Státní zámek Náchod.

7

Maerten de Vos, Zvěstování, olej, plátno, 98 x 155 cm, Zámek Opočno.

8

Jarmila Vacková, Obrazový cyklus od Fredericka van Valckenborch, Umění XX, 1972, s. 370 – 375.

9

Alexander Wied, Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990.

10

Vacková (pozn. 8), s. 374.

11

Vacková (pozn. 8), s. 375. Vacková uvádí, ţe v roce 1950 byl obraz restaurován v Moravské galerii v Brně. Pocházel ze soukromého majetku a dnes (v roce 1972) se jeho současné umístění nepodařilo zjistit.

12

Gillis van Valckenborch, Slanost v parku, olej, plátno, 158 x 230 cm, zámek Častolovice, Šternberská rodová sbírka.

13

Lucas van Valckenborch, Léto, olej, plátno, 103 x 151 cm, zámek Nové Město nad Metují. Lucas van Valckenborch, Podzim,olej, plátno, 103 x 151 cm, zámek Nové Město nad Metují.

14


15


- 42 Dnes se uvádí označení od neznámého autora. 16

Hana Seifertová, „Tempores anni“ Lucas van Valckenborch, Umění XXIII, 1974, s. 324 – 340.

17

Seifertová (pozn. 16), s. 339.

18

Sekundägalerie d. Kunst. Hist. Museum, Wien.

19

Seifertová (pozn. 16), s. 340.

20

Lucas van Valckenborch, Slovenská národní galerie, Bratislava.

21

Lucas van Valckenborch, Slovenská národní galerie, Bratislava.

22

Karol Vaculík, Lucas van Valckenborch (1535 – 1597), Bratislava 1985.

23

Jarmila Vacková, Nizozemské malířství 15. a 16. století, Československé sbírky, Praha 1989, s. 339 – 356.

24


25


26

Gillis van Valckenborch, Germánie, olej, plátno, 113 x 183 cm, zámek Jaroměřice nad Rokytnou.

27


28

Lucas van Valckenborch, Malá hostina, po 1595, olej, plátno, 118 x 180 cm, Slezské muzeum, Opava.

29

Eliška Fučíková, Rudolf II. a Praha: Císařský dvůr a rezidenční město jako kulturní a duchovní centrum střední Evropy, Praha 1997, s. 225; 301.

30

Andrea Rousová, Tance a slavnosti 16. – 18. století, Praha 2008, s. 206 – 209.

31

Rousová (pozn. 30), s. 206 – 207.

32

Rousová (pozn. 30), s. 208 – 209.

33

Wied (pozn. 9), s. 13.

34

Wied (pozn. 9), s. 10-11.

35


36

Hubert Devoghelaere, De Zuindnederlandsche Schilders in het buitenlan van 1540 tot 1600, Antverpen 1944, s. 20.

- 43 37

Arthur Laes, Marten van Valckenborch in: Annuaire des Musées Royaux des Beaux-Arts de Belgique, Bruxelles 1938, s. 123 – 141.

38

Lucas van Valckenborch, Pohled na Lutych, 1567, olej, dub, 57,5 x 72 cm, Kaise-Friedrich-Museum, Berlín.

39

Lucas van Valckenborch, Krajina se selským tancem, 1574, olej, dřevo, 29,5 x 30 cm, Statens Museum for Kunst, Kodaň.

40

Lucas van Valckenborch, Krajina s řekou a pasáky vepřů, olej, dřevo, 24,8 x 34,1 cm, Koninklijk Museum voor Schone Kunsten, Antverpy.

41

Lucas van Valckenborch, Zimní krajina, 1575, olej, dřevo,

61 x 82,5 cm,

Frankfurt n. M. 42


43


44


45

Lucas van Valckenborch, 159?, olej, měď, 21 x 36 cm, soukromá sbírka, Londýn.

46

Wied (pozn. 9), s. 169.

47

Lucas van Valckenborch, Pohled na Prahu, olej, dřevo, Galerie hlavního města Prahy.

48

Georg Flegl, Léto, 1595, olej, plátno 120 x 185 cm, sbírka Heinz, Washington

49


50


51

Lucas van Valckenborch, Pobřeţní krajina s uzdravením Gadarských, olej, plátno, 17,5 x 25 cm, Musées Royaux des Beaux Arts de Belgique, Brusel.

52

Lucas van Valckenborch, Pobřeţní krajina s uzdravením Gadarských, olej, plátno, 37 x 58 cm, Prado, Madrid.

53

Lucas van Valckenborch, Jarní krajina s elegantní společností, olej, plátno, 41 x 64 cm, soukromá sbírka.

54

Lucas van Valckenborch, Arcivévoda Matyáš při vinobraní, olej, plátno, soukromá sbírka, Švýcarsko.

55

Lucas van Valckenborch, Vinobraní, olej, soukromá sbírka, Německo.

- 44 56

Lucas van Valckenborch, Podzimní krajina, 1585, olej, 116 x 198 cm, Kunsthistorisches Museum, Vídeň.

57

Lucas van Valckenborch, Krajina s léčivým pramenem (Lázně Schwalbach), 1596, olej, dub, 26,5 x 34,7 cm, z Herzog Anton Ulrich-Museum, Braunschweig.

58

Lucas van Valckenborch, Lázeňské město Burdscheid u Cách, 1570, olej, dřevo, 51 x 65 cm, Musées Royaux des Beaux-Arts de Belgique, Brusel.

59


60

Wied (pozn. 9), s. 170.

61

Fučíková (pozn. 29), s. 225.

62

Lucas van Valckenborch, Císařská procházka lesem, 1595, olej, dřevo, 41 x 64 cm, Prado, Madrid.

63

Wied (pozn. 9), s. 169.

64

Ludmila Kybalová, Dějiny odívání – Renesance (15. a 16. století), Praha 1996, s. 92 – 95.

65

Lucas van Valckenborch, Posvícení, olej, dub, 22,5 x 38,5 cm, soukromá sbírka, Mnichov

66

Wied (pozn. 9), s. 180.

67


68

Aurtales Letlo?, Gemälde des Lucas van Valckenborch (1595), in HeimatJahrbuch des Untertaunuskreises Bad Schwalbach, 1960, s. 96 – 100.

69

Lucas van Valckenborch (dílna), Pící kúra v lázních Schwalbach, olej, dřevo, 23,3 x 30,8 cm, P.P.M. de Boer, Amsterdam.

70

Wied (pozn. 9), s. 181.

71

Lucas van Valckenborch, Krajina s vysokou pecí, olej, 40,3 x 52 cm, Sammlung Hilde Silan, Vídeň.

72

Lucas van Valckenborch, Skalnatá krajina s lovci a vysokou pecí,1595, olej, dub, 45,8 x 66,8 cm, Herzog Anton Ulrich-Museum, Braunschweig.

73

Lucas van Valckenborch, Skalnatá krajina s vysokou pecí, 1595, olej, dřevo, 41 x 64 cm, Prado, Madrid.

- 45 -

BIBLIOGRAFIE Vlasta Kratinová, K brněnské výstavě „Evropské malířství 16. – 18. století“, Umění V, 1957, s. 86 – 89. Jarmila Vacková, Obrazový cyklus od Fredericka van Valckenborch, Umění XX, 1972, s. 370 – 375. Lubor Machytka, Setkání s mistry: výstava málo známých obrazů z východočeských zámků (kat. výst.), Pardubice 1973. Hana Seifertová, „Tempores anni“ Lucas van Valckenborch, Umění XXIII, 1974, s. 324– 340. Jaromír Šíp, Holandské malířství 17. století v pražské Národní galerii, Praha 1976 Lubor Machytka, Nová instalace obrazárny Hrádku u Nechanic, Památky a příroda 2, 1977, s. 321 – 330. Milena Lamarová a Ludmila Kybalová, Estetika odívání, Praha 1981. Karol Vaculík, Lucas van Valckenborch (1535 – 1597), Bratislava 1985. Jarmila Vacková, Nizozemské malířství 15. a 16. století, Československé sbírky, Praha 1989, s. 339 – 356. Alexander Wied, Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990. Hana Seifertová, Georg Flegel, Praha 1992. Hana Seifertová, Georg Flegel (1566 – 1638): Zátiší (kat. výstavy), Praha 1994. Ludmila Kybalová, Dějiny odívání – Renesance (15. a 16. století), Praha 1996. Eliška Fučíková, Rudolf II. a Praha: Císařský dvůr a rezidenční město jako kulturní a duchovní centrum střední Evropy, Praha 1997, s. 225; 301.

- 46 Johan Huizinga, Podzim středověku, Jinočany 1999. Petr Nosek, Hrádek u Nechanic, Pardubice 2003. Andrea Rousová, Tance a slavnosti 16. – 18. století, Praha 2008, s. 206 – 209. Kolektiv autorů, Ilustrovaná encyklopedie odívání (od tógy po krinolínu), Bratislava 2009.

- 47 -

PRAMENY Petr Nosek, Státní zámek Hrádek u Nechanic (průvodcovský text), 2004. NPÚ, územní odborné pracoviště v Pardubicích, Lucas van Valckenborch: Slavnost v lázních Schwalbach, inv. č. staré 150 a č. evidenční karty 823.

- 48 -

PŘÍLOHY Seznam vyobrazení 1 Lucas van Valckenborch, Picí kúra v lázních Schwalbach (Slavnost v lázních Schwalbach), olej, plátno, 109 x 183 cm, Státní zámek Hrádek u Nechanic, celkový pohled. Foto: NPÚ, územní odborné pracoviště v Pardubicích. 2 Lucas van Valckenborch, Picí kúra v lázních Schwalbach (Slavnost v lázních Schwalbach), olej, plátno, 109 x 183 cm, Státní zámek Hrádek u Nechanic, detail. Foto: NPÚ, územní odborné pracoviště v Pardubicích. 3 Lucas van Valckenborch, Picí kúra v lázních Schwalbach (Slavnost v lázních Schwalbach), olej, plátno, 109 x 183 cm, Státní zámek Hrádek u Nechanic, detail. Foto: NPÚ, územní odborné pracoviště v Pardubicích. 4 Lucas van Valckenborch, Picí kúra v lázních Schwalbach (Slavnost v lázních Schwalbach), olej, plátno, 109 x 183 cm, Státní zámek Hrádek u Nechanic, detail. Foto: NPÚ, územní odborné pracoviště v Pardubicích. 5 Lucas van Valckenborch, Císař Rudolf II. u léčivého pramene (Císař Rudolf II. při picí kúře), olej, dub, 24,5 x 40 cm, Kunsthistorisches Museum, Vídeň.Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 170. 6 Lucas van Valckenborch, Císař Rudolf II. u léčivého pramene (Císař Rudolf II. při picí kúře), olej, dub, 24,5 x 40 cm, Kunsthistorisches Museum, Vídeň, detail Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 170. 7 Lucas van Valckenborch, Císař Rudolf II. u léčivého pramene (Císař Rudolf II. při picí kúře), olej, dub, 24,5 x 40 cm, Kunsthistorisches Museum, Vídeň, detail. Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 170. 8 Lucas van Valckenborch, Arcivévoda Matyáš při vinobraní, olej, plátno, soukromá sbírka, Švýcarsko. Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 184. 9 Lucas van Valckenborch, Vinobraní, olej, soukromá sbírka, Německo. Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 160.

- 49 10 Lucas van Valckenborch, Jarní krajina s elegantní společností, olej, plátno, 41 x 64 cm, soukromá sbírka. Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 183. 11 Lucas van Valckenborch, Jarní krajina s elegantní společností, olej, plátno, 41 x 64 cm, soukromá sbírka. Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 183. 12 Lucas van Valckenborch, Císařská procházka lesem, 1595, olej, dřevo, 41 x 64 cm, Prado, Madrid. Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 172. 13 Lucas van Valckenborch, Posvícení, olej, dub, 22,5 x 38,5 cm, soukromá sbírka, Mnichov. Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 176. 14 Lucas van Valckenborch, Krajina s léčivým pramenem (Lázně Schwalbach), 1596, olej, dub, 26,5 x 34,7 cm, z Herzog Anton Ulrich-Museum, Braunschweig. Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 180. 15 Lucas van Valckenborch, Krajina s léčivým pramenem (Lázně Schwalbach), 1596, olej, dub, 26,5 x 34,7 cm, z Herzog Anton Ulrich-Museum, Braunschweig, detail. Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 180. 16 Lucas van Valckenborch, Krajina s léčivým pramenem (Lázně Schwalbach), 1596, olej, dub, 26,5 x 34,7 cm, z Herzog Anton Ulrich-Museum, Braunschweig, detail. Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 180. 17 Lucas van Valckenborch (dílna), Pící kúra v lázních Schwalbach, olej, dřevo, 23,3 x 30,8 cm, P.P.M. de Boer, Amsterdam. Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 181.

- 50 Obrazové přílohy

1 Lucas van Valckenborch, Picí kúra v lázních Schwalbach (Slavnost v lázních Schwalbach), olej, plátno, 109 x 183 cm, Státní zámek Hrádek u Nechanic, celkový pohled. Foto: NPÚ, územní odborné pracoviště v Pardubicích.

2 Lucas van Valckenborch, Picí kúra v lázních Schwalbach (Slavnost v lázních Schwalbach), olej, plátno, 109 x 183 cm, Státní zámek Hrádek u Nechanic, detail. Foto: NPÚ, územní odborné pracoviště v Pardubicích.

- 51 -



- 52 -

5 Lucas van Valckenborch, Císař Rudolf II. u léčivého pramene (Císař Rudolf II. při picí kúře), olej, dub, 24,5 x 40 cm, Kunsthistorisches Museum, Vídeň, detail Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 170.

6 Lucas van Valckenborch, Císař Rudolf II. u léčivého pramene (Císař Rudolf II. při picí kúře), olej, dub, 24,5 x 40 cm, Kunsthistorisches Museum, Vídeň, detail.

- 53 Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 170.

7 Lucas van Valckenborch, Císař Rudolf II. u léčivého pramene (Císař Rudolf II. při picí kúře), olej, dub, 24,5 x 40 cm, Kunsthistorisches Museum, Vídeň, detail. Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 170.

- 54 -

8 Lucas van Valckenborch, Arcivévoda Matyáš při vinobraní, olej, plátno, soukromá sbírka, Švýcarsko. Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 184.

9 Lucas van Valckenborch, Vinobraní, olej, soukromá sbírka, Německo. Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 160.

- 55 -

10 Lucas van Valckenborch, Jarní krajina s elegantní společností, olej, plátno, 41 x 64 cm, soukromá sbírka. Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 183.

11 Lucas van Valckenborch, Jarní krajina s elegantní společností, olej, plátno, 41 x 64 cm, soukromá sbírka. Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 183.

- 56 -

12 Lucas van Valckenborch, Císařská procházka lesem, 1595, olej, dřevo, 41 x 64 cm, Prado, Madrid. Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 172.

13 Lucas van Valckenborch, Posvícení, olej, dub, 22,5 x 38,5 cm, soukromá sbírka, Mnichov. Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 176.

- 57 -

14 Lucas van Valckenborch, Krajina s léčivým pramenem (Lázně Schwalbach), 1596, olej, dub, 26,5 x 34,7 cm, z Herzog Anton Ulrich-Museum, Braunschweig. Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 180.

15 Lucas van Valckenborch, Krajina s léčivým pramenem (Lázně Schwalbach), 1596, olej, dub, 26,5 x 34,7 cm, z Herzog Anton Ulrich-Museum,

- 58 Braunschweig, detail. Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 180.

16 Lucas van Valckenborch, Krajina s léčivým pramenem (Lázně Schwalbach), 1596, olej, dub, 26,5 x 34,7 cm, z Herzog Anton Ulrich-Museum, Braunschweig, detail. Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 180.

- 59 -

17 Lucas van Valckenborch (dílna), Pící kúra v lázních Schwalbach, olej, dřevo, 23,3 x 30,8 cm, P.P.M. de Boer, Amsterdam. Foto: Lucas und Marten van Valckenborch (1535 – 1597 und 1534 – 1612), Freren 1990, s. 181.

- 60 -

ANOTACE Jméno a příjmení:

Tomáš Navrátil

Katedra:

Dějin umění

Vedoucí práce:

Prof. PhDr. Ladislav Daniel, Ph.D.

Rok obhajoby:

2011

Název práce: Slavnost v lázních Lucase van Valckenborch z Hrádku u Nechanic Název v angličtině: The Celebration in Spa by Lucas van Valckenborch from Hrádek u Nechanic

Přílohy vázané v práci:

Úkolem bakalářské práce je detailní zpracování problematiky obrazu Picí kúra v lázních Schwalbach (Slavnost v lázních) od Lucase van Valckenborch. Převáţná část práce je zaměřena na důkladný popis díla. Zásadním momentem práce je srovnání díla s obrazy vytvořené Lucasem na téma léčivý pramen ve Schwalbachu. Lucas van Valckenborch, Schwalbach, Hrádek u Nechanic, Matyáš, Rudolf II., slavnost v lázních, picí kúra, léčivý pramen, srovnání, popis, rozbor, obraz, malba In my bachelor thesis I am giving detailed characterization of the Picí kúra v lázních Schwalbach painting by Lucas van Valckenborch. The main part of my thesis offers full-scaled description of the painting. The momentous part of the paper deals with the painting in proportion to other similar works by Lucas van Valckenborch. Lucas van Valckenborch, Schwalbach, Hrádek u Nechanic, Matyáš, Rudolf II., celebration in spa, drinking cure, spa, comparison, picture, painting,description,analysis Obrazová příloha (10 stran)

Rozsah práce:

60 stran

Jazyk práce:

Český

Anotace práce:

Klíčová slova: Anotace v angličtině:

Klíčová slova v angličtině:

Vedoucí práce: Prof. PhDr. Ladislav Daniel, Ph.D

Recommend Documents