Proud eky – prof. Daniel Duda ást 1: A protéká jím eka Shrnutí Jsme lidé s duchovní žízní. Ježíš zaslíbil hojnost duchovní vody. A p esto, jsme-li estní, i když jsme jej p ijali a možná známe celá léta, mnozí z nás prožívají duchovní žíze . Ve snaze p eklenout rozpor mezi naší nad jí a skute nou zkušeností padáme do r zných pastí. Snažíme se vyvíjet v tší snahu, n kdy p edstíráme, že jsme na tom lépe než ve skute nosti jsme. Myslíme si, že to vy eší nové odevzdání se anebo zm na prost edí, jiný sbor, forma bohoslužby, církev nebo jedine ný duchovní zážitek. N kte í ztrácí veškerou nad ji. Ale jestliže Bible má pravdu a B h se postaral o uspokojení naší žízn , n kde musí existovat voda života. Podle slov Ježíše duchovní eka - pramen nekone ného duchovního osv žení - protéká životem. Pot ebujeme tento tok najít a vstoupit do proudu. Není to n co, co sami vyprodukujeme, ale podobn jako vlny na oceánu, B h nám posílá jednu p íležitost za druhou. Smyslem tohoto Biblického týdne je pomoci nám nau it se, jak vstoupit do této eky a pít dostatek vody života. 1. Pochopení rozporu V život k es ana asto existuje rozpor mezi tím, jak bychom m li žít a jak ve skute nosti žijeme. a. V které oblasti svého života jsi jasn prožil realitu Boží p ítomnosti (vysvobození v boji s konkrétním problémem, v tší radost atd.)? b. Pre ti si 1. Petra 1:8. Jak bys vyjád il vlastnými slovy tuto myšlenku? Znáš n koho, kdo tak žije? c. Jak bys popsal rozpor ve svém život mezi k es anským ideálem a svou zkušeností? d. Máš p ílíš idealistickou p edstavu o k es anském život , anebo si myslíš, že jiní vidí rozpor, který ty nevidíš? 2. Zvládání rozporu Rozpor mezi ideálem a realitou našich život se snažíme p eklenout r zn : •
V tší snaha
• • • •
P edstírání Nové odevzdání se Zm na prost edí Rezignace
a. Který z t chto zp sob je ti nejvlastn jší/používáš nej ast ji? b. Jaké to má d sledky? 3. eka - Žalm 46,4 Cílem tohoto Biblického týdne je ukázat, že život v Duchu je skute n možný. Genesis 2:10; Žalm 46:4; Jeremiáš 17:7-8; Žalm 42:1; Zj 22:1-2 a. Jak bys vlastními slovy vyjád il duchovní metaforu vody a eky ve vztahu ke k es anskému životu? b. P e ti si Jan 7:37-38. Nau se tento text zpam ti. V pr b hu tohoto týdne i dalších dn , který aspekt svého života bys cht l zm nit anebo svlažit živou vodou z Boží eky? “Nep ekážejte p sobení Božího Ducha!” 1. Tes 5,19 (Slovo na cestu)
ást 2: istá mysl Shrnutí Mysl je pozoruhodný orgán. Je neustále aktivní. Každý den ti projde tisíce myšlenek hlavou. Všichni máme sklon p emýšlet ur itým zp sobem, podle ur itých šablon. Podle výzkumu toto ovliv uje naši spokojenost v život mnohem více než vn jší okolnosti, dobré nebo špatné. Všechny naše myšlenky mají ur itý emo ní “náboj” – pozitivní nebo negativní. Souhrn všech t chto „náboj ” vede bu k životu nebo smrti. Naším p irozeným sklonem je, že naše mysl odchází od Boha, ale B h chce, abychom vstoupili do toku jeho Ducha a aby naše mysl byla usm rn na a obnovena. Pot ebujeme se vystavit do situací, kde se naladíme na p sobení Ducha, i když naše samotné úsilí je nedostate né pro zm nu naší mysli. Když se vystavíme p sobení Boží milosti, Božího Slova, sebezkoumání a ve spole enství s jinými - B h m že vykonat dílo, které dokáže jen On. V dalším se soust edíme více na v ci, které brání p sobení Ducha a nau íme se, jak se jich zbavit nebo zmenšit jejich vliv. 1. istá mysl Naše mysl je neustále aktivním zdrojem proudu myšlenek, ze kterých vyv rá náš duchovní život. Pozorujeme sv t kolem a vnímáme a zpracováváme myšlenky takovým úžasným tempem, že si jich v tšinu ani neuv domujeme. a. Vzpome te si na situaci ze svého života, kdy vaše myšlenky byly rozhodujícím faktorem; jak se situace vyvinula bez ohledu na okolnosti (nap . když negativní myšlenky zp sobily, že jste jednali sobecky nebo panova n anebo naopak myšlenky zam ené na Boží dobrotu vám daly pokoj a radost i uprost ed bolesti a zármutku). b. Podle ím 8:5-8, jaký je vztah mezi tím, co íká Pavel a vaším p íb hem, který jste uvedli? c. P e ti si 2. Kor 10:5. Jak je prakticky možné “uvád t v poddanství každou mysl”? 2. Zákon orientace Každá myšlenka má schopnost posunout t do toku Ducha anebo t p ed ním uzav ít. Ve výživ platí: “Jsi to, co jíš.” V duchovni oblasti zase platí: “Jsi to, o em p emýšlíš.” Jestliže naše mysl je n emu pravideln vystavována, ovlivní to náš zp sob jednání. Každá myšlenka nese malý duchovní náboj. Žádná myšlenka není ist neutrální. a. emu je tvá mysl denn vystavena, co usm r uje tvé myšlení na pozitivní v ci a jednání? Co z toho, emu jsi vystaven, t vede negativním sm rem? b. ti Fil 4:8. Je z ejmé, že v pr b hu b žného dne musíme myslet i na nemilé v ci. Jak je tedy možné naplnit tento p íkaz v b žném život ? c. Vzpome si, o em jsi p emýšlel než jsi v era ve er usnu. Existuje souvislost mezi tím a tím, emu jsi byl vystaven v pr b hu dne? Jak se m žeš v dom a zám rn více vystavovat takovým myšlenkám, které t usm rní žádoucím sm rem? 3. Nalad ní se na Ducha Svatého Dar Ducha Svatého znamená, že lov k si m že vybrat, kterým myšlenkám bude naslouchat, B h nás vybízí, abychom se naladili na Ducha Svatého, aby zm nil sm r toku našich myšlenek. “Nejv tší svoboda, kterou máme jako lidé, je schopnost vybrat si, kterým myšlenkám dovolíme, aby ovliv ovaly naši mysl.” - Dallas Willard a. Pro Ježíš p i svém posledním rozhovoru s u edníky tolik zd raznil roli Ducha Svatého? ti Jan 14:16-17…14:26…15:26…a 16:13-15. b. R zné duchovní disciplíny lov ku pomáhají “naladit se” na Ducha Svatého. Které z nich jsou pro tebe nejprosp šn jší? Které další bys m l vyzkoušet anebo bys uvítal n í pomoc s nimi?
c. Jeden ze zp sob , jak identifikovat tok svých myšlenek, je ud lat si p ehled dne (bu na konci dne anebo na za átku). V pr b hu p íštího týdne si ud lej n kolikrát “rozbor dne”. Na levou stranu papíru napiš hlavní asové bloky (ráno, poledne, odpoledne, ve er). Na pravou stranu napiš, jaké myšlenky jsi m l(a). Jaké emoce zp sobily? Jak ovlivnily tvé jednání? Co podle tebe ovlivnilo tvé myšlení?
ást 3: Rozmrzelost "Odložte d ív jší zp sob života, staré lidství, které hyne klamnými vášn mi." - Ef 4: 22
EP
Shrnutí V Bibli je oble ení asto používáno jako metafora pro charakter. Je nám e eno, abychom “vysvlékli” starý charakter a “oblékli” nový. V k es anském život n kdy dochází ke zmatku v pochopení toho, co je t eba vysvléci a co obléci. Je d ležité v d t, co brání p sobení Ducha Svatého, abychom mohli odstranit tyto p ekážky ze svého života. Tento týden se zam íme na ty i nej ast jší p ekážky. První je rozmrzelost, rozlad nost. Ve v ci zvládání hn vu existuje mnoho mýt . Na jedné stran lidé hovo í o tom, že by se hn vu m l dát plný pr chod. Na druhé stran zase jiní íkají, že by se hn v nem l navenek projevovat. Musíme najít konstruktivní zp sob, jak ešit problém hn vu, protože záš , vztek, nevraživost a rozmrzelost nám rozhodn brání žít v proudu Ducha Svatého. 1. Co ekáme od lov ka pln oddaného Ježíši? Tradi ní o ekávání “plného odevzdání se” bylo n kdy dost povrchní – nap . mít dlouhé vlasy, nechodit do kina nebo být vegetariánem. a. Opravdu ekáme, že n kdo, kdo se “cele odevzdal”, zm ní své základní nasm rování života? – Ze sob st edného lov ka se stane lov k št drý, z negativního a rozmrzelého lov ka se stane lov k laskavý a milující? Jelikož B h to od nás o ekává, m li bychom to o ekávat také i my. b. Když jsi se stal v ícím, která vn jší, asto povrchní, o ekávání ti byla nazna ena jinými v ícími (jednání, oble ení, žargon)? Kterých v cí jsi se m l “zbavit” (ned lat je) a které jsi m l “obléct” (za ít je d lat)? 2. ty i základní “p ekážky” toku Ducha Metafora “vysvle ení starého” je použita v Bibli dev tkrát. Nový zákon jasn hovo í o projevech jednání, které máme “odložit”. Kristus o nich také hovo í v Kázání na ho e. Hlavní kategorie jsou: • Rozmrzelost (r zné projevy hn vu) • Starost (úzkost) • Žádostivost (nesprávné bažení) • Povýšenost (nad azenost) a. Jestliže máme jako v ící r st a jít kup edu, je d ležité jasn identifikovat tyto p ekážky a najít praktické zp soby, jak se jich zbavit. Proto se jim budeme v novat po zbytek Biblického týdne. b. P e ti si Ef 4:22-24. Pavel hovo í o “vysvle ení starého lov ka”. Jak bys svými slovy vyjád il, co to znamená? c. Cítil jsi n kdy, že rozmrzelost, starosti, žádostivost nebo povýšenost bránily p sobení Ducha ve tvém život ? Co z toho pot ebuješ nejvíc “vysvléct”?
3. Rozmrzelost A. Rozmrzelost je z ejm oblast, ve které jsme nejzraniteln jší – zde získává satan nad námi nadvládu. a. Které jsou nej ast jší formy hn vu, které máš sklon projevovat ve svých vztazích? Máš spíše sklon úto it nebo se stáhnout? b. P e ti si Ef 4:26-27, 30-31. Jsou všechny formy hn vu špatné? Jak poznáš rozdíl mezi spravedlivým hn vem a tím, který dává satanovi nadvládu nad tebou? c. P e ti si seznam skutk ve verši 31. Jak je každý z nich ur itou formou násilí? Jak brání toku (zarmucují) Ducha Svatého (verš 30)? B. Našt stí existuje tvrtsekundová prodleva mezi impulzem do mozku a následným jednáním t la, a to nám všem dává možnost dovolit Duchu Svatému intervenovat v našem konání. •
Cílem však není vyhnout se impulz m nebo jim odolávat – cílem je žít v neustálém toku Ducha, abychom prožívali jeho lásku a p ítomnost.
•
Když selháváme, m že nás povzbudit, že B h nám vždy posílá další p íležitost, aby nám pomohli a zkoušeli jsme znovu zareagovat jinak.
a. Co pro tebe znamená, když víš, že existuje tato prodleva? b. Uve p íklad, kdy Duch p sobil v tvém život b hem této tvrtsekundové prodlevy. c. Co bys mohl zakomponovat do svého života, aby se zvýšila tvá vnímavost na dílo Ducha Svatého v této tvrtsekund ? ti Kol 3:8–10
ást 4: Rozmrzelost 2 Shrnutí Každý z nás prožívá hn v. Rozdíl je v tom, že jej projevujeme r znými zp soby. Každý si m že zvolit, co ud lá se svým hn vem. Proto nejsme ob tí hn vu, ale jsme zodpov dní za to, jak jej projevíme. V Kázání na ho e Ježíš mluvil o hn vu a nep átelství více než o emkoliv jiném. Pokud máme “vysvléci” staré zp soby a “obléci” nové, pot ebujeme konkrétní nástroje. Za prvé, duchovní disciplíny samoty a ml ení nám mohou pomoci p ipravit se zvládat hn v. Dále si pot ebujeme uv domit r zné styly (zp soby) projevování hn vu (nap . výbuch, potla ování a prosakování), abychom mohli identifikovat náš nej ast jší zp sob a moud e na n j reagovat. To, že se neprojeví náš hn v otev en navenek, ješt neznamená, že nemáme problém. Všechny t i typy pot ebují “obnovu mysli” - “odložit staré” zp soby a pono it se do proudu Ducha, nasytit naši mysl texty Písma a žít v radosti a poko e. 1. P íprava na zvládání hn vu: dva nástroje Duchovní disciplíny: Samota a ml ení •
Tyto dv duchovní disciplíny jsou nejd ležit jší pro zvládání hn vu.
•
Samota nám dává perspektivu v nosti – možnost soust edit se na to, na em nejvíce záleží.
•
Ml ení prolomí naše nau ené procesy myšlení a rutinu a tím p ipraví prostor pro tok Ducha.
a. Pro m že být samota užite ným nástrojem pro n koho, kdo bojuje s hn vem? Zkusil jsi to n kdy? Pomohlo ti to být pokojn jším? b. P e ti si Jak 3:3–12. Jak bys shrnul Jakub v výrok? Jak by mohla sebekáze ml ení (ne íkat nic ur itou dobu nikomu) pomoci n komu zkrotit jazyk?
2. Poznej sv j typ hn vu: T i typy Výbuch je agresivní projevení hn vu. K es an, který bojuje s tímto typem projevování hn vu, nese obrovské b ím viny a lítosti spojené s t mito projevy. Tito lidé se pot ebují chránit výbuch hn vu, pot ebují se nau it rozeznat, co je spoušt cím mechanizmem jejich hn vu: ur itá denní doba, ur ití lidé, ur ité okolnosti. Potla ování je snaha hn v ukrýt. Navenek to jsou lidé milí, ale uvnit jsou plní rozmrzelosti a jízlivosti. Sporným témat m se vyhýbají jako moru a lov k p i nich nikdy neví, „na em je“. Tito lidé se pot ebují nau it zpracovat hn v, jakmile si jej uv domí. Pot ebují v d t, co cítí a nau it se vyjád it své pocity p im eným zp sobem. Prosakování propouští hn v ve form sarkazmu, chladného ml ení a odstupu, trucování. Tento styl se nazývá pasivní agresivita a m že být neuv iteln destruktivní. Tito lidé pot ebují, aby je n kdo volal k zodpov dnosti a k uv dom ní si svých skute ných pocit . Pot ebují se nau it nedovolit svému hn vu, aby prosakoval r znými bo ními cestami, a již ve form jednání nebo slov, ale nau it se p ímo vyjad ovat své pocity a vnímání situace. a. Který z t chto t í projev hn vu používáš nej ast ji? Existuje styl, který nikdy nepoužíváš? ím to asi bude? b. T i spoušt cí mechanizmy, které asto zp sobují hn v, jsou: ur itá denní doba, ur ití lidé, ur ité okolnosti. Co podn cuje tv j hn v? Jakou strategii bys mohl použít tak, aby ti pomohla odstranit nebo snížit ú inek tohoto spoušt cího mechanizmu ve tvém život ? c. P e ti si Jak 3:13–4:3. Vysv tli, jak aplikovat to, o em je zde e , na každý ze t í typ projevování hn vu. 3. Protilátka na hn v: “obléci nové” Láska nás zm ní z nevraživých, rozmrzelých lidí k podob Kristov . Nicmén žít život lásky zakotvený v Duchu není d sledkem jednorázového rozhodnutí. Je to rozhodnutí, které musíme obnovovat každý den, pono it se do “proudu” Ducha, který zp sobí, že budeme radostní, trp liví a pokorní lidé. Všechny protilátky proti hn vu vyžadují aktivitu mysli. I když uklid ující cvi ení, prost edí, prožitek krásy i dýchání zhluboka mohou pomoci, v ur ité chvíli dojde k situaci, kdy bude t eba p esm rovat hn vivé myšlenky. Toto p esm rování se d je v naší mysli. a. Identifikuj myšlenkový proces z minulosti, když jsi byl rozzloben. Projevovalo se u tebe p ehán ní (“Nikomu na mn nezáleží; já jsem jediný, kdo zde n co d lá”) nebo nep esné vnímání (“Pro nem že být ke mn férov jší? Pro má namí eno práv na mne?”), které sis v duchu íkal? (Nápov da: slova jako vždy, nikdy, pouze nebo dávání druhým nálepky jako: hlupák, blázen, idiot atd., jsou ukazatelé, že tv j vnit ní dialog není založen na pravd , ale na p ehnaných emocích.) b. Dallas Willard íká: “Je t žké d lat v ci, o kterých Ježíš íká, že vycházejí ze srdce napln ného láskou? To je vskutku t žké, pokud lov k nebyl prom n n v hloubi duše, v spleti myšlenek, pocit , jistot … takovým zp sobem, že je napln n láskou. Když se to ale stane, pak to není t žké. To, co by bylo t žké, by bylo jednat takovým zp sobem, jakým lov k jednal p edtím.” Jaká je tvoje reakce na tento citát? S jakou “transformací v hloubi duše” bys cht l, aby ti Duch Svatý pomohl?
ást 5: P ekonání úzkosti Shrnutí: Pro mnohé z nás je d lání si starostí hluboce zako en no v naší duši - možná tak hluboko, že už si toho nejsme ani v domi. Ale a je už p í ina naší úzkosti jakákoliv, ovliv uje nás zp sobem, který nás ni í a ni í i naše vztahy. Abychom z stali v ustavi n p ítomném toku Ducha Svatého, který je kolem nás a chce být v nás, musíme elit úzkosti jako jedné z hlavních p ekážek p sobení Ducha. Jinak z staneme neradostnými, sob st ednými, nestálými, podrážd nými lidmi s rozkolísanými pocity, neschopní vnímat jak a kam nás B h chce vést. B h opravdu m že prom nit naše myšlení plné starostí. Bibli tí pisatelé jasn ukazují, že když budeme následovat Ježíše, prožijeme nefalšovaný pokoj: stálé p esv d ení, že pokud vložíme v ci do Božích rukou, vše bude dobré. Úzkost (starost) je natolik duchovn škodlivá, že p íkaz nestrachovat se, ned lat si starosti a nežít v obavách je nej ast ji opakovaným p íkazem v Bibli. Sužování t od ízne od toku Ducha tak, jako nic jiného. Pokoj je p ímý protiklad úzkosti. Je to hluboké p esv d ení, které zasahuje do morku tvé bytosti. Jde o uv dom ní si, že jsi v Božích rukou a vše se v dobré obrátí. (Fil 4:6–7) T i klasické chyby, kterých se dopouštíme 1. Víra, že si zasluhuji trest nebo bolest spojenou s myšlenkami dlouhodob zp sobujícími úzkost. • •
Poplach: silný signál, který lov ka varuje, že n co není v po ádku; popud, impulz k innosti. Starost: “poplach”, který probíhá v tvém mozku celý den.
Strach jako emoce je zdravou reakcí na skute né nebezpe í. P i toxické úzkosti jsou myšlenky negativní, poraženecké, neústupné a vždy znovu a znovu až lov ka paralyzují. a. Uve osobní zkušenost s “poplachem” a úzkostí. P e ti si P ís 27:12. Jaký to má vztah ke zdravému vyjád ení strachu a produktivnímu konání? 2. Žít v iluzi, že starosti rozši ují, zv tšují moji schopnost zvládat sv t. Jakmile nem žete výsledek ovlivnit, pus te starosti z hlavy, p esta te se trápit. Vložte v ci do Božích rukou. a. Jaký vztah vidíš mezi úzkostí a slábnoucím vztahem s Bohem a jinými? Které p íznaky úzkosti prožíváš nej ast ji: Ztráta radosti P ílišná zaneprázdn nost sebou samým a mén energie na lásku k jiným Abych utišil vnit ní bolest, d lám v ci, po kterých se cítím dob e (nakupování, jídlo, sex) Nahlodávání mé sebed v ry Zvýšená podrážd nost Ned v ra k Bohu ( íct “ano” na výzvy a impulzy, které mi dává) Jiné:______________________________________ 3. Dovolit, aby myšlenky/pocity úzkosti mi bránily íct “ano” Božímu povolání pro m j život. • • •
“Horolezecký” p íklad: m žeš v d t, že t lano udrží, ale jedin zkušenost zm ní tv j strach. “Jišt ní”: “jistit” lano znamená p ivázat jej k n emu pevnému, ud lat jej absolutn bezpe ným. Život je jako lézt po lan . Když se vložíš do toku Ducha, pak tv j pokoj je jišt n Duchem Svatým.
a. Metafora horolezce ukazuje, že jsme v Božích rukou úpln jistí, pokud jsme “jist ni”. Uve p íklad ze svého života, kdy jsi byl p vn p esv d en, že v Božích rukou se vše obrátí k dobrému. ím jsi byl “jišt n”? b. ti Jan 14:27. Porovnej pokoj, který nabízí sv t, a ten, který dává Ježíš. Ve které oblasti svého života bys cht l te nejvíce prožít hlubší pokoj? c. ti Žalm 4:8. Jaký je vztah mezi úzkostí a spánkem?
ást 6: P ekonání úzkosti 2 Shrnutí V list Filipským apoštol Pavel u í, že starost pa í k lidstvu ve stavu h íchu. Zárove dává rady a nau ení, jak ji p ekonat. Jeden z nejpozoruhodn jších obraz je, že B h chce st ežit naši mysl. B h chce chránit naše myšlenky tak, aby Jeho sítem žádné úzkosti neprošly. Modlitba je Božím prvotním nástrojem, jak zajmout “vet elce”. Ani v t žkých okolnostech nebyl Pavel pasivní a nedovolil, aby se jeho mysl stala ob tí sužujícího strachu, rozhodl se d v ovat Bohu. lov k, který se neustále mo í starostmi, si ustavi n klade otázku: “Co kdyby?” Je si t eba ale položit otázku: “Co na tom vlastn záleží?” (Fil 1:18) - neboli jinak e eno: “Ale co na tom!” [ EP] Tomuto procesu ostrahy mysli také napomáhají vztahy. Naši p átelé nám pomáhají vid t, kde vlastn jsme, pomáhaji nést naše b emena a my se tedy nemusíme strachovat o samot . Takovéto ujišt ní m že být slovní, ale i neverbální: ruka na rameni, soucitný pohled nebo p ímluvná modlitba. Samoz ejm , že tuto pé i je t eba také i poskytovat, nejen p ijímat. Toto vše m že znamenat hodn v život lov ka trápícího se obavami. Rovnice: Harvardský profesor Ed Hallowell zjistil, že… zvýšená zranitelnost + snížená sila = rostoucí úzkost D lání si starostí není d sledek okolností. Je to d sledek mého p esv d ení o tom, nakolik jsem zranitelný a nakolik jsem pánem své situace. a. Popiš krátce situaci, která t sužovala. Potvrzuje tato tvá situace rovnici anebo ji vyvrací? b. Jak m že modlitba zm nit tuto rovnici a její výsledek? c. Jak Fil 4:6-7 vrhá sv tlo na výše uvedenou rovnici? Co m žeš o ekávat, jestliže Boží pokoj bude skute n st ežit tvé srdce a mysl? Obnovená mysl: Boží pokoj, nejen pokoj od Boha. Pavel íká, že klid, který je typický pro Boha, bude st ežit naše srdce i mysl. “St ežit” je vojenský termín, který se používal pro vojáky na stráži. Chce tím íct, že Duch Svatý je schopen zastavit u brány jakoukoliv myšlenku, která ohrožuje pokoj a pohodu vnit ního lov ka. Modlitba je nejd ležit jší duchovní disciplínou pro p ekonání úzkosti. Odevzdat Bohu všechny starosti, které mám, je úkol, který je na mn , aby Boží pokoj mohl st ežit moji mysl. V pr b hu asu se toto stane zvykem a starosti budou pobídkou k rozhovoru s Bohem. “Co na tom záleží?” To je otázka, kterou si zapomíná položit lov k, kterého neustále trápí obavy. lov ka znepokojeného úzkostí trápí: “Co kdyby?". Pavel odpovídá na otázku: “Co kdyby?” dv ma eckými slovy: “Ti gar”, které lze p eložit jako: “Je tam toho!”, “Ale co na tom!” Na v tšinu “co kdyby?” je možné odpov d t slovy “ale co na tom!”, a to v p ípad , kdy se podíváme na v ci z v né perspektivy a položíme si otázku, zda m m že to, co m trápí odd lit od Boha?
Ujistit lidi neznamená íci jim výsledek, jak v ci dopadnou, ale p ipomenout jim jejich vztah s Bohem a mezi sebou navzájem, a už situace dopadne jakkoliv. Ujišt ní n koho dokáže narušit tok úzkosti a strachu. Pomáhá navodit jistotu, že v samé podstat na nejhlubší úrovni jsme vlastn bezpe ni. a. N kte í lidé jsou velice rezervovaní v souvislosti se sdílením toho, co pot ebují. Jiní jsou otev ení až p íliš. Kam pat íš ty? Kam pat í tvoji blízcí v rodin , ve sboru? b. Jakou starost , ve které bys uvítal ujišt ní, momentáln prožíváš? (Pokud je to vhodné, vložte ruce na doty ného lov ka a pomodlete se za n j.) Duchovní p átelství Nikdo není natolik silný, aby dokázal z stávat v proudu pokoje sám. Obecn platí, že dobré vztahy ve spole enství a autentická blízkost nám dodávají v tší pokoj; izolace a osam lost zp sobují v tší úzkost. "Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu"- Fil 4:13 Duchovní p átelství je možno definovat jako “blízký, životodárný vztah, který nap imuje moji pozornost sm rem k Bohu”. Takový vztah pak lov ku pomáhá, aby si nikdy ned lal starosti o samot . a. V život apoštola Pavla mu síla vztah s jeho duchovními p áteli pomohla nevybo it z cesty ani ve velice težkých okolnostech. Na volnou stranu tohoto papíru namaluj “pavu inu” vztah , které p edstavují tvoji “záchrannou sí ”. b. Jaký máš pocit, když se podíváš na svoji “pavu inu”? Jsi pot šen, zarmoucen? Co bys m l ud lat jako další krok?
ást 7: Sila žádostivosti Shrnutí Chtivost se netýká jenom pen z. Jde o souvislost s jakoukoliv nesprávn usm rn nou touhou libého typu. Všichni jsme hnáni svými touhami. Touhy samotné jsou neutrální. Když však chceme z stat v proudu Ducha, musíme poznat, p iznat a zvládat své touhy. • •
Myšlenky a pocity jdou spolu. Každý pocit má sd lovací prvek a každá myšlenka nese emocionální náboj. Naše emoce nám dávají poznat, že jsme naživu. Bez nich bychom nem li o nic zájem. Deprese není smutek, ale citová prázdnota. Adikce (návykovost) vzniká, když lov k musí mít ke št stí ur itý pocit a má dojem, že bez n j nem že žít.
Žádostivost znamená trvání na tom, že chci prožít ur itý pocit nebo naplnit n jakou touhu i za p edpokladu, že jejich napln ní p inese potupu Bohu, uškodí mn nebo jiným. Touhy samotné jsou jako surovina. D ležité je, jak se touhy zpracují a jak se s nimi naloží. Existují konkrétní kroky, kterými lov k projde, když jej touhy vedou nesprávným sm rem. ty i kroky, které nás povedou nesprávným sm rem • • •
Uhašování Ducha - když se lov k vydá tímto sm rem, musí najít zp sob, jak uml et Boží hlas a nenaslouchat podn t m Ducha. Skryté jednání - i když jako následovník Krista jsi sou ástí spole enství, te pot ebuješ tento rozm r potla it a mít tajemstvi, d lat v ci tajn . Etické kompromisy – lov k za íná jednat zp sobem, který narušuje jeho hodnoty a závazky, které p edtím vyznával. V této situaci se touha stává “posedlostí”, nem že být bez jejího napln ní.
•
Otroctví – když se lov k nachází ve spárech žádosti, tato p ehluší jeho rozum, sv domí, v li, zaprodá svoji duši a stane se otrokem h íchu a chytí se do pasti.
ešení našich problém není zbavit se všech žádostí, ale usm rnit touhy životodárným sm rem. ty i kroky, které nám pomohou jít správným sm rem • • •
•
Brutáln estná modlitba – je opakem uhašování Ducha. Pot ebujeme být brutáln i trapn estní, když hovo íme s Bohem na modlitb o našich touhách, a dobrých nebo špatných. P edsevzetí – pak se pot ebujeme rouhodnout konat pouze zp sobem, který ctí Boha. Pot ebujeme se nau it, že je možné mít nenapln né pot eby a touhy, a p esto p ežít. Emocionální nastavení – dále musíme p eladit naše pocity, aby podporovaly naše p edsevzetí a naše mysl byla napln na zdrav jšími myšlenkami a pocity. Budeme-li jednat na základ toho, co víme, že je správné, a ne, co nám naše touhy íkají, že cht jí, naše pocity se postupn zm ní. Svoboda – nakonec zakusíme svobodu, protože naše touhy budou usm rn ny správným sm rem - budou nás zmoc ovat, ne ovládat. lov k p ed sebou musí mít neustále vizi svobodné bytosti, která je pánem svých žádostí pro dobro své i jiných.
Být lov kem znamená hluboce si uv domovat své touhy. Do zna né míry ovliv ují žádosti vše, co konáme. N která jednání vycházející z našich tužeb jsou zdravá, jiná zkázonosná. Jak tedy jednat s našimi žádostmi? Existují v podstat t i možnosti: • Prost edí kolem nás iká, že smyslem života je ukojení žádostí. • P evrácená spiritualita tvrdí, že je to o eliminování žádostí. • Novozákonní pisatelé tvrdí, že je to o prom n našich žádostí. a. Jaká je tvoje reakce na tyto t i výroky? b. Které vlivy (rodi e, knihy, u itelé, biblické verše) formovaly tvé p ijetí nebo zavržení žádostí? Nakolik byly tyto vlivy užite né p i formování zdravých reakcí na tvé touhy? c. Pokud by t m la n která touha odvést nesprávným sm rem (materializmus, smyslnost, snaha zalíbit se lidem, moc, chemická závislost atd.), co by to bylo? Pro myslíš, že práv tato žádost má tak velký potenciál poškodit tv j život? P ines své žádosti Bohu C. S. Lewis jednou napsal o modlitb : “Bohu musíme p inést to, co je v nás, ne to, co bychom si p áli, aby v nás bylo.” a. P e ti si Ef 6:18. Protože se snažíme potla ovat škodlivé žádosti, jak je vlastn možné být si jich v dom a otev en je p inést Bohu? Pavel íká “všelikou modlitbou a prosbou modlete se” [KB], což znamená “r zné druhy modliteb a typy proseb” - neboli brutáln estné modlitby. Nakolik byl bys schopen p inést Bohu své negativní touhy tímto zp sobem? b. P e ti si Žalm 145:16-19. Jak bys shrnul Boží reakci na naše touhy? (“Otvíráš svou ruku a napl uješ touhy všeho co žije.” v.16 NIV) Prom n ná touha Jedním z velkých znak zralosti je, že n které myšlenky už lov ka nenapadají. Dallas Willard napsal: “Zralý u edník je ten, kdo p irozen koná to, co by Ježíš konal na jeho míst .” a. Máš n jakou zkušenost s touto pravdou? b. Zkus si p edstavit, jak by vypadal život napln ný správn usm r ovanými touhami. Chceš se s n kým pod lit o své reakce?
ást 8: Síla žádostivosti 2 Shrnutí Jako k es ané bychom byli rádi, kdyby naší jedinou touhou byl B h, ale víme, že tomu tak není. Krom Boha toužíme po spoust v cí - a n kdy chceme tyto v ci ješt víc než jej. Je ešením zbavit se všech tužeb? Toto u í n která náboženství, ale ne Bible. B h do nás vložil r zné touhy - h ích je zvrátil, ale B h je chce transformovat, ne eliminovat. asto m žeme poznat, jestli naše touhy jsou v souladu s Boží v lí podle toho, jak nás ovliv ují. Jestliže vedou k sobectví a izolaci, pak víme, že n co není v po ádku. Pokud vedou k lásce, št drosti, šlechetnosti a vd nosti, pak je to ukazatel, že jdeme správným sm rem. Když hledáme kreativní zp soby jak lépe vyjád it naše touhy, m žeme d v ovat, že nás B h povede, prožijeme v tší radost a požehnané d sledky pro lidi kolem nás. “B h je natolik veliký, že nepožaduje, aby byl tím jediným, po em toužíme.” — Dallas Willard Žádosti jsou nástroj p ežití, B h sám je do nás vložil. T lesné, emocionální i mentální touhy pocházejí od n j a m žou vést k dobrým v cem. Avšak tytéž touhy, jsou-li projeveny nesprávným sm rem, p inášejí zkázu. Prost edí kolem nás íká, že život je o napln ní žádostí. Nesprávn pochopená spiritualita se chce zbavit všech žádostí. Ježíš chápe život jako prom nu našich žádostí. Žádost sama – nep evrácena h íchem – je dobrá. Je sou ástí Božího plánu. Božím plánem je, aby naše touhy byly jedním ze zp sob , jak objevíme jeho zám r s námi. B h nevložil nesprávné žádosti do svého stvo ení – ptáci se rodí s touhou létat a delfíni s touhou plavat. V hloubi každé živé bytosti je vložena touha, která ukazuje, k emu ji B h stvo il. Co když d vodem, pro jsou naše touhy tolik destruktivní, projeví-li se nesprávným sm rem a dostanou-li nás do závislosti temnoty, je že p edstavují tak mohutné síly pro dobro, projeví-li se správným zp sobem? Jakákoliv touha se m že stat návykovou. Na druhé stran odstran ní všech tužeb by znamenalo konec života. a. Uve p íklad tužeb, které pomáhají udržet lidský život na této zemi. b. P e ti si P ís 13:12. Které touhy z minulosti se ve tvém život splnily a jak? Ve které oblasti stále ekáš tak, že n kdy tvé „srdce zemdlívá”? c. Neil Warren napsal: „Jestliže my sami postrádáme své vlastní hluboké a žhavé touhy, budou nás ovládat touhy jiných.” Vid l jsi napln ní tohoto v život lidí? Jak? d. Porovnej a dej do protikladu to, jak nám B h dovoluje naplnit naše touhy a jakou mají rodi e radost, když jejich d ti prozkoumávají a objevují svoji jedine nost. Napl ování n kterých tužeb nás ud lá požadova n jšími, sobe t jšími a osam lejšími. Napl ování jiných zase laskav jšími, ochotn jšími sloužit, mén zranitelnými v pokušeních. Tyto skute nosti mohou být pom ckou, které touhy rozvíjet a které p esm rovat. a. Identifikuj sou asnou touhu a nech ji projít tímto “testem”. Jaké d sledky napl ování touhy z toho plynou pro tv j život? b. P e ti si Žalm 145:16-19. Identifikuj touhu, kterou pot ebuješ pod ídit Bohu. Spíše než ji potla ovat, co by znamenalo p etransformovat ji prost ednictvím „brutáln estné modlitby“? Vyvolává v tob strach p edstava, že bys dovolil Bohu p etvo it tuto touhu uvedeným zp sobem? Klí em je naše touhy správn uspo ádat a projevovat. N kolik poznámek k p ti oblastem lidské touhy:
Materiální touhy – materiální krásu m žeme milovat, ale jestliže to, jak ji napl ujeme, udusí št drost a vede nás do dluh , pak je na ase p inést n jaké ob ti. T lesné touhy – protože žijeme v t le, máme chut , které mohou být zdrojem velké radosti a oslavy Boží dobroty. P ílišné požitká ství však m že vést ke zneužívání naší touhy po uspokojení. Rekrea ní touhy – touha po odpo inku a rekreaci je znakem, že jsme kone ní, pomíjiví, ohrani ení. B h chce, abychom se zastavili, obnovili našeho ducha a “nabili své baterky” energií. Vztahové touhy – jsme stvo eni k obrazu Božímu. B h existuje jako Trojice – Otec, Syn a Duch ve vzájemných vztazích. Jenže usp chanost dnešní doby m že být p ekážkou k hlubokým a trvalým p átelským vztah m. Touha dosahovat – B h nás stvo il, abychom v sob m li panování, proto dokáže použít pro sebe touhu po karié e a úsp chu v služb jiným. Nebezpe í za íná, když touha po úsp chu vede k p epracování (workaholismu) a zanedbávání vztah . Uvažovat nad svými nejhlubšími touhami a pojmenovat je nám asto nahání hr zu. Máme pocit, že tyto touhy jsou špatné. Nechceme o nich hovo it kv li strachu ze zklamání, že z stanou nenapln ny. lov k m že prožít celý sv j život, aniž by poznal své nejhlubší touhy. Místo toho se vybíjí v povrchních innostech, které si vybírá prost proto, „že je d lal v era“, nebo „protože to d lají jiní“ - ne proto, že napl uje Boží plán p edstavený skrze své touhy. a. Existuje n co, eho se tolik bojíš, že se ani neodvážíš v to doufat? b. Jaká by mohla být souvislost mezi touto touhou a zám rem, který má B h s tvým životem a tvojí rolí v království Božím? c. Kterým touhám by ses mohl pln ji oddat a jak by to mohlo p isp t k Boží sláv v této oblasti? Jakou hlubší radost by to mohlo p inést? D lej to, co miluješ, a p izvi k tomu Ježíše. „...já jsem p išel, aby m li život a m li ho v hojnosti." - Jan 10:10
ást 9: P im ená malost Luk 18:9-14 Shrnutí ím to je, že ada z nás vypadá ve sboru dob e, ale náš „skute ný život” je v nepo ádku? A pro se n kte í z nás cítí být lepší, protože mají pocit, že s nimi je vše v po ádku - i když není? Ježíš ekl krátký, ale efektní p íb h o dvou lidech své doby, kte í p edstavovali povýšeneckého ducha na jedné stran a zkroušenou kajícnost na stran druhé. Ironií je, že ten nad azený lov k byl „duchovní“ (alespo navenek) a ten, kterého Ježíš pochválil, byl „ztracená existence“ (op t navenek). Více než kterýkoliv jiný h ích mezi v ícími - pocit nad azenosti - má své ko eny hluboko v duši a m že se vydávat za formu ur ité „duchovní zralosti“. Samoz ejm , že nadutost nemá nic spole ného se zralostí, ale to si málokdo uv domuje. V církvi je lehké soudit jiné a konat samospravedliv - a p itom si myslet, že jsme ti, kte í horlí pro istotu a pravdu. Pravdou však je, že nad azenost brání toku Ducha. B h však vždy posílá okamžit další vlnu proudu Ducha Svatého a my se m žeme poko it a prosit jej o pomoc. Jestliže následovník Ježíše Krista není otev en toku Ducha Svatého, rozvinou se u n j dva rozdílné životy církevní život a skute ný život. •
Ježíš nep išel dát církevní život. Ježíš p išel, aby p inesl skute ný život.
Ježíš kritizoval nad azenost a samospravedlnost ost eji než kterýkoliv jiný h ích. Nad azenost m odd luje od toku Ducha, protože ohniskem svého sv ta se stávám já a ne B h. • • •
Duch Svatý nás vede k tomu, abychom jiné pozvedávali. Naší touhou bude, aby jiní duchovn prosperovali. V malé skupin dokáže posuzova ný duch zabít dynamiku skupiny rychleji než cokoliv jiné. Za postojem posuzování druhých se asto ukrývá to, že v ur itém smyslu tomu druhému závidíme.
Na rozdíl od zášt , úzkosti a hrabivosti, které si lidé, u kterých se projevuje, oby ejn uv domují, povýšenectví lidé asto nevidí a nev nují mu pozornost. Je to však smrtelný duchovní virus, který je nutné rozeznat a odstranit. a. ti 1 Pet 2:1. V Bibli je možné najít mnoho seznam h ích , kterým je t eba se vyhnout. Tento seznam je jedine ný tím, že uvádí h íchy, které jsou b žné ve sborech - dokonce i mezi dlouholetými v ícími. Obecn jsou k es ané ochotni se r zných h ích zbavovat. Pro myslíš, že h íchy z tohoto seznamu jsou tak hluboce zako en ny? b. M žeš uvést p íklad spole nosti, sboru, malé skupiny, rodiny, kte í byli poškozeni nad azeností? Jak se to stalo? c. Co se d je uvnit lov ka, který trvale jedná povýšenecky v i jiným? Farizeus se rozhodl použít svou modlitbu jako p íležitost pou it “nespravedlivé“ lidi kolem sebe. • •
On se vlastn ani nemodlí, ale zám rn ponižuje celníka. Srovnává se s ním, aby se mohl cítit nad azený. Farizeus mohl p ijít k celníkovi, obejmout jej a íct: „Jsem tak rád, že jsi zde! To je moc dobré, že ses rozhodl p ijít do chrámu. My oba pot ebujeme Boží milost. Ja se budu modlit za tebe a ty se m žeš pomodlit za m .”
Celník si je v dom své h íšnosti. • •
Odd luje se od lidí a neodváží se pozdvihnout o i „k nebi“, protože si je v dom, co je uvnit . Bije se do prsou jako vn jší projev krajní úzkosti, trýzn .
Následování Ježíše nikdy nepovede k nad azenosti. • • •
Existuje pouze jeden lov k, k jehož zkaženosti mám plný p ístup – ke své vlastní. Pýcha je smrtící, protože zaslepuje pravdu o mn samotném, ni í moji schopnost init pokání a zabíjí schopnost milovat. Abych p ekonal nad azenost a pýchu, pot ebuji s každou takovou myšlenkou ud lat to, co ud lal celník: Zastavit se a modlit se: „Bože - jsem v brynd ! Slituj se nade mnou.” A B h odpoví novou vlnou Ducha, dalším p ílivem milosti. A budeš mít další možnost spolupráce s Bohem.
a. P e ti si Luk 18:9-12. Co by asi dnešní „farizeus-adventista” ekl ve své modlitb ? b. A už se modlíš podobným zp sobem anebo ne, kdo jsou ti „jiní” lidé, se kterými se ty sám n kdy porovnáváš a jsi rád, že nejsi jako oni? c. Viz verše 13-14. Co vlastn celníka p iblížilo Bohu navzdory jeho h íšnosti? Kdy ses naposledy cítil podobn ?
d. Ježíš nám dává za vzor celníka. Ve které oblasti života by se mohl tv j postoj p iblížit postoji celníka a vzdálit postoji farizea?
ást 10: P im ená malost 2 Shrnutí Dobré zrcadlo je užite ná pom cka, jelikož je naprosto nestranné. Není možné se s ním hádat, diskutovat, p esv d ovat jej, ani žádným zp sobem donutit lhát o tvé podob . Jiné diagnostické pom cky jako váha nebo rentgen d lají totéž: íkají nám pravdu o nás samotných, podle níž se pot ebujeme za ídit. Problém je, že asto je nám milejší pravdu rad ji nev d t. N co v nás psychologové to nazývají “samolibá p edpojatost” - chce p edstírat, že jsme lepší než ve skute nosti jsme. B h nás vyzývá, abychom žili jinak. Chce, aby pravda byla naším základním opera ním systémem v našem nejhlubším nitru. Jeho Slovo je jeden z d ležitých zdroj pravdy, která nám pom že vid t naše nitro takové, jaké skute n je. Dalším zdrojem je spole enství v ících, kterého jsme sou ástí. Jsme však ochotni znát sv j skute ný stav? O co nám jde víc: vyhnout se bolesti, kterou pravda p ináší anebo pokra ovat v r stu? Jestliže chceme z stat v proudu Ducha Svatého, pak se musíme pustit do ryzího sebezkoumání. Jedin tak m žeme bojovat s pocitem nad azenosti a posuzování jiných, a dosáhnout prom ny jediné osoby, kterou skute n m žeme zm nit: sebe samých. Existuje mnoho metod na vyhodnocení našeho t lesného stavu – zrcadlo, váha, rentgen. Co kdyby existovala podobná metoda, která by odhalila pravdu o našem duchovním stavu? •
•
Úst ední myšlenkou tohoto Biblického týdne je, že Duch Boží kolem nás neustále protéká a je ochotný odhalit nám pravdu o nás samotných. o Když dovolíme Božímu Duchu, aby k nám promluvil, stanou se dv v ci: 1) Bude to bolet 2) Budeme r st, jsme-li ochotni naslouchat a za ídit se podle toho, co nám ekne. My lidé máme sklon cítit se nad azeni jiným („samolibá p edpojatost”). P íkladem toho je sklon pozorovatelný z r zných pr zkum , které d sledn ukazují, že naprostá v tšina lidi se hodnotí jako „nadpr m r“.
B h jako jediný nám m že pomoci svojí milostí, silou a pravdou, abychom p ekonali tuto „samolibou p edpojatost“. a. Jaké myšlenky, plány, starosti nebo budoucí události ti p icházely mimovoln na mysl ve volných chvílích tohoto týdne? Co Ti to íká o tvém vnit ním sv t ? b. Vzpomínáš si na situaci, kdy ty nebo n kdo, koho znáš, se zám rn vyhýbal informaci, jen aby se nedozv d l pravdu, které necht l elit (nap . nešel k léka i, nepodíval se na výpis z ú tu, nezvedal telefon, nešel do sboru)? Jaký „užitek” byl z této dobrovolné nev domosti? c. Nastala n kdy zm na k lepšímu tím, že n jaká pravda o tob vyšla najevo (zdravotn , profesn , duchovn , vztahov atd.)? d. P e ti si P ísloví 22:3. Jak toto p ísloví hovo í o d ležitosti objevit pravdu o tvé duši - tvém vnit ním, „skrytém já”? Požádej Boha, aby ti zjevil pravdu o tob zp sobem, který prosp je blahu tvé duše.
Vztahy s jinými mohou být cenným zdrojem pravdy. Na jiných jsme asto schopni vid t v ci, které nevidíme na sob a naopak. Tato skute nost m že být užite ná, životodárná - když se ale zneužije, upev uje pocit nad azenosti a posuzování, které zni í spole enství. a. P e ti si Mat 7:1-5. Vzpomínáš si na situaci, kdy se n kdo snažil zbavit t (anebo n koho, koho znáš) „t ísky” aniž vybral sv j vlastní „trám”? Co bylo obzvlášt bolestné na této zkušenosti? b. P edchozí p íklad oto íme: kdy ses ty snažil zbavit n koho „t ísky” a p itom se sám pot eboval zbavit svého „trámu”? Zkus estn íct, pro jsi podle tvého názoru jsi padl do pasti? Co se vlastn d lo uvnit tebe? Disciplína sebezkoumání nám pomáhá estn se podívat dovnit naší duše pod laskavým vedením Ducha Svatého. V tomto procesu se otevíráme mocnému p sobení Božímu a dovolíme, aby nás pravda osvítila a my jsme byli prom n ni. a. P e ti si Žalm 139:23-24. Jaký je podle tebe rozdíl mezi procesem sebezkoumání, který vede Duch Boží a tím, který vedeme my sami? b. Viz 2 Kor 7:10. Jak bys aplikoval tento verš na proces sebezkoumání? c. ti Žid 4:12–13. Do jaké míry má Slovo na tebe podobný ú inek v poslední dob ? Pot ebuješ ud lat n jaké zm ny, abys v pr b hu typického týdne byl více p ístupný Boží pravd ? d. Nakolik je ti známá duchovní disciplína sebezkoumání? Jak by ti tato aktivita pomohla, kdybys ji vykonával ast ji? Když se podíváš na bariéry, které jsme studovali v této sérii, nakolik jsou tyto výroky pravdivé ve tvém p ípad ? •
•
•
•
Rozmrzelost: o Jsem ím dál mén podrážd n. o Stále ast ji se mi da í najít zp soby projevení mého hn vu, které m neblokují od toku Ducha. o V mé schopnosti opravdov odpustit lidem se projevuje r st. Úzkost: o Zjiš uji, že nejsem lehce zmalomysln n. o Nemám tolik obav ohledn pen z, mé práce a co si jiní o mn myslí. o Mám stále více d vod p inášet svá znepokojení Bohu na modlitb . Žádostivost: o Už nejsem natolik ob tí mých choutek jako kdysi. o M j život je stále otev en jší (pr hledn jší) a nemám pot ebu n co tajit. o To, po em toužím a z eho mám pot šení, je ím dál tím více v souladu s tím, co B h se mnou zamýšlí. Nad azenost: o Jsem ím dál mén zaneprázdn n sám sebou. o Moje kritizování jiných má klesající tendenci. o Jsem mén tvrdošíjný v naléhání, aby bylo po mém.
V pr b hu p íštího týdne si najdi dvakrát as na sebezkoumání. Všímej si obzvláš situací, kde ses projevil nad azen . Jeden z dobrých zp sob je ud lat toto sebezkoumání na konci dne. Podobn jako mužstvo po zápase i ty se podívej na „film” svého dne. Stal ses ob tí odsuzování a povýšeneckého postoje? Všiml sis takového p ístupu u jiných? Jaký dopad mají tyto postoje na tvé vztahy? Jaký pokrok ve vít zství nad tímto postojem m žeš oslavit?
