Vedení a hodnocení absolventské práce PhDr. Marcela Bergerová, CSc

Vedení a hodnocení absolventské práce PhDr. Marcela Bergerová, CSc.

Tento studijní text je určen pro potřeby účastníků projektu „Další vzdělávání pedagogických pracovníků vyšších odborných škol v oblasti specifických kompetencí“

1

©Autor textu: PhDr. Marcela Bergerová Recenzent: PhDr. Alice Bosáková Jazyková korektura: Mgr. Ivana Mičínová ©Vyšší odborná škola sociálně právní, Praha, 2012 ISBN 978-80-905109-1-3 Zadavatel projektu:

Hlavní město Praha Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1 IČ: 00064581

Registrační číslo projektu: CZ.2.17/3.1.00/30017

2

Obsah

0 Úvod…. ………………………………………….………… ……….4 1 Účel absolventské práce ……….………………………………….…6 2 Role vedoucího absolventské práce ……………………………….…9 3 Vymezení tématu absolventské práce ……...…………………….…12 4 Práce s informačními zdroji ….…………………………………..…17 5 Projekt absolventské práce…………………………………..………22 6 Struktura absolventské práce ……….………………………….……26 7 Vztahy uvnitř struktury absolventské práce ..……………………….37 8 Absolventská práce jako odborný text………………………………39 9 Obhajoba a hodnocení absolventské práce…….……………..……...45 10 Nejčastější chyby absolventských prací……………………..….….50 Literatura .……………………………………………………….….…53

3

0

Úvod

Absolventská práce studentů vyšších odborných škol, resp. její obhajoba, je podle tzv. školského zákona (zákon 561/2004Sb., § 102, odst. 1) součástí absolutoria, kterým studenti zakončují své vzdělávání. Přestože jde o významnou skutečnost, kterou se završuje několikaletý vzdělávací program, absolventská práce není zákonem konkrétněji vymezena. Výjimkou jsou dvě poznámky v uvedeném paragrafu školského zákona. První se týká autorství práce, resp. možného spoluautorství několika osob. Druhá možnosti zahrnout do absolventské práce a její obhajoby i část ověřující praktické dovednosti studentů. O těchto dvou legislativních poznámkách rozhodně nelze tvrdit, že směřují k jádru věci.

Neexistenci univerzální normy vymezující absolventskou práci, metodiku jejího vedení a hodnocení řeší každá vyšší odborná škola po svém. Vytváří si vlastní zásady pro tvorbu, případně i hodnocení prací. V lepším případě je škola písemně formuluje a pracuje s nimi jako s veřejně přístupnými dokumenty. Normy zpracované školami se vždy zabývají formální úpravou textu absolventské práce (bibliografické záznamy, rejstříky, soupisy, poznámkový aparát, apod.) a jeho grafikou (velikost písma a jeho doporučený typ, systém odstavcování, řešení normostránky, celkový grafický systém absolventské práce, ad.). Školy se v tomto ohledu inspirují příslušnými dokumenty Českého normalizačního institutu, které s různou mírou přesnosti přenášejí do svých pravidel. Zatímco formální stránku práce pojímají školy relativně jednotně, v ostatních požadavcích se jejich představy liší. To se týká obsahu, struktury i rozsahu absolventských prací. Důvodem je jistě nejenom rozdílné odborné zaměření škol. Příčinou rozptylu v pojetí absolventských prací jsou patrně i různé představy škol o účelu a přínosech absolventské práce, různý stupeň konkrétnosti a detailnosti prezentovaných požadavků. Krajním a výjimečným případem je absence požadavků týkajících se obsahové stránky práce.

4

Ambicí následujícího textu rozhodně není předložit jedinou a univerzální šablonu na tvorbu, vedení a hodnocení absolventských prací. Záměrem studie je poukázat na osvědčené, standardizované postupy a metody, na příklady dobré i špatné praxe. Nabídnout školám a vedoucím absolventských prací široký rejstřík možných řešení, využitelný pro vytváření vlastních školských pravidel, postupů, standardů. V tomto smyslu může být text vhodným zázemím pro školy, které si pravidla již vytvořily, chtějí si ověřit relevanci svých postupů a případně je doplnit. Věřme, že může být i motivací, východiskem a průvodcem pro ty školy, které propracované unifikované postupy teprve hledají a vytvářejí.

5

1

Účel absolventské práce

Absolventská práce je pro řadu studentů první vědeckou statí, kterou vytvářejí. Co od závěrečné práce škola očekává? Jaké schopnosti má student prací osvědčit?

A. Teoreticky a prakticky využívat potřebné znalosti a dovednosti získané a osvojené v průběhu celého vzdělávacího procesu; propojovat je napříč předměty, kombinovat, aplikovat v nových souvislostech. Jakkoliv banálně toto konstatování zní, má řada studentů problémy s praktickou aplikací teoretických znalostí, zvláště získají-li je v různých předmětech a v obdobích od sebe časově vzdálených. Schopnost všestranného využívání znalostí je neocenitelnou součástí přípravy na následné studium, významnou součástí profesní přípravy a přirozeně očekávanou kompetencí projevenou v absolventské práci.

B. Orientovat se v informačních zdrojích, identifikovat relevantní prameny a literaturu a odpovídajícím způsobem s nimi pracovat. Tzn. zaujmout k nim kritický odstup, objektivně je vyhodnotit, provést jejich selekci, hierarchizovat je a všestranným způsobem využívat v absolventské práci (přímá a nepřímá citace, konfrontace, interpretace, informační východisko pro další vlastní myšlenkové konstrukce atd.).

C. Samostatně téma zpracovat podle požadavků školy. Tzn. ve všech fázích tvorby absolventské práci si klást otázky nad danou matérií. Klást si otázky specifické, tedy takové, které jsou adekvátní tématu, jejichž význam je pro zpracování problému klíčový, jejichž zodpovězení vede ke stanovenému cíli. Klást si otázky nad informačními zdroji, při stanovování relevantních postupů (metod). Právě na tyto otázky celou prací odpovídat.

D. Vytvořit koncízní práci, přehledně strukturovanou, ve všech částech významově vyváženou, na kvalitní stylistické úrovni (tedy mj. jasnou a srozumitelnou), jazykově, gramaticky korektní.

6

E. Prezentovat absolventskou práci, vystihnout její těžiště, postihnout její základní rysy, vyzvednout její přínosy. Reagovat na předem známé připomínky i neočekávané poznámky a otázky komise.

Tyto schopnosti by měl student v absolventské práci osvědčit, a to bez ohledu na zaměření vyšší odborné školy. To, v čem se školy liší, je různé chápání vlastního přínosu práce. Někdy školy vidí její přínos v plastickém popisu dosavadního řešení problému, ve shrnutí tématu, v provedení syntézy. Jindy je požadována ještě další přidaná hodnota. Např. zmapování „bílých míst“ tématu, či hierarchizace problémů, která řešení aktuálně vyžadují. Případně škola požaduje návrh konkrétního řešení kritických situací, bez ohledu na to, zda je předmětem práce péče o seniory v přestárlé obci, či o realizaci protihlukových opatření v krajském městě. V krajním případě školy očekávané přínosy práce nedefinují.

Co od absolventských prací očekává právě vaše vyšší odborná škola? Definovala požadované přínosy absolventských prací? Ponechává stanovení těchto požadavků na jednotlivých vedoucích absolventských prací? Musí pak řešit problémy s nevyrovnanou náročností absolventských prací?

V souvislosti s definováním požadavků škol na absolventskou práci připomeňme ještě toto hledisko. Každá škola formuluje a zveřejňuje profily svých absolventů. Tyto informace jsou různou měrou obsáhlé a konkrétní. Vždy však obsahují dva druhy údajů. Jednak popis pracovních pozic, na které je student profesně připravován, jednak okruh znalostí a dovedností, které absolvent během vzdělávacího procesu získává. Absolventská práce je jedním z mála dokumentů, který může reálně a objektivně tyto informace buď doložit, nebo zpochybnit či vyvrátit. Absolventská práce jako veřejně dostupný dokument spoluvytváří image školy. Umí podpořit, ale i poškodit její dobrou pověst. Dopady těchto efektů – ať pozitivní či negativní - jsou dlouhodobé. I z těchto důvodů je konkrétní a precisní odpověď na otázku „co škola očekává od absolventské práce“ mimořádně 7

důležitá. Nehledě na to, že v situaci, kdy jsou předem jasná pravidla hry, se předchází nedorozuměním a konfliktům na všech polích hřiště a ve všech hráčských skupinách.

Otázky: 

Definovali jste dostatečně jasně, detailně a konkrétně požadavky na absolventskou práci?



Uvědomujete si, že absolventské práce vypovídají o profilu absolventů a zrcadlí úroveň školy?

8

2 Role vedoucího absolventské práce Vedoucí práce je průvodcem celým procesem tvorby absolventské práce od jejího zadání po obhajobu. Fáze, ve kterých je jeho přítomnost nezbytná, jsou evidentní. Jde zejména o tyto etapy:



konzultace k tématu – definování tématu je výchozí etapou práce, role vedoucího je důležitá nejenom z hlediska výběru tématu, ale i s ohledem na vymezení jeho šíře,



konzultace k výběru relevantních informačních zdrojů a k jejich dostupnosti (některé školy zadávají práce i se základní bibliografií k tématu),



konzultace k adekvátnosti (konkrétnosti a rozsahu) cílů, výzkumných otázek a hypotéz,



konzultace k metodologickým aspektům práce, k výběru vhodné metody a k její aplikaci,



konzultace k jednotlivým částem (kapitolám) textu – z hlediska odborného, výkladového, stylistického i formálního.

Vedoucí práce bývá odborník na danou problematiku. Předpokládejme, že student má standardní znalosti a ambici práci v termínu zpracovat. Odborná zdatnost vedoucího a znalostní připravenost a pracovitost studenta ještě nejsou garancí jejich kvalitní spolupráce. Mezi oběma by měla panovat názorová shoda, minimálně neutrální vztah. Absolventská práce vzniká několik měsíců, během nichž jsou oba zúčastnění, student a vedoucí práce, v úzkém individuálním kontaktu. Vzájemné antipatie a osobnostní problémy ohrožují výsledek – úroveň absolventské práce.

Spolupráci vedoucího a studenta usnadní vymezení obsahu, formy a četnosti konzultací. Témata konzultací jsme popsali výše. K formě konzultací lze uvést následující:

9



K iniciaci konzultací. Studentovi musí být od počátku jasné, že on je osobou, která přichází s náměty, s nápady. Úlohou vedoucího práce je posoudit správnost postupů, poukázat na optimální řešení, zabránit odchýlení od naplánované cesty, apod.



K efektivitě konzultací. Aby konzultace byly efektivní, je třeba, aby na ně byli oba zúčastnění dobře připraveni. Doporučujeme proto, aby student podklady pro konzultaci písemně zpracoval a předem je elektronickou poštou zaslal vedoucímu práce.



K frekvenci konzultací. Vhodné je soustředit maximum konzultačních setkávání k výchozímu zadání práce (téma, cíle, výzkumné otázky, hypotézy) a k jejímu metodickému uchopení jako k nejrizikovějším částem práce. Poté už stačí, aby vedoucí práce připomínkoval jednotlivé kapitoly.



Ke spolupráci dalších osob. Na počátku spolupráce je vhodné vyjasnit, zda práce vyžaduje dalšího konzultanta. Pokud ano, pak je potřeba se shodnout na osobě a vymezit její roli (tzn. jaké části či problémy práce bude konzultovat).

Vymezit a přesně pojmenovat podíl vedoucího na absolventské práci je téměř nemožné. Druh a míra spolupráce závisí na osobnosti experta (ale i studenta), často i na jeho pracovním vytížení. Pohybuje se od odborného poradenství až po spoluautorství. Vedoucí práce může studentovi sdělit, že podkapitola 3.1.2 je nesrozumitelně formulovaná. Stejně tak mu ale může označit věty, které je třeba přeformulovat a finální formulace se studentem vytvořit. První řešení podporuje studentovu samostatnou práci, druhé mu dává nahlédnout do „autorské kuchyně“ a je praktickou výukou předmětu „tvorba odborného textu“. Lze rozhodnout, který postup je správný?

Stejně tak je obtížné vymezit, do jaké míry se student musí nechat vedoucím práce navigovat a vést. Je nutné, aby student všechny připomínky akceptoval? Je nutné, aby všechny

připomínky

zapracoval

do

textu?

Co

s

připomínkami,

jejichž

„nerealizace“ neohrožuje cíl práce? Student pouze vlastní cestou dochází k jinému, alternativnímu, stejně dobrému řešení. Jste připraveni na řešení takovýchto situací? 10

Otázky: 

Je na vaší škole zvykem stanovit písemnou nebo ústní dohodu mezi studentem a vedoucím práce o spolupráci při tvorbě absolventské práce?



Stanovili jste na vaší škole minimální počet povinně poskytnutých konzultací v zájmu rovného přístupu studentů k odborné podpoře?



Stanovili jste fáze práce, ve kterých je vedoucí povinen poskytnout konzultaci?



Je nějakým způsobem „limitováno“ spoluautorství vedoucího práce? (Např. ke stylistice smí poskytovat jen globální připomínky).



Je ošetřena situace, kdy student nezapracuje připomínky a přitom neohrozí úroveň a výsledky práce?

11

3 Vymezení tématu absolventské práce Stanovení tématu je výchozí a určující fází tvorby absolventské práce. Vhodně zvolené téma postup prací usnadní a urychlí. Opačným případem je zdlouhavá cesta změny témat a zadání, což práci komplikuje, ne-li zcela zastavuje. Stanovení tématu práce není jednorázovou záležitostí. Jde o proces, ve kterém se téma postupně konkretizuje, tříbí a prověřuje.

Vymezení „problémové oblasti“ Vycházíme z rizikovější situace, kdy si student volí téma sám. Na počátku zpravidla pojmenovává „problémovou oblast“. Jde o širší tematické pole. Např. „současné možnosti vzdělávání mladých lidí v ČR“, „hromadná doprava a lidé se sníženou pohyblivostí“, „situace plnoletých na cestě z dětských domovů“, „automobilový park hasičského záchranného sboru“, „personální management a efektivita instituce“, apod.

Od „problémové oblasti“ k tématu Od problémové oblasti k ohraničení tématu dospějeme postupnou konkretizací obecných pojmů. Zpravidla postupujeme cestou redukce ve třech rovinách – geografické, časové a tematické, přičemž můžeme kombinovat všechny tři možnosti. Např. „současné možnosti vzdělávání žáků po ukončení základní školní docházky v Jihočeském kraji“, „autobusová a mikrobusová doprava lidí s handicapem v Praze“, „poradenská podpora odcházejícím z dětských domovů“, „speciálně upravené dodávky pro potřeby hasičského záchranného sboru v městských zástavbách“, „zásady personálního managementu a jejich aplikace ve Sdružení Linka bezpečí“.

Vymezování tématu je procesem, který se opírá o první průzkum informačních zdrojů, v této fázi převážně o rešerše literatury. Student zjišťuje rozsah literatury a její dostupnost. Obecně se doporučuje po zhodnocení stavu literatury zvolit „střední cestu“. Tzn. vyhnout se tématům s rozsáhlou bibliografií, kde lze předpokládat, že vše podstatné již bylo

12

řečeno. Zde je vysoká pravděpodobnost, že absolventská práce bude jen replikovat předcházející zjištění, aniž by dosáhla úrovně již existujících odborných textů. Riziková je i minimální bibliografie k tématu. Tato situace od studenta vyžaduje nadstandardně rozsáhlý základní výzkum, který může postup prací zpomalit. Současně je nutno posoudit, zda dosavadní nezájem o téma má své oprávnění, či zda jde o téma, které se v průběhu času stalo aktuálním.

Při průzkumu literatury je třeba zvážit i její odbornou úroveň. Existuje řada tzv. atraktivních témat, které literatura zpracovává spíše esejistickou formou. Takovými tématy jsou např. legalizace měkkých drog, právo na umělé přerušení těhotenství, legalizace eutanázie apod. Je zde reálné nebezpečí, že absolventská práce sklouzne k obdobnému stylu a nedodrží odbornou úroveň textu. Proto je dobré i tento druh témat opustit.

Důležitá je úvaha o tom, zda téma nepřesahuje možnosti studenta, zda nevyžaduje znalosti, dovednosti a zkušenosti, kterými student nedisponuje (např. omezená jazyková vybavenost v situaci, kdy je většina literatury cizojazyčná, v případě průřezového tématu chybí potřebná znalost dalšího oboru apod.).

Při vymezování tématu je třeba vzít v úvahu ještě dvě okolnosti. Co toto téma znamená pro studenta osobně? Pozitivní vztah k tématu, které bude několik měsíců centrem zájmu, označují studenti za mimořádně významný. Stejně důležitým aspektem je užitečnost tématu, jeho využití, jeho přínos pro praxi.

Upřesňování tématu se významně zjednodušuje, uvažuje-li student o otázkách a problémech, s nimiž se již dříve setkal, které alespoň částečně zpracovával, může-li navázat na svou předchozí zkušenost.

13

Ověření tématu Vhodnou formulaci tématu ověřujeme v dalších dvou krocích. Stanovením výzkumné otázky a stanovením hypotézy. Výzkumná otázka formuluje klíčový problém tématu, bez ohledu na to, že v tuto chvíli na ni neznáme odpověď. Hypotézy uvádějí možnou odpověď, její pravdivost se v průběhu práce testuje, potvrzuje nebo vyvrací. Pokud máme problémy s formulací otázek a hypotéz, je třeba vrátit se k tématu a pokusit se o jeho alternativní vymezení.

V případech prací, kdy se výzkumná otázka a hypotéza nestanoví, konkrétně pojmenováváme klíčový problém práce a jeho specifické rysy.

Příklad postupného vymezování tématu Při předcházejícím výkladu jsme jako příklad problémové oblasti uvedli „situaci plnoletých na cestě z dětských domovů“. Na počátku byly spíše emoce studentky po studijní návštěvě dětského domova než objektivní úvaha nad tématem. Během stanovování tématu se studentka rozhodla, že se nebude věnovat analýze negativních jevům, jako např. lidé bez přístřeší, pobyt v nápravných zařízeních, a to z důvodů neúplnosti informačních zdrojů (statistické údaje o bezdomovcích v této kategorii, vězních apod.). Dále proto, že v analýze této oblasti viděla malý prostor pro doporučení s praktickým dopadem. Rozhodla se zaměřit na oblast podpory a poradenství, a to ve fázi před a po opuštění dětského domova. Při formulaci výzkumné otázky však nebyla schopna překonat obecná a banální schémata (Jak poradenské služby pomáhají …). Rozhodla se pro další stupeň konkretizace a zúžení tématu – tzv. domy na půl cesty. Soustředila se tak na jeden vybraný druh podpory s tímto okruhem výzkumných otázek. V jakých oblastech domy na půl cesty pomáhají samostatnému vstupu do praktického života? Za jakých podmínek je tato přechodná etapa efektivní? Studentka dále formulovala tyto hypotézy: Domy na půl cesty neposkytují klientům komplexní podporu. Kvalitní fungování domu na půl cesty vyžaduje účinnou spolupráci se sociálními partnery (úřady práce, sociální odbory ad.). Domy na půl cesty jsou kapacitně nedostačující. Za

14

této situace téma logicky souviselo s výzkumnými otázkami a hypotézami a v průběhu tvorby práce se již neproměňovalo.

Šíře tématu a rozsah absolventské práce Rozsah práce je školami stanovován individuálně, jistě i v závislosti na jejich zaměření. Některé školy požadují minimálně 20, jiné 60 normostran. I když studentské práce významně překračující minimální stránkové penzum jsou menšinovým úkazem, doporučujeme stanovení též maximálního rozsahu. Současně je třeba vymezit, co se minimálním rozsahem práce míní. Čistý text práce bez vstupních částí? Bez příloh? Či kompletní práce? Požadavky škol na větší rozsah absolventských prací rozhodně nejsou důvodem k rozšiřování tématu práce. Naopak. Širší téma svádí k obecným, povrchním, tedy i lakonickým a stručným závěrům. Kromě toho ohrožuje systematičnost výkladu, komplikuje výběr výzkumných metod, redukuje prostor pro vlastní tvůrčí přístup studenta, snižuje celkový přínos práce.

Alternativní možnosti výběru tématu Existuje cesta, která rizika spojená s vymezováním témat ošetřuje a částečně minimalizuje. Jde o postupy obecně známé a ověřené vysokými školami, v praxi vyšších odborných škol se objevují okrajově. V prostředí vysokých škol se průběžně vytvářejí a zveřejňují soupisy doporučených témat bakalářských a diplomových prací. Tato témata zpravidla řeší dílčí problémy z individuálních výzkumných prací pedagogů a vědeckých pracovníků nebo z výzkumných úkolů kateder a týmů. Nabídka témat je svým způsobem „předpracovaná“. Do značné míry je garantováno vhodné ohraničení tématu, zkoumání relativně nové skutečnosti nebo jejích nových aspektů. Vyšší odborné školy mají řadu odborných a sociálních partnerů, kteří se potýkají s problémy různého druhu, rozsahu a významu a stojí o jejich vyřešení. S pomocí těchto partnerských subjektů by jistě bylo možné vytvořit zásobník témat absolventských prací, který by ošetřil i tyto otázky: využití absolventské práce v praxi, zajištění vedoucích a oponentů prací. Je reálné a pro školy a jejich partnery prospěšné vytvořit a užívat takovýchto zásobních témat absolventských prací? 15

Otázky: 

Definujete studentům témata absolventských prací? Má „školní“ nabídka témat předem stanovená pravidla, systém? Je stanovení tématu absolventské práce výlučně záležitostí studentů, vychází z jejich iniciativy? Kombinuje vaše škola oba možné postupy?



Zvažujete šíři tématu vzhledem k formátu absolventské práce?



Je aktuálnost tématu a jeho přínos pro praxi rozhodujícím kritériem při zadávání práce?



Má vaše škola stanovená pravidla pro změnu tématu a zadání práce?

16

4 Práce s informačními zdroji Heuristické přípravě absolventské práce je věnován speciální prostor v jiném kurzu a jeho pracovních materiálech. Z tohoto důvodu se zde nezaměřujeme na informaci o databázích, kartotékách, portálech apod., ale na zpracování a interpretaci zdrojů a jejich využití v absolventské práci.

Informační zdroje, jejich druhy a jejich podíl na absolventské práci V předkládaném textu se opíráme o klasické dělení zdrojů na prameny a literaturu (též označováno jako primární a sekundární zdroje). V souladu s touto kategorizací považujeme za prameny ty zdroje, které přímo, bezprostředně sdělují fakta, aniž by je zpracovávaly, komentovaly. K pramenům hojně využívaným v absolventských pracích patří zejména zákony a další právní předpisy, normy, statistiky, matematické, fyzikální, chemické tabulky aj., též ale rozhovory s přímými účastníky událostí, dobová fotodokumentace, ilustrace, záznamy uměleckého vystoupení, zpravodajství, apod. Literatura (sekundární zdroje) vychází z pramenů, zpracovává je, třídí, interpretuje, podniká na jejich základě výzkum, posouvá hranici poznání, aplikuje je v nových souvislostech.

Předložené členění

a charakteristika jsou

schematické a tedy

zjednodušující. Ve výzkumné praxi je hranice mezi prameny a literaturou (primárními a sekundárními zdroji) pružnější a prostupnější. Přesto doporučujeme, aby se při vedení absolventské práce a absolventských seminářů tato hranice považovala za striktně danou a výklad se dále nekomplikoval.

Podíl pramenů a literatury, které mají studenti v absolventské práci využívat, není stanoven, a to ani rámcově. Míra využití různých typů zdrojů závisí nejenom na oborovém zaměření škol, ale i na tématu práce. Podstatné je, aby studenti zjistili, že existují informační zdroje obou typů, že práce s nimi má své výhody i nevýhody. Že určitá témata vyžadují převážně práci se zdroji, v jiných tématech se k efektivním výsledkům dojde převážně na základě literatury. Důležité je, aby si pro svůj další profesní

17

život uvědomili rozdílnosti obou typu zdrojů, aby viděli diference mezi relativně neutrálním faktem a způsoby, jakými může tento fakt v různých literárních interpretacích dále žít. Aby v absolventské práci prokázali schopnost práce se zdroji obou typů.

Třídění informačních zdrojů V současné době se potýkáme s převisem informačních zdrojů, zejména s atakem literatury (sekundárních zdrojů). Najít zdrojovou oblast není pro studenty náročné. Problémem je zdroje roztřídit a vybrat ty, které jsou pro práci relevantní ze dvou hledisek – z hlediska jejich obsahu a významu.

Prvním krokem analytické fáze je zpravidla tematický průzkum na základě klíčových slov. Během tohoto procesu shromaždujeme základní penzum informačních zdrojů. Obvykle začínáme od střechových přehledových prací. Upozorňujeme na to, že každému tématu odpovídá jiná výchozí úroveň přehledu. Pro jednoho studenta je východiskem encyklopedie architektury, pro druhého zpráva UNESCO o památkách v ohrožení.

I když lze zdroje seskupovat výhradně cestou klíčových slov, v praxi se osvědčuje tzv. odkazová cesta. Na základě klíčových slov (případně na doporučení vedoucího práce) student shromáždí omezený okruh zdrojů. Ten prostuduje, přičemž zvýšenou pozornost věnuje bibliografickým údajům (seznamy literatury a pramenů, poznámkový aparát s odkazem na citace dalších autorů, jmenné rejstříky apod.). Tyto informace slouží k dokompletování jeho informačních zdrojů. Tzv. odkazová cesta ošetřuje dvě možná nebezpečí. Lze předpokládat, že odkazy na osoby, jejich práce a zpracovávaná témata se budou opakovat. Četnost odkazů vypovídá o významu autorů a jejich prací. I když toto hledisko nemá absolutní platnost, přece jen do jisté míry zajistí, že absolventská práce bude postavena na klíčových, pro téma významných a důležitých zdrojích. Současně je zde vysoká pravděpodobnost, že se odkazuje na odborné práce alespoň na standardní úrovni. Student tak nebude ztrácet čas s průzkumem neseriozních zdrojů (např. subjektivních úvah na internetovém blogu, které se tváří jako odborná literatura).

18

V této fázi student shromáždí prameny, které jsou významné a odborně korektní. Zatím však není jasné, jak obsahově korespondují s jeho prací, zda nesledují jiná specifika, ať už z hlediska tematického, časového nebo geografického. Zjistit to lze jen další práci se zdroji. Dostačujícím postupem je rychločtení, při kterém postupujeme od titulu, přes obsah, rejstříky a odkazy k mezititulkům a přehlédnutí vybraných podkapitol. Na základě rychločtení rozhodneme, zda jde o vhodný zdroj pro naši práci, či nikoliv. Stává se, že zdroj je blízký našemu tématu, avšak není přímo oporou pro zodpovězení výzkumné otázky absolventské práce a pro řešení jejího klíčového problému. Může však být inspirativní z jiných hledisek - způsob interpretace, metoda výkladu, vedení argumentace apod. Takovýto zdroj vnímáme jako „učebnicovou oporu“, ale v seznamu zdrojů ho neuvádíme.

Postup při zpracování vybraných informačních zdrojů Od rychločtení přecházíme k důkladnému, kritickému čtení. Co všechno v této fázi analýzy informačních zdrojů sledujeme? Klíčové myšlenky sdělení, neobvyklé postupy a závěry, sdělení, která jsou obecně akceptována, která našla své následníky, i sdělení, která se stala předmětem polemiky, nebo se kterými osobně nesouhlasíme, které se míjí s našimi postoji.

Zvláštní pozornost věnujeme terminologii, s jakou zdroj pracuje. Je třeba přihlédnout k tomu, že i do oborů s dlouhodobě ustálenou terminologií (medicína) vstupují nové výrazy a obsah tradičních pojmů se v čase proměňuje. Vedle oborů terminologicky stabilních však existují i obory terminologicky neukotvené. Jsou to zvláště ty obory, jejichž strmý rozvoj nastal po roce 1989 (celkově oblast managementu, marketing, občanská společnost apod.). Ve všech těchto oblastech je třeba sledovat, jak zdroj rozumí používaným termínům, jaký je jejich obsah. Autorům absolventských prací lze doporučit, aby na počátku práce sami vymezili obsah pojmů, které používají (týká se zvláště oborů s pohyblivou terminologií).

19

Při kritickém čtení budeme věnovat pozornost faktografickému hledisku. Tomu, jak zdroj fakta hierarchizuje, která fakta jsou pro něj klíčová a která okrajová. Neméně významné jsou i skutečnosti, které zdroj neuvádí. Resp. hledání odpovědí na to, proč je neuvádí (neznalost faktu, podcenění, nemožnost uvést fakt z důvodů cenzury, apod.). I tyto okolnosti dovolují zdroj hodnotit a ověřit jeho důvěryhodnost.

Forma zpracování vybraných informačních zdrojů Údaje zjištěné v rámci kritického čtení zaznamenáváme formou konspektů (výpisků). Pro zjednodušení a zpřehlednění další práce s informačními zdroji doporučujeme následující formu záznamu: název zdroje (např. jméno autora, název publikace), lokaci informace (strana publikace, číslo fotografie, číslo tabulky, grafu, apod.), uložení zdroje (např. název webové stránky, název archivu, knihovny apod.), doslovný záznam textu zdroje, vlastní komentář, údaje o zdrojích s identickými nebo obdobnými informacemi, údaje o zdrojích s protichůdnými informacemi.

Doporučená forma záznamu je významná pro následnou formulaci textu. Dovolí studentovi snadno dohledat texty pro přímou citaci a striktně je oddělit od jeho vlastní interpretace. Neschopnost rozlišit původní zdroj od vlastního komentáře je častou příčinou nechtěného plagiátorství. Navržená forma záznamu má i další výhody. Shromáždí autorovi kontroverzní témata, resp. témata kontroverzně interpretovaná. Stejně tak mu záznamy poskytnou přehled o obdobně zpracovaných problémech, což mu pomůže zredukovat okruh zdrojů, se kterými bude nadále pracovat (není třeba pracovat s duplicitními zdroji).

Z jednotlivých konspektů lze vytvořit kartotéku. Její vnitřní třídění může být v zásadě dvojí - jmenné dle autorství zdrojů, věcné dle klíčových slov nebo stanovených dílčích témat. U rozsáhlejších prací je třeba oba druhy kartoték kombinovat. Pro účel absolventské práce stačí jeden druh kartotéky, a to věcně uspořádané.

20

Užívání zdrojů v absolventské práci Absolventská práce je postavena na užívání informačních zdrojů. Ty do práce vstupují zejména dvěma způsoby. Formou přímé citace, tedy zveřejněním fragmentu zdroje v původním znění. Formou nepřímé citace, tedy interpretací zdroje, jeho parafrázováním. V obou případech využíváme zdroje, které jsou produktem a vlastnictvím třetích osob. Využívání tohoto vlastnictví je nezbytně nutné zveřejnit. Odkaz na zdroj je základní etickou povinností autora absolventské práce. Tuto okolnost je třeba neustále připomínat vzhledem k tomu, že respekt k duševnímu vlastnictví je u nás na nízké úrovni, a to nejenom ve skupině studentů.

Otázky: 

Mají studenti respekt k duševnímu vlastnictví? Pracují z tohoto hlediska i s informačními zdroji absolventské práce?



Uvědomují si studenti odlišnosti pramenů a literatury (primárních a sekundárních zdrojů)?



Dovedou shromáždit relevantní informační zdroje?



Umí je kriticky vyhodnotit?



Umí je vhodně zapracovat do textu?

21

5 Projekt absolventské práce Ke zpracovávání projektu lze přistoupit dvěma způsoby. Na jedné straně může být projekt pojat jako formální záležitost upřesňující zadání práce. Na druhé straně může být chápán jako první etapa přípravy absolventské práce, která vyhodnocuje dosavadní průzkumy a sondy, ověřuje volbu cesty, určuje její další nasměrování a plánuje trasu k cíli. Z vlastní praxe známe převážně první typ projektů. Přesto (či právě proto) doporučujeme s takto formálně pojatým projektem dále pracovat, doplňovat jej a upravovat minimálně do doby formulace textu práce. Takovýto typ projektu v následujícím textu komentujeme.

První písemný záznam Tvorbou projektu pro studenty začíná nová etapa práce. Od verbálních diskusí a „srovnávání v hlavě“ přecházejí k formě psané. Mlhavé, neurčité a obecné představy je nutno transportovat do konkrétních slov a souvislých vět s logickou návazností. Tento transport je významnou příležitostí pro odhalení a doplnění mezer v dosavadních úvahách. Při vytváření prvních písemných poznámek začíná student s odbornou prací.

Obsah projektu Pro inspiraci uvádíme co možná nejširší verzi projektové struktury, bez ohledu na významovou váhu jejích částí.

Název práce Doporučujeme (alespoň v neoficiální pracovní verzi projektu) zaznamenat i případný podtitul a možné varianty názvu. Doporučení platí i pro případ, že z hlediska vnitřních předpisů školy je změna názvu absolventské práce komplikovaná nebo přímo vyloučená. Varianty názvu lze uplatnit při dalším využití absolventské práce.

22

Téma práce Jde o vymezení tématu práce, zasazení tématu do širších souvislostí, stručné shrnutí dosavadních poznatků o dané problematice, zdůvodnění výběru tématu z hlediska jeho konkrétního přínosu, případně odkaz na osobní vztah k tématu.

Cíl práce Vedeme studenta k definici hlavního cíle. Minimálně by měl uvést alespoň pracovní verzi dílčích cílů, a to i v případě, že nebudou v absolventské práci doslovně formulovány. Pro studenta budou oporou při vytváření textu.

Výzkumná otázka, hypotéza (případně klíčový problém práce) Doporučujeme již v této fázi práce pojmenovat obé, i přes komplikovanost věci. Formulace výzkumné otázky cizeluje formulaci tématu, formulace hypotézy precizuje formulaci cílů. I neobratné definování těchto kategorií, se kterými se nutně bude dále pracovat, udává hlavní směr výzkumu.

Výzkumné nástroje Obsahuje popis metod a technik, které bude student v rámci výzkumu aplikovat, včetně zdůvodnění, proč byly právě tyto výzkumné nástroje použity.

Osnova Vyjadřuje strukturu práce. V některých případech může být formulačně identická s obsahem absolventské práce. Pro studenta je elementárním nástrojem pro tvorbu textu. Promyšlení osnovy má mimořádný význam. Osnova určuje systém výkladu, logickou provázanost jednotlivých částí absolventské práce, přehlednost textu. Kvalitní osnova organizuje myšlenky, argumenty, důkazy, atd., uspořádává je, hierarchizuje. Garantuje koncíznost práce, zjednodušuje tvorbu textu.

23

Harmonogram Podrobný rozpis jednotlivých fází práce je mimořádně důležitý vzhledem k tomu, že studenti zpravidla nedisponují obdobnou zkušeností a potřebné časové penzum na práci spíše podcení. Podle kvalifikovaných odhadů potřebují studenti ze společensko-vědní oblasti zhruba 5 % pracovního času na volbu, upřesnění a konečné vymezení tématu, 40 % na výzkum, 35 % na tvorbu pracovní verze textu, 15 % na vytvoření finální verze textu (úprava textu po připomínkování vedoucího práce a konzultantů, opravy a doplnění na základě vlastní revize, tvorba bibliografických soupisů a příloh), 5 % na dokončovací práce (kompletace textu, tisk, vazba). Harmonogram prací musí být reálný, je třeba pracovat s časovou rezervou pro případ neplánovaných, ale běžných událostí (problémy s přístupem ke zdroji, nemoc studenta, pozdní odevzdání připomínek konzultanta pro jeho pracovní vytížení apod.).

Bibliografie Zahrnuje prameny a literaturu, a to všechny položky, které jsou v době tvorby projektu studentovi známy, i když nejsou prostudovány.

Organizační, finanční a materiální zajištění realizace projektu Týká se absolventských prací, jejichž praktická část probíhá u jiného právního subjektu (firma, výzkumné pracoviště, úřad, jiná škola apod.), vyžaduje zajištění organizačních, finančních a materiálních nároků, případně smluvní ujednání.

Využití výsledků práce Témata některých prací se specifikují s ohledem na jejich následné praktické uplatnění. I tuto souvislost (účel tematické volby) je vhodné připomenout. Stejně tak např. dohodnuté publikování či jiné zveřejnění textu.

Rozsah projektu Rozsah projektu závisí na předpokládaném rozsahu práce a na jejím oborovém zaměření. Projekt obsahující 5 – 7 normostran považujeme za dostatečné projektové východisko 24

absolventské práce, která má rozsah 60 stran. Doporučujeme vypracovat projekt tak, aby reflektoval studentovu současnou znalost problematiky a jeho vědomí konkrétních kroků, které v práci podnikne. Např. strohé označení metody – „vytvoření případové studie“ – není v této fázi již na místě. O metodické přípravě studenta svědčí např. formulace: provedení srovnávací analýzy služeb poskytovaných seniorům v 5 zařízeních, vytvoření případové studie s optimálním řešením problému.

Proměny projektu Projekt jako celek se bude v průběhu tvorby absolventské práce proměňovat. V největším pohybu je téměř vždy osnova. Konkrétní a přesné pojmenování nejstabilnějších prvků projektu (téma, cíl, výzkumná otázka, hypotézy) zajistí, aby byl stanovený rámec práce dodržen.

Projekt – test zadání Konkrétní zpracování projektu je současně testem dvojího druhu. Ověřujeme jednak správnost zadání, jednak připravenost studenta na zpracování právě tohoto zadání. Pokud student není schopen konkrétně a obsažně projekt zpracovat, či činí-li mu zpracování projektu vážné potíže, doporučujeme zrevidovat zadání a zkontrolovat, zda bylo vhodně nastaveno téma, zda má téma náležitou vazbu na výzkumnou otázku, zda jsou tyto kategorie v souladu s cíli a hypotézami, eventuelně zda byla zvolena relevantní metoda. Pokud jsou tyto kategorie v logickém souladu, je vhodné uvážit, zda náročnost zadání nepřekračuje možnosti studenta. Zpracování projektu je poslední příležitostí ke změně.

Otázky: 

Motivujete studenty k vytvoření neformálního pracovního projektu?



Předepisuje škola závaznou strukturu a rozsah projektu?

25

6 Struktura absolventské práce Zákonná norma předepisující strukturu absolventské práce neexistuje. Povahu doporučení má ČSN o formální úpravě disertační práce, která rámcově uvádí i její strukturu. Studenti vyšších odborných škol se řídí interními přepisy svých mateřských institucí. Ty se v zásadě shodly na tom, jak má vypadat jádro práce, což odpovídá logice výstavby odborné stati. Úvod, teoretická a praktická část, závěr. Ve všem ostatním existuje variabilita řešení. Což je jistě v pořádku, protože struktura, stejně jako grafické zpracování práce, spoluvytváří specifický profil školy.

Opět zde prezentujeme nejširší možnou verzi struktury absolventské práce. Tu jsme ostatně naznačili již při výkladu projektu. Tam jsme se zabývali spíše praktickými aspekty, souvisejícími se stavem zahájení absolventské práce a s plánem dalšího postupu. Tentokrát se více soustředíme na obsah jednotlivých částí práce, jejich vzájemné vazby, logické souvislosti a návaznosti.

A. Vstupní část práce Přední strana desek. Uvádíme jen pro úplnost. Zpravidla jde o vysoce formalizovanou součást práce. Každá škola má své vzorové řešení. Objevují se zde zpravidla tyto údaje: název školy, jméno a příjmení autora, název práce, typ práce, rok a místo zpracování.

Název práce. Jde o dílčí, leč významný údaj, který se poprvé objevuje právě zde. Název práce by měl dodržovat tato pravidla. a) Souznění s obsahem práce. Jen bulvární literatura si v zájmu posílení atraktivnosti dovoluje odchýlit název od obsahu. Odborný text s touto licencí nepracuje. b) Souznění s řešeným problémem. V kapitole 2 jsme mluvili o tématu jako o výseči problémové oblasti práce. Název práce by neměl reflektovat problémovou oblast, ale téma, relativně úzký a konkrétní řešený problém. Takový název signalizuje, o co v práci vlastně jde. Obecné názvy tuto funkci nesplňují. Titul „Kriminalita mladistvých“ je

26

vhodnější nahradit názvem „Vandalismus mladistvých v regionu severní Čechy“. Místo „Automobilový park HZS“ použít titul „Využití kontejnerového automobilu Renault KERAX u HZS“. c) Jasnost a srozumitelnost. Název nemá vyvolat dojem neurčitosti, nejistoty, který může nepříjemně ovlivnit posuzování práce. Takový dojem navozují tituly typu „Několik poznámek k …“, „Vybrané problémy z…“, „Vybrané otázky z…:“, „Na okraj…“. Těmito názvy (případně podnázvy) dávají studenti předem a často zbytečně najevo neúplnost, fragmentárnost svého přínosu. Zapomínají, že absolutní komplexnost v uchopení tématu prakticky není možná. Vždy se najde něco, co zůstane stranou autorovy pozornosti. Jde jen o to, aby nebyla opominuta klíčová otázka, prioritní problém. d) Stručnost. Normovaný řádek je optimální délkou titulu, dva řádky je maximum. Požadavek stručnosti bývá někdy v kontraverzi s požadavkem konkrétnosti. Čím je název specifikovanější, tím bývá i delší. Je proto třeba vážit význam každého slova, hledat kratší synonyma, případně použít podtitul. e) Přitažlivost. Domníváme se, že všednost názvu absolventské práce není vážnou závadou. Jiné nároky však máme na obor nebo téma, které je na komunikaci přímo postaveno či je pro něj komunikace významná. Taková práce by měla o svých kvalitách přesvědčovat již přitažlivým, atraktivním titulem. (Máme na mysli např. Vyšší odbornou školu publicistiky, Vyšší odbornou školu mediální komunikace, obor mediálních studií na Vyšší odborné škola J. A. Komenského, práce na téma PR, marketing apod.).

Titulní list. I zde jde o formalizovanou část práce, kterou studenti zpracovávají podle daného vzoru. Uváděné údaje: název a sídlo školy, jméno a příjmení autora, název (případně též podnázev) práce, rok (kalendářní nebo školní) a místo zpracování, jméno a příjmení vedoucího práce (příkladně též jméno a příjmení konzultanta, pokud byl oficiálně stanoven), jméno a příjmení oponenta, označení oboru/podoboru, třídy, studijní skupiny. Titulní list je první stranou práce, která se počítá, nečísluje se však.

27

Kopie zadání práce. Některé školy ji přidávají alespoň do jednoho (následně archivovaného) exempláře práce. Jde o oficiální dokument, který dokládá, že práce dodržela zadání stanovené školou.

Čestné prohlášení. Prohlášení studenta o samostatném zpracování a nakládání s informačními zdroji (citace všech použitých pramenů). Obsahuje též souhlas se zveřejněním práce, přičemž školy volí různé formy zveřejnění a následného využití práce. Připojen je vlastnoruční podpis studenta.

Poděkování. Považuje se za součást dobrých mravů. Je adresováno zpravidla vedoucímu práce a konzultantům. Je možné zahrnout další zúčastněné, kteří s prací významně pomohli (např. jiné pedagogy, pamětníky, kteří poskytli rozhovory, účastníci dotazníkového šetření). Stejně tak instituce a firmy, které věnovaly nadstandardní služby (archivy, knihovny, firmy, kde studenti ověřovali výsledky, zpracovávali praktickou část práce apod.).

Motto práce. Uvedení citátu, který souvisí s tématem práce.

Anotace (abstrakt). Stručný text v českém a anglickém jazyce. Anotaci lze charakterizovat jako informační extrakt. Zahrnuje tyto základní údaje o práci: jméno a příjmení autora, jméno školy, název práce, jméno vedoucího práce, rozsah práce (počet stran nebo počet znaků), počet příloh, počet titulů použité literatury, počet použitých pramenů. Po tomto informačním bloku následuje stručný plynulý text, který je strukturován do jednoho odstavce. Doporučujeme maximální rozměr 10 řádků (cca 100 slov, 600 znaků včetně mezer) pro každý jazyk. Odstavec obsahuje tyto informace: téma a cíl práce, zdůvodnění jeho výběru či msto v dosavadním výzkumu, postup prací při zpracování tématu, hlavní výsledky práce, uplatnění výsledků a doporučení, jak se bude pokračovat v řešení problému.

28

Anotace je věcný text, nevyjadřuje emoce ani osobní vztah autora, nehodnotí, neinterpretuje. Sleduje hlavní výkladovou linii práce, zaměřuje se na nejpodstatnější fakta, neuvádí detaily, ani příklady (osoba autora je zpravidla skryta za neosobní výrazy „tato práce, tato studie, tyto výsledky…“) Obsahuje pouze to, co je v textu práce výslovně uvedeno, nikoliv to, čeho se čtenář práce může dohadovat a co může z textu odvodit.

Anotace je mimořádně důležitý prvek práce. Je totiž její nejčastěji publikovanou částí. Zveřejňuje se např. v bibliografiích absolventských prací, na webových stránkách školy, v ročenkách, sbornících apod.

Anotaci formulujeme až po úplném dokončení práce. Není nezbytně nutné, aby anotaci psal autor práce. Může to udělat např. spolužák, který práci četl. Tento postup zpravidla přináší lepší výsledky. Autor sám je v době dokončení práce příliš zahleděn do jejích detailů a často není schopen odstupu a nadhledu, který formulace anotace vyžaduje.

Klíčová slova. Jsou buď samostatnou částí práce nebo součástí anotace. Na některých školách anotaci nahrazují, jsou považovány za její pokročilejší verzi. Jde o soubor 5 – 10 slov nebo slovních spojení. Nejde o nejfrekventovanější výrazy práce, ale o výrazy s významově největší vahou, v nichž je obsahové těžiště práce. U odborných prací standardně zařazovaných do bibliografických katalogů jsou klíčová slova podkladem pro jejich indexaci, tzn. pro zařazení do příslušných předmětových kartoték. V případě této studie by šlo např. o pojmy jako absolventská práce – vedení práce – hodnocení práce – struktura absolventské práce – metody zpracování - bibliografie - projekt absolventské práce, apod. Klíčová slova jsou řazena podle dvou hledisek. Jednak dle významu (od významnějších k méně významným), jednak abecedně (zejména v případech, kdy autoři mají potíže se zvážením významu jednotlivých výrazů). Klíčová slova studenti často považují za okrajovou a formální část práce. Zkušení čtenáři studentských prací, a těmi oponenti práce bezpochyby jsou, je vnímají jako jednu z prvních informací o významovém jádru práce. 29

Bibliografická citace absolventské práce dle normy ČSN ISO 690. Jde o relativně novou část absolventské práce, která je dnes standardně zařazována do odborných publikací. Má usnadnit přejímání odkazů na odbornou literaturu. V případě této stati by záznam mhl vypadat následovně: BERGEROVÁ, Marcela. Vedení a hodnocení absolventských prací. Praha: Vyšší odborná škola sociálně právní, 2012. 1. vyd. ISBN 978-80-905109-1-

Obsah. Lze předpokládat, že je buď identický s osnovou práce nebo se k ní blíží. Zahrnuje členění na kapitoly. Pro přehlednost textu a snadnou orientaci v práci doporučujeme do obsahu zahrnout i členění na podkapitoly. Pro názvy kapitol a podkapitol platí stejná pravidla jako pro název práce - souvislost s obsahem, konkrétnost, jasnost, srozumitelnost, stručnost. Při zpracování obsahu pracujeme s arabskými číslicemi a s desetinným systémem. Obsah je první číslovanou stranou absolventské práce.

Seznam používaných zkratek. Seznam zkratek je zpracovaný abecedně. Zahrnuje pouze zkratky specifické pro dané téma či zkratky, které si autor pro účel práce vytvořil. Nezahrnuje zkratky v současnosti běžně používané v písemné komunikaci (apod., tj., např.) a zkratky, které jsou obecně srozumitelné (EU, HZS, MŠMT ČR, ČT). Při prvním použití autor zkracované slovo nebo slovní spojení rozepíše a k němu do závorky připojí příslušnou zkratku. Fond ohrožených dětí (FOD), dětské domovy (DD). Nadále v textu pracuje pouze s těmito zkratkami, jejichž seznam vytvoří. Precizně zpracovaný seznam zkratek je nezbytný zvláště v těch případech, kdy autor vytváří osobité zkratky platné výhradně pro danou práci.

B. Stať – vlastní text Úvod. Jde o první ucelenou textovou část, ve které student představuje svoji práci. Čím se úvod liší od anotace, která mu předchází? Anotace je bibliografický formát, úvod je vstupní část textu absolventské práce. Není striktně lakonický jako anotace, je podrobnější, více se zaměřuje na proces tvorby práce, je osobní. 30

V úvodu student představuje téma práce, zdůvodňuje jeho výběr, zaměřuje se na přínos a aktuálnost tématu. Popíše svůj osobní vztah k problému. Jde o jediné místo práce, ve kterém student smí opustit úroveň odborného textu a dovolit si subjektivní sdělení. Další údaje se týkají hlavního cíle práce, klíčové výzkumné otázky a hypotézy, vymezení výzkumných metod, včetně zdůvodnění jejich volby. Zmíněny jsou klíčové informační zdroje. Stručně je popsán současný stav řešení problému. Je uvedena struktura práce i její obsah. Na tomto místě je možné případně stručně vysvětlit, proč byl některý důležitý aspekt problému ponechán stranou.

Styl úvodu se od celkové práce liší. Úvod nemá výkladový charakter. Úsporně se v něm vyslovuje jen to, co je nezbytné pro pochopení následujících kapitol. Na rozdíl od nich je úvod povšechný. Úvod má ambice poskytnout komplex klíčových informací, zachovat si přitom stručnost a přehlednost. Z tohoto důvodu se informace v úvodu zobecňují a tím nutně i zjednodušují. U absolventských prací je dostačující rozsah úvodu 1 – 3 strany.

Teoretická část. Tato část, spolu s následující empirickou kapitolou, tvoří jádro absolventské práce. Její vstupní část navazuje na úvod. Studenti se vrací k stručným tezím, které byly řečeny v úvodu, a podrobněji se jimi zabývají. Rozpracování se týká těchto bodů:

Klíčový problém absolventské práce – aktuálnost jeho řešení, praktický význam, očekávané výsledky, efekty. Zde je nejvhodnější místo práce pro obšírnější vysvětlení. Teoretický rámec absolventské práce – stanovení cíle, výzkumné otázky, hypotéz (předpokladů, domněnek). Pokud není v některých typech (např. technických) prací vhodné stanovovat výzkumné otázky a hypotézy, vymezují se v nich specifické aspekty problému (jakási osnova problému či technického projektu), které bude práce sledovat. Terminologické vymezení práce. Definování toho, jak student chápe používané pojmy, jaký je jejich obsah, v jakém smyslu s nimi pracuje. Student případně může zpracovat

31

přehled klíčové terminologie, poukázat na její historické, geografické či autorské proměny či vysvětlit důvody svého terminologického přístupu. Přehled o dosavadním řešení problému. V této části student popíše dosavadní stav řešení problému na základě odborné literatury k danému tématu. Zaznamená rozdílné přístupy k řešení problému, případně proměny řešení v průběhu času, různé přístupy osobnostní nebo odlišné přístupy na základě národních nebo regionálních tradic. Popíše rozličná možná řešení vycházející např. z technických daností (obecného rozvoje techniky, stavu materiálně technického vybavení), ze stavu legislativy apod. Případně na základě literatury vylíčí sociální prostředí, ve kterém se bude problém řešit, včetně charakteristiky jeho specifik.

Zpracování odborné literatury může vycházet z různých principů. Může mít formu historického přehledu, může být rešerší strukturovanou dle specifičnosti řešení (od obecné odborné literatury ke specifickým studiím), může vycházet ze seznamu titulů seřazených dle jejich odborného významu a váhy, apod. Konkrétní postup volí student dle svých potřeb, příp. zvyklostí školy.

Teoretická část vychází z informačních zdrojů a reflektuje úroveň vědění, kterou předkládá odborná literatura. Je třeba, aby tato reflexe zasahovala až do současnosti. Stává se, že poslední odborná stať, kterou student zaznamenal je deset let stará. To je v pořádku jen v tom případě, že v řešení zkoumané otázky nedošlo k dramatickému rozvoji právě v posledním desetiletí. Významným aspektem teoretické části je její aktuálnost. Dále komplexnost vzhledem k následující praktické části.

Studenti teoretickou část práce často chápou jako mechanický záznam východisek, přístupů, řešení, který jim nedává prostor pro tvořivou práci. Příležitost vidí spíše v části praktické. Opak je pravdou. V teoretické části student různé přístupy analyzuje, interpretuje, třídí, vybírá standardní případy a naopak extrémní, výjimečná řešení, vyhodnocuje je, domýšlí. Vysvětluje terminologii a její dobové proměny. Vede diskusi o jednotlivých přístupech, sleduje jejich výhody a nevýhody, komentuje dobová omezení 32

i nevyužité možnosti. Všímá si nejen toho, kam vědění o daném problému dospělo, ale mapuje i bílá místa, která za sebou společnost zanechala. Hledá příčiny tohoto stavu apod. Provádí syntézu poznatků, vyvozuje vlastní závěry. Může formulovat i osobitá řešení. Tvorba teoretických kapitol je tvůrčí, kreativní prací, do které se promítá kritická a koncepční osobnost studenta. Teoretická část vytváří zázemí pro následnou praktickou část. Její rozsah by neměl významně překročit třetinu celkového textu absolventské práce.

Praktická část. Zužitkovává se zde znalostní penzum a teoretický rámec předcházejí části. Na tomto základě a s permanentním vědomím teoretické podpory se zde řeší konkrétní empirický problém. Rozměrem by praktická část měla přesáhnout část teoretickou. Je nejrozsáhlejší částí absolventské práce. Tvoří zhruba 3/5 textu. Praktická část zahrnuje následující části.

Popis zkoumaného „předmětu“. Může jít o osoby, reálie, služby, produkty, kterých se praktické řešení problému týká. Předmětem může být objekt, technické vybavení, obchodní společnost, systém vzdělávání, apod. Šíře popisu a charakteristiky je úměrná následujícímu výkladu. Popisujeme jen to, co v následné práci skutečně zužitkujeme.

Popis základního metodologického postupu aplikovaného v praktické části. Volba konkrétní metody jednoznačně závisí na cíli práce, tedy na tom, co chceme v práci zjistit. Při rozhodování o volbě relevantní metody zvažujeme dvě okolnosti. Validitu metody, tedy její schopnost zjistit právě to, co zjistit potřebujeme. Reliabilitu, tedy její přesnost a spolehlivost. Zvolenou metodou může být např. pozorování, experiment, analýza dokumentů, případová studie. Často je jedná o komplex metod. Důležité je, aby se tyto metody vhodně doplňovaly. V práci se použitá metoda pojmenovává. Vysvětluje se též důvod její aplikace. Dále to, jak student při aplikaci metody postupoval.

Data a jejich zpracování. V této části textu vymezujeme data, údaje, fakta, hodnoty, apod., které pro následující práci potřebujeme získat. Dále popisujeme techniky jejich 33

sběru.

Může

jít

o

údaje,

které

se

získají

na

základě

dokumentace prostřednictvím měřících technik, testováním apod.

obsahové

analýzy

Konečně zde též

mapujeme proces jejich zpracování.

Výsledky zjištění. Jde o text, kterým praktickou část uzavíráme. Předkládáme v něm výsledky, které práce s daty přinesla. Zpracováváme je takovou formou, která je pro danou práci průkazná (text, grafy, tabulky apod.). Při značném objemu výsledků uvádíme ty nejvýznamnější. Tato část je věcnou informací, kterou dále nekomentujeme a nerozebíráme.

Diskuse. V rámci diskuse s výsledky dále pracujeme. Výsledky vyhodnocujeme, komentujeme, interpretujeme. Dáváme je do souvislostí s dosavadními znalostmi. Vymezujeme změny, které jsme zjistili. Definujeme to nové, co naše výsledky přinesly. Porovnáváme výsledky práce a naše vlastní předpoklady, konfrontujeme výsledky a hypotézy. Zjišťujeme, zda naše hypotézy byly potvrzeny, či vyvráceny, či zda se naše předpoklady naplnily jen částečně. Zdůvodňujeme neúplné naplnění předpokladů a případné diference mezi našimi předpoklady a výsledky práce. Zjišťujeme, zda výsledky mají obecnou platnost, či zda platí jen ve specifických případech. Pokud ano, tak tato specifika vymezíme. Zaměříme se na cíle práce a hodnotíme míru jejich naplnění. Současně navrhneme, v jakém směru by práce mohla pokračovat. Též doporučujeme konkrétní využití výsledků práce.

Závěr. Diskuse je poslední kapitolou absolventské práce, která přináší něco nového. Je završením výkladu. Následující závěr je zrcadlem úvodu. Celou práci rekapituluje, resumuje vše významné, co již bylo řečeno. Shrnuje teoretický a metodologický rámec práce, proces vzniku teoretické a praktické části, naplnění cílů práce, význam jejích výsledků. Vyzvedá přínos práce. Závěr přináší celkový obraz práce a jejích výsledků. Svým způsobem je vizitkou autora. Často je však poznamenán únavou a spěchem, takže nedosahuje kvalit předcházejících kapitol. Nejednou je závěr dokonce nejslabší částí textu. Z důvodu udržení vyrovnané 34

úrovně práce doporučujeme zpracovat na konci každé kapitoly stručné shrnutí. Kvalitní dokončení práce se tím usnadní.

C. Závěrečná část práce Resumé (summary). Stručné shrnutí informací o obsahu práce, cílech, metodách, o vztahu autora k tématu, o výsledcích, přínosech pro praxi. V případě absolventské práce by měl být rozsah 20 – 30 řádek. Zpravidla se píše v anglické verzi.

Bibliografie. Soupis informačních zdrojů, citované a použité literatury. Zahrnuje pouze ty položky, se kterými student skutečně pracoval. Pokud je soupis zdrojů relativně malý, zhruba do deseti položek, lze jej předložit jako jeden abecedně uspořádaný celek. Obsáhlejší seznamy je třeba vnitřně zpracovat. Třídíme je podle různých kritérií. Např. dle základních typů informačních zdrojů (primární a sekundární zdroje), dle formy zveřejnění (na tištěné a elektronické zdroje), dle periodicity zveřejnění (neperiodické a periodické zdroje) apod. Záleží na rozhodnutí studenta, případně na pokynech školy. Důležité je, aby byl zvolený princip aplikován jednotně a důsledně.

Přílohy. Zahrnují doplňky nejrůznějšího druhu: tabulky, grafy, plánky, schémata, fotografie, přepisy dokumentů (např. zakládací listiny, rodné listy). V zásadě obsahují vše, co dokládá studentovy postupy a co z různých důvodů nelze umístit uvnitř práce (např. technické důvody, znejasnění výkladu, apod.). Přílohy jsou průběžně číslované, každá příloha má svůj titulek. Student zpracuje seznam příloh, který umístí před samotné přílohy.

Rejstříky. Vytváří se u rozsáhlejších studentských textů. Jsou dobrým vodítkem při vyhledávání konkrétních údajů. Rejstříky se zpracovávají podle různých hledisek. Jde nejčastěji o rejstříky jmenné, věcné, o rejstříky míst. Rozsáhlejší odborné texty mohou obsahovat všechny typy rejstříků. Pro studentskou práci doporučujeme zpracovat nanejvýš jeden registr. 35

Otázky: 

Má škola předepsanou strukturu absolventské práce? Je tato struktura pro studenty závazná?



Uvažujete po přečtení textu o úpravě, doplnění struktury?



Věnuje škola pozornost obsahu jednotlivých částí absolventské práce?



Máte doporučení, jak udržet vyrovnanou úroveň absolventské práce?

36

7 Vztahy uvnitř struktury absolventské práce Mezi jednotlivými částmi práce jsou logické vztahy a návaznosti. Každá kapitola má své místo a svou roli. Pokud je její účel pozměněn, dochází k vážnému poškození struktury celé práce. Stavbu práce a souvislosti mezi jejími částmi narušují zejména tyto prohřešky.

Úvod a jeho souvislosti s následnými kapitolami a) Úvod podává o práci zkreslenou informaci. Tato situace nastává zpravidla tehdy, když po dokončení úvodu dojde ke změnám. Např. upraví se výzkumná otázka, dojde k doplnění dílčích cílů, aplikují se další metody, tím se rozšíří spektrum výsledků. Na počátku práce doporučujeme zpracovat pouze osnovu úvodu a text doformulovat až po dokončení práce. b) Informace, které zazní v úvodu, procházejí následně v rozpracované podobě celou prací. Stává se, že úvod je příliš podrobný, jde do značných detailů. Je téměř identický s textem celých odstavců následujících kapitol. Ty přinášejí minimum nových informací. U posuzovatele textu pak vzniká otázka, proč vůbec výzkum probíhal, když všechny odpovědi student znal už v úvodu práce. Úvod má jen naznačit to, co následující kapitoly důkladně vyloží a doloží. c) Student v úvodu zaujme obranný postoj a předem obhajuje důvody záměrně opomíjených oblastí, stylistickou neobratnost práce, případně jazykovou nevybavenost pro průzkum cizojazyčné literatury, apod. Práce je jednou dokončena, je nutno ji předložit a obhájit. Je zbytečné připoutávat pozornost oponentů na její negativní stránky, ať už jsou reálné či zdánlivé. Prostor pro návrhy dalších následných řešení je v jiné části práce, v diskusi a v závěru. d) Úvod musí korespondovat se závěrem práce, obě části práce se nesmí obsahově míjet. V závěru je nutno odpovědět na otázky položené v úvodu, i když odpověď bude zcela nebo částečně negativní. Na konci nelze odpovídat na otázku, která se v práci vůbec neobjevila.

37

Teoretická a praktická část práce Hlavní problém absolventských prací tkví v nesouladu mezi těmito dvěma klíčovými částmi. Teoretická část je východiskem pro konkrétní praktické řešení. Měli-li bychom tento vztah vizualizovat, pak si můžeme představit patrový dort. Základna spodní části (teoretická část) je mírně širší než vrchní část (praktická část). Jde o dvě identické oblasti v různých úrovních. Teoretická část pracuje se širšími souvislostmi, s kontexty, což je důvodem jejího většího rozměru, jejího přesahu. V praxi se teoretická a praktická část obsahově míjí jen zcela výjimečně. Obvyklé je i to, že obě části v zásadě pokrývají identické oblasti. Poměrně časté jsou však případy, kdy teoretická část práce zpracovává daleko širší problematiku, než jakou řeší praktická část. Dokonce i problematiku, která s tématem práce souvisí jen vzdáleně. Stejně tak se stává, že praktická část vyžaduje širší zázemí, než jaké teoretické kapitoly poskytují. V průběhu tvorby absolventské práce je třeba vztahy mezi teoretickou a praktickou částí neustále korigovat a dle potřeby upravovat.

Praktická část a diskuse (případně závěry) Absolventská práce podává věcně a objektivně informaci o výsledcích. Zpráva je úplná, výsledky jsou hierarchizované dle jejich významu. V tomto směru je vše v pořádku. Hierarchizace je však jediným hodnocením výsledků. S výsledky se v diskusi (v závěru) dále nepracuje, nevysvětlují se, nekomentují, nedávají se do dalších souvislostí. Tím se snižuje jejich přínos, stejně tak přínos celé práce.

Otázky: 

Věnujete pozornost vztahům mezi jednotlivými částmi práce?



Znáte recept na harmonické sladění teoretické a praktické části?

38

8 Absolventská práce jako odborný text Absolventská práce je vědeckou statí, která je určena specifické odborné veřejnosti. Primárně a účelově hodnotící komisi, dále pedagogům školy, jejím externím spolupracovníkům, partnerům, odborným institucím, budoucím studentům, kteří mohou na práci navázat. Práce má charakter odborného výkladu, který je vhodný jak pro vysvětlení širších souvislostí problému a jeho vnějších aspektů, tak jeho podstaty i vnitřních vztahů. Žánru odpovídá i styl absolventské práce – kompozice, jazyk, stylistika.

Základní požadavky na absolventskou práci jako na odborný text Některé požadavky jsme v průběhu výkladu zmínili. Proveďme nyní ucelenější výčet hlavních rysů. 

Věcná správnost, objektivita se projevují od počáteční fáze (shromažďování informačních zdrojů a jejich kritické vyhodnocování) do konečné etapy (vyhodnocení výsledků).



Komplexnost textu. Je vždy relativní. Máme na mysli úplnost vzhledem k danému tématu a jeho autorskému pojetí. V rámci tohoto vymezení a autorova osobitého přístupu nelze bezdůvodně opomíjet klíčová fakta nebo jim přisoudit okrajové místo.



Srozumitelnost a přehlednost textu je věcí kompozičního a stylistického zpracování. Jeho úroveň ovlivňuje kvalitu odborného výkladu a celkové hodnocení práce.

Jakými postupy lze těchto kvalit dosáhnout? Požadovaných kvalit práce lze dosáhnout kombinací několika postupů.

39

Práce s argumenty Absolventská práce je podložená argumenty. Není místem pro pocity a osobní úvahy. Neurčitá a nepřesvědčivá domněnka studenta, že lano použité v konkrétní konstrukci by mohlo odpovídat zátěži výtahu, v nás nutně vyvolá obavy. Přejeme si, aby student tento údaj vyslovil s jistotou a doložil důkazy. Po položené otázce následuje odpověď, po konstatování zdůvodnění. Pro premisy, předpoklady a domněnky je zde místo pouze v případě, že jsou součástí logického soudu. Výroky podložené důkazy jsou podstatou odborného výkladu.

Strukturace textu Věcný, argumenty podložený výklad odborného textu je organizován tak, aby byl čtenářsky vlídný. Přehlednost textu přispívá k jeho srozumitelnosti. Jak vytvořit přehledný text? Základním krokem je strukturace textu, jeho členění do oddílů, kapitol, podkapitol, odstavců. Text strukturujeme na základě obsahu práce, přičemž vycházíme z její osnovy. Trvale přitom máme na mysli, že strukturace práce úzce souvisí s její grafikou. Důsledkem jakékoliv strukturální změny práce je i změna její vizuální stránky.

Při strukturování textu absolventské práce sledujeme dvě linie. Vertikální a horizontální. Sledování vertikální linie je obvyklé. Tato linie vede od oddílů ke kapitolám, podkapitolám, odstavcům. Mezi nimi jsou logické návaznosti, současně i vztahy tematické nadřazenosti a podřízenosti. Vezmeme-li titulky jednotlivých částí, můžeme sledovat přechod od obecnějších témat k tématům dílčím, specifikovaným. Porušení tohoto systému je signálem o nesprávné strukturaci textu a nesystémovém výkladu práce. Horizontální linie zpravidla pozornosti studentů uniká. Při horizontálním sledování textu (v grafickém vyjádření jde spíše o pyramidu) zobrazíme v nejvyšší rovině všechny oddíly (vrchol pyramidy), na další nižší rovině všechny kapitoly, dále podkapitoly atd. Všechny části textu umístěné v jedné rovině by měly být rovnocenné a významově vyrovnané. Sledováním vertikální a horizontální linie zjistíme, zda je struktura práce vyvážená. Následně můžeme revidovat tematické přesahy, vyváženost témat, úměrnost rozsahu 40

jednotlivých částí práce, účelnost všech podkapitol atd. Tuto revizi a nápravu můžeme udělat, pokud práce splňuje jednu podmínku. Názvy částí práce objektivně reflektují jejich obsah.

Členění textu do oddílů, kapitol, podkapitol a dalších drobných útvarů práci zpřehledňuje. Toto členění má však svou hranici. U odborných textů se doporučují tři úrovně vertikálního členění. Čtyři úrovně se považují za mez, kterou v rámci udržení soudržnosti textu není radno překročit. Přílišná segmentace ohrožuje souvislé vnímání textu.

Základní jednotkou strukturace textu je odstavec. Pravidla na tvorbu odstavců neexistují. Jasné je pouze to, že v odstavci se seskupují výpovědi tematicky spjaté. Oprávněnost odstavce prověřuje test heslem. Lze-li obsah každého odstavce vyjádřit jedním heslem, jsou předěly v textu vytvořeny správně. Nový odstavec signalizuje změnu ve výkladu (nové téma, nová fáze, nová etapa, nová jednotka v komentovaném výčtu atd.). Při tvorbě odstavců by nemělo docházet k nadměrnému drobení textu (co věta, to myšlenka, to nový odstavec), které výklad tříští. S odstavci je možné pracovat i jiným způsobem. Lze je sdružovat do vyšších tematických celků, do tzv. odstavcových skupin. Tyto skupiny vybavujeme mezititulky, které vytvářejí orientační síť textu. I takto lze posílit přehlednost práce.

Souvislost a soudržnost textu Soudržnost textu zajišťují uzavřená sdělení, která na sebe tematicky, časově, místně, příčinně a jinak navazují. Ta vytvářejí klíčovou výkladovou linii textu. Probereme jednu myšlenku, bez zbytečných odboček jdeme ke druhé. V práci působí rušivě ty části textů, které s výpovědí sice tematicky souvisejí, ale narušují hlavní linii výkladu (např. detailně rozváděný příklad, paralela z jiné oborové oblasti apod.). Tyto situace lze řešit prostřednictvím poznámkového aparátu nebo příloh.

Koncíznost textu podporují další prostředky. Jde o slovní spojení, tzv. orientátory, která odkazují na různé, od sebe vzdálené části textu, a tak je propojují. Např. „V předcházející 41

kapitole jsme uvedli výsledky první etapy, podívejme se nyní, jak na ně navázala druhá etapa...“ „Nyní jen stručně konstatujme, jaká jsou naše východiska. Podrobně se jimi budeme zabývat v následující kapitole.“ „Jak již jsme naznačili v úvodu kapitoly…“

K soudržnosti textu významně přispívají shrnutí. Zastavují výklad, zopakují již řečené, připomínají vyslovené souvislosti a uvádějí souvislosti nové, propojují již známá fakta, zobecňují. Sumarizace různých rozměrů se mohou objevovat na konci kapitol i odstavcových skupin. V hutné podobě i na konci rozsáhlejších odstavců.

Koncíznosti textu napomáhají i drobnější a nenápadnější stylistické postupy. Např. stálé připomínání předmětu výkladu (např. v odstupu dvou tří vět) i za využití různých synonym či hyponym s využitím odkazovacích zájmen. Např. o výrobku lze hovořit jako o „produktu“, „zboží“, „kusu“, „artiklu“, o rizikové mládeži lze mluvit též jako o „rizikové skupině mladistvých“,, mládeži s nežádoucím chováním“ či odkazovat v textu na „tuto problematickou skupinu“. Pokud je využití synonym zavádějící, je lépe zůstat u stereotypních pojmenování. Důležité je připomínat předmět výkladu.

Odborná stylistika Srozumitelnosti, jasnosti a přesnosti odborného textu napomáhají následující principy. 

Přiměřená úspornost. Myslíme tím výrazovou střídmost výkladu. Student vyřkne to, co je nezbytně nutné. Vyjádří se stručnými větami, které zbytečně nerozvíjí. Jeho výklad je stylisticky minimalistický bez literárních ozdob. Na malém prostoru uplatní maximum informací.



Explicitnost. Jev, skutečnost, předmět výkladu jsou konkrétně pojmenovány, slovní vyjádření je jednoznačné.



Přesnost, určitost. Současná představa o logickém, racionálním, věcném vědeckém vyjádření není tak striktní, jako bývala. Stále je však třeba oprostit se od vrstvy slovní zásoby, která v sobě nese neurčitost a přibližnost (hodně, málo, asi, přibližně, poměrně atd.). 42



Neutrální pojmenování. Na místě není emotivní vyjadřování. Z rejstříku synonym vybíráme slova a slovní spojení, která nejsou citově zabarvená (lidé bez přístřeší místo ubožáci bez domova, vyhnáni z domova, apod.).



Spisovný psaný jazyk. Studenti by se měli vyvarovat mluvené formy spisovného jazyka, např. „moc se mi v zařízení líbilo“ či koncovky –u u sloves 3. slovesné třídy vzoru „kupovat“, např. „děkuju všem spolupracovníkům za pomoc při sběru dat…“.



Gramatická korektnost je očekávanou kvalitou textu. Přes tuto deklaraci se ve studentských textech objevují prohřešky proti pravidlům českého pravopisu jak ve shodě podmětu s přísudkem, tak v interpunkci. Objevují se i záludnější chyby ve skloňování především číslovky dvě, obě a skloňování sloves 4. třídy („s tímto jevem souvisí souvisejí i potíže v dospívání“. Často dochází ke směšování vazeb u příbuzných sloves („zajímal se o sport a mnoha aktivními činnostmi“. Správně: „zajímal se o sport a o mnoho aktivních činností“ nebo „zabýval se sportem a mnoha aktivními činnostmi“).

Forma výkladu V absolventské práci student zprostředkovává výklad těmito způsoby:  výklad vede ve 3. osobě singuláru či plurálu, jde o odosobněnou verzi (dá se konstatovat, lze tvrdit, lze doporučit, práce vychází z těchto východisek, studie obsahuje, závěry poukazují na nutnost apod.),  výklad vede v 1. osobě plurálu, jde o tzv. autorský plurál: (konstatujeme, tvrdíme),  výklad vede ve 3. osobě plurálu: odborníci konstatují, tvrdí, doporučují,  výklad vede v 1. osoba singuláru: konstatuji, tvrdím, doporučuji.

Poslední variantu užívají studenti vždy, ale pouze na omezené části textu, ve které vystupují proklamativně subjektivně (úvod, poděkování, závěr). Aplikace této varianty v celém rozsahu práce u nás ještě nezdomácněla, byť frekvence jejího užívání se v posledních letech zvyšuje. V českém prostředí převládá kombinace autorského plurálu

43

a odosobněné formy. Není však důvod bránit studentům v jakékoliv formě, pokud zachovají výkladovou jednotu.

Otázky: 

Je pro studenty argumentace přirozeným základem výkladu?



Sledujete strukturaci práce již od první osnovy?



Jsou stylistické úpravy průběžnou součástí práce nebo její závěrečnou fází?

44

9

Obhajoba a hodnocení absolventské práce

Ani zde neplatí striktní předpisy, pouze zažité zkušenosti přenesené z vysokoškolského prostředí. Záleží na každé škole, jak tento rituál ošetří a jako normou ho sváže.

Vedoucí práce a oponent Absolventskou práci posuzují dva odborníci, kteří na ni vypracovávají posudky. Oba experti k práci přistupují z různých hledisek. Vedoucí práce se účastnil její tvorby. Zná i ta fakta, která leží mimo zorné pole oponenta. Pohlíží na práci „zevnitř“. Posuzuje proces vzniku práce. Komentuje zvládání nečekaných problémů, případnou proměnu záměru, celkový přístup studenta, tedy jeho aktivitu a iniciativu, samostatnost a tvořivost, jeho pracovní nasazení, přístup ke kritickým připomínkám. Vedoucí může práci hodnotit i z hlediska zvyklostí, požadavků a standardů dané školy.

Oponenta zajímá produkt jako takový, jde mu ryze o odbornou úroveň práce, kterou (je-li externím spolupracovníkem školy) může dát i do souvislostí s obdobnými pracemi jiných škol.

Obsah posudků V tomto ohledu se posudky obou expertů liší. Jinak sledují stejné aspekty práce. Různé školy (a různí experti) přistupují k posuzování prací s různou mírou podrobnosti a sledované aspekty strukturují různým způsobem. V každém případě je však předmětem jejich zájmu věcný, odborný obsah práce, její formální a jazykové zpracování. Pro inspiraci

předkládáme

detailní

(maximalistický)

přehled

posuzovaných

kritérií

i s vědomím toho, že některým školám stačí globální stanovisko k tematické skupině aspektů.

45

Odborná úroveň práce V rámci tohoto bloku se hodnotí následující:  Téma práce. Sleduje se šíře tematického záběru, aktuálnost tématu, jeho praktický význam a přínos (pro spolupracující organizace, pro školskou výuku apod.). Soulad tématu s obsahem práce, s cílem, případně s výzkumnou otázkou a hypotézou.  Cíl práce. Hodnotí se přesnost vymezení a jeho naplnění (konfrontací úvodní a závěrečné kapitoly).  Práce s informačními zdroji. Komentuje se okruh zdrojů, se kterými student pracoval, využívání klíčových zdrojů. Objektivnost práce se zdroji (zda student nepracoval např. jen s jedním klíčovým autorem, zda byla důvěryhodnost zdroje ověřena apod.). Kritické vyhodnocení a interpretace zdrojů (např. pochopení dobových a autorových specifik). Znatelné odlišení vlastního autorského textu, přímé a nepřímé citace (interpretace).  Odborný styl práce. Vymezení základních pojmů a definic, jejich věcná správnost. Způsob výkladu (argumentace, jasnost, preciznost, přehlednost, souvislost textu atd.).  Strukturace práce. Logika, systematika a symetrie struktury, návaznosti, souvislosti, případné mezery a zbytečné přesahy (co chybí a co je navíc).  Úroveň teoretické části práce. Úroveň a úplnost shromážděných poznatků, schopnost jejich vyhodnocení. Pochopení tématu a problému. Schopnost vytvoření adekvátní základny pro praktickou část práce.  Úroveň praktické části práce. Schopnost aplikace teoretických poznatků. Relevantnost zvolených metod práce, jejich obtížnost. Shromáždění a popis výsledků.  Poměr teoretické a praktické části. Nadbytečnost/nedostatečnost teoretické části vzhledem k části praktické. Poměr textového rozsahu obou částí.  Zpracování závěrů. Průkaznost, přesvědčivost závěrů (výstupů, výsledků), vyhodnocení. Souvislost s cíli práce. Praktické využití.

46

 Celkové obsahové hodnocení práce. Osobní přínos (formulace vlastních stanovisek), odborný přínos, inovativnost.

Formální stránka práce Formální postupy školy zpravidla detailně rozpracovávají a v hodnocení se vyjadřují k dodržování stanovených pravidel. Jde převážně o následující kritéria: rozsah práce, odpovídající obsah (zařazení všech částí, které škola vyžaduje – anotace, klíčová slova, resumé, rejstříky, zkratky apod.), pojetí příloh (úplnost, potřebnost, přebytečnost, souvislost příloh s textem, jejich grafické zpracování), jednotné grafické zpracování textu (typy písma, rozsah stránky, značení titulků apod.), zpracování bibliografie, poznámkového aparátu, správnost a úplnost citací (dodržení obecných norem nebo školních zásad).

Jazykové zpracování Zahrnuje tato kritéria. Gramatická správnost textu, jazyková redakce a korigování textu, šíře slovní zásoby, stavba vět.

Váha aspektů hodnocení Váhu jednotlivých aspektů si stanovují školy samy. Obecně se dá říci, že větší význam je přisuzován věcné stránce textu, odbornému uchopení tématu. V poslední době však významně a oprávněně vystupuje do popředí práce s informačními zdroji, resp. její korektnost. Nepřesně vyznačené citace, pohyblivé hranice mezi vlastním autorským textem a interpretací jiných textů či přímo plagiátorství je důvodem k odmítnutí práce. Ne tak jednoznačný postoj je např. k jazykové úrovni textu. K problematické gramatice a stylistice mají některé školy vysoce kritický postoj, jiné jsou tolerantnější. Důležité je,

47

aby škola jednoznačně definovala všestranné požadavky na absolventskou práci a aby zveřejnila systém jejího hodnocení.

Obhajoba Absolventská práce prokazuje studentovu schopnost vytvořit odborný text na úrovni, kterou škola požaduje. V průběhu obhajoby student prokazuje schopnost tuto práci prezentovat a v diskusi ji obhájit.

Prezentace práce bývá pro studenty problémem. Chybí jim zejména potřebný odstup od práce. Nejsou připraveni stručně a heslovitě podat základní informace. Odbíhají k nepodstatným detailům, k příkladům, na které není v prezentaci místo. I tento rituál by měl být předmětem cvičení.

Otázkou, kterou je třeba vyjasnit, je vztah absolventské práce a její obhajoby. Resp. stanovit, do jaké míry ovlivňuje úroveň obhajoby hodnocení práce. Jsou známy případy, kdy práce s doporučenou klasifikací „velmi dobře“ ztroskotá při obhajobě. Student v časovém limitu stihne představit pouze téma a cíl práce, k dalším informacím nedospěje. Není připraven odpovědět na otázky, jeho odpovědi se s připomínkami tematicky míjejí. Dokonce se prokáží studentovy vážné neznalosti vztahující se k tématu práce. I když k takovým situacím dochází občasně, je dobré předem stanovit pravidla jejich řešení.

Otázky: 

Má škola zpracovanou vzorovou strukturu posudků vedoucího a oponenta práce?



Zvážila škola formu hodnocení? Preferuje textovou nebo tabulkovou verzi posudků?



Jakou váhu škola přikládá různým aspektům hodnocení (věcná, formální stránka)?

48



Do jaké míry ovlivňuje úroveň obhajoby hodnocení práce? Může se na základě obhajoby změnit navrhované hodnocení práce o jeden stupeň? Řeší škola tyto situace ad hoc nebo na základě stanovených zásad?

49

10

Nejčastější chyby absolventských prací

Prohřešky absolventských prací se týkají všech jejích stránek. I když jsme se o nich na různých místech textu zmínili, předkládáme nyní jejich celkový přehled. Je připomínkou toho, na které aspekty práce a na které fáze její tvorby je třeba dohlédnout především.

Název práce neodpovídá obsahu. Slibuje něco jiného, zpravidla širší nebo užší pohled na dané téma.

Cíl práce většinou nechybí. Je přímo definován nebo je odvoditelný z textu úvodu. Problém tkví jinde. Stává se, že cíl je nepřesně formulovaný, vágní, přibližný, takže v závěru nelze průkazně doložit jeho naplnění. Také se stává, že cíl je v úvodu definovaný přesně, jasně a srozumitelně. Na dalších místech práce se však objevují jeho pozměněné verze. Většinou nejde o cíle diametrálně odlišné. Uvedené verze bychom mohli označit jako fragmentární cíle. Problém se dá snadno odstranit stanovením hlavního cíle, dílčích cílů a přesnými odkazy v průběhu textu.

Téma práce je příliš široké. Práce nedokáže přinést nic nového, zvládne jen zopakovat známá fakta, nová zjištění buď zcela chybí, nebo jsou obecná. Volba obsahově rozměrného tématu je častým prohřeškem. Nastává většinou z obavy, že úzké téma nedokáže naplnit požadovaný rozsah práce.

Výzkumné otázky a hypotézy nejsou stanoveny, případně neodpovídají cílům práce. Autor nedodržel metodiku a zbavil se podpůrných nástrojů na cestě k cíli.

Informační zdroje. Práce se zdroji není objektivní a korektní. Jaké problémy mohou nastat? a) Klíčové zdroje nejsou uvedeny, student je zjevně nezužitkovává. Naopak pracuje s nedůvěryhodnými zdroji z internetových blogů, studentských portálů apod.

50

b) Student přistupuje ke zdrojům jednostranně a s předsudky. Týká se zejména společenských věd a informačních zdrojů z totality. Stává se, že zdroje z tohoto období jsou apriori odmítány. Naopak jsou adorovány informační zdroje současnosti. Teoretická část pak nepřináší objektivní pohled na dané téma. c) Zdroje se neověřují, s fakty se pracuje jako s hotovou věcí, nejsou podrobeny analýze, neinterpretují se. d) Studenti nesledují informační zdroje až do současnosti a jsou ovlivněni staršími názory, které byly následně korigovány. Jedním slovem - chybí objektivita, přístup bez předsudků, kritická analýza informačních zdrojů.

Vztah teoretické a praktické části je obsahově disproporční. Teoretická část je bezdůvodně široká, není plně využita v praktické části. Důvody bývají prozaické. Autor v procesu přípravy vytvořil širší teoretické zázemí, než bylo pro práci potřeba. Získané poznatky chce uplatnit, i když jejich zveřejnění není opodstatněné. Nastávají i opačné případy. Tehdy je třeba dbát na doplnění mezer teoretické části.

Struktura práce je nelogická, návaznost textu chabá. Týká se zejména nižších strukturních celků, podkapitol a odstavců. Ty leckdy odbočují od hlavní linie výkladu a unikají k faktům, která souvisejí s tématem práce jen vzdáleně. Příčinu jsme zmínili již v předchozím odstavci. Je to autorská ambice uplatnit získané znalosti za každou cenu.

Nevyváženost práce. Na textu je vidět, jak vznikala pod časovým stresem. Závěrečné kapitoly práce pak patří k těm nejslabším.

Odborný styl práce není dodržen. Převážně chybí argumentace. Místo dokladů se objevují slovní spojení typu „myslím si, vím, je známo“ apod. Jindy autor operuje výrazy typu „ z toho lze usuzovat“, z toho logicky vyplývá“, ale logické souvislosti nejsou z předchozího textu patrné. Text není neutrální, bezpříznakový, je emociální (strašně se mi líbil přístup vychovatelek, ubohé děti bez rodin, zbědovaní lidé bez přístřeší apod.). 51

Jazyková úroveň práce je nedostatečná. Slovní zásoba je úzká, směřuje k hovorové řeči. Základy gramatiky nejsou pevné. Stylistika není zvládnutá. Objevují se dlouhá souvětí až na půl stránky. V nepřehledných větách se ztrácí předmět výkladu. Interpunkce není předmětem zájmu autora. Text není korigován.

Plagiátorství. Domníváme se, že problém má dvě stránky. První tkví v naprostém nepochopení pojmů duchovní vlastnictví a autorské právo. Převzetí cizích textů studenti nevnímají jako prohřešek a plagiátorství pak nechápou jako negativní jev. Druhá stránka problému je v nezvládnutí přípravné části práce, ve zpracování informačních zdrojů. Studenti si při pořizování konspektů zaznamenávají neúplné údaje. Přebírají texty, aniž by si poznamenali údaje o zdroji. Posléze nejsou schopni zdroj jednoznačně identifikovat a s textem nadále pracují jako se svým vlastním. Při pedagogickém ošetřování problému plagiátorství je třeba řešit nejenom etickou stránku věci, ale i pravidla odborné práce, heuristiky.

Otázky: 

Jaké další chyby do přehledu připojíte?

52

Doporučená literatura: ČSN ISO 214. Informace a dokumentace - Abstrakty pro publikace a dokumentaci. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2001. Třídící znak 01 0148. ČNI ISO 7144. Informace a dokumentace - Formální úprava disertací a podobných dokumentů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 1996. Třídící znak 01 0161. ČSN ISO 690. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197. ČSN ISO 01 6910. Informace a dokumentace - Úprava písemností psaných strojem nebo zpracovaných textovými editory. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2007. Třídící znak 01 78349. ČMEJRKOVÁ, Světla, František DANEŠ a Jindra SVĚTLÁ. Jak napsat odborný text. Praha: LEDA, ©1999. ISBN 80-85927-69-1. ECO, Umberto. Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, 1997. ISBN 80-7198-173-7. FILKA, Jaroslav. Metodika tvorby diplomové práce. Brno: Knihař, 2002. ISBN 80-86292-05-3. HOLOUŠOVÁ, KROBOTOVÁ Drahomíra a Milena. Jak psát diplomové a závěrečné práce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 1999. ISBN-80-7067-841-0. KOVÁŘÍČEK, Václav, Vladimír KREJČÍ a Evelina KREJČOVÁ. Diplomové a závěrečné práce: metodická příručka pro zpracování a vedení diplomových a závěrečných prací. Ostrava: Ostravská univerzita, 1995. ISBN-80-7042-088-X. KUBÁTOVÁ, Helena. Rukověť autora diplomky. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. ISBN 978-80-244-2314-2. 53

NEKUDA, Jaroslav. O metodice zpracování bakalářských a diplomových prací v ekonomických oborech a vhodných informačních zdrojích. Brno: Masarykova univerzita, 1996. ISBN 80-210-1446-6. PLACHETA, Zdeněk. Pokyny pro vypracování magisterské diplomové práce. Brno: Masarykova univerzita, 2000. ISBN 80-210-2431-3. SYNEK, Miloslav, Helena SEDLÁČKOVÁ a Hana VÁVROVÁ. Jak psát diplomové a jiné písemné práce. Praha: VŠE, 2002. ISBN 978-80-245-1212-9. ZLÁMAL, Robert. Příručka psaní seminárních a jiných vysokoškolských odborných prací. Praha: Linde Praha, 2009. ISBN 978-80-7201-779-9.

54