FANTOM Print 2015
slib carodejneho text.indd 3
22.1.2015 9:13:50
Všechny postavy v této knize jsou fiktivní. Jakákoli podoba se skuteþnými osobami, aĢ žijícími, nebo ne, je þistČ náhodná. Kniha je chránČna autorským zákonem USA. Jakákoli reprodukce nebo neautorizované užití textu þi kreseb je zakázáno bez písemného souhlasu Wizards of the Coast, Inc. Loga FORGOTTEN REALMS a WIZARDS OF THE COAST jsou chránČnými obchodními známkami patĜícími Wizards of the Coast, Inc. Všechny postavy Wizards of the Coast, jména i výraznČ jim podobná jména jsou obchodními známkami patĜícími Wizards of the Coast, Inc.
U.S., CANADA, ASIA, PACIFIC & LATIN AMERICA Wizards of the Coast, Inc. P:O: Box 707 Renton, WA 98057-0707 +1-800-324-6496
EUROPEAN HEADQUARTERS Hasbro UK Ltd. Caswell Way Newport, Gwent NP9 0YH GREAT BRITAIN
Navštivte www.wizards.com
Copyright © 2005 Wizards of the Coast, Inc. Práva na þeské vydání vlastní FANTOM Print Cover art by Todd Lockwood Mapp by Todd Gamble Translation by KateĜina Niklová ISBN 978-80-7398-296-6 www.fantomprint.cz www.facebook.com/fantomprint
slib carodejneho text.indd 4
22.1.2015 9:13:51
slib carodejneho text.indd 5
22.1.2015 9:13:51
Zabít Ĝarodĩjného krále Garetha meþem se rozmáchl a roztĜíštil jím Zhengyiho, z ostatkĤ vyšlehl þerný plamen a pak na kusy roztrhal ho. HlasitČ znČl kĜik vítČzství, a srdce pýchou se nadmula. Slavte, vždyĢ úder GarethĤv Zhengyiho do všech míst rozmetal. Co ale nežije, zabít se nedá, myšlenku tĜeba tím myslím, jen silou paže nelze ji rozdrtit magii temné oddanosti. GarethĤv meþ tak rozdrtil schránku hmotnou a tČlesnou. ýarodČjnému králi vzal ohnisko, rozprášil podstatu magickou. Slyšte proto, dČti, slova matþina, a rovnou k otci pak bČžte. Zhengyiho stĜípky vás sledují z pustiny Divoþiny temné.
slib carodejneho text.indd 6
22.1.2015 9:13:51
PĆedehra M
enší muž klouzal dolĤ magií promazanou, svažující se chodbou a dČlal krátké, trhané kroky, aby se udržel v pohybu a vzpĜímenČ – což nebylo vĤbec jednoduché. Z potrhaného cestovního pláštČ se mu kouĜilo a v levé nohavici mČl dlouhou trhlinu, ze které pomalu tekla jasnČ rudá krev. Artemis Entreri sklouzl k pravé stČnČ a valil se podél ní dál, nevyužil ji k tomu, aby zpomalil svĤj dČsivČ rychlý úprk, protože to by ho urþitČ zahlédl kostČj. A tomu chtČl zabiják za každou cenu zabránit. Dokonþil otoþku, zapĜel se pažemi o stČnu pĜed sebou a odstrþil se úzkou chodbou našikmo dolĤ. Za sebou uslyšel hukot plamenĤ, po kterém následoval napjatý smích jeho drowského spoleþníka Jarlaxla. Entreri pochopil, že se sebevČdomý temný elf snaží pronásledovatele znervóznit, ale dokonce i Entreri ho prohlédl: smích znČl falešnČ a nejistČ se nesl nad moĜem hlubokého znepokojení. BČhem mČsícĤ, které Entreri s Jarlaxlem strávil, se jen málokdy stalo, že by si drow dČlal s nČþím starosti, tentokrát si je ale rozhodnČ dČlal, což jen prohloubilo Entreriho vlastní obavy. Nacházel se daleko za dosahem svČtla poslední pochodnČ na stČnČ dlouhé chodby, neþekaný, ostrý záblesk za ním mu ale posvítil na cestu a ukázal mu, že se chodba asi tucet stop pĜed ním ostĜe stáþí vpravo. Zabiják si zmČnu smČru dobĜe zapamatoval, protože pĜedstavovala jeho jedinou šanci, pĜi záblesku totiž spatĜil i podstatu kostČjovy zákeĜné pasti: na konci chodby trþela ze stČny houšĢ ostrých bodcĤ. Entreri se odrazil od levé stČny a znovu se roztoþil. PĜi první otoþce schoval svoji povČstnou dýku s drahokamy, pĜi druhé pak zasunul
slib carodejneho text.indd 7
22.1.2015 9:13:51
R·A ·SALVATORE svĤj meþ, CharonĤv spár, do pochvy u levého boku. Když si takto uvolnil ruce, mohl lépe kontrolovat cestu chodbou. Podlaha tu byla kluzþí než ledový svah v bezvČtrné jeskyni ve Velkém ledovci a stČny tvoĜila hladká, pevná skála. Jeho ruce usilovnČ pracovaly, kdykoli dokonþil otoþku, a nohy mu klouzaly a toþily se na místČ, jak natáþel ramena, aby se udržel vzpĜímenČ. Blížil se k ostré zatáþce a k prudkému, smrtícímu konci. Chodbou otĜásla další dunivá exploze. Zabiják zaĜval, otoþil se a vší silou se odstrþil od stČny, svĤj manévr si pĜitom dokonale naþasoval, aby dosáhl maximálního efektu. Obrátil se a horní þástí tČla se vrhl vpĜed, dodal tak svému pohybu na síle a prolétl chodbou smČrem k boþnímu prĤchodu. Jakmile opustil hlavní chodbu, klopýtl, protože magická kluzkost tam neþekanČ konþila. Chytil se okraje prĤchodu a pĜitáhl se k nČmu, letČl rychle a obliþejem rovnou na stČnu. Když se ohlédl, v šeru spatĜil ostré, ostnaté hroty smrtících bodcĤ. Podíval se smČrem, odkud pĜisvištČl, a málem vykĜikl pĜekvapením, protože kolem prolétla postava mávající rukama. Pokusil se Jarlaxla chytit, drow se mu ale vysmekl a Entreri si byl jistý, že spoleþníka þeká smrt na hrotech bodcĤ. Jarlaxl ale do nich nenalétl. NČjakým zpĤsobem se mu podaĜilo pĜed nimi zastavit a uskoþit doleva, takže tvrdČ narazil na stČnu naproti Entrerimu. Zabiják se pro nČj natáhl, vyjekl ale a uskoþil za roh, kolem totiž prolétl modrobílý blesk, trefil zadní stČnu chodby, vybuchl v ohĖostroj jisker a odĜízl nČkolik bodcĤ. Entreri slyšel smích kostČje, vyzáblého, kostnatého stvoĜení þásteþnČ potaženého vyschlou kĤží. Odolal nutkání utéct boþní chodbou a místo toho vzdornČ zavrþel. „VČdČl jsem, že budeš moje smrt!“ vyštČkl na Jarlaxla. Entreri se tĜásl zuĜivostí, když skoþil zpátky doprostĜed hlavní, kluzké chodby. „No tak pojć, Zhengyiho zplozenþe!“ zaĜval zabiják. KostČj se objevil na dohled. Vlál za ním potrhaný þerný háv a obliþej bez rtĤ, ve kterém mu skrz hnČdou hnilobu prosvítala bílá kost, se široce kĜenil. Entreri sáhl po meþi, když ale kostČj vztáhl vyzáblé prsty, zabiják radČji pĜed sebe zvedl ruku v rukavici. OpČt zaĜval – vzdornČ, odmítavČ, vztekle – a chodbou vyšlehl další blesk. Entreri mČl pocit, jako by stál na horkém, palþivém vČtru. Cítil
8
slib carodejneho text.indd 8
22.1.2015 9:13:51
SLIB éAROD÷JNÉHO
KRÁLE
pálení a mravenþení mocných energií, které se kupily kolem. Byl sražen na kolena, ale vĤbec si to neuvČdomoval. Odlétl vzad a vrazil do stČny tČsnČ pod bodci, nevnímal ale pevnou pĤdu pod nohama. PĜed sebou mČl poĜád nataženou ruku v magické rukavici, paže se mu silnČ tĜásla a ve vzduchu víĜily modré a bílé jiskry a mizely v rukavici. Nic z toho zabiják nevnímal a zuby zatínal tak pevnČ, že se zmohl jen na hrdelní vrþení, nedokázal už ani kĜiþet. PĜed oþima mu tanþily skvrny a zalévaly ho mdloby. Slyšel kostČjĤv posmČšný chechot. InstinktivnČ se odstrþil od stČny a zamíĜil doleva, ke stranČ chodby. Nohou se zapĜel o drsný povrch a odrazil se. Tasil meþ, a tĜebaže poĜád nic nevidČl, vyrazil vpĜed podél ústí boþního prĤchodu, poté skoþil tak rychle a tak daleko, jak jen mohl, a divoce se ohnal Charonovým spárem, i když netušil, jestli se vĤbec nachází v blízkosti kostČje. Nacházel. Tmavá þepel sekla dolĤ a kolem se roztanþily jiskry, protože rukavice, která zachytila hlavní þást energie blesku, ji poslala zpátky prostĜednictvím meþe, jenž ji doplĖoval. KostČje pĜekvapilo, jak daleko a rychle se protivník dostal, zvedl proto paži, aby ránu vykryl, CharonĤv spár mu ji ale uĢal þistČ v lokti. Entreriho úder by netvora zniþil, zásah do paže ale poskytl meþi vodiþ potĜebný k uvolnČní energie blesku. Výbuch opČt odmrštil Entreriho vzad, takže sklouzl po zemi a tvrdČ vrazil do stČny nízko u zemČ. KostČjĤv vĜískot pĜimČl zabijáka vzchopit se a utĜídit si zmatené smysly. Otoþil se a rukou šmátral po zemi, dokud v ní opČt nesevĜel jílec Charonova spáru. Zadíval se do chodby a spatĜil, jak se kostČj v hoĜícím plášti dává na ústup. „Jarlaxle?“ Ĝekl zabiják a pohlédl doprava, kde se pĜedtím drow tiskl ke stČnČ. Entreriho zmátlo, když spatĜil pouze skálu, pohlédl proto do rohu a þekal, že tam spatĜí na uhel spáleného drowa. Ale ne, Jarlaxl byl prostČ… pryþ. S oþima upĜenýma na stČnu se Entreri opatrnČ sunul k chodbČ naproti. Jakmile se dostal z kluzké podlahy a získal pevnou pĤdu pod nohama, málem vyskoþil z bot, když si všiml, že na nČj ze skály na opaþné stranČ chodby hledí dvČ rudé oþi.
9
slib carodejneho text.indd 9
22.1.2015 9:13:51
R·A ·SALVATORE „Dobrá práce,“ Ĝekl drow a zatlaþil vpĜed, takže se v kameni objevil obrys jeho obliþeje. Entreri šokovanČ strnul. Jarlaxlovi se nČjak podaĜilo splynout se skálou, jako by ji promČnil v hustou pastu a vmáþkl se do ní. Entreri netušil, proþ je vlastnČ pĜekvapený – udČlal jeho spoleþník nČkdy nČco normálního? Hlasité cvak obrátilo jeho pozornost zpátky opaþným smČrem, do chodby. Ihned poznal, že cvakla západka na dveĜích nahoĜe, kde s Jarlaxlem narazili na kostČje a odkud se za nimi pustil. Podlaha a stČny se zaþaly otĜásat hlubokým, hĜímavým dunČním. „DostaĖ mČ odsud,“ zavolal Jarlaxl a jeho hlas znČl chraplavČ a bublavČ, jako by hovoĜil zpod tekutého kamene, což taky dČlal. Vztáhl ruku k Entrerimu. DunČní sílilo. Entreri vystrþil hlavu a nahlédl za roh. Blížilo se nČco zlého. Zabiják rychle chytil Jarlaxla za napĜaženou ruku a silnČ potáhl, k jeho pĜekvapení ale drow ucukl zpátky. „Ne,“ Ĝekl Jarlaxl. Entreri nahlédl zpČt do chodby, která stoupala a stáþela se, a vykulil oþi, až mu málem vypadly z hlavy. DunČní vydávala železná koule, která mu sahala asi do pasu a valila se jeho smČrem. Zaváhal a uvažoval, jak se jí vyhnout, najednou ale koule pĜímo pĜed jeho oþima narostla do dvojnásobné velikosti a skoro zaplnila chodbu. Zabiják s vĜískotem uskoþil zpČt do boþní chodby, klopýtl a otoþil se. Pohlédl na Jarlaxla, který opČt splynul se skálou, nemČl ale þas zvážit, jestli se spoleþníkovi podaĜí uniknout. Entreri se otoþil, a když se koneþnČ vyškrábal na nohy, rozbČhl se o život. OtĜes, který vyvolal náraz masivní železné koule na stČnu na konci chodby, zpĤsobil, že opČt zakopl a padl na kolena. Ohlédl se a zjistil, že stĜet kouli zpomalil, ale nezastavil. Valila se dál a pomalu opČt nabírala na rychlosti. Entreri se plazil vpĜed po þtyĜech a znovu proklínal Jarlaxla za to, že ho sem pĜivedl. Zvedl se na nohy a sprintem vyrazil pryþ, aby se dostal od koule co nejdál. VČdČl ale, že jí neuteþe, nabírala totiž na rychlosti a chodba se toþila dolĤ vČží hodnČ, hodnČ dlouho. Pelášil a hledal cestu ven. Cestou zkoušel ramenem všechny dveĜe, na které narazil, nijak ho ale nepĜekvapilo, když zjistil, že jakmi-
10
slib carodejneho text.indd 10
22.1.2015 9:13:52
SLIB éAROD÷JNÉHO
KRÁLE
le past sklapla, všechny je uzamkla. Hledal proto místo, kde by strop byl vyšší, aby tam mohl vyšplhat a poþkat, dokud ho koule nemine. Nic ale nenacházel. Ohlédl se, aby zjistil, podél které stČny se koule valí, jestli by nemohl proklouznout kolem, k jeho úžasu, když už ne pĜekvapení, ale koule opČt narostla a zaþala boky drhnout o stČny. BČžel dál. Z otĜesĤ ho bolely zuby. UvnitĜ skály pronikla každá vibrace zpĤsobená nárazem koule na stČnu Jarlaxlovi hluboko do tČla. Cítil ji až v kostech. NČjaký þas vnímal jen þernotu, potom se koule zaþala valit pryþ pĜilehlou chodbou. Jarlaxl se dvakrát zhluboka nadechl. PĜežil, obával se ale, že si bude muset najít nového spoleþníka. Chystal se vylézt ven z kamene, ale zarazil se, když poblíž uslyšel známý sípavý smích. Stáhl se zpČt a pĜes tenkou vrstvu kamene hledČl na kostČje stojícího pĜímo pĜed ním. Drow se neodvažoval dýchat ani pohnout. KostČj nehledČl na nČj, nýbrž do chodby, a vítČzoslavnČ se chechtal. K JarlaxlovČ nesmírné úlevČ poté mocný tvor zamíĜil pryþ a vznášel se, jako by plul na vodČ. Jarlaxl uvažoval, jestli by nemohl prostČ ustoupit dozadu, dostat se ven z vČže, snést se k zemi a zmizet. Všiml si ale, že kostČj je zranČný. Rány mu patrnČ zpĤsobil blesk, který proti nČmu obrátil Entreri, a taky tČžký úder Charonovým spárem. Napadla ho proto jiná možnost. KoneckoncĤ sem pĜišel kvĤli pokladu a byla by škoda odejít s prázdnýma rukama. Nechal kostČje odplout za zatáþku. Potom se zaþal tlaþit ven ze stČny. „Musí to být iluze,“ opakoval si Artemis Entreri. Železné koule pĜece nedokázaly rĤst, ale jak by to bylo možné? Koule pĤsobila tak opravdovČ, její zvuky, tvar a pocit, který budila… jak by iluze mohla tak dokonale napodobit skuteþnost? Iluze se dala porazit jen tak, že ji þlovČk jednoduše odmítl, jak Entreri vČdČl, a to v srdci i v duši. OpČt se ohlédl a pochopil, že to nepĤjde.
11
slib carodejneho text.indd 11
22.1.2015 9:13:52
R·A ·SALVATORE Snažil se zablokovat sílící dunČní za sebou. Sklopil hlavu, sprintoval dál a vzpomínal na všechny detaily chodby pĜed sebou. Už se nesnažil vylomit dveĜe, protože vČdČl, že jsou pevnČ zamþené, a marnými snahami jen ztrácel þas. V bČhu si shodil z ramen malou brašnu. Vytáhl z ní hedvábné lano a hák, pak ji hodil na zem za sebou v marné nadČji, že naruší sílící setrvaþnost koule. Nenarušila. Koule se pĜes brašnu jednoduše pĜevalila. Entreri si nedovolil pĜemýšlet o hrozbČ valící se za ním, místo toho zbČsile rozmotával lano, rovnal ho, pĜedstavoval si místo v chodbČ kus pĜed sebou a snažil se odhadnout délku, kterou bude potĜebovat. Podlaha se pod ním tĜásla. Myslel si, že každý krok bude jeho posledním, že se koule pĜes nČj pĜevalí. Jarlaxl mu kdysi Ĝekl, že i iluze dokáže zabít, když jí þlovČk vČĜí. A Entreri v ni vČĜil. Instinkty mu napovídaly, aby se vrhl na zem, natáhl se u stČny a modlil se, aby mezi ostrým rohem a oblým okrajem koule zbylo dost místa. Nevložil ale do pĜedstavy srdce, rychle ji vytlaþil z mysli a radČji se soustĜedil na svoji nejlepší šanci, kterou mČl pĜed sebou. Entreri bČžel o život a chystal si provaz. Když obČhl zatáþku, kouli mČl za patami. Minul místo, kde stČna vpravo pĜešla v po pás vysoké zábradlí, které se otvíralo do stĜedu vČže, chodba se pak toþila dál dolĤ podél její vnČjší stČny. Hák vyletČl a omotal se kolem velkého lustru na stropČ obrovské vstupní haly vČže. Entreri dál tryskem utíkal. NemČl na vybranou, kdyby zĤstal stát, byl by rozdrcen. Provaz držel pevnČ v rukou, a když se napnul, nechal se jím strhnout doprava, pĜes zábradlí. Zhoupl se do vzduchu, a jak se koule hnala kolem, lehce ho škrtla do ramene. Toþil se v tČsných kruzích uvnitĜ vČtších kruhĤ setrvaþnosti provazu. Sledoval, jak se koule valí dál dolĤ a buší do rohĤ, vzápČtí ho ale upoutalo dČsivČjší skĜípání shora. Entreri rychle spustil zbytek provazu pod sebe a zaþal po nČm klouzat a ruþkovat dolĤ. Vtom ucítil trhnutí a další, jak se dekorativní kĜišĢálový lustr utrhl. A pak padal. YYY
12
slib carodejneho text.indd 12
22.1.2015 9:13:52
SLIB éAROD÷JNÉHO
KRÁLE
DveĜe byly pootevĜené. S ohledem na past, kterou pĜedtím spustil, neexistoval dĤvod, proþ by si „hostitel“ myslel, že se k nim nČkterý z vetĜelcĤ dostane. PĜesto drow vytáhl hĤlku a vyslal jejich smČrem trochu magie. DveĜe a veĜeje zazáĜily nepĜerušovanou, celistvou modĜí, která neodhalila žádné pasti, magické ani mechanické. Jarlaxl k nim pĜistoupil a opatrnČ se jimi protáhl. Pokoj v horním patĜe vČže byl skoro prázdný. Šedé kamenné zdi bez ozdob v pĤlkruhu obklopovaly velké kĜeslo se širokým opČradlem z naleštČného dĜeva. PĜed ním ležela na podstavci otevĜená kniha. Ne, nebyl to podstavec, jak si Jarlaxl uvČdomil, když se pĜiplížil blíž. Kniha ležela na dvou tlustých chapadlech, která dosahovala až k podlaze a mizela v kameni. Drow se zakĜenil, protože hluboko v srdci vČdČl, že objevil srdce konstruktu, magického architekta samotné vČže. Obešel knihu ve velkém oblouku a pĜistoupil ze strany ke kĜeslu. Zdálky pohlédl na zápisky na stránkách a poznal nČkolik magických run. Rychle odĜíkal jednoduché zaklínadlo a hned vidČl runy zĜetelnČji a jasnČji. PĜiblížil se, protože ho moc svazku vábila. Všiml si, že se ve vzduchu nad knihou pohybují runy, toþí se a klesají dolĤ ke stránkám. PĜelétl oþima nČkolik ĜádkĤ, pak se odvážil nalistovat zaþátek. „Kniha stvoĜení,“ zamumlal, protože poznal první odstavce, jednalo se totiž o bČžné fráze podobných kouzel. Uchopil knihu a pokusil se ji zvednout, ale ani se nehnula. Vrátil se proto ke þtení, vlastnČ text jen zbČžnČ procházel, a hledal nČjaký náznak, nČjakou stopu, která by mu prozradila tajemství vČže a jejího nemrtvého pána. „Moje jméno tam nenajdeš,“ ozval se hlas tak tenký, že pĜipomínal kvílení, a protáhl vysoký tón natolik, až se zdálo, že se zlomí a pĜejde ve vĜískot. Jarlaxl se tiše proklel za to, že se nechal knihou tak uchvátit. Zadíval se na kostČje stojícího v otevĜených dveĜích. „Tvé jméno?“ zeptal se a potlaþil upĜímné nutkání jeþet hrĤzou. „Proþ bych mČl chtít znát tvé jméno, ó prohnilý?“ „HnilobČ pĜedchází smrt,“ pravil kostČj. „A té jsem na hony vzdálený.“ Jarlaxl se pomalu pĜesunul za kĜeslo, protože se chtČl od odporného tvora co nejvíce vzdálit a dostat mezi nČ co nejvíce pĜekážek. „Nejsi Zhengyi,“ podotkl drow, „ale kniha patĜila jemu.“
13
slib carodejneho text.indd 13
22.1.2015 9:13:52
R·A ·SALVATORE „Byla jednou z jeho knih, jistČ.“ Jarlaxl se dotkl krempy klobouku. „Považuješ Zhengyiho za stvĤru,“ pronesl kostČj skrz vycenČné zuby bez rtĤ, „za samostatnou bytost. V tom se mýlíš.“ „O Zhengyim nic nevím.“ „To je oþividné, jinak bys nikdy nebyl natolik hloupý, abys sem pĜišel!“ KostČj dokonþil vČtu prudkým zvýšením a zesílením hlasu a ukázal kostnatými prsty. Z prstĤ vyšlehly nazelenalé výboje energie, z každého jeden, mihly se vzduchem, oblétly knihu a podstavec z chapadel i kĜeslo a zasáhly drowa. Takový byl aspoĖ úmysl, když se k nČmu ale magické výboje pĜiblížily, stoþily se a zamíĜily k urþitému místu na drowovČ plášti, tČsnČ pod krkem a kousek stranou, na klíþní kosti, kde mČl plášĢ sepnutý velkou broží. Brož výboje spolkla, všech deset, beze zvuku a beze stopy. „Dobrý tah,“ poblahopĜál kostČj. „Kolik jich dokáže pohltit?“ Když netvor domluvil, vyslal další výboje. Jarlaxl se pohnul, stoþil se pryþ od židle a vzad. Magické výboje mu zaútoþily na záda jako roj vþel, sotva se k nČmu ale pĜiblížily, opČt se stoþily, oblétly ho a spolkla je brož. Drow uskoþil stranou, natoþil se k nepĜíteli a jeho paže zaþala horeþnatČ pumpovat. Pokaždé, když se ohnal, do ruky mu z magického chrániþe vklouzla další dýka, kterou pak po kostČjovi hodil. Zaútoþil tak zbČsile, že þtvrtá dýka byla ve vzduchu, ještČ než první zasáhla cíl. O to se aspoĖ pokusila, protože kostČj nebyl bez ochrany. Jeho obranné amulety zastavily dýky tČsnČ pĜed ním a nechaly je spadnout s hlasitým bĜinknutím na zem. KostČj se rozchechtal a drow ho obklopil koulí naprosté a þiré temnoty. Z koule vyšlehl paprsek zelené energie a Jarlaxl byl vskutku rád, že se rychle pohnul. Když totiž výboj zasáhl stČnu, rozpustil kámen. Entreri pokrþil kolena a nahnul nohy stranou tak, aby se pĜi dopadu pĜekulil do boku. Sklonil hlavu a sehnul rameno, kutálel se dál a dál, a vstĜebal energii pádu z výšky patnácti stop. Snažil se dostat co nejdále od místa, kam se zĜítil lustr, protože kolem se rozlétly stĜepy a roztĜíštČný kĜišĢál.
14
slib carodejneho text.indd 14
22.1.2015 9:13:52
SLIB éAROD÷JNÉHO
KRÁLE
Když se Entreri koneþnČ zvedl na nohy, klopýtl a trhl sebou. Z kotníku mu vystĜelila ostrá bolest. Vyhnul se vážnému zranČní, bez škrábance ale neunikl. VlastnČ „neunikl“ vĤbec, jak si vzápČtí uvČdomil. Ocitl se ve vstupní hale vČže, kterou tvoĜila široká kruhová místnost. Po stranČ a vysoko nad ním se s dunČním dál valila koule. PĜímo pĜed ním, za troskami lustru a u paty schodištČ, které se toþilo podél stČn, se nacházely zavĜené dveĜe, kterými s Jarlaxlem do magické vČže vnikli. Hned vedle stála velká železná socha, které si dvojice pĜi pĜíchodu všimla, a Jarlaxl ji ihned identifikoval jako golema. Jarlaxl poté Entreriho varoval, že si musí dát dobrý pozor, aby nespustili žádnou léþku, která by nebezpeþného železného hlídaþe oživila. A Entreri nyní poznal, že právČ nČco takového musel udČlat. Kov skĜípal a sténal, jak golem oživl, a v prázdných oþích mu vzplály rudé plamínky. UdČlal obrovský krok vpĜed, rozdrtil kĜišĢál a rozmáþkl zkroucený kov spadlého lustru. Golem nemČl žádnou zbraĖ, ale Entreri si uvČdomil, že ani žádnou nepotĜebuje, protože byl dvakrát vyšší než on a vážil nČkolik tisíc liber. „Jak bych mu mohl ublížit?“ zašeptal zabiják a tasil þepele. Golem pĜikroþil blíž a vyfoukl oblak štiplavého, jedovatého kouĜe. Entreri byl pĜíliš hbitý, než aby se jím nechal pohltit, a stoþil se stranou. PĜitom si všiml otvoru na tČžce se vlekoucí stvĤĜe a vČdČl, že se k ní mĤže dostat rychle a tvrdČ zaútoþit. Místo toho se ale dal na útČk a tryskem se rozbČhl k zavĜeným dveĜím. Golemovy železné nohy sténaly na protest, když se otoþil a pustil se za ním. Entreri nabČhl do dveĜí ramenem, i když vČdČl, že se neotevĜou. PĜedstíral ale, že do nich silnČ vrazil a ve vydČšené zuĜivosti se snaží probít skrz. Golem se blížil a soustĜedil se jen na nČj. Entreri poþkal do poslední vteĜiny a pak uskoþil podél zdi doleva. Když se golem rozmáchl, praštil proto vší silou do dveĜí, ty ale odmítly povolit. Hlídaþ se otoþil, pustil se za zabijákem a napĜáhl po nČm železné paže. Entreri zĤstal na místČ – aspoĖ na okamžik – a zaútoþil sérií úderĤ, která golema natolik zmátla, že zĤstal stát na místČ na… …dost dlouho. Zabiják uskoþil doleva, do stĜedu místnosti.
15
slib carodejneho text.indd 15
22.1.2015 9:13:52
R·A ·SALVATORE Valící se koule produnČla poslední þástí schodištČ a tvrdČ zezadu vrazila do nic netušícího železného golema, povalila ho na zem a pĜeskákala po nČm, pĜiþemž ho celého zprohýbala a zkroutila. Koule se valila dál, srážka s nešĢastným golemem ji ale znaþnČ zpomalila. Ze stĜedu místnosti sledoval Entreri cukajícího se golema. Hlídaþ se pokusil vstát, mČl ale úplnČ rozdrcené nohy a dokázal se zvednout jen na jedné paži. Entreri se chystal schovat zbranČ, zarazil se ale, když k nČmu shora dolehl zvuk. Vzhlédl a spatĜil, že dekorace na stropČ, sochy ve tvaru chrliþĤ, roztahují kĜídla. Povzdychl si. Koule temnoty zmizela a Jarlaxl se opČt ocitl tváĜí v tváĜ strašlivému nemrtvému netvorovi. Pohlédl z kostČje na knihu a zpátky. „JeštČ pĜed nČkolika desetidny jsi žil,“ hádal temný elf. „PoĜád žiji.“ „Tvá existence smysl toho slova ponČkud napíná.“ „Brzy poznáš, co znamená,“ slíbil kostČj, zvedl kostnaté ruce a znovu se pustil do zaklínání. „Chybí ti dotek vČtru na živé kĤži?“ zeptal se drow a ze všech sil se snažil pĤsobit zvČdavČ, ne shovívavČ. „Bude ti chybČt ženský dotek nebo vĤnČ jarních kvČtin?“ KostČj se zarazil. „Stojí nemrtvá existence za to?“ pokraþoval Jarlaxl. „A pokud ano, mĤžeš mi ukázat, jak jí dosáhnout?“ Na obliþeji kostČje, který z velké þásti tvoĜila jen lebka, se samozĜejmČ mohlo odrazit jen málo výrazĤ, Jarlaxl ale poznal nevíru, když ji vidČl. Oþi dál upíral na netvora, nohy ale potají obrátil tak, aby mohl vyrazit ke knize. „Mluvíš tu o vČcech, které jsou jen drobnými nepĜíjemnostmi ve srovnání s mocí, kterou jsem získal,“ zaĜval kostČj. Sotva netvor zavyl, vrhl se drow vpĜed a v rukou se mu objevila dýka. Zvedl stránku, vysmál se kostČjovi a vyškubl ji, protože si byl jistý, že odhalil jeho tajemství. V kostČjovČ oškubaném plášti se objevila nová trhlina. Jarlaxl vykulil oþi a pustil se zuĜivČ do práce, trhal stránku za stránkou a do druhé poloviny svazku zabodl dýku.
16
slib carodejneho text.indd 16
22.1.2015 9:13:52
SLIB éAROD÷JNÉHO
KRÁLE
KostČj zavyl a roztĜásl se. Odpadávaly z nČj kusy odČvu a v kostech se mu objevily záĜezy. Ale nestaþilo to, jak si drow uvČdomil. Pochopil svoji chybu, když vytrhané stránky odhalily nČco, co bylo v knize ukryté: malinký, záĜící fialový drahokam ve tvaru lebky. To bylo ono tajemství, uvČdomil si, pouto kostČje s vČží. Lebka byla klíþem k celému konstruktu, nadpĜirozený pozĤstatek Zhengyiho, ýarodČjného krále. Drow se po ní natáhl, na ruce se mu ale objevily puchýĜe a byla odražena stranou. Drow po lebce bodl, ale dýka se roztĜíštila a odlétla pryþ. KostČj se mu vysmál. „Jsme jedno! NemĤžeš porazit Zhengyiho vČž ani jejího ochránce, kterého ustanovil.“ Jarlaxl pokrþil rameny a Ĝekl: „Možná máš pravdu.“ Poté obklopil kostČje, který se opČt pustil do zaklínání, další koulí temnoty a nasadil si prsten, ve kterém uchovával kouzla. S ohledem na protivníkovu nadpozemskost zvažoval, jestli použít horko, nebo chlad, a pak se rychle rozhodl. A zvolil správnČ. Kouzlo z prstenu ho obklopilo štítem z horkých plamenĤ právČ ve chvíli, kdy kostČj zaútoþil kuželovitou sprškou magického chladu tak prudkého, že by ho zmrazil uprostĜed kroku. Jarlaxl tento stĜet vyhrál, ale jen tento stĜet, jak vČdČl, a ze tĜí možností, které se mu nabízely – útok magií, fyzický útok nebo útČk – jen jedna dávala praktický smysl. Sundal si z klobouku velké pero, hodil ho na zem a vyĜkl povel, kterým povolal gigantického nelétavého ptáka, osm stop vysokého tvora s tlustým krkem a smrtícím, mocným zahnutým zobákem. Myšlenkou poslal diatrymu do bitvy a následoval ji, když ale vbČhla do koule temnoty, oddČlil se od ní. Jarlaxl se modlil, aby vyrazil správným smČrem, a také se modlil a doufal, že kostČj za sebou nezamkl dveĜe. Když vybČhl ze tmy a ocitl se v chodbČ, hned se mu dýchalo volnČji a dal se opČt na útČk. A bČžel rychle. Z kanálku na rudé þepeli Charonova spáru kapala olejovitá krev chrliþĤ. Jedno okĜídlené stvoĜení sebou plácalo na podlaze, bylo smrtelnČ ranČné, odmítalo ale zanechat marného boje. Další nalétlo Entrerimu na hlavu, když bČžel pĜes místnost. Sehnul se, pak ještČ
17
slib carodejneho text.indd 17
22.1.2015 9:13:52
R·A ·SALVATORE níž a nakonec se vrhl do kotoulu, rychle se ale blížil k dalšímu tvorovi, který pĜistál pĜed ním. Skoþil na nČj v plné rychlosti a s meþem pĜed sebou. Chrliþ máchl kamennou rukou a srazil úder stranou, Entreri ale sehnul rameno a vší silou se vrhl vpĜed. Mocný tvor se skoro ani nepohnul a Entreri zachroptČl, protože pĜi srážce ublížil hlavnČ sám sobČ. Zabijákova dýka se ostĜe zableskla, když ji vrazil chrliþi do bĜicha. Entreri zavrþel, uskoþil zpátky, trhl rukou vzhĤru a zpĤsobil netvorovi dlouhou Ĝeznou ránu. Chystal se udeĜit Charonovým spárem, v poslední chvíli ale uskoþil stranou. Kolem se mihl letící chrliþ a po hlavČ nalétl do zranČného spoleþníka. Entreri mávl meþem a tvrdČ sekl letícího chrliþe do zad. Tvor zavĜískl a jeho vykuchaný spoleþník zachroptČl a klopýtl vzad. Entreri se ale nemohl do propletených stvĤr pustit, protože se na nČj vrhl další chrliþ a zatlaþil ho zpátky. UdČlal kotoul do strany, protáhl se pod stolem a tvrdČ vrazil do dlouhé hranaté bedny stojící u stČny. Když se vyškrábal na nohy, zvedl nad sebe stĤl a odhodil ho stranou. Bedna za ním se se skĜípotem otevĜela. Zabiják zavrtČl hlavou a ohlédl se, pĜitom spatĜil, jak na nČj z bedny civí masité humanoidní stvoĜení. Bylo vČtší než on, vČtší, než by þlovČk mČl být. VČdČl, že jde o dalšího golema, tento ale byl sešitý z masa, ne vykovaný ze železa. Tvor po nČm chĖapl a zabiják rychle uhnul, otoþil se a sekl po golemovČ paži Charonovým spárem. Golem vykroþil ven z bedny, pustil se do pronásledování a Entreri za ním spatĜil zadní þást bedny, falešné dno, které se otevĜelo dokoĜán a odhalilo druhého masitého golema. „Nádhera,“ zabrblal zabiják a kotoulem se vyhnul náletu dalšího chrliþe. Obrátil pohled vzhĤru a spatĜil, že se na stropČ formují a rostou další chrliþi. VČž ožívala a líhla se z ní armáda, aby ji bránila. Entreri se rozbČhl pĜes halu, zprudka se ale zastavil, když si všiml, že se na nČj Ĝítí další postava. Uskoþil vzad a pĜipravil si meþ, pak ale nejnovČjšího protivníka poznal. Jarlaxl smekl klobouk, zpomalil bleskurychlý sestup a lehce pĜistál na podlaze.
18
slib carodejneho text.indd 18
22.1.2015 9:13:52
SLIB éAROD÷JNÉHO
KRÁLE
Entreri se otoþil a sekl meþem po napĜažených pažích masitého golema za sebou. „Je hezké, že ses koneþnČ ukázal,“ reptal zabiják. „Obávám se, že nejsem sám,“ varoval Jarlaxl a jeho slova pĜimČla zabijáka otoþit se. Temný elf obrátil Entreriho pohled vzhĤru k balkónu, po kterém bČžel kostČj. Netvor se zastavil na vrcholu schodištČ a zaþal pohybovat kostnatými prsty. „Zastav tu stvĤru!“ vykĜikl Entreri. Pustil se s ještČ vČtším zápalem do golema, sekal Charonovým spárem a s pomocí jeho magie vyvolal oblak þerného popela. S optickou bariérou ve vzduchu se Entreri prosmýkl kolem prvního golema a vší silou bodl druhého. „Musíme pryþ,“ zavolal Jarlaxl, když se Entreri vrhl k zemi, aby se vyhnul náletu chrliþe. „DveĜe jsou zamþené!“ kĜikl Entreri zpátky. „Pojć, a rychle!“ odvČtil temný elf. Entreri se rozbČhl, otoþil se a spatĜil Ĝadu zelených výbojĤ, které vyšlehly z kostČjových prstĤ, proplétaly se vzduchem a míĜily dolĤ. PČt jich zasáhlo Jarlaxla – tedy zasáhly by ho, kdyby je nepohltila magická brož – a dalších pČt si za cíl zvolilo Entreriho. Zabiják vyhodil CharonĤv spár do vzduchu, zvedl pĜed sebe ruku v rukavici a pohltil výboje jeden za druhým. Chytil meþ do ruky a pohlédl na Jarlaxla, který mu kynul štíhlými prsty. Nad nimi se kostČj rozbČhl dolĤ ze schodĤ. Entreri se na poslední chvíli sklonil a vyhnul se tČžkému úderu jednoho z golemĤ, který by ho urþitČ pĜipravil o hlavu. S vrþením se rozbČhl k drowovi a schoval meþ do pochvy. Jarlaxl se zakĜenil, dotkl se stĜechy klobouku, pokrþil kolena a vyskoþil do vzduchu. Entreri taky skoþil, chytil se Jarlaxla za opasek a drow ho pak s pomocí levitaþního kouzla nesl vzhĤru. Pod nimi golemové marnČ chĖapali rukama a bušili do vzduchu. Ze strany zaútoþil chrliþ a sekl Entrerimu po nohách. Zabiják v poslední chvíli uhnul pĜed chrliþovými drápy a nakopl netvora do obliþeje. Moc mu ale neublížil, chrliþ byl vzápČtí zpátky a rychle, tvrdČ zaútoþil – nebo se o to aspoĖ pokusil, zastavil se ale a zaþal zuĜivČ bu-
19
slib carodejneho text.indd 19
22.1.2015 9:13:52
R·A ·SALVATORE šit kĜídly do vzduchu, když Entreri zvedl ruku a vypustil z rukavice výboje, které po nČm pĜed chvílí vrhl kostČj. Magické praskající stĜely se zabodly do chrliþovy þerné kĤže a netvor sebou zaþal škubat ze strany na stranu. VzápČtí ale opČt nalétl na levitující dvojici a z výšky se ozval kĜik dalších chrliþĤ, kteĜí mezitím „vyrostli“ a byli pĜipravení vrhnout se na nČ. Spoleþníci se ale dostali k zábradlí, Jarlaxl se ho chytil, pĜehoupl se pĜes nČ a Entreri ho rychle následoval. „Zpátky nahoru!“ kĜikl drow. „Je tu cesta ven!“ Entreri na nČj chvíli zíral, ale protože na nČ shora a zpoza zábradlí nalétávali chrliþi a kostČj zmČnil smČr a vyrazil po schodech zpátky nahoru, JarlaxlĤv rozkaz znČl docela logicky. RozbČhli se zpátky nahoru naklonČnou chodbou, za patami jim pĜitom kĜídly plácali chrliþi, Entreri se tak musel neustále zastavovat a odrážet je. „Rychle!“ volal Jarlaxl. Entreri pohlédl na drowa a všiml si, že v ruce drží hĤlku, mohl si jen pĜedstavovat, jaká katastrofa se v tenkém nástroji ukrývá. Zabiják vyrazil vpĜed. Jarlaxl namíĜil hĤlkou za Entreriho a vyĜkl spouštČcí povel. Chodbu zablokovala od stČny ke stČnČ a od podlahy po strop kamenná zeć. Uslyšeli, jak do ní chrliþi z druhé strany nabČhli a jak po neústupném kameni frustrovanČ drápou spáry. „Utíkej,“ Ĝekl Jarlaxl spoleþníkovi. „Golemové zeć dĜív nebo pozdČji prorazí a kostČje ani nezpomalí.“ „Radostné,“ Ĝekl Entreri. ProbČhl kolem Jarlaxla a neþekal, až ho drow dohoní. Tam, kde se chodba stáþela z dohledu kamenné zdi, se otoþil a spatĜil, že Jarlaxl mČl pravdu, protože kostČj se zjevil a prošel zdí, jako by tam nebyla. DveĜe do komnaty na vrcholu vČže byly zavĜené, ale ne zajištČné, a Entreri jimi vpadl dovnitĜ. Zprudka se zastavil a zadíval se na þásteþnČ vytrhanou knihu a na záĜ, která tryskala z jejího stĜedu. Ucítil postrþení zezadu. „Ke knize, rychle!“ požádal ho Jarlaxl. Entreri k ní pĜibČhl a obešel podstavec z chapadel. A spatĜil záĜící lebku pulzující svČtlem a mocí. O kamenné dveĜe, které Jarlaxl zabouchl, nČco zadunČlo. OtevĜely
20
slib carodejneho text.indd 20
22.1.2015 9:13:52
SLIB éAROD÷JNÉHO
KRÁLE
se dovnitĜ a ze spáleniny uprostĜed stoupal kouĜ. Chodbou se blížil kostČj, nadnášela ho magie, oþi mu záĜily a zuby mČl zaĢaté v trvalém nemrtvém šklebu. „Nemáte jak utéct,“ prohlásil netvor a jeho slova se nesla na ledovém dechu, který zavanul místností. „Seber tu lebku,“ pĜikázal Jarlaxl. Entreri natáhl levou ruku a ucítil náhlé, bolestivé sežehnutí. „Rukavicí!“ upĜesnil Jarlaxl. „Cože?“ „Rukavicí!“ zaĜval drow, zavrávoral a zaþal sebou prudce trhat, jak ho zasáhla série záĜících zelených výbojĤ. První dva pohltila brož, pak ale zažhnula, zaþalo se z ní kouĜit a zbývající výboje ho trefily. Drow se dvČma rychlými kroky odsunul z kostČjova dohledu, vrhl se na zem a odkulil se na opaþnou stranu komnaty. Entreri tak zĤstal zírat otevĜenými dveĜmi na kostČje sám a pochopil, že se nyní stal hlavním cílem strašlivého netvora. Zabiják ale neuskoþil stranou. VČdČl, že nemá kam utéct, proto ho to ani nenapadlo. S oþima upĜenýma na blížícího se nepĜítele, s výrazem plným odhodlání a bez sebemenšího strachu zvedl Entreri ruku v rukavici a položil ji na záĜící lebku. KostČj se zprudka zastavil, jako by narazil do zdi. Entreri to ale nevidČl, protože v okamžiku, kdy se magii požírající rukavice dotkla tepající lebky, pronikly do zabijáka výboje moci. Svaly v pravé paži se mu stáhly a zkroutily. Zuby mu scvakly a ukously mu špiþku jazyka, potom zaþaly nekontrolovatelnČ jektat a pĜi každém jejich rozevĜení plival krev. Jeho tČlo strnulo a trhalo sebou v mocných kĜeþích, jak rudé a modré výboje praskaly a jiskĜily rukavicí. „PevnČ ji drž!“ požádal ho Jarlaxl. Drow se pĜekulil zpátky pĜed kostČje, který se zmítal a hrabal rukama do vzduchu. Vypadalo to, jako by po nemrtvém netvorovi chĖapaly chuchvalce stínĤ, užíraly ho, zmenšovaly a oslabovaly. „NemĤžete porazit Zhengyiho moc!“ vrþel kostČj, jeho slova ale znČla koktavČ a nejistČ. Jarlaxl se však pĜestal smát, když se ohlédl po Entrerim, který sebou rovnČž škubal a trhal a tĜásl se na pokraji katastrofy, jako by mČl být každým okamžikem odmrštČn pĜes komnatu a ven stČnou. Poulil dČsivČ oþi, až to vypadalo, že mu snad vypadnou. Z úst mu crþela krev a stejnČ tak i z ucha, paži mČl zkroucenou, rame-
21
slib carodejneho text.indd 21
22.1.2015 9:13:52
R·A ·SALVATORE no vykloubené a svaly se mu napínaly tak urputnČ, až se zdálo, že se snad potrhají. Z úst unikalo zabijákovi vrþení. Šklebil se, namáhal a bojoval vší silou a vĤlí. Mezi vrþením neustále opakoval: „Ne.“ Byla to výzva. Souboj. A Entreri se mu postavil. Držel. Venku na chodbČ kostČj kvílel a drápal do vzduchu, a s každým okamžikem se zdál menší. VČž se zaþala kymácet. Ve stČnách a v podlaze se objevily pukliny. Jarlaxl pĜibČhl ke spoleþníkovi a dal si dobrý pozor, aby se ho nedotkl. „Drž se,“ žádal ho drow. Entreri rozzuĜenČ zaĜval a sevĜel ruku ještČ pevnČji. Z rukavice se zaþalo kouĜit. VČž se kymácela þím dál víc. ýást stČny se zbortila a dovnitĜ proniklo sluneþní svČtlo. KostČj v chodbČ zajeþel. „Ach ano, pĜíteli, drž se,“ šeptal Jarlaxl. Entreri vytáhl lebku z knihy a pevnČ ji držel v kouĜící rukavici. PodaĜilo se mu otoþit ruku a chvíli na lebku hledČl. Potom se pod nimi rozpadla vČž. Entreri ucítil na rameni ruku. Pohlédl stranou. Jarlaxl se zakĜenil a dotkl se krempy klobouku.
22
slib carodejneho text.indd 22
22.1.2015 9:13:52
