Postavy a události v knize jsou smyšlené. Jakákoli podobnost se skutečnými osobami, žijícími či zemřelými, je náhodná a autorkou nezamýšlená.
Kapitola jedna
qr
L
ogan měl v očích zvláštní lesk, který mě znervózňoval. Nějakým zázrakem se mu podařilo přesvědčit mě, jak je skvělé strávit páteční večer v nabitém baru, přestože jsem potají toužila po jediném: povalovat se u televize a choulit se mu v náruči. Jindy na podobném zahájení víkendu netrval, proto jsem usoudila, že má pravděpodobně za sebou mimořádně náročný pracovní týden v advokátní kanceláři, potřebuje vypustit páru a vypnout mozek. Podal mi jednu ze dvou láhví piva, co před něj postavil barman. Napila jsem se a opřela se o barový pult. Podařilo se nám vmáčknout do mrňavé mezery u baru, jenomže se na nás ze všech stran tlačili lidé a mě se zmocňoval mírně klaustrofobický pocit. „Ještě jednou mi vysvětli, proč jsi chtěl jít právě sem,“ požádala jsem ho. „Kvůli té nedostižné atmosféře nebo duchaplnému rozhovoru hostů?“ Logan mi něco odpověděl, ale můj zájem upoutala dvojice, která kroužila po improvizovaném tanečním parketu, jejž zřejmě vytvořili nadšení baroví štamgasti. Podle toho, jak muž náruživě tiskl tvář k obličeji své partnerky, bych přísahala, že ji každou chvíli 7
spolkne i s minisukní a botami. Naštěstí pro mě i pro ty dva tonula místnost v šeru, takže jsem nemohla zřetelně vidět, co provádějí s rukama – a po pravdě jsem to ani vidět nechtěla. „Cos říkal?“ zeptala jsem se, pohled stále upřený na dvojici. Bylo to jako dopravní nehoda, od které ne a ne odtrhnout oči. Vzápětí jsem však změnila názor, to když chlapík začal dívce olizovat tvář jako pes. Odvrátila jsem se, a sice velmi rychle, protože se mi při tom výjevu doslova zvedl žaludek. Logan mě s jízlivým výrazem pozoroval. „Líbí se ti ta podívaná?“ „Fuj… Ani omylem.“ Znovu jsem si lokla piva, jako bych jím ten výjev mohla spláchnout. „Zatímco jsi uchváceně sledovala ten milenecký páreček, odpověděl jsem na tvou otázku. Jeden můj kolega se zmínil, že tenhle bar otevřeli teprve nedávno, a mě jenom napadlo, že bychom sem mohli zajít a zjistit, jaké to tu je.“ „Na tohle jsem už stará,“ namítla jsem. „Oběma nám táhne na třicítku, pokud jsi to nezaznamenal.“ „Tak promiň. Příště půjdeme na matiné pro seniory. Hádám, že tam budeš konečně ve svém živlu.“ Protočila jsem panenky, ale nedokázala jsem skrýt úsměv. V přeplněném baru se mi sice ani za mák nelíbilo, ovšem s Loganem budu spokojená kdekoli. Uplynulé čtyři měsíce nemůžu popsat jinak než idylické. Teď, když nám ve vztahu nebránily žádné okolnosti ani závazky k jiným osobám, poprvé v životě jsem poznala, co je normální, bezchybně fungující partnerství. Potom co jsem se Loganovi plně oddala a milovala ho zcela bez zábran, jsem zjistila, že jsem ještě nikdy nebyla doopravdy zamilovaná. Někdy mě hloubka mých emocí děsila, protože mě zbavovaly sebeovládá8
ní – nicméně jsem dospěla k závěru, že milovat Logana stojí za jakékoli riziko. Byla jsem tak zabraná do úvah, že jsem si nevšimla, jak blízko u mě se Logan ocitl, dokud znovu nepromluvil. „Na co myslíš?“ Záda jsem měla natlačená na bar a byla uvězněná mezi Loganovýma rukama opřenýma o pult, zatímco on se nade mnou skláněl. Při představě bezprostředního kontaktu s jeho hřejivým tělem mnou projelo dychtivé očekávání. Vzrušovala mě i vůně jeho vody po holení, ačkoli ji dobře znám a mám možnost se jí nadechovat každý den. „Na to, jaké mám štěstí, že jsem s tebou,“ přiznala jsem. „A jak moc tě miluju.“ Modré oči mu zjihly. Zvedl ruku, vzal mou bradu do dlaně a pohladil mě palcem po tváři. „Na tohle jsem čekal hrozně dlouho, Maddie. Teď, když jsme konečně spolu, ve srovnání s realitou moje někdejší představy o našem vztahu blednou.“ Nahnul se a políbil mě na rty tak letmo, jako by se jich dotkl slabý vánek. Přejel mi ústy přes tvář a pošeptal mi do ucha: „Miluju tě až navěky.“ Srdce mi bláznivě poskočilo. Sklonila jsem hlavu a položila mu ji na hruď. Nehledě na to, kolikrát mi vyznal lásku, měla jeho slova vždycky silný účinek a pokaždé mi udělala obrovskou radost. Nejradši bych ten okamžik zastavila v čase a uchovala si ho navždy. Co na tom, že jsme v hlučném baru, obklopení neznámými přiopilými lidmi? Zaplavilo mě nezřízené štěstí a já si přála, aby ta chvíle trvala věčně. Logan mi zvedl bradu, abych se mu musela dívat přímo do očí. Spatřila jsem v nich směsici lásky a touhy; stáhlo se mi hrdlo. Když se ke mně zase naklo9
nil, zavřela jsem víčka. Jeho zprvu něžný polibek brzy přešel v nenasytný. Ovinula jsem mu paže kolem krku a přitiskla se k němu. Ryzí, žhavá touha, jež mě ovládla, mi vyhnala z hlavy veškeré myšlenky, a já zapomněla i na dav hostů a prostředí, v němž se nalézáme. Otevřela jsem ústa, žádostivě vsunula Loganovi do pusy jazyk a horečně zaútočila na jeho. Logan si mě přitáhl ještě blíž a já cítila, jak mu pod poklopcem kalhot sílí erekce. Moje boky se o ni otíraly ze strany na stranu, jakoby o své vlastní vůli. Něčí hulákání a následný hurónský smích mi připomněly realitu. Přerušila jsem polibek v obavách, že svému okolí nabízíme vzrušující podívanou. S namáhavým oddychováním jsem se podívala přes Loganova záda a s úlevou shledala, že taneční parket se pomalu plní, zábava je v plném proudu a nikdo si nás nevšímá. Díky bohu, že je v baru laskavé přítmí. „Už jsem myslela, že někdo pokřikuje na nás,“ poznamenala jsem s úlevným smíchem. „Zdá se, že bychom se klidně mohli svlíknout a rozdat si to spolu. Je tady takový zmatek a kravál, že by si toho nejspíš nikdo nevšiml.“ Loganovi se v očích objevil lesk, který jsem v nich zpozorovala už předtím. Nasucho jsem polkla. Logan posunul moje sexuální hranice tak daleko, až mi připadalo, že v podstatě nemám žádné zábrany. Pořád jsem žasla, jak při milování umí být v jedné chvíli pozorný a něžný, a vzápětí panovačný a dominantní. Ovšem předvádět se na veřejnosti mě nikdy ani trochu nepřitahovalo. „Chceš to zkusit?“ Rozesmála jsem se. Nevěřila jsem, že to myslí vážně. „Jasně. Rozpoutáme tady hotové bakchanálie.“ Logan zdvihl obočí. „To bych se o tebe musel podělit. A to nemám v úmyslu.“ 10
Rozverně jsem ho plácla po rameni. „Fajn. Jak myslíš. A netlač se na mě tolik, jinak omdlím z nedostatku kyslíku.“ Místo aby ustoupil, sáhl pro láhev s pivem a dlouze se napil. Pak ruku spustil, takže se láhev dotýkala mého boku. Cítila jsem, jak mě sklo chladí přes sukni, kterou jsem v listopadu mohla vyměnit za džínsy jen díky vysokým botám s teplým kožíškem. „Uvidíme, jestli se mi podaří způsobit ti mdloby i něčím jiným než nedostatkem kyslíku.“ Než jsem stačila odpovědět, posunul láhev ještě níž, a když mi vklouzl rukou pod sukni, musela jsem ovládnout vyjeknutí. Vzápětí mi vtlačil láhev mezi nohy; tenká tkanina spodních kalhotek mě před studeným oroseným sklem příliš neochránila. Pohnul láhví dopředu a dozadu a já cítila, jak okamžitě vlhnu. „Logane,“ vyrazila jsem ze sebe přidušeným hlasem ve snaze ovládnout své reakce. „Co to děláš?“ „Copak to nepoznáš? Otírám ti o klín láhev. Připravuju se na to, že tě s ní ošukám.“ Pronesl to lhostejně, ale výraz v jeho obličeji zdaleka tak netečný nebyl. Prozrazoval naopak chtíč a odhodlání okamžitě se mě zmocnit. Přestože bych velmi ráda podlehla touze, příliš zřetelně jsem si uvědomovala, že jsme mezi lidmi. „Všichni to uvidí,“ namítla jsem schválně ztlumeným hlasem. Ani jsem se nemusela snažit: v nastalém hluku mě nikdo nemohl slyšet, ledaže by stál bezprostředně u mě. A Logan rozhodně stál bezprostředně u mě. Tlak pivní láhve nepolevil, a když se mi její hrdlo otřelo o klitoris, který zatoužil po další pozornosti, skousla jsem si ret, abych zdusila sten. Zoufale jsem toužila rozkoš prodloužit, ale naneštěstí mi v touze po kontaktu s láhví zabránily víc než nepříznivé okolnosti. 11
„Když budu stát těsně u tebe, nikdo nemůže nic vidět,“ ujistil mě Logan. „To, co ti provádím, je hodně slabý odvar ve srovnání s tím, co se odehrává na parketu za mnou.“ „Logane,“ opakovala jsem naléhavě, jen co mi poplašeně došlo, že má v úmyslu zajít dál, než by mi v prostředí baru bylo příjemné. „Myslím, že to není dobrý nápad. Barman stojí hned za námi. Musel by být slepý, kdyby si ničeho nevšiml. A co ti lidé vedle nás?“ „Jen klid,“ pošeptal mi. „Je tady skoro tma a takový rámus, že barman nic neuvidí. A těm, co postávají vedle, jsme srdečně ukradení.“ Žhavé polibky pootevřenými ústy, jimiž mi zasypával okolí ucha a hrdlo, mě rozpálily. „Kromě toho,“ zabručel mi do jamky uprostřed klíční kosti, „stejně nemáš na vybranou. Jsi moje děvka a uděláš všechno, co ti poručím. Tvoje tělo patří mně.“ Při jeho slovech vyřčených potichu, ale s neochvějným odhodláním, mi přeběhl mráz po zádech. Pokud jde o sex, byl čím dál panovačnější a důraznější, ale já věděla, že to nedělá jen proto, že se mu to líbí, ale protože ví, jak silně mě to dokáže vzrušit. Jeho vulgární komentáře mě totiž ukrutně rajcují. Jakmile jsem mezi nohama ucítila nával vlhkosti, křečovitě jsem přitiskla stehna k sobě. Hned nato jsem tlumeně zaúpěla, když můj pohyb způsobil, že se mi pivní láhev důrazně otřela o klitoris. „Vidíš, jak reaguješ na pouhá slova?“ Logan zachytil můj pohled, zatímco posunul láhev tak, že hrdlo sklouzlo o něco níž, zatlačilo na ústí pochvy a málem proniklo dovnitř. „Pověz, jaká jsi děvka.“ Hlava mi klesla na jeho hruď, z úst mi vycházely krátké, přerývané vzdechy. Logan o mě otíral vrchol láhve, přičemž nerovnosti hrdla důrazně dráždily klitoris. Při každém pohybu do mě zajížděl hlouběji. Ná12
hodný divák by skutečně postřehl jen to, že Logan se ke mně jenom tiskne. V pohledu na jeho ruku, již schovával pod mou sukní a kterou mě doháněl k šílenství, bránila naše těla. „Jsem děvka. Jednej se mnou jako se svou děvkou,“ vyrážela jsem ze sebe mezi vzdechy. „Dělej si se mnou, co chceš. Jsem ti k dispozici.“ „Žádný strach. Budu si užívat s tvojí líbeznou kundičkou tak náramně, až mě budeš prosit, ať přestanu.“ Otevřela jsem ústa k odpovědi, ale vyšlo z nich jen zakňourání – to když mi shrnul kalhotky, zatlačil na láhev a vsunul do mě její krk. Chlad byl zprvu šokující, ovšem daleko pohoršlivější bylo vědomí, že mě Logan obšťastňuje pivní láhví na veřejném místě. To mi nezabránilo v tom, abych vyrážela boky proti Loganově ruce, která do mě rytmicky zasouvala láhev a zase ji vytahovala. „Vidíš, jak je pro mě snadné šukat tě obyčejnou láhví,“ zachraplal. Podle ostrých linií v jeho tváři jsem poznala, že i on je silně vzrušený. „Jsi tak zvlhlá, že bych ji do tebe možná dostal celou.“ Svírala jsem mu ramena a zarývala do nich nehty, abych nesténala nahlas. Zakázané ovoce mou chuť ještě znásobilo a já se musela hodně ovládat, abych samou slastí nekřičela. „Logane, prosím,“ šeptala jsem udýchaně. „Šukej mě. Šukej svoji děvku.“ V odpovědi zrychlil tempo, s nímž do mě vrážel láhev, zatímco mi druhou rukou laskal klitoris. Spojení obou vjemů bylo až k nesnesení, a už jsem se ani nesnažila potlačovat rozkošnické naříkání. Visela jsem mu na ramenou, jako by to bylo záchranné lano. Zaklonila jsem hlavu a z hrdla mi unikl blažený sten. V tu chvíli už nezáleželo na tom, jestli mě někdo uslyší. 13
Logan vydal zvuk, který zněl bezmála jako hluboké zavrčení. Když ze mě láhev vyklouzla, zklamaně jsem vyjekla. Vzhlédla jsem a chtěla protestovat. Spatřila jsem Loganovy modré oči zakalené chtíčem a linii brady strnulou napětím. Dívala jsem se mu do očí, když jsem ucítila, jak do mě jediným mocným výpadem pronikla jeho mocná erekce. Vykřikla jsem překvapením a zároveň intenzivní rozkoší. Nejspíš mě někdo zaslechl, jenže mně na tom ani za mák nezáleželo. Hluk davu ustoupil do pozadí a já slyšela jen svůj vlastní zrychlený dech. Logan do mě neúnavně narážel, znovu a znovu. Do zad se mi zakusoval okraj pultu, ale já se soustředila jen a jen na hnací sílu mezi svýma nohama. Jakmile napětí v mém těle dosáhlo skoro nesnesitelné míry, přimkla jsem se k Loganovi a zabořila mu obličej do ramene. Zrovna když jsem měla pocit, že už to nevydržím, Logan mi dvěma prsty zakroužil po klitorisu. Vzápětí jsem vyvrcholila. Projížděly mnou mohutné vlny čiré rozkoše, můj přiškrcený výkřik se ztratil v nastalé vřavě a burácení reprodukované hudby. Jen co utichla poslední rozechvělá křeč, zvedla jsem hlavu – a právě v momentě, kdy Logan dosáhl orgasmu. S pevně zavřenými víčky a bezmála bolestným výrazem do mě vyprázdnil své šťávy až do poslední kapky. A pak otevřel oči. Bezmála současně mi na ušní bubínky zaútočil kravál v baru. Plně na mě dolehla i realita toho, co jsme zrovna udělali. Honem jsem se rozhlédla, v obavách, že jsme měli publikum. Ale nikdo se naším směrem nedíval. Každý oslavoval závěr pracovního týdne a bujaré veselí dostoupilo vrcholu. Cítila jsem, jak ze mě Logan vyklouzl. Sklopila jsem zrak. Ledabyle si zapínal kalhoty a jediným ply14
nulým pohybem si upravil oblečení. Když poodstoupil, zaregistrovala jsem náhlou slabost v nohách, které se pode mnou málem podlomily. Logan mě zachytil, ve tváři výraz vrcholného uspokojení. Pod jeho vědoucím pohledem jsem zčervenala jako pivoňka. „Jsi cvok,“ hlesla jsem, i když jsem neměla sebemenší důvod k pobouření, protože jsem byla víc než ochotnou spolupachatelkou. „Máme štěstí, že nikdo nezavolal policii a nenechal nás zatknout pro neslušné obnažování a pobuřující chování na veřejnosti.“ Logan kývl k tanečnímu parketu, kde se pohupovalo několik dvojic. Mohla bych odpřisáhnout, že jsem zahlédla části těla, které by normálně měly zůstat zahalené. „Ve srovnání s tím, co se děje tam, jsme hotová neviňátka.“ Zavrtěla jsem hlavou. Pořád mi nedocházelo, co jsme před chvílí prováděli. Nechtělo se mi věřit, že jsem Loganovi dovolila, aby se se mnou miloval na veřejnosti – ovšem na druhou stranu, co se týče sexu, mu nikdy nedokážu nic odepřít. Má nade mnou takovou moc, že zapomínám na opatrnost a nevázaně se oddávám těm nejzákladnějším pudům. „Měl jsi tohle v plánu?“ otázala jsem se a zkoumavě přimhouřila oči. Pokrčil rameny. „Můj kolega neopomněl zdůraznit, že to tu bývá poměrně divoké, a tak jsem si řekl, že jestli k tomu má dojít, budiž.“ Pochybovačně jsem si ho změřila. Jeho pohnutky jsem však pustila z hlavy ve chvíli, kdy zvedl láhev s pivem k ústům. „Počkej!“ vykřikla jsem. „To je to pivo, co…“ Zarazila jsem se ve snaze najít vhodný výraz. „Pivo, kterým jsem tě šukal?“ dořekl za mě a zvedl obočí. Přikývla jsem a zase jsem zrudla. Pomalu si 15
lokl, aniž ze mě spustil oči. Fascinovaly mě jeho rty na hrdle láhve, kterou jsem ještě před pár minutami měla v sobě. Bylo to jak dráždivé, tak malinko trapné. Když láhev odložil, sklonil se a políbil mě. „Zdaleka nejlepší pivo, jaké jsem kdy pil. Až se vrátíme domů, dám si další, rovnou od zdroje.“ Praštila jsem ho přes ruku, přesto jsem nedokázala popřít, že mě to vzrušilo. Tohle mě snad nikdy nepřestane bavit: V jedné chvíli umíme být vášniví a nespoutaní, v příští rozverní a praštění. S Loganem si přijde na své jak moje tělo, tak duše. Život bez něj si už nedokážu představit. Když jsme dopili, shodli jsme se, že toho kraválu už máme dost, a vypravili jsme se domů. V autě mě rozrazila zima, přestože Logan okamžitě zapnul topení na maximum. Umínila jsem si, že v tak sychravém počasí si už sukni nikdy nevezmu, a to ani s vysokými botami. Ovšem mít kalhoty, rozhodně bychom si tolik neužili. Co nevidět jsme zastavili před Loganovým domem. O víkendech se zdržujeme většinou u něj, protože má větší byt než já, i když ve všední dny pobyt střídáme, nicméně veškerý volný čas trávíme prakticky spolu. Logan se mě při nejedné příležitosti pokoušel přemluvit, ať se k němu přestěhuju, jenže já váhala. Pořád mám pocit, že potřebuju svůj vlastní prostor, protože i když jsem s ním nezřízeně šťastná, ve skrytu duše čekám, kdy dojde k nejhoršímu. Nemůžu se zbavit dojmu, že vzhledem k mým dávným skutkům mi jakási vyšší moc zabrání, abych byla konečně šťastná, a že dřív nebo později mě osud potrestá. Vím, že je to morbidní a iracionální, ale nemůžu se té myšlenky zbavit. Nehledě na negativní úvahy, co se mi čas od času vkrádaly na mysl, se mi celkem vzato podařilo smí16
řit s tím, že do mého vztahu s Loganem nemůže nic zasáhnout. Dokázala jsem izolovat minulost, v níž mě svazoval pocit viny z toho, co se stalo Cassie, od přítomnosti, která je daleko optimističtější. „Dáš si něco k pití?“ zeptal se Logan, když zavřel dveře na chodbu. V bytě měl příjemné teplo, a sotva jsem si stáhla vysoké boty, rozvalila jsem se na pohovce. „Proč ne?“ odpověděla jsem, i když se mi klížila víčka a hrozilo, že na měkkých polštářích brzo usnu. Po pivu zkonzumovaném v baru jsem byla otupělá a naše krátké intermezzo mě vysílilo ještě víc. Než se Logan vrátil do obývacího pokoje se skleničkou vína, už jsem napůl spala. Ale při zvuku jeho kroků jsem se probrala. „Děkuju,“ Postavil sklenku na nízký stolek, posadil se ke mně, vzal mě kolem ramen a přitáhl k sobě. Se spokojeným povzdechem jsem se k němu přitulila. Vtiskl mi polibek na čelo. „Unavená?“ „Hm,“ zahučela jsem. Protože na delší proslov jsem neměla sílu. Konejšivé teplo jeho těla mě uspávalo. „Zapomněl jsem ti říct, že příští týden musím zajet do Los Angeles. S klienty, které jsem tam nechal potom, co jsem se odstěhoval zpátky do Chicaga, jsem samozřejmě konzultoval na dálku. Bohužel nastaly určité komplikace, které je třeba vyřešit osobně, a další postup u některých případů potřebuju projednat tváří v tvář s dotyčnými.“ Prudce jsem otevřela oči. Při zmínce o Los Angeles mě napadlo jediné: Kristina. Od té doby, co s ní otřásl rozchod s Loganem a odjela z Chicaga zpátky do L. A., jsem o ní neslyšela. A pokud vím, nebyla v kontaktu ani s Loganem. Přímo jsem se ho na to nikdy neptala, nicméně jsem usoudila, že je natolik prozíravý, že 17
s ní přerušil veškeré styky. Ale teď, když se s ní ocitne v jednom městě, zmocnily se mě pochybnosti a zaplavila mě úzkost. Rozhodla jsem se, že než se trápit a šílet strachy, zeptám se ho na rovinu. „Nemůžu si pomoct, ale když slyším Los Angeles, vzpomenu si na Kristinu,“ začala jsem opatrně, aby si nemyslel, že ho z čehokoli podezírám. „Musím přiznat, že jsem kapánek nesvá, že tam jedeš. Jak dlouho se zdržíš?“ Logan mi zlehka stiskl rameno. „Letím v pondělí ráno, v pátek bych měl být zpátky. A nemáš proč být nesvá. Kristina je minulost. Dávno to skončilo.“ Jeho odpověď mě možná měla uklidnit, jenže napětí mě neopustilo. Svraštila jsem čelo. „Budeš pryč skoro celý týden.“ „Můžeš jet se mnou.“ Představa, že bych mohla jet do Los Angeles s Loganem, mi na okamžik zvedla náladu, ale pak jsem zavrtěla hlavou. „Nemůžu. Emily bude příští týden pracovně v New Yorku a já slíbila, že jí pohlídám psa.“ Emily si nedávno obstarala pejska z útulku a dočista se do něj zamilovala. Potíž je, že chlupáč se bojí cizích lidí, a sice tak, že když přijde do bytu někdo, koho nezná, strachy se počurá. Shodou okolností jsem jedna z těch, koho si oblíbil – samo sebou kromě Emily –, a je zřejmé, že ho nikdo jiný hlídat nemůže. Po mém odmítnutí svěsil Logan koutky úst. „To nemůže říct někomu jinému, aby na něj dohlédl? Nebo ať ho dá na pár dní do psího hotelu. Vzdát se Los Angeles kvůli psovi mi připadá absurdní.“ Jeho slova mě popudila. Prudce jsem se posadila. To on najednou vyrukoval s výletem do L. A. – a teď je namíchnutý, že nemíním porušit svůj slib. Samozřejmě bych s Loganem jela moc ráda, a nejen proto, že by 18
tím odpadla starost o Kristinu, ale Emily jsem prostě nemohla nechat na holičkách. „Emily mě o hlídání Loly požádala už před několika týdny. Jak víš, Lola má strach z cizích lidí, a ty bys ji přesto zavřel do nějakého psího hotelu, kde nikoho nezná? O té cestě do L. A. se dovídám až teď. Není fér, že jsi naštvaný, protože s tebou nemůžu jet, ačkoli jsem si už dávno něco domluvila.“ Muselo to vyznít hodně dopáleně, protože Logan v sebeobraně zvedl ruce nad hlavu. „Tak promiň. Jen jsem se těšil, že pojedeš se mnou, a jsem zklamaný, že nemůžeš. Nic víc. Vím, že se Emily na tebe spoléhá.“ Ve snaze mě odzbrojit ke mně vyslal smířlivý úsměv prozářený svým typickým chlapeckým kouzlem. „Budeš mi chybět.“ Jeho nápadný pokus o udobření mě rozesmál. Nikdy se na něj nedokážu zlobit moc dlouho. Vytáhl mě z pohovky, zvedl do náruče a odnesl do ložnice. Chtělo se mi spát, a jako by mi Logan četl myšlenky, vlezl si do postele ke mně a jen mě zlehka objal. Spokojeně jsem se propadala do spánku a skoro se mi podařilo pustit Kristinu z hlavy. Skoro…
19
