talking hints není mluvení jako mluvení. stejně jako je možné dvě hodiny mluvit a nic neříct (a ještě se díky tomu stát předsedou vlády), tak je možné dvě hodiny mluvit anglicky a na konci nevykázat nic co by tuto činnost ospravedlnilo. mluvení v hodinách angličtiny se řídí vlastními pravidly, směřuje se za jinými cíly, než normální konverzace. studenti by to měli mít na paměti a nemají a je to škoda a znehodnocuje to celou vaši snahu a vůbec. proto na studenty opakovaně apelujte v následujících směrech (motivační plakáty taky nezamrzí, najdete je v příloze). vy sami mějte na paměti, že se jedná o běh na dlouhou trať. pokud se tyto zásady mají studentům dostat pod kůži, potrvá to měsíce nebo roky a nejspíš to nenastane vůbec. i malý pokrok v tomto ohledu je velký úspěch. ve velmi zkrácené podobě by základní pokyny vypadaly následovně: mluvte v celých větách, ne v krátkých výkřicích experimentujte, hrajte si s jazykem, testujte limity svých jazykových schopností, kde jinde než tady? nesnažte se vyjadřovat co možná nejprimitivněji (jak velí školní instinkt), naopak se snažte vyjádřit co nejpřesněji vše, co vyjadřujete ve své mluvené češtině snažte se využít znalostí nabytých v kursu, nejenom u práce s textem, ve kterém jste na ně narazili, ale i dále. učitele nejvíc potěší (je li toto pro vás nějaký stimulant) pokud mu rekonstruujete probraný text pomocí již dříve naučených obratů a gramatiky
pokud mluvíte ke svým spolužákům, nechrlte ze sebe nazpamět naučené věty se zrakem pevně upřeným do stolu. komunikujte stejně jak byste komunikovali v češtině, pohledem se ujišťujte, že vám posluchači rozumí, pokud máte dojem, že je ztrácíte, vraťte se o kousek zpátky a snažte se říci stejnou věc jiným způsobem pohybujte se v jednom časovém rámci (přítomnost / minulost), nemůžete skákat tam a zpátky jenom proto, že nechcete přemýšlet nad minulým tvarem od see nebo buy snažte se působit přirozeně, bavíte se přece o zajímavém tématu; nemluvte monotónně, intonujte a zdůrazňujte. snažte se nepoužívat žádnou češtinu mluvte pomalu a rozvážně, podání je důležitější než sdělení obšírněji vy se pak výše řečené dalo pojmout následovně: nespokojujte se se (svou) reakcí „jo, tomu rozumím, jedeme dál“, ptejte se „dokážu to sám / sama použít?“ … neignorujte „false friends“, tedy obraty a slovíčka které vytváří mylný dojem, že je člověk jaksi automaticky umí používat aktivně („ignore“, „respect“, „make it work“, „is that what you said?“: za týden už nebudete schopni přeložit obraty „nevšímal jsem si ho“, „uznáváš ty vůbec někoho?“ „musíme to rozchodit“ „tak to jsi řekl?“), … všechno co v hodině zaslechnete a víte, že byste měli umět a neumíte, si zapisujte … pamatujte, že každý z vás si pamatuje hůř jiné věci a proto je naprosto v pořádku když si budete zapisovat něco, co si nezapisuje nikdo jiný … v průběhu hodiny (i při poslechu výkladu) si pište všechno, co sami uznáte za vhodné, nečekejte na pokyny nikdy, opakuju: nikdy, a ještě pro jistotu jednou: nikdy, neříkejte „ale na domluvení to stačí, ne?“ … na domluvení stačí mávající ruce, pinballové oči, „possible“ a „necessary“; sem chodíte proto, abyste se naučili používat angličtinu, na kterou můžete být hrdí (taky si uvědomíte jak strašlivou angličtinou mluví ostatní Češi) nespokojte se s „ale jde to říct i takhle, ne? vždyť podobně je to v češtině“ … věci jdou říct mnoha
způsoby, ale některé se v angličtině skutečně používají a jiné zní bizarně, samozřejmě jde říct „I was interested in knowing if…“ (samo o sobě odpudivě dlouhé) ale od rodilého mluvčího uslyšíte spíš „I wondered if…“ při poslouchání výkladu i při reagování na dotazy se soustřeďte víc na „umím tohle použít?“ než na „jo, znám odpověď, to stačí“ … řekněme že v reakci na probraný text se ptám „So this guy says that Coca Cola
sucks. Obviously, the same goes for what similar drink?“ … odpovězte „Pepsi“, ale do hlavy si vryjte obraty
„obviously“ + „same goes for“ … když se ptám na význam anglických slovíček, opět běžte o krok dál než „jo, to vím co znamená“: když se tedy zeptám What's „on purpose“? nestačí, že víte, že ten obrat znamená „schválně, cíleně“, podstatné je, že jej sami dost možná vůbec nepoužíváte, a proto pište pište pište. nevěnujte přemrštěnou pozornost faktům, je naprosto nepodstatné, jestli si pamatujete kolik přesně vojáků v kolik hodin vystřelilo na koho kolik nábojů: namísto toho se soustřeďte na angličtinu samotnou: důležité je umět říci třeba „shortly after taking positions, the troops got the
attack underway by putting the enemy under heavy gunfire, eventually taking control of the entire area by 4 p.m.“. pokud ze sebe vychrlíte „they took positions, shot 65,992 bullets and at 3:19 had the area,“ sorry, nula
bodov. důležité nejsou zde zvýrazněné pasáže: By 1625, The city of Newstone had been wiped off the map for over five years“ ... nýbrž ty zvýrazněné zde: “By 1625, The city of Newstone had been wiped off the map for over five years“
pokud máte volit mezi rychlým sdělením informací v primitivní kostrbaté angličtině a pomalým rozvážným výkladem využívajícím všeho co jste se v kursu naučili, pak se vší svou nezanedbatelnou váhou zasazuju za možnost… no kterou asi? jakmile člověk jakéhokoli věku usedne do školních lavic, převládne u něj okamžitě známý školní instinkt, který jednoznačně velí: nepřidělávej si zbytečně práci, pokud bude stačit málo, poskytni málo. těžko na cvičišti, lehko na bojišti, to tady platí jako málokde jinde. celá řada mých studentů mi po prvním výletu do anglicky mluvící země napsala, že se ihned tloukli do hlavy za to, že v kursech nemluvili tolik kolik
mohli, teď se musí rozmlouvat v opravdových životních situacích, kdy nikdo nečeká až se vymáčknou. vždyť sakra kde už jinde by se měl člověk rozmluvit než v kursu, který si platí? zní to možná malinko zvláštně, ale při mluvení co možná nejvíc sami sobě ztěžujte situaci. snažte se vyjadřovat co nejpřesněji, neutíkejte při sebemenším náznaku problému k základním třema časům a padesáti slovíčkům, to můžete dělat, až vám někdy půjde o život. časem se vám tento přístup mnohonásobně vyplatí. mám studenty, kteří do kursu chodili několik let, výrazně si zlepšili chápání anglické gramatiky, při překladech vět byli nepřekonatelní a přitom po pěti letech mluvili úplně stejně jako na začátku, jenom rychleji (což je ještě horší). pamatujte, gramatika není separátní část jazyka určená pro testování, je nezbytné na ni myslet i při ústním projevu, na což často zapomínáme. pokud uprostřed pronášené věty nebo obratu zjistíte, že jde říct lépe nebo že jste udělali chybu, opravte se. pětkrát se z „was you“ opravíte na “were you“, pětkrát se z „what about we…“ opravíte na „why don't we…“, pětkrát se ze „you rather still go“ opravíte na „you'd better keep walking“, pošesté už automaticky použijete správnou verzi. není ostatně od věci každou větu, kterou na první pokus řeknete primitivně, refrázovat okamžitě ještě jednou (či víckrát) sofistikovanějším způsobem. opravování sama sebe je prvním a nevyhnutelným krokem k vylepšení vaší stávající angličtiny. nejde tohle říct nějak lépe? téměř určitě ano. neexistuje přesnější způsob jak vyjádřit to o co se snažím? ano, existuje. nesnažím se náhodou tuhle větu zase nějak osekat, namísto toho abych zapojil mozek a zkusil přijít s lepším, přesnějším a líp znějícím překladem? hm. ostatně pokud vás i po dokončení nějaké věty napadne jiný způsob jak ji říci, řekněte jej. v normálním hovoru by na vás samozřejmě zírali jako na trotla, my ale nebudeme. pokud váš kurs angličtiny není nabitý soutěživými typy kteří vám nedopřejí radost z úspěšně zvládnutého úkolu, pak určitě víte, že každý povedený obrat který vytvoříte – každý předpřítomný čas, trpný rod, ing tvar po předložce, účelová věta se so that, keep či wonder – se u vašich
spolužáků setká s velmi příznivou odezvou, povětšinou ve formě uznalého zamručení. pokud se při vašem projevu uznalé mručení neozývá pak a) kolegové usnuli b) všichni jste na nesmírně vysoké úrovni nebo c) používáte stejně nudnou osekanou angličtinu jako všichni ostatní a není tudíž co ocenit pseudointelektuálským typům toto prohlášení může připadat jako rouhání, ale do hodin angličtiny skutečně nechodíme proto, abychom přicházeli na bůhvíjaké převratné pravdy, nýbrž proto abychom se banální myšlenky naučili vyjadřovat hezkou angličtinou. neříkejte tedy, že jste „tu pasáž textu přeskočili, protože v ní není nic zajímavého, to je všechno přece samozřejmé, tam se nic neděje, to je úplně o ničem“. namísto toho se pokuste ji převykládat zajímavým způsobem. a pro trochu pokory si vybavte svou průměrnou každodenní konverzaci, kolik se toho tak asi děje v ní? po celou dobu svého projevu ponechejte v hlavě zapnutý kontrolní systém, který vám připomíná: nedělali jsme už tuhle gramatiku či nějaký podobný obrat v hodině? neříkali jsme si pro obrat, který říkám, nějakou lepší variantu? není zrovna v tomhle typu vět nějaký zádrhel, něco co právě českým studentům dělá potíže? a neměl bych se tudíž opravit? při mluvení nezírejte strnule do stolu, dívejte se svým posluchačům do očí. z nich odezírejte, zda jsou s to váš tok myšlenek sledovat, jestli jsou už ve fázi REM a jestli se jim ještě někdy oči přetočí do původního stavu. zpětná vazba je velice důležitá, pozornost posluchačů nesmíte ztratit, což si ostatně nejlépe ověříte, pokud jste posluchačem kolegy, jež si s očima propalujícíma náhodně vybraný bod na stole monotónně huhlá pod vousy, netušíc že celý sbor posluchačů už několik minut zírá ven z okna nebo v horším případě s nevěřícným výrazem na sebe navzájem. při mluvení přemýšlejte maličko dopředu, abyste už na začátku věty disponovali představou, že ji půjde smysluplně dokončit. pokud větu špatně začnete (což je v případě, že překládáte doslova z češtiny velmi pravděpodobné), je dost možné, že už ani dobře dokončit nepůjde. nikdy nedělejte to, že u překladu anglické věty
se zaměříte na první dvě slova a začnete překládat aniž byste se dopředu podívali na zbytek věty. také se nikdy nenechejte odradit jedním krátkým záludným slovem, což se našim studentům stává často (ať, aby, dál, kdyby), pokud umíte trochu zacházet s anglickou stavbou vět a gramatikou, tak se toto slovo v překladu dost často úplně ztratí (chci abys odešel … jak se řekne „aby“? nijak)
seize the hour by byla anglická varianta carpe diem
aplikovaná na výukovou jednotku. využij hodiny. platíš tak mluv. zapojujte se do debaty, raďte kolegovi uprostřed jeho proslovu - pokud to nečiníte moc agresivně nebo přehnaně často, tak to určitě ocení. nikoho nebaví mluvit v cizím jazyce dlouho, kolegu potěší když jej na chvilku zarazíte, třeba otázkou nebo nějakou připomínkou
a jedna velmi konkrétní připomínka na závěr: když už mluvíte, tak byste si měli zvolit jeden časový rámec, do kterého děj zasadíte a toho se pak držet. rámce jsou v podstatě dva, přítomný nebo minulý. vy byste neměli přeskakovat z jednoho do druhého jenom proto, že si zrovna nemůžete vzpomenout na minulý tvar slovesa take či go. v obou rámcích je nicméně třeba využívat neoblíbených před-časů (předpřítomného resp. předminulého, často v průběhových tvarech), stejně jako průběhových tvarů sloves, v minulém pak velice často funguje souslednost časová, na tu velký pozor
