vd;l1~ DUnfi 2:l Ustavní práva přírody Antonín Buček

,

Ustavní práva Antonín

přírody

vd;l1~ DUnfi®2:l

Buček

Nikdo soudný nezávidí poslancům našeho parlamentu ten vznešený úkol - připravit a schválit novou ústavu, základ právních norem, záva­ zných pro všechny občany státu a instituce jimi vytvořené. Není to úkol jednoduchý, komplikací je mnoho. A tak se bojím, že návrh Ludvíka Vaculíka "abychom do své ústavy dali článek, jenž právně uzná nezávis­ lost přírody na nás a na našem souhlasu" by mohl zapadnout ve vřavě

Interiér lužní krajiny u Suchdolu nad Odrou, v jádru ch ráně né krajinné ob­ lasti Poodří. Zájmy ochrany přírody zde mají nespornou prioritu. Foto V. Reichmann

1

diskusí o kompetencích, státních smlouvách, státoprávním uspořádání,

lidských právech ...

Často se chlubíme tím, že první evropské přírodní rezervace vznikly na

území našeho státu. Jako by vyhlášení ochrany Žofínského pralesa

a Hojné Vody osvícenými aristokraty, již v roce 1838 mohlo zakrýt sku­

tečnost, že první náš zákon o ochraně přírody byl přijat až v roce 1956

(na Slovensku v roce 1955). Ne, že by milovníci přírody a přírodovědci

neusilovali o přijetí takového zákona již od počátku vzniku českosloven­

ského státu. Opakované návrhy zapadaly, byly jiné, důležitější starosti .. .

Projevila se také nechuť jakkoli omezovat práva člověka na využívání

přírody, nechuť, která se ostatně projevuje dodnes. Důsledky neohrani­

čeného využívání můžeme vidět v naší kraj ině jako ve smutném katalo­

gu příkladů snad všech typů degradací, destrukcí, devastací, ekologic­

kých krizí a katastrof. Je nejvyšší čas změnit náš postoj k přírodě . "Už

nic nebude smět být zničeno a vyhubeno jen pro naši potřebu, chuť či

zábavu", žádá L. Vaculík (Jinou ústavu! Literární noviny, 12. 7. 1990).

Nepochybuji, že pro lidi, kteří mají rádi přírodu a jsou proto ochotni

dobrovolně omezit své potřeby je tento požadavek samozřejmý . Ale ko­

lik nás vlastně je? A opravdu si uvědomujeme význam začlenění práva

na zachování podmínek existence všech živých tvorů a jejich společen­

stev v ústavě?

MnoZÍ po zkušenostech z doby minulé namítnou, že žádný zákon, ani ú­

stava nemůže kořistni ckému přístupu k přírodě zabránit. Vždyť stát

"chránil přírodu" i podle ústavy z roku 1960. A jak to dopadlo! Chce­

me-li ovšem v ústavě kodifikovat základy demokratického a skutečně

právního státu, je velmi důležité, aby v ní byl zahrnut princip odpověd­

nosti člověka nejen za vlastní životní prostředí, ale i za životní prostředí

všech živých tvorů . Vždyť ať chceme nebo ne, naše činnost se stala jed­

ním z rozhodujících faktorů vývoje biosféry, životodárné procesy umíme

podporovat, ale také ničit. Osobně považuji právo na zachování přírody

za jedno ze základních lidských práv - vždyť člověk nemůže zdravě žít

ve zničené, devastované přírodě .

Co vlastně chcete - žít v jeskyních, nebo na stromech? Takové nebo

umněji formulované projevy vulgárního technokraticky spotřebního po­

stoje k přírodě lze pochopitelně očekávat. Nemá smysl je dlouze vyvra­

cet. Lze prokázat, že už dnes víme dost o tom, jak zajistit důstoj ný život

lidem a respektovat přitom prostor a podmínky života ostatních organis­

mů.

Nejsem schopen legislativcům poradit, jak práva přírody v ú stavě for­

mulovat. Vybrat stručnou a výstižnou formulaci nebude jednoduché, jak

ukazují i dosud zveřejněné návrhy. Ale absence vzorů a obtížnost úkolu

by je neměla odradit.

Co vlastně ještě můžeme udělat pro prosazení práv přírody a souvisejí­

cích povinností člověka do nové ústavy? Není toho málo. Především dát

najevo svůj názor, ovlivňovat poslance, přesvědčit je, že jde o věc důle­

žitou, na které nám velice záleží, i když máme jiných a velkých starostí

více než dost. Doufám, že se nám to podaří. Jestliže ne, promarníme

šanci, která se hned tak nenaskytne. Šanci pro přírodu i pro sebe.

2

Jinou ústavu Mezi ekologicky orientovanými psychology, sociology a politology dn es převažuje názor, že rozhodující změn u v chování lidí vů č i p řírodě lze če ka t "zdola", cestou lidských a občan­ ských iniciativ. Ekologická výchova obča n ů je tedy podle nich věc prvořadéh o významu . I u nás se dnes o ekologické výchově hodně mluví. Lidé však začínají být p odráždění, v lepším případ ě hluší, zjistí-li, že zatímco jsou ekologicky vychováváni, skuteč ný vývoj jde docela jinam. Je naléh avě zapotřebí kroků , které by odstranily tuto schizofrenii. Jed notliv­ ci musí být dána příležitos t uplatni t svou dob­ rou "ekologickou" vůli a ekologické vychová­ ní.

Jinými slovy, jde tu o rozpor mezi individuální a sociální rovinou ekologické etiky. Nej lepší předsevzetí "ekologicky vychovávaného" člo­ věka jsou u nás mařena nezájmem a špatným fungováním veřejných a politických institucí. Všichni známe takový obraz: ekologicky vy­ chovaný ob čan tojí bezmocně s taškami plný­ mi skla před n evyprázdn ěnými kontejnery, jin­ dy s vozíkem plným starého papíru před uza­ vřenou sbě rnou. Uvěd omělý občan ochotný jet do práce tramvají se musí vecpat do zástupu nevrlých nešťas tníků. Znalec ekologických ko ­ l oběhů pobíhá zoufale po bytě se zbytky nátě­ rových hmot (záchod?, popelnice?, vlastní za­ hrada?) - kategorie a sběr "zvláštního (che­ mického) odpadu" u nás prostě neexistuje. Občan zasazující se (s tačí: zajímající se) o vy­ puštění t řetí N ovomlýnské nádrže žasne, že je­ ho vláda přehodila řešení ra d ěji okresním ú řa­ dům .

Nejen " na každém z nás", ale i na t ěch, které si volíme a které pověřuj e m e mocí, "závisejí osudy životního prost ředí ". V reálné rovin ě je trpěliv á a pokorná snaha jedincú postavená tváří v tvá ř ekologické ignoranci politikú vlast­ n ě pošetilostí. (li s t ě , existuje i ideální rozm ěr ekologického chování jedince. Ten se však tý­ ká spíše jeho soukromí, jeho světonázoru a je­ ho svědomí. ) Už samotné projednáni návrhu "Jin é ústavy" parlamentem by bylo významným signálem pro poslance, naši vládu a daiší politiky. Apri­ orní poraženectví "stejně to neprojde" by tu dvojnásob nebylo na místě . Pravděpodob nou diskusí, spo ry, vým ěno u stanovisek bude vy­ sloveno a poj menováno něco podstatného. Přinej m enš ím vyjde najevo, že parlament a vláda ve svém uvažování na něco zapomíná. Že většina politiku až doposud ignorovala di­ menzi života naší společnosti, která je tak vý­ znamná, že si - aspoň podle některých poslan­ ců - zaslouží včlenění do základního zákona státu. Mnozí z našich politických aktérů po­ prvé stanou před názorem, že mírou všech věcí a jedinou hodnotou tohoto světa není člověk. Schválená "Jiná ústava" by samozřejmě byla významným právním dokumentem, z jehož ducha by v budoucnu vycházely principy i konkrétní obsah všech zákonú dílčích , tj. právních norem, které budou prakticky ovliv­ ňovat lidské jednápj. Takovou ústavou by­ chom skokem srovnali krok s progresívními myšlenkovými proudy a konkrétními snahami Evropy a Světa vúbec. Hana Librová

Poznámka editora Věří m e, čtenářů

že náš časopis našel už značnou část mimo okruh ekologických hnutí - to je také jeho cílem. Přesto se obracíme k Vám všem jako k sympatizujícím s prosbou o za­ myšlení nad vážností dnešní situace. Všichni cítíte, jak se ekologické problémy do­ stávají do pozadí za existenční ekonomické starosti lidí i podniků. Je to patrné nejen z pro­ filu sděl ovacích prostředků, rozvojových pro­ gramů obcí a firem, ale také z poklesu počtu členů ČSOP i jiných ekologických sdružení a z radikálního snížení počtu předplatitelů eko­ logických časopisů. Stále hůře se budou hledat lidé na dobrovolné práce pro pomoc životnímu prostředí. Všechno to je pochopitelné a vy­ světlitelné, ale pokud na negati vní trendy okamžitě nezareagujeme, ztratíme to nejcen­ nější, co dnes máme - adresy několika desítek tisíc lidí, kteří se v ekologickém hnutí angažo­ vali byť i jenom tím, že platili formální členské příspěvky a že se do jejich rodin dostal ochra­ nářský tisk. Především si musíme uvědomit riziko izolova­ nosti ekologických iniciativ. Ukazuje se, že patnáctileté zpoždění za bodem obratu západ­ ních zemí k akcentování ochrany životního prostředí se nejvíc projevuje ve sféře myšlení lidí. Argumenty, které běžný občan západní Evropy dnes považuje za samozřejmé, charak­ terizuje náš konzument, iniciat ivně informova­ ný pouze o jedné s traně slastného života za hranicemi, obvykle slovy: " .. . to máme vylézt zpátky na stromy?" Musíme se smířit s tímto žalostným stavem ekologického povědomí populace a přizpůso­ bit tomu strategii práce. Získání veřejnosti se neobejde bez velkého množství programů, do kterých se může zapojit široký okruh lidí, jsou poměrně jednoduché na organizaci i financo­ vání a jejich výsledky se projeví v krátké době 1 až 3 let. V delších časových horizontech totiž nejsou lidé ochotni uvažovat. Máme základní nedostatky v umění práce s lidmi - příkladem toho mohou být Nové Mlýny, kde se (samozřejmě s většinovým při­ spěním silné jachtařské, rybářské a vodoho­ spodářské lobby) podařilo spíše tvrdě oddělit obě protichůdné zájmové skupiny a dezorien­ tovat veřejnost. V době, kdy počet příznivců ekologických hnutí na Západě roste, my, i přes katastrofální stav životního prostředí v celé zemi, zájemce ztrácíme. Můžeme se vymlouvat na to, či na ono, ale zatím se nepodařilo vytvořit to hlavní - společenské klima, které by akcentovalo dlouhodobé ekologické hodnoty a které by na­ opak pranýřovalo chování neekologické. Tyto preference chybí v chování politiků, včetně pa­ na prezidenta, v daňovém systému, v přístu pu k projednávání zákonů i v takových rozpor­ ných detailech, že náš ekologický časopis tisk­ neme na papíře, který popírá to, co se snažíme hlásat. Jsem přesvědčen, že každý z nás mů že pomoci žádoucí klima vytvoři t. Je spojeno s mnohými atributy, které byly sam ozřejmě spojovány s "ideálními vlastnostmi" našich předků - skromností, pílí a čestností. Dnes jsou tyto lidské vlastnosti vytl ačeny poj my pružnost, prosperita a zahraniční kapitál.

Jsme s vědk y toho, jak nabírají druhý dech hol­ dingové s pol ečnosti, které chtěj í vykoupit pří­ rodní a historické d ědi ctví tohoto státu dříve, než budou p řesně formulovány zásady jeho spravování. Ve správních radách společností sedí vysocí státní úředníci, ba dokonce poslan­ ci. Jako zázrakem najednou schopní řed itel é státních podniků už vymysleli cesty, jak pře­ vést majetek neprosperujících státních firem do společností, kde budou oút hlavní slovo opět oni. Nejhorší je, že tyto snahy se týkají ta­ kových komodit, jako je les nebo historické areály typu Lednice a Valtic. To není slovo proti privatizaci, ale pro stanovení přesných pravidel hry. Lesům to totiž vyjde nastejno, jestli je "zmydlí" komunisté či kapitalisté a prodat dřevo na stojatě, to byl vždy symbol největšího úpadku majitele. Obracíme se proto na všechny čtenáře a jejich přátele, aby se neodvraceli od ochranářských spolků, byť jsou v jakékoliv krizi. Jedině ve sdruženích nezávislých na vládě může mít vlá­ da a parlament kontrolu svého jednání, jedině silnější aktivity jsou schopné angažovat dosta­ tečně velký okruh odborníků. Svoji loajalitu s úsilím za zlepšení životního prostředí mohou projevit i ti, kteří nemají čas se sami angažovat tím, že přispějí na některou z iniciativ - napří­ klad i na náš časopis. Miroslav Klllldrata

Filipika proti ekoterorismu Nejsem jazykozpytec, i když námětů ke "zpy­ tování" mám stále dost. Stačí jen namátkou vybrat z přízvisek, kterými bývá častován dr. Mojmír Vlašin. Jako ochránce přírody je totiž ledaskomu solí v očích. Bývá nazýván tu "požíračem spařených kopřiv " (na tom něco je), tu staromilcem, omezencem (?), či dokonce infantilním idiotem (hodnotná kombinace!). V poslední době přibyl ještě jeden titul ­ "ekoterorista". Autorem tohoto označení je pan Filo z Mladé Fronty. S pojmem terorista jsem se dosud setkávala jen při označení zá­ važných zločinců. V knize "Století šakalů" de­ finuje V. P. Borovička terorismus jako: " násil­ né akce, politické vraždy, či jiné útoky na živo­ ty, svobodu a lidská práva jednotlivců . .." Ani "Slovník naučný" mi nepomohl odhalit "zločinnou podstatu" M. Vlašina. Praví se v něm, že "terorismus je zastrašování či potla­ čování odpůrců násilím." Nemohu se ubránit dojmu, že tady došlo k hrubému omylu. Po­ jmem ekologický terorista by měli být označeni spíše ti, kteří pášou násilí na přírodě a ne ti, kteří se ji snaží násilím chránit. Násilí plodí násilí a kdyby platilo "oko za oko . . . bude celý svět slepý", jak řekl již před mnoha lety Gándhí. Na druhé s tran ě však zá­ konodárství téměř všech zemí uznává právo na adekvátní obranu. Podívejme se tedy, co je ná­ silí a co obrana. Novomlýnské nádrže jsou hrubým znásilněním krajiny, což uznal předseda i další členové čes­ ké vlády a připouštějí to i soudnější vodoho­

spodáři. Příroda se kteří s ní cítí, brání.

tedy prostřednictvím lidí, Petice s pět i tisíci podpisy takových lidí dosud leží na Ministerstvu život­ ního prostředí. Byla odeslána v dubnu 1990 a když v zákonné lh ůtě nepř i šla od pověď, roz­ hodla se ekologická hnutí, že si svoje práva na od pověď vynutí. Neznám teroristy, k teří by se násilím nebo hrozbou násilí domáhali svého zákonného práva. Pan Filo o nich však ví ­ jsou to ekoteroristi. Když se k tomu přidá ještě kachna o zaplavení vesnic pod hrází, může se rozjet senzace. Zajímavé, že ještě žádného re­ daktora nenapadlo zapátrat po tom, kde leží zmíněná petice a kdo a proč se postaralo to, aby na ni nedošla odpověď. Třeba by to taky byla senzace - o byroteroristech. Stačilo by přidat zmínku, že chtějí umlátit ochránce razít­ ky a zase by měla Mladá Fronta dnes i zítra o čem psát. U.V.

Orchideje Bílých Karpat Čeledi vstavačovitých je v Československu vě­ nována, alespoň co se týče publikací, poměrně velká pozornost. V odstupu několika let se ob­ jevily práce Procházky (Naše orchideje, 1980), populárnější verze předchozího rula autorů Procházky a Velíska (1983) a Gregorovy kres­ by Československé orchideje v roce 1986. Ta­ to pozornost je pochopitelná. Jed(1á se o rostli ­ ny atraktivní, zajímavé, pěkné, ale zároveň ve­ lice ohrožené. Na počátku letošního roku vyšel další doplněk této řady nazvaný Orchideje Bí­ lých Karpat autorů V. Tlllstáka a I. Jongeple­ rové-Ulobilové, vydané v 1000 výtiscích Kraj­ ským vlastivědným muzeem v Olomouci. Na rozdíl od všech výše zmíněných publikací není tato zaměřena obecně na celou Českosloven­ skou republiku, ale, jak je patrné už z názvn, podrobněji si všímá jediného orografického celku, Bílých Karpat, který je znám bohatým výskytem druhů této čeledi. Toto soustředění na menší území dovoluje autorům jít v někte­ rých částech, zvláště v části věnované rozšíření, do větších podrobností. Na 172 stranách jsou soustředěny informace o ekologických náro­ cích, ohrožení i ochraně, ale především o roz­ šíření v minulosti i současnosti všech 43 druhů, které jsou nebo byly z tohoto úzeoú uváděny . Každý druh je doplněn mapou sledované ob­ lasti s vyznačenými lokalitami nálezů. Jednotli­ vé lokality jsou graficky odlišeny podle počtu údajů a podle toho, zda se jedná o lokalitu existující nebo zaniklou. U naprosté většiny druhů jsou připojeny i kresby (J. Dohna!), ty bohužel nevyšly v tisku tak, jak by si autori sa­ mi přáli, a mají pouze orientační význam. Ji­ nak je publikace vydařen á a rádi si ji pořídí jis­ tě nejen botanici, ale všichni ti, kteří mají zá­ jem o přírodu jižní Moravy. Karel SlItOrý

3

Co vidí botanik v Dolním Rakousku

Vít Grulich

Ačkoli

jsem celé roky "pendloval" kolem hranice našich jižních sousedů a ačkoli jsem měl v posledních letech možnost navštěvovat i část našeho státního území za ostnatými dráty, která byla pro většinu spoluobčanů tabu, za spojnici hraničních kamenů mi nebylo dopřáno se podívat. vý­ prava na Bajkal nebo na Kubu by asi byla menším problémem. Leč v ro­ ce 1990 se mi splnily sny. Oprášil jsem bicykl, přizpů sobil jej nárokům rakouské Gendarmerie a začal systematicky pročesávat rakouské pohra­ ničí. Žádné rododendrony a ledovce v Alpách, ale pahorky mezi Miku­ lovem a Vídní, o nichž jsem tušil, že skrývají klíč k pochopení jihomo­ ravského ostrůvku teplomilné květeny. Botanika, navštěvujícího pravidelně Pálavu, samozřejmě lákalo její po­ kračování jižním směrem. Na rakouském území se skutečně také nachá­ zejí vápence, dokonce v daleko větším rozsahu než u nás. Vápencový podklad tvoří celé okolí obce Falkenstein, Leiser Berge poblíž Mistelba­ chu, kopec Buchberg nedaleko silnice Znojmo-Vídeň i další menší lo­ kality. Květena rakouských vápenců se však s naší Pálavou prakticky nedá srovnat. Chybějí zde především větší skalní útvary, které v minu­ losti znamenaly významná útočiště náročnější nelesní flóry, ať už stepní nebo dealpinské. I laický návštěvník zde bude postrádat zejména barev­ né koberce kosatců nízkých, jež patří k největším lákadlům předjarní Pálavy. Podobně třeba tařice skalní zde má pouze jedinou lokalitu. Oblé tvary pahorků, v minulosti asi kompletně zalesněných, podmiňují spíše přítomnost zajímavějffií květeny lesní. Skutečně, té zde ve srovnání s flórou jihomoravských pahorkatin přibývá. Již v okolí Falkensteinu na­ lezneme volovec vrbolistý, který na Moravu pronikl pouze v CHKO Podyjí a kdysi i do okolí Vlčnova. V Ernstbrunnském lese roste hojně

Včelník rakol/ský (Dracocephall/m aI/stria­ CI/lil). Foto Petr Macháček

Vidět sOl/tok Moravy s Dyjí přestalo bJ't ne­ splllitelným snem mnoha našich přírodovědců a ochranářll. Vojenské zátarasy však měly přece jen jeden kladný efekt: moravské a slo­ vellské břehy Dyje a Moravy nejsou lemovány rybářskými bl/dkami a vršemi, jako je toml/na rakol/ské straně. Iniciativl/ pro přípravl/ mezi­ národního parku a státní ochranu přírody bu­ de stát hodllě lÍsilí, aby zabránila živelné kolo­ lIizaci vzácllJ'ch ll/žních biotoplÍ. Foto Petr Macháček

4

Ozvěny

chrpa úzkoperá a brambořík, na kopci Buchberg hladýš širolistý ­ všechno druhy, na jižní Moravě omezené na relativně úzce ohraničené partie. Zvláštností rakouského Weinviertlu - jak se celá tato oblast nazývá ­ jsou vysoké a strmé sprašové svahy, jejichž obdobu u nás nalézáme jen zřídka. Tato stanoviště hostí velmi pozoruhodné kontinentální druhy, které měly možnost se do střední Evropy rozšířit s vegetací chladných stepí na sklonku doby ledové. K těmto podivuhodným glaciálním relik­ tům náleží bytel rozprostřený, který se dnes vyskytuje jen na úpatí Staré hory u Újezda u Brna, dále Bělostník, o němž nelze jednoznačně říci, zda v historické době na našem území vůbec rostl, a pýr hřeb enitý, který se dodnes vyskytuje na omezených lokalitách jižníbo Slovenska. K dal­ ším zajímavostem této oblasti patří kozinec měchýřnatý, známý z ČSFR pouze z okolí Turně nad Bodvou ve Slovenském krasu, a bělotrn rusín­ ský. Jihozáp adně od Znojma pokračují i na rakouském území teplomilná a druhově velmi bohatá vřesoviště, zejména v okolí městeček Retz, Pul­ kau a Eggenburg. Ačkoli se jejich vegetace téměř neliší, rozdíly přece jen najdeme. Státní hranici zde pečlivě ctí kosatce. Z naší strany je to kosatec nízký, ze strany našich sousedů kosatec písečný, který na ra­ kouském území zřejmě nikde nevstupuje na vápence jako u nás na Pála­

Josd Suchý

j{t zrána prachem polní cesty bosý a stanout tváH v tvář vyje venému koroptvímu ku řátk u už sotva se mi poštéstí. Vždyl' dá vno chodím ulicí, kde nezavadíš o kapičku rosy. Však míjím přfli§ hlu čná nám ěs tí. A potkám-li trs jílku v dlažbé, což asi zdejHm Salva n ěco l'íká, posta čí, abych oči p řimho uřil, a slyším korop lVičk u opiově tikat.

vě. Průlomy

dolnorakouských

říček

Pulkau, Kamp a Krems jsou sice velice Militarschutzgebiet na naší straně kaňonu území připravovaného národníbo parku Podyjí-Thayatal

pěkné, nicméně předcházející

Dyje

učinil

Kosatec písečllý (Iris arel/aria). Foto Petr Macháček

Jedel/ z čapích dlllJli re::;errace Marchegg, kte­ rOli spravllje WWF Foto Mirosla v K undrata

5

Pro záchranu živé jednou z nejskvostněj ších perel středoevropské přírody. I zde se obě strany údolí poněkud liší. Naše má většinu ostrožen obrácenu na jih, takže hostí bohatší populace teplomilné flóry, rakouské severní svahy zase zaujmou rozsáhlými výskyty horských prvků. Do Rakouska např. nezasahuje ostřice tlapkatá, ač nejbližší lokalita je vzdálena od hranic so­ tva 200 m, opačně, plané flóře Moravy chybí strdivka nejvyšší. V aluviu Dyje a Moravy jsou dosud zachovány podstatně rozsáhlejší ukázky zaplavovaných luk, které nejsou natolik degradovány přesuše­ ním, nitrifikací nebo zánikem pravidelného kosení jako u nás. Jejich fló­ ra je prakticky totožná s tím, co jsme donedávna znali i z jižní Moravy, respektive ze Záhoří. Nechybí zde typické hrúdy s trávničkou prodlou­ ženou, ani louky s plaménkem celolistým a hořcem hořepníkem. V luž­ ních lesích se ovšem objevuje i planá réva lesní. Osud slanisk ve Weinviertlu je velmi podobný osudu slanisk jihomorav­ ských. Nejbohatší lokality v povodí říčky Pulkau západně od města Laa vzaly nenávratně za své. Na posledních fragmentech zde ještě přežívají méně náročné druhy, jako např. jitrocel přímořský. Také alkalická le­ sostep na okraji nivy Moravy s unikátním výskytem smldníku lékařské­ ho a hvězdnice šedé, obdobná zaniklým lokalitám bývalého Měnínského jezera, resp. fragmentům v Panonském háji v ŠPR Sviitojurský Šúr u Bratislavy, živoří v posledních zbytcích. Velmi překvapivé rozdíly najdeme ve vegetaci písčin. Podíváme-li se pozorněji na písky rakouského Moravského pole (Marchfeld), jsou da­ leko podobnější pískům v Podunají (např. v okolí Chotína a Čenkova) než Záhorské nížině nebo Bzenecku, přestože jsou od Záhoří odděleny pouze inundačním územím řeky Moravy a vzdáleností nepřevyšující 5 km. Druhová skladba vegetace na zdejších píscích je totiž silně ovliv­ něna proveniencí materiálu a řekou, z níž se do území tento materiál do­ stal (usazením, resp. převátím). V případě rakouském to byl Dunaj s ná­ plavy s bohatým podílem alpských vápenců, na jižní Moravě a na Záho­ ří se jedná o sedimentační materiál z řeky Moravy, s převažujícím podí­ lem kyselé frakce z karpatského flyše. Marchfeldu tedy chybí vřes, prak­ ticky též paličkovec šedavý a pavinec horský, naopak je zde přítomna vlnice chlupatá, koulenka prodloužená, sesel fenyklový, ostřice lesklo­ plodá a jehlice nízká, která v ČSFR roste jen na Děvínské Kobyle. Srovnání si nakonec zaslouží ještě Hainburské kopce s Děvínskou Ko­ bylou. Floristické a vegetační rozdíly jsou i zde velmi patrné. Jejich pod­ stata spočívá především v tom, že na Kobyle prakticky chybějí severní skalnaté srázy, kde by měly šanci přežívat dealpinské a perialpinské dru­ hy. Proto jí chybí např. pěchava, proto je hvozdík Lumnitzerův omezen pouze na Děvínské hradní bradlo. Díky četným stavebním zásahům v minulosti odtud zmizel i bělotrn rusínský. Oba posledně jmenované druhy patří na rakouském protějšku k rostlinám s velmi početnými po­ pulacemi. Na Hainburských kopcích najdeme i srpici karbincolistou, pe­ lyněk Pančičův, ovsíř stepní, druhy, které zcela chybějí květeně Sloven­ ska, i řadu dalších, jejichž lokality jsou na našem území značně vzdáleny, jako např. včelník rakouský. V našem povědomí je Děvínská Kobyla jedno z nejbohatších nalezišť orchidejí. V tomto směru je flóra rakous-

6

přírody

Od roku 1983 je v okrese Nový Jičín v provo­ zu Stanice pro záchranu genofondu (dříve Sta­ nice pro záchranu dravců a sov v Bartošovicích na Moravě). Vlastní náplní činnosti tohoto specializovaného zařízení státní ochrany příro­ dy je před evším ošetřování, léčení, rehabilita­ ce, příprava k vypuštění a vlastní návrat vylé­ čených jedinců do přírody, i odchov některých vzácných druhů dravců pro reintrodukci na území ČSFR. Stanicí prošlo bezmála 1000 rů­ zným způsobem handicapovaných živočichů, z nichž 3/4 byly zachráněny a z převážné části vráceny do přírody. Do péče stanice jsou od občanů i organizací přebíráni nejen dravci a sovy, ale i další druhy živočichů, především ptáků a savců. Kromě běžných druhů jako např. poštolka obecná, káně lesní, či puštík obecný nebo ježek, to byly také různé druhy orlů, so­ kol, orlovec říční, včelojed lesní, bukač velký nebo třeba sup bělohlavý. Ve většině případů se jedná o druhy chráněné ve smyslu zákona Č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, resp. jeho prováděcí vyhláš­ kou nebo o druhy celoročně hájené podle mys­ liveckých předpisů. Program stanice je součástí státního výzkum­ ného úkolu zaměřeného na teoretické a prak­ tické principy druhové ochrany v České repub­ lice. Význam tohoto zařízení nelze chápat pouze úzce ochranářsky, je tu také nesporný, i když finančně obtížně vyjádřitelný přínos ekono­ mický ve vztahu k zemědělské výrobě. Dravci a sovy, vypouštění ze stanice, se zapojují do přírodního procesu a omezováním populací drobných zemních hlodavců příznivě ovlivňují ekonomiku zemědělské výroby. Vybrané dru­ hy dravců jsou předávány k biologické ochraně leteckého provozu. Za neméně významné se považuje výchovné působení tohoto zařízení na formování ekologického myšlení široké ve­ řejnosti, zejména pak mladé generace. S tím souvisí působení humánní a etické, které je vý­ razem odpovědnosti člověka za osud všech or­ ganismů, s nimiž společně sdílí biosféru této planety. Nezanedbatelné je rovněž poslání vě­ deckovýzkumné. Výsledky dosahované ve stanici jsou srovnatel­ né s činností obdobných zařízení v Evropě, a to přes doposud nesrovnatelně horší materi­ álnětechnické a personální zabezpečení. Součástí zařízení je i sad mizejících odrůd ovocných dřevin, který je možno považovat za malou genovou banku s širokou škálou mož­ ností dalšího využití. V současné době je stanice zařízením referátu životního prostředí Okresního úřadu v Novém Jičíně, ukazuje se však, že toto začlenění není vhodné. Jeho osud je totiž stále značně neujas­ něný a do značné míry odvislý od postoje funkcionářů okresního formátu. Stanice byla vybudována za obrovského úsilí řady dobro­ volníků, především z řad členů ČSOP a Klubu sokolníků při ÚV ČMS. Právě s ČSOP je další osud stanice spojován, neboť je připravována delimitace pod základní organizaci ČSOP 70/2 v N. Jičíně. Zda se realizace podaří, do značné míry záleží na vrcholném orgánu život­ ního prostředí v ČR. Činnost pod zájmovou ochranářskou organizací však vidíme daleko perspektivněji. Záměry a plány

vyplývající z odborných pro­

kých kopců zklamáním. Celkově Hainburské kopce velmi nápadně svou geomorfologií i stepní květenou připomínaj í Pálavu. Co se týká stavu lokalit na rakouském území, rozhodně zde nevidíme obdoby našich zúrodňovacích pokusů, motivovaných více nutností pro­ investovat než skutečnou potřebu. Dalo by se říci, že taměj ší zem ědělci kultivují vše, co obj ektivně kultivovat lze, ale nechávají více méně na pokoji to, co podle selského rozumu využívat nelze. Evidentně zde chy­ bějí větší plochy ruderalizovaných úhorů , deponií zeminy, polních hno­ j i šť apod. I když pokusy o zakládání černých skládek mají zřejmě mezi­

gramů

jsou velké, ale pln ě odpovídají kritické­ mu stavu naší fauny. Jsou však limitovány do značné míry množstvím získaných finančních prostředků, kterých se citelně nedostává. Proto také velmi intenzivně hledáme cesty, jak zajis­ tit financování stanice, protože se v žádném případě nechceme spoléhat pouze na dotace ze státního rozpočtu , i když ty by pochopitelně měly představovat základ rozpočtu stanice. Na závěr j eště rada pro ty, kteří se ujmou zra­ něného živočicha. Je nu tné ho urychleně doru­ čit k ošetření a další péči do stanice v Bartošo­ vicích. Nepředáte- li exempláře osobně ve sta­ nici, můžete je poslat v pevné krabici poštou jako "živá zvířata" na adresu: Stanice pro zá­ chranu genofondu v Bartošovicích na Moravě, PSČ - 74256 (tel. 0655-7750). Do krabice je nutné udělat několik menších otvorů a na dno nasypat trochu hoblin nebo rozložit několi k vr­ stev novinového papíru. Petr Orel

Ekologické

večery

pokračovaly každý třetí čtvrtek v měsíci v klu­ bu Zeleného kruhu v Brně. Pořádá je společně Ekocentrum a Veronica a vytrvale organizuje neúnavný Jiří Jedlička. Na únorovém ekolo­ gickém večeru přenášel Alexander Zinke z ra­ kouské pobočky WWF (Celosvětový fond na ochranu přírody) o cílech, metodách a výsled­ cích činnosti WWF v Rakousku. Pod heslem "Natur frei kaufen" (Vykoupit přírodu) úspěš­ ně probíhá sbírka na vykoupení pozemků v prostoru budoucího mezinárodního národní­ ho parku "Nivy Dunaje, Moravy a Dyje". Skromně, ale přece přispěla i řada jihomorav­ ských ochranářů a tak jim Alexandr Zinke mo­ hl předat osvědčení o podílnictví. Jeden metr čtvereční je za 20 šilinků. A. Zinke je také koordinátor mezinárodní ochranářské aktivity "Ekologické stavební kameny pro náš společ­ ný evropský dům" (viz Veronica 1990, č. 4), takže mohl podat čerstvé informace o tom, jak postupuje vyhlašování chráněných území na místě bývalé železné opony. Aktuální brněn­ skou tematikou se zabýval další ekologický ve­ čer, na němž účastníci besedovali s ing. arch. Václavem Menclem a jeho spolupracovníky o tom, jak se plní a proč neplní ekologický program pro Brno. V dubnu se diskutovalo o ekologické výchově, na květen je připrav ena beseda o trase tzv. pražské radiály, stále ještě nedořešen ém problému brněnské komunikační sítě. Ekologické večery byly jako vždy ph1eži­ tostí k tříbení názorů a vyjas ňov ání stanovisek, výměně informací a neformálním kontaktům. Po prázdninách budou pokračovat, zase každý třetí čtv rtek v 19.00 hod. na Jakubském ná­ měs tí č . 7.

ab K přírodOl'ědně nejcellnějším společellstvím hraničního zářezu Dyje patří dřínové doubra­ vy s kosatcem nízkým a vslamL'em vojenským na slunných skalnat.Vch svazích sklánějících se z moravské strany k rakouskému Hardeggu. Foto Petr Macháček

7

Kreslil Václav Houf

národní platnost. Ovšem našinec je přímo zděšen, podívá-li se do interi­ éru lesů. Ve Weinviertlu se jedná zpravidla o aktivní pařeziny, které při­ pomínají spíše australský buš než lesy, jaké si představujeme my. Kmeny výmladků dosahují maximální tlouštky lidské holeně, pak jsou nemi­ losrdně rubány. Je však pravda, že tento způsob pěstování lesa je velmi příznivý pro druhovou stabilitu podrostu, který neprodělává zdaleka tak násilné změny jako na pasekách při klasických holosečích. Ochrana přírody má v této čás ti Rakouska rovněž své specifické para­ metry. Evidentní rozdíl je především v ukázněnosti návštěvníků , kteří nemají snahu se masově rozptylovat ve vegetaci. Tento fakt je možná podmíněn civilizační chorobou zvanou auto - např. na Hainburských kopcích je možno vyjet až na vrchol Braunsbergu, kde je kiosk a davy návštěvníků na vrcholovém plató, avšak na svazích s rozkvetlými kosatci a konikleci nepotkáte ani nohu. Rozsáhlá ornitologická rezervace Mar­ chauen je v soukromých rukou, které zajišťují i její ostrahu. Avšak sku­ tečná ochrana většiny tzv. přírodních památek je spíše iluzorní. Instituci­ onálně je ochrana přírody v zemské kompetenci. Dolní Rakousy, na je­ jichž území jsme se právě pohybovali, mají na ochranu přírody pouze 2 profesionální pracovníky, přitom podle vyjádření domorodců zde nee­ xistují podobné organizace jako ČSOP nebo Brontosauři, které by pro­ váděly aktivní management. Zdá se, že poněkud jiná situace je v Bur­ genlandu, kde zemská vláda věnuje přírodě a její ochraně zřejmě pod­ statně větší pozornost. Návštěva u sousedů nemusí být vždy jen nudnou záležitostí nedělmno odpoledne. Při cestách do Rakouska je třeba mít oči stále otevřené a po­ hled dostatečně kritický. Vždyť můžeme srovnávat dva státy, v nichž se přístupy k využívání krajiny a přírodních zdrojů rozdvojily teprve ne­ dávno - v poválečné době.

Beton na

brněnské přehradě

Prováděni stavebních úprav něnské přehrady v katastru

levého břehu br­ Osada se právem setkalo s o
Výsledkem dosud nedokončených úprav je be­ tonová bariéra narušující přírodní ekologické funkce (neumožňuje například pohyb živoči­ chů mezI souší a vodou apod.). Rovněž využití tohoto úseku pro rybáře je takřka neschůdné. A tak technicky strohé linie, krutě pravidelné tvary a šablonovité profily tohoto betonového monstra působí výrazovou degeneraci vodní scenérie. Investiční náklady byly bezesporu vy­ soké, a tak je pochybné, zda to byly právě eko­ nomické zřetele volby technologických postu­ pů, které dovedly celou koncepci projektu

8

protiabrazní ochrany břehu do základního roz­

poru S estetikou krajiny, potažmo s funkcí vo­

dohospodářského díla jakožto krajinotvorného

prvku.

Avšak v tomto případě se nejedná ani o pou­

hý jindy a jinde namnoze užívaný antropocen­

trický nekulturní utilitarismus, neboť jen

stěží nalezneme normu v kterékoliv oblasti lid­

ské činnosti, které by toto "dílo" bez velkých \ýhrad vyhovovalo. Zalostně nízká úroveň provedení zcela poplat­ ná dekadentní fázi vývoje "reálného socialis­ mu" jen dovršuje chmurnou atmosféru "este­ tické situace". Ochránci přírody z 3. tsop Brno-venkov se­ stavili pro Povodí Moravy návrh k vypracování dodatečného projektu a provedení technických opatření, která změní negativní důsledky stav­ by. Jedná se především o zřízení záhozu z lomového kamene na dvou úsecích, o biotechnická opa­ tření, vegetačni opevnění a o sejmutí vegeta č ­

ních tvárnic, které Povodí Moravy využije jin­ de. Takto vzniklý povrch bude třeba vhodn ě biotechnicky upravit. Na vypracování dodatkového projektu by se mě l podíl et Aquatis (bývalý Hydroprojekt). Útvar hlavniho architekta města Brna by po­ tom mohl garantovat vhodný zpúsob řešenÍ. V případě rozpracování projektů všech dalších úsekú bude nutno přihlížet k požadavkúm a připomínkám tsop a dokončovací práce re­ alizovat v součinnosti s tsop na základě urči ­ té smlouvy. Zdeněk Prokop

Chráněná

krajinná oblast Litovelské

Pomoraví ing. Pavel Šimek

o energii v referendu

" ... duby v Doubravě vzpínaly kostrbaté haluze ke kalnému nebi. Les Váženi spoluobčané! Obracíme se k Vám jako rozhodní odpůrci zchudl prvními kročejemi blížící se zimy. Nádhera a pestrost barev podzi­ Návrhu zásad energetické poli tiky ČS FR do r. mu, holících odstín ů žluti, hnědi a červeně, ležela m okvajíc nad nevidi­ 2005. Tato koncepce dává nepřijatelným způ­ sobem přednos t rychlé výstavbě nových jader­ telnou spletí kořání, do jehož skrytých žil se vpíjela m íza, krev tisíců stro­ ných elektráren před úsporami energie a roz­ mů, aby ochránila život pro příští jaro . .. "

vojem alternativních zdrojů. Nemusíte s našimi Přemysl Dostál: Alejský revír (vzpomínky tří generací na život lidí názory souhlasit, ale snad si je budete chtít ale­ spoň vyslechnout. Pokud máte pocit, že argu­ a zvěře v naší D oubravě) , 1960, rukopis

menty kritiků využívání jaderné energie dobře znáte, je to zbytečné. Co ale naše veřejnost Koncem roku 1990 byla vyhláškou ministerstva životního prostředí ČR sk utečně vi o bezpečnosti provozu jaderných elektráren? Co vi o nedořešenosti tisíciletého stanovena chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví. Tak bylo za­ skladování radioaktivních odpadů? Co ví končeno dlouholeté úsilí zainteresovaných institucí i občanských aktivis­ o skutečné ceně elektřiny z jaderných zdrojů tů, na jehož počátku byl v roce 1978 podnět tří vysokoškolských učitelů (všude stále více dotována z kapes daňových poplatníků? University Palackého v Olomouci k vyhlášení oblasti za chráněnou. Ini­ Jiné cesty, umožňující nerušený rozvoj naší přitom existují. Takovou cestu ciátorem záměru byl hydrobiolog prof. O. Štěrba spolu s botanikem ekonomiky, ukazuje ministerstvo životního prostředí České doc. Vr. Bednářem a geomorfologem doc. Vl. Panošem. republiky. Jeho koncepce předpokládá do r. 2005 snížení spotřeby elektřiny až o 30 % bez Litovelské Pomoraví patří svou rozlohou 96 km 2 k těm menším CHKO. narušení dynamiky hospodářského růstu. To Z celkové rozlohy zaujímají lesy 52 km 2 , vodní toky a plochy 6 km 2 , ze­ by znamenalo podstatné zlepšení situace v Se­ mědělská půda 25 km 2 , zbytek jsou většinou sídla a zastavěné či jiné verních Čechách bez nutnosti stavby nových jaderných bloků. Bylo by to levn ější i zdravěj ší. plochy. Nejnižší místo oblasti je na řece Moravě u Olomouce (218 m Ovšem nepohodlné pro energetickou lobby, která prosazuje pokračování v extenzívním n. m.). Většina délky toků Moravy není upravena a tvoří tak přírodní ře­ růstu v zájmu své vlastní kapsy. ku meandrující ve své nivě, většinou v lesích, na jejichž okrajích chrání Nechceme po Vás vyjádření bez znalosti věci. hráze dále v krajině ležící zemědělské pozemky a sídla. Dřevinná skladba lesů je velmi zachovalá, zejména v části nivy chybí pouze vyhynulé jilmy (jsou zastoupeny do 1 %). Z dřevin převládají K jedinečnému prostředí tichého lužního lesa dub (30 %), jasan (15 %), lípa (14 %), dále to jsou v sestupném zastou­ s přirozeným řečištěm Moravy není nesnadné si přimyslet hráze a hrady bobra evropského, pení olše, habr, bříza, topol, javor, buk (pouze mimo nivu), do 1 % jsou pro jehož reintrodukci jsou v Litovelském Po­ moraví optimální podmínky. Foto Milena Valušková

9

zastoupeny akát, vrby a ostatní listnáče . Z jehličnatých dřevin je zastou­

pen smrk (12 %), modřín (4 %), borovice (2 %), ojediněle se vyskytují

j ehli čn até exoty.

Převládajícími soubory lesních typů nivy Moravy jsou jilmový luh

(1960 ha), topolový luh (367 ha), svěží březová doubrava (151 ha), vr­

bová olšina (52 ha). Lesy mimo nivu Moravy tvoří převážně hlinité bu­

kové doubravy a hlinité dubové bučiny (celkem 1286 ha), jedlobukové

doubravy (778 ha), uléhavé kyselé bukové doubravy (188 ha), svěží bu­

kové doubravy (162 ha).

Jižní část oblasti u Olomouce je charakteristická rozptýlenou zelení v ze­

mědělsky využívaném území, zarostlými zvodnělými štěrkopískovnami

a také loukami. Tato část CHKO je intenzivně využívána k rekreačním

účelům (koupání, rybaření, zahrádkaření, kondiční běh , jezdecký sport,

cyklistika, bruslení na zamrzlých štěrkovištích, vodní sporty).

Od Horky n. M. po Litovel se rozkládá lužní les s přilehlými zeměděl­

skými pozemky, z nichž je část luk. V tomto úseku má zřízenu také re­

žijní bažantnici lesní závod Litovel.

Za Litovlí pak: pokračuje další komplex lužního lesa a chlumní lesy Tře­

sínského prahu a Úsovské pahorkatiny.

Celá oblast je rozdělena do čtyř zón s rozdílnými přírodními předpokla­

dy a socioekonomickým využitím, kterým odpovídají různé ochranné

režimy s rozličnou intenzitou ochrany.

Důvody pro ochranu oblasti bychom mohli shrnout do několika bodů:

1. Žádná současná CHKO v ČR nechrání krajinu úvalu (tabule) s pří­ rodní řekou a lužními lesy. Jiná taková krajina u nás není a návrhy na ochranu Poodří, Dolníbo Pomoraví a Polabí reflektují na jiný krajinný

demokratické ze m ě se v takto závaž­ ných otázkách vracejí k významn é ins tituci pří­ m ' demokraci e - k referendu (lidovému hla­ sování). Obč an é v n ě m odpovídají na jednodu­ chou otázku, vyj a dřují souhlas či nesouhl as. Rozhodnutí vo lič ů v refere ndu je svrchované nad mocí vlády, parlamen tu i prezidenta. Ta­ kové rozhodnu tí neznamená žádné riziko. Každý zod povídá za sebe a rozhoduje před e­ vším o své vlastní budoucnosti. Informace zís­ ká v infor m ační kampani před hlasováním. Mají-Ii v této ka mpani zastánci r ůzných názor ů na daný problém spravedlivý přístup do sd ělo­ vacích pros t ředk ůJ je zaruče n a správnost a de­ mokratičnost rozhodnutí. Rozhodnutí o energetické politice našeho státu do r. 2005 je rozhodnutím zásadním na mnoho let dopředu. Takové rozhodnutí patří do rukou každého, o jehož budoucnosti se rozhoduje. Bez jádra ekologická iniciativa tř. 17. listopadu 45 772 00 Olomouc

typ.

Foto Milena Va!ušková

10

Vyspě l é

b/~e"y řeky MOrl/I'J', pOlltallé kořeny dřel ' ill IUŽllího lesa, jsoll hnízdním biotopem lediíáčka říčního.

Strmé

Průvodce brněnskou přírodou

2. Krajina oblasti patří mezi krajinné typy vážně ohrožené celoevropsky i cel osvětově. V současné podobě musíme Litovelské Pomoraví chránit jako říční mokřad , byť je součástí kulturního dědictví. 3. Litovelské Pomoraví má veliký a stále nedoceněný význam pro celý široký region jako ekostabilizační krajinná zóna, biocentrum nadregio­ náiníb o významu a biokoridor. 4. Oblast má výhodné podmínky pro obnovu a rozvoj, zejména ve srov­ nání s většinou CHKO v ČR. Nehrozí zde smrtonosné strašidlo imisí, které je obvyklé v horských a podhorských oblastech. Druhové spek­

V nakladatelství Blok je připravena k vydání publikace pro každého milovníka přírody . Na­ psali ji přírodovědci z brn ěn ských vysokých škol a vědeckých ústa vů pod vedením K. Hud­ ce, S. H usáka a M. Jatiové: V. Antonín, E. Balátová, Z. Bauerová, F. Grull, J. Hřib, A. Ivan, J. Koblížek, F. K ubíček , Z. Laš tůvka, S. Lusk, P. Marvan, J. Pelikán, J. Pellantová, J. Přibyl, E . Quitt, K. Rybníček, E . Rybníčková, D. Sekaninová, L. Slezák, J. Unar, L. Vaněč­ ková, J . Vašátko, A. Vězda a V. Vlček. Ruko­ pis recenzovali J. Lacina a Z. Seda. Publikace se stane dobrým průvodcem po živé i neži vé přírodě všem, kdo podnikají vycházky do okolí Brna, jež je zhruba vymezeno na se­ veru obcí Malhostovice, na jihu městem Židlo­ chovice, na východě obcí Velatice a na západě obcí Tetčice. Příručka obsahuje kapitoly o geo­ logii a geomorfologii, půdách, podzemních i povrchových vodách a podnebí. Obsáhleji se věnuje vývoji brněnské přírody ve čtvrtoho­ rách, popisu lesů , luk, mokřadů , včetně kraso­ vých útvarů, sídel, parků , zahrad a hřbitovů , dále polí, lomů, pískoven apod. Přináší rovněž přehled chráněných a přírodně významných území, naučných stezek, studánek a památníků přírody v tomto územÍ. Příručka bude mít rozsah asi 200 stran a bude obsahovat 164 barevných fotografií sestave­ ných do 31 tabulí. Bude mít menší formát, aby se vešla pohodlně do batohu, a orientaci v pří­ rodním terénu usnadní 18 popsaných tras ve­ dených radiálně kolem Brna, včetně 18 ma­ pek. V současné době není možné zahájit výrobu publikace z ekonomických důvodů, proto au­ toři i nakladatelství prosí přírodymilovnou ve­ řejnost, aby podpořila její vydání svou objed­ návkou. Objednávky posílejte prosím co nej­ dřívc na korespondenčním lístku na adresu: Nakladatelství Blok, Rooseveltova 4, 65700 Brno.

Kreslil Václav Houf

Klidlloll rodu slepých ramell, kter)lm ll' r Ulo­ Ilelskél1l I'ollloral'í Nká .. SlIli/hy", oživlljí I' jar­ lIím uhdobí JlZácllí kO/'.\'fi.

Foto Milella Valušková

11

NAVRHOVANÁ CHRÁNĚNÁ KRAJINNÁ OBLAST LlTOVELSKÉ POMORAVt

Legenda k mapě CHKO Litovelské Pomoraví

1. Plané loučky, rezervace, 19,2 ha, mokřad­ ní louky s periodickými tůněmi, skupiny stro­ rozloha 960 0 ha mů a křov in, bohatství ži vočichů a rostlin mo­ křadn(ho, vodmno i mezofytnlho typu. S 2. (;astava, návrh CHPV, 4 ha, část mrtvého ramene s pobřežní vegetací, stulíky. 3. Tůně u Střeně, návrh CHPV, 5 ha, lužní les s jarními periodickými tůněmi, žábronožka sněžní, listonoh jarní. 4. Šargoun, návrh rezervace, 23,5 ha, maso­ 1: 100000 vý výskyt bledule jarní v lužním lese. 5. Ramena řeky Moravy, CHPV, 71,2 ha, o 2 4km ukázka vývoje a projevů nížinného toku mezi Olomoucí a Litovlí. 6. Hvězda, návrh CHPV, 2,5 ha, mokřadní louka a fragment bažinného luhu. Legenda: 7. Malá Voda, CHPV, 7,3 ha, zachovalý - · _·-hranice CHKO úsek přírodmno ramene Moravy, spolu s ukáz­ kou zániku bočnlho ramene. ~stálě vodní plochy a toky 8. Vrapač, rezervace, 82 ha, lužní les tvrdého ~ sídla luhu, periodické tůně, vodní tok. 9. Hejtmanka, návrh CHPV, 20 ha, lužní les lesy se sítí trvalých i periodických vodn(ch toků 1 ·15 maloplošná chráněná Ú%emí, a tůní, korýši v jarních tůních. chráněně parky-viz text 1< mapě lO. Nové Zámky, návrh CHPV, lokalita pé­ rovn(ku pštroszno, 1 ha. 11. Templ, návrh CHPV, 11,5 ha, chlumní trum dřevin lesů je velmi zachovalé, nedošlo zde k přeměně na smrkové doubrava s výskyty vzácných a ohrožených druhů rostlin. či borové lesy. Velkovýrobní zemědělství je omezeno pouze na okrajová 12. Třesín, rezervace, návrh na rozšířen í, 1,2 pásma oblasti. Závažnou hrozbou je ovšem nedořešený záměr těžby ha, vápencový vrch s jeskyněmi, krasové po­ jevy, typické porosty, paleontologické a zpracování vápence u Mladče. V oblasti není žádná větší skládka od­ avrchové archeologické nálezy. 13. Geologické varhany Brodka, CHPV, padků, přesto však některé lokální skládky vážně poškozují krajinu ob­

0,73 ha, odkryv fosi/nlho tropického krasu, lasti (Chomoutov, Horka n. M., Štěpánov, Červenka, Moravičany). Čis­ stratigrafie sedimentů, terra rossa. tota malých vodních toků je bohužel většinou nevyhovující (obce, země­ 14. Doubrava, návrh rezervace, chlumní doubrava, mokřad. dělstvI), vlastní Moravu můžeme zařadit do 2. či 3. tř. čistoty. Závažným 15. Arboretum Bl1á Lhota, 2,41 ha, význam­ nebezpečím je pravděpodobně úvaha o závodu na zpracování sběrového ný park, chráněný. papíru v Lukavici na Moravě a jatkách u Litovle, stejně jako je nutno

\

(jll/l!i

připomenout

i vodní cestu D-O-L a vodohospodářské úpravy přes

Litovel.

Rekreace a cestovní ruch mají v Litovelském Pomoraví nevyužitý i ne­

tradiční potenciál, (včetně ekoturismu, vodních sportů a turistiky, cy­

klistiky, jezdectví, ekologické výchovy a nauky apod.).

V současné době jsou v oblasti realizovány tři programy se zahraniční

.e0mocí nebo účastí - Racionální využití krajiny Třesínského prahu,

Ríční niva Moravy a Reintrodukce bobra.

Správa Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví je podle vyhláš­

ky o oblasti odborným orgánem státní ochrany přírody, spolupracuje

s ochranářskými a přírodovědnými institucemi, obecními, městskými

a okresními úřady a ministerstvem ŽP ČR, které má i v Olomouci svůj

Územní odbor. Významná je i spolupráce se Stranou Zelených a ekolo­

gickými iniciativami. Sídlo správy je v Olomouci, Školní ul. 6.

Před Správou oblasti je nyní jistě nelehký úkol ochrany cenné a zacho­

valé kulturní krajiny, který se často nedaří zvládnout i ve společnostech

bohatějších, demokratičtějších a stabilizovaných. Litovelské Pomoraví

však za tento pokus stojí, a krajinnou hodnotu oblasti by si měli uvědo­

mit všichni, kteří zde hospodaří.

město

12

Škleb Jindřich

Zogata

Naráz a ještě byli si podeťatí Brala mu dech Onjí Potrubím kmene proudily duhy Sepnou letokruhy' jak ruce v kořenech? Nebylo co si ř(ci Náhle cenila zuby slova uskř(pnutá dechem Z plic hloubila hrob Vrůstal do jizvy Sklebem pálil sv(ci

vzdechů zahořelý od útrob

kmen

Ekonomická reforma v lesním hospodářství ČR Dne 26. 3. 1991 byla lesnická veřejnost oficiál­

koncčně v době uveřej n ění tohoto p říspěvku

ně seznámena s Návrhem zásad pdvatizace bude Federálním shromážděním schválen. Te­

v lesním hospodá řství. Autorem zásad jc mi­

prve potom bude známo, jaký lesní majetek

nisterstvo zemědělství ČR, odvětví lesního zůstane ve vlastnictví státu. Základní formou

privatizace lesů je obnovení vlastnických vzta­

bospodářství.

CDem ekonomické reformy je pře ch o d od cen­

hů , které budou vycházet ze zákona o úpravě

tráln ě plánované k tržní ekonomice. Základní vlastnických vzta hů k půdě .

podmínkou tržní ekonomiky je soukromé " Návrh" předkl ádá následující modelové řeše­

vlastnictví výrobních p rostředků. V souladu ní:

s přija tým scéná řem ekonomické reformy se Státní les po majetkové restituci bude převe­

přestavba vlastnických poměrů us kuteč ní pro­

den na právnickou osobu o prá v něnou tcnto

střednictvím :

majetek státu pouze spravovat (tj. evidovat,

nak upovat, dávat smluvně a za úhradu do UŽÍ­

a) restitucí (navrácení majetku původním ma­

vání, vym áhat a přijímat náhrady za odles n ění

jitelům )

nebo poškození apod.), nikoliv na něm lesnic­

b) malé privatizace (a ukčním prodejem někte­

ky nebo jinak hospod ařit.

rých ucelených hos podářs kých nebo majetko­

Podle uvedené teze se vytvo ří instituce " Stát­

vých jednotek)

c) vel ké privatizace (převodem majetku státu ních lesů " , která převezme některé druhy ne­

movitostí (zejména provozní budovy, lesní ces­

na jiné osoby pro ú čely podnikání).

V lesním hos pod ářství podob n ě jako v ze m ě­ ty), nikoliv za úče lem hospodaře ní, ale

v rámci odstátn ění a privatizace s oučasn ých

d ěls tví existují dvě roviny vlastnických vztah ů:

organ izačních jednotek státních lesú. Ekono­

- k půdě

mická refo rma má změnit chování hospodář­

- k podn ik ů m na ni hos p odařícím .

ských subjektú a vychází z poznatkú, že tato

To komplikuje privatizační proces systé mově změna není možná bez obnovení vlastnických

i leg i slativn ě.

vztahú. S uvedeným postulátem múže být po­

Rozsah a obsah úpravy vlastnických vztahů dle " Návrhu" zachování státního vlastnictví

bude vymezen zákonem o půdě, který snad již lesního fondu slučitelné, jen když ob hospoda-

I v

případě

privatizace bude hospoda­ v lesích limitováno přírodními podmínkami. Např. zakrslé doubravy na mělkých vysýchavých půdách ne­ lze v žádném případě přeměnit na vý­ nosné jehličnaté monokultury. ře ní

K fotografii Igora Míchala na str. 14

Ve před

smrkových monokulturách se "socializací" lesů h os p oda řilo

malo p lošně

hol osečně

( po drostně)

tak, aby byla v co největší míře využi­ ta p řirozená obnova. (Krajina kolem Starých Hamrů v Moravskoslezských Beskydech r. 1943.) Foto Rudolf Janda

13

řov ání budou zajiš ťovat privátní podnikatelské subjekty na základě nájmu! Nájemní vztah k státnímu lesnímu fondu je konformní s mož­ ností, že vlastníkem se ve smyslu navrženého zákona o půdě stane pozemkový fond (práv­ nická osoba). Odstátněn é a privatizované or­ gan izační jednotky státních lesů budou mít sta­ tut náj emců! Pouze v lesích národních parků , kde p řevažují veřej ně prospěšné funkce nad funkcí dřevo­ produkční, a v lesích, v nichž dřevoprodukční funkce jsou sekundárně (např . v důs ledku imi­ sí) dlo uhod obě, resp. trvale tlumeny tak, že

nemohou tržbami z nich plynoucími vytvářet zdroje pro financování hospoda ře­ ní, budou vytvořeny veřejně prospěšné p odni­ ky státních lesů. Pokud ze strany MŽP CR ne­ bude vyvinut tlak na správu NP ve vlastní režii. Privatizace lesního hospodářství ČR se smršťu­ je, co se týká státních lesů , na privatizaci dneš­ ních organi začních struktur, kdy zakladatel vy­ tvo ří možnost založení akciových sp olečnos tí, které by byly p ostupně odstátněny (kupony, akciemi). Vedle mechanizace a strojního vyba­ vení těchto spol eč ností by disponovaly schop­ ností " hospodařit " v lese na základě uzavřené dostatečn é

Kreslil Václav Houf

V selských lesích se hospodařívalo

jednotlivým a skupinovým vý běrem

stromů vhodného sortimentu, což vy­

hovovalo rozvoji jedle.

Foto Otto Hauck

Bez ohledu na budoucÍ řešení vlast­

nických vztahů k lesu je nutno zacho­

vat zbytky přírodě blízkých např. bu­

kových porostů v promyšlené síti bio­

center územního systému ekologické

sta bility krajiny.

Foto Igor Míchal

14

Stará ramena dolního toku řeky Jihlavy nájemní smlouvy na dobu minimálně 10 let. Je nanejvýš zřejmé, že tento subjekt bude ve svém zájmu ctít jediné kritérium, totiž zisk. Konkrét­ ně to znamená maximální tržby z prodeje vytě­ ženého dříví a minimální podíl nákladů spoje­ ných s pěstební činností. Lze oprávněně před­ pokládat, že žádný lesní úřad ani lesnická in­ spekce nemá šanci "uhlídat" hospodaření ve smyslu zákonných norem a předpis u lesního hospodářskéh o plánu. Přitom instituce státních lesů je historická a existuje ve státech s tržní ekonomikou para­ lelně s privátními lesy. Od státnít:h lesů se vše­ obecně očekáv á vyšší a vzorová úroveň hospo­ dař ení než v lesích ostatních. Před evš ím pokud jde o pln ění mimoprodukčních funkcí lesa, te­ dy zejména o tvorbu a ochranu životního a pří­ rodního prostředí, vodní hospodářs tví a re­ kreaci obyvatelstva. Tyto obecné zájmy jsou v rozporu s "ekonomikou" akciových společ­ ností. Proto lze považovat "Návrh" zásad privatizace podle odvětví lesního hospodářství za ten denč­ ní, ve smyslu "privatizovat ať to stojí, co to stojí", a pro lesy nebezpečný. Dosavadní de­ vastace lesů nebyla do značné míry způsoben a tím, že v nich hospodařili státní zaměstnanci, ale především bezohledným systémem direk­ tivního plánování a řízení. Takováto privatizace by sice zm ěn ila formu, ale nikoliv podstatu a úroveň hospodaření, a to nepotřeb ujem e, neboť právě u lesního hospodářství je podstatný způsob hospodaření, který preferuje obecné zájmy společnosti nad jednorázový zisk. Jaromír Macků

Řeka Jihlava vstupuje u Dolních Kounic do svého dolního toku v rovině směrem k Pohoře­ licím a dále ke svému ústí. Dříve se zde rozvě­ tvovala síť bočních ramen, ale regulace jí dala nový tok. Z původní sítě zde však zbyla někte­ rá stará ramena, místními obyvateli vesměs na­ zývaná "jezera". První z nich jsou Medlovská jezera. Jsou loka­ lizována po levém břehu řeky Jihlavy na okraji její inun dační oblasti u dolního okraje obce Medlov. Je to soustava pě ti nádrží, kterou pro­ téká potok, ústící níže do řeky Jihlavy. Největší a pom ěrně nej zachovalejší je horní jezero, jeho rozloha je okolo 1 ha, v nejširším místě dosa­ huj e šířky až 15 m. Jezero je oživeno běžnými druhy nížinných stojatých vod, je rybářsky ob­ hospod ařováno pro sportovní rybolov. Je le­ mováno porostem stromů . Ale i zde se proje­ vuje znečištění, hlavn ě z dom ovních kanalizaCÍ. Bezprostředně s horním jezerem je spojena další nádrž; je vlastn ě jen odd ělena přemostě­ ním, potok protéká v rourách. Je menší (asi 120 X 15 m) a je si ln ě zn ečištěna odpady do­ movní kanalizace i pevnými odpady. Dále po toku najdeme v lese postupně tři nádrže. I tyto jsou dost znečištěny, ale přesto zde mů­ žeme najít n.ěkteré zajímavé zástupce vodní zvířeny .

Další takové typy vod můžem e najít po pra­ vém břehu řeky Jihlavy u Malešovic a Odrovic. Je to několik úsekú zbytku starého ramena, oddělených mústky a nasypanými přej ezdy, kterými protéká potok. Šířka Male­ šovicko-odrovických jezer je do 10 m, celková plocha je do -2 ha. Tato jezera jsou zejména v místech přiléhaj ících k obcím vystavena Přibické fezero.

Fotografie E. Wohlgemlltha

DOllbravy na vysychavých půdách Foto Igor Míchal

'značnému znečištění (splašky, vyvážení odpad­ ků). Ze silnice Dolní Kounice - Pohořelice múžeme vidět husté stromové porosty, kterými jsou lemována. V mělké části u dolmoo konce Malešovic jsou poměrně rozsáhlé porosty stulí­

ku žlutého.

Ukázkou, jak asi přibližně tyto typy vod v mi­

nulosti vypadaly, je Přibické jezero. Nepřiléhá totiž k žádnému lidskému sídlu a jeho zdroj ni­ ce jsou vystaveny znečištění poměrně málo. Přibické jezero je lokalizováno severozápadně od Přibic po levém břehu Jihlavy na okraji její in undační oblasti. K levému břehu jezera le­ movanému porosty stromů se svažuje terénní terasa se zahradami a vinicemi, po pravém bře­ hu je rovinatý lužní les. Přib ické jezero si díky

své odlehlosti zachovalo řadu zajímavých pří­

rodních zákoutí a jeho fauna (např. měkkýšů )

je velmi bohatá. Z vzácn ěj ších a ustupujících

druhú zde žije n a př. bahenka živorodá (Vivi­

parus contectus).

Tato stará ramena (nebo jezera) jsou poslední­

mi zbytky původních vě t ších stojatých vod

v oblasti dolního toku řeky Jihlavy. Poskytují

útočiště řadě druhů vodních živočichů, kteří

v in tenzivně o bhospoda řovaných rybnících ne­

mohou existovat. Jsou též místem rozmnožo­

vání obojživelníků. Jejich okraj ové b řehové

porosty poskytují možnosti hriízdění ptactvu

Evžen Wohlgemuth

a úkryt zvěři .

15

Valná hromada

Reflexy sjezdu

Zeleného kruhu se konala ve dnech 23. a 24. 4. 1991 v Brně. Zástupci 56 organizací projedna­ li úpravu stanov a zvolili novou radu Zeleného kruhu. Jsou v ní zastoupeni představitelé nej­ významnějších center nevládních ekologických iniciativ - Jiří Bělohoubek (Brno), Simona BOUlková (Praha), Josef Břečka (Liberec), Roman Kamarýt (Praha), Peter Kupcík (KošI­ ce), Jan Kutý (Praha), Jakub Patočka (Brno), Miroslav Petřík (Olomouc), Jaromír Šíbl (Bra­ tislava), Aleš Šulc (Praha). Po jednání valné hromady se v brněnském zeleném kruhu sešli všichni tři ministři životního prostředí na tisko­ vé konferenci věnované ekologické výchově. Kromě oficiálního programu poskytla valná hromada mnoho příležitostí k výměně infor­ mací, zkušeností, materiálů i k navazování kontaktů mezi nevládními ekologickými inicia­ ab tivami.

"Přátelé", řekl zarostlý mladík, který přistou­ pil k mikrofonu, "před deseti minutami zapad­ lo slunce a skončil krásný jarní den. A my tu s~dim~ a ~~dáme se o nesmysly. Prosím vás, prátele . . . V té chvíli se však první jednací den sjezdu zdaleka ještě nechýlil ke svému závěru, který nastal až po druhém kole voleb někdy kolem jedenácté hodiny večerní. Mnoho věcí se na sjezdu udělat prostě musí: schválit stanovy, strukturu, zvolit nové vedení. Mnoho věcí se však udělat nemusí - hádat se o slovíčka, vy­ kládat v diskusi o svých vlastních problémech, které nikoho nezajímají, řešit nepodstatnosti. Narodil se druhý, krásný, modrý den sjezdu. Škoda, že pořadatelé zapomněli, že by bylo vhodné v rámci sjezdu udělat i nějakou prak­ tickou činnost pro ochranu přírody. Napn1dad zasadit pár stromů. Ale je třeba jednat, roko­ vat, diskutovat. Prosím vás, přátelé .. . Nově zvolený předseda výkonné rady Bedřich Moldan mluví velmi pěkně. Mimo jiné se zmi­ ňuje i o tom, že je třeba vytvořit silné ochra­ nářské lobby na prosazování ekologických zá­ měrů. A již se čte usnesení. Krásná slova, sem tam ještě cizelovaná z pléna. Někteří však vy­ jadřují podiv, že se tam nedostaly konkrétní věci. Ptají se, kde jsou ta v noci připravovaná stanoviska ke kanálu Ekotrans Moravia, No­ vomlýnským nádržím a dalším konkrétním ak­ cím. Do usnesení se dostaly jen obecné věci , na jednotlivosti prý není v usnesení prostor. Jenže naše příroda je zničená zcela konkrétně. Mysli globálně, jednej lokálně. Do usnesení se nic konkrétního nedostalo. Zástupci atomové, betonové a jiné lobby se smějí do dlaně. Jejich protivníci se zcela vyčer­ pali sporem o to, kolik peněz se bude vybírat za členské příspěvky. Ochranáři , naštěstí pro nč, nepřekročili svůj stín. Skončil další krásný svěží jarní den. Viděl jsem ho z okna jednacího sálu olomoucké Sigmy a z oken autobusu, který nás odvážel domů. Pro­ sím vás, přátelé . .. Mojmír Vlašín

Nový předseda ústřední výkonné rady ČSOP RNDr. Bedřich Moldan. Foto Karel Hrubý

Na snímku Milana Slavingera Z Dolní Cerekve diskutují moravští delegáti sjezdu CSOP s Be­ dřichem Moldanem, který se stal no vým před­ sedou lÍstřední výkonné rady. Jeho vedení při­ nese CSOP nespomě zvýšení mezinárodního renomé a vnitřně uklidnění vz/allli s Bron/o­ saury a dalšími aktivitami, které v pražských poměrech zatím moc nespolupracují. Je otáz­ kou, lIakolik bude míl poslanec a mezinárodně činný odbomík čas na udáváni tónu uVllitř CSOP. Zjeho postoj/ije zřejmé, že lIebude ak­ centovat klasickou ochranářskou činnost, ale podpoří spíše aktivity k ochraně životllího prostředíjako celku. Pro všechny, kdo se zamýšlejí lIad bul/oucllos­ tí CSOP, je otazníkem především vývoj člell­ ské základllY, jejíž stabilizaci a rozšíření nijak I/eprospěla administrativní opatřellí typu cen­ trální evidence člemi a odvodu členských pří­ spěvk/i do centra, aniž by se blíže ajasnějifor­ muloval věcný program CSOP. Ten totiž roz­ hodlle o budoucí prestiži dosud lIejvětší ochra­ lIářské orgallizace. Řada delegátli IIpozonio­ vala také lIa vážllou hrozbu "stámu/í" členské zák ladilY a odchodil ml/oha mladých orgallizací do jiných spolkli.

16

Primátor města Bma se na ekologickém veče­ ru v Zelel/ém kruhu sllaží přesvědčit publikum o tom, že Oll i jeho spolupraco Vllíci dělají vše, co je v jejich silách pro naplněllí bměnského ekologického programu. Jeho výzva k aktiJ'­ nějšímu přístupu ekologických iniciativ a ve­ řejnosti by I/eměla Zlista/ nevyslyšel/a. Foto Haluzíková Ivan Dejl1lal se jedl/ání Valné hromady Zele­ nélto kruh II CSFR účastnil jako člell odstupu­ jící rady. Po skol/čellí Vall/é hromady odpoví­ dallla otázky I/ovinářlimjako ministr žiJ'otl/í­ 110 prostředí CR. Foto Halllzíkol'á

Své představy o 10111, jak by bylo třeba ol'liv­ liovat postoje veřejnosti k živo/I/ílllll prostředí vysvětlovali lIovinářllm i A. Šlllc, člen rady Zelellého kmhll CSFR, J. Va vrol/šek, přulse­ cla Federálllího výboru pro životllí prostředí CSFR a J. Tirpák, předseda Slovellské kOlllise pro žillotl/í prostředí. Foto Halllzíkollá

Jadernička moravská jako ekologická odrůda jabloně

V blízké budoucnosti lze očekávat rozvoj eko­ logických a krajinářských úprava rekonstrukce naší krajiny. Vyvolává je nutnost zlepšení ži­ votního prostředí a změněná politická a hos­ podářská situace v naší zemi. Je možné uvažo­ vat i o opětných výsadbách vysokokmenových ovocných stromů do volné krajiny. Vždyť ta­ kový strom byl nedílnou součástí života našich předků, pro něž měl užitkovou úlohu a záro­ veň byl i estetickým prvkem v přírodě. První náznaky opětného používání ovocných vysokokmenil v krajině přich ázejí ze západních zemí (hlavně Německa, Rákouska a Svýcar­ ska). K těmto účelům jsou od školkařských zá­ vodů požadovány kmenné lokální odrůdy ovocných dřevin. Pro realizaci jsou nakupová­ ny z veřej"ých prostředků, prodávány pro eko­ logické účely se slevou či darovány k výsad­ bám zdarma. Současné šlechtitelské cíle se v ovocnářské praxi soustřeďují převážně na intenzívní výro­ bu. Na nové odrůdy se kladou vysoké cíle ­ zvýšená úrodnost, kvalita, odolnost proti cho­ robám a škůdcům, mrazuvzdornost, určit á plasticita k zasoleným půdám, zamokření, su­ chu, teplotním výkyvům, reziduím z pesticidů apod. Většinou se využívá zahraničních gene­ tických zdrojů (převážně z USA). Výzkum a vyuzití domácího genetického po­ tenciálu ovocných dřevin pro využití v ekolo­ gické praxi je de facto nulové. V Českosloven­ sku je vedle slivoní a hrušní nejrozšířenějším ovocným druhem jabloň s množstvím dnes již zanikajících místních od růd. Ty vznikly selekč­ ním tlakem geografických, ekologických a an ­ tropologických podmínek. Jsou tedy adekvát­ ně přizpůsobeny určitému prostředí. Všeobec­ ně jsou odolné vůči nepříznivým klimatickým a ekologickým strcsům. Jsou mrazuodolné, hlavně ve dřevě, v místě prokazují zdravý růst , dlouhověkost a vitalitu. Nebývají náročné na výživu. Nejznámější a doposud na Moravě (hlavně na Valašsku) nejrozšířenější lokální odrůda jabloně je Jadernička moravská. Archivní prameny udávají, že byla v kraji pěs­ tována již kolem roku J740. Z lidového podá­ ní jsou o jejím původu zaznamenány dvě po­ věsti, známe pro ni také přes třicet odlišných synonym, pojmenováru a výrazú. V současnosti se tato odrůda vyskytuje téměř ve všech starších zahradách na Valašsku. Staré stromy byly zjištěny i v zanikajících selských sadcch na Hané a Slovácku. Nejčetnější výskyt však je dokázán na území mezi Valašským Meziříčím (resp. Novým Jičínem), Rožnovem, Vsetínem (resp. Zlínem). Jauernička vyniká mrazuvzdorností a přes po­ zdní nástup do plodnosti (v 12.- 15. roce) Je velmi úrodná, její plody málo hnijí, stromy však nesnášejí suché a písčité půdy. Roste zdravě a bujně, je nenáročná na ošetřování, i když je vděčná za občasný průklest. Má vy­ hovující vlastnosti pro semenářskou praxi (klí­ čivost semen, vyrovnanost semenáčkú, rovný kmínek). Podle organoleptických zkoušek za­ hrád kárů je z plodů jaderničky nejchutnčjší mošt. Odrúda je vhodná i k výrobě pálenky. Dobrých semenných a růstových vlastností by­ lo využito na ovocnářské školkařské praxi. Do­ posud je jadernička nejpoužívanější semennou podnoží v Československu. V listině povole­

' .. \.

~''''

\

laderniáka moravská ve Stříleři n.

(lJ ,

­

,

I

,«,,1' TYPY JADERNIČEK

?ď~): (!j '."

,,: ::.:.:.:.: i ..""

.\

~

-'

'--'-,

~"'"

~-,:::- -,._-......~:.:...........

~.flJf! ••­

Žulová

-Uj,t

,

't:··-: ' " ."

' ......",.-_ r,

Bečvou

.

flJ '

...

. "

r,

'""''\,

'. ~" ." ,,,,.J . "'---.:) ........"

i--.OI,

;rNový H,oz."kov

..

I....

jmm

&~.

~

•

~'\. n

. -:::ii:';~, • i~:.1~·\

-- ... .

..,,::::~.~">

,"I·,if:/'f;;;.. .• ....__" . . ...

~~Y~ ·I.!.~..

.~~ '.:. ~~~~'j~~7' "f'... .

:. ... f:J.

....

1

n ;'

-'-'---- ~ :, ~~:;;;t~·~~?:/ -'-'\.:'

~f1:'\

~

~:ď: w

:~~ O

,o,"

Nahoře: rozš{řen{ laderničky moravské podle pomolog. literatury do r. 1946 Dole: rozŠ{ření ev. ladern ičky moravské podle dotazníkové akee (Tetera 1979)

Chraňte genový fond kulturních plodin a plevelů

V posledních desetiletích nenávratn ě mizí po­ slední zbytky místních populací polních plo­ din. V rozvinuté zemědělské velkovýrobě pěs­ tují podniky již jen šlechtěné sorty a hybridy ~~.1':-....... :·;;."o,··· >--+ lc.

plodin, které při vysokých dávkách hnojiv a při chemické ochraně rostlin dávají vysoké výnosy. Tyto odrůdy mají velmi úzký genetic­ ných odrůd jsou registrovány genera ti vně ký základ a byly rozmnoženy často jen množené podnože pro jabloně, ve kterých je z jediné rostliny. Tím se velmi zmenšila gene- . zakotven genetický potenciáJ jademičky (např. tická rozmanitost plodin. V dřívějších nešlech­ těných místních plodinách existovala často bo­ J-KL-3, JM-92).

hatá směs různých typů plodiny; tak např. při Pro ekologizaci naší krajiny lze využívat též lo­

společném sběru plodin s pracovníky bývalé kální odrůdy ovocných dřevin vynikající vitali­

východoněmecké Akademie věd jsme v záhu­ tou, vhodným růstem a plodností. Tyto "eko­

logické odrůdy" mohou v krajině opět plnit menkovém poli u Zubáku v okrese Povážská Bystrica v roce 1981 nasbírali 55 odlišných ty­ různé funkce a podporovat její biologickou di­

pů ovsa setého. Rozmanitost rostlin v popula­ versitu.

J adernička moravská a další naše místní odrů­ cích plodin umožnila v prů běhu vývoje země­ dy by neměly zaniknou t. Kromě kulturruno dělství šířen í pěstování plodin do skoro celého světa, aspoň některý typ v populaci se dovedl a genetického významu mohou být i' ekologic­

kým faktorem. Mohou být okamžitě použity přizpůsobit podmínkám v místě, kde byl vyset. Během staletého vývoje se v místních popula­ bez dlou holetého šlechtění. V tom lze spatřo­

cích přirozen ě vytřídil y typy přizpúsob ené mí­ vat i jejich hospodářský význam.

stnímu klimatu a místním púdám . Naše dnešní odrúdy plodin byly vyšlechtěn y na vysoký vý­ Poznámka: nos; při tom č asto došlo ke zhoršení kvality. Autor vyzývá ochran áře k zasílání informací Pěstujeme- li vedle sebe místní krajové popula­ o výskytu starých a lokálních odrůd ovocných ce plodin a novodobé šlechtěné odrůdy , zjistí­ dřevi n . me, že n apř. ptáci a myši žerou zrno starých Václav Tetera

.

Vi e tuly

17

místních populací plodin (které mívají např. vysoký obsah bílkovin), zatímco moderní od­ růdy plodin často zůstávají netknuté. Výkup požaduje jednotné, velké série produktů a re­ dukci bohatých sortimentů. Zatímco dříve při rodinné malovýrobč v každém hospod ářs tví bylo nutno pěstovat široký sortiment šech po­ třebných plodin a též rezervní plodiny pro pří­ pad neúspěch u (jarní žito a pšenici pro případ vymrzání ozimů), je dnes při husté síti obcho­ dů, při peněžním hospodářství a při dnešních velkých dopravních možnostech snaha pěsto­ vat v jednom zemčdčlském podniku co nejužší sortiment plodin. Plodiny, kterých se potřebuje jen menší množství (např . kmín, fenyk l, kori­ andr, l éčivé rostliny apod.), se pěstují dnes jen v nčkol i ka specializovaných zá odech. Dochá­ zí tedy velmi rychle k ztrátě podstatné části ge­ nového bohatství, které bylo v nešlec htěných populacích plodin. Je to velmi závažná ztráta, která v budoucnosti sil n ě omezí možnosti šlechtěn í rostlin. Budeme např . často marně hledat rostliny s u rčitými kvalitativními hodno­ tami, s odolností proti určitým chorobám nebo rostliny používané k speciálním účelům (např. pšenice dvouzrnka používaná do jelit a Jitrnic na západním a středním Sloven~ku). Je nutno počítat s tím, že se mění a budou měnit poža­ davky na správnou výživu a na léčení nemocí. Měla by se proto zachovat např. izrna, luště. nina, která obsahuje biologicky velmi cenné a dobře stravitelné bílkoviny, nebo moravský sladký jeřáb, který se cení pro obsah sorbitu, vitamínů A, C a vápníku, nebo drobnoplodé slívy va řačky aj., které dávají velmi chutnou slivovici, oskeruše, které se velmi cení jako lék při nachlazení, letní hrušky na mošt a na suše­ ní, nebo šabřina horská, která se v Jeseníkách pěstova la jako léčivá rostlina proti chorobám dýchacích cest a žaludku. Kromě nutnosti za­ chování plodin pro účely šl echtění je nutno zd úraznit též význam jejich zachování jako do­ klad vývoje hospodářské činnosti lidské spo­ lečn os ti a jako studijní materiál, na kterém se dají st udovat genetické a evoluční otázky. Ve světě se stále důrazněj i volá po zachování genetického potenciálu plodin. Pořádají se světová sympozia o zachovávání plodin, setká­ vají se světové pracovní skupiny vědců o za-

Pole pšenice dvouzrnky 1974

Fotografie Fr. Kiihna

18

II

Hor. Tisol'lIíku

chovávání genetického bohatství plodin. Exis­ tují svčtové kolekce živých plodin atd. V Čes­ koslovensku se však zachovávání genofondu pěstovaných plodi n nevěnuj e d ostatečná péče. . Výzkumný ú tav rostlinné výroby v Praze-Ru­ zyni sice ved kolekci odrůd polních plodin. které byly vyšlechtěny v Československu, ale nejsou již udržovány nešlechtěné krajové odrú­ dy. Starší kolekce plodin, jako např. sortiment obilí výzkumných ústavů zemědělských v Br­ ně-Pisárkách, sbírka klasů Zemědělského mu­ zea, ovocné sortimenty v Praze-Tróji, v Podě­ bradech, sortimenty plodin v' Botanické zahra­ dě vSZ Brno aj., již dávno zmizely. V posled­ ních letech se ve výzkumných ústavech v rámci šetř ní penězi sortimenty udržovaných vzorků plodin omezují nebo dokonce ruší. Muzeum v přírodě (skansen) v Rožnově p. R. udržuje z nešlechtěnýeh starých typů plodin křibic i (dvouleté žito), nahozrnný ječmen, jarní žito, pohanku a sbírku jabloně jaderničky moravské (viz článek v tomto čísle) a některé tradiční plevele. Střední zemědělská škola v Táboře pěstuje sortiment plodin a plevelů. Centrální ústav genetiky a pěstovaných plodin v Gater­ slebenu ve východním Německu udržuje néko­ lik tisíc vzorků plodin nasbiraných na třech sběrných expedicích na východní Moravě a na Slovensku. Po sloučen í obou německých států je však existence tohoto ú tavu ohrožena. Stejně jako se vyvíjí snaha o zachování plodin, volá se ve světě již mnoho desetiletí i po za­ chování mizejících druhů polních plevelů. V době před zavedením herbicidů byla pole mnohdy zbarvena květy četných druhů pleve­ lú, které měly často pestré květy (vlčí mák, chrpa polní, stračka ostrožka aj.). Obrazy s plevely malovali např. Vincent van Gogh, Jo­ sef Mánes, Karel Svolinský aj. Plevely jsou ta­ ké motivem lidových ornamentů a výšivek (např. chrpa polru} V současné době mizí z našich polí asi 60 Vo druhů pleve lů. Zůstávají jen druhy odolné proti široké škále herbicidů a druhy, které dovedou konkurovat plodinám i při vysokých dávkách hnojiv. V "červeném seznamu" rostlin od F. Procházky a kol. (1983) pro Čechy a Moravu jsou uvedeny :3 druhy plevelů jako již vymizelé, 2 druhy nez­ ·věstné, 16 druhů kriticky ohrožených, 24 dru­ hů s ilně ohrožených atd. V Německu jsou na aspoĎ JO místech založeny rezervace plevelů, kde se plodiny obdělávají bez použití herbici­ dů, v nepnliš hustém zápoji, s nevysokými dávkami' hnojiv, případně bez podmítky, a kde se udržuje bohatý sortiment polních ple­ velů. Taková rezervace je například na hradis­ ku z konce 1. tisíciletí u Luckau-Freesdorfu u Cottbusu, kde je několik polí obděláváno v trojpolní soustavě tradičn ími metodami. V Československu však dnes instituce, která by udržovala kolekci plevelů, naprosto chybL Bylo by d ůležité, aby všichni, kteří se chtějí za­ sadit o zachování pestrosti so uboru našich kul­ turních rostlin a případ ně i zajímavých plevelů, si všimali dosud existujících tradičních plodin, a snažili se je zachovat. Mělo by se působit na pěstitele, kteří dosud mají na svých pozemcích trad iční typy plodin, aby je nadále udržovali nebo je rozmnožovali. Z jednoletých plodin by se daly nadále udržovat v kultuře místní typy máku setého, lebedy zahradní, pohanky, tra­ dičních luštěn in nebo bezhlávkové saláty.

("i;'/"II{t

bera//I, Slovensko, Mlldat'ky

Kreslil František Kuhl/ ,

Snadněji je možné udržet tradiční ovocné dře­ viny, léčivé a okrasné rostliny - jabl oně Pa­ nenské, Jad emi čky moravské a valašské, Vejlí­ mek, MíšeĎské, Mal inové hornokrajské a ho­ lovouské,..hrušně Solanku, Strýmku, Koporeč­ ku, letní hrušky, např . Jakubky, jeřáb sladký moravský, oskeruši, kdouli, mišpuli, třešeň Skalku, Májovky, S l adkovišeň ranou, místní tYl2Y meruněk, mandloň, švestku Brněnskou a Slapanickou , Dolanku, špendlíky, durancie, pavlůvky, vařačky, kulovačky, angrešt Jun­ drovský žlutý a če rvený, Bosonožský žlutý a červený, moruši černou, ořešáky křapáče a hroznovité; z okrasných rostlin pak stračku znamenanou, černuchu zahradní, oměj šala­ mounek. kohoutek chalcedonský, laskavec trojbarevný, večernici vonnou, měsíčn ici roční, rezedu vonnou, topolovku, sléz léčivý, růži stolistou, bílou, galskou, skořicovou, mandloň nízkou, zimolez kozí list, rudbeckii dřípatou plnokvětou , lesknici rákosovitou panašovanou ("kanafas"), z hrnkových okrasných rostlin rů­ ži měsíční, zvonek stejnolistý ("ženich a nevěs­ ta"), zvonek jehlancovitý ("mořská cibule"), z vytrvalých zelenin šťovíky, chřest, z léčivých rostlin sléz přeslenitý, routu, čechřici vonnou, všedobr, šabři nu horskou, máty, šantu kočičí, š. panonskou, saturej, klasnatku, maří list, vra­ tič (kadeřavý), řimbabu, brotan, oman pravý aj. Neméně důležité je i zachování planých výcho­ zích typů kulturních rostlin jako plané révy vinné, od níž snad je "tě zbývá několik rostlin při ~oku Dunaje, planých oskeruší, planých ja­ bloní, hrušní, ptáčnie, trnoslívek, velkoplodých planých trnek apod., které dnes většinou rych­ le mizí z přírody. Snahy o záchranu mizejících divokých zvířat a p laných rostlin mají již dlouhou tradici a existují již poměrně vlivné světové organiza­ ce, které tuto ochranu propagují a realizují. Je nutno podobnou bázi vytvořit i pro ochranu tradičních pěstovaných rostlin a jejich výcho­ zích rodičovských typů, případně i pro zacho­ vání zajímavých a atraktivních plevelů, a zajis­ tit pro udržování těchto rostlin plochy a fi­ nanční prostředky k jejich pěstování. Mělo by se to uskutečni t v nejbližších někol ika letech, dokud ještě bude možné sebrat semena a saze­ nice těchto rostlin. František Kuhn

t~

O~

Hrachor se/f, Slol'emko, Madm'ky

Možnosti konzervace genofondu ovocných plodin Genofond kulturních rostlin představuje hlavní potravinovou bázi lid~lva. Přímý ekonomický efekt z využívání genetických zdrojů člověkem nelze zatím přesněji určit. Avšak zvážíme-Ii využití genofondu ve šlechtění kulturních ro­ stlin, využití genofondu lesních a volně žijících druhů a využití genofondu m ikroorganismů v biotechnologiích, je jeho hodnota prakticky nevyčí~litelná.

Ochrana fytogenofondu z nejširšího hlediska je předmčtem studia mnoha institucí. Současné prognózy předpokládají, že během třiceti až šedesáti let hrozí vyhynutí šedesáti tisícům druhů vyšších rostlin, což je téměř čtvrtina cel­ kové druhové variability. V posledních desetiletích se věnuje studiu ge­ nových zdrojů kulturních rostlin značná pozor­ nost ve všech vyspělých státech. První, kdo upozornil na možnost využití planých druhů ve šlechtění (např. zákonem homologických řad). byl ve dvacátých a třicátých letech N. I. Vavi­ lov. Také dnes jsou organizovány !Speciální expedi­ ce ke sběru krajových odrůd, poloplaných a planých forem rostlin příbuzných užitkovým druhům. Roku 1974 vznikla při FAO Meziná­ rodní rada genových zdrojů kulturních rostlin, která vydává přehledy o kolekcích, zprostřed­ kovává výměny apod. V současné době má být rozsah svčtové kolekce podle FAO asi 3 milió­ ny vzorků . Od roku 1964 probíhalo společné řešcní genofondů v RVHP. Leningradský VIR byl koordinačním střediskem a v roce 1985 dosáhly soustředěné kolekce počtu 700 tisíc položek. V roce 1966 zkoumala EUCARPlA !lložno~ti založení regionálních genových bank. Roku 1977 se rozšířila č i nnost Komitétu geno­ vé banky EUCARPlA i na spolupráci s býva­ lými socialistickými zeměm i. Po SSSR, NDR, RSR a MLR byla otevřena v říjnu roku 1988 i v Československu genová banka jako souěást VÚRV v Praze-Ruzyni. Problematika uchování genetických zdrojů u generati vně množených dru h ů je dostatečn ě prozkoumána. Podstatou metody dlouhodobé­ ho uchování klíčivos ti semen je výrazné snížení jejich vlhkosti a teploty prostředí . Tím se ome­ :zi veškcré životní pochody natolik, že nedo­ chází k prodýehávání zásobních látek. Obecn ě

Izl' konstatovat, že vlhkost semen by se mčla pii k ryoprezervacl pohybovat podle druhu a w\tému uložení v70rků od -10 ''C do -2(i "e. V přJpadě klíčivo~tj se uchovavaný vzorek reprodukuje přesevem. Při dlouhodo­ bém uchovávání ovšem mohou nastat případy nabouráni genetické ~tabil it y (n apř. chromozó­ mmé au.:racc apod.). Méně probádáno je uchování genetických zdrojú vegetativně množených róstlin. huu vy­ soce heterozygotně založeny a při generativní reprodukci dochází ke štčpeni a úplnému rol­ kladu genotypu (např. brambory. česnek, ovol:né dřeviny, réva vinná, ok rasné dřeviny apod.). V současnosti ,e rozpracovává se stří­ davými úspčchy metoda uchovám technikou kultivace meristematických pletiv vegetačníh o vrcholu. Výhody lze shledávat v malé velikosti vzorku , pomalém vývoji, snadném udržení bez kontaminace vlry, chorobami a škudci. Další metodou je uchování genofondu in situ, at' již na původním stanovišti anebo k tomuto ú čelu vybrané pluk Sou střeďován í sbírek ovocných druhu má u nás bohatou tradici. Současná kolekce ovoc­ ných plodin v ČSFR představuje 2700 položek s částečnou duplicitou. Ochrana a uchování genofondu ovocných plo­ din při současném vědeckém pOlllání je možná

zámecké zahrady s ovocnými sady, muzea v přírodě atd. V těchto zařízeních by se mohl uchovat regionální genofond a staré historické odrůdy. Hlavní překážkou je finanční a perso­ nální zabezpečenÍ. () Ochrana genofondu ovocných dřevin v sa­ mostatném celostátním arboretu. Jednalo by se vlastně o obnovení staré myšlenky, která byla částečnč realizována na počátku našeho století. Vzhledem ke khmatickým rozmanitostem Čes­ koslovenska by byl problém se zajištěním vhodného a plošně rozsáhlého stanoviště. Problematika studia, záchrany a uchování ge­ nofondit je velmi náročná, ale pro budoucí po­ kolení nezbytná. V našich současných ekono­ mických podmfnkách se dají alespoň zčásti vy­ uŽÍt výse uvedené metody. Václav Tctera

Člověčiny na mezích růstu

Po jednoleté přestávce jsme v Uherském Hra­ dišti navázali na řadu diskusních večerů, které se za necelé tři roky v samotném "soumraku totality" snad i nějak citelněji zapsaly do pově­ domí části Hradi šťanů. Části sice nc veliké, nicméně nepřehlédnutelné. Návštěvníky, spo­ několika způsoby : luaktéry (a někdy i přímými organizátory, ne­ 1. Uchován í a ochrana kryoprezervací semen. boť role se volně přelévaly) Člověěin byli lidé, Vzhledem k vysoké heterozygotnosti větši ny kteří se nech těli smířit jen s bezvýchodným ovocných plodin a jejich dlouhé fázi repro­ lkaním nad poměry. Poměry ekologickými v co nejširším slova smyslu. A jaký div, že ne­ dukčního cyklu nemá tato metoda širší uplat­ norma lita poměrů politických pak vyplývala na nění. Snmd by se dala využít u některých typů jahod a planÝCh ovocných dřevin. povrch v nespočetných nových souvislostech. 2. Uchování genofondu in vitro. Základem je I tak byly častokrát Clověči.ny místem setkání rozpracování metody kultivace meristémů této odborníků s laiky, či s jinými odborníky (a skupiny rostlin a následné zvládnutí diferenci­ obecenstvo pak žaslo, že ti, kteří by podle se­ ace jed i nců z kultivovaného explantátu při za­ lského rozumu měli spolupracovat dennoden­ chování genetické identity a stability. Částečně ně, vidí se a naslouchají si až ted), i tak tady je metoda zvládnuta u jahodníku a drobného vznikla, či krystallzovala spousta naprosto konkrétních myšlenek. Jen namátkou z témat: ovoce. U velkoplodých ovocných dřevin je do­ posud problematická. Zemčdělci v nedbalkách (co a jak se záchra­ ~. Ochrana genofondu in situ a v přirozených nou krajiny ze spárů . zemědělské velkovýroby), Horenka Chabová (jak dál v Bílých Karpatech Jol-alitách. V tomto případě by se dalo využít ochrunářských opatření v již existujících malo­ - vznik myšlenek o ekostatcfch a spol.), Dveře z Jakosu (obrana proti ohyzdné uniformitě plošných chráněných územích a zde podporo­ vat redukčními zásahy genetickou variabilitu a falešné modernosti), Město z jiného těsta (co s Hradištěm, jak do rozhodování zapojit lidi?!) populace autochtonních planých, zplanělých anebo málo prošlechtěných ovocných druhů. atd. Ve spolupráci se státní ochranou přírody by se Úmyslně teď neuvedu, pod jakými hlavičkami mohly vyhlásit i nové rezcrvace s výše uvede­ se vše odehrávalo, protože o hlavičky konec­ nými komponenty. Důležitá je ochrana in situ konců nikdy nešlo. Troufnu si celé toto nepra­ videlné společenství označit slovy dnes již zná­ solitér a nebo skupin (sadů) vybraných lokál­ ních kultivarů. Taio metoda je okrajová (a dů­ mého prognostika Miloše Zemana jako "oh­ nisko pozitivní sociální deviace", jedno z mno­ ležitá zároveň) a mohla by se týkat některých slivoní, lísky. moruše, kaštanu jedlého, d řínu, ha, jej ichž existence patřila k nutným předpo­ bezu černého, jeřábů, mišpule a popřípadě dal­ kl adům československého Listopadu 89. ších. Do života společnosti se nám přirozený chod 4. Uchování genofondu v kolekcích v rámci věcí navrací, až je z toho některým chvílemi úzko. Ne náhodou pokračování Clověči.n od­ studia světových sortimentu a státních odrůdo­

vých zkoušek. Je to metoda uplatňovaná ve startovalo tématem základních ŽÍvotních prob­ lémů celého lidstva. Může to vypadat jako ko­ všech institucích uvedených v úvodním odstav­

ci kapitoly.

ketování s mesiášstvim, či přinejmenším hra na Je rozhodující při udržení českosl ovenského filozofi i. Nebylo tomu tak. Chtěli jsme si jen genofondu ovocných dřevin . Metoda využívá znovu připom en ou t , že úzko by nám mělo být především z toho, že už dnes jde vlastně běžné polní pěstitelské technologie praktiko­

o holý (či zdravý) život a my si to v každoden­ vané u dl ou hověkých ovocných dřevin.

ním shonu jen málo uvědomujeme. Pro mnohé 5. Ochrana genofondu při kulturních a histo­

rických památkách. Nabí:zi se možnost spolu­

byl večer prvním seznámením s pojmy "Řím­ práce h l avně s resortcm kultury, který spravuje ský klub" , "meze r ůstu " , "setrvalý rozvoj" ,

19 •

Řešení

=

vegetační

čistírny? které symbolizují intelektuální snahy lidstva své globální životní problémy řešit. Docela po­ c h opiteln ě naše laické debaty na stej né téma dospěly k jedinému východisku - beru-li celou situaci opravdu vážně, musím začít u sebe. Mluvím-Ii o potřebě zm ěny životních postojů, celé životní filozofie, měl bych začít u sebe. Měl bych se snažit vytvářet "ohniska ekologic­ ky pozitivní sociální d viace". Protože tady se ne,ní na koho vymlouvat, jedinou překážkou jsem sám sobě. Pokusili jsme si proto spo lečně sestavi t jakási Při kázání všedmno dne, která bez souvislostí celovečerní diskuse mohou na někoho působ it úsměvně a která jsou navíc zřejmě neúplná a doplnitelná. Nám ětem pro každého, kdo je na vážkách, ale neví jak do toho, se však mo­ hou j is tě stát: • oblékám se, jak je to jen možné, do přírod ­ ních materiál ů (je to zdravějš í i příjemněj ší, vý­ roba ani likvidace nezatěžují tolik ZP ); • upřednostňuji oblečení trvanlivé a nepodlé­ hající módním vlnám; • už od ranní hygieny myslím na to, že voda je drahocenná (jsem-li na chalupě, kde se pitná voda musí nosit z daleka, k umytí zu bů vysta­ čím s hrnkem vody!, splachovat plnou nád­ ržkou pitné vody i po malé stran ě m ů že být ně­ kdy přepych ..., sháním míchací baterii ply­ nulou regulací - je drahá, ale šetří množství vody! ); • účefné sprchování je mnohem úspornější než plnění vany; • kosmetiku používám s mírou a zásadně ne v aerosolovém balení; • už od rána za sebou zhasínám a zavírám dve­ ře a okna; hlavně, když odcházím z domu; • zásadně nejezdím do práce (školy) nevytíže­ ným autem! (domluvím se se spolupracovníky, ale ještě raděj i použiji kolo nebo veřej nou do­ pravu); • v práci (škole) se snažím ze všech sil neděla t nic, co je v rozporu s mým svědomím (tedy zvláště "ekologickým svědomím") , i když vím, že to pro mě bude znamenat nepříj emn osti a zřejmě i práci navíc; • to platí samozřejmě i v průběhu celého dne! (mám na paměti , že příkladem nejlépe půso­

bím na své okolí, zvláště na d ět i , zvlášt č na

vlastní);

• omezím spotřebu v přového a hovězího ma­

sa! (zemědělství znásilň uje půdu, aby z ní do­

bylo obilí z podstatné části určené pro výkrm

prasat);

• vyhybám se chemicky upravovaným jídlům; • nechávám si naložit, jen kolik sním; • vyhýbám se. nakupování zboží v obalech

z plastů a jiných materiálů , které neumím pře­

dat k recyklaci;

• zásadně nepoužívám igelitové tašky, vůbec

se snažím vyhýbat igelitovým sáčkům, kromě

takových, kde je výslovn ě oz n ačeno , že spalo­

ván ím se rozkládají na neškod né látky;

• nenechávám si zboží balit zbytečně ( n apř .

když knížku strkám do aktovky mezi jiné pí­

semnostD;

• u spotrebního zboží dávám přednost :

- kvalitě (není třeba často obměňovat)

- energeticky n ej mén ě náročnému zboží

- ekologicky neškodnému (např . málokterý

dopis od mladých lidí ze Západu je na jiném

než 100% recyklovaném papíře);

• audiovizuální prostředky využívám jen s vě­

domím účeln osti (nejde jen o úspory energie,

ale i "ekologii duše");

• raděj i používám zapojení spotřebičů na síť

než na baterie (ty jsou obtížným škodlivým od­

padem);

• celým komplexem je proces vaření, takže jen

naph1dad:

- vařím racio n álně, šetřím nádobí, neznamená

to jen lenost, ale i úsporu vody při umývání

(zajímavým n ámětem je tzv. varpé n á~ob í);

- pokud nemusím, nepoužívám saponáty (ro­

stlin né tuky lze větši n o u umýt jen horkou vo­

dou);

- používám i tak jednoduché vynálezy, jako je

tlakový hrnec a termoska, neml u vě už o rní­

krovlnné troubě;

• snažím se třídit odpady, alespoň na papír,

sklo (i nevratné - patří do kontejneru), orga­

nické zbytky (kompostuju nebo dávám domá­

cím zvířatům), kovy.

Mám na paměti, ie toto všechno lze začít dělat teď hned a ie to je j enom nezbytné minimum, jak mohu přispět k přežití své rodné p/lwety zem ě.

Michal Stránský

,.uHuufv(

S[D'~UnAč"í

V E.C. CTAČ N í

P Ř íTO' • aOPA.lnU VDOV

Pt'....KU

NE:PRO PUS.T IIA V' ''T VA

'ŘE.P~iKY

P lfs.KO~ É.

~&ĚR~Á OREMÁi

(TOLI L)

LOLt..

ůu ;ící n"To·, iH U· Pito "lE.DUli

20 •

v Československu máme k dispozici až na ma­ lé výjimky jen tu vodu, která spadne na naše území. Voda proto musí být využívána několi­ krát - to znamená, že je odebrána, použita, někdy vyčištěna, vypuštčna zpět do řeky a po pár kilometrech se celý cyklus opakuje. S rozvíjející se výstavbou a průmyslovou a ze­ mědělskou výrobou , e produkce odpadních vod zvyšuje. S tím je spojena nutnost čistit tyto odpadní vody, aby byla kvalita vody v recipi­ entech zachována. Hlavní důraz je kladen na odstraňování organických látek a hlavních anorganických živin - dusíku a fosforu. V současné době se tento proces uskutečňuje propracovan ými konvenčními technologiemi (aktivace, biofiltry, . ..). Tyto procesy jsou v~ak investičně nákladné, vyžadují složitá me­ chanická a elektrická zařízení a jsou náročné na obsl uhu a údržbu. Ne vždy přitom fungují tak, jak by měla. Z těchto důvodů byly a jsou hledány způsoby, které by poskytovaly stejný čisticí efekt p ři nižších inves t ičních a provoz­ ních nákladech . Mezi způsoby, které splňují tyto požadavky, patří akvatické půdní systémy. Jednoduše řeše­ no to znamená využívání přírodních neho um ělých mokřadů za účelem čištění odpadních vod. Nápad čis tit odpadní vody vodními a mokřad­ ním i rostlinami je velmi starý. Už ve středově­ ku mě l a spousta vesnic upros třed návsi rybník, zarostlý vegetací, do kt rého byly sváděny splašky a který sloužil zá roveň jako požární nádrž. S postupem industrializace vesn ice však rybníky vym izely a na jejich schopnost či stit odpadní vody se pozapomnělo. V 60. letech se v zahrani čí objevují první prá­ ce, které poukazují na schopnost vodních ro­ stlin vázat do vzrostlé biomasy znač né množ­ ství dusíku .a fosforu. V 80. letech se objevují první tzv. "kořenové čis tírny", které využívají schopnosti některých vodních a mok řadních rostlin dodávat do půdy kyslík. Výsledky byly natolik slibné, že podnítily výstavbu řady dal­ ších čistíren tohoto typu, takže v současnosti je pouze v západní Evropě v provozu více než 500 vegetačních čistíren odpadních vod a další pracují v Austrálii, Americe a jinde. Kořen ová čistírna · je umělý nebo částečně upravený přirozený mokřad, oddělený od pod­ loží nepropustnou vrstvou (fólie, bentoni9,. Terén je porostlý vodními rostlinami, nejčasteji rákosem nebo orobincem. Mechanicky před­ čištěná odpadní voda je přiváděna do přítoku, naplněn ého štěrkem, odkud prosakuje hori ­ 4':on tálně vrstvou substrátu ke sběrnému kanálu na výstupní straně čistírny . Rychlost průsak u je ovlivňována vlastnostmi fi ltrační vrstvy a sklo­ nem terénu. Podstata čištění je stejná jako u klasické biologické filtrace - odbourávání organického znečištění populací mikroorganis­ mů, osídlujících substrá t. Od straňování fosfá­ tů, těžkých kovů, suspendovaných čás tic, pato­ genních mikroo rga nismů apod. je založeno na fyzikálních a fyzikáln ě cherníckých dějích, pro­ bíhajících ve filtrační vrstvě (filtrace, sorpce, srážení, .. .). Přínos metody "kořenového čiš­ tění" spočívá v tom, že je zajištěno lepší záso­ bování filtrač ní vrstvy kyslíkem. K této charak­ teristice Květa a Kon čalové z roku 1987 zbývá dodat, že hloubka čistírny bývá přibližně 1 me­ tr, sklon dna 2-8 %, plocha 2-6 m2 na ekvi­

1

~,~ Ostravské

.~--­

7'

Kreslil Václav Houf

1

1

I .I

J

va\entního obyvatele. Zatížení se pohybuje v rozmezí 50-250 kg BSK5/ ha/den. Vegetační čistírny odpadních vod mají proti klasickým ČOV řadu výhod. V současnosti jsou jejich největším kladem pořizovací nák la­ dy. Tento typ čistírny pořídíte za 20-60 % ce­ ny odpovídající klasické ČOV, provozní nákla­ dy přitom nepřevyšují 40 %. Výstavba čistírny je rychlá a stavebně nenároč­ ná. Čistírn a pracuje bez trvalé dodávky el. energie a má minimální nároky na obsluhu. Účinnost vegetačních čistíren je plně srovna­ telná s jinými běžné používanými technologie­ mi. Na území Československa byly dosud vy­ budovány pouze asi 3 čistírny tohoto typu a u žádné z nich není prováděno soustavné mě­ ření kvality vyčištěné vody, proto je nutno používat údaje ze zahraničí nebo údaje z prací Výzkumného ústavu vodoh ospodářskéh o v Praze. Účinnost v BSK5 činí asi 90 %, při odbourávání dusíku a fosforu je to zliruba 70 % a nerozpuštěné látky jsou likvidovány asi na 90 %. Procentuální hodnoty jsou závislé na délce provozu čistírny a na složení fi ltračního lože. K čištění vody se používá p řirozených vlast­ ností živých sys témů , není třeba dodávat ná­ klad né, těžko dostupné či biologicky nebez­ pečné látky. Čistírna na první pohled vytváří zdání přirozen é krajinné součás ti . Při dodržení provozního řádu (voda má dosahovat asi 10 cm pod povrch substrátu) odpadají problémy se zápachem a hmyzem. Čis tírnu je možné umístit přímo u zdroje zne­ čiš t ění, odpadaj í tedy zbytečné náklady na ka­ nalizaci. Čistírna má schopnost překonávat ko­ lísání kvality odpadních vod při stálé kvalitě odtoku. Nevýhodou vegetačních čistíren odpadních vod je, že doba náběhu na plný výkon trvá asi 2- 3 roky. V této době fu nguje čistírna jako pístový fi ltr a je snížená účinnos t při odstraňo­ vání dusíku a fosforu . K snížení účinnosti při odst raň ování organického znečištění a neroz­ pu štěných látek dochází v tomto období pouze ojediněle.

V zimním období má čistírna sružený, přesto však dostačující výkon. Z amrznutí nehrozí, zej ména pro množství tepelné energie, uvolňo­ vané při rozkladu organických látek. Při velmi siln ých mrazech je možno dočasným zvýšením hladiny nad terén vytvořit ledovou vrstvu, kte­ rá po poklesu hladiny bude čistírnu izolovat. Nevýhodou .jsou i vyšší nároky na plochu ­ kolem 5 m 2/1 ekvivalentruno obyvatele. Pokud byste se chtěli o vegetačních či stírnách odpadních vod dozvěd ět něco bližšího, obraťte se na firmu L6w a spoL, studie, plány a projek­ ty pro krajinu a vesnici, Masná 34, 656 13 Br­ no, telefon 05-63 86 14. ­ M. Sternberská

odpady

Tuhý domovní odpad sice není na O~travsku tím hlavním "odpadovým" problémem, nejví­ ce nás trápí odpady z těžby uhlí, hutnictví a energetiky, ale také nám dává pořádně za­ brat. Mimo jiné i proto, že plánovaný závod na třídění tuhých domovních odpadů v Ostravě­ Kunčicích nemá dosud dořešeny některé zá­ sadní problémy, jako je například způsob svo­ zu či předtříd ění vstupních surovin. Jak efek­ tivní tedy bude jeho p rovoz, který má být v ro­ ce 1991 zahájen, se teprve uvidí. Jen na okraj uveďme, že zde bylo investováno již zhruba 400 mili ónů korun a tato částka není úplná. Názory- na to, jak vlastně nejopti málněji likvi­ dovat odpad z domácností se různí. Zřejmě nejvýhodnější se jeví d ostatečná možnost sepa­ race odpadu přím o při jeKo vzniku. Na otázk u disciplíny při třídění domácího odpadu se sna­ žila najít odpověď' anketa, kterou v Ostravě u spořádali Brontosauři ve druhé polovině loň­ ského roku. Výsledky máme a jsme ochotni je komukoliv poskytnout. Bude však o ně zájem? Vždyť i někteří nově zvolení úředníci na Úřa­ du města Ostravy pochybuj í o disciplinovanos­ ti občanů v tomto směru a tím vlastně zpo­ chybňují smysl separovaného odpadu vůbec. lnu, zdá se, že prosadit v Ostravě to, co je jin­ de ve světě, ale už i u nás doma, celkem běžné, nebude asi vůbec snadné. Při to m je zcela jas­ né, že separovaný odpad by ještě více zvýšil efektivnost právě d okončovaného závodu na jeho třídění. .S použitím výsledků ankety zpracované v září 1990 organizací Diplodocus carnegii Ostrava připravil Dalibor Bechtiř. Výsledky ankety Celkový počet anketních lístků 780 J. Bydlení: panelový dům nová zástavba 275 tj. 35,26 % z toho 6,55 % není ochotno třídit odpad 73,82 % je ochotno třídit odpad zdarma 11,27 % je ochotno třídit odpad za snížení n~jmu

8 % je ochotno tříd i t odpad za snížení sazby svozu 0,36 % je ochotno třídit odpad při snížení náj­ mu a sazby panelový dů m stará zástavba 434 tj . 55,64 % z toho 6,45 % není ochotno t řídit odpad 67,51 % je ochotno třídit odpad zdarma 13,36 % je ochotno třídi t odpad za snížení nájmu 9,90 % je ochotno třídit odpad za snížení saz­ by svozu 2,76 % je ochotno třídit při snížení nájmu a sazby rodinný dů m 71 tj. 9,10 % z toho 5,63 % není ochotno třídit odpad 59, 15 % je ochotno třídi t odpad zdarma 1,4 1 % je ochotno třídit odpad za snížení náj­ mu 26,76 % je ochotno třídit odpad za snížení sazby svozu 7,04 % je ochotno třídit odpad při snížení náj­ mu a sazby II.

Vzdělá ní:

základní - 201 tj. 25,77 % z toho 11,44 % není ochotno· třídit odpad 64, 18 % je ochotno třídit odpad zdarma 12,44 % je ochotno třídit odpad za snížení nájmu

7,46 % je ochotno třídit odpad za snížení saz­ by svozu 4,48 % je ochotno třídit odpad při snížení náj­ mu a sazby středoškolské - 400 tj. 51, 28 % z toho 5 % není ochotno třídit odpad 71,50 % je ochotno třídit odpad zdarma 12,75 % je ochotno třídit odpad za snížení nájmu 10 % je ochotno tříd it odpad za snížení sazby svozu 0,75 % je ochotno třídit odpad při snížení náj­ mu a sazby vysokoškolské - 179 tj. 22,95 % z toho 3,91 % není ochotno třídit odpad 68.72 % je ochotno třídit odpad zdarma

7,82 % je ochotno tříd i t odpad 7,3 snížení náj­

mu

16,20 % je ochotno tříd it odpad za snížení

sazby svozu

3,35 % je ochotno třídit při snížení nájmu

a sazby

lIJ. Ochota třídit domácí odpad:

není ochotno - 50 tj. 6,41 %

ochotno zdarma - 538 tj. 68,98 %

ochotno za snížení nájmu - 90 tj. 11,54 %

ochotno za snížení sazby svozu - 84 tj.

10,77%

ochotno za snížení nájmu i svozu 18 tj.

2,31 %

IV. Již tfi4í do.ovní odpltd:

Ano - 232 tj. 29,74 %

Ne - 548 tj. 70,26 %

Odpady jsou kšeft Ještě dnes mám v 'živé paměti dojem, který ve mně zanechalo nevelké městečko Wildon v ra­

kouském Štýrsku. Zhruba před rokem jsme se v něm zastavili při natáče ní televizního publi­ cistického pořadu o hospodaře ní s komunál­ ním odpadem u našich ~ousedů. Malebný WiI­ don nás už z dálky vítal typickým ladovským panoramatem s kostelíkem na kopečku a ryb- , níčkem na návsi. Uklizený, vymydlený, upra­ vený. A před každým z do m ků řádka barev­ ných popelnic: zelená na sklo, červená na pa­ pír, do hnědé patřily biologické zbytky, do še­ divé kovový odpad, velký prů hledný pytel byl určen na měkké plasty a poslední - čern á po­ pelnice - skrývala ve svém nitru všechno os­ tatní. Dlužno říci, že toho "ostatního" zase tak moc nebylo. O tom, co to znamená pro místní skládku, kam tak přijde pouhých 20 % původ­ ního množství odpadu, pak zajisté netřeba mluvit. Navíc jsme v měs tečku objevili i něko ­ lik dalších vybraných stanovišť u rčených pro shromažďová ní a odvoz toxického a nebez!,eč­ ného odpadu - například baterií, zb ytků barev a laků nebo sprejových nádob. V předem urče­ ný den v týdnu projel Wildonem barevný, ky­ tičkami ozdobený k uka-vůz a sesbíral odpady z jednoho druhu popelnic: v pond ělí papír, v úterý kovy, ve střed u biologické zbytky atd. Určitý druh odpadu pak odvezl přímo zpraco­ vateli, který za něj po chopi telně platí. Firma, která separovaný sběr zaj išťuj e , vlas tně dodává kvalitní druhotnou surovinu. Biologický odpad zpracovává sama ve vlastní, zcela jednoduché kompostárně. Kvalitní produkt pak za mírný

21

poplatek prodává zp':t mi'>lním obéanull\. O~­ ani ti nepřijdou zkrátka. Obecní .ta,>tupi­ tcbtvo, které se podílí na finančním vy,lcdku firmy. snížilo poplatky za ~bčr udpadu \' mčs­ tečKU. Navíc firma !X)\kytujc občanum /darma speciální kuchyňské odpadkové nádoby. Sa­ mozř..:jmě investovala nemálo prostředků i do propagačních akcí a reklamy. ktcrc akci před­ cháLel). Firma .....: prý orientovala zejména na ženy v domácnosti a dčti školního i předškol­ ního včku. To \še ~e dne~ bohaté V) plácí. Jak vypadá sbčr odpadu u nás. víme všichni ­ otřískané popelnice na ulicích, přetékající skládky. První pokusy o separo\aný sbčl na nčkterých pražských sídlištích nedopadly prá­ vč nejlépe. Byly ...ice rozmlstěny pčkné han:vné popelnice, stejné jako ve Wildonu, ale jejIch obsah hez rozdílu končil opět na společné skládce. Smysl podobné akce pochopitelnč ne­ mají. První skutečnč seriózní pokus o třídční odpadu přímo v domácnostech byl experimen­ tálně zahájen před nčko l ika týdny v části Kro­ měříže, v Luhačovicích a v Bystřici pod Hostý­ nem. Zatím se ~bírá starý papír, sklo, biologi c­ ký odpad a zbytek. Na pokusu se podílejí míst­ ní zastupitelstva a rakouská firma, která má na akci určitý procentuální podíl ze zisku. Poskyt­ la popelnice, domácí odpadkové nádoby i spe­ ciální sběrný vůz. Občané jsou motivováni sní­ ženým i poplatky za odvoz odpadu. Snad jsme se alespoň částečně začali učit od svých jižních sousedů . Mám pocit, že jedním z nejožehavějších problémů celého experimen­ tu je návaznost na odběratele a zpracovatele vytřídčného odpadu. Na ní by mohla tato akce zkrachovat. Protože už nyní se určité problémy spojené s nezájmem a laxností odběratelů pro­ jevují. Jako by stále nebylo jasné, že odpady mohou být mimořádně efektivní "kšeft". Eko­ nomický i ekologický. Daniela Kolejková talnč ,

Rostex kontra nadace aneb Jak připravit okres o 20 milionů Na bitevním poli ekologie jsou obvyklejší ztrá­ ty než výhry, takže oás nějaký tcn neúspčch nemůže příliš překvapit. Za zcela zbytečnou však považujeme ztrátu, kterou zaznamenal náš region 7. února t. r. Podepsali se pod ni členové akciové společnosti Ekotermex v čele se s. p. Rostex Vyškov. Ekologická nadace FOR LIFE se sídlem ve Vyškově považuje za jednu z pri oritních záleži­ tostí při řešení ekologických problémů likvida­ ci odpadů. Jsou totiž jednou z hlavních příčin znečišťování vody a kontaminace potravi nové­ ho řetězce. Nadace proto uvítala iniciativu s. p. Rostex, který přišel návrhem vyh udovat ne­ daleko od Vyškova spalovnu průmyslových odpad ů. Vedení Rostexu pochopilo, že může tímto způsobem vyřešit jeden z palči vých vni­ tropodnikových problém ů a ještě na tom vydě­ lat. V době vzniku těchto úvah b yla nadace FOR LIFE zakládána a neměla k orgalliwvání tak náročného projektu, jakým je spalovna prů ­

22

my~I",~ch odpadu, mOLn(hti ani prostřl' dky. I'rot, , L ,sak tato akcL byla, -,ouladu ,c' zá­ kladlll my~lenkou a zámčr) nadace, reagovali j~mc:

- podporou spalovny, která ml:la b} t vybavL:­ na skutečnč kvalitní zdhraniční technologií, - snahou nadace o zabezpečení maximálního finančního obnosu na realizaci ~pal()vny . Správm rada nadace FOR Ll FE se proto obrá­ tila se žádostí o finanční podporu v řdení eko­ logick)'ch problémů k federálmmu minister­ stvu obrany \ Praze. Důvodem bylo to, že FMO má na ú/emí okre,u komplex zařízení včelnč vOjenského pru\tonl, kde likvidace od­ padu nenl dořešena. Zádost podpořil přednos­ ta Okre&ního úřadu ve Vyškově, pan ing. Vaší­ ček. a dobrozdání po!>kytla Okrcsl1I hygi.:nická stanice ve Vy~kově. Záměrem nadace bylo vst Upil s éástknu zb­ kanou od FMO do a. s. Ekotermcx a v , ouladu se SV) mi stanovami zajistit navrácení zisku z této částky zpět do ř.:~ení problcmů životní­ ho prostřeůí. Zde se však začal rodit základní problém. FMO totiž namísto s nadací FOR L1FE uza­ vřelo sdrul.ovací smlouvu s Rostexem. Prezen­ tovalo se sk ut .čnč v lkoryse - částkoJl 30 mil. Kčs - a Rostex, který přiložil l Omil. Kčs vlastních, se tak stal dominantním zakladatelem a. s. Ekotermex. Společn ě s dalšími zakláda­ jícími členy (Vyškovan, ZZN, Č AD a OÚ Z) tak má a. s. k dispozici částku 54.5 mil. Kčs. V prosinci loňského roku došlo k jednání mezi Rostexem a nadací FOR LI FE. Výsledkem jednání byla dohoda, že nadace sdruží drobné organizace v okrese a tím vyt oří finanční ob­ nos k doplnění kapitálu připravované a. s. Ekotemlex. Podle tehdejší verze Rostexu čini­ la částka potřebná k realizaci spalovny 72 mil. Kčs a nadace tedy mčla za cíl sdružit asi 20 miL Kčs. tlenové nadace osobnč navštívili 50 or­ ganizací v okrese, ale na počátku ledna 1991 bylo již ja;né, že se jedná o nereálný záměr. J ,dnání za účasti 30 podnikú dne 22. ledna ve Vyškovč ukázalo. že ekonomická nejistota menších organizací neumožnI ekologické na­ daci dosáhnout potřebné částky. Navíc Rostex začal spěcha't s uzavřením a. s. Ekotermex. Potom se však podařil ml!lý zázrak. Ve vzniklé časové tísni nadace FOR LlFE díky svým roz­ sáhlým kontaktům získala pro vstup do a. s. velice solventního partnera - Ekoagrobanku Ústí n. Labem. Tento peněžní ústav byl scho­ pen do akce vstoupit vložením investic (nikoliv pouze poskytnout úvěr) a doložit kapitál akci­ ové společnosti do plné původně rozpočtové výše. Pro a. s. to znamenalo konec finančních prob­ lémů a pro okres získání 20 milionů korun pro ekologické účely (!). M imo to byla Ekoagro­ banka ochotna převzít garance vůči menším organi zacím v okrese, se kterým i před tím nad­ ace FOR L1 FE jednala, a tak zajistit, že jejich odpady budou ve s palovn ě likvidovány. Pro vyškovský region se jednalo o nabídku, jejíž opakování lze do budoucna jen stěží oé,ekávat. Ekoagrobanka měla pouze jedinou podmínk u, kterou by měla zřej mě každá banka: finančn í kapitál a. s. E korermex bude deponován u ní. Právě tato podminka však byla p ro R ostex na­ prosto nepřija telná. Podle vyjádření řed i tele Rostexu pana ing. H anáka, je jeho podn ik ur­

ČIt) m Zj1ů'mbcm

za"Ctzán Komerční bance Pra­

ha , pohočkou ve Vy~ko\'č.

Ne"ílllL' sice, lim je Rostex zavázán Komerční

hance. ale jsme povinm poukáza l na tři nepří­

llllVé du,leůky. které má tato vazba pro okr..:,

a naše občany:

I. okre, Vyškov tímto přišel o 20 milionu,

které měly být in e,> iovány do zdra\čj;í!1O pro­

,tředí nás i našich dčtí;

2. menší organizace v okre>e, které se lak ne­

mohly zapojit do a. ;. Ekoterm.:. ztrácejí jistotu,

je hudou jejich odpaů] spalovány; , přIpadě,

že ano, nemají zaručenu přijatelnou cenu za

spalování;

3. př11iš hladce zv ít':zilo komerční hledIsko

nad ekologickým.

Připadá nám, že částka 20 milionů korun. kte­

rou jsme všichni zaplatili za vyřešení vnitřních

problémů s. p. Rotex, je poněkud vysoká.

Ekologická nadace FOR L1Fb se i touto ces­

rou omlouvá všem organizacím, které kon tak­

tovala za učelem sdružení finanční h p rostřed ­

ků na spalovnu prúmyslového odpadu ve V ­ škově. Za so u časného stavu včcí, po uzavřeni

a. s. Ekotermex bez ÚčastI nadace FOR L1FE,

nemúže nadace zaručovat likvidaci průmyslo­

vý h odpadli těchto organizací.

Mirosla\' Grey

OkrašlovaCÍ spolek .... ? ano Cl.ne. Kdysi xistovaly v každé obci okrašlovací spol­ ky. I když lze dnes jejich úspěšnost těžko hod­ notit a vzpomínky na jejich činnost a vzhled obcí jsou nutně zkresl ny odstupem casu, zby­ tečnou organizací zřejmě nebyly. S rozbitím spoJkové činnosti v poválečných letech byly i tyto spolky zrušeny a jejich funkci měly zřl:j­ m" převzít národní výbory. Bohužel pouze mč­ ly. Výsledkem reorganizace byl všem známý tristní stav, který nemohly zakrýt ani jarní úkli­ dy, vládní programy či brigády v akci Z. Ani ve starším Tisu stejně jako v novém ČSOP ne:znamenala čistota a vzhled sídel nějakou programovou dominantu - ostatně ochranou pnr dy to přJ1iš nesouvisí a v životním prostře­ dí byly a nadále jsou důležitější věci. To možná vedlo k místy pronášenému názoru, že ČSOP nebudou okrašlovací spolky. Nevím, zda nepřišla doba k revizi tohoto názo­ ru. Ne snad k úplné revizi: skutečně jsou a nadále i budou úkoly pro dobrovolné organi­ zace na poli ochrany přírody a životního pro­ středí, které budou hl oubkově významnější než vnější vzhled sídel. Ekologické aktivity budou muset trvale bojovat s omezenými zájmy a ná­ zory jednotl ivců, sk upin či odvětví ať ve výroh­ ní či správní sféře. Přesto se domnívám, že "okra"lovací" činno t v sídlech by m ěla hýt jedním z opěrných pilířů všech ekologických Qrogramů , a že by mohla před stavovat pro es OP impuls k novému oživení praktické čin­ nosti i k vzrůstu členské základny v organiza­ cích. Není asi jediný člověk, který vyjel za zá­ padní hranici malé, ale naší republiky, a který

, Ekologické stavební kameny Evropy - Biebrza by okamžitě nevzal na věllomí vzhled, ~rořá­ dano'-\ a čistotu sídel ve všech těchto zemích. Vzít IlIto skutečnost na vědomí je možné se zá­ vi,tí, n.:zignací, odsouzením našich národnlch vla,lno~tí, nadčjí, že 10 u nás také jednou bu­ de, až ... Měla by se však vzít na vědomí jako výchozí bod pro snahu tuto situaci realizovat i u nás. Kromě bezpro&třeclního zájmu obča n ů o vzhled vlastního sídla a z toho rezonujících místních aktivit je nutné a účel né vidět v čis totě a upra­ veném vnějším vzhledu sídel i symbolický nebo signální význam pro zdravé životní prostředí. A při tom v tomto prostředí se každá d evastač­ ní činnost snadn ěj i zjistí než na smetišti. Nelze samozřcjmě pučílat s tím, že se všichni lidé okamži tě nadchnou pro čistotu svého oko­ lí a úpravu jeho vzhledu. Je nutno střízlivě kal­ kulovat i s reálnými možnostmi, financemi, po­ čty lid í, potřebami jednotlivých sídel nebo je­ jich částí atd. atd. Pokud však nechceme zůsta t trvale na úrovni starých Holešovic, kde na zá­ kladě svědecké písně Jana Vod ňanské h o "za­ sadíš-Ii stromeček, řeknou že jsi blbeček", pak je nutné riskovat i nepochopení a posměch lidí i případné záměrné či nezáměrné ničení urči té­ ho procenta výsledků práce se strany u nás j is­ tě dostatečného počtu vandalů. Je prostě nutné • začít. Předpoklady

pro tuto činnost je možné vidět v náslcdujících aspektech: - Nalezení aktivního jedince či lépe skupiny lidí, kten jsou ochotni se věci ujmout. Může to být kdokoliv - ZO.ČSOP, Brontosauři nebo místn í organizace politické strany, sku tečně kdokoliv. Mělo by být především zájmem obecního zastupitelstva tohoto člověka nebo skupinu najít a podporovat. - Scstavení programu. Ten by měl být skuteč­ ně velmi střízlivý a vycházet výhradně z míst­ ních poměrů. Důležité je samozřejmě ujasnit si hierarchii hodnot a z ní vyplývajících postupů a potřeb: co nejméně práce s co největším efektem.. Tím by měl být veden i způsob reali­ zace programu. - Dohoda a koordinace činn osti se snahami obecního zastupitelstva. Musí být zCela jasné, kterou část obecního majetku kdo obhospoda­ řuje a je tedy i zodpovědný za jeho stav, na kterou část nejsou v obecní pokladně peníze, kde je účelnější finančně podpořit občanské iniciativy. - Kontrola, údržba a postih za narušení: I toto musí být jednáním s obecním zastupitel­ stvem přesně stanoveno. - Přesvědčování lidí. Toto je patrně nejvý­ znamnější část celého úsilí - pokud se budou lidé starat o své domy a jejich okolí, pak zůsta­ ne na "okrašlovacím spolku" minimum práce. Privatizace tu jistě může mnoho znamenat, i za první republiky však byli hospodáři pořád­ ní a nepořádní a stejně takové byly i jejich do­ my. Ochotu podílet se na péči o společný ma­ jetck nelze nadiktovat, jistě však k ní povede snadnější cesta při dobré a účelné organizaci a jasném vymezení kompetencí pracovníků placených a dobrovolných. Nakonec tedy odpověď na základní otázku ­ okrašlovací spolky ano či ne. Vlastní odpověď na ni znám a pro toho, kdo čte pouze první a poslední řádky v každém článku - jedno­ značně ano. K. Hudec

Většina lidí si představuje ráj v duchu biblické vize jako teplou krajinu s věč­ nč zeleným stromovím, obtěžkaným sladkými plody. Moje před stava ráje je po někud jiná. Představuji si ho jako rozlehlé, nakysle vonící rašeliniště, je­ hož plody - bobule klikvy a brusinek - mají sice daleko do lahody jižmno ovoce, ale jsou opojnější, a kde biblic­ ký ráj jen vzdálen ě připomínají omam­ né silice kvetoucího rojovníku. Za ráj rájů lze v tomto smyslu zcela objektiv­ ně považovat rozlehlé bažiny a rašeli­ niště v severovýchodním Polsku. Pod názvem "Biebrza" byly zařazeny mezi "ekologické stavební kameny pro naši společnou, přežití schopnou Evropu".

V kotlině středního toku řeky Biebrzy zhruba 200 km na severovýchod od Varšavy se totiž zachoval největší kom­ plex různých typů bažin a rašelinišť ve střední Evropě. Hrdí Poláci ho dokon­ ce označují jako "nejspanilejší kom­ plex rašelinišť v měřítku celé Evropy" . Plochá pánev Biebrzy pod východním okrajem Mazurské jezerní plošiny je velmi rozlehlá - 120 km dlouhá a až 20 km široká. V době ledové, v období středopolského zalednění, se zde roz­ kládalo obrovské jezero, po jehož záni­ ku vytvořením průlomového údolí po­ blíž dnešního vojvodskéhoměsta Lom­ že zde začaly probíhat rašeliništní pro­ cesy. Rozmanitá mokřadní společen­ stva zde zaujímají zhruba 100 000 ha. Přední polský geobotanik J. B. Faliň ski ve své sedmistupňové klasifikaci kraji­ ny podle intenzity zm ěn vegetace řadí území kolem ře ky Biebrzy do kategorie první, nejméně dotčené. Do stejné ka­ tegorie patří v Polsku již jen Bělověž­ ský národní park a Bieszcady. Přesto má tato málo hostinná a těžko obyva­ telná krajina na pomezí současného Polska, Běloruska a Litvy složitou his­ torii osvojování člověkem. Území kolem Biebrzy bývalo odpra­ dávna hran ični oblastí různých feudál­ ních panství a státních formaCÍ. Kdysi toto teritorium patřilo výbojným Jac­ wingům , kteří měli v místě dnešního města Rajgródu jeden ze svých hlav­ ních hradů . V poslední čtvrtině 13.

století opanovali jejich území křižáci. Od roku 1422 tvořilo řečiště Biebrzy hranici mezi Litvou a Mazovskem, od roku 1807 mezi Varšavským knížec­ tVÍm a carským Ruskem, severní část připadla Prusku. Zábor ústí Visly Pru­ y v první čtvrtině 19. století se dotkl i vzdálené krajiny kolem Biebrzy. Aby mělo Polské království nezávislý pří­ stup k moři, zrodil se projekt propojení Visly přes Narev a Biebrzu na Němen. Tak vznikl v letech 1823 až 1839 na svou dobu velkolepý 10 1 km dlouhý plavební Kana! Augustowski, který ovšem značně změnil vlhkostní poměry severní části biebrzaňských mokřadů. Jejich jižní část zas byla v posledních desetiletích ovlivňována rozsáhlými melioračními pracemi, hospodařil zde lukařský kombinát a výZkumný ústav meliorační a pícninářský. Nejvelkolepěj ší přírodě blízká až pří­ rodní krajina zůstala zachována ve střední části kotliny, kolem zapadlé osady Choszczewo. Tady dosud přiro­ zeně meandrují říčky Jegrznia a Elk v nekonečné šířavě mokřadních luk, bažin a rašelinišť. Nad stometrové nivó pánve vystupují až přes 20 m vysoké hřbety písečných dun, zarostlé borový­ mi a smíšenými lesy. I jediný metr pře­ výšení zde znamená významnou změnu ekologických podmínek, takovou, že vyvolává osídlení zcela rozdílnými spo­ lečenstvy. V nejnižších a nejvlhčích po­ lohách pánve jsou rozlehlé rákosiny a společenstva vysokých ostřic s roz­ ptýlenými skupinami bříz. Kromě břízy bradavičnaté a pýřité zde hojně roste i křovitá bříza nízká, ze severských vrb sem zasahuje vrba laponská. Ze vzác­ ných a vzácnějších bylin jsou pro tato společenstva typické všivec bahenní, všivec žezlovitý, hořec hořepník, upo­ lín evropský, tolije bahenní, jirnice modrá, tolije bahenní aj. V meandrech říček vytvářejí souvislé porosty leknín bílý a stulík žlutý. Travinno-bylinné mokřady jsou rájem mokřadníbo ptac­ tva. Hnízdí zde jeřáb popelavý, bukač velký, sluka otavní, sluka malá, bře­ houš černoocasý , jespák bojovný aj ., z dravců pochdp rákosní a pilích šedý. Lze zde přistihnout pohromadě desítky

23

V houštinách rojovníku, břízy nízké

a vlochyně na hlubokých vrchovištích

v kotlině řeky Biebrzy v severový­

chodním Polsku si člověk připadá ja­

ko v ráji.

Foto Yvona Lacinová

Mezi sporou vegetací hřbetů píseč­

ných dun jsou zřetelné losí stopy. Na

těchto suchých místech se losi zdržují

především v zimním období.

Chcete-Ii bezpečně projít bažinami, je

třeba se držet losích stezek.

Foto Yvona Lacinová

capu bílých, kteří sem zalétávají z hnízd na střechách roubených stavení okolních vesnic. Na široce rozložených kupách sena vysedávají při lovu orlové - v okolních lesích hnízdí hned čtyři druhy: orel mořský, skalní, křiklavý a volavý. Do břehů říček i umělých ka­ nálů si hloubí labyrinty chodeb bobři, migrující mezi skupinami své neJoblí­ benější dřeviny - osiky. Do nejvlhčích míst na bázích písečných dun se vkliňují bahenní olšiny s houšti­ nami ďáblíku bahenního v podrostu. Tam, kde se vytvořila hluboká vrcho­ viště, se dnes tyčí velkolepé rašeliništní bory s podrostem rojovníku bahenní­ ho, šichy černé, kyhanky sivolisté, ros­ natky okrouhlolisté, suchopýru po­ chvatého a samozřejmě i klikvy žoravi­ ny. Typickým ptačím obyvatelem je te­

Jizerské hory volají o pomoc

třívek.

V těsné blízkosti kontrastují s mokřad­

ním světem společenstva suchých dun.

Na příznivě vlh ých bázích se vytvořily

lipové habřiny, které směrem k sušším

svahům a hřbetům dun přecházejí

v různé typy borových lesů s příměsí

dubů. Člověka zvyklého na středo­

evropské florIstické poměry, zde

v této téměř severské krajině překvapí

účast několika teplomilných druhů

v podrostu - nejen tolity lékařské a br­

slenu bradavičnatého, ale i koniklece

lučního a smldníku jeleního. Na bezle­

sých hřbetech dun hojně roste kozinec

písečný.

Hlavním důvodem, proč byla kotlina

řeky Biebrzy vyhlášena za přírodní re­

zervaci pod názvem "Czerwone bag­

no" (jedná se o největší polskou rezer­

vaci o výměře 11 630 ha), je ochrana

populace losa evropského. V rámci

střední Evropy se totiž zachovala při­

rozená populace losa jedině právě zde,

její početnost se odhaduje na 300 ku­

sů. Odtud losi migrují do jižnější Evro­

py a je pravděpodobné, že současná

populace losa u nás má svůj původ

právě v krajině Biebrzy.

Naučíte-li se touto zázračnou krajinou

chodit tak, abyste splynuli s přírodou,

není problém potkat během jediného

dne třeba i dvacet jedinců nádhern' lo­

sí zvěře. A třeba se v losích stezkách

24

bažinami propracujete i k tak velkole­ pému zážitku, jako jednou zjara já. Po kolena ve vodě jsem se brouzdal za vo­ láním jeřábů. Z rákosin přede mnou vyběhlt dva vlci a vyplašili klidně se pasoucí losy. Troubili jeřábi, chmurně se ozývali krkavci, voda ve vějířích stří­ kala za losími a vlčími běhy na nespo­ četná květenství vachty a upolínů. Troubení nejbližších jeřábů rozeznělo mnoho dalších hnízd ... Zvučí ve mně dodnes. Poznal jsem na svých toulkách mnoho krajin, po kte­ rých se mi stýská. Po Biebrze nejvíce. Jan Lacina

Rada Zeleného kruhu ČSFR se sešla 6. května na dvoudenním zasedání v Li­ berci u přI1ežitosti setkání zástupců místních ekologických iniciativ, pra­ covníků CHKO Jizerské hory. zástup­ ců místních orgánů státní správy a vo­ lených orgánů. Tato akce měla upozornit kompetentní orgány na problémy, které sužují tento region a které jsou tak trochu ve stínu katastrofáhú situace v pánevní oblasti severních Čech. Program připravila ekologická společ­ nost Liberec a zúčastnil se jej i ministr živoťního prostředí ČR Ivan Dejmal. Na místě jsme se seznámili se stavem životruno prostředí zejména při exkurzi na holé plánč dříve skýtající pohled na hustý les na hřebenech Jizerských hor. Rada ZK ČSFR vyslechla celou řadu informací o stavu ŽP a navrhovaných způsobech řešení problémů v Eurore­ gionu, který spojuje přilehlé oblasti Německa, Čech a Polska, a vydala pro­ hlášení, v nčmž se staví mimo jiné za komplexní dořešení monitoringu imisí na bázi mezinárodní spolupráce v Eu­ roregionu, vyhlášení Ještědska za chrá­ něnou oblast a zařazení obnovy lesů Ji­ zerských hor do plánu FVŽP na obno­ vu lesních porostů poškozených imise­ mi. Jiří Schauer

Komáři

a facky,

aneb Když nejsou argumenty

Dalibor Povolný Na okraj Po více než třicetiletém zápolení s kruhy, které si z bezhlavého, tak říka­

jíc "politicky" zajištěného ničení přírody vytvořily lukrativní profesi, by­

chom při nedělní (24. února 1991) manifestaci na hrázi třetí novomlýn­

ské zdrže očekávali především věcné argumenty. Věcná argumentace

však tentokrát zcela chyběla. Zato byla vyvážena arogantním pokřikem

a vyhrůžkami úrovně podroušené ulice, chvílemi brachiálním násilím ­ a pak už zbyli jen - "komáři".

Problematika komářích záplava jejich dílčích aspektů (jako např. ano­

felismu (zamoření kraje komáry rodu Amopheles, kteří přenášejí malá­

rii!) však stojí za pozornost.

Nehledíce na zcela neseriózně rozpoutanou kampaň na téma "komáři"

můžeme konstatovat alespoň to nejdůležitější. Z ekologického hlediska

lze rozlišit tři skupiny primárních, tj. přírodních nebo přirozených ko­

mářích líhnišť:

1. Tišiny tekoucích vod, jako meandrující koryta, zátoky a tůně, slepá

ramena apod. v nížinách, které bývaly zejména zdrojem potenciálního

anofelismu.

2. Stojaté vody - zdaleka nejvýznamnější komáří nika. V jejím rámci

lze vylišit další podskupiny:

a) trvale stojaté vody - jako zdroje komárů podčeledi Anophelinae

a Culicinae s výjimkou rodu Aedes.

b) dočasné stojaté vody - tzv. efemerní nebo periodická Hhniště - zej­

ména rodu Aedes.

c) speciální h1miště jako podzemní chodby, příp. nory (savců ,

v tropech krabů apod.), skalní skuliny a rozsedliny, jeskyně, okoH pra­

menů s průsaky - hlavně zdroje Uhnutí komárů podčeledi Culicinae

a jen několika málo Anophelin, jediných přenašečů malárie.

3. Zvláštní stanoviště tvoří nika "přirozených" artefaktů, tj. přírodních

kontejnerů jako jsou dutiny pařezů a stromů, listová úžlabí a pochvy, lis­

tové kornouty (epifytické složky), spadané listí, ulity hlemýžďů, skořáp­

ky ořechů, klobouky houbových plodnic atp.

Tato diferenciace komářích nik je projevem přirozené evoluce ( sukcese)

biocenóz.

Nezávisle na člověku tedy existují přirozené biomy, jejichž průvodním

zjevem jsou komáří záplavy. Nejvyšší hustoty se objevují (patrně v roz­

poru s laickou představou o tropech) v povrchových bažinách na su­

barktických trvale zmrzlých půdách; následují slepá ramena, meandry

a delty řek a jejich činností vzniklá přirozená jezera a slatiny stojatých

vod, a konečně pásmo tropického deštného pralesa. Obecně však lze ří­

ci, že komáři jsou, s výjimkou rozsáhlých aridních oblastí a vyšších hor­

ských poloh, téměř všudypřítomní.

Ruku v ruce s narušováním přírodních biocenóz činností člověka postu­

povala ekologická adaptace komárů, až se z nich stal synantropní druh,

tzn. druh žijící v blízkosti lidských příbytků. Jde o historický proces, kte­

rý úzce souvisí s epidemiemi až pandemiemi malárie (a - jak teprve

dnes tušíme - i různých arborviróz), které známe od biblických dob

(tzv. boží rány nebo metly) přes středověk až do doby zcela nedávné.

Je příznačné, že na těchto kalamitách se vždy významně podílelo bar-

komářích

kalamit

Všeobecně rozšířená představa,

že komáři pod Pálavou zmizeli pouze v důsledku výstavby no­ vomlýnských nádrží, je tedy mylná. Lidem nejvíce obtížni komáři rodu Aedes, kte­ ří způsobovali obávané komáři záplavy, ustou­ pili úplně z jiných důvodů. Jejich vyhubeni má na "svi';domí" to tál ni chemizace zemědělství a zlepšení hygieny venkovského bydlení, včet­ ně omezeni chovu dobytka v posledním dvace­ tiletí. Se vznikem trvalé vodní hladiny v nádržích a v postrannich čerpacích kanálech však dochází ke změně druhového spektra komárů ve pro­ spěch rodu Culex a zejména malarického rodu Anopheles. Odpor části místnich obyvatel vúči obnovení lužni krajiny na místě dolni novomlýnské zdrže má tedy i v případě komárů jiné než seriózními argumenty podložené kořeny. Je za ním třeba hledat kampaň zájmových skupin, kteří mají zisk v vodního díla zaplaceného z dani nás všech, aniž by do něho sami vložili odpovídají­ cí kapitál. Vážným faktorem je však sociální nejistota mistnich lidí, a tou se musí seriózně zabývat i ochránci přírody. Každý, kdo jenom trochu nahlédl za hranice, musí dnes pochopit, že úzkostliví " Vídeňáci " se v proteplených a kvetoucích loužích pod Pálavou koupat nebudou a že stačí v Kurýru uveřejnit jediný rozbor masa štiky ulovené v nádržích, aby se každý obloukem vyhnul i domácí rybí kuchyni. Majitelé vinohradů a nemovitostí pod Pálavou by měli pochopit, že svoji budoucí prosperitu musí založit na evropsky uznávaných hodno­ tách krásné členité krajiny, nikoliv na všude už překonané stádni turistice přeplněných nuda pláží. mik

Vypustíme Nové Mlýny? Obnova nivnich biotypů na dně dolní nádrže

vodního díla Nové Mlýny je možná a z ekolo­

gického hlediska účelná - tak lze shrnout zá­

věry studie, objednané Ministerstvem životni­

ho prostředí ČR. V průběhu března ji za koor­

dinace nového brněnského pracoviště Ústavu

pro životni prostředí zpracovalo více než pě­

tatřicet specialistů, zabývajících se různými

aspekty stavu a fungováni nivnich ekosystémů.

Stručné jednotlivé body závěrů:

- před destrukcí biocenóz byla ekologická

hodnota prostoru dolni nádrže zcela výjimeč­

ná,

- současný stav je z ekologického hlediska ne­

vyhovující. Došlo k podstatné redukci pestrosti

biotypů a vytvořeni jednotvárného prostředí,

které poskytuje životni podmínky nesrovnatel­

ně menšímu počtu druhů organismů ,

- postupná obnova nivnich biotypů je možná,

nemůže ovšem dojít k úplné obnově stavu před

destrukcí. Ve všech uvažovaných variantách

vypuštěni dojde ke zvětšeni plochy vodnich

a mokřadních společenstev.

- bezprostředně po vypuštěni nádrže začnou

mít obnovované biotopy význam pro ochranu

genofondu,

- možnost regenerace organismů z diaspor,

přežívajících pod vodou na dně nádrže je velmi

25

barství, později nevědomost, dnes pomístně negramotnost. Už ve staro­

věku to byly uměle zavodňované rozsáhlé "mezi říční" oblasti (stará Ba­

bylonie, Chorezm atd.) v blízkosti agroaglomerací. Kromě rozsáhlých

ploch teplé vody tu sehrávala významnou roli úzká koexistence člověka

s domácími zvířaty, tedy přímá návaznost stájí a kurníků na obytné pro­

story a s tím spojená nízká úroveň hygieny, pokud lze o hygieně vůbec

hovořit.

pravd ěpodobná a nemá pro obnovu bio­

zásadní význam,

- vodní a mokřadní biotopy se obnoví přiro­

zenou sukcesí, pro obnovu lužních lesů a luk

bude třeba použít lesnické a pratotechnické

postupy,

- pro přesnější charakteristiku podmínek ob­

novy je třeba al espoň dočasně nádrž vypustit

a provést průzkum dna,

- pro definitivní rozhodnutí o budoucnosti

Nových Ml ýnů je třeba zpracovat studii, kom­

plexně hodnotící poslání nádrží v nových spo­

leče nsko ekonomických podmínkách.

Vypouš tění dolní novom!ýnské nádrže, zapo­

čaté podle pokynu MŽP CR 21. 2. 1991 trvalo

pouze 8 dní. Diskuse o dalším osudu nivní kra­

jiny, vyvolaná aktivitou ekologických iniciativ

ab

bude pokračovat.

málo topů

Dozvuky tohoto stavu i u nás dlouho přetrvávaly. Donedávna zčásti uta­

jovaná data dokládají, že např. téměř 15 % rozlohy Slovenska (praktic­

ky celá jeho nížinná část) bylo po 2. světové válce postiženo endemic­

kou malárií důsledkem souhry dvou faktorů : nízké životní úrovně ven­

kova a přesunů různých segmentů populace v důsledku válečných ,

především frontových událostí. Ještě koncem čtyřicátých a počátkem

padesátých let připadal v této oblasti na 250 obyvatel jeden malarik.

V malarické stanici v Michalovcích bylo v poválečném pětiletí registro­ Kouzlo nechtěného váno téměř 4500 případů malárie (většinou terciány, vzácněj i však i tro­

aneb Co se všechno člověk piky).

nedoví Také na jižní Moravě (s těžištěm na Hodonínsku a Břeclavsku) bylo

v prvních létech po válce registrováno až 80 případů malárie tzv. ho­ Článek první: Ekologický terorista, MF doňky, ročně.

Vyrovnat se s tímto problémem je, jak víme, spíše otázka preventivní

než kurativní medicíny, a tak byl likvidován nastolením mírového života

a hlavně rozvojem životního standardu, který se promítl také do hygieny

a do celkové úrovně populace.

Komáří záplavy tedy patřily ve zmíněných regionech k endemickým pří­

rodním projevům . Z padesátých let známe z užších oblastí jižní Moravy

komáří záplavy (zejména rodu Aedes), na nichž se podílely především

druhy kladoucí vajíčka na vlhkou půdu; z těch se po mělkém zaplavení

hbnou larvy v teplých louŽÍch. Obecněji lze konstatovat, že ve střední

Evropě jsou hlavními líhništi komárů rybniční pánve a mírně tekoucí ře­

ky s mělkými, rostlinstvem bohatými, závětrnými břehy, tůně, z nichž

komáři snadno sekundárně pronikají do koupališť umělých vodních

nádrží, především v nížinách. V důsledku popsaných synantropních

adaptací se však ocitají komáři ve zcela umělých biocenózách, jako jsou

průsaky na ulehlých a přehnoj ených polích, v kaluŽÍch a příkopech, lo­

mech a na "divokých" skládkách v otevřeném terénu. Vystupňováním

synantropie pronikli komáři do aglomerací včetně našich velkoměst, ze­

jména také Prahy. Jsou-li dnes hlavním sekundárním zdrojem komárů

na venkově různé jímky na vodu, jako kovové tanky, sudy pod okapy,

lejty, okraje hnoj išť a vůbec nerovnosti terénu zaplavené vodou v blíz­

kosti jejích zdroj ů, je situace ve městech jiná. Terciárními, tj. městskými

líhništi jsou ústředně a hlavně dálkově vytápěné budovy a celé městské

čtvrti . Larvám stačí někdy i zcela nepatrné úniky vody z teplovodů do

nerovnosti technického podloží, ale i vlhká zákoutí prádelen a koupe­

len. Z takových míst mohou synantropní druhy komárů pronikat spolu

se šváby, mravenci, rybenkami a dalšími živočišnými synantropy pod­

zemními dálkovými teplovody do celých satelitních čtvrtí. Došlo i k se­

lekci synantropních druhů komárů (např . Culex pipiens molestus, který

26

2. 11. 1990

" Pracovník KS SPPOP v Brně, zoolog RNDr.

Mojmír Vlašín je v poslední době označován

na jižní Moravě dost podivn ě - jako ekologic­

ký terorista, takže jsem se ho nejprve zeptal:

O co vám jde?"

Článek druhý: Greenpeace má pravdu. Práce

20. 12. 1990

"Co se týče vodní nádrže Velké Mlýny, bylo

vypracováno 9 studií, které dnes posoudí ex­

perti ČSAV"

Článek třetí: Mor na ekology? MF 14. 2. 1991

"Protože se prasečí mor velice rozšířil (...)

uvažuje se o omezeném pohybu lidí v okrese,

což je zlá zpráva pro ekology, kteří sem chtějí

v neděli 24. února zamířit se svými početnými

přívrženci a demonstrovat u novomlýnských

nádrží za jejich vypuštění."

Článek čtvrtý: Nové (nebo horké) Mlýny?

Venkov, 4. 3. 1991

"O problematičnosti kampaně proti Novým

Mlýnům svědčí i takové názory ( ...), podle

kterých jezera ohrožují i flóru na svazích Pav­

lovských vrchů.

Ve skutečnosti - pro ilustraci - spásá chráně­

né byliny stádo koz bezoárových, které byly do

lokality nesmyslně vysazeny. Jsou tam z pod­

nětu ochrá n ců přírody a pod ochranou světo­

vou - UNESCO. O nevhodnosti pobytu těch­

to koz svědčí i skutečnost, že se nemohou sa­

my rozmnožovat a je nutno k nim přivádět

prozického domácího kozla z chalupy. Navíc

jsou nositeli ne příjemnéh o kožního parazita."

Clánek pátý a šestý je třeba vidět vedle sebe

Přehrada na Dyji dokon čena

Rudé právo 3. 3. 1989 autor Jiří Růžička "Již nyní slouží voda z horních nádrží k zavla­ žování 14 000 ha půdy, postupně se využije celkem na 54 000 ha závlah, z toho na 10000 ha na Slovensku. Intenzívní využití zá­ vlah umožní zvýšit objem zemědělské výroby o 270 m iliónů korun" .

bývá v Praze celoročním mnohogeneračním komárem) v měststkých aglomeracích. V intravilánu je přítomnost komárů takřka bioindikací nepořádku na staveništích, ulicích, dvorcích a sklepech. V extravilánu jsou hlavními líhništi komárů jednak zahrádky vilových čtvrtí (s jejich bazénky apod.) a hlavně lesoparky s tůněmi pro ptactvo, případně s brouzdališti a koupališti. Z těch pronikají komáři až do dvoukilome­ trové vzdálenosti, aby mohli sát. Průměrný akční rádius samice komára lze sotva stanovit, protože i toto "teritorium" je druhově závislé, ale na­ víc ovlivnitelné i dalšími faktory, jako je populační hustota komárů. V našeho častého "ložnicového" komára (A edes aegypti) je to sotva pár metrů. Pouze při kalamitách druhů rodu Aedes a Culex (kdy ve zastara­ lých stájích dosahovaly hustoty samiček až stovek jedinců na 1 m 2) mo­ hou komáři zaletovat do kilometrových vzdáleností. Za těchto okolností indikuje přítomnost komárů v extravilánu ještě alespoň částečně zacho­ valé prostředí. Tlumení komárů je otázka sociální úrovně a hygieny bydlení lidí. Na venkově jde primárně o oddělení příbytků od stájí a kurníků a o hygienu prostor mezi hospodářskými budovami, na dvorcích a zahrád­ kách. Patří k tomu bílení stájí, jejich pravidelné větrání (samozřejm ě ta­ ké v obytných místnostech). Komáři prostě nesmí v okolí domů najít hnniště, spojená s obvyklým nepořádkem. Přičiny všeobecného a dalekosáhlého mizení komárů v naší krajině (včetně rybničních oblastí) za poslední desetiletí jsou zřej mě komplexně podmíněné, jak dochází k postupné degradaci celého našeho životního prostředí od půdy, přes vodu až po vzduch. Hmyz je pro své primární neurony nesrovnatelně vnímavější a také citlivější na trvalou intoxikaci. Mizení komárů má zřej mě podobné, ne-li stejné příčiny, jako u mnoha dalšího, dříve hromadně se vyskytujícího hmyzu. Nejnápadněj i a každé­ mu zřejmě se projevuje ve vymizení chroustů , lalokonosce libečkového, rýhonosce řepného , potemníků a bylinných tesan1<:ů (Dorcadion) - kdysi obávaných škůdců polních kultur, kteří byli doslova vytráveni. Je tedy nesporné, že přítomnost komárů v naší zahrádce má kromě své stránky negativní (pokud se jich nedovedeme zbavit v obytných míst­ nostech vlastní neschopnostI) Jaké cosi pozitivního: Komáři patří po­ dobně jako lekníny a zlatí karasi, žáby apod. nerozlučně k zahradnímu zákoutí s malým bazénkem, který nám nahrazuje stále vzácnější a unika­ jící přírodu. Hubení komárů chemicky je za těchto okolností "ultima ra­ tio", neboť tím neúměrně zatěžujeme své okolí zdravotně mnohem zá­ vadnějšími toxickými chemikáliemi. Lužní les je, nebo by měl opět být, nedílnou součástí naší krajiny tam, kde vznikl a kde neexistuje žádný rozumný důvod , aby tam byl zničen . Obnova dnes zničeného jihomoravského luhu s jeho unikátní zvířenou mohutných jelenů, divokých prasat, vodního ptactva s unikátní hnízdní etologií, by tedy nesporně daleko vyvážila "břemeno" přítomnosti ko­ márů. Ostatně jde o velmi pofidérní " prognózu", neboť ze sousedního Lednicka, sevřeného v kruhu stojatých vod rybníků a tůní, komáři také mizí. Stojíme, jak vidno, před nutností ekologizovat naše myšlení a v tomto

Nebývalé sucho na jižní Moravě Rudé právo 2. 4. 1991 autor Jiří Růžička "Zbývá jen dodat, že na závlahách z Nových Mlýnů je závislých 15 000 ha půdy zemědělců v Rakvicích, Šakvicích například také ve Vel­ kých Bílovicí.ch. Z toho, co se u Nových Mlýnů v nádržích hromadí, čerpají vodu i některé prů­ myslové podniky v Břeclavi " . Malý výkladový slovníče k pro snadnou ori­ entaci: teror = vraždy nebo jiné útoky na představite­ le vlád, států , diplomatických zastupitelstev Velké Mlýny = Nové Mlýny 9 studií = jedna studie s devíti variantami řeše­ ní prasečí mor = infekční nemoc prasat nepře­ nosná na člověka, leda by se sám považoval za prase koza bezoárová = introdukovaný kopytník vy­ sazený na Pálavě (z chovu ZOO Brno a Praha) Státními lesy. O zrušení tohoto chovu se ochrana přírod y snaží marně už více než 20 let. Rudé právo 1989 = Rudé právo 1991 mv

Mendlovský

růženec

básníkův Někdo by si snad mohl říct, že J lndřicha Zoga­ tu fa scinovaly genetické objevy Řehoře Mend­ la právě proto, že sám vystudoval zeměd ěl ské inženýrství. To je sice též dů l ežitý faktor, ale Mendl spíš uhranul Zogatu jako básm"ka - což je málo obvyklé, ba může se zdát někomu p ří­ mo výs třední. A le taková už je poezie: nezas­ taví se před ni čím, o tom bych vás mohl pře­ svěd čit i na jiných příklad ech. Zogatova básnická skladba Sípkový ruzenec, prvni opus brněnského soukromého naklada­ telství Maban (B rno 1990), není ovšem prostá poéma, v níž jsou zveršovany události z Mend­ lova života anebo oslaveny jeho objevy, jak by si snad někdo rovněž představoval. Jde o kníž­ ku hluboce meditativní, lyrickoepickou, svou zaumností a slovním experimentátorstvím při ­ pomínaj~í poémy vrcholného tvůrčího období Vladimíra Holana. Tato příležitostná skladba má ovšem stejně výsostné poslání, jako každá jiná dobrá poezie; pěknou poznámku na toto téma napsal v krátkém doslovu k Šípkovému růženci J iří Hek; výtvarně na drobném tisku "spolutvořil " Jan Steklík. Na okraj chci ještě připomenout, že Pamětní síň Řehoře Mendla (tzv. Mendelianum), spra­ vovaná brněnským Moravským muzeem, je ve stejné budově, v níž kdysi Mendl působil , a kde je nyní mimo jiné sídlo Geografického ústavu ČSAV. A le to by mělo být zvláště br­ něnským občanům notoricky známo. A neuvá­ dím to ani jako doklad toho, že " všechno sou­ visí se vším", třeba genetika s ekologií. Ony ty souvislosti totiž vždycky vznikají "úpln ě ji­ nak". I to asi d obře věd ěl právě náš velký ge­ netik . . . Ladislav Soldán

27

Dopisy

čtenářů

Další stupeň devastace

rámci najít zcela nový, tj. uvědomělý, fundovaný a nikoliv paleolitický vztah k přírodě. Půjde o to, vymotat se ze slepé uličky disproporce mezi naším poměrně vysokým technickým vzděláním a negramotností spou­ sty našich lidí v oblasti biologických disciplín. Lze se snadno přesvědčit, že zdrcující většina našich občanů chodí přírodou jako slepci. Stačí si poslechnout, co vyprávějí rodiče svým potomkům o zvířatech v zoolo­ gické zahradě (pokud tam není připravený text), aby nám hrůzou vstá­ valy vlasy na hlavě . Takto biologicky téměř ignorantní populaci lze na­ bulíkovat téměř vše. I zde existují příklady, že se toho zcela nedávno ta­ ké zneužívalo. V padesátých letech patřilo k neodmyslitelné součásti studené války rozpoutávání psychóz kolem přítomnosti "amerického brouka" v okapech střech. Využívalo se dokonce i tak přirozeného jevu, jako je hmyzí život na sněhu. Lidé, kteří si dříve vůbec nepovšimli např . larev páteříčka sněhového (lezoucích po sněhu) se hromadně obraceli na orgány SNB - stej ně biologicky dezorientované a bezradné. Vyhrožování "komáry" má zcela totožné ideové kořeny i cíle. Jde o jas­ né zneužití odborné nevědomo sti prostých lidí, kteří mají být emoci ona­ lizováni, aby v nich zakořenila představa, že jsou ohrožováni jakousi metafyzickou apokalypsou bezesných nocí a sání krve. Komár tak má nahradit " amerického brouka" z padesátých let. Strašení tohoto druhu slouŽÍ k zakrývání mnohem závažnějších nedos­ tatků a stalo se součástí propagandistického zpracování lidí, kteří svěří svou dovolenou cestovní kanceláři. Patří do velmi průhledného rejstříku vyvolávání davových psychóz, které lze multilaterálně zneužít a princip je vždy stejný: Upozornit na každodenní jev, kolem kterého chodíme nevšímavě, dokud z něho někdo neudělá "detektivku" s velmi vyhraně­ ným cílem: zneužití. PrášenÍm proti chroustům jsme v padesátých letech vyhubili na jižní Moravě hmyzožravou ptačí složku. Vybili jsme tehdy z pěvců slavíky, pěnice, sýkory. Dnes o tom zdánlivě nikdo neví. Jenže právě - jen zdánlivě, drazí přátelé! Závěrem budu zcela upřímný (i když svůj názor nikomu nevnucuji): Tě­ ším se, když mně v létě u vody zabzučí u ucha komár, nebo kolem hlavy zakrouží ovád. Vždyť ho při troše pozornosti mohu odehnat nebo zabít. Když na tohoto "krevního parazita" v typickém prostředí, kde by měl být doma, zbytečně čekám, raději odejdu a rozhodně do vody, byť vypa­ dala sebelákavěji, nevlezu. Je důvodně podezřelá - ona i okolní "taky­ příroda" - že ji někdo přiotrávil.

Typickou středomoravskou vesničkou na­ cházející se severně od Ždánického lesa je Mouřínov. Typický je především vývojem krajiny spjatým s hospodářskou činností člo­ věka v druhé polovině dvacátého století. V dobách mého dětství byla vesnice obklo­ pena loukami a mokřady, kterými protékaly potoky s četnými tůněmi a studánkami s bře­ hovými porosty blatouchů, pcháčů, bodláků , rákosu a vysokých ostřic. Tam, kde jsou dnes ucelená pole, se nacházely pro sprašo­ vé překryvy typické rokliny porostlé borovi­ cí, osikou, lípou a akátem. Potom však, ve snaze zvětšovat plochu zemědělské půdy, byly regulovány potoky, odvodněny louky, vymýceny rokliny a to vše přeměněno v kul­ turní krajinu. Negativní d ůsledky, které s se­ bou toto "zkulturněn í" krajiny přineslo, na sebe nedaly dlouho čekat. Avšak teprve v 80. a 90. letech se začaly poněkud napra­ vovat (budováním větrolamů, jetelotravních porostů s infiltrační funkcí, retenční nádrže apod.). Z původních rostlinných společenstev zbyl v Mou řínově biokoridor skládající se z po­ točního luhu a rezervace Šévy, které jsou spojeny rybníky, zbytkem původní louky a břehovým porostem kolem hlavního poto­ ka. Přídavným jménem "zvláštní" se dají označit pocity řady občanů z Mouřínova po těžebním zásahu potomků bývalého vlast­ ru'ka půdy do olšového porostu v tomto bio­ koridoru. Úvaha o možném scénáři dalšího vývoje našÍ kraj iny je asi pro řadu ochránců přírody řešících velkolepý problém Nových mlýnů fádní. Přesto se však zamysleme nad tím, jestli se tolik proklamovaná láska k přírodě bývalých a budoucích malorolníků odrazí v citlivém zásahu do přírody nebo bude dalším stup­ něm jejího nevědeckého využívání. Přemysl Fiala Vážená redakce, chtěla bych Vám poděkovat za kvalitní ob­ sah Vašeho časopisu. Opravdu se mi velice libí a jsem ráda, že takové časopisy jako Váš existují. Mám ale jednu připomínku. Očeká­ vala jsem, že v něm budou nejen zajímavé články, ale taky seznamy různých akcí, které se v Brně a v okolí chystají ... Vím, že kdysi existovala na náměstí Svobo­ dy nástěnka, na které se o těchto akcích psa­ lo, ale teď někam zmizela ... Ztratila jsem kontakt s 34. ZO ČSOP a ne­ vím ani adresu, ani místo, kde bych ji mohla sehnat. Je mi jasné, že nemůžete odpovídat na každý dopis, ale je to pro mě dost důleži­ té. Možná, že byste našli rnisto třeba pod nějakým článkem. Znám totiž spoustu lidí, kteří by se k ochráncům přírody přidali, ale neví, kde se mají přihlásit ... Katka Petrášová, Brno-Bohunice Odpověď

Katko,

28

redakce

děkujeme

za milý dopis. Veronica vzhledem ke své periodicitě otisko­ vat spolehlivý přehled akcí. Doporučujeme, aby sis objednala Zpravodaj Zeleného kru­ hu, který vychází jednou měsíčně a má plnit především toto poslání. I při osobní návště­ vě Ekocentra na Jakubském nám. 7 (4. pat­ ro) , se dozvíš h odně zajímavého. Veškeré informace o ČSO P je možno získat na se­ kretariátu ČSOP v domě na Panské 9 - rádi uvítáme veškeré zájemce o spolupráci. Také Veronica (na téže adrese) hledá aktivní spo­ lupracovníky. nemůže

Kreslil Václav H ouf

přírody?

Doprava - pohled hygienika Drahoslava Hrubá

Doprava je jednou z nej rozšířenějších činností člověka a stala se dnes neodmyslitelnou součástí životního prostředí všech průmysl ových ze­ mí. Moderní dopravní prostředky výrazně snížily tělesnou námahu při přemisťování břemen a nadměrných nákladů . D říve než jsme si stačili uvědomit a objektivně vyj ádřit pozitivní přínos snížení tělesné náma­ hy pro svalově kosterní soustavu, cévní a oběhový systém, rozšířilo se používání hromadných i soukromých dopravních prostředků natolik, že moderní populace se potýká s problémem nedostatku pohybu. boprava umožnila rychlé přesuny mezi velkými vzdálenostmi, učinila přístupné téměř všechny oblasti zeměkoule. Mnoho cestovatelů, ze­ jména turistů, si neuvědomuje riziko náhlých přesunů mezi různými klimatickými pásmy, které pro neadaptovaný organismus mohou zna­ menat vážné ohrožení vnitřní stability až i se smrtelnými následky. Nej zřej mější nepříznivé důsledky rozvíjející se dopravy představující poškození zdraVÍ po dopravních haváriích. Úrazy jsou v evropském regionu třetí nejčastěj ší příčinou smrti a na vrub úrazů způsobených motorovými vozidly jde asi 40 % úrazové úmrtnosti. Na každou smrt na silnici připadá 15 vážných a 30 lehkých zranění. Do roku 2000 by se měl počet úmrtí následkem úrazů v zemích Evropy snížit alespoň 025 %. Už do roku 1995 by všechny členské státy Světové zdravot­ nické organizace měly dosáhnout významného snížení míry hazardér­ ského řízení motorových vozidel, které patří částečně do skupiny ná­ silného sociálmno chování, které poškozuje zdraVÍ. Některé vyspělé společnosti vytvořily závislost na motorovém vozidle, což lidi vystavu­ je nevyhnutelnému riziku. Se silničními dopravními úrazy souvisí mnoho faktorů, ale nepoužívání bezpečnostních pásů, neopatrné říze­ ní např. pod vlivem alkoholu, nepřiměřená rychlost, nepoužívání ochranné přilby motoristy patří k velmi významným jevům. Je sice povinností veřejných orgánů zajistit bezpečné silnice a konstruovat vozidla tak, aby chránila veřejnost, neméně důležité je však plánovat kampaně pro všechny použivatele silnic: řidiče, chodce a cyklisty, a to ve všech věkových skupinách. Ve velkých městech s hustou dopravní sítí se často hovoří o stresují­ cích vlivech urbanizovaného prostředí na člověka. Jedním z hlavních faktorů stresového komplexu je hluk. Rozdíl, kterým se ze zvuku stá­ vá hluk, je v emotivním náboji zvuku, kterým jednoznačně ovlivňuje naši psychiku. Hlasitost zvuku, který označujeme za hluk, je až dru­ hořadá. Stejný zvuk je pro jednoho důležitým akustickým signálem a pro druhého nepříznivým hlukem: zvuk motoru auta startovaného v časných ranních hodinách nás probudí ze spánku, vyvolá nepříjem­ né emotivní reakce doprovázené zvýšeným vyplavováním hormonů nadledvin (adrenalinu) a napětím sympatického nervstva s následným zvýšením krevního tlaku a dalšími změnami; naopak řidič s uspokoje­ ním naslouchá pravidelnému předení téhož motoru, které jej infor­ muje, že může vyjet na cestu. Popsané mechanismy účinků hluku na sympatické vegetativní nervy a žlázy s vnitřní sekrecí se uplatňují zej­ ména při vývoji vysokého krevního tlaku a arteriosklerózy; tato one­ mocnění se vyskytují podstatně častěji u obyvatel měst, mají mnoho

Pozorování ptáků na Třebíčsku V roce 1990 jsem sledoval ptactvo ně­ kolika rybníků severovýchodně od města Třebíče na Českomoravské vr­ chovině: Starý Ptáčkovský (5,8 ha), Nový Ptáčkovský (8 ha), Židloch (5,4 ha), Hrachovec (1 ha) a Nohavič­ ka (0,4 ha). Navštívil jsem také Výčap, Opatůvku, Babu a Vodovodní rybní­ ček, které jsem však pouze zevrubně prohlédl, ale nezjistil žádné nové dru­ hy. Všechny pozorované rybníky leŽÍ v klidové oblasti Třebíčsko. Dosud jsem zaznamenal 79 druhů ptá­ ků. Z toho je 52 chráněných a 28 je uvedeno v Červené knize. Většina těchto druhů byla zaznamenána na Starém Ptáčkovském rybníce a na No­ havičce. Za druhově i početně nejbo­ hatší rybník v době mého pozorování mohu označit Starý Ptáčkovský rybník. Avšak podle sdělení ing. Fialy je nej­ bohatší rybník Nový Ptáčkovský. K dočasné změně došlo po zahájení úprav na tomto rybm1m následným přeletem ptáků na Starý Ptáčkovský rybník. Kromě ptactva jsem si všiml i dalších druhů živočichů: skokana hnědého, zeleného a štíhlého, užovky obojkové a podplamaté. Na Nohavičce jsem pravidelně viděl lovit potápku malou - nejmenší druh potápky, který u nás žije. Naopak největším a zároveň nejkrásnějším druhem, který se zde vy­ skytuje, je volavka popelavá. V srpnu 1989 jsem zaznamenal na Sta­ rém Ptáčkovském rybníku dvě, ale loni jich na rybníku bylo osm (2 dospělé, 6 mláďat) a při následné návštěvě Nové­ ho Ptáčkovského rybníka jich u břehu lovilo celkem patnáct. Na komíně v centru Třebíče každoroč­ ně hnízdí čáp bílý. I tento rok jsem v červenci zaznamenal dvě mláďata v prachovém šatě. Měl jsem i to veliké štěstí vidět nad Nohavičkou kroužit čá­ pa černého, který je znám svým skry­ tým způsobem života. Z čeledi kachnovitých jsem určil kach­ nu divokou, kopřivku obecnou, čírku modrou, poláka chocholačku, poláka

29

příčinných faktorů

a hluk p atří mezi ty, o jejichž vlivu se nepochybuje. K působení hluku je velmi vnímavý i mozek, především jeho šedá ků­ ra, která je nejsložitější živou tkání. Hluk, který se prostřednictvím sluchového orgánu a dostředivých smyslových nervů dostává do slu­ chového centra v mozku, zde vyvolává podráždění. Je mnoho životních situací, kdy podráždění vyvolané hlukem nám za­ chrání život, zažene únavu: záleží na síle signálu, naší reakci a poho­ tovosti. Tentýž signál nám jindy přetrhne soustředění, znejasní důleži­ tou informaci, odvede pozornost nežádoucím směrem . Déle trvající sluchový podnět, zejména monotónní, představuje trvalý zdroj po­ dráždění, kterému se nervové buňky brání. V okolí centra pro sluch nastane reflexní útlum, který se šíří a prohlubuje a vyvolá rychlejší ná­ stup únavy. U řidiče mikrospánek navozený monotónním hlukem může znamenat katastrofu. Mnoho lidí zahání únavu pitím množství kávy, uŽÍváním léků, kouřením. Dostávají se do bludného kruhu té­ měř trvalé ataky nervové soustavy, konfliktního chování, s obtížemi zdolávanou únavou, poruchami spánku. Na působení hluku jsou zvlášť vnímavé děti: některé studie prokázaly, že v místech s vysokou frekvencí dopravmbo hluku se rodí děti s nižší porodní hmotností, mají po narození kratší a méně kvalitní spánek, hůře prospívají jak v tělesném, tak duševním vývoji. Vlivem spalování ropných produktů, které jsou pohonnými látkami v motorech dopravních prostředků, vzniká mnoho různých chemic­ kých látek, často s výraznými biologickými účinky. Spotřeba kyslíku a produkce oxidu uhličitého sice člověka neohrožují přímo, ale mo­ hou mít celkové vlivy na klima Země, flóru a faunu, a patří proto do "balíku" příčin možných globálních změn na Zemi, postihujících ve svých důsledcích i lidskou populaci. Produkce oxidu uhelnatého (CO), která je vysoká především při po­ malé jízdě s nižším převodovým stupněm, tak často vynucené v měst­ ském provozu, představuje v některých metropolích zvýšenou expozi­ ci pro městské obyvatele a zejména dopravní policisty na velkých ří­ zených křižovatkách. V některých epidemiologických studiích se zjis­ tilo, že populace ve velkoměstech má v průměru zvýšené množství karbonylhemoglobinu v krvi, tj. červeného krevního barviva, na které se místo kyslíku navázal oxid uhelnatý. U nás byli sledováni v tomto ohledu někteří řidiči autobusové městské dopravy v Praze, ale na roz­ dílech v obsahu karbonylhemoglobinu v jejich krvi se podílelo jen kouření. Řada vědců v zahraničí zjistila, že řidiči autobusů a náklad­ ních vozů mívají častěji nemoci srdce a cév; je pravděpodobné, že ke vzniku těchto onemocnění přispívá vedle kouření a výživy i nedosta­ tečný pohyb, stresující hluk, trvale napjatá pozornost, velká odpověd­ nost a expozice oxidu uhelnatého, který je uznávaným faktorem při rozvoji arteriosklerózy. Poměrně širokou publicitu na veřejnosti mají informace o emisích olova z výfukových plynů benzínových motorů používajících benzín obohacený antidetonačním tetraetylem olova. Varování před konzu­ mací ovoce pěstovaného podél cest se zdála být málo účinná, a tak

30

Sluka otav ní (bekasina) bývala lov­ ným ptákem. Dnes je v naší kraj ině ještě mnohem v zácněj ší než čejka. Na jejím úbytku se podepsaly především meliorace m o křadních luk. Již v časné m pře djaří se k nám vrací čej ky chocholaté - vzdušní akrobati s hlasem, připo mínaj ícím neodolatel­ né volání bájných antických Sirén. V minulosti bývala čejčí vajíčka vybí­ rána z pozemních hnízd jako po­ choutka labužníků . Je absurdní, že k výraznému omezení popnlace čejek však došlo až v období platnosti "Vy­ hlášky o ochraně volně žijících živoči ­ chů" z roku 1965: všeobecnou likvi­ dací jejich hnízdmno biotopu - drob­ ných mokřadů v zemědělské krajině. Foto Jiří Bohdal

velkého i malého. Z toho březňačka, čírka modrá i polák chocholačka vy­ vedli mláďata. Z dravců je běžné káně lesní - tmavá forma. Kromě něho zde najdeme i poštolku obecnou, krahujce obecného a ostříže lesního. V hustém porostu II Židlochu se mi podařilo vy­ plašit samici motáka pochopa. Po dlouhou dobu kroužila nad rybníkem a pak zase zapadla do rákosí. Zahlédl jsem také motáka pilicha. Z chřástalovitých je běžná lyska černá a často lze zaslechnout skřehotání

Vd~n~ Dllufi®~

byly ovocné aleje téměř podél cest vykáceny. Tento způsob expozice však není pro populaci vážnější hrozbou, protože podíl pěstovaného ovoce kolem silnic je malý a navíc se většina olova na takovém ovoci odstraní umytím. Olovo ovšem sedimentuje i na trávě a tak může být konzumováno přes mléko a maso skotu krmeného kontaminovanými krmivy (trávou, senem) z příkopů, luk a pastvin kolem dopravních te­ pen. Doprava tedy přispívá ke kontaminaci životního prostředí olo­ vem, jehož zbytky se nacházejí ve tkáních populace ve všech průmys­ lových zemích. Monitorování těchto reziduí v některých oblastech éR svědčí o tom, že úroveň neprofesionální expozice našeho obyvatelstva je obdobná jako v jiných průmyslových zemích. Mezi oblasti, kde se zjišťovaly koncentrace olova ve tkáních lidí, patří Brno, PřIbram, Ústí n. L. , města v pánevní oblasti severních Čech.

Význam nálezů olova ve tkáních lidí pro hodnocení jejich zdravotního

stavu je zatím nejasný. Na olovo jsme do jisté míry všichni adaptová­

ni, protože se vyskytuje v přírodě. Na mnoha pracovištích mají pra­

covníci mnohem vyšší expozice bez klinických známek onemocnění.

Na druhé straně u dětí bydlících v sousedství průmyslových podniků

zpracovávajících olovo se vedle zvýšených hladin olova v jejich tká­

ních objevily i některé poruchy imunitmbo systému, které posuzujeme

velmi obezřetně, protože zatím nikdy nevíme, kdy mohou být násle­

dovány nějakým závažnějším onemocněním. V současné době lékaři

chřástala polního. Na Starém Ptáčkov­ ském rybníku a na Hrachovci se zdržu­ je párek čejek chocholatých a také pří­ buzný kulík říční. Jedenkráte si zde ta­ ké sbírala potravu bekasina otavní a pi­ sík obecný. Pokaždé se také bavím po­ zorováním vod ou š ů , jak loví v bahni­ tém břeh u. Nejčetnější je vodouš rudo­ nohý, ale setkáme se i s vodoušem ba­ henním a šedým. Také racci chechtaví jsou velice počet­ ní (až 100 kusů) a při své poslední ná­ vštěvě jsem napočítal asi 30 ml áďat. Ve zkoumání této ornitologicky dosti bohaté oblasti Moravy budu samozřej­ m ě p okračovat i nadále a chtěl bych vyzvat všechny, které ornitologie zají­ má, aby prováděli podobné inventari­ zační výzkumy různých lokalit. Má to velký význam i pro ochranu přírody. Tomáš Grim

tisíců kou­ Dnes už se poptávka zmenšuje - ale nikoliv pro­ to, že automobilu chybí katalyzátor a nejezdí na bezolovnatý benzín. Foto D. Pokora

Favorit - donedávna sen pěchtivých automobilistů.

Kapacitní dopravní koridory vybudo­ vané v posledních dvou desetiletích doslovně ničí dříve klidné městské čtvrti. Brněnské Žabovřesky jsou to­ ho smutným dokladem. Foto P. Ba­ ran

31

Na dlani Jindřkh

předpokládaj í, středí narůstá, mj. i vlivem

a hygienici

že olovo, jehož množství v životním pro­ dopravy, přispívá k celkové zátěži popula­ ce různými xenobiotiky, což vyžaduje zvýšené adaptační reakce, které u části populace mohou vést k předčasném u vyčerp ání. Podobná situace vzniká v důsledku emisí polycyklických aromatic­ kých uhlovodíků ve výfukových plynech, ze kterých vyniká 3,4 benz­ pyren, považovaný za látku s prokázanými karcinogenními účinky. I v tomto případě není doprava jediným zdrojem této škodliviny, ale jen přispívá k obsahu této látky v celkovém objemu denmno příjmu u exponované populace. Hlavními zdroji 3,4 benzpyrenu jsou kouření a potraviny připravované uzením; doprava se výrazněj i uplatňuje svým vlivem především u nekuřáků a vyznavačů zdravé výživy, takže představuje hlavní zdroj expozice malých dětí 3,4 benzpyrenem. Ve světě dnes existují desítky prací, které zj išťují, že u obyvatel měst se vyskytuje rakovina plic častěji než u lidí bydlících na venkově. Před 25- 30 lety nechyběly úvahy o tom, spojovat větší výskyt těchto one­ mocnění s koncentrací 3,4 benzpyrenu, která je v ovzduší měst vyšší. Později se však ukázalo a nyní se to opakovaně potvrzuje, že rozho­ dující úlohu v rakovině plic má kuřáctví, jemuž rovněž častěji podlé­ hají lidé ve městech. Proto se dnes soudí, že znečištěné městské ovzduší, na jehož devastaci se podílí i doprava, se na rakovině plic po­ dílí jen velmi málo. K prokázaným látkám s rakovinotvorným účinkem patří i azbest, kte­ rý má pro své žáruvzdorné vlastnosti široké použití, a tak mj. slouŽÍ i při výrobě brzdových obložení. Mechanickým otěrem se z materiálů uvolňuje, láme se a jeho malé jehličky vnikají do plic, kde se podílejí na vzniku rakovinových nádorů plic, poplicnice a pohrudnice. Přesto­ že nádory vlivem azbestu jsou poměrně vzácné, jsou na celém světě přijímána opatření, vedoucí k omezení používání azbestu; patří mezi ně i náhrada azbestu v automobilových brzdách. V poslední době se veřejnost živě zajímá o toxické dioxiny, zejména v souvislosti s výstavbou spaloven odpadků. Už méně je známo, že významnými zdroji dioxinů jsou i spalovací motory dopravních pro­ středků. Ve studii o dioxinech v životním prostředí publikované v r. 1990 bylo vypočítáno, že příspěvek spaloven odpadků k celkovému obsahu dioxinů v ovzduší a následném potravním řetězci člověka představuje asi pětinu celkové denní dávky, kterou člověk v průmys­ lových městech přijímá; větší podíl celkové expozice připadá pravdě­ podobně na vrub dopravy. Rekapitulujeme-li, pak doprava v moderní industriální společnosti přináší akutní ohrožení zdraví především rizikem úrazů, chronické ri­ ziko představuje především změna způsobu života jako významný ri­ zikový faktor nemocí srdce a cév. Doprava přispívá k stresu vyvola­ ném urbanizací a ke kontaminaci životního prostředí biologicky aktiv­ ními chemickými látkami. Technická opatření vyřeší alespoň částečně problém fyzikálních a chemických škodlivin a bezpečnosti v dopravě. Otázku životmno stylu si musí vyřešit každý sám.

32

Zogata

Ja vorový list přikry l m ěsto dlaní a obráti! dla ň do všech koutů

Listem rozsvěcené s větlo p uká brázdami smogo vých ulic lln noucím i karburátory V listu je vzkaz abychom kmen ů m podali obě ruce List nese varován( že nad kameny vyrvanými v lomech jsou plíce města zaprá1ená

Mizející nitěnky? Tato otázka jistě udiví, vždyť při návštěvě kteréhokoliv akvaristického obchodu může­ me na pultě spatřit mísy plné nitěnek . Jsou to známí drobní červeně zbarvení červíci vy­ skytující se často masově v bahně vod a hoj­ ně lovení jako potrava pro akvarijní rybky. Problém je ovšem v tom, že masy nitěnek v bahně jsou tvořeny všeho všudy 4-5 dru­ hy z celkového počtu 34 druhů uváděných u nás profesorem S. Hrabětem. Nitěnky tvoří čeleď nitěnkovitých, která pa­ tří do třídy máloštětinatců kmene kroužkov­ ců. Nitěnky jsou blízkými příbuznými žížal. Jejich nitkovité tělo je až 50 mm dlouhé o průměru do 1 mm, skládá se ze stejných válcovitých článků (v počtu až 100). Zbar­ vení je narůžovělé až červenohnědé. Na kaž­ dém článku, s výjimkou prvního, jsou 4 svazky štětin (2 hřbetní a 2 břišrul, jejich uspořádání je rozlišovacím znakem. Nitěnky žijí na bahnitých místech stojatých i tekou­ cích vod, přední část těla je zavrtaná ve dně, zadní část ')'čnívá do vody a jejím komíhá­ ním si živocich přihání čerstvou vodu. Živí se tak, že požírají bahno a tráví z něho, co se dá. Nejčastějšími druhy jsou nitěnka obecná, nitěnka říční, nitěnka hojná a nitěnka velká. Tyto druhy se zejména ve znečištěných vo­ dách přemnoží tak, že na povrchu dna je vi­ dět celé vlnící se červené až červenohnědé plochy. Naproti tomu ostatní druhy, zejmé­ na z rodů Rhyacodrilus, Aulodrilus, Psam­ moryctides, llyodrilus aj. nebyly nikdy hoj­ né. Svým výskytem byly vždy vázány na jed­ notlivé izolované lokality; prof. Hrabě je na­ př. sbíral v inundačních tůních a mrtvých ra­ menech v oblasti dolního toku Svratky a Ji­ hlavy. Regulací řek a vysušením stojatých vod zde tyto druhy nitěnek zmizely. Proto také mohou nitěnky být příkladem skupiny, kde některé druhy mizí v důsledku změn v životním prostředí zcela nepozoro­ vaně, v "tichosti". Evžen W ohlgemuth

predátorům drobných

kalous ušatý. Jeho po­

pulace se v posledních desetiletích

značně snížily a stal se poměrně vzác­

nou sovou.

Foto Jaromír Zumr

K významným

Praktická ochrana poštolek a sov Pomoc biologickému

hlodavců patří

zemědělství

Místo abych pekla vánoční perníky, táhla jsem s kamarádem (zaníceným ornitologem) podél Bečvy a přerovské­ ho lesa Žebračky saně, naložené plasti­ kovými barely: velkými, šedými, s vy­ řezaným otvorem, vystlanými slámou. Byly to poštolníky - budky pro poštol­ ky. Teď v prosinci je nejlepší čas k je­ jich v yvěšování. Stromy jsme vybírali pečlivě, na kraji lesa, s výhledem na pole a řeku . Mráz mě štípal i přes ru­ kavice, když jsem asi do šestimetrové

výšky, kam se stupačkami kamarád vy­ lezl, posílala na provázku budku, hře­ bíky, kladivo. Ten den jsem vyvěsili šest budek. Tehdy jsem pořádně nevěděla, o co jde. Vysvětlili mi to až o několik let později manželé Dvorští, Jitka a Mirek, z Valašského Meziříčí, kt eří se pustili do stejného projektu jako m ůj kamarád (rvoš Rů žička z OS M Př v Přerově) . Šlo o umělé rozšiřování poštolek a sov v p řirozených biotopech pomocí vyvě šování budek.

Manželé Dvorští, oba ornitologové z l. ZO ČSOP Valašské Meziříčí se za­ čali touto problematikou zabývat v ro­ ce 1983 společně se švagrem Jaromí­ rem Žůrkem. Již dříve se soustředili na mapování hnízdního rozšíření ptáků, odchyty, kroužkování, inventarizaci hnízd dravců a sov na území kolem Valašského Meziřící na ploše asi 130 km 2 . V roce 1984 během pozorování v teré­ nu zjistili velmi nízký stav poštolek obecných. V celé oblasti bylo zjištěno jen asi 10 párů . Proto za čali s výrobou budek pro poštolky a sovy a s jejich rozmísťováním do terénu. B ěhem léta a podzimu sehnali po okolních JZD asi 130 o bal ů od pesticid ů, vyčistili je a vyrobili z nich 75 sovníků a 57 budek pro poštolky. Všechny budky vyvěsili asi na 60 km 2 do konce března 1986 ve všech biotopech zvoleného území na severozápad od Valašského Meziříčí, v oblasti lesů, luk a rybníků i v země­ dělsky obhospodařované krajině.

Jitka a Mirek: pár zkušeností s vyvěšo­ váním budek: " Sovníky jsme umisťovali na holé kme­ ny bez větví nejprve pomocí žebříku, potom vzhledem k náročnosti kontrol i pomocí stupaček. Výška vyvěšení do 6 m, převážně na silnější stromy (ze­ jména duby) do 100 m od okraje lesa. Poštolníky jsme umisťovali jak do stro­ mořadí, tak na okraj remízků a lesíků , popřípadě i na okraj lesa. Výška vyvě­ šení nad 10 m. Nejlépe se nám osvěd­ čily poštolm1cy vyvěšené na okraji re­ mízků na dubech, kde i pom ěrně hustý vegetační kryt ptákům nevadil - nao­ pak je chránil před prudkým sluncem či de štěm ." Již první rok přinesl zají­ mavé výsledky. Ze 75 vyvěšených sov­ níků bylo 27 obsazeno puštíkem obec­ ným. Celkem bylo sneseno 74 vajíček a vyvedeno 38 mláďat. Obsazení sov­ níků bylo různ é podle biotopu a vhod­ ných lovišť v okolí budky. Nej v ětší hustoty obsazených sovníků bylo dosa­ Petřkovické hůrce ženo na (400-608 mn), kde ze 30 vyvěšených budek bylo obsazeno 14. Z 57 budek vyv ěšený ch pro poštolky bylo obsaze­

.33

no 16. Mimo těchto 16 párů hnízdily ve vytypovaném území ještě další 4 pá­ ry, dva na budovách v obcích a 2 páry ve vraním a káním hnízdě. "Část budek pro poštolky s orientací vletového prostoru na S a SZ jsme bě­ hem hnízdění otáčeli na J nebo N (JZ), jelikož v době prudkých lijáků do nich silně zatékalo a mláďata byla pro­ máčená. Vystýlku jsme namačkali až po okraj budky, aby mláďata mohla stříkat výkaly mimo budku. Plastikové obaly pro výrobu budek se nám velmi osvědčily, neboť výroba z nich je po­ měrně jednoduchá, stejně i manipulace s nimi. Navíc ptákům, zejména puští­ kům, se budky líbí více než klasické dřevěné. Zřejmě proto, že se v nich cítí bezpečnější (drobní kunovití dravci se na obalu nezachytí drápy), a také vnitř­ ní průměr dna budky jim vyhovuje. Potvrzuje to i skutečnost, že kamarád Tomáš Kašpar, který má ve vedlejším čtverci vyvěšené klasické sovm1cy z vy­ dutých kmenů, konstatoval, že po vy­ věšení barelových budek na rozhraní obou čtverců se mu jeho populace puš­ tíků postupně přestěhovala do našich plastikových budek." Na podzim roku 1986 vyrobili dalších 80 budek z plastů a vyvěsili je do zbý­ vajících částí vytypovaného území, tak­ že celkem již kontrolovali 115 sovníků a 95 poštolníků. V roce 1987 zaznamenali tyto výsled­

34

ky: obsazeno 38 sovníků, sneseno 155 vajec a vyvedeno 113 mláďat. Tedy o 75 mláďat více než v předešlém roce. Co se týkalo poštolníků , vzrostla po­ pulace proti roku 1986 o 11 párů, tak­ že v budkách hnízdilo 27 párů pošto­ lek, další 3 páry hnízdily mimo budky. Sneseno bylo 138 vajec a vyvedeno 115 mláďat. Zabývali se také složením potravy u obou hnízdících druhů . "U poštolky i puštíka jsme v obou letech sledovali pouze potravu čerstvě přinesenou na hnízdo. U puštJ.'ka bylo zaevidováno 114 ks savců (87 % potravy), 16 ks ptáků, 1 skokan zelený, 1 střevlík. Z drobných savců byl nejčastěji love­ ným druhem hraboš polní a myšice. U poštolek během obou let jsme nena­ lezli nic jiného než hraboše polní. Z dosavadních nálezů tedy usuzujeme, že puštík loví ve většině případů lesní hlodavce, hraboše polního, zřejmě v okrajových částech lesa, poštolka obecná hlavně hraboše polního přímo v centru jeho vÝf,kytu." V roce 1988 pokračovali v práci. Kon­ trolovali snůšky, opravovali budky, kroužkovali mlaJ'ata i samice. Zapojili i své dvě děti a začali je učit poznávat přírodu. Poslot., nat zpěv ptáků , roze­ znávat stromy, květiny, zvířata . Pozo­ rovat a pomáhat. Puštíci v tomto roce hnízdili ve 45 budkách a ze všech obsazených vylétlo 119 mláďat, což je 2,6 na jednu budku. Poštolek zahnízdilo 39 párů a 35 párů úspěšně vyvedlo mláďata . Celkem 159 mláďat, to je 4,5 na jednu budku. V roce 1989 už to bylo 51 párů puští­ ků - vyvedeno 161 mláďat, u poštolek pak 58 párů a vyvedeno bylo 224 mlá­

ni puštíci a poštolky ovlivnit populaci polních hlodavců, aby se alespoň z čás­ ti omezilo používání chemických pro­ středků v zeměděl ství. Na tento vý­ zkum by potřebovali daleko více zna­ lostí, prostředků a času. Výsledek celé­ ho jejich snažení je však více než pozi­ tivní. Za 5 let bylo dohromady ve zvo­ leném území u Valašského Meziříčí vy­ vedeno ze sovm'ků 590 mladých puští­ ků a 729 poštolek. Společenský přínos, který si zatím neuvědomují hlavně ze­ mědělská družstva, o jejichž půdu se jedná, je značný. Výpočet ČSAV vy­ chází z roční hodnoty zemědělské pro­ dukce zlikvidované jedním hrabošem, což je 3,90 Kčs a je vyčíslen u hnízdící­ ho páru poštolek až na 178000,- Kčs. A co je nejdůležitější: meziříčským ochranářům se podařilo stabilizovat výskyt poštolek a puštíků v okolní kra­ jině. Díky jim, jejich obětavé práci, které věnují veškerý volný čas, uvidíme nad polem třepetat poštolčí křídla a v lese nás vystraší houkání puŠtíkŮ. Dáša Schiiferová Při hnízdění

dává kalous ušatý před­ vraním a dravčím hnízdům před dutinami. Proto i jeho zahnízdění v budkách je dosti výji­ mečné. Foto Jiří Bohdal nost

opuštěným

ďat.

Ke svým dvěma dětem si Dvorští při­ brali v roce 1990 je ště dalších 15 dětí členů 1. ZO ČSOP z Valašského Mezi­ říčí. K činnosti oddílů patří i kontroly sovm'ků a poštolníků, kde v roce 1990 hnízdilo celkem 55 párů puštíků (vyve­ deno 159 mláďat) a 56 párů poštolek (vyvedeno minimálně 168 mláďat). Ja­ ko nepočetná ornitologická skupina základní organizace ČSOP nemohou sami posoudit, do jaké míry jsou schop­

Kreslil Václav Houf

8

dnů

pro Zemi v

Ostravě

Za mohutného jásotu dotlačil a skupinka asi osmi Brontosaurů na ostravské Masarykovo náměstí polní kuchyni. Rozvinuli svou vlajku s j eštěrem a začali zatápět. Za chvíli již rozdá­ vali vážným zájemcům i náhodným chodcům čaje z pravých bylinek: máty, mateřídoušky, heřmánku , lípy. Ostatní již věšeli ekošňů ru, která letos především upozorňovala diváky na vzájemné vztahy v přírodě, jež lze tak snadno narušit. Další ladili hudební nástroje. Byla sobota 20. dubna, chvíli pršelo a chvíli svítilo sluníčko a v Ostravě právě vrcholilo 8 dnů pro Zemi. Vrcholilo ekomítinkem, kdy se u mikrofon ů střídali různí řečníci, tu za Stranu zelených, Úřad města Ostravy či za Brontosaury. Ostravští Greenpeace se spokoji­ li s rozdáváním samolepek a letáčků . Zájem ze strany veřejnosti byl spíše sporadický, což se ovšem při sobotních nákupech potravin a losů dalo očekávat. O to více však překvapil na­ prostý nezájem těch institucí, které životní prostředí na ostravsku skutečně ničí. Celá akce měla řadu organizátorů, například ostravské koordinační centrum OF a další, ti se však většinou podíleli jen uvedením svého ná­ zvu na propagačním letáčku. Ostatně celé po­ zadí organizace bylo utopeno v množství žabo­ myších válek a drobných půtek, které věci roz­ hodně neprospěly. Svým dílem přispěl i Úřad města Ostravy 1, jenž celou řadu plánovaných akcí podmiňoval zaplacením mastného poplat­ ku. Asi ještě "nezačali u sebe". A tak nakonec ta polňačka, vonné čaje a pís­ ničky rozehřály duše těch, kteří u sebe již zača­ li. A ti také budou podobné akce, a samozřej­ mě i jiné, pořádat i nadále a nejen v :ámci "oficiálního snažení se". Dalibor Bednář Kreslil Václav Houf

8 dní pro Zemi v

Brně

Ekologické iniciativy v Brně věnovaly kampani kolem Dne Země velkou pozornost. V týdnu od 13. do 22. dubna se uskutečnil o více než třicet různých akcí pro veřej nost spojených s pořady rozhlase a v televizi. Mezi ty s největ­ ším ohlasem patřily akce na podporu bezmoto­ rové dopravy klubu Bicybo a Duhy, sobotní koncert Dětí Země na náměstí Svobody a bez­ konkurenční Ekotrh na Zelném rynku, který navštívilo během nedělního odpoledne asi de­ set tisíc lidí. ll. ZO ČSOP při ÚSEB ČSAV připravila na­ učnou stezku Jelení žlíbek na přehradě. Vero­ nica uspořádala pro veřejnost výstavu výso­ stných ekologických plakátů vybraných z ex­ pozice mezinárodní soutěže Ekoplagát v Žili­ ně. Jejího otevření se zúčastnil i kulturní atašé japonského velvyslanectví v Praze. Ve spolu­ práci s domem U dobrého pastýře byla instalo­ vána také krátkodobá výstava o činnosti WWF v Rakousku a v neděli na Ekotrhu zřídily svoje stánky s řadou zajímavých materiálů spolupra­ cující nevládní organizace z Vídně - Umwelt­ beratung, WWF a Okologie Institut. Dlouho připravované vypuštění horkovzdušného baló­ nu Aviatiku Brno bylo pro silný vítr odloženo až do pozdního odpoledne, kdy už se Zelný rynk vyprázdnil. Zdá se, že bychom mohli být v Brně s výsledky kampaně spokojeni, zvlášť když je srovnáme s ostatními místy republiky. Když si však pořadatelé utřeli pot po horkém týdnu, shodli se na tom, že neměli čas se podívat ani na to, co pořádaly ostatní organizace sdružené v Zeleném kruhu a že bude lépe se příští rok soustředit na menší počet společně připrave­ ných akcí. Je třeba zdůraznit, že úspěch celé kampaně byl podmíněn pochopením a účinnou materiální pomocí úřadů (MŽP, ČR, Úřad města Brna), kulturních instItucí (Moravské zemské mu­ zeum, Moravská galene, Městské kulturní stře­ disko), ale i sponzorů z podnikatelské sféry (TG Numic, Europa International, s. r. o. a a. s. Ocean). mik

Zelný trh procházela během Ekotrhu s fotoa­ parátcm Jana Haluzíková. Spodní snímek Jarmila Kocourková Foto Dalibor Bednář

i.

35

Blanenský rekord Rekordy nemusí být vždycky zrovna sportovní, ale třeba i ochranářské. Je­ den z nich - a nesporně zvlášť velký a významný - se vloni podařil ochra­ nářským a ekologickým iniciativám na okrese Blansko. Dne 4. října 1990 schválilo plénum ONV Blansko vyhlá­ šení klidové oblasti Svratecká hornati­ na, zahrnující v délce 15 a šířce 6 km hornatou krajinu na východ od údolní­ ho zářezu Svratky v okolí malebného městečka Lomnice. Na samotném vy­ hlášení další oblasti klid u není samo­ zřejmě nic výjimečnéh o, natož rekord­

ního. Navíc se tak stalo až po něko lika­ letých odkladech. Vždyť přírodovědné podklady objektivně hodnotící Svra­ teckou hornatinu jako nadregionálně ekologicky významnou oblast byly pra­ covníky Geografického ústavu ČSAV v Brn ě připraveny již roku 1979. Když už se v polovině roku 1989 zdálo, že legislativní ochraně Svratecké hornati­ ny nestojí nic v cestě, byli iniciativní referenti ONV Blansko, vyhlášení kli­ dové oblasti připravující, odm ě něni důtko u . Za sabotáž. Dovolili si totiž usilovat o ochranu oblasti, do které

tehdy všemocný Svazarm lokalizoval trasy motocyklové Šestidenní na rok 1991. Řev mašin v útulné krajině kolem Lomnice snad byl už navždy zažehnán - statut klidové oblasti motoristické soutěže n epřipo u š tí. Vyhláška klidové oblasti by m ě la znamenat i konec ne­ smyslného scelování zem ěd ěl ských po­ zemků, výstavby chatových kolonií, narušujících estetické kvality krajiny, měla by podmínit změnu neblahého smrkového hospodářství v lesích a za­ jistit ochranu vzácného genofondu. Ne boť - a v tom právě spočívá slíbený ochranářs ký rekord - současně s kli­ dovou oblastí bylo vyhlášeno 19 ekolo­ gicky nejvýznam nějších částí této kraji­ ny za chráněné přírodní výtvory. čtrnáct z nich je na lesním půdním fondu. Není divu, vždyť právě Svratec­ ká hornatina, zejména ve své sýkořské části, je v rámci celé Českomo ravské vrchoviny výjimečná tím, že se zde za­ chovaly početné zbytky přirozených li­ stnatých lesů. Přitom se jedná o kon­ takt lesních společenstev různých vege­ tačních stupňů. V rozmeZÍ nadmoř­ ských výšek 275 až 705 m se lze setkat s porosty přirozené dřevinné skladby čtyř vegetačních stupňů - 2. bukodu­ bového, 3. dubobukového, 4. bukové­ ho a 5. jedlobukového. Teplomilné dřeviny dub zimní, habr a babyka zde

Pohled z Květnice do jižní části kli­ dové oblasti Svratecká hornatina. Na svazích údolního zářezu Svratky se zachovaly rozlehlé zbytky převážně dubových porostů s teplomilnými druhy flóry i fauny. Foto Mojmír Hrádek

Vrcholová část Svratecké hornatiny se Sýkořem (705 m n • m.). Pro ze­ mědělsky obho spodařovanou část té­ to kopcovité krajiny jsou typické čet­ né linie i skupiny dřevinné vegetace s převahou habru a babyky. Foto Mojmír Hrádek

36

vd9Il~ DUnfi®~

přirozen ě vystupují nad 600 m a to je v rámci Českomoravské vrchoviny re­ kord. Obdobný druhový kvas jako v dřevinném patře se projevuje i v by­ linném podrostu. V okrajové sýkořské části Svratecké hornatiny již rostou druhy vyšších poloh - měsíčnice trva­ lá, plavuň pučivá, řeřišnice trojlistá aj., přitom sem od jihu zasahují druhy tep­ lomilné. Například lesostepní sasanka

lesní zde roste ve vitální populaci v nadmořské výšce t ém ěř 600 m. Ve zdejších lesích se skrývají i takové rost­ linné skvosty, jako jsou okrotice mečo ­ listá, orlíček planý, bledule jarní či do­ konce střevičník pantoflíček . Hnízdí zde čáp černý, výr velký, o řešník kro­ penatý, v posledních letech se objevuje i krkavec velký. Pozoruhodné jsou čet­ né rulové skalní útvary, vymodelované

do bizarních tvarů mrazovým zv ětrává­ ním v d obě ledové. Nutno přizna t, že i v sýkořské části Svratecké hornatiny měly zbytky přiro­ zených lesních porostů na kahánku. I sem vehem entně vniklo smrkové hos­ podářství - světlé bukové kmeny ustu­ povaly smrkovým kulturám. Je potěši­ telné - a v našich poměrech rovněž re­ kordní - že se zde podařil o rychle a bez problémů dohodnout na ochraně vybraných porostů s jejich uživateli ­ zástupci lesmllO závodu Kuřim . vý­ znamná je skutečnost, že s návrhy ochranářů souhlasila i lesnická pro­ jekční organizace - Ústav pro hospo­ dářskou úpravu lesa, pracoviště Brno. V novém lesním hospodářském plánu, který se pro tento lesní komplex právě zpracovává, by měla být vyhláška kli­ dové oblasti plně akceptována v ná­ vrhu adekvátních způsobů hospodaře­ ní. Ani dobře, s ekologickým akcentem vytvořený lesní hospodářský plán však nemůže být všespasitelný. Problémem například zůstává , jak podpořit nízkou fertilitu dřeviny, o jejíž záchranu v sý­ kořských lesích jde především - tedy buku - a jak důsledně chránit jeho sporadické přirozené zmlazení. Zde se zřejmě lesnický provoz neobejde bez pomoci dobrovolných ochránců příro­ dy.

Od Svratecké hornatiny jsou neod­ myslitelné staré ovocné stromy, zvy­ šující estetické kvality krajiny. Foto Mojmír Hrádek

Jedním z 19 vyhlášených chráněných přírodních výtvorů klidové oblasti jsou Hrádky v rozlehlém komplexu Sýkořských lesů. Kolem bizarních ru­ lových skal se zachovaly přirozené porosty javorových bučin a jasano­ vých javořin. Foto Mojmír Hrádek

37

Skalní zajímavosti okolí Z nízkého podílu chráněných přírod­ ních výtvorů vyhlášených na zeměděl ­ ském p ůdním fo ndu (pouze 5 území) je patrné, že zemědělská velkovýroba uplynulých desetiletí zasáhla krajinu Svratecké hornatiny siln ěj i než lesní hospodářství. Nejcenněj ší genofond zde mívaly mokřadní části luk (prstna­ tec májový, stařinec potoční, všivec lesní, tolije bahenní aj.), které byly vět­ šinou odvodněny a zorněny. Zůstaly po nich jen nepatrné, druhově velmi ochuzené stopy. Naopak v pěkných segmentech se zachovala květnatá pas­ tvinná lada a druhově velmi pestré li­ nie i skupiny rozptýlené dřevinné vege­ tace, podmiňující přitažlivou maleb­ nost krajiny. Kromě 19 vyhlášených chráněných přírodních výtvorů byly při podrob­ ném ekologickém mapování v uplynu­ lých dvou letech vymezeny v rámci blanenské části Svratecké hornatiny desítky dalších ekologicky významných segmentů krajiny. I pro ně je nutno hledat vhodný způsob ochrany. Je pravděpodobné, že nastupující privati­ zace zemědělské i lesní půdy nebude vždy znamenat jen návrat k rozumněj­ šímu obhospodařování krajiny, ale vy­ volá i střety. A tak mě napadá, aby to nebyli právě blanenští ochranáři a eko­ logové, kteří zaznamenají i další rekord - první spor o ekologicky významné části krajiny se soukromými zemědělci. Jan Lacina

Granodioritové skalky a Zouvalka

hřbety

nedaleko pří­

staviště

Slepencové hřbety ve s vazích hluboké rokle se­ verně od přístaviště Na skalách Foto Karel Kirchner

38

brněnské přehrady

Severozápadní zázemí brněnské přehrady, součást klidové oblasti Podkomorské lesy, je přita žli vé jak rozsáhlými, hlubokými lesy a ma­ lebnými záko utími se vzácnými rostlinami, tak i množstvím velmi rozman itých skalek a skal­ ních útvarů a dí'ky pestrému geologickému slo­ ženi podloží této oblasti. Charakter podloží se

projevuje i v morfologii skalních tva rů. Za po­ zornost stojí příkré skalnaté svahy zúžené části p řeh rady v prů lo movém údolí Svratky. Velmi atraktivní a názorný je zvláš t ě levý přeh radní svah mezi Osadou a konečnou stanicí lodní dopravy u Veverské Bítýšky. Neni ani nutné stoupat a hledat skalní tvary ve strmých úbo­

Kreslil Václav Houf

Příkré slepencol1é lavice vyst"p"jící ze rokle sevemě od přísta v iště N a skalách

sw/hli

č íc h , či hlubokých příčných údolích a roklích, velké množství se jich nachází přímo v dolních čás tech svahů nad vodní hladinou. Území mezi přístavištěm Osada a Zouvalka je budováno krystalickými horn inami (granodio­ rity a diority brn ěnského masívu), které tvoří velké množství převážn ě drobných skalek (výš­ ka I - 2 m, ojed iněl e více), či skalnatých svaho­ vých hřbetů . Jsou o dděl en y mělkými sníženi­ nami s ostrohrannou sutí nebo balvanovými proudy, aktivními i v sou čas n osti. Měkčí modelací, zato však im poza ntn ěji, půso­ bí útvar bílošedých devonských vápenců sever­ ně od Skautské louky. Těsně nad vodn í hladi­ nou se otevírá vchod do oj cdinělého tvaru ­ malé jeskyně. Vznikla podél pukliny směru SV - JZ korozně-erozní či n ností vody. Dosahuje výšky 2,3 m, šířky 1,3 m a délky téměř 3 m. Vodorovné hlinité dno leží asi 20 cm pod dlouhodobou vodní hladinou. Na s tropě jes­ kyňky nalézáme výrazně vyhlazené vhloubeni­ ny, korozní tvary se vyvíjejí i v zadní části pro­ storu, v pásmu nad vodní hladinou se vyskytují drobné škrapy. Příkré svahy dále na sever od těchto vápenců jsou rovněž tvořeny prvohorními horninami, z nichž se morfologicky nejvýrazněji projevují permokarbonské ru d ohn ědé slepence. Zvláště mnoho skalních ú tvarů (10 typických hřebenů oddělených balvanovými proudy a 2 skály 8-10 m vysoké) člení jihovýchodní svah hlu­ boké rokle za prístaviš t ěm Na skalách. Typická je lavicovitá odlučnost, v lese nás překvapí i os aměle čnějící vysoké lavice. P ůsob ením zv ětráv ání vypadávají z těch t o slepen ců svět­ lejší vápencové valouny. P říkré vysoké slepen­ cové lavice vystupují i v oblasti Mečkova, vy­ tvářej í malebnou kulisu přím o nad vodní hla­ dinou. Mohutné slepencové skály se stup ň ovi tě zve­ daj í nad konečno u stanicí lodní dopravy. Uni­ kátní jsou h řib ovité skalní tvary a množství skalních výklenků, vázaných na pukliny. Nej ­ větší výklenek dosahuje vstupních rozm ěrů až 60 cm, postupně se zužuje a m ůže být sledo­ ván do hloubky 2 m. Je nutno upozornit rovn ěž na zajímavé amfi te­ atrální skalnaté u závěry (stěny 3-4 m vysoké), vytvořen é v horních částech plochých sníženin, ve svazích nad soutokem Kuřimky a Svratky. Jejich tvar je p odmíněn zpříkřenými lavicemi s lep en ců , množstvím svislých i vodorovných puklin, podél nichž probíhalo mrazové zvětrá ­ vání v chladných obdobích čtvrtohor a dalo vzniknout těmto v dané oblasti ojedinělým tva­ r ům, které geomorfologové nazývají pseudo­ kary. Tento členi tý, atraktivní reliéf spolu s cennými le~n ím i porosty, bohatou druhovou skladbou podrostů, krátkými bystřinami a pramennými výrony vytváří v rámci klidové oblasti unikátní p řírodověd ný i estetický celek. Díky vysoké návštěvnosti této oblasti se nabízí možnost vy­ užít a zvýraznit uváděné zvláštnosti např. formou naučn é stezky.

Karel Kirchner Hřibovité slepencové skály v IlOrIIl Msli smhll nad kon ečnou stanicí lodní doprm1y u Ve ver­

ské Bít'ýšky foto K. Kirchner

Připomínky k zákonu o životním prostředí Za Radu Zeleného kruhu ČSFR jsem sou­ středil a zpracoval připomínky k návrhu zá­ kona o životním prostředí. Jedná se o zákon nanejvýš potřebný, jehož přij etím bychom se mohli vyvarovat mnoha chyb a nebezpečí, které s sebou nese nekontrolovatelná tržní ekonomika. Experti WWF zpracovali mate­ riál, který jasně dokazuje na příkladu politi­ ky světové banky, že pokud nebude tržní ekonomika přísn ě sp olečensky kontrolovaná a pokud nebudou jasn ě a přesně stanoveny zákonné meze, bude zejména v naších pod­ mínkách působit zhoubně. Ve světle těchto skutečností návrh zákona obstojí celkem solidně, i když plně souhla­ sím s Janem Kutým, který zpracoval nejob­ sáhlejší materiál se spoustou užitečných při­ pomínek, že předkladatel se více soustředil na obsah než na formu a vyžaduje značnou jazykovou úpravu. Po první části vymezující předmět úpravy následuje vymezení pojmů, které pro potřebu zákona definuje životní prostředí, přírodní zdroje, ekosystém, eko­ logickou stabilitu, ekologickou újmu a trvale udržitelný rozvoj společnosti. Třetí část ob­ sahuje zásady ochrany životnľho prostředí. V této pasáži není dostatečně zdůrazněn vý­ znam ekologické výchovy, stejně tak jako ve čtvrté části o právech a povinnostech v ob­ lasti životního prostředí chybí právo občanů na zdravé životní prostředľ. Za zvlášť vý­ znamný fakt považuji odstavec 1 § 20, kde se praví, že hrozí-li nebezpečí závažného poškození životního prostředí, nebo přírod­ ních zdrojů , nesmí být nedostatek plné vě­ decké jistoty o tom, že k takovému následku doj de, důvodem pro odklad opatření, jež mají tomuto zabránit. Prezident ekologické nadace For Life pan Miroslav G rey mne upozornil i na to, že v šesté č ásti nejsou j asně stanoveny orgány, které mají právo kontroly a sankčních posti­ hů . Domníváme se, že i částky stanovené ja­ ko maximální pro podniky i podnikatele jsou řád ově podhodnoceny a pokuta 10000 korun dnes nikoho neodradí. Přáli bychom si, aby po nezbytných úpra­ vách a doplnění co nej dříve tento zákon vstoupil v platnost a stal se naším dalším po­ mocníkem ve snaze zachovat obydlenou a životaschopnou planetu s rozumným spo­ lečenstvem lidľ i našim potomkům. Jiří

Schauer

křič( skři vánek opřený křídlem o vánek ve mně se dějí zázraky

nad polem

a za stolem z vrásek vychází souh vězd( dobrého údělu pod kterým si dnes ustelu když hluboká studna nebe neprozradí ani co by stálo za tichý neklid Michal Stránský

39

ZDRAVÁ PŘíRODA + VÝHODNÉ POJiŠTĚNí

= JISTOTA VAŠEHO DOBRÉHO ŽiVOTA

V případě úrazu Utrpí-li osoba, která pojištění sjed­ nala, v době trvárú pojištění úraz, který zanech á trvalé následky, vypla­ tí pojišťovna podle jejich rozsahu příslušné procento z dvojnásobku sjednané pojistné částky.

Zvláštní prémie Zárovetl s pojistnou částkou, splat­ nou při dožití obou pojištěných konce pojištění (činí-Ii tato částka alespotl 10000 Kčs) , vyplatí pojiš­ ťovna navíc ještě zvláštlú prémii, je­ jíž výše je závislá na délce trválÚ po­ jištětú a splatné pojistné částce . Zvláštní prémie činí při trvání pojiš­ tělÚ do deseti let 15 %, od jedenácti do 15 let 20 %, od šestnácti do deva­ tenácti let 25 % pojistné částky. Jest­ liže osoba, která pojištění sjednala, za trválÚ pojištětú zemře a konce pojištětú se dožije pouze dítě, je zvláštní prémie dvojnásobná a čitú analogicky 30, 40 nebo 50 procent pojistné částky.

Výbavou pro život je nejenom nový vztah k jištění mládeže.

přírodě,

ale i sdružené po­

Dítě

se vyučí, či vystuduje a odchází do života. Snažili jste se připravit ho pro

tento první samostatný krok co nejlépe, ale je už opravdu samostatné? Nepo-.

třebuje vaši pomoc? Bude si chtít založit vlastní rodinu, poříd i t byt, vybavit do­

mácnost a teprve začalo vydělávat. Potřebný obnos do začátku mu však poskyt­

ne l:eská státtú pojišťovna, pokud v jeho prospěch sjednáte včas sdružené po­

jištětú mládeže.

Kdo pojištění sjednává

Sdružené pojištění mládeže (podle sazby 4 SPM) sjednává ve prospěch dítěte

otec nebo matka, ale mt'lže je u z avřít pro svá vno uča t a i dědeček nebo babička

nebo kterákoliv jiná dospělá osoba. Dítěti musí být nejméně 6 týdnľl, nejvýše

15 let.

Co SPM poskytuje?

Sdružené poj ištění mládeže vychází ze skutečnos ti, že hmotné za be zpečení dí­

tě te je závislé na výd ělečných m ožnostech r od ičtl (popříp ad ě jiných zákon­

ných zástupct"t). Proto se vztahuj e jak na poj iš těné dít ě , tak i na osobu , která

p oj i š tění sjednala.

V případě úmrtí

Jestliže osoba, která p ojiš t ění sjednala, zemř e, sko nčí placení pojistného,

i když všechny nároky, které z SPM vyplývají, zľlstan ou zachovány; poji št ěn ému dítěti začne pojišťovna vyplácet dt"tchod po do bu, po kterou mělo být placeno pojistné (obvykle do devatenácti let pojiště ného dítěte) . DľIchod je vyplácen ročně ve výši dvaceti procent z pojistné částky ( je-li pojistná částka např-. 30000 korun, činí dt'lchod 6000 Kčs ročně ) . První dt"tchod je vypláce n ihned po smrti ob čana, který pojištění sjednal, další vždy ve výroční den počá t k,l po­ jištění.

V případě plné invalidity Bude-li oso b ě, která pojištění sjednala. přiznán nejdříve po dvou letech od sjednání p oj iš tětú plný invalidtú dľlchod ze sociálního zabezpečení, je zproště­ na od dalšího placení pojistného po dobu plné invalidity, přičemž i v tomto případě zt'lstanou všechny nároky vyplývající z SPM plně zachovány.

40

Výplata pojistné

částky

é':ástka, na kterou bylo pojištětú sjednáno, se vyplácí obvykle v roce, v němž se pojištěné dítě dožije 19 let. Bylo-li pojištětú sjednáno pro dítě ve věhl od jedenácti do 15 let, vyplatí pojišťovna pojistnou částku po osmi letech od počáthl pojistné smlouvy. Podobné je rodinné pojištětú, viz brožurka Naprogramujte si budouc­ nost. Na vaši návštěvu se těší pracovníci kterékoliv pobočky l:eské státní po­ jišťovny, kteř í vám podají podrob­ nějš í informace, př ípadně s vámi po­ j i š tění sjednají.

(Je

m

Cf)

~

~

tj)

~4TNí