Věda o výchově a pedagogika v díle Émila Durkheima Miroslav Dopita
Kde hledat poznatky o výchově v díle Émila Durkheima 1893 1895 1922
Společenská dělba práce Pravidla sociologické metody Výchova a sociologie 1902 Vývoj a funkce francouzského středního školství 1903 Pedagogika a sociologie 1911 Výchova a její podstata a funkce 1911 Podstata a metoda pedagogiky 1924 Sociologie a filosofie 1925 Morální výchova 1938 Vývoj pedagogiky ve Francii
Durkheim kritizuje: 1) není jedna lidská povaha • Kritika přístupů Kanta, Milla, Herbarta a Spencera, kteří předpokládali, že existuje jedna lidská povaha, jejíž formy a vlastnosti jsou stanovitelné jednou provždy a pedagogický problém sestával z výzkumu, jak by vzdělávací vliv měl být realizován na lidské povaze takto definované (Durkheim 1956, s. 115).
Durkheim kritizuje: 2) není jedna školní metodika • „Když je například společnost orientována na individuum, všechny vzdělávací procedury, které mohou páchat násilí na jednotlivci, které mohou ignorovat jeho vnitřní spontánnost, se budou zdát nesnesitelné a budou odsuzovány. Naopak, když pod nátlakem stálých nebo pomíjející okolností cítí potřebu uvalit na každého člověka přísnější konformitu, všechno, co může vyvolat nadměrnou aktivitu inteligence, bude zavrhnuto. Ve skutečnosti vždycky i když systém vzdělávacích metod byl důkladně transformovaný, dostal se pod vliv některého z těch velkých sociálních proudů, jejichž efekt se projevoval skrze celý kolektivní život ... (Durkheim 1956, s. 132)
Durkheim kritizuje: 3) vzdělávací systém je propojen se sociálním prostředím • „Francouzské školy vykládají a vyjadřují francouzského ducha. Nikdo nemůže rozumět, co představují, čím se zabývají, pokud neví co představuje našeho národního ducha, co jsou jeho různé prvky, které závisí na permanentních a skutečných příčinách a které jsou naopak přičítány účinku více méně náhodných a pomíjející faktorů. . . řada diskusí se točí kolem toho, jaké místo by mělo být přiděleno základní škole uvnitř celku naší školské organizace a uvnitř obecného života společnosti. Ale problém je neřešitelný, pokud člověk neví, jak byla naše školská organizace vytvořena, odkud se berou její zřetelné charakteristické rysy, co je předurčuje v minulosti, místo, které bylo dáno v jejím rámci základní škole.“ (Durkheim 1956, s. 107)
Durkheim upozorňuje: 4) vzdělávací systém není ideál, ale součást matrice společnosti Cíle vzdělávacího systému můžeme nalézt uvnitř matrice dané společnosti. Společnost sama vytváří vzdělávací systém, formuje jej k vlastnímu obrazu. Nebo z jiného hlediska, vzdělávací systém může být pouze pochopen jako funkce dané společnosti. Odráží ducha dané společnosti a přispívá k trvalosti organické solidarity.
a) „Není žádný člověk, který může zařídit, aby v daném okamžiku společnost měla jiný systém vzdělání než ten, který je mlčky předpokládaný v její struktuře, právě tak jak je nemožné pro žijící organismus mít další orgány a další funkce než ty, které jsou mlčky předpokládány v jeho konstituci. ... (Durkheim 1956, s. 94).
b) Vzdělávací praxe nejsou jevy, které jsou izolované jeden od druhého; spíše jsou v dané společnosti spojeny ve stejný systém, jehož části přispívají ke stejnému výsledku: to je systém vzdělání vhodný pro tuto zemi a v tomto čase. Všechny národy mají své vlastní, jako mají stejně svůj vlastní mravní, náboženský, ekonomický systém (Durkheim 1956, s. 95).
c) Vskutku, považuji za primární postulát všech pedagogických spekulací to, že výchova je neobyčejně sociální věc ve svých zdrojích jako ve svých funkcích, ...“ (Durkheim 1956, s. 94, 95, 114).
Vymezení vzdělávacího systému Vzdělávací systémy, jsou tedy podle Durkheima (1956, s. 66) „produktem každodenního života ... a navíc jsou z velké části produktem předcházejících generací ... Historický výzkum utváření a vývoje vzdělávacích systémů odhalil, že jsou závislé na náboženství, politické organizaci, stupni vývoje vědy, stavu průmyslu, atd. Jestliže jsou považovány za část všech těchto historických příčin, stávají se nepochopitelnými“.
Durkheimovo vymezení výchovy „Výchova je vliv vykonávaný dospělými generacemi na ty, kteří dosud nejsou připraveni pro společenský život. Jejím cílem je vyvolat a rozvinout v dítěti určitý počet fyzických, intelektuálních a mravních stavů, které jsou po něm vyžadovány jak politickou společností jako celkem, tak specifickým prostředím, pro které jsou konkrétně předurčeny“ (Durkheim 1956, s. 71).
Durkheimův předmět výchovy „ ... předmětem výchovy je vytvořit bytost společenskou; můžeme tu tedy vidět, jakoby ve zkratce, jakým způsobem se tato bytost ustavila v dějinách. Tento tlak, jímž dítě neustále prochází, je právě tlak společenského prostředí, které usiluje vytvořit je podle svého obrazu; rodiče a učitelé jsou jen jeho představiteli a prostředníky“ (Durkheim 1926, s. 40).
Kdo je učitel? „ ... je činitelem velké mravní osoby, která jej předčí: je to společnost. Zrovna jako kněz je tlumočníkem svého boha, učitel je tlumočníkem velkých mravních myšlenek své doby a své země. Dovolme mu spojit se s těmito myšlenkami, dovolme mu pocítit celou jejich vznešenost, a pak autorita, která je v nich a které si je vědom, nemůže selhat v komunikaci směrem k němu a ke všemu, co z něj vyzařuje. Do autority, která proudí z takového neosobního zdroje nemůže vstoupit žádná domýšlivost, žádná marnost, žádné pedantství. Tvoří se jen z vážnosti, kterou má díky své funkci a dá-li se to tak říct, díky svému úřadu. A tento respekt pak skrze slovo a gesto přechází od něj k dítěti.“ (Durkheim 1956, s. 89)
Jací jsou učitelé? „Na jedné straně dávné nadšení pro klasickou literaturu, víra, že inspiruje, je nenapravitelně otřesena.... Ale, na druhé straně, žádná nová víra ještě nepřišla nahradit tu, která zmizela. Výsledkem je, že učitel se často ptá sebe sama, znepokojeně, jakým záměrům slouží a kam jeho úsilí směřuje; nevidí zřetelně jak jeho funkce souvisí s podstatnými funkcemi společnosti. Dostaví se určitá tendence ke skepticismu, druh rozčarování, skutečné mravní znepokojení, jedním slovem, které nemůžeme odhalit bez výstrahy. Učitelský sbor bez pedagogické víry je tělo bez duše“ (Durkheim 1956, s. 143-144).
Může nás sociologie vyvést ven z této slepé uličky? Durkheim říká ano - a důrazně: • „Nevěřím, že jsem následoval pouhý předsudek nebo se oddával nesmírné lásce k vědě, kterou jsem rozvíjel celý svůj život, říkajíc, že nikdy nebyl sociologický přístup více nezbytný pro pedagoga. Není to proto, že sociologie nám může dát hotové procedury, které potřebujeme jen použít. Jsou tam, v každém případě, jakékoli z tohoto druhu? Ale můžeme dělat více a můžeme to dělat lépe. Může nám dát to, co potřebujeme více naléhavěji; mám na mysli soubor vůdčích myšlenek, které mohou být jádrem naší praxe a podpírat ji, dát tak význam našemu jednání a spojit nás s ním; což je nezbytnou podmínkou být v tomto jednání úspěšný" (Durkheim 1956, s. 134).
Věda o výchově a pedagogika • Rozlišení mezi vědou o výchově a pedagogikou má základ ve vztahu teorie a praxe • O výchově píše, když míní aktivní proces výchovy mladých - vliv užitý rodiči a učiteli na děti. • O pedagogice píše v souvislosti s teorií ne akcí a odráží se ve výchově, je to metodické myšlení aplikované na proces výchovy. • Sociologie poskytuje výchově směr a psychologie a pedagogika nástroje.
Proč studoval Durkheim výchovu? • Vysvětlil „homo duplex“„v každém z nás, můžeme říct, existují dvě bytosti, které nerozdělí nic než abstrakce a které zůstanou odlišné. Jedna je stvořena ze všech duševních stavů, které můžeme aplikovat jen sami na sebe a ve vztahu k našim osobním životům: to je to, co se nazývá individuální bytí. Další je systémem idejí, cítění a praxí, které jsou vyjádřeny v nás, ne v naší osobnosti, ale ve skupině nebo různých skupinách, jejichž jsme částí: to jsou náboženské názory, mravní názory a praxe, národní nebo profesní tradice, kolektivní názory všech typů. Jejich celek tvoří společenské bytí. Konstituování tohoto bytí v každém z nás je výsledkem výchovy“ (Durkheim 1956, s. 71-72). • Vysvětlil jak dochází k integraci ve společnosti. • Vysvětlil jak dochází k reprodukci ve společnosti, kdy základní školy jsou pro všechny a střední pro elity. • Vysvětlil jak dochází ke změně ve společnosti.
Durkheimem ovlivněný Mauss • Marcel Mauss (1995, s. 79) uvádí, že: „Naší společnosti jde o diferenciaci osob tak, že se nejdřív snaží o jejich uniformitu. .... Výchovou (nebo vzděláním) můžeme nazývat snahu vědomě vynakládanou jednotlivými generacemi předat své tradice jiným generacím. Méně abstraktně tak lze nazvat činnost, kterou starší působí na každoročně nastupující generace, aby je formovali ve vztahu k sobě samým, a zadruhé, aby je přizpůsobili jejich sociálnímu a fyzickému prostředí.“
Durkheimem ovlivněný Bourdieu • Vliv je viditelný v první části La reproduction (1970), kde se věnuje základům symbolického násilí výchovy v rámci vzdělávacího systému. • Bourdieu analyzuje výchovu jako symbolické násilí založené na pedagogickém jednání (a pedagogické komunikaci), které zakládá pedagogickou autoritu a vytváří tak práci školství a autoritu školy. Uvedené výchovné působení se odehrává v rámci vzdělávacího systému, který je pro Bourdieua dalším z polí kulturní produkce. Pole kulturní produkce zajišťují reprodukci sociálního řádu.
Vliv Durkheimova pojetí výchovy mimo Francii • • • • • • • •
Paul Fauconnet (1923) A.K.C. Ottaway (1955; 1968) Sherwood Fox (1956) Talcott Parsons (1956) Elmer N. Lear (1961) Anthony Giddens (1978) Jean-Claude Filloux (1993) Alessandro Russo (2006)
Vliv Durkheima na naši sociologii výchovy • • • • • • • • • • • • • •
Inocenc Arnošt Bláha (1911) František Fajfr (1923, s. 226) Stanislav Velínský (1923) Vl. Vendyš (1924; 1924b) Jaroslav Šíma (1938, s. 16, 23, 109) Karel Galla (1967, s. 66-72) Vladimír Jochmann (1969, s. 8) František Hájek (1975, s. 62-64) Milada Rabušicová (1991, s. 11) Štefánia Kövérová (1993, s. 11-16) Radomír Havlík (Havlík, Halászová, Prokop 1996, s. 12-13; Havlík, Koťa 2002, s. 17-18) Peter Ondrejkovič (2004, s. 44-46) Martin Strouhal (2004a, 2004b) Jiří Prokop (2005, s. 23-37)
Literatura: • • • • • • • • • • • • • • • •
BLÁHA, Inocenc Arnošt. Pedagogika a sociologie. Česká mysl. Časopis filosofický, 1911, roč. XII, č. 1, s. 61-67. DURKHEIM, Émile. Pravidla sociologické methody. Přel. Ferdinand Kratina. Praha: Masarykova sociologická společnost, 1926 [1895]. 186 s. DURKHEIM, Émile. Sociologie a filosofie. Přel. Danuše Navrátilová, Zdeněk Strmiska. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998 [1924]. 133 s. ISBN 80-85850-57-3. DURKHEIM, Émile. Education and Sociology. Přel. Sherwood D. Fox. Glencoe (Ill.): Free Press, 1956 [1922]. DURKHEIM, Émile. Moral Education: a Study in the Theory and Application of the Sociology of Education. Přel. Everett K. Wilson a Herman Schnurer. Glencoe: Free Press, 1961 [1925]. FAJFR, František. Ze soudobé sociologie francouzské. Česká mysl. Časopis filosofický, 1923, roč. XIX, č. 4, s. 222-229. FAUCONNET, Paul. The Pedagogical Work of Émile Durkheim. The American Journal of Sociology, 1923, roč. 28, č. 5, s. 529-553. FILLOUX, Jean-Claude. Émile Durkheim. PROSPECTS: The Quarterly Review of Comparative Education, 1993, roč. 23, č. 1/2, 1993, s. 303–320. FOX, Sherwood D. Introduction to the English Translation. In DURKHEIM, Émile. Education and Sociology. Glencoe (Ill.): Free Press, 1956, s. 11-26. GALLA, Karel. Úvod do sociologie výchovy. Praha: SPN, 1967. GIDDENS, Anthony. Durkheim. London: Fontana Press, 1986. 126 s. ISBN 0-00-686006-0. HÁJEK, František. Kapitoly ze sociologie výchovy. Praha: SPN, 1975. HAVLÍK, Radomír, KOŤA, Jaroslav. Sociologie výchovy a školy. Praha: Portál, 2002. JOCHMANN, Vladimír. Kapitoly ze sociologie výchovy. Olomouc: Univerzita Palackého, 1969. KÖVEROVÁ, Štefánia. Problémy sociologie výchovy. Bratislava: PdF UK, 1993. LEAR, Elmer N. Émile Durkheim as Educator. The Journal of Educational Sociology, 1961, roč. 34, č. 5, s. 193-204.
•
• • • • •
• • • • • • • • •
MAUSS, Marcel. Fragment projektu obecné deskriptivní sociologie. In Antologie francouzských společenských věd: Antropologie, sociologie, historie. Cahiers du CeFReS nº 8. Praha: Francouzský ústav pro výzkum ve společenských vědách CeFReS, 1995, s. 35104. ONDREJKOVIČ, Peter. Socializácia v sociológii výchovy. Bratislava: VEDA, 2004. OTTAWAY, A. K. C. The Educational Sociology of Émile Durkheim. British Journal of Educational Studies, 1955, roč. 6, č. 3, s. 213-227. OTTAWAY, A. K. C. Durkheim on Education. British Journal of Educational Studies, 1968, roč. 16, č. 1, s. 5-16. PARSONS, Talcott. Foreword. In DURKHEIM, Émile. Education and Sociology. Glencoe (Ill.): Free Press, 1956, s. 7-10. PETRUSEK, Miloslav. Durkheimův návrat do Čech. (Na okraj Durkheimových studií Sociologie a filosofie). In DURKHEIM, Émile. Sociologie a filosofie. Přel. Danuše Navrátilová, Zdeněk Strmiska. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998, s. 135-175. ISBN 80-85850-57-3. PROKOP, Jiří. Škola a společnost v kritických teoriích druhé poloviny 20. století. Praha: Karolinum, 2005. 290 s. ISBN 80-246-1008-6. RABUŠICOVÁ, Milada. K sociologii výchovy, vzdělání a školy. Brno: Masarykova univerzita, 1991. 118 s. ISBN 80-210-0328-6. RUSSO, Alessandro. Schools as Subjective Singularities. The Inventions of Schools in Durkheim’s L’évolution Pédagogique En France. Journal of Historical Sociology, 2006, roč. 19, č. 3, s. 308-337. ISSN 0952-1909. STROUHAL, Martin. Vztah individua a společnosti ve světle morální teorie Emila Durkheima (První část). Pedagogika, 2004a, roč. 54, č. 2, s. 144-157. STROUHAL, Martin. Vztah individua a společnosti ve světle morální teorie Emila Durkheima (Druhá část). Pedagogika, 2004b, roč. 54, č. 3, s. 214-226. ŠÍMA, Jaroslav. Sociologie výchovy. Praha: Česká grafická unie, 1938. 232 s. VELÍNSKÝ, Stanislav. Základ Durkheimova kolektivizmu a apsychologismu. Česká mysl. Časopis filosofický, 1923, roč. XIX, č. 5, s. 273-284. VENDYŠ, Vl. Ze sociologie pedagogické. Souborný referát k poměru sociologie a pedagogiky. Česká mysl. Časopis filosofický, 1924a, roč. XX, č. 5, s. 296-301. VENDYŠ, Vl. Ze sociologie pedagogické. Souborný referát k poměru sociologie a pedagogiky. (Dokončení.). Česká mysl. Časopis filosofický, 1924b, roč. XX, č. 6, s. 351-362.
Děkuji za pozornost. Mgr. Miroslav Dopita, Ph.D. Katedra společenských věd Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci e-mail:
[email protected]
