SVĚT PLNÝ ENERGIE 8 SVĚTLO: TLO: 6
SLOVENSKO:
Vrátí se žárovky? y? Vědci obešli bešli fyzikální její fyzik kální omezeníí omezen
Do země se chystá velká a velmi podezřelá investice
7 ROZHOVOR: Chybějí nám lidé, stát je sem nechce pustit
JARO 2016
INFORMACE, ZPRAVODAJSTVÍ, ROZ ROZHOVORY A ZAJÍMAVOSTI ZA ZE SSVĚTA VĚ PLNÉHO ENERGIE
Hořící led pro budoucnost ZEMNÍ PLYN Po desetiletích konečně přinášejí první výsledky pokusy o využití velmi specifického energetického zdroje: hydrátů metanu.
březnu roku 2013 zaujaly první místa v japonských médiích pozitivní zprávy o úspěchu tamních vědců: jako prvním na světě se jim totiž podařilo z vrstev usazenin pod dnem moře uvolnit plyn uvězněný ve vodním ledu. Zemi, která po vyřazení atomové elektrárny Fukušima z provozu velkou vlnou tsunami v podstatě opustila vytyčenou cestu majoritního využívání jaderné energie, se tak otevřely zcela nové energetické výhledy. Zatím sice stále jen hypotetické, ale možná i o to lákavější. Na přelomu letošního roku japonská vláda potvrdila, že geologové a těžaři se po zhruba dvou letech vracejí na místo činu a experiment tedy bude pokračovat. Nová expedice se znovu – a především důkladněji – pokusí prověřit možnost těžby „metanového ledu“ ze sedimentů pod dnem Tichého oceánu. I když je optimismus japonských zpráv v mnoha ohledech nepochybně
V
95 % ZÁSOB HYDRÁTŮ METANU LEŽÍ NA DNĚ, A PŘEDEVŠÍM POD DNEM MOŘÍ.
Ukázalo se, že jde velmi jednoduše o vodní led, do jehož krystalické mřížky se pod tlakem natlačí metan, vzniklý třeba při rozpadu organických zbytků.
přehnaný, protože úspěch jednoho experimentu zdaleka není zárukou dosažení kýženého cíle, dopad této změny by mohl být skutečně zásadní. Navíc se odborníci domnívají, že v principu je využití této metody možné i se současnou technologií. Tak si pojďme „hořlavý led“ trochu představit.
Když zamrznou trubky Hydráty metanu jsou poměrně „horkou“ novinkou – alespoň v poměrech geologie. První popisy jejich existence se
sice objevují o už na konci 18. století, ale dlouho to bylo považováno za laboratordlouh ní kuriozitu. ku Ve 30. letech 20. století se ovšem geologové začali podivovat nad ovše zvláštním ledem, který ucpával plynové zvláš potrubí, v přírodě se ho podařilo objevit potru ale až později při vrtech sovětských geologů. Postupně se zásoby hydrátu metanu podařilo objevit na dnech mnoha moří a rovněž v permafrostu, tedy ve věčně zmrzlé půdě v polárních oblastech, která ani v létě nerozmrzá. Ukázalo se, že jde velmi jednoduše o vodní led, do jehož krystalické mřížky se pod tlakem natlačí metan, vzniklý třeba při rozpadu organických zbytků. Dnes víme, že hydráty metanu lze najít na mnoha místech Země. Kromě některých oblastí věčně zmrzlé půdy na souši lemují v hloubkách od několika desítek do několika set metrů podél pobřeží velké části kontinentů oblasti bohaté na tuto látku. Mořská ložiska jsou mnohem vydatnější, podle současných odhadů v nich leží zhruba 95 % z celkového množství této látky na Zemi.
2
Kam s jaderným odpadem?
Kde experti udělali chybu
ODPAD Nejen naši bezprostřední sousedé řeší velký problém: co s jaderným odpadem. Velmi zdlouhavě a možná trochu zbytečně.
CENY ELEKTŘINY Návrh na změnu metodiky výpočtu cen elektřiny vzbudil odpor. Ale má svou logiku, říká odborník.
klidným Finům to trvalo čtyři desítky let. Po tak dlouhé době se jako první na světě dohodli na vybudování trvalého úložiště odpadu z jaderných elektráren – řešením této otázky se přitom odborníci zabývali už od vzniku jaderné energetiky jako oboru. Otázka se ale v mnoha částech světa stala velmi rychle stejně citlivou jako většina otázek v jaderné energetice, její řešení se velmi „úspěšně“ odkládalo a ve většině zemí světa stále odkládá. Navíc se objevily i příklady, kdy se tento úkol skutečně nepodařilo technicky zvládnout, naštěstí zatím bez nějakých
dyž Energetický regulační úřad spouštěl v lednu roku 2016 svou prezentaci navrhované změny ve výpočtu ceny za elektrickou energii, asi nečekal, že diskuse, po které úřad volal, bude tak krátká. Už na konci února bylo jasné, že změna se minimálně odloží a původní návrh se nepochybně bude přepracovávat. Ale jednoznačné odmítnutí změny možná není úplně na místě, v jádru na ní něco racionálního je, vysvětluje v rozhovoru pro SPE elektroenergetik Jan Švec z ČVUT (který se na její přípravě nijak nepodílel). Logika návrhu souvisí s předpokládanou změnou v energetice, v níž stále přibývá drob-
I
velkých následků. Jeden takový ke škodě tamní jaderné energetiky i v sousedním Německu, kde se odborníci a geologové velmi opatrně a zdlouhavě pouštějí do záchrany odpadu uskladněného v bývalém solném dole v Dolním Sasku. Přitom stále není jasné, zda náš přístup k problému není vlastně pomýlený. Stejně jako u řady jiných odpadních materiálů, i jaderné „zbytky“ mohou mít stále značnou hodnotu. A je otázkou, zda je rozumné řešit dnešní technologií něco, co by se v budoucnosti dalo zvládnout efektivněji a snad i hospodárněji.
4–5
K
ných zdrojů s ne zcela přesně předpověditelnou výrobou: „Výsledkem bude, že se změní takzvaná rezervovaná kapacita, tedy maximální možný výkon, který mohou využít, ale sníží se objem celkové odebírané energie,“ říká Jan Švec. Na druhou stranu je podle něj jasné, že zvolená podoba cíl přestřelila a je nepochopitelně nepříznivá pro celou řadu uživatelů, které navíc nezdravě motivuje ke snižování kapacity jističů. Tento princip podle něj jde jednoznačně proti osvědčeným zásadám konstrukce odolné a spolehlivé sítě s dostatečnými rezervami.
3
www.svetplnyenergie.cz
2
SVĚT PLNÝ ENERGIE
NOVÉ DRUHY ENERIE
Zahoříme pro hořlavý led? ZEMNÍ PLYN Na dně moří i pod věčně zmrzlou půdou čeká na své využití nový zdroj zemního plynu. Přišel jeho čas?
1 Na mnoha místech hydráty leží i přímo na dně moří, tyto zásoby se dnes považují za zanedbatelné. Mnohem důležitější jsou zásoby, které leží zhruba pár desítek až pár stovek metrů pod mořským dnem. Nevýhodou je, že i ta bohatší ložiska hydrátů nejsou tak koncentrovaná jako konvenční ložiska zemního plynu nebo ropy. A na většině lokalit jsou hydráty „roztroušeny“ tak řídce, že si dnes nedokážeme ani teoreticky představit jejich ekonomickou těžbu. I tak jde o zajímavý zdroj. Nevíme to stále jistě, ale hydrátů metanu je zřejmě v zemské kůře několikanásobně, nebo dokonce možná až řádově více než zemního plynu v běžné podobě. Potenciálně je to zdroj energie na dlouhá desetiletí a možná i staletí. Ovšem musíme zároveň jedním dechem dodat, že dělat dnes takové odhady je jednoduše nezodpovědné. Na první pohled tento zdroj vypadá určitě zajímavě – a více dokážeme říci, až ho případně vyzkoušíme a začneme používat.
HYDRÁTY METANU BY MOHLY PŘEDSTAVOVAT ZDROJ ENERGIE NA CELÁ DESETILETÍ, MOŽNÁ STALETÍ.
○ Mapa potvrzeného a předpokládaného výskytu hydrátu metanu na Zemi podle Americké geologické služby:
◆
potvrzený výskyt ● předpokládaný výskyt
Pod moře!
Jak využít odpad Průkopníkem ve využití netradičního zdroje jsou – asi vás to ani nepřekvapí – USA. Pod patronátem státní organizace, konkrétně tamní geologické služby USGS, probíhá už prakticky od přelomu tisíciletí výzkum možných technologií těžby na kontinentálním ložisku v Prudhoe Bay na Aljašce. Šlo jen o experimentální ověření principu jednoho typu těžby, která vypadá na pohled velmi slibně: vytlačování metanu ze sedimentů CO2, který má metan v ledu nahradit. Pokus probíhá ve spolupráci s místními těžaři, kteří mají oxidu uhličitého s malou nadsázkou plné zuby; místní plynová ložiska ho totiž obsahují velké množství (až 12 %) a najít pro něj ekonomické využití by byl doslova zlatý důl. Postup je (alespoň zatím, možná se s rostoucími zkušenostmi změní) takový, že se do cílové vrstvy nejprve natlakuje dusík, který má vytlačit v něm obsaženou vodu v tekutém skupenství, aby nezmrzla, až následně dojde na injekci CO2. Tento plyn nahrazuje metan uvězněný
www.svetplnyenergie.cz
○ Špinavý poklad. Vodní led s obsahem metanu, vytažený ze dna Mexického zálivu. Foto: USGS
v krystalické mřížce vodního ledu. Proces se nechá chvíli běžet, pak se těžební prostor znovu navrtá a sníží se v něm tlak. Je to trochu jako napíchnout zásoby brčkem z povrchu (tlak na povrchu je samozřejmě mnohem nižší než v sedimentech desítky nebo stovky metrů pod zemí). I když dosavadní projekty probíhaly poměrně úspěšně a bez velkých potíží, je otázkou, kdy by se mohl postup využívat. Američané mají sice dravý soukromý těžařský sektor, který si zakládá na své odvaze k experimentům, na druhou stranu USA nyní „trpí“ poměrně značným nadbytkem plynu z těžby v břidlicích. Cena komodity na americkém trhu je tedy relativně nízká, a tak ochota jít do nového typu těžby a nového rizika nebude neomezená.
Zajímavější než USA je tedy alespoň nyní využití hydrátu metanu v zemích, které žádná konvenční ložiska fosilních paliv nemají nebo jich mají malé množství. Česká republika samozřejmě má smůlu, protože nemá moře ani věčně zmrzlou půdu, ale jiní na tom jsou podstatně lépe. Především je to Japonsko, které je dnes největším dovozcem zemního plynu na světě (země tvoří 37 procent světového trhu se zkapalněným zemním plynem, tedy LNG). Právě proto to byla japonská státní agentura Japan Oil, Gas and Metals National Corporation (JOGMEC), jejíž geologové ve spolupráci se soukromými těžaři jako první v roce 2013 získali plyn z podmořského ložiska hydrátu metanu. Bylo to na ložisku v oblasti podmořského údolí Nankai, jen několik desítek kilometrů jižně od japonského ostrova Honšú, které je dnes téměř určitě nejlépe prozkoumanou zásobárnou hydrátu metanu na světě. Hydrát metanu se těžil v principu podobně jako na Aljašce, tedy snížením tlaku (bez využití CO2). Z pohledu dnešních vrtných technologií nejde o nic převratného – jen jde o proces poměrně časově i finančně nákladný, jak je tomu u každého vrtu pod mořem. Během šest dní trvajícího experimentálního provozu v březnu 2013 japonští geologové a těžaři nakonec z mořského dna získali asi 120 tisíc krychlových metrů metanu (při běžném atmosférickém tlaku), což odpovídá hmotností zhruba nějakým 80 tunám zemního plynu. A to je množství odpovídající skutečně experimentálnímu charakteru podniku (pro srovnání je to celkem zhruba čtvrtina denní produkce zemního plynu i v tak nevýznamné producentské zemi, jako je Česká republika). Jednoduchý princip ale není zárukou jednoduchého provozu, a pokusy byly po několika týdnech předčasně přerušeny kvůli technickým obtížím. Země se k nim chce vrátit až v letošním
● molekula vody H2O ● molekula metanu NH4
UVĚZNĚNÝ PLYN
Hydrát metanu je popsán nominálním chemickým vzorcem (CH4)4(H2O)23, na každý jeden mol metanu (CH4) připadá 5,75 molu vody (H2O). Jedná se o klatrát, což je krystalická adiční sloučenina vzniklá vřazením molekuly do dutiny krystalové mřížky hostitelské látky. U hydrátu metanu je hostitelskou látkou, tvořící krystalovou mřížku, molekula vody v pevném skupenství, a vřazenou molekulou je molekula metanu. Vzhledem k tomuto faktu závisí množství molekul metanu na tvaru krystalové mřížky. Metan není chemicky vázán, nýbrž je „uvězněn“ v krystalické mřížce vody. Jeho hustota je přibližně 0,9 g/cm3, takže za normálních podmínek by plaval na vodě. Vzhledem k velkému tlaku a nízkým teplotám na dně moří je metan v hydrátech velmi stlačen, a proto jeden litr obsahuje přes 120 gramů metanu. To je množství, které má při atmosférickém tlaku a teplotě 0 °C objem téměř přesně 170 litrů.
roce, ale jde o tak komplikovanou operaci, že postup bude pomalý. První plyn by se měl z vrtu získat někdy na začátku roku 2017, do té doby se geologové budou k zásobám hydrátu propracovávat přes vrstvu usazenin na dně. Uvidíme, jak se jim bude dařit. Jedním velkým problémem japonského projektu je, že s pracemi v takto extrémních podmínkách nemají v Japonsku příliš velké zkušenosti, protože tamní těžební sektor není až tak významný. K mnohokrát opakovanému prohlášení, že by se s komerční těžbou mohlo začít do roku 2020, je i z tohoto důvodu nutné přistupovat velmi opatrně. Na druhou stranu, Japonsko je ve zcela jiné situaci než USA, a plynu má naopak akutní nedostatek. Motivace je tedy podstatně větší, i přes náročnější technologii a podmínky podmořské těžby. Kdyby Japonci uspěli, nebude rozvoj této technologie s velkou pravděpodobností tak bouřlivý jako u těžby břidličného plynu (potažmo ropy), která zamávala světovými trhy. Na to Japonsko nemá dostatečně silný těžební sektor. Ale i tak by šlo o ohrožení pozice tradičních exportních zemí, především ze Středního východu. Pokud hořlavý led jednou skutečně vstoupí na scénu, bude to asi hodně hlasité entrée.
Hydrát metanu je tuhá bílá látka připomínající vodní led – ten je ostatně také jeho hlavní složkou. Látka vzniká, když se plynný metan, vznikající třeba při rozkladu biologického materiálu nebo pronikající vzhůru zemskou kůrou, dostane za vysokých tlaků a nízkých teplot do kontaktu s vodou. V takové situaci se plyn může zachytit v krystalické struktuře obyčejného vodního ledu a hydrát metanu je na světě. Výsledná látka je poměrně stabilní, dokud se nedostane z prostředí s vhodnými teplotami a tlaky – na vzduchu by dlouho nevydržela.
jaro | 2016
3
PLATBY ZA ELEKTŘINU
Špatně udělaná změna, která dává smysl TARIFY Navrhovaná nová podoba tarifů pro platby za elektřinu má své klady, ale je přehnaná, říká Jan Švec z Katedry elektroenergetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT.
19,0 %
75,5 %
Složka nezávislá na odebraném množství elektřiny
Platba současných tarifů, která by se podle návrhu neměla měnit
5,5 % Složka závislá na odebraném množství elektřiny
SOUČASNÁ PODOBA NAVRHOVANÁ PODOBA
22,9 % Složka nezávislá na odebraném množství elektřiny
1,6 %
24,5 %
Složka závislá na odebraném množství elektřiny
Část, která by se měla změnit s novou tarifní strukturou
Rozložení plateb za elektřinu podle staré a navrhované vané struktur struktury tarifů (na hladině vys vysokého napětí)
Je navrhovaná změna tarifů z pohledu odborníka nezbytná, jak říkají její autoři? V tento okamžik změna nastat nemusí. V budoucnosti ovšem nějaká změna asi bude muset přijít z čistě technického důvodu: lze totiž očekávat, že poroste podíl odběratelů, kteří si budou vyrábět část elektřiny sami a nebudou potřebovat takový objem ze sítě. Ale budou potřebovat připojení na síť, pro chvíle, kdy nebude svítit slunce, nebo jejich zdroj bude z nějakého jiného důvodu vyrábět málo anebo nebude vyrábět vůbec. Výsledkem bude, že se změní takzvaná rezervovaná kapacita, tedy maximální možný výkon, který mohou využít, ale sníží se objem celkové odebírané energie. Což by znamenalo? Možností je více. Pokud bude dál platba určená na udržování soustavy stejně jako nyní vázaná převážně na objem odebírané elektřiny, musela by se zvýšit jednotková cena elektřiny, tedy cena za megawatthodinu. To by sice podle současného modelu zvýšilo platby pouze zejména těm, kteří si vlastní zdroje nemohou nainstalovat, ale je to nepochybně možné. Podle názoru autorů návrhu nové tarifní struktury by zřejmě bylo lepší změnit princip metodiky výpočtu a zvýšit důležitost rezervované kapacity pro konečnou cenu. Při pohledu na strukturu nákladů distributorů to má také svou logiku. Jak to myslíte? Distributoři – tedy společnosti, které zajišťují dodávky elektrické energie k zá-
kazníkům – mají většinu nákladů v podstatě zafixovaných. Jde o pravidelné a celkem předvídatelné náklady na údržbu, od péče o elektrozařízení po kácení porostu pod stožáry a také samozřejmě občasnou modernizaci a náhrady dosluhujícího zařízení. Tyto náklady jsou v podstatě nezávislé na tom, kolik energie sítí skutečně proteče. Náklady spojené se skutečným zatížením sítě naopak tvoří jen menší část výdajů distributorů. Což je přesně naopak, než je struktura jejich příjmů. Distributoři dostávají peníze na základě příspěvku schvalovaného Energetickým regulačním úřadem, a ten je dnes závislý převážně na celkovém objemu energie protékající jejich sítí. Tak je systém nastavený dnes. Takže v principu rozumíte, co vedlo k návrhu změny, a chápete to. Co ale říkáte podobě návrhu, který ERÚ představil veřejnosti? Já začnu tím, že mechanismus výpočtu cen je zákazníkovi lhostejný. Jemu jde pochopitelně hlavně o celkovou cenu, a proto i mě překvapilo, jak výrazná ta navrhovaná změna vlastně byla. V některých případech se poměr fixních a variabilních složek obrátil podle mého názoru až příliš. Poměr fixních a variabilních nákladů byl příliš nevyrovnaný, alespoň podle ukázkových výpočtů, kte-
ré jsem si udělal. A příliš nerozumím tomu, že je toto velké téma až po předložení návrhu veřejnosti, když expertní skupina měla „cenovou kalkulačku“ k dispozici již mnohem dříve. Někdy zaznívá, že v souvislosti s rozvojem lokálních zdrojů a s dalšími změnami bude zapotřebí poměrně zásadní modernizace rozvodné sítě a distributoři budou potřebovat peníze navíc – a to je další důvod pro změnu tarifů. Co na to říkáte?
ROZHODNĚ BY NEBYLO DOBŘE, ABY ZMĚNA ODBĚRATELE PŘÍLIŠ MOTIVOVALA KE SNIŽOVÁNÍ JEJICH MAXIMÁLNÍHO ODBĚRU, TEDY TŘEBA SNIŽOVÁNÍ KAPACITY JISTIČŮ.
Ministr průmyslu zrovna nedávno říkal, že by si rozvoj sítě měl vyžádat během příštích 25 let zhruba sto miliard korun. To mi nepřijde v dimenzích české elektroenergetiky až tolik, ale na druhou stranu to bude znamenat, že distributorům se zvýší náklady – a to i výhledově náklady na údržbu infrastruktury, která díky modernizaci přibude. A o to se musí zase navýšit platby distributorům, kterou platíme my spotřebitelé. Samozřejmě se můžeme bavit o tom, zda by distributoři nemohli snížit náklady, ale to rozhodně tarify nevyřešíme. Dohled nad náklady distributorů má ERÚ, ten určuje, zda jsou oprávněné. Bohužel, tržní mechanismy nám tu příliš nepomohou, protože distributoři mají lokální monopoly. Není myslitelné, aby v jednom regionu stálo konkurenční vedení dvou různých společností, to nedává žádný
JAN ŠVEC
(*1980) se narodil v Teplicích, vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze, kde dnes pracuje na tamní katedře elektroenergetiky jako odborný asistent. Mezi jeho témata patří například provoz a řízení elektrizační soustavy nebo její modelování.
smysl. Takže tady musí odvádět dobrou práci úřady, změna či naopak zachování tarifní struktury tu nic nezmění. Zároveň by ale nebylo příliš rozumné vyvíjet přehnaně velký tlak na úspory. Je dobré mít rozvodnou síť dostatečně silnou a robustní, aby byla připravena na velké změny. Třeba v posledních letech se spotřeba elektřiny příliš nezvyšuje. A ukazuje se, že zřejmě nebude vždy jenom růst – ale na druhou stranu se mohou objevit velké změny, které těžko odhadneme, třeba případný nástup elektromobilů. Pokud by se změna v dlouhodobém měřítku prosadila a došlo tak k vzestupu fixních nákladů za elektřinu a poklesu těch pohyblivých, jak by se to mohlo podle vás projevit na chování spotřebitelů? Nezdá se mi argument, že by lidé přestali úplně šetřit elektřinou. Navíc si myslím, že úspory ve spotřebě elektřiny v tuto chvíli už moc velké nebudou, spoří se podle mého názoru poměrně dost a účinně. Ale možná by se někteří odběratelé začali chovat jinak, třeba by se začalo elektřinou více topit, to se dnes těžko odhaduje. Rozhodně by ovšem nebylo dobře, aby změna odběratele příliš motivovala ke snižování jejich maximálního odběru, tedy třeba snižování kapacity jističů. To se dá dělat jen do omezené míry, a navíc to z hlediska celkové kapacity sítě nedává smysl. Naše distribuční sítě jsou ve většině případů pro dodávky domácnostem dostatečně dimenzované, takový krok může poškodit jen odběratele.
www.svetplnyenergie.cz
4
SVĚT PLNÝ ENERGIE
JADERNÁ BEZPEČNOST
Zakopejte ho hodně hluboko JÁDRO Svět se už dávno rozhodl, že jaderný odpad pohřbí. Ale k tomu trochu pochybnému cíli se blíží jen velmi pomalu.
hruba půl kilometru pod povrchem mírných vrchů pohoří Asse se odehrává jedna nepříliš úspěšná kapitola našeho využívání radioaktivity. V solném dole Asse II tu leží 125 787 sudů s radioaktivním odpadem, které se budou stěhovat pryč – a nikdo zatím přesně neví, kdy a jak. Když tedy v 60. letech hledala tehdejší Spolková republika Německo místo, kam přibývající radioaktivní zbytky z elektráren a jiných provozů uložit, byla jako nejbezpečnější vyhodnocena možnost podzemního úložiště v nějakém dostatečně geologicky stabilním místě (takových je ve střední Evropě naštěstí dost). Bývalý solný důl nedaleko dolnosaského Braunschweigu, kde těžba soli skončila v roce 1964, představoval nadějnou volbu. Odpad by měl být daleko od lidí a zdrojů vody, v suchém prostředí solného masivu, aby se k němu nedostal velký nepřítel všech podzemních operací, voda. V roce 1965 proto důl Asse II koupila spolková vláda. Byl zamýšlen jako jedno z úložišť pro tzv. nízko a středně aktivní odpad, kam spadá mimo jiné třeba i vybavení z vědeckých, zdravotnických či výzkumných laboratoří, ale rovněž část materiálu z jaderných elektráren. I když rozhodně nejde o nic tak nebezpečného jako vyhořelé palivo, neznamená to, že by mohl být ponechán bez dohledu někde na skládce.
Z
Bohužel se ukázalo, že důl byl až příliš důkladně vytěžený a z původního solného ložiska zůstala jenom tenká skořápka; z původních zhruba 5,5 milionu kubických metrů soli bylo vytěženo více než 90 procent. V některých místech činila zbývající mocnost soli kolem stěn zhruba kolem deseti metrů – což nestačilo na dostatečnou izolaci od skalnatého podloží, a do dolu se začala dostávat voda v objemech, které geologům dělají starosti. Dnes přitéká do chodeb zhruba 12 tisíc litrů vody denně, což na geologické poměry není mnoho, ale z hlediska účelu Asse II to je příliš. Navíc se při kontrole zjistilo, že v relativně velmi krátké době – tedy po pár desítkách let – po uložení odpad oproti předpokladům uniká z betonových sudů, do kterých je zalitý.
○ Pohled na řez sudem s nízko aktivním odpadem, používaným v úložišti Richard v bývalém dole (a později nacistické podzemní továrně) u Litoměřic. Odpad (na ukázce zdravotnický materiál) je v menším, stolitrovém sudu. Ten je vložen do většího, 200litrového sudu betonem. a zali zzalit alitt b beto etonem.
Bude se stěhovat V roce 2011 tak německý spolkový Úřad pro jadernou bezpečnosti (Bundesamt für Strahlenschutz, čili BfS) rozhodl, že jaderný odpad musí z Asse II pryč, na nějaké sušší místo. Není to ovšem vůbec jednoduchá práce. Komory s odpadem byly v minulosti
Pohled do šachty trvalého jaderného úložiště Yucca Mountain ve státě Nevada v USA. I když se na celý projekt za několik desetiletí vynaložilo zhruba 15 miliard dolarů, kvůli odporu místních se nakonec zřejmě nikdy nebude používat.
uzavřeny a zabetonovány, takže nejsou jednoduše přístupné. Do nich se mají provést zkušební vrty, které nejprve zdokumentují jejich stav i stav okolního materiálu, aby při otevření nedošlo k nějaké nevratné škodě. Musí se ale postupovat velmi opatrně – třeba úroveň radioaktivity se měří ve vrtu po každých dvaceti odvrtaných centimetrech – a k začátku roku 2016 byl hotový jen vrt do jedné komory z celkových třinácti. Ono ale také není kam spěchat, opatrnost má vždy přednost. Podle lidí pracujících na projektu ke skutečnému přesunu nedojde možná dříve než v roce 2030, i když oficiální plány jsou zatím o několik let smělejší. Rovnou řekněme, že se nejedná o žádnou vážnou tragédii, která by ohrožovala lidské životy nebo zdraví. Radioaktivní materiály z Asse II nikam podle monitoringu neunikají a nezdá se, že by se to v brzké době mělo nějak radikálně změnit. Ale celá záležitost je velmi drahá (náklady na projekt Asse dosáhly v roce 2015 cca 110 milionů eur na rok) a neúspěch experimentu velmi vážně poškozuje pověst jaderné energetiky jako celku – a ta to v Německu už tak nemá vůbec jednoduché. Nadále se tak komplikuje už i tak velmi těžká debata o dlouhodobém řešení otázky. Odpad z Asse a dalších míst se postupně přesune do bývalého železného dolu Konrad v Dolním Sasku. Méně jasné je, co bude s tou nejnebezpečnější kategorií odpadu, s vysoce aktivním odpadem z elektráren, který by v nejhorším případě měl pod zemí zůstat miliony let.
Konečná není na dohled Podle rozhodnutí vlády z roku 1977 se hlavním hřbitovem nejnebezpečnější části německého jaderného odpadu mělo stát hlubinné úložiště nedaleko Gorlebenu. Vesnice na břehu Labe leží zhruba 150 kilometrů od Asse. V 70. letech se řídce osídlený a málo perspektivní výběžek na hranici s NDR před spojením Německa zdál vhodnou volbou.
POHLED NA ODPAD
Jaderný odpad se rozděluje podle aktivity. Nízko a středně aktivní odpad tvoří různá směs materiálů, které třeba jen přišly do kontaktu se zářením a takzvaně se „aktivovaly“, když záření část jejich atomů změnilo na slabě zářící izotopy. Může sem spadat třeba i oblečení laborantů pracujících ve zdravotnictví, ale například i stavební materiál z provozů, kde se vyskytovaly radioaktivní materiály. V nejvyšší a nejnebezpečnější kategorii je v podstatě jediný materiál: vyhořelé palivo. To obsahuje v průměru 95 % izotopu U238 uranu, 1 % nově vytvořeného plutonia a 4 % štěpných produktů. Pouze 4 % štěpných produktů je možné považovat za skutečný jaderný odpad, protože zbytek může být po přepracování znovu využit jako palivo. Přepracování je však zatím poměrně nákladné a reaktory na využití izotopu U238 se dosud vyvíjejí.
www.svetplnyenergie.cz
SKROMNÝ NÁVRH
Stavba úložišť je tak obtížný a dlouhý proces, že někteří odborníci ho považují za bohapusté plýtvání. Třeba v USA se po fiasku s úložištěm Yucca ozývaly hlasy, že by se alespoň části odpadu (třeba pelet z reaktoru v Hanfordu, kde se produkovalo plutonium) dalo mnohem elegantněji zbavit jednoduše tím, že je „hodíme“ do dostatečně hluboké díry. Nápad je minimálně několik desetiletí starý, a jeho jádrem je zhruba pět kilometrů hluboký vrt, na jehož „dno“ (zhruba do posledního kilometru) by se odpad mohl uschovat nejméně na tak dlouhou dobu, řádově stovky tisíc let, aby už nebyl nebezpečný. Americké ministerstvo energetiky dotuje projekt, který by měl od letošního roku začít experimentálně ověřovat jeho praktické aspekty.
125 787 sudů s aktivním odpadem musí pryč z německého solného dolu Asse II kvůli nevhodným skladovacím podmínkám
NAŠE CESTA
Proces výběru lokality hlubinného úložiště probíhá roky i v Česku. Zatím jde jen o geologický průzkum a tipování vhodných lokalit, kterých je sedm. Proces je v poměrně rané fázi a zatím nebudou mimo některé vytipované oblasti velké emoce. Ale to je možná právě proto, že je v dosti rané fázi: zahájení provozu první části hlubinného úložiště, kam bude použité palivo ze skladů v jaderných elektrárnách převezeno, se plánuje na rok 2065.
5
jaro | 2016
VELMI CENNÝ ODPAD VLADIMÍR WAGNER, Ústav jaderné fyziky AV ČR
Řídicí středisko Přístupová šachta
ŘEZ TRVALÝM ÚLOŽIŠTĚM JADERNÉHO ODPADU NA FINSKÉM OSTROVĚ OLKILUOTO
Ventilační šachty Technické zázemí a čerpadla pro odčerpávání vody
Odpad bude uložen v chodbách v žulovém masivu, kde se kontejnery s vyhořelým palivem zalijí do speciální směsi s dobrými izolačními vlastnostmi.
Stejně jako v Asse jde o velkou solnou sloj. Místní hlubinné prostory ale nevznikly v bývalém dole, byly vybudovány přímo za účelem ukládání odpadu. Investovalo se tady přes 1,5 miliardy eur a měl tu vzniknout i závod na přepracování vyhořelého paliva pro další využití. Projekt svůj účel nikdy nezačal plnit a zřejmě ani nezačne, a to kvůli odporu aktivistů. Spor trvá už téměř čtyřicet let a během jeho vrcholu, třeba na počátku osmdesátých let, se tu pravidelně scházely desítky tisíc lidí a v okolních lesích vznikla velká ilegální osada. Dnes už se žádné podobné masové akce nekonají, ale odpůrci úložiště se na místě v malých počtech scházejí pravidelně – a je těžké odhadnout, kolik lidí by se k nim mohlo přidat v případě obnovy plánů na využití Gorlebenu. Tato možnost se ale nezdá příliš pravděpodobná. V roce 2013 vláda původní rozhodnutí o využití Gorlebenu zrušila a hledání začalo nanovo. V létě letošního roku by měla své rozhodnutí vydat komise složená z odborníků a politiků, která má vládě pomoci určit kritéria pro výběr nejlepší lokality trvalého úložiště. Její rozhodnutí nebude určitě přijaté jednomyslně, už proto, že aktivisté z velké části práci v komisi bojkotují. A tak už dnes mnozí pochybují, zda rozhodnutí padne vůbec do roku 2050, kdy mají práce na úložišti začít.
Finové vedou Právě jiný žulový masiv severně od Německa je jediným místem, kde dlouhodobé úložiště už opravdu vzniká. Na finském ostrově Olkiluoto se začíná budovat systém podzemních chodeb v hloubkách 400 až 450 metrů pod povrchem. Do nich se umístí materiál v měděných kontejnerech, který se pak zasype bentonitem (to je stavební materiál podobný jílovité hornině bentonitu, který má výborné izolační vlastnosti a nepropouští vodu). Lokalita úložiště Eurajoki nedaleko jaderné elektrárny Olkiluoto byla vybrána v roce 2000. Finský parlament projekt úložiště schválil následující rok. Celý proces výběru lokality a vyjednávání s tím spojeného ale trval mnohem déle, zhruba čtyři desítky let. Ukládání vyhořelého paliva by mělo začít po ro-
Úložné šachty. Délka jedné je zhruba 400 metrů
DLOUHÉ OTÁLENÍ A VÁHÁNÍ KOLEM STAVBY ÚLOŽIŠŤ UKÁZALO, ŽE NEBEZPEČNÉMU ODPADU VLASTNĚ NENÍ TAK ŠPATNĚ TAM, KDE JE.
ce 2020 a celková cena se vyšplhá k 3 miliardám eur. Většina této částky padne na století provozu úložiště, nikoliv na stavbu samotnou. Možná není náhodou, že další zemí, která má ke zřízení úložiště blízko, je soused Finska, tedy Švédsko – přece jen podobné vyjednávání vyžaduje stabilní společnost, s vysokou mírou vzájemné důvěry a stabilními institucemi. Ve Švédsku by mohlo být úložiště velmi podobné tomu finskému schváleno v roce 2017, a to v lokalitě Forsmark, blízko již existujícímu dočasnému úložišti a stejnojmenné jaderné elektrárně.
Stojí to za to? Dlouhé otálení a váhání kolem stavby úložišť také ukázalo jednu nečekanou věc: nebezpečnému odpadu vlastně není tak špatně tam, kde je. Vyhořelé palivo se po zchlazení ve speciálních bazénech dnes uskladňuje často přímo v areálech jaderných elektráren, obvykle ve speciálních kontejnerech. Nejen u nás se k tomu používají třeba v Německu vyráběné kontejnery Castor, které jsou upravené i tak, aby dlouhodobě udržely radioaktivní odpad produkující větší množství tepla. Neleží v žádných speciálních podzemních bunkrech či kobkách, ale jen vyhrazených budovách, a přesto s ním nejsou v podstatě žádné problémy. Na rozdíl od podzemních úložišť typu Asse se prakticky nevyskytují problémy s nějakými úniky kontaminace, ba ani potíže bezpečnostní – kontejnery jsou dosti objemné, poměrně robustní a navíc samozřejmě leží v tak už velmi dobře střežených areálech. Není tedy divu, že někteří odborníci vidí budování dlouhodobých úložišť jako trochu zbytečné cvičení. „Palivový odpad“ je dnes uložený přímo před jejich zraky a pod neustálou kontrolou – na rozdíl od situace v podzemních úložištích, jak dokládá příklad Německa. Navíc vyhořelé palivo obsahuje spoustu energie, kterou by vhodné jaderné reaktory dokázaly dobře využít: vždyť v něm zbývá 95 procent původního paliva. Vývoj nových typů reaktorů ale pokulhává, a to ani ne tak z důvodů technických jako finančních – nemá v současnosti příliš velkou prioritu. Koneckonců také netrpíme žádnou energetickou nouzí (i když ceny energie bychom samozřejmě všichni rádi viděli nižší) a prioritu v energetice hrají politické a ekonomické zřetele. A ani jedny nyní velkému rozvoji nových jaderných technologií – alespoň ve vyspělém světě – příliš nepřejí. Hledání podzemního řešení a nutné politické shody tedy zřejmě bude pokračovat – a podle všeho stejně těžkopádně jako doposud.
Jednou z hlavních příčin, které v očích veřejnosti problematizují využití jaderné energie, je jaderný odpad, zvláště vyhořelé jaderné palivo. Jde o dlouhodobě a silně radioaktivní materiál. Pokud se nepřepracuje, musí se bezpečně uložit na tisíce let. Vyhořelé jaderné palivo se v zásadě skládá ze dvou komponent: štěpných produktů vzniklých při štěpení jader v reaktoru, jejichž množství a radiotoxicita jsou relativně omezené. Druhou pak jsou transurany, které vznikají záchytem neutronu na uranu a již vzniklých transuranech i jejich následnými přeměnami. Právě ty představují vysoké a dlouhodobé riziko. Na druhé straně ovšem právě transurany lze štěpit a využívat jejich energetický potenciál. V principu lze v intenzivním poli neutronů rozštěpit a využít jako palivo každý transuran, i když u každého z nich je různá pravděpodobnost štěpení a nejvhodnější jsou různé energie a intenzity neutronů. Ke štěpení vznikajících transuranů dochází v jisté, i když omezené míře i v klasických reaktorech. Lze tak vyhořelé palivo recyklovat a využít pak získaný uran, který v něm zůstal, a některé z transuranů, konkrétně plutonium, k výrobě nového paliva. Daleko efektivnější mohou být při spalování transuranů rychlé reaktory, například nedávno spuštěný sodíkový reaktor BN800 v Rusku. Úplné spálení všech transuranů by mohly umožnit vyvíjené urychlovačem řízené transmutační systémy. Zde je hlavním zdrojem neutronů tříštění jader v terči ozářeném protony s rychlostmi blízkými rychlosti světla získanými z urychlovače. Takový systém by nebyl citlivý ke složení paliva a mohl by efektivně štěpit libovolnou směs transuranů. V tomto případě by do trvalého podzemního úložiště šel pouze odpad dominovaný štěpnými produkty a jeho aktivita by v řádu stovek let klesla pod úroveň přírodních materiálů. Transurany se rozpadají rozpadem alfa s uvolněním energie a mohou se využít pro produkci tepla. Na nich jsou třeba založeny radionuklidové generátory, které dodávají elektřinu sondám ve vnějších oblastech, nebo marsovské vozítko Curiosity. V současnosti panuje nedostatek plutonia 238, které se u těchto zařízení využívalo. Nejen evropská kosmická agentura tak testuje možnost využití americia 241 získávaného z vyhořelého paliva. Je tak vidět, že transurany ve vyhořelém palivu mohou být velmi cennou surovinou nejen v jaderné energetice, ale i v dalších oblastech. Ovšem jejich efektivní využití závisí na řadě technologií spojených s přepracováním vyhořelého paliva a také jednotlivých typech jaderných štěpných zařízení. Řada z těchto technologií se však stane ekonomicky výhodnými pouze v případě, že se lidstvo rozhodne k dlouhodobému intenzivnímu využívání jaderné energie na Zemi i ve vesmíru.
www.svetplnyenergie.cz
6
SVĚT PLNÝ ENERGIE
SLOVENSKO
Rozprávková investícia alebo rozprávka? INVESTÍCIE Hodnotou by tak mohlo ísť o jednu z najväčších investícií v dejinách Slovenska, no sprevádzajú ju podivné okolnosti.
emer neznáma americká spoločnosť Theta Energy Group sa vraj rozhodla v elektrárňach Vojany na východe krajiny preinvestovať 800 miliónov dolárov (730 mil. eur) a zamestnať 800 nových ľudí. Hodnotou tak ide o jednu z najväčších investícií v histórii krajiny, porovnateľnú s príchodom automobilky Kia, ktorá na začiatok v Tepličke nad Váhom pri Žiline preinvestovala vyše 900 miliónov eur. Tepelná elektráreň Vojany pritom dlhé roky vyrába straty, v minulosti jej zamestnancom hrozilo aj prepúšťanie. Podnik patrí do portfólia spoločnosti Slovenské elektrárne, štát v ňom vlastní 34percentný podiel. Detaily investície sú však zvláštne. Denník Nový Čas upozornil, že Američania svoju slovenskú pobočku zaregistrovali len pred niekoľkými dňami a na bratislavskej adrese po nej nie je ani stopy. Konateľom (a jeden zo spoločníkov) slovenskej pobočky je Igor Hantuch, brat tenistky Daniely Hantuchovej. Okrem Igora Hantucha je spoločníkom slovenskej pobočky americkej firmy aj Sean P. McCarthy, ktorý je podľa svojej webovej stránky odborník na fitness a zdravú stravu. Spoločnosť so slovenskou vládou zatiaľ podpísala aj nezáväzné memorandum, ktoré má byť východiskovým dokumentom o ďalších spoločných rokovaniach. Memorandum rozdeľuje projekt do dvoch častí. Prvá časť sa týka modernizácie elektrárne Vojany, ktorá by prestala spaľovať uhlie. Následne by mal vo Vojanoch vyrásť nový zelený technologický park. Spoločnosť na svojej webovej stránke napísala, že nová kombinácia palivových zdrojov zníži emisie o 70 percent. Všetko bez štátnych dotácií a tiež bez podrobností: spoločnosť napríklad palivo nešpecifikuje bližšie než „hybridné palivové zdroje“. Minister hospodárstva Vazil Hudák očakáva, že investičná zmluva by sa
T
○ Elektráreň Vojany I a vpravo odstavená elektráreň EVO II v noci.
730
miliónov eur má robiť investícia do dnes stratovej elektrárne Vojany
SME PODNIKATELIA S INOVÁCIAMI A KREATIVITOU V OBLASTI ENERGIE. DALI SME DOKOPY NAJINOVATÍVNEJŠIE RIEŠENIE V OBLASTI ENERGETIKY. SEAN P. McCARTHY, SPOLOČNÍK SLOVENSKEJ POBOČKY THETA ENERGY GROUP, ODBORNÍK NA FITNESS A ZDRAVÚ STRAVU
FIRMY, KTORÉ OHLÁSILI INVESTÍCIU A NEPRIŠLI
2006
2013
2014
Americká firma NORDMAN s nejasnou vlastníckou štruktúrou chcela v Spišskom Hrhove preinvestovať 416 mil. eur a zamestnať tisíc ľudí
GRANDWOOD HOLDING chceli vo Vranove nad Topľou vybudovať závod na spracovanie dreva, preinvestovať 42 mil. eur a zamestnať skoro 400 ľudí
POLTÁR CRYSTAL & STEEL chceli obnoviť sklársku výrobu, preinvestovať 26,4 mil. eur a zamestnať takmer 400 ľudí
mohla podpísať v priebehu najbližších mesiacov. „Sme podnikatelia s inováciami a kreativitou v oblasti energie. Dali sme dokopy najinovatívnejšie riešenie v oblasti energetiky,“ povedal McCarthy, ktorý elektráreň priamo navštívil.
Štát nemá obavy Minister hospodárstva sa po podpise memoranda nebojí, že by plánovaná investícia išla do stratena. „Majú rokovania s Európskou bankou pre obnovu a rozvoj, spolupracujú s rôznymi fondmi, vrátane
nášho slovenského investičného holdingu,“ odpovedal novinárom Vazil Hudák. Ak by sa so štátnym investičným holdingom dohodli, v praxi by to znamenalo, že na túto investíciu by prispeli aj eurofondy. Štátna investičná firma má k dispozí-
cii 450 miliónov eur z eurofondov. Ide o tri percentá z eurofondov na obdobie rokov 2014 až 2020. Rovnako pokojný je Hudák aj v súvislosti s voľnočasovými aktivitami Seana P. McCarthyho. „Ministerstvo hospodárstva neskúma voľnočasové aktivity predstaviteľov potenciálnych investorov, ktorými sa prezentujú na súkromných stránkach alebo profiloch na sociálnej sieti,“ povedala pre server aktuality. sk hovorkyňa ministerstva. Dodala, že rezort rokuje s každým investorom alebo spoločnosťou, ktorá má záujem na Slovensku umiestniť svoju investíciu. V krátkom čase na Slovensko prichádza druhá investícia, ktorá má zvláštne pozadie. Len minulý týždeň premiér Robert Fico zo Smeru podpísal memorandum s firmou RKN Global Europe. O stimule pre ňu vláda rozhodovala v stredu 2. marca, teda len tri dni pred voľbami.
Slovensko je kritizované za dotovanie uhlia SUROVINY Poplatok na podporu domácej ťažby uhlia, ktorý platia vo faktúrach odberatelia elektriny, škodí podľa Bruselu životnému prostrediu a poškodzuje ceny. urópska komisia kritizuje Slovensko za dotovanie vyťaženého domáceho uhlia v koncových cenách elektriny. Cena elektrickej energie na Slovensku podľa komisie zahŕňa viacero diskrečných zložiek, medzi ktoré patrí aj výkupná tarifa na podporu výroby elektrickej energie z domáceho uhlia. „Táto tarifa zvyšuje sieťové náklady a koncovú cenu elektrickej energie, čo má vplyv na konkurencieschopnosť domácich spoločností,“ uviedla komisia vo svojej správe o stave krajiny. Poplatok na podporu domácej ťažby uhlia, ktorý platia vo svojich faktúrach všetci odberatelia elektriny, má podľa komisie negatívny vplyv aj na životné prostredie. „Výkupná tarifa na podporu výroby elektrickej energie z domáceho uhlia má veľmi negatívny vplyv na životné prostredie, pretože sa ňou z veľkej časti kompenzuje znižovanie emisií dosiahnuté vďaka obnoviteľným zdrojom energie,“ konštatuje komisia.
E
www.svetplnyenergie.cz
TARIFA ZVYŠUJE SIEŤOVÉ NÁKLADY A KONCOVÚ CENU ENERGIE, ČO MÁ VPLYV NA KONKURENČNÚ SCHOPNOSŤ DOMÁCICH SPOLOČNOSTÍ.
Výhľad až do roka 2035 Ťažbu uhlia na Slovensku podporujú v rámci všeobecného hospodárskeho záujmu slovenskí odberatelia elektriny. Tí v koncových cenách za elektrinu platia podporu ťažby uhlia. Ročne sa poskladajú na podporu slovenského baníctva sumou zhruba 90 mil. eur. Ak nové vlády nezrušia spomínaný všeobecný hospodársky záujem, s podporou ťažby uhlia na Slovensku sa počíta s výhľadom až do roku 2035. Po blížiacich sa parlamentných voľbách sa situácia v oblasti dotovania domáceho uhlia môže zmeniť. Nie všetky politické strany totiž sú za ďalšie dotovanie výroby elektriny z domáceho uhlia.
jaro | 2016
7
ENERGIE PRO PODNIKY
Stát nám úspěšně brání vzít lidi zvenčí ROZHOVOR Energie se nám daří nakupovat výhodně, říká Jan Heřmanský, majitel a ředitel textilní firmy Svitap. Horší podle něj je, že se nedaří do Čech dostat vhodné lidi. Kolik energie pro představu asi spotřebováváte? Energie u nás tvoří asi pět procent celkových nákladů. Což se nemusí zdát moc, ale v našem oboru každý milion poměrně výrazně zahýbe s hospodářským výsledkem, takže rozhodně energie nepřehlížíme. Největší spotřebu u plynu máme na vytápění. V roce 2015 jsme tak spotřebovali zhruba 10 300 MWh energie v plynu za zhruba 10,5 milionu korun, převážně na teplo. Elektřiny jsme spotřebovali přibližně za pět tisíc megawatthodin, za 14 milionů korun. Máte dost vysokou spotřebu energie na teplo. Máme poměrně staré budovy a naše provozy jsou dost rozsáhlé. Nějaké úspory jsme udělali, ale jejich potenciál je dost omezený – i proto, že máme provozy, které vyrábějí hodně tepla, ale zároveň je v nich nutné intenzivně větrat. Navíc máme pět divizí, z nichž každá dělá něco jiného, takže centralizace je o to obtížnější. Vyrábíte si vlastní energii? V roce 2013 jsme postavili na střechách dvě fotovoltaické elektrárny s výkonem po 30 kilowattech, ale ani na stá-
sů a nakupovat v příznivou chvíli, a snažíme se chránit proti změně cen. A tak třeba už teď máme nakoupeny energie i na příští rok. Nakupujeme za eura, a na tom jsme v poslední době spíše tratili, ale do budoucna čekáme, že se situace otočí. Máte poměrně široké spektrum výroby, od klasické tkalcovny po specializovaný materiál. Ale zároveň ze značné části fungujete jako ryze obchodní společnost. Ano, kromě výroby tady v Čechách máme i jednu divizi, která dováží převážně bytový textil z Číny. V podstatě si necháváme u čínských partnerů, které si vybíráme na veletrzích nebo na základě zkušeností, vyrábět textil podle našich návrhů. Je to dlouhodobě velmi stabilní a výdělečný obchod. A ostatně je to vlastně jediná možnost, jak tento sortiment zákazníkům dodat, protože podobná výroba už prakticky nikde v Evropě není. A firma, jako je ta naše, by podobnou linku nedokázala dost vytížit, aby to dávalo ekonomický smysl. Mimochodem, dovážíme hlavně pro náš trh a vyrábíme především pro export, zejména po Evropě.
NAŠI NĚMEČTÍ PARTNEŘI SE POKOUŠELI VÝROBU PŘEVÉST DO ČÍNY, ALE PŘED DVĚMA LETY OD TOHO UPUSTILI. Svitap vyrábí i speciální tkaniny pro armádu či jiné bezpečnostní složky. y.
řili výrobu, a výsledek je ten, že nemáme lidi. Jak to budete řešit? Je to těžké. U nás v regionu vhodní pracovníci nejsou, tak jsme se obrátili do zahraničí. Máme vytipovaných zhruba 50 lidí, které bychom rádi přivezli, ale vázne to na úřadech. Nedaří se nám je přesvědčit, aby naše lidi vůbec zařadili do té takzvané registrace, aby je policie začala prověřovat. A až to konečně schválí, tak už je třeba nebude potřeba. Z kterých zemí mají přijet? Ne z blízkého okolí. My máme dlouhodobé zkušenosti s Mongolci, teď tu máme skupinu z Nepálu, vybírali jsme ale i ve Vietnamu a Indii. Ale český stát se zatím úspěšně brání jejich přijetí. Do značné míry je to tím, že současný ekonomický růst není daný nárůstem produktivity práce, ale i tím, že máme více zakázek. A na ty potřebujeme více lidí. Takže když nám HDP stoupne o 4 % procenta, tak potřebujeme o 4 % více pracovníků.
SVITAP J.H.J.
Firma Svitap J.H.J. spol. s r.o. vznikla v roce 1993 ze státního podniku, jehož výrobu představovaly především páskové tkaniny, lněné plachtoviny a vojenské stany. Po dvaceti letech od privatizace společnost své portfolio výrobků výrazně rozšířila o technické tkaniny, fólie, syntetické usně a další materiály. Dnes společnost ve svých dvou výrobních areálech zaměstnává zhruba pět stovek lidí.
○ Do nabídky Svitapu patří i pevné krycí textilie pro sportovní haly. ○ Tkaniny ze Svitapu se používají i na stavbu objektů k dlouhodobému využití, jako jsou letecké hangáry pro sportovní letce. vajících střechách jsme nesměli postavit elektrárnu větší než 30 kilowattů. Máme i další volné střechy, kde nám vůbec nebylo umožněno postavit fotovoltaickou elektrárnu, přestože jsme o to opakovaně žádali. Slouží fotovoltaika k pokrývání špiček? Ani ne. Provozy s největší spotřebou energie u nás běží prakticky v nepřetržitém provozu, takže velké výkyvy v odběru nemáme. Jak energie nakupujete? Víte, mně se zdá, že dnes mluvit o ceně elektrické energie je téměř nesmyslné. V průběhu roku totiž cena kolísá o desítky procent a na vás záleží, kdy a za kolik si ji nakoupíte. Pokud máte štěstí a trefíte se, nakoupíte dobře, a naopak. Nám se zatím daří využívat pokle-
Nevyplatilo by se vám postupovat podobně i u jiného zboží a stát se výhradně dovozci? Ne, nevyplatilo. U bytového textilu platí, že k efektivní výrobě potřebujete stroje, jaké už tady v republice a v podstatě ani v sousedních zemích nenajdete. My odebíráme třeba jen malou část produkce od firmy, která polovinu výroby vyváží na americký kontinent. Ale my prodáváme i zboží, u kterého se klade mnohem větší důraz na kvalitu. Svitap je jedním z největších světových výrobců přístřešků ke karavanům. To je poměrně drahý produkt, a přitom jeden špatně zašitý šev stačí, aby ho znehodnotil. Naši němečtí partneři se pokoušeli výrobu převést do Číny, ale zhruba před dvěma lety od toho upustili, protože problémy s kvalitou byly příliš veliké. A teď chtějí po nás, abychom my rozší-
SPRAVUJEME ELEKTŘINU A PLYN STOVKÁM KLIENTŮ ZA TÉMĚŘ 10 MILIARD KORUN VYZKOUŠEJTE NÁS!
Lumius, spol. s r.o. İ Ulice Míru 3267 İ 738 01 Frýdek-Místek T: +420 558 438 581 İ E:
[email protected] İ www.lumius.cz
www.svetplnyenergie.cz
8
SVĚT PLNÝ ENERGIE
KRÁTKÉ ZPRÁVY ZE SVĚTA ENERGETIKY
Vrátí se klasické žárovky?
ČÍSLO DNE
OSVĚTLENÍ Může se zdát, že na klasické tepelné žárovce už není po více než stu letech co vylepšovat. Vytváření světla díky průchodu proudu vhodným typem vodiče už se z principu vylepšit nedá – a také z něj vyplývá, že velká část energie se bude ztrácet v podobě tepelného záření, které v drtivé většině případů není nijak k užitku.
kupina vědců z americké techniky MIT ale dokázala fyzikální omezení chytře obejít. Základem práce skupiny studentů a spolupracovníků profesorů Johna D. Joannopoulose a Marina Soljačice z MIT je na míru vytvořený a skládaný materiál, který propouští viditelné světlo a světlo infračervených délek odráží zpět. Vytvářené viditelné světlo proudí ven, ale tepelné záření se odráží znovu k vláknu, které ho po pohltí, tím se zahřeje a září o to více. A pak se proces opakuje, viditelné světlo odlétá, tepelné záření se znovu odrazí a vrátí k vláknu a tak dále a znovu. Pokusná „superžárovka“ vyrobená na MIT díky tomu dosáhla účinnosti zhruba 6,6 procenta, tedy přibližně dvojnásobku účinnost běžných žárovek. Fyzikální modely přitom naznačují, že účinnost celého systému by mohla být i několikanásobně vyšší, když se použijí „tepelná zrcadla“, třeba s vyšším počtem vrstev nebo z jiných materiálů. (U prototypu je tvořil sendvič z 90 vrstev dvou různých SiO2 a Ta2O5.) Pro srovnání, účinnost dnes používaných LED svítidel se totiž pohybuje zhruba v rozmezí 5 až 20 procent, dnes prodávané typy mají účinnost spíše ve vyšší části rozmezí. Kovové vlákno žárovky má poněkud netradiční tvar. Je navržené tak, aby byla účinnost recyklace světla co nejlepší. Autoři vlákno žárovky pečlivě složili do podoby malé destičky, či spíše hustého radiátoru,
S
aby pohlcovalo odražené infračervené záření co nejlépe. Samotné reflektory tepelného záření jsou od wolframového vlákna trochu odsazené, aby je vysoká teplota nezničila. Byť jde o velmi chytrý a zajímavý princip, jeho případný úspěch či neúspěch v praxi určí nakonec zejmé-
na ekonomická stránka věci. Především cena sendvičových materiálů, které v žárovce „recyklují“ tepelné záření. To je technologie v mnoha ohledech stále teprve laboratorní, a tak není jasné, zda a kdy bude možné podobné materiály vyrábět za konkurenceschopné ceny.
Snímek prototypu žárovky recyklující tepelné záření z laboratoří MIT. Zřetelný je nestandardní tvar vlákna poskládaného tak, aby dobře pohlcovalo tepelné záření, i „zrcadel“, která propouštějí viditelné světlo a odrážejí infračervené.
KRÁTKÉ ZPRÁVY ZE SVĚTA ENERGIE ÍRÁN POSLAL DO EVROPY PRVNÍ TANKER
Z Íránu v polovině února vyplula první dodávka ropy pro Evropu po lednovém zrušení mezinárodních sankcí vůči Teheránu, tedy po více než třech letech. První dodávku zajišťoval francouzský energetický gigant Total a její objem činil zhruba dva miliony barelů, v dalším týdnu následovaly další. Podle teheránské vlády má země dohody o vývozu ropy s Francií, Ruskem a Španělskem. Země v minulosti vyvážela 2,3 milionu barelů denně. V roce 2012 ale export klesl na milion barelů. Celková produkce v současnosti činí 3,1 milionu barelů. Íránská ropa ale pravděpodobně ještě zvýší převahu produkce nad poptávkou (podle některých o více než o 1,5 milionu barelů ropy denně), která tlačí ceny dolů. A i když o omezení produkce se hodně mluví, především ze strany zemí OPEC a Ruska, ke konkrétním krokům se zatím nikdo neodhodlal.
www.svetplnyenergie.cz
V ENERGETICE VZNIKÁ NOVÝ OBR
DUKOVANY PO ODMLCE ZNOVU JEDOU
ČÍNA VE VĚTRU PŘEDBĚHLA EVROPU
Britsko-nizozemský ropný koncern Royal Dutch Shell se dohodl na převzetí britské plynárenské skupiny BG Group za zhruba 70 miliard dolarů (1,77 bilionu korun). Bude
Jaderná elektrárna Dukovany obnovila 13. února výrobu energie na druhém bloku, několik dní po něm začal energii pro síť vyrábět i první blok. Blok číslo jedna byl mimo provoz od loňského srpna, odstávka tedy trvala 167 dní místo plánovaných 58. Na podobně dlouho (148 dní) se protáhla i odstávka bloku číslo dvě. Přerušení výroby na obou blocích kvůli opakované kontrole dozorových orgánů trvaly delší dobu, než jaderná elektrárna původně očekávala, a ČEZ na odstávkách bloků v této elektrárně v minulém roce tratil tedy celkem 2,5 miliardy korun v ušlém zisku. Kvůli opakování kontrol svarů vyvolaných jejich nekvalitními a v některých případech zjevně nepravými rentgenovými snímky v dokumentaci loni stály přes tři měsíce tři bloky Dukovan ze čtyř. Podle údajů firmy byla kvůli tomu podána dvě trestní oznámení, jedno podal ČEZ, druhé Státní útvar pro jadernou bezpečnost. „Nemyslím si, že to bylo primárně o lajdáctví. To bylo vědomé podvádění,“ komentoval šéf ČEZu Daniel Beneš kvalitu kontrol.
Polovina nové kapacity větrných elektráren byla loni instalovaná v Číně. Tamní trh loni rostl o 27 % a celková kapacita místních větrných elektráren tak překonala Evropskou unii, uvádí Světová rada pro větrnou energii. Čína loni zapojila větrníky o kapacitě 30,5 gigawattu (GW) a celkový instalovaný výkon větrných elektráren tak dosáhl 145,1 GW. V EU se v loňském roce připojilo 12,8 GW (což je mimochodem také dosavadní rekord). Celková kapacita evropských větrných elektráren dosáhla 141,6 GW, uvádí statistika bruselského oborového sdružení. Peking mohutně investuje do obnovitelných zdrojů ve snaze bojovat proti znečištění ovzduší. Čínským investicím pomáhají i klesající ceny technologií. Letos se aktivita podle analytiků přesune na další, pro obor nové trhy, a ačkoliv celkový růst by měl být silný, ve velkých zemích už další rekordy zřejmě nepadnou. Celosvětový výkon větrných elektráren loni dosáhl 432,4 GW a meziročně stoupl o 17 procent. Po Číně mají větrné elektrárny s největší kapacitou USA a Německo, s celkovým instalovaným výkonem 74,5, respektive 45 GW.
to první megafúze v odvětví těžby ropy a plynu za poslední desetiletí a čtvrté největší spojení v tomto sektoru od roku 1996. Shell, který je s tržní hodnotou 200 miliard dolarů největší ropnou společností v Evropě, si koupí BG výrazně posílí pozici v těžbě zemního plynu. Co do velikosti se přiblíží americkému rivalovi Exxon Mobil, který je s kapitalizací 360 miliard dolarů největší veřejně obchodovanou ropnou společností světa. Tržní hodnota BG je nyní kolem 50 miliard dolarů.
6086 O TOLIK PROCENT MÁ PODRAŽIT 95OKTANOVÝ BENZÍN VE VENEZUELE. Venezuelský prezident Nicolás Maduro v polovině února oznámil, že jeho vláda poprvé po 20 letech zvýší ceny výrazně dotovaného benzinu. Jde o součást balíčku ekonomických opatření, která chce země zavést v boji proti dlouhodobé ekonomické recesi. Cena 91oktanového benzinu vzrostla během několika dní o 1329 % z 0,07 bolívaru na jeden bolívar (necelé čtyři koruny), 95oktanový benzin pak podražil o 6086 % z 0,097 bolívaru na šest bolívarů (23 korun). „Jde o nezbytné opatření. Beru za něj zodpovědnost,“ prohlásil Maduro. Paliva byla dosud z velké části dotována ze státního rozpočtu, kterému by omezení podpory mělo ročně ušetřit nezanedbatelných 800 milionů dolarů ročně. Reakce veřejnosti i opozice byly poměrně nečekaně chápavé, když vezmeme v potaz, že v roce 1989 vyvolal podobný plán vlnu pobouření, která vyústila v několikadenní nepokoje, během nichž zemřely stovky lidí. (Nicméně v roce 1997 se méně razantní podražení obešlo bez protestů.) Venezuela má kvůli klesajícím cenám ropy velké ekonomické potíže, protože je na jejím vývozu závislá. Výnosy z ropy tvoří 96 procent devizových příjmů země.
SVĚT PLNÝ ENERGIE jaro | 2016 přináší Lumius, spol. s r.o. – obchodník s elektřinou a plynem
PRO LUMIUS, SPOL. S R.O., VYDÁVÁ: Business Media CZ, s.r.o., Nádražní 32 150 00 Praha 5, IČ: 28473531 REDAKCE: Josef Janků, Martin Kročil, Antonín Hálek GRAFICKÉ ZPRACOVÁNÍ: Michael Ehrlich TEXTY: neoznačené materiály jsou redakční FOTO: archiv firem a autorů, redakce, Shutterstock TISK: Triangl, a.s., Praha Evidenční číslo: MK ČR E 20328
