Na aktuální téma
Vánoční masakr v Berlíně a naši milí, zlatí
CEBES, 5. 1. 2017
Na jednom ze serverů se objevil článek Petra Uhla o berlínském vánočním masakru. Co by tak v jeho případě mohlo být tématem? No přece to, že nelze spojovat tzv. uprchlickou krizi s výrony terorismu v evropských zemích. Ne, to opravdu nejde. V případě, že by to byla skutečná uprchlická krize a každý z teroristických útoků byl solitérním výrazem „obyčejných“ kriminálníků anebo psychicky narušených osob. Ono je to na světě jako v zrcadlovém bludišti a pokud některé ze zrcadel ještě křiví realitu, ať už krásnou anebo odpornou, je všechno najednou jakoby jinak.
Užití kamiónu naplněného železem, včetně vraždy člověka, který vozidlo původně řídil, jsou obludné nejen proto, že bylo před Vánocemi. Jsou obludné tím, kdo namířil kamión na vánoční trh. Jsou obludné také proto, a hlavně proto, že to celé tenhle člověk nejen vykonal, ale také vymyslel. Už jednou jsme byli svědky podobného (vzpomeňme na teroristický útok v Nice). Obludné je to i proto, že to vychází z našeho evropského prostředí a od lidí, kteří chtěli být s námi (ne-li námi). Obludné je to proto, že nejde o prostou kriminalitu jednotlivce nebo malé uzavřené skupiny, ale o projev ideologie, filozofického směru, kořenícího kdesi v hloubi jakéhosi náboženství, kde nejde o pomatení smyslů, ale o cíleně směřovaný záměr 1
Na aktuální téma
pobít ty druhé, nás. A právě tohle musí být vymýceno, vyhlazeno z povrchu světa, možná jen toho našeho. A bez milosti a včetně kořenů.
Nechci být rukojmím někoho, který k nám přišel, aby těžil z toho, čeho jsme dosáhli, možná konzumu, ale také klidu a míru a pocitu bezpečí. Nechci být rukojmím nějaké ideologie, stačil mně nacismus i třídní boj s kulaky či intelektuály a vraždění všech těch, kterých se ti držitelé moci (a zbraní) báli nebo jejichž majetek si chtěli vzít pro sebe.
Ne, určitě nemá masakr v Berlíně nic společného s migrační krizí, určitě nemá nic společného ani s islámem. To, s čím má mnoho společného, jsme my sami. My, kteří stejně jako krásu vánočních svátků a klid a pohodu vánočních trhů, jsme si vytvořili určitý styl života a s ním i svoji obecnou ideologii rovnosti a společných práv. Když tato ideologie vznikala, byla to ideologie sobě rovných a směřujících za stejným cílem a jejím plodem byla demokracie a názorová pestrost. Jejím plodem však byl také zrod extrémního výkladu rovnosti, která tuto hodnotu nejen naprosto zmutovala do podoby pravého opaku původně myšleného. Z rovnosti udělala nerovnost, z rovnosti vyčlenila obludnou nadřazenost jedněch nad druhými. A teď mám na mysli ty naše milé hlasatele konečné pravdy, a ne ty, kterým dali život. Zrodili obludu bez konce, pomohli povýšit nenávist nad pravdu a dali všem těm, co chtějí v naší svobodě prosadit své vlastní černé myšlenky, hlavně smrt. Beztrestnost za všechnu nenávist a téměř beztrestnost za útok na své blízké.
Ano, masakr v Berlíně je obludné předznamenání Vánoc roku 2016. Obludná je však hlavně naše schopnost dovolit v našem prostředí vykvést tomu, co řídilo kroky vraha z polského kamiónu. Obludné je ustupování něčemu, co nás nejen ohrožuje, ale co si vytklo za cíl nás ohrožovat 2
Na aktuální téma
a ničit. Prostě proto, že my jsme my a oni jsou v právu. Kamión v Berlíně nebyl jen výrazem nenávisti, ale odrazem všeho toho, čemu jsme dovolili a dovolujeme údajně v rámci svobody a práva vzniknout, přenést do Evropy či rozvinout od slov k činům. A tenhle problém nevznikl dnes či včera, on vznikal postupně a možná i cíleně. A my jsme si toho z počátku nevšímali, pak bagatelizovali, pak studovali a pak jsme umírali.
Masakr v Berlíně jsme si zavinili sami, když jsme ustupovali všem těm, kteří
tu
naší
svobodu
spoutali
nástroji
„ochrany
bezbranných“,
zapomínajíce na to, že naše svoboda a práva už nejsou jen naše a že nejsou jen cestou k ochraně, ale i prostředkem k našemu ohrožení. To, co jsme pečlivě vybudovali pro svoji ochranu, ti druzí chápou jako naší slabost a právě tak to využívají. To, co jsme mysleli, že je naše síla, z toho oni udělali naší slabinu. Svázáni vším tím, co nás mělo chránit, jsme dali prostor k agresi vůči nám samým. A tady jsme vlastně u kořenů, tady jsme u otázky přiměřenosti v rovnosti, tady jsme u zdravého rozumu.
Nikdo nepochybuje, že každý má právo na projev svého názoru, ano to jistě má. Když však ten názor směřuje k potlačení či zničení někoho jiného (v tomto případě nás samotných), pak nemůžeme jinak než křičet: „změňme to, zastavme to!“ Vánoční trh je dobrým cílem, ale i symbolem. Symbolem pocitu bezpečí. Symbolem vyzívající ke klidu a míru v duši, směřujícím místem uklidnění i předvánočního snažení. A tady pane Uhle, každý z nás musí zpytovat svědomí, jak přispěl k tomu klidu a míru vánočního trhu, ale také, jak přispěl k tomu, co z něj udělal masakr. Každý to musí udělat, aby se nemusel bát toho, co přijde zítra, každý to musí udělat proto, aby se podobná hrůza neopakovala. Musí to udělat každý, víte, i Vy. Každý to musí udělat také proto, aby se mohl podívat do tváře toho pětiletého syna asi obyčejné Češky žijící v Berlíně, stejně jako 3
Na aktuální téma
ostatním pozůstalým po každé z obětí. Každý se musí vrátit do vlastní minulosti a odpovědět si, není-li náhodou také spoluodpovědným. Nikoli za vraha v kamiónu, ale za to, že mohl být mezi námi i za to, že jeho čin byl motivovaný jistou ideologií. Ideologií nenávisti, ideologií, která dává některým do ruky zbraň, stanovuje cíl a tiskne spoušť. I podílnictví na vytvoření prostředků na obranu práv těchto lidí je zločin, i když jistě nebyl myšlen tak, jak dopadl.
Mluvíte o bezradnosti policie a bezpečnostních a justičních orgánů. Neříkáte už, proč jsou tyhle nástroje vymyšlené na naši ochranu mimo jiné také bezradné. Jsou bezradné prostě proto, že jste podobným osobám dali právo přijít a vstoupit do naší společnosti, protože jste podobným osobám dovolili volně a beztrestně se pohybovat naším prostředím, že jste je ochránili před vyhoštěním. To není bezradnost, to jsou zcela a záměrně svázané ruce těm, kteří mají konat ve prospěch nás a našeho bezpečí. A konečně ten jediný případ jakoby v sobě zrcadlil i tu vaši solidaritu, která má v tomto případě podobu vyhnutí se povinnosti jednoho státu informovat ostatní o rizicích spojených s konkrétní osobou. Směšné i tragikomické je to, že na to máme (nebo máme mít) prostředky i stanovené povinnosti.
Zvláštním dílem vašeho příspěvku k berlínskému masakru je část věnovaná panu Jindrákovi, dnes poradci premiéra a v budoucnu snad i pana prezidenta. Jak je zvykem ve vašem prostředí, otřete se o nějaké jeho výroky a domyslíte, že tenhle skvělý úředník a člověk vlastně musí zpívat spolu s budoucím představeným. Neznám mnoho jiných úředníků, kteří by po desítky let tak svědomitě a cíleně pečovali o zájem obyvatel Česka, mimo jiné o jejich bezpečnost. A také o tu vaši, a také o to, abyste mohl bez strachu hlásat svobodně své názory. Udělal-li jste v životě tolik 4
Na aktuální téma
v prospěch obyvatel toho státu i Evropy jako tento úředník, sehněte se a hoďte po něm kamenem. Ale vy sám nejlépe víte, že nemůžete. I o tom je místo každého z nás ve společnosti.
A vaše pomatení pojmů nejlépe dovršuje a vystihuje tak úpěnlivá snaha nespojit jediné spojitelné, a to migrační krizi a teroristické útoky. Záměrná naivita odpojuje vejce od kuřete a konečně i od slepice samotné. Ten, kdo nechce pojmenovat věci pravým jménem, ten to neudělá nikdy. Že migrační vlna přivedla vedle možná potřebných i většinu těch, kteří nehledali a nehledají ochranu, ale svůj vlastní osobní prospěch, je dneska už všem – možná s výjimkou vás - jasné.
Tady v Evropě kdysi v minulosti vymysleli a dohodli ti postižení válkou potřebný nástroj na pomoc skutečně ohroženým. A když to psali a dohadovali, tak oddělili zrno od plev. Určili postup i odpovědnost, stanovili kritéria. Na tomto základu stojí Evropa a možná i půl světa. Jen my jsme je rozmělnili dobrým i špatným směrem. Pohrávali jsme si s odpovědností a snažili se ji vyrvat z rukou státu a vložit někomu jinému, např. tzv. občanské společnosti. Pohráváme si s postupem a kritéria jsme přitom rozšířili místy až obludným způsobem. Stačí vzpomenout všechna omezení
státního
orgánu
nakládat
ne
podle
své
vůle,
zákona
a dohodnutých pravidel, ale podle toho, jak v tom kterém případě, pokaždé jinak a téměř vždy pozdě, rozhodne soud. Rozmělnili jsme je tolerancí k neodpovědným státům i skupinám a jednotlivcům a nadali neomezená práva i těm, kteří jich zneužívají. Ne z touhy po ochraně, ale z touhy po vlastním prospěchu. Rozbili jsme funkční systémy, které preventovaly zneužívání. Odmítli jsme detenci těch, kteří azylové řízení jen zneužili. O tom byl Dublin, o který se, pane Uhle, s nevědomostí sobě vlastní otíráte. 5
Na aktuální téma
Funkční se stalo nefunkčním ne proto, že by to bylo špatně vymyšlené, ale proto, že jsme dovolili pod různými záminkami odchylky od dohodnutého. A mluvíme-li o právním státě, pak jednou z jeho primárních charakteristik je dodržování dohodnutého a plnění společně sjednaného. A pokud někdo jen kulhá, pomůžeme mu. Když ale nekulhá a přitom se snaží tvářit, jak kulhá, pak asi na pomoc nepřispěcháme. Mluvím o Itálii a Řecku a jejich odpovědnosti a spíše neodpovědnosti. Jen komunisté zakrývali svou vlastní nedůslednost odkazem na nutnost dalších změn. Tady se pak evoluce mění v revoluci. Čtu-li, jak je potřeba solidarizovat s Itálií či Řeckem, nezbývá mi jen po tisící zopakovat, že solidární můžete být jen s těmi, kdo na vás nechtějí přehodit svou vlastní nezodpovědnost, ne-li něco horšího. Přestaňte se pohybovat v klišé, to není filozofie, to je jen ideologie. A cílem té vaší je jen další rozmělnění všeho toho, co bylo dobře vymyšleno a co dobře fungovalo.
Je překvapivé (i když vlastně nikoli), že dublinské řízení v Německu nefunguje, že vlastně žádný z evropských států není schopen navracet všechny ty, kteří nemají právo setrvat mezi námi. Evropský azylový systém, slibně se rozvíjející společné dílo evropských států, nerozvrátila migrační vlna, ale neochota některých států vnést svůj díl odpovědnosti do jejího řešení standardními prostředky a neochota, neschopnost nebo záměr
Evropské
komise
donutit
zaostávající
státy
k odpovědnosti
a řádnému plnění dohodnutých povinností. A pokud se otíráte o státy Visegradské čtyřky, jakkoli diferencovaně, ty vždy však odpovědně plnily dohodnuté. Ne, tyto státy nejsou těmi, které podlamují evropské řešení migračního a azylového problému Evropy, tyto státy ani nejsou těmi, kteří přijímajíce evropské dotace, rozbíjejí evropskou jednotu. Těmi skutečnými viníky jsou jiné státy, ty které odmítají plnit své povinnost a kterým 6
Na aktuální téma
Evropská komise takové jednání dovoluje. Z tohoto pohledu jsou i rozhodnutí Angely Merkelové a jejího okolí jen hledáním řešení něčeho, co již destabilizovalo Evropu. To jsou skuteční viníci současné migrační krize a jejích následků, včetně berlínské masakru. Ano, Itálie, Řecko a Evropská komise. Tito a nikdo jiný. A to by vám, pane Uhle, mělo konečně dojít, když už neuznáte za nevhodné mluvit o věcech, o kterých jste jen slyšel a kterým nerozumíte.
JP
CENTRUM BEZPEČNOSTNÍCH STUDIÍ VŠ CEVRO INSTITUT (CEBES) Jungmannova 17 / 110 00 Praha 1 / Czech Republic tel.: +420 221 506 750 / email:
[email protected]/ www.cevroinstitut.cz 7
