VÁNOCE LÉTA PÁNĚ 2012

1

VÁNOCE LÉTA PÁNĚ 2012 Zas kouzlo Vánoc obklopí tě, když na seně se zrodí dítě. A že jen láska lásku plodí, myslíš, že na svět náš se hodí?

Pro naši zlobu, člověče, krev nevinných znovu teče. Pýchy, hloupé nadutosti, nebude v nás nikdy dosti.

Jak usmívá se hošík sladký, jak dojemně sní vedle matky sen o kráse, sen o růžích. Netuší ještě, že náš hřích probije jeho tělo hřeby, že snášet bude lůzy škleby, pod křížem, tíhou cizích vin bolesti klesat do hlubin.

Dál klaníme se penězům. Svůj velkolepý čníme dům, na slunci místo bez námahy, však pro zloděje, ba i vrahy.

Ten příběh tak neidylický je skutečný. A je biblický. Povznesla síla dobra svět za dva tisíce dvanáct let?

Bez skrupulí, bez uzardění se naše city rychle mění. Bezbřehá mocných arogance hlídá si slibné konto v bance, hlas lidí je tu na obtíž. A Ježíš zvedá těžký kříž, nekončí jeho poslání. Zvon vánoční píseň vyzvání: „NARODIL SE KRISTUS PÁN, VESELME SE!“ Zdena Kopáčková

Fotografie na titulní straně: B. Zimmermann, L. Radilová a M. Bőhm - Sváteční nálada ve Zbýšově 2

Slovo starosty Vážení spoluobčané, opět tu máme konec roku a s ním čas bilancování naší letošní práce. Kromě každodenních „všedních“ povinností, týkajících se provozu města, jsme zajišťovali investiční akce, které jsou samozřejmě více sledovány veřejností, protože jsou také více vidět. V květnu letošního roku jsme konečně započali s rekonstrukcí čistírny odpadních vod a tato investice zásadně ovlivnila rozpočet města v tomto roce a ještě více se projeví v příštím roce, protože letos byla prostavěna třetina nákladů stavby, podstatně větší část finančních prostředků bude tedy třeba investovat v nadcházejícím roce. Předpokládaný termín dokončení stavby je 30. 9. 2013 a ČOV by po té měla zahájit zkušební provoz. Zatím se daří zvládat financování akce bez problémů a věříme, že tomu tak bude po celou dobu výstavby. V areálu bývalého Svazarmu byl vybudován nový sběrný dvůr, který je již v provozu. Pokračovala rekonstrukce chodníků a to na ulici J. A. Komenského k základní škole, nově byly opraveny vstupy do domů č. p. 413, 414, 415, na Školní ulici a v sídlišti pod stadionem. Na hřbitově byla dokončena další část kolumbária. Byla odstraněna budova na pozemku vedle Rapantových na Masarykově ulici, která tento prostor příliš nekrášlila. Bylo započato s řešením havarijního stavu kanalizačního potrubí ze čtvrti Sička. V budově zdravotního střediska byla vyměněna část oken, s výměnou oken se pokračovalo i v objektu radnice. Rekonstrukcemi a opravami trvale prochází i bytový fond města. S využitím dotace MK byla opravena další část technické památky - těžní věže dolu Simson. Město převzalo od Jihomoravského kraje bezúplatně do vlastnictví a správy bývalý Penzion pro důchodce na Majrově 636 a od 1. července ho provozuje jako bytový dům pro seniory. Tato budova si v nejbližší době rovněž vyžádá finanční prostředky na opravy, rekonstrukci a zvýšení její ubytovací kapacity. Jsem si vědom toho, že v některých částech města zůstáváme občanům, co se investic týče, stále dlužni, ale s ohledem na spolufinancování ČOV je třeba prostředky vynakládat velmi uvážlivě a udržet stávající finanční rezervu. V současné době zatím nedokáži specifikovat investiční akce, které by mělo město realizovat v roce 2013. Dosud není schválen rozpočet a při vývoji současné ekonomické situace v Evropě i v ČR je těžké odhadnout, jakými prostředky bude město disponovat. O výsledku projednání rozpočtu a záměrech obce Vás budeme samozřejmě informovat. Závěrem mi dovolte, abych Vám všem popřál krásné vánoční svátky a v nadcházejícím roce hodně zdraví, štěstí, spokojenosti a vzájemné tolerance. Vratislav Široký, starosta města

POZVÁNÍ Vedení města zve všechny občany na tradiční Vánoční koncert duchovní hudby. V neděli 30. prosince v 17 hodin vystoupí v kostele sv. Martina Pěvecký sbor Blahoslava Hajnce. Přivítání nového roku ohňostrojem a malým občerstvením se koná dne 1. ledna 2013 v 17 hodin v parku před radnicí. 3

VÝPIS Z USNESENÍ RADY A ZASTUPITELSTVA MĚSTA ZBÝŠOVA USNESENÍ Z 10. SCHŮZE RM, konané dne 05. 11. 2012 RADA MĚSTA

⌦ vzala na vědomí – – – – – –

zprávu o plnění úkolů vyplývajících z 9. schůze Rady města Zbýšova písemnou informaci o plnění rozpočtu za leden až říjen a o zůstatku finančních prostředků na účtech města k 31.10.2012, který činí 12 348 818,03 Kč informaci starosty o realizaci a přípravě investičních akcí města a o výsledku výběrového řízení na dodavatele mechanizace pro čištění města doručené žádosti o přidělení obecních bytů do užívání informaci starosty o výsledku jednání VH Honebního společenstva Zbýšov dne 26.10.2012 informaci starosty o výsledku dílčího přezkoumání hospodaření města Zbýšova za období 1-9/2012, provedeného KÚ JmK

⌦ doporučila –

DRO č. 4/2012 ke schválení ZM

⌦ projednala a schválila – – – –

program 9. zasedání Zastupitelstva města Zbýšova dne 19.11.2012 návrh Rozpočtu města Zbýšova na rok 2013 k projednání v ZM Plán schůzí Rady města Zbýšova a zasedání Zastupitelstva města Zbýšova na rok 2013 záměr pronájmu nebytových prostor v suterénu nájemního domu pro seniory na Majrově 636 o velikosti 2 x 24 m2 a 20 m2

⌦ schválila – – –

– –

realizaci stavby Oprava kanalizace čtvrť Sička, která řeší havarijní situaci v odvádění splaškových vod z této čtvrti dodavatele akce - Stavební a obchodní firmu Miloš Ryšavý, Vémyslice, s. r. o. uzavření související Smlouvy o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu na uložení kanalizačního potrubí na parcele č. p. 721 a 707/18 v k. ú. Zbýšov u Oslavan, v majetku soukromé osoby a výši jednorázové úplaty darovací smlouvu mezi Městem Zbýšovem a ČEZ, a. s., na základě které obdrží TJ Baník Zbýšov dvě bezpečnostní fotbalové branky uzavření smlouvy mezi Městem Zbýšovem a KTS Ekologie, s. r. o., Zastávka, o svozu a likvidaci komunálního odpadu na rok 2013 - ceny služeb zůstávají v úrovni, platné v letošním roce

⌦ rozhodla – 4

o poskytnutí, resp. neposkytnutí VFP žadatelům

USNESENÍ Z 9. ZASEDÁNÍ ZM, konaného dne 19. 11. 2012 ZASTUPITELSTVO MĚSTA

⌦ vzalo na vědomí – – – – – – – – – –

– –

informaci o plnění úkolů z 8/2012 zasedání ZM informaci starosty o výsledku jednání rady města dne 5. 11. 2012 písemnou informaci o plnění rozpočtu za leden až říjen 2012 a o zůstatku finančních prostředků města informaci starosty o stavu a průběhu realizace investičních akcí města termín konání a program VH SVaK Zbýšov – Zakřany dne 12.12.2012 informaci o stavu správního řízení, vedeného MěÚ Zbýšov na základě žádosti společnosti T-Mobile o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby základnové stanice radiotelefonní sítě GSM T-Mobile povinnost provedení inventarizace majetku a závazků města Zbýšova k 31. 12. 2012 a zapojení členů ZM do IK Plán kulturních akcí Městského kulturního centra Zbýšov na rok 2013 termíny kulturních akcí města v závěru roku 2012 - 25.11. Zbýšovský kos 30.12. Vánoční koncert a na začátku r. 2013 01.01. Novoroční ohňostroj informaci o umístění propagačního spotu “Vítejte ve Zbýšově” na III. místě na 19. Národním filmovém festivalu turistických filmů TOUR REGION FILM v kategorii reklamních spotů a poděkování jeho autora pana Kamila Horkého za podporu při propagaci města informaci o výsledku jednání školské rady informaci o oslavách 50. výročí otevření budovy MŠ na Školní ulici

⌦ schválilo – –

program 9. zasedání ZM výběr dodavatele mechanizace pořízené v rámci výběrového řízení s názvem Snížení imisní zátěže z dopravy ve městě Zbýšově dle protokolu z otevírání obálek ze dne 1. 11. 2012 – dodavatelem bude firma Agro Trnava s. r. o.

⌦ projednalo a schválilo – – –

–

DRO č. 4/2012 Návrh rozpočtu města Zbýšova na rok 2013, který počítá s příjmy ve výši 63 257 000 Kč, s výdaji 64 215 000 Kč, deficit by činil 958 000 Kč odkoupení parcely č.1542/8 o výměře 8 m2 u stadionu a parcely č. 983 o výměře 283 m2 v k. ú. Zbýšov u Oslavan za cenu 7 000 Kč od s. p. DIAMO Dolní Rožínka v rámci majetkoprávního vypořádání parcel, které jsou zabrány buď odvalem na Sičce nebo zabrány areálem stadionu TJ Baník Zbýšov prodej a prodejní cenu pozemku parc. č. 1598/58 o výměře 22 m2 v k. ú. Zbýšov u Oslavan, kupující manž. B., Zbýšov, cena 6 600 Kč

5

– –

prodej a prodejní cenu obecních pozemků na Dolině parc. č. 1019/3 o výměře 349 m2 a 1019/4 o výměře 260 m2, oba v k. ú. Zbýšov u Oslavan – kupující P. K., Zbýšov, prodejní cena 20 Kč/m2 odkoupení pozemků parc. č. 1018/7 o výměře 99 m2 a 1618/19 o výměře 306 m2 v k. ú. Zbýšov u Oslavan, t. j. celkem 405 m2 za cenu 20 Kč/m2 od P. K.do majetku města

⌦ pověřilo –

starostu jednáním o podmínkách Smlouvy o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu na uložení kanalizačního potrubí na parcelách č. 721 a 707/18 v k. ú. Zbýšov u Oslavan

⌦ vyjádřilo –

souhlas se zapojením Města Zbýšova do procesu komunitního plánování, který bude probíhat v obcích správního obvodu MěÚ Rosice v roce 20132014. Výsledkem tohoto procesu bude zpracování a schválení Střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb (Komunitního plánu) pro roky 2015-2019

⌦ doplnilo –

usnesení 6/7/12/ZM ze dne 10. 9. takto: Město Zbýšov souhlasí s vytvořením Integrovaného strategického plánu MAS Brána Brněnska, o. s.

USNESENÍ Z 11. SCHŮZE RM, konané dne 03. 12. 2012 RADA MĚSTA

⌦ vzala na vědomí – – – – – –

informaci starosty o plnění úkolů, které vyplynuly z jednání 10. Rady města Zbýšova 5. 11. informaci o stavu realizovaných investičních akcí – Modernizace a intenzifikace ČOV, Oprava kanalizace ze čtvrti Sička, výměna oken v budově MěÚ, zateplení půdy ZUŠ a o přípravě investic města na rok 2013 informaci o stavu vyřizování přidělení finančních prostředků z dotace Snížení imisní zátěže z dopravy ve městě Zbýšově doručené žádosti o přidělení obecních bytů do užívání žadatelů informaci starosty o hospodaření KTS Ekologie Zastávka s. r. o. za 1-9/ 2012 poskytnutí ředitelského volna žákům Základní školy, p. o., Zbýšov, ve dnech 3. a 4.1.

⌦ projednala a schválila – –

6

program 10. zasedání Zastupitelstva města Zbýšova dne 17.12.2012 nájemní smlouvy na pronájem tří nebytových prostor v objektu nájemního domu pro seniory Majrov 636 (na parc. č. 1528/2) v k. ú. Zbýšov u Oslavan

– –

Plány účetních odpisů příspěvkových organizací města – ZŠ a MŠ, na rok 2013 poskytnutí VFP oddílu malé kopané na tradiční Maškarní karneval na ledě

⌦ projednala – – –

a doporučila zastupitelstvu města ke schválení DRO č. 5/2012 a doporučila ZM ke schválení Rozpočet města Zbýšova na rok 2013 a doporučila ZM ke schválení Změnu č. I Územního plánu Zbýšova

Uvedená verze výpisu z usnesení je upravena z důvodu dodržení přiměřenosti rozsahu zveřejňovaných osobních údajů podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Ing. Anna Zahradníčková, tajemnice MěÚ

Vánoce plné radosti, pokory a lásky, v novém roce pevné zdraví, hodně spokojenosti a splněných přání přejí čtenářům zaměstnanci MěÚ Zbýšov a redakce Ozvěny

7

Za panem Ladislavem Markem Ve středu 12. prosince se konala valná hromada Svazku vodovodů a kanalizací Zbýšov – Zakřany, která byla příležitostí vzpomenout zakladatele tohoto dobrovolného svazku obcí, bývalého dlouholetého starosty sousedních Zakřan, přítele a kamaráda mnohých z nás, pana Ladislava Marka, který zemřel náhle dne 28. října. Jak to tehdy bylo? V době vzniku našeho svazku, v době překotných privatizačních nápadů osvícenců a všeználků, nebylo jednoduché odhalit všechny záměry skrytých podvodných jednání, která nás náhle obklopila při řešení problematiky hospodaření s vodou v nových podmínkách. Bývalým provozovatelem dodávky vody v našem městě i širokém okolí byl do roku 1993 s. p. JMVAK (Jihomoravské vodovody a kanalizace, státní podnik), který se transformoval na VaK s. r. o. s finančním zázemím francouzské společnosti, přičemž byla proklamována velká výhoda takových vazeb na zahraniční investory. Situace s dodávkou pitné vody nebyla ve Zbýšově po desetiletí růžová. Přesto, že tu byly zdroje vlastní dobré vody, některé naše čtvrti jí měly trvale nedostatek, dodávka byla omezována a někde, hlavně v letních měsících, nebyla vůbec. Jistě si pamatujete, že se nesmělo ani zalévat v zahrádkách a byla i jiná omezení a stálé problémy. V té době jsme začali přemýšlet o hospodaření s vodou ve vlastní režii. Objevil se ale problém, který měl náš záměr znemožnit. Město samo nemohlo při tehdy platné legislativě vodní díla zprivatizovat a hospodařit s nimi. Tehdy jsem se sešel s Láďou Markem jako starostou Zakřan s myšlenkou, že založíme svazek obcí, který by nakládání s pitnou vodou umožnil. Obec Zakřany měla tehdy rovněž v této oblasti letité problémy. Díky vstřícnému jednání právě Ládi Marka jsme mohli dobrovolný svazek obcí Zbýšova a Zakřan nakonec založit. Začátky naší činnosti nebyly jednoduché – když se o naší myšlence dozvěděli dosavadní provozovatelé, dělali všechno pro to, aby náš plán zhatili. To, že nám třeba jedné temné noci odvezli ze skladu vodárny u čistírny odpadních vod na Dolině všechno, co s provozem souviselo, připomínám jen na dokreslení oné divoké privatizace. Pak už jsme měli provoz ve vlastních rukou a snažili jsme se, aby ta změna měla smysl a pocítili ji naši občané. Spolupráce s Láďou Markem, který pak byl mnoho let místopředsedou Svazku, byla konstruktivní a hlavně přátelská. Díky tomu všemu můžeme konstatovat, že naše voda je od doby založení DSO jedna z nejlevněji prodávaných v celé republice, i když se její cena musela od té doby několikrát zvýšit, aby se zohlednily zvýšené náklady vstupů (hlavně elektrické energie, poplatky a daně), které nemůžeme ovlivnit. Nejen v souvislosti s našim Svazkem vodovodů a kanalizací Zbýšov – Zakřany budeme na pana Ladislava Marka s úctou a vděčností stále vzpomínat. Ing. Jaroslav Křístel 8

Vlastivědný spolek Rosicko – Oslavanska, oblast Zbýšov Díky neutuchající činorodosti a obětavému pracovnímu nasazení pana Karla Novotného se během léta a podzimu podařilo pokročit v práci na cihelně a na úpravě jejího okolí. Vydatně a nezištně s ním spolupracovali pánové Lumír liška, Kamil Novotný, Stanislav Novotný, Jaroslav Tůma, Zdeněk Pokorný, Vlastimil Bříza, Vladimír Hájek, Pavel Žaža. Jakou práci odvedli: pro pěší i cyklisty upravili malý jižní okruh s šesti rozcestníky (viz foto), pod pecí cihelny vyzdili rošty, v průčelí zapravili kameny, dřevěné kryté posezení na loučce olemovali betonovými obrubníky. V bezprostředním okolí cihelny vysázeli 25 stromků jedle douglasky jako malý lesopark. U lávky přes Neslovický potok vysadili osm jehličnanů a dvě břízy. Turista, který navštíví Barboru, cihelnu nebo soutok potoků, si může přečíst na panelech zajímavou historii těchto míst. Umělohmotné panely si vyžádaly nemalou práci na textech, tisku, osazení do stojanů, zabudování do země. Zasloužili se i o to, že nad hájenkou si mohou občané nebo turisté odpočinout na nově vybudovaných lavičkách pod přístřeškem. Je odtud půvabný rozhled na jižní část našeho kraje, velmi často až na Pálavské kopce.

9

Pokrývač pan Jiří Havlát cihelnu odborně zastřešil. Přední přístřešek byl pokryt starou křidlicí, aby se zachoval dobový ráz. Pan Stanislav Hort obstaral klempířské práce. Občané mají možnost koupit dřevo na topení také z pozemku Barbora. Odvezou si domů velké kusy. Klestí a drobný odpad nechají na místě, dokonce na samé cestě pro pěší a cyklisty. Snad z pohodlí, nezájmu o pořádek v přírodě, nechávají za sebou prostor nelahodící oku. Za ně očistnou práci o sobotách dělají někteří muži jmenovaní na počátku textu. Výčet splněných úkolů je stručný, představuje však mnoho hodin práce, odříkání se pohodlí, protože ne vždy byly v terénu ideální podmínky. Proto všem, kteří se jakkoliv podíleli na úspěšné přípravě, vlastní realizaci či finančním zajištění, upřímně děkujeme. Za Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska, oblast Zbýšov Jiřina Rausová

10

RNDr. Lubomír Malý, nedožité 80. narozeniny (1933–2006) Dne 14. ledna 2013 by se dožil osmdesáti let RNDr. Lubomír Malý, bývalý hlavní geolog Rosických uhelných dolů, jeden ze zakládajících členů Vlastivědného spolku Rosicko-Oslavanska. RNDr. Lubomír Malý spojil celý svůj aktivní život s rosicko-oslavanským revírem. Vystudoval odbornou geologii na přírodovědecké fakultě Masarykovy university v Brně, kde měl štěstí na vynikající profesory. Osudový vliv na Luboše Malého měl profesor Ing. Josef Vegsö, tehdejší centrální ředitel Rosických uhelných dolů, který vyučoval na Masarykově univerzitě a později na Vysoké škole báňské v Košicích. Právě u profesora Vegsöho se Luboš Malý jako jediný student z ročníku přihlásil, že má zájem o práci v Rosických uhelných dolech. Tak začala jeho životní dráha spojená s rosicko-oslavanským uhelným revírem. Po celou dobu studií na universitě dojížděl dvakrát týdně na ředitelství dolů, kde se především seznamoval s mapovou důlní dokumentací, ale také v uhelném revíru prováděl terénní průzkum. V roce 1955, kdy nastoupil na podnikovém ředitelství RUD do funkce geologa, byl k plnění úkolů dobře připraven. V báňském provozu pak řešil řadu problémů ložiskové geologie, počínaje geologickým mapováním, řízením průzkumných prací a řešil problematiku otvírky ložiska, dobývání a nakonec ukončení těžby černého uhlí v našem revíru. RNDr. Lubomír Malý od roku 1956 externě vyučoval na katedře geologických věd přírodovědecké fakulty UJEP Brno. Zde vyučoval Základy hornictví, Geologii uhelných ložisek, Oceňování ložisek a výpočet uhelných zásob, Vrtnou techniku, realizoval odborné a geologické kursy důlního mapování, učil také na průmyslové škole hornické v Zastávce u Brna. Vedl práce celkem 24 absolventů VŠB Ostrava, UJEP Brno ad. Byl organizátorem řady dvoudenních geologických konferencí na téma „Problematika geologické stavby uhelných ložisek ve velkých hloubkách“ s celorepublikovou působností, konaných od roku 1979, z nichž v pořadí šestá se konala v roce 2003 v Oslavanech. Zúčastnilo se jí 37 odborníků z celé republiky a byla vysoce hodnocena. Součástí konferencí byly exkurze do terénu revíru, které měl pan doktor vždy velice pečlivě připraveny. Na oslavanskou konferenci měla navazovat další, která měla celý cyklus konferencí ukončit. Měla především zhodnotit průběh následné likvidace pozůstatků těžby v revíru, dopad těžby a problematiku likvidace nezasypaných šachet Jindřich II a Kukla. Bohužel v době příprav, v plné aktivní činnosti, dne 9. listopadu 2006 ve věku 73 let pan doktor Lubomír Malý zemřel. Doktoru Malému byla udělena řada ocenění. Obdržel čestné členství v České geologické společnosti a mezi nejvyšší ocenění patří Krajská cena Řehoře Mendla, udělená kolektivu akademika Štelcla, jehož byl členem a následně pak státní cena za vědecké objasnění hlubinné stavby východního okraje Českého masívu a jeho nerostného potenciálu. 11

V roce 2003 byla vedením města Oslavany a Vlastivědného spolku R-O uspořádaná na radnici Oslavan malá komorní slavnost na počest 70. narozenin pana doktora Malého, kde mu starostové města Oslavan a Zbýšova poděkovali a vyslovili uznání za jeho celoživotní práci ve prospěch našeho regionu a obou měst. Až do posledních dní pan doktor Lubomír Malý přes své velké zdravotní potíže stále veřejně pracoval, dojížděl vlakem z Brna do Oslavan na zasedání představenstva a spolku. Vlastivědný spolek, především sekce hornická, pociťuje odchodem pana Lubomíra Malého stále velkou ztrátu. Ztratili jsme odborného poradce, který udržoval široké kontakty s odbornou veřejností, zasvěceného znalce geologických a montánních poměrů rosicko-oslavanské uhelné pánve. Zanechal nám zde však odkaz v téměř stovce odborných statí, článků a studií. Pana dr. Lubomíra Malého nám připomíná i naučná stezka permokarbonem boskovické brázdy, která byla pod jeho vedením vybudovaná na levém břehu řeky Oslavy v Oslavanech na Zaklášteří. Jarmila Plchová

Co nového v knihovně Tááák velká knihovna a hezká, no tady jsem nebyl(a) snad „sto let“. Tak takováto slova jsme mohli slyšet od návštěvníků, kteří přišli trošku postrašit své ratolesti. V říjnu proběhla ve spolupráci s MKC výstava strašidel a nějaká zbyla i na knihovnu. Do těchto prostor právě nakoukli i ti, kteří pouze vědí, že nějaká knihovna ve Zbýšově stojí. A ejhle! Některým, zvlášť dětem, se v knihovně tak zalíbilo, že nyní už mají své průkazky a své oblíbené hrdiny si vybírají právě zde. Dobrá čokoláda, stejně jako dobré víno, je smyslový požitek, který si zaslouží být vychutnáván pomalu se zavřenýma očima. A právě tímto Uměním Degustace Čokolády jsme si zpříjemnili úterní listopadový podvečer, kterým nás provedl odborník přes čokolády pan Hanzálek. Kakaové boby, hořká, mléčná, lískooříšková, karamelová, nugátová…. Chuťové pohárky měly co dělat .A což teprve taková Menakao hořká s trojicí Madagaskarských pepřů, nebo s mořskou solí. Ani by jeden nevěřil. A jak už je to se vším, každému chutnalo něco jiného, ale na jednom jsme se shodli všichni. Po takové sladké tečce by bylo dobré několikrát projít svižným krokem Zbýšov. V úterý19. února 2013 v 18.00 hodin si opět trošku zacestujeme. Naši knihovnu navštíví pan Jiří Mára s rodinou a tentokrát se podíváme do Austrálie. Mezi oblíbené autory, zejména pro ženy, patří i spisovatelka paní Věra Řeháčková, která bude našim hostem v úterý 5. března 2013 v 17.00 hodin. Děkuji všem čtenářům, kteří zůstávají věrni knihám a knihovně. Blíží se čas Vánoc a většinou v tuhle dobu myslíme na ty, na kterých nám opravdu záleží. Je to doba emocí, pocitů…pocit, který jindy není. Užijte si tyto kouzelné dny v klidu a příští rok ať se Vám vydaří. Hodně zdraví a štěstí. A co je štěstí? Muška jenom zlatá? A kde štěstí hledat? Když ho najdete – buďte opatrní, bývá křehké, stejně jako zdraví. Stačí se pozastavit nad pár citáty 12

Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí - čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší. Jan Werich Štěstí se neměří podle titulů a peněz, ale podle zdraví a spokojenosti srdce. Paolo Montegazza Štěstí nacházíme především ve zdraví. Heber Doust Curtis Štěstí je jako ze skla, jak se leskne, tak se i láme. Publilius Syrus Lenka Svobodová – vedoucí Městské knihovny Zbýšov

Městské kulturní centrum informuje „Chumelí se chumelí, nejlíp je nám v posteli.“ Netuším, jestli už tuto rýmovačku někdy někdo zautorizoval, ale napadla mne právě při pohledu z okna. Dlouhá léta si nepamatuji, aby začátkem prosince takto sněžilo a přes den příjemně svítilo sluníčko. Nádherné zimní dny a na nedělní procházce potkáte sotva pár lidiček. Nejspíš všichni raději tráví čas v teple domova u televize nebo v horším případě v některém nákupním centru, čemuž věřím víc. V čase Vánoc by měli mít lidé k sobě blíž, měli by si pomáhat a měli by si život trošku ulehčovat, ne úmyslně komplikovat. My jsme taky pomohli. A ne jednou. Před dvěma měsíci vznikl nápad obdarovat co nejvíce dětí v dětských domovech, Klokánku apod. a vyhlásili jsme akci „Všichni sbíráme Kinder“. Probíhala od 26. 10. do 10. 12. a úspěšně jsme nashromáždili 532 kusů čokoládových vajíček Kinder. Do této akce se zapojili občané Zbýšova, DDM Oslavany, žáci ZŠ Němčice, ZŠ Nová Ves a občané Letkovic. Bedýnky s vajíčky udělaly radost dětem v dětském domově v Ivančicích, v Náměšti, v brněnském Klokánku a azylovém domě pro matky s dětmi „Na počátku“ v Brně. Všem dárcům moc děkujeme a věřím, že příští sběr třeba znovu Kinder vajíček bude úspěšnější, že se občané v našem městě zapojí více a nebudou tak lhostejní, jak se ukázalo. S dětmi a personálem Dětského domova v Ivančicích spolupracujeme více. Málokdo totiž ví, že v objektu, kde je MŠ a ZŠ pro neslyšící, je také od roku 2004 v provozu dětský domov, kde je trvale umístěno dvanáct dětí, které mají sluchovou vadu, či jiné postižení a proto je těžké najít pro ně vhodnou rodinu. Nikdo je nechce, nikoho nemají a jsou vděční za všechno, třeba jen za pouhou návštěvu, protože mají pocit, že na nich někomu záleží. Nemusela jsem dlouho přemýšlet, jak jim pomoci, proto vznikl nápad s těmi vajíčky a věřte mi, že z vajíček i připravených mikulášských balíčků měly děti obrovskou radost. Pokud něco takového osobně zažijete, zaručeně Vám to „dobije baterky“ tak, že už Vás nic nerozhodí a žene Vás to dál. Děti nám namalovaly obrázky se svými přáníčky pro Ježíška a my se jim je pokusíme splnit. Na vánočním stromečku v chodbě MKC byla rozvěšena jejich 13

přáníčka a návštěvníci MKC si je mohli vzít a splnit je. Moc mě potěšilo, že během jednoho týdne nezůstala na stromečku jediná obálka a našlo se tolik milých lidí, kteří nejsou lhostejní a rádi obdarují anonymně i někoho jiného, dá se říct „cizího“. A ten „někdo jiný“ na to opravdu čeká a těší se, že zbýšovský Ježíšek přece jen existuje. Dětí je „pouze“ dvanáct a na mnohé se přáníčko nedostalo, ale pokud byste chtěli něčím přispět, budeme vděční za jakkoukoliv pomoc, byť jen knížku, CD, puzzle, zkrátka hračky, kterých naše děti mají víc než dost. Samozřejmě ale nepřijímáme věci, kterých se doma chcete zbavit. Dárky osobně předáme 20. prosince a v příštím čísle Ozvěny Vás budeme informovat, jakou radost dětem udělaly. No a vidíte, kam jsme se to dostali od kultury? Není zkrátka nad příjemné setkávání a pobavení. Chápu, že ne vždycky je nálada, ale jistě si z naší rozmanité nabídky v příštím roce vyberete a někde se potkáme. Přehled akcí na 1. čtvrtletí 2013: 1. 1. Novoroční ohňostroj v 17 hodin v parku před MěÚ 11. 1. Novoroční posezení s orientálním tancem – Hornický dům 20. 1. Kouzelný maškarní karneval pro děti v 15 hodin v sále Hornického domu 23. 2. Společenský ples města a školy ve 20 hodin v sále Hornického domu, hraje skupina Proměny 8. 3. Malé posezení s hudbou k MDŽ v 18 hodin v sále MKC 10. 3. Vystoupení Dády Patrasové pro děti v 15 hodin v kině Horník 22. 3. Vystoupení Vladimíra Hrona OneManShow v 19 hodin v kině Horník 3. 4. Beseda s novinářem Josefem Klímou nejen o Kajinkovi v 18 hodin v sále MKC Dále budeme pokračovat ve volnočasových aktivitách, oblíbených tvořivých kurzech a připravujeme opět malá divadýlka pro děti. Pokud hledáte tip na vánoční dárek, předprodej vstupenek na zmíněná vystoupení jsme již zahájili. Na konci bývá dobrým zvykem děkovat, přát a podobně - ani letos tomu nebude jinak. Nebudu vzpomínat všechna jména, určitě bych se do toho pěkně zamotala, ale musím zmínit pana Petra Boučka, jehož spolehlivost a opora je pro mne mnohdy moc důležitá a paní Moniku Vejvodovou, která nám některé z akcí zachytila fotoaparátem. Podílela se i na focení kalendáře Mikroregionu Kahan, který jsme dostali do schránek. Zmíním místní Sbor dobrovolných hasičů, v němž se najdou ochotní členové a nenechají mě v tom samotnou. Doufám, že ti, které jsem nevyjmenovala přímo, nebudou naštvaní a že moc dobře vědí, že jsem jim vděčná! Samozřejmě děkuji za podporu a vstřícnost vedení města, protože i kultura je pro každou obec velmi důležitá a je součástí jejího života, i když výsledek je znát třeba až za delší dobu. Zdraví, láska a skromnost jsou tou nejúžasnější kombinací ctností pro život. Uvědomme si, že nemůžeme mít všichni všechno, ale buďme vděčni i za málo třeba jen za to, že máme kolem sebe ty nejbližší. Nebuďme na sebe zlí, nezáviďme si, nehádejme se, mohli bychom toho později litovat. Všem přeji krásné Vánoce, pevné zdraví a pokoj lidem dobré vůle! Za Městské kulturní centrum Martina Švancarová

14

V prostorách MKC úspěšně funguje dopolední dětský klub bez maminek Klubíčko

Při akci Všichni sbíráme Kinder jsme shromáždili 532 kusy čokoládových vajíček pro děti z dětských domovů

Tradicí je již i mikulášský podvečer s nadílkou v parku před radnicí (strašidelní čerti jsou na černobílé fotografii bohužel málo zřetelní)

Odpolední tvořeníčko s mámou - výroba permoníka do školky 15

ZBÝŠOVSKÝ KOS 2012 Letošní finále pěvecké soutěže Zbýšovský kos se uskutečnilo v neděli 25.11., tedy o týden dříve, než nám začal Advent. Atmosféru netřeba popisovat, nervozita soutěžících i napětí v sále by se dalo krájet. Moderátor akce Pavel Štěpánek nejdříve přivítal a představil pětičlennou porotu, kterou tvořili: Mgr. R. Malý, J. Dobrovolná, R. Anderle, Mgr. V. Richterová, V. Široký, a tím pro ně začal nelehký úkol. Soutěžilo se ve čtyřech kategoriích, tradičně soutěž zahájili předškoláci z mateřské školy Pokorná Magdaléna, Matejová Marie, Havlíčková Markéta, Pokorná Ivana, Malcová Natálie, Procházka Jonáš, Kotačka Matěj. Vítězkou této kategorie se za velkého potlesku stala Anna Jurníčková s písní Ej, padá, padá rosenka. Ve druhé kategorii 1.–3. třída soutěžilo 7 zpěváků: Pokorná Barbora 1. místo Oswaldová Alžběta Vodičková Monika 2. místo Šoltésová Lenka Oswaldová Anna 3. místo Hájek David Vítová Eliška Ve třetí kategorii 4.–5. třída už jde do tuhého, neboť ve věkově vyšších kategoriích není o výborné zpěváky nikdy nouze a mnozí berou vystoupení velmi zodpověďně: Vališová Tereza 1. místo Bojanovská Klára, Zeidlerová Veronika Šoltésová Lucie 2. místo Leszczynski Jiří Šrajtlová Dorota 3. místo Ondráčková Sára V nejstarší kategorii 7.–9.tř. už se soutěžící snaží zaujmout nejen svým zpěvem, ale i tancem, výběrem oblečení, zkrátka svou image. Boje o Zbýšovského kosa v této kategorii se zúčastnili: Štossová Lucie 1. místo Marek Pokorný Špičková Sabina 2. místo Kloučková Kristýna Čejková Jana 3. místo Procházková Anna Absolutním vítězem letošního 15. ročníku se stal Marek Pokorný s písní Hej, pane diskžokej. Musím podotknout, že v přestávkách nás příjemně hudebně naladili žáci hudební školy ze Slavkova u Brna, jejichž učitelem je pan A.Vodička. Neobvyklou atmosféru dodaly světelné a kouřové efekty pana Karla Vodičky, který celé odpoledne také zvučil. Samozřejmě velké díky za ochotu a trpělivost patří všem organizátorům a sponzorům tohoto „svátečního odpoledne“, zejména panu Jiřímu Leszczynskému, který s dětmi písně nacvičil a zajistil hudební doprovod a panu Tomáši Ludvovi, který vznesl před 15 lety myšlenku o znovuobnovení Zbýšovského kosa a stal se jeho nedílnou součástí. Organizátoři by rádi na jaře zorganizovali pokračování této pěvecké soutěže pro věkovou hranici nad 15 let bez omezení. Proto vyzýváme všechny zájemce, kteří se nestydí ukázat svůj pěvecký talent, aby se přihlásili do konce ledna 2013 u pana Leszczynského, pana Ludvy nebo v kanceláří MKC Zbýšov. Soutěž se uskuteční jen v případě dostatečného zájmu! Martina Švancarová 16

Společenská kronika Vzpomínka

Dne 15. ledna 2013 uplyne smutných 5 roků od úmrtí pana Jiřího Stuchlíka. S láskou stále vzpomínají rodiče a sourozenci s rodinami.

Dne 22. února 2013 si připomeneme páté výročí úmrtí slečny Nikoly Pakostové. S bolestí a láskou stále vzpomínají rodiče a sourozenci. Kdo jste ji znali a měli rádi, vzpomeňte s námi.

Dne 3. ledna 2013 uplynou dva roky od úmrtí paní Anny Juračkové S láskou a úctou vzpomínají děti s rodinami.

Před dvěma roky, 6. prosince 2010, zemřela paní Blanka Říhová. Stále vzpomínají spoluobčané z Doliny. Kdo jste ji znali, vzpomeňte na ni s námi.

17

Dne 20. ledna 2013 tomu bude pět let, kdy nás náhle opustil pan Zdeněk Čudan. Kdo jste ho znali a měli rádi, vzpomeňte s námi. Manželka, dcery s rodinami, spolupracovníci z MěÚ Zbýšov a členové SDH Zbýšov.

Dne 5. února 2013 si připomeneme smutné třetí výročí úmrtí milovaného manžela, tatínka, dědečka, oblíbeného spolupracovníka a kamaráda pana Viléma Pavlíčka. Manželka a synové s rodinami, spolupracovníci z MěÚ a sportovci.

Vydali jste se na cestu, v jiný den a každý sám, jen dveře vzpomínek jste nám nechali dokořán. Těžko se s vámi loučilo, těžké je bez vás žít, láska však smrtí nekončí, v srdci vás stále budeme mít. Dne 17. 11. 2012 by se dožil 78 let náš milovaný tatínek pan František Žalud a 17. 12. 2012 by se dožila 73 roků naše milovaná maminka paní Eva Žaludová. S úctou a láskou stále vzpomínají dcery Eva a Renata s rodinami.

18

Poděkování V třesoucích se rukou držím fotografie svých bývalých zbýšovských žáků 6. a, 6. b třídy, školní rok 1958–1959, dnes již pětašedesátníků. Neubráním se slzám, moji drazí. Všem mým milým nebylo dopřáno dožít se našeho letošního říjnového setkání k padesátému výročí ukončení Vaší školní docházky ve Zbýšově. Týden před našim setkáním nás zarmoutila smutná zpráva o nenadálém náhlém odchodu mimořádně vzácného a obětavého Ládi Marka, mého milovaného žáka, Vašeho vynikajícího dobrého spolužáka. Odešel – odkud není návratu. Jeho duch, jako všech těch, kteří nás předešli, zůstává stále s námi. Moje poděkování náleží drahému Láďovi za krásné soužití s učiteli a spolužáky na zbýšovské škole a za jeho dokonalou přípravu našich setkání. Srdečné poděkování posílám čestnému přípravnému výboru našich setkání a všem milým, kteří se těchto našich toužebně očekávaných krásných chvil zúčastnili. Ve svých srdcích projevili tolik vzájemné lásky, potřebné všem lidem celé naší planety Země. Vážená a milá moje děvčata a hoši, srdečné díky za Vás – Vašim rodičům, Vám za Vaši lásku. Nechť Vaše mimořádně překrásné mezilidské vztahy zůstanou trvalým projevem Vaší osobnosti, projevem lásky, jež vyzařuje do všech stran všem lidem dobré vůle a znásobena jimi se vrací zpět k Vám. Člověk je složitá bytost. Život je poznamenán vzestupy i pády. Lidstvo trpí duchovní podvýživou. Nechť žije poctivý kontemplativní život v hodnotách nejcennějších jako je láska k bližnímu, pravda, poctivost, upřímnost, pracovitost. Kéž jsou lidé nároční k sobě. To není egoismus, ale cíl změnit, zlepšit morálně nejen náš drahý český národ, ale celou lidskou společnost a na zemi bude opravdový ráj. Požehnané Vánoce, milostiplný nový rok, stálé zdraví a lásku Vám a Vašim drahým ze srdce přeje Vaše milující učitelka Jožka Procházková z Babic.

19

Ze života zbýšovské farnosti Ty, který jsi začátek i konec, vezmi tento rok do svých rukou a veď nás podle své vůle! Požehnej naše touhy i naše skutky, pomoz, ať se podaří vše, co nás k Tobě přibližuje. KÄTE WALTHER

Svět onemocněl. Přišla na svět láska – Betlémské Dítko. Jen Ono zachrání svět a lidstvo! Mgr. Jožka Procházková

O naději Na adventním věnci hořely čtyři svíce. V místnosti bylo naprosté ticho. Takové ticho, že bylo slyšet, co si ty čtyři svíce vyprávěly. První vzdychla a řekla: „Já se jmenuji pokoj. Moje světlo svítí, ale lidé nemají pokoj a bojují mezi sebou. Nechtějí mír.“ Její světlo se zmenšovalo, až zhaslo docela. Druhá svíce zablikala a řekla: „Já se jmenuji víra. Ale jsem přebytečná. Lidé nechtějí o Bohu nic vědět. Nemá smysl, abych dál svítila.“ Místností se přehnal průvan a druhá svíce zhasla. Potichu a smutně se přihlásila ke slovu třetí svíce. „Já se jmenuji láska. Už nemám sílu dál hořet. Lidé mě dávají stranou. Vidí jen sami sebe a ne druhé, které by měli milovat.“ A svíce zablikala naposled. Vtom přišlo do místnosti dítě. Pohlédlo na svíce a řeklo: „Ale, ale, proč nesvítíte?“ A bylo mu skoro do pláče. Tu promluvila čtvrtá svíce: „Neboj se! Pokud hořím já, můžeme zapálit i ostatní svíce. Já se jmenuji naděje.“ A dítě zapálilo pomocí této svíce znovu ostatní. Ludmila Radilová

20

Zbýšovské domácnosti navštíví tříkráloví koledníci v sobotu 5. ledna a v neděli 6. ledna. Děkujeme všem dárcům za vlídné přijetí, ochotu pomoci a štědrost. Anna Zahradníčková 21

Z činnosti nejen místních zájmových organizací Hasičské ohlédnutí za rokem 2012 Konec roku se nezadržitelně blíží. Pro zbýšovské hasiče to byl rok poměrně rušný, bohatý na činnost a události.

Sbor dobrovolných hasičů Členové Sboru dobrovolných hasičů Zbýšov, o. s., si pro rok 2012 předsevzali rozvíjet hlavně činnost s dětmi z kroužku mladých hasičů a zajistit jejich přípravu na soutěže. Závazek byl jasný – účastnit se všech dostupných soutěží, zdokonalit dovednost v požárním sportu a znalosti požárnické všestrannosti. Mladí hasiči se scházeli každou sobotu, v období před soutěžemi i v pracovních dnech odpoledne. Tento úkol kladl vysoké nároky na vedoucí kroužku a nápomocné členy, kteří zajišťovali technickou podporu. Nemalé poděkování za podporu a pochopení patří také rodičům mladých hasičů. Kromě odborností získaly děti i smysl pro kolektiv a kázeň.

Mladí hasiči získávají při výcviku kromě odbornosti i smysl pro kolektiv a kázeň

V měsíci říjnu pořádali hasiči města Zbýšova pod záštitou starosty města závod požárnické všestrannosti. Soutěž byla organizována již po několikáté a opět na městském koupališti, které je svým technickým zázemím a pěkným prostředím, navazujícím na přilehlý les nad hájenkou, pro tento účel téměř ideálním prostorem. V daném termínu vykouklo na celou dobu soutěžního dne hřejivé slunce. Účastnilo se přes tři stovky soutěžících. Náročné přípravy zahrnovaly mimo jiné přípravu tratí pro dorost, mladší a starší žáky v délce 2 až 5 kilometrů a zajištění zázemí pro účastníky závodu. 22

Vedení sboru se také rozhodlo podpořit kulturní činnost ve městě. Na výzvu vedení města se členové sboru a zásahové jednotky podíleli na organizaci a technickém zajištění akcí pořádaných MKC – letní kino, školní olympiáda, kulturní vystoupení dechové hudby, představení pozvaných hostů a účinkujících. Sbor dobrovolných hasičů se snaží vyhovět všem občanům, kteří o pomoc požádají. Občané a spolky se na nás obracejí v případech, kdy je třeba využít speciální techniky, např. při práci ve výškách, pokácení stromu, při manipulaci s těžkými břemeny. Doufáme, že doposud jsme všem, kdo se na nás obrátili, vyhověli k jejich spokojenosti.

Pomoc při úklidu kostela ve Zbýšově

JSDH Jednotka SDH Zbýšov je organizační složkou města a rozhodnutí, související s připraveností a chodem zásahové jednotky, jsou úzce konzultována s vedením města. Členové zásahové jednotky se dohodli, že úpravy na požárním vozidle CAS 32 T 815, zakoupeném v loňském roce, provedou svépomocí. Důvodem jsou vysoké náklady, které by za opravu požadovala odborná firma a byly by nad možnosti financování z rozpočtu města. Na úpravách CAS 32 T 815 bylo hlavně v zimních měsících odpracováno několik stovek pracovních hodin. Z původního požárního vozidla na hašení pěnou byla začátkem jara tohoto roku zařazena do výjezdu požární cisterna o objemu 9000 litrů a příslušenstvím pro velkoobjemové hašení a pro požáry v lesním terénu. Po pár dnech v zařazení byla jednotka povolána k požáru lesního porostu v Oboře Ivančice-Němčice. 23

Výčet zásahů: 12. 3. požár nízké budovy Zbýšov 12. 3. likvidace nebezpečné látky Zbýšov 18. 3. požár lesního porostu Vysoké Popovice 21. 3. požár lesního porostu Oslavany (u Lipna) 25. 3. požár polního porostu Zbýšov 4. 4. požár lesního porostu Oslavany 11. 4. požár lesního porostu IvančiceNěmčice 18. 4. požár zemědělského objektu Zbýšov 20. 4. požár lesního porostu Zbýšov 23. 4. požár osobního automobilu Zbýšov 10. 5. požár lesního porostu Oslavany

24

11. 5. požár skládky Zbýšov 25.–26. 5. požár lesního porostu Bzenec 27. 5. požár lesního porostu Bzenec 23. 6. požár nízké budovy Zbýšov 24. 6. požár odpadu Zbýšov 3. 7. likvidace nebezpečného hmyzu Zbýšov 7. 8. technická pomoc – odstranění stromu Zbýšov 25. 8. likvidace nebezpečného hmyzu Zbýšov 25. 8. záchrana zvěře Zbýšov 19. 11. požár kontejneru Zbýšov 20. 11. požár travního porostu Lukovany

Významným prověřením připravenosti a schopnosti zásahové jednotky byla mimořádná událost – požár lesního porostu u Bzence – moravská Sahara. Již ze sdělovacích prostředků bylo jasné, že průběh likvidace v prvních hodinách se nevyvíjí příznivě. Velitel jednotky SDH Zbýšov byl postupně informován Krajským operačním střediskem (KOPIS) HZS JmK. Se členy byl dohodnut postup a obsazení v případě vyhlášení zvláštního stupně požárního poplachu. Tento byl vyhlášen 25. 5. v 11:33 hodin. Postup je v takovém případě jasně dán: v co nejkratším čase se dostavit na místo shromaždiště odřadu s vybavením a proviantem na několik dní zásahu. Po přesunu do města Bzence nám bylo jasné, že nasazení na několik hodin nebude pravda. Rozsah zasažené plochy, náročný terén v pískovém loži, množství nasazené techniky, která zapadala do hlubokých dun, byl mimořádný. Po 24 hodinách nepřetržitého nasazení, a to i v noci, se osm členů vrátilo zpět s tím, že se musí připravit na další odřad. Ten se konal další den v obdobném scénáři. Nasazení techniky bylo tak extrémní, že opravy a údržba stála nemalé finanční prostředky nad rámec položky rozpočtu. 25

26

Požární technika musí být ve stoprocentní připravenosti a v případě povolání k zásahu je na ni kladena vysoká náročnost na spolehlivost a bezporuchovost. To se však u techniky roku výroby 1982-85 zvládá v posledních létech velmi těžce. Nelze udržovat techniku, u které jsou již nerentabilní a neekonomické opravy. Údržba a menší opravy, revize a zákonné prohlídky provádějí členové hasičského sboru ve svém volném čase bez nároku na odměnu. Často na úkor volného času, který mohou trávit v rodinném kruhu. Celoročně se musí členové zásahové jednotky SDH Zbýšov účastnit předepsaných školení a několika desítek hodin výcviku, obhajoby hasičské způsobilosti a osvědčení velitele, strojníka požární techniky, nositele dýchacích přístrojů, osvědčení obsluhy motorové pily – hlavně bezpečnosti práce při kácení vyvrácených a jinak nebezpečných stromů. Jsou to speciální kurzy, při kterých se školí a vycvičují na situace s vysokým rizikem nebezpečí úrazu. Vedení jednotky zaznamenalo v době rojení včel a rozmnožování bodavého hmyzu případy, při kterých byl oznamovatel odkázán KOPIS HZS JmK na specializovanou firmu a to z důvodu, že se nejedná o přímé ohrožení života a zdraví osob, oznámení nevykazuje znaky mimořádné události. Po dohodě s vedením města je možné tuto událost řešit prostřednictvím oznámení starostovi města nebo přímo na JSDH Zbýšov. Jednotka je vybavena potřebnou technikou a zařízením pro likvidaci bodavého hmyzu. Poděkování sponzorům V průběhu roku se vedení sboru několikrát obrátilo na místní i okolní firmy a podnikatele se žádostí o pomoc při financování akcí pro děti a obnově vybavení požární techniky, výstroje a výzbroje. Za dobré vztahy, podporu, vstřícnost a pochopení tímto děkujeme firmě Elektro Milan Nekuža Zbýšov, stavební firmě Miloš Ryšavý Vémyslice, panu Miloši Soukupovi – pokládka živičných povrchů Zbýšov, firmám Paspol Zbýšov, Metaldyne Oslavany – pobočka Zbýšov, ANAS Servis Brno, PO-BP Jihlava. Zvláštní poděkování patří Hasičskému sboru obce Zastávka za umožnění dočasného garážování požární techniky CAS 32 T 815, pro kterou na požární zbrojnici ve Zbýšově není pro zimní období dostatečně vybavená garáž. Poděkování směřujeme na vedení města Zbýšova za vstřícnost při řešení problémů a financování činnosti jednotky SDH Zbýšov. Věříme v pokračování úzké spoluprácei budoucích létech. Za Sbor dobrovolných hasičů a zásahovou jednotku města Zbýšova Bc. Vladimír Čapka starosta sboru a velitel jednotky

27

Zbýšov hostil vrcholné soutěže v silovém trojboji Jako každoročně, tak i letos se stal Oddíl kulturistiky a silového trojboje Zbýšov pořadatelem vrcholných soutěží v silovém trojboji v ČR. V sobotu 28. 4. 2012 se zde konala poslední mistrovská soutěž jarní sezóny. Jednalo se o 20. mistrovství ČR masters. Krásné, slunečné počasí zde přivítalo 40 závodníků, kteří se představili ve čtyřech věkových kategoriích. (M1 nad 40 let, M2 nad 50 let, M3 nad 60 let a M4 nad 70 let). Soutěžící v každé věkové kategorii byli rozděleni podle tělesné hmotnosti do váhových kategorií, ve kterých se utkali o tituly mistrů České republiky. Po prezentaci, která probíhala od 8 hodin, bylo v 10.00 hodin mistrovství slavnostně zahájeno hymnou a proslovem starosty města Zbýšova pana Vratislava Širokého, který s ochotou podobné akce podporuje. Na soutěži bylo překonáno 28 nových rekordů, z nichž sedm si na svůj účet připsal absolutní vítěz celého mistrovství Zoltán Kanát, startující za TJ Olympia Zlín. Mezi ženami kralovala Hanka Takáčová z Chodova. Mistrovství se zúčastnila i přes to, že se ve středu před soutěží vrátila z USA, kde obhájila titul mistryně světa. Musím se přiznat, že se mi jako ředitelce soutěže toto mistrovství hodnotí velmi těžko. Myslím si ale, že mi většina přítomných může potvrdit, že závody proběhly bez sebemenších problémů, v přátelské domácí atmosféře, bez zbytečných prostojů. K příjemnému prostředí přispělo i krásné počasí a skvělá kuchyně restaurace Hornického domu. Velmi mě potěšil mail od domažlického soutěžícího pana Bedřicha Řechky, který mi mimo jiné napsal: „Děkuji za příkladný průběh MČR. Nástup závodníků k závěrečnému vyhodnocení již čtvrt hodiny po ukončení soutěže byl nevídaný…“ Dobrou a precizní práci předvedli i nakladači. Jak již bylo zmíněno, téměř ihned po ukončení soutěže proběhlo vyhlašování výsledků. Všichni soutěžící na prvních třech místech získali podle umístění medaile a každý závodník dostal věcný dar od sponzorů. Ceny a medaile předávali delegát soutěže pan Vilém Štifter, starosta města MČR masters v silovém trojboji 28. 4. 2012 ředitelka soutěže Bc. Irena Pokorná, paní Hana Takáčo- pan Vratislav Široký a já, jako vá, absolutní vítězka, několikanásobná mistryně světa, ředitelka soutěže. Poté se starosta pan V. Široký přešlo k ocenění třech nej28

lepších podle Wilkse v každé věkové kategorii, kteří získali poháry a další ceny. Nevšedním zážitkem bylo předávání cen nejstaršímu účastníku mistrovství panu Wolfgangu Zimmermannovi. Kromě zmiňovaných cen převzal tento 72–letý závodník od delegáta i plaketu pro nejúspěšnějšího závodníka v kategorii masters 4 za rok 2012. Třešničkou na pomyslném dortu bylo vyhlášení těch nejlepších, kterými se stali Hanka Takáčová a Zoltán Kanát. Jako žádná sportovní akce se ani tato neobešla bez sponzorů. Těmi hlavními se stali: Město Zbýšov, Český svaz silového trojboje, H Sport – pan Huňek, kterému děkujeme za přípravky výživy, Elektro Nekuža, který dodává na naše soutěže elektrovýrobky, zamečnictvíMP, HoBBiT a restaurace Hornický dům. Všem patří velké poděkování. Druhou akcí se stal 4. ročník klání o Pohár starosty města Zbýšova. Dorostenců a juniorů, závodících v silovém trojboji, se zde sešlo 41. Po prezentaci, ke které se první závodníci sjížděli už od 8.00 hodin, byla vlastní soutěž slavnostně zahájena v 10.00 hodin projevem starosty Zbýšova pana Širokého a hymnami České i Slovenské republiky. V šesti váhových kategoriích se utkalo 16 dorostenců, z nichž bylo sedm ze Slovenska. Na soutěži bylo překonáno několik českých i slovenských rekordů, což svědčí o tom, že soutěž byla, co se týče výkonů, velmi kvalitní a sešli se zde špičkoví závodníci. Rekordy překonali i tři nejlepší dorostenci závodů: Jakub Zmeko ze Slovenska, Tomáš Turek z Bohumína a vítěz této věkové kategorie kuřimský Pavel Uher. Juniorka se, stejně jako v kategorii dorostu, zúčastnila jedna. Byla jí Kateřina Hýblerová z Nymburka. Mezi 24 juniory v šesti váhových kralovali Tomáš Novák z Prahy, Filip Sobotka z Jihlavy a tím nejlepším se stal další jihlavský borec David Lupač. Ten obhájil prvenství nejen ve své věkové kategorii, ale již potřetí se stal i absolutním vítězem soutěže a získal Pohár starosty města Zbýšova. Této soutěže se zúčastnili i dva místní závodníci. V kategorii dorostu se představil nováček Zdeněk Rutar. Po tříměsíčním trénování překvapil nejen ostatní, ale i sebe těmito výkony: dřep 145 kg, 80 kg v benči a 215 kg v mrtvém tahu. Celkem nazvedal 440 kg a tím získal 3. výkonostní třídu a bronz ve své kategorii. Druhým soutěžícím byl Tomáš Hájek. Jeho výkony měly hodnotu: 210 kg v dřepu, 120 kg v benči a 240 kg v mrtvém tahu. Celkovým výkonem 570 kg zlepšil Tomáš svůj loňský výkon o 40 kg. Velké poděkování patří sponzorům, bez kterých by se v dnešní době nemohly podobné akce pořádat: Město Zbýšov, Elektro Nekuža, HoBBiT, ZamečnictvíMP, 2Mcyklosport, Zdeněk Rutar, dřep 145 kg Figarostav s.r.o. 29

Tomáš Hájek, mrtvý tah 240 kg

Vyhlášení výsledků 10. 11. 2012. Zdeněk Rutar 3. místo 30

I pro příští rok byl náš oddíl požádán o pořadatelství. Začátkem roku, 26. ledna, se zde odehraje Mistrovství jižní Moravy mužů a žen v silovém trojboji. 16. února to bude Mistrovství ČR v benchpressu masters, juniorů a dorostu. Tato soutěž bude i nominačním závodem na Mistrovství světa. Na podzim 26. 10. se zde bude konat již 5. ročník Poháru starosty města. Kromě pořádání soutěží členové oddílu pravidelně trénují v posilovně v areálu místního koupaliště. Otvírací doba je každý den kromě soboty od 17.30–20.00 hodin, nebo po domluvě, na telefonním čísle 605 238 754. Za oddíl kulturistiky a silového trojboje Zbýšov Bc. Irena Pokorná

Z činnosti Junáku - svazu skautů a skautek ČR, středisko „Hrozen“ Zbýšov Jako každý rok tak i letos jsme zahájili na skautské klubovně schůzky první týden v říjnu. Sešli jsme se v hojném počtu a mezi přítomnými se objevilo i mnoho nováčků. Vedoucí si s dětmi dohodli vhodné termíny a časy schůzek tak, aby vyhovovaly jak dětem, tak i vedoucím. Mimo pravidelných schůzek chodíme do tělocvičny a to každé pondělí od 16:00 do 17:00 hodin mladší chlapci a od 17:00 do 18:00 hodin starší chlapci. Při těchto hodinách se věnujeme florbalu a chtěli bychom se zúčastnit několika turnajů žákovské AFL. Letos poprvé jsme otevřeli naše řady pro děti od tří do sedmi let. Na schůzku si je rodiče přivedou a po ní si zase pro své ratolesti přijdou. Po dvou měsících se zdá, že akce „Mrňata“, jak ji sestry vedoucí nazvaly, má u malých dětí úspěch. Děti se už naučily, jak vyrobit věneček z listí, rády malují, tancují a hrají různé hry. Také jsme si vyzkoušeli, jaké je to nechat povozit děti na poníkovi. Děti měly ohromnou radost a všem se akce líbila. Proto bychom chtěli touto cestou poděkovat majiteli poníka panu Jiřímu Mitrocimu za umožnění této nevšední atrakce a odborný přístup. Na schůzkách společně zažíváme hodně legrace, hrajeme různé hry a učíme se spoustu užitečných věcí. Občas vyrazíme na výpravu do lesa, kde si prověříme v praxi, co jsme se s dětmi o přírodě naučili a jak ji máme chránit. Příkladů toho, co do přírody patří a co ne, je i v našem okolí mnoho. Občas se s dětmi sejdeme i v sobotu na klubovně, zahrajeme si hry a opečeme párky. Bratři si celý víkend užili na klubovně i s přespáním. Mimo jiné si sami vyzkoušeli nabatikovat trička, připravit jídla, zatopit a udržovat oheň, uklízet a jiné praktické činnosti. Starší sestry mimo jiné na každé třetí schůzce vaří, učí se připravovat studenou kuchyň a pečou cukroví. Děvčata již pekla vánoční perníky a linecké cukroví. Nyní prožíváme dobu adventní a i my se společně s dětmi snažíme prožít krásné chvíle. S „Mrňaty“ jsme si již na klubovně nazdobili vánoční stromeček, což děti velice zaujalo. Velké sestry vyráběly z vánočního papíru vločky, i bratři pomáhali - ozdobili okna kluboven. Oslavu Mikuláše jsme zahájili v předstihu. V pondělí 3. prosince jste nás mohli potkat v ulicích města Zbýšova. Mikuláš naděluje většinou dětem, ale my jsme chtěli potěšit dospělé, kteří nás podporují v naší činnosti a předat jim drobnou sladkost. 31

Letos chystáme již jen dvě větší akce a to již tradiční zdobení stromečku pro lesní zvěř a roznos Betlémského světla, které do našeho města přivážíme již od devadesátých let. Jsme stále otevřeni pro všechny zájemce, kteří by mezi nás chtěli chodit a věřím, že si najdou mezi námi kamarády a užitečně a zajímavě využijí volný čas. Závěrem bych chtěl za vedení střediska „Hrozen“ Zbýšov popřát všem lidem dobré vůle bohatého Ježíška a mnoho zdraví a štěstí do roku 2013. Sepsal vůdce střediska Jaroslav Becha

Krasobruslení v Náměšti nad Oslavou KRASOKLUB je nástupníckou organizací FSCHABITAT Náměšť nad Oslavou, která se od února 2011 věnuje sportovní přípravě a výchově dětí a mládeže v oblasti individuálního výkonnostního krasobruslení. V současné době je našim hlavním působištěm zimní stadion v Náměšti nad Oslavou. Jediným cílem pro vznik i další působení KRASOKLUBu Náměšť nad Oslavou, o. s., je nabídnout všem zájemcům o tento překrásný sport kvalitní trenérské zázemí a systematickou a intenzivní sportovní výchovu. Upřímně řečeno, to, že se Klub krasobruslení v Náměšti hlásí o přízeň mladých sportovců i v této sezóně, je malý zázrak a důkaz obrovské vůle a obětování se především jejich rodičů. Někteří z nich si našli druhé zaměstnání jen proto, aby umožnili svým dětem věnovat se tomuto překrásnému sportu. Klub je v současné době financován z příspěvku členů a sponzorských příspěvků. Našimi partnery jsou ČEZ, Outulný, a. s. a HABITAT, a. s. I náš tréninkový plán nyní obsahuje šest tréninkových hodin týdně na domovském ledě a dvě hodiny suché přípravy (tj. trénink rotací, gymnastika, kondiční cvičení). S vědomím toho, že jde o individuální sport a tudíž důraz by měl být na práci trenéra s každým jednotlivcem zvlášť, je zřejmé, že jde o finančně nákladný sport. Novou sezónu 2012–2013 jsme zahájili na náměšťském ledě tentokrát již v plovině září a máme za sebou již první prověrku naší práce a připravenosti - testy výkonnosti, kterých se některé z našich dívek zúčastnily první víkend v říjnu v Kopřivnici. Dosažené výsledky v zásadě splnily očekávání, někomu se zadařilo, někomu méně, ale to už je život sportovce. V současné době máme 12 aktivních krasobruslařek ve věku 4 až 11 let. Trenéři připravují pro zkušenější z nich programy na individuální volné jízdy, aby se mohly začít zúčastňovat závodů. Stále pracujeme na kampani - náboru nových členů v širokém okolí. Díky ochotě a pochopení vedení HC Horácká Slavia Třebíč jsme 3.11. vystoupili během přestávky hokejového utkání Třebíč - Olomouc s krátkým programem POUPATA 2012, kde se představily malé krasobruslařky a reprezentant ČR Pavel Dorňák, který je také svěřencem našeho pana trenéra Luďka Feňa. Smyslem této akce je rovněž nábor nových členů! Tak to je stručně ze života Krasobruslařského klubu KRASO KLUB Náměšť nad Oslavou ... 32

ROZHOVOR S TRENÉREM Jak vznikla myšlenka založit v Náměšti nad Oslavou oddíl krasobruslení? Vznik krasobruslařského klubu v Náměšti nad Oslavou iniciovala maminka jedné z mých tehdejších svěřenkyň. Pravda je taková, že v tomto kraji a širokém okolí dlouhou dobu krasobruslařský oddíl nepůsobil. Pokud vím, v Jihlavě funguje oddíl synchronizovaného krasobruslení, individuálnímu krasobruslení se nejblíže věnuje několik oddílů v Brně. Tak proč ne právě v Náměšti? Krásné město, moderní stadión a poměrně široký region, kde tento krásný a zdravý sport chybí. Jaký zájem je o tento sport v řadách dětí, případně jejich rodičů? Krasobruslení je úžasný a současně i velmi náročný sport. Pokroky přicházejí jen díky tvrdé práci a .naiežděným kilometrům“ ... to již vyžaduje notnou dávku vytrvalosti, motivace a disciplíny. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že počáteční nadšení některých zájemců o tento sport se po určité době vytrácí. Pak jíž záleží na jejich osobnosti a v nemalé míře i rodinném zázemí a podpoře, která jím může pomoci vytrvat. Odměnou každého trenéra je, pokud vztah mladého člověka k jeho sportu se stane současně jeho životním stylem. Trénujete krasobruslení v Brně, které má nesrovnatelně větší možnosti a podmínky. Jakou má podle Vašeho názoru budoucnost krasobruslení v Náměšti? Náměšť je malebné město na pomezí Vysočiny a má všechny předpoklady stát se výborným tréninkovým střediskem nejen pro krasobruslení. Opravdu, spojuje se zde několik velmi příznivých faktorů .... Nový zimní stadion, o který je pečováno řádně a poctivě, a navíc je situován v naprosto klidné částí města v těsném sousedství fotbalového hřiště. Nové ubytovací kapacity budou dobudovány co nevidět, také v docházkové vzdálenosti. Město a jeho představitelé nás vzali na vědomí a kvitují, že vedle hokeje - tedy vyloženě „mužského“ sportu - se v Náměšti o slovo hlásí sport, kde se realizují převážně dívky. Pevně věřím, že se nám podaří pro rok 2013 získat finanční podporu z rozpočtu města na pokrytí alespoň části provozních nákladů klubu a tím jej přiblížit podmínkám přípravy malých hokejových nadějí. Jak se snažíte získat nové krasobruslaře a jak jste v tomto ohledu úspěšní? Je to různé, ale i v tomto sportu platí ono otřepané: „Lépe jednou vidět než tisíckrát slyšet“ ... Krasobruslení je spojením dynamiky a ladnosti pohybu, vyžaduje naprostý cit pro hudbu a současně výbornou koordinaci vlastního těla. Někteří zájemci přicházejí, nebo lépe řečeno jejich rodiče je přivádějí, díky okouzlení výkony špičkových krasobruslařů na některém ze světových podniků. Jsou děti, které se zkrátka rozhodnou a jdou za svým snem ... V současné době například připravujeme takovou malou krasobruslařskou exhibicí. Vše proběhne 3. 11. 2012 na zimním stadióně HC Horácké Slavie Třebíč. Díky pochopení a laskavosti jejího vedení jsme dostali možnost, v rámci přestávky hokejového utkání domácích s Olomoucí, představit náš klub. S krátkým programem jako host vystoupí Pavel Dorňák, od letošního podzimu kandidát reprezentace ČR Naše snaha má za cíl upozornit na existenci klubu a přivést nové zájemce o krasobruslení na led do Náměště nad Oslavou.

33

S jak starými dětmi pracujete? Pokud se ptáte na věkové rozpětí mých svěřenců, pak je to od 6 do 19 let. V náměšťském Klubu bruslí děti ve věku 4 až 12 let. A nejvhodnější věk, kdy začít s výkonnostním krasobruslením? Mezi pátým až sedmým rokem věku dítěte. Jak často a kde trénujete? (léto i zima) Trénujeme celoročně, krasobruslení má prázdniny tak maximálně tři týdny a to někdy v období květen, červen. Jaké jsou podmínky v Náměšti nad Oslavou? Jak už jsem o tom hovořil, Náměšť má všechny předpoklady být perfektním střediskem krasobruslení, jakých u nás moc není. Snad se tu najdou lidičkové, kteří nám pomohou tuto krásnou myšlenku uvést do života. Coje vaším trenérským cílem? Jednoznačně přivést nové talenty od prvních kroků na ledě až po reprezentaci a účast na světových Grand Prix. To se ovšem podaří jednomu z mnoha adeptů krasobruslení. Tak snad to, že je tu skupina dětí, které s chutí tráví velkou část ze svého volného času na ledě a dávají tak svému životu smysluplný obsah, budují si přátelské vztahy v kolektivu, ctí řád a pravidla, o něco usilují... snad v tomto smyslu. I cesta může být cíl!“ Jaroslav Becha

Čtenáři nám píší I podzim měl svou krásu Po letních dnech, často naplněných tropickými vedry, přišel čas babího léta. Sluneční svit již dávno ztratil sílu letních veder a občasné dešťové spršky nyní pomalu zalévají rozkvétající podzimní květenu. Plodná pole, zahrady a ovocné sady postupně vydávají pěstitelům svou úrodu, která je po pečlivém roztřídění uskladňována či připravena k odprodeji. Letošní úroda nás příliš neuspokojila a tak nás jistě potká řada opatření, se kterými se budeme muset vyrovnat. Třeba jen modravé chutné švestky, které hospodyňkám dříve nabízely spoustu možností využití, nám opět často chyběly. Švestkové aleje kolem silnic se stovkami vzrostlých stromů, spolu s některými stromy v zahradách, zůstaly po napadení „Šárkou“ bez ovoce. Ono by sice bylo možné si je zakoupit, ale v prodeji jsou z dovozu a řádně drahé a hlavně ty čerstvé, vlastní rukou utržené, ty nám už nikdo nenahradí. 34

Podzimní slunce už jen kolem poledne spoře zahřeje poslední zbytky pozlaceného listí stromů, které každý závan větrů rozmetá po okolí. Na zahradách hospodáři sklízejí poslední zeleninu, po které přijdou na řadu rýče, aby v rukou domácích pěstitelů připravily pohnojené záhony na další úrodu. Také do polních strnišť a sklizených bramborových ploch vyjely traktory s mohutnými pluhy, aby naplnily svůj podíl podzimní práce. Na brambořištích dříve ponechávané zbytky natí zde dnes už nenajdeme. Zmizely v brázdách pluhů a s nimi kdysi tak typická podzimní vůně. Dnes už není zvykem hledat v brambořišti a v ohni a teplém popelu si upéci chutné a vonící brambory, které za našeho dětství patřily k nejchutnějším pochutinám, které nám podzim nabídl. Ani nám nevadilo, že jsme je z popela vyndali někdy o trochu později a černější. Bývali jsme nasáklí kouřem z dýmu natě, s očima zarudlýma od ohně a s pusou a tvářemi vždy o něco černějšími. Ta chutná nabídka nám za to vždy stála. A do začínajících dnů listopadu patřily se svou nostalgii nedílně svátky našich nejbližších zemřelých „Dušičky“, kdy jsme chodívali s kyticemi a věnečky ke hrobům našich zemřelých. Po uložení květů jsme zapalovali přinesené svíčky a pak v klidu zavzpomínali na ty, kteří zde spí svůj věčný spánek. A po těchto dnech, které již patří se svými chladnými rány a závoji mlh, ležícími po ránu nad probouzející se krajinou, začínají na naše dveře klepat blížící se vánoční svátky. To, že tyto radostné dny, na které se těší celá rodina, nebudou letos pro nikoho snadné, lze bez dlouhých úvah doložit zdražováním všeho zboží od potravin, pohonných hmot, elektřiny a plynu, včetně zdravotních poplatků a léků. Všechna tato opatření ztěžují život všem prostým lidem. Opravdu nebude vůbec jednoduché pro lidi bez práce, mnohdy s početnými rodinami, staré a nemocné, aby aspoň ve dnech Vánoc prožili pocit klidu a spokojenosti. Jaroslav Nevřiva

Komáří sádlo Začínající léto roku 1938 svými příjemnými teplotami překvapilo tehdy snad všechny lidi. Nejdříve tak studené a vlhké jaro a nyní tak nádherné oteplení, doprovázené hřejivými paprsky slunce, přivádělo celou okolní krajinu vyšperkovanou tisíci květy do nepředstavitelné krásy. Lidé se zbavovali přebytečného oblečení a my mladí, patřící k předškolní drobotině, natáhli jsme na sebe ty nejkratší kraťasy a pak bosky, i když to zpočátku trochu píchalo, vyběhli jsme ven na svůj zatravněný plácek rozšířené Dolní babické ulice. O ten jsme se sice museli dělit s věčně přítomnými husami a housaty, ale to nám čtyřem nevadilo. Zde jsme pak s maximálním zaujetím hrávali Černého Petra, Vole, pusť nebo Větší bere. Našich her a způsobů zábavy byla celá spousta, ale ten den, kdy se začala odvíjet následující příhoda, jsme ty karty opravdu hráli. „Jaryčku, Jaryčku !“volala na mne od protějšího domu moje kmotřenka Turková a když jsem k ní doběhl povídá: „Chlapče, chci dělat koláče a nemám kvasnice. Buď tak hodnej a skoč mi pro ně za padesátník k panu Hrozničkovi.“ Vyhovět kmotřence, která pro mne vždy měla nějakou dobrotu, bylo 35

víc než povinností. A tak jsem sevřel v dlani padesátník a už jsem pelášil stoupající ulicí k návsi. Na konci ulice před návsí seděl jako vždy na lavičce děda Matulka, opřen zády o plot. Byl to válečný invalida z první světové války, který svou historii o tom, jak přišel v Itálii při útoku zasažený šrapnelem o půl nohy, nyní nahrazené dřevěným pahýlem, vyprávěl snad již celé vesnici. Seděl na lavičce, čepici, zpod které mu čouhaly bílé vlasy, naraženou před sluncem do čela, z bezzubých úst pod nakrouceným knírem mu visela nyní už vyhaslá fajfka. Každého, kdo jej zde míjel, oslovil. po pozdravu nevynechal ani mne. „Kam pak jdeš, ty mladej kujone a čich ty seš?“ Když jsem mu odpověděl, pokračoval. „Už vím, už vím, ty jsi Jarmily kluk, viď! A nejdeš ty náhodou něco nakupovat?“ Jen jsem mu přikývl, pokračoval. „To mám konečně štěstí, vždyť já tady sedím už od rána s vyhaslou fajfkou a ne a ne natrapírovat někoho, kdo by mně šel nakoupit k Hrozničkovi. Buď teda tak hodnej a řekni panu Hrozničkovi, ať mně pošle paklík fajfkovýho tabáku a napíše mně to na knížku. A abych nezapomněl“, dodal ještě s trochu podivným úsměvem, „ať mi také pošle na ta moje věčně bolavá záda za pět deka komářího sádla.“ Kývl jsem dědovi na souhlas, i když se mi to komáří sádlo zdálo být poněkud divné a už jsem běžel přes náves k obchodu. Jen jsem otevřel dveře, rozezněl se nad nimi zavěšený zvonek a můj nos prostoupila podivná směs vůní a pachů. Procházel jsem uličkou tvořenou pytli s rybí moučkou, otrubami s kukuřicí, bečkami se slanečky, kysaným zelím a okurky až k pultu, kolem kterého visely různé salámy, kuchyňské nádobí a celá řada jiných věcí. A za pultem s černou čepičkou na hlavě s úsměvem na tváři pan Hrozníček. „Tak copak si budete přát, mladej pane,“ vítal mne prodavač a já po pozdravu spustil. „Kmotřence Turkové za padesátník kvasnic a dědovi Matulkovi z lavičky paklík fajfkového tabáku a také zas prý potřebuje na ta svá bolavá záda pět deka komářího sádla a to všechno mu máte napsat na knížku.“ Pan Hrozníček se po vyslovení komářího sádla zasmál a povídá: „Ty kvasnice a tabáček tady mám, ale s tím komářím sádlem, to tě děda Matulka doběhl, žádné neexistuje. Ty mu však ale vyřiď, že mi už došlo. A za tvou dobrou vyřídilku, tady máš ode mne bonbon.“ a podal mi hašlerku. S poděkováním jsem jí zastrčil do kapsy a už jsem spěchal návsí kolem hospody a kaple k Dolní ulici, kde už nedočkavě čekal děda Matulka. Jeho první otázka byla: „Máš tabáček?“ „Tabáček mám, ale to komáří sádlo na vaše bolavá záda, to mu už došlo.“ „No jo, co se dá dělat, ale ty spěchej, ať ta tvoje kmotřenka stačí ty koláče udělat!“ A tak s pocitem, že jsem dědovi s tabáčkem udělal radost, jsem se rozběhl ulicí, abych kmotřence dal potřebné kvasnice a vrátil se za opuštěnými kamarády. Jen jsem jí je předal, hned jsem musel nastavit dlaň, do které mi za odměnu nasypala hrst rozinek, kterým jsme tehdy zde říkali cibéby. A ty jsme pak společně s kamarády, se kterými jsme se vždy o všechno dělili, snědli. Jaroslav Nevřiva

Povídání o dlouhých zimních večerech Bývaly doby, kdy nebylo televizních přijímačů ani počítačů či jiných zábav a dlouhé zimní večery trávili lidé spolu se sousedy při společných dračkách peří. Tehdy všichni zasedli ke stolu s připraveným peřím a ve svitu petrolejové lampy 36

drali peří a povídali o věcech dávno minulých, o pověstech či příhodách, které teprve nedávno vzrušily okolí. A zatímco venku vítr klepal vločkami sněhu do oken a kolem komína kvílel mrazík v různých tóninách, zde u hřejivých kachlových kamen naslouchali všichni včetně dětí poutavému vyprávění. Našlo zde místo poutavé vyprávění i pověsti o „Zbýšovském permoníkovi, O pokladu na ketkovickém hradě Levnově, Zazděné jeptišce v oslavanském klášteře a Zlaté rybce v potoce Balinky“ a celé řadě jiných. Vyjmenované pověsti byly uvedeny mimo jiné buď knižně nebo v Ozvěně kromě pověsti „O zlaté rybce v potoce Balince“, kterou vám nyní nabízím. V jednom z doškových domků vesnice Zbýšova s malou zahrádkou a dvorkem žila snad před více jak sto padesáti lety se svými již stárnoucími rodiči jejich dcera Anička. Pomáhala své často nemocné mámě s pracemi jak v domě, tak na zahrádce, zatímco její táta, dříve kovář, sem tam ještě vypomáhal na těžebních jamách rozsetých kolem vesnice. Žili tak jako většina sousedů - skromně, k Boží i ke své vlastní spokojenosti. Anička vyrůstala do krásy a všechny lichotivé nabídky chlapců se jí jako by nedotýkaly. Až jednou se její oči zahleděly na urostlého a pohledného chlapce ze sousední vesnice, který pracoval jen o kousek dál u místního krejčího. Vždy, když šel kolem, s úsměvem Aničku pozdravil a teprve, když našel odvahu, ji nesměle oslovil. A po takových „náhodných setkáních“, kdy oba našli v sobě zalíbení, vyrostla mezi nimi opravdová láska. Každý večer pak spolu vysedávali na lavičce u zahrádky, kdy si mezi nekonečnými polibky slibovali, jak si budou svůj společný život prožívat v lásce a radostech. Osud však na jejich lásku přivál mraky. Martin jako tovaryš ani jeho mistr neměli dost práce, která by je uživila, a proto přišla chvíle, že se museli rozejít. Martinovi se však nepodařilo sehnat místo ani v okolí a tak mu nezbylo, než odejít za prací do ciziny. Dlouhé dny, týdny a měsíce čekala Anička plná úzkosti na zprávu od Martina. Až konečně přišel dopis, plný slov a vyznání jeho nekonečné lásky. Práci prý se mu podařilo najít a v dalších dopisech jí bude sdělovat, kdy se přiblíží jeho návrat. Po dalším čekání přišlo další psaní, plné slibů, po dalším půlroce přišel už jen pouhý pozdrav a jeho zapomenutí. Po takové nečekané zprávě se pro Aničku celý život jakoby zastavil. Marně hledala odpověď na Martinovu zradu a stále nemohla pochopit, jak jen mohl po slibech, které si dali, zapomenout. Jednou si však zcela náhodou vzpomněla na Pověst o zlaté rybce v potoce Balinky, kterou vyslechla při draní peří. Podle ní rybka lidem žijícím v beznaději pomohla. I když tenkrát přešla vyprávění o zlaté rybce s pousmáním, nyní se jí tato pověst, když po dlouhém bdění večer konečně usnula, vrátila v živém snu. V něm byla v lese u protékajícího potoka Balinky a když se naklonila nad tekoucí vodou, zahlédla najednou za vyčnívajícím kamenem plující zlatou rybku. V té chvíli se k ní sklonila a z jejích rtů plynula k rybce její prosba: „Rybičko, ty jsi němá tvář, ty přece různá kouzla znáš. Ty přece víš, co trápí srdce mé, ty snad víš, kde můj miláček je? Když do ciziny odcházel, do očí mých se dlouze zahleděl, pravil: 37

„Až budu v cizině, budou tě těšit psaní mé.“ V prvním psaní mě miloval, v druhém jen lásku sliboval a v třetím psaní pozdrav jen, že na mne dávno zapomněl.“ V té chvíli se zlatá rybka z vody vynoří a tichým lidským hlasem k Aničce hovoří: „Netrap se, děvče, pro něho, najdi si hocha jiného, ten štěstí míti nikdy nebude, vždyť zklamal děvče chudobné!“ O tom, zda Anička radu zlaté rybky po probuzení uposlechla, již pověst nehovoří. Jaroslav Nevřiva

Stopy rabštejnské minulosti Zvlněná krajina plná lesů a luk, splavovaná řekami Oslavou, Jihlavou a Rokytnou, nabízela často na jejich březích zvýrazněnými strmými skalními ostrohy místa, vhodná pro stavbu těžko přístupných hradů. Hradů bylo od soutoku všech tří řek u města Ivančic opravdu hodně. Na Jihlavě to byl Templštejn, Rabštejn a Kokštejn, na Oslavě Levnov, Vlčí kopec, Lamberk a hrad v Náměšti, na Rokytné hrad Rokytná, Moravský Krumlov a další. My však budeme svou pozornost věnovat hradu Rabštejnu, který ve druhé polovině 14. století tak neblaze ovlivňoval velkou část Moravy. Dnes z toho kdysi orlího hnízda, tyčícího se na skalním ostrohu nad šumící Jihlavou, zbylo už jen pár kamenných trosek. Hrad postavili na ostrohu pravého břehu v prvé polovině 14. století páni z Janovic a patřily k němu tehdy vesnice Dukovany a Horní Dubňany. Když pak v roce 1346 v bitvě u Kresčaku padl český král Jan Lucemburský a na královský stolec usedl jeho syn Karel IV., jedno z jeho prvních rozhodnutí bylo, že jako svého zástupce moci pro Moravu určil svého bratra, markraběte Jana Jindřicha. Ten si za své sídlo tehdy vybral brněnský hrad Špilberk, který začal od roku 1349 zpevňovat, ale pro své časté lovecké potěšení si velmi oblíbil hrad Rabštejn pro jeho blízkost lesních hájů, v té době bohatých na lovnou zvěř. Když však v roce 1375 zemřel, nastaly pro moravskou zemi zlé časy. Z důvodu rozdělení dědictví po otci znesvářili se synové Jana Jindřicha Jošt a Prokop a se svými vojsky táhli Moravou, přičemž navzájem ničili a bořili soupeřovi hrady, tvrze a vesnice. Prostého lidu Moravy se jejich počínání těžce dotklo, neboť v poničené zemi vypukla velká bída a hlad. A právě v této době přichází na hrad Rabštejn horlivý stoupenec markraběte Prokopa, Hynek Jevišovický z Kunštátu, zvaný Suchý čert. Tento šlechtic se stal se svou hradní posádkou pro celý kraj doslovně metlou. Přepadal karavany, převážející z Vídně nebo ze Znojma do Brna různé zboží, jako vzácný šafrán, pepř, zázvor, bohatě zdobené látky, šperky, peníze a další věci, které převážel na hrad Rabštejn. 38

K loupežím využíval okrajových lesů podél cest, večerního šera či ztemnělých nocí. Přepadů karavan u lesů Bučína, Polanky, u Hostěradic či jinde, při kterých mnohdy docházelo i k usmrcení průvodců karavan, stále přibývalo. K loupežím se uchylovali také další šlechtici, jako Jan Sokol z Lamberka, Petr Marašický z Paběnic, Vok z Holtštejna a další. Když však loupeživá činnost Hynka Jevišovického z Kunštátu a Rabštejna překročila i hranice Rakouska, kde také se svými kumpány loupil a přepadal vesnice, tu proti nim v roce 1404 vytáhl uherský král Zikmund spolu s rakouským vévodou Albrechtem IV. I ti však na oplátku plenili příhraniční území Moravy a začali obléhat i samotné město Znojmo s jeho hradem. Přes svou přesilu však nebyli úspěšní, na čemž měli mít zásluhu Hynek Jevišovický spolu se Sokolem z Lamberka. Za tyto zásluhy byl Hynek Jevišovický dokonce jmenován znojemským hejtmanem. Teprve roku 1405, když Hynek Jevišovický začal své loupeže opakovat, přitáhl ke Znojmu markrabě Jošt s vojskem a účastníky přepadů mimo Hynka Jevišovického tvrdě potrestal. Tomu ponechal na přímluvu města titul hejtmana. Roku 1409 opouští Hynek Jevišovický město Znojmo i Rabštejn a spolu se Sokolem z Lamberka a Janem Žižkou z Trocnova vstupují do vojska polského krále Vladislava Jagellonského v boji proti německým křižákům. Zúčastní se vítězné bitvy u Grunwaldu, ale roku 1410 Hynek Jevišovický z Kunštátu a Rabštejna umírá. Hrad Rabštejn se však roku 1440 opět stává centrem loupeživé činnosti. Proto k hradu přitáhlo vojsko moravských stavů a roku 1446 hrad Rabštejn dobylo a zbořilo. Od té doby již zůstal hrad Rabštejn opuštěn a v troskách. Jeho majetky připadly králi, který je propůjčil Vilému z Pernštejna, od něhož je získali páni z Lipé. A tak dnes opuštěné trosky Rabštejna, toho kdysi orlího hnízda na ostrohu nad řekou Jihlavou, sní svůj sen o zašlých zlatých časech ve vzdalující se minulosti. Jaroslav Nevřiva

Vánoční vzpomínka Možná nám někdy připadá, že to nejkrásnější a všemi tak očekávané údobí roku - „Vánoce“, přichází až příliš pomalu. Všichni s nadějí očekáváme ten pohádkový svatvečer, opředený kouzlem tisíců vzpomínek, kdy se lidem naplňují přání a vytoužené představy a kdy i pouhopouhé slovo může být tím největším darem. Ve své paměti si jako poklad nejcennější nosíme a střežíme vzpomínky na vánoční radosti, které jsme zažili v našem dětství. Vzpomínky na vánoční radosti prožívané před sedmdesáti lety jsou v naší mysli stále tak živé, jakoby to bylo včera. Byla to tenkrát v roce 1939 i pro nás tehdy děti, doba plná změn. Lidé kolem nás byli tak nějak divně smutní, zaražení. Ze školní zdi ve třídě za stolkem pana učitele zmizel obraz pana prezidenta, nahrazený někým jiným a z jiné stěny byla sundána velká mapa našeho státu. Paní učitelka, kterou jsme měli všichni tak rádi a která nás učila v českém jazyce psaní a čtení a která nám vždy četla ze „Starých českých pověstí“, ze školy odešla. I dalších změn, které v hloučcích po přečtení obecním bubeníkem 39

projednávali lidé na ulici, bylo opravdu hodně. Změny, které přidávaly starosti našim rodičům a které se týkaly i nás, jsme my děti pochopily až později. Nás tenkrát v naší dětské bezstarostnosti více zajímaly radosti blížících se Vánoc. Jaký budeme asi mít vánoční stromeček, jestli to bude jedlička, smrček nebo borovička, jaké bychom si pod ním přáli najít dárky a jestli táta jako loni přinese živého kapra. Ve svých představách, při usínání a ve svých dětských snech jsme již viděly svíčkami ozářenou jedličku nebo smrček vsazený do dřevěného kříže, na jehož vrcholu jako démant zářila v několika barvách třpytící se hvězda. Na větvích stromku na háčcích nebo bavlnkách viselo různě tvarované vonící cukroví, červená jablíčka, zlatavé hrušky či dozlata nabarvené ořechy, spolu s figurkami, vykrojenými z perníku. Jak napadený bílý sníh, zachycený v jehličí stromku, odpočívaly na jeho větvích chomáčky bílé vaty. Celou tu krásu nazdobeného stromečku s rozzářenými svíčkami obtáčel do větví stromku zavěšený dlouhý řetěz, vyrobený z nastříhaných barevných papírků proložený nastříhanými slámkami. Z těchto dětských snů, které byly předobrazem skutečnosti, jsme pak po snídani po celý Štědrý den až do samého svatvečera čekali, kdy se náš snad úspěšný půst promění ve zlaté prasátko, které nám máma slibovala k vidění, když vydržíme do večera nejíst. To se nám však nikdy nepodařilo, neboť vydržet nejíst, když všude kolem bylo tolik dobrot, nebylo možné. Když po dlouhém čekání konečně přišel večer, tu jsme všichni s umytýma rukama a čistě oblečení usedli ke stolu, přikrytému tím nejkrásnějším ubrusem a máma začala nosit na stůl svatvečerní jídlo. Každý pak, počínaje vždy tátou, dostal řízek z kapra a k němu bramborový salát. To jsme se pak pokřižovali, popřáli si dobrou chuť a dali se do jídla. Bývalo však někdy pravdou, že když táta kapra nesehnal, byl řízek vepřový a někdy bohužel i králičí. Vybírat se moc nedalo, byla válka a vše bylo na příděl, který ani mnohdy nebyl. Když jsme snědli večeři, přinesla máma na stůl velký podnos plný vonícího cukroví. Byly zde cukrové hvězdičky, kolečka, jablíčka, kuličky, panáčci, měsíčci a další kousky vyrobené z perníku. Kromě toho máma přinesla mísu ovocného kompotu, kde byly zavařené švestky, ryngle, jablka a hrušky. Máma nás pobízela, abychom jedli, ale my mladí, i když nám chutnalo, jsme byli stále ve střehu, kdy již konečně přijde to největší štědrovečerní překvapení. Máma jakoby naši nedočkavost cítila. Stále se kolem nás otáčela, až najednou povídá, že půjde rozsvítit svíčky na stromečku. To jsme tušili, že se ten pravý okamžik již přiblížil. Najednou se ložnice rozzářila světlem svíček a máma volá: „Honem pojďte sem, Ježíšek už u nás byl!“ Po těch slovech jako když do nás střelí a už jsme byli u stromečku. Plní údivu jsme zírali na úchvatné vánoční kouzlo rozsvíceného stromečku, kdy se světla svíček v tisících ligotavých záblesků odrážela od všech okras do našich očí. Štědrovečerní gloriolu umocňovala vůně zapálené purpury. Teprve po přejití tohoto úžasného obrazu jsme si vzpomněli, že pod stromečkem na nás vykukující dárky. Byly pečlivě zabalené a vždy opatřené cedulkou, komu patří. Dárky, jako třeba dřevěné hračky, hadrové panenky, kuličky, teplé papučky, rukavice či nová čepice, byly obrazem doby, ve které jsme tenkrát žili. Věřte však, že radost, kterou nám způsobily, byla skutečná. Takové nezapomenutelné byly tenkrát v čase našeho dětství naše Vánoce se Štědrým večerem. Byly chudší než ty dnešní, ale i tak byly plné radosti, pocitu štěstí a lásky. A také dnes, i když je trochu jiná doba, bychom radost, štěstí a lásku přáli prožít všem, až zasednou k štědrovečerní večeři. Jaroslav Nevřiva 40

Autorem dalšího bloku příspěvků je pan PhDr. Miroslav Vespalec

Moje vzpomínky na „Svobodovu cihelnu.“ Díky pochopení členek zbýšovské pobočky Vlastivědného spolku paní Mgr. Jiřiny Rausové, paní Dobry Tůmové a jejího otce pana Jana Grosse, mohl jsem v sobotu 18. srpna navštívit místa mého mládí. Nádvoří dolu Simson, kde jsem v padesátých letech jako strojník pracoval, bývalou studánku pod Barborou a především obdivovat vynikající dílo našich předků, cihlářskou pec v bývalé Svobodově cihelně. Byl jsem překvapen prací členů spolku a zřejmě i dalších nadšenců při objevování už téměř zapomenuté historie tohoto regionu. Moje vzpomínky na toto místo budou vždy spojeny se jménem posledního cihlářského barda ve Zbýšově - se jménem Jana Svobody – řečeného Honza cihlář. Poznal jsem jej nejprve jako výborného fotbalistu. Bylo to ještě ke konci první republiky (jsem narozen v roce 1929), kdy tehdejší fotbalový klub S. K. Slavoj Zbýšov hrál v I. A třídě. Byla to v těch letech třetí nejvyšší soutěž – první liga, divize, l. A třída. Mužstva hrála v rozestavení: brankář, 2 obránci, 3 záložnící a 5 útočníků. Honza Svoboda - pro mne ještě tehdy pan Svoboda – hrál centrhalva, středního záložníka. Vedle středního útočníka to byl klíčový post. A tuto úlohu plnil „pan Svoboda“ stoprocentně. Jeho vysoká postava, prodloužené čelo, umožňovaly mu, zejméma při kopech z rohu a zejména při dnešních standartkách, tehdy se říkalo trestné kopy, především hlavou zachraňovat situaci před zbýšovskou brankou. Vzpomínám si na jeden zápas ve Zbýšově, hrálo tam tehdy Královo Pole, které později postoupilo do divize. Náhodou jsem seděl se svým otcem mezi brněnskými funkcionáři, z nichž jeden hodnotil Svobodovu hru slovy: „Ten chlap svým výkonem patří přinejmenším do divize.“ Připomínám, že Moravskoslezská divize byla tehdy druhou nejvyšší soutěží. Ač bytem Padochovák, roku 1944 jsem se stal dorostencem zbýšovského Slavoje. Tehdejší hřiště na Anenské bylo snadno přístupné pro diváky z Padochova, Havírny či od Mašinky. Ti tvořili značnou část zbýsovskych fandů, takže jsem měl i jejich podporu. Na jednom z našich treninků se objevil i pan Svoboda se slovy: „Kluci, potřebuju vaši pomoc. Kousek od hřiště máme cihelnu a potřebuju pořádně prošlapat cihlářskou hlínu. Pro fotbalisty je to ten nejlepší trenink. Kdo se hlásí?“ Hlásili jsme se všichní.Po skončení „šlapání“ tři nejstarší dostali sedmičku lahvového piva, ostatní třebíčskou Zonku. Naše výpomoc se opakovala vícekrát, její organizaci převzal agilní Viktor Řezáč. Tehdy jsme také poznali ostatní členy Svobodovy rodiny. Ještě jako dorostenec jsem se stal členem základní sestavy prvního mužstva Slavoje. Byl jsem nesmírně hrdý na to, že jsem celou tu dobu hrával na postu, který před tím tak dobře zastával „pan Svoboda.“ O poločase chodíval do naší kabiny a zejména mně říkal: „Hraješ to dobře, ale chce to více tvrdosti.“ Co jsem odpovídal já? „No, jo, pane Svoboda, kdybych měl Vaši postavu, to by bylo asi lepší!“ Moje „pane Svoboda“ trvalo až do 27. června 1949. Tehdy jsem udělal „za jedna“ první zkoušku ze zeměpisu. Šli jsme to pochopitelně se spolužáky oslavit. Cestou přes brněnské náměstí Svobody jsme potkali „pana Svobodu.“ Nemohl jsem ho poznat. Frajerský oblek, bílá košile, vázanka. Slušně jsem pozdravil. „Kam jdeš?“ Vysvětlil jsem náš plán. „Omluv se kamárádům a pojď se mnou. Zvu ti na 41

slavnostní oběd.“ Bylo to v době lístkového přídělového systému, bylo ovšem možné za vyšší ceny nakupovat na tzv. volném trhu. V Brně byly tehdy dvě nejznámější restaurace. Stopkova plzeňská pivnice na České ulici a Caiplova restaurace na ulici Kozí. Do té druhé mě můj mecenáš (dnes se říká sponzor) zavedl. V té druhé patřil zřejmě ke „štamgastům“. Více, než pro mne nezvyklým jídlem - tehdy jsem poprvé jedl biftek - byl jsem překvapen vybraným chováním mého mecenáše. Také personál se k nám choval vybraně. Následovalo oslovení: „Pane továrníku, budete jistě obědvat.“ Už nevím, jak jsem se tehdy tvářil. Sedím u stolu s „továrníkem“, který s fotbalovými dorostenci šlape cihlářskou hlínu! A následovalo další překvapení. „Neříkej mně pane Svoboda. Od této chvíle jsem pro tebe Honza. Následoval stejně vynikající likér. Potkávali jsme se nejčastěji na fotbalovém hřišti, ale taky v Dělnickém domě, stejně jako v tehdejší Novákově hospodě. Honza Svoboda byl prostě bonviván. Dokázal tvrdě pracovat, ale i lehce peníze pouštět znovu do oběhu. Hodily by se k jeho životu Bezručovy verše: „Prchlého jsem mládí vzpomněl, čas spěl letem sokola a tři dny a noci celý, šly poháry do kola. Dal jsem sklenkám, co jim patří! Pil jsem málo, pil jsem za tři! Řekněte mně, drazí bratři, koho z vás jsem zarmoutil?“ Honza Svoboda se na nás jistě dívá z fotbalového nebe a asi stejně kriticky, jako k mojí fotbalové generaci, by hovořil k té dnešní. Moje vzpomínky na něho jsou stále velmi živé. Jako na člověka, který měl rád nejen kopanou, ale i všechny dobré lidi kolem sebe. PhDr. Miroslav Vespalec

Rosisko-oslavanští havíři daleko za Uralem Začátkem tohoto roku uplynulo 80 let od odjezdu 23 dospělých a 16 dětí, kteří odjeli v roce 1932 za neznámým cílem, daleko za Ural, aby zde pomohli budovat nové středisko uhelného průmyslu v tehdejším „Sovětovém Rusku.“ Dvacátá léta minulého století byla v rosicko-oslavanském revíru obdobím ostrých sociálních bojů. Vedle generální stávky roku 1920, která měla politické cíle, akce z roku 1923, 192ó a 1928 prosazovaly mzdové, sociální a pracovní zájmy horníků. Do čela těchto bojů se stavěly odborové organizace, které po vzniku samostatné Československé republiky neobyčejně posílily. Pro situaci našeho regionu byl důležitý rok 1929, kdy byl založen Průmyslový svaz horníků a jeho tajemníkem v revíru byl zastávecký František Bendl. V měsící listopadu skončila stávka na babickém dole Ferdinand, která se rozšířila na celý revír. Babický obecní kronikář její výsledky zhodnotil takto: „Ničeho 42

stávkou nezískavše nastoupili práci a zajisté zaměstnavatelé, až dojde k jednání, na zvýšení mezd nepřistoupí.“ Kronikář měl pravdu. Nejenže nedošlo ke zvýšení mezd, ale byli postihování především organizátoři stávky. V únoru 1931 byla v Praze na návštěvě ruská obchodní mise, která jednala ošvytvoření skupin československých horníků, kteří by byli ochotni odjet do tehdejšího Ruska a tam pracovat v nově vznikajících uhelných revírech. Úkolem našich havířů měla být nejen vlastní hornická práce, ale i odborná teoretická výchova horníků domácích - ruských. Odjezd byl organizován Svazem horníků a Rudými odbory. V našem regionu prováděl nábor a současně vybíral vhodné zájemce František Bendl. Podmínkou náboru bylo odpracování patnácti let v podzemí. Popovický Rudolf Svoboda získal Jana Hromka ze Zakřan a Josefa Šmardu z Oslavan. Z našeho uhelného revíru odjely v průběhu roku 1932 dvě skupiny. První 2.1edna 1932 měla 23 dospělých a l6 dětí, druhá odjížděla 30. září a tvořilo ji 14 dospělých a 13 dětí. Účastníci ledového odjezdu: Rudolf Svoboda, Vysoké Popovice, r. nar. 1903, manželka Josefa a syn Milan Jan Hromek, Zakřany, r. nar. 1904, manželka Anežka a synové Jan a Miloš Vítězslav Vít, Babice, r. nar. 1904, manželka Anežka, dcera Anežka a syn Vítězslav Jan Brůža, Babice, r. nar. 1901, manželka Štěpánka, syn Jan a dcera Jaroslava Vysoké Stanislav Petr, Zbýšov, r. nar. 1901, manželka Božena a dcery Božena a Dobroslava Karel Nechvátal, Zbýšov, r. nar. 1896, manželka Josefa a dcery Vlasta a Blažena Karel Brázda, Zbýšov, r. nar. 1904, manželka Božena a dcera Drahomíra Stanislav Moos, Zbýšov, r. nar. 1897, manželka Antonie, dcera Marie a syn Stanislav Václav Karásek, Rosice, r. nar. 1896, manželka Františka a syn Václav Jaroslav Šandera, Zbýšov, r. nar. 1896, manželka Anna a syn Jaroslav František Šalplachta, Zakřany, r. nar. 1905 František Nevřivý, Zbýšov, r. nar. 1905 Antonín Horák, tlumočník, jel jenom do Moskvy. Účastníci zářijového odjezdu: Karel Jeřábek, Příbram, r. nar. 1893, manželka Anežka, syn Karel a dcera Drahomíra Cyril Procházka, Lukovany, r. nar. 1902, manželka Marie, dcery Františka a Marie C. Procházka byl v roce 1925 i členem INTERHELPA Antonín Sýkora, Zakřany, r. nar. 1903, manželka Františka, dcery Františka a Marie Antonín Skoumal, Oslavany, r. nar. 1894, manželka Anna, synové Antonín a Viktor František Přinesdomů, Zbýšov, r. nar. 1894, manželka Božena, dcera Blažena Karel Buchálek, Příbram, r. nar. 1903, manželka Karolína, syn Karel a dcera Marie Josef Šmarda, Oslavany, r. nar. 1901, manželka Amálie, syn Jaroslav a dcery Amálie 43

Ze Zbýšova se odjíždělo autobusem, z Brna vlakem, v Bohumíně nastoupila skupina hornických rodin z Kladna. Průjezd Polskem byl hladký, přes pohraniční stanici Něgoreloje, do Moskvy, přes Ural do Omsku, do Novosibirska a na Kuzbas o stanice Prokopěvsk. V Moskvě převzala doprovod ruská tlumočnice. U města Omsku měli naši havíři možnost poprvé poznat tvrdé sibiřské podmínky. Silný severní vítr buran se sněhovou bouří neumožňoval pokračovat v jízdě. Teprve ráno přijela z Omsku další lokomotiva a bylo možné dojet do konečné stanice. Loučení s odjíždějícími ve Zbýšově bylo skromné. Příbuzní, sousedé, známí, u některých žen se objevily i slzy a hlavně přáni: „Brzy pište, ať víme, jak to tam vypadá!“ Na Zastávce u vlaku bylo přihlížejících více. Za všechny odjíždějící se krátce rozloučil příbramský Karel Jeřábek. Pouze tehdejší zbýšovský kronikář Josef Sova v Kronice obce Zbýšova na str. 143 zaznamenal: „Dne 26. 12. (datum není uvedeno přesně) odjeli do Ruska za prací hornickou z okolních vesnic, též z naší obce odjelo 5 rodin a sice rodina Brázdova, Nechvátalova, Šanderova, Moosova a Petrova.“ Bližší údaje o pobytu a práci i o jejich návratu ke konci třicátých let jsem uvedl ve svém zpracování s názvem „Rosicko-oslavanští havíři daleko za Uralem.“ PhDr. Miroslav Vespalec

Volební z Valašska V padesátých a šedesátých letech minulého století byl důležitým článkem kulturního života ve Zbýšově Soubor moravských lidových písní a tanců, krátce nazývaný Valašský kroužek. Nejen v hornickém kraji šířil krásu valašských písní a tanců, krojů a v neposlední fadě i „mudrosloví“ lidových vypravěčů, kteří uměli reagovat na aktuální události tehdejší doby. Uvádím jedno z nich. „Nech člověk počúvá rádio lebo televíziu, tož všeci včílej mudrujú enem o volbách. Šak co já sa pamatuju a co sem ve škole slýchal, až do roku 1905 neměli drobní ludé volební právo. Volil enem ten, gdo platil přímé daně. Gdo měl najvětší grund byl starostú, štýřé pomenší byli radní - a ostatní už enem tak - podla velikosti a hlúposti. Šak císař pán říkávali, že nechcú chytré, ale hodné poddané.“ Tož jednúc takéj - pán starosta - šak už ani nevím z kteréj dědiny - idaci domů ze Vsetína, stavili sa jako obyčajně u Sušíla na Ohradě, vypit krapku tej „šmatláně“, co by jim nohy lepší šly. A. prám předtím donésl jakýsi vybíjanec Sušílovi do novej kužálně 12 nových gulí. Aj omalovaných. Červených a bílých. Ale Sušíl, stará držgrešla, jich kúpil enem šest a tak ogar seděl celý smutný u stolu a přemýšlál, jak by sa tých druhých šesti zbavíl. A v téj došli pán starosta a hnedkaj sa ptajú. „Prosím ťa,co za ptáci znášajú také velikúcné vajce, dyť sem to v životě neviděl?“ Chlapík začal cosi šeptat pánu starostovi do ucha a netrvalo dlúho, plácli si na dobrý kšef‘t. Pán starosta „vajca“ kúpil. Přidaci dom, hnejkaj musel obecní policajt všechny štýřé radní obletět, aby sa „ve věci důležitej a neodkladnej“ dostavili k pánu starostovi. „Tož, vítajte, chlapi, vítajte! Na dnešni den budete do najdelší smrti vzpomínat, jakéhosi ste měli múdrého a chytrého starostu. Dneskaj sem kúpil, toť, na Vsetíně, šest kobylích vajec, 44

z kerých sa vyklúbú hříbjata. Z červených fuksé, z bílých šimlé. A tož mně aj mladík vypověděl, co s nima máme dělat. Jednu hrubú ošteru budeme s nima mět. Musíme na nich sami sedět! Já, jako starosta, možu obsednúť dvě, vy jako radní enem po jedném. Obyčajní chlapi se k tému nehoďá, lebo by potom bylo toléj koní, že by byli za pakatel. Za týdeň,ráno ešče za tmy, jich musíme vynést na Javorník a tam jich proti východu slunka prohlédnem, esli néni nekeré čisté.“ Týdeň pán starosta a štýřé radní zahřívali „kobylí vajce“, fajfky kúřili, pluli a nadávali a enem to jich ponúkalo, že si vyseďá hříbjata. Týdeň potéj sa vydali na Javorník. Šak než sa tam člověk vyškrábe, pořádně sa zapoti. Vepředu šel pán starosta, v košině na zádech kobylí vajce, za ním štýřé radní. Ale, co čert nechcél! Pán starosta sa zakoptali na haluzi, brgúc důle břuchom, koš jim přeletěl přes hlavu a vajce sa vysypaly do nedalekéj húščavy. Z téj vyletěl krdel polekaných zajíců a horem pádem dolů Javorníkem. „Hříbjata, hříbjata, chytajte jich, nenechte jich utěkat! No, ale - chytajte zajíce. Gdyž nechytili radní hříbjata - zajíce, chytiti pána starostu. V životě nedostál toléj ran, co vtedová. Temu zbývala enem malá útěcha: „Co to mohli být za hřibjata. Vždyť byli teprv týdeň zaseděné, ešče také malúčké a jak už uměli utěkat!“ PhDr. Miroslav Vespalec

45

46

47

Bezpečné vánoční nákupy aneb nedejte šanci zlodějům Vánoční svátky jsou za dveřmi. Lidé vybírají dárky pro své blízké a nevěnují pozornost svým osobním věcem a zapomínají na to, že vánoční čas nese s sebou i svá rizika. V dopravních prostředcích, obchodních domech nebo na přeplněných ulicích či tržištích se můžete stát lehkou obětí různých kapsářů či zlodějů. Kapsáři využívají nepozornosti lidí. Ztráta peněz není jediným důsledkem neopatrnosti. Občané mohou přijít o doklady, kreditní karty či klíče od bytu, auta nebo o jiné cennosti.

Policie má pro Vás několik rad, jak se nestát obětí zlodějů a jiných nepoctivců. svá zavazadla nikdy nespouštějte z očí peněženku a doklady noste odděleně, nenoste u sebe větší finanční hotovost tašky s penězi a cennostmi nenoste na zádech, v bočních kapsách oděvů a batohů ženy – věnujte pozornost svým kabelkám, kontrolujte zda jsou uzavřené, nenechávejte peněženku a jiné cennosti navrchu tašek či kabelek muži – peníze a kreditní ukládejte do vnitřních kapes při nakupování neukládejte své kabelky, tašky, batohy a jiná příruční zavazadla do nákupních vozíků bezpečnostní kód k platební kartě (PIN) pokud si jej nepamatujete noste odděleně od karty, v případě odcizení platební karty ihned zablokujte účet dostanete-li se do tlačenice věnujte zvýšenou pozornost svému okolí a své věci dobře střežte Také nezapomínejte, že „Auto není trezor“, nenechávejte na sedadlech ani odkládacích plochách vozidla žádné cenné věci, zejména kabelky, kufříky a jiná zavazadla, mobilní telefony, fotoaparáty, notebooky, videokamery, doklady od vozidla či jiné osobní věci. Zdánlivě bezcenná věc může pachatele nalákat. Zlodějům stačím pár vteřin, proto vůz vždy zamykejte, např. při placení na čerpacích stanicích. Při nakládání nákupu buďte obezřetní, neodkládejte kabelku na sedadlo! nprap. Petra Hrazdírová Krajské ředitelství policie JmK Preventivně informační oddělení 48

49

Ozvěna – vydává město Zbýšov. Ev. č. MK ČR E 18258 Občanům města zdarma. Příspěvky, ohlasy a nabídky inzerce posílejte na adresu: Městský úřad Zbýšov, Masarykova 248, 664 11 Zbýšov, kulturní komise rady města, tel.: 546 431 592, mestozbysov@ mboxr.cz Tisk: Gloria Rosice 50

51

52