Valtický zpravodaj 10. srpna 2009
Pozdrav z Valtic Valtice na starých pohlednicích V sobotu 1. srpna 2009 se uskutečnila vernisáž výstavy nazvané „Pozdrav z Valtic“. Zahájení proběhlo v nádvoří patrimonijní budovy na Náměstí Svobody 4.
Po hudební produkci cimbálové muziky Notečka z Charvatské Nové Vsi a úvodním slovu Ing. Jaroslava Sobotky byli přítomní hosté přizváni k prohlídce výstavy instalované v Turistickém informačním centru. Výstavu uspořádalo Občanské sdružení Valticko, za kterým se skrývají pánové Adam Kurdík a Rudolf Herman.
Touto výstavou vyvrcholilo jejich tříleté pokr. na str. 2
Komplexní stavební úpravy náměstí Svobody Zub času i mnohé stavební zásahy zanechaly na stavu a vzhledu našeho náměstí stopy, které jsou předmětem kritiky občanů i návštěvníků města. Proto již několik let usiluje Město Valtice o úpravu náměstí. V loňském roce zpracovalo město žádost o poskytnutí dotace na tento záměr do Regionálního operačního programu NUTS 2 Jihovýchod, který přiděluje prostředky z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Tomu předcházelo více než dvouleté pořizování a současné projednávání studie úprav s architektem a památkovými institucemi, výběrové řízení na zhotovitele PD, pořízení včetně projednávání PD až po stavební povolení. Naše úsilí bylo zúročeno kladným posouzením žádosti o dotaci, podpisem smlouvy o poskytnutí dotace, výběrem všech dodavatelů a v dnešních dnech zahájením vlastních stavebních prací. Co se tedy na náměstí bude dít? Stavební činností dojde k úpravám místní komunikace, chodníku, upraví se i nezpevněné plochy. Dojde také na zavlažovací systém pro zeleň, úpravu a doplnění veřejného osvětlení. Počítá se také s rozvodem elektrické energie, která bude sloužit pro potřeby prodejců, stánkařů nebo ozvučení kulturních akcí. Aby úprava byla opravdu komplexní, náměstí bude doplněno také novým městským mobiliářem. Jde zčásti o zabudované konstrukce, tzn. konstrukce spojené se zemí pevným základem jako jsou pítka, informační tabule, vjezdové zábrany, pouzdra pro osazení stožárů, lavičky, stojany na kola, květináče, ochranné mří-
že ke stromům. Zeleň bude doplněna výsadbou lip v prostoru u školy, kaštanů ve stávající aleji u zámecké zdi a podél pěší zóny na západní straně výsadbou okrasných hrušní, vhodných do městského prostředí. Trávníkové plochy budou obnoveny travními koberci a jejich zálivka bude zajištěna automatickou závlahou. Stavební práce při rekonstrukci náměstí provádí firma VHS Břeclav, s.r.o., úpravy zeleně ONYX TRADE, s.r.o. Lednice a dodávku městského mobiliáře bude zajišťovat společnost KARIM, spol. s r.o. z Hulína. Všechny tyto společnosti byly hodnotící komisí při výběrových řízeních zařazeny na první místo jako nabídky pro město nejvýhodnější. Poté Zastupitelstvo města rozhodlo o přidělení zakázky a schválilo smlouvy o dílo právě s těmito společnostmi. A co veřejné WC? Bohužel v době přípravy žádosti o dotaci na projekt Náměstí nebylo možno zařadit vybudování veřejných toalet do této žádosti, byť se to slovem „Komplexní“„ přímo nabízelo. To proto, že již nebyl časový prostor smluvně dořešit prostory pro pořízení WC v zámecké zdi. Dnes však je již připravena PD, stavební povolení se chýlí ke konci, v jednání je zajištění potřebného smluvního vztahu s NPÚ Brno k pronájmu pozemku dle potřeb dotačního titulu a také ve smyslu souladu se zákonem o obcích. Pravděpodobně v termínu k 30. listopadu budeme připraveni opět žádat o příspěvek z ROP 2 Jihovýchod. Součástí pro-
TAXI LEV +420 605 10 22 10 SEVA-FLO RA s.r.o.
Město VALTICE
Nám. Svobody 12, Valtice, 519 352 615
VINNÉ SKLEPYa.s. VALTICE, tel.: 519 361 311
jektu „veřejné WC“ by mělo být vybudování prostor pro úschovnou zavazadel a cyklistických kol, eventuálně obnova Naučné vinařské stezky. Valtické náměstí je zřejmým středem našeho města. Je zde umístěna škola, radnice, kostel a také Turistické informační centrum. Právě z náměstí vedou cesty turistů na zámek i na cyklostezky do celého Lednicko- valtického areálu. Vedení města věří, že se Komplexní stavební úpravu náměstí Svobody ve Valticích podaří uskutečnit dle plánovaného záměru, že tato akce po dokončení jednoznačně přispěje nejen ke zlepšení vzhledu města, ale také k bezpečnosti při pohybu osob v tomto jedinečném prostoru, a stane se tak nepřehlédnutelnou vizitkou našeho města. (Výkres situace náměstí je možno shlédnout na úřední desce na náměstí) Pyrus calleryana – Okrasná hrušeň
Po celý rok velmi atraktivní dřevina s lesklým, tmavozeleným olistěním. Na podzim se zbarvuje od žluté přes oranžovou, červenou až po nahnědlou. Štíhlá koruna dorůstající 8 -12 metrů se v dubnu ztratí pod záplavou bílých květů, od července až do října je nahradí drobné nahnědlé malvičky. Půdu vyžaduje čerstvou a vlhkou, bude se jí dařit i v půdě vápnité.
Pozdrav z Valtic pokr. ze str. 1
sběratelské úsilí. Je to zdařilá kolekce pohlednic od roku 1896, na kterých je patrné jak se zámek, město a jeho ulice i salety v blízkosti Valtic podařilo zachytit nejen fotografickými objektivy, ale také jak se tyto během let vyvíjely a měnily svůj vzhled. Nebýt těchto pohlednic těžko by jsme dnes věděli, jak naše město vypadalo za vlády císaře Františka Josefa I., za první republiky či v šedesátých letech minulého století. Jejich sběratelská činnost je obdivuhodná nejen vzhledem k obtížnosti shánění starých pohlednic, ale také vzhledem k jejich ceně. Celá věc se daří oběma sběratelům samozřejmě ve spolupráci s internetem. Jak Ing. Sobotka podotkl ve svém úvodním slovu: „Pohledy Valtic je třeba hledat po celém světě, protože ty byly z Valtic rozesílány a nikoliv ve Valticích shromažďovány“.
Ve Valticích je sice víc sběratelů pohlednic, ale jejich sbírky málokdo viděl, což je škoda nejen pro samotnou dokumentaci a znalost vzhledu našeho města, ale také pro to, že by jsme mohli sběratelství těchto lidí ocenit. Jako předsedkyně Muzejního spolku Valtice, který je za podpory města provozovatelem Městského muzea chci jen upozornit, na tuto záslužnou činnost Občanského sdružení Valticko, neboť spolek sám by pro muzeum nemohl tyto pohlednice zakoupit vzhledem ke svým omezeným finančním prostředkům i skutečnosti, že se nemůže zabývat jen sběrem pohlednic. Jeho činnost je velmi rozsáhlá a zasahuje do mnoha nejen sbírkových oblastí. S Občanským sdružením Valticko spolupracuje Muzejní spolek Valtice od samého počátku, protože Adam Kurdík je i členem Muzejního spolku. Ještě před třemi lety jsme spolupracovali, co se týče starých pohlednic, pouze s rakouskými sběrateli, panem Mgr. Otto Weilandem a panem Johannem Huyszou.
la malou odpolední párty, kterou hudebně ozvučila již zmíněná cimbálová muzika. K zakousnutí nebyly jen sponzorské bílovické koláčky a trubičky, ale i upečené selátko, které se dalo zapít vínem předních valtických vinařů. Autorům se podařilo na patnácti panelech vytvořit po obsahové i vzhledové stránce velmi zdařilou expozici. Určitě si nenechte tuto výstavu ujít. Oběma vystavovatelům závěrem přejeme hodně štěstí při nákupu či výměně dalších starých fotografií Valticka a budeme se těšit na jejich další výstavu, která nám přiblíží naše město, sousední obce i liechtensteinské stavby na starých pohlednicích. Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice
Vybité baterie do koše nepatří!
Vážení občané, jak jistě víte, každá obec je podle zákona o odpadech povinna zajistit místa, kam mohou její obyvatelé odkládat nebezpečné složky komunálního odpadu. Mezi ně patří také použité baterie a akumulátory. Obracíme se na Vás s nabídkou využít systému zpětného odběru a ekologického zpracování použitých baterií. Vybité baterie můžete bezplatně odložit do boxu, který je umístěn v budově MěÚ Valtice, na náměstí Svobody 21, v 1. poschodí na chodbě. Předmětem zpětného odběru jsou veškeré "suché" baterie nebo akumulátory bez ohledu na typ nebo značku. Přijímány jsou knoflíkové články, mikrotužkové a tužkové baterie, malé i velké monočlánky, ploché baterie i 9V hranaté baterie, akumulátory do mobilních telefonů, notebooků nebo ručního nářadí. Tříděním použitých baterií navíc pomůžete omezit znečišťování směsného odpadu cizorodými látkami a plýtvání základními surovinami. Vlasta Burská, MěÚ Valtice
Zahrádky ve Valticích Nabízím k pronájmu zahrádky ve Valticích směr na Lednici od roku 2010 Terezie Lvová, starostka
Vernisáž se po prohlídce přesunula na terasu Hotelu Hubertus, kde pokračova2
Informace na tel. 737 728 758
Městská policie informace o činnosti - červenec 2009 •
•
•
•
• •
• • •
•
•
•
•
1.7. řešili strážníci stížnost občanů, na rušení nočního klidu na ulici Pod zámkem. Jednalo se o několik nezletilců, kteří si postavili mezi činžáky stany a nadměrným hlukem, hlavně v nočních hodinách rušili ostatní spoluobčany. 3.7. byla provedena kontrola zahrádkářských kolonií na ulici P. Bezruče a za hřbitovem, dětského hřiště na ulici Mikulovská a v katastru Úvaly. Dále bylo prováděno zjišťování trvalého pobytu některých spoluobčanů na žádost vyššího orgánu. 8.7. kontrolovala MěP na několika ulicích, kde byly dříve zjištěny nedostatky, jejich odstranění. Jednalo se většinou o nepořádek kolem novostaveb. 13.7. řešili strážníci znovu neoprávněné postavení stanů mezi činžáky na ulici Pod zámkem. Dále bylo provedeno šetření na základě upozornění na špatně zajištěnou studnu na ulici Zámecká. 14.7. byla odchycena v areálu Večerky vlha pestrá, která byla po té vypuštěna do přírody. 17.7. byl MěP nahlášen neuzamčený obchod - květinářství Solandra na ulici Mikulovská. Byl vyrozuměn jeden ze zaměstnanců, který obchod uzamkl. 18.7. dohlíželi strážníci ve spolupráci s PČR na klidný průběh hodové veselice v Úvalech. 20.7. poskytovala MěP součinnost Exekutorskému úřadu Hodonín. 22.7. byla provedena kontrola veřejného pořádku v Úvalech a Raistně. Dále byla provedena kontrola parkování vozidel a dodržování placeného stání. Téhož dne řešili strážníci stížnost na nevhodné chování mládeže na ulici Pod zámkem. 23.7. byla provedena kontrola reklamních poutačů a demontáž parkovacího automatu u školy. Dále bylo uloženo několik blokových pokut za stání na chodníku. 27.7. byl odchycen na ulici Břeclavská pes - bígl, který byl umístěn do útulku v Bulharech. Téhož dne byla provedena kontrola placeného stání, kontrola zahrádek za hřbitovem, Belvedéru a fotbalového hřiště. V podvečer byla MěP přivolána na ulici Sklepní, kde se měl ve dvoře rodinného domu zdržovat had. 29.7. byla provedena kontrola bývalého Besedního domu, na dětském hřišti a v katastru Úvaly. Dále bylo kontrolováno dodržování obecně závazné vyhlášky o poplatcích a bylo uděleno několik blokových pokut za její porušení. 30.7. byly uloženy blokové pokuty za porušení dopravního značení IP 12. Dále byla provedena kontrola na Raistně, v Úvalech, na ulici Josefská, Za tesárnou, Poštovní, Mikulovská - průmyslová zóna, staré nádraží, atd. a také kontrola placeného stání na náměstí. zapsal strážník M. Šesták
__________________________________________________________________________________
Kontakty na MěP: telefon: 519 301 414; mobil: 608 268 527; e-mail:
[email protected]
Nikdy více Valtice! Vážená paní starostko, 1.8.2009 jsme navštívili vaše krásné město s autobusovým zájezdem poměrně zdaleka, jméno naší vesničky Strážná vám asi nic neřekne, spíše její umístění, tj. východní čechy, blízko města Lanškrouna. Přijeli jsme se podívat na Vinařské slavnosti, které byly krásné a vínečko výborné, taktéž v hospodě Na rychtě skvěle vaří a personál byl příjemný a ochotný, zámek a jeho okolí se nám také velmi líbilo, celkově jsou Valtice opravdu krásné město a jsme rádi, že jsme ho navštívili! Na závěr dne jsme byli objednáni do sklípku pana R. K., který si naše vedoucí zájezdu našla na internetu, což měla být tečka za příjemným dnem stráveným ve vašem městě. Chtěla bych se vás zeptat, jestli jsou všechny vinné sklípky ve Valticích jako tenhle...byli jsme totiž těžce zklamáni ??? Zaplatili jsme každý 350,-Kč a byl to děs. Zavedli nás do sklepa, kde jediné posezení bylo při 12 stupních, na což jsme sice byli upozorněni, ale z vlastní zkušenosti vím, že tam, kde si hostů váží a chtějí, aby pobyli, tak mají posezení v teple a do sklípku se chodí pouze na "košt". K večeři jsme dostali talířek se dvěma plátky uzeného, dvěma plátky šunky, dvěma plátky salámu se zeleninou , šesti plát-
ky salámu Vysočina, dvěma plátky sýra, skrojkem rajčete a kouskem hlávkového salátu, což byla pro chlapy spíše svačinka a ne pohoštění na celý večer, nehledě na víno, které nám nalili z plastových nádob a o červeném víně, což měl být Modrý portugal a byl pěkně hnusný, jsme byli přesvědčeni, že je "řezaný" vodou o bílém vínu raději nepíšu. Bohužel, neměli jsme s sebou odborníka a bylo nám za "hostitele" dost trapně, abychom naplno řekli, že nám nalévá patoky, jako nějakým pražákům. Těšili jsme se na ochutnávku vína a doufali, že si na pití vybereme něco kvalitnějšího...Po hodině přišel starší pán, kterého měl majitel za tímto účelem objednaného (říkal, že je učitelem ve vinařské škole) a ten otevřel tři lahve bílého a jednu červeného vína, trošičku nám každému nalili, pán o každém druhu povykládal a tím to skončilo...na jeho názor na víno na stole odpověděl velmi vyhýbavě...Ještě nám bylo řečeno, že víno ze ve džbáncích je "bezplatně" pouze do 23 hodiny a pak každý "za své"...jakoby 350,- Kč na osobu bylo málo! Ještě, že jsme s sebou měli kytaru a umíme se pobavit sami (hudbu nám pan majitel nabídl za příplatek 5000,- za večer, jen netuším,kde by je směstnal), jinak bychom v osm večer jeli domů, což je možná účel tohoto pseudosklípku, v němž mimo plastu a několika málo lahví vína pouze na ochutnávku nebyl ani hlt vína. Po desáté hodině začal, asi také najatý mládenec, všechno včetně džbánků sklízet ze stolu a dávat tím najevo, že už bychom mohli odjet. Zaplatili jsme předem, takže vyděláno bylo a už nezdržujte... Já vím, že vy s tímto novodobým "zlatokopem" a pseudovinařem nemáte nic společného, jen jsem vás chtěla upozornit na člověka, který kazí vašemu městu dobrou pověst a vaše proslulá moravská pohostinnost zde dostává "pěkně na frak"!!! Byli s námi lidé, kteří nikdy ve sklípku nebyli a říkali, že na moravu do sklípku už je nikdo nedostane a večerem se nesl slogan "nikdy více Valtice!" Nehledě na dlouhou cestu, kterou jsme do vašeho města vážili... Myslím si, že je to velká škoda a udivilo mě, že se v dnešní době ještě najdou "takoví podnikatelé", protože do tohoto "sklípku" pojede každý pouze jednou a víckrát nenaletí! A možná, že to "panu majiteli " stačí. Napsala jsem vám, protože nevím, na koho se v této trapné záležitosti obrátit a když jsem viděla na webových stránkách vašeho města pozvání do Valtic, řekla jsem si, že jako starostka by jste měla vědět i o takových, kteří vaše město reprezentují v tom horším slova smyslu. Děkuji za pochopení, s pozdravem Lída Kovářová
Co k tomu říct?
V sázce je dobrá pověst Valtice se již několik let pyšní přídomkem Hlavní město vína. Město je sídlem významných vinařských institucí, Valtické vinné trhy svým významem již dávno přesáhly hranice města. Výměra vinic je druhá největší v ČR a konečně sídlí zde a pracují desítky malých vinařů i velkých vinařských firem. Valtická vína získávají medaile a ocenění na domácích i zahraničních výstavách. Výrazně se zlepšila i prezentace vína, vybavení sklepů pro pohodlí návštěvníků. Můžeme říci, že víno a vinařská kultura prožívá zaslouženou renesanci a stává se také módní záležitostí. O tom svědčí i stoupající návštěvnost vinařských akcí i nárůst jednotlivých návštěv přímo u vinaře. Podat dobré víno včetně odborné degustace a nezbytného mastného zákusku je proto návštěvníky města vyhledávána. O to více zarazí, že si v této silné a řekl bych i zdravé konkurenci někdo dovolí podat špatné víno v nedůstojném prostředí o kvalitě jídla ani nemluvě. Pan R. K. není valtický rodák ba ani vinař, je pouze majitel vinného sklepa. Víno nevyrábí, kupuje ho a chová se jako obchodník. Výhodně koupit a ještě lépe prodat. To vše na úkor dobrého jména našeho města, na úkor valtických vín a vinařů. Na základě množících se stížností na pana R. K., se vedení Města Valtice rozhodlo ochránit valtická vína i dobré jméno valtických vinařů. Vyzvalo pana R. K. k okamžité nápravě a profesionálnímu přístupu k vinařské kultuře. Dobré jméno se buduje zpravidla těžce a dlouho, ztratit se ale dá velmi rychle. Mnohem déle potom trvá nabyt ztracenou pověst zpět. Mezi vinaři a v Hlavním městě vína, to platí dvojnásob. Ing. Terezie Lvová, starostka města Mgr. Bc. Milan Večeřa, tajemník MěÚ František Schulz, správce značky VHMV
3
INFORMACE - ZPRÁVY - ZAJÍMAVOSTI
Kulturní kalendář srpen
Město Valtice a Občanské sdružení Valtice pořádají
14. srpna 2009 ve 20:00 hod. ve Farním kostele Rytíři Řádu Zlatého rouna na Moravě - výstava obrazů, jiných artefaktů a originálu řádu Zlatého rouna Termín: srpen – říjen 2009 Místo konání: státní zámek Valtice – 2. patro Organizátor: NPÚ Brno a státní zámek Valtice, 519 352 423 Pozdrav z Valtic - výstava historických pohlednic Valtic Termín: 1.8. – 28.9.2009 Místo konání: TIC, nám. Svobody 4, Valtice Organizátor: Občanské sdružení Valticko, www.valticko.cz Valtické krojované hody - krojovaný průvod, taneční zábava Termín: 15. – 16.8.2009 Místo konání: Valtice – nám. Svobody, zámecká jízdárna Organizátor: Valtická krojovaná společnost, 606 712 128 Divoké srdce hudby – koncert sakrální hudby pod záštitou M. Topolánka Termín: 20.8.2009 od 19:30 hod. Místo konání: kostel Nanebevzetí Panny Marie Organizátor: ODS, Regionální sdružení JmK, www.odsjmk.cz Víkendový seminář o víně - základní informace o víně Termín: 21. – 23.8.2009 Místo konání: Vinařská akademie Valtice, nám. Svobody 2 Organizátor: Vinařská akademie Valtice, o.s., 519 352 083 Henckeovy barokní varhany - 2. koncert 3. ročníku Termín: 29.8.2009 od 17.00 hod. Místo konání: Valtice – farní kostel Nanebevzetí Panny Marie Vstupenky v Turistickém informačním centru Valtice Národní zemědělské muzeum připravilo na srpen tyto expozice: Ořechy doma i v zahradě - pěstování a využití lískových i vlašských ořechů a ořechového dřeva Pomocníci v zemědělství - výstava plastových modelů zemědělských strojů Místo konání: NZM Valtice, nám. Svobody 8, tel.: 519 352 144 Co nového nás čeká nebo co pokračuje v září 2009: Ořechy doma i v zahradě - pěstování a využití lískových i vlašských ořechů a ořechového dřeva Pomocníci v zemědělství - výstava plastových modelů zemědělských strojů Pozdrav z Valtic - výstava historických pohlednic Valtic Kurz Sommelier - II. část - 7. – 11.9. - kurz vedoucí k získání osvědčení „Sommelier“ Kácení máje - 12.9. - kácení hodové máje, folklórní vystoupení Výstava staroanglických ovčáků – bobtailů - 12. – 13.9. Valtické dýňobraní - 18. – 19.9. - výstava vyřezávaných dýní, ochutnávka a prodej burčáků Dny valtických burčáků - 25. – 26.9. - ochutnávka valtických burčáků, folklórní doprovodné akce Martino Hammerle – Bortolotti - 26.9. - pěvecký recitál v zámecké kapli Dny poezie a vína Valtice 2009 - 24. – 27.9.
koncert
Jaroslav SVĚCENÝ – housle Josef POPELKA – varhany Na programu budou díla těchto skladatelů: Johann Gottfried Walther, Georg Friedrich Haendel, Johann Sebastian Bach, Arcangelo Corelli, Antonio Vivaldi, Wolfgang Amadeus Mozart, Jaroslav Svěcený, Benedetto Marcello, J.S.Bach-Ch.Gounod Vstupné 150,- Kč, předprodej v TIC Valtice, tel. 519 352 978, email:
[email protected]. Vstupenky si zajistěte včas, kapacita kostela není veliká
Jaroslav Svěcený (1960) Je jedním z nejlepších současných českých houslistů a výraznou osobností české hudební scény. Jeho sólistická dráha začala již v době studií na pražské konzervatoři a Akademii múzických umění, kde studoval u prof. Františka Pospíšila a prof. Václava Snítila. Své vzdělání dovršil mistrovskými kurzy u slavných světových virtuosů Nathana Milsteina a Gidona Kremera. Jaroslav Svěcený je proslulý popularizátor houslové hry, zejména jeho televizní, rozhlasové a koncertní projekty přitahují publikum všech věkových skupin. Početná koncertní turné a festivalová vystoupení Jaroslava Svěceného obsáhla USA, Kanadu, Mexiko, Brazílii, Kubu, celou Evropu, Turecko, Izrael, Egypt, Alžír, Libanon, Jordánsko, Spojené arabské emiráty, Saudskou Arábii, Indii, Kuvajt, atd. Jaroslav Svěcený doposud natočil 42 CD s díly světových a českých autorů. Jako první český houslista nahrál kompaktní disk pro SONY CLASSICAL. V roce 1996 mu byla udělena prestižní cena Masarykovy akademie umění za tvůrčí uměleckou činnost. Je také uznávaným znalcem historie a stavby houslí. Jeho koncertní projekt pod souhrnným názvem „VIOLINO“ představuje mistrovské housle významných houslařů 17. až 20. století. Josef Popelka (1954) Byl žákem profesora K. Pokory na kroměřížské konzervatoři a na pražské AMU studoval u dr. J. Reinbergera a prof. J. Hory. Studium ukončil uměleckou aspiranturou u prof. Milana Šlechty.. Absolvoval studijní pobyty ve Weimaru u prof. J. E. Köhlera a v Mechelenu u prof. Peeterse. Pedagogicky působí na pražské konzervatoři a AMU. Nahrával pro WDR Kolín nad Rýnem, Československý rozhlas a televizi. Pro hudební vydavatelství Panton natočil Bachovu Hudební obětinu oceněnou Zlatým štítem Pantonu. Je členem národních i mezinárodních soutěžních porot. "LÉTO S TOPOLEM"
dovolujeme si Vás pozvat na koncert
DIVOKÉ SRDCE HUDBY vynikající a proslulé české flétnistky Lenky Baarové a klavíristy Jana Niederleho který se uskuteční ve čtvrtek 20.8. v 19:30 hod. v kostele Nanebevzetí Panny Marie Koncert se koná pod osobní patronací předsedy ODS Mirka Topolánka, který ho bude osobně uvádět.
Bližší informace v zářijovém čísle VZ nebo v TIC Valtice – tel.: 519 352 978, www.valtice.eu
Zazní díla světových mistrů hudební literatury ze žánru duchovní hudby Výtěžek dobrovolného vstupného bude věnován valtické farnosti ODS 4
Sešlosešest 09 ... ve Valticích na zámku Barokní zámecké divadlo ve Valticích
5.9.2009 (sobota) Program: Divadelní soubor Břetislav (Břeclav) Muž sedmi sester 15:00-17:00 vernisáž a představení umělecké skupiny Cuprum 17:30-18:30 Loutky bez nitek (Kobylí) - Pírko z anděla : 19:00-21:30 Solid Connexion (Břeclav) : 22:00-24:00 DJ Shohai (Břeclav) : 00:00 Vstupné dobrovolné! Pořádá Basta Fidli Valtice za přispění Města Valtice a Státního zámku Valtice, Státního památkového ústavu
Sdružení jógy informuje V průběhu měsíce července proběhla již pošesté tzv. Valtická víkendovka, která byla věnována cvičení hathajógy podle svámího Gítánandy. Lektorkou cvičení i přednášek byla Ing. Sávitrí Míla Mrnuštíková. Účastníci měli současně šanci zakoupit si i odbornou literaturu vydanou Unií jógy i cestopisnou novinku lektorky Mrnuštíkové nazvanou „Má cesta“ s podtitulem „Putování do Santiaga de Compostela“.
Sdružení srdečně zve své členy i nové zájemce na první cvičení ve školním roce 2009/2010, které se uskuteční v pondělí 7. září 2009 již tradičně v 18.30 hod. v prostorách Mateřské školy Jabloňová. Lada Rakovská, Sdružení jógy Valtice
Basta Fidli Valtice - funguje od roku 1997 jako divadelní spolek, který se kromě divadelní činnosti zabývá také činností krajinotvornou (obnova zeleně v městském parku, obnova třešňové aleje vedoucí z Valtic do Úval). V roce 2008 se podařil zorganizovat kulturní večírek v zámeckém divadle ve Valticích pod názvem „Sešlosešest“, kde svou činnost prezentovala vybraná amatérská sdružení regionu Břeclavska. V tomto roce pokračujeme, sice v menším formátu, ale zámecké barokní divadlo žije! Divadelní soubor Břetislav (Břeclav) - Muž sedmi sester hra Olgy Šubrtové a Martina Glasera podle stejnojmenné novely Jaroslava Havlíčka. Režie - Jana Vrzalíková. Jedná se o erotickou grotesku, kde skupina 3 kamarádů hledá smysl uspokojení a adrenalinu v manipulaci s lidmi. Je účinným a aktuálním obrazem dnešního prázdninového života. Cuprum (okolí) - Cuprum - umělecká skupina, kterou založily čtyři studentky vysokých uměleckých škol se vám představí v netradičním prostoru. Autorky pracují s médii jak klasickými (malba), tak novými (video, animace), s estetikou ornamentu a kresbou. Ústředním bodem jejich tvorby je sebereflexe, sjednocujícím prvkem celé skupiny je zaujetí tradičními tématy malby, jako je portrét a krajina. Loutky bez nitek (Kobylí) - Pírko z anděla - Autorský tragikomický příběh o všech podobách přátelství, v němž smích slzy objímá. Představení získalo na Krajské přehlídce v Boleradicích ceny za inscenaci, scénář, režii a scénografii. Solid Connexion (Břeclav) - Pro radost si začali pohrávat s latin jazzem a jazzovými standardy. Na jaře 2004 začala fungovat životaschopná kapela "Pro klid duše". Na začátku roku 2007, po největším personálním zemětřesení v kapele, se plynule pokračuje v koncertování a součastně se začíná pracovat na autorských skladbách. Začíná se rýsovat nová tvář kapely, nový zvuk, nové nasazení, nová energie a z toho všeho plynoucí i nový název kapely. Solid Connexion. DJ Shohai (Břeclav) - from latin jazz to liquid drum and bass
Půjčky 6 000,- až 250 000,- Kč
PRODEJ PŠENICE
pro všechny zaměstnance, důchodce, podnikatele a ženy na MD bez ručitele, rychle, levně a hlavně BEZ POPLATKU
200,- Kč / 1 pytel (pytle výměnou)
VIVA Valtice, s.r.o. Valtice 305, zemědělská firma směr Boří Dvůr, celňák
Tel.: 775 699 334
tel. 519 352 333
www.prijemne-penize.cz 5
BACK AT THE CASTLE Návrat na zámek Po velmi úspěšném vystoupení v zámecké kapli ve Valticích se sem opět vrací Martino Hammerle – Bortolotti se svým pěveckým recitálem. Koncert se uskuteční v sobotu 26. září 2009 od 16.30 hod.
Tento neobyčejně všestranný a charismatický koncertní pěvec se narodil v rakouském Innsbrucku a svůj jevištní debut zažil v Janáčkově opeře v Brně. Posluchači u nás i v zahraničí oceňují nejen jeho jedinečný hlas a strhující projev, nýbrž i objevitelského ducha a nadšení, s nímž prezentuje proslulé evergreeny, ale i skryté klenoty světové hudební literatury. Více na www.martino.at. Tentokrát bude umělec prezentovat nejen speciality ze světa opery a operety, ale i písně a songy ze “zlaté” doby němého filmu a songy z Ameriky a Itálie. Jako host vystoupí flétnistka Marta Talabová z olomoucké filharmonie, na klavír doprovází Šárka Králová z JAMU Brno. Po koncertu bude přípitek ve vinotéce. Vstupenky za 130,- Kč - předprodej či rezervace v TIC Valtice, nám. Svobody 4 +420 519 352 978;
[email protected]. Doporučujeme zakoupit si vstupenky včas, kapacita míst je omezená. Světlana Hanáková, TIC
Křest knihy o historii
Liechtensteinů bude ve Valticích P A V E L
J U Ř Í K
MORAVSK Á DOMINIA LIECHTENSTEINŮ A DIETRICHSTEINŮ
K 760. výročí příchodu rodu Liechtensteinů na Moravu vydává nakladatelství Libri knihu Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů autora Pavla Juříka. Knihu přijede do Valtic pokřtít 25. září Jeho Výsost Hans Adam II., vládnoucí kníže z Liechtensteinu. Knížecí rod Liechtensteinů letos slaví 760. výročí od svého příchodu na Moravu. Jindřich I. z Liechtensteina získal roku 1249 za své věrné služby od moravského markraběte a budoucího českého krále Přemysla Otakara II. hrad a město Mikulov. Roku 1370 Liechtensteinové získali další moravské panství – Lednici a v roce 1395 se jim podařilo několika transakcemi získat své hlavní sídlo – Valtice. Liechtensteinové patřili mezi nejvýznamnější moravské, dolnorakouské a české šlechtické rody. Velmi významně se zapsali do politických, vojenských, hospodářských a kulturních dějin našich zemí, přesto o nich u nás po roce 1945 nevyšla ani jedna kniha. Nyní to napravuje rozsáhlá publikace Pavla Juříka „Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů“, kterou v září vydá nakladatelství Libri. Na více než 400 stranách velkého formátu B4 čtenáři naleznou na 521 barevných fotografií interiérů a exteriérů popisovaných hradů, zámků a paláců v ČR, Rakousku a Lichtenštejnsku (26 hradů, zámků a paláců), které uvedeným rodům patřily nebo stále patří. Mezi obrázky nechybí několik desítek reprodukcí portrétů vládnoucích knížat, jejich manželek a dětí, obrazů, map a archivních černobílých fotografií, získaných v tuzemských a zahraničních archivech a sbírkách. Více než sto reprodukcí obrazů a dokumentů pochází ze sbírek rodu Liechtensteinů ve Vaduzu a Vídni. Velká část z nich u nás dosud nebyla publikována. Kniha vychází pod záštitou Jeho Výsosti Hanse-Adama II., vládnoucího knížete z Liechtensteinu, který ji opatřil předmluvou. Součástí knihy bude jmenný rejstřík a německé resumé. Knihu bude od září možné zakoupit v knihkupectvích a také v informačním středisku města Valtice (zde i s podpisem autora). Cílem Pavla Juříka bylo vyplnit citelnou mezeru v naší historické literatuře a napomoci tak zlepšení vztahů mezi Českou republikou a Lichtenštejnskem, které byly přerušeny konfiskací jejich majetků v ČSR v roce 1945. „Doufám, že má kniha napomůže dalšímu rozvoji kulturní spolupráce s Lichtenštejnskem a Liechtensteiny, i rozvoji turistiky. Již nyní je vidět postupně rostoucí zájem historiků o téma Liechtensteinů, které bylo u nás dlouhou dobu tabu. Jsem rád, že jsem vloni ve Vaduzu získal všestrannou podporu od knížete Hanse-Adama II., a že přijal i mé pozvání na křest knihy na zámku ve Valticích. Chci tímto poděkovat i panu kastelánovi Michalu Tlustákovi a Národnímu památkovému ústavu za spolupráci, i městu Valtice za podporu a pomoc.“ Během soukromé návštěvy knížete Hanse-Adama II. z Liechtensteinu, na pozvání ing. Pavla Juříka, kníže navštíví nejen radnici a zámek ve Valticích, ale také v doprovodu jihomoravského hejtmana Michala Haška, Mikulov, Lednici a Břeclav. -ipv6
Čtvero ročních dob V sobotu 18.7. se uskutečnil v chrámu Nanebevzetí Panny Marie 1. koncert letošního 3. ročníku koncertního cyklu Henckeovy barokní varhany. Myslím, že vůbec neudělali špatně všichni – bylo jich tentokráte na valtické poměry hodně, kteří se za deště vydali za zážitkem zcela mimořádným. Ano, Čtvero ročních dob Antonia Vivaldiho jím skutečně je. V provedení houslového virtuóza Františka Novotného, který svojí vitalitou a uměleckým pojetím přivedl mladý komorní orchestr Ensemble opera diversa k vynikajícímu výkonu. Akusticky pozoruhodné prostředí nádherného barokního kostela dalo vyniknout především klidným pasážím pianissima, které přiváděly publikum k neskutečnému zážitku, aby jim následně mohutná fortisima postavila akustický i rytmický protiklad. Skutečně, jako v přírodě, a tuto sobotu i ve Valticích, se střídal vítr, slunce a déšť, tak zněla hudba benátského kněze Antonia Vivaldiho, který ji zkomponoval kolem roku 1725. Muzikanta, k němuž s úctou pohlížel v době již odcházejícího baroka mladý J.S.Bach.
Od něj jsme v úvodu vyslechli koncert pro dvoje housle d moll v podání Františka Novotného a jeho žáka Václava Zajíce za doprovodu komorního orchestru. Skladba příhodně naladila posluchače k zážitku následujícímu. Vivaldiho skladbu znám z nahrávek a koncertně jsem ho slyšel několikrát. Možná, že právě mládí našich interpretů a před nimi, ve světě více než doma známý mág František Novotný, vytvořili zážitek vysoce sugestivní. Podle ohlasů publika tento krásný pocit v sobotní podvečer nebyl jen můj. První letošní koncert jsme, interpreti i já, věnovali památce a vzpomínce na profesora JAMU Bohumila Smejkala. Člověka, bez kterého by varhanní koncerty uplynulých ročníků nebyly. On to byl, kdo celé akci dával muzikantského ducha. On to byl, kdo vytvářel podobu cyklu Henckeovy barokní varhany. Jako dramaturg i hudební režisér. Byl. Věřím, že s námi byl i na sobotním koncertu Současně bych rád poděkoval všem, kteří realizaci záměru umožnili a podpořili: duchovní správce Mgr. Grmolec, Město Valtice, Vinné sklepy Valtice, Moravíno, Kovo Pražák a Forting z Valtic, brněnské AZP, Mašinvest a O-real a pražská stavební firma SP. Příští akce cyklu se uskuteční v sobotu 29. srpna opět v 17:00 hodin. V programu koncertu z děl Haendla, Bendy, Bacha, Vivaldiho, Hummela a dalších uvede varhaník Martin Jakubiček hosty -sopranistku Naďu Bláhovu, houslistu Františka Novotného a tromIng. J. Menšík bonistu Františka Jeřábka.
Veltlínské zelené z Vinných sklepů Valtice dobylo Ameriku a to hned několikrát
Unikátní Lichtenštejnský knížecí tenisový kurt je jedineþným tenisovým kurtem v ýR patĜící do svČtového kulturního a pĜírodního dČdictví UNESCO. Tenisový kurt byl postaven v zámeckém parku na zaþátku 20. století. Kurt je volnČ zpĜístupnČn všem obþanĤm a turistĤm mČsta Valtice.
Rezervace kurtu možná na tel.: +420 519 352 537
Zpověď zralého muže :-) Vinné sklepy Valtice, a.s. získaly v San Franciscu zlatou medaili na víno z řady CHÂTEAU VALTICE Veltlínské zelené pozdní sběr 2007 Vysoce prestižní mezinárodní soutěž International Wine Competition v San Franciscu je považována za vstupní bránu na trh s vínem na americkém kontinentě a zároveň bývá označována jako nejuznávanější mezinárodní vinařská soutěž na území USA. V loňském roce Vinné sklepy Valtice získaly s Veltlínským zeleným pozdní sběr 2007 z řady CHÂTEAU VALTICE na této výstavě bronzovou medaili. Shodou okolností před několika týdny získaly Vinné sklepy Valtice ještě stříbrnou medaili, opět na americkém kontinentu, i když několik tisíc kilometrů dál v kanadském Quebecu, a opět na Veltlínské zelené pozdní sběr, tentokrát však na ročník 2008. Jak se říká, do roka a do dne získaly Veltlíny CHÂTEAU VALTICE na americkém kontinentu zlato, stříbro i bronz. To už není náhoda, ale jasný důkaz, že této odrůdě se na Moravě velice dobře daří a lze z ní vypěstovat víno, které se svou kvalitou řadí mezi ty nejlepší na světě. Valtice tak i díky tomuto světovému úspěchu fakticky dokazují že jsou skutečným hlavím městem vína a důstojným centrem vinařství. David Šťastný
Jak stárnu, více si vážím každé ženy nad 40 let. Jen několik příkladů, proč: •Žena nad 40 tě nikdy neprobudí uprostřed noci, aby se tě zeptala: „Na co myslíš, drahoušku?“ Kašle totiž na to, na co právě myslíš! •Když žena nad 40 nemá náladu s tebou sledovat utkání, nesedne si vedle tebe a nezačne vzdychat a bědovat. Místo toho dělá něco, na co náladu má. Obvykle něco mnohem užitečnějšího. •Žena nad 40 už docela dobře zná sama sebe natolik, aby věděla, kdo je, čím je, co chce a od koho to chce. •Málo žen nad 40 se najde, které by zajímalo to, co právě děláš. Také málo žen nad 40 zajímá co si o nich myslíš. Ženy nad 40 už mají totiž charakter. •Málokdy se stane, že by udělaly scénu v opeře nebo v honosné restauraci. No ovšem, když si to zasloužíš, tak tě bez přemýšlení zastřelí, ovšem jen když vidí šanci, že jim to projde. •Ženy na 40 nejsou skoupé na pochvaly, častokrát i v případě, když si to nezasloužíš, protože vědí, jaký je to pocit, když se toho člověku nedostává. •Nad 40-tkou je žena dosti sebevědomá a klidně tě představí i svým kamarádkám. Mladší žena, která má partnera, často i svou nejlepší kamarádku zapře, protože svému partnerovi nevěří. Ženu nad 40-tkou totiž absolutně nezajímá, zdali se ti její kamarádky líbí, protože ona ví, že ony by jí to stejně nikdy neprozradily. •Ženy takto s věkem získávají nadpřirozené schopnosti. Ženě nad 40-tkou se nikdy nemusíš zpovídat z hříchu, protože ona už všechny ty tvé hříchy zná. •Tyto ženy jsou upřímné. Ihned ti vpálí do očí, že jsi tlustý jako prase. Nemusíš si tedy lámat hlavu, jak jsi na tom. Ano, je mnoho důvodu, proč velebit ženy nad 40. Bohužel na každou druhou zářící, chytrou, fešnou a sexy 40-tku spadá jeden více nebo méně plešatý, pupkatý paleolitický kámen v žlutých kraťasech, který ze sebe dělá pitomce s nějakou mladou žábou.
Antika restaurování a konzervování starožitností
608 782 777
Počítače, internet 724 950 605
7
Letní škola staré hudby 2009 „Na letošní ročník Mezinárodní letní školy staré hudby přijelo přibližně 250 účastníků, z toho zahraničních bylo asi deset procent. Již tradičně to byli především Italové, Němci, Poláci, Švýcaři a také jedna Mexičanka a Australanka,“ řekl mi při setkání v muzeu umělecký vedoucí Marc Niubo. „Bývalo nás i víc, ale chybí nám prostory bývalé „železniční školy“. Je to velká škoda nejen proto, že objekt už nemůžeme pro své účely užívat, ale také proto, že chátrá. Doufali jsme také, že s léty se zprovozní Besední dům na Mikulovské ulici, ale žádné dokončení asi nehrozí. Je rozestavěn již léta.“
Co přinesl letošní ročník nového? „Letos proběhl zahajovací koncert vystoupením domácího souboru Harmonia delectabilis ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Valticích a byl věnován památce PhDr. Miloslavy Ruzhové, která nás opustila koncem roku 2008. Byla dlouhá léta ve vedení naší společnosti. Bohužel zemřela náhle na selhání srdce po lékařském zásahu. Bez ní by Stará hudba ve Valticích nebyla,“ řekl Marc Niubo a nato jsme se rozhovořili, jak až do roku 2003 vedla paní Ruzhová s prof. Přikrylem letní školu ve Valticích, jak jsme spolu připravovali výstavu patnáctého výročí letní školy, atd. „Další koncerty byly tematicky zařazeny. Pondělí bylo věnováno komorní hudbě 18. století, úterý zase renesanci a baroku a název středečního koncertu byl Z klasicismu do baroka. Pátek a sobota byly věnovány již tradičně žákovským třídám. Po loňském úspěchu jsme opakovali třídu barokního herectví, která měla vystoupení v pátek ve 22 hod. ve Španělské konírně, zatímco v 19 hod. byl tanec. Letos jsme měli dvě taneční třídy a všichni chtěli ukázat, co se naučili a tak jsme museli sáhnout i do pozdně večerních hodin.“
Ing. Josef VLK Stavební projekce 777 867 966
[email protected]
Byly na letošním ročníku nové tváře v řadách lektorů? „Ano, byli to lektoři Corina Marti a Michal Gondko (třída středověku a renesance), kteří studovali a působí zejména ve Švýcarsku, v basilejské Schola Cantorum studovala také naše Lenka Torgersen (rozená Koubková), nově přijeli také Michale Barchi z Itálie a Edita Keglerová, kteří se ujali doprovázení na cembalo. Novinkou byl také odpolední seminář hry na chalumeau a klarinet, který vedl pan Christian Leitherer z Německa.“ Postrádám tu letos anglického loutnistu p. Briana Wrigtha. „Pan Wright byl letos samozřejmě také přítomen, ale měl na starosti 16 žáků, kterým věnoval celý den a požádal mne o laskavost, aby nemusel vystupovat na lektorských koncertech. Tak jsem mu vyhověl. Víte, on se svým studentům věnuje takřka 24 hodin. Když zavřou tuto vaši budovu, tak se přesouvá se svými žáky do některé z valtických hospůdek, kde pracují dál.“ A jaká je vaše spokojenost s pohostinností Valtic a co chystáte do příštího roku? „Jsme spokojeni až na tu omezenou kapacitu ubytování. My jsme za ta léta s Valticemi srostli a vždy se na kurzy těšíme. Jsme také velmi rádi, že se nám stále lépe jedná s lidmi z vedení města i zámku, což je základ dobré spolupráce. Pokud jde o program na příští rok, ten budeme znát až tak v listopadu, takže vám nyní nemohu na tuto otázku úplně odpovědět.“ Děkuji za rozhovor. Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice
Valtický zámek magnetem Valtický zámek byl v pořádání kulturních aktivit většinou až za Lednicí a Mikulovem. Místní obyvatelé i turisté si stěžovali, že se na zámku nic nového neděje. Dnes tomu už tak není. V čem to vězí? Po příchodu kastelána Michala Tlustáka se začalo kulturnímu dění na zámku dařit. Není to totiž žádný pecivál a nebojí se jít i do riskantních projektů. Zdá se, že mu štěstí přeje a akce, které pořádá přitahují jak domácí tak turisty. Lidé přestávají být utopení v konzumu a začínají mít zájem o kulturu. Rok od roku je to lepší. Kastelán má o aktivitách na zámku jasno a je vidět, že to co dělá jej i baví. Dovolte abych připomněla alespoň některé zdařilé dosavadní akce v tomto roce: Zahájení letní barokní sezóny, Pretlium non vile – rytíři Řádu Zlatého rouna na Moravě, Hradologie 2009 atd. Na otázku jaké akce nás v tomto roce ještě čekají pan kastelán od-
Miroslav Kostiha Penzion "U Kostihů" Prodej ovocných stromků a ovoce Sadová 900 691 42 Valtice tel.: 519 352 659 mobil: 602 864 161
[email protected] 8
pověděl: „FRAME 008 - International South Moravia Photoworkshop, Valtické krojované hody, Smutek paní Schneiderové - letní kino, Sešlo se 6, Dny poezie a vína - Mezinárodní festival autorského čtení, Pěvecký recitál Martina Hammerle-Bortolottiho - Lazebník Sevillský a další, Speciality ze Španělska a Středomoří.“ Myslím, že je na místě poděkovat za tuto aktivitu, vždyť jsme tak dlouho na ni čekali. Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice
Re II:
Kultura ve Valticích? Odpověď panu magistru Poláškovi K reakci pana magistra jen velmi stručně několik poznámek. Zřejmě nepochopil základní smysl tohoto článku a jeho logiku. Tím, že nehodlám posuzovat určitá kulturní vystoupení, neznamená to jejich odsouzení, spíše je považujeme za vystoupení, které nepreferujeme jako vrchol kultury. Zvláště, když se jedná o výchovné působení na děti a mladou generaci. Již od dětství je vést k pochopení a uplatňování náročnějších kulturních hodnot, je náš názor (ale nejen náš). V naší úvaze poukazujeme na nevhodnost, organizovat hlučnou hudební produkci v době, kdy probíhá jiná kulturně výchovná akce a je tím rušena, ať se jedná o mši, výstavu,divadlo, koncert. Není mi zcela jasné, co chtěl pan magistr větou „Demokracie je přece založena na podřízení se menšiny většině… a tudíž logicky na omezování jedněch druhými“ vyjádřit nebo kam směřoval, je to však zavádějící. Z historie víme, jak to dopadalo, když většina nebyla tolerantní k menšině a nerespektovala ji. Je známo, že s lidskou většinou se dá snadno manipulovat a společnosti to nemusí prospívat. Hodnotový systém, který tvoří většina může být také výsledkem nátlaku ze strany těch, kteří pohrdají hodnotami jiných nebo se je dokonce snaží potlačovat. Kolektivní nebo většinové hodnoty je možno brát v úvahu jedině ve společnosti s opravdu vysokou kulturní úrovní. Závěrem: podle našich zkušeností se organizátoři nějaké hudební nebo pohybové hlučné produkce, dokonale informují, v kterém místě a v kterou dobu by se mohla uskutečnit, respektují tradiční, po desetiletí konané akce ve stejný den a ve stejnou dobu, a tomu se přizpůsobí. To je, myslím, normální slušný projev vzájemného respektu. MUDr. Jiří Pospíšil CSc.
Dobrá spolupráce trvá Muzejní spolek Valtice a Sdružení jógy Valtice navštívili v dubnu tohoto roku u příležitosti valtické „Vandrajógy“ sousední rakouskou obec Katzelsdorf. Náplní nebyla jen turistická tůra, ale i poznání historie a historických souvislostí obou příhraničních obcí. Kromě Reistny, katzelsdorfské muky a kostela poznali účastníci i jak to chodí a chutná v soukromém katzelsdorfském vinařství rodiny Weissovy. Oplátkou pozval Muzejní spolek Valtice rakouské vinaře a naše rakouské přátele jako je Matthias Hirtl,Franz Knoll,Franz Antony, Anton Grois,Dir. Gerhard Girsch, Gerh. Romstosfer, Stefan Herbst, Gunther Buchler, Ing. Karl Gemeinböck, Winzer Josef, otec a syn Weissovi a další, do Valtic.
Účelem setkání nebylo jen oplácení, ale i poznání soukromého vinařství na valtické straně. Hledala jsem sponzora pro toto nové setkání. Akci zaštítila firma MORAVÍNO s.r.o. a přijala návštěvníky ve svém vinařství na Mikulovské ulici v tzv. valtické průmyslové zóně. Účastníky přivítal sám majitel firmy Ing. Luděk Budín. O pohoštění hostů se postaral Muzejní spolek Valtice a účastníci Vandrajógy.
la: „Dokázal nám, že jeho firma umí dělat výborné jakostní víno. Byl jsem překvapený jeho kvalitou. Předkládaná vína byla výborná, ať už byla z loňského ročníku nebo starší. Není divu, že získala ocenění na výstavách. Já jsem si doslova vychutnal Tramín, protože tato odrůda se u nás nepěstuje a je v tomto sklepě přímo výborná.“ Jiný účastník řekl: „Všechno mě to zajímalo a i upoutalo. Taková čistota provozu se jen tak nevidí. A vína byla všechna velmi dobrá. Daří se mu to“. A další: „Výborné, ale některá vína měla zbytkový cukr. To u nás není“. „Ve vínech s vyššími přívlastky nějaký zbytkový cukr být musí. Je to pro ně typické,“ řekl Ing. Budín. Jeden z rakouských hostů dokonce velmi dobře uměl česky a tak jsme povídali nejen o víně. Setkání to bylo určitě přínosné. Diskutovalo se o víně nejvyšší kvality na obou stranách hranice. Na jednom ze snímků je vidět jak degustace vína probíhala.
svého mládí prožil v Brně, kde také absolvoval brněnskou reálku. Byl obdivovatelem divadelního světa a proto není divu, že během svých studií se stal kulisákem a později statistou Mahenova divadla v Brně. Jeho snem bylo stát se operním pěvcem, ale své plány jako mnozí jiní musel změnit. Brzy po maturitě šel do armády. V roce 1935 se oženil a během válečných let byl několikrát nucen změnit své bydliště. A tak byl v roce 1945 jako respicient finanční stráže Okresní celní správou v Brně přidělen do Valtic, na službu celní odbočky na silnici Valtice – Reinthal. Sloužil na celnici zřízené na Růžové ulici v domě číslo 53, který se po přesunutí celnice na Reistnu stal jeho soukromým domem. Pracoval ve funkci vedoucího celní odbočky, později se stal úředníkem na Berním úřadě v Mikulově a pak pracoval na městském MNV Valtice v Osvětové besedě. Kouzlo divadla ho však stále vábilo a tak ve všech svých působištích, ať už to byly Dolní Kounice, Velká Bíteš nebo Jaroslavice se věnoval ochotnickému divadlu. O svůj hlas sice během války přišel, ale jeho povahové vlastnosti i dramatické založení ho
V závěru bych chtěla poděkovat panu Budínovi za ochotu, se kterou se našich rakouských přátel ujal a za sponzorství, ale také za provedení celým vinařským provozem, protože vím, že takové akce běžně nedělá. Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice
VZPOMÍNKA Vážení čtenáři, 7. července by se dožil svých 100. narozenin pan Jan Jakoubek,
Ing. Luděk Budín nejprve seznámil návštěvníky s technikou zpracování hroznů a s výrobním postupem jejich přeměny na víno, uložením a zráním vína, stáčením a následnou expedicí i prodejem. Pak následovala degustace vín ve sklepních prostorách firmy. Zeptala jsem se pana Budína, jak vybíral vína pro tuto degustaci. „Vína jsem vybíral tak, aby od každé odrůdy bylo to nejtypičtější víno nejen pro Moravu a Valtice, ale i pro naši firmu. Předložím jim vína nejen z ročníku 2008, ale i vína o jeden a dva roky starší. Samozřejmě taky naše oceněné vína.“ A co řekl, to také splnil. Ve skleničkách se ocitla samá výborná vína a v závěru nechyběl ani letošní champion VVT 2009 v bílých vínech Tramín červený. Zeptala jsem se na dojmy hostů a díky tlumočení pana Jana Poláka jsem se dozvědě-
významná osobnost valtického společenského života. Dovolte mi malou vzpomínku na tohoto velkého valtického divadelníka a nositele valtické kultury. Jan Jakoubek se narodil 7. července 1909 v Pikarci (okres Žďár nad Sázavou). Většinu 9
nutilo neustále se účastnit veřejného života. Navázal na tradici zrušeného divadla české menšiny, které započalo svou činnost v roce 1920 a fungovalo do roku 1938. Ihned po ukončení války v květnu 1945 založil ve Valticích nové Ochotnické divadlo a stal se jeho vedoucím. Pod jeho vedením valtické divadelní ochotnictví dosáhlo svého největšího úspěchu. Soubor se rozrostl až na 39 stálých členů a ročně se postupně sehrávalo stále víc představení. V roce 1956 proběhlo výročí stého divadelního představení. Díky panu Jakoubkovi se máme v ochotnickém divadelnictví čím pochlubit a také nač vzpomínat. Kdo se chce podrobně seznámit s jeho činností a historií valtického ochotnického divadla, najde informace v Městském muzeu v expozici věnované spolkové činnosti. Jeho divadelní nadšení dokázala přemoct pouze nemoc a stáří. Poslední představení v režii pana Jakoubka proběhlo v roce 1969. Pan Jan Jakoubek, velký valtický divadelník a kulturní pracovník opustil tento svět 26.července 1982, tedy před 27 lety. Kdo jste jej znali vzpomeňte na jeho významnou osobnost i na jeho záslužnou kulturní práci. Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice
VALTICE A LIECHTENSTEINOVÉ II. Valtice jako dočasná rezidence Liechtensteinů - pokračování Svou vznosnou architekturou měl být valtický kostel obdobou Vignolova slavného chrámu v Římě. Hlavní oltář byl vyzdoben obrazem Nanebevstoupení Panny Marie od vlámského barokního malíře Petra Pavla Rubense (1577–1640). V roce 1756 hrozilo nebezpečí vpádu pruských vojsk do Valtic, proto byl Rubensův obraz vyjmut a odvezen do knížecí galerie ve Vídni. Tento obraz byl nahrazen kopií za 800 zlatých od malíře Fantiho. V roce 1992 dne 15.srpna u příležitosti 800 let města Valtice světil brněnský biskup Cikrle dva nové zvony. Přestože půlmetrový nápis přes celé průčelí kostela hlásá, že byl postaven díky štědrosti Karla Eusebia z Liechtensteina, je na tom pravdy jen polovina. Z knížecí pokladny byli sice placeni odborní řemeslníci a umělci a hrazen potřebný materiál, ale dovoz materiálu z nemalých vzdáleností a všechny pomocné práce vykonávali poddaní v rámci robotní povinnosti. Čím větší kostel se stavěl, tím více bylo roboty. Když uvážíme, že v letech 1631–1671 se na kostele prostavělo dnešních asi 150 mil. Kč, muselo to být pro panství, ale i pro poddané neúměrná zátěž už proto, že v tomto období bylo město několikráte pleněno projíždějícími loupeživými vojsky. Po dokončení stavby farního kostela začal kníže uvažovat o postavení další významné památky pro město – morového sloupu. Byl postaven a stojí naproti farnímu kostelu. Tento morový sloup byl postaven především na památku obětí moru, ale i ostatních útrap, které obyvatele města postihly během 17. století. Kromě válek se Švédy, Turky, ale i Maďary, postihly město a jeho obyvatele i tyfus a velmi časté požáry způsobené uvedenými vojsky. Největší katastrofou však byl mor, který město postihl několikrát, ten nejhorší však byl v roce 1645 a další pak v roce 1679. V roce 1680 uzavřel Karel Eusebius s vídeňským sochařem smlouvu o postavení morového sloupu s pěti sochami. U nohou sv.Marie, která je posazena výše, stojí sv. Sebestian, sv. Rochus, sv. Ignác a sv. Karel Boromějský. Pokud si sloup dobře prohlédnete, potom zjistíte, že každá socha se dívá na jinou světovou stranu. Jak sám Karel Eusebius uvádí: „Morový sloup jsem nechal postavit jako poděkování Bohu za zažehnání moru a na památku zemřelých.“ Mladý Karel Eusebius po nástupu vlády rodu si počínal stejně energicky jako jeho otec. S velkým elánem i přes velké potíže, které byly uvedeny, se pustil do stavby kostela, ale i do rozšiřování jejich majetku. Byl mezi nimi však jeden podstatný rozdíl. Zatímco Karel I. přešel od protestantismu ke katolíkům, jeho syn byl od počátku náruživým katolíkem. Literatura (hlavně německá) na jedné straně uvádí, že nebylo dostatek peněz na stavbu kostela, ale v době stavby kostela kupuje Karel Eugebius břeclavské panství, které původně patřilo Ladislavu Velenovi ze Žerotína, přednímu vůdci moravských odbojových stavů. Po prohrané bitvě na Bílé hoře bylo toto panství kon-
fiskováno, a tak se, sice již z druhé ruky, dostalo do liechtensteinského vlastnictví. Tento Ladislav Velen ze Žerotína byl bratrem Karla staršího ze Žerotína, tedy dlouholetého přítele otce Karla Eusebia. Podstatný rozdíl mezi oběma rody byl v tom, že Žerotínové nezradili svou víru jako Liechtensteinové a tím přišli o všechno. K břeclavskému panství patřily tehdy obce Podivín, Moravský Žižkov, ale především bohatá obec Velké Bílovice, kde již před třicetiletou válkou tvořily 59 % půdy vinohrady. Součástí panství byla i Moravská Nová Ves, která byla tehdy větší než sídlo panství Břeclav. Další rozdíl mezi otcem Karlem I. a synem Eusebiem byl v tom, že syn sice tíhnul k majetku, ale hlavně k lesku svého sídla a přizpůsoboval ho, jak to bylo jen možné, francouzskému královskému a vídeňskému císařskému dvoru. Je všeobecně známo, že Karel Eusebius byl náruživý chovatel koní a parforzních honů. V té době se hovořilo o jeho chovu ušlechtilých koní snad v celé Evropě. Chov koní tu byl na vysoké úrovni a získat darem od něho takového koně (daroval koně francouzskému, dokonce i anglickému a dánskému králi), bylo ze strany obdarovaných považováno za něco výjimečného. Zrovna jako jeho otec byl velkým sběratelem obrazů, které nakupoval ve Vídni, v Itálii, ba i v Praze. Tyto obrazy nejdříve soustřeďoval v k tomu zřízené obrazárně ve Valticích. Později však nechal některé umístit i v jiných jeho zámcích. Bohužel neexistuje solidní seznam těchto obrazů. V literatuře se většinou píše jen o počtech obrazů v jednotlivých místnostech. I tato číselná evidence byla pořízena o několik let později. Tyto jeho zájmy - koně, hony, lesy, rybníky, sbírky knih a vzpomínané obrazy - byly mimořádně náročné na knížecí pokladnu. Musel proto dobře hospodařit. Byl prvním knížetem, který začal velmi intenzivně hospodařit na rybnících. Karel Eusebius dokonce vydal instrukce týkající se výlovu Nesytu, které byly vydány 26. srpna 1661 ve Valticích a jsou uloženy ve Státním archívu v Brně, kopie je uložena v archívu ve Vídni. Tyto instrukce zpracoval Ladislaus Hőrner z Hornegku. V literatuře jsou většinou uváděny jako instrukce, i když podle obsahu jde vlastně o příkaz knížete, jelikož začíná slovy: „Also befehlen wir Euch alles machen...“, tedy „Přikazuji vám udělat všechno...“. Pro ilustraci uvádím krátký výtah z uvedené Instrukce seřazený do bodů: •jelikož si na výsledku lovu Nesytu dělá kníže naději, proto musí být loven se vší pílí a poctivostí, výlov má být zahájen 1. října ráno a odpoledne ukončen v 16 hodin, ráno má být rybářským pacholkům dána vydatná snídaně, aby neměli čas na nepravosti a další jídlo má být podáno po skončení lovu, •k lovení má být použito každý den 16 osob, a to střídavě 1 týden z Hlohovce a druhý týden z Poštorné a Charvatské Nové Vsi; •peníze získané v denním prodeji ryb musí být večer přesně zaznamenány a zapsány v peněžním rejstříku; •je zakázáno rozdávat ryby známým, kteří sledují výlov, v případě zjištění této činnosti bude pacholek či úředník potrestán pokutou 10
10 říšských tolarů za každou rybu; •koupit si rybu či více ryb při výlovu je dovoleno jen při řádném zaplacení, a to podle váhy a počtu ryb, ryby se nesmí prodávat podle váženosti kupující osoby,ale jen podle počtu a váhy ryb; •aby se nikdo nemohl vymlouvat, že nezná moji nejmilostivější Instrukci, je nutno všechny úředníky i pacholky s ní seznámit, sobotní ryba má být dána dle starého zvyku každému úředníkovi od hejtmana (ředitele velkostatku) až po porybného. Karel Eusebius se rovněž zasloužil o rozvoj lesnictví. Doposud vysázené lesy byly většinou listnáče (dub, buk). Nechal si do Valtic dovézt snad tisíce sazenic jehličnanů, smrků a jedlí, ze svého panství na severní Moravě – z Rudy a Zábřehu. K výsadbě těchto jehličnanů mohlo dojít někdy po roce 1663. Dnes se chlubíme, že máme Lednicko-valtický areál. Je dosti možné, že Karel Eusebius patří mezi ty, kteří udělali ten nezákladnější krok k jeho existenci v současné podobě. V případě knížete Karla Eusebia je snad na místě použití slova náruživý, protože co dělal, dělal se zanícením. Všechny tyto jeho aktivity byly však velmi nákladné. Proto se neustále dostával do dluhů, jak s vídeňskou bankou, tak s jeho bratranci. Dokonce jeho následníkovi, synovi Janu Adamovi, zanechal obrovský dluh ve výši 800 tis. guldenů. Z devíti dětí se dospělosti dožil syn Jan Adam Ondřej, který byl nejmladší, dcery Elenora a Marie Terezie (Marie Terezie je pouze shoda jmen s Marií Terezií z rodu Habsburků). Pro tyto své potomky zanechal tzv. instrukce, které se týkaly spíše Jana Adama Ondřeje, kde uvádí: •vládnoucí rodu nemají vstupovat do císařských služeb a mají se věnovat výhradně svým panstvím; •následníci nemají dělat dluhy jako já, Karel Eusebius, protože synovi zanechávám: dluh 800 000 guldenů; •z celkového výnosů statků, lesů a rybníků mají utratit jen polovinu, z druhé poloviny mají vždy odložit 50 000 guldenů pro každé narozené dítě, protože vdavky dcer a synů jsou pak drahé; •ze zbytku výnosů mají pak stavět paláce a zámky pro věčnou slávu liechtensteinského rodu; •mají pravidelně kontrolovat své podřízené, protože využívají mnoho výnosů pro vlastní potřebu. Tato Instrukce byla napsána asi před 300 lety, jak podobná jsou tato slova dnešní skutečnosti. Karel Eusebius umírá v roce 1684 a do čela vlády Liechtensteinů je postaven jeho syn Jan Adam Ondřej. Narodil se 16. srpna 1622 a již v roce 1641 se jako 19-ti letý žení s Edmundou Marií Terezií, která pocházela z rodu Dietrichsteinů. Z tohoto manželství se narodilo 5 dcer a 2 synové. Předčasná smrt obou synů bude mít později rozhodující vliv na dalším vývoji v čele vedoucích regentů a přesuny majetku mezi jednotlivými větvemi Liechetensteinů. V další části bude tato skutečnost popsána. Ing. Vilém Komoň Pokračování příště
Valtická epizoda mého života Ano, byla to epizoda, i když ne zcela podružná a nedůležitá, protože mnoho nescházelo a mohla se stát epilogem mého osudu. Ale popořádku… Na konci měsíce ledna nebo začátkem února roku 1950 mi byla při rentgenovém vyšetření na „Lize proti TBC“ v Břeclavě (v zahradní budově na Sovadinově ulici, kde jsem v dubnu 1945 ležel ve velké přední budově, bývalém to chudobinci, využívaném jako lazaret pro válkou postižené, já s rukama potrhanýma granátem) zjištěna TBC plic. Kaverna velikosti višně v pravém horním laloku pod klíční kostí. Bylo to měsíc před mými sedmnáctými narozeninami a před pololetím sexty mého studia na břeclavském reálném gymnasiu. Protože šlo o tzv. otevřenou TBC a byl jsem pozitivní, tedy bacilonosič, ale jenom s mírně zvýšenou teplotou, musela celá naše třída na vyšetření, a páni profesoři a paní profesorky též, pochopitelně i moji rodiče i o osm let mladší sestra. To však neznamenalo, že bych se ocitl v nějaké karanténě jako by tomu bylo dnes. Několik dní jsem ležel doma v ložnici rodičů. Navštěvovali mne strýčkové a tetičky (ty radily léčbu pomocí psího sádla a jiné živočišné i rostlinné ingredience, nad kterými bychom se v dnešní době jenom usmívali), kamarádi a každý, kdo chtěl a nebál se, že to ode mne chytí. Vzpomínám si, že tenkrát právě vyšly první knihy cestovatelů Hanzelky a Zikmunda. Stále je v knihovně mám. Po domácí „léčbě“ bylo rozhodnuto, že musím být hospitalizován v nemocnici ve Valticích. Kdo si myslí, že mě tam převezla sanitka, mýlí se. Jel jsem tam v doprovodu mamičky vlakem. V hlavní nemocnici nám bylo řečeno, že budu ležet v jedné z budov pavilónu pro infekční choroby nahoře nad Valticemi, kam jsme to museli pěšky vyšlapat. Jako aktivní fotbalista dorostenec Sokola Lanžhot z předcházejícího roku 1949 jsem měl ještě dobrou fyzičku a tak ten kopeček zadýchal pouze moji mamičku. Nic mne nebolelo a tak jsem si skoro i popiskoval. Tuberu jsem bral jako něco méně horšího než chřipka. Vždyť jsem ani nezakašlal a celkem mi šmakovalo. I když jsem při 172 cm výšky vážil 58 kg. V rodech a početném příbuzenstvu jak ze strany otce tak i mamičky se nikdy žádná tuberkulóza nevyskytovala a tak bylo pro všechny záhadou, kde jsem k ní já, takový vyhlášený fotbalista, přišel. Už se jaksi zapomnělo, že v sedmačtyřicátém jsem pár týdnů přes prázdniny ležel v brněnské nemoc-
Mikulovská 151 691 42 Valtice 519 352 365
Pondělí -Pátek 9.00 - 12.00 13.30 - 17.00
nici u sv. Anny s vodou na pohrudnici a se „zastíněním“ pravého horního plícního hrotu. Voda se mi vstřebala sama a po několikaměsíční pauze jsem hrál fotbal dál. Pavilón valtické nemocnice „hore na kopci“, s pacienty různých infekčních chorob včetně tedy TBC, tvořily dvě budovy: jedna menší přízemní ve dvoře, čistě s tuberáky, a druhá velká jednopatrová s kaplí a s krásným výhledem na Valtice. Právě do té druhé jsem se dostal já. Dvěma okny pokoje se šesti lůžky jsem měl Valtice jako na dlani. Ale z chodby jsme do našeho pokoje museli procházet jinou, větší osmilůžkovou místností. Mám takový dojem, že jsem ze všech pacientů, kteří leželi v našem i sousedním pokoji, měl tuberu pouze já. Jakými chorobami trpěli ti ostatní nevěděl jsem tenkrát a nevím ani dnes. Třeba mezi těmi osmi vedle byli dva mladí muži pod třicet let, o kterých nešuškalo, že lékaři neví co jim je, že snad chytili něco od krav! Když vypukla na konci minulého století ta kalamita s nemocí tzv. šílených krav, tak jsem si na ty mladíky zavzpomínal a ptal jsem se v duchu, jestli ji už tenkrát od těch krav nedostali i oni. Nevím však, jak to s nimi nakonec dopadlo. Mezi námi šesti na pokoji byli tři, kteří mi zůstali v paměti. Jeden pán, netuším jakou nemocí postižený, si stále myl ruce a dveře otevíral a zavíral zásadně loktama, ruce umyté jako by měl jít na sál operovat. To ten strýc z Lohovce, tuším stolař, takovou háklivostí netrpěl. Srandista, že ho nebylo. A navštěvovala ho velice pěkná dcera, tak na moje roky, jak se říká. Ale když jí jednou doprovázel její kluk, bylo po okukování. Tento strýc byl rozený vypravěč příběhů, které by si nevymyslil ani baron Prášil. Poučil mě, že v Lohovci nemají kočky, ale drevokocúrů, a že když Lohoveščan cokoliv vypráví, tak to originálně pokračuje. Příklad: Jel vlak a přejel zajíci hlavu. Lohoveščan podá tuto „tragédii“ takto: Mašinka ho a hlavu mu! Na postel vedle strýca z Lohovca uložili jednou takového zuboženého stařečka. Když nedlouho poté navštívil mě otec mojí mamičky (1873-1958), jemuž jsme museli říkat ne stařečku, ale starý tatíčku, tak ti dva se poznali jako staří dobří kamarádi ještě z časů Rakouska-Uherska, když spolu sloužili coby ajzlboňáci na kterémsi rakouském nádraží v dílnách. Ale rozruch tenkrát u všech pacientů i personálu vzbuzovali Řekové! Byli to utečenci z občanskou válkou strádajícího Řecka, možná komunisté, kterým poskytlo Československo azyl. Byl to už postarší manželský pár,
Relaxclub Valtice nabízí posezení v restauraci, sportovní vyžití - tenis, bowling, petangue, pin-pong, odreagování v luxusním casinu, poučení a zábavu v kongresovém salonku. 11
který byl dosti často přistižen na pokoji jak souloží. S nimi v nemocnici byla mladá, asi patnácti až šestnáctiletá řecká dívka, krasavice, do níž jsem se hned zamiloval. Leč nebylo mi to nic platné. Prchala přede mnou a domluva s ní nebyla možná. Profil její půvabné tváře mi ale z paměti nikdy nevymizí… Měl bych se však vrátit k tomu důležitějšímu. Tak třeba lékaři a ošetřovatelky. Z té první skupiny si pamatuji pouze na pana primáře Sluku (doufám, že se tak opravdu jmenoval) a ze sestřiček na postarší řádovou sestru jménem Pia. Malá, baculatá, usměvavá a dobrotivá. Od prvního dne jsem byl já, blonďatý, modrooký, pěkný kluk, byť na ruce mrzák (jednoruký), jejím miláčkem. Samozřejmě ve vší počestnosti. Navíc i proto, že jsem chodil do kaple na mše a znalý mnoha kostelních písní, vyzpěvoval jsem je krásným svěžím tenorkem. Otec byl známý tenorista, dirigent na kůru, mamička kůrová zpěvačka, tak jsem měl mít po kom geny. Teplota se mi motala těsně nad sedmatřicet, cítil jsem se celkem dobře a tak jsem schodiště zdolával trapem. A léčba? Tuším denně, vždy ráno, kalciové injekce do žíly. Po nich jsem pokaždé zahořel, jako kdyby mi někdo krev zapálil. Říkali mi, že po těchto kalciovkách by mě měla v plíci kaverna zvápenatět a takto se vlastně zlikvidovat. Ostatně jiných léků proti TBC tehdy u nás nebylo. A když mi teplota vyskočila, byl tu aspirin. Nějaká antibiotika a nevím co ještě, byla daleko za obzorem. Stalo se, že když jsem jedné neděle při mši vyzpěvoval příliš vysoko a forte, zachrčelo mi v plíci a … Nebylo to skutečné „chrlení krve“, ale krev jsem vykašlával. Což bylo zlé. I teplota šla nahoru a přestávalo mi chut-
Advokátní kancelář JUDr. Ivany Lorenzové oznamuje všem obyvatelům Valtic otevření své nové pobočky kanceláře, kterou můžete navštívit v pondělí a ve čtvrtek v době od 10.00 do 16.00 hodin nebo po předchozí tel. dohodě kdykoli. Kancelář se nachází vedle zámku na adrese nám. Svobody 3, v budově Městského kulturního a informačního centra, v prvním poschodí. S hájením Vašich práv Vám pomůžeme zejména v oblasti občanského, rodinného a obchodního práva, ale i práva trestního či správního. Zajistíme sepisy a uzavírání smluv kupních, darovacích, nájemních, zástavních a zřizování věcných břemen. Nabízíme také možnost úschovy peněžních prostředků u advokáta a ověření podpisu na listinách. Právní pomoc poskytujeme fyzickým i právnickým osobám, podnikatelům i široké veřejnosti, včetně zastoupení před soudy a dalšími institucemi. Telefonické objednávky na čísle
602 24 98 18 adresa nám. Svobody 3, Valtice
nat. Šlo to se mnou nebezpečně dolů. A to mi došli kamarádi fotbalisté ukázat dva dny pře tím výstřižek z novin, ve kterém se uváděla jména fotbalových dorostenců z kraje Brno, nominovaných do reprezentační jedenáctky. Byl jsem mezi nimi i já, se kterým to teď vypadalo moc zle. A ještě nějaký ten další den před tím, když jsem se večer, kdy už byla venku tma, díval oknem dolů na Valtice, zaujala mne na jednom jejich okraji velká záře. Na dotaz, co to znamená, mi řekli, že to tam mají valtičtí kluziště a na něm po večerech hrávají hokej. V noci jsem plakal lítostí, že oni si hokej hrát mohou, já fotbal už ne… A pak přišel den, kdy pan primář Sluka řekl mamičce, že můj stav je opravdu velmi vážný. Pomoci mi prý může pouze, ale není na sto procent jisté, protože ne každému zabral, streptomycin, zbrusu nový a převratný lék proti TBC. A ptal se jestli má naše rodina nějaké příbuzné v Americe (USA), jelikož v Československu byl k máni jedině na černém trhu, za obrovské peníze. S dopisem a prosbou na prvního tak trochu příbuzného otec neuspěl. Odpověděl, že je ve finanční tísni. Tak to zkusil u jednoho kamaráda přes folklor. Vyšlo to. Lanžhotští rodáci, organizátoři národopisných slavností v Chicagu, zvaných Moravské dny, pánové Jan Gál a František Gajda neváhali. Okamžitě poslali na adresu valtické nemocnice pro mne padesát gramů streptomycinu, který jakmile mi byl nitrožilně nasazen, zabral jako hrom! Teplota šla dolů a začal jsem ne jíst, ale žrát. Bohužel, kaverna se zmenšila jenom nepatrně. Můj pobyt ve valtické nemocnici však už nebyl ani nutný, ani vhodný. Pan primář doporučil k doléčení pobyt v plícním sanatoriu v Jablunkově na polsko-slovenských hranicích. Ačkoliv jsem byl stále pozitivní, byť bez teplot a při chuti na jídlo, jela se mnou do Jablunkova mamička opět vlakem! Dovedete si něco takového představit dnes? S nemocničním pavilónem nad Valticemi jsem se loučil rád. Mladá řecká krasavice i s tím starým párem někam zmizeli a tak moje mladé srdce nemělo po kom láskou plát. Slzičky mi vyhrkly pouze ve chvíli, když jsem se loučil s řádovou sestřičkou Piou. To byl opravdu anděl. Stejně ve službě Bohu jako člověku. Cesta vlakem osobákem z Lanžhota do Jablunkova byla ukrutně dlouhá. Neměl jsem tenkrát ani zdání, jak ukrutně dlouhý zápas s tuberou mne ještě čeká a o co všechno v zápolení s ní ještě budu muset přijít. Ale to už je jiná story… Jožulka Uher
Perly kniha na pokračování...
Muž a žena „Zito, musíš s tím přestat,“ vyzvala Verona kolegyni hned druhý den ráno. „Takhle to dál nejde.“ „Nevím, co máš na mysli. Mohla by ses vyjádřit konkrétněji?“ „Každá žena pozná, když se do ní muž zamiluje. Pozná to dřív, než on sám a než jí to řekne.“ „Proč mi to říkáš? Samozřejmě, že to žena pozná. Co to má však společného se mnou?“ „Nesnaž se mi tvrdit, že sis nevšimla Pavlových zamilovaných pohledů. To ti toho kluka není ani trochu líto?“ „Prosím tě, nepřeháněj. Trochu jsme flirtovali. Na tom přece nic není. Ani jeden z nás to nemyslel vážně.“ „On ano. Moc tě miluje. Včera se mi svěřil.“ „To ne. To nemůže být pravda. Podívej se na mě. Podívej se na ten věkový rozdíl. To si z tebe vystřelil.“ „Jistě by neslzel, když jsem mu řekla, že se budeš vdávat a že s tím musí skončit. Já se mu tedy nedivím, že se zamiloval. Jsi výjimečná žena a vůbec nezapadáš na venkov. Jediná tu se líčíš, jediná tu se tak extravagantně oblékáš. Kdo by se do tebe nezamiloval? Jsi chytrá, vzdělaná, příjemná. Prosím tě, dej tomu klukovi pokoj. Netrap ho. A neříkej mu, že jsem o tom s tebou mluvila,“ ukončila rozhovor Verona a nechala Zitu přemýšlet. *** Doma už si zvykli, že tam Veronku mají každý den. Pomáhala rodině jak se dalo. Dokonce přispěla otci na splacení půjčky. Měl z toho obrovskou radost a dával to patřičně najevo. „Vidíte, jak mě má Veronka ráda? Vidíte, jak mi pomohla? Děkuji ti, princezničko. Zbavila jsi mě starostí.“ „Ráda, tatínku, ráda. Vždyť vydělávám. I když to není moc, tak se z toho dá ušetřit, protože neutrácím za zbytečnosti.“ „Bude z tebe dobrá hospodyně. A pokud se někdy vdáš, tak i dobrá manželka a matka.“ „Nikdy se nevdám, tati. K tomu je potřeba láska. A já žádnou nemám.“ „No, pravda, je ti pětadvacet, ale to přece není tolik, aby ses nevdála. Však i láska přijde. Ani se nenaděješ.“ Tak moc by té své princezničce přál, aby
12
byla šťastná. Víc než kdo jiný by si to zasloužila. Zatím je ale stále sama a žije jenom pro svou práci a pro rodinu. Smutně se usmál a pohladil si vousy. Snad se i on dožije její svatby. *** Program ke dni žen se povedl. Sklidili za vystoupení velký potlesk. Skončily zkoušky. Soubor přestal existovat. Veronika poděkovala Pavlovi za účast. Jako žena cítila, že se jeho vztah k ní mění. Přátelství se stupňovalo. Snažila se mu vyhýbat. On to však nevzdával. Po Velikonocích, když vyšla ze školy, zastoupil jí cestu. „Asi se mi budete smát. Ale mně to nevadí. Já vás totiž miluji.“ „Chachacha!“ rozesmála se. „Chlapečku, zrovna s takovým jsem měla romantický, ale velmi krátký příběh. Jak si myslíš, že to dopadlo? Zamával křídly a uletěl.“ „Mně to nevadí. Já jsem jiný. Já vás skutečně miluji,“ sevřel pevně její ruce v zápěstí. „Já to skutečně nemám zapotřebí. Miluj si koho chceš. A teď mě pusť. Nemám čas. Spěchám na autobus,“ tvrdá slova pokřivila ústa mladé ženy. Všichni muži jsou zrádní a ona k nim bude bezcitná. Vytrhla se mu z rukou, pohlédla na hodinky a rozběhla se na zastávku Snažila se myslet pouze na děti. Bylo jí s nimi dobře. Avšak lidské srdce má neuvěřitelně velký prostor pro lásku a probuzené tělo pro touhu. Podvědomě byla připravena vpustit lásku do svého nitra a neodříkat se milování. Bojovala se svým temperamentem. Musí zvítězit! Pavel se nedal odbýt. Čekával na ni u školy. Nejdříve se kvůli tomu zlobila. Vztekala se. Pak jí ho bylo trochu líto. Několik týdnů před koncem školního roku ho vzala na milost. „Tak dobře. Chceš-li, doprovoď mě domů. Musím si s tebou popovídat, takže půjdeme pěšky lesní cestou. Je to trochu zkratka. A na rozhovor je přitom dost času.“ Pavel se rozzářil. Sáhl do strun a zanotoval nejnovější hit. „Takový schody do nebe postavit chtěl bych pro tebe ...“ Byl šťastný a nespouštěl z ní oči. Verona se rozesmála. Má opravdu čistý hlas, pomyslela si. Je to nádherné, když je člověk milován! Ale to dítě se tomu teprve učí. Láska to není jenom sex. Je to touha sdílet s tím druhým jeho způsob žití. Je to umění se vcítit. Umět se obětovat. „Pojď, sedneme si chvilku tady do mechu. Můžeš mi zase zahrát a zazpívat. Víš,
že zpíváš docela pěkně, čistě? Tak začni.“ Hrál a zpíval. Obdivovala ho stále víc. „Teď mě poslouchej, Pavlíku,“ natočila se k němu, když si udělal přestávku. „Já už nechci žádnou lásku. Je to jen krátké štěstí a dlouhá bolest. A zklamání. Vstávej! Půjdeme dál.“ Najednou stáli proti sobě. Vtom se k ní sklonil. „Ještě jsem žádnou nepolíbil,“ zašeptal. Nebránila se jeho dětským polibkům. Nebránila se jeho objetí. Nad hlavou jim šuměly koruny stromů. Vrátili se do mechu. Citově strádající a po milování hladovějící Verona podlehla nezkušenému a touhou rozpálenému mladíkovi. „Musím tě zítra vidět,“ líbal ji mezi slovy na krk, ústa, do vlasů ... „Dobře. Počkej na mě před školou jako dnes.“ Nepoučená, naivní, nerozumná. Snad se v ní rodil nový vztah. Temperament zvítězil nad rozumem. Cesty lesem se opakovaly. Staly se rituálem. Scházeli se i o prázdninách. Neměli sílu toho nechat. Verona neměla sílu. Pavel se o to ani nesnažil. Touha narůstala a proměnila se v hlad. Hladověli jeden po druhém. Vášeň zatemňovala smysly. *** Začátkem srpna pociťovala Verona nevolnosti a bolesti hlavy. Lékař jí předepsal léky, ale ty nezabíraly. „Běž ke gynekologovi. Jsi těhotná,“ chladně procedila mezi zuby matka. „Nejsem,“ bránila se nesměle Verona. „Mně to budeš povídat! Po jedenácti dětech snad vím o čem mluvím.“ „To by mě zajímalo s kým,“ prohodil nesměle otec. Pavel! Veronu polilo horko. To by tak scházelo! Těhotná s Pavlem! Ano, musí ke gynekologovi. Ten určitě rozptýlí její pochyby. Druhý den se vydala do Plešovic. Ženský lékař její pochyby opravdu rozptýlil. „Tak, maminko, blahopřeji vám. Jste gravidní více než tři měsíce.“ „Pane doktore, to není možné.“ „Chcete říct, děvče, že to nepoznám? Věřte mi, poznám.“ „Ne, to jsem nemyslela. Myslela jsem na to, že otcem je osmnáctiletý chlapec. Za rok teprve bude maturovat.“ „Nevěš hlavu, děvče. Dám ti potvrzení. Běž za ním a proberte to. Je pravda mladý, ale když byl dost starý na milování, tak musí být i dost starý unést následky. Pokud si tě nevezme, budeš svobodná matka. Na zákrok je už pozdě. Nejsi ani první, ba ani poslední.“ Určitě ji nebude chtít. Ona jeho přece také ne. Ale co sousedi? Co ve škole? Co rodiče? A co jeho rodiče? Zase bude bojovat. Po kolikáté už? Kolikrát se už s předsudky potýkala? Studentka. Maturantka. Učitelka. První láska. Svobodná matka. No, v rodině by nebyla první. A možná ani poslední, jak říkal gyneko-
log. Ale doma ji měli za něco extra. Vzhlíželi k ní. Respektovali ji. A ona je překvapí jako docela obyčejná žena. Měli by chápat, že učitelky jsou také ženy a matky. Někdy také manželky. Tuto funkci však život pro ni nepřipravil. Manželkou nikdy nebude. Jakže se to říká? Nikdy neříkej nikdy. Táňa Tichá příště: Hluboce pokořená
Vandalismus na Valtické rychtě V noci z 15. na 16. července někdo opětovně poničil květinovou výzdobu Restaurace Valtická rychta v ulici Sobotní. Poshazoval truhlíky se vzorně opečovávanými muškáty a poničil tak s láskou pěstovanou zeleň pro potěchu nás všech, jak občanů Valtic, tak návštěvníků.
Štve nás, že se mezi námi najdou jedinci, kteří zřejmě s chutí ničí snahy druhých o zkrášlení města. Nejsou to jen tyto truhlíky. Jsou to i stále znovu poškozované dopravní značky, autobusové zastávky, fasády domů, polámané nové stromky atd. A tak si klademe otázku, kdo a proč něco takového udělá? Co je to za člověka? Co se s tím dá dělat? Lze tomu předcházet? Bylo by snadné říci je to darebák, lump, zločinec. Bylo by snadné nadávat a šmahem jej odsoudit. Ale ono to není tak jednoduché a hlavně se tím nic nezmění a nevyřeší. Takového člověka asi něco trápí. V duši převládá zášť, závist a zlost nad radostí, štěstím, nad snahou něco tvořit, někomu pomoci. Chmurná představa. Ale, kde se to v něm vzalo? Narodil se přece kdysi krásný, bezbranný s duší čistou. Téměř každý vandal, zlodějíček, zloděj i velký zločinec vlastně bývá duševně ještě dítě. Obvykle se mu v dětství stalo něco nemilého, nepříjemného nebo i přímo zlého, co pokřivilo jeho chrakter a neumožnilo mu dospět. Těchto činů se dospělý člověk se zdravým sebevědomím běžně nedopouší. Takže jsou to vlasně nešťast13
né děti, ať už jim je 6, 15, 18, 50 či 90 let. Jdeme-li v životě lidí, kteří takto „šlápnou vedle“, zpět do jejich dětství, obvykle tam nalezneme nějakou frustraci. Léty se pak zvětšovala a nakonec je dohnala k činům, jichž se dopustili. Ať už to jsou drobné projevy vandalismu nebo těžké zločiny. A odkud ta frusrace? Obvykle se zjistí, že trpěli v dětsví nedostatkem zájmu a pochopení ze strany nejbližších, nedostatkem lásky, nepřiměřenou kritikou toho, co se jim nedařilo a nedostatkem obdivu k tomu, co jim šlo. Všichni víme, kdy a proč děti zlobí. Když na ně nemáme čas a nevěnujeme jim pozornost. Brzy zjistí, že si právě zlobením naši pozornost bezpečně získají. A ví se, že dítěti je milejší i konflikní kontakt s rodičem, než žádný, tzn. „ je lepší, když se se mnou hádá, než když si mě vůbec nevšímá“. Každý, dítě i dospělý, stojí o pozornost a jistý obdiv k tomu co umí, co dokáže. Takový je člověk, potřebuje být milován, mít své místo v rodině, v kolektivu, ve společnosti. A pokud se mu toho nedostává, jeho duše onemocní nedostatkem vlastního sebevědomí. Kdo si neváží sebe, neumí si ani vážit druhých, neumí mít doopravdy rád a radovat se z úspěchů ostatních, proto obvykle kolem sebe jen „kope“. Možná si tento vandal takto komplikovaně snaží zvýšit nízké sebevědomí, snad se předvádí před kamarády, snad měl vztek na dotčenou provozovnu nebo třeba na někoho, kdo s ní nemá vůbec nic společného. Ať tak nebo tak, je nám ho líto. A to proto, že je to zřejmě člověk velmi nevyrovnaný, citově vyprahlý, který neumí řešit své vlastní problémy či spory s druhými přímo a tak se uchyluje k těmto činům, jimiž drobně škodí nejen majiteli objektu, ale všem, kdo v jeho okolí žijí. A navíc tím své problémy stejně nevyřeší. Ale není to jen jeho vina, je to vina jeho okolí, jeho blízkých, společnosti. Těchto případů asi přibývá proto, protože společnost čím je bohatší, tím míň času „si myslí, že má“ a tím míň jej věnuje dětem a mládeži. Ty pak vychovává, televize, počítač, ulice… Takže tento vandal a jemu podobní, by myslím spíš než trest potřebovali odbornou pomoc, zřejmě po ní podvědomě volají a velmi ji potřebují. Truhlíky se dají opravit, kytky zase vykvetou, ale oni se svou narušenou osobností budou muset být stále dál. Přejme jim sílu k vyřešení jejich roblémů, k nalezení lepšího pohledu na svět, který by jim přinesl více radosti, lásky a spokojenosti, více osobní statečnosti a sebevědomí. Jistě si to zaslouží, ať už udělali cokoliv. Zaměstnancům Restaurace Valtická rychta a vůbec nám všem, kteří se snaží něco vytvořit, přeji shovívavost a nadhled nad nimi. Jsme totiž silnější, jsme schopni tvořit, což je sice větší dřina než ničit, ale zato přináší daleko lepší pocity. A to za to stojí.
Letní sen
Pohled na výkon vandalů nás pak zamrzí, na chvíli naštve, ale nezlomí. Když pak vychladneme a nahlédneme jim pod jejich drsnou slupku, je nám jich vlastně líto. Abychom se jejich činů zbavili, je potřeba je vyhledat a pokusit se jim pomoci. A nezapomeňme, že největší síla člověka je v umění odpustit.
Ležím si na louce, dívám se k obloze, drobounký pavouček lechtá mě na noze. Travička zelená příjemně chladí na nohy, ramena, však máte to rádi.
A tak Vám přeji hezký tvořivý zbytek léta, pohodu, klid a spokojenost se sebou samými. Věnujte dostatek času a pozornosti vašim dětem a také nezapomeňte načerpat dostatek síly z přírody a ze sluníčka pro nekonečný boj s vandaly a jinými škůdci.
Ptáčci si námahou noty už pletou a stromy nad hlavou voní a louky barvami kvetou. Obláčky, nadýchané kocábky, nebem si tiše plují, letní vánek vše něžně omývá, zbláznění motýlci radostně poletují.
Pavlína Vlková, šéfredaktorka
To jen jeden letní den pomalu ubývá, jen jeden letní den hezčí než krásný sen. V tom snu mi motýli křidélka půjčili, vzlétnu nad krajinu alespoň na chvíli. A budu malinká, možná se ztratím, nebo se raději, raději vrátím. Dolétnu ke slunci do velké výšky, snad něco přečte mi ze zlaté knížky či ze zlatých paprsků utká mi nitě, budu se radovat zvědavé dítě. Vysoko nad světem smím být zas dítětem. To byl jen jeden letní den, jen jeden krásný sen. Božena Trčková
"DOMÁCÍ TAXI"
Vítězslav Krčka
602 722 322 E-mail:
[email protected]
KVĚTINÁŘSTVÍ Ivan Bilkovič Za Tesárnou 779 Valtice 606 755 550, 519 352 256 www.valtice.cz/vinoteka
[email protected]
Roman HANKE řezané květiny * hrnkové květiny * svatební kytice * smuteční kytice * keramika * slavnostní výzdoby * suchá vazba
Mikulovská 175, Val ti ce tel: 519352043
Bezdrátové připojení k internetu již od Kč 300,- bez DPH tel.: 539 085 100-3 | www.freebone.cz | www.freebone.eu |
[email protected] VALTICKÝ ZPRAVODAJ měsíčník, ročník XXX. prodejné, cena 5.- Kč
vydává Občanské sdružení Valtice, IČO 48452505, náklad 500 ks. Reg. číslo MK ČR E 11608. Redakce: 691 42 Valtice, Nám. Svobody 4., Šéfredaktor: Ing. Pavlína Vlková, sazba Dr. Riebel, tisk: Tiskárna Adámek, Břeclav, příspěvky, inzerce: Ing. Vlková 739 555 011, schránka Nám. Svobody 4, průjezd k TIC Předplatné: M. Lev, tel. 605 102 210. E-mail
[email protected],
[email protected], internet http://www.valtice.cz/vz. srpnové číslo, vyšlo 10.8.2009
14
