Valtický zpravodaj TAXI LEV

Valtický zpravodaj 4. listopadu 2008

nám přálo Valtické mažoretky bodovaly Počasí V sobotu 18.10.2008 jsme měli na Po prázdninové pauze a náročné soutěžní sezóně jsme se připravovali na další soutěž a to „O pohár starosty města Dačice“. V sobotu 18.10.2008 jsme se v brzkých ranních hodinách rozjeli do 130km vzdálených Dačic. Zastoupení jsme měli ve všech věkových kategoriích a to jak s hůlkou, tak i s třásněmi. Jako první přišly na řadu naše kadetky a v konkurenci šesti týmů předvedly svou skladbu na výbornou a vybojovaly pro nás zlatou medaili. Radost byla veliká a děvčata si za svůj výkon pohár zasloužila.

niorky s třásněmi. V této kategorii jsme měli zastoupení hned dvou týmů. Naše děvčata a novou valtickou skupinu Old Stars, která vznikla právě kvůli této soutěži a skládá se z 22 rodičů mažoretek (15 žen a 7 mužů), kde průměrný věk soutěžících je 40 let. Rodiče trénovali celé prázdniny 2x-3x týdně a to tajně, aby se děvčata nic nedozvěděla. Vše se nám podařilo zdárně utajit a výrazy pokr. na str. 8

Nechceme stát stranou Ruku k dílu přiložili obyvatelé z domova pro seniory při přípravě voleb. Obálky razítkovali s vervou a později do nich vkládali hlasovací lístky. Poděkování se jim dostalo od vedení města. Volit jsme šli společně - komu to zdravotní stav dovolil, jinak na domov přišli členové volební komise s hlasovací urnou. Není nám lhostejné, co se ve městě děje. Nechceme stát stranou. Vedoucí DS – Ludmila Čechová

UPOZORNĚNÍ Další na řadě byla miniformace juniorek s hůlkou a třásněmi. Děvčata podala také špičkový výkon, ale konkurence byla velká a tak při vyhlašování výsledků se nám všem tajil dech. Opět zazněla vítězná fanfára pro Valtice a to v obou disciplínách. Při předávání medailí se nás spousta neubránilo slzám radosti a dojetí. Dopolední program pro nás dopadl na výbornou, ale čekal nás ještě jeden boj a to se-

domově pro seniory oslavu. Slavili jsme 100 let budovy a 5 let provozu domova pro seniory (provoz začal 1.7.2003). Oslavovalo se tentokrát před hlavním

Vážení dlužníci města, upozorňujeme Vás, že od poloviny listopadu bude radnice využívat k vymáhání dlužných pohledávek služeb exekutora. Pro Vás, dlužníky města, to znamená, že se Váš dluh navýší minimálně o Kč 7 500,- Kč, což jsou poplatky exekutora. Proto vás upozorňujeme, že máte poslední možnost své závazky uhradit bez zásadního navýšení. Mgr. Bc. Milan Večeřa, tajemník

vchodem do budovy. Průvod, který šel městem v čele s hasiči ve slavnostních uniformách s novým praporem, šermíři v dobových kostýmech, paní starostkou Ing. Terezií Lvovou za vedení města, za doprovodu dechové hudby Pivoňka z Hlohovce, jsme přivítali na sluncem zalité zahradě před domovem. Paní starostka položila

pokr. na str. 3

TAXI LEV +420 605 10 22 10 SEVA-FLO RA s.r.o.

Město VALTICE

Nám. Svobody 12, Valtice, 519 352 615

VINNÉ SKLEPYa.s. VALTICE, tel.: 519 361 311

ZASTUPITELSTVO

RADA

KOMENTÁŘ

Usnesení č. 22 ze zasedání zastupitelstva města konaného dne 20. října 2008 Tento výpis má pouze informativní charakter. Některé údaje jsou vypuštěny s ohledem na zákon o ochraně osobních údajů. turistická příhraniční cesta“ mezi zhotovitelem VHS Břeclav s.r.o., Fügnerova 1161/1, 690 64 Břeclav a Městem Valtice, Náměstí Svobody 21, 691 42 Valtice jako objednatelem a pověření starostky podpisem smlouvy. 18. Rámcovou smlouvu o poskytování právní pomoci při provádění exekuční činnosti a při provádění exekuce mezi soudním exekutorem Mgr. Ing. Josefem Cingrošem, Špitálka 23b, Brno a Městem Valtice, Nám. Svobody 21, 691 42 Valtice a pověření starostky podpisem smlouvy. 19. Rámcovou smlouvu č. 130/2008 o provádění exekucí mezi soudním exekutorem JUDr. Janou Tvrdkovou, Exekutorský úřad Praha 4, Hornokrčská 650/29, 140 00 Praha 4 a Městem Valtice, Nám. Svobody 21, 691 42 Valtice a pověření starostky podpisem smlouvy. 20. Název „Milosrdných Bratří“ pro ulici nacházející se na pozemku PKN číslo 637/1, v k.ú. Valtice.

I. Zastupitelstvo města bere na vědomí: 1. Určení paní Bc. Lucie Klepáčkové zapisovatelkou dnešního jednání zastupitelstva. 2. Zprávu o kontrole usnesení z předcházejícího zastupitelstva města. 3. Zápis a usnesení z jednání rady města č. 26 ze dne 6.10. 2008. 4. Žádost o zrušení usnesení ZMV č. 21 bod 16. a 17. ze dne 22.9. 2008 pana M. Jablonického a paní P. Švecové bez projednávání. II. Zastupitelstvo města schvaluje: 1. Návrhovou komisi ve složení Mgr. Adam Jan Polášek, Ing. Jiří Petrů a MVDr. Ivo Sobotka. 2. Určení za ověřovatele zápisu z dnešního jednání zastupitelstva města p. Bohumila Filipa a p. Jiřího Špačka. 3. Program jednání dnešního zasedání Zastupitelstva města Valtice. 4. Složení Ústřední inventarizační komise, Dílčích inventarizačních komisí a Likvidační komise dle přílohy č. 1 a harmonogram inventarizačních prací dle přílohy č.2. 5. Termín zahájení inventarizace ke dni 30.11. 2008. 6. Vyřazení a likvidaci majetku města, Základní školy Valtice v celkové výši 404 822,59 Kč. Majetek se vyřazuje z majetkových účtů 018 ve výši Kč 4 624,00, 022 ve výši Kč 87 150,00, 028 ve výši Kč 71 938,00, PÚ 971 ve výši Kč 10 143,00, z PÚ 972 ve výši Kč 160 575,60 a z EO ve výši Kč 70 391,99. 7. Plnění rozpočtu dle Výkazu pro hodnocení plnění rozpočtu Fin 2-12M sestaveného ke dni 30.9.2008. 8. Prodej pozemku par.č. 86, zastavěná plocha v k.ú. Úvaly u Valtic manželům Kubenovým, za administrativní cenu a náklady spojené s prodejem pozemku a pověření starostky podpisem kupní smlouvy. 9. Prodej pozemku par.č. 359/1, zahrada v k.ú. Úvaly u Valtic manželům Rudolfu a Danuši Prorokovým a manželům Ivanu a Jaroslavě Prorokovým, za administrativní cenu a náklady spojené s prodejem pozemku a pověření starostky podpisem kupní smlouvy. 10. Prodej domu č.p. 20 Za radnicí postavený na pozemku par.č. 1056/1, zastavěná plocha a nádvoří a pozemek par.č. 1056/1, zastavěná plocha a nádvoří v k.ú. Valtice dle Zásad postupu pro prodej bytových domů ve vlastnictví města Valtice nájemníkům domu č.p. 20 Za radnicí ve Valticích. 11. Stažení z projednávání bod č. 4 a bod č. 5 Majetkových záležitostí z dnešního programu. 12. Záměr a způsob prodeje části pozemku par.č. 34/2, zastavěná plocha v k.ú. Úvaly u Valtic dle „Zásad prodeje nemovitostí vyjma bytových domů ve vlastnictví města“ za administrativní cenu a náklady spojené s prodejem pozemku. 13. Záměr a způsob prodeje části pozemku par.č. 1120/1, ostatní plocha v k.ú. Valtice, dle „Zásad prodeje nemovitostí vyjma bytových domů ve vlastnictví města“ za cenu 350 Kč/m2 a náklady spojené s prodejem pozemku. 14. Záměr a způsob prodeje části pozemku par.č. 640/12, ostatní plocha v k.ú. Valtice, pro účely vybudování parkoviště dle „Zásad prodeje nemovitostí vyjma bytových domů ve vlastnictví města“ za administrativní cenu a náklady spojené s prodejem pozemku. 15. Upravené Zásady postupu pro prodej nemovitostí, vyjma bytových domů, ve vlastnictví města Valtice. 16. Upravený Dražební řád. 17. Smlouvu o dílo č. 05226/2008 na realizaci díla „Valtice-cyklo-

III. Zastupitelstvo města ukládá: 1. Tajemníkovi předložit na zasedání zastupitelstva města v lednu 2009 přehled pohledávek města včetně přehledu pohledávek k odpisu za období 2006-2008. 2. Tajemníkovi předložit na zasedání zastupitelstva města v lednu 2009 porovnání mzdových nákladů, počtu zaměstnanců města, uzavřených dohod o provedení práce a smluv o dílo za období 2006-2008. 3. Starostce města pokračovat v jednání s panem Mgr. Tlustákem ve věci uzavření smlouvy o spolupráci za účasti zástupce občanského sdružení a obřadníka pana Jiřího Špačka. IV. Zastupitelstvo města rozhodlo: 1. O přidělení zakázky realizace rekonstrukce „ Valtice – cykloturistická příhraniční cesta“ firmě s nejnižší cenovou nabídkou, tj. VHS Břeclav s.r.o., Fügnerova 1161/1, 690 64 Břeclav Ing. Pavlína Vlková v.r. místostarostka

Ing. Terezie Lvová v.r. starostka

Pozn: Příští zasedání zastupitelstva města se koná dne 24.11.2008 a začíná v 17:00 hod. v zasedací síni MěÚ Valtice

Příležitost k dárkovému nákupu! • Kniha „Město Valtice“ á 250,- Kč. Publikace vyšla po více jak třiceti letech. Je vytištěna na křídovém papíře a obsahuje velké množství barevných fotografií. Čtenář se zde seznámí s historií a současností města, jeho společenským a hospodářským vývojem, ale i se zdejší kulturou a přírodou. Na textech se podíleli různí autoři v čele s PhDr. Emilem Kordiovským, bývalým ředitelem okresního archívu. • Pohár na víno á 40,- Kč. • Zástěra pro vinaře či na grilování á 195,- Kč.

Uvedené zboží si můžete zakoupit v Turistickém informačním centru Valtice na náměstí Svobody č. 4 tel.: 519 352 978 TIC 2

Městská policie

NEPLAŤTE VÍC NEŽ JE TŘEBA O. S. SOCIÁLNÍCH A FINANČNÍCH PORADEN SPOLU S KRAJSKOU RADOU SVAZU DŮCHODCŮ ČR

informace o činnosti - říjen 2008 •

INFORMUJE •

Finanční poradnu mohou využívat držitelé průkazů ZTP, ZTP/P, senioři, sociálně slabší rodiny a rodiny s dětmi Pro držitele průkazů ZTP a ZTP/P nabízíme informace o slevách u vybraných pojišťoven: • na pojištění domácnosti • na pojištění nemovitosti • na pojištění zákonné a havarijní osobních automobilů • na pojištění za škodu způsobenou zaměstnavateli

• •

Pro ostatní klienty Finanční poradny a ostatní zájemce nabízíme pomoc a informace o slevách: • na elektrickou energii u vybraného dodavatele • na dodávku plynu u vybraného dodavatele • na pohonné hmoty v síti vybraných čerpacích stanic • na služby vybraného mobilního operátora, pevné linky • na pojištění domácnosti a nemovitosti • na zákonné a havarijní pojištění osobních automobilů

•

• • •

Informace: Svaz důchodců ČR ve spolupráci s Občanským sdružením sociálních a finančních poraden ČR, Běhounská 17, Brno, úřední den: každé úterý od 13.00 – 16.00 hod. tel: 545 575 257, mob: 731 543 023, mail: [email protected]

• •

Také hledáme spolupracovníky pro naše poradny z řad tělesně postižených seniorů, případně maminek na mateřské dovolené. Pokud o spolupráci máte zájem a chcete se dozvědět víc volejte na tel. 518353089 nebo 739623273

2.10. až 8.10. se strážníci účastnili prolongačního kurzu v Příbrami a v Praze 9.10. poskytovali strážníci součinnost při otvírání bytu, který byl určen k vystěhování. V odpoledních hodinách byla MěP nahlášena krádež elektrického kabelu, na stavbě nové sportovní haly na ulici Mikulovská. Vše bylo postoupeno PČR Břeclav. 13.10. byl strážníky proveden rozvoz materiálů do zastupitelstva a členům volebních komisí. 14.10. byla provedena kontrola veřejného pořádku v Úvalech, na Raistně, ve čtvrtích a zahrádkářské kolonii na ulici P. Bezruče. V odpoledních hodinách byla provedena kontrola dodržování dopravního značení na ulici Mikulovská a Zámecká. Zjištěné nedostatky byly řešeny ihned na místě. 17.10.-18.10. dohlíželi strážníci na klidný průběh voleb a poskytovali součinnost při rozvozu volebních komisí a konečných výsledků. Šetření nahlášené krádeže bylo postoupeno PČR Břeclav. 20.10.-21.10. poskytovali strážníci součinnost při vystěhovávání bytu na ulici Zámecká. 22.10. bylo nalezeno na ulici Tří bratří jízdní kolo. Majitel si ho může vyzvednout na služebně MěP. 24.10. provedli strážníci kontrolu veřejných prostranství v místech, kde si někteří spoluobčané zakládají černé skládky (výpresky). 30.10. nahlášena krádež vloupáním na ul. Vinařská – předáno a šetřeno ve spolupráci s policií ČR. 31.10. oznámeno vloupání do sklepní nádstavby na ul. Josefská. Zabezpečení místa, předáno a šetřeno ve spolupráci s policií ČR. zapsal strážník M. Šesták

__________________________________________________________________________________

Kontakty na MěP: telefon: 519 301 414; mobil: 608 268 527; e-mail: [email protected]

Počasí nám přálo... pokr. ze str. 1

kytici květin k pamětním deskám v budově. Svoje taneční i pěvecké umění předvedly děti ze souboru Borověnka, pod vedením paní Aničky Suchomelové a Petry Machálkové. Tanec doprovázeli chlapci na housličky pod zkušeným okem své vedoucí Veroniky Jíchové. Zaměstnanci domova připravili pro všechny pohoštění a všichni hosté byli pozváni na prohlídku domova. Nechyběl ani zápis do pamětní knihy. Chtěla bych touto cestou poděkovat všem valtickým občanům, kteří se oslavy zúčastnili, a bylo jich opravdu hodně, že nám svojí účastí pomohli vytvořit slavnostní atmosféru. Těšíme se na další setkání. Vedoucí DS – Ludmila Čechová

MS ODS Valtice Vás srdečně zve na

Vzpomínkovou akci k 17. listopadu

Přijďte v neděli 16.11. od 16:00 hodin do prostor hotelu Hubertus. Můžete zavzpomínat na historické milníky našich dějin a pobavit se s přáteli

Nové vedení se zaměstnanci Hotelu Apollon ve Valticích Vás srdečně zve na

MORAVSKOU ZABÍJAČKU

Drobné občerstvení zajištěno

v sobotu 8.11. od 9:00 hodin Akce se koná ve dvoře hotelu a budete mít možnost ochutnat a zakoupit zabíjačkové speciality 3

INFORMACE - ZPRÁVY - ZAJÍMAVOSTI Muzejní miniarboretum Místo konání: NZM Valtice, nám. Svobody 8, tel.: 519 352 144, www.nzmvaltice.wz.cz

Kulturní kalendář listopad

Co nového nás čeká, či co pokračuje v prosinci 2008: Muzejní miniarboretum - pokračuje - výstava NZM Valtice Vánoční výstava – historie perníkářství a včelařství, betlémy – 3. až 31.12. Mikulášská nadílka - 5.12. Mikulášské zpívání - 6.12. Mikulášský košt archivních vín - 6.12. Vánoční koncert – Valtický Modrásek - termín bude upřesněn Den otevřených dveří v základní škole a Vánoční jarmark - termín bude upřesněn Vánoční výstava dekoračních prací SOŠV - termín bude upřesněn

Valtice 3 x 10, Ota Riebel, Luboš Velecký, Karel Rakovský výstava fotografií tří autorů Termín: 1.11. – 20.11. 2008 Místo konání: TIC, nám. Svobody 4, Valtice Organizátor: Muzejní spolek Valtice Turnaje v kuželkách Termíny: 2.11., 7.-9.11., 16.11., 21.-23.11., 29.11., 30.11.2008 Místo konání: kuželna TJ Lokomotiva Valtice, ul. Boční 1013 Organizátor: TJ Lokomotiva Valtice, tel.: 605102306, 604330267, 739037032

Bližší informace v prosincovém čísle VZ nebo TIC Valtice – tel.: 519 352 978

Kurz Sommelier dvoutýdenní kurz k získání osvědčení „Sommelier“ Termín: I. část: 4. – 7.11.2008, II. část: v 1. čtvrtletí r. 2009 Místo konání: učebna Vinařské akademie Valtice, nám. Svobody 2 Organizátor: Vinařská akademie Valtice, www.vinarska-akademie. cz, tel.: 519 352 083

Stížnost Minulý týden jsem poprvé navštívil valtickou prodejnu masa na náměstí Svobody 23. Zřídka chodím nakupovat do prodejen masa, protože masu nerozumím. Dostal jsem však chuť na vepřové koleno a tak jsem se vydal na nákup. Při vstupu do náměstí z jižní strany jsem měl dojem, že prodejna nemá otevřeno, protože jsem neviděl osvětlený výkladec. Když jsem přišel blíž, zjistil jsem, že výkladec u prodejny není, ale je zde okno, zcela zastíněné žaluziemi, a právě vychází zákazník. Není mi zcela jasné, proč by do prodejny nemohlo být vidět. Snad při velkém slunci v létě by ty žaluzie byly pochopitelné. Pohled do prodejny by ale určitě nalákal kolemjdoucího zákazníka. Při vstupu do prodejny jsem po mém pozdravu nezpozoroval žádnou reakci. Žijeme dnes v době, kdy je dovoleno vše, ale není nařízeno zdravit. Vidím, že je to velmi hezká prodejna s pultem plným masa a masných výrobků, děvčata jsou hezky oblečena. Přistoupil jsem k pultu a znovu pozdravil. Uvědomuji si již, že vyžádat odpověď je asi nepřístojnost, i když je zákazník v prodejně sám. Požádal jsem o koleno, bylo mi nabídnuto. Poptal jsem se po větším a dověděl se, že jsou snad stejná. Po zaplacení příslušné částky jsem chtěl nákup vložit do batůžku. A ejhle, není kam odložit si tašku, natož batůžek. Poznamenávám, že v prodejně je dostatek místa na to, aby zde byl odkládací stolek, případně i nějaká židlička, na které by si starý nebo nemocný člověk mohl odpočinout v případě, že by byla v prodejně větší fronta. Tento týden šla na nákup moje žena, která ví, co má koupit, aby koleno koupila sama a vybrala lépe. S čím došla? Koleno sice koupila a také ještě syrové sádlo, ale došla rozmrzelá. Přišla s tím, že již do prodejny nevstoupí, protože při jejím výběru kolena šel kolem pan Bogora, snad vedoucí prodejny, a aniž by měla koleno vybrané, řekl prodavačce při svém odchodu z prodejny: „Dej to do košíku a hotovo.“ Přitom v prodejně byly jen tři zákaznice, dvě prodavačky a pan vedoucí, který odcházel ven a ona provoz určitě nezdržovala. Musím podotknout, že nejen moje žena, ale více valtických občanů mělo radost, že zde máme konečně po dlouhé době pěknou prodejnu masa a nemusíme pro něj jezdit do Břeclavi. Určitě by však pomohlo, kdyby byl personál a zejména pan vedoucí patřičně seznámen s povinnostmi prodávajících. Jinak vlastně místo vedení prodejny k vzestupu přispívá naopak k odrazení zákazníků. Tuto stížnost píši i proto, že se manželka doslechla již vícero stížností na pana vedoucího. Ne na kvalitu prodejny, sortimentu či čistoty, ale na nekvalitu personálu v čele s panem vedoucím Bogorou. Tento dopis zasílám rovněž do redakce Valtického zpravodaje. Olga a Luboš Velecký

Svěcení vína - požehnání mladému vínu valtickým knězem, volná ochutnávka, folklór Termín: 15.11.2008 od 15.00hod. Místo konání: víceúčelová hala SOŠV, ul. Střelecká, Valtice Organizátor: Vinaři Valtice 2000, www.hlavnimestovina.cz, TIC Valtice – tel.: 519 352 978 Dívčí vínek - taneční zábava Termín: 15.11.2008 Místo konání: sál SOŠV „Novostavba“, ul. Sobotní, Valtice Organizátor: Valtická krojovaná společnost, tel.: 519 352 808, 606 712 128 Víkendový seminář o víně Termín: 21. – 23.11.2008 Místo konání: Vinařské akademie Valtice, nám. Svobody 2 Organizátor: Vinařská akademie Valtice, www.vinarska-akademie. cz, tel.: 519 352 083 Národní zemědělské muzeum připravilo na listopad tyto expozice: Jablko – symbol zdraví (výstava)

Omluva Bohužel se nám v minulém čísle stalo, že nás zase navštívil náš nemile známý „šotek tiskařský“ a to velmi záludně. Spojil se totiž s počítačem ve chvíli, kdy byl zpravodaj posílán do tisku. Takže ačkoli já jsem jej měla vytisknutý bez chyb, do tiskárny to došlo s vypadnutými některými velkými písmeny na titulní straně a dvěma malými „b“, jedním na titulní straně a jedním v nadpisu na straně 6. Proč tam a proč tato kombinace, se nám nepodařilo vypátrat. Někdy mám pocit, že nás ta PC přivedou k šílenství. Omlouvám se proto touto cestou za chybějící písmena v článku „Hasiči ocenění hejtmanem“. Slavnost se uskutečnila nikoli v išnově ale v Tišnově a předání ocenění se spolu se starostkou zúčastnili velitel zásahové jednotky Bohumil Foukal, řidič hasičského auta Miroslav Hladík a člen sboru Milan Kober. Příspěvek byl zaslán Terezií Lvovou, starostkou. Také v článku „Dýňobraní“ mělo být uvedeno burčákové slavnosti, nikoli určákové a šlo o Téměř 3 tisíce dýní. Vím, že jste si chybějící písmena jistě domysleli, ale přesto mě to velmi mrzelo především v těch jménech oceněných. Pavlína Vlková, šéfredaktorka

4

9.1.2008 Plastová okna a dveĜe TROCAL Greenline

17:10:50

www.jerela.cz

PETR JEŘELA

Bratislavská 454/47 691 45 Podivín tel.: 608 770 230

• VYTÁPĚNÍ VČETNĚ PODLAHOVÉHO • SOLÁRNÍ ZAŘÍZENÍ, TEPELNÁ ČERPADLA • PLYNOVÉ KOTLE

TOPENÍ • VODA • PLYN Produkt_80x110.indd 1

POZVÁNÍ NA MARTINSKOU HUSU Již tradičně na sv. Martina restaurace „Valtická rychta“ iniciovaná mottem

Nová prodejna parapetĤ Venkovní, vnitĜní

„Radost na Martina – husa a džbán vína“ pořádá Svatomartinskou hostinu

Vzorková prodejna a kanceláĜ: Bratislavská 2808, velkosklad parapetĤ 690 02 BĜeclav Tel: 776 618 310 Fax: 519 324 273 Váš regionální zástupce: Josef Polák

Plastová okna a dveĜe

Od tuzemského výrobce, Originální nČmecký profil TROCAL, Kování ROTO V souþasné dobČ špiþka v kvalitČ Likvidace odpadu zdarma Parapety, zednické práce, žaluzie, sítČ

Ve dnech 7. – 17.11.2008 si můžete pochutnat na staročeských receptech přípravy hus a dále dle tradice od 11. listopadu přiťuknout svatomartinským vínem, neboť to je den, kdy svatomartinské oslavy začínají. Gurmáni a milovníci dobrého jídla a pití, nezapomeňte si včas svá místa rezervovat. Telefon – fax: 519 352 366, 519 353 760, e-mail: [email protected]

Velká akce: PĜi pĜedložení tohoto letáku venkovní parapety zdarma!!! 5

ŠKOLNÍ KURÝR ZÁKLADNÍ ŠKOLA VALTICE

Poděkování Chtěla bych poděkovat panu Molčíkovi za nabídku exkurze pro žáky 9. tříd. Rádi jsme této možnosti využili a v rámci předmětu Volba povolání se žáci seznámili s pracovním prostředím a pracovními podmínkami ve firmě. Poděkování také patří panu Žďárskému, který žákům podal odborný výklad a ochotně odpovídal na jejich dotazy. Mgr. Pavlína Dvořáčková

Zateplení přístavby Ve středu 22.10.2008 proběhlo na naší škole slavnostní předání stavby, která byla zahájena ve druhé polovině června. Rozsáhlé stavební práce na přístavbě školy z 1.poloviny 70.let se týkaly výměny všech oken, zateplení fasády a provedení izolačních prací na vnějším plášti školní přístavby. Finanční náklady (cca 7,5mil. Kč) byly čerpány z prostředků EÚ, Státního fondu životního prostředí a prostředků zřizovatele – Města Valtice. Jsem přesvědčen, že se jedná o velmi dobrou investici. Neustálý růst provozních nákladů, zvláště cen za energie, nás nutí hledat další a další rezervy v provozu školy. Slavnostního setkání se zúčastnily všechny do stavby zainteresované strany. Chtěl bych touto cestou poděkovat především našemu zřizovateli, který opět prokázal, že školu považuje za jednu ze svých priorit. V posledních čtyřech letech byly do školy investovány značné finanční prostředky - nová školní kuchyně s jídelnou, půdní vestavba a nyní zateplení budovy. Všechny tyto prostředky byly použity velmi dobře, vždyť slouží našim dětem, zlepšují pracovní podmínky pro školní práci, šetří finanční prostředky, …. Rád bych, aby nám však bylo jasné, že ve škole je z hlediska vybavenosti ještě dost rezerv, které je třeba řešit. Mám na mysli především dokončení rekonstrukce školního dvora s odpočinkovou zónou a dokončení prací na výstavbě sportovní haly a školního hřiště. Za kvalitně odvedenou práci a vstřícný postoj při odstraňování dalších stavebních problémů ve škole si zaslouží náš dík také dodavatelská firma Hrušecká stavební, v čele s ing. Z.Dřímalem. Žákům naší školy touto cestou vzkazuji: „Važte si své školy, buďte na ni hrdi a svým postojem a přístupem ke škole usilujte (v rámci svých možností) o její další rozvoj!“ Mgr.Michal Hyčka, ředitel školy

Veletrh vzdělávání Žáci 9. ročníků ve středu 22.10.2008 navštívili Veletrh vzdělávání v Břeclavi, na kterém měli možnost získat informace o studiu na středních školách, a to nejen na

Břeclavsku. Některé školy nabízely propagační materiály, jiné se snažily zaujmout ukázkami toho, co se jejich studenti naučili. A tak si někteří žáci nechali např. upravit vlasy, děvčata se nechala nalíčit nebo nalakovat nehty, chlapce spíše zaujala ochutnávka míchaných nápojů. Součástí Veletrhu byla i módní přehlídka a ukázka 1. pomoci budoucích zdravotních sester. Žáci domů odjížděli se spoustou propagačních materiálů a hlavou plnou informací. Přeji jim, aby tato akce usnadnila jejich důležité životní rozhodování o studiu a aby toto rozhodnutí bylo pro ně to správné. Mgr. Pavlína Dvořáčková

Výlet do Technického muzea Dne 22.10.2008 se konal výlet do Technického muzea v Brně, kterého se zúčastnila 6. třída a vybraní žáci 7. třídy. Navštívili jsme prostory muzea, kde byly vystavené některé typy starších českých aut. Také jsme zhlédli jízdní kola, s nimiž se dříve jezdilo. Potom jsme se odebrali do herny s fyzikálními pokusy. Tam nás průvodce nejdříve seznámil s tím, jak co funguje, a pak jsme měli čas si vše prakticky vyzkoušet. Nakonec jsme viděli výstavu vojenských věcí z doby první světové války (oblečení, zbraně, vybavení vojenského zákopu). Na stropě muzea visela letadla, s nimiž se dříve létalo. Měli jsme taky možnost koupit si něco na památku domů. Maruška Hiebnerová, Kateřina Buriánková 6.A

patří velká pochvala za podané výkony a bojovnost, s jakou se snažili dohnat ztrátu, která byla způsobená nedorozuměním na startu.

Po ukončení běhu a vyhlášení výsledků bylo pro závodníky nachystáno malé občerstvení a pak už následovala očekávaná beseda s olympijskou vítězkou Barborou Špotákovou a dalšími atlety. Na závěr besedy proběhla autogramiáda. Překvapením byla ukázková jízda mistra světa na vysokém kole, J. Zimovčáka. Chtěla bych poděkovat firmě Seva, která nám sponzorsky zajistila dopravu mikrobusem, řidiči panu Mrázovi za trpělivost, podporu závodníků a pohodové cestování. Dále pak paní učitelce Mazourové, rodičům Nedělovým a Bělínovým za pomoc a „dozor“ na jednotlivých stanovištích a především pak našim závodníkům za jejich sportovní výkony a zodpovědné chování. A jak říkal sám Bob Zháněl: „Ten, kdo je tady poprvé, příští rok vyhraje.“ Takže za rok jedeme zase. Mgr. Pavlína Dvořáčková

90. výročí vzniku ČSR

Okresní přebor

Dne 24.10.2008 se žáci naší základní školy shromáždili v prostorách za Besedním domem, aby se zúčastnili vzpomínkové akce u příležitosti 90. výročí vzniku ČSR. Slovo si vzal pan ředitel Michal Hyčka a poté také paní zástupkyně Hana Pchálková. Hlavním důvodem uskutečnění akce na tomto místě bylo, že právě zde byla v roce 1968 pořádána vzpomínka k 50. výročí vzniku naší republiky a při této příležitosti tam byla slavnostně vysazena památní lípa. Zajímavostí je, že po dlouhé době u tohoto stromu můžeme objevit pomníček, který musel být přemístěn k lípě před naší školou, jelikož byl soustavně ničen. Nyní byl tedy vrácen na místo, kam patří. Pan ředitel vyjádřil, že přeje pomníčku lepší osud než předtím a doufá, že bude připomínat události, které vedly ke vzniku naší republiky.

Dne 24. října 2008 se běžel první přebor v přespolním běhu v novém školním roce 2008/2009, kterého se tradičně zúčastnilo množství závodníků včetně našich ze ZŠ Valtice. Šlo o soutěž družstev, kdy se za školu počítali vždy 4 nejlepší umístění. V kategorii mladších žákyň však vlivem nemoci startovaly jen dvě naše dívky, tudíž jsme nebyli hodnoceni jako družstvo. Výsledky: a) mladší žákyně – doběhlo 60 dívek: 11. Eva Velecká 7.A a 50. Kateřina Cigáňová 6.A b) mladší žáci – doběhlo 64 chlapců: 16. Tomáš Novák 7.A, 26. Vít Kočár 6.A, 27. Martin Večeřa 7.A, 28. Tomáš Jermer 6.A a 33. Patrik Jermer 7.A c) starší žákyně – doběhlo 43 dívek: 10. Monika Doláková 9.A, 21. Hana Jasenská 9.A, 23. Tereza Lefnerová 9.A, 42. Markéta Kadlčíková 8.B a 43. Tereza Sperátová 8.B d) starší žáci – doběhlo 71 chlapců: 10. Jan Kreutzer 9.B, 23. Filip Vokáč 9.B, 26. Martin Štěpánek 9.B, 32. Dominik Holeček 9.B a 37. Radim Kočár 9.B Miroslav Štěpaňuk

Mgr. Renata Kopřivová

Běh O pohár Boba Zháněla V pátek 24.10.2008 se vybraní žáci 1. stupně zúčastnili štafetového běhu O pohár Boba Zháněla v Hruškách. Štafeta byla složena z 20 žáků 2. až 5. tříd. Tohoto závodu se zúčastnilo 10 škol z Podluží, naše škola zde byla nováčkem. Naši malí závodníci skončili na desátém místě, přesto jim však 6

Stolní

tenis

Školní přebor ve stolním tenise ZŠ Valtice proběhl v pátek 24. října 2008 v kategorii mladších žáků. Konečné pořadí: 1. Tomáš Novák 2. Lukáš Mikulenka 3. Martin Večeřa 4. David Buriánek, 5. Petr Šváb, 6. René Vilušínský, 7. Jan Kočár, 8. Miroslav Foukal, 9. Filip Hanes a 10. Alexandr Rajčányi. Kromě Miroslava Foukala a Alexandra Rajčányiho, žáků 6.A, byli ostatní soutěžící ze 7.A. Nejlepší 4 umístění budou reprezentovat školu na okresním přeboru v Břeclavi. Mgr. Miroslav Štěpaňuk

od ruky. Nepočítáme-li hodnotu odvedené práce, pak další náklady na materiál činily cca 30.000,- Kč. Na této iniciativě rodičů je zvlášť cenné to, že tuto náročnou práci dokázali realizovat společnými silami, že se do práce zapojili v rámci svých možností všichni rodiče 1.B. Vážení rodiče, dovolte mi, abych Vám jménem školy srdečně poděkoval za iniciativu, kterou jste ve prospěch dětí uskutečnili. Moc si Vašeho přístupu vážíme! Mgr. Michal Hyčka – ředitel školy

Také jsme dětem zahráli divadlo, ve kterém se nakupovaly zdravé a nezdravé potraviny, děti nám pomáhaly radit, co je zdravé a co ne.

Návštěva knihovny

Úžasní rodiče! Při své dlouholeté pedagogické praxi se setkávám s různými rodiči našich žáků. Vždy jsem se těšil na setkání s rodiči, kteří se zajímají o práci svých dětí, jsou ke škole vstřícní, jsou ochotni se zapojit do různých aktivit školy, svým přístupem pomáhají zlepšovat práci pedagogů a dětí ve škole. Mnozí přitom nemyslí jen na vlastní děti, ale zajímají se i o práci ostatních dětí. Tito rodiče jsou např. vedoucími zájmových kroužků, podílejí se na organizaci různých školních akcí, sponzorskými dary pomáhají škole řešit nedostatek financí na důležité potřeby školy, atd. Naše škola se dlouhodobě snaží vytvářet kvalitní podmínky pro dobrou spolupráci s rodiči našich žáků. Organizujeme řadu akcí, při nichž chceme rodiče nenásilně vtáhnout do života školy. Že se nám to alespoň s částí rodičů dobře daří, toho důkazem je akce, kterou zorganizovali rodiče 1.B. Spolu se svou třídní učitelkou, Mgr. Martinou Málkovou, se rozhodli, že ve své třídě vymění starou, nevzhlednou podlahovou krytinu (lino) za novou. Vzhledem k tomu, že škola v tomto roce prošla rozsáhlou stavební úpravou, která si vyžádala nemalé finanční prostředky, byla výměna lina odsunuta až na další období.

Rodiče se však chopili vlastní iniciativy a rozhodli se jednat. V rámci třídy uspořádali sbírku na nákup potřebného materiálu, rozdělili si úkoly a v době podzimních prázdnin se pustili do práce. Vedle nákupu potřebného materiálu bylo třeba strhnout staré lino, přebrousit podkladní beton, provést nivelaci a nalepit nové linoleum. Pod vedením pana Jiřího Štěpánka šla rodičům práce skvěle

A nakonec jsme si v domácí pekárně upekli ve třídě chleba, který tak krásně voněl, že jsme jej rozkrájeli, snědli a nezbyl ani drobeček. Však se podívejte. „Knihy, to nás baví, jsou taky o zdraví, o zvířatech, o lidech, všechno, co nás baví. Chodíme tam každý den, ne jen jednou za týden! Knížky čtěte pro radost, pro zdraví i pro moudrost. V téhle naší knihovně je to hezké vždy, já si sednu ke knížce a kdy přijdete vy? Tahle naše knihovna není jenom pro děti, pro dospělé, pro kutily, tak přijď i ty!“

Tuto báseň vytvořily žákyně K. Novotná, K. Ekrtová, N. Bukovcová, T. Minaříková a jejím tématem se stala návštěva valtické knihovny, kterou počátkem října uskutečnila naše 4.třída. Mgr. Jarmila Mauksová

Bojujeme proti bacilům

A ještě Vám chceme ukázat jací k nám přišli hosté. Pejskové v šatičkách se předvedli formou pěkného vystoupení. Také zde byl kouzelník a čaroval.

a nemocem vitamíny… V měsíci říjnu jsme v naší mateřské škole zahájili Dny zdravé výživy, vitamínů a zdravého pití. Děti si přinesly z domu spoustu ovoce a zeleniny. To nám posloužilo jako předloha ke kreslení, ovoce a zeleninu jsme ochutnali a nakonec jsme si všechny ty dobroty odšťavnili a popíjeli zdravou zelenino-ovocnou šťávu.

Poprosili jsme rodiče, aby dětem přinesli produkty zdravé výživy a potom jsme si přichystali ranní zdravou svačinku skládající se z jogurtů, ovoce, zeleniny, celozrnného pečiva. Mňam, to byla dobrota! A nemusela to být ani čokoláda! 7

Irena Maroušová, ředitelka MŠ

Valtické mažoretky... pokr. ze str. 1 našich dětí, kdy před ně nastoupili jejich rodiče v kostýmech a křiklavých modrých parukách jako konkurenční skupina, jsou nezapomenutelné. Samotného boje o medaile se však naše seniorky zhostily na výbornou a svou skladbu Pomáda předvedly jak ještě nikdy. Jako perlička na závěr celé soutěže vystoupila skupina Old Stars a Dačická hala se začala otřásat v základech. Atmosféra, která při našem vystoupení panovala je nepopsatelná.

Konečný verdikt poroty byl však pro nás tvrdý a to mažoretky Valtice 3.místo a Old Stars 2. místo. Ne, že by nebyla radost, ale v tu chvíli nám přišlo našich děvčat líto a fakt, že je porazili jejich vlastní rodiče byl pro ně tvrdý. Vše ale napravila další cena a to V.I.P. poroty, kdy valtické seniorky získaly stříbrnou medaili. Celá akce byla výborně zorganizovaná a domů jsme se vraceli plni krásných zážitků a bohatší o tři zlaté, dvě stříbrné a jednu

FBC

Valtice

FLORBALOVÁ PŘÍPRAVKA ŘÁDÍ !!!

Ano, je to tak ! Každý čtvrtek od 18 hodin se v tělocvičně na ulici Střelecká schází děti předškolního věku 2-6 let a baví se nejen florbalem. Všechny jsou moc šikovné a s nadšením plní řadu pohybových cvičení v maximálním nasazení. Milí rodičové neváhejte a přijďte se i Vy se svou ratolestí za námi podívat (stačí si vzít jen přezůvky). V nadcházejícím čase brzké tmy ideální příležitost pro vyřádění Vašich „ pokladů“

4.kolo FBC Valtice – TJ Sokol Židenice B 5: 3 (2:1, 2:1, 1:1) První vzájemné měření sil s dosud neporaženým brněnským týmem se dařilo již od začátku držet pevně v naší režii, i díky opět rychlému úvodnímu gólu z tandemu Bukovský O.- Neděla. Na technicky velmi dobře vybavené soupeře platil koncentrovaný výkon obrany a zejména důraz v osobních soubojích a proto se 3 body s papírovým favoritem vezly zaslouženě do Valtic. (Branky: Neděla, Havel, Růžička, Havel, Remeš) Tabulka soutěže : 1. FRC Mikulov 7 2. TJ Sokol Židenice B 7 3. TJ Sokol Lanžhot B 6 4. FBC Valtice 6 5. FBK Panthers Ratíškovice B 6 6. FBC Sokol V. Bílovice - Podivín 3 7. VSK MZLU Brno 0 WORMS Velké Pavlovice 0 -vh-

bronzovou medaili. Na závěr bych chtěla děvčatům poděkovat za senzační výkony, Šárce Polákové za trpělivost při trénování neposlušných rodičů Old Stars, doprovodům za senzační atmosféru, kterou nám na soutěži vytvořili a největší dík patří skupině Old Stars za odvahu a elán, se kterým se do soutěžení vrhli. Pro naše fandy přidávám odkaz na webové stránky Old Stars, kde můžete shlédnou videa z nácviků a samotné soutěže. http:// sweb.cz/LudaII/ Poláková Lenka

FBC VALTICE - MUŽI – Jihomorav. přebor divize II 3. kolo FBC Valtice – FRC Mikulov 3 : 4 (1:0, 1:1, 1:3) Malé derby se sousedy se vyvíjelo v tradičním duchu souboje nejsilnějších obran soutěže, přetahované o gól a dramatu až do posledních chvil. Začátek nám vyšel výborně, ve druhé minutě jsme se krásnou brankou D.Konvičného ujali vedení. Celá hra byla ve znamení pozorných obran, které likvidovaly na obou stranách řadu nadějných šancí. Rozhodla naše slabá koncentrace dvě minuty před koncem zápasu, kdy se nám za nadějného stavu 3:2 díky trefám Růžičky nepodařilo pojistit výsledek ze dvou výborných šancí a následně jsme dvakrát inkasovali. Holt nedáš, dostaneš. Pěkný zápas, zasloužená sláva vítězům. (Branky: Konvičný D., Růžička, Růžička)

8

www.lednicelazne.cz

tel. 519 304 811

Katzelsdorfský zámeček Informace o Katzelsdorfském zámečku se poprvé objevily ve Valtickém zpravodaji v lednu roku 2005 pod názvem Ztracený zámeček. Historie zámečku Katzelsdorfský zámeček byl součástí krajinářské kompozice, která vyvrcholila stavbou saletů na počátku 19. století za vlády knížete Jana I. z Liechtensteina (1805-1836). Plány zpracoval knížecí architekt Josef Kornhäusel (1811-1817). Stavba byla dokončena až kolem roku 1819 architektem Franzem Engelem. Skládala se ze dvou částí: z hájovny a loveckého zámečku. Od roku 1945-1956 fungovala jako sklad sena. Později objekt vyhořel. Jak vlastně hájenka vypadala? Jakub Fintajsl: Kniha Valtice a okolí. Valtice 1930, str. 52-53: „Je to rozlehlá, na tři strany otevřená síň, oddělená řadami pilířů od bočních polokruhových prostor a přední dlouhé chodby. Stěny zdobí reliéfy s loveckými výjevy. Celý lovecký pavilon je obrostlý divokým vínem, jež jako malebné záclony splývá z říms.“ Rámec stavby tvořila louka obklopená Katzelsdorfským lesem a zámeček byl spojen s Valticemi alejí vysazenou kolem roku 1800. Dnes můžeme spatřit hájenku jen na fotografiích. Stavba byla zařazena mezi zaniklé romantické stavby Lednicko-valtického areálu. Dnes existuje pouze základ stavby, sklep a studna. Okolní parkové úpravy jsou dnes zarostlé náletem a neudržované. V knize Město Valtice z roku 2001 uvádí Michal Hrib v části Lesy, Lesní hospodářství a myslivost na polesí Valtice. toto: „V Katzelsdorfském háji (oddělení 746, 747) poblíž nynější státní hranice u někdejšího statku Genschenhof byla postavena další zajímavá stavba – Kačisdorfská (Katzelsdorfská) myslivna z let 1817–1818, kterou však dnes můžeme vidět pouze na fotografiích, protože byla za druhé světové války těžce poškozena. Na počátku šedesátých let 20. století byla stavba zbourána…“ Tato informace je ale vyvrácena svědectvím vnučky hajného Michala Kycla. Hajný Michal Kycl sloužil u knížat z Liechtensteina od roku 1938 až do roku 1945 na zámečku v Lanžhotě. Po válce, tedy v roce 1945, byl přemístěn na Katzelsdorfské polesí, a tím i na tento zámeček. Sloužit přímo na hranici s Rakouskem nebylo vůbec jednoduché. V poválečných letech přecházeli přes toto území do Rakouska Banderovci a pan Kycl spolu se svým synem pomáhali tuto hranici hlídat. A ani jim nic jiného nezbývalo, když chtěli přežít, protože Banderovci byli nebezpeční a ozbrojení. Je pravda, že pan Kycl v roce 1953 hájenku opustil, nikoliv však pro

Mikulovská 151 691 42 Valtice 519 352 365

její špatný stav. Skutečným důvodem bylo probíhající vyměřování hraničního pásma a výstavba drátěných zátarasů, hlídaných vojáky. Jeho další pobyt na tomto místě se stal nežádoucí. Byl vystěhován na hájenku v Lanžhotě, kde sloužil až do roku 1962. Ke zbourání zámečku došlo pouze z důvodů politických, potažmo vojenských. ( Informace z Valtického zpravodaje – leden 2005 )

Co se vlastně s touto památkou, která právem patří mezi památky Lednicko-valtického areálu, stalo? Víme, že zanikla na počátku 60. let minulého století. Proč ale k tomu došlo? Odpovědí je spousta, ale která je pravdivá. Uvádí se, že ke zbourání zámečku došlo pouze z důvodů politických, potažmo vojenských. Někdo zase tvrdí, že to bylo špatným stavem zámečku. Tento názor vyvrací článek (vydaný v červenci 2005 ve Valtickém zpravodaji) paní Lady Rakovské, která sháněla informace od vnučky hajného Kycla, Květy Kolářové. Paní Květa Kolářová odpověděla na otázku „A co říkáte informacím, že zámeček byl vážně porušen za války?“ takto: „To je nesmysl. Důkazem jsou fotky mého dědečka před nedotčeným zámečkem. To je snad dostačující důkaz. Přece bychom nežili osm let na zbořeništi. To si někdo popletl roky nebo úmyslně zkresluje pravdu. S babičkou jsme sedávaly v průčelí sloupů na schodech. Za těmito sloupy byly ještě jedny sloupy, kde byly umístěny lovecké reliéfy.“ A pak je tu další odpověď. Katzelsdorfský zámeček byl zbořen ne kvůli chátrajícímu stavu budovy, ale kvůli levnému stavebnímu materiálu, z kterého byla stavba postavena (kvalitní cihly se značkou HF). Možná si položíte otázku, jestli by úřady dovolily tuto historickou památku nechat zaniknout. Ano dovolily. Neboť tento zámeček ležel blízko hranic a tudíž mohl byt odstraněn z „politických důvodů.“ Z cihel hájenky byly postaveny domy vojákům, nebo spíš jejich velitelům (příslušníci pohraniční stráže), kteří tuto hájenku bourali. Dnes je místo, kde hájenka

stála, zarostlé a neudržované. Z této hájenky zůstal pouze zasypaný sklep a studna. To je veliká škoda. Co se stalo, nedá se vrátit, ale co zůstalo, mělo by se zachovat, i když je to jen malá část. S opravou v Katzelsdorfském háji se už začalo. A to opravou Božích muk, které leží přímo na hranici Rakouska a České republiky. I tato kaplička, nebo menší sakrální stavba, jak se takovým stavbám také říká, byla opravována nedávno (v říjnu-listopadu 2007). Tato menší sakrální stavba, jako spousta staveb na našich hranicích, byly ve špatném stavu. Tuto stavbu si vojáci vybrali jako svůj terč, byla celá rozstřílená. Dnes stojí nově opravená, položená byla nová stříška, opravený kříž a umístěná socha Panny Marie. Kolem jsou lavičky a tabule, kde byste se měli dočíst o Katzelsdorfském zámečku (hájovně). Bohužel dodnes tam

nic není. Je škoda, že Muzejní spolek Valtice prozatím neposkytl informace o této stavbě. Další tabule je u zasypaného sklepa. Na ní už obrázek najdete, dokonce je tam i popis místností v zámečku a přilehlých budov. Bohužel tento popis je v němčině a pro ty, co neumí německy jako já, je „zbytečný.“

Nevím, co se plánuje do budoucna, ale bojím se, že zůstaneme jen u prázdné tabule, i když bychom se měli, nejen Muzejní spolek Valtice, ale i ostatní občané Valtic, snažit toto místo oživit, upravit a přiblížit turistům. Je ale dobře, že se pokouší získat podrobnější informace a seznámit nás s touto historickou stavbou, která zanikla. Daniel Lyčka, Žák ZŠ Valtice 9.B

Relaxclub Valtice nabízí posezení v restauraci, sportovní vyžití - tenis, bowling, petangue, pin-pong, odreagování v luxusním casinu, poučení a zábavu v kongresovém salonku.

Pondělí -Pátek 9.00 - 12.00 13.00 - 17.00 9

N e s y t - n e j v ě t š í r y b n í k v a l t i c k é h o ve l k o s t a t k u

Půda byla po staletí jediným zdrojem bohatství šlechtických rodů. Jako taková sloužila především k pěstování základních plodin pro výživu lidí, či na výrobu krmiv pro hospodářská zvířata, jejichž maso potom tvořilo hlavně bílkovinnou složku výživy lidí. Pro tyto vlastnosti byla hodnota půdy odvozena od oblasti, kde se nacházela a toho zda bylo méně nebo více možno na ní intenzivně hospodařit a tím vytvářet vyšší zisk, větší bohatství. Liechtensteinové měli své statky, kromě některých v Čechách a na severní Moravě, převážně na rakouskomoravském pohraničí, tedy v oblasti s vysokou přirozenou půdní úrodností. Toto byl také jeden z důvodů, že na počátku 17.stol. za vlády Karla I., prvního knížete rodu Liechtensteinů, patřil tento rod mezi nejbohatší a tím i nejmocnější v zemi. Druhý důvod získání obrovského majetku je podrobněji popsán v článku „Liechtensteinové a jejich dočasná rezidence Valtice“ uveřejněném na www. valtice.cz Vysoce byla hodnocena i zalesněná půda, nechť byla v jakékoli oblasti, nejen na výrobu palivového dřeva, ale i dřeva konstrukčního – stavebního. Po první světové válce měl valtický velkostatek (to byl jeho úřední název) 5580 jiter leda, přepočteno na dnes užívanou výměru 3211ha. Ročně bylo zpracováno až 7000 plnometrů dřeva, převážně na prodej. V této statistice není uvedeno dřevo stavební. K trojhonnému hospodaření na jednotlivých dvorech panství se začínají Liechtensteinové na valtickém velkostatku v 15. stol. systematicky zabývat i stavbou rybníků, takže k typické zemědělské a lesní výrobě přistupuje i chov ryb. Zpočátku to bylo pro vlastní potřebu a později i pro potřebu trhu, který o ryby začínal mít zájem. Roku

1725 bylo na valtickém panství 20 rybníků různé velikosti se sádkami v Schrattenbergu. Velkostatek Valtice se po odprodeji některých malých rybníků začal věnovat intenzifikaci chovu ryb na čtyřech hlavních rybnících. Středem těchto rybníků šla před mírovou smlouvou v St. Germain hranice mezi Rakouskem a Moravou a později z větší části okresní hranice mezi politickými okresy Mikulov a Hodonín. Rybníky ve směru od Mikulova se nazývají Nesyt, o výměře 330ha, dříve v němčině nazývaný Steindammteich, lidmi počeštěný na Štanadon, Hlohovecký rybník, dříve nazývaný Bischofwarther nebo Grenzteich (hraniční) o výměře 251ha, dále pak Prostřední nebo Lednický, dříve německy nazývaný Mitterteich nebo Eisgruberteich o výměře 47ha, čtvrtý rybník nese jméno Mlýnský, dříve Mühlteich o výměře 86ha. Z tohoto posledního rybníka při jejich vypouštění odtéká voda již do Dyje. Vcelku se tyto rybníky táhnou v délce asi 5km. Zvýšená intenzita chovu ryb během desetiletí na této rybniční soustavě si vyžádala postavit nové sádky v Hlohovci. Dosavadní sádky ve Schrattenbergu byly nejen nevyhovující, ale hlavně příliš daleko od hlavních rybníků. Nesyt patřil nejen mezi největší Valtického velkostatku, ale i na Moravě. Nesyt, jako samostatná výrobní jednotka měl své vlastní obydlí pro rybáře, postavené pod hrází a na jeho druhém konci, tzv. rybářské bašty. Sádkám v Hlohovci se říkalo úředně rybárna, lidově pak „Haltéry“, vzniklé z německého slova Fischbehälter. Rybářské bašty se většinou stavěly u větších rybníků. Liechtensteinové po zrušení bašt postavili na březích svých rybníků doslova romantické stavby. Tak břeh Hlohoveckého rybníka zdobí Hraniční 10

zámeček z roku 1816, postavený na hranici Moravy a Rakouska architektem Kornhäuselem a Poppelakem. V témže roce, tedy 1816 byl na severním břehu Prostředního rybníka postaven Rybniční zámeček, z něhož je překrásný pohled na Tři Grácie postavené v roce 18241828. Na břehu Mlýnského rybníka byl nejdříve v roce 1810 postaven Nový Dvůr a v roce 1855 Hubertova kaple. Možná jste se setkali v historické literatuře s poznámkou, že Liechtnsteinové nebyli v archivaci tak důslední jako například Schwarzenbergové, takže o Nesytu najdeme jen málo komplexních zápisů a je nutno je hledat v mnoha knihách. Z útržkovitých poznámek je možno historii Nesytu celkem solidně objasnit. Přesto bezpečně víme, že proslulý starý Urbář Liechtensteinského panství jihomoravského okruhu vydaný Bretholzem roku 1414 o Nesytu ještě nehovoří. Našla se však listina z roku 1418, kde je o Nesytu už krátká zmínka. Z toho tedy vyplývá, že rybník byl založen během 15.století. Před rokem 1414 se uvádí, že na dolním konci budoucího rybníka se ještě nacházela obec Kőnigsbrunn, která byla při stavbě rybníka odstraněna. Nesyt je typickým nebeským rybníkem, protože má jen několik malých, bezvýznamných přítoků, které nejsou schopny jej naplnit, jako je potok Mlýnský, Úvalský a Valtický, což byly převážně odpadové vody z města a dál pak přepadové vody z Bažantnice. Nesyt má kapacitu 4665 tis. m3 při hloubce u hráze 5m a v době silných dešťů může zachytit až 1500 tis. m3 srážkových vod s nebezpečím možnosti způsobovat značné zaplavení okolních pozemků. A že tomu tak skutečně bylo je zaznamenáno v celé řadě případů, kdy docházelo každoročně ke sporům

valtického panstva s obcemi, zejména Sedlec nebo panství Steinebrunn. Valtické panství se zpočátku snažilo poškozeným vyjít vstříc nabídkou náhradních pozemků v Nejdku nebo až v Lednici. Tyto pozemky však byly pro poškozené obce příliš daleko, takže spory nebraly konce, ba naopak, obě strany si ještě dělaly naschvály. Například tím, že sedlečtí si zaseli na okraj Nesytu ječmen a těsně před žněmi valtičtí poddaní za pomoci gardových jezdců a granátníků tento ječmen v noci sežali a odvezli do Valtic. Za tento skvělý čin dostal valtický správce velkostatku Ferdinand Romani písemnou pochvalu až z Vídně od vládnoucího knížete Antonína Floriana. Sedlec patřil pod mikulovské panství Dietrichsteinů a je známo, že od doby, kdy Liechtensteinové ztratili Mikulov, si oba rody vzájemně moc nepřály. Název rybníka Nesyt se během staletí vyvíjel. V době jeho vzniku se nacházel částečně v katastru Steinebrunn, Mikulov a Valtice, takže je dosti možné, že v některé literatuře najdete jeho název jako Mikulovsko-Steinebrunnsko-Valtický rybník. V 17.stol. se jeho jméno ustálilo na Steindamm Teich nebo Niemersatt v němčině a z toho se odvodil český název Nesyt. Jméno Nesyt plně vyjadřuje, že rybník není nikdy sytý a kromě již uvedených potoků je doplňován pouze srážkovými vodami. Jeho význam pro klima v našich suchých podmínkách je mimořádný. Nesyt z hlediska organizace jeho hospodaření byl vždy jako samostatný celek, za druhý celek pak byly považovány ostatní 3 rybníky. Střídavě se letnily nebo byly udržovány při nízkém stavu vody a střídavě se naplňovaly a byly loveny. O výsledky hospodaření na rybnících se čím dál více začalo zajímat panstvo, tedy Zámek. Byl to především Karel Eusebius. Tento neúnavný stavitel a přitom vynikající hospodář, měl neustálou potřebu peněz. Současně se stavbou farního kostela ve Valticích (1630-1670) nebo již před jejím zahájením či současně nechal postavit: 1639 kostel ve Schrattenbergu, 1641 kostel v Poštovné, 1645 kostel v Katzelsdorfu, 1650 věnoval zvon kostelu v Reinthalu. Všechny stavby jsou v obcích Liechtensteinského panství. Rozvinutá stavební činnost, láska ke koním a parforsním honům byla náročná na pokladnu. Jen samotná zemědělská prvovýroba nestačila tyto požadavky pokrýt. V intenzifikaci lesnictví, ale především rybářství, viděl Zámek další zdroje peněz. Již dříve bylo uvedeno, že roční výnos Nesytu byl 7633 zlatých. V roce 1760-1762

se zvýšil na 21158 zlatých, takže čistý výnos po odečtení nákladů činil 16407 zlatých, což bylo více jak 1500 centů ryb. Tento výnos byl mnohem vyšší než výnos dvorů s ovčíny jako Nový Dvůr, Genža či Reinthal. Zvýšená produkce se dosáhla celým souborem opatření jako například přikrmováním ryb méně kvalitním nebo jinak již nepoužitelným obilím, pravidelným letněním a dalšími opatřeními. V rybnících valtického velkostatku se chovali hlavně kapři, štiky, líni a candáti. Všechny názory a příkazy knížete Karla Eusebia týkající se výlovu Nesyta byly zpracovány do tzv. Instrukce o lovení Nesytu vydané 26. srpna 1661 ve Valticích. Tyto instrukce zpracoval Ladislaus Hőrner z Hornegku a byla závazná pro všechny úředníky velkostatku. Ladislaus Hőrner z Hornegku byl v letech 1637, 1641-1649 i správcem velkostatku, takže určitě měl potřebné znalosti v rybářství. V literatuře jsou tyto směrnice týkající se lovu Nesytu uváděné jako Instrukce, ale ve skutečnosti se jedná o příkaz knížete, poněvadž začíná slovy: Also befehlen wir Euch Alles machen – tedy přikazuji vám udělat všechno… Pro nás je jistě zajímavé to, že originál těchto Instrukcí je uložen ve Státním archívu v Brně, kdežto jejich kopie v Liechtensteinském archívu ve Vídni. Jelikož jsou Instrukce psány ve starogermánštině, jejich překlad se může v literatuře různit, ovšem obsah by měl být stejný. Pro lepší zvýraznění obsahu Instrukcí jsou tady uvedeny do přehledných bodů: • jelikož si na výsledku lovu na Nesytu dělá kníže velikou naději, proto má být loven se vší pílí a poctivostí; • výlov má být zahájen 1.října ráno a odpoledne ukončen ve 4 hodiny, ráno má být rybářským pacholkům dána vydatná snídaně, aby neměli čas na nepravosti a další jídlo má být podáno po skončení lovu; • na lovení má být použito každý den 16 osob a to střídavě 1 týden z Hlohovce a druhý týden z Poštorné a Charvatské Nové Vsi; • peníze získané v denním prodeji ryb musí být přesně zaznamenány a večer zaneseny do peněžního rejstříku; • je zakázáno rozdávat ryby známým, kteří sledují výlov – v případě zjištění této činnosti bude pacholek či úředník potrestán pokutou 10 říšských tolarů za každou rybu; • koupit si rybu či více ryb při lovu je dovoleno jen při řádném zaplacení a to podle váhy ryb; 11

•

•

•

ryby se nemají prodávat podle vážnosti kupující osoby, ale jen podle počtů kusů a váhy; aby se nikdo nemohl vymlouvat, že nezná moji nejmilostivější Instrukci, je nutno všechny úředníky i pacholky s ní seznámit; sobotní ryba má být dána dle starého zvyku každému úředníkovi od hejtmana (ředitel Velkostatku) až po porybného.

Přeprava vylovených ryb na sádky byla z počátku zajišťována koňskými potahy, především z valtického dvora. To samozřejmě vyžadovalo vyšší potřebu potahů v době, kdy tyto potahy chyběly při sklizni brambor, cukrovky či hroznů. Zejména rozrůstající se Kufnerův cukrovar v Břeclavi požadoval neustále více suroviny. Když valtický dvůr nestačil, musela potahy vypomoci i Genža, což z hlediska vzdálenosti na Nesyt či sádky bylo náročné jak pro lidi, tak i pro koně. Aby oba dvory zvládly potřebnou dopravu ryb a k tomu již zmiňované sklizňové práce, zejména pak přepravní nároky na cukrovku, musely se značně zvýšit počty volských potahů, které byly pro práci uvnitř dvora a na poli velmi vhodné. Na počátku 19. století (1812) se Liechtensteinové rozhodli svou rezidenci definitivně přestěhovat z Valtic do Vídně do paláce Rossau. Toto rozhodnutí bylo pro velkostatek další zátěží – podle potřeby dopravovat ryby až do Vídně. I když se jednalo většinou o dopravu nepravidelnou, byla to pro koně přeci jen záležitost několikadenní. Teprve v roce 1836 se začaly objevovat zprávy, že Vídeň má zájem postavit do Břeclavi a dále do Brna, České Třebové, v Břeclavi pak odbočku na Olomouc a do Krakova, tzv. Severní dráhu císaře Ferdinanda (Kaiser-Ferdinand-Nordbahn-KFBN). Od zveřejnění této zprávy k zahajovacím stavebním pracím uplynul sotva rok a 7.dubna 1837 bylo s vlastní stavbou započato a 6.6.1839 projel první osobní vlak tažený lokomotivou Moravia s 10 osobními vagony až do Břeclavi. Nákladní doprava byla zahájena rovněž velmi rychle a to 2.března 1840. Otevření této tratě mělo mimořádný význam nejen pro dolní Rakousy, ale i pro rozvoj velké části Moravy a Čech. Touto cestou se dostávalo mnoho našich lidí za prací do Rakouska, ale hlavně však do Vídně, která se měla později stát pro mnohé Čechy a Moraváky jejich novým domovem. Proto dnes v Rakousku, ale především ve Vídni, žije tolik Rakušanů s českým jménem. Abych tuto skutečnost doložil, nemám

sice po ruce žádnou potřebnou statistiku, ale možná jeden názorný příklad, pro který si musíme o několik desítek let odskočit do budoucnosti. Vy starší si jistě vzpomínáte na vysílání ČSTV Brno po tragických srpnových událostech 1968. Ten večer měla televize jako hlavní program pořad nazvaný „Večer u Nováků“, tedy lidí s tímto jménem z Brna a Vídně. Tam se přišlo k závěru, že ve Vídni žije více Nováků než v Brně. Bylo až neuvěřitelné, že STB neodhalila, že tento televizní večer byl vlastně poděkováním Vídeňákům za jejich pomoc při emigraci našich občanů do Rakouska. A nyní se vraťme opět do minulosti. Jistě se můžete zeptat jaký význam měla tato trať pro rybářství velkostatku? Dalo by se jedním slovem říct, že mimořádný. Sloužila jako hlavní tepna pro dopravu ryb do Vídně, nejen pro potřeby Liechtensteinského paláce, ale i pro potřeby města. Valtický velkostatek prodával své ryby přes vídeňského obchodníka s rybami Lukamem. Ryby se dovážely ze sádek v Hlohovci na vlakovou zastávku Bernhardsthal, což bylo z Hlohovce 23km, tedy téměř 5x menší vzdálenost než přímo do Vídně (vzdálenost Vídeň-Hlohovec 111km). Jen z těchto dvou čísel je patrno, že doprava ryb, včetně vlakových poplatků byla ekonomicky velmi výhodná, ale důležité bylo hlavně to, že se podstatně zkrátila přepravní doba. 1.dubna 1911 dostaly Valtice telefonní spojení. To umožňovalo další rozšíření trhu s rybami v tom, že obchodníci či jiní zájemci si na základě telefonické objednávky sami přijížděli. Jak se uskutečňovala přeprava ryb z Hlohovce na vlakovou zastávku Bernhardsthal jsem měl možnost jako chlapec předškolního věku absolvovat. Můj děda mi tuto cestu umožnil i proti všem zákazům. Převoz ryb k vlaku zajišťovaly potahy z Genže. Pokud byl náklad určen k nočnímu vlaku, pak kočí pracoval při lovu jen dopoledne a potom odvezl náklad k vlaku. Pokud byl náklad určen k rannímu vlaku, pak kočí odjel na Genžu až po skončení pracovní doby a velmi brzo ráno (prakticky po půlnoci) odjel k vlaku. Z uvedených důvodů tuto dopravu zajišťovaly potahy

z Genže. Nepodařilo se mi zjistit, proč se ryby nevozily na břeclavské nádraží, kam byla vzdálenost o polovinu menší. V literatuře najdeme jednu větu – ryby z Nesytu se prodávaly i do Vídně – a to je vše. Proto ten podrobnější výklad dopravy ryb do Vídně. Tento způsob dopravy ryb do Vídně trval vlastně až do roku 1935. V tomto roce velkostatek zakoupil dvě nákladní auta značky Tatra. Tato auta, obsluhovaná řidiči panem Kalužníkem a panem Brandštetrem nejstarším, úplně zajišťovala dopravu ryb k zákazníkům. Tito řidiči byli zvláště vybraní, poněvadž kromě češtiny a němčiny museli zvládat i některé písemnosti týkající se prodeje ryb a jednání se zákazníky. Jedna perlička (z mnohých), které vykládal pan Brandštetr: „V Brně jsem od obchodníka dostal za výhodný prodej ryb spropitné (trinkgelt), takže při zpáteční cestě jsem si dal v Pohořelicích svačinu, zapil jsem to osmičkou vína a spěchal do Hlohovce naložit, abych ještě stihl odvézt náklad do Mistelbachu.“ Vidíte, že to není nic pro dnešní řidiče. V roce 1940 statek zakoupil traktory, takže koně definitivně skončili snad stoletou práci při lovu ryb a vrátili se na dvory k zemědělské práci. Systematické letnění rybníků možno považovat za jeden z nejdůležitějších intenzifikačních faktorů. V odborné literatuře najdeme pouze zmínku, že se rybníky mají pravidelně letnit. Forma a způsob letnění zřejmě zůstávala na majitelích. Po roce 1945, již na vytvořeném Státním statku Valtice, měl rybníky na starost pan Jakš. V roce 1948, ještě před nástupem na studia, jsem se jako praktikant měl možnost podílet na letnění Nesytu. Vedení statku (ředitelem statku byl pan Drápal a hlavním rybářem pan Jakš) rozhodlo, že větší část rybníka se bude letnit. Nesyt se vypouštěl něco přes měsíc a přibližně stejnou dobu bylo nutno čekat na vyschnutí, aby se dala půda připravit a osít. Rybník se osel ovsem. V podstatě ani jiná plodina nepřicházela v úvahu. Byl ještě jeden návrh, aby se část plochy osela krmnou řepou. Tento návrh se z praktických důvodů odmítl pro náročnost podzimních prací – sklizeň brambor,

Antika restaurování a konzervování starožitností

608 782 777

Počítače, internet 724 950 605

12

cukrovky, hroznů a vlastní rybolov. Zřejmě statek ještě nikdy neměl tolik problémů, jako se sklizní tohoto ovsa. Byl vyšší než 2m a hustý jak kožich. Stále mám v paměti výrok pana Jakše: „Pane Bože, co s tím budeme dělat?“ Oves se začal sklízet samovazem, to však pro velikost slámy nešlo, takže musela nastoupit technika z počátku století, tzv. hrsťovačka tažená koňmi, a pak ručně vázat snopy. Během staleté existence rybářství Valtického velkostatku dosáhl statek za své výsledky uznání v tomto oboru. Zásluhu na tom mají především zkušenosti zaměstnanců získané léty praxe. Například nově se využívaly i malé rybníky. Zatímco dříve se po výlovu vytříděné ryby vyhazovaly nebo prodávaly jako odpad, nyní se těmito rybami osazovaly právě tyto málo využívané rybníky, které byly schopny je uživit a ryby tak mohly dorůst na požadovanou váhu. Mimořádná pozornost byla věnována zásadní otázce, tj. jakým množstvím potěru osadit Nesyt, jako žírný rybník, aby nebyl přeplňován potěrem a nesnižoval se tak jeho příští výnos. Vysoká úroveň rybářství statku odpovídala v té době nejvyspělejším rybářstvím Rakouska-Uherska, ale i později vzniklé ČSR. Rozhodnutím zákonodárců byly po roce 1948 rybníky a lesy vyjmuty ze správy řízení státního statku a převedeny na nově vzniklé instituce jako Státní rybářství a Státní lesy. Dipl. Ing. Vilém Komoň Literární prameny: Inventáře a katalogy Státního archívu v Brně: Voldán-Menšík – Velkostatek Valtice 1391-1945 Martin Ladislaus Hőrner von Hornegk – Instrution űber die Abfischung des Steindammteiches 1661 Gerald Pichowetz – Gesichte der Nordbahnstrecke Wien-Lundenberg

Výlov Nesytu 2008 aktuálně S nastávajícím podzimem se blíží i plánované výlovy rybníků, které jsou pro rybáře i přihlížející zajímavou podívanou. Takže kdo by měl zájem podívat se jak takový výlov vypadá dnes, má možnost ve dnech 3. až 7. listopadu, kdy bude právě výlov Nesytu probíhat. -ipv-

Velké zklamání

Vzpomínky pamětníka

Začalo to Dýňobraním. Společnost Vinařství Valtice ve spolupráci s Městem Valtice pořádalo na konci září akci pro děti a dospělé nazvanou Valtické Dýňobraní. Mnoho stovek návštěvníků, kteří se přišli podívat na výstavu vyřezaných dýní a zároveň na nový český rekord v dýňořezbě, navštívilo rovněž Valtické Podzemí. Stejně jako při otevření Podzemí v květnu i při této příležitosti se rozhodla společnost Vinařství Valtice pomoci těžce nemocné Karolínce Horské. Vstupné do Podzemí, za oba dny akce, bylo věnované na konto postižené holčičky. Aby předání finanční částky bylo transparentní a veřejné, bylo navrženo Městu Valtice jako hlavnímu pořadateli Valtického Vinobraní předání šeku v hodnotě 30.097,- Kč při slavnostním zahájení Vinobraní na Náměstí. Očekávalo se hlavně, že příkladu Vinařství Valtice budou následovat i jiné valtické, či mimo valtické firmy a společnosti. Paní starostka jako hlavní garant akce s tímto souhlasila a všem se zdálo, že zveřejnění podpory Karolínce jen zvýší prestiž Města (Hlavního města vína) a vinařů jako celku. Jaké zklamání nastalo když Karolínka Horská, ještě ne zcela fit po nachlazení, v doprovodu rodiny čekala na veřejné předání šeku a pořadateli Vinobraní z města bylo sděleno, že veřejné předání se nemůže uskutečnit, protože si to nepřeje spolupořadatel akce Střední vinařská škola. Celou situaci se podařilo zachránit požádáním Českého rozhlasu o pomoc. Ten nezištně umožnil přímý vstup do vysílání Radiožurnálu a podařilo se zabezpečit veřejnou kontrolu předání šeku Karolínce. Dík patří tedy především pracovníkům této rozhlasové stanice. Jako matka si nedovedu představit úzkost a strach o dítě jaké musí prožívat paní Horská, hluboce obdivuji její statečnost a snahu o získání finančních prostředků na léky pro Karolínku, aby přežila. Nedovedu pochopit že společnost, tedy stát, se nedovede postarat o své nemocné děti a už vůbec nedovedu pochopit cynismus a aroganci některých lidí. Tímto bych rovněž chtěla apelovat na matky-ženy, které klasicky řečeno stejně „tou hlavou otáčí“, aby znovu připomněly svým mužům a partnerům, že je mezi námi ve Valticích dítě, které pomoc opravdu potřebuje. To, že nám to denně někdo nepřipomíná, neznamená ukončení problému. Zdena Sedláčková

Již po čtvrté byly ve Zpravodaji uveřejněny vzpomínky pana dipl. Ing. Viléma Komoně o Valticích a životě na Genži před válkou a za války. Já bych chtěl tímto svým článkem také poskytnout názor na některé události ve Valticích a to nejen z vlastních zážitků. Vzpomínky pamětníků se pochopitelně liší, a není na škodu čtenáře Valtického zpravodaje seznámit i s jinými postřehy, než má pan Komoň. Chci se věnovat tématu, které má spojitost s Valticemi a které pan Komoň připomněl ve IV. části svých vzpomínek. Použil tam větu „…jenom starosta Weiss se nehodlal vzdát své funkce a byl spravedlivě potrestán“. Já to dnes vidím tak, že on své město neopustil v nejtěžší chvíli. Byl určitě přesvědčeným nacionálním socialistou, avšak dostatečně inteligentní, aby věděl, co jej čeká a určitě měl možnost se tomu vyhnout. Jsem sice nejméně o rok starší jako pan Komoň, ale osobně si pamatuji o starostovi Weissovi jenom to, že se o něm vědělo, že je přísný a proto se ho valtické děti bály. Nevím, jestli i děti na Genži, zejména ty mladší. Přemýšlet o tomto člověku mne donutilo povídání s panem Aloisem Dvořákem, poustevníkem ze Šedova mlýna. Několikrát jsem mu předával dárky od jeho kamaráda z dětství, který žil ve Vídni a dárky nechával u mne s tím, abych je Lojzovi předával. Pana Dvořáka jsem navštěvoval ve zdejší nemocnici „na ležácích“, potom v horní nemocnici v „domě seniorů“ a nakonec v domově důchodců ve Staré Břeclavi. Nikdy se to neobešlo bez jeho filozofování a vzpomínání na někdejší události a osoby. Při jedné mé zmínce jak byl starosta Weiss zlý mi Lojza svým pověstným hlohoveckým dialekten řekl: „Víš, ja ti reknem, jaký byli starosta Weiss. Ked sa nekerý lohovecký komunista ožral a dělal bordel po dědině, nekdo ho udal, gestapo ho zebralo a zeptalo sa starosty Weissa co je to za člověka, tak starosta rekli to je blbec, jinak neškodný, vyslopal jenom trochu víc teho baga. Gestapáci rekli temu člověku, aby sa prihlásil u valtického starosty a poděkoval mu. Ked ten dotyčný došel ke starostovi, dostal od něho obyčejně dvě facky a kopanec do riti a s pohrůžkou ať sa to víc nestane ho vyhodil. Keby nebylo starosty Weissa, kdo ví jak by leckterý skončil.“ Další moje úvaha se týká pana Simona Fischersohna, židovského občana Valtic a poválečného správce okurkárny naproti nákladního nádraží. Tento člověk ve Valticích žil a pracoval bez úhony v zámeckém parku a na zahradě pana Doležala. Je nemyslitelné, že by se tak dělo bez vědomí a souhlasu starosty Weisse. Přichází mi na mysl židovské přísloví z filmu Šindlerův seznam – „Kdo zachrání byť jenom jednoho člověka, zachrání celé lidstvo“. Ptám se pana Komoně, když píše o spravedlivém trestu, zda viděl a prostudoval trestní spis, soudní protokol, kdo byl 13

žalobcem, svědkem obžaloby, obhajoby, kdo byl soudcem a kdo obhájcem? Soud se konal v době, kdy ČSR se stávala „novou školou demokracie“. Ptám se tedy pana Komoně, zda si třeba nemyslí, že již tehdy byly položeny základy k také „spravedlivým rozsudkům“ nad paní Miladou Horákovou, generálem Píkou, Slánským, Šlingem a abych zůstal ve Valticích, nad prvním ředitelem Státního statku panem Drapalem či panem Pánovcem, předchůdcem pana Komoně ve funkci ředitele statku. V nedávné době jsem hovořil a vzpomínal na staré časy ve Valticích s paní K., která je asi o 10 let starší než já, ale slouží ji paměť výborně. Ona byla ke konci války již dospělá a o starostovi Weissovi se vyjádřila takto: „Byl přísný, ale spravedlivý, měřil všem stejně, ať byl Němec, nebo Čech. Uměl a mluvil také česky.“ Jan Polák, Valtice, ročník 1931

Výstava Johann II. Sobotní odpoledne věnované oslavě jedné z významných osobností našeho města knížeti Johannu II. z Liechtensteinu bylo zahájeno otevřením výstavy na Státním zámku Valtice. Před výstavní síní v prvním patře valtického zámku zazněly po druhé hodině podlužácké písně dětské muziky pod vedením paní Veroniky Jíchové.

Hasičský sbor vytvořil čestnou stráž a kulturní pracovník pan F. Schulz uvítal přítomné, kteří přišli uctít památku knížete.

Vzápětí předal slovo paní starostce Ing. T. Lvové, předsedkyni Muzejního spolku Valtice paní L. Rakovské a profesoru Geršicovi.

Otevřená výstava mapuje život knížete Johanna II. z Liechtensteinu i jeho mecenášskou činnost. Jak v úvodu výstavy zaznělo, ukazuje výstava jen malou část z mecenášství a filantropie knížete. Zasloužil by si svými činy celou vědeckou monografii, ale na tu si budeme muset ještě počkat. Je to práce na několik let, neboť liechtensteinská panství se nacházela nejen na Moravě, ale také v Čechách, Dolním Rakousku a samozřejmě v Liechtensteinsku.

obyvateli a účinkujícími, dětskou muzikou V. Jíchové a souborem Borověnka s jeho vedoucí paní A. Suchomelovou. Po pietním aktu, vystoupení dětí a občerstvení v Domě seniorů následovala přednáška PhDr. Geršice v zasedací síni radnice, kde také naše paní starostka připravila občerstvení pro účastníky probíhajících oslav. Počasí oslavám přálo. Říjnové slunce se opíralo do fasád domů, zeleně trávníků, dlažby náměstí a žlutočervených městských praporů. Podobné oslavy se ve Valticích konaly naposledy v roce 1928 ještě za života knížete Johanna II. V pozdějších letech již nebylo totiž možno připomínat osobnost tohoto výjimečného člověka a jeho skutky.

sluchače. Například píseň „Amen“ propojila dokonale vystupující s posluchači. Škoda jen, že část valtičanů i hostů oslavujících výročí knížete nevytrvala až do koncertu a po přednášce na radnici oslavy ukončila. Vytrvalci probíhajících oslav a návštěvníci pouze koncertu ocenili nejen dobrou akustiku chrámu, ale především perfektní koncert Mamina Gospelu. Vystoupení bylo ukončeno chorálovou písní. Kulturní pracovník města František Schulz, který všechny akce oslavného

Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice

Gospel zakončil oslavy Samostatné panely jsou věnovány letošnímu stému výročí postavení bývalé ženské nemocnice, dnes domova důchodců a samozřejmě Valticím a Lednici, kde kníže žil. Z okolních obcí jako je Břeclav, Poštorná, Ladná, Podivín, Velké Bílovice, Hlohovec a Tvrdonice výstava zachycuje objekty finančně či pozemkem dotované knížetem Johannem II. Ostatní část Moravy symbolicky zastupuje Adamov nejen pro svou tradiční železářskou výrobu, která patřila k liechtensteinských majetkům, ale také pro tzv. Světelský oltář, který díky velkorysosti knížete Johanna II. nebyl v roce 1891 převezen zpět do rakouského kláštera ve Zwettlu. Činnost knížete v Rakousku je zastoupena kostelem v obci Katzelsdorf, který sponzoroval právě před sto lety a jeho výročí jsme společně s katzelsdorfskými oslavovali před pár týdny. V nádvoří zámku zněla dechová hudba z repertoáru hlohovecké Pivoňky, která vyzvala účastníky k ukončení návštěvy výstavy a k seřazení do slavnostního průvodu.

v kostele sv. Augustina Kníže Johann II. z Liechtensteinu byl dobrým hospodářem a to mu zajistilo finance pro jeho bohatou mecenášskou a filantropickou činnost. Kostel sv. Augustina Milosrdných bratří vystavěný v roce 1673 měl původně dvě nízké kostelní věže. Ve svých 33 letech (v r.1873) nechal kníže Johann II. z Liechtensteinu svým nákladem kostelní věže zvýšit o 12m a opatřit je barokními báněmi, které dávají kostelu dnešní vzhled. Tyto materiální povinnosti však knížete neodváděly od jeho vlastního duchovního života. Byl nejen zbožným člověkem, ale i milovníkem umění, které se právě v kostelních prostorách s duchovností často setkává. Zakončit proto oslavy knížete Johanna II. právě gospelovým koncertem v kostele sv. Augustina bylo ideální nejen jako závěrečné uctění oslavovaného vzdělance, ale i pro Gospel, jak přiznal dirigent souboru Mamina Gospel Ing. Marek Rakovský. Sbormistr po koncertě uvedl: „Zpívalo se nám velice dobře, protože jsme se výborně slyšeli. To není typické pro každý kostel. Je tu nádherná akustika.“ Dirigent Rakovský přizpůsobil vystoupení

Průvod směřoval od zámku do bývalé „Jubilejní ženské nemocnice“, dnes domova důchodců. Slavnostní čelo tvořili příslušníci valtického hasičského sboru a šermíři zastupující správu Státního zámku Valtice. Škoda jen, že někteří starší účastníci akce se průvodu nemohli ze zdravotních důvodů zúčastnit. Průvod budil pozornost místních i turistů. Pronásledovalo jej cvakání fotoaparátů. Průvod byl již netrpělivě očekáván v areálu výročního domova důchodců nejen paní ředitelkou L. Čechovou, ale i jejími

Mamina Gospelu probíhajícím oslavám. V úvodní skladbě se na knížecí počest rozezněly z kostelního kůru varhany, které doprovodily chorál „Let everything“. V průběhu večera zazněly písně k oslavě nejvyššího, ale dirigent a současně konferenciér nezapomněl věnovat pozornost ani samotnému oslavenci knížeti Johannovi II. a jeho dobrým skutkům jako bylo rozpuštění armády v Liechtensteinsku, kterým kníže poukázal také na nesmyslnost válek. Dirigent již tradičně zapojil aktivně do koncertu i po14

sobotního dne uváděl, poděkoval v závěru koncertu souboru a dirigentovi předal perníkové srdce Valtic. Kostel sv. Augustina se rozezněl ještě dvěma přídavky. Myslím, že i sám kníže koncert shůry ocenil a určitě, kdyby s námi tady byl, tak by se rád stal mecenášem, či jak se dnes říká, sponzorem tohoto pěveckého sboru Mamina Gospel. Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice

Křest kmotři, křestní sbor a křestní víno

Dnem valtických muzejníků je právě čtvrtek a proto není divu, že tento den se stal také i dnem křtu kalendáře. Křest se uskutečnil ve čtvrtek 30. října 2008 v 17 hodin v krásných prostorách městské obřadní síně. Kmotrovství kalendáře se ujal Ing. Antonín Šťastný, senior firmy Valtické vinné sklepy Valtice, a.s. a paní starostka Ing. Terezie Lvová.

Oba jmenovaní přistoupili k slavnostnímu aktu zodpovědně a pokud se splní jejich křestní přání, tak kalendář bude hladit po duši nejen své majitele ale stane se současně výbornou propagací Valtic. Však právě proto Muzejní spolek Valtice připravil tento nástěnný kalendář pro rok 2009. Titulní list je věnován známému pohledu na Valtický zámek s pootevřenou bránou zvoucí k návštěvě. Následujících dvanáct listů přináší pohledy na historické domi-

nanty našeho města a kromě ústředního motivu ještě čtyři charakteristické detaily s popisem. Měsíce květen, říjen i listopad jsou věnovány vinařství, které je nerozlučně spjato právě s historií Valtic.

Průvodcem celého křtu se stal pan František Schulz, přítel Muzejního spolku Valtice a koordinátor kulturních akcí ve Valticích. Ten také ve své průvodní řeči mimo jiné uvedl: „Historie kalendářů je velmi dlouhá a jejich počátky můžeme spojovat s pozorováním našich pravěkých předků. Rozšíření kalendářů napomohl významně vynález knihtisku. U nás byl první kalendář vytištěn v roce 1489. Kalendáře známe v různých podobách a od různých vydavatelů. I Valtice se zařadily mezi vydavatele kalendářů a díky Muzejnímu spolku vydávají už svůj druhý kalendář. Námět a redakční přípravy jsou dílem Lady Rakovské, fotografie jsou dílem Karla Rakovského, který se nám už několikrát jako zkušený fotograf Valtic představil. Grafická úprava je z dílny grafika Josefa Veřtata a tisku se i letos ujala tiskárna AZUS Březová, s.r.o. ze Sokolovska, za přispění majitele firmy, pana Ing. Ivana Trčky, který má valtické kořeny.“ Kalendář byl symbolicky pokřtěn vínem z Vinných sklepů Valtice a křestní víno představil sám pan Ing. Šťastný.

Průvodcem křtu byla i velmi příjemná hudba v podání „křestního sboru“ Ing. Marka Rakovského, sestaveného z členů Mamina Gospelu. Jménem Muzejního spolku Valtice i jménem svým chci poděkovat všem, kteří umožnili vydání tohoto kalendáře svým sponzorstvím tj. městu Valtice, Vinným sklepům Valtice, a.s., Moravínu s.r.o. Valtice, manželům Vlkovým, p. Ing. Hladíkovi a také všem valtickým firmám, které kalendáře sponzorsky odebraly. Děkuji také všem, kteří se podíleli na křtění kalendáře a pomohli nám ho představit prostřednictvím této malé slavnosti. Kalendář je možno zakoupit v prodejně Papírnictví paní Leony Sobotkové nebo v turistickém informačním centru. Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice

Perly kniha na pokračování...

Verona Veronka se probudila do prvního říjnového rána. Velkýma hnědýma očima bloudila po čerstvě obíleném stropě. Ten předchozí se šmouhami byl mnohem lepší. Fantazie jí pomáhala vyhledávat obrázky stejně, jako to dělala s beránky na letní obloze. Ovšem teď se jí nedařilo vůbec nic. Proč jen tatínek strop obílil? To neměl. Nikde žádné šmouhy, nikde žádný obrázek. Je to otrava… Sklouzla pohledem na spící sourozence. Uchichtla se. Mladšímu Ferkovi se u nosu udělala pískající bublina. Chvíli ho pobaveně pozorovala. Ne, budit ho nebude. Sestry pravidelně oddechovaly. Všechno bylo jako jiné dny … Pohlédla k oknu. Jak je dnes venku? Jako každé ráno tiše vyklouzla z postele a zlehka bosýma nohama našlapovala na vrzající podlahu. Jen nikoho neprobudit… Opatrně otevřela okno a pohlédla na modrou oblohu. Slunce už dávno pohladilo zemi a vydalo se na svou pouť. Příjemný vánek se sladce otřel o její sametovou tvářičku. Bude krásný den… Cesta před domem se najednou zalidnila. Probudila se v ní zvědavost. Pozorovala to hemžení na ulici vedoucí kolem jejich domu. Kam spěchají ti lidé? Jistě jdou do práce nebo možná nakoupit … A co ty děti? Už mockrát je viděla tudy procházet i s těmi podivnými plátěnými taškami. Kam jdou? A co mají v těch taškách? Kam jenom jdou? To by měla zjistit. Kdysi se ptala svých sourozenců, ale ti nevěděli stejně jako ona nic. Hodně otázek a žádná odpověď. Veronka byla stále více zvědavá. To přece musí zjistit. To se musí dovědět. S tím musí něco udělat. Rozhodla se. Nečesaná, nemytá si na své drobounké umouněné tělíčko natáhla pomačkané a flekaté šaty starší sestry a bosa se vykradla z domu. Nikdo ji nesměl zahlédnout. To by jí totiž neprošlo. Její povinností bylo postarat se o menší děti. Zvědavost však zvítězila. To byl teď pro ni daleko důležitější úkol. Musí zjistit, kam děti s plátěnými taškami jdou! Ve dveřích zůstala stát. Počkala, až poslední přejdou a se značným odstupem se pustila za nimi. Trochu se jich bála. Děti si jí však nevšímaly. Procházely městečkem a zastavily se až u velké budovy, kde krásná mladá paní zatahala za provázek zvonku. Ten byl upevněný nad její hlavou a rozezněl se na všechny strany. Veronka to všechno překvapeně sledovala. Až zvonění ustalo, vešla krásná paní i s dětmi do budovy. Teprve teď si dívenka troufla přiblížit se k jednomu z otevřených oken. Slyšela jakési šumění a hlasy. Přidržela se parapetu a vytáhla své hubené nožičky na podezdívku. Páni, co to je? Děti seděly u jakýchsi podivných stolků a ruce měly zastrčené za zády. 15

Ta krásná paní byla za velkým stolem a něco dětem povídala. Veronka se nemohla vynadívat. Vtom si ale děti děvčátka všimly a volaly: „Cikánka! Cikánka!“ ukazovaly do okna, ale dívaly se přitom na tu krásnou paní. Co asi na to řekne? Co asi udělá? Holčička se vylekala. Pustila se parapetu a skulila se na zem. Zůstala němě ležet. Když už se rozhodla vstát, uviděla tu krásnou paní, jak se nad ní sklání. Zvědavě si jedna druhou prohlížely. „Máme návštěvu, děti.“ Důrazný hlas nenechal nikoho na pochybách. Je to velmi vzácná návštěva! Děti udiveně zmlkly. Jejich paní učitelka si myslí, že ta cikánská holka je vzácná návštěva. To by se doma všichni divili, protože doma se o Cikánech mluví hodně ošklivě. Ani se s nimi nesmějí kamarádit. Napjatě sledovaly, co bude dál. „Dobrý den, děvčátko. Ty ses jistě přišla podívat na školu a možná se chceš s námi i učit,“ promluvila na ni ta laskavá paní a pomohla jí vstát. „Já jsem paní učitelka a tyto děti ke mně chodí do první třídy. Učím je číst, psát a počítat. Také si povídáme zajímavé věci o přírodě, zpíváme a cvičíme. Řekneš mi své jméno a kolik je ti let?“ „Veronka Daňová“ odvážně pohlédla dívenka na paní učitelku. „A je mi osm.“ „Veronka. Verona. To máš ale vskutku krásné jméno. Verona znamená mít rád. Verona je totiž známé město v daleké cizí zemi. Někdy vám budu vyprávět známý a smutný příběh o Veroně a lásce. Teď na to ale nemáme čas. Pamatujte si však, děti, že Verona znamená mít rád. A my všichni budeme mít Veronku rádi. Teď už ovšem musíme jít do třídy a učit se.“ *** Třída byla ta místnost, kterou si Veronka prohlížela otevřeným oknem. Byla tu spousta věcí. Některé znala, ale jiné viděla poprvé a nevěděla, na co jsou. Paní učitelka dívenku nejdříve zavedla k umyvadlu. Přes veškerou svou laskavost nepřehlédla fakt, že je děvčátko neuvěřitelně špinavé. „Do školy musíme chodit velmi čistí, učesaní a čistě oblečení. Řekni, že jsi se nemyla ani včera večer? A vlásky sis také neučesala. Ty šatičky asi nejsou tvoje, že? Všechno se budeme učit. Je nutné, abyste věděli, jak o sebe každý den pečovat. Dnes tě, Veronko, umyju a učešu já. Knihy, sešity a všechny pomůcky musíme brát do čistých rukou. A ty se přece chceš dnes s námi učit, že?“ Horlivé zakývání hlavou jí bylo dostatečnou odpovědí. Mýdlo, žínka, kartáč a vlažná voda zbavily děvčátko špíny. Hřeben zpočátku bolestivě, ale pak příjemně pročesával její pevné tmavé vlásky. Po chvíli tu byl někdo úplně jiný. Čistý a hezoučký človíček. Děti udiveně sledovaly tu proměnu. Ani se neodtahovaly, když paní učitelka Veronku usadila mezi ně. V krátké chvíli už vědělo děvčátko, co je tabule, co ukazovátko, co sešity a učebnice. To nejdůležitější však bylo poznávání

rozhovor si nechal na doma. „Nevím, k čemu by holce byla škola. Jednou se vdá a bude se starat o muže a o děti!“ důrazně trvala na svém matka. „Teď ať pomáhá jako ostatní. O škole se v tomto domě už nikdy mluvit nebude!“ Otec boj vzdal, i když Veronka byla jeho miláček a nikdy jí nedokázal nic odepřít. Omluvně ji pohladil po vlasech a šel si po své práci. Rodiče se mýlili, pokud si mysleli, že tímto byl problém vzdělávání jednou provždy ukončen. Naopak. Vlastně to teprve začalo. Touha po vědění naprosto ovládla Verončinu mysl. Když se jí povedlo nepozorovaně se vytratit jednou, zkoušela to velmi úspěšně znovu a znovu. Začala utíkat z domova do školy, a to už vymydlená, učesaná a v čistých šatech, protože tak se do školy chodí, tak se berou do rukou knihy a sešity. Nic ji nezastavilo. Ani matčiny tresty. Nakonec nezbylo, než děvčátku ustoupit. Nevyplnila se ani skrytá naděje, že ji to při prvním nezdaru přejde. Nikdy ji to nepřešlo. Stala se vlastně průkopnicí i pro ostatní sourozence, kteří už dávno do školy patřili. Taťána Tichá příště: Chci být učitelkou

nových písmen. Byla bystrá a hned si vše zapamatovala. Radostně běžela k tabuli, když ji paní učitelka vyvolala. Hrdě se vracela do lavice s pochvalou za pozornost a píli. Byla dána za příklad těm, kteří to tak dobře neuměli, anebo nedávali pozor. První úspěchy jí dodávaly odvahu, elán a chuť poznávat. Dychtila stále více po nových znalostech. Také pokukovala po učebnicích. Moc se jí chtělo si na ně sáhnout. „Chceš si prohlédnout slabikář?“ odhalil tichý hlas paní učitelky její touhu. „Ano.“ „Tu máš, ale buď opatrná. Všechno to, co v něm je, se můžeš naučit. Jen musíš chodit každý den do školy.“ „Ano,“ pohladila dívenka podanou knihu. Opatrně obracela listy a prohlížela si obrázky. Nacházela i písmenka, která se toho dne naučila. Srdíčko jí vzrušením bušilo. Vždyť ona umí něco, co ze sourozenců nikdo nezná. Nechodili do školy. Nikdy tam nebyli a možná ani nevěděli, že taková škola v městečku je. Vzpomínka na sourozence ji vyburcovala. Dostala strach z trestu za neposlušnost. Přece odešla z domova a nikomu nic neřekla. Už tu nemůže zůstat. „Paní učitelko, já už musím jít domů. Nikdo neví, kam jsem šla. Budou mě hledat.“ „Veronko, za chvíli budeme končit. Ještě to vydrž. Já pak půjdu s tebou k vám, abych se domluvila s tvými rodiči. Chceš přece chodit do školy, že?“ „Ano,“ opět horlivě kývala střapatou hlavičkou. Pýchou se nadechla a přestala se bát. Paní učitelka s ní půjde domů! Paní učitelka se přimluví… *** U Daňů se mezitím všechno prohledávalo a volalo se do všech koutů. Celá rodina se strachovala. Vyběhli k řece a i zde volali do všech stran. Bez úspěchu. Že by se utopila? Ne, to ne. Daňovy děti se vody bály. Řeka je nelákala. Kam jen šla? Do lesa? To asi ne. To bylo přece jen příliš daleko. Třeba se vydala do ulic. Tam mohla zabloudit. Cestou jim kdosi poradil, ať se pokusí zeptat ve škole. Třeba tam šla s ostatními školáky. Ano, tam by snad mohla být… Rodiče se rozběhli se všemi dětmi ke škole. Tam snad bude… Tam určitě bude … *** Dveře třídy se rozletěly dokořán. Dovnitř vešel otec Daňo. V očích se mu blýskalo. Matka Daňová s tím nejmenším v náručí se hrnula ke stolu paní učitelky. Spustila stavy své výřečnosti odhodlaná dcerku vybojovat. To už ale Veronka vyběhla z lavice a objala nohy svého milovaného tatínka. Přitiskla se k němu, zvedla hlavičku a upřela na něj provinile prosebný pohled: „Tati, já chci chodit do školy …“ „Do žádné školy. Doma je moře práce. Musíš se starat o malé děti!“ rezolutně odmítla dceřinu tichou prosbu matka dřív, než se zmohl na odpověď otec. Imrich Daňo vzal Veronku do náručí a beze slova třídu opustil. Ve svém nitru se ženou nesouhlasil, ale

"DOMÁCÍ TAXI"

Vítězslav Krčka

602 722 322 E-mail:[email protected]

Bezdomovec Chlapík šel po ulici, když ho oslovil mimořádně špinavý, otrhaný a zubožený bezdomovec, který si prosil pár drobných na večeři. Muž vytáhl peněženku, vybral dvacet korun a ptá se: „Když vám dám tyto peníze, nekoupíte si za ně pivo místo večere?“ „Ne, přestat jsem pít už před několika roky,“ odpověděl bezdomovec. „Nepůjdete třeba rybařit místo toho, abyste si koupil jídlo?“ ptá se muž. „Ne, nemarním čas rybařením,“ říká bezdomovec „všechen svůj čas věnuji snaze opatřit si nějaké peníze.“ „Neutratíte to na zaplacení vstupného na fotbal místo na jídlo?“ ptá se muž. „Jste se zbláznil?“ odpovídá bezdomovec „nebyl jsem na fotbale už 20 let!“ „Neutratíte ty peníze za ženu z vykřičené čtvrti místo jídla?“ ptá se muž dál. „Dovede si představit, co bych mohl chytit za chorobu za dvacet korun?“ vykřikl bezdomovec. „Dobře,“ říká muž „nedám vám teda peníze. Místo toho vás vezmu sebou domů na úžasnou večeři, kterou uvařila má žena.“ Bezdomovec je ohromený: „Nebude se za to na vás vaše žena zlobit? Víte, jsem špinavý a možná i dost zapáchám...“ Muž odpoví: „To je v pořádku. Je důležité, aby viděla jak vypadá muž po tom, co se vzdal piva, rybaření, fotbalu a sexu.“ Krásný listopad s dušičkovou náladou Vám všem přeje Pavlína Vlková, šéfredaktorka

KVĚTINÁŘSTVÍ Ivan Bilkovič Za Tesárnou 779 Valtice 606 755 550, 519 352 256 www.valtice.cz/vinoteka [email protected]

Roman HANKE řezané květiny * hrnkové květiny * svatební kytice * smuteční kytice * keramika * slavnostní výzdoby * suchá vazba

Mikulovská 175, Val ti ce tel: 519352043

Bezdrátové připojení k internetu již od Kč 300,- bez DPH tel.: 539 085 100-3 | www.freebone.cz | www.freebone.eu | [email protected] VALTICKÝ ZPRAVODAJ měsíčník, ročník XXIX. prodejné, cena 5.- Kč

vydává Klub valtických podnikatelů, IČO 48452505, náklad 500 ks. Reg. číslo MK ČR E 11608. Redakce: 691 42 Valtice, Nám. Svobody 4., Šéfredaktor: Ing. Pavlína Vlková, sazba Dr. Riebel, tisk: Tiskárna Adámek, Břeclav, příspěvky, inzerce: Ing. Vlková 739 555 011, schránka Nám. Svobody 4, průjezd k TIC Předplatné: M. Lev, tel. 605 102 210. E-mail [email protected], [email protected], internet http://www.valtice.cz/vz. listopadové číslo, vyšlo 4.11.2008

16