Vážení spoluobčané, vážení hosté

1. Vážení spoluobčané, vážení hosté naší pietní vzpomínkové akce. Scházíme se zde u památníku hrdinů drválovické odbojové skupiny, kteří byli za svoji odbojovou činnost v době protektorátu v létech 1939 – 45 německými fašisty a okupanty popraveni. V těchto dnech od tragedie naší malé obce Drválovice a Vanovice, ale okolních obcí uběhlo již 70 let. Ptám se je to mnoho, na to abychom již zapomněli, nebo málo, abychom si tyto události stále a možná ještě zřetelněji připomínali. Myslím si, že asi stále ještě málo. Vždyť fašismus, o kterém si naši předkové mysleli, že jej vítězstvím spojenců ve 2. světové válce definitivně zničí, znovu vytahuje svoje drápy. A opět, tak jako v roce 1933 vzkvétá na podhoubí světové hospodářské krize. Fašistické a nacionalistické strany jsou na vzestupu nejen ve Francii, v Německu, v Rakousku, Maďarsku, ale dnes už i na Slovensku a zejména aktuálně na Ukrajině. Svět jako by byl nepoučitelný. Jako by nestačilo těch 50 mil lidí, kteří naši svobodu, ale svobodu Evropy zaplatili svými životy. Říkám to s plnou odpovědností právě zde v místech, kde se i naši spoluobčané této malé dědinky dokázali postavit německé okupační hydře s touhou po svobodě ve vlastní zemi. Nechtěli, aby jejím rodným jazykem někdo pohrdal, aby se jejich děti učily v německých školách, aby zmizela naše národní kultura a tradice, aby nakonec celý náš národ zmizel z mapy Evropy, tak jak to fašisté ve svých plánech připravovali. Naši občané chtěli svobodně pracovat a radovat se ze své práce ne pro Německo, ale pro svoji zemi a svoje občany. Po zahájení 2. světové války dne 1. září 1939 bylo v protektorátu zavedeno vázané hospodářství, což pro naše zemědělce znamenalo odvádět velké předepsané dodávky k nerušenému chodu německé válečné ekonomiky. Pro lidi byl zaveden lístkový systém, který zejména ve městech způsoboval vážné nedostatky v zásobování. A tak se naši lidé rozhodli tento systém zavedený nacisty narušovat. Z naší oblasti byly nedostatečným zásobováním postiženy nejvíce Boskovice. Čas od času se v Drválovicích objevoval zaměstnanec jatek Boskovice Alois Pospíšil a díky podpoře drválovického starosty Aloise Gregora a místních zemědělců, si začal odvážet z obce hodnotné vepřové a hovězí maso, kterým pak zásoboval chudé stoly boskovických občanů. Šlo určitě o narušování nacistických nařízení a rozvracení válečného hospodářství i účinnou formu odporu. Jak už to v našich krajích chodí, akce byla prozrazena a hlavní aktéři byli v září a říjnu 1941, včetně starosty Gregora a Aloise Pospíšila zatčeni. Zrádcem byl udavač Karel Hrazdíra, řezník z Boskovic, který po válce po zatčení sám spáchal ve vězení sebevraždu. Odvlečena do koncentračního tábora Rawensbriku byla i manželka Aloise Pospíšila, Růžena. Ta se naštěstí vrátila po půldruhém roce domů. Jedině starosta Gregor byl po 14 dnech propuštěn. Ostatních 8 našich spoluobčanů bylo dopraveno do Mauthausenua koncem roku 1941 a počátkem roku 1942 popraveno. Připomeňme si jejich jména, všichni byli z Drválovic. Antonín Čejka, Dokoupil František, Chladil František, Jukl Alois, Kohoutek Jan, Kohoutek Vojtěch, Korbel František a Alois Pospíšil. Trvalou zásluhou všech, kteří byli v této sabotážní akci zatčeni a

2. zejména těch, kteří byli umučeni, zůstane, že neprozradili nikoho z dalšího řetězu drobných překupníků, nebo těch, kteří o porušování válečných předpisů věděli. Přes všechna varování se občané Drválovic svého odporu nevzdali. Naopak rok 1942 se stal přechodem k vyšší a účinnější formě jejich odbojové činnosti. Tento rok je z pohledu nacistů a příchodem protektora Reinharda Heydrycha rokem stupňování českých povinností vůči říši. Tzv. totální nasazení do Říše postihlo mladé lidi z celé republiky, kdy byli nuceni pracovat v podnicích zejména v Německu a Rakousku, ale i ve zbrojních podnicích na našem území. Mám s tím osobní zkušenosti, vždyť i můj otec byl ročník 1921. Tak i 2 mladíci z Drválovic byli totálním nasazením postiženi, byl to Vladislav Gregor a Bedřich Zouhar. Oba však z nucených prací zběhli a tím vystavili celé Drválovice zvýšené pozornosti nacistů. Bylo jasné, že se domů vrátit nemohou. Tehdy padlo osudové rozhodnutí vybudovat si nouzové úkryt v okolí Drválovic a skrývat se po příbuzných v okolních obcích. Pokračování jejich útěku a skrývání mělo logické pokračování. V Drválovicích se začala formovat odbojová skupina, která se postupně přetvářela v partyzánskou a její šíře přerostla rámec obce. Ještě v průběhu roku se rozrostla z původní dvoučlenné o další české uprchlíky z nucené práce. Členy se stali Václav Veselý, číšník z Boskovic, Vladimír Doležal, strojní zámečník z Letovic, František Kříž, kožešník z Boskovic a Josef Javůrek, dělník ze Starého Kolína. Personální skladbu skupiny dovršil postupný příchod pěti sovětských vojáků, kteří uprchli z německého zajetí. Bohužel se zachovala již jen jejich jména : Alexej, Karel, Pavel, Semjon Nikiforov a Saša. O něco později v drválovické skupině nalezl útočiště také přítel Františka Veselého, František Kříž. Z jeho podnětu vznikl návrh, vzhledem k početnosti skupiny, na vybudování podzemního úkrytu, který by vyhovoval podmínkám vznikající partyzánské skupiny. Bylo vybráno místo západně Drválovic, zvané Na Příhoně, v blízkosti, kde dnes stojíme. Úkryt byl postaven spojenými silami uprchlíků i za pomoci několika dalších drválovických občanů. Za velitele skupiny byl uznáván František Kříž, který měl největší odbojové zkušenosti a rozsáhlé kontakty v okolí a zajišťoval spolupráci s boskovickou skupinou Za svobodu a valchovnou v čele s Antonínem Králem. Dne 2. května 1943 složili příslušníci skupiny v bunkru slavnostní přísahu stvrzenou podpisy. Nedílnou součástí skupiny se stala rozsáhlá část spolupracovníků, jejichž těžiště spočívalo v zásobování a zpravodajské službě. Osazenstvo navazovalo kontakty s některými obyvateli Drválovic, zpočátku s Vlastou Kubínovou, Vlastou Ptáčkovou, Ludmilou Přikrylovou a Vlastou Lébišovou, které byly využívány jako spojky. Postupně se rozrůstala síť spolupracovníků a z okolí Drválovic pronikla do Boskovic, Jevíčka, Letovic, Velké Roudky, Kochova, Pamětic, Sudic, Šebetova a Trávníku. Hlavními osobami této sítě se stali Alois Doležal, cestář z Drválovic a vanovický řídící učitel Josef Náhlík. Zdravotní péči zajišťoval MUDr. Josef Mikula, lékař ze Šebetova. Hlavním centrem zůstaly Drválovice. O pravidelné zásobování se staraly z Drválovic rodiny Blahova, Bohatcova, Doležalova, Gregorova a Zouharova. Dodavateli nezbytných potravin se stali zejména pamětnický obchodník Kitner, vanovický pekař Dokoupil, sudický mlynář Loubal a rolník Strážnický z Trávníka. Bylo i spousta dalších osob, které se skupinou spolupracovali ve zpravodajské činnosti, na přípravě

3. bojových akcí apod. Např. bratři Řezníčkové, Ladislav Marek, Josef Sedlák všichni z Drválovic z Kochova Vladimír Doležal, z Vanovic Josef Šenk , Josef Lebiš a další. Celá skupina se stala prvním partyzánským útvarem v boskovické oblasti a zařadila se mezi první formu partyzánského hnutí na celém území protektorátu. Na jaře 1943 skupina provedla úspěšný přepad skladiště říšské dálnice u Mladkova s cílem získat přikrývky pro nově vybudovaný bunkr, podobně pak na zámku v Šebetově. Přikrývky a ložní prádlo byly předány do Valchova pro ubytování sovětských uprchlíků z německého zajetí. Skupina se dále zaměřila na získání zbraní. Po opakovaném pokusu se podařilo získat první třaskaviny ze skladu dolu v Březině, která byla již v Sudetech . Další třaskaviny byly získány v kamenolomu firmy Komárek v Letovicích, odkud se podařilo odnést i akumulátor pro osvětlení bunkru. Problém byly zbraně. Ale i přesto se padařilo zajistit dvojhlavňovou brokovnici a se zbraněmi přišli do bunkru Frant. Kříž a Václav Veselý, kteří vlastnili pistole. Vladimíru Doležalovi z Letovic daroval pan Lebiš pistoli, ilegálně vlastněnou a Josef Sedlák pak dal osazenstvu pistoli s 200 náboji, kterou získal od příbuzného policejního strážníka Chýšky z Prahy. To byla celá výzbroj jedenáctičlenné skupiny. Daná situace motivovala rozhodnutí uskutečnit přepad četnické stanice v obci Želivsko, asi 4 km západně od Březové nad Svitavou, v Sudetech. V noci na 1. srpna 1943 se členové skupiny, doplnění Doležalem z Kochova, Sedlákem z Trávníka a bratry Řezníčkovými z Drválovic, vydali na akci. Když zjistili, že četnická stanice je již opuštěná zvolili náhradní variantu, přepad německého starosty Jurky, protože předpokládali že jsou u něho ukryty zbraně. Volksturmu. Přepad překazila služebná, která spustila poplach, došlo k přestřelce a skupina se dala na ústup zpět to Drválovic a vrátila se beze ztrát. Nezdařená akce se však stala prvním signálem pro gestapo, které bylo informováno starostou Jurkou, že se útočníci vraceli zpět k protektorátní hranici. Další chybou, která byla v rozporu s principy utajení, bylo to, že osazenstvo bunkru včetně osob ruské národnosti začalo vypomáhat při polních pracích. Vypomáhali především u Josefa Bohatce, Jana Blahy a Otakara Pospíšila v Drválovicích nebo u Josefa Lebiše a Josefa Šenka ve Vanovicích. Takto se obnažila jejich existence před širokou veřejností. I když nedošlo z řad drválovických občanů k jakémukoliv udání, stal se tento krok vážným ohrožením skupiny, ale i celé obce. Situace se zvláště zkomplikovala, když jeden z ruských členů skupiny Karel vypomáhal u rolníka Otakara Pospíšila a při návratu byl zadržen velitelem četnické stanice v Šebetově. Podařilo se mu sice uniknout, ale událost se dostala prostřednictvím hlášení až na gestapo. Byla připravena razie v prostoru Drválovic, která se však prozradila. I proto bylo

4. rozhodnuto bunkr 20. září 1943 opustit. Václav Veselý se zápalem pohrudnice odešel k Juliu Šterclovi do Boskovic, kde se pak skrýval až do osvobození, ruští členové skupiny s Křížem se přestěhovali do valchovského bunkru, ostatní se rozešli po známých a přátelích. Všechna zmíněná opatření se uskutečňovala v době, kdy se s poměry v Drválovicích seznámil František Šmíd zvaný Velký Franta, nasazený konfident gestapa, kterému se podařilo proniknout do struktury bunkru v Drválovicích i Valchova. Šmíd měl zajistit odvoz sovětských uprchlíků do Beskyd. Místo převozu na východ k partyzánům nic netušící zajatci byli dopravováni na zabavenou chatu již dříve zatčeného univ.prof MUDr. Josefa Podlahy u Ochoze, kdy byli zatčeni a putovali do Kounicových kolejí. Na tuto chatu byl vylákán 1. října 1943 František Kříž pod záminkou schůzky se členy Zemského odboje a zatčen. 2. října 1943 si gestapo přišlo do Drválovic pro cestáře Aloise Doležala a ve stejný den přepadlo valchovský bunkr, kde po přestřelce zajalo 6 ruských běženců. Takto začala tragická etapa vyznačující se zatýkáním a odvozy do rukou gestapa. Na 23. 11. 1943 sjednala Rafaela Zouharová – matka člena skupiny Bedřicha, prostřednictvím svého švagra Bezděka z Kuniček první převoz do zdánlivého bezpečí, pro drválovickou skupinu.. V ní se nacházeli : Vladislav Gregor, Josefa Kubínová, Vlasta Ptáčková, bratři Jindřich a Karel Řezníčkovi, Bedřich Zouhar a jeden ruský zajatec – Josef. Bohužel také však dojeli jen na chatu u Ochoze kde padli do rukou gestapa. 11. ledna 1944 byly pak v noci Drválovice obklíčeny německým vojskem a protektorátními četníky a z obce si gestapo odvezlo dalších 11 osob. K poslednímu neblahému transportu došlo 18. ledna 1944. Jeho hrdinou se stal Jan Blaha, rolník z Drválovic, který po vstupu do ochotské chaty pochopil léčku, neohroženě zaútočil na kolemstojící a útěkem do lesního prostoru se zachránil. Jeho zásluhou byla celá záludná akce gestapa odhalena a demaskováni byli i konfidenti. Jan Blaha se v ilegalitě dožil osvobození. Souhrnná čísla drválovické činnosti a odbojové skupiny jsou neúprostná. Od prvého zatčení gestapem 14. září 1941 do posledního dne 10. března 1944 bylo v souvislosti zatčeno celkem 53 osob, z nich 31 bylo z Drválovic. Ze zatčených bylo usmrceno 28 osob, z Drválovic a Vanovic celkem 20 našich občanů . 8 za hospodářskou sabotáž a 12 v souvislosti drválovickou odbojovou činností. Připomeňme si v této chvíli ještě jednou jejich jména kromě již v úvodu uvedených občanů popravených za hospodářskou sabotáž. Se vztyčenou hlavou odešli z cely smrti na popraviště : František Kříž z Boskovic – popraven 13. července 1944, Breslau dnešní polská Vratislav Vladimír Doležal z Letovic -

13. července 1944 Breslau

5. Vladimír Doležal z Kochova

13. července 1944 Breslau

Bedřich Zouhar z Drválovic

13.července 1944 Breslau

Josef Náhlík z Vanovic

17. srpna 1944 Breslau

Vladislav Gregor z Drválovic


Jindřich Řezníček z Drválovic


Karel Řezníček z Drválovic


Rafaela Zouharová z Drválovic

1. září 1944 Praha Pankrác

Josef Šenk z Vanovic

7.září 1944 Breslau

Alois Doležal z Drválovic

7. září 1944 Breslau

Josef Javůrek ze Starého Kolína

26. září 1944 Praha

Petr Muller z Jevíčka

3.října 1944 Breslau

Marie Blahová z Drválovic

5. Října 1944 Praha

Anežka Doležalová z Drválovic

5. října 1944 Praha

Josef Lebiš z Vanovic


Alois Strážnický z Trávníka


Josef Bohatec z Drválovic

24.ledna 1945 Breslau

Čest jejich světlé památce ! Mezi oběti a spolupracovníky skupiny musíme připomenout i Aloise Staňka z Velké Roudky, který byl 10.listopadu 1943 gestapem při zatýkání zastřelen. Při naší vzpomínce nesmíme zapomenout i na dalších 30 spolupracovníků skupiny, kteří byli v souvislosti se spoluprací se skupinou nebo za hospodářskou sabotáž zatčeni, vězněni ale měli štěstí, že se dožili osvobození. Byli to : Bohuslav Buryška z Vanovic, Doležal František z Letovic, Gregor Emil z Drválovic, Chladil Augustin Drválovic, Chladil Blahoslav z Drválovic, Chladil Jaroslav z Pamětic, Jelínek František z Boskovic, Khýr Josef z Vanovic, Kubínová Josefa z Drválovic, Lébišová Vlasta z Drválovic, Loubal Tomáš ze Sudic, Mullerová Marie z Jevíčka, Náhlík Jaromír z Vanovic, Pospíšil Otakar z Drválovic, Ptáček Vilém z Drválovic, Ptáčková Vlasta z Drválovic, Přikrylová Ludmila z Drválovic, Říha Adolf z Trávníka, Staněk Stanislav z Velké Roudky, Skřipský František z Drválovic, Tajovský Ladislav z Vanovic,

6.

Zouhar Jan z Drválovic. Gregor Alois z Drválovic, Kamba Alois z Drválovic, Pospíšilová Růžena z Boskovic, Staněk Karel z Drválovic Jejich utrpení většinou dvouleté dokumentují jejich fotky při návratu z německých koncentračních táborů. A v závěru bych chtěl vzpomenout i skupinu občanů, kteří nebyli gestapem stíháni, nebo nebyli dopadeni. Byli to : Marie Bohatcová z Drválovic, Jan Blaha z Drválovic, Kitner František z Pamětic, Klíč Cyril ze Šebetova, Kohoutek Hubert ze Sudic, Dr. Mikula Josef ze Šebetova, Šterc Julius z Boskovic, Veselý Václav z Boskovic , Ladislav Marek z Drválovic, Josef Doležal z Kochova, Vlastimil Lebiš z Kochova, Kohoutek František z Drválovic a Kopecký Vratislav z Vanovic Symbolickou postavou skupiny se stal pan Josef Sedlák z Drválovic,, který uprchl před zatčením dne 11. ledna 1944 a podařilo se mu jako jedinému odejít na východ, překročit ilegálně hranici a dostat se na Slovensko, kde se podílel na Slovenském národním povstání, jehož 70. výročí jsme si před nedávnem připomněli. Bojoval v rámci partyzánské brigády „Klement Gottwald“

Věnujme všem popraveným hrdinům, kteří obětovali pro naši vlast, pro to, abychom zde my dnes mohli žít to nejcennější, svůj mnohdy mladý život tichou vzpomínku. Vzpomeňme i všechny ostatní, kteří se nebáli spolupracovat s touto skupinou, kteří dokázali pozvednout své svědomí a postavit se německé fašistické okupaci. Zůstaneme Vám všem navždy vděčni. Ať je vaše oběť zářným příkladem i dnešní generaci. Nedopusťme již nikdy, aby nikde na světě zvítězil fašismus, zatím nejstrašnější období našich dějin. Děkuji Vám za pozornost.

/Proslov starosty obce p. Petra Dvořáčka dne 14.9. 2014 v kulturním domě ve Vanovicích/

Vážení spoluobčané, vážení hosté

Recommend Documents