Vážení hosté Hotelu Duo, velice si ceníme Vašeho rozhodnutí, že jste si pro svou dovolenou vybrali právě náš hotel. Abychom Vám trošku usnadnili rozhodování kam na výlety, připravili jsme pro Vás malého průvodce okolím. Věříme, že zde najdete vhodné tipy kam na výlet za hezkého a špatného počasí. A jen na úvod... Beskydy byly 5.3.1973 vyhlášeny Chráněnou krajinnou oblastí a svou rozlohou 1166km2 jsou největší chráněnou oblastí v České republice.
Váš tým Hotelu Duo
ROŽNOV POD RADHOŠTĚM - srdce Valašska Kdysi dřevěné městečko, milé a rázovité, voňavé dřevem letitých jedlí, ze kterých bylo postaveno, se rozkládá po obou březích řeky Bečvy. Ještě počátkem 20. století zde byly v malebném údolí na úpatí památné hory Radhošť světově proslulé klimatické lázně. V posledních desetiletích se Rožnov pod Radhoštěm proměnil v moderní turistické, kulturní, obchodní a průmyslové centrum. Město, obklopeno sluncem prozářenými loukami, modrými horami, stráněmi vonícími jalovcem a borůvčím, si podnes uchovalo přívětivou tvář.
V současné době je Rožnov proslaven především Valašským muzeem v přírodě, které je tvořeno souborem dřevěných lidových staveb přenesených z valašského regionu do prostředí městského parku (Dřevěné městečko) a na přilehlou stráň (Valašská dědina a Mlýnská dolina). Dvě posledně jmenované části tvoří živé muzeum. Technické vodní stavby, mlýn, pila a hamr jsou v provozu, na políčkách Valašské dědiny se pěstují tradiční plodiny, obyvatelé chovají drůbež a dobytek. V prostorách Valašského muzea se každoročně konají vystoupení národopisných souborů v rámci celoročního folklorního festivalu „Valašský rok“, sestávajícího z 60 programových akcí. Valašské muzeum je nejstarším a největším svého druhu ve střední Evropě. Vzniklo v roce 1925 a ročně jej navštíví více než půl milionu návštěvníků, využívajících služeb průvodců, kteří podávají výklad ve čtyřech jazycích. Lidové umění dalo základ bohaté kulturní tradici, ve které dnes pokračují národopisné soubory, hudební tělesa, pěvecké sbory a výtvarní umělci. Dřevěné městečko Je nejstarším a nejnavštěvovanějším areálem Valašského muzea v přírodě. Bylo otevřeno roku 1925 a prezentuje způsob života na malém městečku v období od poloviny 19. století až po první čtvrtinu století 20. V době hlavní sezóny zde probíhají každý víkend folklorní a řemeslné programy. Dřevěné městečko je také dějištěm několika folklorních festivalů. Prohlídka areálu trvá 45 minut, výklad poskytují průvodci uvnitř objektů.
Mlýnská dolina Mlýnska dolina je nejmladším areálem Valašského muzea v přírodě. Byla otevřena v roce 1982. Jsou v ní sdruženy dodnes funkční technické stavby převážně na vodní pohon. Prohlídka areálu je možná pouze s průvodcem a trvá 45 minut. Valcha, mlýn a pila jsou kopiemi objektů z Velkých Karlovic. Lisovna oleje je původní stavbou z 18. století. Hamr je rekonstrukcí provozu z Ostravice. S výjimkou lisovny jsou všechny mechanismy poháněny vodní silou. V objektu Vozovny z Ostravice je instalována expozice „Dopravní prostředky na Valašsku“. Výstava představuje svým zaměřením různé formy dopravních prostředků, které se využívaly v zemědělství, lesnictví, obchodní činnosti, dopravě osob a v rámci dalších živností a řemesel. Od roku 2008 je areál Mlýnské doliny rozšiřován o nové objekty – obytný dům z Trojanovic, Kovárnu z Horní Lidče a stodolu z Velkých Karlovic – Podťatého. Valašská dědina Valašská dědina je nejrozsáhlejším areálem Valašského muzea v přírodě. Hospodářské usedlosti, salašnické stavby, mlýn a kovárna jsou umístěny v krajině, která svou členitostí připomíná mnohé vesnice na úbočích Beskyd. Prohlídka s průvodcem je pouze na objednávku a trvá 120 minut. První objekty byly postaveny v roce 1962, areál je zpřístupněn od roku 1972. Interiéry obytných domů zachycují způsob bydlení od poloviny 19. století v různých sociálních vrstvách. V průběhu roku se zde konají programy, oživující staré způsoby hospodaření. Políčka, zahrádky a ovocné stromy připomínají pěstování starých plodin. Během prohlídky se lze setkat s řadou domácích zvířat i stádem ovcí.
Kontakt: Valašské muzeum v přírodě Palackého 147 756 61 Rožnov pod Radhoštěm Telefon: +420 571 757 111 E-mail:
[email protected] E-mail prohlídky:
[email protected] http://www.vmp.cz
Provozní (návštěvní) doba v areálech Valašského muzea v přírodě Datum
Dřevěné městečko
Valašská dědina
Mlýnská dolina
01.05.- 30.06.2009
9:00 - 17:00 hod
9:00 - 17:00 hod
9:00 - 17:00 hod
01.07.- 31.08.2009
9:00 - 18:00 hod
9:00 - 18:00 hod
9:00 - 18:00 hod
01.09.- 30.09.2009
9:00 - 17:00 hod 10:00 - 16:00 hod
*10:00 - 16:00 hod
01.10.- 01.11.2009
kromě pondělí = zavírací den
kromě pondělí = zavírací den
zavřeno
19.12.- 20.12.2009
15:00 - 18:00 hod
zavřeno
zavřeno
21.12.- 25.12.2009
zavřeno
zavřeno
zavřeno
26.12.- 31.12.2009
9:00 - 16:00 hod
* 9:00 - 16:00 hod
zavřeno
10:00 - 17:00 hod
10:00 - 17:00 hod
Ceny vstupného 2009 Dřevěné městečko
Mlýnská dolina
Valašská dědina
Okružní
Výstavy
Základní
60,-
60,-
100,-
160,-
30,-
Snížené
50,-
50,-
70,-
120,-
20,-
Dětské
30,-
30,-
50,-
80,-
15,-
Rodinné
120,-
120,-
200,-
320,-
60,-
PĚŠÍ VÝLETY V OKOLÍ ROŽNOVA Město je výchozím bodem mnohých turistických vycházek. Výchozím místem turisticky značených cest - "Rožnovský nultý kilometr" ( u Videčského mostu) procházejí značené turistické trasy: - modrá turistická značka č. trasy KČT 2265 ( Bystřička, Videčské Paseky Rožnov - Kamenárka) - zelená turistická značka č. trasy KČT 4839 ( Rožnov – Zadní Javorník, Malý Javorník) - zelená turistická značka č. trasy KČT 4833 ( Rožnov – Dolní Bečva, Kamenné, Radhošťský hřeben, Ráztoka) - červená turistická značka č. trasy KČT 0621 ( Benešky, Soláň, Tanečnice, Ptáčnice, Val. Bystřice, Rysová, Hážovské díly - Rožnov - chata Mír, Černá hora, Radhošť kaple)
V okolí města se nachází desítky značených turistických cest v nadmořské výšce od 350 do 1150 m n.m. a řada cykloturistických a lyžařských tras. Z města lze uskutečnit i mnoho velmi zajímavých mototuristických poznávacích výletů.
Od "rožnovských" kempů jsou vyznačeny dva místní turistické okruhy v délce 4,5 a 6 km. Mnohé z turistických tras uvedených v průvodci po Rožnově a okolí v roce 1940 (na Hradisko, Kamenárku, Kozinec) zůstávají neudržovány a v novodobých mapách nejsou ani zachyceny. V nejlepším stavu se dochoval systém lázeňských stezek na Petřekově (Wilsonově) stráni (severní svah nad horním splavema řekou Bečvou). - červený místní okruh od kempů k hornímu mostu přes řeku Bečvu, kolem Valašského muzea, kolem vrchu Kluzova,k řece a zpět k hornímu mostu - modrý místní okruh ze stejného místa na Černou horu a zpět
PUSTEVNY - nejkrásnější místo Beskyd Horské sídlo Pustevny (1018 m), pojmenované po poustevnících, kteří zde žili a z nichž poslední zemřel roku 1874, jsou význačným turistickým střediskem. Pustevnám dominují dřevěné stavby postavené v lidovém slohu významným slovenským architektem Dušanem Jurkovičem. V zimě se Pustevny stávají vyhledávaným lyžařským střediskem s 11 lyžařskými vleky a 9 sjezdovkami. Právem byly Beskydy 5.3.1973 vyhlášeny za Chráněnou krajinnou oblast. Svou rozlohou 1166km2 jsou největší chráněnou oblastí v České republice. Jurkovičovy stavby Maměnka a Libušín Maměnku a Libušín na Pustevnách nechali postavit v roce 1898 členové turistického spolku Pohorské jednoty Radhošť. Pověřený architekt Dušan Jurkovič navrhl dřevěné srubové stavby v secesním slohu s bohatým stylizovaným dekorem. Dbal při tom, aby budily dojem slovanské lidové architektury. U Libušína uplatnil čičmanskou a u Maměnky valašskou formu dřevěných venkovských staveb.
Zvonička na Pustevnách K dřevěným stavbám, které na Pustevnách projektoval architekt Dušan Jurkovič, patří sto let stará dřevěná zvonička. Zdobí ji barevné ornamenty, které vyhotovili brněnští restaurátoři František Procházka a Ivan Popov. Barevná výzdoba navržená Jurkovičem se nedochovala. Proto podle původních plánů tohoto architekta, uložených ve Slovenském státním archívu v Bratislavě byla zvonička v roce 1997 zrekonstruována a pokryta novým šindelem.
POHANSKÝ BŮH RADEGAST RADEGASTA, pohanského boha úrody, vytvořil Albín Polášek s býčí hlavou, rohem hojnosti, kačenou a s valašskými krpci. Původní socha je zhotovena z umělého kamene se železnou vložkou a přísadou žulové drti. Na Radhošti špatně odolávala nepříznivému počasí a proto byla nahrazena kopií z pevnější žuly. Originál se nyní nachází ve vstupní hale frenštátské radnice. Vytesání žulového Radegasta trvalo kamenosochaři Janu Sobkovi dva roky. V jeho dílně v Leskovci u Vsetína po celou dobu stály stará i nově vznikající socha vedle sebe.
Radhošť bývá tradičně spojován s uctíváním pohanského boha pohostinnosti, plodnosti a úrody Radegasta. Podle legendy nechali jeho modlu na vrcholu hory zbořit soluňští misionáři Konstantin a Metoděj, kteří po svém příchodu na Velkou Moravu v šedesátých letech 9. století údajně na Radhošť zavítali. Návrat Radegasta na Radhošť Socha pohanského boha Radegasta se na podstavec na Radhošti stěhovala už dvakrát. PřI první cestě v roce 1931 nákladní auto se sochou uvízlo ve strmé zatáčce na Pustevnách, odkud ho druhý den muselo vytahovat šest párů koní. Navíc se strhl silný déšť provázený bouřkou, při níž blesk zabil jednoho z vojáků, kteří u Radegasta drželi čestnou stráž. Druhé putování sedm tun těžké sochy do nadmořské výšky přes tisíc metrů se odehrálo v červenci 1998. Autor tohoto uměleckého díla, frenštátský rodák Albín Polášek, který větší část svého života prožil ve Spojených státech Amerických, dokončil sochu v roce 1930 a věnoval ji obyvatelům zdejšího kraje. Asi tři metry vysoký kolos z betonu a žulové drti, umístěný v nadmořské výšce kolem jedenácti set metrů, však špatně odolával drsným klimatickým vlivům. Největší újmu utrpěl poté, co do něho při bouřce uhodil blesk. Krajský ústav památkové péče v Ostravě proto rozhodl, že bude vhodnější instalovat na Radhošti místo vzácného originálu dokonalou kopii sochy. Pro tento záměr, který si vyžádal náklady ve výši jednoho milionu korun, se podařilo získat jako sponzora nošovický pivovar, používající ve svém logu siluetu Radegasta. Pro kamenosochaře Jana Sobka z Leskovce u Vsetína se vytesání kopie sochy stalo životní zakázkou. Přírodní žula, z níž sedm tun těžkou sochu Radegasta vytesal, je natolik pevným materiálem, že i v extrémních horských podmínkách vydrží bez vážnějšího poškození několik století.
MAGICKÁ HORA RADHOŠŤ Radhošť bývá tradičně spojován s uctíváním pohanského boha pohostinnosti, plodnosti a úrody Radegasta. Podle legendy nechali jeho modlu na vrcholu hory zbořit soluňští misionáři Konstantin a Metoděj, kteří po svém příchodu na Velkou Moravu v šedesátých letech 9. století údajně na Radhošť zavítali. Vyprávění o Radegastovi má spojitost s radhošťským podzemím. Říká se, že jeho modla byla uložena v podzemním chrámu. Tato na první pohled pohádková fantazie obsahuje racionální jádro. Horský masív Radhoště je protkán pseudokrasovými pískovcovými jeskyněmi, dlouhými až několik stovek metrů. Podle jedné z pověstí bývaly ještě na počátku století tak prostorné, že jimi mohl z Pusteven až na Radhošť projet vůz tažený koňmi. Z toho, co víme o Radhošti z období před rokem 1735, lze usuzovat, že místní lidé nebyli žádní puritáni. Minimálně jednou ročně, v období letního slunovratu, vrchol hory ožíval nespoutanou zábavou. Od šedesátých let minulého století se počátkem července na Radhošti konají cyrilometodějské poutě, kterých se účastní i několik tisíc lidí. Radhošť svým tajemným kouzlem přitahoval múzy. Radhošťskou minulost opěvoval ve svých verších František Palacký, Jan Kollár i František Táborský. Vděčným námětem se hora stala pro výtvarníky Bohumíra Jaroňka a Jana Kobzáně. Osobně horu navštívili také básníci Svatopluk Čech, Petr Bezruč, Otakar Březina nebo Jaroslav Seifert. V roce 1931 se podařilo na Radhošti instalovat sochařské práce Čechoameričana Albína Poláška: u kaple bronzové sousoší Cyrila a Metoděje a nedaleko Pusteven Radegastovu socha. Ta byla úmyslně obrácena zády k příchozím, zatímco cyrilometodějské sousoší stojí čelem, aby návštěvníky radhošťského vrcholu vítalo.
Kaple sv. Cyrila a Metoděje na Radhošti byla v roce 1999 rozsáhle rekonstruována. Na její opravu bylo použito také dřevo, které v rámci sbírky poskytly obce i soukromí vlastníci lesů na Valašsku. Na výzvu, aby lidé přispěli na záchranu této sto let staré památky, zareagovaly desítky dárců.
NEJZNÁMĚJŠÍ TURISTICKÉ TRASY Červená značka: Rožnov pod Radhoštěm - Radhošť Trasa dlouhá 8 kilometrů vede z výchozího bodu turistických cest u dolního mostu v Rožnově pod Radhoštěm, kolem Campingu Rožnov, po úbočí Černé hory (885 m.n.m.) až ke kapli sv. Cyrila a Metoděje na vrcholu Radhoště (1129 m.n.m.). Na konci výstupu se otevírá jedinečný rozhled. Při jasném počasí je možné pozorovat Oderské vrchy a Hrubý Jeseník, panoráma Pobyskydské pahorkatiny, Vsetínské vrchy a Javorníky, Strážovské vrchy i Malou Fatru, Slezské Beskydy, Choč a Roháče. Výstup na Radhošť patří ke středně náročným. Modrá značka: Pustevny - Radhošť Trasa dlouhá 4 kilometry vede z Pusteven (1018 m.n.m.) kolem vyhlídkového altánu Cyrilka a sochy pohanského boha Radegasta po hřebeni radhošťského masívu. Při výšlapu se otevírá pohled do Frenštátské kotliny, v dálce se rýsuje věž štramberského hradu Trúba, kopce Čertův mlýn (1207 m.n.m.), Kněhyně i nejvyšší beskydský vrchol Lysá hora (1323 m.n.m.), na jejímž vrcholu stojí věž vysílače. Trasa patří k nenáročným. Zelená značka: Radhošť - Dolní Bečva nebo Ráztoka Před hotelem Radegast na vrcholu Radhoště křižuje hřebenovou cestu zelená turistická značka. Po ní lze sestoupit do obce Dolní Bečva a dále do Rožnova pod Radhoštěm (10 km), nebo na druhou stranu do údolí Ráztoka a do města Frenštátu pod Radhoštěm. Dáte-li přednost cestování autobusem, dopraví Vás z Rožnova pod Radhoštěm až na Pustevny. Taktéž autem je možno vyjet až na Pustevny. Nejzajímavější a rozhodně nejpohodlnější cestování na Pustevny zprostředkuje sedačková lanová dráha, jejíž nástupní stanice je v Trojanovicích v nadmořské výšce 620 m. Během letní sezony je v provozu od 7.00 do 18.00 hodin. Odjezdy jsou každou celou hodinu. Až na Radhošť kolem sochy Radegasta se však dostanete pouze na jediném dopravním prostředku a tím je kolo. V zimě Vám tento vrchol mohou pomoci zdolat běžky. Informace o provozu Lanové dráhy Ráztoka - Pustevny Vám rádi poskytnou na telefonním čísle 556 830 805. O víkendu a svátcích Vás přepravíme z parkoviště k dolní stanici lanovky vláčkem zdarma. Odjezdy denně: 7.00, 8.00, 9.00, 10.00, 11.00, 12.00, 13.00, 14.00, 15.00, 16.00, 17.00, 18.00 hod. Lanová dráha dospělý dětský* jednotlivá jízda 60 Kč 35 Kč zpáteční jízda 90 Kč 45 Kč 1 dítě do 5 let zdarma přeprava jízdního kola 15 Kč přeprava psa zdarma přeprava dětského kočárku zdarma * Dětské jízdné - děti do 140 cm výšky
CYKLOTRASY Z Rožnova se vydáme po cyklotrase značené v terénu (č. 46), na Třeštíku přejedeme na červenou s místním cykloturistickým značením (č. 472), z Třeštíku se pak držíme až do Rožnova modré cyklostezsky (č. 6013) - Rožnov pod Radhoštěm - Skalíkova Louka - Pustevny - Marťiňák - Třeštík -Soláň Tanečnice - Rožnov pod Radhoštěm - 61 km středně obtížná pro MTB Skalíkova louka - turistická chata Martiňák - horské sedlo s turistickou chatou, křižovatkami turistických cest s přírodní rezervací Klíny s porosty smrků, javorů a jasanů Třeštík - sedlo s tradiční horskou lokalitou, rozhledna u hotelu Sůkenická
Z Rožnova pod Radhoštěm se vydáme po místní značené cyklostezce - po modré (č. 6016), která "kopíruje" hlavní silnici do Valašského Meziříčí. Projedeme obcí Zašová a dál pokračujeme v terénu po více i méně zpevněných lesních cestách. Modrá značka nás bude provázet celou cestu až na Pustevny, kde přejedeme na cykloturistickou značenou trasu (č. 46), která nás dovede až do Rožnova pod Radhoštěm. - Rožnov pod Radhoštěm - Zubří - Zašová - Horečky - Frenštát pod Radhoštěm Trojanovice - Pustevny - Skalíkova Louka - Rožnov pod Radhoštěm - 65 km středně obtížné , vhodné pro silniční a treková kola Zubří - v centru obce výskyt šafránu Heuffelova a 700 let starého tisu červeného, nejstaršího tisu na Valašsku Zašová - Pramen Na Stračce - poutní místo s kamenným sloupem a obrazem Panny Marie Horečky - hotel stará Vlčina z roku 1895; skokanský areál Frenštát pod Radhoštěm - městu dominuje novorenesanční radnice z roku 1891 a filiální kostel sv. Jana Křtitele z roku 1640. V interiéru radnice jsou umístěny sochy frenštátského rodáka Albína Poláška, autora sousoší sv. Cyrila a Metoděje a pohanského boha Radegasta na vrcholu Radhoště. Skalíkova Louka - turistická chata
Cesta vede z Rožnova pod Radhoštěm po silnicích I. a II. třídy, pak prudké stoupání na hřeben Soláně. - Rožnov p. R. - Hutisko-Solanec - Čarták - 15 km středně obtížná, vhodné pro silniční a treková kola Hutisko-Solanec - obec s barokním kostelem sv. Josefa z roku 1748 a dřevěným fojtstvím z roku 1785, které bylo upraveno do stylové koliby. V jako jediné obci České republiky je zde umístěna pamětní deska Charlotty G. Masarykové. Z Rožnova pod Radhoštěm vyjedeme směrem na chatu Mír po značené cyklotrase, dál pokračujeme přes Pustevny na horskou chatu Martiňák, Podolánky a Ostravici. - Cyklotrasa Rožnov p. R. - Martiňák Ostravice - 36 km, obtížná trasa, vhodná pro treková kola a MTB Ostravice - pohorská obec, jeden z výchozích bodů na Lysou horu. V posledních létech dochází k obrovskému rozvoji cykloturistiky. TJ Rožnov se sdružením REGION BESKYDY - VALAŠSKO zpracovala doporučené cykloturistické trasy v celém vsetínském okrese, projednala je s Lesy ČR a CHKO BESKYDY a na základě odsouhlasení byla zpracována cykloturistická mapa. Doporučující cykloturistické trasy byly voleny tak, aby neohrožovaly pěší turisty a byly vyznačeny pásovým značením. Procházejí rovněž výchozím místem turisticky značených cest - "Rožnovský nultý kilometr" - (u Videčského mostu): - modrá cyklotrasa KČT č.6013 ( Rožnov - Hážovské díly, Tanečnice, Soláň, Benešky, Třeštík). Délka trasy: 30 km, vhodné pro horské kolo (MTB). Kopcovitá, obtížná trasa, hřebenovka východní části Vsetínských vrchů, vhodná pro zdatné cyklisty na horských kolech.
- modrá cyklotrasa KČT č. 6016 ( Rožnov - Zubří, Zašová, Jehličná, Pod Huštýnem, Frenštát, Ráztoka, Pustevny). Náročná, délka 45km, vhodné pro crossové kolo (treking), horské kolo (MTB). Obtížná trasa umožňuje okružní jízdu kolem Veřovických vrchů převážně po lesních komunikacích.
- červená cyklotrasa KČT č. 6012 ( Třeštík, Hlavatá, Martiňák, Pustevny, Skalíková louka Rožnov - Vidče, Na spině, Velká Lhota, Valašské Meziříčí) - zelená cyklotrasa KČT č. 6014 ( Rožnov - Hážovice, Vigantice, Hutisko-Solanec, Čarták - dálková č. 46 – Vsetín, Dušná, Valašská Bystřice, Rožnov pod Radhoštěm, Černá Hora, Skalíková Louka, Pustevny, Český Těšín
BESKYDSKÉ MTB TRASY Bílý Kříž
Frenštát p./R.
Frýdlant n./O.
Bíly Kříž - Gruň Bíly Kříž - Visaláje Gruň - Bíly Kříž Visaláje - Bíly Kříž
dobře jezdivá hřebenovka (více z kopce) i po hlíně sjezd po hlíněné a občas i kamenité lesní cestě jezdivá hřebenovka (více do kopce) výjezd po hlíněné a občas i kamenité lesní cestě
Frenštát - Kopřivnice Frenštát - Ráztoka Kopřivnice - Frenštát Ráztoka - Frenštát Velký Javorník - Frenštát
kolem řeky a přes kopec kolem řeky přes kopec a kolem řeky kolem řeky technický sjezd (serpentýny, prudké klesání)
Frýdlant - Lysá hora Frýdlant - Solárka Lysá hora - Frýdlant Lysá hora - Frýdlant 2 Solárka - Frýdlant
krásný výjezd s nastoupáním 1000 výškových metrů finta, jak vyjet prakticky celé prudké stoupaní pohodový sjezd pro méně zkušené bikery drsnější sjezd pro zkušenější bikery drsný sjezd lesem a nebo asfalt
Gruň
Gruň - Bíly Kříž Gruň - Martiňák Bíly Kříž - Gruň Martiňák - Gruň
jezdivá hřebenovka (více do kopce) spíše tranzitní trasa, jak nejrychleji překonat tyto místa dobře jezdivá hřebenovka (více z kopce) i po hlíně spíše tranzitní trasa, jak nejrychleji překonat tyto místa
Kopřivnice
Kopřivnice - Solárka Kopřivnice - Frenštát Frenštát - Kopřivnice Solárka - Kopřivnice
pěkná jezdivá trasa v mírném terénu přes kopec a kolem řeky kolem řeky a přes kopec pěkná jezdivá trasa v mírném terénu
Lysá hora
Lysá hora - Frýdlant Lysá hora - Frýdlant 2 Lysá hora - Visaláje Frýdlant - Lysá hora Visaláje - Lysá hora
pohodový sjezd pro méně zkušené bikery drsnější sjezd pro zkušenější bikery sjezd z větší části po asfaltu krásný výjezd s nastoupáním 1000 výškových metrů výjezd z větší části po nudném asfaltu
Martiňák
Martiňák - Gruň Martiňák - Pustevny Gruň - Martiňák Pustevny - Martiňák
spíše tranzitní trasa, jak nejrychleji překonat tyto místa mírně stoupající vrstevnice + závěrečné stoupání v lese spíše tranzitní trasa, jak nejrychleji překonat tyto místa sjezdík lesem a klesající vrstevnicová cesta
Ondřejník
Solárka - Kopřivnice Solárka - Frýdlant Kopřivnice - Solárka Frýdlant - Solárka
pěkná jezdivá trasa v mírném terénu drsný sjezd lesem a nebo asfalt Pěkná jezdivá trasa v mírném terénu finta, jak vyjet prakticky celé prudké stoupaní
Pustevny
Pustevny - Martiňák Pustevny - Radhošť Pustevny - Ráztoka Martiňák - Pustevny Radhošť - Pustevny Ráztoka - Pustevny
sjezdík lesem a klesající vrstevnicová cesta klasická kamenitá hřebenovka klidný sjezd, zčásti asfalt a zčásti šotolina mírně stoupající vrstevnice + závěrečné stoupání v lese klasická kamenitá hřebenovka výjezd zčásti asfalt a zčásti šotolina
Radhošť
Radhošť - Frenštát Radhošť - Pustevny Radhošť - Ráztoka Radhošť - Rožnov Radhošť - Velký Javorník Pustevny - Radhošť Ráztoka - Radhošť Rožnov - Radhošť
sjezd teréném na Pindulu, pak po asfaltu klasická kamenitá hřebenovka drsnější sjezd (hlína, kořeny, kamení) dost dlouhý a náročný sjezd po dlouhém sjezdu náročný výjezd klasická kamenitá hřebenovka dost prudký výjezd (občas pěšky) dost dlouhý a náročný výjezd
Ráztoka
Ráztoka - Frenštát Ráztoka - Pustevny Ráztoka - Radhošť Frenštát - Ráztoka Pustevny - Ráztoka Radhošť - Ráztoka
kolem řeky výjezd zčásti asfalt a zčásti šotolina dost prudký výjezd (občas pěšky) kolem řeky klidný sjezd, zčásti asfalt a zčásti šotolina drsnější sjezd (hlína, kořeny, kamení)
Rožnov
Rožnov - Radhošť Radhošť - Rožnov Velký Javorník - Rožnov
dost dlouhý a náročný výjezd dost dlouhý a náročný sjezd dlouhý sjezd lesem
Svinec
okruh
XC okruh
Velký Javorník - Frenštát Velký Javorník - Rožnov Velký Javorník - Veřovice Radhošť - Velký Javorník
technický sjezd (serpentýny, prudké klesání) dlouhý sjezd lesem sjezd z vrcholu kolmo dolů a pak serpentýny po dlouhém sjezdu náročný výjezd
Visaláje - Bíly Kříž Visaláje - Lysá hora Bíly Kříž - Visaláje Lysá hora - Visaláje
výjezd po hlíněné a občas i kamenité lesní cestě výjezd z větší části po nudném asfaltu sjezd po hlíněné a občas i kamenité lesní cestě sjezd z větší části po asfaltu
Velký Javorník
Visaláje
MOTOTURISTICKÉ TRASY Rožnov pod Radhoštěm - Pustevny - Radhošť - Rožnov pod Radhoštěm 45 km Z Rožnova vyjedeme směr Slovensko. Projedeme obcemi Dolní a Prostřední Bečva a za motorestem Zavadilka odbočíme vlevo, pak následuje desetikilometrové stoupání až na Pustevny, kde zaparkujeme na centrálním parkovišti. Uděláme si malou vycházku po Pustevnách, pak hřebenovou túru na vrchol Radhoště. Rožnov pod Radhoštěm - Bumbálka - Velké Karlovice - Soláň - HutiskoSolanec - Rožnov pod Radhoštěm - 60 km Z Rožnova vyjedeme směr Slovensko, na Bumbálce zaparkujeme a můžeme se projít k horskému hotelu Sůkenická, u kterého stojí rozhledna, která nabízí za příznivého počasí nádherný výhled na Beskydy. Dále pokračujeme do nejrozsáhlejší vesnice v ČR do Velkých Karlovic, které jsou známé svou četností roubených staveb. Navštívit zde můžeme i Karlovské muzeum a dřevěný karlovský kostelík z roku 1752. Pak pokračujeme směr Soláň, kde ještě před vrcholem můžeme nahlédnout do Galerie pod Soláněm. Na vrcholu se můžeme občerstvit v hostinci Čarták, kde se scházívali valašští umělci. Pak už sjedeme do obce Hutiska-Solance a ocitneme se zpět v Rožnově. Rožnov pod Radhoštěm - Bílá - Ostravice - Frýdlant nad Ostravicí - Frenštát pod Radhoštěm - Rožnov pod Radhoštěm - 70 km Z Rožnova projedeme třemi obceni Dolní, Prostřední a Horní Bečvu, přes údolí řeky Bečvy, až na rozcestí Hlavatá, kde odbočíme na Bílou s rázovitými chaloupkami. Pokračujeme přes Staré Hamry až k hrázi přehrady Šance, která zásobuje pitnou vodou ostravsko. V Ostravici si můžete vyšlápnout na nejvyšší horu Beskyd - Lysou horu (1323 m n. m.). Dále pokračujeme do Frýdlantu nad Ostravicí, jehož letiště nabízí vyhlídkové lety. Následuje Čeladná a Kunčice pod Ondřejníkem s dřevěným kostelíkem dovezeným roku 1931 z Ukrajiny. Ve Frenštátě pod Radhoštěm se můžeme v parném létě zchladit v místním aquaparku nebo navštívit skokanské můstky s plastovým povrchem. Pak už jen stačí přejet kopec Pindulu, který dělí Moravskoslezský kraj od Zlínského a jsme doma. Rožnov pod Radhoštěm - Frenštát pod Radhoštěm - Hukvaldy - Kopřivnice Štramberk - Nový Jičín - Valašské Meziříčí - Rožnov pod Radhoštěm - 70 km Rožnov pod Radhoštěm - Valašská Bystřice - Velká Lhota - Bystřička - Dušná Vsetín - Valašské Meziříčí - Rožnov pod Radhoštěm - ? km Rožnov pod Radhoštěm - Horní Bečva - Bumbálka - Velké Karlovice - Karolinka Soláň - Rožnov pod Radhoštěm - 60 km Rožnov pod Radhoštěm - Teplice nad Bečvou - Bystřice pod Hostýnem - Hostýn Kroměříž - Valašské Meziříčí - Rožnov pod Radhoštěm -? km Rožnov pod Radhoštěm - Vsetín - Vizovice - Luhačovice - Zlín - Rožnov pod Radhoštěm - 140 km
NAUČNÉ STEZKY Naučné stezky v Chráněné krajinné oblasti Beskydy, jejichž zřizovatelem je Správa CHKO Beskydy. Naučná stezka Hradisko Naučná stezka Hradisko je v provozu od roku 2001, výchozím bodem je Rožnov pod Radhoštěm, délka trasy je dle vybraného okruhu 1-3 hodiny. Na naučné stezce Hradisko je celkem 11 zastavení. Naučná stezka Radegast Naučná stezka Radegast je v provozu od roku 2001, výchozím bodem jsou Pustevny, délka trasy je 9 km. Na naučné stezce Radegast je celkem 10 zastavení. Naučná stezka Čertův mlýn Výchozím bodem této naučné stezky jsou Pustevny chata Martiňák, délka trasy je 8,5 km. Naučná stezka Javornický hřeben Naučná stezka je v provozu od roku 2003, výchozím bodem této Naučné stezky je Bumbálka, Lidečko, odb. na Pulčín, délka trasy je 49 km (klasická hřebenovka s možností nástupu z obcí na moravské i slovenské straně hranice. Po turistických značených cestách.). Na NS Javornický hřeben je 18 zastavení. Tato stezka postupně nahrazuje původní Naučnou stezku Javorníky-Družba.
ŠTRAMBERK Horské městečko v centru Štramberské vrchoviny na svazích Zámeckého kopce, Kotouče, Bílé hory, Libotínských vrchů a Červeného kamene v předhůří Beskyd, pro svou malebnost zvané "Moravský Betlém". Městu i širokému okolí vévodí zřícenina hradu Strallenberg s válcovou věží zvanou Trúba. Neopakovatelný architektonický unikát představuje urbanistický soubor lidové architektury valašských roubených chalup z 18. a 19. století, z nichž převážná většina tvoří městskou památkovou rezervaci. Štramberk proslavil voňavý cukrářský výrobek – perníkové "Štramberské uši", které zde pečou již dlouhá staletí v upomínku legendárního vítězství štramberských křesťanů nad mongolským vojskem 8. května 1241, v předvečer Nanebevstoupení Páně. Hrad Štramberk Zřícenina hradu, jehož původ není znám (pověst praví, že měl původně stát na protějším vrchu Kotouči, stavbu však překazili trpaslíci z jeskyně Čertova díra). Je spojován se zeměpanskou správou území či obranou zemských hranic. Nejnovější práce považují za stavitele hradu šlechtický rod Benešoviců, resp. olomoucká přemyslovská knížata po roce 1200. Ve 13. století byl hrad majetkem duchovního a rytířského řádu templářů. Po zrušení řádu v r. 1312 byl hrad v držení českého krále Jana Lucemburského a v letech 1333 – 1346 moravského markraběte Karla, pozdějšího českého krále Karla IV. Od roku 1350 (1359 jako castrum Strallenberg) byl 25 let majetkem zakladatele města, moravského markraběte Jana Jindřicha, od r. 1375 pak jeho syna, markraběte Jošta Lucemburského. Nejvýznamnějším majitelem hradu po r. 1380 byla moravskoslezská větev rodu Benešoviců - páni z Kravař (do r. 1433). Po roce 1533 začal hrad postupně chátrat. Nejstarší vyobrazení z r. 1722 svědčí o dvoupalácové dispozici s hospodářskými budovami a dvěma hranolovými baštami. V roce 1783 se přední část hradu zřítila a zdivo bylo rozebráno na stavební materiál. Severovýchodní opevnění vnitřního hradu se dochovalo v původní výšce. V letech
1901-1903 byla válcová věž (tzv. bergfrit - výška 40m, průměr 10m) zastřešena a upravena na rozhlednu dle návrhu významného pražského architekta Kamila Hilberta. Vnější hradby byly místy dozděny a postaveny dvě hradní brány. V opevnění je vsazena bronzová pamětní deska MUDr. Adolfa Hrstky (1864-1931, štramberský starosta a lékař, neúnavný propagátor města) od akad. sochaře Františka Juráně. Gotická věž hradu s areálem a přilehlými úseky opevnění, pro níž se ujal název Trúba (lidově Kulatina), tvoří výraznou dominantu města. Štramberské uši Toto pečivo zatočené do tvaru lidských uší se vyrábí podle tradičního receptu bezmála 800 let. Těsto se skládá z mouky, cukru, medu a několika druhů aromatického koření, které dodává uším jejich nezaměnitelnou chuť a vůni, která se při jejich pečení line celým městem. Do charakteristických kornoutů se tvaruje až po vytažení z pece. Štramberské uši se dokonce dočkaly i jednoho zajímavého prvenství. Jako první český potravinářský výrobek se dočkaly "ochrany zeměpisného označení", kterou garantuje Evropská unie. Tento název tak mohou používat jen výrobci, kteří je pečou ve Štramberku. Jeskyně Šipka Původně krápníková jeskyně zde byla vyhloubena již v předledovcových dobách vodním tokem obtékajícím Kotouč. Ledovcové působení ji nadále rozšiřovalo a po jeho ústupu s sebou odtávající voda odnesla zbytky měkkých hornin, čímž se jeskyně ještě rozšířila a získala dnešní tvar. Chodba je dlouhá 47 metrů a komín vysoký 7 metrů. Zajímavý nález V letech 1879 – 1887 zde prováděl archeologický výzkum pan Karel Jaroslav Maška, učitel na gymnáziu v Novém Jičíně. Roku 1880 zde našel ve vchodu do chodby nazývané Jezevčí, v hloubce 1,7m, ohniště a část čelisti neandrtálského dítěte (tzv. Šipeckou čelist). Tento nález (o 24 let starší než ten v německém Neanderthalu), donutil archeology po celém světě naučit se vyslovovat slovo Štramberk. Když v průzkumu
lokality pokračoval, objevil v jeskyni Šipka již zmiňovanou krápníkovou výzdobou. Dnes je však z velké části zdevastována lovci suvenýrů. Dávní obyvatelé Před nepřáteli a rozmary počasí se v Šipce pravěcí lidé skrývali již před více než 32 tisíci lety. Bylo zde nalezeno také velké množství kostěných pozůstatků zvířat rozličných druhů. Mezi nejzajímavější patřil nález kostí jeskynního medvěda, kterému po jistý čas jeskyně sloužila jako nora. Byly zde ale nalezeny i kosti lva, hyeny, rosomáka, pakoně, srstnatého nosorožce nebo například mamuta, který se do jeskyně dostal jako potrava. Dnes je Šipka obývána jen několika netopýry. Na památku nálezu Šipecké čelisti byl v roce 1922 umístěn před jeskyni pamětní deska K. J. Mašky od malíře Františku Juráně. K jeskyni se zvídavý návštěvník snadno dostane po pěšince začínající nedaleko štramberského nádraží. Šipka je také součástí Lašské naučné stezky. Lašská naučná stezka Lašská naučná stezka vede obcemi Kopřivnice a Štramberk. Informační tabule představují návštěvníkům nejzajímavější místa v jejich nejbližším okolí. Štramberská část stezky je dlouhá 6 km.
HUKVALDY Hukvaldy leží v malebném prostřední podhůří Beskyd na úpatí Palkovických hůrek, s dominantou zříceniny mohutného středověkého hradu. Pro svou historii, rozlehlou oboru obklopující zříceninu hradu, i pro překrásnou přírodu jsou Hukvaldy vyhledávaným cílem výletů po celý rok. Hukvaldy jsou poslední čistě lašskou obcí na rozhraní valašsko - lašském, jíž vévodí zřícenina jednoho z nejmohutnějších hradů na Moravě - Hukvaldy. Obec proslavil významný hudební skladatel Leoš Janáček (1854 - 1928), jež se v posledním roce života o svém rodném kraji vyjádřil (v článku "Moje Lašsko") slovy: "Kraj krásný, lid tichý, nářečí měkké, jak by máslo krájel." Hukvaldy skýtají možnosti prohlídky kouzelných míst tohoto lašského koutu, kde se téměř na každém kroku návštěvník setkává se symboly připomínajícími mistrovství hudebního skladatele Leoše Janáčka. Rozsáhlá obora okolo hradu láká návštěvníky k prohlídce i odpočinku, a to zejména na jaře, když květy kaštanů prozáří koruny stromů a pak na podzim, když vadnoucí listí hýří pestrou paletou barev a zralé plody kaštanů padají na zem. Obec Hukvaldy se nachází v západní části okresu Frýdek-Místek mezi okresním městem a Příborem u mezinárodní silniční trasy z Vídně do Krakowa (E 462). Nejvhodnější příjezd pro návštěvníky Hukvald je odbočit z této mezinárodní silnice v Rychalticích. Historie Obec má původ v obci Sklenov s první písemnou zmínkou z roku 1294 a v obci Rychaltice s první písemnou zmínkou z roku 1394. Dnešní obec Hukvaldy se skládá ze čtyř místních částí: Hukvaldy, Horní Sklenov, Dolní Sklenov a Rychaltice. Hrad Hukvaldy Za zakladatele hradu ze 13. století je považován Arnold z Hückeswagenu, který přišel do Čech z Porýní na žádost Přemysla Otakara I. a stal se majitelem zdejšího novojičínského panství. Novými výzkumy se však přišlo na to, že zakladatelem byl spíše jeden z jeho synů. Karel IV. svými organizačními zásahy ve prospěch panství olomouckého biskupství posílil stavební aktivitu na hradě,
který byl tehdy důkladně opraven. Po husitských válkách se Hukvaldy dostaly roku 1438 do držení hejtmana Jana Čapka ze Sán a v roce 1452 Jana Talafúse z Ostrova. V roce 1465 jej vyplatil Jiří z Poděbrad a postoupil opět olomouckému biskupovi. Poslední čtvrtina 15. století znamenala velký rozmach stavebních prací. Výrazná přestavba změnila výšku i počet obytných budov. K rozhodujícím úpravám pak došlo za biskupa Marka Khuena (1553 - 1565), jednoho z prvních zastánců protireformace. Tehdy vznikl renesanční palác. Práce pokračovaly po celé 16. století. Opevnění a vynikající strategická poloha se osvědčily i za 30. leté války, kdy staré renesanční opevnění nahradily barokní bastiony. Jako vojenská pevnost ztrácel však s rozvojem moderní techniky hrad postupně na významu a stal se pouze sídlem správy hukvaldského panství. Velký požár roku 1762 způsobil rychlou proměnu jedné z největších moravských pevností v mohutnou ruinu, jež se stala v 19. století cílem romantických výletů. Siluetu hradu určují dlouhé hradební zdi přerušované baštami, které převyšují zbytky obytných budov. Do hradu se vchází branou prolomenou v šikmé hradební zdi západního bastionu, chránícího vstup spolu s příkopem a nezbytným padacím mostem. Prostor mezi první a druhou branou lemuje zleva zdivo bastionu (v němž je hradní vinárna) a zprava příkrý svah završený polygonální stavbou, tzv. kulatinou. Druhá hradní brána ohraničovala spolu s hradbami a baštami hradní nádvoří, zaplněné původně hospodářskými budovami. Další padací most umožňoval přechod ke třetí hradní bráně, z níž zbyly pouze boční zdi. Ve čtvrté bráně se zachovaly místnosti strážnice. U ní stojí mohutná dělová bašta. Malý prostor za ní vyplňují zbytky budov a ukončuje další brána s romantickou upravenou strážnicí. Nádvoří na ni navazující prošlo složitým stavebním vývojem. Jeho dominantu tvoří čtverhranná obytná věž z druhé poloviny 15. století. Vnitřní hrad tvoří tři křídla budov, spojená obvodní hradbou s věží. Ve východním (nejstarším) jsou dochovány přízemní místnosti. Západní sloužilo jako biskupská rezidence.
Hrad je otevřen: Duben a říjen - víkendy a svátky 9.00 - 16.00 Květen až srpen - denně mimo pondělí 9.00 - 18.00 Září - denně mimo pondělí 9.00 - 17.00
XVI. ROČNÍK MEZINÁRODNÍHO HUDEBNÍHO FESTIVALU JANÁČKOVY HUKVALDY 2009 Konaný pod záštitou manželky prezidenta České republiky – paní Lívie Klausové ve dnech 19. června - 26. července 2009.
LEOŠ JANÁČEK Leoš Janáček patří ke klasikům české hudby. Věkem (narozen 3. července 1854 v Hukvaldech u Příbora) je řazen hned za zakladatelskou trojici české národní hudby Bedřicha Smetanu (1824 - 1884), Antonína Dvořáka (1841 - 1904) a Zdeňka Fibicha (1850 - 1900); slohem svých skladeb však Leoš Janáček náleží za klasiky Josefa Bohuslava Foerstra (1859 - 1951), Vítězslava Nováka (1870 - 1949), Josefa Suka (1874 - 1935) i Otakara Ostrčila (1879 - 1935). Janáčkův život se zcela lišil od života zmíněných Mistrů. S Josefem Bohuslavem Foerstrem a Josefem Sukem měl společný kantorský původ, ale jeho umělecký vývoj šel jinou cestou. V letech 1874 - 1875 se učil varhanní hře v Praze pod vedením Františka Zdeňka Skeherského, jako jednadvacetiletý (1885) vykonal v Praze s vyznamenáním státní zkoušky ze sborového zpěvu, ze hry na klavír a varhany. Po marném pokusu studovat na Konzervatoři hudby v bývalém Petrohradě dokončil vzdělání krátkým studiem na Konzervatoři v Lipsku a ve Vídni (1879 - 1880). Roku 1881 se Janáček vrátil do Brna, nejdříve jako ředitel tamější varhanní školy a současně dirigent brněnské Besedy, od roku 1919 jako profesor Konzervatoře v Brně i v Praze. Po celý život byl pilně publicisticky činný jako hudební referent a kritik, vydal však i rozsáhlé teoretické spisy.
Ve své tvorbě vyšel z moravského folklóru. Po celý život se vracel do rodného kraje. I když žil v Brně, s kterým byl existenčně svázán, byl jeho domov v Hukvaldech, kde si koupil domek. Leoš Janáček podnikl několik studijních a sběratelských cest na Valašsko. Bydlíval často u svého staršího bratra Karla Janáčka, jenž působil jako řídící učitel v Krásně nad Bečvou. Leoše Janáčka na jeho cestách po Valašsku často doprovázel hudební skladatel Jan Nepomuk Polášek. Oba navštívili i Čarták, když v okolí Soláně ve Velkých Karlovicích hledali píseň "Ach, šel sem, šel sem..." První cesta Leoše Janáčka na Valašsko je spojena s rokem 1893, kdy ve Valašské Polance navštívil cimbalistu Jana Míčka. Lidové písně sbíral i na Lašsku, Slovácku a Slovensku, seznámil se se sběrateli folklóru, navštěvoval hudecké kapely, zpěváky a cimbalisty. Za celoživotní zásluhy o českou hudbu byl roku 1925 jmenován čestným doktorem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1881 se oženil se Zdeňkou Schulzovou (1865 - 1938). Vychovali syna Vladimíra a dceru Olgu. Leoš Janáček zemřel 12. srpna 1928 v Ostravě. Dílo Leoše Janáčka Opery: Její pastorkyňa (1903), Osud (1904), Káťa Kabanová (1921), Příhody lišky Bystroušky (1924), Věc Makropulos (1926), Z mrtvého domu (1930, poprvé uvedeno posmrtně) Kantáty: Na Soláni Čarták (1911), Amarus, Glagolská mše Dílo vokální: Zápisník zmizelého (1919), Maryčka Magdónova, Kantor Halfar
