Vážení absolventi SLŠ Hranice, kolegové do rukou se Vám dostává Zpravodaj, který se svým obsahem liší od Zpravodajů předchozích. Na jednání výboru sdružení absolventů koncem minulého roku vystoupil člen výboru Ing. Foltánek s kritikou ( velmi slušnou, jak odpovídá jeho povaze) činnosti sdružení absolventů, jeho výboru i spolupráce školy se sdružením absolventů. Podrobně celou situaci popisuje ve svém příspěvku v tomto čísle Zpravodaje. Protože jsem v podstatě s jeho kritikou a připomínkami souhlasil, navrhl jsem členům výboru absolventů, aby byla svolána valná hromada sdružení absolventů SLŠ, kde by byli přítomní absolventi seznámeni se současným stavem a v tomto širokém plénu by bylo dohodnuto jak dál. Já jsem členem výboru sdružení absolventů přes 15 let, z toho 10 let jeho předsedou. Jsem přesvědčen o tom, že má-li smysluplně toto sdružení existovat, je potřeba zvolit nový omlazený výbor s novým předsedou. Proto Vás současně žádám a prosím, abyste na valné hromadě dali návrhy na nové členy výboru, u kterých je předpoklad, že se budou aktivně podílet na práci výboru a spolupráci se SLŠ. Valnou hromadu svoláváme na sobotu 5. května 2007 na 1030 hod.do auly SLŠ v Hranicích. Ve stejném termínu bude ve škole probíhat výstava trofejí Vojenských lesů a statků divize Lipník nad Bečvou z honitby Libavá. Účastníci valné hromady budou tak moci spojit příjemné s užitečným. Pokud by se zdržel tisk tohoto Zpravodaje natolik, že by Vám byl doručen až těsně před konáním valné hromady, bude Vám s předstihem poslána samostatně pozvánka na tuto valnou hromadu.
Ing.Polák Pavel Předseda výboru sdružení absolventů
Má Sdružení absolventů lesnických škol v Hranicích ještě své opodstatnění? Jako ředitel této významné školy, vnímající její pestrou minulost, dynamickou současnost i mnohdy nejasnou budoucnost, odpovídám na danou otázku v nadpise kladně. Ano, Sdružení lesnických škol v Hranicích má své opodstatnění dnes i v budoucnosti. Možná ještě větší nežli tomu bylo v minulosti. Školu netvoří jen současní žáci, pedagogové, technickohospodářští pracovníci školního polesí či další její zaměstnanci. Její přirozenou součástí jsou i bývalí učitelé, bývalí zaměstnanci a samozřejmě i její absolventi. Pro všechny jmenované má škola dveře otevřené. Jen cestu k ní si musí tito najít. Když odcházeli na zasloužený odpočinek, či do praxe nebo k dalšímu studiu, pozvání k návštěvám školy všichni, ode mne i mých předchůdců, dostali. Většina absolventů má ke své Alma Mater velmi silný citový vztah i pouto. Je jedno jestli se profilují v různých odborných, společenských, případně politických funkcích. Mnozí také již nepracují v oboru, který vystudovali. Někteří do něj vůbec nenastoupili a věnují se jiným činnostem. Na školu však rádi vzpomínají a vrací se k ní. Absolventské spolky jsou známé v Evropě i v Americe, zejména u renomovaných a starých škol. Jsou to mnohdy vlivné a mocné instituce, často i s politickými ambicemi. Nejenže dále žijí se svou školou, ale také ji poměrně značně ovlivňují a podporují. Nejde pouze o společné schůzky spolužáků, případně ročníkové srazy. Jde zde také o podporu některých důležitých aspektů života školy, jejího dalšího vývoje.Jde také o schopnost pomoci předat současným studentům pocit sounáležitosti a odpovědnosti ke škole. Není jen věcí pedagogického sboru lesnické školy, ale také odborné lesnické veřejnosti, která z této školy vzešla, jak se ke škole staví, jak o ní hovoří, či jak ji v rámci svých možností pomáhá. Po provedené transformaci systému obhospodařování lesů v ČR, došlo ke značnému utlumení profesní oborové činnosti. Mnozí ročníkoví, případně závodoví důvěrníci přestali být v kontaktu se Sdružením absolventů. Výbor Sdružení se víceméně zakonzervoval. Jeho činnost převážně spočívala a i nadále spočívá ve vydávání Zpravodaje absolventů. Je mnohdy problém ho naplnit příspěvky, ale také komu ho distribuovat. Odcházející absolventi školy nemají zájem o nostalgické vzpomínky starších absolventů. Tito se zase nemohou ztotožnit s problémy mladých a to hlavně problémech existenčních. Výbor Sdružení absolventů, při společných setkáních při kávě a chlebíčcích, diskutuje hlavně o současné situaci v lesnictví. Vedení školy zde pohovoří o současné problematice školy. Někteří členové zkritizují politickou situaci i školu a po takovéto diskuzi se rozjedou domů. Ne, že bych se nerad sešel s těmito řádně zvolenými zástupci absolventů, ale chybí mi určité usnesení, závěr z jednání či návrh aktivní pomoci škole. Nepředpokládám, že ti členové výboru, kteří jsou v zaslouženém důchodu, budou vytvářet spolu s vedením školy nějaké nové koncepce jejího rozvoje. Očekávám však od ostatních členů, kteří jsou odborníci v činné službě, ve významných funkcích, pomoc a radu. Oslavy stoletého výročí trvání lesnického školství v Hranicích (1996) jsme si mohli dovolit pojmout velkoryse a to díky sponzorským darům hlavně absolventů školy. Oslavy 150. let trvání lesnického školství na Moravě (2002) již byly skromné. Tehdy oslovení absolventi školy, možní sponzoři, již z různých důvodů nebyli tak štědří jako před šesti lety. Pokud někdo tehdy cítil od představitelů školy formálnost, či falešné klišé, tak se mýlil. V rámci možností jsme udělali pro tyto oslavy tolik kolik jsme mohli. V roce 2006 jsme ve vedení školy diskutovali o uspořádání oslav 110. výročí lesnické školy v Hranicích. Po provedeném průzkumu zájmu mezi absolventy i lesnickými organizacemi jsme v tichosti od tohoto ustoupili. Nejen nelesnický management lesnických firem, ale i absolventi i jejich Sdružení nejevili aktivní zájem o tuto věc. Jen pro samotnou školu by tyto oslavy byly finančně neúnosné.
Představitelé školy se nevzdávají přátelského a přímého kontaktu se svými absolventy. Osobně jsem velmi rád, když mne bývalí absolventi navštíví a zavzpomínají si na své školní roky. Obohatí mne, když se dozvím podrobnosti z lesnického provozu. Jsem smutný z toho, že školská problematika našeho oboru tak málo budoucí zaměstnavatele zajímá. Netěší mne, když slyším, že se bývalí spolužáci přestávají stýkat a rozumět si. Poslední dobou mne zamrzí, když mi absolvent školy sdělí, že je sice čtvrtým v generaci jejich rodiny, který absolvoval naši školu, ale že nedovolí svým potomkům pokračovat v této tradici. Nevidí perspektivu v lesnickém oboru. Mohu vám sdělit, že uchazeči o studium lesnictví již několik let za sebou nepocházejí z lesnických rodin. Většina je z velkých měst. Ne z vesnic, Jeseníků, Beskyd, Drahanské vrchoviny. Většina se zajímá o les z hlediska ochrany životního prostředí, ne z důvodů hospodářských. Díky za to, aspoň je můžeme formovat. Mentalita těchto mladých lidí je úplně jiná, nežli absolventů šedesátých, sedmdesátých či osmdesátých let. Jsou velmi otevření, zdravě kritičtí, minulost je moc nezajímá. Převažuje individualismus, slabý je zájem o spolkovou činnost. Chtějí docílit vysokoškolského vzdělání a rychlého uplatnění kdekoliv. Škola, aby se udržela ještě nedělá nábory, ale každoročně se zúčastňuje tzv. Burzy škol po bývalých okresních městech celé Moravy. Realizuje dva dny tzv.Otevřených dveří. Má perfektní webové stránky, její public relations je velmi propracovaný. Bez těchto nákladných akcí by své žáky neměla. Současný lesnický provoz problémy školy nepomáhá řešit. Ministerstvo zemědělství s ministerstvem školství o těchto věcech nekomunikují. Zřizovatelé středních škol jsou kraje. Naše škola patří do gesce Olomouckého kraje. Ten se k naší škole chová nadstandardně. Váží si ji jako kvalitní soliterní školu a podporuje ji. Zachoval čistotu jejího oboru, nesloučil ji s jinou školou. Z hlediska finančních nákladů je naše škola velmi drahá, ale potřebná. Myslím si, že již nastala doba, kdy je potřeba pojetí a účel Sdružení absolventů hranických lesnických škol renovovat. Tým, který tvoří výbor Sdružení, omladit a doplnit takovými odborníky v činné službě, kteří mají zájem, ale i moc, škole hlavně v existenčních otázkách pomáhat. Sdružení absolventů může za zájmy školy účinně lobovat. Jsem přesvědčen o tom, že dobře fungující Sdružení absolventů může spolu s vedením školy dotvářet její kladný obraz a image úspěšné, stabilní a silné instituce. Ing. Miroslav Kutý ředitel školy
„Být či nebýt ?“ těžká otázka pro rozhodnutí o další existenci Sdružení absolventů lesnických škol v Hranicích V úvodu posledního jednání předsednictva Sdružení absolventů lesnických škol v Hranicích, konaného 15. prosince loňského roku (tj. r. 2006), byly členům tohoto orgánu jeho předsedou, Ing. Pavlem Polákem, položeny zásadní (či Hamletovské ?) otázky (popravdě mnou již delší dobu očekávané): „ Má existence Sdružení lesnických škol v Hranicích ještě své opodstatnění ?“ „Je žádoucí a potřebná její existence pro absolventy a pro školu?“ Tedy jinak „Být či nebýt ?“. Zamýšlím se nad těmito položenými otázkami a hledám na ně odpovědi, které by byly argumentačně podložené a věcně přijatelné jak pro mě, tak především pro mé nynější starší i mladší profesní kolegy, kteří mají k Hranické lesnické škole osobní vztah minimálně stejně tak silný jako já . Ač „neabsolvent“ této školy, ale „pouze“její zaměstnanec a odborný učitel působící zde 11 let svého života, setkávající se posléze s absolventy „hranické lesárny“ jako se svými profesními kolegy na různých pracovištích a funkcích dalších 22 let, a osoba působící aktivně ve výboru či předsednictvu Sdružení absolventů hranických lesnických škol již 30 let, vnímám odpovědi na tyto otázky možná ještě citlivěji a zodpovědněji. Instituci či organizaci rozbít a ukončit její činnost je ve své podstatě velmi jednoduché a není třeba se snad o tom vzájemně přesvědčovat – příkladů z posledních let v našem státě je dostatek. Něco vytvořit, dát tomu smysl, či udržet to při životě, to již chce větší úsilí, motivaci a námahu (a to zejména do období než se vzniklá instituce prosadí tak, aby mohla v rámci všeobecných vstřícných „živných“ podmínek prostředí samostatně existovat). Na druhé straně nutno vzít v úvahu nepřehlédnutelnou zákonitost, že organizace, podniky a různá účelová seskupení mají také svůj existenční život. Vznikají za situace všeobecné potřeby, podpory a zájmu, v příhodných podmínkách rostou a kulminují přemírou aktivit za potlesku svých členů a vzdávání všeobecných poct a posléze ztrácejí na vitalitě, jsou v útlumu a v agonii zanikají z důvodu nepotřebnosti, vyčerpanosti či smyslového přežití. V konkrétním případě Sdružení absolventů českých lesnických škol v Hranicích je velmi těžké kvantifikovat, zda všeobecná podpora pro existenci a další život ještě existuje (ať již ze strany školy či absolventů školy) a pokud ano, zda je tato podpora tak silná, aby dala tomuto občanskému zájmovému sdružení do dalšího období opět vitalitu, cíl a smysl. Protože, jak je všeobecně známo, vše se vším souvisí a současně vše se kolem nás vyvíjí a mění (a je mnohdy nesmyslné trvat na starých pravdách s představou, že odoláme vývoji a času), dovoluji si problematiku další existence, či neexistence Sdružení absolventů lesnické školy v Hranicích stručně analyzovat z širšího hlediska. Jde mi především o pojmenování vnějších vlivů působících na pedagogický kolektiv lesnické školy a na generace absolventů této školy. Snad mi potenciální budoucí čtenáři prominou tuto širokost pohledu, ale je tak činěno záměrně z důvodu vážnosti problematiky, z úcty k historii školy a jejímu nepopiratelnému významu v profesní výchově tisíců jejích absolventů, kteří našli své uplatnění a žili, či žijí, svůj lesnický život v lesnických organizacích zejména na mé milované Moravě. Prvním impulsem k ustavení Sdružení absolventů českých lesnických škol v Hranicích byl výsledek společného jednání ročníkových důvěrníků absolventů školy svolaného v r. 1975 . Vlastní ustavení sdružení se pak uskutečnilo na základě usnesení z plenárního zasedání
absolventů školy v září r. 1977. Nepopiratelně velkou osobností, která měla velký vliv na vznik sdružení, byl Dr.Ing. Slavoj Svoboda, někdejší dlouhodobý odborný profesor na škole a „persona grata“ ve vztahu příslušníků pedagogického sboru školy ke studentům a naopak. Sdružení reprezentované svým výborem od svého vzniku směrovalo své úsilí především ve dvou směrech: ke spolupráci se školou a k aktivizování všech absolventů bez rozdílu stáří a funkce, v jednolitý uvědomělý kolektiv, který kdykoliv dokáže své „Alma mater“ vrátit to, co v něj bylo uloženo. Ve své existenci a činnosti se sdružení od svého počátku velmi výrazně opíralo o tehdejší organizační systém státních lesů. Podniková ředitelství státních i vojenských lesů považovala za svou čest mít svého zástupce ve výboru sdružení a na jednotlivých tehdejších lesních závodech byly ustaveny funkce „závodových důvěrníků absolventů lesnických škol v Hranicích“. Způsob přenášení vzájemných informací byl centralizovanější, obdobně též výběr členských příspěvků a distribuce vydávaného Zpravodaje absolventů (Jednoznačně tento stav dokumentoval i název tohoto ročního periodika: „Zpravodaj absolventů Českých lesnických škol v Hranicích pracujících u podniků Jihomoravské lesy Brno, Severomoravské lesy Krnov, Vojenské lesy Plumlov, Vojenské lesy a statky Lipník n.B., Státní lesy, podnik technického rozvoje Olomouc“). Jednání výboru sdružení absolventů bylo podporováno zaměstnavatelskými organizacemi jednotlivých členů výboru formou možnosti uplatnění „pracovních cest“. Změnou organizačního uspořádání státních lesů po provedené transformaci systému obhospodařování lesů, privatizaci části majetku někdejších podniků státních lesů a v poslední době i uskutečněnou organizační změnou v systému obhospodařování lesů „vojenských“, došlo k absolutní a radikální změně systému někdejších vazem a kontaktů mezi absolventy školy a jejich sdružením. Systém řízení obhospodařování státních lesů je celostátně centralizován, existence privátních lesnických službových obchodních firem vzniklých po uskutečněné transformaci prodělala a prodělává takový vývoj, že nezůstává „kámen na kameni“a její představitelé a zaměstnanci řeší především okamžité aktuální existenční a pracovní úkoly. Spolková profesní oborová činnost z důvodu nedostatku zaměstnavatelské podpory a především obecné demotivace živoří. Ještě před dvěma desítkami let jsme s poměrně značnou „zelenou“ hrdostí tvrdili, že naše lesnictví, lesnická politika a systém obhospodařování lesů v naší republice patří, přes různé krátkodobé excesy způsobené především politickými vlivy, k jedněm z nejlepším a nejpropracovanějším na světě. Potvrzovali to nejen zahraniční srovnávací odborné studijní cesty zahraničních odborníků u nás, ale i absolventi českých lesnických škol, kteří se profesně uplatnili v zahraničí. Takových případů bylo nemálo i v řadách absolventů Hranické lesnické školy a často jsme s hrdostí jejich názory veřejně tlumočili. Samozřejmě nás takovéto hodnocení těšilo a argumentovali jsme především tím, že : - postavení našeho lesního hospodářství má respektované postavení ve správních orgánech státu (měli jsme své ministerstvo a ministra) - existuje vysoká úroveň systému hospodářské úpravy lesů - řídíme se odborně podloženými správnými pravidly a zásadami hospodaření s reprodukčním materiálem lesních dřevin - přes značné zábory lesní půdy (zejména liniovými stavbami) se daří udržet a zvětšovat výměru lesní půdy - máme poměrně dokonalou lesnickou legislativu
Vnímali jsme i negativa, která jsme však považovali za politicky či systémově daná a těžce měnitelná. Patřily mezi ně např.: - těžkopádné centrální řízení lesní hospodářské politiky - minimální využívání přírodního potenciálu a vkládání neúměrně velkých objemů lidské práce do obhospodařování lesů - negativní vliv škodlivých činitelů, zejména imisí (lesníci napravovali škody způsobené jiným průmyslovým odvětvím) - opuštění jemných forem hospodaření (přechod na maloplošné hospodaření, vyjádřené dokonce v tehdejším lesním zákoně v letech 60. a 70. a následný návrat k velkoplošným holosečným zásahům v souvislosti s „industrializací“, imisními těžbami a devizovými nákupy skandinávských strojů, období technizace a racionalizace konce 70. a průběhu 80. let) - dlouhodobý nárůst stavů spárkaté zvěře vedoucí ke škodám na lesních porostech - aj. Sumárně vzato jsme však byli na svou práci a lesnický stav hrdi a i když finanční odměny pracovníků v lesnictví patřily vždy k spodním příčkám ve statistických srovnáních s jinými odvětvími, brali jsme tento fakt jako přirozenou součást našeho „krásného“ povolání a pro mnohé z nás též životního poslání. Střední lesnická škola v Hranicích se považovala za organickou součást obecně respektovaného lesnického oboru a úspěchy státních podniků Jihomoravské státní lesy Brno a Severomoravské lesy Krnov byly vnímány jako reálný obraz uplatnění získaných znalostí a dovedností absolventů školy v provozu. Zlom v tomto našem vnímání „lesnického ega“ nastal po společenských změnách v roce 1989, který se stal příkladem (ať již z jakéhokoliv úhlu pohledu na tuto skutečnost) zcela zásadního vlivu státní politiky na naši politiku lesnickou a tím i na lesnictví jako takové. Byla přijata celá řada národohospodářských rozhodnutí, která zásadním způsobem měnila poměry v celém státě a měla vliv a byla i příčinou změn v samotném lesnictví. Za pozitivní politická rozhodnutí se především uvádí (citace: Ing. Jaromír Vašíček: Vztahy politiky a lesního hospodářství, in:sborník Hlavní problémy lesnictví, ČLS 2006): - restituční proces, a to i přes skutečnost, že na části území lesů vznikla vlastnicky roztříštěná držba, která není z hlediska obhospodařování lesů optimální - uskutečnění velké a malé privatizace, čímž došlo k vytvoření tržního prostředí ve většině sektorů národního hospodářství - rozhodnutí exekutivy o nutnosti strukturálních změn v lesním hospodářství - vytvoření lesnické legislativy akceptující společenské změny po roce 1989 přijetím zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny a zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) Za negativní či sporné jevy a provedená rozhodnutí v tomto období lze považovat: - snižování významu postavení lesního hospodářství v centrálních správních orgánech ve prospěch jiných odborností - provázanost politiky s hospodářskou sférou a z tohoto provázání vyplývající lobbyismus nejsilnějších vlivových skupin - obtíže správních orgánů při vymahatelnosti práva - pokračující negativní vliv zvěře na výši škod v lesních ekosystémech - nesystémové zasahování politiků do hospodářské politiky, včetně lesnické hospodářské politiky Současnou situaci (míněno poslední dva roky) v našem lesnictví pak lze charakterizovat jako tvrdý a zásadní střet dvou těžce slučitelných vlivů:
vliv globalizace a ekonomické deprese, budící čistě ekonomické snahy a vnímající lesní hospodářství jenom jako výrobce dřeva na pni s jediným vážně braným kritériem – ziskovost lesní výroby na surovinovém trhu (potíže lesního hospodářství středoevropského typu budou postupně narůstat se světovou globalizací obchodu s dřevní surovinou) - vliv požadavků ochrany přírody a stále větší a dlouhodobější nároky ekologických hnutí mít na lesy podstatný vliv O tom, jak se bude vyvíjet, či jak dopadne tento střet „ekonomických fundamentalistů“ s „ekologickými fundamentalisty“ však, bohužel, kvalifikovaní lesníci nerozhodují. Dopad tohoto střetu přesto na svých bedrech pociťují přehlíženým postavením ve správních orgánech státu, svou odbornou „nepotřebností“ při mnoha kvalifikovaných rozhodnutích, společensko sociální minorizací, vzájemnou podrážděností, osobním zklamáním a ztrátou tolik potřebných profesních osobností ve svých kolektivech. -
A jak ve stručnosti (a při značném stupni zjednodušení) charakterizovat současnou situaci v lesnickém školství ? Lesnická odborná učiliště jsou v současné době pro nedostatek uchazečů o toto vzdělání na pokraji zániku. K naplnění žádoucí kvalifikace pro dělnické profese potřebné k provedení základních manuálních úkonů v lesním hospodářství je od řady zaměstnavatelů vyžadováno (pokud vůbec je vyžadováno) absolvování krátkého kurzu. Z dlouhodobého pohledu však lze očekávat vzrůstající zájem o kvalitní a kvalifikované odborníky znající širokou škálu prací prováděných při obhospodařování lesa při respektování bezpečnostních pravidel, ochrany přírodního prostředí , aj.. S největší pravděpodobností bude proto nutno změnit dosavadní způsob výuky a výchovy pracovníků dělnických profesí, vzhledem k posunu vhodnosti získávání vzdělání tohoto typu do vyšších věkových kategorii. Je pravděpodobné, že s ohledem na všeobecný vývoj bude nutné rozšířit obsahový záběr výuky od základů běžných lesnických dělnických činností přes základy moderní techniky a technologie až po obory související s péčí o krajinu a zpracováním dřeva jako obnovitelné suroviny. Určitá inflace vzniku nových středních lesnických škol způsobila disproporci mezi množstvím jejich absolventů a jejich následným uplatněním na trhu práce. Klesá početní zájem uchazečů o absolvování těchto škol a na druhé straně roste existenční snaha vedení těchto škol o využití svých výukových kapacit a naplnění tříd studenty. Tato skutečnost vede ve své podstatě ke snížení úrovně absolventů. (Kde jsou ty časy, kdy se k přijímacím zkouškám na Hranickou lesnickou školu hlásilo kolem 400 studentů a přijalo se 60 ?) Učiliště a střední školy jsou dnes v kompetenci krajů. Střední lesnické vzdělání s výučním listem lze získat v oboru vzdělání 41-51-H/001 „Mechanizátor lesní výroby“, střední vzdělání s maturitou v oboru vzdělání 41-46-M/001 „Lesnictví“ a vyšší odborné vzdělání v oboru vzdělání 41-32-N „Lesnictví“. Zřízení vyšších odborných škol a rozčlenění vysokoškolského studia na bakalářské, magisterské a doktorandské stupně, kdy není obecně jasný profil těchto studijních stupňů a rozdílnost šíře či hloubky nabytých znalostí v možnosti následného provozního uplatnění absolventů, vede mnohdy k nepřehlednosti studia pro jak pro zájemce tak i pro budoucího zaměstnavatele. Vysoké lesnické školství je soustředěno na dvě univerzity. Obě lesnické fakulty své zaměření postupně rozšířily na tři základní oblasti – lesnictví, dřevařství a krajinářství. I zde se však v posledním období nosná priorita lesnického oboru, jako základu pro odvětví navazující, ve snaze „vše od základů změnit“ snižuje.
Základním posláním odborné školy má být výchova a příprava svého absolventa k uplatnění nabytých poznatků a vědomostí v praxi. Jaká je však skutečnost ? Jaké procento absolventů ať již střední či vysoké školy má naději, že najde uplatnění ve svém oboru? Dvacet procent ? Třicet procent ? A když ano, pak s jakou osobní profesní existenční jistotou, perspektivou a případně možným kariérním postupem? Není značného rozdílu mezi vnějšími vlivy působícími na zaměstnaneckou situaci u státních, obecních či soukromých lesů. Všude se šetří, požaduje plné nasazení, přidává se úkolů a snižuje počet zaměstnanců. U dodavatelských společností zajišťující dodávky lesnických prací vlastníkům lesů je existenční jistota profesních lesnických techniků ještě horší. Obstojí-li cenová nabídka ve vyhlášeném tendru má naději na zaměstnání na rok,dva, pět, a pak znovu do výběrového řízení s možným získáním práce třeba na druhé straně republiky. Fluktuace lesnických kvalifikovaných zaměstnanců je zde značná a o negativním dopadu na možnost kontinuálně se vyvíjející úroveň znalostí a dovedností technických pracovníků s lesnickým vzděláním snad ani není třeba hovořit. A jaká je vnitřní touha či potřeba spolužáků se scházet a mít kontakt se školou? Snad tak ještě u těch „dříve narozených“, kteří si chtějí se vzájemným porozuměním povědět o své životní dráze věnované „lesnické profesi“, rádi se setkají se svými dosud žijícími profesory, či nostalgicky navštíví i své bývalé privátní bytné (nyní již značně zestárlé babičky). Troufám si tvrdit, že o jejich nabyté profesní poznatky však již nikdo z činných lesnických pedagogů na škole nestojí – jsou součástí historie, jiného systému, jiných priorit a hodnot. A ti později narození, mnozí i z „mých“ studentů ? Mnohokrát jsem se setkal s tím, že mi přímo říkali, jak by na setkání spolužáků přijeli, avšak nechtějí potkat toho a toho (ano, pracovní zaměstnavatelská a mocenská a ekonomická roztříštěnost se jednoznačně odráží i ve vzájemných vztazích spolužáků) a tak raději nepojedou. Potkají se raději se svými oblíbenými spolužáky na lovecké chatě, či jinde. Naše společnost se atomizuje a vnitřně diferencuje a tento jev neobchází ani absolventy hranické lesnické školy. Odstup od vnímání pozitivního vztahu absolventů ke škole byl zaznamenán i na posledním sjezdu ročníkových důvěrníků v r. 2002 u příležitosti výročí 150 let lesnického školství na Moravě, kterého se však zúčastnili především představitelé absolventských ročníků starších. Rádoby slavnostní avšak strojené formální a falešné klišé, předvedené představiteli hranické lesnické školy vůči zástupcům jejích absolventů, tento rostoucí chladný vztah (či nevztah ?) „modernost“ doby jen zdůraznil. Současná doba je charakterizována mj. též jako doba informační revoluce. Mobilní telefony, e-mailové zprávy prostřednictvím internetu, chatování a blogování, to jsou pro mladší generaci informační pojítka a systémy již zcela běžné. Dají se posílat fotografie, videa, hudba, hlas, není nic jednoduššího než otevřít si webové stránky na internetu a vyhledat si co potřebujeme. I Střední lesnická škola v Hranicích (jako snad již škola každá jiná) má své webové stránky a máme se možnost o škole a dění v ní dozvědět (obdobně jako každý jiný uživatel internetu) v základních informačních parametrech poměrně hodně. V osobních kontaktech se tak i představitelé školy vzdávají úsměvného a přátelského přímého informačního kontaktu s absolventy školy argumentujíc tím, že vše co by jim mohli o škole říct je zveřejněno na webových stránkách. Střední lesnická škola v Hranicích žije a připravuje k možnosti uplatnění v profesním lesnickém životě další a další ročníky svých absolventů. Je jich dokonce početně více než v letech absolutní špičky jejich potřeby pro lesnický provoz. Žije novým, rychlým, době přizpůsobeným životem. I když vlastní školní budova je stále školou krásnou (zvláště pak po jejím stavebním rozšíření v době působnosti ředitele Ing. Ladislava Hába) je již svým vnitřním životem školou jinou a má i jiné starosti – především pak existenční. Podnětů ze
strany krajského úřadu a tlak na transformaci této historické a oborově specializované školy na školu „integrovanou“ v poslední době přibývá. Zachovejme si svůj kladný vztah k této naší „Alma mater semperviridis“ a mějme k ní úctu, neboť se většiny z nás v našem životě pozitivně a dlouhodobě dotkla. Kdo má ekonomickou či politickou možnost pomoci škole, nechť tak učiní. Kdo má odbornou erudici a kvalifikační předpoklady zde odevzdat své nabyté znalosti a zkušenosti jako vyučující nechť nabídne vedení školy své využití. Co však možno více udělat ? Existence Sdružení absolventů lesnické školy v Hranicích v dalším období by měla být rozhodnuta novou generací absolventů školy, pod vlivem jejich vztahu ke škole a školy k nim. Původní pojetí a účel existence Sdružení absolventů lesnických škol v Hranicích byly, dle mého mínění, v dané době naplněny a splněny. Vracet se pouze ve vzpomínkách zpět „jak někdy bylo“ je sice zajímavé, ale stagnující. Sdružení sehrálo jistě zajímavou a progresivní úlohu v historii hranické lesnické školy a bylo jí vždy v její činnosti nápomocno. Existuje velká většina (a myslím skutečně „většina“) historicky existujících škol, které žádné „sdružení absolventů“ nemají a přesto vztah školy a jejich absolventů je vstřícný, srdečný a dlouhodobý a neexistence nějaké zastřešující organizace absolventů na těchto dobrých vztazích není znát poněvadž ji v plné míře nahradí aktivita a vztah pracovníků školy ke svým absolventům. Ano, doba je jiná, vše je jiné a nové a zákonitě i dále stále jiné bude. Střední lesnická škola na Moravě však existuje již více než 155 let a v historii se potýkala již mnohokrát s problémem své existence či vztahu ke svým absolventům. Dle mého názoru se Sdružení absolventů lesnických škol v Hranicích dožilo etapy, kdy je nutno jeho činnost buď čestně a s úctou ukončit, či jeho pojetí a účel (ve vazbě na potřebu školy a ve spolupráci s vedením školy) zcela renovovat. Toto rozhodnutí však musí učinit představitelé nové generace absolventů školy a současné vedení školy. Přeji jim v tom hodně štěstí !
Ing. Vladimír Foltánek, tajemník a jednatel Sdružení absolventů v letech 1975 až 1985, člen předsednictva Sdružení absolventů v letech 1985 - 2007
Uplatnění absolventů SLŠ Hranice u LS Jeseník
Transformace lesního hospodářství provedená po společenské změně v roce 1989 zásadně změnila systém zaměstnávání nových absolventů lesnických škol. Lesy ČR, s.p. na jedné straně a soukromé dodavatelské subjekty na straně druhé přijaly zásadní rozhodnutí spočívající v tlaku na zvyšování produktivity optimalizací pracovních míst a systematickém snižování veškerých nákladů na své činnosti. Výchozí stav absolventů , najít své prvé zaměstnání se tím značně ztížil. Na straně druhé však tato situace absolventy nutí k zvýšení své angažovanosti, k prokazování svých odborných kvalit včetně navazování dlouhodobých kontaktů s případnými zaměstnavateli. V několika řádcích na příkladu několika čísel se pokusím uvést přehled vývoje zaměstnanosti na organizační jednotce Lesů České republiky, s.p., Lesní správě Jeseník v období od 1.7.1992 do 31.3.2007. Lesní správa Jeseník obhospodařuje zhruba 17,5 tis. hektarů lesních pozemků na území bývalého okresu Jeseník v lesní oblasti Hrubý Jeseník, Předhoří Hrubého Jeseníku a částečně Slezské nížiny s ročními úkoly v těžbě dřeva ve výši 130 tis. m3. K datu 1. července 1992, tj. datu vzniku této lesní správy po provedené transformaci v lesnictví, měla celkem 17 pracovníků, z toho 12 revírníků, 1 pracovníka pozemkové evidence, 1 účetní, 2 zástupce lesního správce a 1 lesního správce. Ukončené lesnické vzdělání různého stupně měli kromě účetní a jednoho revírníka všichni ostatní pracovníci. 10 pracovníků mělo vysokoškolské vzdělání, 5 pracovníků střední úplné lesnické s maturitou a 1 pracovník lesnické vzdělání bez maturity. Z těchto 16 pracovníků pocházelo ze SLŠ v Hranicích n.M. osm, sedm pracovníků z Gymnázia a jeden pracovník z mistrovské lesnické školy. Personální obměny za období k dnešnímu dni byly provedeny na 7 revírech, z toho na dvou revírech dvakrát . Na ústředí lesní správy byly nově zřízeny funkce druhé účetní, pracovníka HIM a technika lesní správy. Ze současných 20 pracovníků má vysokoškolské vzdělání 11 zaměstnanců, 7 má střední s maturitou a 2 nižší lesnické vzdělání bez maturity. 11 pracovníků získalo vzdělání na střední lesnické škole v Hranicích. Další možný vývoj umístění nových absolventů nastíní současná věková struktura lesní správy, kdy ve věku 26-30 let je jeden pracovník, 31-35 sedm pracovníků, 36-40 jeden pracovník, 41-45 tři pracovníci, 46-50 jeden pracovník, 51-55 tři pracovníci, 56-60 dva pracovníci a 61-65 dva pracovníci.
Z praxe mohu potvrdit, že do provozu přicházejí absolventi „hranické“ školy odborně dobře připraveni, komunikativní s nadšením a plní elánu pro práci v lese. Většinou mají zájem a další vzdělávání nejen v lesnickém oboru, ale například i v lesní pedagogice apod. Menší, lépe řečeno téměř žádný zájem, zejména mladší ročníky, projevují pro práci Sdružení absolventů lesnických škol v Hranicích. Pevně však věřím, že tento jev se změní celkovou stabilizací v lesnictví a že i správci lesů a vlastníci lesnických firem změní svůj přístup ve prospěch lesnických škol, které jim dodávají odborníky a zájmovému sdružení, které má
snahu tyto absolventy nejen sdružovat, ale i umožněnou výměnou názoru dále působit na jejich odborný růst.
Ing.Jaromír Latner,CSc. člen výboru sdružení absolventů
