Vážení a milí čtenáři,

Úmysly modliteb Rytířstva Neposkvrněné v roce 1995 L e d e n - Zdrávas Maria - Abychom lépe chápali dar křtu, který nás učinil Božími dětmi. Ú n o r - Milosti plná - Aby Bůh m ilosrdně pohlédl na nás a naše nejbližší, abychom žili ve světle Jeho tváře.

Úkon odevzdání se Neposkvrněné Neposkvrněná, Královno nebe a země, Útočiště hříšníků a naše nejlaskavější Matko, Tobě svěřil Bůh celý řád milosrdenství. Já,...nehodný hříšník, padám k Tvým nohám a pokorně prosím, abys mě celého a úplně přijala za svou vě c a vlastnictví a udělala se m nou, se všem i schopnostm i mé duše a mého těla i s celým mým životem , sm rtí a věčností, cokoliv se Ti zalíbí. C hceš-li, použij také mne celého bez jaké ko liv výhrady k uskutečnění toho, co bylo o Tobě řečeno: „Ona potře tvou hlavu" a též: „Ty sam a js i na celém světě vyhladila všechny bludy", abych se stal v Tvých neposkvrněných a nejlaskavějších rukou užitečným nástrojem k probuzení a největším u vzrůstu Tvé slávy v tolika zbloudilých a lhostejných duších a tím to způsobem k co největším u rozšíření blaženého království Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Neboť kam Ty vejdeš, tam vyprosíš milost obrácení a posvěcení, vždyť Tvým a rukam a stékají na nás všechny milosti z nejsladšího Srdce Ježíšova. - Dovol mi, abych Tě chválil, přesvatá Panno. - Dej mi m oc zvítězit nad Tvým i nepřáteli. Ó, Maria, bez hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k Tobě utíkáme, i za všechny, kdo se k Tobě neutíkají, a zvláště za nepřátele církve svaté a za ty, kdo jsou Ti svěřeni.

Vážení a milí čtenáři, s Boží pomocí a pod ochranou Neposkvrněné začínáme vydávat čtvrtý ročník časopisu Immaculata. Děkujeme Vám za Vaši obětavost, s jakou podporujete toto Mariino tiskové apoštolské dílo. Zvláště Vám děkujeme Iza Vaše modlitby a utrpení, které na úmysl rozvoje časopisu Immaculata obětujete. Děkujeme všem štědrým dárcům za finanční dary, které nám umožňují pokrýt výlohy spojené s tiskem a distribucí časopisu a zdoko­ nalovat technické vybavení našeho nakladatelství, které zatím ještě není úplné. Děkujeme Vám za Vaše četné dopisy a články, které nám do redakce posíláte. Naše díky patří také těm, kteří se ujali kolportáže časopisu a šíří jej ve svém okolí. Velmi jsme také vděční všem, kteří nám v redakci při vydávání časopisu jakýmkoliv způsobem pomáhají. Jsme přesvědčeni, že Panna Maria má z Vás všech velikou radost a Vaši obětavost Vám stonásobně odplatí. Z Vašich dopisů se dovídáme, že Vám Neposkvrněná Panna Maria v životě velmi pomáhá. Chceme proto i nadále šířit k Ní úctu prostřednictvím časopisu Immaculata, aby v těchto těžkých dobách stále více a více lidí nacházelo v Ní svou Matku, která se jich bude moci ujmout a přivádět je ke svému Synu Ježíši Kristu a tím i k věčné spáse. K tomu ovšem potřebujeme Vaši pomoc i v tomto roce. Časopis opět chceme rozesílat všem za dobrovolný příspěvek stejně, jako to dělal sv. Maxmilián. Současně s tímto číslem Immaculaty posíláme všem poštovní poukázku na předplatné časopisu pro rok 1995. Kdo má více, může poslat větší dar, kdo má málo, ať pošle, kolik může. V případě, že nám někdo nemůže poslat nic a chce náš časopis odebírat, ať nám napíše a budeme mu Immaculatu ochotně posílat i zdarma, pokud nám to naše finanční možnosti dovolí. Prosíme Vás opět všechny, abyste psali své adresy čitelně. Stává se, že nám pošta vrací některé zásilky, protože adresa, kterou jste nám poslali byla napsaná neúplně nebo nečitelně, a proto kdyby se náhodou stalo, že Immaculatu nedostanete, napište nám prosím znovu. My Vám budeme s radostí náš časopis posílat. Pro ty, kteří chtějí někomu Immaculatu předplatit sdělujeme, že předplatné je stejné jako v minulém roce a činí 6 0 ,- Kč. Pokud obdržíte v tomto roce některé ze starších čísel, neposílejte nám je zpátky, ale věnujte je někomu ze svých přátel, či známých, anebo je položte na viditelné místo ve Vašem kostele. V letošním roce Vám nabízíme také možnost zaslat ukázkové číslo Immaculaty někomu z Vašich známých. Stačí, když nám do nakladatelství pošlete adresy těch, kteří by mohli mít o Immaculatu zájem. My se už o ostatní postaráme. Budeme velmi rádi, pokud si i v tomto roce objednáte více výtisku a budete je ve svém okolí rozšiřovat. Získávejme pro Krista lidské duše prostřednictvím Neposkvrněné dokud je čas, abychom na věčnosti mohli obdržet věnec nepomíjející slávy. Za všechny ty, kteří se nějakým způsobem podílejí na šíření a vydávání časopisu Immaculata, bude v našem kostele sv. Janů v Brně sloužena mše svatá dne 11. února 1995. Všem dobrodincům a příznivcům časopisu Immaculata vyprošujeme do nového roku hojnost Božího požehnání a mateřskou ochranu naší drahé Neposkvrněné Panny Marie. Prosíme Vás všechny o modlitby.

Redakce

Na obálce je Panna Maria svatotomská z opatství starobrněnského, zvaná Perla Moravy, Palladium města Brna, nejstarší obraz Madony v České republice darovaný řeholníkům sv. Augustina králem Karlem IV.

^ fle é m é d Matičko drahá nebeská Matičko vzpomínáš jak jsi líbala na líčko malého Ježíška když se Ti narodil a potom něžně tulil se batolil Matičko Boží Synu jsi zpívala a velkou bolest i slzy skrývala když jsi mu směla pohledět do tváře a v duchu zřela kříže a oltáře na kterém umřel na kterých umírá když za tu lásku země jej tupila když za tu lásku k smrti jej ubila. Matičko víš když hledím Ti do tváře já vím že nejsi jen dílo sochaře že Tvoje oči pokaždé odletí požádat Syna o milost pro děti Obejmi drahá Matičko Děťátko já zase přijdu na Tvoje klekátko... Jan Král

Z dálky, od bažin, přes drátěný plot nabitý elektrickým proudem , zalátal štěkot policejního psa. Ještě tedy trvá honba za uprchlíkem . A den už skoro p ře ch á ze l v noc. V kon cen tra čním tá b o ře už od tří h o d in - od tří d lo u h ý c h , nekonečných hodin - strojní pušky esesáků nutily zajatce stát v pozoru a ani se nehnout. Seřazeni v několika řadách podél čtyř stran nesm írného prostranství, oddíl vedle oddílu, tito vězňové se spíše podobali groteskním panákům než lidským bytostem: tisíce kazajek s podlouhlým i štráfy, zavěšené na živoucích kostlivcích, v obrovské přehlídce hrůzy. Ze strážních věží strojní pušky sledovaly řadu za řadou a pozorovaly tvá ř za tváří. L a g e rfů h re r F ritsch, „P sí čum ák", s še­ d iv ý m a o č im a ja k o c e l, p o d š títk e m své důstojnické čepice, vepředu zdvižené jak gotický o b lo u k , se s iln o u š íjí, s ru k a m a za z á d y složenýma, se procházel sem a tam ve středu

čtverce. Deset kroků dopředu, pak čelem vzad, deset kroků dozadu, zas čelem vzad. Fritschovy h o lín k y d u n ě ly po d la ž b ě s p r a v id e ln o s tí chronom etru. V e večerním napjatém tichu se jejich ohlas odrážel od stěn táborových baráků. Před třemi hodinami, přesně v 18 hodin toho d n e k o n c e m č e rv e n c e 19 41 , č e ty v ě z ň ů na zva n é v tá b o ro v é m ž a rg o n u „b lo ky", p o ­ něvadž každý odpovídal obyvatelům je dn oho baráku, totiž „bloku“ - čety vězňů se tedy jako obvykle vrátily z nucené práce. (V tom to období byly na ně kolik dní p ře ru še n y prá ce při z a ­ rovnávání terénu a nastaly žňové práce sklizně pšenice a žita na několika polích, které m očály d o su d n e p o h ltily ). S e řa z e n i do č tv e rc e na nevlídném prostranství, vězňové odpovídali na v e č e rn í ap el. V š ic h n i až na je d n o h o . Č íslo několikrát opakované, ja kob y zůstalo viset ve vzduchu, bez odpovědi. Bylo to číslo vězně z bloku č. 14.

Ih n e d n a s ta la p o h o to vo st, psi a h líd ky G estap a se pustili do honby za uprchlíkem , z a tím c o na tá b o ro v é m p ro s tra n s tv í p řísn é rozkazy začaly s kolektivním potrestáním. Z a k ře č o v itý c h b o le s tí, z p ů s o b e n ý c h n á s iln ý m p o s to je m „v p o z o ru ", se h rů z a zahryzávala do duše, minutu za minutou, sto osm desát věčných m in u t... „M ůj Bože, co bude nyní?" tak se ptali vězňové bloku č. 14. „Kdo tohle zaplatí? Snad já?" „Na co zase myslí tvůj hloupý mozek, „psí čum áku"? Z astav se už na chvilku!...Sem tam, sem tam , ja ko kyvadlové hodiny nám odbíjejí m inuty agónie ... Mé agónie? Tak už se zastav, ty ďáble!" „K d yb y to byla aspoň sm rt zastřelen ím ! T řeskne rána - a konec! Všem u konec ... Nebo aspoň šibenice... A le čeká nás bunkr, bunkr..." K on cen tra ční tá b o r se nacházel v jižním Polsku, kde se S ola vlévá do Visly. Byl postaven na ro zva lin á ch bývalých kasáren a několika selských stavení, které Hitlerův Blitzkrieg srovnal se zemí, když se tudy přehnal. Kolem byla krajina bažinatá, vzduch nezdravý a celý tento okres o p u š tě n ý . H itle ro v c i d e p o rto v a li v e š k e ré obyvatelstvo jinam , aby žádný zvědavý svědek nemohl rušit jejich tajnou činnost v továrně smrti. Předpoklady „nového řádu", aniž by o tom velká část něm eckého národa věděla, měly se zrodit z tohoto typu tajných „laboratoří". Poláci nazývali tuto krajinu O sw ienčim a onen zasm ušilý kom plex zděných baráků mezi d rá tě n ý m i p lo ty o s w ie n č im s k ý ko n c e n trá k . N a cisti je j nazývali tá b o r „A uschw itz", podle jm é na starodávného města, které kdysi stávalo nedaleko. O světim m ohla pojm out víc než 200 tisíc vězňů. Kom íny je h o krem atorií kouřily ve dne v noci. Z vlá štn í kom ise, pověřená o rg a­ n izo vá n ím vyh la ze n í na zá kla d ě vě d eckých metod, se zabývala studiem plánu, jak postupně, rok za rokem , zvýšit výkonnost pecí. Tím spíše, že O světim - podle zaručených zpráv o Himmlerově snu - měl představovat základní kámen kolosálního „Him m lerstadt", města Himmlerova, které po vítězném zakončení hitlerovské války m ělo po jm o u t d e se t m ilionů obyvatel, deset m ilionů otroků ve službách Velkého Německa, g ig a n tický výrob ní stroj za nejm enší výrobní cen u a n e s m írn é s h ro m á ž d iš tě pro v y u ž ití

odpadu při rasovém výběru, které provedeno až do nejzazší meze mělo vytvořit nejdříve v Evropě a pak v celém světě dokonalý lidský typ. A až skončí válka, tábor Osvětim bude moci dokázat, že splnil, alespoň ve svém pokusném období, Himmlerovy rozkazy, poněvadž se bude moci vykázat závěrečným počtem pěti m ilionů lidských bytostí (m ezi nim i d e vě t tis íc Italů) doslova prom ěněných na popel v krem atorních pecích. Tak tom u bude v různém pom ěru i v Belsenu, tak tom u bude v M authausenu a stejně ta k i v D a ch a u , v B u c h e n w a ld u a v jin ý c h nacistických táborech. A le táb or O světim , který se ho no sil zařízen ím prvn í plyn o vé kom o ry („Lázně a desinfekce", tak bylo n a psá no na dveřích této hrozné místnosti), mohl se pochlubit je ště něčím horším, něčím zcela originálním , proradnou zvláštností, která plnila hrdostí hruď Lagerfuhrera Fritsche: bunkrem smrti. K o n e čn ě se F rits c h z a s ta v il u p ro s tře d prostranství, přesně ve 21 hodin. Zařval svůj rozkaz a ten byl opakován každému bloku. „Roz­ chod". Z kuchyně přinesli jakousi polévku. Také pro lidi bloku č. 14 přinesli jeden kotel, ale nikdo se nesm ěl přiblížit. Nechali ho tak, dosud se z něho kou řilo , aby se na něj d íva li svým a vyjeveným a očima. Pak když viděli, ja k se jim sliny sbíhaly a kanuly od úst, dom nívali se, že účinek byl dosažen, a pomalu, aby zvýšili trest, vylévali polévku do odpadového kanálu na kraji prostranství. Tu noc byli také vězňové bloku č. 14 posláni na svá lůžka. Ale žádnému se nepodařilo usnout. H rozný hlad svíral je jic h vn itřn o sti. P říšerná hrůza zm ítala jejich myslí. Hrůza z bunkru. Zde si nebylo m ožno něco nam louvat. Také ve dvou předcházejících případech útěku, které se v y s k y tly v O s v ě tim i, F rits c h si p o k a ž d é o so b n ě vyh le d a l de set obětí m ezi o b yva te li bloku, ke kterém u uprchlík patřil. A pokaždé se za zády obětí uzavřely dveře bunkru navždy. Bunkr byl vyhlouben pod blokem č. 13. Nad ním byl postaven barák, jako ostatní baráky. Lišil se jenom tím, že číslo bylo vym alováno černě. V přízemí měla svou m ístnost disciplinární četa, která prováděla hrom adné popravy oběšením na šib e n ic íc h , ro ze s ta v ě n ý c h ko le m bloku. S ta č ilo , že se n ě k d o p ro h ře š il je n m alým přestupkem proti poslušnosti.

A le n e b yly to š ib e n ic e , kte ré n a h á n ě ly mrazivou hrůzu vězňům bloku č. 14 v oné noci. Bylo to podzem í. V tom podzem í bylo zřízeno několik cel, na pro sto holých, bez oken, bez lůžka, bez ničeho, krom ě špinavé, páchnoucí m ísy v rohu. V několika celách v těch dnech prožívalo svou agónii, v nejčernější tmě, asi dvacet odsouzenců na smrt. S bunkrem , který si vym ysle la zvráce ná fa n ta z ie „p s íh o ču m á ku ", ra fin o v a n o s t non plus u ltra k a ta n s k é h o m ozku, byla spojena pozvolná agónie, která se p ro ta ho vala ze dne

vyso ko u šest m etrů, ke které bylo za ká zá n o je n se p ř ib lí ž it po d tr e s te m o k a m ž ité h o oběšení. Ty, co byli p řinu ceni p ro jít b ra no u ve z d i a s e s to u p it d o c e l b u n k ru , od to h o o k a m ž ik u b y lo n u tn o p o v a ž o v a t „ z a ž iv a p o h řb e n é “ . Bylo jim p ře ru š e n o s ko n e čn o u platno stí každé spo je ní s vn ě jším svě te m a ve n ku se už n ik d o o n ich nic n e d o z v ě d ě l. J e d n o u d e n n ě s e s t u p o v a li d o p o d z e m í ese sáci z p o pra včí čety, o te vře li d ve ře cely, a B ru n o B o rg o v ie c , p o ls k ý v ě z e ň , v ú lo z e tlum očníka, sekre tá ře a hrobaře v je d n é osobě

Koncentrační tábor Osvětim

na den, která m učila sesych ající se vnitřn osti, p á lila žíly, ja k o by b yly plné ohně, hlod ala m ozek, že vybuchl na ráz v šílen ství. A gónie po kap kách a zá ro ve ň strašná: lidé, co si už ne uch ova li v sob ě nic lidského, kteří by před sm rtí rozsápali třeba s i šelm y. M učení hladem! A le um řít hladem , když se m ůže něčeho napít, to se ve lite li F ritsch o vi nezdálo být do st tvrdé. Je to prá vě žízeň, která to m u to m uče dn ictví dává p říše rn ý ráz; žízeň ted y do plnila tento „m is tro v s k ý vyná le z" sa d istické h o um ělce. B lo k č. 13 b y l o h ra z e n p e v n o u z d í,

na b lo k u č. 13, s b íra l v š e c h n y m rtv o ly za p o sle dních čty řia d v a c e t hodin, aby je slo žil u k re m a to r n íc h p e c í. N a p ro s b y o k o u s e k c h le b a , o d o u š e k v o d y , k a ti o d p o v íd a li rou há ním a kopanci do břicha. „A ta k až do s m rti p o s le d n íh o o d s o u z e n c e " ... ta k si o p a ko va li v tu noc vězn i na bloku č. 14. A ta k to m u bylo o p ra vd u . D o kud tá b o r O s v ě tim byl v p ro vo zu , n ik d o n e v y š e l ž iv ý z bunkru hladu. p o kra čo vá n í S .C .Lo rit, K ronika je d n a d v a c e ti dnů

D o b u , ve k te ré n y n í žijem e, m ůže m e s jis to to u p o v a ž o v a t za o b d o b i e p o ch á ln íh o p ře c h o d u . P ře d n a š im a o čim a m á m e s v ě t v p o h y b u . L id s tv o s e n a c h á z í ja k o b y na r o z c e s tí. V y z v á n í k e s v o b o d ě je n a d á le zna m en ím ve liko sti člověka, ale i nebezpečí. D n e š n í v z á je m n á p ro p o je n o s t va ze b m e z i n á ro d y dá vá tom uto vyzvá n í nový, globální, p la n e tá rn í ch a ra kte r. N a š í o d p o v ě d n o s ti se po klá dá důležitá otázka: ja k á civilizace ovládne b u d o u cn o st n a š í p la n e ty? Ano, skute čně na n á s záleží, zd a li to b u d e civilizace lásky, ja k j i n a z ý v a l p a p e ž P a v e l VI., a n e b o c iviliza ce , kterou bychom spíše m ě li n a zývat „neciviUzací" individualizm u, utilitarism u, rozp orn ých zájmů, ro z d rá ž d ě n ý c h n a cio n a lism ů , e g oizm ů s p o ­

nezbytné. Láska j e jed n ím slovem darem sebe sam ého. K e z n o v u o b je v e n í té to lá s k y js o u zv á n y zvlá ště ro d in y (...) R o d in a ja k o dílna lá sky sta n o ví p rv n í školu, ba je š tě více, školu b e z kon ce, ve k te ré se o d e h rá v á v ých o va k lásce ne p o m o c í ja lo v ý c h pojm ů, ale skrze k o n k ré tn í z k u še n o st. K é ž b y ka ž d á ro d in a m o h la s k u te č n ě o b je v it v la s tn í p o v o lá n í k lásce. D ra zí b ra tři a sestry, pro sm e P řesva tou Pannu, a b y nám po m á h a la vytvá ře t civiliza ci lásky. Kéž nás M aria m a te řs k y vede p o cestě ved ou cí k o b ráce ní srdce (...) Jan Pavel II. před modlitbou Anděl Páně dne 13.2.1994

.List vládcům lidu Tento list pochází z posledního roku Fran­ tiš k o v a ž iv o ta a p o d á v á p ře k v a p u jíc í o b raz odvahy jin a k pokorného Chudičkého, když jd e o spásu duši a o čest Boži.

je n ý c h v systém . S p řibližová ním se k ju b ile u ro k u 2 0 0 0 c írk e v p o c iťu je n u tn o s t p o z v á n í všech, kte rým sku te čn ě le ží na s rd c i osu d y člověka a civilizace, ke sje dn ocen í svých zásob a své a n g a žo va n o sti p ro vytvo ře n í civilizace lá sky. S k u te č n á lá s k a n e n í a n i n ě ja k ý m n e u rč itý m p o c ite m a n i s le p o u vášn í, ale v n itřn ím p o s to jem , k te rý m o b ilizu je celou lid skou bytost, j e h leděním na druhého ne proto, abychom ho používali, ale abychom m u sloužili; je rozd ělován ím se s druhým o to, co vlastním e, a b y nikdo ne p o strá d a l to, co je

Všem starostům a radním, soudcům a vládcům na celém světě, i všem ostatním, k nimž se tento list dostane, vám všem přeje bratr František, váš nepatrný služebník hodný opovržení, spásu a pokoj. Uvažujte a nahlédněte, že „den smrti se blíží“. Proto vás prosím se vší možnou uctivostí, abyste pro sta ro s ti a péči o te n to svět, kte ro u m áte, n e z a p o m n ě li na P á n a a n e s e š li z c e s ty je h o přikázání. Všichni totiž, kteří ho nechají upadnout v zapomnění a „kdo sejdou z cesty jeho přikázání, js o u zlo řeče n i", a on je „ne ch á u p a d n o u t v z a ­ pomenutí". A až přijde den smrti, „bude jim odňato všechno, co si mysleli, že máji". A čím byli moudřejší a mocnější na tom to světě, tím větší „m uky trpět budou" v pekle. Proto naléhavě radím vám, svým pánům, abyste odložili všecky starosti a neklidnou činnost a s láskou přijímali nejsvětější Tělo a nejsvětější Krev našeho P ána J e ž íš e K rista , kd yž se s la v í je h o sva tá památka. A vzdávejte Pánu mezi lidem sobě svěřeným tu velkou čest, že bude každý večer heroldem nebo nějakým znamením ohlašováno, že všechen lid má vzdávat chválu a dík Bohu, všemohoucímu Pánu. A neuděláte - li to, vězte, že musíte složit účty svému Pánu a Bohu, Ježíši Kristu v den soudu. Kdo tento list budou u sebe uchovávat a řídit se podle něj, vězte, že za to dostanou požehnání Boha, našeho Pána. Františkánské prameny

a zvláště za zednáře S ta ře c S im e o n v z a l s ra d o s tí do své n á ru če Je žíše , když ho M atka p řin e s la do je ru za lé m ské h o chrám u. O svícen vírou uviděl v Ježíši „světlo, je ž bude zje ven ím po h a n ů m “ a „spasení, které připravil přede všem i národy“ (Lk 2, 30-32). E v ro p s k é n á ro d y p řija ly s v d ě č n o s tí křesťansko u víru v prvn ím tisícile tí nové éry a p o sta vily na ní svou civiliza ci. V XVI. a XVII. sto le tí p řija la kře s ťa n s tv í i A m e rika . V s o u ­ časné do bě se ob rací ke Kristu černá A frika. Stále více to u ží po křesťanství i Azie. A však ty to ra d o s tn é s k u te č n o s ti js o u z a s tín ě n y p ro ro ctvím S im e o n o vým urče ným M arii, že Ježíš se stan e pro m nohé znam ením , kterém u se bude od p o ro va t - a je jí vla stn í duši pronikne m eč (srv.L k 2, 34-35). Ja k m álo času ute klo a bylo nutno utíkat do E gypta, a b y bylo D ítě Boží za ch rá n ě n o před H e rod em . J a k m ile se kře sťa n ská víra z a č a la z a k o ř e ň o v a t v řím s k é m im p é riu , pro pu klo dvě stě let trva jící pro ná sled ová ní. N e je d n o u v d ě jin á c h círk v e byla pro lé vá n a kre v m uče dn íků , ste jn ě ja k o je tom u i dnes. D a le ko v íc e n ež n á s ilí p o š ko zu je B oží K r á lo v s tv í n a z e m i s e tb a p le v e le s k rze n ep řá te ls k é lidi (s rv .M t 13, 28): setba bludů a v z p o u ry p ro ti K ris to v u p an o ván í. V ro c e 1981 na S la v n o s t N e p o s k v r­ ně ného P očetí S vatý otec řekl: „Z nam e ní doby ukazuje, že se na chá zím e v dosahu velikého boje m ezi do b re m a zlem , m ezi přijím áním a od m ítá ním Boha, Jeh o přítom n osti ve světě a s p á s y , k te rá v N ě m m á s v ů j z a č á te k i konec.“ A vša k, p o kra č o v a l papež, zna m en í d o by nám u ka zu je Ženu, s kterou se m ám e s p o jit v boji proti dn ešn ím těžko ste m a v které m ám e na lé zt sílu a e va n g e lijn í naději. Také v m in ulé m roce na S la vn o st N epo skvrněn éh o P očetí S vatý o te c za m ě řil svou p o zorn ost při m od litb ě na Ni: „O p o korn á a záro veň m ocná slu že b n ice , od za čá tku dějin js i byla zap ojena do bo je pro ti otci lži, který svá d í celý svět. V T v é m N e p o s k v rn ě n é m P o če tí nám byla d á na n a dě je na v ítě z s tv í...“ S va tý M axm ilián nás upozo rnil na hrozící

n e b e z p e č í a p o v z b u d il ná s k o d p o ru p ro ti něm u pod v e d e n ím N e p o skvrn ě n é . O. Kolbe řekl, že „na celé zem ěkouli, tu m éně, tam zase více se odehrává boj proti církvi a proti štěstí lidských duší. Nepřítel se ukazuje v různém převlečení s různým i názvy... V š e c h n y tyto tá b o ry tvoří je d n o tn o u bojovou linii proti církvi.“ S pojuje je anebo využívá z ed ná řství. O. Kolbe rozh od ně tvrd il, že „p rvo řa d ým , ne jvě tším a n e jm o h u tn ě jš ím n e p říte le m c írk v e je z e d ­ n á řs tv í.“ N e váh al je n a zýva t „h la vo u p e k e l­ ného hada". Z e d n á řs tv í si vytklo za cíl, ja k to u k á z a l L e v X III., „ z n ič it s h o ra d o lů c e lý n á b o že n ský a s p o le če n ský řád, ja k ý vytvo řilo křesťanství, a p ře d ě la t ho podle své h o plánu, z b u d o va n é h o na n a tu ra liz m u .“ Z toh o cíle ze d n á řs tv í ne sle vilo ani dnes. P o tvrzu je to z ce la z ře te ln ě v m in u lé m roce v y d a n á k n íž k a od d r. P a ta R o b e r ts o n a s n á z v e m T h e N e w W o r ld O r d e r ( N o v ý s v ě to v ý řá d ). P ři z a v á d ě n í to h o to řá d u , „n o vé h o v ě k u “ , p ra cu je z e d n á řs tv í a sp íše „zlí lid é na n e jv y š š íc h s tu p n í c h ( a t e is té a s a ta n is té ), k te ří p o u ž ív a jí z e d n á řs tv í ja k o ná stro j k u sku te čn ě n í svých c ílů .“ Ja k uvedl za kla d a te l a pře dse da K řesťan ské rozh la sové sítě (C B N ) v USA: „Je to é ra n o v éh o s v ě to ­ v é h o řá d u , k te rý je p r o tir o d in n ý , p r o ti­ s p o le č e n s k ý , p ro tin á ro d n í... N ový sv ě to v ý řád nám n e z a jis tí n a dě ji, a le b u d e h o řkým u k ru tn ý m p o d v o d e m ." T a k é č e ln í č lá n e k m ě s íč n ík u 30 G io rn i č. 12/91 s v ý m lu v n ý m n á z v e m Z e d n á řs k ý te is m u s , to z n a m e n á A n tikrist, u p o zo rň u je na d n e šn í lic o m ě rn o s t a po dvo dy, kte rým i se „te is tic k é z e d n á řs tv í sn a ží u s k u te č n it svů j ď á b e ls k ý p lá n “ u s p á ­ ván ím křesťanů. N e p řá te lé církve v la s tn í ve svých rukou, nejednou m on op oln ím zp ů so b e m , h ro m ad né s d ě lo v a c í p ro s tře d k y , p e n íz e a v m n o h a z e m íc h i v lá d u a p o u ž í v a jí to v š e c h n o k d o s a ž e n í s v ý c h c ílů . J e jic h p ů s o b e n í z a n e c h á v á o d s tra š u jíc í n á s le d k y . Ž ije m e v otráve né atm osfé ře lži, ne ná visti a erotizm u. E vrop a z trá cí svůj kře sťa n ský ch a ra kte r, ja k to k o n s t a t o v a li s b o le s tí b is k u p o v é na

6 n e d á v n é m sn ě m u . Na v la s tn í oči se p ře s ­ vě d č u je m e , ja k pekelně „m o u d ré “ je usnesení z e d n á řů , kte ré ča sto cito va l sv. M axm ilián: „ K a to lic k é n á b o ž e n s tv í n e p o ra z ím e f ilo ­ zofováním , ale útokem na m ravnost.“ V če r­ v e n c i ro k u 1991 se u k á z a l v tý d e n ík u „II S a b a to “ ro z h o v o r, kte rý p o skytl no vě jm e ­ n o va n ý slo v e n s k ý k a rd in á l Jan C h rysostom K o re c . Č a s o p is n a z v a l r o z h o v o r K d e je n e p říte l? N itra n ský kard in ál si stěžoval, že po pádu k o m u n ism u na S lo ven sku „jsou osoby, hnutí, tis k o v é orgány, které zača ly ú to čit na k a to licko u círke v po užíván ím sloganu: »Jsm e o h r o ž e n i n o v o u t o t a lit o u « “ , i k d y ž to h o ú d a jn é h o v lá d n u tí církve není vidět. Jsou to hnutí nepřehledná. „Jsm e udiveni. - uvedl dále kard in ál. - V ím e, že ne dá vno byla ote vře na je d n a z e d n á ř s k á lo ž e v P ra z e a d ru h á v B ratislavě . A le nezná m e jm é n a je jích členů.

l CD 0 9 X C U L X T X

A to se o d eh rává ve spo le čnosti, která o sobě prohlašuje, že je d e m o kra tická a o te v ře n á ,“ v e které by m ěli být o b ča n é in fo rm o v á n i o v š e m , co se d ě je ... T o té ž s e o d e h rá v á v P o ls k u . N ik d y s e n e d á z jis tit, k d o říd í kam paně proti církvi." K atolíci nem ohou zů s ta t lh o ste jn í vůči to tálním u ohrožení. O. K olbe nás probouzel ze s p á n k u a z a p a lo v a l do b o je o B o ž í K rálovství. Říkával: „M ů žem e n ečin n ě s tá t vůči tak m ohutným útokům nepřátel církve? Je nám d ovolen o jen n aříkat a lkát? - Ne!... K aždý z nás má svatou p o v in n o s t p o s tavit se na bojišti a svou v la s tn í h ru dí o d p írat útoky n ep řáte l.“ Sv. M a x m iliá n s v ě řil R y tířs tv u N e p o ­ skvrně né obranu církve, zvlá ště před zednáři. Jednou napsal: „N a první stra n ě diplo m u Ml je p o s ta v a N e p o s k v rn ě n é , k te rá d rtí svou nohou hlavu hada, kte rý o b e ­ píná svět. Při tom z je jíc h rukou vychá zejí p a prsky m ilostí, které dopa da jí na zem ěkouli. V tom to o b raze je celá p o d sta ta R ytíř­ s tv a N e p o s k v rn ě n é . Č le n o v é R ytířstva se zce la o d e vzd á va jí N e p o s k v rn ě n é , a b y je m o h la po užít úplně ja ko ná stro j k to ­ m u , c o O n a s a m a d ě lá , tj. k p o tírá n í s a ta n a a n a p o m á ­ hání duším k p o s v ě c e n í.“ N e m yslem e si, že ta ko vý r y tíř s k ý p o s to j je v ro z p o ru s d u c h e m II. v a t ik á n s k é h o s n ě m u . J e d e n z p r o te s ta n t­ ských p o zo ro va te lů byl p ře k v a ­ pen, že se na sněm u m luvilo tak m noho o ote vírá ní se vůči světu a p ře š lo m lče n ím n e b e z p e č í, která nám hrozí ze stra n y světa. J e h o p o s tř e h y p r e z e n to v a l P avlovi VI. Jan G uitton a papež uznal, že ne sm ím e p o d ce ň o va t ani tu to strá n ku věci. O sta tn ě sám sněm v K on stituci o církvi v d n e š n ím s v ě tě p ř ip o m n ě l p o v in n o s t b o je „ p r o t i m o c ­ n o ste m te m n o t". „C írk e v K ri­ stova ...nem ůže ne připom e no ut slo va A p o š to lo v a : » N e p řip o ­

d o b ň u jte se to m u to světu « (Řím 12,2) GS37. K o n g re g a c e p ro n a u k u v íry v y d a la v roce 1 9 8 3 p ro h lá š e n í, ž e z ů s tá v á v p la tn o s ti n e g a tiv n í s ta n o v is k o v ů č i z e d n á řs k ý m spolkům , protože je jic h způsoby práce byly v ž d y p o v a ž o v á n y za ro z p o rn é s u čen ím c írk v e , a p ro to ú č a s t v n ic h je n a d á le zakázána. Věřící, kteří jsou členy zednářských s p o lk ů , js o u ve s ta v u tě ž k é h o h říc h u a nem ohou přijím at Tělo Páně. J e n u tn o c h r á n it s e b e a jin é p ře d p o h o rš e n ím , k te ré p řic h á z í ze sv ě ta . S tá le č a s tě ji je d n e s s ly š e t výzvy, kte ré se ve lm i p o d o b a jí v ý z v á m sv. M a x m iliá n a . N e d á vn o z e m ře lý v e lik ý ita ls k ý f ilo z o f A u g u s t D el N o ce v id ě l v p a s iv n ím p o s to ji k a to lík ů vinu v ů č i d n e š n ím u s v ě tu , „p ro to ž e n e b rz d ě n é krá č e n í k a te iz a c i zn a m e n á krá če n í sm ěre m ke k a ta s tr o fě “ . A k a r d in á l J a n D a n ié lo u (+ 1 9 7 4 ) v y b íz e l v ě říc í, a b y n e u s tu p o v a li p ře d m a r x is tic k o u či lib e r á ln í k u ltu ro u . U v e d l, ž e „ d ia lo g b u d e z d e s p o č ív a t na řík á n í »ne« to m u , co n e n í p ro je ve m kultu ry, ale je jí k a rik a tu ro u “ . S n a ž m e se b o jk o to v a t z lý tis k n e b o n e v h o d n é film y a te le v iz n í p ro g ra m y. B u ď m e k ritič tí. N e jle p ší o d p o vě d í na lu rd s k o u v ý z v u N e p o s k v rn ě n é : „P o k á n í, p o k á n í, p o k á n í!“ je ro z h o d n ý o d p o r v ů č i s ílíc í v ln ě n e o p o h a n s tv í a d ů k la d n á o so b n í d e z in fe k c e z je jíc h je d o v a tý c h výp a rů , tře b a i za ce n u o s o b n íh o h rd in s tv í. V žd y se m ám e ch o vat tak, ja k se sluší rytířům N ep o sk vrn ě n é . M ám e m ilovat lidi a n en áv id ět h řích . V ítě zit m ám e ne nenávistí a násilím , ale láskou. Z té to lá sky se snažm e o b rá tit n e p řá te le c írkve , aby byla v y u žita pro P án a B o h a je jic h h o rliv o s t. T a k é d n e s Boží m ilo s t d o v e d e u č in it z e Š a v lů P a v ly . R y tíř s tv o N e p o s k v rn ě n é se m á s n a ž it o o b rá c e n í v š e c h , „a z v lá š tě ze d n á řů ", ja k to z ře te ln ě u rč u je D ip lo m M l. D e n n ě se m ám e o d e v z d á v a t N e p o s k v rn ě n é . O. K o lb e n a ­ p s a l: „ Z a k o h o b y c h o m s e m ě li v íc e m o d lit, ja k ne za ty to n aše u b o h é b ra try z e d n á ře , k te ř í js o u o to v íc e u b o ž e jš í, p r o to ž e n e v ě d í, ž e s e ž e n o u k v la s tn í z á h u b ě .“ M o d le m e se, a b y se co n e jd řív e o b rá tili a d o k o n c e i v s to u p ili do řad R y tířs tv a N e p o ­ s k v rn ě n é v to u z e n a p ra v it zlo, k te ré do sud

n a p á c h a li, a o to h o rliv ě ji z a č a li po v zo ru sv. P a v la p ra c o v a t na d s p á s o u lid s k ý c h d u ší. Z d e je v ý z v a sv. M a x m iliá n a u rč e n a ze d n á řů m , k te ří se z ú č a s tn ili m e z in á ro d n íh o ko n g re su v B u ku re šti v ro ce 1926, na kterém se s u z n á n ím v y ja d ř o v a li o P o ls k u , k d e z e d n á řs tv í h ra je v ý z n a m n o u ro li: „P á n o v é ze d n á ři, vy, kteří js te se n e d á v n o tě šili, že z e d n á řs tv í se ro zvíjí, z a m y s le te se a ře kn ě te u p řím n ě , zd a li ne ní lé p e s lo u ž it v e v n itřn ím p o ko ji a s ra d o s tn o u lá sko u S tv o řite li, ne ž p o s lo u c h a t ro zka zy ta je m n é , lstivé , n e zná m é a u k ru tn é kliky vů d ců . O. K o lb e ta k é vyzývá vů d ce : „N e b y lo by pro v á s le pší, k te ří js te se n e c h a li s v é s t n e p říte le m lid s tv a , sa ta n e m , a b y s te se o b rá tili u p řím n ě k B oh u, u z n a li J e ž íš e K ris ta za S p a s ite le , m ilo v a li N e p o ­ skvrn ě n o u a pod je jím p ra p o re m d o b ýva li pro Ni d u š e ? ... C h c e te s p íš e p a třit k té h la v ě h a d a o b e p ín a jíc íh o s v ě t, o k te ré m b y lo ře č e n o : » O n a (N e p o s k v rn ě n á ) p o tře tv o u hla vu « ? D o kud žije te , m áte je š tě čas, ale za ch v íli m ů že již být p o zd ě !!!" N e b o jm e s e n á m a h y a u tr p e n í p ro K rá lo v s tv í B oží na zem i. Jan P ave l II. p o s ilu je naši na d ě ji v e n c y ­ k lic e M is e V y k u p ite le : „K d y ž s e d ív á m e p o v rc h n ě na d n e š n í s v ě t, v id ím e m n o h é n e g a tivn í s ku te čn o sti, a p ro to m ůže m e lehce up a d n o u t do p e sim ism u . Je to v š a k n e o p rá ­ vn ě n ý do je m , p ro to že v ě řím e p ře ce v Boha, O tce a Pána, v Je h o d o b ro tu a m ilo srd e n ství. Na pra h u III. tis íc ile tí v y k o u p e n í Bůh p řip ra ­ vuje ve liké ja ro kře s ťa n s tv í, je h o ž z a č á te k je m o ž n o už v id ě t. S k u te č n ě ja k v n e k ř e s ­ ťa n s k é m s v ě tě , ta k ta k é i v e s v ě tě , kd e k ře s ťa n s tv í je už od d á vn a , d o c h á z í k p o s tu ­ pném u s b liž o v á n í lidu k e v a n g e lijn ím id e á ­ lům a h o d n o tá m , kterým ch ce c írk e v slo u žit" (č.8 6 ) D ů vě řu jm e , že ve s lu ž b ě N e p o s k v rn ě n é se n e jú č in n ě ji p o d ílím e na n ič e n í sn a h sil n e p řá te ls k ý c h K ris to v i a je h o c írk v i a na ro zkvě tu no vé h o k ře s ťa n s k é h o ja ra . S d ě ts k o u d ů vě ro u a rytířským ro z h o ­ d n u tím v o le jm e ja k o sv. M a xm iliá n : „D o v o l, ab yc h Tě c h v á lil P ře s v a tá P a n n o , dej m i z v ítě z it nad T v ý m i n e p řá te li.“ Rytíř Neposkvrněné

M noho křesťanů stále je ště nedoceňuje význa m M atky Boží pro dě jin y spásy. Názory se zde velm i liší. Ti, kteří nejsou v katolické církvi, v pře vážn é většině pohlížejí na Pannu M a r ii ja k o na o b y č e jn o u ž e n u , k te rá si zasluh uje naší pozornosti pouze proto, že nám p o ro d ila K rista. N ě jaká úcta nebo d o ko n ce m od litb y k Panně M arii jso u těm to křesťanům cizí. Své stan ovisko obhajují tím, že v Písm u s v a té m n e n í žá d n á zm ín ka o tě c h to n á b o ­ žen ských praktikách. V po sle dní době i ně­ kteří katolíci začín ají zp o ­ c h y b ň o v a t ú lo h u , kte ro u P an n a M a ria h ra je v díle n a š í s p á s y . J e to s n a d proto, že ve snaze o e ku ­ m en ism us začínají přijím at te o lo g ic k é n á zo ry, k te ré n e v y ro s tly z p ln o s ti p o ­ znání, je ž nám církev před­ kládá. Bůh se nám zjevuje ve svém Synu Ježíši Kristu. Z práva o to m to zje ven í se tra d u je z p o ko le n í na po­ kolení pom ocí Písm a sva ­ té h o , k te ré je p íse m n ým z p ra c o v á n ím tra d ic e p ře ­ da né lidem ap oštoly a také pom ocí ústního po dání neob sa že n é h o v Písm u sva­ tém . Z de patří učení m agisteria, liturgie, učení církevních otců, učitelů a fakta ze života církve. O m ezová ní našeho poznání na je d in ý zdroj, i k d y ž n e jd ů le ž itě jš í - P ís m o s v a té - m u sí zá ko n itě vé st k závěrům , které jsou neúplné. Je to ted y krok zpět, který nem ůže prospívat ani nám, ani šíření díla spásy na této zem i. V eku m en ism u jd e m ezi jiným i i o to, abychom se v e s p o le č n é m d ia lo g u n a v z á je m o b o ­ hacovali tím , co je u toho druhého lepší. Pro nás katolíky by to m ohl být m ezi jiným i i způsob m od litb y vla stn ím i slovy, který se nám zatím nějak m oc nedaří. R ozhodně však nem ůžem e přijím at zása du „sola scriptura" (pouze Písmo). A p o k u d n ě k d o z o d lo u č e n ý c h b ra tří tu to zá sa d u tvrd o š íjn ě obhajuje, pak je třeba ho

up ozo rnit, že s to u to prvn í z á s a d o u by měl spojovat i druhou „tota scriptura“ , což znam ená celé Písm o svaté. Z kusm e se zah le dět na Ježíše, abychom pochopili, jaký má být náš vztah k Panně Marii. Sm yslem Božího zjevení je naše spása, která k nám přišla skrze Marii. C esta z hříchu k nekonečně Svatém u Bohu vede tedy skrze Marii, a to i pro ty, kteří Ji neuctívají. K dosažení věčné spásy je zap otřeb í se řídit Ježíšovým i slovy a příkladem, který nám zanechal. B ezp od m ín ečn ě n u tn o u p o d m ín k o u n a š í spásy je, abychom byli jako děti. „S kutečně říkám vám: J e s tliž e se n e p o le p š íte a nebudete-li ja ko děti, nevej­ d e te do n e b e s k é h o k rá ­ lovství.“ (Mt 18, 3) Na mnoha m ístech evangelia nás Pán Ježíš vybízí, ab ycho m Ho následovali (M t 10,38; 16,24; 19,21) „Skutečně, říkám vám: Vy, kteří jste mě následovali, usednete při obrodě světa, až Syn člověka zasedne na trůn své slávy, na dvanáct trůnů ja ko sou dci dvanácti iz ra e ls k ý c h k m e n ů .“ (M t 19,28) Každý, kdo chce být jako dítě, by měl začít následovat také Ježíšovo dě tství, aby m ohl h a rm o n icky rů st ve svém duchovním životě a podobat se Ježíšovi i v Jeho dospělosti. Ježíš se při svém příchodu na svět zcela odevzdal do rukou Panny Marie. Jako všem o­ houcí Bůh si mohl zvolit i jiné způsoby, ja k se na zem i objevit. Zvolil si vša k příchod prost­ řednictvím Panny, které se vydal do rukou jako b e z b ra n n é d ítě a d o k o n c e Ji i p o s lo u c h a l. Nechal se Jí vést. Nebál se, že Panna Maria této důvěry zneužije. Není to snad krásný příklad pro všechny křesťany, aby následovali Ježíše i v tom to období Jeho života? Cesta k Ježíši vede skrze ruce Panny Marie. Zcela se Jí odevzdat n e zn a m e n á nic jin é h o , ne ž je n n á s le d o v a t '

Ježíše v Jeho dětství. Kontakt s Neposkvrněnou Pannou a odevzdání se do jejích rukou nás k Ni připodobňuje. Takto se pozvolna posvěcujem e a stávám e se připraveným i na úkoly, které nám Je ž íš p řic h y s ta l pro o b d o b í na ší d u c h o v n í dospělosti. M ůžem e plnit tyto úkoly zde na zemí dobře, když od m ítá m e jít cestou, kterou šel Ježíš? Z asvěcení se Panně Marii nám určitě pom ůže k dosažení větší svatosti. M o žn á , že js m e se svým d u c h o v n ím živo te m sp o kojeni, p ro to že se nám zdá, že pře dčím e jin é křesťany. N e ne chm e se však zm ást. C o je v našich očích ve liké a vyho vuje nám , m ůže být v o čích Je ž íš o v ý c h m alé a ubohé. N e za p o m e ň m e také, že od těch, kteří m n o h o d o s ta li, b u d e m n o h e m v íc e p o ­ žad ová no . P odle Boží vů le m ám e být stejně do kon alí, ja k o je d o ko n a lý náš N e be ský O tec (srv.M t 5,48). S va to st není pro vyvolené, ale pro k a ž d é h o k ře s ťa n a . Je to p ro s tě naše p o v in n o s t. N e m ě jm e o b a v y , že s v a to s ti ne do sáh nem e . P am a tujm e , že v srdcích, ve kte rých p ře b ývá P an n a M aria, p ů so b í také m o c n ě D u ch S v a tý , je h o ž je M a ria s n o u ­

benkou. A prá vě Duch S va tý nás m ůže vé st na v rc h o ly s v a to s ti. P ra v d iv o s t tě c h to s lo v p o tv rz u jí ž iv o ty sv ě tc ů , k te ří v e lm i u c tív a li Pannu Marii. S vatý M axm iliá n za lo žil R ytířstvo N e p o ­ s k v rn ě n é , a b y nám u m o ž n il je š tě v íc e se p ř ib lí ž it k J e ž íš i a d o s á h n o u t s v a t o s ti. S m ysle m R ytířstva je zce la se o d e v z d a t do rukou N e p o skvrn ě n é P an ny M arie za účelem po svěce ní s eb e a osta tn ích lidí v našem okolí. Kdo chce, aby ho Panna M aria ved la , m usí Ji o to p o žá d a t. O n a se žá d n é m u n e v n u c u je ste jn ě ja k o Pán Bůh, je h o ž vů li O na d o ko n a le ve všem plní. P o d ob ně ja k o O na ne m ůže m e žá d n é h o nutit, aby se za s v ě til P an n ě M arii. A v š a k naší p o vin n o stí je s e zn a m o va t dru hé s N e po skvrněn ou a nabízet jim m ožn ost zcela se Jí zasvě tit. P rosm e rovn ěž Pána B oha za v š e c h n y lidi, a b y se P a n n a M a ria s ta la co n e jd řív e K rá lo v n o u v š e c h lid s k ý c h s rd c í a každ éh o z v lá š ť a ta kto bylo zde na zem i co ne jd říve d o sa že n o blaže néh o krá lo vství je jíh o Syna Je žíše K rista.

'Po^ tO iovevU

Lukáš Maria Koch

'Pcuuuý ‘T fta n ie

Z d r á v a s , s v a t á P a n í,, p ř e s v a t á K r á lo v n o , B o ž í R o d i č k o /\/\aria, ~Uys n a v ě k y p a n n o u , v y v o le n o u o d n e js v ě t ě jš í h o O t c e z n e b e s , T e b e p o s v ě til s v ý m n e js v ě t ě jš ím m ilo v a n ý m S y n e m a D u c K e m L A tě šitelem , v T T ob ě b y la a j e s t c e l á p ln o s t m ilo sti a v š e c h n o d o b r o .

Z d r á v a s , je h o d o m e , Z d r á v a s , je h o s t á n k u , Z d r á v a s , je h o p ř íb y tk u , Z d r á v a s , je h o r o u c h o , Z d r á v a s , je h o s l u ž e b n i c e , Z d r á v a s , je h o .M a t k o ,

a b u d t e p o z d r a v e n y , v y v š e c h n y s v a t é c t n o s t i, k t e r é m ilo s tí a o s v íc e n ím D u c h a S v a t é h o j s t e v lé v á n y d o s r d c í v ě ř í c í c h , a b y s t e j e z n e v ě ř í c í c h u d ě la ly v ě ř íc ím i B o h u . T-rcinfišUánsUé pram en y

O všech velkých světcích je známo, že byli také velkými ctiteli Panny Marie. Můžeme ale rovněž říci, že veliké svatosti dosáhli právě pro svůj důvěrný vztah k Přesvaté Panně. Ona totiž přivádí všechny, kteří se Jí zcela odevzdávají, ke svému Synu Ježíši Kristu tou nejkratší cestou a tím jim umožňuje, aby co nejlépe uskutečňovali vůli Boží. A v tom je právě podstata svatosti. Jedním z těchto velkých světců je také Don Bosco, který měl k Neposkvrněné Panně Marii zcela zvláštní vztah už od svého dětství. Ve svých devíti letech měl velmi zajímavý, a jak se později ukázalo, i prorocký sen. Zdálo se mu, že se na velice prostranném dvoře před jeho rodinným domem bavilo mnoho chlapců. Někteří se smáli, jiní si hráli, mnoho jich klelo. Když malý Jeník Bosco zaslechl rouhání, šel mezi ně a pokoušel s e je umlčet domluvami a pěstmi. Najednou se před ním objevil nádherně oděný muž. Byl již starší a jeho vzhled byl vznešený. Měl bílý plášť. Malý Jeník nemohl posoudit jeho tvář, protože z ní vyzařoval zvláštní jas. Tento muž oslovil Jeníka jménem a řekl mu: „Tyto své přátele nezískáš bitím, ale vlídností a láskou. Dej se hned do práce a vysvětli jim, jak ošklivý

Svatý Don Bosco

je hřích a jak vznešená je ctnost." Jeník celý zmatený a polekaný namítl, že není schopen vysvětlovat těmto chlapcům náboženství, protože sám dosud nic nezná. V tom okamžiku se chlapci přestali hádat, křičet a klít a obklopili mluvícího - Tehdy se Jeník zeptal: - Kdo vlastně jste? Vždyť to, co říkáte je nemožné. - Právě proto, že se ti to zdá nemožné, to musíš učinit možným a to poslušností a vědomostmi. - Kdo mě bude učit? - zeptal se Jeník. - Dám ti učitelku. Povede tě a naučí tě moudrosti. Každá jiná moudrost je zbytečná. - Ale kdo jste vy? - Jsem syn Té, kterou tě matka naučila zdravit třikrát denně. Zeptej se na moje jméno mé Matky. V tu chvíli stála vedle něj vznešená Paní ve slunečně zářivém plášti. Všim la si, ja k je Jeník zm atený a bezradný. Pokynula mu, aby se k Ní přiblížil, a vzala ho za ruku. - Dívej se - řekla. V tu chvíli zmizeli všichni hoši a místo nich bylo všude plno koz, psů, koček, medvědů a jiných zvířat. - Zde je tvoje místo, zde musíš pracovat. Buď pokorný, statečný a silný. To, co uvidíš u zvířat, musíš uskutečnit pro moje syny. Naráz se divoká zvířata změnila v přítulné beránky, kteří radostí poskakovali a mečeli kolem onoho Pána a Paní. Jeník se dal do pláče a prosil Paní, aby mu vysvětlila, co to všechno má znamenat. Ona mu položila ruku na hlavu a řekla: - Přijde doba, kdy všechno pochopíš. V tom se Jeník probudil. Celý život Dona Bosca je pak velmi krásný a plný zvláštních událostí, které můžeme zařadit do kategorie zázraků. Nemůžeme se ani divit, že prožil tak krásný život a vykonal tak mnoho dobra, když měl tak moudrou a vznešenou Učitelku. Tyto velké věci však nekonal jen během svého pozemského života, nýbrž je koná i nyní v současné době. Vzpomínám si, ja k jsm e cestovali ještě v době hluboké totality na Slovensko. Byl pátek jednoho zimního dne. Rozhodli jsm e se, že pojedeme s partou věřících na lyže ke svému kamarádovi, který měl klíče od jedné chalupy nedaleko Makova. Někteří odjeli již dříve a my čtyři jsme odjížděli k večeru, po skončení práce. V Čadci jsm e přestupovali na vlak, který jel směrem na Makov. Vlak byl velmi starý, patrně ještě z doby naší první republiky. Před vlakem byly skupiny mladých lidí s cigaretami v ústech. Nasedli jsm e do vagonu a ke svému překvapení jsm e zjistili, že ve vlaku nesvítí světla. Když se vlak rozjel, mladí lidé se začali bavit stále hlasitěji. Vyvrcholilo to tím, že začali zpívat a spíše už jen řvát velmi oplzlé písničky. Oplzlost textů byla taková, že jsm e dosud nic podobného neslyšeli.

Průvodčí, který pootevřel dveře vagónu, okamžitě couvl a dveře za sebou zavřel. Ze začátku jsm e si toho nevšímali a vedli jsm e spolu rozhovor. Nakonec však byl řev tak silný, že jsme se už navzájem neslyšeli, i když jsme skoro na sebe křičeli. Měli jsme pocit, že se do našeho vagonu seběhli všichni zlí duchové. Tehdy jsme všichni čtyři ztichli a každý z nás, aniž bychom si to řekli, se začal m odlit. Já jsem si právě tehdy vzpom něl na Dona Bosca, ja k dokázal ve svém pozemském životě usměrňovat takovéto chuligány. Prosil jsem jej o pomoc, a rovněž jeho vznešenou Učitelku Pannu Marii, aby přivolali našeho Pána Ježíše Krista, protože kde On vejde, tam musí ustoupit všechny temnoty. Modlili jsm e se za tyto mladé lidi přibližně pět minut. Jak jsm e byli překvapeni, když postupně začal jejich řev slábnout. Mládež začala rozmlouvat polohlasem. Ve vedlejším vagónu křičely ještě dívky, ale i tam postupně řev ustupoval. Posléze jsme ve tmě slyšeli jen hlas jednoho hocha, jak neustále všechny pobízel: „Zpívej! Zpívejme!“, avšak nikdo z nich už zpívat nezačal. Do cílové stanice jsme dojeli již se

slušně se chovajícími mladými lidmi. Po příjezdu jsme tento zážitek vyprávěli svým kamarádům, kteří nás čekali, a společně jsm e chválili našeho Pána Ježíše Krista za Jeho Neposkvrněnou Maminku, za všechny světce, zvláště za Dona Bosca, na jehož přímluvu se to vše stalo. Později jsm e si také uvědomili, že touto událostí nám chtěl Pán Ježíš také něco říci. Kolem každého z nás bydlí hodně lidí, kteří často urážejí Pána Boha a Neposkvrněnou Pannu, protože se za ně nikdo nemodlí. Dostávají se tak do pole působnosti zlého ducha/ který skrze ně koná mnoho zlého. Kdybychom se za tyto lidi více modlili, určitě by byl svět kolem nás krásnější. Nečekejme však, že výsledky svých modliteb uvidíme ihned, jak tomu bylo v našem případě. Převážně se musíme za vysvobození duší modlit dlouhé roky, někdy i celý život. Můžeme si však být naprosto jistí tím, že všechny modlitby za naše bližní Pán Bůh s radostí přijímá a všechny vyslyší. Zvláště tehdy, když svůj život svěříme do rukou té nejlepší Učitelky, Neposkvrněné Panny Marie, která vedla Dona Bosca po celý jeho život. Lukáš Maria Koch

R o zh o vo r s M UD r. Lu dm ilou Lázničkovou (1960), ve d o u cí P ra co vn í skup in y p řiro­ zeného p lá n o v á n í ro d ičo vství (PPR) v Brně p ři N e m o cn ici M ilosrdných bratří, Polní 3 1. P ro č n ě k te rý m m a n ž e lů m p řiro z e n é m eto d y p lá n o vá n í ro d ič o v stv í selhávají? N ež o d p o v ím p řím o na tu to o tá zku , je potřeba si ujasn it některé pojmy. N ejprve snad - co to je přirozené plánování rodičovství? Jde o tako vé jednání, při kterém je regulován počet porodů a tím i ve liko st rodiny - a to bez použití n ě ja kého způ sob u ch e m ické či m ech an ické zá b ra n y početí, na zá kla d ě zn a lo stí o fyzio ­ logické záko nito sti v cyklu ženy. K oplodnění m ů ž e d o jít je n u rč itý o m e z e n ý p o č e t dnů v m en stru ačn ím cyklu. Tyto dny označujem e ja k o p lo d n é , o s ta tn í d n y ja k o n e p lo d n é . V každém novém cyklu znovu a znovu, se celý org an izm us žen y p řipravu je na m ožné oplo­ dnění právě uvo ln ěné ho vajíčka, je h o uhníz­ d ě n í v d ě lo z e a d a lš í vývo j. P okud k tom u nedojde, nastává m en stru ačn í krvácení a vše se opakuje od začátku. T ato souhra - mozek, vaječníky, dě lo ha - je řízena horm ony. A právě pod je jich vlivem do chá zí k vnějším zm ěnám , ja k o js o u zm ě n y ch a ra kte ru hlenu i s u b je k­

tivn íh o v n ím á n í pocitů u po ševn íh o vcho du , z m ě n y na d ě lo ž n ím č íp k u , z m ě n y b a z á ln i tě le s n é te p lo ty , p ro m ě n y v n ím á n í in te n z ity různých doprovodných příznaků, které si m ůže každá žena sam a sledovat. Na druhé straně: právě proto, že do této souhry je za p o je n i m ozek, je ka žd ý stre ss, každ á n e m o c, k a ž d é „v y b o č e n í z n o rm á lu “ o rg a ­ nizm em zp ra co vá n o - a to ved e k posunům term ínu uvo ln ění vajíčka, tzv. ovulace. A le tělo to ženě „po ví“ . Svým tichým , ale je dnoznačným jazykem . Jde o to, do ja ké m íry žena „ro zu m í“ t é to „ ř e č i“ , a p a k ta k é , d o ja k é m íry je m anželský pár ochotný a kce p to va t tu to „řeč". A ta d y p rá v ě v id ím p říč in u tz v . s e lh á n í. V hluboké ne zna losti nejnovějších poznatků o přirozeném plánování rodičovství - a navíc tam, k d e n ě ja k é z n a lo s ti js o u , v n e d o d r ž e n í základních pravidel. 2. C o si m y s líte o to m , ž e ú d a jn ě 70 % k a to lík ů , k te ř í z n a jí p ř ir o z e n é m e to d y , p řesto p ou žívá p rezervativ? N edom nívám se, že ti, co opravdu znají přirozené m etody plánování rodičovství, v tak v yso ké m p ro ce n tu je š tě p o u ž ív a jí kon do m . Navíc, z toh oto údaje není ja sné , zda se je d n á

o po užívání b a rié ro vé an tikon cep ční m etody cílen ě pouze v tzv. okrajových plodných dnech n e b o z d a se je d n á o p ra v id e ln é p o u žívá n í k o n d o m u s m lh a v ý m tu š e n ím n ě č e h o o plodných dnech, kdy se vychází ze šedesát let staré, ne spo leh livé kalendářní m etody. 3. Existují nějaké seriózní studie o spolehlivosti přirozených metod? V e s v ě tě je z n á m o již n ě k o lik s tu d ií. N apříklad se vyho dn oco vala účinnost použití je d n é z n e js p o le h liv ě jš íc h m e to d P P R s y m p to te rm á ln í m e to d y (S T M ) a s ro v n á n í spo le hlivosti při použití tzv. „čisté" STM a tzv. „m ix“ m etody, kdy pár navíc je ště používá další b a rié ro vý an tikon cep ční prostředek, nejčastěji kondom . O pa kovan ě bylo dosaženo stejného výsledku. Indexy spolehlivosti při použití „čisté“ STM a „m ix" m e to d y se v p o d sta tě nelišily.

p řiro zen é m etod y p lán o ván í ro d ič o v stv í? Já o s o b n ě bych to an i n e o c h o to u n e ­ nazývala. Je po tře ba si uvědom it, ja k é m ají m a n ž e lé p o d m ín k y . N a z á k la d ě p ře č te n í ně ja ké p u b lika ce nebo v y s le c h n u tí si p ře d ­ nášky se je ště nikdo důkladně PPR nenaučil. V š e o b e c n ě se d o p o ru č u jí m in im á ln ě č ty ři setkání s instruktorem PPR po dobu tří cyklů. A tad y jsm e u dalšího problém u: kde se setka t s in s tru k to re m P P R ? I kd yž už je řad a lidí vyškolených v problem atice PPR, stále je jich zo u fa lý n e do sta te k. Jsou oblasti, kde zatím není nikdo k dispozici. 5. Hraje tu důležito u roli reklam a na um ělou an tiko n cep ci? A no . S vé s e h rá v á i s tá le v ý ra z n ě jš í a p rů b o jn ě jš í re k la m a u m ě lé a n tik o n c e p c e . K tom u si připočítejte vysokou nespo leh livost k a le n d á řn í m e ­ tody, která je ča­ sto i m ezi lékaři zná m á ja k o je d i­ ný způ sob PPR. P ř ir o z e n é p lá ­ n o v á n í r o d ič o ­ v s tv í m u s ím e c h á p a t ja k o ú žasn ou nabídku S tvo řite le využít n a ši in te lig e n c i ke s p o lu p r á c i s Ním. Ne každý m a n ž e ls k ý p á r má okam žitě sílu k té to s p o lu p rá ­ ci. A le m á šanci k růstu, k vývo ji a k p ř ije t í té to Paní Dr. Ludmila Lázničková n a bídky. 6. K o lik je vlastn ě m etod PPR? N a víc tyto indexy ukazovaly na výraznější spo­ M etod je ho dn ě a se v z rů s ta jíc ím i z n a ­ le h liv o s t P PR než po užíván í kondom ů, dialo s tm i o p rů b ě h u cyklu jic h b u de p řib ý v a t. fra g m y a da lších um ělých m etod. Tam , kde je H ledá se taková, která co n e jp ře sn ě ji stan oví, pár d o kon ale ob eznám en se znám kam i plod­ z d a a kdy p ro b ě h la o vu la ce , co n e jp ře s n ě ji nosti, a je si vědom toho, že právě v období v ym e zí tzv. p lod né dny. n e jvíce blízkém ovu la ci dochází k největším P o k u d p o m in u v p o d s ta tě s o b tíž e m i s e lh á n ím v š e c h b a rié ro v ý c h i d a lších a n ti­ p o u ž ite ln o u k a le n d á řn í m e to d u O g in a a k o n c e p č n íc h p ro s tře d k ů , d o jd e k z á v ě ru o K n a u s e , v š e c h n y d a lš í m e to d y P P R js o u zbyte čnosti vydá ván í peněz za ně. 4. Myslíte si, že používání umělé antikoncepce z a lo ž e n y na s le d o v á n í a v y h o d n o c e n í tzv. z n á m e k p lo d n o s ti. P la tí z á k la d n í p ra v id lo : je za p říč in ě n o n eo ch o to u páru n au čit se

čím v íc e u k a z a te lů s le d u je m e a s p o le č n ě v y h o d n o c u je m e , tím s e m e to d a s tá v á s p o le h liv ě jš í. N á z v y m e to d v íc e m é n ě v y ­ c h á z e jí z e s le d o v a n é h o u k a z a te le . M ám e tzv.te p lo tn í m etodu, hlen ovou neboli ovulační (té ž B illin g s o v u ) m e to d u , s y m p to te rm á ln í m eto d u . R o z p ra c o v á v a jí se d a lš í m e to d y - v yše tře n í slin, s le d o v á n í zm ě n h la d in y lipid ů v p o v rc h ­ o v ý c h b u ň k á c h k ů ž e , d o m á c í te s to v a c í pa p írky pro s le d o v á n í hladin h o rm on ů v m oči a pod. Při té to p říle ž ito s ti bych ch tě la va ro va t p ře d p o u ž ív á n ím v n e d á v n é d o b ě u nás p ro d á v a n ý c h tz v . m ik ro s k o p ů k v y š e tře n í slin. P od le úd ajů ita lských vědců, kteří se na výzku m u p o d íle jí, b yly ty to p řís tro je vrá ce n y v ý ro b c i z p ě t p ro š p a tn é p ro v e d e n í a tím v z n ik a jíc í n e s p o le h liv o s t vyše tře n í. 7. J a k á je s o u č a s n á s p o le h liv o s t P PR ? Co se tý č e p lá n o v á n í ro d ičo vství, ten to fy z io lo g ic k ý z p ů s o b re g u la c e p o ro d n o s ti je ú ža s n o u n a b íd k o u m o ž n o s ti o tě h o te n s tv í u s ilo v a t n e b o n a o p a k se vě d o m ě m ožn osti p o če tí v y h n o u t - a to na zá kla d ě z n a lo s tí o p rá vě p ro b íh a jíc í fázi cyklu. T oto je o b zvlá ště výh o d n é tam , kde js o u n e p ra v id e ln é cykly a p o u z e te o re tic k é v ý p o č to v é p ře d p o k la d y se lh á v a jí. V s o u č a s n é d o b ě je n e js p o le h liv ě jš í s y m p to te rm á ln í m e to d a . S vou s p o le h liv o s tí se řa d í h n e d za h o rm o n á ln í p re p a rá ty , je v ý ra z n ě s p o le h liv ě jš í n e ž p o u ž ív á n í n itro ­ d ě lo ž n íc h tě lís e k , k o n d o m u , d ia fra g m y , p ře ru šo va n é so u lo že a da lších m etod. Pokud k to m u p ř ip o č ít á v á m e z d r a v o t n í n e z á ­ va d n o st, p o z itiv n í v liv na p a rtn e rs k é vztahy, p a k - p ře s u rč ito u n á ro č n o s t d o d rž o v á n í vše ch pra vid e l - m á ta to m etod a m no há plus. 8. P r o b íh á ta k é u n á s n ě ja k ý v ý z k u m s p o le h liv o s ti P P R ? V s o u č a s n é d o b ě p ro b íh á v E v ro p ě v íc e n á ro d n í s tu d ie o v ě ře n í s p o le h liv o s ti a e f e k tiv n o s ti s y m p to te r m á ln í m e to d y . Na z á k la d ě a k tiv it b rn ě n s k é P ra c o v n í s k u p in y P P R s e ná m p o d a řilo z a p o jit se do té to stud ie. J e to v e lk á a n á ročn á akce. A doufám , že z ís k á m e p ro s p o lu p rá c i p o k u d m o žn o v š e c h n y in s tru k to ry P P R u nás. D ě ku ji za ro zh o v o r. Janka Procházková

Zkušenosti s PPR Když mi můj chlapec řekl, že by si přál, abych se stala jeho ženou a maminkou jeho budoucích dětí, bylo to pro mne nejkrásnější vyznání lásky. Tehdy jsem si snad poprvé plně uvědomila, že jsem žena a cítila jsem veliký vděk vůči Pánu, který mě právě jako ženu stvořil. Moc jsem si přála sebe jako ženu co nejvíce poznat. A ta k js e m z a č a la s le d o v a t p rů b ě h a pravidelnost svého cyklu. Do měření bazálních teplot se mi sice moc nechtělo, ale časem se stalo běžným úkonem každého rána. Všechny poznatky jsem si za­ znamenávala do sešitu, který jsem si k tomu účelu pořídila. Byla jsem nadšená! Viděla jsem, jak dokonale Bůh ženu stvořil. Začala jsem jasně poznávat, kdy mě Bůh chce mít plodnou a kdy ne. Mé ženské sebevědomí vzrostlo. Díky tomu jsm e si o tom dokázali začít povídat i s mým chlapcem a jasně jsm e cítili, že až po svatbě začneme spolu žít jako manželé, chceme i v sexuální oblasti být co nejvíce v pravdě a jednotě. A tomu právě odpovídá život podle přirozeného řádu, který Bůh do ženy vložil - podle přirozených m etod p lánování rodičovství. Po sva tb ě za čalo být sle d o vá ní cyklu naší sp o le č n o u z á le ž ito s tí. M ůj m už mi ka žd ý den zaznamenával do sešitu naměřenou teplotu, a tak jsme denně oba věděli, v jaké fázi cyklu se nacházíme. Nikdy jsm e necítili „křeč" ve dnech, kdy se naše touha nemohla naplnit ve spojení. Prostě jsm e si vzájemnou lásku dávali najevo spoustou jiných pozorností a něžností. Naši jednotu a porozumění to den ze dne prohlubovalo. Když jsm e potom vědomě očekávali příchod děťátka, poznali jsm e i další rozměr tohoto přirozeného života. Dnes, kdy jsm e spolu již tém ěř osm let, mohu pravdivě říci, že si fantasticky rozumíme ve všech oblastech společného života a máme tři krásné zdravé děti, které jsme si přáli. K životu podle přirozeného řádu není dobré přistupovat jako k antikoncepční metodě. Pro nás je tento řád prostě stylem života. Myslím si, že právě proto je naše manželství tak šťastné. Hana I., 28 let - Praha

Poté, co jsem se blíže seznámila s přirozeným plánováním rodičovství, pociťuji určité nadšení, a tak bych se ráda o tuto zkušenost podělila s druhými. Vdala jsem se v pětadvaceti letech a děti jsem samozřejmě chtěla. Ale za šest let manželství jsem měla tři děti a zjistila jsem, že práce s nimi je tolik, že bych další dítě už přece jen těžko zvládala. V té době jsem se seznámila s jednou kamarádkou, která mi vysvětlila metody přirozeného plánování rodičovství a do jiného stavu jsem se již nedostala. Díky přirozeným

metodám je mi každý cyklus (jakkoli dlouhý) jasný vím, kdy mám plodné a kdy neplodné dny. Čtvrté dítě stále ještě plánujeme. Manželství je vztah, na kterém musí pracovat oba dva; i sexuální stránka roste, zraje a nabývá duchovních hodnot. Podle mne tomu přirozeně napomáhá PPR, kdy v plodném období je třeba se zříci pohlavního styku. Tyto dny nepokládám za něco nepříjemného, ale naopak. Je na co se těšit. Zjistila jsem, že v tyto dny jsme k sobě s manželem pozornější a projevujeme více zájmu jeden o druhého. Nikdy jsme nepoužívali antikoncepci a cítím to jako veliký dar. Nic neporušuje náš vztah. Vše je skutečně přirozené. PPR používám již tři roky a mohu říci, že metoda je stoprocentně spolehlivá. Domnívám se, že by bylo správné, aby se dívky s těmito metodami seznámily ještě v době, kdy s nikým nechodí, naučily se pozorovat na svém těle známky plodnosti a po

takže jsme založení rodiny nechtěli odkládat a první dítě tudíž nijak neplánovali. Bydleli jsm e v maličkém podnájmu, kde byl už s jednou dětskou postýlkou problém. Po porodu jsm e tedy začali praktikovat symptotermální metodu podle výše zmíněné knížky dr. Šipra. Dařilo se nám to až do doby, kdy jsme se přestěhovali do vlastního bytu. Druhé dítě jsm e si přáli, ale rovněž jsme ho nijak přesně neplánovali: prostě jsme přestali mít motivaci dodržovat pravidla a početí na sebe nedalo dlouho čekat. Náš manželský život nebyl vždycky jednoduchý a bez problémů. Dlouho jsem kojila, což mělo příjemný důsledek prodloužené poporodní neplodnosti, ale po ní n á sle d o va lo n ě ko lik ve lm i d lo u h ých a ve lm i nepravidelných cyklů, které samozřejmě uplatňování přirozených metod značně ztížily a přinesly s sebou i delší dobu nutné zdrženlivosti. Když měla naše mladší rok a půl, onemocněla jsem a byla nemocná víc než rok. V této době jsem měla opravdu vážný důvod k tomu, abych neotěhotněla, ale ani nás nenapadlo, že bychom se m ohli uchýlit k nějaké antikoncepční m etodě. S polehlivost v našem případě byla sto ­ procentní - neotěhotněla jsem a vzhledem k závažnosti d ů vo d u pro o d lo ž e n í d a lš íh o tě h o te n s tv í nám zdrženlivost v plodném období připadala jako cena velmi přijatelná. Přirozené plánování rodičovství tvoří po šesti letech m anželství sam ozřejm ou součást našeho životního stylu. Právě díky jemu jsme se naučili, že sex je jednou z mnoha tváří manželské lásky, že má být jejím sluhou a nikoliv pánem a že dávat život je privilegiem, ne postrachem. Lucie C., 29 le t-Z lín

svatbě si mohly každé dítě naplánovat tak, jak je to právě pro jejich rodinu optimální. Lída T., 33 le t-P ra h a

Jsem devětadvacetiletá, šest let vdaná, matka dvou dětí ve věku 5 a 3 roky. Měli jsme to štěstí, že kněz, který nás oddával, nám v rámci přípravy na manželství věnoval knížku MUDr. K. Šipra „Přirozené plánování rodičovství". První dítě se nám narodilo deset měsíců po svatbě. Bylo nám - když jsm e se brali - 23 a 28 let,

Moje žena a já jsme spolu osm let. V prvním roce manželství jsme používali pilulky. Ke změně na PPR nás přivedly dva důvody. Oběma nám vadil abortivní aspekt pilulek. A přesto, že žena nem ěla žádné pozorovatelné potíže, měli jsm e obavy z možných následků dlouhodobého užívání na její zdraví. Zdrženlivost byla pro mne z počátku těžká a musel jsem si připomínat, proč jsm e se vlastně pro PPR rozhodli. I když nechám stranou otázku potratů, jak bych mohl vůbec připustit, aby moje žena brala něco, co by jí mohlo uškodit? Žádný milující manžel by nemohl od své ženy žádat takovou věc. To by bylo, jako bych řekl, že je moje osobní potěšení důležitější než její zdraví. Zdrženlivost zůstává nejtvrdším bodem PPR. Ale já se na ni dívám jako na známku mé úcty a lásky k mé manželce, která mi dala dvě krásné děti a zůstává mou nejlepší přítelkyni. Když se mám rozhodnout mezi periodickou zdrženlivostí a rizikem pro zdraví mé ženy, není vlastně potřeba nic rozhodovat. R.G.,Pennsylvania Zprávy Ligy P ár Páru

W M M t J / t t t M S I UMMMMMEr N edávno proběhla sdělovacím i prostředky z p rá v a , ž e p o ls k ý p re z id e n t Le ch W a le s a prohlásil, že se raději vzdá svého úřadu, než by podepsal zákon povolující v Polsku potrat. O bdivuji sílu toh oto muže, pro něhož je m orálka a dodržení Božích přikázání více než světská sláva. V zpo m ně la jse m si na příhodu z m ého mládí, ze které m ám dodnes špatný pocit - byla jsem příliš m ladá a nedovedla jsem poradit tak, ja k bych to do káza la dnes... Od m ala jse m vyrůstala s přítelkyní Věrou o něco starší, než jse m byla já. C hodily jsm e spolu každou neděli do kostela, zpívaly jsm e v kostelním sboru, svěřo valy si svá tajem ství. V dá vala se dřív než já. Její m už byl pohledný, společenský, avša k církvi nebyl nakloněn. Po svatb ě pře sta la cho dit do kostela, nestýkaly jsm e se a po čase mi rozjásaně sdělila, že čeká děťátko. I já jse m m ěla velkou radost. Hledaly jsm e v kalendáři nejhezčí jm é n a a plánovaly vycházky s kočárkem , až bude dítě na světě. K rá tc e na to js e m se v d a la i já za m uže z n á b o ž e n s k é ro d in y . O n sám byl ve víře v la žn ý, ale po n a š í s v a tb ě v ko s te le jse m , s podporou je h o m am inky, docílila, že s námi chodil na m ši svatou té m ě ř každou neděli a rád! Na svatbu přišla ta ké V ěra a sm utně mi sd ě lila , že d ě ťá tk o n e bu de , m an žel si přál potrat, že je š tě nic neužili a že si napřed m usí zařídit do m á cn o st a užít pěkné dovolené. Nám seslal Bůh po dvou děvčátkách ještě chlapce a V ěra již m ěla s m anželem všechno, co si přáli, je n dítě nepřicházelo. N epom ohly F ra n tiš k o v y L á zn ě , a n i z á z ra č n í b y lin k á ři. T e p rve op e ra ce pom oh la a po de síti letech m a n ž e ls tv í s e jim n a ro d il syn . Byl v š a k m ongoloidní. Nyní dá vali m anželé vinu jeden druhém u a Věřin m anžel odjel na delší služební cestu s tím, že až se vrátí, nechce to dítě dom a m ít! S ty d ě l by se p rý p ře d k a m a rá d y . Po krátkém živo tě na to m to světě, ve stáří pěti týdnů dítě zem řelo. Pohřbu se zúča stnila jen Věra, je jí m atka a já. Z hrozila jsem se, když mi Věra vyprávěla, že m ořila dítě hladem a když plakalo, přidu šovala je peřinkou, aby sousedé je h o pláč neslyšeli. Po sm rti synka vysedávala

v zadum ání u m ne a díva la se s bolestí na mé zdravé děti, ja k si hrají. H rozila se nyní svého skutku, m ěla výčitky svědom í, brala prášky na spaní, aby je ohlušila, ale když usnula, ve snu své dítě zno vu a zno vu zab íjela. M anžel se vrátil, odsoudil je jí čin, nazval ji zrůdou, která zabila své dítě a opustil ji s jin o u ženou. V ěra byla pak na léčení a tvrd o šíjn ě od m íta la moji radu, aby vyhled ala kněze a se vším se mu svěřila. Bála se, že ji zavřou, pokoušela se i o sebevraždu, ale byla m atkou hlídána. Z tratila chu ť k živo tu a zem řela mladá. Č asto se za ni m odlím a lituji, že ji láska k sobeckém u a je šitné m u m uži sved la z cesty, po které jsm e spolu kráčely. Jaroslava Procházková

P apež Jan P avel II. řekl na je d n o m se tká ní s ochránci života: „Děláte nejdůležitější práci na svě tě ." A ře kl to ne p ro to , a b y u d ě la l ra d o s t o ch rá n ců m živo ta , ale vy já d řil tím to zp ů so be m skutečnost, že zabíjení dětí v lůně jejich m atek je největší tragédií současné civilizace, ze které je z ře jm é , k če m u v e d o u h e s la p ro p a g u jíc í n e ­ spoutanou svobodu. Chránit život to neznamená jen pom áhat těhotným maminkám, ale také snažit se pochopit příčiny, pro které se hrom adně za b íje jí n e jm e n ší a n e jb e z b ra n n ě jš í čle n o vé n a ší s p o ­ lečnosti. Současná civilizace a kultura popírá základní hodnoty, ke kterým patří čistota, manželská věrnost a rodina. Místo nich se propaguje právo na rozkoš chápanou jako nespoutaný a ničím neomezený sex, svobodu volby jako omluvu na zabíjení dětí, toleranci chápanou jako možnost demoralizace zvláště dětí a mládeže, ale i dospělých skrze neomezené šíření pornografie, pobízení k brzkému sexuálnímu životu, prosazování mimomanželského sexu a homosexuality. V še ch n y tyto a ktivity vedou ve vě d o m í člověka k oddělování sexuálního aktu od předávání života. Protože ani ty nejdokonalejší antikoncepční prostředky nejsou schopny zcela zamezit vzniku nového člověka, počítá se s možností jeho zabití. Takto přicházíme k pojmu „civilizace smrti", ve které jedni platí životem,

aby si jiní mohli neomezeně užívat. Hodnota lidského života se stává relativní. Dalšími oběťmi se mohou stát lidé staří a nemocní, které bude možno zabíjet (v některých zemích se to již děje) s odůvodněním, že mají právo na důstojnou smrt. Být ochráncem života, znamená vidět problém

ze širokého úhlu a pochopit, že antikoncepce nikdy nebyla ani nebude alternativou k potratům . Sku­ te čn o u a lte rn a tiv o u je v ý ch o va k č is to tě , zo d ­ p o vě d n é m u ro d ič o v s tv í, kte rá jd e ruku v ruce s činností ve prospěch rodiny.

M ilo s t o b d rž e l d e v ě ta tř ic e tile tý U go F esta, d ě ln ík to v á rn y L a ne rossi, ženatý, otec d v o u dě tí, kte rý byl je d e n á c t le t ne m oce n. S e d m le t u p ly n u lo od doby, kdy U go p ře sta l c h o d it a byl o d ká zá n na in v a lid n í vo zík, na k te ré m m ě l s tr á v it z b y te k s v é h o ž iv o ta . P ř íč in o u to h o to s ta v u b y la tě ž k á fo rm a ro z tro u š e n é s k le ró z y (S c le ro s is m u ltip le x), k te rá n e d á v a la ž á d n o u na d ě ji na v y lé č e n i. K ro m ě ro z tro u š e n é s k le ró z y m ěl U go e p i­ le p s ii a tě ž k o u p o ru ch u zra ku - 7 d io p trií. Po n a v š tív e n í n ě k o lik a n e m o c n ic a č e tn ý c h s p e c ia lis tů se U go ro zh o d l sm ířit se s o s u ­ dem . P ře d p ě ti lé ty m u je d e n z e z n á m ý c h p o ra d il, a b y je l do Lurd. O dje l, i když se na te n to n á p a d d ív a l v e lm i ske p tic k y . Je d n o u z p o h n u te k, k te rá ho p řim ě la o d je t do Lurd, b y lo je h o c e lo ž iv o tn í p řá n í: n a lé z t s v o u ro d n o u m a tku , k te rá ho o p u s tila , když byl je š tě ne m lu vn ě te m . Po vykou pá ní v zázra čné v o d ě n e m o c n ý n a je d n o u p o c ítil, že již se n e m ů ž e ro u h a t a p ro k lín a t, c o ž d o p o s u d č a s to d ě lá v a l. O d té c h v íle se ro z h o d l o d e v z d a t své u trp e n í B ohu. K dyž pak sed ěl n a p r o ti je s k y n i a p ře m ý š le l o s v é ro d n é m atce, u s ly š e l h las N e p o sk vrn ě n é : „Já jse m tv á p rvn í M a tk a .“ O b rá c e n ý U go se od e b ra l na a u d ie n c i k Jan u P avlu II. S seb ou vzal pět o b rá z k ů B o žíh o M ilo s rd e n s tv í, které S va tý o te c p o svě til. P ak o d je l do T renta , k te ré je p o b líž je h o m ís ta n a ro z e n í a kde se ta k é n a c h á z í h n u tí „D iv e s in M ise rico rd ia ". I když ne byl m o c n a klo něn ani k m ístu, ani k lidem , k te ří se ta m schá zejí, pře sto toto h n u tí n a v š tív il. Byl p řija t do s p o le č e n s tv í na p o s le d n í tří d n y týd e n trv a jíc í e va n g e liza ce . Po p říc h o d u na m ísto se d o s ta v ila krize. To, co se ko le m n ě h o dě lo , mu p řip a d a lo ja k o

e x a lt o v a n é a f a n a t ic k é . P ř e s v ě d č o v á n p říto m n ým i tam zů sta l, i když b ě he m m o d li­ te b se cítil svá zá n . S ta v je h o d u še se velm i zle p šil. D o káza l i o d p u s tit své m atce, že ho v d ě ts tv í o p u s tila , a p o d ě k o v a t jí z a d a r ž iv o ta . Č tv rté h o dn e, k d y ž se z n o v u ja k o o b vykle o citl na svém v o zíku v kap li v prvn í řadě m ezi těm i, kdo se m o d lili, p o cítil něco p o d iv n é h o : P o s ta v a K ris ta na iko n ě , před kterou se m odlil, se oživila ; U go vid ě l, ja k se K ris to v y ša ty po h n u ly a pak J e žíš v z tá h l své paže k něm u. U go byl zd ě še n a u h ýb a l před

Pavel W osicki, Glos dla žycia

g e ste m S p a s ite le ; to to se p ě tkrá t o p a ko va lo a n a k o n e c se U go ro zh o d l říci: „Z v e d n i mě, d o k á ž e š to ? " K ris to v a p o s ta v a v y s to u p ila z ikony, p řib líž ila se, n e m o cn ý p o cítil d o te k ruky a zjistil, ž e s to jí na nohou se z ve d n u tým i p a žem i před ikonou. D ne 2. s rp n a 1990 U go za ča l chodit, e p ile p s ie u s to u p ila a z ra k se n o rm a liz o v a l (m én ě než 0,7 d io p trie ). O d té do by se Ugo n e p ře s tá v á m o d lit a dě kova t. 29. s rp n a U go zn o v u n a vštívil S va té h o o tc e a v y p r á v ě l m u o o b d rž e n é m ilo s ti. T e n to k rá t p řiš e l na v la s tn íc h n o h o u bez in v a lid n íh o vozíku . II Mattino dí Padova, 4. IX. 1990

Hovoří uzdravený Ugo Festa Byl jse m ve velké m orální a duchovní krizi. P řijel js e m do Ř ím a s pěti iko n a m i B ožího M ilosrde nství, abych po pro sil S va té h o otce o p ožehnání. S va tý o te c mi do po ručil, abych se m o d lil k B o ž ím u M ilo s rd e n s tv í a p ro s il o p řím lu vu s lu že b n ici Boží sestru Faustinu. K d y ž js e m p řije l do T re n ta , byl js e m ske p ticky naladěn. N e chtěl jse m se zú ča stn it m od lite b, které se mi zd á ly přehnané. Prosil jse m je n P ána Ježíše, aby odpustil m é m a m in c e , k te rá m ě v d ě ts tv í o p u s tila . N ik d y js e m n e z a k u s il m a te řs k o u lá s k u a nedokázal jse m být vdě čný mé m atce za život, který mi d a rova la. Pán Ježíš chtěl, abych jí poděkoval právě z a t a k o v ý m ů j ž iv o t a z a č a l ji m ít rá d . P ře d e v š ím js e m byl u z d ra v e n d u c h o v n ě . D říve jse m trpěl, pro to že jse m jí nedokázal od pu stit, že m ě o p u stila ihned po narození. T ím to o d p u š tě n ím s e z a č a lo m é fy z ic k é u z d r a v e n í. P ě tk r á t P á n J e ž íš v y s to u p il z ob razu a objal mě. Po šesté mi řekl: „Vstaň". Nyní js e m uzd rave n, chválím Pána, tan čím a zpívá m ... Pán Je žíš m ě u zd ravil do kon ce i z ep i­ le p s ie a ta k é m ůj z ra k se z le p š il. Z a to to vše ch n o d ě ku ji Bohu, že m ě ve svém M ilo­ srd e n ství uzdravil, abych uvě řil a přivedl do Jeh o m ilo srd n é h o S rdce m noho bratří vyko u ­ p e n ých J e h o K rví a V o d o u , kte ro u z lásky k nám vylil. Zródlo

Moje

r a d o s t n e ta n á

P ocházím z ateistické rod in y. Také m é široké příbuzenstvo je ateistické. Byla jsem sic e fo rm á ln ě p o k ř tě n á ja k o k a to lič k a , p ro to že to „bylo v m ó d ě“ a také p ro to , že do p orod n ice přišel jen katolický p an farář. Moji ro d iče byli oba evangelíci. J e n ro d iče m é m am in ky a asi i její sestra byli katolíci, ale v íc o to m n ik do neví. Na m še n ik dy nikdo n echodil. B abička m i říkávala, že se m odlí, ale nikdy jsem ji p ři to m neviděla. Zprvu m ě ro d iče n a náboženství posílali, d o k o n c e js e m s c e lo u tříd o u b y la i n a p rv n ím svatém p řijím án í - n ech áp u však p ro č. M am inka m i to p ěkně zesm ěšnila a můj postoj k v íře a v ěřícím se podle to h o vyvíjel. P rotože jsem hezky zpívala, p řed n á­ šela a ch odila do kostela rád a i p řes různé poznám ky, dala m i p an í k atechetka ú kol p ře d n é st ód u n a P an n u M arii p ři jed n é k v ě tn o v é v e č e r n í m ši. Ú d ajn ě b y l m ůj před nes nejlepší. Byla jsem p o ch v álen a a od m ěn ěna obrázkem . Můj p o cit nevýslovné rad osti však sk on čil po návratu dom ů. Bylo té m ě ř 20 h odin (šla jsem dom ů ro v n o u a ry ch le). Tatínek se velice rozzlobil, že m ám už být dávno v p osteli a ještě dnes vidím i slyším , jak m i dal n a vybranou: „Buď budeš p ionýrkou, nebo budeš knězi líbat ru ce !“ To bylo v ro ce 1951- Tlak i p řesvěd čování ve šk o le b y lo te h d y siln é . J á jse m b yla vý tečn á žákyně a p o ch o p ila jsem , že bez členství v pion ýrsk é o rg an izaci a později v SSM n em ám žádné m ožn osti. Moje ro z ­ hodnutí bylo jasné. M am inka doslova zářila z p ochvaly p an a (vlastn ě sou d ru h a) řed i­ tele, že jsou „uvědom ělí ro d iče “. V ýchovné detaily uvádět nebudu, n en í to nic pěkného. Stálé n apětí, n ejistota, n evyp očítateln ost, ponižování. Ale i tak m ám pocit, že m oje dětství bylo vcelku hezké. V p ubertě jsem se stala u zavřenou, vyplašenou, depresivní dívkou se siln ý m i p o c ity m é n ě ce n n o sti. Stále jsem se n ed o k ázala n ijak zavd ěčit, d ok on ce jsem i zatrpkla, nějak rezignovala a vých odisko z poněkud neutěšen é situace jsem hledala ve vědě, k teré jsem se zcela

o d d ala. M im o jin é d o slo v a „h lta la “ m a ­ terialism us a zároveň zjišťovala, že m i tato v ě d a m n o h é p ro b lé m y a jevy n ed o k áže vysvětlit. A nastaly p rvn í pochybnosti. Č asem m ě p ov olán í zavedlo do k řes­ ťan sk éh o kolektivu. P roto že jsem nebyla zaujata p ro ti n áboženství, sn ad n o m ě p an í p r im á ř k a p ře s v ě d č ila , a b y c h d a la d ě ti p o k řtít, když jsem sam a p o k řtěn á. O na m i p a k s e h n a l a v e lic e s h o v ív a v é h o p a n a fa rá ře , te n n á m zase seh n al k m otřičk u a ta u ž n ás p ak d u ch o v n ě v ed la v še ch n y . F in a n čn í p ro b lé m y n ás zavedly do Aše, n ásled ovala sm rt k m otřičk y a pak už zbylo v še jen n a m ě. Studium Bible bylo obtížné, n iče m u js e m n e ro z u m ě la . D ce ra za ča la závodně sp ortovat, m usela se p ro to aktivně z ap ojit v SSM, d om a b yla čím dál m én ě, totalitn í sp o lečn o st ji pěkně p oznam enala, já jsem byla b ezm ocn á. A te ď z a č ín á n o v á k a p ito la m é h o života. T en „náš p an fa rá ř“ začal m ít nějaké v ětší zd ravo tn í potíže a léčb a nepom áhala. S ra d o stí jse m m u n abídla svou p o m o c, u zdravil se ry ch le a p ak se m ě najednou z e p ta l, „Z dalip ak b y ste n o s ila tu to m ed ailk u ? J e s ic e h lin ík o v á , a le je p řím o z Vatikánu, p osvěcená sam otným papežem J a n e m P av lem II.“ M oje ra d o s t n e b ra la k o n ce a od té d ob y se dějí zázraky! Svou k ariéru jse m d otáh la do p ln é h o in v alid n íh o d ů ch od u a n av íc m á sn a ch a tě ž c e o n e m o cn ě la . U p n u la jsem se ted y k P án u B o h u a P án u Ježíši. Moje p ro sb y b y ly za d a r zd raví a p oh od y , za p říležito st p o m á h a t d ru h ý m . Později za d a r v íry a o b ráce n í k víře všech m ý ch d rah ých . Moje m a m in k a b y la p ře s v ě d č e n a , že jsm e se zb lázn ili a b yla p o m alu v šoku, když se d ozvěděla, jak m ůj sy n p ře d e všem i ře k l p a n í u čite lce , že je v ě řící. Nyní je vcelk u š ťa s tn ý . A n i n a d o p o r u č e n í lé k a ře n e ­ sou h lasil s ro zv od em kvůli dětem . Snacha se u p evň u je ve v íře , leto s se n ašel i lék, k t e r ý je jí c h o r o b u z ře jm ě s p o le h liv ě „ u d rží n a u z d ě “. P o h o d a se do ro d in y v rá tila . Na d o p o r u č e n í p řá te l (p ro s ila jsem o p a k o v an ě o k řesťan sk é p řá te le ) jsem se o b rá tila n a b la h o sla v e n é h o H ro zn atu a

b ě h e m p ů l ro k u d o šlo u m n e k z á z ra ­ čn ém u vy léčen í ze šesti ch o ro b , z to h o tři js o u z m e d ic í n s k é h o h le d is k a n e v y ­ léčiteln é. V rátila se m i e n e rg ie , ra d o s t ze života a to h o to d aru zase m o h u dále využít k šíře n í v íry . Lidé, a p řed ev ším kolegové, jen žasn o u . Ve v íře v y ch o v á v á m i v n o u ­ čata. Js e m v evid en ci tep elsk éh o k láštera, kde evidují z á z ra čn á uzd raven í. T am jsem n a š la d alší p řá te le a ti m i p o ra d ili, jak p ů so b it a o b rá tit těžce a teistick o u ro d in u m é h o b ra tra . Š v ag ro v á se již o b rá tila a jejich d ěti jsou a sp o ň n a ro z p a cích . I to je ú sp ěch , p ro to ž e začín ají m ít zájem se více d ovědět o to m , čím dříve o p o v rh o v ali. Syn p iln ě s tu d u je B ib li, v š i c h n i v r o d in ě v ed em e d louhé ro z h o v o ry . O ně už sta ro st m ít n e m u sím , ti už se o seb e p o sta ra jí. Zase sh o d a o k o ln o stí (to jen ob razn ě, vím , že je to vůle B oží) m n e a m am in k u zavedla n a d elší d obu z Aše až do P e lh řim o v a . M ám zde d ceru . Mé zjištěn í, že se d o stala p o m a lu a ž n a s c e s t í , m n e n a c h v í l i v y d ěsilo a zde p rv n ě jsem p o c h o p ila ro li P a n n y M arie v C írk v i a v ů b e c v k ř e s ­ ťanství. V k ostele jsem n ašla n o v é a velice v zd ělan é p řá te le , d o sta la d o ru k o u další h o d n o tn o u literatu ru . D ovídám se v íce o zjeven ích ve Fatim ě, L urd ech , M edžugorji. T o u ž ím svůj d řív e a te i s tic k ý ž iv o t c o n e jv íc e n a p r a v it tím , ž e c h c i p o m o c i lidem , ab y se ob rátili.

Po přečtení životopisu otce Pia uvěřila i m oje m am inka v Boží existenci. V jejím věku mohu sotva očekávat, že ještě něco p och op í (8 3 let), n ech áp e ani svátosti. Ráda chodí do kostela, líbí se jí tam , ale to je asi vše. Ale i tak úspěch. Za tatínka i ostatní zem řelé příbuzné se denně m o­ dlím, též za živé i za přátele a za všechny živé i m rtvé, za které se nikdo nemodlí. D cera se m i už tak é v ra c í n a d o b ro u ce stu , takže m á m stále v ě tší ra d o st. Ale to n e sta čí! C hci p o m á h a t dále p o d le sv ý ch sch o p n o stí a m ožn ostí. Ja k n a to jít, v to m m i už P a n n a M aria p o rad í. Sam a stále ještě studuji, m n o h é ještě n e ch á p u a záp asím se zbytky n av y k léh o m a te ria listick é h o m yšlení. MUDr. Alena Marková

Me p o s k V R M G KÍ Á

19 Prostřednictvím zkoušek si Bůh svazuje své vyvolené se sebou

Je nedělní odpoledne, venku je přílišné vedro, a tak usedám , abych se s vám i podělila o několik m om entů prožitých na trápě. Začnu svou obláčkou. Prožila jsem ji jako s k u te č n é s v é z a s n o u b e n í s K riste m . Před obláčkou jse m byla týden v poustevně, sama, jen s eucharistickým Ježíšem . Je to prostě síla. Pochopila jsem , že je skutečně třeba se zcela ztišit, aby se člověk dovedl otevřít Pánu. Zprvu se tom u tichu přirozenost bránila. Chceš alespoň čís t n e bo n ě ja k jin a k „v y u ž ít“ čas, ale pak pochopíš, že vše je zbytečné. Teď je tvé místo před eucharistickým Ježíšem a vše ostatní je v daném případě ztráta času. Nejprve je potřeba p řizn a t si svou u b o h o st před B ohem , svou hříšnost a prosit, aby tě Ježíš očistil svou krví. Pak si přiznáš, že nejsi schopen jediné modlitby, a zůstá váš před Bohem v pozici žebráka jen s holou vírou, že Pán se tě ujme. A pak už jen přiznáváš a prosíš: „Ježíši, nauč mě m odlit se." A Ježíš se tě začíná dotýkat a přikládá různé „m a stičky“ , aby u zd ravil ty rány, které je ště zů s ta ly v srdci n á sle d ke m hříchu. A no, je n v tichu dovedeš vním at tu velkou Boží lásku. A to u to lá s k o u ž ije š c e lý den. V n ím á š B oha v každé situaci. Především v přírodě pociťuješ

Sestra Veronika Puková

Jeho přítom nost. A z toh o vše h o se tě šíš a ra d u je š. P o c h o p ila js e m tu ra d o s t s v a té h o Františka, kterou prožíval při setkání s Bohem v přírodě. A pak se otevřely dveře klauzury a já po osm i m ěsících spatřila své nejbližší. Bylo mi do vo le n o p ře kro čit práh a vše ch n y srd e čn ě obejm out. V noci před obláčkou jse m nespala. Nedalo se spát. Ráno po vigiliích při rozjím ání mi tekly slzy a já říkala: „Ježíši, nem ám na to. Jsem slabá.“ A le pak jsem si řekla: „Ano, jsem slabá, ale když mě Ježíš povolal, dá mi k tom u všem u i svou sílu.“ Při ranních chválách jsem již byla klidnější, a když jsem poklekla v kapitulní sín i před m a tko u a ta se m ě z e p ta la : „C o žádáš?" a já jsem odpověděla: „M ilosrdenství to h o to d o m u ,“ byla js e m n a p ln ě n a ve lkým vnitřním pokojem . Pak po obřadu mi abatyše ostříha la vlasy a oblékli mi hábit. Když jse m v něm poprvé šla, připadala jsem si skutečně jako nevěsta. Celá v bílém, šaty až po kotníky, závoj po pás. Byla jse m ce lý den ne sm írn ě šťastná. Po svatém přijím ání jse m říkala: „Ty js i m ůj, Ježíši, a já chci být na v ě k y tvoje . Prosím, dej, abych Ti zůstala věrn á a naplnila to, co dnes ode mě očekáváš. Abych se stala

skutečně tvou láskou." Brzy po obláčce mi dal Ježíš poznat, co to znam ená žít s Ním. Radovat se, když se O n raduje, a trpět, když On trpí. T aké jsem pochopila, co to znam ená nosit hábit. Když je tu 40° C a ty m usíš mít tričko, spodnici a h á b it, p a k n e n í na to b ě nic s u c h é h o . A le p o c h o p ila js e m , že n ě kd o m usí pro K rista pracovat ve světě a říkat lidem, co je dobro a co je zlo, a někdo má mlčet a v tichu se obětovat. O bě dvě věci Ježíš chce. P o c iťu ji, že s tá le v íc e a h lo u b ě ji zde nalézám svou dokonalou svobodu. Pochopila a prožila jsem si však to, že pokud chceš žít skutečně svobodně, m usíš si nejprve strhnout m a s k u , k te ro u m á š te n d e n c i si n e u s tá le nasazovat, a postavit se do pozice pravdy před Bohem, před sebou i před svým i bližním i. Když si strhneš tu „krásn ou“ m asku, pak vidíš, že sis nam louval, že m nohé věci jso u dobré a přitom vše bylo poskvrněno egoism em , seberealizací, p ých o u , ž á rliv o s tí... A le je n te h d y , když si v p ra v d ě p ře d B oh em přizn á š, ja k na tom vla stn ě jsi, je n tehdy jsi schopen také přijím at Boží m ilosrdenství. A tato skutečnost tě pak naplňuje pokojem a nehranou, pravou vnitřní radostí. A to je vlastně náš život zde. Denně se ponořujem e nebo snažím e se o to žít v pravdě, žít ve svob od ě a radosti. Ale to, co tom u všem u pře dch ází, je ně kd y sku te čn é m učednictvím srdce. Prožila jsem zde je ště jednu zkušenost. O te vřít své srdce a nezavřít ho před nikým a před ničím . V p řiro ze n o sti člověka je, že se tom uto odhalení srdce brání, je liko ž ví, že pak toto srdce bude spíše zranitelné. O slovilo mě, k d y ž js m e v re fe k tá ři č e tli z je v e n í T e re z ie Neum anové. Viděla Ježíše sedět po bičování s trnovo u korunou. Z očí mu tekly slzy. Tehdy jse m pochopila. Co Ježíš fyzicky vytrpěl, může nám říci turin ské plátno, ale co vytrpělo a stále m usí trpět je h o srdce, to neví nikdo, jelikož Ježíš své srdce nechal pro nás totálně otevřené tak ja k o J e h o M a tka . N e d a l n iko m u a ničem u přednost před m ou spásou. Začínám chápat, že pokud půjdu touto cestou - žít v pozici pravdy před Bohem , před sebou a před svým i bratry a sestram i a nechat otevřené srdce i za tu cenu, že .může být zraněno - m ohu být spasena. A si takto zde žijem e, velice jednoduše, stereotypně, ale velice bohatě duchovně. Veronika Puková, M onastero delie Trappiste 01030 Vitorchiano, Italia

a z? T o ta litn í m o c n e strp ě la s e b e n e v in n ě jš í a kci, je ž by se m o h la v y m k n o u t s tá tn ím u do zoru . O d ja kživa tu h ý režim p ro v á d í tu h o u kontrolu. P roto z a ká za l n á b o že n ské sla vn o sti a po bo žno sti, k te ré by se vz d á lily je n na krok od c h rá m o v é h o zdivá. V yž ív e jte se v sa kristii a v lavicích kostela, ale na ulici se neukazujte, ta m v lá d n e m e je n o m m y! C o k d y b y p ři ta ko vé m p ro ce sí na po u tn í m ísto p ře d říká va l n ě kd o píseň s p ro tistá tn ím o b s a h e m ? A te ď by to po něm celé to stá d o m užů, ž e n i dětí o p a ko va lo ? U m íte si p ře d s ta v it ty n e d o zírn é n á sle d ky na sm ýšle n í o b ča n ů ? P ro to šm ytec! Ž á d n é pouti a ž á d n é p ro cesí! P ro ce sy ano, to je jin á písn ička, tu se m usí ka žd ý vě ze ň n a u čit na zpa m ěť, a b y ji při so u d n ím p ře líče n í pě kn ě z a zp íva l a n a ko n e c ho sou d u vrh ne na d lo u h é roky d o věze ní. D a lib o r si sm ěl vzít d o ž a lá ře a sp o ň h o u sle , do k a z e m a t rud é d ikta tu ry si ne sm ěl v z ít o d so u ze n ý an i kou sek p a píru a tužky. B y lo to na p o č á tk u š e d e s á tý c h le t. P íse m n ě js e m se d o m lu vil s e svým b ýva lým ž á ke m a m in istra n te m , ž e si v y k o n á m e p o u ť k Panně M arii P om o cnici na C h lu m e k u Luže. T en hoch s tu d o va l b o h o slo ví v L ito m ě řicích a po ú ra zu m ěl p ro d lo u ž e n y p rá z d n in y na d o lé č e n í a byl u rodičů. M ěl te d y m o ž n o s t v y k o n a t si po u ť v n e o b vyklé ročn í době. B lížil s e k o n e c října . N o č n í m ra z ík se udržoval až do poledne. N ebyla to tu d íž žá d n á s la s t s e d ě t na m o to c y k lu z n a č k y P io n ý r a v těch stud ených vln ách m lžn éh o rána uh án ět na pouť. C e sta byla d lo u h á , o k o lo 40 km. V id it e ln o s t b y la m iz iv á . N a v z d o ry v š e m ob tížím js e m d o razil v p o řád ku k cíli a vypů jčil js e m si na fa ře k líč od p o u tn íh o c h rá m u . A b ych se zah řál, vza l js e m ú to ke m k a m e n n é s c h o d iště a ob íh a l kostel. K a m e n n á zá b ra d lí, m říže v d o ln ích o kn e ch i ko v o v é b rá n y byly o ro s e n y slizkou vlh kostí. O d e m k l js e m s v a ty n i a d e c h l na m ne vla h ý ván ek. B ránu js e m za se b o u zavřel, aby

d o v n itř n e p ro u d il s y ro v ý v z d u c h . B ylo mi blaze. Je š tě js e m za ch ytil zb ytky vů n ě květin a kadidla. N a p o u tn ích m íste ch lze přím o cítit pohledy i slo va statisíců, kteří se zde v bludišti lid s k ý c h s tra s tí a p ro v in ě n í d o ž a d o v a li a do pro šovali v ých o d iska ven, na svobodu. Zde vš e c h n o to, co je jin d e ne m ožn é, po uze zde m ů že b ý ti s p ln ě n o , p o n e c h á -li p ro s e b n ík je d n a t B oh a a ne své o m e ze n é představy. V en ku u lidí v lá d n e b e zm o cn o st, zde u O tce n e b e s k é h o v š e m o c n o s t a u P a n n y M a rie n e kon ečn á d o bro tivost. A kdyby si ten poutník n e o d n e sl do m ů ani je d n u vyp ln ě n o u prosbu, už p ro to , ž e m u n e z h a s la n a d ě je , d o s ta l n e jvě tší dar. V e n k u n ě c o z a d r n č e lo . T o V e n o u š p o o te vře l ko ste ln í vrata. P řiko d rca l se ta ké na P ionýrku. M ěl s ic e p o lo vičn í cestu n e ž já, ale i on si m nul d la n ě a byl celý prokřehlý. P ob íhali js m e ch v íli pod kůrem , a když jsm e byli fit, z a č a li js m e s p o le č n ě p o bo žno st. Na k o le n o u b y to n e b y lo m o ž n é . O s ta tn ě m od litb a v ch ů zi patří k p ra vé pěší pouti. I při p o cho du lze z p ív a t n e b o se h lasitě m odlit. V ytrvali jsm e , ab ycho m se neshodili před tváří B oh oro dičky, je ž se na n á s díva la v p ra vd ě m a te řs k y s J e ž íš e m v n á ru č í z o ltá řn íh o obrazu. N a k o n e c se o zva l v y p o s tě n ý ža lu d e k. V ybě hli js m e po sch o d e c h na kůr. Na stolici v a rh a n íka js e m ro zp ro stře l bílý u b ro u se k a na něj vyb a lil jíd lo a te rm o s k u b ylin ko vé h o čaje. K dyž se do p o h á rků nalil kou řící čaj a kolem se ro zlila v ů n ě bylinek, bylo nám při jíd le i p o p íje n í ja k o Ž idů m v z a slíb e n é zem i. P rokře hlým tě le m se ro zp ro u d ilo libé teplo, zim o m řiv o s t zm iz e la a ta k byla po tom i větší ch u ť k m e d ita ci i písni. P o sk o n č e n í p o u ti js m e zam kli chrám , p o d a li si ru c e a ro z je li se ka ž d ý na jin o u stranu. H o ch d n e s pů sob í v d u ch o vn í sprá vě a tř e b a si n ě k d y v z p o m e n e , ja k h o rk ý b ylin ko vý čaj nám p o z v e d l n á la du a pom ohl p ře k o n a t s v íz e le v le z lé z im y . P o d o b n ě i h ře jiv é a la s k a v é lid s k é slo vo , p ln é v ů n ě d o b ro ty a u p řím n o s ti m ív á s te jn ý ú čin e k. V zp ru žu je z im o m řiv é h o d u ch a a po zve d n e m ize rnou n á la d u bližního. Jaroslav Olšava

D O K O N C E I JIM O D P U S T IV O d listopadu roku 1993 je situa ce v Togo napjatá. 25. ledna m inulého roku vojáci stříleli do pokojných d e m on stra ntů v Lom e. Byla to a k c e z c e la z o r g a n iz o v a n á . R a n ě n í b y li d o b íje n í. Z a tě m i, k te ří se c h tě li s c h o v a t v dom ech, utíkali vojáci a tam je postříleli ze sam opalů. Jaká je rea kce člo věka , který se dovídá o těch an eb o podobných událostech? V srdci se probouzí hněv - nějaká tou ha odvety i v duši křesťana, vnitřn í vzpoura. To vše se ve m ně n a h ro m adilo . D o kon ce i v zd á le n o st šesti set kilom etrů nem ěla na to vliv. M ám jim odpustit? Ale ja k? Je to m ožné? Do dnešního dne vojáci stojí na cestách, zvlá ště v noci a zasta vují projíždějící auta. Byla noc. Je d n a z těch , kdy se začín á dělat horko. Jel jse m do m ěsta. Na tach om etru jse m m ěl kolem 1 2 0 km /h o d . N e če ka l jse m žádné překvapení. Za m nou seděla žena, která m ěla rodit. V e d le ní sed ěl je jí m anžel. Byla velká tma. Právě jsem přijížděl ke křižovatce. P a k z a tá č k a a n e m o c n ic e . V ů b e c js e m je n e če ka l. V e s k u te č n o s ti js e m v id ě l n ě ja ké světýlko, takové malé, zam lžené na levé straně cesty, ale více jse m si ho nevším al. N áhle jse m uslyšel hlasitý křik - stop! N evěděl jse m , o co se je dn á. B ezděky jse m přitlačil na brzdu. T ehd y jse m je uviděl. Bylo jich několik. V helm ách, na ram eni s puškam i, na kterých byly na saze ny bajonety. P roč jse m se ne zastavil? N eviděl jse m vojáky? Přece oni jso u zde. A nejsou zde jen pro nic za nic, ale m ají rozkaz. Já js e m si pom yslel v duši: N em ám ti, sprosťáku, co říci. Ty js i je d n ím z těch, kteří

Ježíš mu odpověděl: »Říkám ti, ne sedmkrát, ale až sedmasedmdesátkrát.« stříleli. Určitě to tak nebylo, ale tak jsem si to myslel. Díval jsem se mu drze do očí a mlčel jsem.

ic d o t a c u

- Z a p a rk u jte a u to u c e s ty a v š ic h n i si vy stu p te . V y s to u p ili js m e , ale zá ro ve ň m ě ovlád l ta k o v ý v zte k, že js e m již nic ne slyše l. V še se s o u s tře d ilo v m ých očích. O ni se na něco pta li. Já js e m byl z c e la m im o. D o ko n ce jse m n e v id ě l, že n ě kd o p řije l k nám na m otorce . Byl to civil. - O č se je d n á , kdo je to? V o já k se vz p řím il. Byl to je jic h velitel. - T e n h le ta d y (m lu v il o m ně) n e za sta vil. Já se ho ptám , a on je n na m ě hledí. P a k m i v e lite l po lo žil otá zku; o d p o vě d ě l js e m : „K a to lic k á m ise". - M ů že te je t. P ak n e m o cn ice a n á vra t dom ů. A le co z ů s ta lo , to z ů s ta lo . N ě ja ká rána. Z ra n ě n í, k te ré js e m n e m o h l v y lé č it. Co m ám s tím d ě la t, ja k se ho m ohu zba vit, ja k je od stra n it? Z p o d e víče k, k te ré se n e ch tě ly zavřít, když js e m u lé h a l ke spá nku . P ak p řiš lo řeše ní. M ěli js m e p ra vid e ln é s e tk á n í s e k u lá rn íh o fra n tiš k á n s k é h o řádu. T a m s e v ž d y s v ě ř u je m e s tím , co js m e v m in u lé m m ě síci pro žili. Řekl js e m jim vše. J a k je d o b ře , když m ů že te s plnou d ů věro u říc i jin ý m , c o v e v á s v ě z í. P o s lo u c h a li, p o s lo u c h a li a n a k o n e c mi řekli: - M u síš se s nim i s m ířit. M usíš od pu stit. Pane, d o k o n c e i jim o d p u s tit? K on ečn ě js e m to přijal. P říle ž ito s t byla vždy, pro to že oni ta m js o u vždy. T rč í tam , chu dá ci, den a noc, p ro to ž e m ají rozkaz. P o m ysle l js e m si, že to m ohou být také k ře s ťa n é a já bych m oh l s nim i p ro m lu vit. V z a l js e m n ě k o lik rů že n ců do ka p sy a je l js e m . C h tě li m ě z d v o řile pustit, ale já jse m se z a s ta v il. V y s to u p il js e m z au ta a pro h o d il js e m s n im i n ě k o lik slov. P řija li růže nce . Pak js m e si je š tě p o d a li ru c e a ro z lo u č ili se. N e vím , z d a li m ě po zna li. M yslím , že spíše ne. T ím v š e s k o n č ilo . Z e s rd c e m i s p a d l v e lik ý kám e n. „T u p řisto u p il P e tr k Ježíšo vi a zep tal se: »P a ne , k o lik rá t m ám o d p u s tit svém u bratru, když se p ro ti m ně p ro h ře š í? A ž se d m krá t? « Je ž íš m u o d p o vě d ě l: »Ř íkám ti, ne sedm krát, ale až s e d m a s e d m d e s á tk rá t.« (M t 18, 2 1 ,22) M ichal Borecki OFM Glos sw. Franciszka

Lata.

P O N É C H ie T A J E M S T V ÍM TAJEMSTVÍ Francouzský novinář a člen Akademie věd, spisovatel André Frossard, je znám ve světě svou knihou „Bůh žije, já jsem ho potkal“, kde seznamuje čtenáře se svou konverzí ke katolicismu, když jako nevěřící funkcionář komunistické mládeže vstoupil do kaple, v níž byla vystavena Nejsvětější svátost. Stal se osobním a velmi blízkým přítelem sv. Otce Jana Pavla II., s nímž natočil sérii rozhovorů, kterou vydal knižně. Tento vynikající literát a oddaný katolík je stále více znechucen současným neom odernism em mezi teology a vnitřní erozí katolické církve. Napsal otevřený dopis francouzským biskupům, jehož některé myšlenky zde uvádíme. Moji Otcové! Jsme velice nešťastni. Milujeme tajemství, která slavíme v rodinném kruhu o Vánocích a Velikonocích a zázraky, jež nás uvádějí v úžas. Jestliže opravdu Stvořitel dal stvoření své zákony, potom je přece může podle libosti změnit, udělat výjim ku. Jenže někteří teo log ové nám berou tajem ství a zázraky, aby je nahradili obrazy a symboly. Prosíme je o chléb, ale oni nám dávají jeho papírovou atrapu. Jsme zvyklí slavit svátek Nanebevstoupení Páně. Tato událost je v Bibli popsaná a sice ve Skutcích apoštolů a u sv. Pavla. Tito učitelé nám ale vysvětlují, že se jedná o „výrazovou form u“, o způsob výpovědi, který prý nám umožní pochopit, že Ježíš Kristus je nade vším. Jeho Nanebe­ vstoupení prý znamená kosmické panství. To však neodpovídá v žádném případě tomu, co říká Bible. Ta sděluje, že učedníci na O livové hoře viděli Ježíše vystu p o va t do nebe. To není to té ž nacházet se na jednom m ístě a zároveň tam vystupovat, trůnit na výsosti a současně tam směřovat. Ježíšova vláda nad vesm írem by si vyžadovala přece jiný obraz. Ale jedná se skutečně o obraz? Pismo svaté nám popisuje Nanebevstoupení jako událost nadpřirozeného charakteru. Mnohé v Ježíšově životě je přece nadpřirozené, počínaje panenským zrozením až k opuštění hrobu. Kam nás tito učitelé vedou? Přivádějí nás k tomu, abychom o pravdivosti Písma pochybovali. Nejen o Nanebevstoupení, ale i o Zmrtvých­ vstání Páně někteří profesoři hovoří tak, že se jedná rovněž o výrazovou formu, prostředek, jímž

má být našim dutým hlavám objasněno, že Ježíšovo duchovní království nikdy nekončí, že památka na Něho potrvá ve vzpomínkách lidí dál. Ach jo! Tutéž řeč slýchám pokaždé, když nesou ke hrobu nějakého starostu nebo člena obecní rady.(...) Moji Otcové, požadujte po svých učitelích, aby ponechali tajemstvím jejich tajemství. Nedovolte jim, aby je racionalizovali, aby je hleděli učinit přijatelnými pro ateisty. Tajemství jsou předmětem rozjímání, ne křížovkou, kterou je třeba rozluštit. Uvnitř Církve je Had - svůdce. On nevystupuje otevřeně proti vám, moji Otcové, naopak se vám lísá a předstírá starost o Církev. On nepopírá zjevené pravdy zjevně, on je umně rozmělňuje a vykuchává, aby z nich nic nezůstalo. Tak například on netvrdí skrze své teology, že Panna Maria měla sen nebo halucinaci, kdy se jí zdálo, že k ní přišel anděl a zvěstoval jí, že bude Matkou Vykupitele. Páni teologové nám jen vysvětlují, že prý se jí jednoho dne stalo jasným toto poslání a Lukáš nám to sděluje tímto obrazem. Ano, moji Otcové, tak je psáno v nedávno vydané francouzské Encyklopedii katolického náboženství... Je to kolektivní dílo tisíce teologů. Předkládám vám, co se tam třeba píše o „psych ologii K ris to v ě “ : T eolog ové jsou dnes připraveni ve světle Evangelia uznat, že Ježíš byl skutečně pravý člověk, což znam ená, že ne všechno o všem věděl, a že Jeho poznání Boha náleželo do řádu víry. On Boha neviděl, ale věřil v Něho. Dále nás tito teologové poučují, že Ježíš prý měl neurčité, ale hluboké vědom í svého zvláštního spojení s Otcem. To prý muselo růst a rozvíjet se až do Jeho smrti. Je věcí teologů toto analyzovat na základě Písma a Tradice. Co vlastně zůstane z Creda. Zcela jistě nás blaží, že Syn Boží věřil v Boha, i když Jeho víra o Něm samotném nevěděla víc, než o Něm vědí dnešní teologové. Jsme velice potěšeni, že On neztratil svůj pocit sounáležitosti s Bohem Otcem, i když vědomí Jeho spojení s Ním bylo neurčité. Jsme úplně nadšeni, že stojíme s Kristem ve stejné rovině, když On právě tak jako my „Boha neviděl“. Mrzí nás ale, že na rozdíl od nás měl tenkrát oporu v Písmě a Tradici. Tu my nemáme, neboť Písmo svaté se nám stále více odnímá tím, že ho teologové odhalují jako nevěrohodné a Tradice se chápe jako proces, jemuž je třeba zabránit(...) Snad by bylo jednodušší, kdyby naše vyznání víry začínalo slovy „Nevěřím v Boha..." Další text už by se nemusel potom vůbec měnit.“ Z časopisu Ewig přelo žil R. M alý

m

e n o

J e ž iš

Po ôsmich dňoch, keď ho bolo treba obrezať, nazvali ho menom Ježiš, ktorým ho anjel nazval skôr, ako sa počal v živote (Lk 2,21). Meno Ježiš je: nasvätejšie, najmocnejšie a najsladšie, lebo je to meno samého Syna Božieho. My sa nad tým menom trocha zamyslíme. Meno Ježiš je najsvätejšie, preto nemôžeme ho vyslovovať zbytočne, bez potreby, nikto ho nemôže zneuctiť alebo potupiť beztrestne. V Ježišovi sa nám zjavila láska Božia, v ňom prichádzá Boh medzi nás a to len preto, že on nás m iluje svojou nekonečnou láskou. Kto zneucťuje a potupuje meno Ježiš, ten si dovoľuje potupovať azneucťovať nekonečne milujúceho Boha, ktorý nie je bezmocným, ale všemohúcim Bohom. Toto by sme si mali vždy uvedomovať a iste by sme si nikdy nedovolili urážať Pána Ježiša tým, že potupujeme a znesväcujeme jeho meno. Na začiatku nášho storočia, v lodeniciach v Belfaste stavali loď, ktorú pomenovali Titanic. Bol to obor, pýcha vtedajšej techniky. Na stenách te jto lode b o li m no hé b o h o rú h a v é n á p isy. N e c h ý b a li tam an i he slá , k to ré p o tu p o v a li najsvätejšie meno Ježiš. Jeden úradník z lode­ nice, ktorý mal možnosť čítať tieto bohorúhavé heslá, napísal svojim rodičom aj túto vetu: „Som presvedčený, že T itanic nikdy neuvidí brehy A m e riky, le b o Pán Boh m usí p o tre s ta ť tie bohorúhavé heslá, ktoré Titanic nesie na svojich stenách.“ Nemýlil sa. Roku 1912 bola prvá nedeľa po Veľkej noci a loď Titanic bola na svojej prvej ceste do Severnej Ameriky. Na jej palube bolo 2 200 cestujúcich. Boli to väčšinou boháči. Na lodi bolo veľmi veselo. Cestujúci sa zabávali, tančili do neskorej noci. Až do lode narazil ľadovec. Éterom sa nieslo SOS. Tento signál zachytila jedna nemecká rybárska loď. Prišla na miesto n e š ťa s tia . Na s v o ju p a lu b u m o h la z o b ra ť sedemsto cestujúcich. Boli to väčšinou ženy a deti. Hudba už nehrala do tanca, ale pohrebnú pieseň: „Blíž k tebe, Bože môj, len k tebe blíž...“ Vo vodách oceánu našlo svoj hrob 1 500 ľudí. T a k to d o p a d lo vte d y , k e ď č lo v e k si trú fa l znesväcovať a potupovať to najsvätejšie meno Ježiš^ lebo dúfal v modernú techniku. Človek sa niekedy dá aj pomýliť, najmä vtedy, keď vidí malé bezmocné Dieťa, uložené do jasieľ a neuvedomí si, že to Dieťa je všemohúci Boh. Bol rok 1909 a boli Vianoce. V sicílskom meste

Messina, noviny II telefono priniesli bohorúhavú báseň, v ktorej básnik sa posm ieval z malého J e ž iš k a , k to ré h o n a ro d e n ie o s la v u je m e na V ia no ce. Bol tam aj takýto verš: „Ak m ôžeš m aličký Ježišku, tak zatras s nami trošičku!“ To bolo 25. decembra, keď obyvatelia tohto mesta dostali do rúk tieto noviny a čítali tie bohorúhania. O dva dni neskoršie, v noci z dvadsiateho siedmeho na dvadsiateho ôsmeho prišlo zeme­ tra s e n ie , k to ré za pol m in ú ty u ro b ilo z to h to mesta veľké zbúranisko V troskách tohto me­ sta vtedy zahynulo vyše šesťdesiat tisíc ľudí. Bás­ nik ne zah ynu l, ale pri pohľade na mesto a pri spomienke na svoju bá­ seň sa zbláznil. Človek sa m ô že aj rú h a ť, aj znesväcovať to najsvä­ tejšie meno, predsa Pán Boh mu da l slo b o d n ú vôlu a rozum . Č lo ve k tieto dary môže zneužiť, ale nikdy to neostan e b e z tre s tn é . T re s t isto príde a najhoršie je na tom to, že trest zastihne aj nevinných. Svätý Pavol napísal: „U p on ížil sa a bol po­ slušný až na smrť, a to na smrť kríža. Preto ho Boh p o výšil a dal mu m e n o nad v š e tk y iné mená, aby sa na meno Ježiš sklonilo každé koleno na nebi, na zemi a v podsvetí, aby každý jazyk vyznal na slávu Boha, Otca, že Ježiš Kristus je Pán (Fil 2,8-12). Sme šťastni vtedy, keď máme úctu k tomuto najsvätejšiemu menu a nikdy ho nezneucťujeme a nepotupujeme. Meno Ježiš je meno nielen najsvätejšie, ale aj najmocnejšie. Keď sa vrátili sedemdesiati dvaja učeníci, ktorých Pán Ježiš poslal na apoštolské cesty, priznali: „Pane, aj zlí duchovia sa nám poddávajú v tvojom mene“ (Lk 10,17). Cirkev je si toho vedomá, preto všetky svoje úkony robí v tom to mene. A my robíme tiež správne, keď sa tejto zásady držíme v svojom osobnom živote, lebo len v tomto mene sa môžeme posvätiť. Preto v tom to mene začínajme, prežívajme a ukončme každý deň svojho života a iste naše dni nebudú

premárnené, lebo meno Ježiš bude našou silou i v tých najťažších našich záležitostiach. V Turíne bol odsúdený na s m rt zločinec. K ň a zo vi sa p o d a rilo ho p riv ie s ť k po kán iu. Úprim ne sa vyspovedal a so slzam i oľutoval svoje hriechy. Deň popravy bol už určený, skoro rá n o p riš ie l k né m u kň a z, a b y ho te š il a odprevadil na popravisko. Keď vstúpil do jeho väzenskej izby, on už kľačal, držal vo svojich ru k á c h k ríž a v e ľm i p la k a l. K ň a z sa n a ­ z d á v a l, že p la č e zo strachu pred sm rťou, p re to ho z a ča l p o te ­ šovať. Vtedy väzeň pov e d a l: „O tč e , ja sa sm rti nebojím , ja som si ju zaslúžil, preto ju prijím am v duchu po­ kánia za svoje hriechy. P la č e m , le b o je mi veľm i lúto, že som tak neskoro spoznal Pána J e ž iš a , s v o jh o S p a ­ siteľa. On sa mi núkal a ko s v e tlo a ja som n a p rie k to m u c h o d il v tme. On sa mi núkal ako m oja sila a ja som ho n e p rija l, p re to vo svojej slabosti som na­ robil toľko zla, že teraz musím za to zom rieť. On mi núkal svoju lá­ sku, ja som ju neprijal a p re to som bol ta k nešťastný. Ale moje slzy sú i slzami radosti, lebo predsa sa mi dal nájsť i keď tak neskoro. Teraz s je h o m enom na pe rách chce m krá č a ť na popravisko a s tým menom na perách chcem aj zom ierať.“ Meno Ježiš je najsvätejšie, najm ocnejšie a najsladšie, preto ho vždy vyslovujm e s veíkou úctou a tak ono bude pre nás svetlom v živote, silou v po kuše nia ch a ťa žko stia ch , nádejou v utrpeniach a bolestiach a raz i útechou pri našej smrti. Tak Ježiš bude našim Záchrancom , Spasiteľom . O tom nás uistil aj svätý Peter, keď povedal: „A v nikom inom niet spásy, lebo ani n iet pod nebom iného m ena, d an éh o ľuď om , v ktorom m ám e byť s p a s e n í“ (Sk 4,12). o. Štefan Kolonický

O p a t r n o s t i n ik d y Jistě již každý z nás se alespoň nepřímo setkal s výroky zle hču jícím i autoritu Svatého Otce, pocházejícím i nejen od zjevných nepřátel víry, ale i od lidí, kteří chtějí být považováni za katolíky. Z vláště na Západě se často objevují i otevřené útoky, vzpoury a projevy neposlušnosti uvnitř církve, a to nejen v oblasti církevní kázně, ale i ve věcech víry a mravů. V zem ích, v nichž jsou ještě katolíci ve své naprosté většině Svatém u stolci věrní a otevřený odpor vůči církevní autoritě by se u nich setkal s rozhodným nesouhlasem , se přím é projevy neúcty k papeži z vlastních řad neobjevují. Zdá se, že všichni duchovní i laici papeže uznávají a mají jej rádi, že vládne mezi námi v tom to směru jednota, že oddanost Petrovu nástupci je - přes různost všelijakých názorů - věcí sam ozřejm ou. Tak je tom u i v naší zemi. A le p ře s to i u nás se o b je v u jí člá nky, publikace, přednášky, v nichž je autorita papeže narušována nenápadně, třebas si to sami jejich původci vždy plně neuvědom ují. Tím spíše si pak neuvědom ujem e ani my, že je náš katolický postoj pomalu naleptáván, že jsm e tak postupně p řip ra v o v á n i na to, ab ycho m p ro je vy ja s n é nekázně v budoucnu tolerovali, zvykli si na ně a souhlasili s nimi. Jak se vůči tom uto nebezpečí chránit? Je třeba naučit se „číst mezi řádky". Je dobré dávat pozor na různé výroky, které se sice pohybují ještě v m ezích katolické nauky a kázně, jsou však už velm i blízko těchto mezí a jsou přitom zvýrazňovány jednostranným zdůrazňováním . „Slovo papeže není Slovo Boži. Oddanost k něm u nesm ím e přehánět; není to žádný bůh. I papež se m ůže m ýlit. N ejsm e povinni po­ slouchat jej úplně ve všem . O výrocích papeže m ůžem e d isku to va t. P ap ež by se m ěl radit s odborníky, respektovat jejich názory a přihlížet k nim .“ - Takovéto výroky nejsou nepravdivé, teologicky se dají obhájit. Kam však směřují, nejsou-li zasazeny do správného kontextu? D obrým m ě řítke m ro z liš o v á n í du chů je sledovat vlastní nitro, vším at si, jaký dojem v nás určité projevy vyvolávají. Může v nich být skryt podtext, který nám říká, že vlastně máme papeže rádi až příliš, že bychom mu neměli tolik věřit,

ne zb ývá

že papež m nohdy rozhoduje na vlastní pěst, a tedy špatně, že je příliš konzervativní (má to už v povaze), je od trže n od života, a proto mu nerozumí, je už ostatně na svou „funkci“ starý... Pozor tedy na celkový dojem z různých textů a vystoupení. Po jejich přečtení či vyslechnutí se m ůžem e tázat sami sebe, co v nás vyvstalo. Z da up řím n á ra d o st, lá ska k c írk v i, o c h o ta k podřizování se a k oběti, vnitřní pokoj, touha po m odlitbě a pokání, nebo spíše sam olibost, p o v ý š e n o s t, le h k o m y s ln o s t, n e trp ě liv o s t, příje m ný pocit „o svo b o ze n í“ k m ravně n e do­ voleným skutkům? Dokážeme-li takto proniknout pod povrch slov a správně rozlišit ducha projevu, pak se nem usím e bát, že bychom byli proti své v ů li n ě kam m a n ip u lo v á n i. S k ry té ú to k y na papeže v nás nevyvolají odpor vůči němu, ale naopak vůči je h o odpůrcům . V elm i nám zde m ohou na p o m o ci slova sa m o tn é h o S v a té h o O tce a sv ě tc e v je d n é o s o b ě , P ia X .: „M ilu je -li kd o p a p e ž e , pak nerozebírá op atřen í nebo příkazy, je ž dává, nezjišťuje, až kam má sahat poslušnost a ve kterých věcech dlužno poslechnout. Miluje-li kdo pa pe že, ne na m ítá, že n e m lu vil pa pe ž dosti jasně, jako by byl povinen opakovat každém u do ucha svou vůli jasně vyslovenou několikráte nejen ústně, nýbrž i listy a jin ým i veře jn ým i dokum enty, nepochybuje o je h o nařízeních pod zám inkou tak snadnou pro každého, kdo nechce uposlechnout, že nerozkazuje papež, nýbrž jeho okolí. Neom ezuje oblasti, na něž se papežova autorita může a má uplatňovat. Před papežovou autoritou nedává přednosti autoritě ani neju­ čenějších osob, které nejsou téh ož názoru jako papež, neboť jso u -li vzdělané, nejsou svaté, p o n ě v a d ž te n , k d o je s v a tý , n e m ů ž e b ýt v rozporu s papežem .“ K těm to slovům není co dodávat, přesto si ale jednu věc připom eňm e: Že totiž naše osobní sva to st není pro nás ne do sažite lná , není to ně ja ká naše m ilo st vů či B ohu, ně co navíc. „S vatost je “ , ja k říkával i sv. M axm ilián Kolbe, „jednoduše naše povinnost". Vít Cigánek (Citace Pia X. je z knihy o Piu XI: Mons. R. Fontenelle: Jeho Svatost Pius XI. „Vyšehrad" 1937)

Posedlost, vášeň nebo touha? Z a m ých d ě tských let js m e o V án ocích zd o b ili stro m e k, ale nikd y ne stavěli Betlém . B e tlé m y js e m v š a k o b d iv o v a l v ko ste lích a je d n o u v T ře b e ch o vicích . M ůže to m u být asi ta k d e vě t let, kdy jse m přivezl ze slu že b n í ce sty z P rahy v ystřih o va cí B etlé m - P ra žské je sličky. Pro te n to Betlém js e m n a š e l v h o d n é m ís to na p o s ta v e n í a p a třičn é b a re vn é na svícení. A z dá lo by se, že tím to s k o n č í a ka žd é V á n o c e se to bude o p a ko va t, ja k tom u bývá v jin ých rodinách. A le nebylo tom u tak, n e bo ť to vyvo la lo ve m ně d o s lo v a vá še ň a to u h u po n e u stá lé m z d o k o n a lo v á n í, v y le p š o v á n í a o b m ě ň o v á n í to h o to B etlé m a, k čem u in sp ira tivn ě přispěla i v ý s ta v a s te m a tik o u V á n o c , p o řá d a n á v M uzeu V y s o č in y v Jih la vě a později oso bn í ná vštěva betlém ářů v Třešti. A tato touha nebo vá še ň m ě p ro n á sle d u je stále. N evím , co je to z a ta je m n o u sílu, která m ě k té to čin no sti nutí. Je n o m si u vě do m uji, že ta to síla vznikla s tím, ja k js e m p o s tu p n ě c h á p a l vý z n a m V á n o c, o n o h o v e lk é h o a k rá s n é h o sv á tk u z ro z e n í S p a site le Je žíše Krista.

D n e s už se n e tě ším ja k o v d ě ts tv í na d á rk y , a le na to , ja k s v ý m o b m ě n ě n ý m B e tlé m e m p ře k v a p ím a p o tě š ím . A m á m radost, když se mi to podaří. K dyž js e m vid ěl v T ře šti ty krásn ě p ro ve ­ d e n é B e tlé m y a ro z m lo u v a l s je jic h tv ů rc i, převážně starším i lidmi, zjistil jse m , že oni jso u ta ké po sed li stejn ou vášn í ja k o já, která je nutí k n e u s tá lé o b m ě n ě s vých B e tlé m ů . Je n si posteskli, že jic h ubývá a m ladí o to nem ají zájem . K rom ě té to v á š n ě js e m po zna l, ž e tito b e tlém á ři m ají je š tě něco spo le čnéh o. A tím je hluboká víra v Pána Boha a v Je žíše Krista. A z toh o zřejm ě pram ení ta to ušlech tilá vášeň, ta je m n á m oc a síla. A k d y ž js e m p a k p ři ro z m lu v ě s n im i v y s le c h l, ž e i z a d ru h é s v ě to v é v á lk y při totálním na saze ní si p ře sto d o ká za li vyše třit ča s , a b y m o h li za k a ž d o u c e n u p řije t na V á n o c e d o m ů p o s ta v it B e tlé m , to u m ě v z b u d ilo v e lk ý o b d iv a d a lo s ílu d o d a lš í čin no sti. Jaroslav Smejkal

l7 Ú Z U 0 \IOR V N Ú R O O N IM ŘEDITELEM M l VE fPOJENVCH %'TňTECH J e d n ím z ú č a s tn ík ů m e zi­ n á ro d n íh o k o n g re s u u p ř í­ le ž ito s ti s té h o v ý ro č í n a ro z e n í sv. M a xm iliá n a , k te rý s e k o n a l v z á ří m in u lé h o roku , byt a m e ric k ý m in o rita irs k é h o p ů v o d u P. J a m e s E. M cC u rry, k te ré h o js m e p o ž á d a li o k rá tk ý ro zh o vo r. 1. K d y js te p o p rv é p o c ítil, že v á s P án B ů h v o lá ke k n ě ž ­ stv í? Již od d ě ts tv í js e m m ěl rád mši sva to u . Při ka žd é m ši sv a té jse m p ro žíva l p říto m n o s t ž iv é h o Je ž íš e v E u c h a ris tii. V e svých p a t n á c t i le te c h js e m z a č a l cho dit na m ši s va to u ka žd ý den, i když to n e b ylo v n a ší ro d in ě zvyke m . T a ké jse m si te h d y u v ě d o m il, že vše, co pro žívá m , bych m ěl z p řís tu p n it jin ý m lidem . T o o vše m z n a m e n a lo , ž e b ych s e m ě l s tá t kn ě ze m . N e v ě d ě l js e m v š a k , d o k te ré h o s e m in á ře m ám jít. S tu d o v a l js e m n e jd řív e lite ra tu ru . B ěh em p rá z d n in js e m šel p ra c o v a t s m e n ­ tá ln ě p o s tiž e n ý m i dě tm i, kte ré n a vš tě v o v a li m in o rité . V e lm i na m ě z a p ů s o b ila lá ska , s ja k o u p e čo va li o děti. T am js e m se rozhodl, že b u d u m in o rito u . 2. K d y j s t e s e p o p r v é s e z n á m il s o. K o lb e m ? S o. K o lb e m js e m se p o p rvé s e z n á m il po vstu p u do n o viciá tu v roce 1970. P ak jse m se o něm d o v ě d ě l m n o h e m více po je h o beat if ik a c i v ro c e 1 9 7 1 . V ro c e 1 9 7 2 js e m z p o v ě ře n í p ře d s ta v e n ý c h za ča l v y u č o v a t na s tře d n í š k o le K o lb e o v ě a m ě l js e m z d e m o žn o st s e z n a m o v a t ž á k y s je h o ž iv o te m a s je h o sp iritu a lito u . 3. K o lik ro k ů j iž v e S p o je n ý c h s tá te c h e x is tu je R y tířs tv o N e p o s k v rn ě n é ? R y tířs tv o N e p o s k v rn ě n é b ylo v e S p o ­ je n ý c h s t á t e c h z a lo ž e n o v ro c e 1 9 3 1

v G ra n b e v M a s s a c h u s e ts . Z a lo ž il je je d e n k le rik , k te rý s tu d o v a l v Ř ím ě, kd e s e o s o b ­ ně se tk a l se sv. M a x m iliá n e m při je h o c e s tě do Ja p o n s k a . O d té d o b y s e R y tíř s tv o N e p o ­ sk v rn ě n é n e p ře trž itě ro zrů stá . 4. K o lik m á te č le n ů ? M ů ž e m e říci, ž e od z a lo ­ ž e n í M l d o d n e š n íh o d n e se p ř ih lá s ily s to v k y t is í c č le n ů . M n o h o z nich v š a k již z e m ře lo . V š e d e s á tý c h lé te ch, k te ré byly p ro k a to lic k o u c ír k e v v U S A d o b o u z m a tk ů , p o k le s l zá je m o m a riá n s k o u z b o ž n o s t. K v e l­ k é m u o ž iv e n í m a riá n s k é ú cty d o š lo v s o u v is lo s tí se z v o le n ím z a p a p e ž e J a n a P a v la II. Z v lá š tě p o je h o n á v š tě v ě S p o je n ý c h s tá tů s e p ř e d e v š ím m lá d e ž z a č a la z a jím a t o m a riá n s k o u s p iritu a litu . M n o h o lidí te h d y ta k é z a to u ž ilo po z a s v ě c e n í se P a n n ě M arii v R y tířs tv u N e p o s k v rn ě n é . N yní m á m e asi d v a n á c t tis íc a k tiv n íc h čle nů , s e k te r ý m i s p o lu p r a c u je m e . R y tíř i js o u ro z d ě le n i d o rů z n ý c h s e k c í p o d le z á jm ů . Z v lá š tn í s e k c í js o u R ytíři u k říže . J s o u to p ře vá žn ě n e m o cn í lidé, kte ré učím e o b ě to v a t své u trp e n í za o b rá c e n í h říš n ík ů a za církev. 5. M ů ž e te n á m v y líč it n ě ja k o u o s o b n í z k u š e n o s t z v a š e h o živ o ta , kd e js te p o c ítil o c h ra n u N e p o s k v rn ě n é ? J e d n o u js e m c e s to v a l v la k e m v C h i­ cag u. K d yž js e m v y s to u p il na s ta n ic i a šel d o lů p o s c h o d e c h , s e tk a l js e m s e s ne zn á m ým m užem . N e jd říve se m ě z ep tal, kolik je h o din. K d y ž js e m m u o d p o v ě d ě l, vy tá h l z ka p sy pisto li, p řilo ž il h la ve ň k m é m u b řich u a řekl, ab ych m u d a l peníze. O d p o v ě d ě l js e m m u, ž e p e n íz e n e m á m . T e h d y m ě s ra z il k z e m i, a k d y ž js e m s e p o s ta v il, o p ě t m i p řiložil p isto li k břichu . Byl js e m ta m s ním

z c e la sám . T e h d y js e m si v zp o m n ě l, že m ám je š t ě u s e b e z á z r a č n é m e d a ilk y , k te r é s s e b o u v ž d y no sím . V to m o k a m ž ik u js e m p o p ro s il N e p o s k v rn ě n o u , a b y mi p o m o h la . Ih n e d n a to js e m d o s ta l ta k o v é ja k o b y

Vpravo národní ředitel Ml v USA P.James E. McCurry

v n u k n u tí. T o m u m u ž i js e m řekl: „P o s ly š , v ž d y ť ty a já js m e b ra tři v K ris tu .“ Po tě c h to s lo v e c h n e z n á m ý m u ž o d p o v ě d ě l je n : „A n o “ a je h o o b lič e j se zm ě n il. P a k s c h o v a l pistoli, o to č il s e a šel pryč. Já js e m v š a k na n ě ho z a v o la l, a b y s e je š tě vrá til. K dyž p řiše l zn o vu ke m ně, d a l js e m m u zá z ra č n o u m e d a ilku a v y s v ě tlil m u, ž e ho nyní b u d e c h rá n it na še s p o le č n á M a m in ka , N e p o s k v rn ě n á , a b y se n e d o p u s til tre s tn é h o činu, z a kte rý by p a k m u s e l v e lm i t r p ě t . O n m i z a m e d a ilk u p o d ě k o v a l. J á js e m z a s e d ě k o v a l N e p o s ­ kv rn ě n é , že m ě ta k z á z ra č n ě za ch rá n ila . D ě k u je m e v á m z a ro z h o v o r a v y p r o ­ š u je m e p ro v á s i v š e c h n y ry tíře v e S p o ­ je n ý c h s tá te c h h o jn o s t d a rů D u c h a S v a ­ t é h o a n e u s tá lo u o c h r a n u N e p o s k v r ­ něné. Redakce

Svědom í je vnitřn í hlas v nás, který nás napom íná a varuje, abychom neudělali něco zlého a povzbuzuje nás k tom u, abychom činili dobro. P od ívejte se, ja k se svě d o m í ozvalo v Jeníkovi, ja k ho napom ínalo a varovalo. Jeník šel velmi opatrně krajem lesa, protože si vzpom něl, že zde m am inka viděla velkého hada. Dával proto pozor, aby na hada nestoupl. Najednou uviděl na zemi veliký míč. Po takovém již dávno toužil. Nem ohl si ho koupit, protože nem á tatínka a m am inka vydělává m álo peněz. A teď ho má. Drží jej pevně v rukou a šeptá: „Jsi můj, nikomu tě nedám !" Najednou se však ozval v jeho nitru hlas svědom í: „O pravdu je, Jeníku, tvůj?“A Jeník pohotově odpovídá: „Jistě, v ž d y ť js e m je j n a š e l.“ A le h la s s v ě d o m í pokračuje: „Jeníku, nějak rychle zapom ínáš! V ždyť to bylo včera, kdy jste si hráli s M irkovým míčem. Jirka kopal jedenáctku a vykopl m íč tak vysoko a daleko, že zapadl až do lesa. Hledali js te je j, a le n e n a š li, p ro to ž e n ik o h o z vás nenapadlo, že by se mohl odkutálet tak daleko.“ Jeník se zam yslel a řekl si: „M irkovi rodiče mají dost peněz, m ohou mu koupit cokoliv a stejně M irek má více míčů. Ale tento m íč jsem našel já, a proto je můj!" Jeník pom alu kráčel domů. Na je d n é straně měl radost z míče, na druhé straně mu hlas svědom í pravil, že m íč není jeho, ale Mirkův. Když přišel dom ů, přiběhl k m am ince a povídá: „M am inko, m am inko, já m ám m íč.“ M am inka se na něj podívala a vážně se ho zeptala: „Jeníku, čí je ten míč?" O dpověď zněla: „P řece můj, já jsem si ho našel.“ M am inka pokračuje: „Jeníku, to není pravda, že je tvůj - ty přece víš, komu p a tří, a p ro to m u je j m u s íš v rá tit. „J e n ík z e s m u tn ě l a p o s lo u c h á v n itř n í h la s i hlas m am inky a oba dva mu říkají totéž. Jeník neví, co má dělat. V rátit jej, ja k mu říká vnitřní hlas i m aminka, nebo si jej ponechat? Do je h o rozm ýšlení se ozva la m am inka: „Jeníku, ty přece víš, že m áš zítra narozeniny. Budeš mít sedm roků. A protože jsi byl vždycky hodný a poslušný, něco pro tebe mám. Počkej!" M am inka odešla do světnice a za chvíli přinesla přesně stejný míč, ja ko byl Mirkův. Rozdíl byl

kdyb y J e n ík o v u hlasu s v ě d o m í n e p řiš e l na pom oc vnější hlas je h o m aminky. Děti, pam atujte si, že tom u dobrém u hlasu m ůže přijít na po m oc hlas m am inky, tatínka, přítele, přítelkyně, kteří nám chtě jí pom áhat, abychom se vyvarovali hříchu. Ale stejně ta k i k to m u vnitřním u zlém u hlasu, k pokušení, se může přidat vnější hlas přítele, přítelkyně, nebo jin é h o č lo v ě k a , a b y n á s s v e d l ke h říc h u . T akovým p řá te lů m a lidem , k te ří nás svým hlasem nabádají ke hříchu, se m usím e vyhýbat. P roste Pannu M arii, aby vá m i ona po ­ m áhala p o slo u ch a t vžd y d o b rý hlas va še h o nitra, tedy hlas vašeho svědom í, abyste vždy zvítě zily nad zlým hlasem va še h o nitra, nad hlasem pokušení. A také Ji proste, ať vám dává odvahu, abyste vždy do káza ly svým vnějším h la s e m p o m á h a t p řá te lů m a jin ý m lid e m k vítězství nad hříchem stejně, ja ko pom ohla m am inka Jeníkovi. Váš otec Štefan

P © jen v tom, že M irkův míč byl již starý a ten, který d rž e la v ru c e m a m in k a , byl d o č is ta nový, novoučký. P odávala je j Jeníkovi, který hned M irkův m íč od ho dil, vzal si krásný, novotou vonící míč, tiskl jej na prsa a šeptal: „Ten je opravdu jen můj!" P a k v z a l M irk ů v m íč, z a n e s l mu je j a s lehkým srdcem odevzdal. K ažd ý č lo v ě k m á v n itřn í hlas, kterém u řík á m e s v ě d o m í. T e n to h la s s v ě d o m í nás napom íná, abychom konali dobro, a varuje nás před zlým i činy. Hlasem svědom í nás Pán Bůh napomíná, chrání a pom áhá nám, abychom se n e do pu stili hříchu. Je ve lm i dobré, když se k našem u hlasu svědomí, tedy k tomu vnitřnímu hlasu, přidá i nějaký vnější hlas, ja ko se k hlasu Je n ík o v a s v ě d o m í p řid a l i vn ě jš í hlas je h o m a m in ky. H la s m a m in k y p o m o h l J e n ík o v i zvítězit. Kromě toho dobrého hlasu je v nás ještě jiný vn itřn í hlas, který nás svádí ke zlém u a tom uto zlém u vnitřním u hlasu říkám e pokušení. Tento zlý hlas se ozýval, jak jste si všimli, i v J e n ík o v i. N a m lo u v a l m u, že m íč je je h o , protože si jej našel. A te n zlý hlas, hlas pokušení, byl u Jeníka velm i silný. Byl by m ožná i zvítězil,

d ě Ic o v á M

Í

V životě, ve kterém jsem zažil všelijaké pády a zklam ání, se zm ěn il můj vztah k Bohu. N ejdů le žitější skute čností je dnes pro m ou žitou víru Boží láska ke m ně a zkušenost, že mohu vždy a za všech oko ln ostí Pánu Bohu be zm e zn é d ů v ě řo v a t. O n n e z a p o m ín á , O n utěší, On podepře... U vědom il jse m si to ve své bezm ocnosti, ve chvíli, kdy js e m byl na po kraji zou falství. V s rd c i p ln é m o b a v , s m u tk u a z m a tk u mi vytan ula na m ysli slova: „N eboj se, m ám tě rád.“ T ato vě ta m ne držela, že jse m do ufal a věřil. O bdobná slova jse m slyšel znovu, a to v době svého hledání. Řekl je nečekaně kněz, přítel, se kterým jse m se sedm roků neviděl. Uvědom il jse m si, že ja ko nezapom íná přítel, ta k ani nezapom íná Bůh, náš n e jvě tší Přítel. Déle než rok jse m každý den začínal a končil s P á n e m a n e jis to tu z ítřk a n e c h á v a l J e h o m oudrosti. (S tarosti nech chytrákům , obyčejné lidi ochrání Bůh). U vědom il jse m si, že Pán je se m nou, že m i pom áhá, o b d a ro v á v á m ne, rad uje se .. M o d litb a byla pro m ne rad ostí. V některých m odlitbách jse m nebyl vyslyšen.

Zejm éna v těch, které se týkaly druhých lidí. Lidé, lidské problém y mě přestaly zajímat. Pak jsem se začal lidem odcizovat. Při hovoru jsem často nedokázal pozorně naslouchat a začalo docházet mezi mnou a jim i k nedorozuměním. Ztrácel jsem znám é a v modlitbě jsem zvlažněl. Začal jsem pochybovat o tom, že jednám jako křesťan. Měl jsem snahu, ale jako by ve mně vznikla obrovská bariéra s lidmi komunikovat. Chyběla mi slova... To mě trápilo celý rok. Nevěděl jsem co s tím. Jen jsem se snažil vytrvat, modlit se. Pak jsem si uvědom il, že stejně tak, jako miluje Bůh mne jedinečnou láskou, tak i jedinečnou láskou miluje každého člověka. A náhle bariéra padla. Pán mi dal m ožnost poznat výjim ečnost své lásky nejen ke mně, ale ke každému z nás. Až nyní jsem si u v ě d o m il, p ro č n ě kte ré m é m od litb y nebyly vyslyše ny. Bylo tom u tak proto, že Bůh ne ­ konečně laskavý má pro nás vždy to nejlepší řešení. Vyslyšením mých modliteb, by nemohl projevit svou lásku k těm to lidem, protože měl pro ně připravené ještě něco mnohem lepšího, než o co jsem Ho prosil. Naplnila mě opět radost a pokoj. Z ku še n o sti m ne d o ve d ly k poznání: „Bůh každého z nás miluje jedinečnou láskou.“ Za to jsem m oc vděčný. A proto: Příjím ám -li Tebe, přijím ám nejdražšího přítele, svého m ilujícího O tce. N a slou chá m -li Tobě, naslouchám nej­ dražším u Synu svého milujícího Otce. B yly to z k u š e n o s ti ve c h v ílíc h sm u tku , nejistoty, bolesti (pochybení), a přesto prozářené. N ádherně je to vyjádřeno v písni „Vzdej dík“ když jsi slabý, sílu máš ... A výjim ečnost Jeho lásky k nám se projevila i tím, že za nás umírá na kříži a na nás myslí. Buď za to Jem u dík a chvála na věky! Antonín Putala

Jm énem celé rodiny Vás zdravím a děkuji V á m m n o h o k rá t za z a s ílá n í m a riá n s k é h o č a s o p is u - Im m a c u la ty , k te rý d o s tá v á m e poslední rok. První soboty v měsíci jezdím e na M ariánské m ísto Lom eček u Vodňan (Lomec). M ám e dvě dcerky 13 a 15 let a společně tam navštěvujem e řádové sestry, které nám právě Váš časopis před rokem nabídly. Také tam bývá norm álně již te ď k dostání. Zaplať Vám Pán Bůh tis íc k r á t z a p ře k rá s n é č te n í, k te ré v něm nacházím e.

Hezčí náboženský časopis neznám e. Na­ c h á z ím e v něm ú tě c h u a sílu v y ro v n a t se s těžkým i životním i problém y kolem nás. Je m i d v a a p a d e s á t le t, b e ru č á s te č n ý in va lid n í dů cho d. K dyž js e m č e ka la m ladší z dcer, m ěla jsem zauzlení střev, ale Božím z á zra ke m vše d o b ře d o p a d lo , ja k ře kl pan primář, který m ě operoval. Děti jso u zdra vé a za vše děkuji Pánu Bohu a Panně M arii a js e m Jim vděčná. Jsem v dě čná i mé m am ince, která m i je p o m o h la v y c h o v a t a d n e s m á d e v ě ta se d m d e sá t let a ta ké nalézá útěchu ve V ašem časopise. V šich ni spolu sla vím e první pá tky a první sob oty v m ěsíci. C h o d ím e ke s v a té z p o v ě d i a s v a té m u p ř ijím á n í. Mé pa de sátin y js m e slavili bez hostiny u Panny M arie na S vaté Hoře u Příbram i. C elý den jsm e strávili v kostele. Bylo to překrásné! T entýž rok v květnu 1991 jse m byla s d ě včá tky i v Lurdech. Nic krásnějšího nás nem ohlo po tkat než to, že nám bylo um ožněno se ta m podívat. Škoda, že m am inka ne m oh la s nám i, byl to týdenní zájezd. Za to vše a za zdraví, které m ám e, děkujem e naší Panně Marii. Rodina Procházková a dcerky Blanka a Olina

C h tě la b y c h p r o s tř e d n ic tv ím V a š e h o časopisu poděkovat Pánu Bohu a Panně Marii za vyslyšení m ých proseb. Skoro před čtyřm i lety jse m poznala svého m anžela. Byla to opravdu velká „n á h o d a “ , že jsm e se poznali. M oc za to děkuji Pánu Bohu a naší nebeské M am ince. M nohokrát se k Ní u tík á m a on a m i p o m á h á v k a ž d o d e n n ím ž iv o tě . J s e m v d ě č n á z a s v é h o h o d n é h o m anžela, kterého m ám ráda. Také dě kuji za svou zdra vou dcerušku, která se nám před n ě k o lik a m ě s íc i n a ro d ila . T a k é d ě k u ji za utrpení, které jsm e m useli přežít, když nám zem řelo první dítě. Byla to velká bolest, ale Bůh dá vá každ ém u člo vě ku ta k o v ý kříž, ja k ý je s c h o p e n u n é s t. N e jle p š í lé k na b o le s ti je od evzd at v šech no Pánu Bohu, on se o nás postará a všech no vyřeší. „N ení pro Boha tak m alý problém , aby mu byl lh o ste jn ý, a ta k v e lk ý p ro b lé m , a b y ho nem ohl vyřešit.“ Z a všechno děkuji a prosím o další pom oc a m ilost pro celou naši rodinu a příbuzné. Zdena

Děkuji za přijeti do Rytířstva Neposkvrněné, zázračnou medailku a časopis Immaculata. Medailku nosím kolem krku trvale, protože mi dává duševní klid. Moji rodiče mě vychovali ve víře. Je-li vhodná příležitost, snažím se pomáhat druhým. V mládí jsem vypomáhala jako uklízečka v klášteře pro ctihodné sestry. Později jsem pomáhala při uklízení kostela a fary. N evyhýbala jse m se ani dělnickým pracím s lopatou v ruce. Mým prostřednictvím přivedl Pán Bůh k víře jednu mladou ženu, která pak přijala křest. Uklízela jsem také na hřbitově a nyní, ve stáří dělám posluhy osamělým důchodcům . I dnes bych ráda uklízela v kostele, ale je nás takových mnoho. Když jsem byla mladá, chtěla jsem být klášterní sestrou, nebylo mi to však dopřáno. Přišly jiné časy a čtyřicet let byly kláštery zavřené. Nyní, když je opět otevřeli, je mi již 73 let a nemám už dost zdraví. Mám radost z m edailky naší Panny Marie a diplomu Ml. Děkuji Vám, Emilie Roztočilová Pozdravuji Vás a vyprošuji Vám požehnání. Když nepíšu, m odlím se za Vás. Doufám, že jste šťastní! Nalezli jste u sv. Františka pravou svobodu Božích dětí, a to i v poslušnosti a službě. Utíkáte se k naší Neposkvrněné Matce a u Ni nalézáte vše. Tady v nevěřícím světě je to skoro ja ko na misiích. Ale i zde je mnoho bratrů a sester, s kterými je člověk rád. Začíná nám krásný podzim. Mám ráda mlhy, svět je takový milý. Tento měsíc (v říjnu) slavím 21. n a ro z e n in y . M y s lím na V á s a z ů s tá v á m v modlitbách. Bůh s Vámi a ve Vás! Sestra M. S. V časopise Immaculata byl zajím avý článek o Marii Neposkvrněné. Přečetla jsem si ho, seznámila s podmínkami a rozhodla se, že se stanu členkou Ml. Je mi čtrnáct let a o křesťanství se velmi zajímám. Snažím se žít správný život. Lenka Strnadová Zdravím Vás a děkuji za zásilku Immaculaty. Časopis koloval, většinou si jej přečetli a vrátili, ale získala jse m i nové čtenáře. Jsou lidé, kteří na zaplacení nemají a chtějí si časopis jen půjčovat; i těm ráda vyhovím. S o u h la s ím s V á m i, že n e n í vh o d n é , aby Im m aculata byla vystavena na S táncích, kde se prodává porno a m ravní bahno. M ne tě š í, kd yž mi p o š ta d o ru č í S v ě tlo a Immaculatu. Panně Marii moc dlužím. Je to naše

duchovní nebeská maminka. Chce jen dobro svých dětí. Navíc nám dala Pána Ježíše, který položil svůj život ja ko výkupné za nás hříšné. D ovedem e to vůbec ocenit a docenit? Jaká je vděčnost, jaké je děkování! Je někdo schopen lásky takové, která by Bohu náležela? Nastala doba, kdy se odděluje zrno od plev. Boj dobra a zla. Zdá se, že zlo trium fuje. Ale na ja k dlouho? Snad to není tak důležité. Důležité je vytrvat v dobrém až do konce. K tomu nechť nám pomáhá Pán Bůh, Panna Maria a svati na nebi i na zemi. Zdravím všechny, kdo se na vydávání krásného časopisu podílejí. Marie Vykydalová Především Vás srdečně zdravím a přeji Vám m noho úspěchů a inspirace ve vydávání Vašeho pěkného časopisu. Jm enuji se Markéta a je mi 15 let. Im m aculatu neodebírám , m ám dom a pouze jeden výtisk, a to z února 1994. Tento výtisk jsem sehnala už jako poslední v našem kostele u sv. Jiljí na S ta ré m M ěstě . K d yž js e m si V á š č a s o p is pročítala, zaujala mě slova na poslední stránce. Cituji: „Chceš se ještě více přiblížit k Pánu Ježíši? Dovol Jeho Mamince, aby se tě ujala. Odevzdej se s důvěrou do Jejích neposkvrněných rukou a staň se Jejím rytířem atd....“ Moc jsem o těch slovech přemýšlela a chtěla bych se Vás zeptat, jestli je možné, abych i já mohla být zapsána do knihy Rytířstva Neposkvrněné, když ještě nejsem plnoletá. Napíši Vám něco o sobě i o rodičích. Pokřtěná jsem byla už jako malinká holčička, ale u sv. přijímání jsem , bohužel, nebyla. Asi dva měsíce mě pan farář připravoval a půjčoval různé čtení pro děti o Bohu, ale pakzničeho nic jsm e se přestěhovali a já u rodičů nic nezmohla, i panu faráři to bylo líto. M usím ta ké napsat, že píši te n to do p is ve strachu, aby nevpadl do mého pokoje bratr nebo rodiče a nechtěli vědět, co a komu píši. Stačilo by jediné slovo a už by se mi smáli a říkali, že jsem (s prom inutím) cvok. Také mi dost vadí, že když se chci večer pomodlit aspoň Otčenáš nebo Zdrávas Maria, hned mě bratr okřikuje, abych byla zticha, že chce spát. Pak mi nezbývá nic jiného než šeptat, ale i to mu vadí. Tak se potichoučku modlím, až když všichni spí. Už vůbec nechápu, jak se mohla moje maminka tak zatvrdit proti víře, když byla od mala vychovávána a vedena jedině k Bohu. Nastotisíckrát Vás pozdravuje a děkuje Vaše Markéta

Ave Maria Nosíme zázračnou medailku po mnoho dese­ tiletí a rozdali jsm e jich za ta léta bezpočet. Jen jsm e dávali pozor na správný nápis (v různých řečích), tvar a aby byly posvěcené. Všechno, co čteme v textu Vámi připojeném, je velmi důležité pro každého katolíka. Vždycky jsme litovali, že nem ám e v rukou tištěné inform ace, a m use li js m e v yp rá vě t, pokud byl čas. N evěřící dostávali medailku tajně a víme, že nastalo mnoho duchovních obrácení. Znám e a velmi ctíme celou historii sv. Kateřiny Labouré.

Ještě upozornění: Prosili jsm e, aby posvěcené medailky nebyly považovány za „am ulet“ pro štěstí, aby nebyly dávány mezi mince do peněženky, aby byly nošeny uctivě na řetízku. Právě před několika dny jedna stará katolička vyhrabávala z peněženky několik takových „am u­ letů“ a slíbila je mít v úctě. A teď se vracím ke své prosbě: Nejsme nikde zaregistrované. Smíme Vás prosit, abychom patřily mezi ty, na které je pamatováno i po smrti? Od mládí patříme do Vašich řad a teď jsm e už jen starší invalidé a Vysloužilé „rytířky“ . Každý den je už darovaný. W anda Nosálková a Anna Rutkovská

F ilm o v ý k r itik M ic h a e l M e d ve d u p o z o rn il na ne p řá te lský vztah film o vých producentů v H olly­ woodu vůči církvi. Zatím co ve čtyřicátých létech byly ve film ech prezentovány duchovní osoby v kladném světle, protože film oví tvů rci pohlíželi s úctou na instituci, kterou tyto osoby reprezentují, dnes jsou kn ě ží a ře h o ln í se stry skoro bez výjim ky p ře d ­ stavováni záporně. Jesus 8/94

falešní zlepšovatelé nehlásají skutečného Ježíše K rista , ale le g e n d á rn í p o sta vu , k te ro u si sam i vytvořili..." Zdůraznil také, že „Boží slovo nám bylo dáno ne proto, abychom o něm diskutovali, ale proto, abychom podle něho žili..." Mariánské zvony 6/94

S vě to v á z d ra v o tn ic k á o rg a n iza ce inform uje, že každým rokem um írá ve světě 3 m iliony lidí na n á s le d k y k o u ře n í c ig a re t. N e b e z p e č í ko u ře n í pochopili již ve Spojených státech, kde je nyní jen 25% kuřáků, zatím co v roce 1965 jich bylo 42%. Výrobci cigaret se zaměřili na získání odbytu na své výrobky na Východě, zvláště v bývalém Sovětském svazu a v Číně. Fam. Chrét. 14 VII 94

Newyorský arcibiskup, kardinál J. O ’Connor, uvedl ve svém b la h o přá n í S vatém u otci u p říle žito sti še stn á cté h o výročí je h o zvo le n í za papeže, že m iliony lidí na celém světě milují a obdivují papeže, „protože stojí na straně obětí násilí, bezdomovců, hladových, uprchlíků, sirotků, osamělých, trpících a s ta rý c h lid í,...je na s tra n ě n e n a ro z e n ý c h d ě tí odstraňovaných z lůna je jich m atek a pláče nad světem jako Kristus nad jeruzalém em . Děkujeme Ti, Svatý otče, že jsi naším otcem a bratrem, naším přítelem" - zakončil své blahopřáni kardinál. Zródlo 44/94

Prefekt Kongregace pro nauku víry, kardinál Josef Ratzinger, vystoupil rázně a věcně dne 5. června 1994 při slavnostní mši svaté v chrámu ve Fuldě u příležitosti svátku svatého Bonifáce proti těm, kteří napadají katechizm us katolické církve údajně pro je h o „fu n d a m e n ta liz m u s “ . K ardinál řekl, že „tito

Pět set členů kmene Talang - Mamak na Sumatře (Indonézie), kteří vyznávali animismus, přijalo křest v katolické církvi po osm ileté přípravě. N áčelník kmene uvedl, že katolická víra je náboženstvím, které „přistupuje s úctou k naší ku ltu ře “ a v kterém se nachází ochota k odpuštění a vzájem né pomoci. Fam. Chrét. 4 VIII 94

O víře dnes je název knihy Vittoria Messoriho, ve které se kardinál Josef Ratzinger prefekt Kongregace pro nauku víry vyjadřuje k nejpálčivějším otázkám dnešní doby (krize víry, postavení ženy v církvi, liturgická obnova, poslední věci člověka, existence a působení ďábla, ekumenické otázky atd.) Kniha je k dostání ve všech prodejnách katolické literatury.

OBSAH Nebeská Matičko V bunkru hladu Petr našich dnů Mst vládcům lidu a zvláště za zednáře Zcela se zasvětit Panně Marti Pozdraveni Blahoslavené P.M D»n Bosco - věrný ctitel Panny Mane PtSnování rodičovství Zkušenosti s PPR Potratový zákon ženu osvobozuje'’ Co to znamená, být ochráncem života Zázračné uzdravení Ugo festy Hovoří uzdravený Ugo Festa

I m m a c u la t a

1 1 4 4 5 8 9 10 11 13 15 15 16 17

- Neposkvrněná

(dvoum ěsíčník) 1/1995, ročn ík IV. ISSN 1 2 1 0-5732 S círk ev n ím sch v álen ím brn ěn skéh o biskupa M ons. V o jtě c h a C ik rleh o ě .j. 868/ 9 4 ze dne 4 . dubna 1994 R e g is tra č n í z n a č k a : M K Č R 6 2 0 2 .

Moje radost nebrala konce Obláčka v trapistickém klášteře Pouť a bylinkový čaj Dokonce i jim odpustit? Ponechte tajem stvím tajem ství M eno Ježíš O patrnosti nikdy nezbývá Posedlost, vášeň nebo touha? Rozhovor s národním ředitelem Mí ve Spojených státech Co je to svědom í? Poděkování Dopisy čtenářů Zprávy

17 19 20 21 22 23 25 26 27 28 29 31 32

Předplatné na rok 1995: Dobrovolné dary. T y to j e m ožno z a síla t n a adresu:

Konvent minoritů, Minoritská 1, 602 00 Brno p o što v n í p o u k á z k o u ty pu C (ž lu to u ) s p o z n á m k o u

P o d á v á n í n o v in o v ých zásilek povolen o

“předplatné Immaculaty” v rubrice “zpráva pro příjem ce” .

O b la stn í sp rá v o u p o št v B r n ě č .j .:P /2 -4 3 6 3 /9 3

Čtenáři ze Slovenska mohou posílat předplatné na adresu:

V yd ávají: Bratři minorité N akladatelství:

Konvent minoritů u sv. Janů v Brně V ýrobní náklady na 1 výtisk: 9, - Kč. S t á lé p ř e d p la tite le

p r o s ím e , ab y p ři

p o što v n ím styku

Kláštor Minoritov, Košická 2, 054 01 Levoča. D le finančních možností budeme posílat náš časopis i těm, kteří nemají dostatek financí k zaplacení předplatného a o časopis si požádají.

s námi uváděli číslo vytištěné v levé horní části svého adresního lístku za zkratkou I Č P , anebo aby nám poslali svůj adresní lístek,

N evyžádané rukopisy se nevracejí.

který obdrželi spolu s naším časopisem .

Č ís. konta: V M B 00 0 0 9 8 4 0 7 0 / 5 7 0 0

F o to g r a fie : J. Planeta, P. Laska, A , M ari, P. M a lý , arch ív.

Všem dobrodincům, kteří přispěli finančním darem na krytí výrobních nákladů, vyjadřujeme srdečné Pán Bůh zaplať. Prosíme všechny čtenáře, kteří obdrží náš časopis, aby je j zapůjčili také svým přátelům a známým a takto umožnili Neposkvrněné získávat srdce lidí pro Ježíše. V atikánský rozhlas vysílá pro Vás denně na středních vlnách 1530 kH z a na krátkých vlnách 6 2 4 5 kH z (49m ) * česky v 5.1 5 hod a v 19.30 hod *

* slovensky 5.30 hod a v 19.45 hod *

Chceš se ještě více přiblížit k Pánu Ježíši? Dovol Jeho Mamince, aby se -u j, tě ujala. Odevzdej se s důvěrou do jejích neposkvrněných rukou a staň se m ’ i , jejím rytířem. Pokud se rozhodneš, požádej o zapsání do knihy Rytířstva , Neposkvrněné v N árodním cen tru M I, M inoritská , 6 0 2 0 0 B rn o .